M A G A Z Í N

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.

12

4č í s l o

ROZHOVOR: Miroslav Szotkowski:Jsem tady taková naplavenina z Moravy

PROJEKTY: Hala pro společnost Johnsons ControlsAutomobilové součástky Česká Lípa, Vzdělávací centrum ERGOTEP, Kalevala – továrna na výrobu OSB desek, Rehabilitační klinika Malvazinky, Ruby House Praha

REPORTÁŽ: Luxusní apartmány poblíž kamenné pláže v Batumi

2 / Reportáž

ČEZ Logistika je strategickým partnerem v dodávkách elektromontážních materiálů nejen pro investice Skupiny ČEZ. Ale již několik let nabízí své služby také jako standardní velkoobchod s elektromontážním materiálem. Důraz je kladen na to, aby všechno zboží bylo té nejvyšší kvality a splňovalo přísná kritéria tuzemských i zahraničních distributorů elektrické energie.

Obchodní kanceláře firmy jsou umístěny v Ostravě, Praze, Děčíně, Plzni a Hradci Králové. Sklady v Lounech, Plzni, Žabni a Hradci Králové mají stálou zásobu zboží za více jak 200 miliónů korun. Každý den je našim zá-kazníkům dodáváno zboží prostřednictvím plánovaných rozvozových tras po celé České Republice.

ČEZ Logistika ročně obslouží více jak 600 spokojených zákazníků. Roční ob-rat na externím trhu přesahuje 500 miliónů korun. Našim obchodním part-nerům z řad montážních firem spolehlivě dodáváme každý den zboží pro jejich kvalitní práci. Mnohé montážní firmy využívají společnost jako hlavní-ho dodavatele elektromontážního materiálu. Jednou z těchto firem je i ROSS Holding, a.s. V roce 2010 došlo k navázání výraznější spolupráce a již v roce 2011 byly realizovány dodávky materiálu za více jak 25mil. Kč.

Společně realizované zakázky:

Elektrárna Ledvice dodávka NN nehořlavých kabelů, 2,6 mil. KčHennlich, Litoměřice dodávka velkoodběratelské trafostanice, 1,182 mil. KčLego, Kladno dodávka technologie rozvodny VN, kabelové soubory VN, 6,3 mil. KčLego, Kladno dodávka NN kabelů NYCWY, CYKY pro vnitřní rozvody nízkého napětí, 21,1 mil. KčPlavecký areál, Pardubice rozvaděč VN, transformátory 630 kVA, 750 tis. Kč

ČEZ Logistika, s.r.o. 28. října 3123/152, 709 02 Ostrava I tel. +420 591 113 839 I e-mail: info_clg@cez.cz I www.cezlogistika.czObchodní zástupce Ing. Jiří Beran I tel. +420 724 648 872 I e-mail: jiri.beran@cez.cz

OBSAHÚVODNÍKMilí kolegové, kolegyně, přátelé,

zdravím vás a přeji vše dobré. Přijměte ode mě také přání k Vánocům, budou tady zanedlouho.

Zamýšlím-li se nad obdobím, které máme za sebou, nemohu nevzpomenout naše letošní kulaté výročí. ROSSu je dvacet let a to je dost dlouhá doba na to, abychom mohli hodnotit a bilancovat. Naše společnost prošla, řekl bych, standardním vý-vojem, z původní elektromontážní regionální firmy je firma, která se nebojí vysoce moderních, odborně náročných akcí kdekoli na světě. Vážím si toho a vážím si všech, kteří takto smýšlejí a chtějí posunovat značku ROSS dál.

Aktuálně expandujeme především na východ, máme pobočky a organizační slož-ky v Rusku, Gruzii a Kazachstánu. Všude tam jsme úspěšní, získáváme zajímavé zakázky. Vždy pochopitelně záleží na kontaktech a štěstí. Reference ale hrají nezastupitelnou roli. Například rekonstrukce nemocnice v Tbilisi nám ještě ote-vře nejedny dveře, každá úspěšně dokončená zakázka je důležitá. Technologie v oblasti staveb, elektroinstalací, měření, regulací a dalších oborů jdou neustále kupředu a my bychom měli být přepraveni zákazníkovi nabídnout takové řešení, které bude nadčasové, moderní a vždy splní jeho požadavky.

Východní trhy ale nejsou všechno, neměli bychom zapomínat na západní část světa. Potenciál na to rozhodně máme.

Tuzemský trh, i přes jeho vlastní problémy, je rovněž důležitý. Hovoří se o stavbě nových bloků jaderných elektráren, investicích do velkých staveb. Musíme se na tyto zakázky dobře připravit.

Když se tedy znovu vrátím k našemu kulatému výročí, které mimochodem spo-lečně oslavíme před Vánoci, tak nejdůležitějším úkolem je držet krok s novými technologiemi a inovacemi. Jedině tak dlouhodobě obstojíme.

Do dalších dvaceti let bych ROSSu přál, aby ustál všechny globální krize a aby se naše značka stala mezinárodním symbolem kvality a odbornosti.

Přeji vám hezké podzimní dny!

Roman Stryk – generální ředitel

ÚVODNÍKObsah, tiráž ................................................................................................................. 1

repOrtážLuxusní apartmány poblíž kamenné pláže v Batumi ................................. 2/3

repOrtážImrich Gablech ve II. světové válce zažil téměř vše ................................... 4/5

rOSS aKtuálNěHala pro společnost Johnsons Controls Automobilovésoučástky Česká Lípa, Vzdělávací centrum ERGOTEP,Kalevala – továrna na výrobu OSB desek ......................................................... 6

rOSS aKtuálNěRehabilitační klinika Malvazinky, Ruby House Praha ..................................... 7

rOZHOVOrMiroslav Szotkowski: Jsem tady taková naplavenina z Moravy .................... 8

HIStOrIeZapomenutá textilní továrna Löwy & Drucker .................................................. 9

rOZHOVOrMichaela Javorská: Kůň je v mých očích nejkrásnější zvíře ....................... 10

VěrNÍ rOSSuLadislav Melicherčík, Milan Kratochvíl, Michal Holcman ............................. 11

SlOVeNSKOGoralská svadba ..................................................................................................... 12

ruSKOČeši by na toto město neměli zapomínat ......................................................... 13

rOSS INSIDeROSS má za sebou dvacet let ............................................................................ 14

pOZVáNKYPojďte s námi oslavit kulaté narozeniny ........................................................... 15

užIteČNÉElektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16

2 / Reportáž

Cesta do Batumi je z České republiky poměrně dlouhá. Do letadla usedáme ve Vídni a necelých pět hodin míříme přes Istanbul na gruzínské pobřeží Černého moře. Právě tam je město Batumi známé svou kamennou pláží

a četnými hotely. „Kromě místních ho-telů jsou tady globální značky, například Sheraton,“ říká mi na uvítanou projekt manažer Michal Hrdina. ROSS Holding staví v hotelovém komplexu Kempinski. Do Batumi je možné cestovat také přes Tbilisi. „Je to 370 kilometrů, cesta ale zabere půl dne. Jednak jsou to špatné silnice, často narazíte na stádo ležících krav. Kupovali jsme tam auto, máme své zkušenosti,“ usmívá se Hrdina.

Stojíme společně před futuristickou bu-dovou hotelu Kempinski a vedle je dal-ší betonová stavba. „To veliké je hotel, který čeká na dokončení řadu let. My pracujeme ve vedlejší budově, což jsou apartmány,“ dodává manažer a vede mě dovnitř. Jedná se o osmipatrovou bu-dovu s garážemi a veškerým zázemím tak, jak jsme zvyklí u luxusních hotelů. „Na stavbě se podílí mnoho architek-tů z různých koutů světa,“ upřesňuje.

V prostorném vestibulu přijde budoucí návštěvník k recepci. V hotelové části bude bar a také restaurace. Připojuje se k nám druhý průvodce Marián Baculák ze slovenské pobočky ROSSu. „Bo-hatší člověk si tady bude moci koupit v podstatě svůj byt, tak je to celé dimen-zované. Koupí si ho, kdykoli sem může přijet a užívat si moře, tepla a veškerého zázemí. Budou to luxusní apartmány, což samo naznačuje klientelu, se kterou investor počítá. Mají tam být obklady z mramoru, designové věci v interiéru,“ vysvětluje Baculák.

ROSS zajišťuje generální dodávky stav-by a v těchto dnech je v Batumi asi pat-náct lidí z České a Slovenské republiky. „Apartmány se dělají metodou share & core, což znamená, že investorovi předáme byt s hrubou omítkou, bez podlahy, bez zakončení elektroinstala-ce. Na samotném majiteli bude, jak si

Přístavní město v Gruzii nedaleko tureckých hranic – tam ROSS Holding dokončuje stavbu části Hotelu Kempinski. Jedná se o nadstandardní apartmány, na které navazuje budova hotelu veznačně futuristickém stylu. Tomu bude odpovídat také cena za ubytování a služby pro hosty.Dílo za necelých šest a půl milionu dolarů má být dokončeno v roce 2013. Ve hře je ještě další zakázka za téměř osmkrát tolik.

REPORTÁŽ: Luxusní apartmány poblíž kamenné pláže v Batumi

ho přizpůsobí a co všechno si objedná. Patrně dva apartmány budou jako ukáz-kové, tedy vybavené, zbytek bude na nových vlastnících,“ doplňuje Hrdina, který by pro ROSS Holding rád získal další zakázky. „Určitě se budou dokon-čovat apartmány a velká zakázka, asi za 50 milionů americký dolarů, je vedle v budově hotelu. Vše ale záleží na inves-torovi, je to společnost se složitou mezi-národní strukturou.“

Apartmány hotelu Kempinski jsou ob-rovskou budovou. Podlaha má v osmi podlažích rozlohu přes dvanáct a půl ti-síce metrů čtverečných. „Právě v těchto dnech pracujeme uvnitř, děláme vyzdív-

ky, omítky, instalujeme sádrokartono-vé příčky, provádíme elektroinstalace a prvky technického zařízení,“ ukazuje kolem sebe Marián Baculák. Jiná firma současně pracuje na fasádě. „Není to klasická fasáda, je to speciální zavěšená provětrávaná fasáda, tak ji vymysleli ar-chitekti,“ doplňuje. Pro ROSS na stavbě pracuje místní subdodavatelská firma. „Je to obvyklý postup. V těchto zemích je domluva se stavebními firmami těžší, nicméně zatím se nám docela daří. Je to dáno jejich mentalitou, kterou nezku-šený Evropan těžko chápe,“ netají se manažer Hrdina. „Máme ale spolehlivé nástroje, jak je přimět k tomu, co po-třebujeme.“ Celé dílo v Batumi má být

hotové na jaře v roce 2013, slavnostní otevření celého komplexu bude asi o rok později, to už by investor chtěl mít většinu apartmánů prodaných a dokon-čených.

Batumi je poměrně vyhledávaným cent-rem rekreace a odpočinku nejenom pro Gruzínce, ale i pro Turky a Rusy. Místní ale převažují. „Když si odmyslíme, že jsme v Gruzii, je to normální uměle vy-tvořená turistická oblast kolem moře. Najdeme tady levné, ale i hodně drahé hotely.“ Jak už bylo řečeno, v Batumi je kamenná pláž a díky příhodnému klima-tu se tam daří i subtropickým rostlinám, například citronovníku. Požitky ale kazí rozsáhlý průmysl, zejména petrolejář-ský. Město se totiž nachází na ropovodu vedoucím z Ázerbájdžánu a v okolí jsou chemické továrny.

Co ale přitahuje do Gruzie turisty, to je jídlo a pití. „Gruzínská vína jsou pro-slulá, jídlo je ale také výborné. Dáváme si třeba chačapury. To je zvláštní pizza se sýrem. Výborné jsou také chinkha-li, což je mleté maso zabalené v těstě, které se vaří ve vodě,“ pochvaluje si Michal Hrdina, který má s touto částí světa bohaté zkušenosti. Asi šest let pra-coval v Rusku a okolních republikách. „Náročné je pochopit jejich naturel a přijmout ho. Snažím se o to,“ usmívá se na závěr.

(rah)

Reportáž / 3

Hotel Kempinski

v Batumi je

luxusním hote-

lem pro movitou

klientelu.

Pro ROSS to je

velmi zajímavá

zakázka.

4 / Reportáž

pilotem Imrich Gablech se narodil v listopadu 1915 v Hrachovišti na Slovensku. Po studiu na gymnáziu v Novom Meste nad Váhom absolvoval letecký výcvik.

„Bylo to v rámci kampaně 1000 pi-lotů pro republiku,“ vzpomíná Imrich Gablech. V říjnu 1936 nastoupil na vo-jenský výcvik do Piešťan, kde se také zrodila myšlenka odletět do Polska. Důvod je prostý – nejprve Mnichovský diktát, potom okupace Čech a Moravy. „Odlet jsme poměrně dlouho plánovali. Nejprve jsme byli v Žilině, kde to vůbec nešlo. V Piešťanech jsme si stanovili den, kdy měl personál letiště povinné plavání na druhém konci města. S pomocí jed-noho technika se nám podařilo vzlétnout i s potřebnou výbavou a zbraněmi.“ Let do polského Deblina trval tři hodiny a naštěstí dopadl dobře. Záhy se Gablech a jeho přátelé stali oficiálními členy pol-ské armády. V září 1939 začala oficiálně II. světová válka, Německo napadlo Polsko. „V posledních srpnových dnech už to bylo jasné, o ničem jiném se nemluvilo,“ říká pilot, který doslo-va o vlásek unikl jisté smrti. Byl totiž u svého letadla zrovna ve chvíli, kdy ně-mecké stíhačky provedly ostrý útok na letiště. „Rychle jsem skočil do letadla a snažil se uletět. Střelám jsem unikl,

přistál jsem ale trochu krkolomně kdesi v lese, no spíš jsem havaroval, než při-stál,“ dodává.

přes rumunsko do gulagu Polsko bylo postupně obsazováno německými vojsky a poslední nadějí byl přelet do Rumunska. Tam se ale Gablech dostal do ruského zaje-tí. „Mysleli, že jsem špion. Nikdo se s námi příliš nebavil,“ vybavuje si voják, který skončil v ruském pracovním tá-boře. „Kdo to nezažil, neuvěří. Bylo to peklo, úmrtnost asi třetinová. Pracovali jsme v lese, stavěli železnici, to vše pod neustálou hrozbou.“ Ven mu paradoxně pomohli Němci. V roce 1941 přepadli Sovětský svaz a kohosi napadlo, že by zajatci mohli jít na frontu. Znovu shodou náhod ale právě zajatec Imrich Gablech skončil na lodi směřující do Velké Britá-nie. „Bylo to obrovské štěstí.“

Samotná plavba měla ale ke štěstí hodně daleko. Konvoj několika plavi-del totiž pravidelně přepadávali – jak ze vzduchu, tak z hloubi moře – Něm-

REPORTÁŽ: IMRICH GABLECH VE II. SVěTOVé VÁLCE ZAŽIL TéMěř VšE

Imrich Gablech je jedním z posledních žijících váleč-ných hrdinů. Útrapy II. světové války poznal ze všech stran. Jako slovenský pilot uletěl v červnu 1939do Polska. Osud ho ale zavál na druhou stranu,než původně chtěl. Jeho cílem byla Velká Británie,skončil ale v ruském zajetí, následně v gulagu. Po strastiplném pobytu v pracovním táboře se přeci jen nakonec dostal do Anglie, kde pracoval ve služ-bách Britského královského letectva jako dispečer provozu. Imrichu Gablechovi bude zanedlouho 97 leta žije v Havlíčkově Brodě.

Reportáž / 5

Imrich Gablech

je jedním

z posledních

žijících válečných

veteránů,

za zásluhy dostal

Řád Bílého lva.

ci. Ponorkové i letadlové poplachy se pravidelně opakovaly. „Bylo to další peklo, chvílemi jsem nevěděl, co se vlastně děje. Po pobytu v gulagu jsem měl značně nalomenou psychiku a ti Němci byli snad všude. Chvíli útočili ze vzduchu, potom se přiblížily ponorky. I v této zkoušce ale pilot uspěl a relativně zdráv se dostal na anglické území. „Nej-prve nás dovezli do vojenského tábora. Následovala důkladná koupel, odvšivení a potom nám dali krásné uniformy RAF,“ usmívá se.

pilot, který nelétal Po krátkém pobytu ve vojenském tábo-ře následovaly první kroky do Londýna na tamní letecký úřad. „Byl jsem jako v sedmém nebi, Londýn se sice potýkal s nepřátelskými vojsky, byl to ale Londýn,“ dodnes říká s jiskrou v oku Imrich Gab-lech, který nakonec získal potřebné do-klady k létání. Sen vojáka byl jasný – chtěl být stíhačem. První krok zpět byl ale u lé-kaře. „Měl jsem jenom asi čtyřicet pět kilo a ploché nohy. Vysvětloval jsem jim to svým strastiplným pobytem v pracovním táboře. Nakonec se to vyřešilo,“ vysvětluje s tím,

že ho i ke stíhačům zařadili. Po zkouškách s instruktorem následoval první skuteč-ný let. „Při přistávání jsem se opakovaně dostal do bezvědomí, Angličané tomu říkají black-out. S letadlem jsem nako-nec přistál. I přesto jsem nakonec dostal doporučení do 311 perutě na letišti East Wretham.“

Ani to ještě nebyla pro ideály naplně-ného letce konečná. „Několikrát jsem se stěhoval. Nakonec jsem potkal své-ho dávného známého plk. Dudu, který mi pomohl k mé nové práci, která mě doprovázela až do konce války. Dostal jsem se k airfield-control, což je v pod-statě letištní kontrola.

Na konci války Jako pracovník letištní kontroly se Imrich Gablech dočkal i konce války. Do Prahy se dostal 25. srpna 1945. „Byl jsem nesmírně šťastný. Po krátké službě v Praze na letišti mě odveleli do Havlíčkova Brodu. Také jsem se dostal domů, do Hrachoviště. Rodiče válku přežili, byly to nesmírně silné okamžiky,“ říká dojemně.

Imrich Gablech v Havlíčkově Brodě žije dodnes. Prezident Václav Klaus mu v říjnu 2009 propůjčil nejvyšší státní vy-znamenání – Řád Bílého lva.

(rah)

Zdroj: Osobní archiv autoraImrich Gablech – „Hallo, airfield-control, go ahead“Spomienky vojnového pilota Foto: Libor Blažek

ROSS AKTUÁLNě

Komanditní společnost Johnsons Controls je předním světovým hráčem v oblastech diverzifikovaných tech-nologií a průmyslových odvětví, své služby poskytuje ve sto padesáti ze-

mích světa. Česká republika je jednou z nich. Divize Automobilové součástky (Automotive Experience) zajišťuje výro-bu automobilových sedaček, závěsných systémů, dveří, přístrojových panelů a interiérové elektroniky. Pro Johnsons Controls pracuje na celém světě asi 162 tisíc lidí. Společně sdílejí tradiční firemní kulturu. „Náš závazek týkající se udržitelnosti pochází z doby vzniku naší společnosti v roce 1885, kdy byl vynalezen první elektrický pokojový termostat. Díky našim strategiím růstu a zvyšujícímu se podílu na trhu se cítí-me zavázáni k tomu, abychom vytvářeli hodnotu pro naše akcionáře a přinášeli úspěch našim zákazníkům,“ uvádí na svém webu.

V České Lípě staví novou halu. Ge-nerálním dodavatelem je společnost METROSTAV, ROSS Holding je sub-dodavatelem silnoproudých instalací

a systém elektronické protipožární sig-nalizace. „Naše práce je soustředěná do velké haly, kde je lisovna plastů, sklad a zázemí,“ vysvětluje šéf zakázky Libor Zelenka a pokračuje: „Zajímavé je bezesporu zakončení elektroinsta-lace u budoucích strojů, dodáváme přípojnicový systém, jde o krabice, ze kterých se pomocí kabelů připojí stroje budoucí dílny.“

Objemově zakázka představuje asi 33 milionů korun.

Vzdělávací centrum ERGOTEPDružstvo vlastníků ERGOTEP v Prose-či u Skutče staví vzdělávací středisko pro zdravotně znevýhodněné. „Jako sociální firma vychází ze stejných pod-mínek jako firmy jiné, odlišuje ji však fakt, že část zisku z byznysu vrací do sociálního zázemí firmy, vytváří podmín-ky pro pracovní a ucelenou rehabilitaci a chová se environmentálně,“ uvádí firma na svých webových stránkách. Mimochodem, jedná se o podobnou sociální firmu, jako je havlíčkobrodský Semitam. Dává příležitost kromě jiných lidem, kteří opustili věznici.

Centrum pro vzdělávání nejenom klien-tů ERGOTEPu roste přímo v Proseči jako nástavba třetího patra na jednu ze stávajících budov. Počítá se s kapaci-tou asi devadesát míst, budova má být nízkoenergetická.

ROSS Holding se na stavbě podílí jako dodavatel elektroinstalace a sys-tému měření a regulace. „Instalujeme silnoproudou část i slaboproudou, po-tom ovládací systém k zařízení budovy a také AV techniku,“ jmenuje manažer realizačního týmu Jiří Zlata. „Nejzají-mavější je systém měření a regulace, v podstatě to připomíná inteligentní dům. Budeme integrovat několik sys-

témů dohromady, ve výsledku budou moci pomocí dotykových displejů a PC stanic ovládat žaluzie, řídit inten-zitu osvětlení, řídit podlahové vytápě-ní,“ dodává. Práce mají skončit ještě v letošním kalendářním roce.

Kalevala - továrna navýrobu OSB desekV ruské republice Karélie roste za bez-mála čtyři miliardy korun závod na výrobu OSB desek. „Na financování se podílí Česká exportní banka ve spolupráci s Ex-portní garanční a pojišťovací společností (EGAP). Dokončení rozsáhlé zakázky je naplánováno na druhé pololetí příštího roku. Nový závod bude ročně produ-kovat kolem 300 tisíc m3 OSB desek v I. etapě,“ uvádí na svém webu generální dodavatel stavby – firma PSJ.

ROSS Holding je dlouhodobým partne-rem stavební firmy a byl přizván jako do-davatel části elektroinstalace a osvětlení. „Je to typická akce v průmyslových ha-lách. Přímo v Karélii zakázku zajišťujeme inženýrsky, fyzické práce pro nás provádí místní subdodavatel. Je to zcela stan-dardní postup,“ řekl výrobní ředitel divize Generální dodávky staveb Roman Fiala.

Investorem akce je OOO DOK Kalevala. „Závod bude představovat množství beto-nových ploch, areálových komunikací, ad-ministrativní budovu, sklad techniky, dvě samostatné vrátnice, čističky průmyslo-vých a komunálních odpadních vod, dvě železniční vlečky a především několik vzájemně propojených specializovaných technologických objektů a zařízení,“ uvá-dí dále generální dodavatel.

Není to ale jen práce, pokračuje Roman Fiala: „Karélie je podle mě ráj na zemi, jednoduše nádherná krajina, možnost rybolovu, významné památky,“ říká

Hala pro společnost Johnsons ControlsAutomobilové součástky Česká Lípa

6 / ROSS aktuálně

Lidé z ROSSu

pracují v jedné

z nejkrásnějších

oblastí Ruska –

v Karélii. Podílejí

se tam na stavbě

továrny.

s nadšením. Území se nachází severně od Moskvy poblíž hranic s Finskem. Prolínají se tam finská a ruská kultura, území nebo jeho části totiž v minulosti střídavě patřily oběma státům. Dodnes je severní část Finska, zbytek Ruska. Území vévodí řeka Niva a Ladožské jezero. Kromě Rusů tam najdeme oblasti, kde žijí Karelané. Jazy-kem je karelština, která je v jistých ohle-dech podobná dialektům finštiny.

Rehabilitační klinikaMalvazinkyROSS Holding se podílí na dostav-bě Rehabilitační kliniky v Praze – Malvazinkách. Samotná klinika je v podstatě nemocnicí se specializací na ortopedické a jednodušší chirur-gické operace a především poúrazo-vou a pooperační rehabilitaci. Přímo v prostorách kliniky staví společnost PORR Česko nový pavilon s označe-ním D. „Naše práce spočívá v dodáv-ce sofistikovaného systému měření

a regulace, budeme řešit vytápění po-kojů, funkce kotelny, výměníkové sta-nice. To vše se systémem DOMAT,“ dodal projektový manažer zakázky Luboš Mach s tím, že se nejedná pou-ze o programátorskou část, ale také o drobné instalace zařízení na místě a uvedení do provozu.

Ruby house Praha V Praze – Vysočanech roste další admi-nistrativní budova, tentokrát nese název Ruby House. „Je to klasická administra-tivní budova, hrubá stavba už stojí, ROSS je generálním dodavatelem dokončení stavby včetně veškerého příslušenství,“ vysvětluje výrobní ředitel divize Generální dodávky staveb Pavel Kaňka s tím, že pří-mo na stavbě je realizační tým pod vede-ním Radka Bláhy. „Právě teď provádíme střechu, dokončili jsme demoliční práce a chystáme se na další činnosti uvnitř sedmipatrového objektu,“ dodal. Pod budovou se nachází ještě jednopodlažní suterénní prostor.

Zakázka je v objemu kolem čtyřiceti milionů korun a hotová má být do kon-ce letošního roku.

(rah)

ROSS aktuálně / 7

ROZHOVOR: MIROSLAV SZOTKOWSKI Jsem tady taková naplavenina z Moravy

Miroslav Szotkowski pracuje v ROSSu od loňského května, předtím podnikal. Aktuálně zastává pozici technického ředitele divize Technologie a kromě toho je starostou své obce – Olešné u Havlíčkova Brodu. Doma na něj čeká manželka Anna, dcery Natálka a Markétka a novorozený syn Radim. Miroslav Szotkowski se zajímá o staré motocykly a má svůj velký sen – starou Jawu 500.

Zaujalo mě vaše příjmení… Narodil jsem se v Jablunkově u Třince a moje příjmení je takové, jaké je – mám ně-jaké předky z Polska a z Německa, z gene-race praprarodičů. Jinak jsem Moravák jako poleno, teď tedy Čech. Naše nářečí pořád umím dobře, ale moravský přízvuk jsem už ztratil. Když přijedu domů, tak se mi všichni smějí. Jsem tu deset let a to člověka ovlivní.

Jak jste se jako naplavenina stal starostou obce? Přemluvili mě, abych kandidoval ve vol-bách, ale jen do zastupitelstva. Po vol-bách nastala situace, že nikdo starostu dělat nechtěl, ani já ne. Přemlouvali mě docela dlouho, zrovna jsem se učil na státnice, narodila se nám první dcera. Nakonec jsem ale kývnul. Je to šest let.

Zvládáte to dohromady? Špatně (smích!). Ráno vodím dcery do škol-ky, pak jdu do práce, večer přijduz práce, jdu na obec, pak dostanu kartáč od man-želky, že jsem zase vůbec nebyl doma a jdu spát. Ale ještě dva roky a nejspíš se staros-továním skončím. První roky byli místní lidé docela umírnění, jsem přistěhovalec a také uzavřený člověk, nepřipouštím si hned tak někoho příliš blízko k tělu. Poslední rok je to o trochu horší, ať uděláte cokoli, vždycky se někdo kritický najde. To ale není výsadou jen naší obce, tak je to i jinde. Je to pade-sát na padesát. Do voleb tohle tempo ještě vydržím, pak už asi ne.

Nebude vám smutno? Bude! I přes to negativní mě práce starosty baví, občas se něco podaří, získám nějaké peníze z dotací a to mně naplňuje. Naposledy jsme posta-vili vodovod, novou mateřskou školku a teď se soustředíme na parcely. Na-opak se nepovedlo udělat kanalizaci, malé vesnice bohužel nemají nárok na státní peníze a bez nich to nejde.

Kolik času vám tedy zbývá na vaše tři děti? No, nic moc. Snažím se holky občas brát s sebou, pokud je to možné. Man-želku tak alespoň na nějakou dobu zbavím těch našich lupínků. Jinak jsem doma v sobotu, pracuji kolem domku, v neděli zase chodím na obec. Doma se obecní záležitosti snažím neřešit, spíš lidi odkazuji na úřední hodiny. Člověk by se z toho totiž zbláznil, jestli už se tak nestalo (smích!).

Vy máte jeden zajímavý koníček – staré motocykly. Mám rád staré technické věci, kdysi jsem ve škole kreslil průřezy převo-dovkami, je to absolutní dokonalost. Vezměte si takový stroj ze 40. let, který pořád bez problémů jezdí. Jeho konstruktéři neměli počítače a žádné vymoženosti.

Máte nějakou starší motorku? Starou motorku přímo nemám, mám jen JAWU 250 takzvanou panelku, což není žádná starožitnost. Chtěl bych ale vlastnit JAWU 500 OHC, je to rarita, nádherný stroj. Určitě bych si jí rád kou-pil rozloženou a pomalu jí dával dohro-mady. To mě láká moc.

potom byste už čas neměl vůbec… Jednou budu třeba v důchodu (smích!). Teď mám laťku dvaasedmdesát let, což je ještě rovných čtyřicet let. Možná by to zají-malo i moje dcery Natálku a Markétku, ale-spoň teď se mnou na motorce jezdí, moc je to baví. Syn Radim je ještě malinký, snad ho to ale bude zajímat také.

pracujete jako technický ředitel divi-ze – co to obnáší? V podstatě je to vedení středisek – servi-su, výroby rozvaděčů, montáží, specialistů a projekce. Mám pod sebou asi devadesát lidí. Jestli jsem hodný nebo zlý, to posoudit neumím, určitá pravidla se ale dodržovat musí. To se nedá nic dělat. Jinak se mi na stůl dostávají různé problémy, občas rekla-mace zákazníků, dodávky materiálu, koor-dinace výroby rozvaděčů, apod. Svou práci mám rád, je to zajímavé, nestereotypní.

Když to porovnáte s dobou vašeho podnikání… Býval jsem často mimo domov, třeba delší dobu, teď jsem alespoň na noc doma, což oceňuje především moje rodina, ale i pro mně je to důležité. Podnikal jsem v oboru elektro a automatizace, kdysi jsem praco-val pro České dráhy.

připadáte si spíš jako technický ředi-tel, starosta nebo otec tří dětí? Myslím, že můj život je rozdělený na třetiny, vše se snažím dělat s maximální pečlivostí a nasazením. Rodině bych se ale chtěl vě-novat víc a věřím, že se to jednou podaří. Chci ale moc poděkovat své ženě za vše, co pro mě a naše děti dělá. I když nebývám doma, snaží se vždy pochopit mou situaci a o děti se stará absolutně skvěle.

(rah)

8 / Rozhovor

Jestli jsem hodný

nebo zlý, to posoudit

neumím, určitá

pravidla se ale

dodržovat musí,

říká s úsměvem

Miroslav Szotkowski.

Ervín Löwy svou továrnu v Německém Brodě nepostavil. Objekt patřil předtím ji-nému židu, Adolfu B. Musilovi, který ji sám koupil 17. května 1900, zřídil zde továrnu na kartonáže a zaměstnával na 40 lidí. To-várna pracovala hlavně pro vedlejší Mahle-rovu továrnu a ne náhodou byla Musilovou manželkou Žofie Mahlerová, dcera Josefa a Barbory Mahlerových. Výroba kartonů se vcelku dařila, ale 24. července 1909 továrna vyhořela. Navíc sám majitel ze-mřel o rok později a jeho potomci nechtěli mít nic společného se stále zadluženější továrnou se šedesáti dělníky, jejíž provoz počátkem první světové války musel být zastaven z důvodu ztráty odbytišť, úvěru a znesnadnění dovozu surovin.

Židé a manželé Ervín a Olga Löwy vstupu-jí do Německého Brodu v prosinci 1917, kdy právě od Musilů odkoupili továrnu na karton za 150 000 korun. Ervín se naro-dil v roce 1882 v Ústí nad Labem. Olga Steinová byla o osm let mladší, narodila se roku 1890 v obci Terešov (severový-chodně od Plzně). Jako manželé přišli do regionu počátkem roku 1917, kdy kupují dům v Přibyslavi.

Nutno říci, že továrnu na karton předělat na textilku na vrcholu válečné krize bylo velmi odvážné. Není divu, že brzy nebyly peníze a Olga Löwy prodala koncem vál-ky svůj podíl švagrovi Rudolfu Druckerovi a fabrika tak do éry první republiky vstupu-je pod názvem „Löwy & Drucker, továrna na pletené zboží v Německém Brodě“. Ani tato změna nepřinesla kýžený efekt, situace byla stále zlá. Sáhlo se k dalším půjčkám a roku 1922 firma spadla do ko-lotoče vyrovnávacích řízení a zadlužování, které je provázely v podstatě až do konce třicátých let.

V dubnu 1929, v hospodářské kon-junktuře, se vlastnictví firmy s třemi sty dělníky vrátilo plně do rukou manželů Löwyových, když Olga získává Druc-kerův podíl zpět. Název firmy se mění na „Löwy Ervín, továrna na pletené a tkané zboží“. Rudolf Drucker totiž odjel s manželkou podnikat do Vídně, kde se mu dařilo do doby, než Hitler Rakous-ko anektoval. Poté se zase vrátil do Německého Brodu a opět vznikla firma Löwy & Drucker.

Během krize třicátých let továrna trpěla díky své pozici. Množství stávek organi-zovaných v Mahlerově továrně se větši-nou dotklo i Löwyho, který byl přes ulici. Předáci od „Bratří Mahlerů“ byli rádi za každého posluchače či nespokojeného dělníka a tak neváhali oslovovat i za-městnance firmy naproti.

Zaměstnanci ale měli manžele rádi. Ervín Löwy se staral o chod továrny, Olga Löwyová dobrovolně pomáhala dělníkům u strojů a nijak se nad své zaměstnance nepovyšovali. Šlo o oprav-du rodinnou továrnu, kde zaměstnanci měli blízko k zaměstnavatelům. Olga Löwyová byla vášnivou filatelistkou. Pro továrnu háčkovaly rukavice i venkovské dělnice v okolí, které Ervín Löwy autem objížděl. Tyto rukavice byly velmi kvalitní a posílaly se do USA. Tam žil Löwyho bratr a staral se o jejich následný prodej. A švagr Drucker sice polovičním vlastní-kem byl, ale o chod továrny se nijak ne-staral. Nepřicházel ani na kalkulace.

Ervín Löwy patřil mezi významné členy německobrodské židovské nábožen-ské obce a angažoval se i v regionální politice. Za Živnostensko-obchodnickou

stranu se stal náhradníkem pro obecní zastupitelstvo Německého Brodu po volbách 1931 a roku 1935 se stal za tutéž stranu členem okresní finanční komise okresního zastupitelstva. Ko-mise, jejíž členové nesměli být okresní zastupitelé, měla za úkol zkoumat účty a počty o příjmech i výdajích v působ-nosti okresního zastupitelstva.

S březnem 1939 přišel soumrak Löwy-ho éry. Pravděpodobně by manželé utekli za Löwyho bratrem do USA, ale Ervín Löwy je hned od 1. září 1939 vězněn v Buchenwaldu a jistý kontrolor Němec Georg Niethammer se stává nuceným správcem firmy „Löwy & Druc-ker, Strickerei und Spulerei in Deutch-Brod“ od ledna 1940, kdy jej činností pověřil sám říšský protektor. Ervín jej z Buchenwaldu koncem března 1940 jen pod tlakem papírově zplnomocňuje. Olga Löwyová se musela z bytu nad to-várnou okamžitě vystěhovat a vystřídal ji Niethammer. Podnik se poté zavřel do měsíce. V květnu 1940 byla celá to-várna prodána Josefu Knapovi, který ji kupuje za 370 000 korun.

Ervín Löwy je z Buchenwaldu převezen na Prahu-Pankrác a následně umírá v Osvětimi. Olgu Löwy odváží transport v červnu 1942 do Terezína a odtud 8. května 1943 do Osvětimi, kde 7. března 1944 umírá v plynové komoře.

Löwyho živnost je Josef Knap po vál-ce nucen jako nelegální koupi prodat Zdenku Valentovi za předem schvále-nou cenu 503 000 Kč. Z továrny na pletené a tkané zboží se stávají mlékár-ny, které stát 2. května 1950 znárodnil a v šedesátých letech zdemoloval.

HISTORIE: ZAPOMENUTÁ TExTILNÍ TOVÁRNA LöWY & DRUCKER

Pokud bych měl jmenovat továrnu v Havlíčkově Brodě, kterou dodnes nepřipo-míná opravdu nic, tak jistě vzpomenu na textilku manželů Löwyových. Jejich živ-nost stála v dnešní Beckovského ulici naproti budově PLEASu, ale v šedesátých letech byla „vyměněna“ za panelový dům. Sami majitelé byli židovského původu, nepřežili nacistickou okupaci a navíc byli bezdětní a ani odsud nepocházeli.

Historie / 9

Málokdoz havlíčkobrod-ských dnes ví,kde bývala továrna Löwy & Drucker. Nezbylo po ní vůbec nic.

10 / Rozhovor

Co vás táhne ke koním? Kůň byl mým snem od malička, jez-dit, pohybovat se v přírodě. A rozhled z koňského hřbetu je úžasný. Doma jsme ale měli málo prostoru, tak nikdy nedošlo ke koupi vlastního, jezdila jsem ale v Keřkově u Přibyslavi, kde jsem se narodila, a teď moje holčičky chodí převážně do Boňkova, protože bydlíme v Herálci. Snažím se je maxi-málně podpořit.

a já myslel, že v Keřkově každého zajímají jen brambory… (Smích!) Brambory jsme doma ma-ximálně konzumovali, ale že bychom se jim nějak věnovali, to ne. (pozn. v Keřkově fungovala šlechtitelská sta-nice brambor s vynikajícími výsledky) Maminka pracovala v zemědělství, jako děti jsme chodily pomáhat. Ale Keřkovské rohlíčky byly nejlepší, jsou to dodnes nepřekonané brambory pře-devším na salát.

Jak jste se od koní a Keřkov-ských rohlíčků dostala až k šicí-mu stroji? Když jsme nastupovaly do škol, tak mě ovlivnily kamarádky. Jedna chtěla tam, druhá jinam, nakonec jsme šly společ-ně na dámskou krejčovou. Střední ško-ly, gymnázium – to mě nelákalo. Učit se krejčovou mě bavilo, dost často jsem si také šila na sebe. Teď už mě to vů-bec neláká, tehdy ale naopak. Šili jsme třeba saka, šaty. Ale nikdy jsem se tím neživila.

Šicí stroj jste vyměnila za jističe a relátka, jak se to stalo? Předtím jsem pracovala na poště jako doručovatelka. Chodilo se ale za kaž-dého počasí, což mi úplně vyhovovalo. V ROSSu v té době už pracovala sest-ra Marcela, která mě sem přivedla. Šla jsem na pohovor a v lednu 2007 jsem nastoupila. Je to práce s lidmi, mezi lidmi, není monotónní. Musela jsem se hodně učit, drátování, co kam patří a co se dá připojit k čemu. Baví mě to dodnes.

a ještě jste tomu šla jak se říká naproti… V ROSSu chtěli kvalifikované pracovní-ky, nabídli nám proto roční kurz s výuč-ním listem. Nebyla to rekvalifikace, spíš kratší forma učení.

Znamená to, že vás žádný kolega ani nemůže zaskočit. Ale může, stalo se to několikrát, jsou to ale vždycky takové srandičky. Třeba to, když za mnou přišel kolega s nepříjem-nou věcí, při přemýšlení nad prací se šťoural pentilkou v uchu a zůstalo mu

tam takové to malé víčko, které je na té pentilce. Samozřejmě to nešlo ven, ale co mě nejvíce pobavilo, bylo to, když si chtěl vzít na pomoc vysavač. Vše nako-nec dobře skončilo, ale dlouho po jeho odchodu jsem se musela smát.

Když to shrneme, tak vás to před-pokládám baví… Baví, moc! Hned po nástupu jsem byla na dílně, montují se tam rozvaděče, drátuje se, asi dva roky jsem tady ve skladě. Něco připravit, přijmout mate-riál, vydat, zaevidovat v počítači a mít přehled, co máme a co už dochází, to je moje. A také mě baví ta administrativa, prostě papírování.

Vraťme se ke koním a vašim dce-rám… No, pomamily se obě, hlavně tu mladší to táhne. Nikdy jsem se jich ale nepta-la, čím to vlastně je. Sama jsem se na koni cítila vždy svobodná, podle mě to mají podobné. Mají celkově pozitivní vztah ke zvířatům – máme pejska, měly křečky, ptáčky, kůň je ale něco jiného. Jsem moc ráda, že to chápou také jako velkou zodpovědnost. Kůň je veliké zví-ře a dost náročné zvíře a vyžaduje od člověka dost věcí a ony to tak vnímají.

teď už zbývá jenom jít a koně kou-pit, aby měly vlastního. (Smích!) Kdyby byly peníze, tak možná, nemáme ale odpovídající prostory na ustájení. Chovat koně není jednoduché. Myslím, že to docela dobře chápou. Ale jinak jsme všechny tři šťastné, mám pří-tele Petra, který mi hodně pomáhá.

(rah)

Nejprve krejčová,

později pošťačka,

teď vyučená elek-

trikářka. Michaela

Javorská je ženou

mnoha profesí.

ROZHOVOR: MICHAELA JAVORSKÁ Kůň je v mých očích nejkrásnější zvíře

I když je Michaela Javorská původní profesí dámská krejčová, bravurně ovládá veškerou elektrikářskou terminologii a jen tak ji něco z míry nevyvede. Pracuje totiž ve skladě, kde jsou samé stykače, jističe, přepínače a podobně. V ROSSu je spokojená. Zbývá jí čas na dvě dcery – Elišku a Terezku, které se společně s maminkou věnují především koním.

Michal Holcman

Michal Holcman přišel do ROSSu před deseti lety, předtím pracoval v elektro-dílně jako opravář spotře-bičů, elektromotorů a dalších věcí souvisejících s elektřinou. „Nastou-pil jsem jako montér do střediska měření a regulace,“ říká Michal Holcman. Jeho práce spočívá v montážích a přípravách zakázek. „Provádíme práce, které musí před-cházet samotnému spouštění jed-notlivých systémů, taháme dráty, montujeme,“ vysvětluje.

V barvách firmy byl také několikrát v cizině. „Rád jsem se podíval do Ruska, Gruzie, byl jsem také v roce 2008 v Číně, těsně před olympiá-dou. Michal si pochvaluje dobrou partu. „Do velkých restrukturalizací ve firmě to bylo super. Mým šéfem byl Jiří Novák. Teď je systém složi-tější, rozhodně si ale nestěžuji.“

Bohužel Michal Holcman neproží-vá nejšťastnější období svého ži-vota. Po nedávné zlomenině ruky už absolvoval dvě operace ramene a pořád nemá vyhráno. „Budu mu-set hodně cvičit, zdrží mě to určitě delší dobu. Firmě tak nejsem nic platný, vadí mi to,“ postěžoval si.

Milan Kratochvíl

Přípravářem elektro se před dese-ti lety stal Milan Kratochvíl. „Tehdy to byla ještě firma ROSS Elektro-technik,“ upozorňuje a pokračuje: „O té práci jsem toho tehdy mnoho nevěděl, takže jsem se toho musel mnoho naučit. Zejména zabezpe-čovací a signalizační systémy, ale i silnoproudá zařízení,“ dodává.

Jak se firma rozrůstala a měnila svou vnitřní strukturu, dostal se pan Milan až k přípravě slaboprou-dých zařízení, kde pracuje dodnes. „Moje práce by se s nadsázkou dala popsat jako telefonování, mailování, tvorba tabulek, objednávání a tvor-ba různých dokumentů potřebných k realizaci zakázek. Člověk musí být v práci stále ve střehu, protože výrobci a dodavatelé technologií a zařízení se předhánějí, kdo jich do roka uvede na trh více a lepších a dokonalejších a levnějších.“

O tom, že elektřina je zrádná i pro odborníky svědčí následující histor-ka. „Jednou přivezli ze stavby vadný napájecí zdroj, abych ho odeslal na opravu. Kolega, který se mnou pra-coval v přípravě, se na něj podíval a povídá: ,Tomu nemůže nic být!‘

Vzal zdroj, připojil k němu kabel a zapojil do zásuvky. V tom momen-tu se zakouřilo a vypadla elektrika na patře, tím pádem i počítače. Brzy se začaly ozývat nepříliš licho-tivé výrazy ostatních,“ směje se.

ladislav Melicherčík

Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že se budu živit ruštinou a angličtinou, tak mu neuvěřím. Tě-mito slovy hodnotí uplynulou dobu Ladislav Melicherčík. V roce 1997 se vysvlékl z uniformy a díky shodě šťastných náhod se ocitl v ROSSu. „Začátky nebyly jednoduché. Moje první pozice byla - v dnešním názvo-sloví - přípravář. Systém práce byl jiný, bylo nás méně a museli jsme zastat i práce, které dnes dělají spe-cialisté. Kromě poptávání materiálu a cenových nabídek slaboproudů, jsem připravoval projektovou doku-mentaci, kompletoval složky při pře-dání díla, účastnil se jednání, dělal i ostatní činnosti, které byly spojeny s realizací díla,“ vzpomíná Ladislav Melicherčík. Z těch dob je také

jeden zážitek: „Tehdy mě posadili k počítači s kreslícím programem AutoCAD. Nejednou jsem celou noc v prázdné budově kreslil jedno-duché blokové schéma systému a nebyl schopen ani dosáhnout jed-notné tloušťky čar nebo jednotného fontu písma na celém výkresu. Dnes taková schémata kreslí projektanti do patnácti minut. Nakonec jsem se to naučil a vrcholem mého zvládnutí AutoCADu byl projekt slaboproudů pro Hypermarket Prima v Plzni.“

Ladislav Melicherčík prošel několi-ka pozicemi, od šéfa nabídkového oddělení, přes ředitele divize až po tu současnou, kdy připravuje zakáz-ky především pro Rusko a okolní státy. Také spoluzakládal kancelář ve Spojených arabských emirátech. „Byla to moje první velká cesta do zahraničí, i to se ale s pomocí kole-gů povedlo,“ vzpomíná.

V roce 2006 byl součástí realizač-ního rýmu hypermarketu Globus v Moskvě. „Jezdili jsme tam autem, cestu jsme znali zpaměti. „První zá-žitek na lotyšsko-ruských hranicích se mi také vryl do paměti. Nevrlého celníka jsme svou neznalostí před-pisů a zásad dovozu zboží do Ruské federace vytočili tak, že nás nepustil do Ruska, řval na nás, že tady není pro cirkus a vrátil nás na lotyšskou stranu hranice. Naštěstí tam seděl i vojáček, který nám anuloval použití víz, takže jsme o ně nepřišli,“ usmí-vá se.

Za celých patnáct let nebyl pan Ladislav jediný den nemocný. „Své práci vděčím za mnohé. Potkal jsem tady zajímavé lidi, od kterých jsem se hodně naučil.“ Doma na se na něj kromě manželky a dětí těší také dvě vnoučata.

10 let u firmy

15 let u firmy

VěRNÍ ROSSU

Blahopřejeme rodičům!Jan Stratilse narodil 2. července 2012 ta-tínkovi Jiřímu Stratilovi, který ve fir-mě pracuje jako vedoucí střediska.

Matylda aliendese narodila 12. srpna 2012 mamin-ce Lucii Zichové, která ve fimě pracu-je jako ekonomická manažerka.

radim Szotkowski se narodil 17. srpna 2012 tatínkovi Miroslavu Szotkowskému, který ve frmě pra-cuje jako technický ředitel divize Technologie.

tomáš Kratochvílse narodil 28. července 2012 tatín-kovi Milanu Kratochvílovi, který ve firmě pracuje jako obchodně výrobní přípravář.

Věrní ROSSu / 11

Územie Podtatranského regiónu je po-merne členité nielen z geografického, ale aj z etnického hľadiska. Územne azda najrozsiahlejšia a z hľadiska zachovania tradičných kultúrnych hodnôt veľmi vý-razná je oblasť goralská. Rozprestiera sa na sever od Spišskej Belej, čiže pod Belanskými Tatrami a zaberá prakticky celú oblasť Spišskej Magury, t.j. Zamagu-rie (obce ležiace na sever od jej hlavného hrebeňa) a tiež obce lemujúce jej svahy z južnej a z juhovýchodnej strany. Z hľa-diska zachovania folklórnych tradícií, čo do bohatstva, štýlovej i regionálnej čisto-ty, najvýraznejšie obce sú Lendak, Ždiar a Javorina.

Hudobný tanečný prejav bol kedysi úzko spätý so zvykoslovnými príležitosťami v priebehu celého roka, čiže s výročným zvykoslovím a z rodinného zvykoslovia najbohatšou príležitosťou bola svadba, pri ktorej sa dostali k slovu prakticky všetky ľudové tance: rovný, kresaný, poza noge, zbojnícky - jednoduchý aj dupľovaný, ma-zur, medvedí tanec, goralská polka, staro-dávna polka, kotka, kolesá a jednoduché chorovody.

Svadobné hostiny, podobne ako celý prie-beh svadby, sú v tradičnom dedinskom prostredí otázkou prestíže rodiny. Preto jej predchádzajú veľké prípravy, ktorých sa zúčastňuje široký okruh príbuzných, ale aj susedia, niekedy doslova celá de-dina. Samotná Goralská svadba začína rodičovským požehnaním pre nevestu a ženícha. Snúbenci prosia rodičov o od-pustenie všetkých prehreškov, ktorých sa dopustili voči nim v doterajšom živote a prosia o požehnanie rodičov a krstných

rodičov do novej etapy ich života. Po tom-to obrade za spevu goralských piesní sa všetci pozvaní v sprievode odoberú do kostola. Družičky – slobodné dievčatá sprevádzajú nevestu do Božieho chrámu. Tento zvyk mal svoj význam: duchovia, ktorí chcú neveste uškodiť, si ju majú zmýliť s niektorou z družičiek. Aby sa to podarilo, musia mať družičky na sebe šaty veľmi podobné nevestiným.

Svadba je v duchu ľudových tradícii a tak nemohlo chýbať ani typické ľudové oble-čenie – kroj. Charakterisatickým znakom, ktorý ovplyvňuje výber materiálu a spôsob šitia je funkčnosť odevu. Tatranské klima-tické podmienky sú náročné na odev, na druhej strane materiálne podmienky boli biedne, preto ľudia z tejto oblasti čerpali hlavne z prírody, chovali ovce a siali ľan. Z chovu oviec získavali kožušinu a vlnu. Mnohokrát znamenala výroba súkna a plátna aj obživu. Popisovať kroj by bolo veľmi dlhé, lebo na svadbe som videl rôzne kroje - rozdielny odev mali staršie ženy, vydaté ženy a mladé dievčatá. Vy-daté ženy nosia čierny kroj a čím je žena staršia tým je kroj chudobnejší na ozdoby. Základné súčasti ženského kroja (košeľa, sukňa, živôtik, zástera) sú približne rovna-ké. Svadobný kroj mladuchy má základ v dievčenskom odeve doplnený partou, ktorá má viacero častí. Hlavnou časťou je vystužený obdĺžnik, na ktorom je prišitých päť farebných stúh, ktoré siahajú nadol a sú prichytené opaskom. Horná časť obdĺžnika je ozdobená stužkami a flitrami a je navlečená na drôt, aby sa mohla pri-spôsobiť tvaru hlavy. K parte je z vnútor-nej strany prišitá korunka z plátna, v tvare čelenky, ktorá sa zaviaže vzadu na hlave

pomocou šnúrok. Je ozdobená farebnou vlnou, korálkami a ružičkami z bieleho tylu. Za korunku sa dáva veniec a zároveň sa o ňu aj prichytí.

Mužská časť svadobčanov mala približné rovnaký kroj. Hlavné časti mužského ode-vu sú: kožuštek, halena, košeľa, nohavice, klobúk a opasok. Hlavným motívom kožuš-teka je kvet deväť síl so žltými, alebo zele-nými listami a kvetom uprostred, doplnený ružičkami. Okrem vyšívok je kožuštek zdo-bený aj červenou kožou, ktorá je vyrobená z kozej kože a zafarbená na červeno.

Na svadobnom stole nechýbali aj mliečne výrobky, najmä tvaroh a bryndza, ktoré mali novomanželom zabezpečiť pekné deti. Mlieko malo zasa priniesť sladký ži-vot, podobne ako med, ktorým sa sladila svadobná kaša a pridával sa do pálenky. Význam sa pripisoval jablku, ktoré malo privodiť plodnosť.

Okolo polnoci začal Redový tanec. V časoch dohodnutých sobášov dostá-val ženích nevestino veno až po roku od uzavretia manželstva, niekedy dokonca až po narodení potomka. Redový tanec pomohol budúcim manželom získať pe-niaze do začiatku. Obyvatelia v tejto časti Slovenska na dedičstvo svojich otcov ne-zabúdajú. No nielen kroje sú tým, čo sa snažia obyvatelia uchovať. Snáď ani jedna udalosť, krst, svadba, spoločné stretnutie na salaši a podobne sa nezaobídu bez goralskej muziky, spevu, či tanca.

Autor: Mário AntonZdroj: www.uluv.skFoto: Internet

SLOVENSKO:

GORALSKÁ SVADBA

12 / Slovensko

Svadba odjakživa patrila medzi významné spoločenské udalosti. Uzatvorenie manželstva znamená nielen spojenie muža a ženy, ale aj spríbuznenie ich rodín. S týmto obradom sa spájajú najrôznejšie zvyky a obyčaje, z ktorých sa ešte väčšina dodnes zachováva. Mnoho zvyklostí ako napríklad na Goralskej svadbe, pritom pochádza z dávnych dôb.

Město Buzuluk totiž hraje důležitou roli v českých respektive československých dějinách. Právě tam se za II. světové vál-ky formovala jednotka armády pod vede-ním Ludvíka Svobody. U Viktora Vagne-ra podle prvních slov zjistíte, že to není Čech, ale Čechoukrajinec, ačkoli už má české občanství. „Čechoukrajinec je můj vlastní název, moji předkové byli Češi, já jsem z třetí generace Vagnerů. První při-šli na Ukrajinu v 60. letech předminulého století,“ vysvětluje. Mimochodem příjmení si Češi odcházející na Ukrajinu neměnili, běžně se tam vyskytují Dvořáci, Chalup-níci a další typická jména. „Můj otec se narodil ve vesnici Bohemka, hned vedle byl Čechohrad,“ dodává.

Na otázku, proč je Buzuluk pro Viktora Vagnera tak důležitý, existuje jednodu-chá odpověď: „Češi nechtěli jít do Rudé armády, spíš se podle vyprávění mých předků drželi stranou. Až Svoboda začal dělat vlastní armádu, rádi se připojili. To bylo právě v Buzuluku a několik mých pří-buzných a známých tam bojovalo a také padlo,“ vypráví.

Velkým otazníkem pro Čechy a Ukrajince je bitva u Dukly, kde zemřelo mnoho přísluš-níků těchto národů. „My si to vysvětlujeme tak, že Rusové jednoduše potřebovali, aby bitvu přečkalo minimum lidí, kteří věděli, jaký je život v Sovětském svazu. Proto po-

slali Svobodovu armádu dopředu.“ Oficiální historické zdroje ale tuto informaci přímo nesdílejí, v Dukelském průsmyku, přesněji při Karpatsko – dukelské operaci, padly tisíce vojáků všech zúčastněných armád. Režim před rokem 1989 využíval bitvu k propagaci Sovětského svazu, po Sameto-vé revoluci se začalo poukazovat na četné chyby sovětských generálů, které zbytečně připravily o život rozkazy plnící vojáky.

Dojde-li k podpisu smlouvy, pojede Viktor Vagner do Buzuluku nejenom řídit sta-vební práce v tamním ozdravném komple-xu, chce prozkoumat i materiály v muzeu a archivu. „Je tam prý muzeum Svobodo-vy armády a můj příbuzný Josef Dvořák byl údajně řidičem samotného tehdy ješ-tě plukovníka Svobody. To všechno mě zajímá a doufám, že se mi podaří něco vypátrat. Pořád sleduji fotografie na In-ternetu a všude, kde se dá, třeba bych i někoho poznal podle tváře,“ plánuje si sympatický šedesátník, který v této části Ruska nikdy nebyl. „Od Moskvy je to asi 1800 kilometrů, z Ukrajiny také.“

ROSS Holding má rekonstruovat část už zmiňovaného komplexu. „Bude to pravděpodobně klasická rekonstrukce v této oblasti typických budov. Vzniknout má moderní centrum pro relaxaci i s ho-telem. Za minulého režimu to byly lázně,“ říká stavbyvedoucí Vagner.

Kromě už popsaného je Buzuluk zajíma-vým městem pro návštěvníky a turisty. Leží jihozápadně od výběžku pohoří Ural. Jeho historie se píše od roku 1736, kdy vznikaly mezi řekami Samara a Buzuluk pevnosti. O statut pevnosti ale Buzuluk záhy přišel, městem se stal v roce 1781. „Název pochází z tatarštiny od slova bo-zaj, to je telátko. Buzuluk je potom te-letník nebo ohrada pro telata,“ doplňuje Viktor Vagner.

Dnes je Buzuluk na důležité železnici, spo-jení s okolním světem zajišťuje i silnice M5 směřující od západu na jih z města Oren-burg do Samary. V oblasti se dále těží ropa, je zde lehký průmysl a díky úrodné půdě také velká zásobárna obilí. (rah)

Zdroj: www.buzuluk.rf

RUSKO – BUZULUK:

ČEšI BY NA TOTO MěSTONEMěLI ZAPOMÍNAT

Rusko – Buzuluk / 13

ROSS Holding stále rozvijí své aktivity na území Ruska a dalších bývalých států Sovětského svazu. Mimo jiné ve významném městě ruské Orenburské oblasti Buzuluku. Před podpisem jsou smlouvy na rekonstrukci ozdravného komplexu, kde má vzniknout moderní doléčo-vací centrum. Nejenom za prací se tam chystá stavbyvedoucí Viktor Vagner.

Prvními zaměstnan-ci ROSSu byli mimo jiných Jan Juhaňák, Petr Jaroš a Roman Stryk, kteří také ve fir-

mě vydrželi až dodnes. „Po vojně jsem pracoval v pražském Paláci kultury jako osvětlovač, asi v roce 1991 jsem přešel do Havlíčkova Brodu a tam byl elektrikářem. A pak jsem začal podni-kat,“ vzpomíná zakladatel společnosti Roman Stryk a s úsměvem dodává, že vize neměl žádné. „Zakládali jsme v té době rodinu a vše se točilo kolem ní. V práci jsem se ale necítil příliš dobře, podnikání bylo východiskem. Chvíli to bylo při zaměstnání, potom už samostat-ně,“ dodává k úplným začátkům.

Pamatuje na ně také Petr Jaroš, který se tehdy zrovna vrátil z vojny. „V ROSSu bylo asi deset lidí, žádnou nervozitu či nejisto-tu jsem nepociťoval, byla to bezstarostná doba. Honza Juhaňák a Jirka Kovařík mě učili sádrovat,“ usmívá se výkonný ředitel Petr Jaroš. Ještě před ním se ve firmě objevil právě elektrikář Jan Juhaňák.

„Přišli za mnou, abych šel do soukromé firmy, pana Stryka jsem neznal. Po těch letech ale mohu říci, že si vážím naší spo-lečnosti. Přežila všechny možné krize, držím ji palce,“ řekl od srdce.

ROSS byl původně elektromontážní firmou, až pozdější vývoj určil její další směrování. „Nic jsme neplánovali, vše spontánně. Stanovovali jsme si vždy jen dílčí cíle,“ vysvětluje Roman Stryk, který své první počínání považuje tak trochu za mladickou nerozvážnost. „Byly zakáz-ky, nabrali jsme lidi, byla ta porevoluční euforie, hodně věcí se mohlo.“ Onen zlom nastal asi v roce 1995. „Přišel společník František Fiala a výrazně fir-mě pomohl,“ doplňuje Stryk. Velkým momentem bylo získání první zahraniční zakázky – dětské nemocnice Streževoj na Sibiři, za kterou stál právě František Fiala. „Pro nás kluky z vesnice to byla veliká výzva,“ bere do ruky fotky Petr Jaroš. „Tehdy jsem začal mít pocit, že firma bude stoupat. Dnes je veliká a jedině taková společnost je schopná realizovat obrovské projekty se zvučný-

mi jmény.“ V roce 1996 vzniká holding, tedy spojení více společností. „Cítili jsme, že nechceme zůstat jen u elek-triky, zahraniční zakázka nám pomohla. Tehdy vznikaly první skutečné plány,“ říká Roman Stryk.

V podnikání jsou nejdůležitější lidé, který-mi se sami zakladatelé, majitelé či vizio-náři obklopí. „Myslím, že jsem měl šťast-nou ruku. Navíc někteří z té první desítky ještě ve firmě pracují. Vždy záleží na tom, jak moc jsou zaměstnanci ochotni sdílet a rozvíjet vaše představy. Někteří to doká-ží a mě to těší, jiní to nedokázali a třeba odešli,“ poslouchám od zakladatele firmy, po kterém má také název - ROSS zna-mená Roman Stryk a spol. Na všech fi-remních materiálech a služebních autech je název společnosti doplněný heslem – Život projektům. „Jednou jsme si sedli a přemýšleli, jaké heslo by bylo nejlepší. Podmínkou současně byla snadná přelo-žitelnost do angličtiny. Vystihuje to přes-ně náš směr a cíl – chceme teorii měnit v realitu, například projekty na papíře ve skutečné dílo.“

Kam se firma v následujících letech má ubírat, v tom má její generální ředitel zce-la jasno. Má být především integrátorem technologií. „Chceme umět postavit, vyba-vit nejmodernější technologií a předat zá-kazníkovi. Potřebná je odbornost – v elek-trice, ale nejenom tam. Objevují se nové obory, které jsme dříve neznali. Příkladem je pivovarnictví, systémy průmyslového řízení a automatizace, nemocniční techno-logie. Všude tam je náš prostor,“ říká na závěr Roman Stryk, který pochopitelně také vzpomíná na doby, kdy jeho pracov-ním nástrojem nebyl počítač. „Fyzicky jsem nikdy moc šikovný nebyl, umím ale práci zorganizovat a to je pro chod firmy důležitější.“ (rah)

ROSS INSIDE:

ROSS MÁ ZA SEBOU DVACET LET

Rok 2012 je rokem jubilejním. Přesně před dvaceti lety – na podzim 1992 – vznikla první společnost, která měla v názvu ROSS. Byl to ROSS Elektrotechnik. Za tu dobu se regionální elektromontážní společnost změnila v důležitého a silného hráče nejenom na českém trhu. Je tedy čas hodnotit a vzpomínat.

14 / ROSS inside

Reportáž / 15

POZVÁNKY:

POJďTE S NÁMI OSLAVITKULATé NAROZENINY

od 20.00 hodin I Oko Akce pro neziskovou organizaci FOKUS.

od 21.00 hodin I Oko Koncert kapely.

od 20.00 hodin I bar Oko Koncert jazzové legendy.

od 21.00 hodin I Oko Koncert kultovní kapely.

od 19.00 hodin I bar Oko Koncert kolumbijského písničkáře.

od 21.00 hodin I Oko Koncert kapel v rámci turné.

KUPÓN

na slevu50 Kč

po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Oko,

získáváte slevu na vstupném ve výši 30 Kč. Kupon nelze

uplatnit v předprodeji.

platnost 1. 10. 2012 - 31. 12. 2012

Jakýsi numerolog napsal, že číslo dvacet dává nové ambice a plány. Stejné přání má nepochybně naše firma ROSS. A protože má naro-zeniny a její pozvání je neslušné odmítnout, očekáváme vás všech-ny 20. prosince 2012 v havlíč-kobrodském klubu OKO.

Čeká na vás hudba, tanec a možná i malé překvapení. Pro-gram doplní střípky a zajímavosti z historie naší firmy. Zkrátka ku-laté narozeniny je třeba oslavit a o tom, že to všichni umíme, ni-kdo nepochybuje. K tomu se dob-ře najíte a napijete.

od 19.00 hodin I Čechovka Divadelní představení s PavlemLiškou, Martinem Zbrožkema Josefem Poláškem.

od 20.00 hodin I OkoKoncert – duo zpívajícíchvioloncellistek.

od 20.00 hodin I OkoExhibiční galavečer v muay thai.

od 21.00 hodin I bar OkoKoncert slavné české kapely.

od 21.00 hodin I OkoKoncert zpěvačky.

od 21.00 hodin I OkoKoncert punkové kapely.

16. 11. TARA FUKI

17. 11. PEKLO V OKU NOC BOJOVNÍKŮ

30. 11. STO ZVÍřAT

8. 12. ANETA LANGEROVÁ & BAND

15. 12. JAKSI TAKSI

13. 10. CHARITATIVNÍ KONCERT SKUPINY JABLKOŇ

20. 10. TATA BOYS

26. 10. PHISHBACHER JAZZ

3. 11. HUDBA PRAHA

9. 11. IVAN GUTIEREZZ A MADERA

15. 11. MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK

10. 11. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE A HENTAI CORPORATION

UŽITEČNé:

SLOVNÍK / KřÍŽOVKAHighway [΄haıweı] dálniceHinge [hındʒ] závěs, pant, kloubově uložitHip [hıp] nároží střechy Hip roof valbová střechaHip tile hřebenáčHitch [hıtʃ] závěs u autaHodman [΄hɒdmən] přidavačHoe [həʊ] motykaHoist [hɔıst] výtah, kladkostroj, zvedat (výtah – též lift) Hoisting zvedáníHold [həʊld] držet, upínatHold down přidržovat Holder [΄həʊldə(r)] držák Holding device upínací zařízení Holding down přidržování, přitlačování, přitahováníHole [həʊl] díra, otvor Hole gauge měřidlo na díryHole spacing rozteč mezi otvoryHollow [΄hɒləʊ] dutina, prázdnýHollow brick dutá cihla

Hollow punch výsečník Hollow shaft dutý hřídelHollow tile dutá taška Home [həʊm] domácí, domovskýHome repairs drobné domácí opravy Homing action návrat do výchozího boduHood [hʊd] poklop, kryt Hook [hʊk] hák, háčekHook spanner hákový klíč Hoop [huːp] obruč, stahovat obručemi Hoops [huːps] pásková ocel Hop [hɒp] skok, odraz Hopper [΄hɒpə(r)] násypka, podávací zásobník Horn [hɔːn] roh, houkačka Hose [həʊz] hadiceHose connection hadicová spojkaHose reel naviják na hadiciHot [hɒt] horký, teplý Hot air blast proud horkého vzduchuHot air heater teplovzdušná otopná souprava

Hot cathode tube žhavená elektronkaHot forging kování za tepla Hot line horká linka (telefonní) House [haʊs] důmHouse service meter domovní elektroměr Housing [΄haʊziŋ] skříň, pouzdro, plášť, kryt, stojan Hub [hʌb] hlava (kola), hrdlo (trubky) Human [΄hjuːmən] lidský, člověk Humid [΄hjuːmıd] vlhký, mokrý Humidifier [΄hjuːmıdıfaııə(r)] zvlhčovač Humidity [΄hjuːmıdətı] vlhkostHunting [΄hʌntıŋ] kývání, kmitání Hybrid [΄haıbrıd] smíšenýHydroelectric [haıdrəʊı΄lektrık] hydroelektrickýHydroelectric power vodní energie Hydroelectric power station vodní elektrárna I-beam nosník (s průřezem „I“)Ice [aıs] ledIdentical [aı΄dentıkl] shodný, totožný Ignite [ıg΄naıt] zapálit, vznítit se

Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozdě-ji do 30. 11. 2012 na e-mailovou ad-resu magazin@ross.cz. Správné odpovědi vylosuje-me, výherce získá diář a originální tašku. Jedná se výrobky z havlíč-kobrodské sociál-ní firmy Semitam (www.semitam.cz)

H-IPřipravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník

dnes od písmene

16 / Užitečné

Křížovka o cenu

Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené rOSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: magazin@ross.cz

V tajence najdete dokončení čínské moudrosti, která začíná: Nebojte se se postupovat zvolna… (zbytek v tajence)Tajenka z č. 3/2012 zní: Pomodli se, Čechu, k svatému Vojtěchu by tě vzaly samostatné národy do cechu.Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Lídu Šerifovou, která vyhrává 4 volné vstupenky na akce dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě (www.kluboko.cz).

nápověda: AARA – AKA – AKARA – ARE – ÍHA – SIKA

Reportáž / 17

V PřÍšTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: HOTELOVÝ RESORT MALEDIVY ROZHOVOR: MICHAL PRÁšEK HISTORIE: TExTILKA JAN VESELÝ A SYNOVé

dáváme život vašim projektům...

Již let

Ross_inzerce_magazin_220x212.indd 1 14.9.2012 16:24:27