finální dokument píloha 1 - analytická
TRANSCRIPT
Finální dokument
Příloha 1 - Analytická část
Komplexní analýza bariér aplikovaného a orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v České republice a návrh implementace nastavených opatření v programovém období 2021–2027 pro Národní RIS3 strategii 2021+
31. 3. 2020
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 1
Úvod k ANALYTICKÉ ČÁSTI
Analytická část je členěna do čtyř klíčových oblastí:
► Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání
► Veřejný výzkum a vývoj
► Lidé a chytré dovednosti
► Digitální agenda
Do stejných klíčových oblastí pak je členěna také SWOT analýza i samotné cíle Národní RIS3 strategie.
Toto členění vychází částečně z minulé verze Národní RIS3 strategie pro období 2014-2020 a také
z priorit Evropské komise pro nové programové období 2021+.
Každý z klíčových oblastí obsahuje:
► Shrnutí
► Popis tematických okruhů
► Zdroje.
Analýza je postavena na desítkách různých zdrojů dat a existujících analýzách. Konkrétně bylo využito
přes 70 dokumentů. Výsledný text tak je do jisté míry metaanalýzou a shrnutím stávajících analýz, která
z části pracuje se zdrojovými daty a z části přebírá texty již existujících analýz. Odkazy na zdroje jsou
uvedeny přímo v textu, na závěr každé klíčové oblasti pak je shrnut seznam využitých zdrojových
dokumentů a literatury.
Tento text vznikl jako podklad pro SWOT analýzu. Přímo v textu jsou označeny příslušné body SWOT
analýzy, ke kterým je daná část textu relevantní. Z tohoto důvodu se některé údaje a informace v textu
mohou opakovat, pokud jsou relevantní pro více bodů SWOT analýzy.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 2
OBSAH
SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................ 3
SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................................... 3
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................... 7
SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................................................ 8
1. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE PRO PODNIKÁNÍ ....................................................................... 11
1.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................... 11
1.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ........................................................................................ 15
1.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ........................................................ 78
2. VEŘEJNÝ VÝZKUM A VÝVOJ ...................................................................................................... 80
2.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................... 80
2.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ........................................................................................ 85
2.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ...................................................... 132
3. LIDÉ A CHYTRÉ DOVEDNOSTI................................................................................................. 133
3.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................. 133
3.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ...................................................................................... 137
3.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ...................................................... 185
4. DIGITÁLNÍ AGENDA ................................................................................................................... 186
4.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................. 186
4.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ...................................................................................... 190
4.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ...................................................... 210
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 3
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v PPS, EU 28 = 100 ............................................... 21
Tabulka 2: Struktura podnikových výdajů na VaV v Česku dle velikosti podniků (%)........................... 47
Tabulka 3: Struktura GERD dle zdrojů financování 2016 ..................................................................... 48
Tabulka 4 Srovnání silných odvětví české ekonomiky a vybraných vědeckých oborů (vysoký počet
publikací, vyšší počet publikací než srovnávané země, potenciální obory) ........................................ 127
Tabulka 5: Míra dokončení vysokoškolského studia ........................................................................... 152
Tabulka 6: Zájem studentů doktorských studií o technické a přírodní vědy (data pro rok 2017): ....... 153
Tabulka 7: Využívání internetu ve vztahu k veřejné správě firmami ................................................... 190
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Vývoj hrubého domácího produktu ............................................................................................ 15
Graf 2: Hrubý národní důchod na osobu (PPS) jako podíl průměru EU ............................................... 16
Graf 3: Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních institucí v zemích EU ve 3Q 2018 ....................... 18
Graf 4: Prohlubující se propast mezi kraji v ČR .................................................................................... 20
Graf 5: Vzájemná závislost růstu HDP na změnu výdajů na VaV ......................................................... 22
Graf 6: Vývoj hodnocení ČR v Doing Business Indexu ......................................................................... 28
Graf 7: Počet zaměstnaných ve věku 15 a více (v tis.) ......................................................................... 30
Graf 8: Míra nezaměstnanosti 15-64letých (v %) .................................................................................. 31
Graf 9: Počet robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě (2017) .............................................................. 33
Graf 10: Zahraniční obchod ČR v letech 2008 – 2018 .......................................................................... 34
Graf 11: Export v HDP v Česku a vybraných zemích (% HDP) ............................................................ 35
Graf 12: Hlavní komodity podle SITC v roce 2018 ................................................................................ 37
Graf 13: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za vybrané země a ekonomické celky, 2007,
2012, 2017 (konstanta $ 2011) ............................................................................................................. 38
Graf 14: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za roky 2005 – 2017, ekonomické celky a
vybrané země V4, (OECD = 100%) ...................................................................................................... 39
Graf 15: Export dle zdrojů vytvořené přidané hodnoty, 2016 ................................................................ 40
Graf 16: Rozdíl mezi vývozem z ČR a dovozem do ČR v mld. Kč........................................................ 41
Graf 17: Hrubá přidaná hodnota na pracovníka a rozdíl v produktivitě (v PPS) ................................... 43
Graf 18: Česko v mezinárodním srovnání dle intenzity (osa x) a řádu (osa y) technických inovací, 2016
............................................................................................................................................................... 45
Graf 19: Vývoz služeb založených na znalostech (podíl v procentech na celkovém exportu služeb), 2016
............................................................................................................................................................... 45
Graf 20: Inovace a kontrola mezinárodních trhů ................................................................................... 46
Graf 21: Výdaje podniků na VaV v Česku v mezinárodním srovnání ................................................... 49
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 4
Graf 22. Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků .............................................................. 50
Graf 23: Podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky, 2016 ...... 51
Graf 24: Podíl výdajů na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) financovaných podniky, 2016 .............. 51
Graf 25: Nepřímá veřejná podpora VaV a počet soukromých podniků, které uplatnily daňové zvýhodnění
VaV, 2007-2017 ..................................................................................................................................... 53
Graf 26: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování
(v běžných cenách) ............................................................................................................................... 54
Graf 27: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené
jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017 .......................................................... 54
Graf 28: Podpora podnikavosti (enterpreneurship) ............................................................................... 57
Graf 29: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání ................................. 58
Graf 30: Míra internacionalizace malých a středních podniků .............................................................. 60
Graf 31: Stav a příliv přímých zahraničních investic do vybraných zemí, 2015-2017........................... 64
Graf 32: Stav přímých zahraničních investic v Česku podle typu kapitálu, 2000-2016 ........................ 64
Graf 33: Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků .............................................................. 67
Graf 34: Zranitelnost vybraných zemí vůči strategii Made in China 2025 ............................................. 73
Graf 35: Přehled technologií pro budoucnost ........................................................................................ 77
Graf 36: Kolik peněz se vynakládá na výzkum a vývoj ......................................................................... 85
Graf 37: Kdo financuje výzkum a vývoj z veřejných zdrojů ................................................................... 86
Graf 38: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru ...................................................................... 88
Graf 39: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty .......................................................... 89
Graf 40: Studenti vysokých škol v ČR ................................................................................................... 90
Graf 41: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR ......................................... 90
Graf 42: Absolventi přírodovědných a technických oborů na VŠ v ČR, 2018 ....................................... 91
Graf 43: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru
(HERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %) .............................................................. 97
Graf 44: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vládním sektoru (GOVERD) v
letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %) ............................................................................... 98
Graf 45: Počet projektů VaV ve spolupráci se soukromým subjektem (právnickou osobou – POO) v
daném roce probíhající či zahájené ...................................................................................................... 99
Graf 46: Výše přijatých licenčních poplatků za patenty a užitné vzory v letech 2008–2017 ............... 100
Graf 47: Výše přijatých licenčních poplatků za ostatní předměty duševního vlastnictví v letech 2008–
2017 (mil. Kč) ...................................................................................................................................... 100
Graf 48: Způsob využívání patentů vzniklých na základě projektů podpořených z veřejných zdrojů v
Česku podle jejich územní ochrany, 2005–2017 ................................................................................ 102
Graf 49: Počet podaných patentových přihlášek v roce 2016 u všech patentových úřadů sledovaných
WIPO připadající na milion obyvatel dle země přihlašovatele ............................................................ 103
Graf 50: Výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč) .......................................................... 104
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 5
Graf 51: Celkové veřejné výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč) ............................... 105
Graf 52: Nárůst počtu zaměstnanců VaV mezi lety 2007 a 2016 (% FTE) ......................................... 105
Graf 53: Nárůst počtu podniků provádějících VaV v letech 2007 – 2016 (kraje se 100 a více VaV podniky)
............................................................................................................................................................. 106
Graf 54: Celková česká účast a úspěšnost v FP7 a H2020 ................................................................ 114
Graf 55: Důvody k nepodání žádosti ................................................................................................... 115
Graf 56: Podíl vědeckých publikací vytvořených mezinárodními autorskými týmy v zemích EU a OECD
............................................................................................................................................................. 116
Graf 57: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků .................................................................. 117
Graf 58: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování
(v běžných cenách) ............................................................................................................................. 128
Graf 59: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené
jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017 ........................................................ 129
Graf 60: Kolik země vydávají na vzdělávání ze svého rozpočtu ......................................................... 137
Graf 61: Souhrnné výdaje na vzdělávací instituce za jednoho žáka ve věku 6-15 let (2016) ............. 138
Graf 62: Poměr platů učitelů středních škol k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ........ 138
Graf 63: Vývoj počtu studentů pedagogických oborů .......................................................................... 139
Graf 64: Vývoj počtu absolventů pedagogických oborů ...................................................................... 139
Graf 65: Vývoj počtu učitelů v ČR do 29 let 2013-2017 ...................................................................... 140
Graf 66: Celkové výsledky PISA - Česko ............................................................................................ 141
Graf 67: Výsledky PISA – matematika ................................................................................................ 141
Graf 68: Výsledky PISA – čtení ........................................................................................................... 141
Graf 69: Výsledky PISA – přírodní vědy .............................................................................................. 142
Graf 70: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi ............................................. 142
Graf 71: Podíl VŠ vzdělaných obyvatel hovořících plynně alespoň jedním cizím jazykem (2016) ..... 143
Graf 72: Výsledky patnáctiletých žáků plnících povinnou školní docházku – srovnání krajů ............. 144
Graf 73: Průměrný výsledek a průměrný index ESCS v krajích .......................................................... 145
Graf 74: Úroveň vzdělání (podíl obyvatel ve věku 25-64 let podle typu vzdělání) .............................. 146
Graf 75: Podíl populace s vysokoškolským vzděláním v roce 2018 (obyvatelstvo ve věku 25-34) ... 147
Graf 76: Mládež mimo vzdělávání, zaměstnání či odbornou přípravu (NEETs), 2016 ....................... 148
Graf 77: Pořadí Univerzity Karlovy v QS University Rankings 2014-2020 .......................................... 149
Graf 78: Dílčí výsledky top 3 českých univerzit dle hodnocení QS University Rankings 2020 ........... 149
Graf 79: Počet univerzit v top 500 QS University Rankings 2020, srovnání zemí s podobnou velikostí
populace a V4 ...................................................................................................................................... 150
Graf 80: Úspěšnost v jednotlivých letech v jednotlivých typech studijních programů na všech vysokých
školách................................................................................................................................................. 152
Graf 81: Držitelé PhD. titulů (podíl na populaci ve věku 25-64 let) .................................................... 153
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 6
Graf 82: Průměrná délka řádně ukončeného doktorandského studia ................................................. 153
Graf 83: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi ............................................. 154
Graf 84: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty ........................................................ 156
Graf 85: Studenti vysokých škol v ČR ................................................................................................. 156
Graf 86: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR ....................................... 157
Graf 87: Obyvatelstvo podle pohlaví a věku, 2001 a 2017 (k 31. 12.) ................................................ 158
Graf 88: Vývoj počtu studentů VŠ a populace ve věku 19-26 ............................................................. 158
Graf 89: Počet studentů VŠ (všechny úrovně) ................................................................................... 159
Graf 90: Počet absolventů VŠ (všechny úrovně) ................................................................................ 159
Graf 91: Firmy zapojené do odborného vzdělávání, % všech firem, 2010 a 2015 ............................. 161
Graf 92: Procentní změna podílu na celkové zaměstnanosti podle náročnosti zaměstnání .............. 162
Graf 93: Podpora podnikavosti (enterpreneurship) ............................................................................. 163
Graf 94: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání, index (2018) ........ 164
Graf 95: Kolik osob pracuje ve výzkumu a vývoji ................................................................................ 165
Graf 96: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru .................................................................... 166
Graf 97: Základní charakteristiky podnikového výzkumu a vývoje...................................................... 166
Graf 98: Motivace k doktorskému studiu ............................................................................................. 167
Graf 99: Talent Competitiveness podle regionů .................................................................................. 169
Graf 100: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků................................................................ 171
Graf 101: Podíl žen mezi výzkumníky ve vybraných evropských zemích v roce 2015 ....................... 172
Graf 102: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017 ................................................... 172
Graf 103: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017 ................................................... 172
Graf 104: Mobilita VŠ studentů v rámci programu Erasmus+, 2016 ................................................... 174
Graf 105: Mobilita zaměstnanců VŠ v rámci programu Erasmus+, 2016 ........................................... 175
Graf 106: Rovnost žen a mužů na trhu práce (procentuální rozdíl mezi výsledky žen a mužů) ......... 178
Graf 107: Využití částečných úvazků (jako procento zaměstnaných ve věku 20-64 let, porovnání EU a
ČR) ...................................................................................................................................................... 179
Graf 108: Zaměstnání seniorů (jako procento z populace ve věku 55-64 let, porovnání EU a ČR) ... 179
Graf 109: Složení obyvatelstva dle věku: porovnání let 2016 a 2070 ................................................. 184
Graf 110: eGovernment Development Index....................................................................................... 192
Graf 111: Podíl úkonů v elektronické podobě ..................................................................................... 192
Graf 112: Dostupnost dat pro odpovědné rozhodování ...................................................................... 193
Graf 113: Jednotlivci využívající internet při jednání ........................................................................... 193
Graf 114: Jednotlivci využívající internet při jednání s úřady k vybraným činnostem ......................... 194
Graf 115: Výsledky zemí EU dle eParticipation Index ......................................................................... 195
Graf 116: Podíl domácností mající pevné vysokorychlostní připojení k internetu ............................... 197
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 7
Graf 117: Průměrné ceny za 1 GB dat (USD), 2018 ........................................................................... 198
Graf 118: Nejlevnější mobilní datové tarify, srovnání EU a ČR, 2017 ................................................ 198
Graf 119: Počet ICT subjektů a jejich podíl na podnikatelském sektoru celkem ................................ 200
Graf 120: Počet ICT ekonomických subjektů – výběr zemí EU s podobnou velikostí populace, 2015-
2016 ..................................................................................................................................................... 200
Graf 121: Hlavní překážky implementace nástrojů či technologií Průmyslu 4.0 ................................. 202
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Regional Innovation Scoreboard 2019 – Czechia ............................................................ 106
Obrázek 2: Přehled podpořených center z programu OP VaVpI ........................................................ 108
Obrázek 3: Vítězové a poražení (v čerpání z programu Horizon 2020) .............................................. 113
Obrázek 4: Výsledky eGovernment Benchmark 2019 pro ČR v oblastech souvisejících s podnikáním
............................................................................................................................................................. 191
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 8
SEZNAM ZKRATEK
AI Umělá inteligence
AV ČR Akademie věd ČR
BERD Podnikové výdaje na VaV
CEITEC Středoevropský technologický institut
ČSÚ Český statistický úřad
ČVUT České vysoké učení technické v Praze
DESI Digital Economy and Society Index
DIH Digital Innovation Hubs
EDP Entrepreneurial discovery process
EIS European innovation scoreboard
EK Evropská komise
EOSC European Open Science Cloud
ESIF Evropské strukturální a investiční fondy
ESPAS European Strategy and Policy Analysis System
EU Evropská unie
FTE Full-time equivalent
GA ČR Grantová agentura ČR
GERD Hrubé domácí výdaje na VaV
GOVERD Výdaje na VaV ve vládním sektoru
HC Počet zaměstnanců
HDP Hrubý domácí produkt
HERD Výdaje na VaV v sektoru vysokého školství
HPH Hrubá přidaná hodnota
HRS4R The Human Resources Strategy for Researchers
ICT Informační a komunikační technologie
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 9
IFR International Federation of Robotics
ITIF Information Technology and Innovation
Foundation
KET Klíčové technologie
MF Ministerstvo financí
MMF Mezinárodní měnový fond
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí
MSP (SME) Malé a střední podniky
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
NCKB Národní centrum kybernetické bezpečnosti
NPU Národní program udržitelnosti
NÚKIB Národní úřad pro kybernetickou a informační
bezpečnost
OA Open Access
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a
rozvoj
OP VaVpI Operační program Výzkum a vývoj pro inovace
PCT Patent Cooperation Treaty
PPS Parita kupní síly
PZI Přímé zahraniční investice
RVVI Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace
SPVF Souhrnná produktivita výrobních faktorů
TA ČR Technologická agentura ŠR
TiVA Trade in Value Added
VaV (R&D) Výzkum a vývoj
VaVaI Výzkum a vývoj a inovace
VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 10
VUT Vysoké učení technické v Brně
WEF Světové ekonomické fórum
WIPO Světová organizace duševního vlastnictví
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 11
1. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE PRO PODNIKÁNÍ
Text v oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání je strukturován do následujících tematických
okruhů:
► Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace
► Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka
► Pracovní a výrobní kapacity
► Přidaná hodnota českých firem a jejich produktivita práce
► Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací
► Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků
► Příležitosti a hrozby pro české hospodářství
1.1. SHRNUTÍ
Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace
Česká ekonomika v roce 2018 podle očekávání zpomalila tempo růstu, nicméně se nadále opírá
o zdravé základy, které jsou zárukou jejího příznivého vývoje i v blízké budoucnosti. Výkonnost
tuzemského hospodářství se v roce 2018 zvýšila o 3 %, a zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce
2017. O meziroční zlepšení se postarala silná domácí poptávka, zejména investiční aktivita, naopak
čistý vývoz tempu růstu ubral.
Státní rozpočet si v roce 2018 vedl lépe než v předchozím roce. Dosažený přebytek státního rozpočtu
byl tažen v důsledku příznivého vývoje ekonomiky zejména vyšším růstem daňových příjmů, i přílivem
prostředků z EU. V rámci mezinárodního srovnání si Česká republika vede dobře, výše jejího dluhu je
proti EU zhruba poloviční. Další pozitivní charakteristikou českého hospodářství je zdravý a stabilní
bankovní systém.
Česká ekonomika je v dobré kondici, nicméně tento stav nemusí být trvalý a je třeba počítat s rizikem
stagnace či nové hospodářské krize. Hrozbu stagnace či hospodářské krize doplňují ještě obecnější
globální hrozby a nejistoty politického a geopolitického charakteru (např. brexit, izolacionismus
a obchodní války, válečné konflikty apod.). Dalším rizikem pro světové hospodářství i konkrétně pro
Česko jsou očekávané změny (a trendy) v oblasti průmyslu a energetiky vyvolané zejména klimatickými
změnami. Na jednu stranu jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost – pro vývoj
nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i vznik a rozvoj nových firem.
Přestože celkově česká ekonomika roste, je hospodářský růst v rámci jednotlivých krajů v ČR značně
nerovnoměrný. Do budoucnosti tak je hrozbou další zvýšení hospodářských a sociálních rozdílů mezi
regiony.
Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka
Česko těží ze své polohy ve středu Evropy a stále také z průmyslové tradice spojené s technickou
kreativitou (což je ovšem do jisté míry neměřitelná veličina). Na druhou stranu Česko trpí několika
dlouhodobými neduhy. Prvním z nich je stav dopravní infrastruktury. Dalším důležitým problémem je
přetrvávající nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné správy a obecně vysoká administrativní zátěž.
S tím souvisí i další problém, kterým je chybějící stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské
prostředí.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 12
Pracovní a výrobní kapacity
Vyšší výkonnosti české ekonomiky brání napjatost pracovního trhu. Příznivý vývoj ekonomiky vedl
k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval míru nezaměstnanosti pod její
přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala nabídka volných pracovních míst, která překonala
počet nezaměstnaných a vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal
nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce.
Jedno z řešení nedostatku pracovních kapacit představují investice do automatizace. Přestože české
podniky investují do automatizace více, než je průměr EU, za světovými průmyslovými lídry stále
zaostáváme.
Přidaná hodnota českých firem a jejich produktivita práce
Česko má otevřenou ekonomiku založenou na vývozu zboží a služeb, tj. ekonomika Česka je vysoce
exportně orientována. Podíl celkového exportu vůči HDP byl v roce 2018 takřka 80 %. Naše do jisté
míry závislost na exportu (a tím pádem i světovém hospodářském vývoji) však může být pro Česko i
rizikem.
Česká konkurenceschopnost přes všechny změny v posledních letech stále stojí především na
využívání levné a zároveň kvalifikované pracovní síly a na aktivitách s nižší přidanou hodnotou, zatímco
nejvyspělejší ekonomiky dosahují vyšší produktivity a jsou více orientovány na znalostně náročné
aktivity a aktivity s vysokou přidanou hodnotou. Produktivita v Česku se průměrně pohybuje kolem 75 %
průměru zemí OECD a nepřímo ukazuje na nízkou znalostní náročnost hospodářství.
Přímé zahraniční investice jako kvantitativní zdroj růstu se postupně vyčerpávají. České firmy mají
slabou poptávku po inovacích vyšších řádů, při nichž dochází k intenzivnímu využití výsledků výzkumu
a vývoje, respektive firmy se soustředí na realizaci inovací nižších řádů.
Klíčovým aspektem všech inovací jsou znalosti potřeb a přání zákazníků a jejich vnímání vztahu mezi
cenou produktu a jeho technickými a jinými parametry, přičemž firmy z Česka v podstatně nižší míře
kontrolují mezinárodní trhy. Místní firmy se na mezinárodní trhy dostávají skrze své odběratele či
koncernová ústředí. Způsob zapojení těchto firem do globální ekonomiky jim tedy značně ztěžuje
znalosti o trhu a potřebách koncových zákazníků získávat, natož tyto trhy i potenciálně v budoucnu
kontrolovat.
Pozitivem však je, že se stále častěji objevují příklady kvalitativní proměny aktivit podniků pod zahraniční
kontrolou v české ekonomice směrem k tvorbě vyšší přidané hodnoty a roste počet globálně úspěšných
endogenních firem.
Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací
Nejvýznamnějšími aktéry podnikového VaV jsou velké firmy. V letech 2013-2017 podíl podnikových
kapacit VaV na firmy s více než 250 zaměstnanci rostl, výjimkou byl poslední analyzovaný rok 2017.
Pouze třetina velkých podniků realizuje interní aktivity výzkumu a vývoje. Podnikový výzkum a vývoj tak
je koncentrován v malém počtu velkých firem. Zároveň je patrná absence širší základny technologicky
vyspělých podniků. Rovněž platí, že investice do aktivit výzkumu, vývoje a inovací jsou většinově
realizovány zahraničními společnostmi.
Také celkový podíl financování výzkumu a vývoje ze strany podnikatelského sektoru je nižší než
v zavedených tržních ekonomikách. Zároveň české firmy mají oproti průměru vyspělých zemí nižší podíl
na financování výzkumu realizovaného vysokými školami a vládním sektorem (tj. například Akademií
věd). Slabou stránkou z hlediska financování inovací je nedostatečně rozvinutý systém rizikového
kapitálu a financování start-upů.
Příležitostí pro růst podnikových výdajů na výzkum, vývoj a inovace je zvýšení využití systému daňových
odpočtů na tyto aktivity. Zároveň lze předpokládat, že obecně budou klesat prostředky v rámci Fondů
EU směřující do Česka a jeho regionů, a to díky kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z pohledu HDP
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 13
na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu v nadcházejícím programovém období
2021-2027 dojde pravděpodobně ke zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů
EU ze strany národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riz iko
menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu jde o příležitost ke
snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU a zvýšení využití finančních nástrojů.
Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků
Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České republiky působícím
do současnosti byla několik dekád trvající absence svobodného podnikání. V ekonomice v tomto
důsledku chyběli zkušení podnikatelé (velcí i malí), na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě
kompetence nacházet nové příležitosti a zákazníky v neustále silnějších konkurenčních podmínkách
světových trhů. Jakkoliv se situace v tomto ohledu výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice
stále znát. Jednou z hlavních bariér inovační kapacity České republiky tak jsou nerozvinuté tržní
kompetence většiny firem.
Příležitostí proto je další rozvoj podpory malých a středních podniků, které jsou v nefinančním sektoru
i nadále páteří ekonomiky.
Míra internacionalizace malých a středních podniků je i nadále nízká. Malé a střední podniky zaostávají
za průměrem EU, pokud jde o dovoz a vývoz zboží uvnitř EU, což naznačuje, že na jednotném trhu se
zbožím stále existují specifické obchodní překážky. Z hlediska exportu je účast českých podniků
v globálních dodavatelských řetězcích soustředěna v EU. Navíc se jedná především o nákup
zahraničních vstupů pro zpětný vývoz spíše než prodej vstupů pro další zpracování. To ukazuje na
důležitost přeorientování účasti v globálních dodavatelských řetězcích na produkci s vyšší přidanou
hodnotou a na diverzifikaci vývozu mimo trhy EU.
Nedostatkem také je absence moderní infrastruktury pro testování poloprovozů a výsledků VaV
z pohledu jejich aplikovatelnosti do výroby, omezený přístup firem k této infrastruktuře a snížená
dostupnost služeb pro MSP v oblasti digitalizace a nových technologií.
Prostor pro zlepšení existuje také v oblasti snížení roztříštěnosti podpory malých a středních podniků.
Způsob řízení podpory pro malé a střední podniky je v Česku složitý, poznamenaný značnou
fragmentací a překryvy činností jednotlivých aktérů (svoji roli v této oblasti má několik ministerstev,
agentur i regionálních aktérů).
Příležitosti a hrozby pro české hospodářství
S ohledem na vše výše uvedené je pro českou ekonomiku příležitostí posun z kvantitativní do kvalitativní
fáze přímých zahraničních investic (zaměření na výzkum a vývoj a vyšší přidanou hodnotu), která by
zároveň měla odstranit značnou hrozbu v podobě konce modelu hospodářské konkurenceschopnosti
založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám (rostoucí mzdové náklady) a s tím
spojené riziko přesunu výroby do zahraničí.
Z hlediska celé ekonomiky se změnil podíl podnikových výdajů na výzkum a vývoj v letech 2010 – 2017
o přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem. V ČR roste počet vývojových center zahraničních
firem. Tato centra postupně získávají stále větší roli v koncernové hierarchii. Z některých se již stala
globální centra excelence pro celý koncern. Z tohoto lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné
prostředí pro vstup zahraničních firem do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň
však existuje hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou
a nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní intenzity a přidané
hodnoty.
Zároveň je hrozbou únik duševního vlastnictví z Česka do zahraničí. Na základě již realizovaných analýz
je možné tvrdit, že společně s růstem patentové aktivity českých původců dochází také k růstu počtu
offshorovaných českých patentů.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 14
Z globálního hlediska je ČR ekonomikou malých firem, mezi nimiž až na výjimky nejsou globální
technologičtí lídři. Různé formy závislosti na firmách, které jsou globálními technologickými lídry, tak
skýtají mimořádný potenciál pro růst inovační výkonnosti. Skrze rozvoj VaV a dalších aktivit těchto firem
v ČR se místní ekonomika může dostat (a do určité míry již dostává) do středu globálního vývoje
technologií, manažerských postupů a stále více i nových podnikatelských modelů.
Pro uvedené příležitosti však existují také rizika a hrozby. Některé nastanou, pokud se nepodaří se
vypořádat s existující závislostí ekonomiky ve smyslu omezené podnikatelské autonomie, kde mnoho
firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících ani ceně své produkce. Hrozbou je také rostoucí
konkurence východoasijských zemí v průmyslových odvětvích založených nejen na levné pracovní síle,
ale i na znalostně a technologicky náročných aktivitách.
Reakce na megatrendy (společenské trendy a výzvy a technologické trendy) rozhodně patří mezi
příležitosti pro podniky, jejich výzkumné, vývojové a samozřejmě také inovační aktivity. Megatrendy
společně s využitím nových technologií a technologických trendů (např. umělé inteligence, strojového
učení, blockchainu, rozšířené a virtuální reality, internetu věcí, robotizace a autonomních strojů aj.)
a zavedením principů Iniciativy Průmysl 4.0 jsou příležitostmi, které mohou vést ke vzniku nových trhů,
produkčních řetězců, obchodních modelů, samotných produktů a služeb. Samostatným (mega)trendem
a příležitostí pak je využívání interdisciplinárních a multidisciplinárních přístupů, propojování
společenských a humanitních věd s technologiemi a rozvoj kreativních průmyslů.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 15
1.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ
Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace
silná stránka
Hospodářský
růst, růst HDP
založený na
investiční
aktivitě
Česká ekonomika v roce 2018 podle očekávání zpomalila tempo růstu, nicméně se
nadále opírá o zdravé základy, které jsou zárukou jejího příznivého vývoje i v blízké
budoucnosti. Výkonnost tuzemského hospodářství se v roce 2018 zvýšila o 3 %, a
zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu
výkonu bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo
poznamenáno rostoucími nejistotami. O meziroční zlepšení se postarala silná
domácí poptávka, zejména investiční aktivita, naopak čistý vývoz tempu růstu ubral.
Na nabídkové straně ekonomiky byl oslabený vliv průmyslu částečně kompenzován
odvětvím služeb a stavebnictvím.
Graf 1: Vývoj hrubého domácího produktu
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky
Tuzemská ekonomika patrně vstoupila do sestupné fáze hospodářského cyklu. Po
nedávné globální hospodářské krizi byl růst obnoven ve 4. čtvrtletí 2013 s tím, že
kulminoval ve 2. čtvrtletí 2015 na téměř 6 %, vydatně za pomoci nízké ceny ropy a
snahy utratit zbývající disponibilní zdroje z fondů Evropské unie. Poté následovalo
v roce 2016 zpomalení, které souviselo s odezněním těchto mimořádných vlivů a
vysokou srovnávací základnou předchozího roku. Druhého vrcholu bylo dosaženo
ve 3. čtvrtletí 2017, kdy výkon ekonomiky vzrostl zhruba o 5 %. Následující období
je již poznamenáno postupným zvolňováním růstové dynamiky, které bylo zatím
přerušeno ve druhé polovině roku 2018.1
Česká republika se značně přiblížila průměru EU z hlediska hrubého národního
důchodu na osobu. V tomto procesu sehrál zásadní úlohu velký příliv přímých
zahraničních investic, který vedl k vytváření pracovních míst a zvyšování růstu
produktivity. Mezi lety 2008 a 2013, kdy byla Česká republika více postižena
celosvětovou krizí než další země v regionu, se proces sbližování zpomalil. V roce
2013 však začalo díky zvyšování reálných mezd i produktivity opět docházet ke
1 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 6
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 16
konvergenci. Hrubý národní důchod na osobu, přepočtený pomocí parity kupní síly,
vzrostl mezi lety 2000 a 2017 ze 70,2 % na 82,7 % průměru EU, což představuje
reálnou konvergenci ve výši 12,5 p. b. Základem konvergenčního procesu byly
hospodářské politiky, které podporovaly zahraniční i domácí investice, v kombinaci
s významnou finanční podporou z fondů EU. Tempo sbližování bylo sice nižší než
v ostatních zemích střední a východní Evropy (zejména v Pobaltí), ale Česká
republika se řadí mezi státy, které jsou z hlediska hospodářského rozvoje a životní
úrovně nejbližší průměru EU. 2
Graf 2: Hrubý národní důchod na osobu (PPS) jako podíl průměru EU
Zdroj: Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
V tvorbě hrubého kapitálu se po celý rok prosazoval trend rychlého růstu investiční
aktivity a poklesu zásob. Příspěvek tvorby hrubého kapitálu k růstu vzrostl na 1,5 p.
b., o což se zasloužil prorůstový vliv fixního kapitálu ve výši 2,5 p. b., kompenzovaný
negativním dopadem snížení zásob o 1 p. b. Meziroční zvýšení kapitálových výdajů
se po dvou letech vrátilo ke dvouciferné dynamice, když nejrychleji rostly investice
do budov a staveb, jejichž výrazné meziroční oživení souviselo se zrychleným
čerpáním strukturálních fondů Evropské unie. Nadprůměrně rostly ještě investiční
výdaje do obydlí, kterými je naplňován hlavní investiční záměr domácností. Zároveň
důkazem, že firmy při nedostatku pracovníků usilují o zajištění další expanze
pořizováním nových technologií, byl vývoj váhově nejvýznamnější položky investic
do ICT a ostatních strojů a zařízení, která zrychlila růst na téměř 10 %. Obdobným
vývojem, tj. růstem mírně pod průměrem celkových investic, ale značným
zrychlením, si prošly rovněž investice do dopravních prostředků.
Průmysl nadále vytváří téměř třetinu výkonu české ekonomiky, což ji pasuje mezi
nejprůmyslovější země EU. V roce 2018 se podíl průmyslu na celkové HPH (v
nominálním vyjádření) snížil na 30,6 %, vedle zmíněného slabého růstu, také vlivem
poklesu implicitního deflátoru (na rozdíl od průměrné cenové hladiny na nabídkové
straně ekonomiky, která vzrostla o 2,4 %). Naopak stavebnictví těžilo jak z růstu
2 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 6
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 17
výkonnosti, tak rychlého cenového vývoje a své postavení ve struktuře HPH si
částečně vylepšilo.3
Investice v posledních dvou letech nabyly na intenzitě a vyhlídky jsou i nadále
pozitivní. Investice do fyzické infrastruktury se v roce 2017 zvýšily o 3,3 % a v roce
2018 zrychlily na 7,8 % (prognóza Komise z podzimu 2018). K tomuto nárůstu
přispěly potřeba automatizace a robotizace ve výrobě, veřejné investice
podporované z fondů EU a oživení investic do výstavby v první polovině roku 2018.
Růst investic se může v letech 2019 a 2020 zmírnit, ale díky zvýšenému přílivu
finančních prostředků EU zůstane nad úrovní 3 %.4
silná stránka
Dobrý stav
veřejných
financí
Státní rozpočet si v roce 2018 vedl lépe než v předchozím roce. Dosažený přebytek
státního rozpočtu byl tažen v důsledku příznivého vývoje ekonomiky zejména
vyšším růstem daňových příjmů i přílivem prostředků z EU. Pozitivní zprávou je
zrychlení dynamiky růstu investic. V rámci mezinárodního srovnání si Česká
republika vede dobře, výše jejího dluhu je proti Unii zhruba poloviční.
Hospodaření státního rozpočtu podle pokladního plnění skončilo v roce 2018
kumulativním přebytkem ve výši 2,9 mld. Kč, což je o 9,1 mld. Kč více než v roce
2017. Oproti schválenému rozpočtu bylo hospodaření lepší o 52,9 mld. Kč. Jedná
se tak o druhý nejlepší výsledek hospodaření státního rozpočtu od roku 1996.
Státní dluh se v roce 2018 snížil o 2,7 mld. Kč na 1622 mld. Kč. V poměru k HDP
klesá již pátý rok v řadě, v roce 2018 bylo dosaženo meziročního poklesu o 1,7 p.
b. na 30,5 % HDP. Pokles zadlužení byl umožněn jednak efektivnějším řízením
likvidity státní pokladny, stabilním ekonomickým růstem, ale i rozpočtovou politikou
v podobě dosaženého přebytku státního rozpočtu. Státní výpůjčky spočívaly pře-
vážně v emisích státních dluhopisů, jejichž výnosy sloužily ke splátkám jistin
státního dluhu. Hrubá emise střednědobých a dlouhodobých dluhopisů byla
rekordně vysoká, když činila 259,2 mld. Kč, tj. o 46,1 mld. Kč více než v roce 2017.
Hrubá emise státních pokladničních poukázek činila 184 mld. Kč.
Podle odhadu MF by ČR v roce 2018 měla vykázat celkové saldo sektoru vládních
institucí (ESA 2010) ve výši 1,6 % HDP. Vzhledem k opatřením na příjmové i
výdajové straně rozpočtu dosáhne očekávaná hodnota strukturálního salda sektoru
vládních institucí okolo 1 % HDP. Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních
institucí by měl v roce 2018 klesnout o 1,7 p. b. na 32,9 % HDP.5
Podle Evropské komise jsou veřejné finance zdravé, ale jejich dlouhodobá
udržitelnost je méně příznivá. Očekává se, že s přispěním růstu daní zůstane saldo
veřejných financí nejméně do roku 2020 v přebytku, což umožní snížit veřejný dluh
na přibližně 30 % HDP. Naproti tomu dlouhodobá udržitelnost se kvůli vyšším
nákladům souvisejícím se stárnutím obyvatelstva zhoršuje.
3 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 7 4 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 7 5 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 6-7
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 18
Graf 3: Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních institucí v zemích EU ve 3Q 2018
Zdroj: data Eurostat, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky
Saldo sektoru vládních institucí se bude snižovat, ale nejméně do roku 2020
zůstane kladné. V situaci rostoucí ekonomiky vykazuje saldo veřejných financí od
roku 2016 přebytek, který je podporován růstem daňových příjmů a nižší úrovní
veřejných investic, než jaká se očekávala. Opatření k předcházení daňovým
únikům, jako je elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení DPH, prokázala svou
účinnost a přispěla ke zvýšení příjmů. V horizontu prognózy se očekává zvyšování
dalších výnosů z DPH v souladu s růstem HDP. Značný nárůst mezd od roku 2017
ve veřejném i soukromém sektoru zvýšil výnosy z přímých daní. Na výdajové straně
souvisí zvýšení převážně se mzdami ve veřejném sektoru a s důchody, které mají
v roce 2018 i v roce 2019 výrazně růst. Vzhledem k tomu, že současný cyklus
čerpání fondů EU postupuje, veřejné investice pravděpodobně posílí.
Předpokládá se, že podobně jako celkové saldo se i strukturální saldo bude
snižovat směrem k nulové hodnotě. Pravděpodobně zůstane kladné až do roku
2020, přičemž mezera výstupu bude stabilní. Poměr dluhu k HDP se podle
prognózy Komise z podzimu 2018 bude dále snižovat a v roce 2020 dosáhne
přibližně 31,2 % HDP.6
silná stránka
Zdravý a
stabilní
Další pozitivní charakteristikou českého hospodářství je zdravý a stabilní bankovní
systém. Banky v České republice jsou nadále vysoce ziskové a ukazatele stability
jsou zdravé. Míra ziskovosti bank patří již od vstupu do Unie trvale mezi nejvyšší v
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 19
bankovní
systém
EU. Zvyšování úrokových sazeb přitahuje značný objem likvidity z eurozóny. Růst
závazků finančního sektoru nabral na tempu na přelomu let 2016 a 2017, jelikož
nerezidenti nakupovali před ukončením kurzového závazku v dubnu 2017 vklady
denominované v korunách. Tato dynamika byla vyvolána očekáváním investorů a
polevila, jakmile se kurz české koruny opět začal na devizových trzích volně
pohybovat.7
Průměrná úroková sazba nových úvěrů u nefinančních podniků rostla a ke konci
roku 2018 dosáhla 3,3 %, což bylo nejvíc za posledních osm let, následně v lednu
klesla na 3 %. Poptávka podniků po úvěrech, částečně na financování fixních
investic, vzrostla bez ohledu na rostoucí úrokové sazby. Největší část podnikových
úvěrů nadále tvořily půjčky s dobou splatnosti nad pět let. Lednové šetření
úvěrových podmínek bank centrální bankou ukazuje, že úvěrové standardy zůstaly
celkově nezměněné. Ke zpřísnění přispívala rizika plynoucí z jednotlivých
podnikových sektorů a částečně také růst úrokových marží. Na druhé straně na
uvolnění standardů se nejvíce podílel konkurenční tlak v podobě nabídek ostatních
bank a zčásti i tržního financování.8
Zadluženost soukromého sektoru z hlediska HDP (67,4 %) je ve srovnání s
průměrem EU (140 %) nízká. Nominální HDP se zvyšuje téměř stejně rychle jako
hodnota hypoték. Zadlužení domácností se na konci roku 2017 snížilo o 1,6 p. b.
na 29,7 % HDP, zatímco zadlužení nefinančních podniků zůstávalo v zásadě na
stabilní úrovni kolem 38 % HDP. Poměr úrokových plateb k hrubému disponibilním
příjmu domácností i k přidané hodnotě u nefinančních podniků byl na konci roku
2017 nižší než v eurozóně. Zvyšující se úrokové sazby zatím nepředstavují
významné riziko pro splácení, ačkoli mohou mít dopad na podíl úvěrů se selháním.9
slabá stránka
Nerovnoměrný
hospodářský
růst v
jednotlivých
krajích, včetně
rozdílné
intenzity
výdajů na VaV
a rozdílné
vyspělosti
inovačních
ekosystémů
Přestože celkově česká ekonomika roste, je hospodářský růst v rámci jednotlivých
krajů v ČR značně nerovnoměrný. Zatímco HDP ve srovnatelných cenách se v
Praze a Středočeském kraji od roku 1995 více než zdvojnásobil, v Karlovarském
kraji se prakticky nezměnil. Pokračující divergence HDP v jednotlivých krajích může
být způsobena celou řadou faktorů, od rozdílné odvětvové struktury ekonomiky a
trhu práce, přes odlišnou regionální politiku až po různé bariéry vyššího
potenciálního růstu. Důležitým faktorem odlišného růstu v regionech jsou i rozdílné
výdaje na výzkum a vývoj.
Propast mezi růstovou dynamikou Středočeského kraje a Prahy na straně jedné
a Karlovarským a Ústeckým krajem na straně druhé se dále prohlubuje. Zatímco
HDP na hlavu se za posledních 22 let více než zdvojnásobil ve Středočeském kraji
a v Praze, v Ústeckém kraji narostl o pětinu a v Karlovarském kraji dokonce
stagnoval. Růst ve většině krajů ČR se ve sledovaném období pohyboval kolem
70 %. Podobné rozdíly mezi regiony lze nalézt i na trhu práce. Zatímco míra
nezaměstnanosti v Praze byla ke konci roku nejnižší v rámci celé ČR a dosahovala
pouhé 1,9 %, v Ústeckém a Moravskoslezském kraji patřila k těm nejvyšším (4,5
%, resp. 4,7 %).
6 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 3 7 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 11 8 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 16 9 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 11
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 20
Graf 4: Prohlubující se propast mezi kraji v ČR
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Z hlediska konvergence a rozvoje krajů a jejich přibližování hospodářské výkonnosti
průměru EU je z následující tabulky patrné, že Praha je v HDP na jednoho
obyvatele dle parity kupní síly velmi nadprůměrná (v roce na 187 % průměru EU),
zatímco ostatní kraje jsou podprůměrné. Mezi nejlepší patří Jihomoravský,
Královéhradecký, Středočeský a Plzeňský kraj, které jsou nad 80 % průměru EU.
Naopak nejhůře si stojí Karlovarský kraj (59 % průměru EU) a Ústecký kraj (65 %
průměru EU).
Karlovarský a Ústecký kraj zároveň v letech 2011 – 2017 stagnují, zatímco ostatní
kraje oproti průměru EU rostou a na úrovni celého Česka jsme se zlepšili z 83 %
průměru EU z roku 2011 na 89,5 % průměru EU v roce 2017.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 21
Tabulka 1: Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v PPS, EU 28 = 100
Zdroj: ČSÚ, Národní účty
Důvody divergence ekonomické vyspělosti mohou být různé. Svůj vliv hraje
odvětvová struktura v daném regionu, kdy nižší podíl odvětví s vyšší přidanou
hodnotou výroby podkopává jeho ekonomickou sílu. Příkladem může být např.
vyšší podíl těžebních činností v Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji. Dalším
prvkem, který prohlubuje uvedené rozdíly, je odlišná podnikatelská aktivita či
úroveň vzdělání místní populace mezi například Prahou a Jihomoravským krajem
na straně jedné a Ústeckým, Karlovarským a Moravskoslezským krajem na straně
druhé.
Ukazuje se, že odlišná intenzita výzkumu a vývoje může mít rovněž dopad na
hospodářský růst v jednotlivých regionech. Zatímco kraje, které v poslední dekádě
zaznamenaly nejvyšší změnu intenzity VaV, měřeno podílem výdajů na VaV na
HDP, dosáhly vyšší růst HDP na hlavu, naopak kraje s nižší změnou intenzity VaV
rostou v průměru pomaleji. To platí především o Jihomoravském a Středočeském
kraji (v tom pozitivním smyslu), ale také o Ústeckém a Karlovarském kraji (v tom
negativním smyslu). Objevují se však i výjimky, které toto pravidlo nepotvrzují
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 22
(Královéhradecký nebo Liberecký kraj). Obecně však lze tvrdit, že mezi změnou
intenzity VaV a tempem růstu HDP na hlavu existuje v rámci krajů v ČR pozitivní
korelace. Nutno ovšem podotknout, že uvedená analýza se zabývala pouze jedním
faktorem a nezahrnovala další proměnné s možným dopadem na tempo růstu HDP.
Graf 5: Vzájemná závislost růstu HDP na změnu výdajů na VaV
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
S cílem zamezit sociálnímu vyloučení místních obyvatel (především v problémovém
Ústeckém a Karlovarském kraji), zastavit záporné migrační saldo a zvýšit
podnikatelskou aktivitu, by mělo dojít ke správné kombinaci politik mj.
upřednostňujících podporu soukromých výdajů na VaV či vzdělávání, které
eliminuje nesoulad mezi potřebami trhu práce a nabídkou, kterou poskytují
vzdělávací instituce.10
hrozba
Zvýšení
hospodářských
a sociálních
rozdílů mezi
regiony
Do budoucnosti tak je hrozbou další zvýšení hospodářských a sociálních rozdílů
mezi regiony. Podle Evropské komise obecně relativně nízká nerovnost a
pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly. I
když jsou rozdíly nižší než v některých jiných podobných zemích, příležitosti a
problémy se stále koncentrují v určitých regionech. Obecně lze konstatovat, že
chudší oblasti vykazují nižší produktivitu, větší nerovnost mezi ženami a muži,
rostoucí míru bezdomovectví, vysoké zadlužení a palčivější demografické výzvy.
Naopak bohatší regiony dosahují mnohem lepších výsledků v oblasti vzdělávání a
mají větší inovační kapacitu, což zvyšuje jejich atraktivitu pro investice.
Regiony ČR vykazovaly v posledním desetiletí nerovnoměrnou hospodářskou
výkonnost. Určitá regionální konvergence je patrná – moravské regiony, které
začínaly na nižších úrovních, totiž zaznamenávaly vyšší tempo růstu než
rozvinutější regiony v Čechách. Tento konvergenční vzorec však neplatil pro
Severozápad, jehož ekonomická výkonnost je od roku 2005 ustálená. Také lze
10 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 10
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 23
konstatovat, že regiony Čech rostou pomaleji než některé sousední regiony
německé a rakouské.11
hrozba
Stagnace či
nová
hospodářská
krize
Česká ekonomika je v dobré kondici, nicméně tento stav nemusí být trvalý a je třeba
počítat s rizikem stagnace či nové hospodářské krize.
Z hlediska vývoje globální ekonomiky po silném růstu v roce 2017 a na začátku roku
2018 světová hospodářská aktivita zpomalila zejména ve druhé polovině loňského
roku, což odráželo souhru faktorů ovlivňujících hlavní ekonomiky. Předpokládá se,
že globální růst zpomalí z 3,6 procenta v roce 2018 na 3,3 procenta v roce 2019,
než se v roce 2020 vrátí na 3,6 procenta.
Globální růst zůstává tak utlumený. Od zprávy z dubnového Světového
ekonomického výhledu (World Economic Outlook vydávaný Mezinárodním
měnovým fondem) Spojené státy dále zvýšily cla na některé čínské dovozy a Čína
reagovala zvýšením cel na podskupinu dovozů z USA. Další eskalace byla
odvrácena po červnovém summitu G20. Globální technologické dodavatelské
řetězce byly ohroženy vyhlídkami na americké sankce, nejistota spojená s Brexitem
pokračovala a rostoucí ceny energie způsobily rostoucí geopolitické napětí.
V této souvislosti se v roce 2019 předpovídá globální růst na 3,2 procenta, v roce
2020 se zvýší na 3,5 procenta. Růst HDP zatím v tomto roce, spolu s obecně
zmírňující inflací, ukazují na slabší než očekávanou globální aktivitu. Investice a
poptávka po zboží dlouhodobé spotřeby byly utlumeny napříč vyspělými a
rozvíjejícími se tržními ekonomikami, protože firmy a domácnosti nadále brzdí
dlouhodobé výdaje. Globální obchod, který je intenzivní v oblasti strojů a
spotřebního zboží dlouhodobé spotřeby, proto zůstává pomalý. Předpokládané
zrychlení růstu v roce 2020 je nejisté, předpokládá se stabilizace v současné době
na rozvíjejících se trzích a rozvíjejících se ekonomikách a pokrok směrem k
vyřešení rozdílů v obchodní politice.
Prognóza může být nenaplněna spíše směrem dolů, tj. může dojít ještě k většímu
zpomalení globální aktivity. Rizikem je další obchodní a technologické napětí, které
narušuje sentiment a zpomaluje investice; zdlouhavé zvýšení averze k riziku, která
odhaluje finanční zranitelnosti, které se po letech nízkých úrokových sazeb stále
akumulují; a zvyšující se dezinflační tlaky, které zvyšují potíže s dluhovými
službami, omezují prostor měnové politiky v boji proti poklesu hospodářství a
způsobují přetrvávání nepříznivých šoků, více než je obvyklé.12
hrozba
Globální
politická
nejistota, riziko
obchodních
válek a
nestability
hospodářských
systémů
Hrozbu stagnace či hospodářské krize doplňují ještě obecnější globální hrozby a
nejistoty politického a geopolitického charakteru.
Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze a Technologické
centrum AV ČR zpracovalo studii pro Úřad vlády ČR Globální megatrendy pro
aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje (Seznam globálních
megatrendů). V rámci této studie identifikovali mj. následující megatrendy: (i) nárůst
silové politiky, (ii) zvyšující se soutěž o zdroje a (iii) od unipolárního k multipolárnímu
světu.
Ad (i) V globálním vývoji se objevuje nárůst využívání silových a nátlakových
prostředků v mezinárodní i národní politice. Tento globální megatrend zahrnuje
11 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 44-46 12 https://www.imf.org/en/publications/weo
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 24
nejen ozbrojené konflikty, ale i ekonomické nátlakové sankce, surovinové vydírání,
vojenskou hrozbu a vnitrostátní konflikty. Doprovodnými jevy jsou lokalizace
konfliktů a hybridní válka mezi národními státy.
Ad (ii) Zvyšující se soutěž o zdroje je důsledkem polarizace světa a neomezeného
růstu ve světě omezených zdrojů. Postihuje soutěž národních států, korporací,
nebo jednotlivců o vodní zdroje, zdroje nerostných surovin, fosilních paliv, ale i třeba
o rybí loviště. Tento globální megatrend bude sílit s růstem světové populace a s
další polarizací světa a bude zvyšovat nárůst silové politiky ve světě. Zvyšující se
soutěž o zdroje povede také k jejich rychlejšímu čerpání.
Ad (iii) Tento globální megatrend reflektuje posun ekonomické, vojenské ale i
kulturní globální rovnováhy, které se projevují od období unipolárního světa po
studené válce až do současné podoby multipolárního světa. Dlouhodobě lze
očekávat ještě větší roztříštění ekonomické síly a vojenské moci, ale i vědeckých
kapacit a kulturních center mezi větší množství mezinárodních aktérů.13
Všechny tyto megatrendy představují hrozbu pro hospodářský růst a mohou vést
ke stagnaci či hospodářské krizi (regionální nebo globální). Hrozbou je také nárůst
populismu a tendencí ve světové politice vedoucí k izolacionismu (týká se např.
Brexitu, obchodních politik prezidenta USA Donalda Trumpa apod.).
hrozba
Ohrožení
průmyslu,
energetiky a
zemědělství
klimatickými
změnami
Dalším rizikem pro světové hospodářství i konkrétně pro Česko jsou očekávané
změny (a trendy) v oblasti průmyslu, energetiky a zemědělství vyvolané zejména
klimatickými změnami, které povedou ke změně technologií a také tlaku na inovace.
Na jednu stranu jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost – pro
vývoj nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i vznik
a rozvoj nových firem.
Konkrétně ve studii OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016
k megatrendům jsou mimo jiné uvedeny následující tematické oblasti megatrendů:
(i) Přírodní zdroje a energie a (ii) Klimatická změna a životní prostředí. Obdobná
rizika obsahují i jiné studie věnující se megatrendům.
Ad (i) Rostoucí populace jde ruku v ruce s ekonomickým růstem a vytváří velkou
zátěž na přírodní zdroje. Se závažným nedostatkem pitné vody se bude
pravděpodobně potýkat velké množství zemí, zatímco nedostatečná potravinová
bezpečnost přetrvá v mnoha převážně chudých regionech. Spotřeba energie
rovněž dramaticky vroste, což přispěje k další klimatické změně. Globální
biodiversita bude stále více ohrožena, především pak v hustě obydlených chudých
zemích.
Ad (ii) Zmírnění rozsahu a dopadu klimatické změny bude vyžadovat ambiciózní
cíle pro redukci emisí skleníkových plynů a recyklaci odpadu nesoucí sebou
značnou přeměnu na nízkouhlíkovou cirkulární ekonomiku do poloviny tohoto
století. Tato změna ovlivní všechny části hospodářství a společnosti a bude
umožněna právě technologickými inovacemi a jejich adopcí jak v rozvinutých, tak
rozvojových ekonomikách.14 Zároveň je potřeba reagovat na celosvětové nebo
evropské iniciativy, nejnověji na European Green Deal (Evropskou zelenou dohodu)
připravený Evropskou komisí.
13 Úřad vlády ČR; Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje (Seznam globálních megatrendů), strana 12, 13, 18 14 OECD; OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 25
Na jednu stranu tak jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost –
pro vývoj nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i
vznik a rozvoj nových firem.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 26
Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka
silná stránka
Výhodná
geografická
poloha ve
středu Evropy
Často zmiňovanými komparativními výhodami Česka jsou bezesporu jeho geografická
poloha a také průmyslová tradice.
V posledních 20 letech měly na transformaci české ekonomiky významný podíl přímé
zahraniční investice (PZI) a na ně navazující výroby a služby, které využívaly příznivé
geografické polohy Česka, blízkosti jádra společného trhu EU, dostatečné
infrastruktury, a především kombinaci nižších výrobních nákladů a velmi dobrých
technických kompetencí pracovní síly. Díky kombinaci těchto a dalších faktorů se
Česko stalo jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy.15 Zároveň byl tento aspekt
(výhodná geografická poloha) často zmiňován v rozhovorech se zástupci odborné
veřejnosti.
silná stránka
Průmyslová a
technická
tradice spojená
s technickou
kreativitou
podporující
technické
inkrementální
inovace
Technické dovednosti lidí a silný výrobní sektor jsou tradičními silnými stránkami
českého hospodářství a také jedna z hlavních příčin zájmu zahraničních investorů o
Českou republiku. Československo patřilo v době mezi dvěma světovými válkami
mezi průmyslové velmoci. Ještě v rámci Rakouska-Uherska se nacházelo více než 70
% průmyslu celé říše na území pozdějšího Československa. Zaměření na těžký
průmysl a strojírenství zůstalo Československu i v době komunistického režimu a do
jisté míry to byla role ČSSR v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Zahraničními společnostmi je zároveň oceňována schopnost („umění“) improvizace a
flexibilita českých pracovníků (což jsou ovšem do jisté míry neměřitelné veličiny).
Zároveň byl tento aspekt často zmiňován v rozhovorech se zástupci odborné
veřejnosti.
slabá stránka
Nedobudovaná
dopravní
infrastruktura
Na druhou stranu Česko trpí několika dlouhodobými neduhy. Prvním z nich je stav
dopravní infrastruktury. Dopravní infrastruktura je neúplná. Česká republika je
významnou tranzitní zemí, což klade velké nároky na domácí infrastrukturu a její
multimodalitu. Investice do dopravy v procentuálním vyjádření k HDP se však mezi
lety 2010 a 2015 snížily o 12 %, čímž se dostaly pod průměr EU. Ve srovnávacím
přehledu EU o dopravě z roku 2016 tak země nedosáhla dobrého umístění, přičemž
nevalně si vede především v silniční infrastruktuře, kde se potýká s nedostatky co do
pokrytí, kvality, norem a uhlíkové problematiky (jedná se například o podíl energie
z obnovitelných zdrojů v dopravě a o využívání elektrických vozidel).
Aktuální počet veřejně dostupných dobíjecích stanic pokrývá potřeby stávajícího
vozového parku, ale plánovaný růst dobíjecí infrastruktury možná nebude stačit
k uspokojování potřeb, jež vyvstanou v souvislosti s očekávaným tržním rozmáháním
elektrických vozidel. Některé z těchto nedostatků by se mohly řešit tím, že by se
k financování dopravní infrastruktury využívaly určité nové formy partnerství veřejného
a soukromého sektoru. Zapotřebí by byly i optimálně rozvinuté správní struktury.
Kompletace hlavní transevropské dopravní sítě (TEN-T) není zdaleka dokončena.
Základní části infrastruktury TEN-T nebyly dosud vybudovány či modernizovány,
částečně proto, že chybí patřičné strategické plánování. Do roku 2016 bylo dokončeno
pouze 55 % silniční sítě TEN-T a 63 % konvenční železniční sítě. Železniční koridory
navíc stále nejsou plně vybaveny tak, aby splňovaly normy interoperability a technické
specifikace pro interoperabilitu. S nerovnoměrným rozvojem a propojeností se potýkají
15 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 26
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 27
především jižní a severovýchodní části země (jedná se o nedokončené dálnice D3
a D35). Existují také nemalé potíže, pokud jde o technický soulad s nařízením TEN-T
u některých koridorů hlavní sítě vedoucích přes Českou republiku. Těmito nástrahami
se má zabývat vládou vypracovaný národní plán investic. Z předběžných informací
vyplývá, že orgány plánují přidělit velký objem finančních prostředků na dopravní
infrastrukturu, zejména na zlepšení železniční a dálniční sítě.
Efektivní infrastruktura pro příměstskou dopravu může zvýšit pracovní mobilitu
a cenovou dostupnost bydlení. V metropolitních oblastech se rozvíjí příměstské
bydlení, ale problémem je zaostávající příměstská dopravní síť, zejména železniční
infrastruktura. Efektivní a integrovaný systém dojíždění za prací (včetně záchytných
parkovišť a spolujízdy) by mohl potenciálně zlepšit cenovou dostupnost bydlení,
pozitivní výsledky v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální služby ve velkých
aglomeracích a zároveň zajistit lepší mobilitu pro pracovní sílu. Opatření by mohla být
prováděna v koordinaci s plánováním udržitelné městské mobility (včetně
nízkoemisních zón ve městech). To by mohlo zlepšit zdraví a bezpečnost lidí, kteří
jsou postiženi překračováním imisních limitů (částečně v důsledku stárnutí užitkových
vozidel).16
slabá stránka
Nedostatečná
efektivita a
výkonnost
veřejné správy,
administrativní
zátěž
Dalším důležitým problémem je přetrvávající nedostatečná efektivita a výkonnost
veřejné správy a vysoká administrativní zátěž.
Rozvoji ekonomiky a investicím může bránit velká administrativní a regulační zátěž.
Podle bleskového průzkumu Eurobarometr z roku 2018 vnímá 69 % českých firem
administrativní a regulační zátěž (jinou než náklady) jako významnou překážku pro
investice. Rychle se měnící legislativa a složité administrativní postupy stále
představují velké problémy pro podnikání. Za hlavní překážky pro ekonomiku, které
možná odrazují potenciální domácí i zahraniční investory, jsou považovány náklady
na vymáhání smluvních závazků, časté změny daňových a pracovněprávních
předpisů a obtíže při získávání stavebních povolení.17
Výkonnost veřejného sektoru a efektivita veřejné správy jsou pod průměrem EU.
Česká republika si vede poměrně dobře, pokud jde o přístupnost informací
souvisejících s veřejnou správou nebo o hodnocení dopadů regulace při koncipování
politik. Nicméně o něco hůře je na tom s fakticky podloženým rozhodováním, se
strategickým plánováním a koordinací na úrovni ústředních vládních institucí
a koordinací mezi celostátní a místní správou. Česká republika se potýká s určitými
problémy, pokud jde o digitalizaci služeb veřejné správy a profesionalizaci úředníků.
V evropském indexu kvality veřejné správy z roku 2017 vykazovala Česká republika
v rámci EU jedny z největších meziregionálních rozdílů v kvalitě správy věcí veřejných.
Návrhy z nedávné doby mají zjednodušit složité postupy plánování. V září 2018 nabyla
účinnosti novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické
infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. Vláda připravuje zcela nový
stavební zákon, přičemž očekává, že nový zákon přijme do jara 2023, ale ještě se
musí vyjasnit, jak bude zachována účast veřejnosti.
Přesto, že se Česká republika v oblasti elektronické veřejné správy zlepšuje, zůstává
pod průměrem EU. Orgánům veřejné správy zpravidla zasílá vyplněné formuláře 52 %
českých uživatelů internetu, což je pod průměrem EU, který činí 64 %. Cílem národní
strategie pro elektronickou veřejnou správu je vytvořit příznivé prostředí pro rozvoj
16 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 39 17 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 46-48
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 28
digitalizace, zajistit uživatelsky přívětivé služby, zavést digitálně přívětivou legislativu
a zlepšit digitální dovednosti státních zaměstnanců. Země se sice hlásí k zásadě
„pouze jednou“, avšak koordinace a sdílení informací v rámci digitálních veřejných
služeb zůstávají nedostatečné.
Navzdory mírnému zlepšení zůstává problémem korupce, která ztěžuje podnikání a
může brzdit hospodářskou činnost. V průzkumu Eurobarometr z roku 2017 uvedlo 51
% zástupců podniků, že korupce představuje pro jejich firmu při podnikání potíž. Podle
Světové banky se Česká republika v letech 2014 až 2017 v kontrole nad korupcí
soustavně zlepšovala. Index vnímání korupce, jehož vývoj sleduje organizace
Transparency International, však v poslední době zaznamenal výkyvy (59 bodů v roce
2018, 57 bodů v roce 2017, 55 bodů v roce 2016 a 56 bodů v roce 2015). V posledních
letech nejsou ve statistikách pozorovány žádné výrazné meziroční nárůsty v počtu
osob odsouzených pro trestné činy související s korupcí. Celkově vzato existuje v
České republice stále prostor pro další opatření k prevenci a řešení střetu zájmů,
podvodů a korupce.18
slabá stránka
Chybějící
stabilní,
předvídatelné
a motivující
podnikatelské
prostředí
S nedostatečně fungující veřejnou správou souvisí i další problém, kterým je chybějící
stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí.
V hodnocení podmínek pro podnikání Doing Business dle kritérií Světové banky se
Česká republika v tomto roce zařadila na 35. místo. Oproti roku 2013, kdy skončila na
místě 65, je to tedy značný posun. Nejlépe byla hodnocena úroveň řešení insolvence,
získání elektrické přípojky a obchodování přes hranice, jak lze sledovat v grafu níže.
V poslední zmíněné kategorii Česká republika obsadila dokonce první příčku, což lze
vnímat jako jeden z mnoha důkazů o otevřenosti české ekonomiky. Výrazný posun po
žebříčku vzhůru je dále pozorován v oblasti placení daní, kde Česko drží v současnosti
45. příčku, tedy polepšení o 75 pozic od roku 2013. Skokově se Česko zlepšilo v roce
2017, tedy poté, co byla zavedena EET.
Graf 6: Vývoj hodnocení ČR v Doing Business Indexu
18 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 46-48
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 29
Zdroj: Světová banka, Doing Business Index 2019
Naopak vyřizování stavebních povolení, zahájení podnikání nebo vymahatelnost
smluv v hodnocení propadly, přičemž ve všech oblastech se ČR spíše zhoršuje a např.
v případě vyřizování stavebního povolení patří ČR 156. pozice ze 190 zemí
a hodnocení v tomto ukazateli je horší než v roce 2013. Obdobná situace a zhoršení
oproti roku 2013 je patrné u vymahatelnosti smluv.
V porovnání s vyspělými státy je však zřejmé, že oproti nim značně zaostáváme.
Z hlediska indexu Doing Business jsme pod průměrem obdobně vyspělých zemí
OECD a nad námi je kromě Německa například také Polsko (i když jen o dvě příčky).19
19 Světová banka; Doing Business 2019, Economy Profile Czech Republic, strana 4
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 30
Pracovní a výrobní kapacity
slabá stránka
Nedostatek
pracovních a
výrobních
kapacit
Jak uvádíme výše, výkonnost tuzemského hospodářství se loni zvýšila o 3 %,
zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu
výkonu bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo
poznamenáno rostoucími nejistotami.20
Vývoj na trhu práce byl v roce 2018 v mnoha oblastech výjimečný. Příznivý vývoj
ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval
míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala
nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných a
vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal
nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce. V souvislosti s
tím rostla i poptávka po zahraničních pracovnících.
Graf 7: Počet zaměstnaných ve věku 15 a více (v tis.)
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Ve 4. čtvrtletí 2018 vzrostla celková zaměstnanost meziročně o 1,2 %, tj. o 63,6 tis.
osob na 5 326,3 tis. osob. Průměrný počet zaměstnaných, očištěný od sezónních
vlivů, se zvýšil proti předchozímu čtvrtletí o 26,5 tis. osob.
Růst zaměstnanosti byl ovlivněn zejména zvyšováním počtu osob v pozici
zaměstnanců, jejichž podíl na celkové zaměstnanosti činil 83 %. Stoupl i počet
podnikatelů se zaměstnanci, naopak počet podnikatelů bez zaměstnanců se téměř
nezměnil. Při poklesu počtu pracujících ve věku do 40 let (o 28,9 tis.) se na růstu
zaměstnanosti podílela především skupina zaměstnanců ve věku 40-54 let (růst
o 54,2 tis.). Výrazně stoupl i počet pracujících ve věku 60 let a více (o 21,8 tis.).
V souvislosti s příznivým vývojem ekonomiky se od počátku roku na úřadech práce
výrazně rozšiřovala nabídka neobsazených pracovních pozic. Ke konci prosince bylo
evidováno 324,4 tis. volných pracovních míst, tj. meziročně více o 107,8 tis. Na jedno
volné místo připadl v průměru 0,7 uchazeč, z toho nejvíce uchazečů na volnou
pracovní pozici bylo zaregistrováno v okresech Karviná (5,4), Jeseník (4,2), Ústí nad
Labem (3,3), Bruntál a Znojmo (shodně 3,1). Méně pozitivní situace na trhu práce
zůstává ve strukturálně postižených regionech, zejména v Moravskoslezském
a Ústeckém kraji, podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než republikový průměr
vykázalo 32 okresů.
20 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 6
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 31
Graf 8: Míra nezaměstnanosti 15-64letých (v %)
Zdroj: data ČSÚ, MPSV, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Průměrná hrubá
měsíční mzda stoupla v roce 2018 o 8,1 % na 31 885 Kč, což je v reálném vyjádření
meziročně více o 5,9 % (od roku 2008, tedy za desetileté období, stoupla průměrná
mzda nominálně o 41,1 %, inflace se zvýšila o 16,1 %, takže reálně vzrostly mzdy
o 21,5 %).
Růst celkové zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra
nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale nijak významně. Silná poptávka podniků
po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení zahraničních
pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický vývoj, kdy počet
lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě prohloubí.
Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních i netržních
odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší srovnávací
základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si cenovou
konkurenceschopnost.21
příležitost
Investice do
technologií
jako
kompenzace
nedostatku
pracovní síly
a cesta k
vyšší
produktivitě
Vzhledem k tomu, že je Česko malá a otevřená ekonomika, může právě nedostatek
pracovních kapacit ohrozit budoucí růst hospodářství. Pokud by přetrvávalo stávající
napětí na trhu práce a jím vyvolaný růst reálných mezd by trvale převyšoval růst
produktivity, mohla by se zhoršit nákladová konkurenceschopnost vývozu.
Česká republika vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti a počet uchazečů
o zaměstnání na jedno volné místo v EU i v OECD. V této souvislosti začaly podniky
více investovat do strojů, aby kompenzovaly současný nedostatek pracovních sil.
Avšak prodleva mezi investicemi a výslednou produktivitou by mohla hospodářský
růst v blízké budoucnosti omezit.22
Investice do technologií je také nezbytná s ohledem na stávající průmyslovou
transformaci a reakci na globální (technologické trendy), jako je digitalizace,
automatizace, dekarbonizace, cirkulární ekonomika, aby Česko mohlo být i nadále
konkurenceschopné, zvyšovalo svoji produktivitu a neztrácelo na rozvíjející se
ekonomiky (např. z jihovýchodní Asie).
V této souvislosti bude vedle investic do technologií současně nezbytné zvyšovat
kvalifikaci pracovníků, respektive podporovat odbornou přípravu a rekvalifikaci, a to
21 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13 22 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 7
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 32
se zaměřením na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro průmyslovou
transformaci a také dovednosti v oborech inteligentní specializace. Více viz
v kapitole věnované oblasti Lidé a chytré dovednosti.
silná stránka
Investice do
automatizace
Právě investice do automatizace jsou aktuálně silnou stránkou českého průmyslu.
Investiční aktivita jako podíl na HDP je tradičně přibližně o 5 p. b. vyšší než průměr
EU (24,7 % oproti 20,0 % v roce 2017), a to vzhledem k významu výrobního odvětví
v české ekonomice, což si žádá vysokou úroveň investic do zařízení. V roce 2017
představovala výroba 26,8 % hrubé přidané hodnoty, tedy o 12,5 p. b. více než
souhrnný průměr EU.
Největším odvětvím českého průmyslu je automobilový průmysl, a to jak z hlediska
produkce, tak i zaměstnanosti. Stávající situace, kdy je výrazný nedostatek
pracovních sil a byly revidovány normy emisí CO2 pro automobily, však v tomto
odvětví přináší nemalé výzvy. Proto se i přes vysoký stupeň automatizace očekává,
že výrobci automobilů i další výrobci budou posilovat investice do zařízení. 23
slabá stránka
V porovnání s
jinými státy
relativně
nízká míra
robotizace a
automatizace,
nedostatečné
zavádění
špičkových
technologií do
malých a
středních
podniků
Přestože české podniky investují do automatizace více než je průměr EU, za
světovými průmyslovými lídry stále zaostáváme.
Roboti jsou klíčovými nástroji pro zvýšení produktivity a životní úrovně. Zatím došlo
k největšímu osvojení robotů ve výrobě, kde jsou roboti navrženi tak, aby vykonávali
celou řadu manuálních úloh efektivněji a důsledněji než lidé. S pokračující inovací
se však používání robotů šíří i do mnoha dalších odvětví, od zemědělství po logistiku
až po služby. Tento trend bude pokračovat, výroba robotů bude stále důležitější pro
produktivitu a růst celé ekonomiky. Míra zapojení robotů bude nezbytným
ekonomickým ukazatelem pro tvůrce politik, a bude značit míru růstu a pokroku.
Nejběžněji používanou metodou sledování míry využití robotů je podíl průmyslových
robotů na počet pracovníků. V tomto ohledu ekonomiky jihovýchodní Asie výrazně
překonávají zbytek světa, také Evropa a Spojené státy výrazně zaostávají. Pokud
tento rozdíl bude přetrvávat nebo se bude dále rozšiřovat, bude to pro budoucí
produktivitu a konkurenceschopnost celé Evropy a Ameriky v celé ekonomice kritické
a oba tyto regiony budou muset určit a přijmout politiky, aby dramaticky zvýšily míru
adopce robotů.
Roboti a automatizace jsou jednou z nejdůležitějších technologií, které mohou zvrátit
globální trend snižování růstu produktivity. Zlepšení produktivity v mnoha
průmyslových odvětvích bude záviset na mnohem lepších a levnějších robotech.
Roboti již nyní zvyšují produktivitu; některé analýzy zjistily například, že investice do
robotů přispěly od roku 1993 do roku 2016 v zemích OECD k růstu HDP na
obyvatele o 10 %.
Podniky na celém světě investují do automatizace a robotizace. Podle Mezinárodní
federace robotiky (International Federation of Robotics - IFR) se celosvětový průměr
průmyslových robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě zvýšil ze 66 robotů v roce
2015 na 74 robotů v roce 2016 a na 85 robotů v roce 2017 (což je 15% nárůst v
posledním roce).
Jižní Korea byla v roce 2017 největším osvojitelem průmyslových robotů se 710
roboty na 10 tisíc pracovníků, zatímco Singapur byl druhý s 658 roboty na 10 tisíc
pracovníků, Německo bylo třetí s 322 roboty, Japonsko bylo na čtvrtém místě s 308
23 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 8
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 33
a Švédsko na pátém místě s 240. Spojené státy se umístily na sedmém místě s 200
průmyslovými roboty na 10 tisíc pracovníků. Mezi sledovanými zeměmi byly Rusko
a Indie na posledním místě s pouhými 4 a 3 roboty na 10 tisíc pracovníků.
Z uvedeného grafu vyplývá, že Česko je v počtu robotů nadprůměrné, nicméně na
lídry v této oblasti značně ztrácí.
Graf 9: Počet robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě (2017)
Zdroj: ITIF, Which Nations Really Lead in Industrial Robot Adoption?
Rozhodnutí o instalaci a spuštění robota je však často založeno na úsporách
nákladů, kterých lze dosáhnout, když robot může vykonávat úkol namísto lidského
pracovníka - a tyto úspory nákladů přímo souvisejí s úrovní kompenzace výrobních
pracovníků. Proto by nemělo být žádným překvapením, že Německo s vysokou
mzdou má vyšší míru penetrace robotů než Indie s nízkými mzdami.
Není jasné, proč některé ekonomiky, zejména ty v jihovýchodní Asii, jsou před námi,
ale existuje pravděpodobně mnoho různých faktorů. Některé z těchto států si
stanovily národní cíle a strategie na podporu robotických inovací a adopce robotů.
Například v roce 2014 si Japonsko stanovilo cíl uskutečnit „novou průmyslovou
revoluci poháněnou roboty“, zatímco Korea uzákonila zákon o inteligentním vývoji a
propagaci robotů. Některé státy, zejména Korea, Tchaj-wan a Japonsko, mají také
robustní veřejné programy a instituty, které pomáhají jejich výrobcům - zejména
malým a středním podnikům - osvojit si vyspělé technologie, včetně robotiky. Kultura
může také hrát roli, protože mnoho z těchto států má zřetelně pozitivní názory na
roboty, zatímco mnoho společností, které zaostávají v relativní míře adopce robotů,
považují roboty do značné míry za nebezpečné „zabijáky“ zaměstnanosti.
Některé země mají proaktivní daňové politiky, které poskytují pobídky pro přijetí
pokročilých technologií, včetně robotiky. Kromě toho mohou společnosti z odvětví
zpracovatelského průmyslu a strojírenských služeb obdržet kromě odpisů také
investiční příspěvky na projekty. Korea poskytuje investiční daňový úvěr na nové
vybavení, zatímco Japonsko a Slovinsko poskytují zrychlené odpisy na nové
vybavení.24
24 Information Technology and Innovation Foundation; Which Nations Really Lead in Industrial Robot Adoption?, strana 1-5
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 34
Přidaná hodnota českých firem, jejich produktivita práce a investice do výzkumu a vývoje
silná stránka
Otevřenost
ekonomiky a
silný export
Na pozadí příznivého vývoje tuzemské ekonomiky pokračoval v zahraničním
obchodě se zbožím v roce 2018 růstový trend vývoje, nicméně vzhledem k vysoké
srovnávací základně roku 2017, mírnějšími tempy. Českým exportérům se
v zahraničí dařilo, a tak nejen vývoz, ale i dovoz, dosáhl opět rekordních hodnot.
Pokračoval trend rychlejšího růstu dovozu než vývozu, jehož vlivem došlo
k meziročnímu poklesu přebytku obchodní bilance.
Graf 10: Zahraniční obchod ČR v letech 2008 – 2018
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Zahraniční obchod se zbožím v roce 2018 svými výsledky zakončil další úspěšný
rok. Hodnota vyvezeného a dovezeného zboží se zvýšila o 279,8 mld. Kč na 7
142,2 mld. Kč. Vývoz stoupl o 3,5 % na 3 637,4 mld. Kč, dovoz o 4,6 % na 3 504,7
mld. Kč, takže přebytek obchodní bilance oproti stejnému období roku 2017 klesl o
30,8 mld. Kč na 132,7 mld. Kč. Rychleji rostoucí importy byly ovlivněny importní
náročností českého exportu a silnou spotřebitelskou poptávkou. Nižší
podnikatelská aktivita u našich hlavních obchodních partnerů, nasycení
evropského automobilového trhu, ale i omezené výrobní kapacity ovlivněné
nedostatkem pracovních sil zpomalily tempo růstu českých exportů. Přesto se však
tuzemským firmám dařilo v zahraničí umísťovat stále více zboží.
Jedním z klíčových projevů mezinárodní konkurenceschopnosti ekonomiky je její
exportní výkonnost (vedle hodnocení produktivity). Současně export je klíčovým
aspektem inovačního potenciálu, neboť ten je definován (v projektu TA ČR INKA –
Mapování inovačních kapacit) jako schopnost prosadit se pomocí inovací na
světových trzích. Relativní význam exportu v ekonomice lze měřit pomocí podílu
celkového exportu na vytvořeném hrubém domácím produktu (viz následující graf).
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 35
Graf 11: Export v HDP v Česku a vybraných zemích (% HDP)
Zdroj: data Světová banka, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Ekonomika Česka je s ohledem na to, že je malou a relativně vyspělou zemí, stále
vysoce exportně orientována. Toto tvrzení dokazuje graf výše, kdy export v HDP
překonal EU 28 a OECD. Z grafu je také patrné, že exportní výkonnost Česka je
vůči ostatním zemím ve střední a východní Evropě průměrná, ale v analyzovaném
období se neustále zvyšuje. Rostoucí význam exportu platí i pro ostatní země
střední a východní Evropy a další vyspělé země jako Rakousko či Německo.25
slabá stránka
Vysoká
závislost na
exportu a
zahraničních
investicích
Exportní výkonnost zemí ovlivňuje řada faktorů, ale jedním z hlavních v případě ČR
a ostatních zemí střední a východní Evropy je vysoký příliv přímých zahraničních
investic v období postkomunistické transformace ekonomiky. Pobočky
nadnárodních společností využívaly ČR především jako základnu pro výrobní
aktivity pro obsluhu evropského trhu. Podniky pod zahraniční kontrolou, jak
dokládají data z terénního šetření, často patří k nejvýznamnějším exportérům
v klíčových odvětvích české ekonomiky. To se projevuje ve vysokém a rychle
rostoucím významu exportu pro ekonomiku ČR a podobná situace je i v ostatních
zemích střední a východní Evropy. 26
Vazba české ekonomiky na obchod se zahraničím, resp. na vývoz, se mimo jiné
projevuje vysokým podílem zahraničního obchodu na hrubém domácím produktu.
Podíl vývozu zboží k HDP (v b. c.) se v roce 2018 snížil na 66,2 % z 67,3 % v roce
2017, v případě exportu služeb stagnoval na 12,5 %. Podíl celkového vývozu vůči
HDP klesl ze 79,8 % v roce 2017 na 78,7 % v roce 2018.27
Diverzifikace vývozu v roce 2018 zůstala opět bez podstatných změn. Provázanost
České republiky s ekonomikami států Evropské unie přináší i silné obchodní vazby,
takže v rámci těchto zemí je již tradičně realizován největší objem českého vývozu
a dovozu. Do zemí evropské osmadvacítky směřovalo 84,1 % celkového domácího
vývozu a uskutečnilo se 64,1 % dovozu. Celková hodnota vyvezeného a
dovezeného zboží byla meziročně vyšší a podíl tohoto uskupení na celkových
vývozech posílil, na dovozech však oslabil. Obchodní bilance se státy Evropské
25 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 34 26 tamtéž 27 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 31
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 36
unie skončila aktivem ve prospěch ČR ve výši 1 131,2 mld. Kč, což je o 75,8 mld.
Kč více než v roce 2017.
Německo zůstává naším největším obchodním partnerem. Vývoz do Německa byl
meziročně vyšší o 2,8 % a dovoz o 1,4 %, což vyústilo v přebytek obchodní bilance
ve výši 426,5 mld. Kč ve prospěch ČR, který byl meziročně o 24,1 mld. Kč vyšší.
Podíl Německa se však na celkovém vývozu a dovozu meziročně snížil. S téměř
třetinovým přebytkem obchodní bilance oproti Německu se na druhém místě
stabilně umisťuje Slovensko.
Snahou převážné části českých exportérů a zainteresovaných institucí je snížit
vysokou závislost na zemích Evropské unie rozšířením portfolia obchodních
partnerů o nová odbytiště. V roce 2018 se dařilo rozvíjet obchodní vztahy také s
perspektivními trhy mimo EU. Vývoz do zemí s tranzitivní ekonomikou se zvýšil
meziročně o 9,8 %, do Společenství nezávislých států dokonce o 12,0 %. Opět se
dařilo vývozu do Spojených států amerických, stoupl vývoz např. do Japonska,
Jižní Afriky, Hongkongu, Maroka, Egypta, Kanady, Brazílie, Alžírska či Vietnamu.
Meziročně si však pohoršil vývoz do rozvojových zemí, když se dostal o 2,8 % pod
úroveň předchozího roku, čímž následně došlo ke snížení jejich podílu na celkovém
zahraničním obchodě.28
Hlavní vývozní i dovozní položkou byly tradičně stroje a dopravní prostředky, které
z hlediska komoditní struktury v nejvyšší míře přispěly k dobrému výsledku českého
zahraničního obchodu v roce 2018. V úhrnu za celý rok vývoz této skupiny zboží
rostl pomaleji (meziročně o 5,7 % na 2 556,9 mld. Kč) než dovoz, který vzrostl o
7,3 % na 1 883,7 mld. Kč. I přesto obchod se stroji a dopravními prostředky vytvořil
nejvyšší přebytek obchodní bilance s největším meziročním růstem (o 9,1 mld. Kč
na 673,2 mld. Kč).
Ve skupině strojů a dopravních prostředků zaujímala největší podíl na celkových
vývozech silniční vozidla. Jejich podíl se však snížil na 34,8 % při současném
poklesu vývozu o 0,3 % (o 2,7 mld. Kč) na 888,9 mld. Kč. V nejvýznamnější
podskupině silničních vozidel, osobních automobilech, stoupl export o 0,9 %, tj. o
4,5 mld. Kč. Ve skupině stroje a dopravní prostředky klesl meziročně vývoz ještě u
ostatních motorových vozidel, další sledované podskupiny zboží vykázaly
meziroční růst. Absolutně nejvyšší meziroční přírůstek exportu ve výši 57,6 mld. Kč
vykázala zařízení k telekomunikaci, záznamu a reprodukci zvuku a kancelářské
stroje, jejichž export se meziročně navýšil o 52,1 mld. Kč.
28 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 32
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 37
Graf 12: Hlavní komodity podle SITC v roce 2018
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Aktuální výsledky konjunkturálních průzkumů stvrzují oslabení růstové dynamiky,
jehož příčinou jsou především nejistoty plynoucí z mezinárodních obchodních
sporů a brexitu, horší výsledky evropského průmyslu, nasycení poptávky po
automobilech na evropských trzích, ale i současný geopolitický vývoj a zhoršení
světového hospodářského klimatu. Tento stav by mohl potenciálně ohrozit stávající
výkon českého zahraničního obchodu.29
slabá stránka
Nízká přidaná
hodnota
českých firem a
jejich postavení
v globálních
dodavatelských
řetězcích,
nezmenšující
se deficit
v obchodě
s high-tech
zbožím,
chybějící plán
pro posun
v globálních
Navzdory relativně dynamickému ekonomickému růstu v posledních letech, kdy
Česko spolu se Slovenskem v rychlosti růstu překonalo Německo i Rakousko, stále
zůstává mezi Českem a vyspělými ekonomikami znatelný rozdíl. Hlavní příčiny
celkového zaostávání Česka lze hledat především ve strukturálních
charakteristikách srovnávaných ekonomik a jejich kombinaci a vzájemném
spolupůsobení.
Česká konkurenceschopnost přes všechny změny v posledních letech stále stojí
především na využívání levné a zároveň kvalifikované pracovní síly a na aktivitách
s nižší přidanou hodnotou, zatímco nejvyspělejší ekonomiky dosahují vyšší
produktivity a jsou více orientovány na znalostně náročné aktivity a aktivity s
vysokou přidanou hodnotou. Přímé zahraniční investice jako kvantitativní zdroj
růstu se postupně vyčerpávají. Stále častěji se objevují příklady kvalitativní
proměny aktivit zahraničních firem v české ekonomice směrem k tvorbě vyšší
přidané hodnoty a roste počet globálně úspěšných endogenních firem (jak dokazují
zjištění z terénního šetření).30
29 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 33 30 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 28
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 38
dodavatelských
řetězcích
HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly odhaluje produktivitu daných
ekonomik v kontextu dosažené ekonomické úrovně. Česko i přes její růst v období
2012-2017 dosahuje obecně nižší produktivity, což je v kontrastu s relativně
vysokou úrovní ekonomické výkonnosti měřené HDP na obyvatele v PPS. Ukazuje
se tedy, že dosažená úroveň ekonomické výkonnosti Česka je dána především
vysokou zaměstnaností a participací obyvatel na tvorbě ekonomického produktu ve
srovnání s dalšími zeměmi. Stagnaci HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní
síly po konci globální ekonomické krize vystřídal relativně dynamický růst, díky
kterému Česko v pořadí předskočilo Slovensko a Portugalsko a výrazně se tak
přiblížilo Novému Zélandu či Koreji.31
Graf 13: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za vybrané země a ekonomické celky, 2007, 2012, 2017 (konstanta $ 2011)
Zdroj: data Světová banka, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Ve srovnání s průměrem EU 28 dosahovala produktivita Česka v roce 2017
necelých 79 %, což představuje větší zaostávání, než údaj podle HDP/obyvatele,
v němž Česko dosahuje cca 88 % průměru EU 28. Pozitivním trendem však je, že
v Česku od roku 2012 znatelně roste produktivita ve srovnání s průměrem EU 28,
a to ze 65 % na 79 % EU 28. Na druhé straně, v přepočtu HDP na obyvatele je růst
podstatně menší, a to o tři procentní body.
Znalostní náročnost a inovační výkonnost hospodářství jsou významnými faktory
produktivity a jejího růstu. Produktivita v Česku se průměrně pohybuje kolem 75 %
průměru zemí OECD a nepřímo ukazuje na nízkou znalostní náročnost
hospodářství. Přesto je Česko v průměru nejlepší v porovnání s ostatními zeměmi
politického partnerství V4. 75% produktivita odráží charakteristiky české
ekonomiky.
Silný průmyslový charakter Česka je podporován lokalizací výrobních kapacit
zahraničních investorů a jimi stimulovaných subdodavatelů (českých nebo
zahraničních), kdy pozice těchto dodavatelů je spíše na nižších stupních globálních
hodnotových řetězců. Tyto společnosti mají na jedné straně omezené informace o
koncových trzích a na druhé straně jsou často nuceny snižovat výrobní náklady.
Přidaná hodnota firem na nižších stupních hodnotových řetězců je tak spíše nižší,
což ovlivňuje i jejich inovační aktivity. Nepřímým důsledkem tak je i nižší
31 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 29
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 39
produktivita českého hospodářství. Nízká produktivita negativně ovlivňuje
konvergenční úsilí Česka a má negativní dopady na snahu o přiblížení se vyspělým
ekonomikám pomocí rychlejšího hospodářského růstu. Nelze tedy očekávat další
konvergenci České republiky s vyspělými zeměmi bez zvýšení produktivity a
kvalitativního zlepšení způsobu zapojení české ekonomiky do globálního
hospodářství.32
Graf 14: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za roky 2005 – 2017, ekonomické celky a vybrané země V4, (OECD = 100%)
Zdroj: data Světová banka, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Na základě analýz hospodářské výkonnosti lze konstatovat, že se Česko řadí mezi
nejvyspělejší země střední a východní Evropy. Na druhou stranu zaostává za
nejvyspělejšími ekonomikami EU a mimoevropskými ekonomikami. Období
dohánění ekonomické úrovně nejvyspělejších zemí bylo přerušeno v roce 2009 a
dosud nepřerušený růstový trend začal až v roce 2014. Nižší produktivitu lze
považovat za hlavní příčinu omezeného růstového potenciálu Česka. Relativně
vysoká zaměstnanost je z makroekonomického pohledu jedním z hlavních faktorů
určujícím pozici Česka – patří mezi nejvyšší v celé EU a působí pozitivně na
vytvořený HDP. Tento faktor se však postupně vyčerpává s tím, jak se česká
ekonomika evolučně proměňuje, kdy konkurenceschopnost se bude muset
posunout od efektivního využívání zdrojů (kapitálu, lidské práce) k vyššímu
využívání inovací, znalostí a aktivit s vyšší přidanou hodnotou.33
Vzhledem k pokračujícím globalizačním tendencím a fragmentaci produkčních
řetězců do mnoha dílčích stupňů, přestává tradiční pojetí exportu (jako hodnoty
zboží vyvezeného přes národní hranice) stačit jako vysvětlující faktor způsobu
zapojení ČR do globální ekonomiky. Jednotlivé ekonomiky (a jejich dílčí odvětví)
se specializují na určité funkce z produkčního řetězce. Tato funkční specializace se
projevuje odlišnou mírou tvorby přidané hodnoty, podle toho, zda je
ekonomika/odvětví specializováno na výrobní/montážní aktivity uprostřed
produkčního řetězce (kde je tvorba přidané hodnoty nejnižší) nebo na aktivity na
obou koncích řetězce (VaV/design nebo marketing a prodej), kde je naopak tvorba
přidané hodnoty nejvyšší.
Důležitou výchozí otázkou tedy je, na jaké fáze produkčního řetězce se ekonomika
ČR a její klíčová odvětví specializují. Ze sekundárních dat je možné tuto funkční
32 tamtéž, strana 31 33 tamtéž, strana 33
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 40
specializaci ekonomiky hrubě identifikovat podle statistiky OECD – Trade in Value
Added (TiVA). Lze určit podíl přidané hodnoty hrubého exportu, který je přímo
vytvořen v domácí ekonomice a oddělit ho od hodnoty, která je importovaná do
ekonomiky v podobě meziproduktů. Přesněji se tak určí příspěvek exportu k
výkonnosti domácí ekonomiky, neboť přidaná hodnota je z makroekonomického
pohledu hlavním zdrojem tvorby HDP.34
Graf 15: Export dle zdrojů vytvořené přidané hodnoty, 2016
Zdroj: TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Graf zřetelně dokumentuje, že Česko se v roce 2016 v porovnání s ostatními
zeměmi stále specializovalo spíše na aktivity s nižší přidanou hodnotou, neboť
pouze 62 % hodnoty exportovaných produktů bylo vytvořeno v Česku a zbytek se
do Česka dovezl ze zahraničí ve formě meziproduktů, které se zde dále
zpracovávaly. Podobná převažující funkční specializace na výrobní/montážní
aktivity byla společná i Maďarsku a Malajsii. To bylo zapříčiněno především
způsobem transformací ekonomik za vydatného přispění přímých zahraničních
investic, které nelze chápat pouze negativně ale jako projev určitého vývojového
stádia ekonomiky, kterým si tyto státy v uplynulých 20 letech prošly.
Naopak nejvyspělejší země jako Nový Zéland, Německo a Rakousko vytvářely
podstatně větší část přidané hodnoty exportovaných produktů přímo ve vlastní
ekonomice, protože jejich funkční specializace byla mnohem více zaměřena na
aktivity na začátku a konci produkčních řetězců, kde byla vytvářena rozhodující část
přidané hodnoty. Jednalo se však o agregovaný pohled na celou ekonomiku,
přičemž uvnitř jednotlivých odvětví byly podstatné rozdíly. Terénní šetření ve
firmách současně ukazuje, že toto je celkový souhrnný obraz české ekonomiky, ale
uvnitř ní existují četné výjimky, kdy se u poboček zahraničních firem, které v Česku
začaly s výrobními/montážními aktivitami, postupně rozvíjejí i kvalitativně vyšší
podnikové funkce (VaV, design nebo i prodej).
V souvislosti s celou problematikou nižší přidané hodnoty českých firem je potřeba
uvést, že jednou z výtek Evropské komise uvedené v každoročním Country
Reportu je mj. fakt, že Česko dosud nevypracovalo soudržný politický rámec pro
posun v hodnotovém řetězci. Lze dále posílit soulad a synergie mezi strategií pro
konkurenceschopnost, politikou v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a strategií pro
inteligentní specializaci. V důsledku nedávných institucionálních změn se
34 tamtéž, strana 35
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 41
odpovědnost za výzkum a inovace dále rozdělila mezi různé vládní orgány a
celková koordinace je omezená. Pokud jde o výzkumné a inovační činnosti, v rámci
připravované úpravy investičních pobídek (prostřednictvím novely zákona o
investičních pobídkách) bude třeba zvolit vhodná kvalifikační kritéria, neboť ta
budou zásadní pro přilákání zahraničních investic s vyšší přidanou hodnotou.35
Přibližně pětina zahraničního obchodu ČR se realizuje se zbožím s vysokou
přidanou hodnotou (dále jen high-tech zboží). Obdobný podíl na celkových
vývozech i dovozech zabezpečuje high-tech zboží zpracovatelského průmyslu.
Zahraniční obchod ČR s high-tech zbožím zůstal v roce 2018 v deficitu, přibližně
stejně vysokém jako v předchozím roce. Jedním z důvodů přetrvávajících
obchodních deficitů je vysoká dovozní náročnost vývozů v odvětví informačních a
komunikačních technologií.
Od roku 2008, kdy vypukla globální finanční krize, tak ustal trend postupného
zlepšování obchodní bilance ČR s high-tech výrobky. Vývoz i dovoz high-tech zboží
v roce 2018 se meziročně zvýšil o shodných 14 % a deficit zůstal na úrovni cca 20
mld. Kč. Zatímco největšího přebytku dosahuje zahraniční obchod s výpočetní
technikou (cca 82 mld. Kč), největší deficit je realizován v obchodě s elektronikou
a telekomunikacemi (cca 65 mld. Kč), následovaný výrobky z farmaceutického a
chemického průmyslu (shodně cca 18 mld. Kč).
Ve srovnání s ostatními evropskými státy ČR patří k předním dovozcům, ale i
vývozcům high-tech zboží. V roce 2017 (poslední dostupná data) činil podíl vývozu
high-tech zboží na celkovém vývozu zboží 15 %, což nás řadí do první třetiny mezi
zeměmi EU28; podíl high-tech dovozu dosáhl 18 %, což představuje třetí nejvyšší
podíl mezi EU28, hned za Irskem a Nizozemím. Rozdílem je však skutečnost, že
zatímco Irsko a Nizozemí, společně s Německem a Francií, dosahují vysokých
přebytků v obchodě s high-tech zbožím, bilance zahraničního obchodu ČR s high-
tech zbožím zůstává spíše v deficitu.
Graf 16: Rozdíl mezi vývozem z ČR a dovozem do ČR v mld. Kč
35 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 42
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 42
Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR
Vedle vysokého dovozu elektronických a telekomunikačních výrobků potřebných
k uspokojení domácí konečné poptávky je jedním z důvodů deficitu ZO s high-tech
zbožím vysoká dovozní náročnost vývozů v ČR, která ve srovnání s ostatními
zeměmi patří k vysoce nadprůměrným. Zatímco dovozní náročnost vývozů
základních farmaceutických výrobků je relativně nízká (33 %), v případě výroby
výpočetní techniky, která představuje největší podíl na high-tech výrobcích,
převyšuje 50 %. Podíl domácí přidané hodnoty při výrobě zboží z odvětví
informačních a komunikačních technologií v ČR prakticky stagnuje, což přispívá
k nárůstu dovozů.
Ukazuje se, že ČR nedisponuje širší základnou technologicky vyspělých
společností, které se nachází v rámci globálního hodnotového řetězce ve více
ziskové předprodukční fázi (výzkum, vývoj) a pro svoji výrobu a export musí velké
množství high-tech subdodávek dovážet. Tento výsledek je do značné míry
důsledkem dosavadní praxe využívání levné pracovní síly místo investic do
digitalizace a progresívních technologií.
Z pohledu probíhající digitalizace ekonomiky a společnosti je význam high-tech
odvětví, a především pak ICT odvětví, klíčový. Je totiž výrobcem potřebných
součástek a zařízení s vysokou přidanou hodnotou, ale také jejich spotřebitelem.
Je tedy probíhajícími změnami nejen ovlivňován, ale rovněž je výrazně sám
ovlivňuje.36
Rozdíl
v produktivitě
práce a přidané
hodnotě na
pracovníka
oproti vyspělým
ekonomikám,
nižší
produktivita
domácích firem
Podobný obrázek jako u celkové přidané hodnoty je i v rozdílu produktivity práce
a přidané hodnotě na jednoho pracovníka.
Produktivita práce se navzdory zpomalení v posledních letech rychle zvyšovala.
Hrubá přidaná hodnota na pracovníka se mezi roky 2000 a 2017 zvýšila přibližně o
72 %. V posledních třech letech však kumulativní růst dosáhl pouze 2,5 %. Z grafu
je patrné, že rozdíl v produktivitě mezi Českou republikou a Německem se zmenšil
z 63 % v roce 2000 na 30 % v roce 2009. Během finanční krize se však trend zvrátil
– v roce 2012 rozdíl dosahoval 38 %, nicméně posléze začal opět postupně klesat
až na přibližně 33 % v roce 2017. Rozdíl oproti EU se také zmenšil o polovinu a v
roce 2017 činil 24 %, což je jedna z nejnižších úrovní v regionu – podobně je na
tom ještě Slovensko (23 %) a Slovinsko (27 %).
Růst hrubé přidané hodnoty na odpracovanou hodinu je povětšinou v souladu s
průměry EU a eurozóny, nicméně od roku 2008 je pomalejší než v některých
sousedních zemích. Zatímco Polsko a Slovensko zaznamenaly kumulativní nárůst
o 13 %, Česká republika vykázala v letech 2012–2017 celkový nárůst pouze o 8,5
% (OECD).
Růst souhrnné produktivity výrobních faktorů (SPVF) je méně výrazný, což svědčí
o vyvstávajících slabinách v růstovém modelu země. V době mezi přistoupením
k EU a propuknutím finanční krize rostla SPVF zhruba o 3 % ročně. Po roce 2008
však začal být roční růst velmi nestabilní. Podle MMF (2018) činí rozdíl v SPVF
mezi Německem a Českou republikou přibližně 40 %, a od roku 1997 se tak
víceméně nezměnil. Rozdíl je různě veliký v závislosti na odvětvích – v sektorech
výroby a obchodu je menší. Do začátku finanční krize byl růst SPVF poháněn
36 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 35-36
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 43
přímými zahraničními investicemi, dostupností levné, ale kvalifikované pracovní síly
a dovozem technologií.
Graf 17: Hrubá přidaná hodnota na pracovníka a rozdíl v produktivitě (v PPS)
Zdroj: Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
Nižší úrovně růstu po roce 2009 však mohou značit, že předkrizový růstový model
možná ztrácí na síle. Vzhledem k tomu, že dovoz technologií nebyl nahrazen
domácími inovacemi, hrozí, že by země mohla uvíznout v pasti středního příjmu
(Evropská komise a EIB, 2018). Rovněž podíl kapitálu informačních a
komunikačních technologií (ICT) na hrubé přidané hodnotě je velmi nízký. Z
hlediska objemu dosáhl kumulovaný nárůst mezi roky 1996 a 2014 přibližně 9 %,
což znamená, že příspěvek k ročním růstu hrubé přidané hodnoty činil necelých
0,5 %. Mezi lety 2008 a 2014 pak kumulovaný nárůst odpovídal pouhým 2 %.
Nicméně v automobilovém průmyslu se nárůst blížil 11 % (EU KLEMS).37
Vyšší míra investování do ICT a ostatních strojů a zařízení se zatím neprojevila ve
zrychlení růstu produktivity práce. Souhrnná produktivita práce (HPH na
pracovníka) vzrostla v roce 2018 o 1,5 %, tj. cca o polovinu méně než v předchozím
roce. Nejzřetelněji se na tomto vývoji podepsal průmysl, který (po růstu o více než
7 % v roce 2017) nedosáhl ani průměrného tempa růstu produktivity za celé
hospodářství.38
Vývoj produktivity úzce souvisí s otevřeností ekonomiky a přílivem přímých
zahraničních investic. Zatímco příliv přímých zahraničních investic se oproti období
před krizí výrazně snížil, Česká republika v rámci regionu stále disponuje jedním z
nejvyšších stavů těchto investic. Dvě třetiny celkového stavu přímých zahraničních
investic jsou směrovány do služeb a zbytek se zaměřuje především na výrobu.
Přibližně 8 % stavu přímých zahraničních investic je soustředěno do výroby
motorových vozidel, kam také plyne čtvrtina všech výrobních investic. Existují však
37 tamtéž 38 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 8
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 44
velké rozdíly mezi regiony – přes 60 % všech přímých zahraničních investic je
koncentrováno v Praze a Středních Čechách.
Zahraniční investice mají na ekonomice významný podíl, ale efekt přelévání je
omezený. Přímé zahraniční investice zajišťují téměř třetinu všech pracovních míst,
což je více než v kterékoli jiné zemi regionu. Podniky pod zahraniční kontrolou
generují přibližně dvě třetiny přidané hodnoty ve výrobním odvětví, přičemž v
automobilovém průmyslu přesahuje jejich podíl dokonce 90 %. Ve srovnání s
národním průměrem vykazují na jednoho zaměstnance zhruba o 25 % vyšší
náklady, ale také podstatně vyšší produktivitu práce a obrat.
Rozdíl mezi zahraničními a domácími podniky co do přidané hodnoty a produktivity
práce se od roku 2008 nemění, což svědčí o omezeném efektu přelévání v oblasti
transferu technologií a předávání znalostí (zpráva o České republice 2018;
Pavlínek, Žížalová, 2016; Mýtna Kureková, 2018). Určité nepřímé vedlejší účinky
sice pozorovány jsou (v souvislosti se zvýšenými požadavky a konkurencí
zahraničních firem), ale mnoho domácích podniků dodává do globálních řetězců
produkty a služby s nízkou přidanou hodnotou. Z toho je patrné, že jsou možná
zapotřebí investice, které by podpořily zavádění nových technologií a které by
zvýšily inovační výkonnost domácích firem.39
slabá stránka
Slabé
zastoupení
vyšších řádů
technických
inovací
(respektive
zaměření na
inovace nižších
řádů) a nižší
kontrola
mezinárodních
trhů
V českých firmách jsou slabě zastoupeny vyšší řády technických inovací,
respektive se zaměřují na inovace nižších řádů.
Ukazatel přihlášek k PCT patentům představuje proxy indikátor rozsahu
technických inovací vysokých řádů v ekonomice. Porovnání sledovaných zemí
podle rozsahu segmentu technicky inovujících MSP a podle tohoto proxy indikátoru
technických inovací vysokého řádu ukazuje stále Česko jako značně inovativní
ekonomiku se slabým zastoupením vyšších řádů technických inovací. Toto zjištění
je velmi důležité pro koncipování inovační politiky, a to nejen programů podpory
aplikovaného či přímo průmyslového výzkumu. Zjištění z Analýzy patentů českých
původců dle jejich vlastnictví však toto tvrzení staví do trochu jiné roviny.
Přihlášky k PCT patentům a samotné udělené patenty jsou stále u řady
nadnárodních společností započítány z různých důvodů do země, kde má daná
firma centrálu, ačkoliv objev/výsledek mohl vzniknout v místní české pobočce. To
velmi zkresluje podobné agregátní statistiky. Velmi pravděpodobně lze tedy tvrdit,
že pozice Česka a jeho odstup na nejinovativnější ekonomiky není tak velký, přesto
však existuje. Co je však klíčové není pouhé vlastnictví/původ patentu, ale jeho
ekonomický benefit pro firmu (nikoliv pouze z prodeje ale zejména z používání),
což je téma, které agregátními statistikami sledovat nelze.
39 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 38
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 45
Graf 18: Česko v mezinárodním srovnání dle intenzity (osa x) a řádu (osa y) technických inovací, 2016
Zdroj: data EIS 2019, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Uvedený závěr podporují také data o vývozu znalostně náročných služeb, jejichž
součástí jsou výnosy z prodeje patentů a licencí k užití průmyslového vlastnictví.
Následující obsahuje mezinárodní srovnání Česka dle podílu tohoto vývozu na
vývozu všech služeb. Česko dosahuje více jak poloviční hodnoty EU.
Při vědomí podstatně nižší úrovně HDP na obyvatele a nižší úrovni celkového
exportu služeb jsou rozdíly oproti vysoce inovativním ekonomikám podstatně větší.
Přihlášky k PCT patentům indikují úsilí firem a jiných subjektů o mezinárodní
ochranu know-how s významným potenciálem průmyslového využití. Ačkoliv se
zvyky a bariéry v oblasti ochrany duševního vlastnictví mezi státy značně liší a
indikátor ovlivňuje podstatně také politika nadnárodních společností v přihlašování
patentů, ukazatel indikuje schopnost ekonomiky vyvážet služby s vysokou přidanou
hodnotou a produkci know-how pro vyšší řády technických inovací a tím nepřímo
jejich rozsah v ekonomice. Výnosy z prodeje patentů a licencí indikují jak rozsah
chráněného know-how, tak jeho využití.
Graf 19: Vývoz služeb založených na znalostech (podíl v procentech na celkovém exportu služeb), 2016
Zdroj: data EIS 2019, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Přestože jednotlivé ukazatele používané jako indikátory inovačních výstupů do
sebe zapadají a podporují výše uvedená zjištění, je třeba upozornit, že ukazují na
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 46
inovace pouze nepřímo. Ukazují totiž pouze na technická řešení. Inovace však není
totéž jako technické řešení. Schopnost využít technická řešení a technické kapacity
(včetně kapacit VaV) pro úspěšné inovace hodně závisí na postavení firem na trhu,
celkové strategii firem a také způsobu řízení inovací. Zásadní roli v inovačním
procesu hraje strategický marketing a sepětí inovující firmy se zákazníky a
schopnost využívat tyto informace z trhu a od zákazníků. Strategický marketing
totiž generuje znalosti, na jejichž základě mohou být teprve technické inovační
kapacity využity, z hlediska cílů firem, účinně.
V tomto ohledu přináší zajímavé zjištění následující graf. Česko je v něm srovnáno
s okolními zeměmi v podobné fázi vývoje a s podobnou hospodářskou a politickou
historií (Slovinsko, Estonsko, Slovensko a Maďarsko) a s blízkými strukturálně
podobnými ekonomikami, k jejichž úrovni hospodářské výkonnosti se chce přiblížit
(Rakousko, Belgie, Německo). Graf ukazuje zřejmou souvislost mezi celkovou
inovativností ekonomiky (osa x) a mírou kontroly mezinárodních trhů domácími
firmami (osa y). Tato souvislost je plně v souladu s tím, že klíčovým aspektem
všech inovací jsou znalosti potřeb a přání zákazníků a jejich vnímání vztahu mezi
cenou produktu a jeho technickými a jinými parametry. To platí zejména pro
technické inovace vyšších řádů, kde je riziko nepřijetí zákazníky velmi vysoké.
Manažerská literatura je plná znovu se opakujících příkladů podcenění role
strategického marketingu při úsilí o radikální technické inovace.
Graf 20: Inovace a kontrola mezinárodních trhů
Zdroj: data WEF, EIS 2019; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Graf ukazuje, že firmy z Česka v podstatně nižší míře kontrolují mezinárodní trhy.
Je důležité říci, že se míra kontroly mezinárodních trhů v Česku od poslední analýzy
(rok 2013) zvýšila o 0,7 bodu. Oproti rozvinutějším ekonomikám, ale třeba i
Slovinsku s Estonsku se místní firmy na mezinárodní trhy dostávají skrze své
odběratele či koncernová ústředí. S tím souvisí podstatně slabší kontakt se
znalostmi o trhu a zákaznících, které tvoří klíčovou součást inovačního procesu.
Toto přesně potvrzují i zjištění získaná přímo ve firmách. Zejména firmy, jejichž
produkce směřuje na produktové trhy masové povahy, se specializují v
hodnotových řetězcích na aktivity, které jsou dále od finálního zákazníka. Způsob
zapojení těchto firem do globální ekonomiky jim tedy značně ztěžuje tyto znalosti o
trhu a potřebách koncových zákazníků získávat, natož tyto trhy i potenciálně v
budoucnu kontrolovat. Velká část takových firem je součástí nadnárodních
koncernů, kde tuto funkci vykonává jiná část firmy mimo Česko. Endogenní
inovační firmy, které tento kontakt se znalostmi o trhu a o zákaznících mají, typicky
působí na menších výklenkových trzích, kde není tak velká konkurence globálních
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 47
hráčů. To však často ovlivňuje jejich růstový potenciál a možnost dosáhnout
potřebné velikosti nutné pro prosazení se na masových trzích.
Opět se nabízí otázka, do jaké míry nižší kontrola mezinárodních trhů představuje
bariéru inovací, a to zejména technických inovací vyšších řádů. Většina analýz
inovačního systému se stále soustředí na roli znalostí v podobě výstupů VaV aktivit.
Pokud však existuje nedostatek znalostí o trzích a příležitostech spojených s
neustále se vyvíjejícím prostředím potřeb a přání zákazníků, nemohou být znalosti
v podobě výstupů VaV aktivit účinně využity pro inovace a tím docházet k růstu
konkurenceschopnosti ekonomiky.
Terénní šetření identifikovalo ne malou skupinu firem, které mají velmi rozvinuté
právě technické kompetence v podobě rozsáhlých VaV aktivit, ale často se potýkají
s nedostatkem znalostí o trzích a schopnosti tyto technické kompetence efektivně
na trhu využít. Kontrola mezinárodního marketingu a distribuce v tomto úzce
souvisí s velikostí a pozicí firem na trzích, a proto představuje jednu ze zásadních
bariér pro zvýšení inovační výkonnosti české ekonomiky.40
Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací
slabá stránka
Koncentrace
podnikového
VaV v malém
počtu velkých
firem, absence
širší základny
technologicky
vyspělých
podniků
Nejvýznamnějšími aktéry podnikového VaV jsou velké firmy. Je všeobecně známo,
že díky své velikosti si mohou snáze dovolit rozsáhlé VaV kapacity. V jejich rámci se
častěji a ve větším rozsahu, než v MSP systematicky věnují budoucím technologiím,
které zatím nejsou určeny k bezprostřednímu komerčnímu užití. VaV aktivity s nízkou
úrovní připravenosti technologie pro komerční užití jsou spojeny s vyššími řády
technických inovací a skýtají nejvíce příležitostí pro dlouhodobou spolupráci s
výzkumnými organizacemi.
Tabulka 2: Struktura podnikových výdajů na VaV v Česku dle velikosti podniků (%)
Zdroj: ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje
Ve sledovaném období podíl podnikových kapacit VaV na firmy s více než 250
zaměstnanci rostl. Výjimkou byl poslední analyzovaný rok 2017, kdy podíl
podnikových kapacit na VaV mírně klesl. To, co tabulka ani žádná agregovaná data
nemohou zachytit, je koncentrace podnikových VaV kapacit do malého počtu velkých
firem. Taková míra koncentrace značně ztěžuje použití, resp. interpretaci,
agregovaných dat o podnikových VaV kapacitách – více viz kapitola 12 metodické
části.
Z tabulky je také patrné, že podíl výdajů realizovaných malými firmami s méně než
50 zaměstnanci klesal, v roce 2017 tomu ale bylo naopak a tento podíl mírně vzrostl.
Na střední firmy připadá průměrně 25 % výdajů podniků na VaV. V jejich případě lze
pozorovat neustálé snižování podílu podnikových kapacit na VaV. Nicméně z výše
40 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 167-171
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 48
uvedených důvodů mohou být tyto jednoroční změny značně zavádějící. Mohou být
např. způsobeny většími jednorázovými investičními výdaji na VaV.
Jestliže velké firmy představují klíčový segment podniků pro technické inovace,
zejména pak vyšší řády technických inovací, podává důležitou informaci
mezinárodní srovnání Česka dle toho, jaký podíl velkých firem realizuje interní VaV
aktivity. V Česku v roce 2016 pouze 33 % velkých podniků (250+ zaměstnanců)
realizovalo kontinuálně interní VaV aktivity (oproti roku 2010 zaznamenán pokles o
téměř 2 procentní body). To bylo cca o 10–25 p.b. méně než v zemích s vyšší úrovní
hospodářské výkonnosti. Připočteme-li podíl velkých firem, které realizují interní VaV
aktivity příležitostně, byly rozdíly ještě větší.41
Také podle Analýzy vývoje ekonomiky ČR Ministerstva průmyslu a obchodu se
ukazuje, že ČR nedisponuje širší základnou technologicky vyspělých společností,
které se nachází v rámci globálního hodnotového řetězce ve více ziskové
předprodukční fázi (výzkum, vývoj) a pro svoji výrobu a export musí velké množství
high-tech subdodávek dovážet. Tento výsledek je do značné míry důsledkem
dosavadní praxe využívání levné pracovní síly místo investic do digitalizace a
progresívních technologií.42
slabá stránka
Celkový podíl
financování VaV
ze strany
podnikatelského
sektoru nižší
než v
zavedených
tržních
ekonomikách
V Česku se podnikatelský sektor podílí na financování celkových výdajů na VaV stále
významně méně než v zavedených tržních ekonomikách. Stále platí, že zahraniční
zdroje v Česku financují největší podíl celkových výdajů na VaV ze všech
sledovaných zemí.
Tabulka 3: Struktura GERD dle zdrojů financování 2016
Kombinace nízkého podílu podnikového sektoru na financování celkových výdajů na
VaV a pomalejšího tempa růstu podnikových výdajů na VaV oproti výdajům
celkovým indikuje slabou poptávku firem po inovacích vyšších řádů, při nichž
dochází k intenzivnímu využití výsledků VaV.
Analýza primárních dat z terénního šetření potvrdila, že řada firem v inovační špičce
ke svým inovačním aktivitám nepotřebuje rozsáhlé VaV aktivity. Soustředí se na
realizaci inovací nižších řádů, často formou přejímání cizích inovací technické
povahy a jejich úpravou pro speciální trhy nebo jejich optimalizaci a efektivnější
využití za nižších nákladů. V ekonomice existuje jen velmi malá (byť pomalu rostoucí)
skupina firem, které aspirují na realizaci a využití technických inovací vyšších řádů s
41 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 177-178 42 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 36
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 49
intenzivnějším využitím nejen vlastních VaV ale také výstupů veřejného VaV a
vzájemné spolupráce.
Pomalejší růst podnikových výdajů na VaV by mohl indikovat také případné
vytěsňování soukromých investic do VaV těmi veřejnými – nicméně toto riziko nebylo
plně potvrzeno. Respektive řada firem potvrdila, že veřejné prostředky na VaV
používá zejména na méně rizikové projekty, u kterých se mohou zaručit, že
dosáhnou výsledků, ke kterým se zaručily při žádosti o dotaci. Způsob rozdělování
veřejných prostředků na podporu inovací a VaV ve firmách tedy dle zjištění
v terénním šetření spíše vede k opatrnosti firem a jejich orientaci na aktivity s nižší
mírou rizika a inovace nižších řádů.
Graf 21: Výdaje podniků na VaV v Česku v mezinárodním srovnání
Zdroj: data Eurostat, OECD; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Graf ukazuje, že intenzita podnikových výdajů na VaV v Česku dosahuje více jak tří
čtvrtin úrovně EU jako celku. Srovnání s celkovou hodnotou EU je pouze orientační.
Lepší informaci poskytuje srovnání s jednotlivými zeměmi či jejich skupinami. Graf
dokládá, že investice firem do VaV v Česku jsou stále mírně nad úrovní zemí jižního
křídla EU a výrazně nad úrovní většiny zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 a
později. Výjimkou je Slovinsko. Intenzita podnikových výdajů na VaV v této
ekonomice je stále výrazně vyšší než v Česku, ačkoli v porovnání s rokem 2012
výrazně poklesla.
Uvedené srovnání opět ukazuje, že Česko patří k zemím s nejvyšší intenzitou
podnikových investic do VaV mezi zeměmi pod průměrem hospodářské výkonnosti
EU. Většina zemí s nadprůměrnou hospodářskou výkonností vykazuje podstatně
vyšší úroveň podnikových výdajů na VaV než Česko. V zásadě tedy úroveň
podnikových výdajů na VaV odpovídá vyspělosti místní ekonomiky.43
Také podle European Innovation Scoreboard 2019 je v kategorii "R&D expenditure
in the business sector" Česká republika podprůměrná, konkrétně financování VaV
ze strany podniků je na hodnotě 83 % průměru Evropské unie.
slabá stránka
Nižší inovační
výkonnost
domácích
Celkové výdaje na podnikový výzkum a vývoj od roku 2010 narostly z 30 mld. Kč na
takřka 57 mld. v roce 2017. Tento nárůst byl tažen zejména podniky pod zahraniční
kontrolou, které navýšily své financování VaV více než dvojnásobně z 15 mld. Kč na
37 mld. Kč, zatímco domácí podniky zvýšily výdaje na VaV z 15 mld. Kč v roce 2010
43 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 173-174
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 50
podniků,
investice do
VaVaI většinově
realizovány
zahraničními
společnostmi
na 20 mld. Kč v roce 2017. Z hlediska celé ekonomiky se změnil podíl na BERD o
přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem.
Z tohoto lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné prostředí pro vstup zahraničních
firem do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň však existuje
hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou a
nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní
intenzity a přidané hodnoty.
Graf 22. Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků
Zdroj: ČSÚ, Roční výkaz o výzkumu a vývoji VTR 5-0144
slabá stránka
Nízký podíl
financování VŠ
a vládního VaV
ze strany
podniků
Podniky však nevynakládají svoje prostředky pouze na aktivity VaV realizované
interně. Firemní zdroje jsou využívány i na externí spolupráci.
K měření rozsahu spolupráce podnikového a akademického sektoru se používají
také indikátory založené na statistice o výdajích na VaV. Následující graf poskytuje
srovnání Česka se zeměmi OECD dle toho, jaký podíl VaV realizovaného
univerzitami a jinými typy VŠ je financován přímo podniky. Stojí za připomínku, že
Česko bylo v roce 2011 ze všech analyzovaných zemí nejhorší (1% podíl výdajů na
VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky), nyní si ale výrazně
polepšilo (téměř 5% podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD)
financovaných podniky).
44 Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 31
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 51
Graf 23: Podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky, 2016
Zdroj: TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Graf 24: Podíl výdajů na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) financovaných podniky, 2016
Zdroj: TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Srovnání obou předešlých grafů ukazuje, že tyto ukazatele založené na agregátních
datech ukazují zejména odlišnosti v institucionální struktuře inovačního (zejm.
výzkumného) systému. Méně použitelná jsou pro měření skutečné úrovně
spolupráce. Při vědomí pozice Česka dle dat z CIS lze velmi nízké hodnoty v obou
předešlých grafech interpretovat jako důkaz významného rozsahu neformální
spolupráce mezi podniky a akademickými institucemi. To potvrzují i zjištění z
rozhovorů ve firmách, kdy spolupráce v řadě případů probíhá na úrovni jednotlivců a
osobních vazeb. Současně lze tento rozdíl považovat za důkaz vážných bariér
formální spolupráce mezi odlišně fungujícími světy podniků a veřejných výzkumných
organizací.
Pokud přijmeme předpoklad nezanedbatelného rozsahu neformální spolupráce mezi
podniky a výzkumnými organizacemi (a vysokými školami) a současně malý objem
výdajů podniků na formální spolupráci, lze opět předpokládat, že neformální
spolupráce má jiný charakter, než by měla spolupráce mezi institucemi či jinak
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 52
formalizovaná spolupráce. Často se jedná především o spolupráci na jednodušších
rutinních úkolech technické povahy, jako jsou měření nebo testování. Přestože může
být pro obě strany v mnoha ohledech výhodná a přínosná, nelze vyloučit, že je méně
systematická, omezená na menší týmy či skupiny osob a předpoklady jejího
dlouhodobějšího růstu či posunu na vyšší úroveň jsou omezené. Je otázkou, zdali
tento způsob neformální spolupráce může být vhodný pro tvorbu inovací vyšších
řádů nebo pro spolupráci na komplexních a složitých výzkumných tématech.45
Dále je potřeba dodat, že podíl objemu prostředků z podnikových zdrojů, které
financují výzkum realizovaný vysokými školami a neuniverzitními výzkumnými
institucemi (např. Akademií věd) vztažený k celkovým výdajům privátní sféry na
výzkum je plně srovnatelný například s Německem. Problémem z tohoto úhlu
pohledu tak jsou spíše nižší podnikové výdaje na VaV v porovnání s vyspělými
zeměmi.
příležitost
Vyšší míra
využití systému
daňových
odpočtů na VaV
Příležitostí pro růst podnikových výdajů na výzkum, vývoj a inovace je zvýšení využití
systému daňových odpočtů na tyto aktivity.
V roce 2017 využilo nepřímou veřejnou podporu výzkumu a vývoje formou daňových
odpočtů celkem 1 135 podniků, o 9 % méně než v roce 2016. Jedná se tak již o druhý
výraznější pokles počtu soukromých podniků využívajících tento nástroj podpory v
řadě. Objem odečtených výdajů mírně vzrostl na 2,5 miliardy korun.
V roce 2017 dosáhly celkové náklady na výzkum a vývoj v České republice rekordní
hodnoty 90,4 miliardy korun, více než polovina této částky byla vynaložena v
soukromých podnicích. Stát podpořil výzkum a vývoj prováděný v podnicích 5,6
miliardami korun, z toho 3 miliardy firmy obdržely formou přímé podpory a 2,5
miliardy prostřednictvím daňových odpočtů na výzkum a vývoj od základu daně z
příjmu. Vyplývá to z údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem.
Nejvíce podniků využívajících daňovou podporu výzkumu a vývoje sídlí v Praze, z
hlediska objemu podpory VaV je významný také Středočeský kraj, kde odpočty
uplatňovaly především podniky pod zahraniční kontrolou. Nejvyšší částku daňové
podpory uplatnily podniky působící v automobilovém průmyslu.
V letech 2007 až 2017 ušetřily podniky díky daňové podpoře výzkumu a vývoje více
než 20 miliard korun. S narůstajícím počtem podniků využívajících tento nástroj
postupně rostly i souhrnné odečtené výdaje na výzkum a vývoj. V roce 2016 však
poprvé od jejich zavedení došlo k poklesu počtu soukromých podniků využívajících
daňové odpočty na výzkum i celkové odečtené částky na 2,4 miliardy korun.
Nedávno zveřejněná data za rok 2017 ukazují, že zatímco celková odečtená částka
v následujícím roce opět vzrostla, počet podniků využívajících daňovou podporu
nadále klesá.
45 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 191-192
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 53
Graf 25: Nepřímá veřejná podpora VaV a počet soukromých podniků, které uplatnily daňové zvýhodnění VaV, 2007-2017
Zdroj: ČSÚ, Nepřímá veřejná podpora výzkumu a vývoje v České republice, 2019
Z analýzy vypracované společností Deloitte a Technologickou agenturou ČR v roce
2018 vyplynulo, že ochota českých firem investovat do výzkumu a vývoje sice nadále
roste, brzdí ji ale nejasný výklad pravidel podpory. V uplynulých letech totiž
docházelo k problémům při posuzování daňových odpočtů a vzájemná důvěra mezi
podniky provádějícími výzkum a vývoj a finanční správou byla výrazně narušena.
Finanční správa chtěla zabránit zneužívání tohoto nástroje, podniky se zase obávaly
nepřiměřených postihů.
Kompromisní řešení, jak podpořit výzkum v podnicích a zároveň bránit zneužívání
odpočtů, zpracovala v roce 2018 pracovní skupina Rady pro výzkum, vývoj a
inovace. Změny, ke kterým patří například povinnost oznámit správci daně záměr
uplatnit na daný projekt odpočet na výzkum a vývoj nebo možnost zanášet změny v
průběhu řešení projektu do projektové dokumentace, byly součástí vládního
daňového balíčku pro rok 2019. Ten poslanci schválili v březnu a účinnosti nabyl 1.
dubna 2019.46
slabá stránka
Vyšší podíl
spolufinan-
cování projektů
financovaných
z Fondů EU,
nepřizpůsobení
se trendu
snižování
objemu Fondů
EU
podporujících
VaV v příštích
programových
obdobích
Naopak jistou hrozbou pro financování VaV v České republice jsou změny ve
financování z Fondů EU.
Celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR vykazují v desetileté časové řadě za roky
2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových výdajů poprvé
přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném období narušen
pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí 6,83 %.
Meziroční pokles celkových výdajů na výzkum a vývoj v roce 2016 byl způsoben
zásadním snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld.
Kč (pokles o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí
s přechodem na nové programové období čerpání Fondů EU. V roce 2017 můžeme
sledovat postupné zvýšení veřejných zahraničních zdrojů na hodnotu 4,3 mld. Kč.
46https://vedavyzkum.cz/politika-vyzkumu-a-vyvoje/politika-vyzkumu-a-vyvoje/firem-vyuzivajicich-danove-odpocty-na-vyzkum-a-vyvoj-bylo-opet-mene
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 54
Graf 26: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování (v běžných cenách)
Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a
inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
Vývoj jednotlivých složek GERD v přepočtu na HDP podle zdrojů jejich financování
v čase dokládá níže uvedený graf. Výdaje na výzkum a vývoj financované z
podnikatelských zdrojů v přepočtu na HDP v roce 2017 dosahovaly 1,07 %, hranici
1 % HDP překročily již v roce 2016. Vítaným trendem je samozřejmě růst tohoto
podílu, a to v důsledku meziročního růstu výdajů na VaV z podnikatelských zdrojů,
nikoliv v důsledku negativního ekonomického vývoje (poklesu růstu HDP).
Graf 27: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných
cenách vyjádřené jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017
Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
V letech 2011–2015 byly velmi významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční
veřejné finance, zejména ze strukturálních fondů EU. Z grafu je patrný jejich prudký
nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na níž setrvaly i v letech
2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání prostředků SF EU v
programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V roce 2016 došlo k jejich
zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017 došlo jen k nepatrnému
nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních veřejných prostředků ze
SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle strategie Evropa 2020
spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do VaV na úrovni 1 %
HDP.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 55
Výdaje pocházející z veřejných zdrojů (státní rozpočet, rozpočty územních
samosprávných celků, zahraniční veřejné zdroje) představovaly v roce 2016 pouze
0,65 % HDP a v roce 2017 jen 0,7 % HDP. V roce 2013 se sice podíl celkových
veřejných výdajů přiblížil 1 % HDP (přesně 0,97 % HDP), nicméně v tomto roce se
nepříznivě vyvíjelo HDP (pokles pod 4 bil. Kč) a díky tomu došlo k nadhodnocení
intenzitního ukazatele.
Stav v letech 2016 a 2017 může do jisté míry simulovat situaci výpadku Fondů EU
po roce 2023, kdy skončí možnost financování VaV v rámci současného
programového období. Vzhledem k tomu, že může v budoucnu dojít k opětovnému
výpadku financí vlivem přechodu na nové programové období, je nutno systém
VaVaI na tuto situaci připravit. Základními kroky jsou posílení veřejných zdrojů z ČR
(zejména ze SR) a především využití potenciálu podnikatelských zdrojů.47
Stejně tak je pravděpodobné, že budou obecně klesat prostředky v rámci Fondů EU
směřující do Česka a jeho regionů, a to díky kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z
pohledu HDP na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu
v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde pravděpodobně ke
zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany
národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko
menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu
jde o příležitost ke snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU.
příležitost
Snížení
„závislosti“ na
dotacích a
přechod k
finančním
nástrojům
Zásadně důležité pro řešení všech investičních potřeb (nejen) do VaV je sladěné
zavádění finančních nástrojů. Vzhledem k tomu, že se zvyšují úrokové sazby u
komerčních úvěrů a Česká republika má v budoucím programovém období dostávat
méně finančních prostředků z EU, existuje prostor pro širší využívání finančních
nástrojů, zejména ve formě preferenčních úvěrů nebo v kombinaci s dostupnými
granty.
Také rizikový kapitál, andělské fondy a revolvingové fondy jsou poměrně málo
využívány. Investice jsou zapotřebí převážně v oblastech, jako jsou podpora malých
a středních podniků, začínajících podniků a sociálního podnikání, mobilita studentů,
bydlení, regenerace opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků a objektů,
energetická účinnost, digitalizace, širokopásmové sítě a nakládání s odpady. K
řešení potřeb, pokud jde o generování příjmů a úspory nákladů, není plně využíván
Evropský fond pro strategické investice. V tomto ohledu je možná třeba vytvořit
odpovídající struktury a zavést opatření na straně poptávky tak, aby se zvýšila
atraktivita finančních nástrojů.48
slabá stránka
Nerozvinutý
systém
rizikového
kapitálu a
financování
start-upů, nízký
počet globálně
Podle hodnocení Evropské komise se financování inovací (ve smyslu rizikového
kapitálu a financování start-upů) stále ještě vyvíjí. Česká republika upustila od zřízení
Národního inovačního fondu, z něhož měl být poskytován rizikový kapitál začínajícím
podnikům a společnostem, které vznikly odštěpením. Podpora začínajícím podnikům
bude namísto toho poskytována formou kapitálových investic prostřednictvím fondu
fondů spravovaného Evropským investičním fondem. Vhodnost tohoto typu podpory
pro potřeby českých začínajících podniků se teprve ukáže. V současné době však
47 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 16-17 48 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 39
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 56
úspěšných
start-upů
neexistují žádné vhodné nástroje financování, které by podporovaly projekty v rané
fázi a projekty ověřující koncepci.49
Také podle Světové banky je navzdory dostupnosti nesčetných nástrojů pro podporu
systém rizikového kapitálu s možností investování do začínajících podniků s
vysokým růstovým potenciálem stále omezený a koncentrovaný v odvětvích se
snadným vstupem (jako jsou informační a komunikační technologie. Rizikové
financování pro „early stage“ společnosti není dostatečně rozvinuto a firmám chybí
zkušenosti s takovým typem investic, zejména v technologicky náročných oblastech
a v oblasti Průmyslu 4.0.
Inovativní firmy v rané fázi, kvůli svému vyššímu rizikovému profilu, často vyžadují
pro svůj další růst a rozvoj rizikový kapitál. Česká republika ale nemá dostatečně
rozvinutý rizikový kapitálový trh, jako je financování rizikovým kapitálem a
prostřednictvím tzv. business angels.50
49 tamtéž, strana 41-42 50 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 85
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 57
Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků
slabá stránka
Nedostatečné
tržní kompetence
a nedostatečně
rozvinuté
dovednosti pro
podnikání
Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České
republiky působícím do současnosti byla několik dekád trvající absence
svobodného podnikání. V ekonomice v tomto důsledku chyběli zkušení
podnikatelé (velcí i malí), na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě
kompetence nacházet nové příležitosti a zákazníky v neustále silnějších
konkurenčních podmínkách světových trhů. Jakkoliv se situace v tomto ohledu
výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice stále znát. Třicet let od zahájení
návratu k tržní ekonomice se stále silněji projevuje fenomén „následovnictví“. Z
pohledu inovační kapacity ekonomiky jde o důležitý a současně rizikový proces.
Generace podnikatelů–zakladatelů je v průměru ambicióznější a inovativnější
než generace podnikatelů–dědiců či profesionálních manažerů najmutých
vlastníky, kteří firmu zdědili.51
Ve studii Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz je mezi
hlavními bariérami inovační kapacity České republiky „tržní kompetence většiny
firem nejsou tak rozvinuté jako kompetence technické“.52
Graf 28: Podpora podnikavosti (enterpreneurship)
Zdroj: Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard 2018
Pro podnikání je důležitá sebedůvěra jednotlivců ve vlastní znalosti, dovednosti
a zkušenosti. Důvěra ve vlastní schopnosti a naopak obavy spojené se
zahájením podnikání představují faktory, které ovlivňují výslednou podnikavost
51 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 11 52 tamtéž, strana 38
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 58
populace, a to jak množství lidí, kteří jsou ochotni zahájit podnikání, tak množství
lidí, kteří jsou ochotni tuto zkušenost získávat opakovaně. Proto se následující
analýza soustřeďuje na otázku, zdali má česká populace dostatek sebevědomí
pro podnikání a je skutečně podnikavá.
Míra akceptace rizik spojených se startem podnikání dosahuje podobné úrovně
jako v Německu či Belgii. V čem ovšem oproti těmto zemím Česko zaostává, je
schopnost identifikovat nové obchodní příležitosti. Z vybraných
postkomunistických ekonomik je tato dovednost nejvíce rozvinuta v Estonsku.
Graf 29: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání
Zdroj: data Global Entrepreneurship Index, 2018; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Jak je však vidět na příkladu vyspělých ekonomik, kromě míry akceptace rizika
je důležité také umět identifikovat nové obchodní příležitosti a v tomto směru
zaostávají všechny tři středoevropské ekonomiky včetně Slovinska.53
příležitost
Podpora MSP v
jejich rozvoji a
zvyšování přidané
hodnoty,
rozvíjející se
podpora start-upů
a služeb pro růst
MSP
Příležitostí tak je další rozvoj podpory malých a středních podniků, které jsou v
nefinančním sektoru i nadále páteří ekonomiky, v jejich rozvoji. Ty v tomto
sektoru sice zajišťují dvě třetiny všech pracovních míst, ale jejich produktivita
nedosahuje produktivity větších, většinou zahraničních společností a z hlediska
průměru EU je poloviční (viz zpráva o České republice 2018). Třebaže české
orgány zvýšily nabídku fondů a programů úvěrových záruk, budou malé a střední
podniky potřebovat další podporu, aby mohly vstoupit na světové trhy a zachovat
si na nich konkurenceschopnost. Přístup k financování se zlepšil, ale míra
podnikání zůstává pod průměrem EU a může vyžadovat alternativní formy
podpory.54
Evropská komise uvádí v investičních pokynech k financování politiky
soudržnosti v období 2021 – 2027 pro Českou republiku (je součástí Country
Report 2019) následující doporučení vztahující se k malým a středním podnikům.
Malé a střední podniky zaostávají, pokud jde o investice do činností v oblasti
výzkumu, vývoje a inovací a posílení jejich pozice v globálních hodnotových
řetězcích. Byly určeny vysoce prioritní investiční potřeby za účelem zvýšení
53 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 214-215 54 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 38
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 59
konkurenceschopnosti malých a středních podniků a podpory šíření a zavádění
technologií, zejména s cílem:
► podporovat podniky, aby získaly lepší pozici v hodnotových řetězcích,
zvyšovat produktivitu a usnadnit účast v mezinárodních a
makroregionálních klastrech vedených odvětvím a výzkumem,
► posílit kapacitu malých a středních podniků v oblasti výzkumu a inovací
podporou vývoje a zavádění nových obchodních modelů a přijímáním
nových a vznikajících technologií,
► poskytovat podporu ověření koncepce, počáteční fázi a rozvoji
inovativních firem prostřednictvím finančních a měkkých podpůrných
opatření (např. podpůrné služby podnikům, inovativní centra atd.),
► podporovat internacionalizaci malých a středních podniků, aby mohly
využívat nové obchodní příležitosti související s přechodem na
digitalizaci, přechodem na uhlíkovou neutralitu, účinné využívání zdrojů
a na oběhové hospodářství.55
Světová banka ve své publikaci Česká republika: Posouzení kombinace politik
pro malé a střední podniky konstatuje, že by měl být kladen větší důraz na
poradenství (business advisory), rozšíření stávajících technologií a s tím
související služby a spolupráci.
Z hlediska životního cyklu podniků se podpůrné nástroje spíše zaměřují na
stávající firmy než na vytváření nových nápadů. Například pouze 13 procent
vyplacených prostředků bylo zaměřeno na fázi nápadů / koncepcí, přestože jsou
start-upy založené na výsledcích VaV pravděpodobně nejslibnější cestou České
republiky k růstu produktivity a růstu HDP.56
příležitost
Podpora
multilaterální
spolupráce firem
Další příležitostí rozvoje malých a středních podniků je podpora multilaterální
spolupráce firem.
Publikace Světové banky Česká republika: Posouzení kombinace politik pro malé
a střední podniky zaměřená na podporu malých a středních podniků se také
zaměřuje na problematiku spolupráce. Za problém označuje stávající stav, kdy
metody spolupráce jsou spíše ad-hoc než systematické. To brání přenosu
znalostí a technologií, zejména od nadnárodních podniků a univerzit. Nedostatek
spolupráce je často uváděn jako faktor přispívající k postavení českých firem jako
„mírného“ (moderate) inovátora (s výkonem pod průměrem EU). Slabá
spolupráce, propojení a sdílení know-how rovněž brání rozvoji regionálních
inovačních systémů.
V návaznosti na to formuluje Světová banka následující doporučení – podporovat
spolupráci a vazby s jinými firmami a veřejnými výzkumnými organizacemi,
respektive posílit vazby mezi malými a středními podniky a zahraničními a
velkými podniky. Příliv přímých zahraničních investic významně přispívá k růstu
HDP v České republice prostřednictvím výrobního sektoru. Přesto jsou tyto
podniky pod zahraniční kontrolou často vyčleněny z místní ekonomiky, což vede
k rozdílům v produktivitě. Mezi osvědčené postupy pro posílení vazeb patří
zavedení programů rozvoje dodavatelů, které malým a středním podnikům
pomohou splnit výrobní požadavky s vyšší přidanou hodnotou u zahraničních
firem. Přímé zahraniční investice mohou být navíc směrovány do činností, které
55 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 62 56 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 81
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 60
mají potenciál pro inovace, vyšší přidanou hodnotu a potenciál spill-over efektu.
Například nadnárodní společnosti mohou být motivovány k umístění dalších
inovačních aktivit v zemi. Tyto spolupráce však často vyžadují dobré manažery,
kteří jsou schopni vidět výhody takové spolupráce.57
slabá stránka
Nízká míra
internacionalizace
a mezinárodní
spolupráce
malých a
středních podniků
Naopak přetrvávajícím problémem je fakt, že míra internacionalizace malých a
středních podniků je i nadále nízká. Malé a střední podniky zaostávají za
průměrem EU, pokud jde o dovoz a vývoz zboží uvnitř EU, což naznačuje, že na
jednotném trhu se zbožím stále existují specifické obchodní překážky (viz
informativní přehled o „Small Business Act“ 2018). Volný pohyb zboží a obchodní
toky uvnitř EU se rozmáhají, ale v určitých odvětvích jim nadále stojí v cestě
obchodní překážky, jelikož vzájemné uznávání legislativy jiných členských států
není vždy efektivní.58
Graf 30: Míra internacionalizace malých a středních podniků
Zdroj: Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard 2018
Z hlediska exportu je účast českých podniků v globálních dodavatelských
řetězcích soustředěna v EU a navíc se jedná především o nákup zahraničních
vstupů pro zpětný vývoz spíše než prodej vstupů pro další zpracování. To ukazuje
na důležitost přeorientování účasti v globálních dodavatelských řetězcích na
produkci s vyšší přidanou hodnotou a na diverzifikaci vývozu mimo trhy EU. Dále
by se mohla zlepšit účast malých a středních podniků v globálních
dodavatelských řetězcích s ohledem na v současnosti nízký podíl malých a
57 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 87 58 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 44
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 61
středních podniků obchodujících prostřednictvím vývozu nebo dovozu a nízký
podíl malých a středních podniků na dovozu nebo vývozu zboží mimo EU.59
slabá stránka
Absence moderní
infrastruktury pro
testování
poloprovozů a
výsledků VaV z
pohledu jejich
aplikovatelnosti
do výroby,
omezený přístup
firem k této
infrastruktuře a
snížená
dostupnost služeb
pro MSP v oblasti
digitalizace a
nových
technologií
V rámci rozhovorů s experty a zástupců inovačního ekosystému vyplynul
nedostatek v podobě chybějící infrastruktury umožňující testování výsledků
výzkumu a vývoje pro jeho další využití do finální produkce. V České republice
existují centra vybudovaná v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro
inovace, dále existují například Národní centra kompetence podporovaná
Technologickou agenturou ČR, nicméně zejména malé a střední podniky mají do
jisté míry omezený přístup k potřebné infrastruktuře.
Dále chybějí komplexní specializované služby pro inovativní podniky, ať už právě
z hlediska dostupné testovací infrastruktury, tak z hlediska služeb odborníků.
Například v oblasti digitalizace by pro malý podnik bylo přínosné, pokud by mohl
využít služeb experta, který by firmu a její procesy zanalyzoval z pohledu
digitalizace a následně navrhl řešení na míru pro daný podnik.
V reakci na tyto nedostatky by bylo vhodné podpořit aktivity vedoucí k ověřování
nových nebo zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb v reálných
provozních podmínkách, verifikaci výkonnosti a demonstrační aktivity. Zároveň
by mělo být podpořeno zlepšení přístupu MSP k otevřené infrastruktuře, ve které
budou moci podniky otestovat nové technologie v reálných provozních
podmínkách.
Konkrétně se jedná o podporu rozvoje tzv. testbedů, living labs, field labs či
digitálních inovačních hubů, ve kterých podniky získají přístup ke komplexním
podpůrným službám souvisejícím se zaváděním nových technologií včetně
strategického poradenství v oblasti financování, nových trhů a podnikatelských
modelů či nových příležitostí pro spolupráci v oblasti digitální transformace a
využívání digitálních technologií. Podniky mohou dále získat přístup k zařízení
umožňujícímu flexibilní výrobu dle vlastních požadavků včetně služeb typu „rapid
prototyping“ (tzv. fab-laby). Podporována dále mohou být i otevřená podniková
centra výzkumu a vývoje, která jsou provozována ve spolupráci více podniků.
slabá stránka
Roztříštěnost
podpory malých a
středních podniků
Prostor pro zlepšení existuje také v oblasti snížení roztříštěnosti podpory malých
a středních podniků.
Pohled na koordinaci podpory malých a středních podniků v Česku poskytuje
studie Světové banky nazvaná Česká republika: Hodnocení sady politik na
podporu MSP. Způsob řízení podpory pro malé a střední podniky je v Česku dle
této studie složitý, poznamenaný značnou fragmentací a překryvy činností.
V oblasti tvorby politik vůči malým a středním podnikům má roli několik
ministerstev nebo agentur a v závislosti na regionu se mohou na správě podílet
také regionální a městské úřady.
Na státní úrovni koordinuje politiky malých a středních podniků Ministerstvo
průmyslu a obchodu, ale implementace nástrojů podpory podnikání je roztříštěna
mezi širokou škálu ministerstev a dalších národních institucí, které dohlížejí na
různé problémy související s malými a středními podniky. To odráží historickou
fragmentaci ministerstev podle sektorů (např. průmysl, zemědělství, vzdělávání
59 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 51
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 62
atd.) v České republice a související fragmentace agendy, úkolů a finanční
podpory.
Například Technologická agentura ČR je především agentura pro podporu
aplikovaného výzkumu a inovační aktivity a agentura CzechTrade (zřizovaná
Ministerstvem průmyslu a obchodu) se zabývá podporou exportu. Obdobná
fragmentace napříč tématy není neobvyklá v jiných zemích, které také mají
tendenci segmentovat ministerstva / agentury podobným způsobem. Větším
rizikem tak je spíš nedostatečná koordinace mezi jednotlivými ministerstvy a
agenturami.
Přes existující fragmentaci a další bariéry na národní úrovni, krajské úřady
významně posílily svou roli při podpoře a pěstování podnikatelského a inovačního
prostředí. Stále však přetrvávají rozdíly ve výkonnosti inovačního prostředí mezi
kraji. Zároveň je koordinace mezi kraji a institucemi na úrovni státu nepřímá a
mohla by se zlepšit.
Fragmentace rolí a odpovědností v oblasti podpory malých a středních podniků
je také příčinou vzniku velkého počtu strategií v této oblasti. Mezi těmito
strategiemi často neexistuje žádná zjevná hierarchie. Ve většině případů
ministerstva poskytují připomínky ke strategiím vypracovaným jinými ministerstvy
v rámci meziresortního připomínkového řízení a většina z nich se diskutuje v
pracovních skupinách složených ze zástupců různých institucí. Protože strategie
nejsou právně závazné, mohou být jejich přínosy z dlouhodobého hlediska
omezené.60
Výsledky shlukové analýzy politik a nástrojů podpory MSP ukazují na dva
problémy, a to: nedostatek synergie mezi nástroji napříč agenturami a možná
zbytečná duplicita nástrojů.61
60 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 52-55 61 tamtéž, strana 78
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 63
Příležitosti a hrozby pro české hospodářství
příležitost
Posun z
kvantitativní
do kvalitativní
fáze přímých
zahraničních
investic
(zaměření na
VaV a vyšší
přidanou
hodnotu)
V posledních dvaceti letech měly na transformaci české ekonomiky významný podíl
přímé zahraniční investice a na ně navazující výroby a služby, které využívaly
příznivé geografické polohy Česka, blízkosti jádra společného trhu EU, dostatečné
infrastruktury, a především kombinaci nižších výrobních nákladů a velmi dobrých
technických kompetencí pracovní síly. Díky kombinaci těchto a dalších faktorů se
Česko stalo jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy. To se mimo jiné projevilo
také ve výši a druhu exportu – v exportní výkonnosti a specializaci českého
hospodářství.
Zahraniční investoři přinesli do Česka moderní technologie, výrobní postupy a
principy manažerského řízení a také přístup na globální trhy, z čehož těžily
zprostředkovaně i české firmy. Pro další růst českého hospodářství je patrně
nezbytné postupné posilování těch segmentů ekonomiky, které jsou založeny na
inovacích a na větší roli českého domácího podnikatelského sektoru.62
Velká část přímých zahraničních investic do Česka přicházela v období konce 90.
let a začátku 21. století a obdobná byla situace i v ostatních zemích střední a
východní Evropy. Právě rozvoj produkčních kapacit přímých zahraničních investic
během první dekády 21. století, který ovlivňoval svou poptávkou i segment
domácích firem, spolu s příznivým vývojem globální ekonomiky (a poptávky) byly
hlavními důvody pro dynamický růst české ekonomiky mezi roky 2003–2008.
Přesto, že se přírůstek přímých zahraničních investic ku HDP do Česka postupně
zpomaluje, tak jejich význam z hlediska domácího produktu roste. Jedná se o
zajímavý trend, neboť situace okolo 2014 naznačovala pokles významu přímých
zahraničních investic na HDP. Avšak tyto dva trendy se navzájem nevylučují, ale
spíše ukazují, že nastala kvalitativní fáze přímých zahraničních investic. Jedná se o
investice do aktivit s vyšší přidanou hodnotou, ať již se jedná o výrobu s vyšší
přidanou hodnotou nebo výzkum a vývoj. Míra přímých zahraničních investic
ukazuje, že Česko stále patří k atraktivním zemím, což však platí o většině
srovnávaných zemích střední a východní Evropy. Neznamená to však, že je to
charakteristika pouze méně vyspělých zemí v rámci Evropy. Příkladem může být
Belgie, která má vůbec největší podíl přímých zahraničních investic na HDP. Nelze
tedy říct, že s vyspělostí ekonomiky se příliv přímých zahraničních investic snižuje,
protože mezi vyspělými ekonomikami jsou trvale silné toky přímých zahraničních
investic.63
62 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 26 63 tamtéž, strana 40
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 64
Graf 31: Stav a příliv přímých zahraničních investic do vybraných zemí, 2015-2017
Zdroj: data UNCTAD, graf TA ČR; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
V Česku došlo k internacionalizaci ekonomiky skrz přímé zahraniční investice velmi
rychle a za specifických podmínek. Tyto podmínky vytvořily vysoký potenciál pro
vznik závislosti české ekonomiky na přímých zahraničních investicích. Zároveň byly
přímé zahraniční investice klíčovým faktorem růstu produktivity a díky tomu také
hlavním faktorem růstu exportu a ekonomické výkonnosti Česka. Tato kvantitativní
fáze již skončila, což indikuje nástup fáze kvalitativní. Proto je klíčové zjistit jaký je a
jak se vyvíjí charakter aktivit zahraničních firem na území Česka zejména z hlediska
tvorby přidané hodnoty, míry autonomie jejich podnikání a strategického řízení a
bilance přínosů pro ekonomiku. Tyto informace je však nutné získat terénním
šetřením a analýzou informací o jednotlivých firmách.
Proměňující se strukturu přímých zahraničních investic a jejich aktivit v Česku v
souvislosti s postupným (stále probíhajícím, neukončeným) přechodem Česka od
transformující se ekonomiky mezi vyspělé země dokumentuje následující graf.
Celkový stav přímých zahraničních investic v Česku neustále roste, od roku 2015
se začíná zvyšovat podíl investic do základního kapitálu, tedy příchod nových
zahraničních firem je častější než v období od roku 2011 do roku 2014. Růst stavu
přímých zahraničních investic v ekonomice je přesto tažen investicemi zahraničních
podniků se sídlem v Česku. Projevem tohoto tvrzení je rychlejší růst výše
reinvestovaného zisku.64
Graf 32: Stav přímých zahraničních investic v Česku podle typu kapitálu, 2000-2016
Zdroj: TA ČR; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 65
hrozba
Konec modelu
hospodářské
konkurence-
schopnosti
založené na
nákladovém
diferenciálu
oproti
vyspělým
ekonomikám
(rostoucí
mzdové
náklady) a s
tím spojené
riziko přesunu
výroby do
zahraničí
Pokud nedokáže Česko využít výše uvedenou příležitost, tj. posun z kvantitativní do
kvalitativní fáze přímých zahraničních investic (zaměření na VaV a vyšší přidanou
hodnotu), tak je naopak velkou hrozbou konec modelu hospodářské konkurence-
schopnosti založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám
(rostoucí mzdové náklady) a s tím spojené riziko přesunu výroby do zahraničí.
Z provedených analýz vyplývá, že se Česko přibližuje vyspělým ekonomikám, avšak
tempo přibližování je nízké a je dáno jak kvalitou prostředí národního inovačního
systému, tak stále přetrvávající orientací na konkurenceschopnost postavené na
ceně vstupů a efektivitě. Přesto, že se zvyšují výdaje na výzkum a vývoj, je zřejmé,
že vzrůstá potřeba zvýšit aspirace českých firem ovládat zahraniční trhy, získávat
větší přidané hodnoty v rámci globálních hodnotových řetězců a produkčních sítí a
podpořit kvalitu spolupráce na výzkumu a vývoji a inovačních aktivitách.65
Jak uvádíme výše v textu, růst celkové zaměstnanosti bude v dalším období narážet
na své limity. Nízká míra nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale ne nijak
významně. Silná poptávka podniků po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i
na širší zapojení zahraničních pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž
demografický vývoj, kdy počet lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších
letech se ještě prohloubí. Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu
mezd v tržních i netržních odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem
vyšší srovnávací základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem
udržet si cenovou konkurenceschopnost.66
Mezi identifikovanými hrozbami je dále hrozba přílišné závislosti na přímých
zahraničních investicích do výroby s nízkou přidanou hodnotou, specializace a
vytvoření komparativní výhody v low-tech či pouze montáži high-tech, významná
závislost na cenové konkurenceschopnosti, přesun výroby z firem v ČR do firem
v zahraničí a ohrožení českého průmyslu v produkci „katalogového zboží“
zahraničními výrobci.67
příležitost
Rozšiřování
výzkumných a
vývojových
aktivit
nadnárodních i
domácích
firem
V ČR roste počet vývojových center zahraničních firem. Tato centra postupně
získávají stále větší roli v koncernové hierarchii. Z některých se již stala globální
centra excelence pro celý koncern. Koncentrace talentů a vhodné podmínky pro
VaV mohou být významným faktorem lokalizace výroby a dalších aktivit
nadnárodních firem.
Nadnárodní firmy optimalizují rozložení svých aktivit mimo jiné na základě podmínek
a zdrojů, které nabízejí jednotlivé země a regiony. Pro ČR je v tomto ohledu
mimořádně významný trend lokalizace VaV aktivit při strategických výrobních
závodech. Potřeba užší komunikace a provázání mezi vývojem a výrobou stále
zesiluje, zvláště v nových technicky náročných oblastech. Česko může dalšímu
rozvoji partnerství s nadnárodními firmami nabídnout atraktivní kombinaci
podmínek:
► Poloha v centru Evropy, odkud lze v rámci jednodenní cesty kamiónem
obsloužit přes 200 mil. bohatých zákazníků.
► Kvalitní, relativně dostupní lidé s technickým či přírodovědným vzděláním
při relativně nižších mzdových nákladech. Přes silné výhrady mnoha
64 tamtéž, strana 42 65 tamtéž, strana 22 66 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13 67 Národní koncepce realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020 (verze červenec 2019), strana 31-32
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 66
domácích firem jsou zde dle řady zástupců zahraničních firem vzdělaní
vysokoškoláci dostupnější než v mnoha rozvinutých ekonomikách.
► Průmyslová tradice v kombinaci s řadou strategických výrobních závodů
zahraničních firem, jejichž místní management usiluje o získání VaV
projektů / kapacit v rámci soutěže uvnitř koncernu.
Z uvedeného grafu vyplývá, že nárůst počtu zaměstnanců ve VaV se týká právě
zejména podniků pod zahraniční kontrolou. Celkový počet osob zaměstnaných ve
VaV vzrostl od roku 2010 z 26,5 tisíc na 40 tisíc osob v roce 2017. Více však rostl
počet osob zaměstnaných ve VaV v podnicích pod zahraniční kontrolou, u kterých
se jejich podíl na celkové počtu osob zaměstnaných osob ve VaV zvýšil ze 43 %
v roce 2010 na 55 % v roce 2017.
Využití příležitosti rozšiřování výzkumných a vývojových aktivit nadnárodních firem
může jít naproti také veřejný sektor. Zejména zásadní reforma systému vzdělávání
by dle navštívených firem měla být prioritou. Růst poptávky po vysokoškolácích s
technickým zaměřením má již dnes také negativní důsledky. Ty mají více podob od
nevybíravých způsobů přetahování zaměstnanců až po demotivaci lokálních
podnikatelů k investování do rozvoje vlastních zaměstnanců a potažmo růstu firmy
(„…už nebudeme vychovávat experty pro zahraniční firmy, které mají mnohaleté
daňové prázdniny financované z našich daní…“). Hlavní požadované změny v
systému vzdělávání se týkají změny financování od kvantity ke kvalitě, systematické
péče o kreativitu, technické kompetence a dovednosti pro 21. století v kombinaci s
důrazem na rozvoj praxí. Firmy přitom vnímají, že není možné ani žádoucí, aby
systém vzdělávání „produkoval“ hotové zaměstnance.
Dále firmy volají po vytvoření flexibilních podmínek pro zaměstnávání expertů a
manažerů ze zahraničí, včetně cílených služeb pro členy jejich rodin. V neposlední
řadě přibývá hlasů požadujících zefektivnění systému řízení výzkumné a inovační
politiky, včetně jasného stanovení konkrétních priorit výzkumu.68
hrozba
Narůstající
dominance
zahraničních
společností ve
VaV, zvyšující
se „únik“
znalostí /
duševního
vlastnictví
vytvořených
pracovníky z
ČR do
zahraničí a
zvyšující se
procento
přidané
hodnoty
Jak uvádíme výše, celkové výdaje na podnikový výzkum a vývoj od roku 2010
narostly z 30 mld. Kč na takřka 57 mld. v roce 2017. Tento nárůst byl tažen zejména
podniky pod zahraniční kontrolou, které navýšily své financování VaV více než
dvojnásobně z 15 mld. Kč na 37 mld. Kč, zatímco domácí podniky zvýšily výdaje na
VaV z 15 mld. Kč v roce 2010 na 20 mld. Kč v roce 2017. Z hlediska celé ekonomiky
se změnil podíl na BERD o přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem. Z tohoto
lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné prostředí pro vstup zahraničních firem
do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň však existuje
hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou a
nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní
intenzity a přidané hodnoty.
68 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 21-23
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 67
realizované
mimo ČR
Graf 33: Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků
Zdroj: ČSÚ, Roční výkaz o výzkumu a vývoji VTR 5-0169
Nejvyšší podíl na podnikových výdajích na VaV v roce 2017 byl u zahraničních firem
zaznamenán v odvětví NACE 29 (výroba motorových vozidel (kromě motocyklů),
přívěsů a návěsů). Tento podíl byl 95,1 %. Jak již bylo uvedeno, obecně rychleji
rostou výdaje na VaV v segmentu zahraničních firem. Nejrychleji tomu tak bylo v
odvětví NACE 26 (výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení),
kde tyto výdaje v analyzovaném období 2012–2017 stouply 2,5krát u firem s
převažující zahraniční účastí. U domácích firem nejvíce vzrostly výdaje u odvětví
NACE 25 (výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a
zařízení), kdy se výdaje na VaV zvýšily mezi roky 2012 a 2017 o necelých 63 %.70
K problematice zvyšujícího se „úniku“ znalostí / duševního vlastnictví vytvořených
pracovníky z ČR do zahraničí si objednala Technologická agentura ČR u společnosti
UNICO.ai Analýzu patentů českých původců dle jejich vlastnictví.
Cílem této studie bylo zjistit, zda Česko zaostává v patentové aktivitě díky obecně
nízké vynálezecké činnosti nebo zda je nižší úroveň patentové aktivity dána
offshoringem (vyváděním) chráněného duševního vlastnictví do zahraničí. Na
základě hypotézy, že Česko ve statistikách nedosahuje tak vysoké patentové
aktivity, protože podniky pod zahraniční kontrolou přihlašují chráněné duševní
vlastnictví vynalezené v Česku ve svých mateřských zemích, studie přináší
následující závěry.
V posledních 5 až 10 letech sledujeme zvýšenou patentovou aktivitu českých
vynálezců oproti předchozímu období. Nárůst v přihlašování duševního vlastnictví
souvisí se zvyšováním technologické vyspělosti země. Dochází k patentové
produkci stávajících i nedávno vybudovaných R&D infrastruktur. Růst je podpořen
také soukromým sektorem, kdy v minulých letech na našem území byla vybudována
řada R&D center nadnárodních firem. Mezi další faktory přičtěme podpůrné strategie
veřejného sektoru a pravidla pro tvorbu veřejných výzkumných projektů, jejichž
69 Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 31 70 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 186
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 68
častými výsledky jsou vynálezy chráněné patentovou či jinou právní ochranou,
jejichž relevance pro praxi však bývá často zpochybňována.
Na základě výstupů z analýzy lze konstatovat, že společně s růstem patentové
aktivity českých původců, dochází také k růstu počtu offshorovaných českých
patentů. Pětina patentů z aktivního patentového portfolia českých vynálezců je
registrována mimo Česko. Na druhé straně vývoj posledních 5 let ukazuje, že podíl
offshoringu by se mohl v nejbližších letech týkat až čtvrtiny aktivních patentů
českých původců. Pravděpodobným důvodem, který je vhodné ověřit, je větší míra
orientace zahraničních firem na náročnější technologie a produkty, které jsou v
Česku vyráběny a do jejichž právní ochrany hodlají firmy investovat. Počet
offshorovaných patentů ukazuje, že zahraniční subjekty si ve velkém měřítku nově
nabyté vynálezy chrání pod svými ústředními firmami nebo nadřazenými podniky v
rámci firemní hierarchie. Otázkou zůstává, zda tato strategie nadnárodních firem je
globálně aplikována ve všech teritoriích, kde se nacházejí jejich dceřiné firmy, nebo
zda se jedná o selektivní rozhodování na úrovni jednotlivých podniků.
Za třetí pozorujeme nárůst podílu offshoringu na celkovém patentovém portfoliu
českých vynálezců. Dochází tak pravděpodobně k vývoji, kdy podniky pod
zahraniční kontrolou přibírají další aktivity v rámci korporátní struktury, tzv.
upgradingu, který je kýženým procesem z hlediska přínosů zahraničních firem pro
místa, kde jsou tyto firmy alokovány.
U zemí s podobnou strukturou ekonomiky (Maďarsko, Polsko a Slovensko) jsou
identifikovány totožné trendy v patentové aktivitě jejich původců. Dochází k
dynamickému růstu v počtu patentů v posledních letech, zvyšuje se počet
offshorovaných patentů a roste podíl offshoringu. Na druhé straně Německo –
nejsilnější ekonomický partner Česka – vykazuje stabilní každoroční nárůst v
patentové aktivitě. Na základě provedených analýz je tedy zřejmé, že Česko
zaostává v patentové aktivitě oproti vyspělým státům jako je Německo mimo jiné
kvůli relativně vysokému podílu patentového offshoringu.71
příležitost
Zlepšování
pozice
českých
poboček v
rámci
nadnárodních
koncernů
Z globálního hlediska je ČR ekonomikou malých firem, mezi nimiž až na výjimky
nejsou globální technologičtí lídři. Různé formy závislosti na firmách, které jsou
globálními technologickými lídry, tak skýtají mimořádný potenciál pro růst inovační
výkonnosti. Skrze rozvoj VaV a dalších aktivit těchto firem v ČR se místní ekonomika
dostává do středu globálního vývoje technologií, manažerských postupů a stále více
i nových podnikatelských modelů.
Posilování rozhodovací autonomie a rozšiřování spektra aktivit - mnoho firem, které
dříve byly „pouze“ montážními či výrobními závody, se změnilo. Z řady těchto firem
se postupně staly strategické výrobní závody. Kolem nich přibývá stále více
inženýrských a vývojových aktivit. Objevují se i centra excelence globálních
technologických firem, které přitahují do ČR experty z mnoha zemí nejen Evropy.
Pro některé firmy se ČR stává strategickou základnou v rámci Evropy. Přibývají také
aktivity v oblasti marketingu a prodeje, byť ne v takové míře jako náročné technické
aktivity. S tímto rozšiřováním aktivit nevyhnutně roste prostor pro vlastní strategické
rozhodování a tím i inovace.72
71 UNICO.AI; Analýza patentů českých původců dle jejich vlastnictví, strana 50-51 72 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 21
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 69
příležitost
Růst počtu
globálně
úspěšných
domácích
firem
Jasnou příležitostí pro české hospodářství, jeho růst a zvyšování
konkurenceschopnosti je růst počtu globálně úspěšných firem. Fungování firmy je
významně ovlivněno celkovou podnikatelskou vizí. Ta předurčuje cestu, po které se
snaží firma dlouhodobě jít. Určuje konkrétní krátkodobé a střednědobé cíle včetně
zdrojů potřebných k jejich dosažení. Aspirací se rozumí konkrétní představa o tom,
čeho má firma v dlouhodobém horizontu dosáhnout. Aspirace se často mění v čase
v závislosti na dosahovaných výsledcích. Z pohledu hodnocení inovační kapacity
ekonomiky mají firemní aspirace a cíle majitelů velký význam. Formují totiž zaměření
a mantinely inovačního úsilí firmy.
Aspirace k vůdcovství ve změnách na světových trzích jsou v ČR vzácné. K
vůdcovství ve změnách v oblasti technických inovací je obvykle zapotřebí nemalých
VaV kapacit. Ve vzorku tvořeném firmami s největšími absolutními i relativními VaV
kapacitami je pětina firem s těmito aspiracemi. Je však třeba vzít v úvahu, že pouze
necelé tři tisíce firem z více než čtyř set tisíc registrovaných má vlastní VaV kapacity.
Řada firem s těmito aspiracemi je spíše průkopníky nových řešení než skutečnými
lídry trhu.73
Řada velmi rychle rostoucích místních firem vyrostla skrze úspěšnou spolupráci s
místními závody globálních firem. Jakkoliv tyto firmy byly a mnohdy stále jsou závislé
na jednom či několika málo odběratelích, rychlý růst umožnil majitelům akumulovat
kritický objem zdrojů (finančních, lidských aj.) pro postupný rozvoj vlastní produkce.
Některé z těchto firem již mají větší příjmy z vlastní produkce než z kooperativní
výroby a postupně rozšiřují svá exportní teritoria, kupují zahraniční firmy apod. Řadě
místních malých firem takto získané kompetence a kapitál schází k realizaci jinak
ambiciózních podnikatelských záměrů. Mnoho příběhů dočasně ekonomicky
závislých firem ukazuje, jak důležité jsou jak vlastní podnikatelská aspirace, tak i
vůle k realizaci riskantních změn.74
Z pohledu české ekonomiky jsou inovačními lídry:
► Strategické výrobní závody a VaV centra globálních technologických lídrů.
Tyto firmy mají vůdčí postavení dle podílu na trhu, objemu interních VaV
kapacit a také ambicióznosti vlastních inovačních aktivit. Některé z těchto
firem představují pomyslný „můstek“ mezi místní ekonomikou a světovou
technologickou a inovační špičkou.
► Ambiciózní rychle rostoucí autonomní (domácí) firmy. Počet pro české
poměry velkých firem dále dynamicky roste, rozšiřuje svá exportní teritoria
a zvyšuje interní VaV kapacity. V jejich rámci postupně řeší čím dál víc
ambiciózní inovační projekty. Zatím pouze výjimečně patří k absolutní
světové špičce v rámci svého oboru. Je zde řada dalších, které na posunu
ke světové špičce intenzivně pracují.
► Dynamicky rostoucí technologické malé a střední podniky a start-upy.
Mnoho firem si umí najít velmi specifický, úzký trh a na něm se stát
významnými evropskými, někdy i světovými hráči.75
Inovačními lídry jsou firmy s globální působností, které současně mají aspiraci být
globálním lídrem změn na svých produktových trzích. Jedná se o firmy prodávající
své produkty do mnoha desítek zemí napříč třemi a více kontinenty. Naprostou
73 tamtéž, strana 24-25 74 tamtéž, strana 21 75 tamtéž, strana 27
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 70
většinu svých příjmů generují mimo Česko a významnou část mimo Evropu. Medián
podílu exportu na výkonech činí 90 %. Tyto firmy mají velmi dobrou znalost svých
trhů, ať už jde o chování zákazníků, jejich preference či společenské, technologické
a další trendy formující tyto trhy. V inovačním procesu tyto strategické znalosti
využívají pro koncipování a vývoj nových technologií a produktů, které jsou určeny
pro vzdálenější budoucnost (5+ let). Rozsah a charakter inovačních aktivit, jejichž
výsledky nejsou určeny pro bezprostřední tržní uplatnění, se podstatně liší v
závislosti na velikosti firmy a charakteru oboru.
Jedná se o velmi pestrou skupinu firem z hlediska velikosti, tempa růstu či znalostní
intenzity. Toto zjištění by mohlo být poněkud překvapivé, zejména pokud jde o
rozdíly v tempu růstu. Vysvětlení těchto rozdílů spočívá z velké části v odlišnostech
produktového trhu, na němž jednotlivé firmy působí. Například podmínky pro
inovace se podstatně liší na novém silně rostoucím trhu SW produktů pro analýzu
informací na sociálních sítích a na tradičním trhu svítidel. Srovnání uvedených dvou
produktových trhů lze dobře použít také k odlišení inovačního úsilí a rozsahu potřeb
v oblasti VaV.
Pozice globálního inovačního lídra na trhu SW pro analýzu sociálních sítí vyžaduje
neustálé produktové inovace v podobě nových vlastností či zcela nových produktů
reagující na živelný vývoj technologií a nově se objevujících potřeb zákazníků. Tyto
inovace jsou vysoce náročné na vlastní VaV. Velmi podobná je situace na trhu
elektronových mikroskopů či zdravotnických prostředků. Naproti tomu na trhu
svítidel se produktové inovace zaměřují na změnu designu či kombinaci použitých
materiálů, obojí často podléhající opakujícím se módním trendům.76
hrozba
Závislost
ekonomiky ve
smyslu
omezené
podnikatelské
autonomie
(mnoho firem
nerozhoduje o
předmětu,
zákaznících
ani ceně své
produkce)
Pro uvedené příležitosti však existují také rizika a hrozby. Některá nastanou, pokud
se nám nepodaří se vypořádat s existující závislostí ekonomiky ve smyslu omezené
podnikatelské autonomie, kde mnoho firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících
ani ceně své produkce.
Strategické inovace jsou nedílnou součástí celkové strategie firmy. Samostatné a
nezávislé rozhodování o celkovém směřování (vizi) a strategii firmy proto významně
ovlivňuje její inovační kapacitu. Důvodem je rozsah prostoru pro inovace, tzn. oblastí
a způsobů, jak může firma inovovat. Pokud je firma například podřízenou součástí
mezinárodního koncernu odpovídající „pouze“ za zajištění výroby a distribuci, pak
je podstatně zúžen prostor, v němž bude inovovat. Nebude se příliš zabývat tím jak
zlepšit komunikaci se zákazníky, či jaké nové produkty bude koncern vyrábět za tři
nebo pět let. Pravděpodobně, v závislosti na zadání nadřízené části skupiny, se její
inovační úsilí zaměří především na procesní a technologickou optimalizaci výroby.
V souladu s hlavními závěry ověřovacích analýz realizovaných Technologickou
agenturou ČR v rámci mapování inovačních kapacit je ČR závislou ekonomikou ve
smyslu omezené podnikatelské autonomie. Mnoho firem nerozhoduje o předmětu,
zákaznících ani ceně své produkce. V této pozici je mnoho velkých firem, které
většinu produkce exportují, přičemž marketing a prodej je zcela či z velké části v
režii nadřízených částí skupiny. Masivní příliv přímých zahraničních investic v
průběhu dvou dekád vytvořil různé formy ekonomické závislosti, z nichž některé
stimulují inovační kapacitu země.
76 Technologická agentura České republiky; Hodnocení inovačních kapacit ve firmách v Česku (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 34
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 71
Firmy pod zahraniční kontrolou jsou jako celek podstatně produktivnější než
segment domácích firem.77 Jejich podíl na hrubé přidané hodnotě činil v roce 2016
přibližně 30 %, podíl na zaměstnanosti 21 %.78
Podstatně vyšší produktivita v segmentu firem pod zahraniční kontrolou a významný
podíl tohoto segmentu na celé ekonomice jsou silnými předpoklady vzniku a rozvoje
mnoha forem ekonomické závislosti. Existující statistika nevystihuje podstatu
podnikatelské autonomie firem. Podrobná analýza inovačního prostředí ve firmách
odhalila mnoho forem ekonomické závislosti.
Z pohledu inovační kapacity ČR je ekonomická závislost v řadě případů výhodná.
Zejména jde o případy, kdy se jedná o firmy, které jsou součástí globálních
technologických lídrů (například Siemens, Bosch, ABB). V Česku totiž nejsou firmy
s aspirací a kapacitou být v čele světového vývoje hlavních technologických změn,
například vyvinout vlastní autonomní vozidlo a najezdit přes milion testovacích mil v
různých podmínkách, jako si mohl dovolit Google. Možnosti využití příležitostí
pramenících ze vztahu s globálními technologickými lídry však podléhají rychlému
vývoji jak uvnitř těchto firem, tak v místní i globální ekonomice. Současný růstový
potenciál vztahu s těmito firmami pro dlouhodobou inovační kapacitu země však
může v čase erodovat.
Mnoho firem podřízených zahraničnímu koncernovému řízení postupně zvyšuje
svou roli v koncernu. S tím roste jejich podnikatelská autonomie i prostor pro
inovace. Řada předních světových firem začínala v Česku pouze výrobním závodem
či obchodní kanceláří pro lokální trh. S růstem znalostí místního prostředí a v
kontextu změn ve světové ekonomice některé firmy zvolily Česko jako strategickou
lokalitu pro rozvoj mnoha podnikových funkcí včetně vývoje, prodeje a dalších aktivit
s vyšší přidanou hodnotou.
Mnoho podob vztahu „zahraniční vlastník – místní management“ – agregátní data i
případy mnoha firem potvrzují vysokou míru ekonomické závislosti ČR na
strategickém řízení ze zahraničí. Důsledky pro inovační kapacitu však nejsou
jednoznačné. Velmi se liší mezi jednotlivými firmami. Záleží na konkrétní podobě
vztahu „zahraniční vlastník – místní management“. Inovační kapacita firmy silně
závisí na zadání ze strany nadřízené části skupiny, které se v čase vyvíjí. Dále na
míře rozhodovací autonomie místních manažerů a také na kultuře a zvyklostech v
celé skupině.
hrozba
Rostoucí
konkurence
východo-
asijských zemí
v
průmyslových
odvětvích
založených
nejen na levné
pracovní síle,
Hrozbou je také rostoucí konkurence východoasijských zemí v průmyslových
odvětvích založených nejen na levné pracovní síle, ale i na znalostně a
technologicky náročných aktivitách.
Podle materiálu Evropské komise Re-finding Industry, Defining Innovation z roku
2018 došlo v posledních letech k obrácení trendu poklesu výroby v EU, konkrétně
pokud jde o (i) podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě (nárůst o 6 % od roku
2009), (ii) zaměstnanost: s více než 1,5 milionu čistých nových pracovních míst v
průmyslu od roku 2013 a (iii) produktivitu práce: průměrný růst od roku 2009 o 2,7
% ročně, tj. vyšší než v USA a Jižní Korei (0,7%, resp. 2,3%).
77 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 18-21 78 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 41
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 72
ale i na
znalostně a
technologicky
náročných
aktivitách
Data a informace z podnikové úrovně a průmyslových odvětví ukazují, že
technologie zvyšující produktivitu v některých případech způsobují ztrátu pracovních
míst a v jiných naopak tvorbu nových pracovních míst. Celkový počet podniků a
průmyslových odvětví, u nichž dochází k růstu zaměstnanosti, však převyšuje počet
rušených pracovních míst. Součástí strategie zvládání současných vzrůstajících
podílů pracovních míst s vysokou a nízkou mzdou - polarizace pracovních míst -
musí být růst technologicky náročné výrobní práce a rozvoj souvisejících nových
dovedností. Evropa proto musí výrazně usilovat o vedoucí technologické postavení
v průmyslu, v neposlední řadě kvůli svým čistým pozitivním dopadům na trh práce.
I přes tuto zvýšenou produktivitu čelí evropský průmysl několika výzvám. Prvním
kritickým problémem je to, jak rychle se již vyvíjené a vznikající technologie šíří.
Podle jednoho odhadu dokonce v Německu, které je jinak lídrem v oblasti
průmyslové výroby, „může plný přechod k průmyslu 4.0 trvat 20 let“. Problém je
dvojí. Zaprvé jde o zvýšení počtu nových společností vstupujících na trh a o podpoře
jejich růstu. Za druhé jde o zvýšení produktivity v zavedených společnostech, které
čelí překážkám při zavádění nových technologií. Ve druhém případě mají malé a
střední podniky (MSP) tendenci používat klíčové technologie (key enabling
technologies) méně často než větší společnosti.
Například v Evropě používá průmyslové roboty 36 % dotázaných společností s 50–
249 zaměstnanci, zatímco 74 % společností s více než 1 000 zaměstnanci. Pouze
pětina společností v EU je vysoce digitalizována. Pouze jedna z pěti výrobních
společností již používala pokročilá výrobní řešení. Řešení těchto dvou aspektů
šíření technologií – vznik společností a růst firem – musí zahrnovat různé nástroje.
Druhý problém se týká rostoucí celosvětové konkurence. Globální hráči, jako je
Čína, se postupně zaměřují na zvyšování své průmyslové základny a zaměřují se
na konkrétní – často pokročilé – technologie a strategické hodnotové řetězce. Cílem
strategie Made in China 2025 je modernizace čínské průmyslové základny
zaměřená na 10 klíčových odvětví. V krátkodobém a střednědobém horizontu může
tato strategie pro některé evropské podniky představovat atraktivní příležitosti k
poskytování důležitých součástí, technologií a manažerských dovedností. Z
dlouhodobého hlediska však Made in China 2025 představuje plán substituce
dovozu.
Lze očekávat, že přístup na trh pro evropské podniky se zmenší zejména v
oblastech, kde čínské společnosti jsou schopny překonat technologickou mezeru.
Zvýšená mezinárodní konkurence je patrná také v poklesu celkové zaměstnanosti
ve zpracovatelském průmyslu v rozvinutých ekonomikách. Například ve Spojených
státech byl mezi lety 2000 a 2014 pokles asi o 10 % a v desíti z devatenácti
výrobních odvětví bylo v roce 2015 vyrobeno méně než v roce 1999. To znamená,
že je nezbytné, aby EU podporovala konkurenční rozvoj strategických hodnotových
řetězců. kde je pravděpodobné, že se v Evropě vytvoří většina budoucích
pracovních míst.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 73
Graf 34: Zranitelnost vybraných zemí vůči strategii Made in China 2025
Zdroj: data MERICS, graf Evropská komise, Re-finding Industry, Defining Innovation
Zatřetí, stále více globalizované hodnotové řetězce a digitální transformace
strukturálně mění trh práce a povahu práce. Očekává se, že to bude mít výrazný
dopad na druhy dostupné práce. Proto jsou nezbytné velké investice do vzdělávání
a dovedností. Existuje celosvětový závod o talenty a evropská pracovní síla musí
získat dovednosti na vysoké úrovni, které bude třeba neustále zlepšovat, aby se
zvýšila zaměstnatelnost a konkurenceschopnost. Podle současných odhadů má
více než 70 milionů dospělých v EU mezery v základních dovednostech. Podniky
stále více vykazují potíže s hledáním zaměstnanců s odpovídajícími dovednostmi.
Například automobilovému průmyslu chybí vědecké, technologické, inženýrské a
matematické profily (STEM) a čelí tvrdé konkurenci o talenty z jiných odvětví.79
příležitost
Re-
industrializace
– návrat
výrobních
aktivit do
tradičních
regionů, vč.
Evropy
Jedno z hlavních témat Evropské komise a příležitostí je tzv. re-industrializace, tj.
návrat výrobních aktivit do tradičních regionů, vč. Evropy. Vzhledem k vysoké míře
industralizace Česka se nás trend návratu výrobních aktivit pravděpodobně přílíš
netýká. Nicméně může díky tomu snižovat riziko přesunu výrobních kapacit z ČR do
jiných zemí a zároveň je možnost využít návrat výrobních kapacit do sousedních
zemí (např. Německa) jako příležitost pro české firmy (např. jako subdodavatele).
Navíc podle materiálu Evropské komise Re-finding Industry, Defining Innovation
z roku 2018 došlo v posledních letech k obrácení trendu poklesu výroby v EU,
konkrétně pokud jde o (i) podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě (nárůst o 6 %
od roku 2009), (ii) zaměstnanost: s více než 1,5 milionu čistých nových pracovních
míst v průmyslu od roku 2013 a (iii) produktivitu práce: průměrný růst od roku 2009
o 2,7 % ročně, tj. vyšší než v USA a Jižní Korei (0,7%, resp. 2,3%).
Data a informace z podnikové úrovně a průmyslových odvětví ukazují, že
technologie zvyšující produktivitu v některých případech způsobují ztrátu pracovních
míst a v jiných naopak tvorbu nových pracovních míst. Celkový počet podniků a
průmyslových odvětví, u nichž dochází k růstu zaměstnanosti, však převyšuje počet
rušených pracovních míst. Součástí strategie zvládání současných vzrůstajících
79 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 13-15
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 74
podílů pracovních míst s vysokou a nízkou mzdou - polarizace pracovních míst -
musí být růst technologicky náročné výrobní práce a rozvoj souvisejících nových
dovedností. Evropa proto musí výrazně usilovat o vedoucí technologické postavení
v průmyslu, v neposlední řadě kvůli svým čistým pozitivním dopadům na trh práce.80
příležitost
Reakce na
megatrendy,
využití
interdisci-
plinárního /
multidisci-
plinárního
přístupu,
využití
kreativních
průmyslů a
využití
technologií pro
řešení
společenských
výzev, využití
bioekonomiky
Reakce na megatrendy, využití interdisciplinárního / multidisciplinárního přístupu,
využití kreativních průmyslů a využití technologií pro řešení společenských výzev,
využití bioekonomiky.
Reakce na megatrendy rozhodně patří mezi příležitosti pro podniky, jejich výzkum,
vývoj a samozřejmě také pro inovační aktivity. Jako u dalších příležitostí, mohou
megatrendy vést ke vzniku nových trhů, produkčních řetězců, obchodních modelů,
samotných produktů a služeb.
Pro účely analýzy megatrendů byl proveden desk research nejrelevantnějších
analýz, studií a materiálů z poslední doby zabývajících se tímto tématem. Bylo
identifikováno celkem 15 zdrojů, z nichž některé byly vyhodnoceny jako primární a
detailněji analyzovány z hlediska jejich přístupu k identifikaci megatrendů:
► Technologické centrum AV ČR pro Úřad vlády ČR (2016): Globální
megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje
► EYQ (2018): Megatrends 2018
► OECD (2016): OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016
► WEF (2019): Global Risks Report 2019
► ESPAS (2019): Global Trends to 2030 Challenges and Choices for Europe
Zbylé zdroje byly využity pro vytvoření širokého seznamu cca 140 aspektů
považovaných uvedenými zdroji za současné megatrendy. Těchto 140 megatrendů
bylo následně analyzováno z hlediska jejich podobnosti a společných rysů a dále
rozděleno do 9 dílčích tematických oblastí:
► Demografická změna
► Politika a vláda
► Technologie
► Ekonomika
► Klima/životní prostředí
► Zdroje
► Globalizace
► Zdraví
► Společnost
Uvedené rozdělení není ostré a jednotlivé megatrendy se mohou v některých
aspektech překrývat nebo na sebe vzájemně působit.
Obecně lze konstatovat, že studie soukromého sektoru se zaměřovaly na trhy,
business a nové příležitosti a megatrendy, jež je ovlivňují. Mezinárodní organizace,
Evropskou komisi nevyjímaje, zabíraly širší spektrum, nicméně důraz byl na sociální
oblasti a životní prostředí. Práce z oblasti bezpečnosti pak zdůrazňovaly globální
megatrendy politického charakteru.
Dále je možné konstatovat, že ze všech definic vyplývá, že megatrend má charakter
dlouhodobějšího procesu a ovlivňuje širokou škálu oblastí budoucí podoby našeho
světa. Většina studií vnímá působení megatrendů v časovém horizontu 10 a více let
80 Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, strana 15
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 75
a případné trendy v kratším časovém horizontu nazývá jinou terminologií (př. viz
ESPAS). Časový horizont pod 10 let se vyskytuje pouze ve studii EY.
EY označuje megatrend jako trend, který je definován současností a utváří
budoucnost prostřednictvím jeho vlivu na podnikání, ekonomiky, různá průmyslová
odvětví, společnost a životy jednotlivců. Časový horizont se pohybuje v rámci 3-10
let.
Technologické centrum AV ČR ve své studii zpracovanou pro Úřad vlády definuje
megatrendy jako dlouhodobé transformační procesy, které v delším časovém
horizontu ovlivňují naše myšlení, aktivity, organizace společnosti a budoucí realitu
světa. Megatrend se vyvíjí dlouho dobu, řádově desítky let, a většinou je kolektorem
řady navzájem se podporující a doplňujících dílčích trendů.
OECD definuje megatrend jako rozsáhlé společenské, ekonomické, politické,
environmentální a technologické změny, které sice působí pomalu, ale pokud
„zakoření“, mají velmi hluboký a přetrvávající dopad na veškeré, a to nejen lidské
aktivity, procesy a vnímání. Očekává se, že budou mít silný dopad na výzkumné a
inovační systémy v následujících 10-15 letech a více.
Studie ESPAS definuje megatrendy jako jevy, které již probíhají a je téměř nemožné
je změnit v následující dekádě. Jsou to nezvratitelné jistoty, které nyní máme.
Časový horizont 10 let a více.
Trendem je dle WEF dlouhodobý proces, který již probíhá a může zesílit globální
rizika a/nebo mění vztah mezi těmito riziky. Může mít pozitivní i negativní dopady.
Rizikem je pak událost, která v případě, že nastane, bude mít výrazné negativní
dopady na mnoho zemí nebo odvětví v následujících 10 letech.
Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a
multidisciplinárních přístupů, propojování společenských a humanitních věd
s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to vše právě s ohledem na
existující megatrendy a společenské výzvy.
Mění se společenské trendy a životní styl. Na významu získává psychosociální
rozvoj člověka, rozvoj jeho “měkkých” dovedností. Do popředí vstupují etické
základy společenské koexistence založené na toleranci, vzájemném respektu,
odpovědnosti a nediskriminace s ohledem na rasu, etnický původ, národnost,
pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či
světový názor, které prostupují všemi oblastmi identifikovanými v tomto programu.
Výzvy a příležitosti, které s sebou nese 21. století, mají dopad na fyzické i duševní
zdraví člověka.
Dynamické společenské změny jsou poháněny mj. i rozvojem digitalizace, internetu
věcí, internetu služeb, virtuální reality, robotizace, kybernetiky nebo umělé
inteligence a dalších nových technologií. Ty mají – kromě ekonomických dopadů – i
dopady na pracovní, sociální a kulturní život člověka.
Potřebná je reflexe a adaptace společnosti na výzvy spojené s její atomizací a se
stárnutím populace v České republice. Migrační a integrační procesy jsou spojeny s
novými nároky jak na „domácí“ sociální mobilitu, tak na problémy migrace spojené
s adaptačními nároky a s kreativní reflexí v oblastech filosofické a historické. Cílená
migrační politika bude muset být vedena i v kontextu zajištění dostatku
kvalifikovaných lidí v souvislosti s využíváním nových ekonomických příležitostí,
vycházejících např. z principů čtvrté průmyslové revoluce, a to ruku v ruce s
reformou vzdělávacího systému.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 76
S tím souvisí rozvoj komunikačních kompetencí a cizích jazyků, stejně jako
inteligentní komunikace v interakci člověk-stroj a průmyslové komunikace stroj-stroj.
Na proměnu lidského života, formování společnosti a vnímání světa mají rovněž
nemalý vliv média včetně sociálních sítí a mobilních platforem. Tvoří se tak prostor
pro nové formy osobního vyjadřování, podnikání a komunikace mezi jednotlivci nebo
subjekty.
Zapojení společenských a humanitních věd do projektů výzkumu, vývoje a inovací
přispívá legitimnímu rozvoji interakce mezi občanem, státem, společností a
mezinárodním prostředím daným evropskou integrací a globalizací, a k odpovědné
tvorbě veřejných politik a služeb orientovaných na občana. Potřebná je i reakce na
výzvy spojené s participací občanů na státní či lokální správě, a to nejen aktivní či
pasivní politickou, ale i dobrovolnickou či komunitní, které pomáhají vytvářet
soudržnost celého společenského systému.
Nové ekonomické příležitosti, které s sebou přináší zejména čtvrtá průmyslová
revoluce, digitální a kreativní ekonomika nebo principy otevřených inovací a dat
apod. vyžadují vytvoření legislativy, která bude aplikovatelná v digitální praxi a
současně bude reflektovat budoucí sociální, kulturní a ekonomické změny. Je také
nutné nalézat synergie mezi různými mechanismy veřejného a soukromého
financování a mezi různými místními a regionálními portfolii, např. v rozvojovém
principu entrepreneurial discovery process (EDP).
Pro rozvoj těchto nových příležitostí je zásadní propojování společenskovědního a
technického výzkumu. Výsledky výzkumu a vývoje ve společnosti, resp. inovace,
nové technologie a změny s nimi spojené, vykazují rychlejší tempo, než je schopnost
společnosti tyto změny absorbovat. Systém podpory výzkumu, vývoje a inovací by
proto měl obsahovat – vedle podpory inovačního procesu jako celku - i principy
odpovědného výzkumu a inovací včetně jeho genderové dimenze. Interdisciplinarita
a diverzita jsou důležitým aspektem správně cílené podpory výzkumu, vývoje a
inovací včetně optimalizace podpůrných nástrojů a hodnocení souvisejících politik.81
Do ekonomického prostředí stále častěji vstupuje inovační potenciál v kombinaci s
uměním, novými technologiemi a designem. Strategické využívání designového
myšlení zaměřené na uživatele může vést k inovacím výrobků, obchodních modelů,
organizačním inovacím a jiným formám netechnologických inovací. V souvislosti s
digitalizací, využíváním nových technologií, virtuální reality, internetu a médií vedou
tvůrčí činnosti k vytváření nové nabídky a poptávky, novým obchodním modelům a
tvorbě přidané hodnoty národního hospodářství.82
příležitost
Využití nových
technologií a
technolo-
gických trendů
(např. umělá
inteligence,
strojové učení,
blockchain,
Neustále se zvyšující dynamika technologické změny je stále aktuální, výrazně se
však zkracuje doba difuze nových technologií a jejich přijetí většinovou společností.
Technologie pronikají takřka do všech oblastí života společnosti. Technologiemi se
nemyslí v úzkém slova smyslu pouze produkty technického charakteru, ale i
systémové služby, zdravotnické technologie nebo nové léčebné postupy. Svět se
pomalu ale jistě virtualizuje. Zvyšující se očekávání spotřebitelů povede firmy k
dalším inovacím. S digitálními inovacemi a ostatními silami dochází k rozpouštění
hranic mezi různými oblastmi ekonomiky, vznikají tak v podstatě nová odvětví, která
nelze řádně nebo velmi stěží zařadit do tradičních odvětvových kategorií. Příkladem
81 Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA, strana 4-6 82 Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA, strana 6
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 77
rozšířená a
virtuální
realita, internet
věcí,
robotizace a
autonomní
stroje aj.),
zavedení
principů
Iniciativy
Průmysl 4.0
může být Amazon – jedná se o maloobchodní, technologickou, logistickou nebo
potravinářskou společnost?
Během následujících let se firmy stanou převážně digitalizované, což umožní
vysokou integraci a efektivitu výroby, doručovacích procesů nebo např.
produktového designu. Náklady na vybavení a počítačovou techniku budou nadále
klesat, zatímco nárůst využití metod „open source“ vývoje poskytne větší příležitost
pro úspěch nových firem, jednotlivců a podnikatelů na nových trzích.
Zároveň klesající cena výpočetní techniky, pokroky ve strojovém učení a umělé
inteligenci budou mít disruptivní dopad na trhy práce. Nicméně i nové technologie
zajistí nová pracovní místa, která v současnosti nemusí vůbec existovat. Změnu
budoucí povahy práce však nezapříčiní pouze technologie, ale také např. již
zmiňované stárnutí populace, příchod nové generace pracujících, vyšší flexibilita
pracovních úvazků nebo rostoucí příjem společnosti. Kromě pozitivního působení
technologické změny přináší tento megatrend řadu negativních dopadů, zejména
zvýšenou spotřebu materiálu či zvyšující se technologickou mezeru mezi vrstvami
společnosti. Technologie nezasáhnou pouze podnikovou sféru, jsou rovněž
důležitým faktorem pro positioning Evropy jako celku. Je zde riziko, že Evropa bude
technologicky zastíněna Čínou a Spojenými státy, v současnosti je však velmi dobře
vybavena pro zvládnutí této výzvy.
OECD ve svém reportu Science, Technology and Innovation Outlook 2016 uvádí
celou škálu klíčových a nově vznikajících technologií pro budoucnost a v podstatě
tak pokrývá technologie zmíněné v ostatních čtyřech studiích, ze kterých tento text
vychází. Dělí je do následujících 4 kategorií:
1. Digitální technologie
2. Biotechnologie
3. Pokročilé materiály
4. Energie a životní prostředí83
Graf 35: Přehled technologií pro budoucnost
Zdroj: OECD (2016): Science, Technology and Innovation Outlook 2016
Integrace rozdílných klíčových technologií (KETs) je jednou z klíčových částí
Horizontu 2020, rámcového programu EU pro výzkum a inovace. V roce 2009 si EU
83 OECD; OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 78
jako KETs definovala následujících 6 oblastí: Mikro a nanoelektronika,
Nanotechnologie, Průmyslová biotechnologie, Pokročilé materiály, Fotonika a
Pokročilé výrobní technologie. Nedávná studie vypracovaná pod záštitou Evropské
komise navrhuje aktualizaci tohoto výčtu, a to v podobě:
► Sloučení 4 stávajících KETs do dvou širších kategorií (materiály a
nanotechnologie; fotonika a mikro-/nano-elektronika)
► Rozšíření KET „průmyslová biotechnologie“ na „technologie přírodních věd“
► Přidání dvou nových základních oblastí:
► Umělá inteligence
► Digitální bezpečnost a propojenost
Předpokládá se, že KETs budou i nadále prioritou strategií EU, jelikož právě tyto
technologie skýtají velmi široké spektrum využití napříč všemi odvětvími a budou
mít nevídaný dopad na produktivitu, růst, pracovní místa a celkovou
konkurenceschopnost evropského průmyslu. Blíže se věnovat jednotlivým
uvedeným technologiím není účelem této kapitoly, detailní informace o
technologických megatrendech a jejich možný dopad na český výzkum, vývoj a
inovace je možné nalézt ve studii technologických megatrendů připravovaných
Technologickým centrem ČR.
Řada vyspělých zemí se již několik let zabývá nástupem 4. průmyslové revoluce,
která zásadním způsobem mění povahu průmyslu, energetiky, obchodu, logistiky a
dalších částí hospodářství i celé společnosti. I když jsou předpokládané dopady této
revoluce celospolečenské, v jejím centru pozornosti stojí průmyslová výroba (proto
se iniciativa na podporu průběhu 4. průmyslové revoluce nazývá ve SRN Industrie
4.0, u nás používáme termín Průmysl 4.0). Studie, ale i první výsledky průmyslové
praxe, potvrzují, že jednotlivé elementy této revoluce, opírající se např. o Internet
věcí či Industriální internet (v terminologii OECD), kyberneticko-fyzické systémy a
umělou inteligenci budou mít opravdu ekonomické i společenské transformační
dopady.
Česká republika i přesto, že patří mezi nejindustriálnější země Evropy, není na
příchod těchto změn dostatečně připravena. Musí proto urychleně věnovat
pozornost příležitostem a rizikům plynoucím ze 4. průmyslové revoluce a na tuto
revoluci se řádně připravit. Iniciativa Průmysl 4.0 je vlastně návodem, jak přípravu
zorganizovat a uskutečnit.84
1.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA
► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, 24. 4.
2019
► Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation; 2018
► Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard, 2018
► Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
► Information Technology and Innovation Foundation; Which Nations Really Lead in Industrial
Robot Adoption?; 2018
► Iniciativa Průmysl 4.0
► Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek);
2015
84 Iniciativa Průmysl 4.0, strana ii
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 79
► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR; 2019
► OECD; Science, Technology and Innovation Outlook 2016
► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu,
vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
► Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix; 2019
► Světová banka; Doing Business 2019 (Economy Profile Czech Republic); 2019
► Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických
dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019
► Technologická agentura České republiky; Hodnocení inovačních kapacit ve firmách v Česku
(INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019
► Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích
analýz; 2016
► Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA; 2017
► Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného
společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA; 2017
► UNICO.AI; Analýza patentů českých původců dle jejich vlastnictví; 2019
► Úřad vlády ČR; Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje
(Seznam globálních megatrendů); 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 80
2. VEŘEJNÝ VÝZKUM A VÝVOJ
Text v oblasti Veřejný výzkum a vývoj je strukturován do následujících tematických okruhů:
► Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj
► Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje
► Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace
► Řízení výzkumu a vývoje
► Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj
2.1. SHRNUTÍ
Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje
Celkové výdaje na výzkum a vývoj (VaV) v ČR vykazují v delším časovém horizontu vytrvalý růst
a absolutní výše celkových výdajů na VaV v roce 2018 poprvé přesáhla 100 mld. Kč. Výdaje na VaV
z veřejných zdrojů v roce 2018 dosáhly 41,3 mld. Kč, přičemž rostl jak příspěvek Evropské unie, tak
státního rozpočtu. V ukazateli „Výzkum a vývoj financovaný z veřejných domácích zdrojů – podíl na
HDP“ jsme s hodnotou přesahující 0,6 % HDP nad průměrem zemí Evropské unie.
V období mezi lety 2007 a 2016 vzrostly celkové výdaje na výzkum a vývoj (včetně soukromých výdajů)
v regionech České republiky v průměru o 84 %, tento nárůst se však v jednotlivých krajích výrazně lišil.
V absolutní hodnotě je nejvíce financí vynakládáno na výzkum a vývoj nadále v Praze, avšak významný
podíl na celkových výdajích v České republice získaly také Jihomoravský a Středočeský kraj.
Problémem také je rozdílná a v mnoha případech nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních
systémů.
Rozdíly v inovační výkonnosti krajů dokládá rovněž Regional Innovation Scoreboard Evropské komise.
Z výsledků za rok 2019 vyplývá, že nejsilnějším regionem je Praha, která je zařazena do kategorie
silných inovátorů. Další regiony (kategorie NUTS II) jsou průměrnými inovátory. Nejslabším z tohoto
pohledu je region Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj). V průběhu období 2011 – 2019 se čtyři
regiony zhoršily a čtyři regiony se naopak zlepšily.
Vedle růstu výdajů na VaV roste i počet zaměstnanců v této oblasti. V roce 2017 pracovalo ve výzkumu
a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733 osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Při
přepočtu na FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953 osob). K růstu počtu
zaměstnanců ve VaV dochází jak v podnikatelském, tak i veřejném sektoru.
Počet výzkumníků ve veřejném sektoru sice roste, nicméně již nyní se projevuje nedostatek odborníků
na trhu práce. V souvislosti s růstem výdajů na VaV (jak z veřejných zdrojů, tak ze strany podniků)
a nově vybudovanými výzkumnými centry lze očekávat i v budoucnu zvýšenou poptávku po
kvalifikované pracovní síle, zároveň nedostatek výzkumníků může právě rozvoj výzkumných center
i rozvoj výzkumných aktivit v podnicích podvazovat. Problémem může být i nedostatek kvalifikovaných
odborníků potřebných pro řízení VaV na národní i regionální úrovni.
Jednou z hlavních slabých stránek veřejného výzkumu a vývoje je jeho většinově nedostatečná
výkonnost a kvalita. Pokud se zaměříme podrobněji na mezinárodní srovnání kvality publikačně
oborových skupin v Česku a porovnáme Česko s velikostně srovnatelnými evropskými zeměmi
Rakouskem, Nizozemskem, Dánskem, Belgií a dále také s průměrem EU15, tak se nacházíme
v podprůměru.
K obdobným závěrům došla také Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Ta provedla v roce
2018 Analýzu dopadů grantové podpory Grantové agentury České republiky (GA ČR), která se mimo
jiné snažila zjistit, zda intervence GA ČR vedou k tvorbě excelentních výsledků a zda existuje v této
oblasti rozdíl mezi jednotlivými skupinami grantových projektů. Závěrem této analýzy bylo, že ve většině
významných oborů v ČR intervence GA ČR nevedou k realizaci hraničního výzkumu, vysoce citované
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 81
práce a články v nejprestižnějších časopisech v příslušných oborech vznikají v nedostatečném počtu.
V mezinárodním kontextu se ani v případě excelentních grantů nejedná o rozdílové výsledky, které by
výrazněji převyšovaly průměr všech výsledků v Rakousku nebo v Belgii. Nutno dodat, že ve srovnání
se státy EU13 je kvalita a výkonnost českého výzkumu nadprůměrná.
Nedostatečná kvalita českého výzkumu je částečně zachycena také v nejnovějším European Innovation
Scoreboard 2019, kde jeden ze sledovaných parametrů v kategorii atraktivnost výzkumného systému
je počet publikací v nejvíce citovaných publikacích. V této kategorii dosahujeme pouze 44 % průměru
Evropské unie (pozitivním faktem je, že od roku 2011 jsme se zlepšili z původních 37 %).
Jedním z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvality výzkumu může být nedostatečná velikost
výzkumných týmů a roztříštěnost realizace výzkumu. Oproti původním očekáváním (formulovaným
například při přípravě Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013 a také v ostatních
strategických dokumentech) z různých důvodů nedošlo ke koncentraci kapacity do excelentních
pracovišť a ustanovení kritické masy v jednotlivých oborech. Někdy došlo naopak k rozdrobení kapacit,
duplicitám a další fragmentaci systému – což se týká především veřejných vysokých škol.
Další slabou stránkou je nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou. Můžeme konstatovat,
že se jedná o evergreen české výzkumné politiky, který trvá již mnoho let. Nízkou spolupráci mezi
výzkumným a aplikačním sektorem lze poměrně dobře ilustrovat prostřednictvím finančních toků
(respektive výdajů), které byly na VaV aktivity veřejných výzkumných organizací vydány podnikatelským
sektorem. Podnikatelské zdroje byly totiž téměř výhradně využívány v podnikatelském sektoru, podpora
veřejného sektoru VaV z tuzemských podnikatelských zdrojů byla velmi malá, v průměru za
vysokoškolský a vládní sektor dosáhla necelé 2,7 mld. Kč (tj. 0,75 mld. Kč a 1,9 mld. Kč).
Také podle údajů European Innovation Scoreboard 2019 zaostáváme v oblasti spolupráce podnikové
sféry s akademickou za průměrem Evropské unie. Konkrétně v parametru v parametru Private co-
funding of public R&D exp. na 71 % průměru EU.
Naopak podíl objemu prostředků z podnikových zdrojů, které financují výzkum realizovaný vysokými
školami a neuniverzitními výzkumnými institucemi (např. Akademií věd) vztažený k celkovým výdajům
privátní sféry na výzkum je plně srovnatelný například s Německem. Problémem z tohoto úhlu pohledu
tak jsou spíše nižší podnikové výdaje na VaV v porovnání s vyspělými zeměmi.
Nedostatečnou spolupráci výzkumné sféry s podnikovou potvrzuje také nedostatečné využití výsledků
VaV v praxi a nízké příjmy z komercializace výsledků. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla
výše celkových příjmů z licenčních poplatků za patenty v roce 2017 výrazného propadu
o 1,4 mld. Kč. Tento výsledek je relativní, protože při nezapočítání dominujícího subjektu (konkrétně
Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR) by ve srovnání s rokem 2016 došlo
k celkovému navýšení přijatých licenčních poplatků za patenty. Poměrně nízké jsou licenční příjmy
z nových (tj. v daném roce nově uzavřených) licencí.
Jedním z hlavních problémů, který stojí za nízkým využitím výsledků VaV v praxi je podle některých
expertů fakt, že není dostatečně podporována fáze mezi výsledkem výzkumu a navazujícími aktivitami
vedoucími k jeho komercializaci. Dalším problémem je celkově nízká patentová aktivita. Dalším z
určujících faktorů může být i délka procesních postupů při transferu znalostí do praxe (např. délka a
náročnost patentových řízení, “opatrnost” při vstupu do rizik spojených s transferem znalostí a spoléhání
se a vyčkávání na dotační tituly podporující transfer znalostí a s tím spojená krátkodobost spolupráce
mezi konkrétními subjekty akademické a aplikační sféry). Problémy způsobují také ne vždy zcela jasná
pravidla veřejné podpory, která odrazují oba typy subjektů od intenzivnější spolupráce, a dále
problematika hospodářských a nehospodářských činností vysokých škol a výzkumných organizací,
které je odrazují od komerční spolupráce.
Z rozhovorů s experty vyplynulo, že dalším z problémů českého veřejného výzkumu je realizace
výzkumných projektů tzv. na jistotu. To znamená, že nové, riskantní nápady se v grantových soutěžích
objevují poskrovnu a rizikový výzkum je realizován jen ve velmi malé míře. Není zájem o realizaci
dlouhodobých výzkumných záměrů (projektů), které jsou rizikové (protože jsou realizovány například
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 82
v nové oblasti, s novým přístupem atd.), časově a finančně náročné, ovšem následně s potenciálem
daleko vyšších přínosů – z hlediska vzniku unikátních výsledků, know-how i z hlediska následné
komercionalizace.
Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj
Zejména díky intervencím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013 bylo
vybudováno osm center excelence a čtyřicet regionálních výzkumných center (tzv. VaVpI center). Tato
centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z největších hendikepů
českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj. nedostatečná infrastrukturní a přístrojová
vybavenost. Podpořená centra tak v současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy
i světové úrovně.
Některým centrům se daří etablovat na evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních
mezinárodních projektů, jiným se zase daří úspěšně navazovat spolupráci s aplikační sférou. Velkou
příležitostí tak je využití kvalitní a špičkově vybavené výzkumné infrastruktury pro ekonomickou
transformaci, navázání mezinárodní spolupráce, zvýšení kvality a efektivity veřejného výzkumu
a provázanosti výzkumu s poptávkou firem a společnosti po inovacích. Již existují příklady vzniku
a rozvoje technologických a inovačních gravitačních center (klastrů, hubů) kolem výzkumných center,
které jsou atraktivní pro příchod technologických firem zaměřených na aktivity výzkumu, vývoje a inovací
nebo podněcují vznik nových firem.
Vedle řady příležitostí spojených s existencí kvalitní výzkumné infrastruktury existují i jisté hrozby,
zejména z hlediska jejich dalšího rozvoje a (finanční) náročnosti jejich údržby a financování reinvestic.
Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace
Přestože dochází k postupnému zlepšování, stále je český veřejný výzkum slabě zapojen do
komunitárních programů a také vykazuje oproti vyspělým zemím menší zapojení do mezinárodní
výzkumné spolupráce. To se odráží zejména v nízkém čerpání zdrojů z evropských komunitárních
programů (ve stávajícím období jde zejména o program Horizon 2020). Příčiny tohoto stavu mohou být
například nízká kvalita podávaných výzkumných projektů, chybějící systémové pobídky k účasti
v mezinárodních programech (na úrovni celého systému i jednotlivých institucí) nebo také dostatek
financí na výzkum a vývoj z národních prostředků, na které je zároveň jednodušší dosáhnout.
Dalším důvodem nízké úspěšnosti ve výzvách je často nedostatečná kapacita a malá znalostní
základna administrativních pracovníků na českých VaV institucích, kteří poskytují podporu vědeckým
pracovníkům při předkládání projektů do rámcových programů.
Česko tak do programu Horizon 2020 více přispívá, než kolik z něho čerpá. V tomto ohledu patříme
mezi šest nejhorších zemí Evropské unie. Česká úspěšnost v programu Horizon 2020 i v jeho
předchůdci Rámcovém programu 7 se v posledních letech v podstatě zásadně nemění. Mezi příčinami
tohoto stavu může být i fakt, že je pro české výzkumné týmy obtížné proniknout do etablovaných
(západo)evropských sítí výzkumných konsorcií, která tyto projekty opakovaně získávají.
Vzhledem k obecně nízké míře zapojení do komunitárních programů je příležitostí využít prostředky,
které v novém rozpočtovém období v těchto nástrojích budou k dispozici. Vzhledem k tomu, že například
nový program v oblasti VaV Horizon Europe má podle předpokladů disponovat s rozpočtem až 100 mld.
EUR, je na místě motivovat české výzkumníky a podniky k co největšímu zapojení do tohoto programu.
Cílem pak není jen využít tento rozpočtový balík prostředků, ale také navázat mezinárodní partnerství
a obecně tak přispět ke zvýšení kvality výzkumu a následnému uplatnění výsledků VaVaI v praxi.
Další z indikátorů internacionalizace výzkumu a zároveň významné měřítko kvality publikací je působení
českých autorů v mezinárodních autorských kolektivech vědeckých publikací. V posledních pěti letech
došlo ke zvýšení podílu kvalitních publikací vytvořených v mezinárodním kolektivu autorů, oproti
výhradně českým publikacím. Nicméně stále jsme podle European Innovation Scoreboard 2019 v
parametru International scientific co-publications na 91 % průměru Evropské unie.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 83
Slabá internacionalizace českého výzkumu se odráží i v relativně nízkém počtu zahraničních
výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve
vysokoškolském sektoru působilo 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %.
Zároveň však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.
Mezi příčinami tohoto stavu je zejména nedostatečná připravenost výzkumných institucí na fungování
se zahraničními pracovníky, ať už se to týká jazykové vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou
v češtině, podpůrný personál neumí cizí jazyky apod.), platové úrovni, kvality řízení lidských zdrojů nebo
podpory zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek, zaměstnání pro partnera
nebo partnerku apod.).
Řízení výzkumu a vývoje
Současný systém řízení VaVaI se vyznačuje poměrně nepřehlednou situací v úloze a odpovědnostech
jednotlivých orgánů státní správy za dílčí aspekty řízení a implementace výzkumné a inovační politiky.
Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného výzkumu a vývoje také
nedostatečná kvalita řízení samotných výzkumných organizací.
Problémem je také zastaralá legislativa a vysoká administrativní zátěž napříč celým VaV systémem.
Příprava zásadní novely nebo nového zákona, který by umožnil modernizaci celého systému podpory
VaVaI, včetně například snížení doby "time to grant" nebo snížení administrativní zátěže, podle
posledních informací nedávno začala. Zároveň se jedná o jeden ze záměrů Inovační strategie České
republiky 2019-2030. Vysoká administrativní zátěž souvisí vedle zastaralé legislativy a formalistickým
přístupem řady aktérů také s výše uvedenou komplikovaností a roztříštěností systému řízení
a financování VaVaI.
Před vytvořením Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu,
vývoje a inovací (Metodika 17+) nebyl aplikovaný výzkum realizovaný ve veřejném výzkumném sektoru
adekvátně hodnocen. Příležitostí tak je využít novou Metodiku 17+ takovým způsobem, aby právě
výzkumné organizace a jednotliví aktéři (vedení výzkumných organizací, výzkumných týmů i samotní
výzkumníci) byli motivování ke spolupráci s komerční (respektive aplikační) sférou, transferu technologií
a využití výsledků VaV v praxi.
Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj
V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním ekosystému také stát a státní
(veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky
po inovačních řešeních. Z tohoto pohledu je v českém veřejném prostoru významná příležitost dalšího
rozvoje spolupráce výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití výsledků výzkumu
a vývoje, respektive rozvoje poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné správy a využití
výsledků VaV ve veřejné správě a ve veřejném prostoru (včetně strategického plánování, rozvoje
regionů a sociálních inovací).
Velkou příležitostí je také schopnost reagovat na současně megatrendy (společenské výzvy a
technologické trendy). To je příležitost jak pro veřejný výzkum, tak samozřejmě i pro podniky, jejich
výzkum, vývoj a samozřejmě také pro inovační aktivity. Adekvátní (a včasná) schopnost reagovat na
trendy může ve výsledku vést ke vzniku nových trhů, produkčních řetězců, obchodních modelů,
samotných produktů a služeb.
Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a multidisciplinárních přístupů,
propojování společenských a humanitních věd s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to
vše právě s ohledem na existující megatrendy a společenské výzvy. Příležitostí je také využití principů
open access a open science.
V Česku se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního
vlastnictví, což se projevuje nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů. Příležitostí
tak je další rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví, mj. například zvýšením povědomí
o ochraně duševního vlastnictví (spoluprací se vzdělávacím systémem, aktivitami v komerční sféře),
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 84
zvýšením využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem,
a využíváním patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.
Do budoucna je třeba se připravit na pokles prostředků z Fondů EU směřujících do Česka a jeho
regionů, a to kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z pohledu HDP na obyvatele) a
konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde
pravděpodobně ke zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany
národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko menšího zájmu
o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu jde o příležitost ke snížení
„závislosti“ na dotacích z Fondů EU.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 85
2.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ
Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje
silná stránka
Dynamický
rozvoj
výzkumného
sektoru –
relativně
rychlý růst
výdajů na VaV
i počtu
výzkumníků
ve veřejném
sektoru
Podle Analýzy stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání
se zahraničím v roce 2017 vykazují celkové výdaje na VaV v ČR v desetileté časové
řadě za roky 2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových
výdajů poprvé přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném
období narušen pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí
6,83 %.
Pokud se podíváme na dynamiku meziročního růstu HDP, je možné sledovat, že
průměrné tempo přírůstku bylo také kladné, nicméně bylo pouze 1,4 %, což
odpovídá i tomu, že ukazatel R&D Intensity měl v minulých letech (2010−2014)
rostoucí trend. Mezi lety 2015 a 2016 byl meziroční růst HDP významně vyšší, než
meziroční růst (resp. pokles) celkových výdajů na VaV, proto sledujeme pokles
ukazatele R&D Intensity. V roce 2017 vzrostly výdaje na VaV o 12,8 % a HDP pouze
o 4,3 %, díky tomu meziročně vzrostla intenzita VaV, a to z 1,68 % na 1,79 %,
průměrné tempo přírůstku intenzity VaV mezi lety 2008−2017 bylo 0,042 p. b.
Ekonomika ČR tedy v letech 2015 a 2016 rostla rychleji než celkové výdaje na VaV,
v roce 2017 však můžeme opět sledovat, že tempo růstu celkových výdajů na VaV
je vyšší než růst HDP.85
Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu86 z října 2019 pak celkové
výdaje na výzkum a vývoj dosáhly v roce 2018 103 mld. Kč, což představuje 1,9 %
HDP. Rostly výdaje na VaV jak ze strany státu a z programů Evropské unie,
nejvýrazněji pak ze strany podniků.
Graf 36: Kolik peněz se vynakládá na výzkum a vývoj
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Výdaje na VaV z veřejných zdrojů v roce 2018 dosáhly 41,3 mld. Kč, přičemž rostl
jak příspěvek Evropské unie, tak státního rozpočtu. V ukazateli výzkum a vývoj
financovaný z veřejných domácích zdrojů – podíl na HDP jsme s hodnotou
přesahující 0,6 % HDP nad průměrem zemí Evropské unie. Na financování vládního
85 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 15 86 Český statistický úřad; prezentace Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 2, 8, 12, 22
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 86
sektoru byly vynaloženy v roce 2018 výdaje ve výši 16,8 mld. Kč a ve
vysokoškolském sektoru ve výši 22,1 mld. Kč.
Graf 37: Kdo financuje výzkum a vývoj z veřejných zdrojů
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Dlouhodobý růst celkových výdajů na VaV v ČR ve sledovaném období byl
v posledních letech způsoben zejména trvalým růstem podnikatelských zdrojů
(průměrné tempo růstu bylo 8,45 %), podnikatelské zdroje si udržují od roku 2010
rostoucí trend, v roce 2017 činily 53,8 mld. Kč, tj. o 11,66 % více, než tomu bylo v
předešlém roce. Další složkou celkových výdajů, která přispěla k dlouhodobému
růstu celkových výdajů na VaV, jsou veřejné tuzemské zdroje. Tyto výdaje
vykazovaly sice nižší avšak relativně stabilní tempo růstu (průměrné tempo růstu
bylo 3,79 %), v roce 2017 poprvé přesáhly 30 mld. Kč a jejich absolutní výše činila
31,2 mld. Kč.
Další a neméně významnou složkou celkových výdajů na VaV jsou zahraniční
veřejné zdroje (tj. primárně zdroje přímo z rozpočtu EU, ať už z Fondů EU,
komunitárních programů a dalších nástrojů), jejichž růst se začal významněji
projevovat v roce 2011, a to v souvislosti s čerpáním z fondů EU v programovém
období 2007–2013, ke kulminaci těchto zdrojů dochází v letech 2014 a 2015.
Meziroční pokles celkových výdajů na VaV v roce 2016 byl způsoben zásadním
snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld. Kč (pokles
o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí s přechodem na nové
programové období čerpání Fondů EU (podrobněji viz kapitola 3 – Podpora
výzkumu, vývoje a inovací v ČR z evropských prostředků). V roce 2017 můžeme
sledovat postupné zvýšení veřejných zahraničních zdrojů na hodnotu 4,3 mld. Kč.
Výrazný pokles zahraničních veřejných zdrojů v roce 2016 ovlivnil strukturu výdajů
dle jejich druhu. Zatímco ještě v roce 2015 tvořily mzdové náklady ve výši 39,2 mld.
Kč cca 44 % celkových výdajů na VaV, v letech 2016 a 2017 překročily 50 %
(konkrétně dosáhly podílů 52 % a 52,4 %). Meziroční nárůst mzdových výdajů v roce
2016 přibližně odpovídal předchozím rokům (v roce 2016 zaznamenaly meziroční
nárůst o 2,5 mld. Kč, v letech 2014 a 2015 to bylo 3,9 a 1,8 mld. Kč), v roce 2017
však mzdové výdaje vzrostly o 5,7 mld. Kč, což představuje nejvyšší meziroční
nárůst za posledních 10 let. Je nutné podotknout, že posílení podílu mzdových
výdajů bylo vyvoláno zásadním meziročním snížením kapitálových výdajů
(investičních nákladů) v roce 2016 (pokles z 18,3 mld. Kč v roce 2015 na 7,4 mld.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 87
Kč v roce 2016), ani v roce 2017 nedošlo k významnějšímu nárůstu kapitálových
výdajů.
Výdaje na VaV financované z veřejných zdrojů ČR vykazují v období 2008–2017
vyrovnaný trend. Po postupném mírném nárůstu na hodnotu 0,66 % HDP v roce
2013 došlo v následujících třech letech k mírnému poklesu až na úroveň 0,60 %
HDP v roce 2016. V roce 2017 pak opět vzrostly, a to na 0,62 %, v tomto roce
překročily veřejné tuzemské zdroje 30 mld. Kč. V letech 2011–2015 byly velmi
významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční veřejné finance, zejména ze
strukturálních fondů EU.
Patrný je jejich prudký nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na
níž setrvaly i v letech 2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání
prostředků SF EU v programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V
roce 2016 došlo k jejich zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017
došlo jen k nepatrnému nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních
veřejných prostředků ze SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle
strategie Evropa 2020 spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do
VaV na úrovni 1 % HDP.
Výdaje pocházející z veřejných zdrojů (státní rozpočet, rozpočty územních
samosprávných celků, zahraniční veřejné zdroje) představovaly v roce 2016 pouze
0,65 % HDP a v roce 2017 jen 0,7 % HDP. V roce 2013 se sice podíl celkových
veřejných výdajů přiblížil 1 % HDP (přesně 0,97 % HDP), nicméně v tomto roce se
nepříznivě vyvíjelo HDP (pokles pod 4 bil. Kč) a díky tomu došlo k nadhodnocení
intenzitního ukazatele.87
Vedle růstu výdajů na VaV roste i počet zaměstnanců v této oblasti. Počty
zaměstnanců mohou být vykazovány ve dvou ukazatelích. Prvním je Head Count
(HC), tzn. počet zaměstnanců VaV ve fyzických osobách, kteří se plně či částečně
věnují VaV (nedochází k přepočtu počtu zaměstnanců na 1,0 pracovní úvazek).
Tento ukazatel vykazování neodpovídá skutečnému počtu zaměstnanců plně se
věnujících VaV. Především ve vysokoškolském a vládním sektoru má mnoho
zaměstnanců pracovní úvazek ve více subjektech zároveň a proto je ukazatel HC
silně nadhodnocen. Oproti tomu ukazateli Full Time Equivalent (FTE) se
přepočítává počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek plně věnovaný VaV
činnosti. Vykazování FTE je vhodné pro mezinárodní srovnávání. Také ukazatel
FTE není zcela přesný. Mnoho zaměstnanců má sumárně úvazek převyšující 1,0.
V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733
osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Na 1 000 zaměstnaných osob v
ČR připadá 20,2 osob zaměstnaných v oblasti VaV (v roce 2016 byl tento poměr
19,0 osob). Z pohledu vývoje absolutního počtu zaměstnanců VaV je zřejmý s
výjimkou roku 2016 rostoucí trend. Poměr výzkumných pracovníků na celkovém
počtu zaměstnanců v oblasti VaV se pohybuje mezi lety 2005 a 2017 mezi 54 až 59
%. Největšího podílu dosáhli výzkumní pracovníci v roce 2008 (59,4 %). Podíl
technických pracovníků se po celé sledované období pohyboval okolo 29 a 30 %.
Podíl ostatních pracovníků dosahoval 12 až 15 %.
87 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 15-16
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 88
Dle ukazatele FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953
osob). Stejně jako při vykazování HC lze také v režimu FTE pozorovat od roku 2005
s výjimkou roku 2016 rostoucí trend počtu zaměstnanců VaV.88
Tento trend potvrzují i nejnovější data Českého statistického úřadu. Ty dále
dokládají, že k růstu dochází nejen v celkovém počtu zaměstnanců ve VaV
zahrnujícím také podniky, ale i ve veřejném sektoru.
Graf 38: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
slabá stránka
Nedostatek
odborníků v
oblasti
výzkumu,
vývoje a
inovací a
specificky v
oblastech
klíčových
technologií
(ICT apod.)
Počet výzkumníků ve veřejném sektoru sice roste, nicméně již nyní se projevuje
nedostatek odborníků na trhu práce. V souvislosti s růstem výdajů na VaVaI (jak
z veřejných zdrojů, tak ze strany podniků) a nově vybudovanými výzkumnými centry
lze očekávat i v budoucnu zvýšený poptávka po kvalifikované pracovní síle, zároveň
nedostatek výzkumníků může právě rozvoj výzkumných center i výzkumu v
podnicích podvazovat. Problémem může být i nedostatek kvalifikovaných odborníků
potřebných pro řízení VaVaI na národní i regionální úrovni.
Jak uvádíme v textu vztahujícímu se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro
podnikání, tak se výkonnost tuzemského hospodářství loni zvýšila o 3 %, a zaostala
tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu výkonu
bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo
poznamenáno rostoucími nejistotami.
Vývoj na trhu práce byl v roce 2018 v mnoha oblastech výjimečný. Příznivý vývoj
ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a
snižoval míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně
stoupala nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných
a vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal
nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce. V souvislosti s
tím rostla i poptávka po zahraničních pracovnících.
Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Růst celkové
zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra
nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale nijak významně. Silná poptávka podniků
po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení zahraničních
pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický vývoj, kdy počet
lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě prohloubí.
88 tamtéž, strana 68-69
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 89
Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních i netržních
odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší srovnávací
základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si cenovou
konkurenceschopnost.89
Stav trhu práce a růst mezd se týkají sice celého hospodářství a jeho jednotlivých
sektorů, takže platí samozřejmě také pro oblast veřejného výzkumu a vývoje.
Graf 39: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Počet ICT specialistů sice neustále roste, stejně jako specialistů v oblasti vědy a
techniky. Věková struktura však naznačuje, že více jak čtvrtina specialistů je ve věku
50 let a vyšším. Naopak počet studentů těchto oborů klesá (obdobně jako celkový
počet studentů VŠ) a podíl přírodovědných, technických a ICT oborů na celkovém
počtu studentů VŠ stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto
oborů.
89 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 90
Graf 40: Studenti vysokých škol v ČR
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Graf 41: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 91
Graf 42: Absolventi přírodovědných a technických oborů na VŠ v ČR, 2018
Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
slabá stránka
Většinově
nedostatečná
výkonnost a
kvalita
výzkumu
Jednou z hlavních slabých stránek veřejného výzkumu a vývoje je jeho většinově
nedostatečná výkonnost a kvalita.
Dokument Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich
srovnání se zahraničím v roce 2017 se v jedné ze svých kapitol věnuje kvalitě
výsledků a jejich mezinárodním srovnáním. Ze závěrů mimo jiné vyplývá, že pokud
se zaměříme podrobněji na mezinárodní srovnání kvality publikačně oborových
skupin v ČR a porovnáme ČR s velikostně srovnatelnými evropskými zeměmi
Rakouskem, Nizozemskem, Dánskem, Belgií a dále také s průměrem EU15, jsou
mezi nimi zřejmé rozdíly.
Citovanost Natural Sciences se v ČR pohybovala kolem hodnoty 1, v ostatních
zemích se citovanost pohybovala mezi 1,5 až 1,8 násobkem světového průměru,
průměr EU15 se pohyboval kolem 1,2 násobku světového průměru.
V Engineering and technology nabývala citovanost 0,8 násobku světového průměru,
trendy vývoje u všech států byl ve sledovaném období téměř konstantní, bohužel
i v této skupině patří ČR k těm nejslabším.
ČR v Medical and health sciences se blíží z hlediska citovanosti kvalitou k
publikacím autorů z ostatních uvedených zemí. Oborově normalizovaná citovanost
článků z roku 2016 dosahuje hodnot mezi 1,24 a 1,81 násobku světového průměru.
České práce v Agriculture sciences vykazují citovanost 0,92, což je mírně pod
světovým průměrem.
Citovanost v Social sciences během posledních let rostla (index 0,7 v roce 2012 a
0,88 v roce 2016), nicméně je stále pod světovým průměrem. V Humanities je ztráta
ČR na Nizozemsko, Belgii a Dánsko markantní. Srovnatelné postavení má ČR ze
sledovaných zemí pouze s Rakouskem a s průměrem EU15. České práce měly
citovanost pod světovým průměrem (index kolem 0,86), avšak v roce 2016
citovanost vzrostla oproti roku 2012 téměř o 70 %.
Nedostatečnou kvalitu a výkonost výzkumu potvrdila i další analýza RVVI, která
v roce 2018 provedla Analýzu dopadů grantové podpory GA ČR. Tato analýza se
mj. snažila zjistit, zda intervence GA ČR vedou k tvorbě excelentních výsledků a zda
existuje v této oblasti rozdíl mezi jednotlivými skupinami grantových projektů.
Závěrem této analýzy bylo, že ve většině významných oborů v ČR intervence GA
ČR nevedou k realizaci hraničního výzkumu, vysoce citované práce a články
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 92
v nejprestižnějších časopisech v příslušných oborech vznikají v nedostatečném
počtu.
Byly prokázány rozdíly mezi projekty na podporu excelence a standardními granty.
Excelentní granty vedou k tvorbě kvalitnějších publikací. V mezinárodním kontextu
se však ani v případě excelentních grantů nejedná o rozdílové výsledky, které by
výrazněji převyšovaly průměr všech výsledků v Rakousku nebo v Belgii. Standardní
projekty vedou spíše k tvorbě mezinárodně podprůměrných výsledků, excelentní
granty mírně nadprůměrných až průměrných (s výjimkou lékařských oborů, kde jsou
i excelentní granty z hlediska kvality výsledků podprůměrné).90
Nedostatečná kvalita českého výzkumu je částečně zachycena také v nejnovějším
European Innovation Scoreboard 2019, kde jeden ze sledovaných parametrů
v kategorii atraktivnost výzkumného systému je počet publikací v nejvíce citovaných
publikacích. V této kategorii dosahujeme pouze 44 % průměru Evropské unie
(pozitivním faktem je, že od roku 2011 jsme se zlepšili z původních 37 %). Nutno
dodat, že ve srovnání se státy EU13 je kvalita a výkonnost českého výzkumu
nadprůměrná.
silná stránka
Existence
excelentních
výzkumných
týmů a
pracovišť
Přestože lze obecně konstatovat, že český veřejný výzkum je většinově
nedostatečně výkonný a kvalita výzkumu nedosahuje špičkových parametrů, tak
existují výzkumné týmy a pracoviště, které jsou excelentní a konkurenceschopné.
Nebylo cílem této analýzy takové týmy a pracoviště zde vyjmenovávat a uvádět.
Zároveň platí, že výzkumná excelence není jednoduše měřitelná. Níže tedy
uvádíme výčty oborů podle bibliometrické analýzy (zaměřené na kvalitu publikací),
které v českých podmínkách nějakým způsobem vyčnívají.
Z hlediska kvality vytvořených publikací je podstatné kromě sledování vzájemného
poměru jednotlivých druhů výsledků rovněž detailnější členění recenzovaných
článků dle indexace ve světových databázích. Bibliometrická analýza je založena
na analýze počtu vědeckých článků publikovaných výzkumníky, výzkumnými týmy,
institucemi nebo zeměmi ve vědních disciplínách, v kterých působí, z hlediska jejich
dopadu (impaktu) a citačního ohlasu.
Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se
zahraničím v roce 2017 uvádí, že zaměříme-li se na kvalitu článků v periodikách
Web of Science měřenou jejich skutečnou citovaností v mezinárodním kontextu,
vykazuje ČR pozitivní trend. V některých oborových skupinách a oborech je ČR nad
světovým průměrem a počty kvalitních publikací meziročně rostou. K
nejvýraznějšímu nárůstu počtu publikací ve Web of Science mezi léty 2012 a 2016
došlo na úrovni oborových skupin v Engineering and Technology (téměř 34%
nárůst), v Medical and Health Sciences (téměř 30 % nárůst) a v Social Sciences
(více než 27% nárůst). K nejvýraznějšímu nárůstu počtu publikací u oborů, které
jsou zastoupeny nad 1 000 publikací za sledované období došlo v Environmental
engineering (58% nárůst), v Earth and related environmental sciences (52 % nárůst)
a v Materials engineering (48% nárůst).
Nejvýznamnějšími obory z hlediska počtu článků českých autorů ve Web of Science
jsou Biological sciences (téměř 12.5 tis. článků za pět let), Chemical sciences (přes
10 tis.), Physical sciences and astronomy (9.3 tis.) a Clinical medicine (téměř 7.7
tis.). V případě Clinical medicine a Physical sciences and astronomy se zároveň
jedná o publikace, které jsou výrazněji nadprůměrně citovány (normalizovaný citační
90 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 101-112
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 93
index dosahuje téměř 1,8 v případě Clinical medicine, cca 1,4 u Physical sciences
and astronomy). Je pravděpodobné, že obor Clinical Medicine má vysokou
citovanost mimo jiné díky členstvím vědeckých pracovníků v mezinárodních
konsorciích. Z oborové skupiny Engineering and Technology vykazuje nejvyšší
citovanost obor Nano-technology (index 1.3), nicméně počtem publikací patří tento
obor k těm relativně menším oborům (viz obrázek 7.7). Další technický obor s
vysokým citačním indexem je Environmental engineering, který je mírně
nadprůměrný (index cca 1,1). Obory, které patří z hlediska počtu publikací k těm
relativně menším (obrázek 7.7), tak podle citačního indexu jsou na tom velmi dobře
Other natural sciences (index 1.34) a History and archaeology (index 1.31). Další
menší obory, které jsou nad světovým průměrem, jsou Social and economic
geography (index 1.16) a Industrial biotechnology (index 1.14).91
Součástí Analýzy makroekonomických a mikroekonomických dat je také podrobná
analýza zaměření a výstupů veřejných VaV kapacit. Podle této analýzy dosahuje
Česko vysoké publikační aktivity v oborech Medicine (Lékařství), Agriculture and
Biological Sciences (Zemědělství a Biologické vědy), Physics & Astronomy (Fyzika
a Astronomie), Biochemistry, Genetics and Molecular Biology (Biochemie, Genetika
a Molekulární biologie) a Chemistry (Chemie). Všechny tyto obory také dosahují
poměrně vysoké citovanosti, a to jak celkové, tak externí. Fenomén sebecitací je v
porovnání s ostatními zeměmi v Česku jednoznačně nejrozšířenější. V žádné jiné
sledované zemi nedosahují sebecitace tak vysokého podílu.
Česko, stejně jako ostatní postkomunistické země střední a východní Evropy,
disponuje silným vědeckým zázemím v oblasti přírodních věd. Toto se projevuje
především v oborech Physical Sciences jako je Chemistry, Physics, Material
science atd. Obory Life Science, jako je Medicine či Agriculture, dosahují v Česku
taktéž vysokého významu, avšak vědci v těchto oborech nejsou proti vědcům z
předchozích oborů příliš mezinárodně aktivní. Zajímavý obor pak představují
Neurosciences, které nejsou velikostně srovnatelné se zmíněnými obory výše, ale
dosahují vysoké míry externí citovanosti, což může svědčit o jejich kvalitě. Vysoké
mezinárodní citovanosti také dosahuje obor Biochemistry, který není tak malým
oborem jako Neurosciences a představuje obor mezinárodně velmi významný.92
Přes značný rozvoj infrastrukturního zázemí pro realizaci kvalitního výzkumu a
vývoje neodpovídá infrastruktura pro výzkum a vývoj v ČR prozatím stále ještě plně
aktuálním potřebám, a to zejména s ohledem na rychlost vývoje infrastrukturního
zázemí pro realizaci excelentního výzkumu a vývoje v Evropě a ve světě.
Z hlediska udržování mezinárodní konkurenceschopnosti VaV je klíčové stávající
infrastrukturu a vybavení nadále doplňovat, upgradovat, rozvíjet a přizpůsobovat
novým trendům, a to včetně infrastruktur/vybavení páteřního, které v českém
prostředí představují velké výzkumné infrastruktury a e-infrastruktury:
► Na principu otevřeného přístupu slouží celé výzkumné komunitě ČR a
dalším uživatelským komunitám.
► Umožňují efektivní propojování dílčích segmentů znalostního trojúhelníku,
a tedy i intenzivní interakci mezi sektory vzdělávání, vědy a aplikačního
sektoru.
91 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 101-102 92 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 202
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 94
► Navazují na klíčovou evropskou páteřní infrastrukturu a evropské výzkumné
infrastruktury a pomáhají tak ke zlepšení navázání spolupráce s evropskými
partnery a zlepšení pozice ČR v rámci ERA.
► Kromě přínosu pro nové vědecké poznání a vývoj nových technologií, které
jsou následně dále uplatňovány v inovativních produktech a službách,
přispívají výzkumné infrastruktury k rozvoji celých hospodářských odvětví a
z geografického pohledu i celých územních celků na úrovni regionů a
makro-regionů národního i mezinárodního charakteru.
► Sdílení expertízy v rámci výzkumných infrastruktur předchází rovněž
fragmentaci vynakládaných veřejných prostředků a dublování úsilí
poskytovatelů podpory VaVaI jakož i jednotlivých výzkumných organizací.93
slabá stránka
Nedostatečná
(kritická)
velikost
českých
výzkumných
týmů,
roztříštěnost
realizace
výzkumu a
velké
množství
organizací
zabývajících
se výzkumem
Jedním z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvalitě výzkumu může být
nedostatečná velikost výzkumných týmu a roztříštěnost realizace výzkumu.
Na seznam výzkumných organizací, který vede MŠMT, bylo ke konci srpna 2018
zapsáno 190 subjektů různých právních forem (včetně veřejných výzkumných
institucí, všech veřejných vysokých škol a vybraných soukromých vysokých škol).
Jedná se o subjekty, které se v oblasti výzkumu a vývoje mohou účastnit
přinejmenším projektů účelové podpory a žádat o stejnou míru podpory (často se
jedná až o 100 procent) jako například veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné
instituce.
Dá se tedy konstatovat, že oproti původním očekáváním formulovaným při přípravě
OP VaVpI a také v ostatních strategických dokumentech (především Aktualizace
národní politiky výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009–2015 s výhledem do roku
2020 a Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací)
z různých důvodů nedošlo ke koncentraci kapacity do excelentních pracovišť a
ustanovení kritické masy v jednotlivých oborech. Někdy došlo naopak k rozdrobení
kapacit, duplicitám a další fragmentaci systému – což se týká především veřejných
vysokých škol. Výsledkem je situace, kdy na některých veřejných vysokých školách
vedle sebe působí výzkumná centra (většinou s orientací na aplikovaný výzkum) s
podobně zaměřenými projekty, které často místo spolupráce soutěží o
zaměstnance, doktorské studenty a granty.94
Jak je uvedeno výše, jedním z předpokladů a cílů Operačního programu Výzkum a
vývoj pro inovace 2007 – 2013 bylo snížení roztříštěnosti realizace výzkumu a
koncentrace výzkumu. V závěrečné zprávě Ex-post evaluace programového období
2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje se konstatuje, že celkový předpoklad
koncentrace lidských a přístrojových kapacit v prioritních oborech a menšího počtu
projektů na národní úrovni nebyl z různých důvodů naplněn. Naopak došlo k
rozšíření počtu podpořených projektů (OP VaVpI) a dalšímu nárůstu počtu subjektů
provádějících VaV, což se odráží v požadavcích na financování výzkumné
infrastruktury a celého systému jako celku a zvyšování vzájemné konkurence v
soutěži o prostředky.
Následně po vybudování a modernizaci výzkumné infrastruktury v podobě VaVpI
center (doplňkově OPPK) se předpokládala určitá inventura a konsolidace
infrastruktury pro výzkum a vývoj financované z veřejných prostředků. Česká
republika tak měla mít ve střednědobém horizontu omezený počet špičkových
pracovišť, kde by se koncentrovaly jak přístrojové, tak lidské kapacity – tj. kritická
93 MŠMT; Cestovní mapa velkých výzkumných infrastruktur ČR pro léta 2016-2022 (aktualizace 2019) 94 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 67
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 95
masa ve vybraných oborech, která by umožnila zvýšenou konkurenci v
mezinárodním měřítku. Velmi významný objem celkové alokace, zpožděný průběh
čerpání, to vše provázené politickými turbulencemi a častými personálními změnami
ve vedení MŠMT a Řídicího orgánu OP VaVpI, doplněno tlakem regionů a původně
neúspěšných projektů měly kromě jiných skutečností dopad na to, že původně
předpokládaný počet podpořených projektů byl rozšířen.95
Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 formuluje následující
doporučení.
► Další realizace vědní politiky by měla směřovat ke snížení počtu subjektů
napojených na veřejné prostředky plynoucí do VaV, minimalizace překryvů
ve výzkumných agendách a přístrojovém vybavení a celkově k větší
konsolidaci výzkumných týmů, které by byly konkurenceschopné v
mezinárodním měřítku, tj. vytvoření kritické masy. Jakékoliv další intervence
v rámci Fondů EU by měly podporovat týmy kritické velikosti, vzájemné
sdílení kapacit, vytváření výzkumných klastrů a konsorcií, a to především v
rámci výzkumných organizací mezi s sebou.
► Z hlediska udržitelnosti se nejedná o samostatnou problematiku OP VaVpI
center, ale o financování výzkumných organizací, popřípadě výzkumných
infrastruktur jako celku nehledě na původ prostředků, ze kterých byly
pořízeny nebo modernizovány.
► Doporučujeme provést zásadní „inventuru“ výzkumných infrastruktur a
výzkumných organizací v České republice a nastavit mechanismy ke
snížení jejich počtu, slučování výzkumných týmů atd.96
Výše uvedené doplňuje Analýza stavu VaV za rok 2017, která uvádí, že v průměru
se výzkumem zabývalo ve vysokoškolském sektoru 65 ekonomických subjektů
ročně, z toho bylo 26 vysokých škol veřejných, 2 státní, 27 soukromých a je sem
započítáno 10 fakultních nemocnic. V roce 2017 se veřejné a státní vysoké školy
členily na 193 pracovišť VaV. Oproti roku 2013 se jednalo o nárůst o 25 pracovišť.
Tento růst byl pravděpodobně způsoben vznikem tzv. VaVpI center.97
slabá stránka
Nedostatečná
spolupráce
výzkumné
sféry
s podnikovou
(financování,
společné
výsledky VaV,
spolupráce
obecně,
nedostatečné
zapojení do
systému
transferu
technologií),
Další slabou stránkou je nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou.
Můžeme konstatovat, že se jedná o evergreen české výzkumné politiky, který se
opakuje již mnoho let.
Nízkou spolupráci mezi výzkumným a aplikačním sektorem lze poměrně dobře
ilustrovat prostřednictvím finančních toků (resp. výdajů), které byly na VaV aktivity
veřejných výzkumných organizací vydány podnikatelským sektorem. Podnikatelské
zdroje byly totiž téměř výhradně využívány v podnikatelském sektoru, podpora
veřejného sektoru VaV z tuzemských podnikatelských zdrojů byla velmi malá, v
průměru za vysokoškolský a vládní sektor dosáhla necelé 2,7 mld. Kč (tj. 0,75 mld.
Kč a 1,9 mld. Kč).
Nízký podíl soukromých prostředků pro veřejný (vysokoškolský a vládní) sektor
může naznačovat, že spolupráce mezi podnikatelským a veřejným sektorem při
provádění VaV není dostatečná, a to i přesto, že je tato spolupráce podporována ze
státního rozpočtu. Efekt motivace není v ČR zjevně dostatečně naplněn, protože
iniciační fáze spolupráce financovaná ze státního rozpočtu dosud dostatečně
95 tamtéž, strana 63 96 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 70 97 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 22
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 96
málo případů
dlouhodobého
partnerství
výzkumné a
podnikové
sféry
nezvýšila důvěru podnikatelského sektoru vůči veřejnému, která by se projevila
zásadním navýšením podnikatelského kapitálu ve veřejném výzkumu.
Oba sektory mají výrazně odlišné představy o spolupráci. Veřejný sektor má snahu
sám definovat cíle a výsledky spolupráce s ohledem na rozvoj vědního oboru,
zatímco podnikatelský sektor cílí spíše na konkrétní ekonomický efekt a rychlost
jeho dosažení. Příčinou nedostatečné spolupráce vyvozené z nízkého podílu
soukromých prostředků pro veřejný sektor může být také skutečnost, že
podnikatelský sektor je ve svých výzkumných potřebách saturován z veřejných
zdrojů.
Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že míru spolupráce nelze měřit pouze na
základě velikosti podílu soukromých zdrojů pro veřejný sektor, spolupráce se může
projevit prostřednictvím spoluúčasti na projektech financovaných z veřejných zdrojů.
Nevyváženost mezi prostředky směřujícími od podniků k veřejným subjektům a
financemi poskytovanými podnikům ze státního rozpočtu ČR je zřejmá rovněž z
mezinárodního srovnání.
Zatímco podpora podnikatelského sektoru z veřejných prostředků ČR v roce 2017
dosáhla 7 % (v roce 2016 tvořila přibližně 6,1 %) objemu prostředků vynaložených
podnikatelským sektorem na VaV, podnikatelské zdroje představovaly 5,4 % (v roce
2016 to bylo 5,3 %) výdajů vysokoškolského sektoru na VaV (obrázek 1.6) a 3,6 %
(v roce 2016 to byly 4 %) výdajů vládního sektoru na VaV. Naproti tomu např. v
Německu v roce 2016 přímá podpora podniků z tuzemských veřejných zdrojů
představovala pouze 3,4 % výdajů podnikatelského sektoru na VaV, ale
podnikatelské zdroje se podílely téměř 14 % na výdajích vysokoškolského sektoru
na VaV a více než 11,25 % na výdajích vládního sektoru na VaV.
Podrobnější rozbor podílu tuzemských podnikatelských zdrojů na financování
výzkumu a vývoje prováděného ve vysokoškolském sektoru dokládá, že ČR patří v
rámci EU z dlouhodobého pohledu mezi státy s relativně nízkým podílem. Nárůst v
posledních čtyřech letech až na hodnotu 4,7 % posunul ČR před Itálii, Slovensko,
Portugalsko, Dánsko, Franci nebo Irsko, a na srovnatelnou úroveň s Velkou Británií.
I tento podíl je však nízký ve srovnání s Německem (13,8 %), Belgií (12 %),
Slovinskem (10,6 %), Švýcarskem (10 %) nebo Nizozemskem (7,8 %). Na základě
trendu z posledních let lze předpokládat, že pozice ČR se bude v následujících
letech zlepšovat a přibližovat průměru EU.98
98 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 20-23
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 97
Graf 43: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru (HERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %)
Zdroj: Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
Podobná situace, jako v případě podílu na výdajích vysokoškolského sektoru na
VaV, je také u podílu tuzemských podnikatelských zdrojů na výdajích vládního
sektoru na VaV. V tomto ukazateli ČR (s hodnotou 4,01 % v roce 2016) stále
zaostává za střední hodnotou členských států EU. Vyšší hodnoty než v ČR vykázaly
v roce 2016 například Nizozemsko (16,1 %), Slovensko (12 %), Německo (přes 11
%), Finsko (9 %). Naopak významně nižší hodnoty byly zaznamenány v Irsku (0,82
%), ve Velké Británii (1,84 %). Na srovnatelné úrovni jako v ČR se nachází podpora
vládního sektoru z podnikatelských zdrojů například ve Švédsku. Avšak většina
členských států, které jsou pod průměrem EU, vykázala v období 2007–2016
klesající trend. V roce 2017 došlo k poklesu ze 4,0 % na 3,6 %, na základě
dlouhodobého vývoje tohoto ukazatele nelze v nejbližších letech očekávat zlepšení
situace.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 98
Graf 44: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vládním sektoru (GOVERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %)
Zdroj: Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
Také podle údajů European Innovation Scoreboard 2019 zaostáváme v oblasti
spolupráce podnikové sféry s akademickou za průměrem Evropské unie. Konkrétně
v parametru Public-private co-publications jsme na 73 % průměru EU a v parametru
Private co-funding of public R&D exp. na 71 % průměru EU.
Nedostatečná spolupráce mezi soukromým sektorem a akademickou obcí brání
šíření technologií, přestože existují některé povzbudivé iniciativy. Lze sice nalézt
příklady spolupráce mezi akademickou obcí a podnikatelskou sférou (například
doktorské programy financované společností Škoda Auto, spolupráce společnosti
Honeywell a Masarykovy univerzity na jižní Moravě), ale k této spolupráci dochází
většinou ad hoc. Dokonce i ve vědeckých a technologických oborech, kde je země
relativně specializovaná, není ještě spolupráce akademiků a firem systematická, o
čemž svědčí podíl společných publikací veřejného a soukromého sektoru. Podíl
společných publikací veřejného a soukromého sektoru v inženýrských oborech,
lékařských vědách a vědách o živé přírodě se v letech 2016–2017 nacházel pod
průměrem EU.99
Celkový počet projektů spolupráce VaV se soukromým sektorem na úrovni ČR dle
databáze CEP zaznamenal od roku 2006 do roku 2012 dvojnásobný nárůst z 609
na 1 220 realizovaných projektů. Od roku 2012 docházelo k mírnému poklesu na 1
067 realizovaných projektů spolupráce v roce 2016.
99 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 41
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 99
Graf 45: Počet projektů VaV ve spolupráci se soukromým subjektem (právnickou osobou – POO) v daném roce probíhající či zahájené
Zdroj: data Databáze CEP, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Otázce spolupráce výzkumných organizací s komerční sférou se věnovala také Ex-
post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje. Podle
závěrečné zprávy z této evaluace má spolupráce výzkumných organizací a
aplikační sféry především dvě základní formy. Jednou je smluvní výzkum, který je
většinou limitován na provedení konkrétního úkonu s využitím dostupné technologie
(řešení na zakázku, testování vzorků apod.). Jen málokdy se jedná o skutečný vývoj
nové technologie nebo nového řešení. Spolupráce na bázi smluvního výzkumu
často bývá jen krátkodobá, zpravidla roční. Samozřejmě se najdou i výjimky z
uvedeného trendu. Druhým způsobem spolupráce je kolaborativní výzkum (výzkum
ve spolupráci), který je realizován téměř výhradně na základě veřejných grantů, tj.
společně realizovaného projektu (TAČR, MPO apod.).
Financování výzkumu ve spolupráci s VaV centrem ze strany soukromého sektoru
je v českých podmínkách spíše výjimečné. Byly identifikovány dva důvody, které k
tomu vedou. Některé spíše technologicky zaměřené firmy raději investují do
vlastního firemního výzkumu a vývoje, než aby financovaly výzkum realizovaný ve
spolupráci s veřejným sektorem. Za druhé určitý segment českých firem vykazuje
dle zástupců center nedostatečnou znalostní a technologickou základnu a způsob
uvažování, který by vedl k vyšší orientaci na VaV. V oblasti strojírenství je například
typické, že firma přijde až v případě, kdy narazí na problém, který nedokáže sama
vyřešit a s „něčím si neví rady“. Dalším příkladem, kdy k navazování spolupráce
dochází, je snaha spojená se zaměstnáním budoucích absolventů.
Spolupráci s aplikační sférou podporují i daňové odpočty, čemuž do značné míry
bránila nejasná pravidla a probíhající kontroly ze strany finanční správy. Ačkoliv dle
vyjádření expertů z oblasti VaV zaznívá jako jeden z pozitivních dopadů intervencí
vyšší míra propojenosti s firmami a posílení důrazu na spolupráci s aplikační sférou,
tak zároveň upozorňují, že ve výsledcích některých center není tento efekt příliš
patrný. Komercializace výsledků – jejich transfer do praxe – se děje pouze omezeně,
o čemž svědčí i omezené prostředky získávané těmito centry ze spolupráce
s podniky.100
slabá stránka Nedostatečnou spolupráci výzkumné sféry s podnikovou potvrzuje také
nedostatečné využití výsledků VaV v praxi a nízké příjmy z komercializace výsledků.
100 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 39-40
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 100
Nedostatečné
využití
výsledků VaV
v praxi, nízké
příjmy z
komercializac
e výsledků a
transferu
znalostí, nízká
úroveň
patentové
aktivity
Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla výše celkových příjmů z
licenčních poplatků za patenty v roce 2017 výrazného propadu o 1,4 mld.
Kč. Tento výsledek je relativní, protože při nezapočítání dominujícího subjektu
(konkrétně Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR) by ve srovnání
s rokem 2016 došlo k celkovému navýšení přijatých licenčních poplatků za patenty.
Poměrně nízké jsou licenční příjmy z nových (tj. v daném roce nově uzavřených)
licencí. Souhrn příjmů z licenčních poplatků za užitné vzory naopak dosáhl oproti
předcházejícímu roku (2016) výrazného nárůstu o 46 %.
Graf 46: Výše přijatých licenčních poplatků za patenty a užitné vzory v letech 2008–2017
Zdroj: Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví
Graf 47: Výše přijatých licenčních poplatků za ostatní předměty duševního vlastnictví v letech 2008–2017 (mil. Kč)
Zdroj: Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví
V posledních několika letech se výrazně zvýšily vybrané licenční poplatky
za užívání know-how a průmyslových vzorů (viz graf 48). Pokud v roce 2008
poskytovatelé licencí na know-how získali na licenčních poplatcích 472 mil. Kč, v
roce 2017 to pak bylo již čtyřnásobně více (2 001 mil. Kč).101
Jedním z hlavních problémů, který stojí za nízkým využitím výsledků VaV v praxi je
podle některých expertů fakt, že není dostatečně podporována fáze mezi výsledkem
výzkumu a navazujícími aktivitami vedoucími k jeho komercializaci.
101 Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví, strana 7
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 101
Dalším problém je celkově nízká patentová aktivita. Obecně existuje na úrovni
agregátních i mikroekonomických dat řada způsobů a technik, jak měřit intenzitu
lidských a finančních vstupů do inovačního systému. Oproti tomu je jen velmi malá
pozornost věnována tomu, jak měřit výstupy inovačního systému, což souvisí s
komplexní povahou inovací a složitostí jejich měření. Jednou z používaných
charakteristik je statistika patentů.
I statistika patentů však skýtá řadu metodických omezení. Samotný patent (zejména
s mezinárodní působností) vypovídá o snaze jeho držitele chránit si vlastní
inovativní technické řešení/složení svého produktu, nikoliv o úspěšném zavedení
tohoto řešení v podobě inovace na trh. Aktivita v přihlašování patentů je také velice
odlišná mezi různými ekonomickými odvětvími, což vyplývá z povahy
produktu/výstupu, který je předmětem patentové ochrany (odlišná je potřeba a také
možnost chránit pomocí patentů výstupy v IT službách nebo naopak ve farmacii,
biotechnologiích, dopravním strojírenství). To ovlivňuje zejména délka a nákladnost
celého procesu žádosti o patent až po jeho udělení, která se pohybuje v řádu
několika let, což předpokládá dlouhodobější zachování unikátnosti patentované
technologie/produktu.
Liší se také mezi jednotlivými institucionálními sektory (firmy vs. veřejné výzkumné
organizace), kde hrají roli rozdílné potřeby, které vedou subjekty k podávání
patentů. Ve veřejném sektoru a zejména v projektech financovaných z veřejných
zdrojů často dochází k uměle vyvolaným patentovým přihláškám, které jsou vedeny
tím, že je nutné splnit formální požadavky na výstupy projektu, kterým často bývá
patent či jiný formální způsob ochrany duševního vlastnictví. V neposlední řadě, jak
ukázala zjištění z terénního šetření v rámci INKA, některé pobočky zahraničních
firem, které v Česku pracují na technologiích a řešeních, tato řešení patentují v
zemích ústředí.
Pro analýzu patentové aktivity v Česku je možné využít na úrovni mikrodat data o
patentech vzniklých jako výstupy projektů podpořených z veřejných zdrojů. Zde je
nutné zdůraznit, že se nejedná o všechny patenty přihlašovatelů z Česka, ale pouze
o patenty, které byly výstupem projektů z veřejných zdrojů. Jejich zdrojem je
Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI), rejstřík
informací o výsledcích výzkumu (RIV). Jsou použity údaje za všechny patenty od
roku 2005 do současnosti.
Dominantní podíl patentů je přihlášen pouze u Patentového úřadu ČR, což indikuje
často umělou patentovou aktivitu vynucenou podmínkami poskytnutí dotace. Patent
přihlášený pouze v Česku je méně nákladný, ale zároveň zaručuje mnohem nižší
úroveň ochrany, a to pouze lokální působnost a podle vyjádření řady výzkumníků
může vést v některých případech i k vyzrazení know-how. Mnohem vyšší míru
ochrany nabízí některé ze způsobů mezinárodní ochrany (např. EPO, PCT) nebo
ochrana na velkých trzích, kde chce daný subjekt patentovanou technologii uplatnit,
což ukazuje i odlišné ambice s danou technologií dále pracovat. Výjimku v tomto
směru tvoří Univerzita Palackého v Olomouci, která jako jediná z univerzit má
polovinu vykázaných patentů přihlášených u jiných patentových úřadů, než je
Patentový úřad ČR. Podobnou strukturu vykazovaných patentů mají také dva ústavy
Akademie věd ČR, a to Ústav organické chemie a biochemie a Ústav experimentální
genetiky.
Více než čtyři pětiny patentů mají ochranu pouze u Patentového úřadu ČR, což
představuje nárůst oproti poslední analýze o 5 p.b. To jen potvrzuje předpoklad, že
patenty vzešlé z projektů podpořených z veřejných zdrojů jsou velmi často pouze
formálně vynuceny podmínkami poskytnutí dotace.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 102
Graf 48: Způsob využívání patentů vzniklých na základě projektů podpořených z veřejných zdrojů v Česku podle jejich územní ochrany, 2005–2017
Zdroj: data IS VaVaI, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Uvedený graf potvrzuje předpoklad nižší míry dalšího komerčního využívání
patentů, které byly získány jako ochrana výsledků v projektech podpořených z
veřejných zdrojů. Celkem pouze 20 % technologií/produktů chráněných patenty je
vlastníky dále poskytováno jiným uživatelům na základě licenční nebo obdobné
smlouvy. Ostatních 80 % patentů jsou buď pouze udělené a zatím dále nevyužívané
nebo využívané pouze jeho vlastníkem.102
Důležité je také porovnat českou patentovou aktivitu se zahraničím. Světová
organizace duševního vlastnictví (WIPO) sbírá data od regionálních patentových
úřadů a zpravidla publikuje statistiky o počtu mezinárodních patentových přihlášek.
Při započítání všech patentových přihlášek a udělených patentů a propojení s daty
Eurostatu o počtu obyvatel, lze vysledovat ukazatel počtu podaných patentových
přihlášek / udělených patentů na milion obyvatel. Přihlašovatelé z ČR tak dle
dostupných dat podali v roce 2016 po celém světě 2 152 patentových přihlášek. Při
zohlednění velikosti populace k 1. 1. 2017 (tj. 10 578 820) tak vychází 203
patentových přihlášek na milion obyvatel.103 Oproti ostatním zemím střední Evropy
vynikáme, nicméně na vyspělé země značně ztrácíme.
102 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 203-206 103 https://vedavyzkum.cz/blogy-a-rozhovory/cesky-statisticky-urad/patentova-stastika-za-rok-2017-ii
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 103
Graf 49: Počet podaných patentových přihlášek v roce 2016 u všech patentových úřadů sledovaných WIPO připadající na milion obyvatel dle země přihlašovatele
slabá stránka
Málo
rizikového
výzkumu (high
risk-high gain),
realizace
výzkumných
projektů "na
jistotu"
Z rozhovorů s experty vyplynulo, že jedním z problémů českého veřejného výzkumu
je realizace výzkumných projektů tzv. na jistotu (relevantní studie k tomuto tématu
neexistují, respektive nepodařilo se žádnou dohledat). To znamená, že nové,
riskantní nápady se v grantových soutěžích objevují poskrovnu a rizikový výzkum je
realizován jen ve velmi malé míře. Není zájem o realizaci dlouhodobých
výzkumných záměrů / projektů, které jsou rizikové (protože například v nové oblasti,
s novým přístupem atd.), časově a finančně náročné, ovšem následně s
potenciálem daleko vyšších přínosů – z hlediska vzniku unikátních výsledků, know-
how i z hlediska následné komercionalizace. Bariéra je v tomto ohledu i na straně
hodnotitelů grantových žádostí, kdy část hodnotitelů jde tzv. „na jistotu“ a riskantní,
nové projety ve svém hodnocení nepodporují.
Do určité míry také panuje praxe, kdy se do grantových soutěží podávají projekty
na výzkum, který je již do značné míry realizován a je tedy zřejmé, že se podaří jej
dotáhnout do plánovaného konce s plánovanými výsledky. Takový projekt pak je
vhodným kandidátem do grantové soutěže, protože následně nebude problém
s naplněním slibovaných výsledků.
Grantové programy také mívají velmi vysokou míru úspěšnosti realizace projektů,
kdy úspěšně je dokončeno více jak 85 % projektů – což ve výzkumu a vývoji, který
musí obsahovat prvek nejistoty, je příliš vysoké číslo. Základním principem jak
žadatelů, tak grantových agentur je snaha splnit projektové parametry, což ovšem
vede k uvedené absenci rizikového výzkumu.
slabá stránka
Nevyrovnaná
výkonnost
výzkumu mezi
jednotlivými
regiony,
V období mezi lety 2007 a 2016 vzrostly celkové výdaje na výzkum a vývoj (včetně
soukromých výdajů) v regionech České republiky v průměru o 84 %. Jak je vidět v
následujícím grafu, tento nárůst se v jednotlivých krajích výrazně lišil. V absolutní
hodnotě je nejvíce financí vynakládáno na výzkum a vývoj nadále v Praze, avšak
významný podíl na celkových výdajích v České republice získaly také Jihomoravský
a Středočeský kraj.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 104
nedostatečná
rozvinutost
regionálních
inovačních
systémů a
nedostatečně
robustní
aktivity
„měkkých
infrastruktur“
na podporu
jejich rozvoje
K největšímu procentuálnímu nárůstu výdajů na výzkum a vývoj došlo v krajích s
celkově nízkými výdaji na VaV (Karlovarský kraj, Vysočina) a dále zejména v krajích,
kde bylo významně investováno do výzkumné infrastruktury v rámci intervencí OP
VaVpI. V krajích, kde se nachází 3 a více VaVpI centra (Jihomoravský, Středočeský,
Plzeňský, Moravskoslezský, Olomoucký a Liberecký), se výdaje na výzkum a vývoj
zvýšily v průměru dokonce o 105 %, zatímco v Praze a v Pardubickém kraji, kde
žádná centra v rámci OP VaVpI nevznikla, tvořil nárůst výdajů na VaV za uplynulých
deset let jen 24, respektive 29 %.
Graf 50: Výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč)
Zdroj: data ČSÚ, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Uvedený trend až na výjimky odpovídá i změně ve výši veřejných (domácích i
zahraničních) výdajů v jednotlivých krajích zobrazené v následujícím grafu. Zatímco
v Praze vzrostly veřejné výdaje v tomto období pouze o 14 %, v regionech s vyšší
mírou investic v OP VaVpI vzrostly veřejné výdaje do VaV o 76 % a ve
Středočeském kraji bylo v roce 2016 na výzkum a vývoj vynakládáno dokonce o 120
% více veřejných prostředků než v roce 2007. Ve dvou krajích s celkově nízkou
intenzitou výzkumu a vývoje (Vysočina, Karlovarský kraj) došlo k poklesu výše
veřejných výdajů investovaných do VaV.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 105
Graf 51: Celkové veřejné výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč)
Zdroj: EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Ve stejném období jako nárůst výdajů na výzkum a vývoj lze sledovat také vývoj
počtu zaměstnanců pracujících ve výzkumu a vývoji v jednotlivých krajích.
Následující graf udává tuto změnu u všech pracovníků VaV (včetně soukromého
sektoru) v procentech celých pracovních úvazků ve VaV.18 Zatímco v krajích se
třemi a více podpořenými projekty OP VaVpI vzrostl počet pracovních úvazků v
průměru o 58 % (v Jihomoravském kraji téměř dvojnásobně), v krajích bez projektů
OP VaVpI, znázorněných v grafu červeně, došlo jen k velmi mírnému nárůstu počtu
pracovních míst ve VaV (Pardubickém o 7 %, v Praze o 6 %).
Graf 52: Nárůst počtu zaměstnanců VaV mezi lety 2007 a 2016 (% FTE)
Zdroj: EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Z hlediska počtu podniků provádějích výzkum a vývoj se největší nárůst odehrával
v krajích, kde se nacházejí tři nebo více výzkumných center vybudovaných z
prostředků OP VaVpI. Zatímco v Praze se počet podniků provádějících VaV zvýšil
v letech 2007 – 2016 pouze o 15 % a v Karlovarském a Pardubickém kraji o 19 %,
v Libereckém, Středočeském a Plzeňském kraji přesáhl nárůst počtu těchto podniků
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 106
50 %. V absolutní hodnotě se nejvíce zvýšil počet podniků s vlastním výzkumem či
vývojem v Jihomoravském (+ 119) a ve Středočeském kraji (+ 84).
Graf 53: Nárůst počtu podniků provádějících VaV v letech 2007 – 2016 (kraje se 100 a více VaV podniky)
Zdroj: data ČSÚ, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Rozdíly v inovační výkonnosti krajů dokládá také Regional Innovation Scoreboard
Evropské komise. Z výsledků za rok 2019, že nejsilnějším regionem je Praha, která
je zařazena do kategorie silných inovátorů. Další regiony (kategorie NUTS II) jsou
průměrnými inovátory. Nejslabším z tohoto pohledu je region Severozápad
(Karlovarský a Ústecký kraj). Jak vyplývá z níže uvedené tabulky, čtyři regiony se
v období 2011 – 2019 zhoršují a čtyři regiony se zlepšují.
Obrázek 1: Regional Innovation Scoreboard 2019 – Czechia
Zdroj: Evropská komise, Regional Innovation Scoreboard 2019
Naopak z rozhovorů s některými experty vyplynulo, že nevnímají rozdíly mezi
jednotlivými regiony jako závažný problém. Podle těchto expertů jsme malá země,
regiony máme velmi malé a není realistické očekávat, že v každém kraji bude
špičkový výzkum, protože dobrý výzkum má přirozenou tendenci se koncentrovat
(jako všechny znalostně intenzivní aktivity).
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 107
Zároveň však vyplynulo, že je spíše problémem rozdílná a v mnoha případech
nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních systémů, která přímo nemusí
souviset s kvalitou veřejného výzkumu a vývoje. Existují regiony s kvalitním
veřejným výzkumem, které ale postrádají potřebným způsobem rozvinutý inovační
ekosystém. Zároveň však existují i regiony, kde inovační ekosystém rozvinutý je, i
když zrovna daný region nevyniká v kvalitě a rozsahu veřejného výzkumu a vývoje.
Problémem je také provázanost mezi aktéry inovačního ekosystému na národní
(celostátní) úrovni.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 108
Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj
silná stránka
Existence
kvalitních
výzkumných
zařízení a
infrastruktury
vybudované
nebo
modernizovan
é v posledních
letech (ve
veřejném i
podnikovém
sektoru)
Silnou stránkou českého systému výzkumu a vývoje je existence kvalitních
výzkumných zařízení a infrastruktury vybudované nebo modernizované v
posledních letech (ve veřejném i podnikovém sektoru). Ve veřejném VaV byla tato
infrastruktura vybudována zejména v rámci programového období strukturálních
fondů EU 2007-2013.
Jedním z hlavních cílů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-
2013 bylo v rámci prioritních os 1 a 2 tohoto programu posílit výzkumný a vývojový
potenciál ČR prostřednictvím rozsáhlých investic do budování nových a podpory
stávajících výzkumných center. Celkem v rámci toho programu bylo vybudováno 8
center excelence a 40 regionálních výzkumných center. Souhrnně se o těchto
výzkumných centrech mluví o jako tzv. VaVpI centrech. Tato centra tak doplnila již
existující výzkumná centra, infrastruktury a zařízení, respektive zvýšila jejich
kvalitu.
Jak vyplývá ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 –
2013 v oblasti výzkumu a vývoje, intervence odpovídaly původnímu zaměření.
Centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z
největších hendikepů českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj.
nedostatečná infrastrukturní a přístrojová vybavenost. Podpořená centra tak v
současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy i světové
úrovně.
Z hlediska orientace a zacílení center je nezbytné poukázat na odlišnou motivaci
center zaměřených na špičkový výzkum (zejména centra excelence a některá
regionální výzkumná centra) a na aplikovaný výzkum (zejména regionální
výzkumná centra a částečně některá centra excelence).
Obrázek 2: Přehled podpořených center z programu OP VaVpI
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 109
Zdroj: EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
příležitost
Využití kvalitní
a špičkově
vybavené
výzkumné
infrastruktury
pro
ekonomickou
transformaci,
navázání
mezinárodní
spolupráce,
zvýšení kvality
a efektivity
veřejného
výzkumu a
provázanosti
výzkumu s
poptávkou
firem a
V návaznosti na vybudovanou výzkumnou infrastrukturu tak je velkou příležitostí
její využití pro ekonomickou transformaci, navázání mezinárodní spolupráce,
zvýšení kvality a efektivity veřejného výzkumu a provázanosti výzkumu s poptávkou
firem a společnosti po inovacích.
Moderní výzkumné infrastruktury mají příležitost nalákat špičkové výzkumníky
z Česka i zahraničí, což celkově může vést ke zvýšení excelence a kvality výzkumu.
To pak může být doprovozeno zvýšením intenzity mezinárodní spolupráce, stejně
jako spolupráce s aplikačním (podnikatelským) sektorem. V důsledku tak může
v případě vzniku a rozvoje inovačních ekosystémů dojít k vyšší inovační poptávce
firem a jejich zvýšení přidané hodnoty.
Ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti
výzkumu a vývoje vyplývá, že Centrům excelence a některých regionálním
výzkumným centrům podpořeným z OP VaVpI se postupně daří etablovat
na evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních mezinárodních
projektů. Evaluace potvrdila, že byla, dle původních předpokladů, podpořena
pracoviště s vyšším potenciálem. Intervence pak umožnily další rozvinutí tohoto
potenciálu. Jak ukazují výsledky hodnocení, vedle nejmodernějšího vybavení, které
mohou centra svým partnerům nabídnout, je zásadní i aktivní propagace a
budování PR v zahraničí. Centrům se tak postupně daří zvyšovat povědomí o své
existenci a možnostech mezi potenciálními partnery.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 110
společnosti po
inovacích
Internacionalizaci center orientovaných na excelentní základní výzkum přispívá
také zajištění působení významného podílu zahraničních vědců, které je však
spojeno s omezeními ohledně významně zvýšených nákladů na mzdy a
administrativními a kulturními překážkami. Některá centra také začínají vytvářet po
vzoru zahraničních institucí mezinárodní poradní orgány složené z expertů v oboru.
Na spolupráci s aplikační sférou se primárně orientují regionální výzkumná centra
a částečně i některá centra excelence. Spolupráce s aplikační sférou probíhá
kromě jiných módů především na bázi kolaborativního a smluvního výzkumu.
V budoucnosti lze předpokládat v důsledku provedených intervencí pozitivní
přínosy v několika směrech. V první řadě se jedná o zvýšení počtu i kvality
publikačních výstupů. Díky modernizaci infrastrukturního vybavení se podařilo
přilákat zahraniční vědce a pracovníky – tento trend se do budoucnosti může
prohlubovat. Ukazuje se, že vyšší stupeň internacionalizace může přispět k lepšímu
publikačnímu výkonu – zahraniční pracovníci mohou využít svých kontaktů, články
a publikace s autory z více zemí mají větší šanci na publikování atd. Stejně tak
může dojít ke zvýšené spolupráci se zahraničními subjekty, které mohou následně
vést k většímu množství kvalitních publikačních výkonů.
Přínosy se postupně projevují také ve větším zapojení VaVpI center do
mezinárodních projektů (partnerům nabízíme moderní infrastrukturu a přístrojové
vybavení) a ve zvýšení úspěšnosti v prestižních mezinárodních soutěžích. Obecně
byl tento trend zatím potvrzen například ziskem 5 ERC Starting Grants pro Českou
republiku v srpnu 2018.104
příležitost
Vznik a rozvoj
technolo-
gických a
inovačních
gravitačních
center / hubů
kolem
výzkumných
center
(nad)národníh
o významu) -
vznik/příchod
technolo-
gických firem a
souvisejících
služeb
V návaznosti na vybudovanou výzkumnou infrastrukturu je významnou příležitostí
vznik a rozvoj technologických a inovačních center (hubů, klastrů) v jejich blízkosti,
které budou atraktivní pro příchod technologických firem zaměřených na aktivity
výzkumu, vývoje a inovací nebo budou podněcovat vznik nových firem.
Příkladem může být například tzv. StarCluster v okolí Dolních Břežan jižně od
Prahy, který staví na propojení špičkové vědy a aplikovaného výzkumu,
technologických a inovativních firmách a atraktivním a bezpečném prostředí pro
život i podnikání. Konkrétně se jedná o vědecko-technologický klastr, tvořený silnou
komunitou výzkumných organizací, firem, investorů a nadšených lokálních patriotů.
Eko-systém, který patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám Evropské unie a byl
ohodnocen jako investičně atraktivní region roku 2016.105
Dalšími příklady jsou úspěšně se rozvíjející a fungující Jihomoravské inovační
centrum v Brně a Moravskoslezské inovační centrum v Ostravě. Tato centra
poskytují také řadu služeb pro technologické a inovativní firmy (od pronájmu prostor
po konzultace a poradenství) a také mají vlastní programy podpory zaměřené
zejména na rozvoj malých a středních firem.
hrozba
Náročnost
údržby a
dalšího rozvoje
vybudované
Vedle řady příležitostí spojených s existencí kvalitní výzkumné infrastruktury
existují i jisté hrozby, zejména z hlediska jejich dalšího rozvoje a (finanční)
náročnosti jejich údržby.
Problematice finanční udržitelnosti a dalšího rozvoje vybudované infrastruktury se
věnovala závěrečná zpráva Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013
v oblasti výzkumu a vývoje. Vyhodnocení finanční udržitelnosti nově vybudovaných
104 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 4-5, 65 105 http://www.star-cluster.cz/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 111
výzkumné
infrastruktury
VaVpI center podle této zprávy jednoznačně vyvrací představu, „že centra by si na
sebe měla vydělat“. Ukazuje se, že špičková věda vyžaduje zvýšené finanční
nároky – tj. na zahraniční pracovníky, průběžnou modernizaci vybavení,
mezinárodní spolupráci, odpovídající profesionální administrativní podporu atd. Z
tohoto hlediska je nezbytné nastavit vhodný systém financování center po ukončení
Národních programů udržitelnosti (NPU I a II) po roce 2020. Zásadním zjištěním je,
že centra už nyní nedokáží (ani s NPU) generovat prostředky na reinvestice, které
zajistí udržitelnost jejich špičkového postavení z hlediska infrastruktury a přístrojů.
Udržitelnost VaVpI center lze nahlížet ze dvou aspektů. Prvním aspektem je věcná
udržitelnost centra jako určité samostatné entity a druhým aspektem je zajištění
finančních zdrojů na provoz a další rozvoj centra.
Možnými zdroji financování VaVpI center jsou zejména:
► Institucionální podpora
► Účelové prostředky (granty a dotace; NPU, TAČR apod.)
► Zahraniční veřejné zdroje (realizace mezinárodních, zejm. evropských
projektů – rámcové programy)
► Příjmy ze smluvního výzkumu od soukromého sektoru
► Příjmy z transferu znalostí (licenční poplatky za chráněné výsledky –
patenty, užitné vzory, know-how)
► Příjmy z pronájmů apod.
V současné době sehrává významnou roli ve finanční udržitelnosti center účelová
podpora Národního programu udržitelnosti I a II (42 center v NPU I a 6 center v
NPU II), v rámci kterého bude poskytována podpora VaVpI centrům do roku 2020.
Účelová podpora a NPU společně s účastí na projektech podpořených z národních
zdrojů (zejm. TAČR, GAČR, MPO) pak tvoří největší podíl na celkovém příjmu
center. U ¾ center účelová podpora pokrývá přes 45 % celkových příjmů a u
poloviny center více než 59 %. Většina center tedy zajišťuje své financování na
základě NPU a účasti na projektech financovaných z národních zdrojů nebo
národních programů Fondů EU.
Významné rozdíly ve financování jsou mezi centry z hlediska institucionální
podpory. U čtvrtiny center institucionální podpora pokrývá do 7 % jejich příjmů a
naopak u čtvrtiny center pokrývá 18 až 49 % příjmů. V průměru srovnání mezi 28
centry založenými VŠ a 9 centry založenými AV ČR neukazuje výrazné rozdíly.
Centra VŠ mají 12% podíl institucionálního financování a centra AV ČR dosahují
15% podílu.
U většiny z center řešených v rámci případových studií institucionální podpora
pokrývá 10 až 15 % celkového rozpočtu. Nadprůměrný podíl institucionální podpory
má z řešených center v rámci případových studií RCPTM (27,7 %) a naopak
podprůměrný Membrain (7,5 %). Zanedbatelný podíl institucionálního financování
má FNUSA-ICRC (1,8 %), které spadá pod fakultní nemocnici.
Z rozhovorů se zástupci center v rámci případových studií se ukázalo, že
institucionální podpora tvoří pro centra základ jejich financování z hlediska zajištění
potřebného vnímání jistoty a kontinuity. Podporu z NPU vnímají centra spíše jako
určitou formu institucionálního financování, resp. tak, že NPU by měl být po jeho
ukončení nahrazen institucionální podporou. Řada center stávající situaci, kdy není
zřejmé pokračování NPU, vnímá jako velmi nejistou a rizikovou. Zejména na
FNUSA-ICRC byla patrná vysoká míra nejistoty s tím, že hrozí riziko odlivu
kvalitních zahraničních výzkumníků.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 112
Příjmy ze zahraničí, resp. z účasti na projektech financovaných ze zahraničních
veřejných zdrojů, jsou pro řadu center významné, přestože dosahují maximálně 18
% celkových příjmů centra. V průměru příjmy ze zahraničních veřejných zdrojů
pokrývají 8 % rozpočtu CE a 3 % rozpočtu RVC. Mezi centry v rámci každé z těchto
skupin ale existují významné rozdíly. U ½ center podpořených z VaVpI pokrývají
příjmy ze zahraničí méně než 2 % jejich příjmů.
Očekávaná struktura finančních příjmů center v roce 2021, na základě průzkumu
MŠMT realizovaného v roce 2018, ukazuje oproti stávající situaci zejména přesun
zdrojů z účelové do institucionální podpory. Jedná se zejména o výše zmiňovanou
situaci ohledně ukončení NPU v roce 2020. Polovina center předpokládá, že v roce
2021 navýšenou institucionální podporou pokryje přes 27 % příjmů (nyní je medián
12 %). Čtvrtina center předpokládá pokrytí svých příjmů z institucionální podpory z
více než 55 %.
Kromě výše uvedené nejistoty ohledně pokračování NPU vyplynulo z případových
studií významné zjištění ohledně financování, a to nedostatek prostředků na
reinvestice. Přestože centra dokážou financovat svou činnost (i díky NPU),
nedokážou generovat přebytky, které by jim následně umožnily financovat
reinvestice v podobě údržby a obnovy pořízeného vybavení tak, aby se udržela na
technologické špičce.106
106 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 54-58
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 113
Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace
slabá stránka
Slabé
zapojení do
komunitárních
programů,
slabá
internacio-
nalizace
Přestože dochází k postupnému zlepšování, stále je český veřejný výzkum slabě
zapojen do komunitárních programů a také vykazuje oproti vyspělým zemím menší
zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce.
To se odráží zejména v nízkém čerpání zdrojů z evropských komunitárních
programů (ve stávajícím období jde zejména o program Horizon 2020). Příčiny
tohoto stavu mohou být například nízká kvalita podávaných výzkumných projektů,
chybějící systémové pobídky k účasti v mezinárodních programech (na úrovni
celého systému i jednotlivých institucí) nebo také dostatek financí na výzkum a vývoj
z národních prostředků, na které je zároveň jednodušší dosáhnout.
Obrázek 3: Vítězové a poražení (v čerpání z programu Horizon 2020)
Zdroj: Nature, https://www.nature.com/articles/d41586-019-01566-z
Z výše uvedeného grafu je vidět, že Česko do programu Horizon 2020 více přispívá,
než kolik z něho čerpá. Zároveň je patrné, že v tomto ohledu patříme mezi šest
nejhorších zemí Evropské unie. Česká úspěšnost v programu Horizon 2020 i v jeho
předchůdci Rámcovém programu 7 se v posledních letech v podstatě zásadně
nemění. Mezi příčinami tohoto stavu může být i fakt, že je pro české výzkumné týmy
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 114
obtížné proniknout do etablovaných (západo)evropských sítí výzkumných konsorcií,
která tyto projekty opakovaně získávají.
Graf 54: Celková česká účast a úspěšnost v FP7 a H2020
Zdroj: data eCorda (TC AV), graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje
Zajímavé závěry z hlediska motivace a překážek účasti v mezinárodních
programech přináší Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti
výzkumu a vývoje. Podle závěrečné zprávy z Ex-post evaluace potvrdily realizované
případové studie, že nízká úspěšnost a angažovanost českých institucí v rámcovém
programu je částečně dána poměrně nízkou motivací institucí o získání takového
projektu. Vysoká konkurence ve výzvách, nedostatečná znalostní základna a
kapacita administrativních týmů a z pohledu žadatelů tedy vyšší náročnost podání
žádosti a někdy také vyšší míra kofinancování vedou k tomu, že se centra zaměřují
především na národní zdroje a/nebo zdroje ESIF (OP VVV), které jsou, alespoň
zatím, dostupnější a vyžadují menší úsilí.
Zatímco pro centra excelence je podpora z evropského programu klíčová, aplikačně
zaměřená regionální centra díky svým odlišným cílům spíše tíhnou k národnímu
financování a zejména spolupráci s aplikační sférou. Ani do budoucna některá
regionální centra nepředpokládají, že by se zdroje z rámcového programu staly
výraznou položkou rozpočtu centra a považují je spíše za otázku prestiže a známky
excelence vědy. V některých případech právě aplikačně zaměřená centra pociťují
nepřiměřený tlak na zahraniční spolupráci ze strany poskytovatelů podpory. Pro tato
centra je obtížné vůbec získat zahraničního partnera, který by byl ochotný společný
projekt podat. Důvodem může být opět menší zahraniční orientace regionálních
center a tedy slabší osobní vazby, na kterých mnohdy spolupráce stojí. Respondenti
také zmiňovali zatím nízkou atraktivitu a prestiž českého výzkumu v mezinárodním
prostředí.
Naopak centra zaměřená na špičkový základní výzkum častěji považují projekty
v rámcových programech za relevantní a do budoucna nezbytný zdroj svého
financování. Poukazují také na to, že účast v rámcovém programu by měla být
prestižní záležitostí (stejně jako je tomu v zahraničí), a nikoli podmínkou zajištění
financování centra. Za účelem získání partnerů se tato centra více věnují PR
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 115
aktivitám a budování svého jména. V některých případech jsou již také sama
oslovována zahraničními partnery ke spolupráci.
Dalším důvodem nízké úspěšnosti ve výzvách je často nedostatečná kapacita a
malá znalostní základna administrativních pracovníků na českých VaV institucích,
kteří poskytují podporu vědeckým pracovníkům při předkládání projektů do
rámcových programů. Existence specializovaného projektového oddělení, které se
této činnosti systematicky věnuje a některým centrům se ho podařilo zřídit, pozitivně
ovlivňuje úspěšnost centra ve výzvách. Centra podpořená z OP VaVpI se v tomto
směru ukazují jako progresivnější oproti zaběhlé situaci v rámci mateřských
organizací, na kterých je podpora vědeckým pracovníkům mnohdy jen minimální
nebo žádná. Buď se předpokládá, že si vědecký pracovník de facto vše obstará a
zařídí sám, nebo potřeba předkládání projektů do mezinárodních soutěží není ani
pociťována. V případě některých center, kdy kapacita mateřské organizace (fakulty)
na tuto činnost nestačí nebo není zajišťována vůbec, dochází k najímání externích
odborníků, kteří jsou schopni tyto projektové žádosti zpracovat.107
Tyto závěry potvrzuje také studie Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí
s programy ESI fondů. Z té vyplývá, že hlavními důvody nepodání žádosti
v programu Horizon 2020 jsou nadměrná zátěž přípravy žádosti (administrativní,
časová) a nedostatečné kapacity organizace k přípravě žádosti.
Graf 55: Důvody k nepodání žádosti
Zdroj: EY, Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí s programy ESI fondů
Jeden z indikátorů internacionalizace výzkumu a zároveň významné měřítko kvality
publikací je působení českých autorů v mezinárodních autorských kolektivech
vědeckých publikací. V posledních pěti letech došlo ke zvýšení podílu kvalitních
107 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 26-27
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 116
publikací vytvořených v mezinárodním kolektivu autorů, oproti výhradně českým
publikacím. Nicméně stále jsme podle European Innovation Scoreboard 2019
v parametru International scientific co-publications na 91 % průměru Evropské unie.
Graf 56: Podíl vědeckých publikací vytvořených mezinárodními autorskými týmy v zemích EU a OECD
Zdroj: Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
Slabá internacionalizace českého výzkumu se odráží i v relativně nízkém počtu
zahraničních výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá z nejnovějších dat
Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském sektoru působilo 10 %
pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %. Zároveň však jsou největší
skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.
Mezi příčinami tohoto stavu je zejména nedostatečná připravenost výzkumných
institucí na fungování se zahraničními pracovníky, ať už se to týká jazykové
vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou v češtině, podpůrný personál
neumí cizí jazyky apod.), platové úrovni, kvality řízení lidských zdrojů nebo podpory
zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek, zaměstnání
pro partnera nebo partnerku apod.).
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 117
Graf 57: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků
Zdroj: Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018
příležitost
Využití
finančních
prostředků a
nástrojů
komunitárních
programů
Vzhledem k obecně nízké míře zapojení do komunitárních programů je příležitostí
využít prostředky, které v novém rozpočtovém období v těchto nástrojích budou
k dispozici. Česká republika obecně těchto nástrojů využívá velmi málo a vzhledem
k tomu, že například nový program v oblasti VaV Horizon Europe má podle
předpokladů disponovat s rozpočtem až 100 mld. EUR, je na místě motivovat české
výzkumníky a podniky k co největšímu zapojení do tohoto programu.
Cílem pak není jen využít tento rozpočtový balík prostředků, ale také navázat
mezinárodní partnerství a obecně tak přispět ke zvýšení kvality výzkumu
a následnému uplatnění výsledků VaVaI v praxi.
hrozba
Uzavřenost
českého
výzkumného
prostředí v
případě
marginalizace
mezinárodní
spolupráce a
obecného
nedostatku
lidských
zdrojů
Pro český veřejný výzkum a vývoj je hrozba vzniku jisté uzavřenosti českého
výzkumného prostředí v případě marginalizace mezinárodní spolupráce a obecného
nedostatku lidských zdrojů. Tato hrozba podobně jako některé další vyplynula
zejména z rozhovorů s experty. Je tím míněno riziko, kdy z různých důvodů (např.
v případě zvyšující se neúspěšnosti v mezinárodních projektech podpořených
komunitárními programy EU, nevhodně nastavené metodiky hodnocení výzkumných
pracovišť a podobně) se český výzkum a výzkumná komunita „uzavře“ a ztratí
potřebná propojení na zahraniční výzkumné instituce a týmy. V důsledku toho by
hrozil propad v kvalitě výzkumu, snížení jeho relevance, což by v budoucnu mohlo
mít další nepříznivé socio-ekonomické dopady.
Obdobný efekt by mohlo mít i jisté „zakonzervování“ české výzkumné komunity ve
smyslu nedostatečného zapojování nových výzkumníků a výzkumnic – ať už obecně
z důvodu nedostatku personálních kapacit, nebo z důvodu nedostatečně
atraktivního pracovního prostředí ve výzkumné sféře pro domácí i zahraniční
studenty a výzkumníky.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 118
Řízení výzkumu a vývoje
slabá stránka
Kompliko-
vanost a
roztříštěnost
systému řízení
a financování
VaVaI
V Národní politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020
se v analytické části konstatuje, že přetrvávajícím rysem řízení systému VaVaI je
roztříštěnost a nejednoznačné vymezení kompetencí jednotlivých správních orgánů.
Nepřehlednost kompetencí v systému řízení VaVaI se odráží v resortismu a v
celkové nespolupráci mezi jednotlivými aktéry.
Současný systém řízení VaVaI se vyznačuje poměrně nepřehlednou situací v úloze
a odpovědnostech jednotlivých orgánů státní správy za dílčí aspekty řízení
a implementace výzkumné a inovační politiky (v některých případech dvojkolejnost
MŠMT a RVVI). RVVI, jakožto odborný a poradní orgán vlády složený z předních
odborníků základního výzkumu, aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, plní podle
platného zákona řadu exekutivních funkcí spojených s výkonem státní správy
v oblasti VaVaI, které by příslušely ústřednímu správnímu úřadu.
Mezi cíle uvedeného dokumentu tak patřilo vytvořit funkční systém řízení VaVaI.
Konkrétně bylo cílem vytvořit systém řízení VaVaI s jednoznačným vymezením rolí
a kompetencí jednotlivých orgánů, funkční koordinací jejich aktivit v tomto systému
a odpovídajícími personálními kapacitami pro zabezpečení koncepční činnosti
ve VaVaI a provázání politiky VaVaI s resortními politikami. Systém řízení VaVaI
musí rovněž zajišťovat efektivní koordinaci národních a mezinárodních aktivit v této
oblasti tak, aby byly účelně a synergicky využívány domácí a zahraniční veřejné
prostředky na VaVaI a úspěšně prosazovány zájmy České republiky v ERA.108
Tento cíl měl pak bych konkrétně naplněn realizací mimo jiné těchto opatření: (i)
Vytvořit ústřední správní úřad pro VaVaI a (ii) Vymezit kompetence a postavení
TA ČR a dalších institucí v systému podpory VaVaI.
Ad (i) Z dokumentu Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění
opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 –
2020 vyplývá hodnocení, že toto opatření bylo formulováno v politické situaci, která
byla nakloněna vzniku ministerstva pro vědu, výzkum a inovace. Změna rozložení
politické síly v Poslanecké sněmovně po parlamentních volbách v roce 2017 vedla
k odklonu u centralizace řízení systému VaVaI prostřednictvím samotného
ministerstva (resp. centrálního úřadu). Centrální orgán státní správy pro VaVaI
vytvořen nebyl. V Aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České
republiky na léta 2016 – 2020 bylo toto opatření vypuštěno.
Ad (ii) Opět z dokumentu Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení
plnění opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta
2016 – 2020 Kompetence v systému podpory VaVaI jsou definovány zákonem č.
130/2002 Sb., o podpoře VaVaI). Úloha TA ČR v systému podpory měla být jasněji
vymezena v nově připravovaném zákonu o podpoře VaVaI. Nový zákon byl
připraven, avšak nebyl projednán vládou. V Aktualizaci Národní politiky výzkumu,
vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020 bylo toto opatření po mírné
úpravě ponecháno.109
Z výše uvedeného vyplývá, že stav komplikovaného a roztříštěného systému řízení
a financování VaVaI trvá a musí být dále řešen. Obdobný názor zastává také
Evropská komise, která ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že
108 Úřad vlády ČR; Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 25, 34-36 109 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 4-6
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 119
v důsledku nedávných institucionálních změn se odpovědnost za výzkum a inovace
dále rozdělila mezi různé vládní orgány a celková koordinace je omezená.110
Regionální úroveň strategického řízení VaVaI, která musí doplňovat národní úroveň
a jejíž struktury byly vybudovány zejména v programovém období 2014 - 2020, je
stále ve většině krajů nedostatečně ukotvena. V zemích a regionech, které patří k
inovačním lídrům, představuje „měkká infrastruktura“ podporující nové nápady,
sdílení a šíření znalostí či koncentraci talentů významné aktivum. Některé globální
firmy cíleně umisťují do regionů s rozvinutou infrastrukturou tohoto typu své
výzkumné, vývojové a další strategické kapacity. Ty pak dále stimulují (nejen)
ekonomický rozvoj těchto regionů a zemí.
V ČR je inovační politika pro většinu regionů zatím novou agendou, se kterou v
uplynulých letech teprve začínaly. Systematicky a dlouhodobě se podpoře
inovačního prostředí věnuje zejména Jihomoravský kraj, který slouží jako inspirace
pro ostatní regiony. Dle analýz je třeba rozvoj inovačních ekosystémů na regionální
úrovni nepřerušeně a systematicky podporovat prostřednictvím soustředěné
inovační strategie více než 10 let, než jsou regionální řídicí/podpůrné struktury a
nástroje dostatečně stabilizované a mohou přinášet měřitelné výsledky.111
Na národní úrovni je také patrná absence efektivních mechanismů a funkčních
nástrojů pro řízení a koordinaci realizace politiky VaVaI, což má značný dopad na
celý systém VaVaI. Rezervy existují také ve strategické orientaci/prioritizaci systému
financování VaVaI, která by reflektovala a akcentovala priority/domény inteligentní
specializace a zároveň nezaostávala v řešení aktuálních společenských výzev.
Dále nejsou dostatečně využíváno hodnocení/evaluace (na různých úrovních) a
moderních metod (analýz trendů, výhledů ad.) a zahraničních dobrých praxí pro
nastavení politiky VaVaI a zaměření/nastavení konkrétních nástrojů podpory.
slabá stránka
Zastaralá
legislativa,
vysoká
administrativní
zátěž a
formalistický
přístup
Nový zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který byl připravován za působení
místopředsedy vlády pro VVI Pavla Bělobrádka, nakonec nebyl dotažen. Příprava
zásadní novely nebo nového zákona, který by umožnil modernizaci celého systému
podpory VaVaI, včetně například snížení doby "time to grant" nebo snížení
administrativní zátěže, zatím nezačala. Nicméně je to jedním ze záměrů Inovační
strategie České republiky 2019-2030 a příprava nové legislativy podle aktuálních
informací již probíhá.
Vysoká administrativní zátěž souvisí také s výše uvedenou komplikovaností
a roztříštěností systému řízení a financování VaVaI. Vysoké administrativní zátěži
se věnovala také závěrečná zpráva Ex-post evaluace programového období 2007 –
2013 v oblasti výzkumu a vývoje.
Tato zpráva konkrétně uvádí, že systém administrace a realizace projektů označili
příjemci a aktéři celého systému jako jeden z nejvíce problematických aspektů
realizace projektů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013.
Bohužel zkušenosti z administrace OP VaVpI a OP VK (z různých důvodů) nebyly
dostatečně zohledněny ani v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání
2014-2020. Výsledkem je podle většiny aktérů to, že formální požadavky ze strany
poskytovatele (jak v rámci realizace projektů, tak rámci udržitelnosti a monitorování)
110 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 42 111 Vyhodnocení výzvy Smart Akcelerátor (ŘO OP VVV, 2018); Vyhodnocení celkových přínosů Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (Technologické centrum AVČR, Technopolis Group, IREAS centrum, 2018)
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 120
konzumují čas výzkumných týmů, který by jinak věnovali jiným činnostem, nebo
zvyšují počet pracovníků a náklady na administrativní zajištění projektů.112
Uvedený příklad OP VaVpI je dostatečně ilustratorní. Neplatí automaticky v plné šíři
o všech ostatních dotačních programech, nicméně i v nich je míra administrativní
zátěže značná, stejně jako v dalších oblastech řízení a realizace VaV. Částečně je
na vině zastaralá legislativa, částečně pak přístup poskytovatelů a částečně i vnitřní
pravidla a postupy jednotlivých výzkumných organizací.
hrozba
Nedostatečná
koordinace a
spolupráce
všech aktérů
ve VaV
Se slabými stránkami českého veřejného výzkumu a vývoje, konkrétně se
zastaralou legislativou, administrativní zátěží a komplikovaností a roztříštěností
systému řízení a financování VaVaI, souvisí také hrozba vzrůstající nedostatečnosti
koordinace a spolupráce všech relevantních aktérů ve VaV. Tento stav by mohl vést
například k:
► nesrozumitelnosti a nepochopení, kam stát svými politikami a strategiemi
směřuje, respektive chce směřovat;
► duplicitám a překryvu činností jednotlivých zapojených institucí
(ministerstev, agentur, krajů atd.);
► protichůdným aktivitám, kdy různé podporované politiky a nástroje ve
výsledku jdou svým charakterem a očekávanými (případně naopak
výslednými) dopady navzájem proti sobě.
To vše pak by ve výsledku mohlo vést obecně k neefektivitě vynakládaných
veřejných prostředků a zhoršení kvality veřejného výzkumu a vývoje.
hrozba
Nevhodné
nastavení
nových
nástrojů
podpory VaV
(Fondů EU a
národních
programů)
S hrozbou nedostatečné koordinace a spolupráce všech aktérů ve VaV přímo
souvisí (nebo na něj navazuje) konkrétnější hrozba nevhodného nastavení nových
nástrojů podpory VaV, a to jak v rámci Fondů EU, tak v národních programech
podpory VaV. V takovém případě by se jednotlivé nástroje podpory mohly překrývat
(být duplicitní), hrozbou také je zaměření těchto nástrojů nevhodným směrem (tj.
například v rozporu s analýzami a principy evidence base policy). Hrozbou také je
naopak nepokrytí všech potřebných problémů a oblastí s potenciálem rozvoje
potřebnými nástroji nebo jejich nastavením tak, že nebudou mít potřebné účinky.
Riziko výskytu této eventuality může být obecně sníženo zejména vhodnou změnou
systému řízení a financování VaVaI z hlediska jeho komplikovanosti a roztříštěnosti
a samozřejmě také zajištěním dostatečné koordinace a spolupráce všech
relevantních aktérů ve VaV.
slabá stránka
Nejasná /
složitá
pravidla pro
vytváření spin-
offs
Dalším projevem nejasných nebo příliš složitých pravidel je oblast vytváření tzv.
spin-off firem. Na základě univerzitního výzkumu v některých případech mohou
vzniknout výstupy vhodné k tržnímu uplatnění prostřednictvím vytvoření
podnikatelského záměru, založení a provozování firmy s majetkovou účastí
univerzity (tzv. spin-off firma). Univerzity však podporují vznik start-up/spin-off spíše
nahodile, protože jsou v akademickém prostředí obecně považovány za rizikové
(neexistuje jasný návod a také se jedná o aktivity nad „běžný“ rámec činností
univerzity a jeho vedení), navíc s touto oblastí nejsou dostatečné zkušenosti.
Jak konstatuje dokument s názvem Spin-off firmy v České republice z roku 2016,
veřejné instituce nemají při svých podnikatelských aktivitách zcela volnou ruku, tak
jako by tomu bylo v případě soukromého subjektu. Zakládání spin-off firem
představuje složitý administrativní i finanční proces, jenž může být překážkou pro
112 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 66
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 121
vysoké školy a vědeckovýzkumné instituce pro podporu vzniku těchto firem. Oproti
zahraničí začaly spin-off firmy vznikat na našem území daleko později a nemají zde
takovou historii. Při svém zakládání vychází z poznatků ze zahraničí, musí však brát
v úvahu jiné ekonomické a právní prostředí.
Každá vysoká škola a vědeckovýzkumná instituce, rozhodne-li se jít cestou podpory
komercializace formou zakládání spin-off firem, musí si pro tyto účely zpracovat
vnitřní předpisy pro zakládání spin-off firem. Vedle toho by si měly vypracovat na
podporu jejich zakládání i vlastní metodiky a postupy. Před samotným založením
spin-off firmy, je nutné vyřešit dlouhou řadu otázek, od rozhodnutí, zda je předmět
duševního vlastnictví vůbec vhodný ke komercializaci, jaká bude pro jeho využití
nejlepší forma komercializace, přes přípravu podnikatelského záměru,
rozhodnutí zda vysoká škola či vědeckovýzkumná instituce se bude přímo na
firmě podílet, tedy bude jejím společníkem, jaká bude nejvhodnější právní forma
pro tuto společnost, jak bude předmět duševního vlastnictví firmě poskytnut až
po personální obsazení firmy.
Za účelem komercializace výsledků výzkumu a vývoje mají vysoké školy
a vědeckovýzkumné instituce několik možných cest, jak tak učinit od prodeje
patentů, přes poskytování licencí až po založení vlastní spin-off firmy. Přestože je
možné vložit do základního kapitálu spin-off firmy duševní vlastnictví jako
nepeněžitý vklad, tato možnost není příliš často u českých spin-off firem využívána
a předměty duševního vlastnictví jsou firmám vysokými školami a
vědeckovýzkumnými institucemi poskytovány jinými způsoby, nejčastěji uzavíráním
licenčních smluv. Je to dáno tím, že takto je lépe duševní vlastnictví chráněno pro
případ neúspěšného podnikání spin-off firmy. Nicméně při překonání všech
překážek mohou spin-off firmy přinést svým zakladatelům, jakož i vysokým školám
a vědeckovýzkumným institucím nejen prestiž, ale i finanční prospěch.113
slabá stránka
Nedostatečná
kvalita řízení
výzkumných
organizací
Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného výzkumu
a vývoje nedostatečná kvalita řízení výzkumných organizací. Jedním z důvodů
experty zmiňované nedostatečné kvality řízení výzkumných organizací může být
způsob hodnocení výzkumných organizací, který nedával dostatečně důraz na
kvalitu výsledků (ale spíš na kvantitu) a vlastně celkovým pojetím byl nedostatečným
impulzem pro zlepšování strategického řízení výzkumných organizací (ve smyslu
jejich dlouhodobého koncepčního rozvoje) i ve smyslu rozvoje institucionálního
prostředí dané organizace. Nově vytvořená a již používaná Metodika 2017+ by tento
nedostatek měla napravit, konkrétní přínosy nové metodiky hodnocení výzkumných
organizací však budou zřejmé až s větším časovým postupem.
Nedostatečně kvalitní řízení výzkumných organizací (respektive v tomto případě
spíš nedostatečně rozvinuté institucionální prostředí) se dále projevuje například
v administrativní zátěži výzkumných pracovníků, kdy nefunguje dostatečně
podpůrné zázemí spojené s administrativou dotací a grantových projektů. V jiných
případech pak si samotné výzkumné organizace nastavují takové postupy a
procesy, které vedou k nadměrné administrativní zátěži.
Samostatnou a problémovou oblastí je řízení lidských zdrojů, kde má většina
výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje například v ne zcela vhodně
nastavených kariérních řádech, schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,
výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Ze
strany expertů byla také zmiňována nedostatečná podpora dlouhodobého
113 Kvapilová Alena; Spin-off firmy v České republice, strana 87-88
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 122
profesního rozvoje, nedostatečné podmínky pro skloubení práce a soukromého
života a také otázka akademického inbreedingu. Dále se nedostatečně kvalitní
řízení výzkumných organizací projevuje například také v oblasti spolupráce
s aplikační & komerční sférou, respektive v nedostatečné podpoře komercializaci
výsledků a při uplatňování práv k duševnímu vlastnictví.
Ze strany výzkumných organizací pak je vnímán jako významný problém velmi
vysoká míra závislosti jednotlivců i celých týmů na účelovém financování. S tím
souvisí praktická nemožnost nastavit a uplatňovat kariérní řády a systematicky
pracovat s lidskými zdroji.
příležitost
Využití
Metodiky
hodnocení
výzkumných
organizací a
programů
účelové
podpory
VaVaI 17+ pro
adekvátní
hodnocení
aplikovaného
výzkumu a
využití
výsledků VaV
v praxi
Před vytvořením Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové
podpory výzkumu, vývoje a inovací (Metodika 17+) nebyl aplikovaný výzkum
realizovaný ve veřejném výzkumném sektoru adekvátně hodnocen. Na jednu stranu
předchozí způsob hodnocení vedle nadprodukce zejména článků (a nadprodukce
jejich citací) vedl také k formální tvorbě patentů, které ovšem reálně neměly
komerční uplatnění. Na druhou stranu tento způsob hodnocení výzkumných
organizací nedostatečně vedl výzkumné organizace ke spolupráci s aplikační /
komerční sférou.
Příležitostí tak je využít novou Metodiku 17+ takovým způsobem, aby právě
výzkumné organizace a jednotliví aktéři (vedení výzkumných organizací,
výzkumných týmů i samotní výzkumníci) byli motivování ke spolupráci s komerční /
aplikační sférou, transferu technologií a využití výsledků VaV v praxi.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 123
Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj
příležitost
Rozvoj
poptávky po
inovačních
řešeních ze
strany veřejné
správy a
využití
výsledků VaV
ve veřejné
správě a ve
veřejném
prostoru
(včetně
strategického
plánování,
rozvoje
regionů a
sociálních
inovací),
rozvoj třetí
role univerzit
V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním
ekosystému také stát a státní (veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití
výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky po inovačních řešeních.
Z tohoto pohledu je v českém veřejném prostoru významná příležitost dalšího
rozvoje spolupráce výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití
výsledků výzkumu a vývoje. Samotný termín využití výsledků výzkum a vývoje je do
jisté míry úzce vnímán pouze jako komercializace těchto výsledků, tj. jejich využití
firmami za účelem dosažení zisku. Výsledky VaV však mají často své uplatnění
v nekomerční sféře, tj. ze strany státu, územní samosprávy, dalších subjektů
veřejného sektorů nebo neziskových organizací. V tomto ohledu pak hovoříme o
spolupráci výzkumných organizací s tzv. aplikační sférou.
Příležitostí je mimo jiné využití již existujících výsledků VaV ve veřejném prostoru,
využití odborných kapacit výzkumných organizací pro řešení problémů veřejné
sektoru a podpora inovačních řešení ze strany veřejného sektoru. Zejména poslední
bod může vést ke stimulaci inovačního ekosystému, kde přínosy budou jak
společenského charakteru (lépe a efektivněji fungující veřejná správa), tak z pohledu
rozvoje podnikové sféry z hlediska nových produktů a služeb.
V současné době se ukazuje jako efektivní způsob v některých případech metoda
PCP (Zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi). Metodou předkomerčního
zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací se zabývají téměř všechny evropské
země a značná část z nich ji už také využívá – a to i v rámci společných projektů
PCP podporovaných Evropskou unií. Jedná se například o projekty: „Charm –
zlepšení dopravní průjezdnosti; Silver – soběstačnost ve stáří s pomocí robotiky;
Decipher PCP – mezinárodní elektronická zdravotní „karta“; Cloud for Europe –
cloudové služby pro státní správu.“114
příležitost
Rozvoj
výzkumu
věnujícího se
mega-
trendům,
rozvoj
výzkumu
v oblasti
KETs, nových
technologií a
technologic-
kých trendů
(např. umělá
inteligence,
strojové
učení,
blockchain,
Zdá se, že zaměření nejsilnějších českých vědních oborů se příliš neshoduje se
specializací české ekonomiky. Pouze u Materiálového výzkumu lze předpokládat
silný potenciál pro přenos poznatků výzkumu do praxe ve Strojírenství a kovodělném
průmyslu. Ostatní vědní obory sice kopírují určitou historickou specializaci Česka,
avšak současnému zaměření ekonomiky příliš neodpovídají.115 Na tuto situaci se
však lze dívat též jako na příležitost ke spolupráci veřejného orientovaného a
aplikovaného výzkumu s aplikační sférou (ať už má podobu zavedené inovace nebo
veřejného uživatele typu např. zdravotnický systém), díky které může dojít ke změně
struktury průmyslu a k jeho větší diverzifikaci. Významnou příležitostí proto je rozvoj
výzkumu reagujícího na megatrendy.
Reakce na megatrendy rozhodně patří mezi příležitosti pro veřejný výzkum,
v návaznosti také na podniky, jejich výzkum, vývoj a samozřejmě také pro inovační
aktivity. Jako u dalších příležitostí, mohou megatrendy vést ke vzniku nových trhů,
produkčních řetězců, obchodních modelů, samotných produktů a služeb.
Pro účely analýzy megatrendů byl proveden desk research nejrelevantnějších
analýz, studií a materiálů z poslední doby zabývajících se tímto tématem. Bylo
114 Technologická agentura České republiky; Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích pro potřeby státní správy BETA2, strana 11-12 115 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 202
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 124
rozšířená a
virtuální
realita,
internet věcí,
robotizace a
autonomní
stroje aj.)
identifikováno celkem 15 zdrojů, z nichž některé byly vyhodnoceny jako primární a
detailněji analyzovány z hlediska jejich přístupu k identifikaci megatrendů:
► Technologické centrum AV ČR pro Úřad vlády ČR (2016): Globální
megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje
► EYQ (2018): Megatrends 2018
► OECD (2016): OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016
► WEF (2019): Global Risks Report 2019
► ESPAS (2019): Global Trends to 2030 Challenges and Choices for Europe
Zbylé zdroje byly využity pro vytvoření širokého seznamu cca 140 aspektů
považovaných uvedenými zdroji za současné megatrendy. Těchto 140 megatrendů
bylo následně analyzováno z hlediska jejich podobnosti a společných a dále
rozděleno do 9 dílčích tematických oblastí:
► Demografická změna
► Politika a vláda
► Technologie
► Ekonomika
► Klima/životní prostředí
► Zdroje
► Globalizace
► Zdraví
► Společnost
Uvedené rozdělení není ostré a jednotlivé megatrendy se mohou v některých
aspektech překrývat nebo na sebe vzájemně působit.
Obecně lze konstatovat, že studie soukromého sektoru se zaměřovaly na trhy,
business a nové příležitosti a megatrendy, jež je ovlivňují. Mezinárodní organizace,
Evropskou komisi nevyjímaje, zabíraly širší spektrum, nicméně důraz byl na sociální
oblasti a životní prostředí. Práce z oblasti bezpečnosti pak zdůrazňovaly globální
megatrendy politického charakteru.
Dále je možné konstatovat, že ze všech definic vyplývá, že megatrend má charakter
dlouhodobějšího procesu a ovlivňuje širokou škálu oblastí budoucí podoby našeho
světa. Většina studií vnímá působení megatrendů v časovém horizontu 10 a více let
a případné trendy v kratším časovém horizontu nazývá jinou terminologií (př. viz
ESPAS). Časový horizont pod 10 let se vyskytuje pouze ve studii EY.
EY označuje megatrend jako trend, který je definován současností a utváří
budoucnost prostřednictvím jeho vlivu na podnikání, ekonomiky, různá průmyslová
odvětví, společnost a životy jednotlivců. Časový horizont se pohybuje v rámci 3-10
let.
Technologické centrum AV ČR ve své studii zpracované pro Úřad vlády definuje
megatrendy jako dlouhodobé transformační procesy, které v delším časovém
horizontu ovlivňují naše myšlení, aktivity, organizace společnosti a budoucí realitu
světa. Megatrend se vyvíjí dlouho dobu, řádově desítky let, a většinou je kolektorem
řady navzájem se podporujících a doplňujících dílčích trendů.
OECD definuje megatrend jako rozsáhlé společenské, ekonomické, politické,
environmentální a technologické změny, které sice působí pomalu, ale pokud
„zakoření“, mají velmi hluboký a přetrvávající dopad na veškeré, a to nejen lidské,
aktivity, procesy a vnímání. Očekává se, že budou mít silný dopad na výzkumné a
inovační systémy v následujících 10-15 letech a více.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 125
Studie ESPAS definuje megatrendy jako jevy, které již probíhají a je téměř nemožné
je změnit v následující dekádě. Jsou to nezvratitelné jistoty, které nyní máme.
Časový horizont 10 let a více.
Trendem je dle WEF dlouhodobý proces, který již probíhá a může zesílit globální
rizika a/nebo mění vztah mezi těmito riziky. Může mít pozitivní i negativní dopady.
Rizikem je pak událost, která v případě, že nastane, bude mít výrazné negativní
dopady na mnoho zemí nebo odvětví v následujících 10 letech.
Informace týkající se Key Enabling Technologies uvádíme na straně 76.
příležitost
Propojování
společen-
ských a
huma-nitních
věd a umění
s tech-nickými
obory,
podpora
interdisci-
plinarity
Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a
multidisciplinárních přístupů, propojování společenských a humanitních věd
s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to vše právě s ohledem na
existující megatrendy a společenské výzvy.
Mění se společenské trendy a životní styl. Na významu získává psychosociální
rozvoj člověka, rozvoj jeho “měkkých” dovedností. Do popředí vstupují etické
základy společenské koexistence založené na toleranci, vzájemném respektu,
odpovědnosti a nediskriminace s ohledem na rasu, etnický původ, národnost,
pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či
světový názor, které prostupují všemi oblastmi identifikovanými v tomto programu.
Výzvy a příležitosti, které s sebou nese 21. století, mají dopad na fyzické i duševní
zdraví člověka.
Dynamické společenské změny jsou poháněny mj. i rozvojem digitalizace, internetu
věcí, internetu služeb, virtuální reality, robotizace, kybernetiky nebo umělé
inteligence a dalších nových technologií. Ty mají – kromě ekonomických dopadů – i
dopady na pracovní, sociální a kulturní život člověka.
Potřebná je reflexe a adaptace společnosti na výzvy spojené s její atomizací a se
stárnutím populace v České republice. Migrační a integrační procesy jsou spojeny s
novými nároky jak na „domácí“ sociální mobilitu, tak na problémy migrace spojené s
adaptačními nároky a s kreativní reflexí v oblastech filosofické a historické. Cílená
migrační politika bude muset být vedena i v kontextu zajištění dostatku
kvalifikovaných lidí v souvislosti s využíváním nových ekonomických příležitostí,
vycházejících např. z principů čtvrté průmyslové revoluce, a to ruku v ruce s
reformou vzdělávacího systému.
S tím souvisí rozvoj komunikačních kompetencí a cizích jazyků, stejně jako
inteligentní komunikace v interakci člověk-stroj a průmyslové komunikace stroj-stroj.
Na proměnu lidského života, formování společnosti a vnímání světa mají rovněž
nemalý vliv média včetně sociálních sítí a mobilních platforem. Tvoří se tak prostor
pro nové formy osobního vyjadřování, podnikání a komunikace mezi jednotlivci nebo
subjekty.
Zapojení společenských a humanitních věd do projektů výzkumu, vývoje a inovací
přispívá legitimnímu rozvoji interakce mezi občanem, státem, společností a
mezinárodním prostředím daným evropskou integrací a globalizací, a k odpovědné
tvorbě veřejných politik a služeb orientovaných na občana. Potřebná je i reakce na
výzvy spojené s participací občanů na státní či lokální správě, a to nejen aktivní či
pasivní politickou, ale i dobrovolnickou či komunitní, které pomáhají vytvářet
soudržnost celého společenského systému.
Nové ekonomické příležitosti, které s sebou přináší zejména čtvrtá průmyslová
revoluce, digitální a kreativní ekonomika nebo principy otevřených inovací a dat
apod. vyžadují vytvoření legislativy, která bude aplikovatelná v digitální praxi a
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 126
současně bude reflektovat budoucí sociální, kulturní a ekonomické změny. Je také
nutné nalézat synergie mezi různými mechanismy veřejného a soukromého
financování a mezi různými místními a regionálními portfolii, např. v rozvojovém
principu entrepreneurial discovery process (EDP).
Pro rozvoj těchto nových příležitostí je zásadní propojování společenskovědního a
technického výzkumu. Výsledky výzkumu a vývoje ve společnosti, resp. inovace,
nové technologie a změny s nimi spojené, vykazují rychlejší tempo, než je schopnost
společnosti tyto změny absorbovat. Systém podpory výzkumu, vývoje a inovací by
proto měl obsahovat – vedle podpory inovačního procesu jako celku - i principy
odpovědného výzkumu a inovací včetně jeho genderové dimenze. Interdisciplinarita
a diverzita jsou důležitým aspektem správně cílené podpory výzkumu, vývoje a
inovací včetně optimalizace podpůrných nástrojů a hodnocení souvisejících
politik.116
Do ekonomického prostředí stále častěji vstupuje inovační potenciál v kombinaci s
uměním, novými technologiemi a designem. Strategické využívání designového
myšlení zaměřené na uživatele může vést k inovacím výrobků, obchodních modelů,
organizačním inovacím a jiným formám netechnologických inovací. V souvislosti s
digitalizací, využíváním nových technologií, virtuální reality, internetu a médií vedou
tvůrčí činnosti k vytváření nové nabídky a poptávky, novým obchodním modelům a
tvorbě přidané hodnoty národního hospodářství.117
Potenciál kulturních a kreativních průmyslů je dle studie Mapování kulturních a
kreativních průmyslů v ČR v ČR bezpochyby vysoký a opírá se především o
historické zakotvení kultury dané bohatou infrastrukturou, ať už se jedná o fyzické
zázemí či kulturní tradice, profesionální aktivity i vysokou míru zapojení a účasti
občanů na kulturním dění, o čemž mimo jiné svědčí i relativně vysoká oblíbenost
domácí produkce (např. českých filmů, hudby, literatury, divadla i nového cirkusu).
Některá odvětví (např. design, umělecká řemesla, digitální hry a odvětví digitálního
obsahu) zažívají rapidní nárůst publika/zákazníků i samotných aktérů.
Silnými stránkami českých kulturních a kreativních průmyslů jsou rovněž tradice a
dobrá úroveň řemeslných dovedností, speciálních technik a pracovních postupů,
dále pak rozvinutý neziskový sektor včetně spolkových a neprofesionálních aktivit,
dotační systém na úrovni státu i samosprávy, zvyšující se zapojení občanů do
komunitních aktivit a rostoucí míra dobrovolnictví. Český systém formálního i
neformálního uměleckého a odborného vzdělávání je ucelený a nabízí široký výběr
školních a volnočasových aktivit a v rámci všeobecného vzdělávaní je tradičně
kladen důraz na získávání kulturních kompetencí.118
hrozba
Snížení
přínosu
(relevance)
výzkumu pro
řešení potřeb
společnosti a
Tato hrozba vyplynula zejména z rozhovorů s některými experty a aktéry českého
inovačního ekosystému. Konkrétně by se tato hrozba realizovala v případě, že by
české veřejné výzkumné organizace (zejména vysoké školy a Akademie věd) ve
svém zaměření výzkumu přestaly významněji reflektovat potřeby české společnosti
(tj. neřešily by dostatečně společenské výzvy a trendy) a českých podniků (tj.
nereflektovaly by dostatečně potřeby českého průmyslu a nezohledňoval aktuální
technologické trendy). Pro jistotu dodáváme, že tím není míněn pravý opak, tj. aby
se výzkum orientoval čistě podle potřeb společnosti a průmyslu – jde spíše o hledání
116 Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA, strana 4-6 117 Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA, strana 6 118 Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek), strana 12 (www.kreativnicesko.cz)
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 127
hospodářské
sféry
správné vyváženosti mezi oběma póly. Snížení relevance přínosu výzkumu může
však také spočívat v nevhodných, respektive nedostatečně kvalitních výstupech
výzkumu.
Podle Analýzy makroekonomických a mikroekonomických dat je pro efektivní
fungování národního inovačního systému potřebné, aby docházelo ke shodě mezi
silnými vědeckými obory a odvětvími hospodářské specializace. Pokud se silné
vědecké obory a klíčová hospodářská odvětví nedostatečně překrývají, nelze příliš
předpokládat, že bude docházet mezi oběma subsystémy národního inovačního
systému k dostatečně intenzivní interakci. Z tohoto důvodu bylo na základě analýzy
specializace a bibliometrické analýzy provedeno expertní srovnání.
Ze srovnání průmyslových odvětví a identifikovaných vědních oborů lze pozorovat
znatelnou neshodu, tzv. „mis-match“, mezi vědeckou/akademickou sférou a firmami.
Určitou míru vzájemné potřeby/shody se podařilo nalézt v případě materiálového
výzkumu s kovodělným průmyslem a strojírenstvím, kde mohou právě nové vědní
poznatky materiálového výzkumu být nejsnáze aplikovatelné. Další obory vzájemné
shody se podařilo nalézt v případě ICT služeb a matematiky. Tyto dva obory se s
rostoucím významem umělé inteligence stále více propojují. V případě ostatních
odvětví a oborů se předmětový průmět hledá obtížněji, i když jej nelze vyloučit, a to
především proto, že uváděný analytický pohled je stále poměrně hrubý.
Tabulka 4 Srovnání silných odvětví české ekonomiky a vybraných vědeckých oborů (vysoký počet publikací, vyšší počet publikací než srovnávané země, potenciální obory)
Dostatečně detailní analýzu lze získat pouze cíleným průzkumem mezi producenty
a uživateli znalostí, zaměřeným právě na problematiku spolupráce mezi firmami a
výzkumnými organizacemi a na zjišťování výzkumných požadavků aplikační sféry.
Jedním z důvodů velké obtížnosti posuzování shody či neshody mezi produkcí
výzkumu a potřebami aplikační sféry je skutečnost, že i zdánlivě nesouvisející obory
výzkumu a podnikání mohou být úspěšně propojeny a vést k inovacím. To potvrdilo
i terénní šetření, kdy například některé firmy v tradičních odvětvích jako je textilní
průmysl nebo sklářství dokážou aplikovat technologie z jim vzdálenějších vědních
oborů (např. nanotechnologie, plastikářství nebo chemie), přičemž tato kombinace
dvou znalostních bází může vést k úspěšným produktovým inovacím.119
119 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 201-202
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 128
Uvedenou hrozbu do jisté míry ilustruje také příklad Austrálie. Ta má z hlediska síly
výzkumu silnou pozici – konkrétně byla Austrálie dvanáctá v žebříčku Nature Index
2015 Global Ranking. Nicméně má problémy s využitím kvalitního výzkumu pro
řešení společenských problémů a také pro svůj průmysl. V Global Innovation Index
za rok obsadila Austrálie celkově 19. místo. Konkrétně byla na jedenáctém místě
z hlediska výzkumných výstupů, ale až 73. z hlediska poměru efektivnosti inovací.
Ta je měřena na základě počtu inovačních výstupů v poměru ke vstupům jako je
vytváření znalostí a počet výzkumných pracovníků.
Část problému spočívá v přenosu znalostí z výzkumných center do firem. V roce
2013 se Austrálie zařadila na 29. místo ze 30 zemí OECD v oblasti průmyslové
spolupráce s univerzitami a veřejnými výzkumnými organizacemi. Australští
akademici jsou hodnoceni a propagováni na základě své publikační aktivity, což
výzkumníky do jisté míry odrazovalo od spolupráce s průmyslem.120
hrozba
Vyšší podíl
spolu-
financování
projektů
financovanýc
h z Fondů EU,
nepři-
způsobení se
trendu
snižování
objemu Fondů
EU
podporujících
VaV v příštích
programovýc
h obdobích
Hrozbou pro financování VaV v České republice jsou změny ve financování z Fondů
EU.
Celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR vykazují v desetileté časové řadě za roky
2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových výdajů poprvé
přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném období narušen
pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí 6,83 %.
Meziroční pokles celkových výdajů na výzkum a vývoj v roce 2016 byl způsoben
zásadním snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld.
Kč (pokles o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí
s přechodem na nové programové období čerpání Fondů EU. V roce 2017 můžeme
sledovat postupné zvýšení veřejných zahraničních zdrojů na hodnotu 4,3 mld. Kč.
Graf 58: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování (v běžných cenách)
Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
Vývoj jednotlivých složek GERD v přepočtu na HDP podle zdrojů jejich financování
v čase dokládá níže uvedený graf. Výdaje na výzkum a vývoj financované z
podnikatelských zdrojů v přepočtu na HDP v roce 2017 dosahovaly 1,07 %, hranici
1 % HDP překročily již v roce 2016. Vítaným trendem je samozřejmě růst tohoto
podílu, a to v důsledku meziročního růstu výdajů na VaV z podnikatelských zdrojů,
nikoliv v důsledku negativního ekonomického vývoje (poklesu růstu HDP).
120 https://www.natureindex.com/news-blog/measuring-the-impact-of-r-and-d-spending
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 129
Graf 59: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017
Zdroj: Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
V letech 2011–2015 byly velmi významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční
veřejné finance, zejména ze strukturálních fondů EU. Z grafu je patrný jejich prudký
nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na níž setrvaly i v letech
2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání prostředků SF EU
v programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V roce 2016 došlo k
jejich zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017 došlo jen k
nepatrnému nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních veřejných
prostředků ze SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle strategie
Evropa 2020 spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do VaV na
úrovni 1 % HDP.
Výdaje pocházející z veřejných zdrojů (státní rozpočet, rozpočty územních
samosprávných celků, zahraniční veřejné zdroje) představovaly v roce 2016 pouze
0,65 % HDP a v roce 2017 jen 0,7 % HDP. V roce 2013 se sice podíl celkových
veřejných výdajů přiblížil 1 % HDP (přesně 0,97 % HDP), nicméně v tomto roce se
nepříznivě vyvíjelo HDP (pokles pod 4 bil. Kč) a díky tomu došlo k nadhodnocení
intenzitního ukazatele.
Stav v letech 2016 a 2017 může do jisté míry simulovat situaci výpadku Fondů EU
po roce 2023, kdy skončí možnost financování VaV v rámci současného
programového období. Vzhledem k tomu, že může v budoucnu dojít k opětovnému
výpadku financí vlivem přechodu na nové programové období, je nutno systém
VaVaI na tuto situaci připravit. Základními kroky jsou posílení veřejných zdrojů z ČR
(zejména ze SR) a především využití potenciálu podnikatelských zdrojů.121
Stejně tak je pravděpodobné, že budou obecně klesat prostředky v rámci Fondů EU
směřující do Česka a jeho regionů, a to díky jejich zvyšující se konvergenci
(z pohledu HDP na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu
v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde pravděpodobně ke
zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany
národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 130
menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu
jde o příležitost ke snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU.
příležitost
Využití
principu open
access / open
science
Otevřený přístup k vědeckým informacím (open access, OA) představuje model
vědecké komunikace, který zajišťuje trvalé, okamžité, svobodné a bezplatné online
zpřístupnění plných textů publikovaných vědeckých výsledků (nejčastěji článků) bez
omezení pro kohokoli. Realizace otevřeného přístupu je možná v zásadě dvěma
způsoby:
► zelenou cestou: uložením plného textu vědeckého článku (preprintu,
postprintu, vydavatelské verze) v otevřeném repozitáři
► zlatou cestou: vydáním článku v otevřeném časopise.
Přínosy otevřeného přístupu jsou:
► zrychlení výměny vědeckých informací
► rozšíření dostupnosti vědeckých informací
► zvýšení viditelnosti vědeckých informací
► rozšíření čtenářské základny
► zvýšení informačního dopadu.122
Otevřený přístup je přínosný pro celou společnost. Primárním cílem vědeckého
publikování je komunikace / zveřejnění nových poznatků. Otevřený přístup v principu
dělá to samé jako tradiční model vědecké komunikace, zveřejňuje informace –
demokraticky, tzn. všem bez rozdílu. Pokud publikuji v otevřeném časopise, stále
platí ochrana autorským zákonem (copyright). Dle podmínek časopisu buď
majetková práva (jak nakládat s dílem) získává vydavatel, nebo je využito licencí
Creative Commons, o kterých ale zpravidla rozhoduje autor – stejně jako v případě
tradičních časopisů.
Otevřená inovace (Open Innovation) znamená situaci, kdy se organizace nespoléhá
pouze na své vlastní interní znalosti a zdroje (například vlastní zaměstnance nebo
výzkum a vývoj) pro inovace (produkty, služby, obchodní modely, procesy atd.), ale
také využívá více externích zdrojů (jako je zpětná vazba od zákazníků, publikované
patenty, konkurenti, externí agentury, veřejnost atd.) k podpoře inovací. Existují dva
typy otevřených inovací:
► příchozí otevřené inovace a
► odchozí otevřená inovace.
Přijímaná inovace (Inbound Innovation) je o získávání odborných znalostí z vnější
strany organizace a skenování vnějšího prostředí za účelem získání nových
informací k identifikaci, výběru, využití a internalizaci nápadů.
Odesílaná inovace (Outbound Innovation) je účelová komercializace a zachycení
interně vyvinutých myšlenek ve vnějším prostředí organizace. Může to být
prostřednictvím selektivního odhalení produktu novinářům a recenzentům nebo
selektivního prodeje technologie nebo služby zákazníkům s cílem získat zpětnou
vazbu.
V Česku převládá k otevřenému přístupu k vědeckým informacím zatím spíše
rezervovaný postoj. Máme také rezervy jak v nastavení, tak v implementaci strategie
open science (přestože dokument Národní strategie otevřeného přístupu ČR
121 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 16-17 122 http://openaccess.cz/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 131
k vědeckým informacím na léta 2017-2020 je již několik let platný, dále existuje k této
strategii akční plán). To může způsobit problém i směrem k novému komunitárnímu
programu Horizon Europe, který otevřený přístup bude vyžadovat. Česko zároveň
nedisponuje dostatečným infrastrukturním zázemím ani kapacitou a připraveností
lidských zdrojů na zpřístupňování výsledků výzkumu, vývoje a inovací v režimu
Open Access. Nejsme dále dostatečně připraveni na implementaci iniciativy
European Open Science Cloud (EOSC) a tzv. data management. Problémem je také
jak jistá roztříštěnost informačních a bibliometrických zdrojů, tak administrativní
zátěž a nejednotný postup poskytovatelů podpory na aktivity VaVaI.
příležitost
Rozvoj
nástrojů
podpory
ochrany
duševního
vlastnictví
Jak uvádí Inovační strategie České republiky 2019-2030, v ČR se ve srovnání s
nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního
vlastnictví, což se projevuje například nízkým počtem udělovaných národních a
zahraničních patentů. Povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je stále slabé,
přičemž v řídicích dokumentech, a to ani ve strategických a koncepčních
dokumentech výzkumu, vývoje a inovací, nebyla této problematice dosud věnována
dostatečná pozornost. Spolupráce se všemi typy škol při tvorbě vzdělávacích
programů není systematická, existuje pouze podpora a ad hoc aktivity v
přednáškové činnosti.
Příležitostí tak je další rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví, mj.
například zvýšením povědomí o ochraně duševního vlastnictví (spoluprací se
vzdělávacím systémem, aktivitami v komerční sféře), zvýšením využívání ochrany
duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem, a využíváním
patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.
příležitost
Rozvoj
marketingu /
PR výsledků
VaV a činnosti
výzkumných
organizací
Příležitostí pro výzkumné organizace je rozvoj marketingu a PR aktivit zaměřených
jak na výsledky výzkumu a vývoje, tak na samotnou činnost výzkumných organizací.
Cílem je zejména
► propagace a popularizace vědy jako takové,
► seznámení široké veřejnosti s konkrétními výsledky VaV a jejich přínosy pro
společnost,
► informování a propagace výsledků VaV využitelných v aplikační sféře,
► navazování a rozvoj dlouhodobých partnerství s aplikační sférou,
► vysvětlování odborné i široké veřejnosti o přínosech a dopadech výzkumu a
potřebách investic do této oblasti.
Řada aktivit v této oblasti je realizována, dochází k postupnému rozvoji celé oblasti
marketingu a PR v oblasti výzkumu. Nicméně stále je potřeba tuto oblast rozvíjet. To
ostatně konstatuje i samotná Inovační strategie České republiky 2019-2030, která
má Chytrý marketing jako jeden ze svých devíti pilířů.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 132
2.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA
► Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví; 2017
► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách;
24. 4. 2019
► Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, 16. 10. 2019
► EY; Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí s programy ESI fondů; 2016
► Evropská komise; European Innovation Scoreboard; 2019
► Evropská komise; Regional Innovation Scoreboard; 2019
► Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
► EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje; 2018
► Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek);
2015
► Kvapilová Alena; Spin-off firmy v České republice; 2016
► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR; 2019
► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice
a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění opatření Národní politiky
výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020; 2018
► Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických
dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019
► Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA; 2017
► Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného
společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA; 2017
► Technologická agentura České republiky; Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu
a inovacích pro potřeby státní správy BETA2; 2016
► Úřad vlády ČR; Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020;
2015
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 133
3. LIDÉ A CHYTRÉ DOVEDNOSTI
Text v oblasti Lidé a chytré dovednosti je strukturován do následujících tematických okruhů:
► Základní charakteristika českého školství
► Lidské zdroje a trh práce
► Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji
► Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti
3.1. SHRNUTÍ
Základní charakteristika českého školství
České školství na všech jeho stupních je do značné míry podfinancovano. Z dat Eurostatu vyplývá, že
Česko vynakládalo v roce 2016 na vzdělávání 3,8 % svého hrubého domácího produktu, zatímco
průměr Evropské unie činil takřka 5 %. Nedostatek financí má samozřejmě spoustu důsledků – zejména
neuspokojivou výši platů učitelského sboru, což značně ovlivňuje jeho kvalitu a odrazuje potenciální
zájemce o tuto profesi.
Důsledkem pak jsou celkově slabé (nebo v lepším případě průměrné) výsledky celého českého
vzdělávacího systému. Toto hodnocení vyplývá například z mezinárodního srovnávacího šetření PISA
(Programme for International Student Assessment), ze srovnání digitální gramotnosti nebo jazykové
vybavenosti. Z dat OECD a výsledků PISA vyplývá, že české výsledky jsou v rámci OECD v souhrnu
průměrné (v matematice mírně nad průměrem, ve čtení pod průměrem a v přírodních vědách na
průměru zemí OECD), navíc v matematice a přírodních vědách se výsledky mezi lety 2006 – 2015
výrazně zhoršily a ve čtení víceméně stagnují.
Z průzkumu Světového ekonomického fóra mezi byznysovými lídry pak vyplývá, že i subjektivní
hodnocení stavu českého školství není dobré a Česko je v evropském kontextu považováno
za podprůměrnou zemi. Z pohledu hodnocení digitální gramotnosti jsme v rámci Evropské unie rovněž
pouze průměrní. Z pohledu jazykové vybavenosti výrazně zaostáváme v procentu lidí hovořících
alespoň jedním cizím jazykem plynně.
Jednou z příčin slabých výsledků je i fakt, že český vzdělávací systém stále do značné míry využívá
klasické vzdělávací metody (např. frontální výuku a důraz na memorování poznatků) a naopak v nízké
míře využívá moderní metody práce (např. interaktivní práci v menších skupinách).
V Česku jsou značné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony, respektive v kvalitě jednotlivých
škol. V rámci OECD jsme zemí s devátým největším rozdílem v kvalitě škol. Ten je způsoben jak
socioekonomickými rozdíly mezi regiony, tak paralelní existencí základních škol a víceletých gymnázií.
Prakticky to znamená, že žákovi se dostává kvalitou jiného vzdělávání v závislosti na kraji. Zároveň
český vzdělávací systém nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty. Mezi důvody
jsou kromě nefungující koncepční práce s talenty rovněž nedostatečné vzdělání pedagogů v této oblasti.
Další slabou stránkou Česka vyplývající z jeho vzdělávacího systému je nízký podíl vysokoškolsky
vzdělaných lidí, který u obyvatel ve věku 25-64 let činí 24 %, zatímco průměr zemí OECD je 37 %. Na
druhou stranu platí, že máme mezi zeměmi OECD největší podíl obyvatel s ukončeným sekundárním
stupněm vzdělání (takřka 70 % obyvatel ve věku 25-64 let oproti průměru OECD 42 %). Pozitivním
aspektem také je nízké procento mladých lidí mimo vzdělávání, zaměstnaní či odbornou přípravu.
České vysoké školy mají v mezinárodním srovnání nízkou kvalitu a prestiž. Podle žebříčku QS World
University Rankings 2020 máme v žebříčku prvních pěti set světových univerzit pouze tři vysoké školy.
Nejslabší výsledky mají české vysoké školy v míře citovanosti vědců a také v podílu zahraničních
zaměstnanců. Nejlépe z hodnocení vychází parametr podílu zahraničních studentů. Nejlépe
hodnocenou českou vysokou školou zůstává Univerzita Karlova. Na jejím příkladu však je vidět, že
v delším časovém horizontu k velkému zlepšení nedochází. Univerzita se ještě v roce 2014 nacházela
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 134
v tomto žebříčku na 233. místě, do roku 2019 postupně klesala až na 317. místo, aby si poté mírně
polepšila.
Vedle již zmíněného podfinancování českého školství je jedním z důvodů stavu vysokých škol i fakt, že
způsob řízení vysokých škol nepodporuje jejich progresivní rozvoj. Česko je možné charakterizovat jako
zemi s výraznou autonomií škol a celkově decentralizovaným systémem řízení školství. Zároveň však
v případě vysokých škol platí, že systém řízení je mnohaúrovňový, zapojující mnoho aktérů a do značné
míry velmi citlivý na případy, kdy někteří aktéři rozhodovací procesy paralyzují. Následně pak je
v případě významnějších změn a progresivních opatření velmi náročné a složité tyto změny prosadit.
Snížená, respektive rozptýlená mezi mnoho orgánů je také odpovědnost za kvalitu a hospodárnost,
která zároveň není spojena s adekvátními pravomocemi.
Významným problémem vysokého školství je studijní neúspěšnost, ve vztahu k oblasti výzkumu
a vývoje pak je konkrétně problémem i nízká míra dokončení doktorandského studia, která se pohybuje
okolo 45 % (to znamená, že více jak polovina studentů doktorského studia ho nedokončí). Studijní
neúspěšnost a s tím spojená celková neefektivita je velký problém i pro bakalářské a magisterské
stupně vzdělání.
Lidské zdroje a trh práce
Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby vzdělávací systém dokázal
rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím se trhu práce. Současný vzdělávací systém
tuto úlohu neplní dostatečně, vzdělávání není v potřebné míře diverzifikované, ani nereflektuje různé
potřeby a nároky na něj kladené. Jedním z možných důvodů je nízká úroveň spolupráce se zástupci
praxe při přípravě studijních programů i při samotné realizaci výuky.
Právě slabé propojení českého vzdělávacího systému s praxí je jeho nedostatkem. Přitom úzké
propojení akademického a soukromého sektoru v rámci vzdělávacího systému je jednou z podmínek
jeho úspěšného rozvoje, zvyšování kvality a reagování na potřeby zaměstnavatelů. Vzdělávání
založené na poznatcích z podniků dokáže studentům lépe přiblížit praxi. Toto konstatování platí jak pro
vysoké školy, tak pro nižší stupně vzdělávání.
Trh práce čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen dopadů automatizace
a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na vzdělávání v průběhu celé kariéry a života.
Současná nabídka různých forem vzdělávání (od kombinovaného studia po kurzy celoživotního
vzdělávání) je sice poměrně široká, zároveň ne vždy jejich podoba a dostupnost odpovídá potřebám
zájemců. Nabídka dalšího vzdělávání související s novými technologiemi, změnami plynoucími z
přechodu na Průmysl 4.0 a stále postupující digitalizací je jen omezená.
Z hlediska trhu práce je problémem také všeobecný nedostatek kvalifikované pracovní síly, ať už pro
potřeby firem, tak pro výzkumné organizace. Přestože například počet ICT specialistů neustále roste,
stejně jako specialistů v oblasti vědy a techniky, více jak čtvrtina jich je ve věku 50 let a vyšším. Naopak
počet studentů přírodovědných, technických a ICT oborů klesá (obdobně jako celkový počet studentů
VŠ, což je důsledek demografických změn) a podíl těchto oborů na celkovém počtu studentů VŠ
stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto oborů.
S ohledem na výše uvedené je potřebná podpora malých a středních podniků z hlediska zvyšování
kvalifikace jejich zaměstnanců, respektive podpora odborné přípravy a rekvalifikace, a to se zaměřením
na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro průmyslovou transformaci a také dovednosti v oborech
inteligentní specializace.
Dalším aspektem souvisejícím se vzděláváním, inovacemi a podnikáním je tzv. podnikatelský duch
(enterpreneurial spirit), respektive podnikavý a podnikatelský styl myšlení (mindset). V tomto ohledu
Česko právě nevyniká, což vychází i z naší historie. Tomuto tématu zatím není věnována adekvátní
pozornost, respektive je třeba se na rozvoj vzdělávání (na všech stupních vzdělávací soustavy) v této
oblasti zaměřit a posílit jej.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 135
Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji
V oblasti lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji je možné konstatovat, že je dlouhodobým pozitivním
trendem růst počtu výzkumníků, a to jak ve veřejném výzkumu a vývoji, tak v podnikovém sektoru.
V roce 2018 ve výzkumu pracovalo celkem 113 tisíc osob, respektive 75 tisíc FTE. Tento pozitivní trend
však ohrožuje několik faktorů.
Jedním z nich je chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, což souvisí mimo jiné s výše
uvedenou nízkou studijní úspěšností studentů doktorandského studia. Pokud je doktorandské studium
do značné míry podmínkou pro výzkumnou kariéru (alespoň ve veřejném výzkumu), pak neúspěšnost
doktorandského studia je vlastně i vyjádřením nedostatečné motivace mladých lidí se zapojit do
výzkumu, respektive pokračovat v akademické kariéře.
Příležitostí a možným řešením současného napětí na trhu práce (vysoká míra zaměstnanosti, respektive
nízká míra nezaměstnanosti spojená s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků), demografického
vývoje a stárnutí populace je přilákání talentovaných studentů i vysoce kvalifikovaných pracovníků
ze zahraničí, za tímto účelem je třeba mimo jiné využít nově vybudovaná špičková výzkumná centra.
Pro schopnost přilákat výzkumníky ze zahraničí, respektive udržet ty, co zde již pracují, je však klíčové
odstranit stávající slabou stránku, kterou jsou nedostatečné podmínky pro zahraniční i české
výzkumníky (chybějící welcome office, mateřské školky atd.).
Negativní charakteristikou českého výzkumného prostředí je nízké zastoupení žen ve výzkumu, a to jak
ve výzkumných týmech, tak ve vedení těchto institucí. Český výzkum není dlouhodobě schopen dát
příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme o potenciál, který by nás jako společnost
posunul dál. Zastoupení žen mezi výzkumníky dlouhodobě klesá, hodnoty z let 2016 a 2017 byly nejnižší
od roku 2000, kdy se data v rozlišení podle pohlaví začala sbírat. V mezinárodním srovnání patří úroveň
zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice k celkově nejnižším ze všech zemí EU.
Slabou stránkou celé oblasti veřejného školství i veřejného výzkumu a vývoje je nedostatečná kvalita
řízení vysokých škol a výzkumných organizací. Samostatnou a problémovou oblastí je řízení lidských
zdrojů, kde má většina vysokých škol a výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje jak v ne
zcela vhodně nastavených kariérních řádech, tak schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,
výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Jako nedostatečná je také
hodnocena podpora dlouhodobého profesního rozvoje, podmínky pro skloubení práce a soukromého
života a také otázka akademického inbreedingu. V souvislosti s nedostatečným řízením lidských zdrojů
na vysokých školách a ve výzkumných organizacích tak je příležitostí využít motivací k získání HR
Excellence in Research Award ke skutečnému zlepšení řízení lidských zdrojů ve výzkumných
organizacích.
Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti
V návaznosti na výše uvedené nedostatky související s trhem práce a řízením lidských zdrojů je
příležitostí rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti usnadňující návrat do práce, rozvoj péče o děti
v předškolním věku a flexibilnější pracovní prostředí (přijímání reforem zacílených na zvýšení flexibility
trhu práce).
Společenské a mezigenerační změny preferencí jsou častým podnětem pro radikální (disruptivní)
inovace, a kromě jiného s sebou tedy nesou i příležitosti pro rozvoj podnikání. V této souvislosti je tedy
třeba na změnu preferencí nastupujících generací nahlížet jako na příležitost, jejíž rozsah a případné
dopady však zatím nejsou známé.
Trend zvyšující se automatizace práce a nahrazování lidských zdrojů roboty má dopady na trh práce,
které se v čase budou ještě zvyšovat. Zároveň je ovšem velkou příležitostí využít uvolněné kapacity
pracovníků (díky odstranění manuálních a automatizovatelných činností) k jejich vyšší kreativitě a vyšší
přidané hodnotě.
Mezi hrozby v oblasti lidských zdrojů patří riziko zavádění nepromyšlených reforem a změn v klíčových
systémech ve vzdělávání, vysokém školství, ale i v sociální oblasti. Tato hrozba může mít velký dopad
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 136
na kvalitu lidských zdrojů potřebných jak pro veřejný výzkumný sektor, tak samozřejmě pro podniky.
Hrozbou v tomto směru tak jsou jak časté změny politik a strategií, tak jejich nepromyšlená realizace
bez opory v analýzách a datech (tzn. bez dodržování principů evidence-based policy). Tato hrozba platí
samozřejmě i v dalších oblastech a souvisí i s obecnějšími politickými riziky (nestabilita, populismus,
preference krátkodobých řešení na úkor těch dlouhodobých apod.), ale v oblasti lidských zdrojů mohou
mít jakékoliv změny dalekosáhlý dopad, který navíc nemusí být jednoduše napravitelný. Další a s výše
uvedeným související hrozbou je riziko nekontrolovatelného nárůstu sociálních výdajů (např. na penzijní
systém) na úkor investic do výzkumu a vývoje.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 137
3.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ
Základní charakteristika českého školství
slabá stránka
Podfinancován
í českého
školství a v
důsledku nízká
atraktivita
pedagogické
praxe
České školství na všech jeho stupních je do značné míry podfinancované.
Nedostatek financí má samozřejmě spoustu důsledků – zejména co se týká platů
učitelského sboru a s tím související jeho kvalitu, přes počet studentů na jednoho
vyučujícího po zájem o učitelské povolání. Důsledkem pak jsou slabé výsledky
celého českého vzdělávacího systému.
Z následujícího grafu založeného na datech Eurostatu vyplývá, že Česko
vynakládalo v roce 2016 na vzdělávání 3,8 % svého hrubého domácího produktu,
zatímco průměr Evropské unie činil takřka 5 %. Data OECD v dalším grafu zase
ukazují, že souhrnné výdaje na jednoho žáka ve věku 6-15 jsou pod průměrem
zemí OECD.
Graf 60: Kolik země vydávají na vzdělávání ze svého rozpočtu
Zdroj: https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 138
Graf 61: Souhrnné výdaje na vzdělávací instituce za jednoho žáka ve věku 6-15 let (2016)
Zdroj: OECD; Education at a Glance 2019
Graf 62: Poměr platů učitelů středních škol k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců
Zdroj: OECD; Education at a Glance 2019
Také studie IDEA Platy českých učitelů: nová naděje konstatuje, že platy českých
učitelů patří v rámci ekonomicky nejvyspělejších zemí světa dlouhodobě k
nejnižším. Jde o přirozený důsledek toho, že Česko na své regionální školství
vydává zhruba o třetinu menší podíl hrubého domácího produktu (HDP), než je ve
vyspělých zemích běžné.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 139
Platy českých učitelů jsou extrémně nivelizované, respektive rovnostářské, a to jak
v mezinárodním, tak národním srovnání. U nejmladší skupiny učitelů je variabilita
platů ještě srovnatelná s administrativními pracovníky a vysokoškolsky vzdělanými
pracovníky veřejného sektoru. Zatímco u ne-učitelů úroveň i variabilita platů s
věkem roste, u učitelů platy s věkem (praxí) rostou velmi pomalu a jejich variabilita
zůstává nízká. V roce 2018 došlo k poklesu podílu odměn na celkových učitelských
platech. Výrazného navýšení učitelských platů v tomto roce se dosáhlo částečně
na úkor již tak velmi nízké míry zásluhovosti.123
Také z důvodu nízkých platů není pedagogická praxe nejatraktivnější. Z důvodu
demografického vývoje neustále klesá počet studentů i absolventů pedagogických
oborů, zároveň ale klesá i podíl počtu těchto oborů na celkovém počtu studentů
a absolventů.
Graf 63: Vývoj počtu studentů pedagogických oborů
Zdroj: IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje Graf 64: Vývoj počtu absolventů pedagogických oborů
123 IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje, strana 1
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 140
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
V důsledku výše uvedeného klesá i podíl mladých učitelů do 29 let (od roku 2014
do roku 2017 klesl z 9 % na 7 %). Absolventi pedagogických oborů často ani
nenastoupí do praxe a najdou si uplatnění mimo obor, případně mladí učitelé po
několika letech zkušeností končí svoji pedagogickou kariéru a jdou také mimo obor.
Podle některých studií i více jak polovina studentů nastupuje na pedagogický obor
s tím, že nikdy učit nebudou.
Graf 65: Vývoj počtu učitelů v ČR do 29 let 2013-2017
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
slabá stránka
V meziná-
rodním
srovnání slabé
(pouze
průměrné)
výsledky
českého
vzdělávacího
systému všech
úrovní škol,
např. v
oblastech
digitální
gramotnosti,
jazykové
vybavenosti,
soft-skills nebo
obecně
Český vzdělávací systém má slabé, případně pouze průměrné výsledky. Toto
hodnocení vyplývá jak například z mezinárodního srovnávacího šetření PISA
(Programme for International Student Assessment), tak například ze srovnání
digitální gramotnosti nebo jazykové vybavenosti.
PISA je program OECD pro mezinárodní hodnocení studentů. Každé tři roky testuje
patnáctileté studenty z celého světa v oboru čtení, matematiky a přírodních věd.
Testy jsou navrženy tak, aby posoudily, jak dobře studenti ovládají klíčové
předměty, aby byli připraveni na reálné situace v dospělém světě.124 Níže uvádíme
data z let 2012 a 2015. Výsledky z šetření v roce 2018 budou publikovány na konci
roku 2019.
Z dat OECD a výsledků PISA vyplývá, že české výsledky jsou v rámci OECD
v souhrnu průměrné (v matematice mírně nad průměrem, ve čtení pod průměrem
a v přírodních vědách na průměru zemí OECD), navíc v matematice a přírodních
vědách se výsledky mezi lety 2006 – 2015 výrazně zhoršily a ve čtení víceméně
stagnují. Z průzkumu Světového ekonomického fóra mezi byznysovými lídry pak
vyplývá, že i subjektivní hodnocení stavu českého školství není dobré a Česko je v
evropském kontextu považováno za podprůměrnou zemi, jak pokud jde o obecnou
124 https://www.oecd.org/pisa/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 141
výsledcích
PISA
kvalitu vzdělávacího systému, tak pokud jde o výuku přírodních věd a
matematiky.125
Graf 66: Celkové výsledky PISA - Česko
Zdroj: OECD, PISA, http://www.oecd.org/pisa/data/
Graf 67: Výsledky PISA – matematika
Zdroj: OECD, PISA, http://www.oecd.org/pisa/data/
Graf 68: Výsledky PISA – čtení
125 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 142
Zdroj: OECD, PISA, http://www.oecd.org/pisa/data/
Graf 69: Výsledky PISA – přírodní vědy
Zdroj: OECD, PISA, http://www.oecd.org/pisa/data/
Z pohledu hodnocení digitální gramotnosti jsme v rámci Evropské unie průměrní.
Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi je u nás 60 %,
zatímco průměr Evropské unie je 57 %.
Graf 70: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi
Zdroj: Eurostat
Z pohledu jazykové vybavenosti řadí data Eurostatu Česko nad průměr EU 28 v
podílu obyvatelstva ovládajícím alespoň jeden cizí jazyk (79 % vs. 64,6 % v roce
2016), výrazně však zaostáváme v procentu lidí hovořících alespoň jedním cizím
jazykem plynně (12 % vs. 25 % v roce 2016).
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 143
Graf 71: Podíl VŠ vzdělaných obyvatel hovořících plynně alespoň jedním cizím jazykem (2016)
Zdroj: Eurostat
Na hodnocení tzv. měkkých dovedností (sociálně emoční schopnosti) se zaměřila
studie IDEA Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční
schopnosti žáků: klasika vs. moderna. Ta ve svém shrnutí uvádí, že empirické
výzkumy opakovaně odhalují důležitost sociálně-emočních schopností dětí pro
úspěch ve škole, v dalším studiu, v budoucí práci i životě. Sociálně-emoční
schopnosti zahrnují mimo jiné sebedůvěru, vnitřní motivaci a sebekontrolu.
Výzkumy však poskytují pouze kusé zjištění ohledně toho, jak k rozvoji těchto
schopností přispívají různé výukové metody ve školách. V této studii IDEA
zkoumala, zda a nakolik intenzivnější využívání určité vzdělávací metody rozvíjí
sociálně-emoční schopnosti a testovatelné studijní výsledky.
V mezinárodním srovnání patří Česká republika k zemím s vysokou mírou
využívání klasických vzdělávacích metod, jako je například frontální výuka a důraz
na memorování poznatků, a s nízkou mírou využívání metod modernějších, jakými
jsou například interaktivní práce v menších skupinách nebo vysvětlování látky na
reálných příkladech.
Zjištění na datech z 8. tříd v České republice ukazují, že moderní výukové metody
přispívají k rozvoji sociálně-emočních schopností a zároveň nemají negativní vliv
na výsledky žáků v testovaných předmětech. Klasické vzdělávací přístupy sociálně-
emoční schopnosti nerozvíjí.
Výukové metody mají odlišné dopady na chlapce a dívky. Zatímco moderní metody
rozvíjí sociálně-emoční schopnosti jak chlapců, tak dívek, klasické metody mají
negativní dopad na vnitřní motivaci a sebedůvěru chlapců. Klasické metody tedy
posilují rozdíly mezi dívkami a chlapci.
Zjištění studie tedy hovoří ve prospěch intenzivnějšího využívání moderních metod
ve výuce na těch českých školách, kde se používají málo. Z výsledků také vyplývá,
že částečná změna kompozice přístupů ze strany učitelů (moderní versus klasické)
by mohla mít nezanedbatelný pozitivní dopad na rozvoj sociálně-emočních
schopností žáků.126
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 144
slabá stránka
Výrazné rozdíly
ve výsledcích
vzdělávání
mezi regiony a
jednotlivými
školami
V Česku jsou značné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony, respektive
v kvalitě jednotlivých škol. Jak konstatuje studie Analýza výzev vzdělávání v České
republice a také zpráva České školní inspekce k mezinárodnímu šetření PISA
2015, na úrovni deváté třídy základních škol a odpovídajících ročníků víceletých
gymnázií 44 % z rozptylu výsledků žáků v přírodovědné gramotnosti (PISA)
vysvětluje rozdíly mezi školami. Výsledky se v Česku výrazně liší na úrovni škol,
naopak v rámci jednotlivých škol se výsledky jejich žáků již tolik neliší. V rámci
OECD jsme 9. zemí s nejvyššími rozdíly v kvalitě škol – tedy nejvyšším
vysvětlujícím vlivem školy na výsledky žáků.
Diferenciace kvality škol má podle uvedené studie Analýza výzev vzdělávání
v České republice dva zdroje. Prvním jsou regionální nerovnosti. Ve výstupech
vzdělávání se výrazně negativně odchylují Karlovarský a Ústecký kraj. Výsledky
těchto krajů v PISA se zde pohybují okolo úrovně 450 bodů (na úrovni zemí jako
Bulharsko či Malajsie), zatímco výsledky nejlepších krajů se pohybují okolo hodnoty
500 (na úrovni vyspělých států západní Evropy).127 Prakticky to znamená, že žákovi
se dostává kvalitou jiného vzdělávání v závislosti na kraji.
Graf 72: Výsledky patnáctiletých žáků plnících povinnou školní docházku – srovnání krajů
Zdroj: Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná gramotnost
Rozdíly mezi kraji jsou do jisté míry dány nerovností v ekonomice a sociálních
problémech českých regionů. Průměrný ekonomický, sociální a kulturní status rodin
žáků (ESCS – Socioekonomický a kulturní status ESCS je index počítaný z
bohatství domácnosti, zaměstnání a vzdělání rodičů a kulturního kapitálu
měřeného vlastnictvím kulturních předmětů) ale vysvětluje „jen“ 47 % rozdílů mezi
kraji. Většina regionálních diferencí je tedy spojena s jinými faktory spojenými
s místní kvalitou školství – tedy např. kompetencí a motivací učitelů, vybaveností
škol a dostatečností podpůrného personálu, kvalitou řízení ze strany zřizovatelů a
ředitelů apod.
126 IDEA; Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční schopnosti žáků: klasika vs. moderna, strana 3 127 Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice, strana 12
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 145
Graf 73: Průměrný výsledek a průměrný index ESCS v krajích
Zdroj: Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná gramotnost
Dalším výrazným zdrojem diferenciace kvality základního školství je pak paralelní
existence základních škol a víceletých gymnázií. Základní školy dosahují v PISA
z evropského hlediska výrazně podprůměrných hodnot v matematice i přírodních
vědách (průměrný skór 469, respektive 468 v roce 2015) a většina jejich žáků
dosahuje maximálně 2. nejnižšího stupně na šestibodové stupnici hodnocení
přírodovědné gramotnosti. Víceletá gymnázii naopak dosahují v evropském
kontextu excelentních hodnot (594, respektive 604) a jen zhruba 5 % žáků dosahuje
pouze 2. stupně gramotnosti. Další výrazná diferenciace pak existuje na úrovni
základních škol, podle toho, zda žáci patří do standardních tříd, výběrových tříd či
speciálního školství.128
slabá stránka
Nesystema-
tická práce škol
s nadanými
žáky a studenty
Jak konstatujeme výše, výsledky českého školství jsou v lepším případně
v mezinárodním srovnání průměrné. Zároveň však český vzdělávací systém
nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty.
Problematice práce s nadanými žáky a studenty se věnovala Česká školní
inspekce ve své tematické zprávě z roku 2016. V závěrech této zprávy je
konstatováno, že oblast podpory a vzdělávání nadaných, talentovaných a
mimořádně nadaných dětí a žáků je ve školách stále v počátečním stádiu. Ve
srovnání se vzděláváním dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tato
oblast v praxi škol méně akcentována a mnohem méně propracována. Toto obecné
zjištění se týká různou měrou všech stupňů vzdělávání a všech aspektů vzdělávání
nadaných, počínaje pojetím vzdělávání v koncepčních dokumentech škol a
identifikací nadání přes organizační stránku (např. ustanovení funkce
garanta/koordinátora péče o nadané) až po aplikaci účinné podpory. Zejména s
ohledem na zavádění principů společného vzdělávání je proměna přístupu ke
vzdělávání talentovaných, nadaných a mimořádně nadaných dětí, žáků a studentů
nezbytná.
Naprostá většina škol předškolního, základního i středního stupně vzdělávání sice
vnímá potřebu podpory nadaných a talentovaných dětí a žáků, avšak jejich přístup
128 Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice, strana 13
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 146
zpravidla není systematický, a tedy není dostatečně účinný. Je třeba konstatovat,
že školy potřebují v oblasti péče o nadané intenzivnější podporu.
Při identifikaci nadaných dětí a žáků postupují školy v zásadě správně, tím, že
uplatňují pedagogická pozorování, na základě kterých vytipují žáky, u nichž se
projevuje nadání a talent. Velmi málo pedagogů však absolvovalo odpovídající
vzdělávání, což může znamenat významné nepřesnosti v této identifikační práci.
Míra spolupráce, zejména plánované systematické spolupráce, s odbornými
pracovišti školských poradenských zařízení je přitom v této oblasti nízká.
Z hlediska konkrétní podpory nadaným žákům se školy soustředí často na
jednotlivé dílčí formy (soutěže, olympiády apod.), ale také na systematičtější
podporu formou individualizace vzdělávacího procesu a obohacování učiva. Je
však otázkou, do jaké míry může být takováto (byť v zásadě správná) podpora
efektivní, uskutečňuje-li se bez přesnější indikace nadání, bez příslušného vzdělání
pedagogů a bez vyhodnocení účinnosti podpory.129
slabá stránka
Nízký podíl
vysokoškolsky
vzdělané
populace oproti
vyspělým
zemím
Další slabou stránkou Česka vyplývající z jeho vzdělávacího systému je nízký podíl
vysokoškolsky vzdělaných lidí, který u obyvatel ve věku 25-64 let činí 24,3 %,
zatímco průměr zemí OECD činí 37 %. Na druhou stranu platí, že máme mezi
zeměmi OECD největší podíl obyvatel s ukončeným sekundárním stupněm
vzdělání (takřka 70 % obyvatel ve věku 25-64 let oproti průměru OECD 42 %).
Graf 74: Úroveň vzdělání (podíl obyvatel ve věku 25-64 let podle typu vzdělání)
129 Česká školní inspekce; Tematická zpráva: Vzdělávání nadaných, talentovaných a mimořádně nadaných dětí a žáků, strana 30
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 147
Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/eduatt/adult-education-level.htm#indicator-chart Graf 75: Podíl populace s vysokoškolským vzděláním v roce 2018 (obyvatelstvo ve věku 25-34)
Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm#indicator-chart
Dále z dat OECD vyplývá, že podprůměrný podíl vysokoškolsky vzdělaných
obyvatel na celkovém počtu obyvatel máme i ve věkové skupině 25-34 let.
Konkrétně má vysokoškolský titul v roce 2018 třetina všech obyvatel ve věku 25-34
let, zatímco průměr zemí OECD činí 44 %. Z obou dvou grafů vyplývá, že se nám
nedaří průměr zemí OECD dohánět. Ztrácíme také na další země střední a
východní Evropy, jako je Slovensko, Polsko, Slovinsko, Estonsko a Litva.
silná stránka
Velice nízké
procento
mladých lidí
mimo
vzdělávání,
zaměstnání či
odbornou
přípravu
(NEETs)
Jak konstatujeme výše, tak je slabou stránkou Česka nízký podíl osob
s vysokoškolským vzděláním. Naopak se však můžeme chlubit velice nízkým
procentem mladých lidí mimo vzdělávání, zaměstnaní či odbornou přípravu.
V roce 2016 měla ČR nejnižší podíl 15-19 letých mimo vzdělávání, zaměstnání či
odborné vzdělávání (NEETs) ze všech OECD zemí, a to 2,1 % populace, přičemž
průměr zemí OECD činí 6 %. Zároveň Česko patří mezi nejlepší ve stejném
indikátoru u populace 20-24 let, kde podíl osob mimo vzdělávání, zaměstnání či
odbornou přípravu činí 11,3 %, zatímco průměr zemí OECD je 16,5 %.
Tento ukazatel představuje podíl mladých lidí, kteří nejsou v zaměstnání,
vzdělávání nebo odborné přípravě, jako procento z celkového počtu mladých lidí v
odpovídající věkové skupině podle pohlaví. Mezi mladé lidi ve vzdělávání patří ti,
kteří navštěvují vzdělávání na částečný nebo plný úvazek, naopak nezahrnuje
osoby v neformálním vzdělávání a ve velmi krátkých vzdělávacích činnostech.
Mladí lidé, kteří nejsou v zaměstnání ani ve vzdělávání či odborné přípravě, jsou
ohroženi sociálním vyloučením – jedná se většinou o jednotlivce s příjmy pod
hranicí chudoby a postrádající dovednosti ke zlepšení své hospodářské situace.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 148
Graf 76: Mládež mimo vzdělávání, zaměstnání či odbornou přípravu (NEETs), 2016
Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/youthinac/youth-not-in-employment-education-or-training-neet.htm
slabá stránka
Nízká kvalita a
prestiž českých
VŠ v
mezinárodním
měřítku
Pokud se zaměříme na oblast vysokých škol, tak je jednou z hlavních slabých
stránek jejich samotná kvalita i prestiž v mezinárodním srovnání.
Kvalitu a prestiž vysokých škol v mezinárodním srovnání hodnotí několik různých
žebříčků. Souhrnně lze konstatovat, že si české vysoké školy nestojí příliš dobře,
navíc své postavení nijak zásadně nevylepšují. Jsme na tom sice podobně, jako
ostatní země střední a východní Evropy, ovšem na vyspělé země ztrácíme.
Například žebříček QS World University Rankings 2020 (hodnocení z roku 2019 je
vztaženo k roku 2020) každoročně hodnotí tisícovku nejlepších světových
vysokých škol podle šesti kritérií. Největší váhu (40 %) přikládá akademické
reputaci určované na základě expertního šetření mezi téměř 100 tisíci respondenty.
Mezi další indikátory patří hodnocení zaměstnavatelů (10 %), podíl studentů na
jednoho akademika (20 %), míra citovanosti vědců (20 %), nebo podíl zahraničních
zaměstnanců (5 %) a studentů (5 %).
Nejlépe hodnocenou českou vysokou školou zůstává nadále Univerzita Karlova,
která si po loňském mírném poklesu polepšila a vrátila se do první třístovky
světových univerzit (291.). Velmi dobře se umístila Vysoká škola chemicko-
technologická v Praze (355.), která byla do hodnocení zahrnuta vůbec poprvé. V
první pětistovce se těsně umístilo ještě České vysoké učení technické v Praze
(498.), které si oproti loňsku také mírně polepšilo.
Mezi českými zástupci v druhé polovině žebříčku si polepšily také Masarykova
univerzita (571. – 580. místo) a Univerzita Palackého v Olomouci (601. – 650.). Na
stejném místě jako vloni zůstává Vysoké učení technické v Brně (651. – 700.).
Vůbec poprvé se v žebříčku objevila také Technická univerzita v Liberci (751. -
800.), Česká zemědělská univerzita v Praze (801. – 1000.) a Ostravská univerzita
(801. – 1000.).130
Na příkladu Univerzity Karlovy však je vidět, že v delším časovém horizontu
k velkému zlepšení nedochází. Univerzita se ještě v roce 2014 nacházela v tomto
130 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/devet-ceskych-vysokych-skol-se-umistilo-mezi-tisicovkou-nejlepsich
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 149
žebříčku na 233. místě, do roku 2019 postupně klesala až na 317. místo, aby si
poté mírně polepšila.
Graf 77: Pořadí Univerzity Karlovy v QS University Rankings 2014-2020
Zdroj: QS University Rankings
Pokud se podíváme na samotné výsledky tří českých vysokých škol, které se
umístily v TOP500, tak je vidět, že nejslabší výsledky mají české školy v míře
citovanosti vědců a také v podílu zahraničních zaměstnanců. Nejlépe z hodnocení
vychází parametr podílu zahraničních studentů. V hodnocení také vyniká v podílu
studentů na jednoho akademika na pražské VŠCHT.
Graf 78: Dílčí výsledky top 3 českých univerzit dle hodnocení QS University Rankings 2020
Zdroj: QS University Rankings
Pokud porovnáme pozici univerzit ze zemí s obdobně velkou populací a také se
zeměmi V4, tak můžeme konstatovat, že se západními zeměmi nevycházíme
dobře, naopak v rámci Visegrádu jsme na tom nejlépe.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 150
Graf 79: Počet univerzit v top 500 QS University Rankings 2020, srovnání zemí s podobnou velikostí populace a V4
Zdroj: QS University Rankings
Obdobné postavení mají české vysoké školy také v oborových žebříčcích. Ačkoliv
v některých vybraných oborech patří české vysoké školy ke světové špičce, v
průměru v oborových žebříčcích spíše stagnují, nebo dokonce klesají.131
V dalších existujících hodnoceních a žebříčcích je hodnocení českých vysokých
škol následující:
► Žebříček agentury Reuters, který pravidelně srovnává vysoké školy podle
inovací, ovládají americké univerzity. Mezi evropskými školami se ve
srovnání nejlépe umístila belgická Katholieke Universiteit Leuven. Česká
instituce v žebříčku zatím schází.132
► Dalším žebříčkem je Academic Ranking of World Universities 2019, známý
také jako Šanghajský žebříček, který srovnává tisícovku nejlepších
světových univerzit. Z českých škol se jako obvykle nejlépe umístila
Univerzita Karlova (na 201. až 300. příčce). Dále se v žebříčku objevilo
dalších šest českých vysokých škol, které ovšem již nebyly v TOP500.133
V žebříčku World University Rankings 2020 společnosti Times Higher Education je
v TOP1000 pět českých vysokých škol, které se ovšem co do pořadí nezlepšují.134
slabá stránka
Způsob řízení
vysokých škol
nepodporuje
jejich
progresivní
rozvoj
Česko je možné charakterizovat jako zemi s výraznou autonomií škol a celkově
decentralizovaným systémem řízení školství. Zároveň však v případě vysokých
škol platí, že systém řízení je mnohaúrovňový, zapojující mnoho aktérů a do značné
míry velmi citlivý na případy, kdy někteří aktéři rozhodovací procesy paralyzují.
Následně pak je v případě významnějších změn a progresivních opatření velmi
náročné a složité tyto změny prosadit. Snížená, respektive rozptýlená mezi mnoho
orgánů je také odpovědnost za kvalitu a hospodárnost a zároveň není spojena
s adekvátními pravomocemi.
Způsob řízení vysokých škol, kompetence jednotlivých aktérů a do jisté míry
i organizační struktura veřejných vysokých škol vychází ze zákona a je tak stejná –
nezohledňuje velikost školy ani její další charakteristiky.
131 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/ceske-vysoke-skoly-v-oborovych-zebriccich-stagnuji 132 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/reuters-nejvice-inovativni-univerzity-maji-spojene-staty 133 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/sanghajskemu-zebricku-letos-vevodi-americane 134 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/v-poslednim-z-letosnich-velkych-zebricku-ceske-skoly-nezari
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 151
Jednou z příčin konzervativní správy vysokých škol (v porovnání s progresivním
rozvojem) je také na jiném místě popsaný problém akademického inbreedingu,
který posiluje setrvačné tendence akademiků a jejich rezistenci vůči změnám.
Problémem je také nedostatečné propojení vysokých škol s praxí (komerční sférou,
ale i dalšími aktéry), externí aktéři tak příliš nevstupují do rozhodovacích procesů a
perspektiva vnějšího neakademického světa tak není dostatečně zohledněna.
Vedle toho nemají vysoké školy dostatečné kapacity (personální ani odborné pro
své strategické řízení, a to na všech úrovních (rektorátů, děkanátů, akademických
senátů). Zároveň vzhledem ke způsobu voleb vedení vysokých škol do značné míry
strategické řízení ovlivňuje i politikaření. Volené vedení vysokých škol má na jednu
stranu akademické zázemí, ale nemusí nutně mít potřebné manažerské
kompetence a zkušenosti.
slabá stránka
Nízká míra
dokončení
doktorand-
ského studia a
jeho nízká
efektivita a v
některých
případech i
kvalita
Významným problémem vysokého školství je studijní neúspěšnost a ve vztahu
k oblasti výzkumu a vývoje pak je problémem i konkrétně nízká míra dokončení
doktorandského studia.
Míra dokončení doktorského studia je velmi nízká a pohybuje se okolo 45 %, to
znamená, že více jak polovina studentů doktorského studia ho nedokončí. Studijní
neúspěšnost je velkým problémem i pro bakalářské a magisterské stupně vzdělání,
nicméně u doktorského studia je nejmarkantnější.
Problém netkví v počtu studentů doktorandského studia (respektive jejich podíl na
celkovém počtu studentů vysokých škol), v tomto ohledu jsme na úrovni nebo i nad
průměrem srovnatelných zemí. Zásadní je právě samotná nízká míra dokončení
doktorandského studia. I z toho důvodu je podíl osob s PhD. titulem na celkové
populaci hluboko pod průměrem zemí OECD, stejně tak je v porovnání s ostatními
zeměmi nízký podíl absolventů doktorandského studia na celkovém počtu
absolventů vysokých škol.135
135 Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR, strana 4
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 152
Tabulka 5: Míra dokončení vysokoškolského studia
Graf 80: Úspěšnost v jednotlivých letech v jednotlivých typech studijních programů na všech vysokých školách
Zdroj: Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 153
Graf 81: Držitelé PhD. titulů (podíl na populaci ve věku 25-64 let)
Zdroj: OECD; OECD Science, Technology and Industry Scoreboard 2017
Doktorandské studijní programy trvají standardně dle typu studia 3-4 roky, nicméně
průměrná doba řádně ukončeného studia činila v roce 2016 cca 5,3 roku. Z grafu
vyplývá, že se zároveň průměrná doba studia neustále prodlužuje, a u některých
studentů trvá i osm a více let. V řádném termínu dokončí studium pouze přibližně
desetina studentů. Zároveň z různých průzkumů vyplývá, že po překročení
standardní doby studia (a skončení vyplácení stipendia) nemají studenti silnou
motivaci k brzkému ukončení studia.
Graf 82: Průměrná délka řádně ukončeného doktorandského studia
Zdroj: Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR
silná stránka
Vysoký podíl
doktorandů
studujících
technické nebo
přírodovědné
obory
Naopak pozitivem je vysoký podíl doktorandů studujících technické nebo
přírodovědné obory. V roce 2017 bylo na vysokých školách celkem přibližně 93 tisíc
studentů technických a přírodovědných oborů, což představovalo takřka třetinu
všech studentů na vysokých školách. Celkem bylo v doktorském studiu 22 tisíc
studentů, z toho necelých 11 tisíc studentů bylo v technických nebo přírodovědných
oborech. Takřka polovina všech doktorských studentů tak je v těchto
perspektivních oborech.
Tabulka 6: Zájem studentů doktorských studií o technické a přírodní vědy (data pro rok 2017):
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
Vysoké školy celkem 298 817 227 621 132 945 29 135 54 560 12 294 73 417 40 164 1 674 21 858 9 872
Přírodní vědy a nauky 27 533 24 214 14 883 – 6 175 3 185 3 344 1 276 – 401 1 669
Technické vědy a nauky 65 320 51 240 33 572 7 14 591 3 090 14 216 7 083 – 4 290 2 855
Zemědělsko-lesnické a veter. vědy a nauky 13 210 10 268 5 889 1 346 2 439 610 2 972 1 843 – 897 236
Zdravotnictví, lékař. a farmac. vědy a nauky 31 027 26 102 7 776 16 273 926 1 160 4 955 2 357 – 935 1 668
Humanitní a společenské vědy a nauky 50 279 37 524 25 002 317 9 970 2 384 12 998 6 996 14 4 501 1 503
Ekonomické vědy a nauky 60 504 43 539 29 191 12 13 597 767 17 095 9 952 – 6 481 672
Právní vědy a nauky 13 607 9 844 1 567 7 891 258 210 3 797 2 535 – 661 601
Pedagogika, učitelství a soc. péče 31 691 18 720 10 882 2 850 4 608 432 13 190 7 712 1 660 3 498 350
Vědy a nauky o kultuře a umění 9 355 8 257 5 022 449 2 334 471 1 119 532 – 260 329
Vojenské vědy a nauky – – – – – – – – – – –
Zřizovatel
Skupina studijních programů
Studenti (fyzické osoby) celkem
celkem
v prezenčním studiu v distančním a kombinovaném studiu
v typu studijního programu v typu studijního programu
celkem bakalářskémnavaz.
magisterskémdoktorskémmagisterském
navaz.
magisterskémdoktorském celkem bakalářském magisterském
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 154
Lidské zdroje a trh práce
slabá stránka
Vzdělávací
systém
nedostatečně
rozvíjí
kompetence
přímo
relevantní pro
uplatnění na
trhu práce 21.
století
Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby
vzdělávací systém dokázal rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím
se trhu práce. Současný vzdělávací systém tuto úlohu neplní dostatečně, vzdělávání
není v potřebné míře diverzifikované ani nereflektuje různé potřeby a nároky na něj
kladené.
Oproti minulosti se hlavním zdrojem profesní kvalifikace pro podstatnou část
společnosti stává vysokoškolské studium, které však zároveň není dostatečně
připraveno na budoucí vývoj trhu práce (například v souvislosti s robotizací
a automatizací celých odvětví i z hlediska budoucích nároků a potřeb
zaměstnavatelů v oblasti digitální gramotnosti). Jedním z možných důvodů je nízká
úroveň spolupráce se zástupci praxe při přípravě studijních programů i při samotné
realizaci výuky.
Problémem také je, že studenti nemají dostatečné možnosti získat zkušenosti přímo
v praxi. Samotná relevance studia z hlediska budoucího uplatnění je ze strany
studentů vnímána kriticky a má dopad na jejich motivaci ke studiu. Stále převažuje
frontální výuka stojící na jednostranném předávání informací, obsah studia je
zaměřený na předávání odborných znalostí na úkor rozvoje potřebných dovedností
a kompetencí, které by následně mohli studenti využít v praxi.
Jako příklad budoucích potřeb je otázka základní digitální gramotnosti. Jak vyplývá
z níže uvedeného grafu založeného na datech Eurostatu, tak jsme z hlediska podílu
populace s alespoň základními digitálními schopnostmi v rámci Evropské unie
průměrní (u nás má základní digitální schopnosti 60 % populace, průměr EU 57 %).
Zároveň to však znamená, že 40 % populace nemá základní digitální schopnosti.
Graf 83: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi
Zdroj: Eurostat
slabá stránka
Flexibilní
formy
vzdělávání
jsou málo
dostupné a
Trh práce čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen
dopadů automatizace a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na
vzdělávání v průběhu celé kariéry a života. Současná nabídka různých forem
vzdělávání (od kombinovaného studia po kurzy celoživotního vzdělávání) je sice
poměrně široká, zároveň ne vždy jejich podoba a dostupnost odpovídá zájmu a
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 155
relevantní pro
potenciální
zájemce
potřebám zájemců. Nabídka dalšího vzdělávání související s novými technologiemi
a změnami plynoucími z přechodu na Průmysl 4.0 je jen omezená.
Možným důvodem je fakt, že flexibilní formy vzdělávání jsou vnímány ze strany škol
spíše jako okrajová činnost. Zároveň není dostatečná nabídka distančních forem
studia, respektive možností studovat online. Kombinované studium pak není
realizováno v takové podobě, která by umožnila potřebnou flexibilitu pro jeho
studenty – předpokládá stejné výsledky jako prezenční forma studia (přestože
studenti mají daleko méně času) a vede k pochybám o srovnatelnosti kompetencí
absolventů obou forem studia.
Také samotná podoba distančních, respektive kombinovaných forem studia
neodpovídá zcela současným nárokům a potřebám, postrádá interaktivní prvky, je
technologicky zastaralá a nevede dostatečně ke spolupráci mezi studenty. To
souvisí také s jistou rigiditou struktury studijních plánů.
Rozvoji nabídky kurzů celoživotního vzdělávání pak brání nedostatečný právní
rámec a s ním spojené nejistoty (např. v otázkách veřejné podpory), také příjmy
z kurzů celoživotního vzdělávání nejsou v takovém objemu, aby se jim vysoké školy
věnovaly v dostatečné míře. Nejistota pak je i na straně zaměstnavatelů, pro které
certifikace kurzů celoživotního vzdělávání není vždy srozumitelná.
Problémem je také fakt, že samotné firmy se příliš nevěnují dalšímu vzdělávání
svých zaměstnanců. Z údajů Eurostatu vyplývá, že z hlediska počtu hodin
průměrného zaměstnance využitých na vzdělávání jsme pod průměrem EU a na
úrovni zemí jako je Slovensko, Srbsko a Rumunsko.136
slabá stránka
Všeobecný
nedostatek
kvalifikované
pracovní síly
(kvalitní a
kreativní
pracovníci)
pro podnikání,
VaV a
inovační
aktivity, a to
zejména v ICT
sektoru
Z hlediska trhu práce je problémem také všeobecný nedostatek kvalifikované
pracovní síly, ať už pro potřeby firem, tak pro výzkumné organizace. Jak uvádíme
v textu vztahujícímu se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání, tak se
výkonnost tuzemského hospodářství v roce 2018 zvýšila o 3 %, a zaostala tak za
4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu výkonu bránila
napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo poznamenáno
rostoucími nejistotami.
Vývoj na trhu práce byl v roce 2018 v mnoha oblastech výjimečný. Příznivý vývoj
ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval
míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala
nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných a
vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal
nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce. V souvislosti s
tím rostla i poptávka po zahraničních pracovnících.
Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Růst celkové
zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra
nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale ne nijak významně. Silná poptávka
podniků po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení
zahraničních pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický
vývoj, kdy počet lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě
prohloubí. Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních
i netržních odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší
136 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 156
srovnávací základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si
cenovou konkurenceschopnost.137
Stav trhu práce a růst mezd se týkají sice celého hospodářství a jeho jednotlivých
sektorů, takže platí samozřejmě také pro oblast veřejného výzkumu a vývoje.
Graf 84: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
Počet ICT specialistů sice neustále roste, stejně jako specialistů v oblasti vědy a
techniky. Věková struktura však naznačuje, že více jak čtvrtina specialistů je ve věku
50 let a vyšším. Naopak počet studentů těchto oborů klesá (obdobně jako celkový
počet studentů VŠ) a podíl přírodovědných, technických a ICT oborů na celkovém
počtu studentů VŠ stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto
oborů.
Graf 85: Studenti vysokých škol v ČR
137 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 157
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách Graf 86: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách
hrozba
Pokračující
pokles počtu
studentů i
absolventů
VŠ v důsledku
demogra-
fických změn
V souvislosti s všeobecným nedostatkem kvalifikované pracovní síly je do budoucna
značnou hrozbou pokračující pokles počtu studentů a absolventů vysokých škol, a
to také v důsledku demografických změn.
S ohledem na stárnutí populace je hrozbou s tím související pokles počtu studentů i
absolventů vysokých škol. Jak uvádí Český statistický úřad, tak první polovina 21.
století nepřinese výrazné změny v počtu obyvatel, silně se změní struktura populace
podle věku. Podíl osob v produktivním věku by se měl do počátku roku 2050 snížit
ze současných 65,0 % na 56,5 %.
Průměrný věk obyvatel Česka dosahoval v roce 2001 úrovně 39,0 let, do roku 2017
narostl na 42,2 let a do roku 2050 by se měl podle projekce ČSÚ z roku 2018 zvýšit
na 46,3 roku. Na sto dětí do 15 let věku v roce 2001 připadalo 87 seniorů, v roce
2017 již 122 a v roce 2050 by jich mělo být 193. Dochází tak ke stárnutí populace a
tento trend by měl pokračovat i v následujících dekádách.138
138 https://www.czso.cz/csu/czso/vekova-struktura-populace-se-vyrazne-meni
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 158
Graf 87: Obyvatelstvo podle pohlaví a věku, 2001 a 2017 (k 31. 12.)
Zdroj: ČSÚ, Proměny věkového složení obyvatelstva, Vývoj věkové struktury ČR v letech 2001–2017
S ohledem na složení obyvatel dle věku dochází v posledních deseti letech
k výraznému poklesu počtu obyvatel ve věku 19 – 26 let a s tím související pokles
počtu studentů vysokých škole, a to z 395 tisíc studentů v roce 2010 na 290 tisíc
studentů v roce 2018.
Graf 88: Vývoj počtu studentů VŠ a populace ve věku 19-26
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
Celkový pokles počtu studentů by byl ještě výraznější, ale zmírnil ho růst počtu
zahraničních studentů. Těch v Česku studovalo v roce 2010 37 tisíc, zatímco v roce
2018 již takřka 45 tisíc. Jejich podíl na celkovém počtu vysokoškoláků se tak zvýšil
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 159
z 9 % na
15 %.
Graf 89: Počet studentů VŠ (všechny úrovně)
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
Obdobně klesá i počet absolventů, kde ještě v roce 2012 bylo 94 tisíc absolventů (z
toho 8 tisíc zahraničních), zatímco v roce 2018 to bylo již jen 68 tisíc absolventů (z
toho 8 tisíc zahraničních). Podíl zahraničních absolventů na celkovém počtu
absolventů se tak zvýšil z 8 % na 12 %.
Graf 90: Počet absolventů VŠ (všechny úrovně)
Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
hrozba
Destabilizace
trhu práce a
potřeba
nových
kompetencí v
důsledku
technolo-
gických změn
Další související hrozbou je destabilizace trhu práce a potřeba nových kompetencí
v důsledku technologických změn a s tím související hrozba nedostatku takto
kvalifikované pracovní síly pro potřeby (nejen) průmyslu budoucnosti.
Evropská komise ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že
demografická změna a stávající socioekonomické nerovnosti vyžadují zvýšené
investice do aktivních politik v oblasti trhu práce vypracovaných podle příslušných
potřeb, cenově dostupné péče o děti a do vzdělávání a odborné přípravy.
Nedostatek pracovních sil a budoucí nesoulad mezi nabízenými a požadovanými
dovednostmi vyžadují investice do lidského kapitálu a přizpůsobení pracovní síly
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 160
a s tím
související
hrozba
nedostatek
takto
kvalifikované
pracovní síly
pro potřeby
(nejen)
průmyslu
budoucnosti
prostřednictvím cílených aktivních politik trhu práce, vzdělávání dospělých a
sociálních podniků.
V důsledku budoucí automatizace a robotizace by se mohl objevit nesoulad co do
kvalitativních dovedností, zejména v digitálním odvětví. V příštích 15 letech se
očekává, že zánik řady pracovních míst (450 000) v důsledku technologické změny
bude kompenzován prognózovaným demografickým vývojem (–400 000 osob).
Nová pracovní místa budou vyžadovat nové kompetence a velké investice zejména
v oblasti digitálních dovedností. Podle indexu digitální ekonomiky a společnosti má
lepší než základní digitální dovednosti pouze 24 % Čechů, zatímco průměr EU je 31
%. Zavádění dovedností na vysoké úrovni a užší spolupráce s podnikatelským
odvětvím by umožnily šíření a přijímání inovací a průmyslovou transformaci.
Investice do odborné přípravy a vzdělání by mohly tento hospodářský přechod
usnadnit a zvýšit produktivitu pracovníků.139
V této souvislosti je hrozbou nedostatek kvalifikované pracovní síly pro potřeby
průmyslu, který by mohl vést k destabilizaci trhu práce a v důsledku tak k nižší
hospodářské výkonnosti.
slabá stránka
Slabé
propojení
vzdělávacího
systému
s praxí
Nedostatkem českého vzdělávacího systému je jeho slabé propojení s praxí. Přitom
právě úzké propojení akademického a soukromého sektoru v rámci vzdělávacího
systému je jednou z podmínek jeho úspěšného rozvoje, zvyšování kvality a
reagování na potřeby zaměstnavatelů. Vzdělávání založené na poznatcích
z podniků dokáže studentům lépe přiblížit praxi. Toto konstatování platí jak pro
vysoké školy, tak pro nižší stupně vzdělávání.
Právě spolupráce vzdělávací a soukromé sféry v Česku příliš nefunguje. Podle
pravidelného průzkumu Světového ekonomického fóra (WEF) mezi byznysovými
lídry hodnotí manažeři spolupráci firem s univerzitami v Česku jako spíše
podprůměrnou. Podle dat Eurostatu je do vzdělávání v Česku zapojena pouze
čtvrtina tuzemských podniků, což je značně pod průměrem EU. Například na
Slovensku je do vzdělávání zapojeno 33 % podniků, v Rakousku 45 % a v Německu
63 % podniků.140
139 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 32, 36 140 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 161
Graf 91: Firmy zapojené do odborného vzdělávání, % všech firem, 2010 a 2015
Zdroj: Eurostat
příležitost
Zlepšení
přístupu
založeného
na praxi v
odborném
vzdělávání a
přípravě a v
systému
vysoko-
školského
vzdělávání,
který
podporuje
vazby mezi
školami a
podniky
S ohledem na výše uvedené je příležitostí zlepšení přístupu založeného na praxi v
odborném vzdělávání a přípravě a v systému vysokoškolského vzdělávání, který
podporuje vazby mezi školami a podniky.
Podle studie OECD je nesoulad v dovednostech a požadavcích trhu práce stále
značný. Absolventi chybějí v oblastech matematiky, přírodních věd, statistiky,
zdravotnictví a sociálních služeb. Současný vývoj naznačuje, že dovednosti
pracovní síly nemusí postačovat k uspokojení poptávky v odvětvích, jako je
zdravotnictví a informační technologie. Poskytování efektivních, nejnovějších a pro
konkrétní účel přizpůsobených informací, poradenství a odborné vedení je pro
řešení kvalifikačního nesouladu na pracovním trhu zásadní. Odborné vzdělávání by
se mělo dále rozvíjet tak, aby hrálo významnou úlohu při překonávání nesouladu
mezi nabízenými a poptávanými dovednostmi prostřednictvím zapojení
zaměstnavatelů do tvorby učebních osnov a rozvoje odborných praxí.
Přestože se podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním zvýšil z 23 % v roce
2010 na 33 % v roce 2016, studenti nestudují obory, které jsou firmami nejvíce
poptávány. Například v roce 2015 pouze 4 % vysokoškolských absolventů studovalo
informační a komunikační technologie a 10 % zdravotnictví a sociální služby. Kromě
toho se očekává, že tyto tendence budou pokračovat, jelikož podíl vysokoškolských
studentů, kteří jsou v současnosti zapsáni do studia v oblasti IT nebo zdravotní péče,
nevyznačuje v krátkodobém až střednědobém horizontu významné změny. Asi 5 %
studentů se v roce 2015 zapsalo ke studiu informačních a komunikačních
technologií a 12 % do zdravotnických oborů.
Podle OECD tak dlouhodobé strategie musí být doplněny krátkodobými a
střednědobými řešeními zaměřenými na zdokonalování dovedností stávajících
pracovních sil. Vzhledem k tomu, že změna kvalifikace pracovních sil
prostřednictvím nových účastníků trvá určitou dobu, by měla mít současná pracovní
síla k dispozici odpovídající vzdělávací možnosti, aby se přizpůsobila novým
požadavkům v oblasti dovedností. Odborné vzdělávání by mělo být dále rozvíjeno
tak, aby hrálo významnou úlohu při překonávání nesouladu dovedností pracovníků
a zajistilo jim potřebnou kvalifikaci.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 162
Rekvalifikace by měla zahrnovat řešení pro všechny dovednosti založené na
moderních systémech celoživotního vzdělávání, které pomáhají pracovníkům
přizpůsobovat se a zvyšovat jejich kvalifikaci v průběhu kariéry. Zejména by měly
být vytvořeny specifické programy pro starší pracovníky, jejichž prostřednictvím
bude zajištěna jejich rekvalifikace a schopnost lépe se přizpůsobit měnícímu se
hospodářství.141
příležitost
Podpora růstu
MSP
prostřednic-
tvím
specifické
odborné
přípravy a
rekvalifikace
pro oblasti
inteligentní
specializace a
řízení inovací,
a budování
správní
kapacity (se
zvláštním
zaměřením na
digitální
dovednosti a
průmyslovou
transformaci)
Další příležitostí pak je podpora růstu malých a středních podniků prostřednictvím
specifické odborné přípravy a rekvalifikace pro oblasti inteligentní specializace a
řízení inovací, a budování správní kapacity (se zvláštním zaměřením na digitální
dovednosti a průmyslovou transformaci).
Podle studie OECD se český trh práce posouvá směrem k zaměstnání s vyšší
kvalifikací. Od přechodu z centrálního plánování se odvětví služeb rozšiřuje a výroba
se těsně začleňuje do globálních hodnotových řetězců, čímž se stále více mění
požadavky na pracovní dovednosti potřebné na trhu práce. Od roku 1997 do roku
2017 se zaměstnanost posunula ze středně kvalifikovaných k vysoce kvalifikovaným
pracovním místům. Během tohoto období se zavedení technologie měřeno jako
úroveň kapitálových služeb IKT za hodinu práce zvýšilo o cca 300 %. Zvýšení
komputerizace a automatizace vedlo nejen ke změně pracovních profilů, ale také ke
ztrátě nekognitivních rutinních pracovních míst v důsledku automatizace.
Odvětví, jako jsou výroba, IT a obchodní služby, se budou dále rozšiřovat a vytvářet
v těchto sektorech nová pracovní místa. Prognózy zaměstnanosti naznačují, že se
bude zvyšovat potřeba vysoce kvalifikovaných pracovníků, zatímco poptávka po
zaměstnancích s nízkou a střední kvalifikací poklesne.
Graf 92: Procentní změna podílu na celkové zaměstnanosti podle náročnosti zaměstnání
Zdroj: OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika
Podobné výsledky prezentují i další studie, přičemž se prokázalo, že pracovní místa
s nízkou kvalifikací jsou nejvíce ohrožená. Naproti tomu se zvyšuje poptávka po
vysoce kvalifikovaných pracovnících, zejména těch, kteří mají technické vzdělání.
Kvalifikovaní pracovníci se přizpůsobí měnícímu se prostředí a zároveň zvýší
odolnost vůči automatizaci.142
Příležitostí tak je podpora malých a středních podniků z hlediska zvyšování
kvalifikace jejich zaměstnanců, respektive podporou odborné přípravy a
141 OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, strana 3, 44 142 tamtéž, strana 41-42
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 163
rekvalifikace, a to se zaměřením na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro
průmyslovou transformaci a také dovednosti v oborech inteligentní specializace.
slabá stránka
Ne zcela
rozšířený
podnikatelský
mindset /
enterpreneuri
al spirit
Další aspektem souvisejícím se vzděláváním, inovacemi a podnikáním je tzv.
podnikatelský duch (enterpreneurial spirit), respektive podnikavý a podnikatelský styl
myšlení (mindset). V tomto ohledu Česko právě nevyniká, což vychází i z naší
historie. Zároveň se však jedná o věc, na které lze v rámci vzdělávací soustavy
pracovat a zlepšovat ji.
Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České
republiky působícím do současnosti byla několik dekád trvající absence svobodného
podnikání. V ekonomice v tomto důsledku chyběli zkušení podnikatelé (velcí i malí),
na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě kompetence nacházet nové příležitosti
a zákazníky v neustále silnějších konkurenčních podmínkách světových trhů.
Jakkoliv se situace v tomto ohledu výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice
stále znát.143 I proto jsme se umístili v roce 2018 v Global Entrepreneurship Index
na 38. místě ze 137 zemí, přičemž se nad námi umístili mimo jiné například
Slovensko, Polsko, Slovinsko, Litva a Estonsko.
Samotné podnikání navíc nemá vždy v očích veřejnosti kladný obraz, a to mimo jiné
také v souvislosti s některými kauzami spojenými s privatizací v 90. letech. Dále si
s sebou nese stigma případný neúspěch, s čímž je spojená i menší míra rizika. A
v neposlední řadě například oproti USA máme v sobě do jisté míry zakořeněnou
potřebu sociálních jistot v podobě zaměstnavatelského svazku (zaměstnanecká
kultura).
Graf 93: Podpora podnikavosti (enterpreneurship)
143 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 11
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 164
Zdroj: Evropská komise; 2018 SBA Fact Sheet & Scoreboard
Pro podnikání je důležitá sebedůvěra jednotlivců ve vlastní znalosti, dovednosti a
zkušenosti. Důvěra ve vlastní schopnosti, a naopak obavy spojené se zahájením
podnikání představují faktory, které ovlivňují výslednou podnikavost populace, a to
jak množství lidí, kteří jsou ochotni zahájit podnikání, tak množství lidí, kteří jsou
ochotni tuto zkušenost získávat opakovaně. Proto se následující analýza
soustřeďuje na otázku, zdali má česká populace dostatek sebevědomí pro podnikání
a je skutečně podnikavá.
Míra akceptace rizik spojených se startem podnikání dosahuje podobné úrovně jako
v Německu či Belgii. V čem ovšem oproti těmto zemím Česko zaostává, je schopnost
identifikovat nové obchodní příležitosti. Z vybraných postkomunistických ekonomik
je tato dovednost nejvíce rozvinuta v Estonsku.
Graf 94: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání, index (2018)
Zdroj: data Global Entrepreneurship Index 2018, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)
Jak je však vidět na příkladu vyspělých ekonomik, kromě míry akceptace rizika je
důležité také umět identifikovat nové obchodní příležitosti a v tomto směru zaostávají
všechny tři středoevropské ekonomiky včetně Slovinska.144
144 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 214-215
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 165
Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji
silná stránka
Počet
výzkumných
pracovníků
vykazuje
dlouhodobě
rostoucí trend
V oblasti lidských zdrojů v oblasti výzkumu a vývoje je možné konstatovat, že
dlouhodobým pozitivním trendem je růst počtu výzkumníků.
Počty zaměstnanců mohou být vykazovány ve dvou ukazatelích. Prvním je Head
Count (HC), tzn. počet zaměstnanců VaV ve fyzických osobách, kteří se plně či
částečně věnují VaV (nedochází k přepočtu počtu zaměstnanců na 1,0 pracovní
úvazek). Tento ukazatel vykazování neodpovídá skutečnému počtu zaměstnanců
plně se věnujících VaV. Především ve vysokoškolském a vládním sektoru má
mnoho zaměstnanců pracovní úvazek ve více subjektech zároveň a proto je
ukazatel HC silně nadhodnocen. Oproti tomu ukazateli Full Time Equivalent (FTE)
se přepočítává počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek plně věnovaný VaV
činnosti. Vykazování FTE je vhodné pro mezinárodní srovnávání. Také ukazatel
FTE není zcela přesný. Mnoho zaměstnanců má sumárně úvazek převyšující 1,0.
V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733
osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Na 1 000 zaměstnaných osob v
ČR připadá 20,2 osob zaměstnaných v oblasti VaV (v roce 2016 byl tento poměr
19,0 osob). Z pohledu vývoje absolutního počtu zaměstnanců VaV je zřejmý s
výjimkou roku 2016 rostoucí trend. Poměr výzkumných pracovníků na celkovém
počtu zaměstnanců v oblasti VaV se pohybuje mezi lety 2005 a 2017 mezi 54 až 59
%. Největšího podílu dosáhli výzkumní pracovníci v roce 2008 (59,4 %). Podíl
technických pracovníků se po celé sledované období pohyboval okolo 29 a 30 %.
Podíl ostatních pracovníků dosahoval 12 až 15 %.
Dle ukazatele FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953
osob). Stejně jako při vykazování HC lze také v režimu FTE pozorovat od roku 2005
s výjimkou roku 2016 rostoucí trend počtu zaměstnanců VaV.145
Tento trend potvrzují i nejnovější data Českého statistického úřadu. Ta dále
dokládají, že k růstu dochází nejen v celkovém poštu zaměstnanců ve VaV
zahrnujícím také podniky, ale i ve veřejném sektoru.
Graf 95: Kolik osob pracuje ve výzkumu a vývoji
145 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 68-69
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 166
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018
Graf 96: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018
silná stránka
Rostoucí podíl
výzkumníků v
soukromé
sféře
Jak uvádíme výše, roste celkový počet osob ve výzkumu a vývoji, počet výzkumníků
ve veřejném sektoru, stejně tak roste i počet výzkumníků v soukromé sféře a také
jejich podíl na počtu zaměstnaných. Z níže uvedeného grafu vyplývá, že počet
výzkumníků v podnicích narostl od roku 2010, kdy jich bylo 26,5 tisíce, na 42,3 tisíce
v roce 2018. Stejně tak rostl podíl výzkumníků na celkovém počtu zaměstnanců
v podnicích, a to z 0,66 % v roce 2010 na takřka 1 % v roce 2018.
Trvalý růst počtu výzkumníků je pozitivním trendem a koreluje s celkovým nárůstem
výdajů na VaV a také podílem výdajů na přidané hodnotě vytvořené v podnicích.
Z toho mimo jiné vyplývá, že znalostní intenzita podniků se postupně zvyšuje.
Graf 97: Základní charakteristiky podnikového výzkumu a vývoje
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018
slabá stránka
Chybějící
motivace
mladých lidí
Výše uvedené pozitivní trendy však ohrožuje několik faktorů. Jedním z nich je
chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, což souvisí mimo jiné s výše
uvedenou nízkou studijní úspěšností studentů doktorandského studia. Pokud je
doktorandské studium do značné míry podmínkou pro výzkumnou kariéru (alespoň
ve veřejném výzkumu), pak neúspěšnost doktorandského studia je vlastně i
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 167
se zapojit do
výzkumu
vyjádřením nedostatečné motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, respektive
pokračovat v akademické kariéře.
Jak vyplývá z šetření realizované v rámci projektu KREDO (Kvalita, Relevance,
Efektivita, Diverzifikace a Otevřenost vysokého školství v ČR), významně
převažující motivací k doktorskému studiu je zájem o studium a o akademickou
dráhu.
Graf 98: Motivace k doktorskému studiu
Zdroj: MŠMT, http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/ipn-kredo-kvalita-relevance-efektivita-diverzifikace-a
Tato motivace se však v průběhu doktorandského studia vytrácí. Mezi důvody patří
zejména:
► Samotné vysoké školy nejsou motivovány k významnější podpoře studentů
tak, aby úspěšně a včas dokončili své studium.
► Stipendia vyplácená studentům jsou příliš nízká, aby umožnila se studiu a
výzkumu věnovat naplno. Zároveň stipendium pobírají i studenti, kteří jsou
formálně zapsaní, ale své povinnosti neplní a nesměřují ke zdárnému
ukončení studia.
► Studenti nemají výhody statutu studenta (musí si například platit zdravotní
a sociální pojištění), ale zároveň se jim doba strávená studiem nezapočítává
do doby strávené v zaměstnání (z hlediska důchodového systému).
► Studenti jsou různě vytíženi dle jednotlivých škol a oborů, nicméně výjimkou
není stav, kdy pracují 40 hodin týdně a podílejí se na pedagogické a
výzkumné činnosti (a to bez nároku na mzdu, pouze za stipendium).
► Mnoho studentů tak mají vedle doktorandského studia pracovní úvazky
(mimo vysokou školu), studium je tak pro ně vedlejší aktivitou a nevěnují se
mu naplno a soustavně. Obdobně je včasné dokončení studia obtížně
slučitelné s rodičovstvím (zejména u žen), podpůrné služby pro rodiče (jesle
a školky) jsou málo dostupné.
Mezi hlavní důvody přerušení studia patří pracovní vytížení nebo pracovní
příležitost, nedostatek financí a založení rodiny (nebo kombinace těchto faktorů).
Nevhodné podmínky a zkušenosti s doktorandským studiem pak i pro úspěšné
absolventy do značné míry vedou k tomu, že svoje následné zaměstnání hledají
raději v soukromé sféře.146
146 Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 168
hrozba
Odliv mozků
(brain drain) a
zároveň
neschopnost
získávat
zahraniční
talenty
Potíže v oblasti dostupnosti lidských zdrojů pro výzkumné organizace může přinést
také hrozba v podobě odlivu mozků a zároveň neschopnost získávat zahraniční
talenty. Aktuálně to pro české výzkumné prostředí není takový problém,
v návaznosti na vybudovaná výzkumná centra se daří lákat zahraniční výzkumníky
více než předtím, zároveň dochází k návratům českých vědců ze zahraničí. Přesto
je třeba mít tuto hrozbu na paměti.
Proto je dobré monitorovat tzv. mezinárodní mobilitu vědců. Ukazatele mezinárodní
mobility vědců, založené na změnách v afiliacích (příslušnosti) autorů, ukazují, že
mobilita je většinou charakterizována vzájemným „oběhem mozků“, spíše než
jednosměrnými toky („získávání / odlivu mozků“). Analýza čistých vstupních a
výstupních pohybů výzkumníků v průběhu času však může mít informační hodnotu,
zejména pokud jde o reakci vědeckého systému na události a politiky přijaté zeměmi
spojené s financováním vědeckého výzkumu, podporou vědecké mezinárodní
mobility a navrženými politikami přilákat vysoce kvalifikované pracovníky.
Údaje o pohybech od roku 2001 ukazují, že Švýcarsko, Spojené státy a Austrálie
přitahují největší počet vědců, za nimi následuje Čína, která se stala velkým
„dárcem“ a stala se největším příjemcem z velkých zemí. Ve Spojených státech se
čistý vstup vědců v posledních letech zpomalil. Japonsko a Indie jsou v čisté ztrátě,
zatímco Rusko začalo přitahovat více vědců od roku 2014.
Evropská unie se stala čistým příjemcem na krátké období v letech 2008–09, po
roce 2011 však zaznamenala velmi významný deficit. Během posledních 15 let
opustilo EU o téměř 36 000 vědeckých autorů více, než se do ní přestěhovalo. To
se částečně vysvětluje návratovou mobilitou jednotlivců, kteří přišli jako studenti
před tím, než se stali publikujícími výzkumníky. Mezi největšími zeměmi v EU existují
významné rozdíly; v letech 2014–2016 vědce nejvíce přitahovalo Spojené království,
zatímco Španělsko se připojilo k Itálii a stalo se největším relativním čistým dárcem
v ekonomikách s vysokou úrovní vědecké produkce.
příležitost
Vyšší zájem
talentovaných
zahraničních
výzkumníků a
nadaných
studentů o
uplatnění a
studium v ČR
(brain gain)
Naopak příležitostí a možným řešením napětí na trhu práce (vysoká míra
zaměstnanosti, respektive nízká míra nezaměstnanosti spojená s nedostatkem
kvalifikovaných pracovníků) a demografického vývoje a stárnutí populace je
přilákání talentovaných studentů i vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí.
Jak vyplývá z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském
sektoru působilo pouze 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním výzkumném
sektoru to bylo 16 %. Zároveň však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků
pracovníci ze Slovenska.147 Na druhou stranu se daří lákat studenty ze zahraničí –
počet zahraničních studentů roste. Těch v Česku studovalo v roce 2010 37 tisíc,
zatímco v roce 2018 již takřka 45 tisíc. Jejich podíl na celkovém počtu vysokoškoláků
se tak zvýšil z 9 % na 15 %.148
Schopnost jednotlivých zemí přilákat talenty a vysoce kvalifikované pracovníky
hodnotí různé studie. Jednou z nich je The Global Talent Competitiveness Index,
který se v roce 2019 zaměřil na téma talenty pro podniky a globální
konkurenceschopnost, v rámci kterého zkoumal, jak mohou velké a malé firmy, státy
a města podporovat podnikatelské talenty v éře digitální transformace. Česko se
147 Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, strana 26 148 Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy) - https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 169
mezi 86 hodnocenými státy v roce 2019 umístilo na 25. místě, přičemž si pohoršilo
o tři příčky oproti roku 2014.149
Další studií zaměřující se na tuto oblast je IMD World Talent Ranking. Tato publikace
od roku 2014 hodnotí, jak se 63 zemí (ekonomik), vyvíjí, přitahuje a dokáže udržet
vysoce kvalifikované profesionály. Vydání IMD World Talent Ranking v roce 2018
potvrdilo trendy identifikované v minulosti: nejúspěšnějšími zeměmi v oblasti
konkurenceschopnosti talentů jsou hlavně evropské ekonomiky střední velikosti s
vysokou úrovní investic do vzdělávání a kvality života. Výsledky navíc naznačují, že
bohatství země není jediným významným hnacím motorem konkurenceschopnosti
talentů. Ukazatele sociálního pokroku a kvality institucí (např. dodržování právního
státu) jsou ve skutečnosti silným a důležitým základem pro přilákání vysoce
kvalifikovaných odborníků z „mezinárodního fondu“ talentů.
S výjimkou Estonska (28.) a Slovinska (30.) se východoevropské země obvykle
umísťují do dolní části žebříčku. Údaje z východoevropských ekonomik s nízkým
hodnocením poukazují na celkový trend, že země konkurenceschopné pro talenty
těží z vysoké úrovně kvality života a dostupnosti kvalifikované pracovní síly. Česká
republika v roce 2018 skončila na celkovém 37. místě (zlepšení o jednu příčku oproti
roku 2017), přičemž ještě v roce 2016 figurovala na 33. pozici.
Graf 99: Talent Competitiveness podle regionů
Zdroj: IMD; World Talent Ranking
příležitost
Využití nově
vybudovaných
špičkových
výzkumných
center pro
získávání
talentů z ČR i
ze zahraničí
pro práci v
Stejně tak je příležitostí využití nově vybudovaných špičkových výzkumných center
pro získávání talentů z ČR i ze zahraničí pro práci v oborech působnosti těchto
center.
Jedním z hlavních cílů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-
2013 bylo v rámci prioritních os 1 a 2 tohoto programu posílit výzkumný a vývojový
potenciál ČR prostřednictvím rozsáhlých investic do budování nových a podpory
stávajících výzkumných center. Celkem v rámci toho programu bylo vybudováno 8
center excelence a 40 regionálních výzkumných center. Souhrnně se o těchto
149 INSEAD; The Global Talent Competitiveness Index, strana 11
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 170
oborech
působnosti
těchto center
výzkumných centrech mluví o jako tzv. VaVpI centrech. Tato centra tak doplnila již
existující výzkumná centra, infrastruktury a zařízení, respektive zvýšila jejich kvalitu.
Jak vyplývá ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 –
2013 v oblasti výzkumu a vývoje, intervence odpovídaly původnímu zaměření.
Centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z
největších hendikepů českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj.
nedostatečná infrastrukturní a přístrojová vybavenost. Podpořená centra tak v
současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy i světové
úrovně.150
Ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti
výzkumu a vývoje vyplývá, že Centrům excelence a některých regionálním
výzkumným centrům podpořeným z OP VaVpI se postupně daří etablovat na
evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních mezinárodních projektů.
Internacionalizaci center orientovaných na excelentní základní výzkum přispívá také
zajištění působení významného podílu zahraničních vědců, které je však spojeno s
omezeními ohledně významně zvýšených nákladů na mzdy a administrativními a
kulturními překážkami. Některá centra také začínají vytvářet po vzoru zahraničních
institucí mezinárodní poradní orgány složené z expertů v oboru.
V budoucnosti lze předpokládat v důsledku provedených intervencí pozitivní přínosy
v několika směrech. V první řadě se jedná o zvýšení počtu i kvality publikačních
výstupů. V důsledku modernizace infrastrukturního vybavení se podařilo přilákat
zahraniční vědce a pracovníky – tento trend se do budoucnosti může prohlubovat.
Ukazuje se, že vyšší stupeň internacionalizace může přispět k lepšímu publikačnímu
výkonu – zahraniční pracovníci mohou využít svých kontaktů, články a publikace s
autory z více zemí mají větší šanci na publikování atd. Stejně tak může dojít ke
zvýšené spolupráci se zahraničními subjekty, které mohou ve svém důsledku vést k
většímu množství kvalitních publikačních výkonů.
Přínosy se postupně projevují také ve větším zapojení VaVpI center do
mezinárodních projektů (partnerům nabízíme moderní infrastrukturu a přístrojové
vybavení) a ve zvýšení úspěšnosti v prestižních mezinárodních soutěžích. Obecně
byl tento trend zatím potvrzen například ziskem 5 ERC Starting Grants pro Českou
republiku v srpnu 2018.151
Příležitostí tak je další využití vybudovaných výzkumných center (ale nejen jich) pro
získávání talentů ze zahraničí (studentů i výzkumníků), pro návrat českých
výzkumníků ze zahraničních angažmá nebo také naopak jako jeden z nástrojů pro
zabránění odlivu českých talentů do zahraničí.
slabá stránka
Nedostatečné
podmínky pro
zahraniční i
české
výzkumníky
(chybějící
welcome
office,
Pro schopnost přilákat výzkumníky ze zahraničí, respektive udržet ty, co zde již
pracují, je klíčové odstranit stávající slabou stránku, kterou jsou nedostatečné
podmínky pro zahraniční i české výzkumníky (platové podmínky, chybějící welcome
office, mateřské školky atd.).
Jak uvádíme v textu k oblasti Veřejný výzkum a vývoj, tak je jeho slabou stránkou
slabá internacionalizace českých veřejných výzkumných organizací. Ta se odráží i
v relativně nízkém počtu zahraničních výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá
z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském sektoru
150 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 3 151 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 4-5, 65
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 171
mateřské
školky atd.)
působilo 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %. Zároveň
však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.
Mezi příčinami tohoto stavu je vedle úrovně platů zejména nedostatečná
připravenost výzkumných institucí na fungování se zahraničními pracovníky, ať už
se to týká jazykové vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou v češtině,
podpůrný personál neumí cizí jazyky apod.), kvality řízení lidských zdrojů nebo
podpory zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek,
zaměstnání pro partnera nebo partnerku apod.).
Graf 100: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků
Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018
slabá stránka
Nízké
zastoupení
žen ve
výzkumu a
nedostatečná
pozornost
věnovaná
tomuto
problému z
úrovně
výzkumných
institucí i
státní správy
Negativní charakteristikou českého výzkumného prostředí je nízké zastoupení žen
ve výzkumu, a to jak ve výzkumných týmech, tak ve vedení těchto institucí. Jak uvádí
specializovaný portál organizace NKC – gender a věda, tak není český výzkum
dlouhodobě schopen dát příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme
o potenciál, který by nás jako společnost posunul dál.
V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji celkem 107 733 osob (tj. 69 736 plných
úvazků – FTE), z toho 32 576 žen. Muži mají ve všech uvedených profesích
výzkumu a vývoje převahu a jejich zastoupení má rostoucí tendenci. Zastoupení žen
mezi výzkumníky dlouhodobě klesá, hodnoty z let 2016 a 2017 byly nejnižší od roku
2000, kdy se data v rozlišení podle pohlaví začala sbírat. V mezinárodním srovnání
patří úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice k celkově nejnižším
ze všech zemí EU.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 172
Graf 101: Podíl žen mezi výzkumníky ve vybraných evropských zemích v roce 2015
Zdroj: NKC – gender a věda, https://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/
Zastoupení žen mezi studujícími magisterského studia v průběhu posledních 10–11
let spíše stagnuje (v roce 2017 na úrovni téměř 60 %), mezi studujícími na
doktorském stupni má vzestupný trend (v současnosti 45 %). Tento stav však
dlouhodobě nemá vliv na situaci ve výzkumu samotném: Největší propad v
zastoupení žen na pomyslné studijně-profesní dráze je mezi doktorskými absolventy
a výzkumníky samotnými.
Graf 102: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017
Zdroj: NKC – gender a věda, https://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/
V otázce zastoupení žen a mužů mezi vysokoškolskými akademickými pracovníky
je situace obdobná. Zastoupení žen od lektorské pozice směrem k profesuře klesá.
Největší propad na pomyslné akademické dráze žen najdeme mezi odbornými
asistentkami a docentkami. Poslední roky se sice mírně zvyšuje zastoupení žen
mezi docenty a profesory (u docentek o 3 a u profesorek o 4 procentní body za
posledních 10 let), při stejné průměrné výši růstu bychom paritního zastoupení žen
a mužů mezi docenty dosáhli v roce 2102 a u profesorů v roce 2098.
Graf 103: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017
Zdroj: NKC – gender a věda, https://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 173
Největší podíl výzkumníků v ČR působí v technických (37,1 %) a přírodních vědách
(30,5 %); dohromady tedy víc než dvě třetiny všech výzkumníků u nás. Podíl žen
mezi výzkumníky je zde ale dlouhodobě nejnižší, navíc s mírnou tendencí k poklesu.
Zastoupení žen v technických vědách bylo v roce 2017 jenom 13,2 %, v přírodních
vědách přibližně čtvrtinové (25,1 %).
Nejvyrovnanější zastoupení žen mezi výzkumníky je dlouhodobě v lékařských
vědách. V roce 2017 zde ženy představovaly 48,2 % výzkumníků (51,6 % v přepočtu
na FTE). V sociálních vědách představovaly ženy v roce 2017 41,8 % zdejších
výzkumníků, v humanitních vědách 40,6 % a v zemědělských vědách 41,3 %.
Rozhodování ve vědě je i nadále převážně v rukou mužů. V roce 2017 dosáhlo
celkové zastoupení žen stojících v čele výzkumných, vysokoškolských a dalších
institucí výzkumu a vývoje dohromady jen 14,1 % (Akademie věd ČR, grantové
agentury, Rada vysokých škol, Česká konference rektorů, Rada pro výzkum, vývoj
a inovace apod.). V rozhodovacích, strategických a kontrolních orgánech těchto
institucí bylo zastoupení žen 23,3 %; v poradních a expertních orgánech jejich podíl
dosáhl 30,8 %.152
Mezi systémové překážky uplatnění žen ve vědě uvádí NKC – gender a věda
následující:
► Věda stále ještě často předpokládá nepřerušenou pracovní dráhu a
výzkumu zcela oddaného člověka bez vnějších povinností a závazků.
Takovému kritériu v naší společnosti vyhovují o dost lépe muži než ženy, na
kterých spočívá obvykle většina péče o rodinu. Díky podmínkám pro
mobilitu, účasti na grantech, čerpání stipendií, systému hodnocení a
pracovním podmínkám šitým na míru tradiční mužské profesní dráhy
ztěžujeme uplatnění, pokrok a úspěch vědkyň a přicházíme o jejich kreativní
nápady.
► Aktivní každodenní rodičovská péče může být ve vědě handicapem,
neznamená ale automaticky, že pečující osoba podává horší výsledky, nebo
je horší vědec či vědkyně než kolegové a kolegyně, kteří normám současné
organizace vědecké práce vyhovují. Jen k tomu třeba nemá podmínky. Na
vině jistě není jen nastavení vědeckého provozu. Rodinná politika a
společenské normy v ČR zase preferují dlouhodobou domácí mateřskou
péči, která bývá často jedinou možností i z důvodu nedostatku dostupných
služeb pro děti. I tak je na straně výzkumných institucí a vysokých škol
mnoho možností, jak usnadnit profesní uplatnění a rozvoj kariéry rodičů.
Další významnou překážkou, na kterou naráží nejen ženy, ale všichni začínající
vědkyně a vědci a ti, kteří nejsou součástí sociálních sítí s vlivnými osobami, je
netransparentnost rozhodovacích procesů (například pravidel povyšování,
hodnocení, výstupů jednání vědeckých a dalších rad, řádů habilitačního řízení a
řízení ke jmenování profesorem/kou, atp.) a nízká informovanost o nich.153
slabá stránka
Nedostatečné
řízení lidských
zdrojů na VŠ a
VO, nízká
Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného školství i
veřejného výzkumu a vývoje nedostatečná kvalita řízení. Samostatnou a
problémovou oblastí je řízení lidských zdrojů, kde má většina vysokých škol a
výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje jak v ne zcela vhodně
nastavených kariérních řádech, schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,
152 http://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/ 153 http://genderaveda.cz/prekazky/
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 174
mobilita
výzkumných
pracovníků,
akademický
inbreeding
výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Ze strany
expertů byla také zmiňována nedostatečná podpora dlouhodobého profesního
rozvoje, nedostatečné podmínky pro skloubení práce a soukromého života a také
otázka akademického inbreedingu.
Nízkou mobilitou výzkumných pracovníků a akademickým inbreedingem je myšlen
stav, kdy student či studentka vystudují vysokou školu, na které následně také
absolvují doktorandské studium (až 70 % PhD. studentů absolvovalo magisterské
studium na stejné vysoké škole) a kde také následně pokračují ve své akademické
/ výzkumné kariéře. Z hodnocení vysokých škol i dalších výzkumných organizací
vyplývá, že výběrová řízení na pozice ve výzkumu, ač formálně otevřená jakýmkoliv
uchazečů, jsou ve skutečnosti mířena a také obsazena uchazeči z dané instituce.
Dochází tak k zakonzervování daného pracoviště, kde je možné strávit kariéru od
vstupu na vysokou školu po zisk profesorského titulu.
Z různých studií vyplývá, že akademici působící na vysoké škole, kde vystudovali,
jsou méně výkonní než jejich kolegové. Některé studie také ukázaly, že se akademici
spoléhají více na informační zdroje mimo vlastní univerzitu i mimo danou zemi.
Jinými slovy – akademici působící na své alma mater vycházejí především z jejích
postupů a znalostí, čímž dochází k jejich stagnaci i stagnaci daných institucí.154
Problém naopak není v mezinárodní mobilitě, kde například podle dat Eurostatu
jsme v programu Erasmus zaměřeného na mobilitu vysokoškolských studentů nad
průměrem srovnatelných zemí. Stejně tak v mobilitě pedagogických pracovníků
(MŠ, ZŠ, SŠ) a mobilitě zaměstnanců vysokých škol v rámci programu Erasmus+.
Graf 104: Mobilita VŠ studentů v rámci programu Erasmus+, 2016
Zdroj: Eurostat
154 Tůma F., Knecht P.; Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost? Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku, strana 21-22
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 175
Graf 105: Mobilita zaměstnanců VŠ v rámci programu Erasmus+, 2016
Zdroj: Eurostat
příležitost
Využití
motivace
získání HR
Excellence in
Research
Award ke
zlepšení
řízení lidských
zdrojů ve VO
V souvislosti s nedostatečným řízením lidských zdrojů na vysokých školách a ve
výzkumných organizacích tak je příležitostí využít motivací k získání HR Excellence
in Research Award ke skutečnému zlepšení řízení lidských zdrojů ve výzkumných
organizacích.
Jak na svých stránkách uvádí Evropská komise, prestižní ocenění HR Award, plným
názvem „HR Excellence in Research Award“, se uděluje za excelenci v péči o lidské
zdroje ve vědeckém prostředí. Pro výzkumníky znamená organizace s oceněním
HR Award záruku evropského standardu péče o zaměstnance, otevřenost a
transparentnost výběrového řízení a kvalitu pracovního prostředí. Pro organizaci
znamená logo HR Award větší atraktivitu při oslovování vědeckých pracovníků ze
zahraničí nebo pro získávání grantů.
Ocenění HR Award, udělované výzkumným organizacím v Evropě, je dnes
považováno za již mezinárodní standard pro pravidla kvality v řízení a rozvoji
lidských zdrojů ve vědě a výzkumu. Společným evropským cílem je zavést tak i ve
vědeckém prostředí koncepci strategického řízení lidských zdrojů, zahrnout
používání moderních praktik HR ve vědeckém prostředí a důsledně dodržovat
moderní principy v rozvoji lidských zdrojů ve výzkumu.
Instituce, která chce ocenění HR Award získat, se musí přihlásit k principům
zakotveným v „Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro
přijímání nových pracovníků“. Evropská charta pro výzkumné pracovníky je
souborem obecných zásad a požadavků, které upřesňují odpovědnosti a práva
výzkumných pracovníků a jejich zaměstnavatele. Vztahy mezi výzkumnými
pracovníky a zaměstnavateli mají přispívat k úspěchu při vývoji, transferu, sdílení a
rozšiřování znalostí a technického rozvoje a při rozvoji kariéry výzkumných
pracovníků. Charta také podporuje všechny formy mobility, které slouží ke zlepšení
pracovního rozvoje výzkumných pracovníků.
Principy ukotvené v Chartě a Kodexu tvoří základ tzv. Strategie "HRS4R" –
„Strategie řízení lidských zdrojů v oblasti vědy“, The Human Resources Strategy for
Researchers. Implementace „HRS4R“ strategie zahrnuje víceúrovňové kroky a trvá
několik měsíců. Prvním je analýza, kterou žádající organizace provede a která
zmapuje nedostatky, a sestaví konkrétní plán zlepšení. Poté pozve Evropská komise
externí odborníky z jiných evropských výzkumných organizací k hodnocení a
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 176
monitorování postupných implementačních fází. Instituce, které tuto strategii
úspěšně absolvují, pak obdrží certifikát HR Award. Tím je instituce identifikována
jako excelentní pracoviště v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Získání HR Award je
nejen známkou kvality, ale i trvalým závazkem pro pokračující rozvoj a vytváření
příznivých podmínek pro pracovníky v dané instituci. Za 24 měsíců od udělení ceny
je provedeno střednědobé hodnocení, a posléze je organizace hodnocena každé tři
roky.
Udělení certifikátu HR Award znamená pro instituci zvýšení kvality péče o lidské
zdroje, zvýšení prestiže a atraktivity, mezinárodní uznání či bonifikaci v získávání
finančních prostředků z grantů.
V ČR přišel s první osvětou k této oblasti rozvoje lidských zdrojů v akademickém
prostředí Středoevropský technologický institut CEITEC v roce 2015. Zvyšoval
povědomí o evropských souvislostech, především pak strategických dokumentech
v oblasti HR v akademickém prostředí, Chartě a Kodexu, a na ně se vázající udělení
certifikátu HR Award. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje české
výzkumné organizace v získání ocenění HR Award prostřednictvím Operačního
programu Výzkum, vývoj a vzdělávání s názvem „Rozvoj kapacit pro výzkum a
vývoj“.
Jako první česká univerzita obdržela ocenění Mendelova univerzita v Brně v roce
2018. V prosinci 2018 je získala Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v
Brně, dvě instituce Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta elektrotechnická a
výzkumné centrum Nové technologie. Jako první výzkumný institut v ČR získal v
lednu 2019 ocenění Středoevropský technologický institut CEITEC MU. V rámci
Akademie věd ČR se prvním oceněným stal v polovině ledna 2019 Ústav fyzikální
chemie Jaroslava Heyrovského. O ocenění požádalo v roce 2018 mnoho dalších
českých výzkumných organizací, mj. Ostravská univerzita, Jihočeská univerzita,
Technická univerzita v Liberci, VUT a ČVUT, Masarykova a Karlova univerzita, a
další. V roce 2018 má ocenění přes 400 evropských organizací. Jejich seznam je k
dispozici na portálu EURAXESS.155
155 https://www.h2020.cz/cs/eit-jrc-horizontalni-aktivity-euratom/veda-se-spolecnosti-a-pro-spolecnost/informace/novinky/hr-award-excelence-lidskych-zdroju-ve-vyzkumu
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 177
Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti
příležitost
Rozvoj aktivní
politiky
zaměstnanosti
usnadňující
návrat do
práce, rozvoj
péče o děti
v předškolním
věku,
flexibilnější
pracovního
prostředí
(přijímání
reforem
zacílených na
zvýšení
flexibility trhu
práce)
V návaznosti na výše uvedené nedostatky související s trhem práce a řízením
lidských zdrojů je příležitostí rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti usnadňující návrat
do práce, rozvoj péče o děti v předškolním věku a flexibilnější pracovního prostředí
(přijímání reforem zacílených na zvýšení flexibility trhu práce).
Problematice pracovního trhu se věnuje materiál OECD Hospodářské přehledy.
Podle tohoto dokumentu je k zajištění hospodářského růstu třeba mobilizovat
všechny potenciální zdroje pracovní síly. Rostoucí nedostatek na trhu práce již vedl
ke snížení rozdílů v zaměstnávání tradičně znevýhodněných skupin, jako jsou mladí
lidé (15-29 let), cizinci, staří lidé, osoby se zdravotním postižením a matky malých
děti. Navzdory mírným zlepšením je třeba učinit další pokrok, neboť na trhu práce
chybí talenty. Účast neaktivních osob na trhu práce by mohla být podpořena
speciálními školeními a adaptačními programy.
Přestože je účast českých žen na trhu práce vysoká, dostupné dovednosti žen
nejsou na trhu práce vždy plně využity. Ženy stále více investují do vzdělání a v
posledních letech absolvovalo vysokoškolské vzdělávání více žen než mužů (63 %
absolventů v roce 2015 byly ženy). Zatímco muži mají tendence nadměrného
zastoupení ve většině oblastí STEM, absolventky tvoří většinu v matematice a
přírodních vědách (59,6 %) a zdravotních a sociálních oborech (83,5 %). Ačkoliv
jsou takto kvalifikované pracovní síly vysoce poptávány, na trhu práce obvykle
chybí, jelikož byla jedna ze tří žen ve věku 25 až 34 let s vysokoškolským vzděláním
v oblasti STEM, v roce 2016 vedena jako ekonomicky neaktivní. U žen ve věku 35
až 44 let se stále uvádí 15 % jako ekonomicky neaktivní. Naproti tomu méně než 7
% mužů, kteří absolvovali studia v oblasti STEM, jsou v obou věkových skupinách
hlášeni jako ekonomicky neaktivní.
Navzdory nedávným snahám je pro ženy v České republice stále problém sladit
profesní a rodinný život. Účast žen na trhu práce má tendenci klesat po narození
dítěte, což přispívá k nerovnosti mezi ženami a muži během následujícího kariérního
postupu. Zatímco se míra zaměstnanosti mezi muži a bezdětnými ženami liší jen
mírně, účast žen na trhu práce klesá, jakmile mají děti. Rozdíl mezi mírou
zaměstnanosti bezdětných žen ve věku 25-49 let a žen s dětmi do 6 let v roce 2016
přesáhnul 40 procentních bodů. Na základě toho se Česká republika řadí mezi tři
země EU (společně se Slovenskem a Maďarskem) s největšími důsledky narození
dítěte na zaměstnávání matek. Ekonomická neaktivita matek se dále projevuje v
rozdílech mezi pohlavími v celkové míře zaměstnanosti a nižšími průměrnými
příjmy.
Přestávka v zaměstnání mladých matek je částečně způsobena dlouhou
rodičovskou dovolenou, která nepodporuje návrat do práce. Výdaje na mateřskou a
rodičovskou dovolenou jsou nejvyšší mezi zeměmi OECD, což odráží přání veřejné
správy upřednostnit domácí péči o děti nad institucionální péčí. Česká republika
nabízí až 216 týdnů mateřské a rodičovské dovolené, což je výrazně vyšší než
průměr OECD, který činí přibližně 85 týdnů (19,1 týdne mateřství a 65,7 týdnů
rodičovské dovolené v roce 2016). Celková výše rodičovského příspěvku však může
být čerpána již během šesti měsíců rodičovské dovolené. Míra využití je navíc mezi
nejvyššími v EU. Ačkoliv může být rodičovská dovolená rozdělena mezi oba rodiče,
obvykle ji využívají matky. V roce 2015 využívalo jakoukoli formu rodičovské
dovolené pouze cca 2 % mužů. Vláda zvýšila v roce 2018 výdaje na podporu rodiny
o 5 miliard korun, a to na zavedení otcovské dovolené a zvýšení sociálních dávek.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 178
Podmínkou rozšíření cenově dostupné a kvalitní péče o děti by mělo být zkrácení
maximální délky rodičovské dovolené.
Otcové by měli být podporováni, aby využívali rodičovskou dovolenou. Množství
školek a jeslí by mělo být nadále zvyšováno s využitím prostředků ze sociálních
dávek a rodičovské dovolené a přiblížit se tak k průměru OECD. Dlouhá mateřská
dovolená je také ovlivněna nedostatkem školek a jeslí a jejich cenovou dostupností.
V roce 2014 bylo do předškolních zařízení zapsáno pouze 5,6 % dětí ve věku dvou
nebo méně let, což je výrazně méně než průměr EU (31 %) a průměr OECD (34%).
Narození dítěte a dlouhá mateřská dovolená ovlivňují kariérní příležitosti žen. Míra
nezaměstnanosti žen s dětmi je dvakrát vyšší než míra nezaměstnanosti
bezdětných žen. Návrat na trh práce je po rodičovské dovolené obzvláště obtížný.
Asi 60 % nezaměstnaných žen s dětmi do 6 let se stalo nezaměstnanými
bezprostředně po rodičovské dovolené. Návrat do práce částečně ztěžují nepružné
pracovní smlouvy. V roce 2016 pracovalo pouze 9,8 % pracujících žen věkové
skupiny 20-64 let na částečný úvazek, většinu tvořily matky s dětmi do 6 let.
Průměrný počet žen pracujících na částečný úvazek v EU byl svou hodnotou 31,4
% výrazně vyšší. Flexibilita pracovních míst může být zajištěna prosazením práva
pracovat na částečný úvazek, flexibilními dohodami a sdílenými pracovními místy,
což může podpořit návrat kvalifikované ženské pracovní síly na trh.156
Graf 106: Rovnost žen a mužů na trhu práce (procentuální rozdíl mezi výsledky žen a mužů)
OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, 2018
156 OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, 2018, strana 45-47
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 179
Graf 107: Využití částečných úvazků (jako procento zaměstnaných ve věku 20-64 let, porovnání EU a ČR)
Zdroj: Eurostat, https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Employment_statistics/cs
příležitost
Zvyšování
míry
participace
věkové
skupiny 55+ v
ekonomickém
i
společenském
životě
Pro řešení hrozeb spojených se stárnutím populace a s tím spojený nárůst
sociálních výdajů (včetně výdajů na penzijní systém) je potřeba využít příležitosti
většího zapojení věkové skupiny 55+ v ekonomickém i společenském životě. Ze
statistik Eurostatu však zároveň vyplývá, že jsme v míře zapojení věkové skupiny
55+ nad průměrem Evropské unie, kdy v roce 2018 bylo ekonomicky činných 65 %
obyvatel ve věku 55-64 let.
Graf 108: Zaměstnání seniorů (jako procento z populace ve věku 55-64 let, porovnání EU a ČR)
Zdroj: Eurostat, https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Employment_statistics/cs
Další hrozbou související s demografickými změnami je otázka předávání know-
how. Část podniků (nebo i celých průmyslových sektorů) je do jisté míry závislá na
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 180
generaci pracovníků, kteří již mají blízko k odchodu do důchodu a zároveň jsou
nositeli unikátního know-how. Hrozbou tedy je nedostatečné předání cenných
zkušeností a know-how – možným řešením je vytváření mezigeneračních týmů
umožňujících výměnu informací a předání know-how.
příležitost
Využití
potenciálu
změny
preferencí
nastupující
generace
Y/mileniálů,
zaměřující se
na
intelektuální
práci s
přidanou
hodnotou a
inovace
Společenské změny a mezigenerační změny preferencí jsou častým podnětem pro
radikální (disruptivní) inovace a kromě jiného s sebou tedy nesou i příležitosti pro
rozvoj podnikání. V této souvislosti je tedy třeba na změnu preferencí nastupujících
generací nahlížet jako na příležitost, jejíž rozsah a případné dopady však zatím
nejsou známé.
Konkrétněji se otázce preferencí nastupujících generací věnuje analýza společnosti
Deloitte The Deloitte Global Millennial Survey 2019. Tato studie z roku 2019 je
založena na názorech 13 tisíc tzv. mileniálů dotazovaných napříč 42 zeměmi
(včetně 300 respondentů z Česka) a 3 tisíci zástupci tzv. generace Z z celkem 10
zemí. Za mileniály jsou v této studii považováni mladí lidé narození v období od
ledna 1983 do prosince 1994. Za generaci Z pak lidé narození v období od ledna
1995 do prosince 2002.
Uvedená studie ve svém shrnutí uvádí, že zásadní změny preferencí nastupujících
generací mají (stejně jako jiné změny) potenciál podpořit inovace a růst. Na základě
toho pak mohou vzniknout nové silné a progresivní obchodní modely, ekonomické
systémy a sociální struktury. Na druhou stranu, zásadnější změny mohou přinést
samozřejmě také negativní dopady.
Bez ohledu na současné příležitosti a globální hospodářský růst vyjadřují
mileniálové i generace Z nejistotu a pesimismus – směrem ke své kariéře, ke svým
životům obecně a také obecně ke svému prostředí. Zdá se, že se snaží najít své
bezpečné útočiště, své majáky důvěry. Výsledkem je, že tyto mladší do jisté míry
nespokojené generace přinášejí svůj vlastní názor a snahu o změny stávajícího
stavu.
Mezi hlavní zjištění celé studie patří:
► Hospodářský a sociální / politický optimismus je na rekordních minimech.
Respondenti vyjadřují silný nedostatek víry v tradiční společenské instituce,
včetně masmédií, a jsou pesimističtí ohledně vývoje společnosti.
► Mileniálové a generace Z jsou rozčarovaní. Nejsou nijak zvlášť spokojeni se
svými životy, finanční situací, prací, politickými i business lídry, sociálními
médii ani způsobem, jakým se pracuje s jejich údaji / daty.
► Mileniálové si cení vlastních nabytých zkušeností. Snaží se cestovat a
pomáhat svým komunitám více než zakládat rodiny nebo vlastní podniky.
► Mileniálové jsou skeptičtí vůči motivům jednotlivých firem a korporací a
nemají příliš velké mínění o přínosu lídrů společnosti, o jejich odhodlání
zlepšit svět nebo o jejich důvěryhodnosti.
► Nechávají mluvit své peněženky. Mileniálové a generace Z obecně
podporují ty firmy a korporace, které souzní s jejich vlastními hodnotami a
na druhou stranu nemají problém přestat používat (a platit) za produkty
firem, s jejichž obchodními praktikami a hodnotami nesouhlasí.
Studie se také zabývá otázkou, proč jsou tyto mladé generace naplněny nedůvěrou
místo optimismu. Dochází k závěru, že možným důvodem je „uvěznění“ v
neustálých diskusích a snahách o řešení společenských, politických a
ekonomických problémů.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 181
Jedním z původních důvodů tohoto stavu je pravděpodobně ekonomická recese
koncem na přelomu století. Na jednom konci spektra jsou starší mileniálové, kteří
se v průběhu krize začali objevovat na trhu práce. Na druhém konci je generace Z,
z nichž mnozí strávili polovinu svého života ve světě po hospodářské krizi. Studie
naznačují, že vstup na trh práce během recese má dlouhodobé negativní dopady
na vývoj kariéry a mzdy.
Například ve Spojených státech mileniálové, kteří vstoupili na trh práce v období
recese nebo v letech následujících po pomalém růstu, zažili prvních deseti let svých
kariér daleko menší hospodářský růst než jiné generace. V důsledku tak mají nižší
reálné příjmy a méně aktiv než předchozí generace ve srovnatelném věku a zároveň
vyšší úroveň zadlužení. Kumulativní účinek těchto faktorů měl dopad na celou řadu
životních a finančních rozhodnutí této generace.
Celý dopad je však daleko hlubší a netýká se jen ekonomické stránky věci. Na rozdíl
od generace narozené v poválečných padesátých letech, které byly
charakterizovány mezinárodní spoluprací, baby boomem a hospodářským růstem,
tak se v posledním desetiletí projevil prudký nárůst ekonomické nerovnosti, snížení
sociálních záchranných sítí, nárůst počtu nefunkčních a nekooperujících vlád, růst
rozdělení společnosti podporovaný sociálními médii, radikální změnami ve vztahu
mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, rozvojem nových technologií a tzv. Průmyslu
4.0, který mění podobu pracoviště, a také novými technologiemi, jejichž užívání
vede ke společenské izolaci a zvýšenému individualismu.
Dopad nesčetných radikálních změn na náš každodenní život tvrdě zasáhl mladší
generace - ekonomicky, sociálně a možná také psychologicky. Z výsledků uvedené
studie vyplývá, že nám tato „narušená generace“ říká, že neustálé změny a otřesy
vytvořily populaci, která se ve svém jádru liší od těch předchozích.157
příležitost
Uvolňování
kapacity
lidských
zdrojů pro
kreativnější
pracovní
činnosti s
vyšší přidanou
hodnotou
lidské práce v
důsledku
vyšší
automatizace
a robotizace
Trend zvyšující se automatizace práce a nahrazování lidských zdrojů roboty má
dopady na trh práce, které se v čase budou ještě zvyšovat. Zároveň je ovšem velkou
příležitostí využít uvolněné kapacity pracovníků (díky odstranění manuálních a
automatizovatelných činností) k jejich vyšší kreativitě a vyšší přidané hodnotě.
Podle odhadů Evropské komise:
► Očekává se, že Evropa bude pokračovat ve svém trendu automatizace (s
vyšší mírou ve střední a východní Evropě).„Flotila“ průmyslových robotů v
Evropě vzrostla za posledních 25 let o 400 % (z přibližně 95 tisíc na více
než 430 tisíc). Odhadem 45 % - 60 % všech pracovníků v Evropě by mohlo
být nahrazeno stroji před rokem 2030. Nejvíce budou postiženi pracovníci
s nižším vzděláním.
► V budoucnu by mohlo být částečně automatizováno 37 % až 69 %
pracovních míst v EU. Dalších přibližně 25 % pozic se pravděpodobně díky
automatizaci 50–70 % jejich úkolů významně změní.
► Teoreticky by v budoucnosti mohlo být automatizováno přibližně 50 %
současných pracovních míst po celém světě. Pro přibližně 60 % povolání
by mohlo být automatizováno alespoň 30 % činností, díky čemuž by až 40
% času pracovníků mohlo být uvolněno pro průběžné vzdělávání a
procvičování nebo rozvoj kreativity.
► Automatizace a umělá inteligence urychlují poptávku po technologických
dovednostech v příštích 10-15 letech, zatímco potřeba základních
kognitivních dovedností a fyzických a manuálních dovedností klesne. Do
157 Deloitte; The Deloitte Global Millennial Survey 2019, strana 1-3
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 182
roku 2030 bude nejrychleji rostoucí potřeba pokročilých IT a
programovacích dovedností, což představuje růst o 90 % ve srovnání s
rokem 2016, následovaný základními digitálními dovednostmi, s nárůstem
o 69 % ve Spojených státech a 65 % v Evropě.
► Až 96 % všech pracovníků, jejichž pozice je ohrožena novými
technologiemi, může najít odpovídající nebo lepší práci na základě
absolvování relevantního školení.
► V roce 2021 bude na celém světě v důsledku nedostatku kvalifikovaných lidí
v oboru neobsazeno 3,5 milionu pracovních míst v kybernetické
bezpečnosti. Pouze Indie bude do roku 2020 potřebovat až 1 milion
profesionálů v oblasti kybernetické bezpečnosti.158
Odhady podílu pracovních míst, které by mohly být v budoucnu automatizovány, se
v různých studiích značně liší; např. celosvětově, mezi ztrátou asi 2 miliard, do
vytvoření 375 milionů do roku 2025/30.
Některá odvětví, jako je doprava, výroba, služby zákazníkům, finance, zdravotnictví
a zemědělství, jsou zvláště citlivá na automatizaci. Některé výzkumy naznačují, že
například „chatovací roboti“ a počítače mohou během příštích 15 let nahradit 250
tisíc pracovních míst ve veřejném sektoru, a to pouze ve Velké Británii.
Povolání, u nichž je organizace práce vysoce rutinní a omezená v sociální interakci,
budou s větší pravděpodobností automatizována. Také práce, které vyžadují
relativně nízkou úroveň formálního vzdělávání, jsou více náchylné k automatizaci.
Nové technologie však zároveň vytvářejí nové pracovní příležitosti. Také platí, že
vyspělé technologie vytvoří nová pracovní místa, která budou vyžadovat nové sady
dovedností, z nichž některé ještě nejsou známy. Automatizace a umělá inteligence
urychlí posun v dovednostech, které pracovní síla potřebuje.
V EU bylo díky digitalizaci v posledním desetiletí vytvořeno 2 miliony nových
pracovních míst a do roku 2030 se očekává v sektoru ICT 1,75 milionu nových
pracovních míst. Dále se očekává, že práce vyžadující používání, údržbu a
modernizaci nových technologií se budou i nadále rozvíjet a porostou rychleji než
ostatní; např. některé profese budoucnosti se mohou objevit jako „školitelé AI“
(pracovníci plnící úkoly užitečné pro školení systémů AI), „AI vysvětlovači“
(pracovníci interpretující výstupy generované systémy AI) a „udržovatelé“ AI
(pracovníci sledující práci systémů AI).
Dále se objeví nové příležitosti v zaměstnání například pro programátory a
specialisty na údržbu robotů, ve vztahu k výrobě robotů nebo poskytování
podpůrných služeb robotiky. Odhaduje se, že v odvětví ICT do roku 2020 dosáhne
počet odborníků v EU přibližně 8,7 milionu, přičemž potenciální rozdíl mezi nabídkou
a poptávkou je asi 500 tisíc.
Jelikož technologie umělé inteligence má své limity využití a nebude schopna
nahradit lidskou interakci, do roku 2030 by odvětví služeb a znalostí mohlo vzrůst o
50 – 60 %. Také se odhaduje, že 90 % dnešních pracovních míst vyžaduje nějaké
IT dovednosti. Odhaduje se, že v EU nemá 61 milionů lidí tyto odpovídající základní
IT dovednosti.159
158 https://ec.europa.eu/knowledge4policy/foresight/topic/changing-nature-work/new-technologies-automation-work-developments_en 159 https://ec.europa.eu/knowledge4policy/foresight/topic/changing-nature-work/technological-progress_en
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 183
hrozba
Zavádění
nepromyš-
lených
reforem a
změn v
klíčových
systémech -
vzdělávání a
vysoké
školství,
důchodový
systém
Mezi hrozby v oblasti lidských zdrojů patří riziko zavádění nepromyšlených reforem
a změn v klíčových systémech ve vzdělávání, vysokém školství, ale i v sociální
oblasti. Tato hrozba může mít velký dopad na kvalitu lidských zdrojů potřebných jak
pro veřejný výzkumný sektor, tak samozřejmě pro podniky. Hrozbou v tomto směru
tak jsou jak časté změny politik a strategií, tak jejich nepromyšlená realizace bez
opory v analýzách a datech (tzn. bez dodržování principů evidence-based policy).
Tato hrozba platí samozřejmě i v dalších oblastech a souvisí i s obecnějšími
politickými riziky (nestabilita, populismus, preference krátkodobých řešení na úkor
těch dlouhodobých apod.), ale v oblasti lidských zdrojů mohou mít jakékoliv změny
dalekosáhlý dopad, který navíc nemusí být jednoduše napravitelný.
hrozba
Nekontrolo-
vaný nárůst
sociálních
výdajů (např.
na penzijní
systém) na
úkor investic
do VaV
Další a s předchozím bodem související hrozbou je riziko nekontrolovatelného
nárůstu sociálních výdajů (např. na penzijní systém) na úkor investic do výzkumu a
vývoje.
Evropská komise ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že očekávané
demografické změny budou mít významný dopad na trh práce a na veřejné finance.
Velikost populace v produktivním věku se postupně zmenšuje, přičemž se snížila ze
7,4 milionu v roce 2010 na 6,9 milionu v roce 2017. Míra zaměstnanosti do nedávné
doby rostla v důsledku klesající míry nezaměstnanosti a rostoucí míry ekonomické
aktivity vzhledem k vysoké poptávce a zvyšování mezd.160 Mezi lety 2007-2017
měla ČR třetí největší nárůst podílu obyvatel 65+ z celé EU dosahující téměř
dvojnásobku evropského průměru (ČR 4,3%, EU 2,4%).
Ze zprávy Evropské komise zabývající se právě problematikou stárnutí populace
The 2018 Ageing Report vyplývá mimo jiné:
► Česku se k roku 2060 předpokládá pokles populace o 0,8 %, a to i přes
zvýšení přirozeného přírůstku obyvatel, který však stále nepřesáhne
hodnotu 2,1 %. Hlavním důvodem úbytku obyvatelstva tak kromě
přirozeného úbytku bude také pokles v imigraci. Ten se má snížit o 10 pb,
ale i přes to zůstane čistá migrace v kladných číslech.
► Evropská komise předpovídá, že česká ekonomika bude jednou z
nejpostiženějších v rámci EU27. Náklady na stárnutí (Cost of Ageing) by
měly být 4. nejvyšší (cca 7 % HDP). Zároveň se čeká výrazný nárůst poměru
starých lidí k ekonomicky aktivní populaci (z 0,1 % v 2016 na 5,7 % ve 2060).
► V Česku se do budoucna předpokládá pokles pracovní síly. Ten bude sice
do roku 2030 v jednotkách procent, nicméně k roku 2070 se předpokládá
pokles více než pětinový a zároveň je ČR jednou z pouze dvou zemí (+
Estonsko), ve kterých se mezi lety 2030-2070 předpokládá pokles úrovně
zaměstnanosti.
160 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 27
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 184
Graf 109: Složení obyvatelstva dle věku: porovnání let 2016 a 2070
Zdroj: Ministerstvo financí; Pension projections of the Czech Republic
Nárůst sociálních výdajů (zejména na penzijní systém, ale nejen na něj) tak
představuje značnou hrozbu pro státní rozpočet a v důsledku tak je hrozbou i pro
další složky rozpočtu, jako jsou právě výdaje na VaV (nebo i investice do dopravní
infrastruktury apod.).
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 185
3.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA
► Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR; 2019
► Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR
► Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná
gramotnost; 2016
► Česká školní inspekce; Tematická zpráva: Vzdělávání nadaných, talentovaných a mimořádně
nadaných dětí a žáků; 2016
► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách; 24. 4.
2019
► Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, 16. 10. 2019
► Český statistický úřad; Proměny věkového složení obyvatelstva, Vývoj věkové struktury ČR v
letech 2001–2017
► Český statistický úřad; https://www.czso.cz/
► Deloitte; The Deloitte Global Millennial Survey 2019
► EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje; 2018
► Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice
► https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/
► Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard, 2018
► Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
► F. Tůma, P. Knecht; Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost?
Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku; 2019
► http://genderaveda.cz
► IDEA; Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční schopnosti žáků: klasika vs.
moderna; 2017
► IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje; 2019
► IMD; World Talent Ranking 2018
► INSEAD; The Global Talent Competitiveness Index 2019
► Ministerstvo financí; Pension projections of the Czech Republic; 2017
► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR; 2019
► Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy) -
https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html
► OECD – datasety
o http://www.oecd.org/pisa/data/
o https://data.oecd.org/eduatt/
o https://data.oecd.org/youthinac/
► OECD; Education at a Glance 2019
► OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika; 2018
► OECD; Science, Technology and Industry Scoreboard 2017
► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice
a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017
► Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických
dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019
► Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích
analýz; 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 186
4. DIGITÁLNÍ AGENDA
Text v oblasti Digitální agenda je strukturován do následujících tematických okruhů:
► eGovernment
► Komunikační infrastruktura
► Digitální agenda v podnicích
► Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou
4.1. SHRNUTÍ
eGovernment
Z hlediska podmínek pro rozvoj eGovernmentu se Česká republika může odrazit od existence základní
infrastruktury, která byla dokončena v minulých letech. Základním pilířem je Informační systém datových
schránek, který byl spuštěn v roce 2009. Dále fungují tzv. základní registry, které poskytují aktuální
a právně závazné referenční údaje o obyvatelích, právnických osobách, orgánech veřejné moci
a dalších subjektech. Tyto registry tvoří jádro eGovernmentu a jejich funkčnost je tedy nezbytným
předpokladem pro jeho další rozvoj.
Využívání základní infrastruktury eGovernmentu v podobě datových schránek bylo podpořeno rovněž
jejich povinným zřízením pro podnikatelské subjekty dané zákonem z roku 2009. To mělo za následek,
že již v roce 2015 byla míra využití internetu firmami pro komunikaci s veřejnou správou vysoká.
V případě úplného elektronického podání využívalo internet více jak 88 % firem, u středních a velkých
firem bylo toto číslo ještě vyšší.
Kromě relativně dobrého stavu základní infrastruktury pro eGovernment však Česká republika
v ostatních parametrech značně ztrácí. Na vině je celkově nízká elektronizace veřejné správy a nízká
míra využívání těchto služeb uvnitř jednotlivých úřadů. Evropská komise na základě souhrnného indexu
DESI (Digital Economy and Society Index) řadí Česko v roce 2019 v části indexu popisující úroveň
digitálních veřejných služeb ČR až na 20. místo. V používání služeb eGovernmentu (podíl elektronicky
vyplněných formulářů) je dokonce až na 22. místě.
Podíl úkonů veřejné správy vykonávaných čistě elektronicky je velice nízký – u samospráv činí 38 %,
u centrální správy 29 % ze všech úkonů. S tím se také pojí objem duplicitně vykonávané práce (tedy
jak elektronicky, tak "ručně") – u samosprávy to je 31 % všech úkonů, v případě centrální správy 51 %
úkonů.
Špatná situace ohledně dostupnosti služeb eGovernmentu vede i k jejich nízkému využívání ze strany
občanů, vzhledem k nízké nabídce těchto služeb ze strany veřejné správy. Dle zprávy Evropské komise
za Evropský semestr 2019 pouze 52 % českých uživatelů internetu zpravidla zasílá orgánům veřejné
správy vyplněné formuláře prostřednictvím internetu, což je pod průměrem EU ve výši 64 %.
Komunikační infrastruktura
V ČR je sítěmi 4G pokryto 99 % území, což nás řadí na třetí pozici v EU. Nicméně využití 4G sítě
dosahuje na pouhých 82 % a je tak výrazně pod průměrem EU ve výši 96 %. Dá se předpokládat, že
nižší využití 4G sítě je způsobeno především vyššími cenami dat, které patří k největším v Evropě.
V souvislosti s relativně vysokým pokrytím signálem 4G je značnou příležitostí dosáhnout potřebných
parametrů také při budování sítí nové generace 5G. V současnosti rozvoj mobilních sítí 4. a 5. generace
slibuje, mimo vyšší rychlosti, stability a nižší latence připojení, také nové možnosti propojování zařízení
a služeb všech sektorů ekonomiky. Rozvoj 5G sítí umožní vznik nových funkcí a aplikací s vysokou
přidanou hodnotou, a to jak na ekonomické, tak i sociální úrovni.
Zatímco pokrytí ČR signálem 4G je relativně silné, u pevného vysokorychlostního internetu ukazují
statistiky opačné výsledky, pokrytí domácností, firem a škol je zatím nedostatečné. Dle dat Eurostatu
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 187
mělo v roce 2017 v ČR pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu 83 % domácností, což je pod
průměrem EU. ČSÚ dále uvádí, že v roce 2018 mělo připojení k internetu 98 % podniků (s více jak
deseti zaměstnanci). K vysokorychlostnímu internetu (> 30Mb/s) ovšem bylo připojeno pouze 35 %
firem, tj. o více jak 8 p.b. pod průměrem EU28 (a zároveň se jedná o pátou nejnižší hodnotu v Evropské
unii). V Česku je v současné době přibližně 7 tisíc tzv. bílých míst (tj. míst, kde je vysokorychlostní
přístup na internet možné zajistit na méně než 40 % adres), což tvoří přibližně třetinu sídelních jednotek.
Tempo budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet je nedostačující.
Řídčeji obydlené oblasti nebo oblasti, které z pohledu investorů nejsou příliš atraktivní, by tak mohly
zůstat v důsledku nedostatečného přístupu k vysokorychlostnímu internetu dlouhodobě vyloučeny
z hospodářského rozvoje, což by se negativně projevilo na hospodářském potenciálu Česka jako celku.
Periferní oblasti by následně mohly v důsledku nedostatečného pokrytí ztrácet atraktivitu pro nové
a stávající rezidenty a negativní dopady na dané území by se ještě více prohlubovaly.
Digitální agenda v podnicích
Pozitivním trendem v Česku je růst počtu ICT subjektů i jejich podíl na podnikatelském sektoru. Mezi
lety 2012 a 2017 se počet ICT podnikatelských subjektů zvýšil téměř o 10 tisíc ze 42,5 tisíc na 52 tisíc.
Zároveň ve stejném období vzrostl jejich podíl na českém podnikatelském sektoru obecně, a to z 3,7 %
na 4,4 %. Podíl tuzemských ICT firem z celkového počtu ICT subjektů dosahuje 96 %. Výborně si vede
Česko také ve srovnání zemí EU s podobnou velikostí populace. V rámci vybraných států je Česká
republika na druhém místě, co se týká celkového počtu ICT ekonomických subjektů.
Zároveň existuje v Česku řada příkladů globálně úspěšných firem v nových rychle rostoucích odvětvích.
Konkrétně například v odvětvích herního průmyslu a kyberbezpečnosti je v Česku možné nalézt řadu
příkladů domácích firem, které se staly globálně úspěšnými a mohou tak sloužit jako příklad pro
případné následovatele.
Současně je v návaznosti na dynamické technologické změny a zkracující se dobu difuze nových
technologií velkou příležitostí vznik endogenních firem využívajících právě digitalizace a nové
technologie pro vznik nových produktů a služeb (např. blockchain, datová analytika, robotizace,
automatizace apod.).
Přes výše uvedená pozitiva má Česko v této oblasti řadu slabých stránek. Mezi ty nejvýznamnější patří
neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace. Zatímco start-upům se daří poměrně pružně
reagovat na tuto změnu a nacházejí uplatnění i v mezinárodním prostředí, klasické, zejména pak
výrobní společnosti, nejsou zatím schopné ani zdaleka využít potenciál těchto nových technologií. Dle
průzkumu zaměřeného na Průmysl 4.0 v ČR české firmy přistupují k rozvoji digitalizace v jejich prostředí
příliš omezeně. České společnosti vnímají zejména pak nedostatek kvalifikované pracovní síly jako
hlavní překážku implementace nových technologií, dále pak nedostatečnou návratnost či výši celkové
investice.
Změny vyplývající z digitalizace a automatizace mohou vést (například právě v případě
nedostatečnému využití potenciálu digitalizace a nových technologií) také ke změnám v produkčních
(dodavatelských řetězcích). Firmy, které se nedokážou přizpůsobit moderním trendům a požadavkům
svých odběratelů budou přicházet o své pozice. Tato hrozba se týká jak jednotlivých podniků, tak
jednotlivých regionů či zemí jako takových.
České podniky dále zaostávají v míře digitalizace obchodních transakcí. Dle dat ČSÚ z roku 2018
elektronickou fakturaci umožňující automatizované zpracování dat zaslalo 14,4 % českých firem,
tj. 9 p.b. pod průměrem EU. Jednou z příčin je mimo jiné fakt, že v ČR chybí zákonná povinnost
využívání elektronické fakturace pro uskutečňování B2B transakcí. Rovněž míra využití zabezpečeného
intranetu a extranetu pro komunikaci uvnitř i vně firmy není v Česku příliš rozšířená.
České firmy se soustřeďují především na tzv. nízkou digitalizaci (nákup nových technologií,
modernizace uživatelských rozhraní a zaškolování zaměstnanců). Podniky se tak nedostatečně věnují
"vyšší úrovni digitalizace," tj. komplexnější a hlouběji zasahující do fungování a celkové struktury
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 188
daného podniky, která je pro budoucí rozvoj klíčová. Projekty spadající do této oblasti mohou mít vliv
na podobu celých business modelů a značně zvýšit potenciál pro možné zefektivnění podnikových
procesů, kterého nelze dosáhnout pouhou modernizací webových stránek, přítomností na sociálních
sítích či obnovou informačních systémů. V dlouhodobém horizontu se tento přístup může ukázat jako
zcela nedostačující. Teprve až vyšší úroveň digitalizační transformace přináší znatelně vyšší přidanou
hodnotu, a to jak pro podniky samotné, tak pro jejich zákazníky. Přitom právě osvojení digitálních
technologií, jejich implementace a efektivní využívání zejména v sektoru malých a středních podniků
(MSP) bude mít pro české hospodářství klíčový význam. Klesající konkurenceschopnost českých MSP
by mohla mít fatální následky na celou ekonomiku. V současnosti je však patrná absence systematické
podpory v digitální oblasti pro MSP. Dokument Digitální Česko konstatuje, že v ČR existuje pouze
"nesourodá síť podpory výzkumu a inovací, která může pro mnoho MSP znamenat velice nerovný
přístup k digitalizačním centrům a poradenství" a chybí šablony pro standardizovanou digitalizaci napříč
průmyslovými sektory.
V této souvislosti je příležitostí rozvoj podpory integrace a zavádění digitálních technologií v malých
a středních podnicích, včetně infrastruktury a služeb. Příležitostí pak je také využití možnosti podpory
inovační a digitální infrastruktury (například digitálních inovačních hubů – DIH) z evropských i národních
zdrojů. Konkrétně se na tuto oblast zaměřuje druhý podprogram nového národního programu výzkumu,
vývoje a inovací The Country for the Future.
Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou
Nástup IT technologií je příležitostí pro zefektivnění fungování veřejného i soukromého sektoru,
respektive jednotlivých institucí a firem. Jedná se zejména o technologie jako je umělá inteligence,
blockchain, cloud computing, big data, robotika, internet věcí, kvantový computing, modelování a
simulace, virtuální realita apod. Všechny tyto technologie (i technologie dosud neexistující a
nepojmenované) mají značný disruptivní potenciál – velkou příležitostí tak je využít tyto technologie pro
efektivnější fungování hospodářství a společnosti jako celku.
V souvislosti s rozvojem digitálních technologií je však jednou z významných hrozeb zvyšování rizika
útoků na kybernetickou bezpečnost a zvýšení výskytu kyberkriminality. Na základě vývoje trendu
v minulých letech můžeme konstatovat, že dochází k redukci počtu mezistátních válečných konfliktů,
nicméně nepředpokládá se jejich úplné vymizení. Forma těchto konfliktů však bude nabývat mnoha
podob, kromě klasických konvenčních prostředků tak získají na významu především ty hybridní,
nekonvenční, mezi které lze zařadit i kybernetické útoky a hrozby. Klíčovými faktory pro takovou změnu
budou zejména nové technologie. Kyberbezpečnost se prolíná celým veřejným, pracovním a zčásti i
soukromým sektorem a je součástí národní bezpečnosti. Česká republika trpí především nedostatkem
expertů a specialistů zabývající se kyberbezpečností.
Příležitostí pro další rozvoj eGovernmentu je přijetí zákona o právu na digitální službu. Tento zákon by
měl občanům garantovat možnost komunikovat s orgány veřejné správy čistě elektronicky a může tak
být důležitým motivačním prvkem pro zavádění nových eGovernment služeb. I bez tohoto zákona je
mnoho aktivit již realizováno, je potřebné je dotahovat do konce a přicházet s dalšími iniciativami.
Příkladem mohou být například digitální mapa, elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným
zákonem o elektronizaci zdravotnictví, koncept Smart Cities, podpora aktivit typu "open data" apod.
Nutné je však zajistit interoperabilitu relevantních technologií a systémů a minimalizovat hrozbu
prodlužování a prodražování veřejných ICT zakázek.
Kromě aktivit realizovaných čistě veřejnou správou je velkou příležitostí i spolupráce se soukromou
sférou na rozvoji digitalizace. Jedním z aktuálních příkladů může být projekt SONIA, jehož cílem je ve
spolupráci státní správy s bankovními domy umožnit autentifikaci a tím i přístup ke službám
eGovernmentu pomocí internetového bankovnictví. Tento projekt může v případě úspěšné realizace
zásadním způsobem rozšířit povědomí a přístup k digitálním službám eGovernmentu mezi občany.
K dalšímu rozvoji a využívání digitálních technologií je podmínkou odstranit jistou neochotu veřejného
sektoru k inovacím pramenící například z obavy z možných důsledků neúspěšných projektů nebo
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 189
z celkové rigidity státní správy. Právě slabá inovační poptávka ze strany veřejného sektoru tak může
být do značné míry hrozbou, protože nebude docházet k potřebné stimulaci inovačního ekosystému.
Rozvoji digitálních služeb by pak obecně měl pomoci akcent, který je digitálním tématům dáván ze
strany centrálních orgánů státní správy i ze strany samospráv. V poslední době byla přijata řada
strategií, které mapují současnou situaci a prioritizují rozvoj digitalizace ve veřejné i soukromé sféře.
Jedná se zejména o komplexní soubor dokumentů Digitální Česko – vládní program digitalizace České
republiky 2018+ nebo úžeji zaměřenou Národní strategii umělé inteligence v České republice. Strategie
jsou důležitým předpokladem rovněž pro zajištění financování dalšího rozvoje digitálních služeb,
například ze zdrojů na evropské úrovni v rámci programu Digital Europe. Samotné zpracování strategií
však nemusí přispět k rozvoji daných oblastí, pokud nebudou doplněny konkrétními akčními plány
a odpovědností za dohled nad jejich implementací.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 190
4.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ
eGovernment
silná stránka
Komunikační
infrastruktura
informačních
systémů
veřejné
správy,
funkčnost
základních
registrů a
datových
schránek
Z hlediska podmínek pro rozvoj eGovernmentu se Česká republika může odrazit od
existence základní infrastruktury, která byla dokončena v minulých letech, rovněž za
pomoci Fondů EU. Základním pilířem je Informační systém datových schránek (IS
DS), který byl spuštěn v roce 2009 a prvotně sloužil hlavně jako nástroj komunikace
občana a firem s orgány veřejné správy. S rozvojem elektronizace dalších služeb
zajišťovaných státem začaly být datové schránky využívány rovněž jako identifikační
nástroj pro přístup do dalších služeb eGovernmentu, například na Portál Občana.
Rovněž byl zprovozněn Národní bod pro identifikaci a autentizaci umožňující zřízení
elektronické identity občana pro přístup ke službám eGovernmentu.
Výše uvedené služby jsou postaveny na základních registrech, které byly zřízeny na
základě zákona z roku 2009, a které poskytují aktuální a právně závazné referenční
údaje o obyvatelích, právnických osobách, orgánech veřejné moci a dalších
subjektech. Samo Ministerstvo vnitra ČR pak hovoří o jejich bezproblémovém
fungování od roku 2012161. Tyto registry tvoří jádro eGovernmentu a jejich funkčnost
je tedy nezbytným předpokladem pro jeho další rozvoj.
Dobrou situaci ČR v oblasti zpřístupnění základní infrastruktury, konkrétně tedy
datových schránek, ilustrují i výsledky průzkumu Evropské komise eGovernment
Benchmark, kde Česká republika dosáhla dle nejnovějšího reportu z roku 2019 skóre
88 v případě ukazatele „Digital post“, což představuje v porovnání s evropským
průměrem (63.4) velmi dobrý výsledek.
silná stránka
Vysoká míra
využívání
služeb
eGovernmen
tu firmami
Využívání základní infrastruktury eGovernmentu v podobě datových schránek bylo
podpořeno rovněž jejich povinným zřízením pro podnikatelské subjekty dané
zákonem z roku 2009. Toto opatření, byť za cenu plošného zavedení povinnosti pro
podnikatele, vedlo k tomu, že již v roce 2015 byla míra využití internetu firmami pro
komunikaci s veřejnou správou vysoká. V případě úplného elektronického podání
využívalo internet více jak 88 % firem, u středních a velkých firem bylo toto číslo ještě
vyšší, jak ilustruje následující tabulka:
Tabulka 7: Využívání internetu ve vztahu k veřejné správě firmami
Firmy používající
internet k úplnému
elektronickému
podání celkem
Firmy používající
datové schránky
pro odesílání
dokumentů
organizacím
veřejné správy
Firmy celkem (10 a více
zaměstnanců)
88,3 82,3
Velikost firmy
10–49 zaměstnanců 86,4 79,6
50–249 zaměstnanců 95,4 91,7
161 https://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-registry-a-sprava-zakladnich-registru.aspx
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 191
250 a více zaměstnanců 96,9 96,5
Zdroj: Český statistický úřad; Informační technologie ve veřejné správě, data k roku 2015
Jak vyplývá z tabulky, zejména u středních a velkých firem je míra využívání internetu
k základní komunikaci se státní správou velmi vysoká a v případě rozšiřování nabídky
služeb eGovernmentu tak pravděpodobně nebudou mít firmy problém se na nové
služby adaptovat. Aktuálnější šetření k této tematice nebylo dosud provedeno,
nicméně lze předpokládat, že podíl využití internetu a rozšířené nabídky
eGovernment služeb firmami od referenčního roku dále roste.
Z hlediska elektronického vyřízení dílčích agend státní správy bylo největšího
pokroku dosaženo v oblasti daně z přidané hodnoty, služeb České správy sociálního
zabezpečení a částečně také u přiznání daně z příjmu právnických osob a služeb
zdravotních pojišťoven. Nízká míra elektronizace pak byla zjištěna u celního řízení.
Dobrou výchozí pozici pro digitalizaci státní správy směrem k firmám ilustruje
eGovernment Benchmark 2019. V aspektu „Key enablers“, který hodnotí existenci
a rozvinutost základní infrastruktury eGovernmentu, se ČR umístila nadprůměrně
v dílčích životních situacích „Business start-up“ (skóre 83, průměr EU 73) a „Regular
business operations“ (skóre 78, průměr EU 67).
V případě hodnocení dalších aspektů mimo dostupnosti základní infrastruktury, tj.
„User centricity“, „Transparency“ a „Cross border mobility“, je výsledek těchto
životních situací již odlišný. V případě standardních podnikových operací
dosahujeme stále nadprůměrných výsledků, zatímco v případě zahájení podnikání již
spadáme pod průměr Evropské unie, zejména kvůli nižší transparentnosti
a přeshraniční mobility. Celkové výsledky ČR v těchto ukazatelích ilustruje
následující obrázek.
Obrázek 4: Výsledky eGovernment Benchmark 2019 pro ČR v oblastech souvisejících s podnikáním
Zdroj: Evropská komise; eGovernment Benchmark 2019, Country Factsheets
slabá stránka
Nízká
elektronizace
veřejné
správy a
nízká míra
využívání
těchto služeb
uvnitř
Kromě relativně dobrého stavu základní infrastruktury pro eGovernment však Česká
republika v ostatních parametrech značně ztrácí. Evropská komise na základě
souhrnného indexu DESI (Digital Economy and Society Index) řadí ČR v roce 2019
v části indexu popisující úroveň digitálních veřejných služeb ČR až na 20. místo.
V používání služeb eGovernmentu (podíl elektronicky vyplněných formulářů) je
dokonce až na 22. místě.
Obdobnou pozici ČR zaujímá v případě eGovernment Development Indexu,
sledovaného Organizací spojených národů (OSN). Dle vydání pokrývající rok 2018
se ČR řadí dokonce na 25. místo mezi zeměmi Evropské unie. Oproti roku 2016 byl
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 192
jednotlivých
úřadů
zaznamenán pokrok, který však nesmazal ztrátu na vyspělejší země a byl o poznání
nižší než například v případě Slovenska. Pozici jednotlivých zemí ukazuje následující
graf.
Graf 110: eGovernment Development Index
Zdroj: OSN; UN eGovernment Survey 2018 https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Reports/UN-E-Government-Survey-2018
Slabá pozice ČR v rozvoji služeb eGovernmentu je vnímána i samotnými aktéry. Ze
studie veřejné správy CEEC Research z roku 2019162 vyplývá, že 85 % respondentů
z řad zástupců veřejné správy v ČR se domnívá, že aktuální úroveň digitalizace
procesů v jejich instituci nebude stačit na její potřeby za 3-5 let.
Podíl úkonů veřejné správy vykonávaných čistě elektronicky je také velice nízký –
u samospráv činí 38 %, u centrální správy 29 % ze všech úkonů. S tím se také pojí
objem duplicitně vykonávané práce (tedy jak elektronicky, tak "ručně") –
u samosprávy to je 31 % všech úkonů, v případě centrální správy 51 % úkonů (viz
graf níže).
Graf 111: Podíl úkonů v elektronické podobě
Zdroj: Studie veřejné správy, ceec research, 2019 http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch
Dále pak více jak 40 % respondentů uvádí, že pro svou práci nemají k dispozici
všechna potřebná data pro objektivní rozhodování (viz graf níže). Jako nejčastějšími
důvody pro nekompletnost jsou zmiňovány 1) neexistence dat v potřebné podobě, 2)
data nejsou aktuální, 3) data nejsou objektivní. Obecně hůře je situace s dostupností
162 CEEC Research; Studie veřejné správy, 2019
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1
Denmark
United Kingdom
Swed
en
Finland
France
German
y
Netherlan
ds
Estonia
Spain
Luxembourg
Austria
Ireland
Italy
Belgium
Portugal
Malta
Poland
Greece
Cyp
rus
Slovenia
Lithuania
Hungary
Bulgaria
Slovakia
Czech Rep
ublic
Croatia
Latvia
Rom
ania
2018 2018 World Average 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 193
dat vnímána zástupci samospráv, např. 17 % respondentů z jejich řad, že data
potřebná k jejich práci neexistují vůbec
Graf 112: Dostupnost dat pro odpovědné rozhodování
Zdroj: Studie veřejné správy, ceec research, 2019 http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch
slabá stránka
Nízká míra
využívání
eGovernmen
tu občany
Špatná situace ohledně dostupnosti služeb eGovernmentu vede i k jejich nízkému
využívání ze strany občanů, vzhledem k nízké nabídce těchto služeb ze strany
veřejné správy. Dle zprávy Evropské komise za Evropský semestr 2019 pouze 52 %
českých uživatelů internetu zpravidla zasílá orgánům veřejné správy vyplněné
formuláře prostřednictvím internetu, což je pod průměrem EU ve výši 64 %.163
Nejaktuálnější údaje Českého statistického úřadu pak potvrzují ještě nižší podíl
zapojení veřejnosti do využívání služeb eGovernmentu. Pouze 39 % osob využilo
v roce 2018 internet pro jednání s úřady, což sice představuje nárůst oproti roku
2013, nicméně i tak se jedná ve srovnání s průměrem EU o velmi nízké číslo. Podíl
využívání internetu dle jednotlivých věkových kategorií ilustruje následující graf.
Graf 113: Jednotlivci využívající internet při jednání
Zdroj: Český statistický úřad; Informační společnost v číslech, 2019 https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018
Využití internetu při komunikaci s veřejnou správou však samo o sobě nemusí
podávat objektivní zprávu o rozvinutosti eGovernmentu, jelikož velká část osob
využívá internet pouze k vyhledání informací, daleko menší podíl pak ke stahování
formulářů, resp. k jejich vyplnění, jak ukazuje graf níže.
163 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 194
Graf 114: Jednotlivci využívající internet při jednání s úřady k vybraným činnostem
Zdroj: ČSÚ; Informační společnost v číslech, 2019 https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018
Mezi hlavní důvody, proč občané nevyužívají on-line podání formulářů, stále patří
nevyužívání internet jako takového, jež v populaci nad 15 let uvedlo celkem 21 %
dotázaných. Tento důvod je samozřejmě relevantní zejména pro věkovou skupinu
nad 55 let, u občanů v mladším produktivním věku je podíl nevyužívání internetu
relativně zanedbatelný. Nejčastějším důvodem pro nevyužití internetu pak je prostý
fakt, že respondent v daném období nepotřeboval formulář vyplnit, a tedy nepřišel do
přímého kontaktu s veřejnou správu. Z ostatních důvodů pak nejčastěji rezonuje
přetrvávající preference osobního jednání na úřadě, pouze ve 4 % případů bylo
zmíněno, že formulář nebyl dostupný on-line nebo respondent neměl dostatečné
znalosti.
Obrázek situace eGovernment v ČR dokresluje i relativně špatná pozice
v eParticipation Indexu, který doplňuje výše zmiňovaný eGovernment Development
Index, rovněž sestavovaný OSN. Tento index kombinuje několik faktorů, a to
konkrétně dostupnost informací on-line, využívání on-line konzultací veřejnou
správou a zahrnutí občanů do rozhodovacích procesů ve veřejných věcech. Dílčí
zkoumané prvky tak mimo jiné zahrnují např. dostupnost otevřených dat, legislativní
ukotvení pro dostupnost informací občanům, využití digitálních technologií v různých
oblastech od vzdělání po životní prostředí atd. V roce 2018 si v tomto žebříčku Česká
republika pohoršila na 92. místo ze zkoumaných zemí, přičemž v roce 2016 zastávala
76. místo. Mezi zeměmi EU pak dosahujeme nejhoršího skóre, které je jen lehce nad
celosvětovým průměrem.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 195
Graf 115: Výsledky zemí EU dle eParticipation Index
Zdroj: OSN; UN eGovernment Survey 2018 https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Reports/UN-E-Government-Survey-2018
United Kingdom
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 196
Komunikační infrastruktura
silná stránka
Relativně
vysoké
pokrytí ČR
signálem 4G
V ČR je sítěmi 4G pokryto 99 % území, což nás řadí na třetí pozici v EU. Nicméně
využití 4G sítě dosahuje na pouhých 82 % a je tak výrazně pod průměrem EU ve
výši 96 %. Dá se předpokládat, že nižší využití 4G sítě je způsobeno především
vyššími cenami dat, které patří k nejvyšším v Evropě (viz dále).
Dobrou dostupnost 4G sítě rovněž potvrzuje studie analytické společnosti
Opensignal.164 Metrika společnosti neměří však dostupnost 4G sítě jako geografické
pokrytí, nýbrž sleduje průměrný podíl času, který uživatelé vlastnící zařízení
podporující 4G sítě mají 4G připojením v síti každého operátora. Z celkových 87
hodnocených zemí na různých kontinentech obsadilo Česko 11. místo s hodnotou
90,6 % času stráveného ve 4G síti z celkového času připojení k síti.
příležitost
Rozvoj 5G sítí
V souvislosti s relativně vysokým pokrytím signálem 4G je značnou příležitostí
dosáhnout potřebných parametrů také při budování sítí nové generace 5G.
Rozmach mobilních telekomunikačních technologií probíhá již od 80. let minulého
století. V podstatě každých 10 let přichází na scénu nové generace těchto
technologií. V současnosti rozvoj mobilních sítí 4. a 5. generace slibuje, mimo vyšší
rychlosti, stability a nižší latence připojení, také nové možnosti propojování zařízení
a služeb všech sektorů ekonomiky. Rozvoj 5G sítí umožní vznik nových funkcí
a aplikací s vysokou přidanou hodnotou, a to jak na ekonomické, tak i sociální úrovni.
Rozvoj 5G sítí velmi úzce souvisí s pokrokem v oblasti Internetu věcí. Na síť tak
v budoucnu budou napojena chytrá zařízení v domácnostech, v průmyslové či
zemědělské výrobě, v energetickém sektoru a mnoho dalších. 5G síť napomůže
k rozvoji systémů umělé inteligence, jelikož bude umožňovat sběr dat a provádění
analýz v reálném čase. Cloudové služby budou posunuty rovněž do nové dimenze
pomocí této technologie.
V některých zemích implementace 5G sítě již započala. Příkladem jedné z prvních
zemí v Evropě, kterým se 5G síť podařilo zprovoznit na národní úrovni je Monacké
knížectví, avšak u tohoto příkladu je nutné vzít v potaz i jeho rozlohu, která je
mnohonásobně menší než ČR. Jistou inspiraci by tak tento příklad mohl poskytnout
spíše obcím či městům, které plánují zavedení 5G sítě na lokální úrovni. V Česku se
5G sítě teprve chystají. Jednotliví operátoři provádějí testy v reálném prostředí a
připravují se na její implementaci.
Jedním z prvních kroků plánovaných na leden 2020 bude aukce volných
kmitočtových frekvencích, na kterých budou nové sítě fungovat. Následně bude
nutné vybudovat potřebnou infrastrukturu pro její zprovoznění. Jednou z podmínek
aukce bude mj. i závazek do 10 let zajistit pokrytí 99 % obyvatel a 90 % území
každého okresu ČR.165
Co se připravenosti na přechod na 5G týče, zaujímá ČR 11. pozici dle indexu digitální
ekonomiky a společnosti (DESI) 2019 z celkových 28 členských zemí EU.166
Procentuální skóre ukazatele připravenosti 5G je založeno na množství
kmitočtového spektra, které bylo přiděleno v konkrétním členském státě za účelem
zavedení 5G sítě a zároveň bude připraveno k jejich zavedení do konce roku 2020.
Ukazatel tak zobrazuje procentuální množství přiděleného spektra na celkovém
harmonizovaném 5G spektru definovaném EK. Česká republika se nachází se svými
164 Opensignal; The State of Mobile Network experience; 2019 165 https://www.ctu.cz/tiskova-zprava-ctu-zahajil-konzultaci-podminek-aukce-kmitoctu-pro-site-5g 166 Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic, 2019
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 197
17 % lehce nad průměrem EU28, který se pohybuje na úrovni 14 %. Nicméně mezera
mezi státy, které dosahují nejvyšších hodnot v rámci tohoto indexu (Finsko – 67 % a
Itálie – 60 %), a Českou republikou je však stále velmi znatelná.
slabá stránka
Nedostatečné
pokrytí
domácností,
firem a škol
pevným
vysoko-
rychlostním
internetem
Zatímco pokrytí ČR signálem 4G je relativně silné, u pevného vysokorychlostního
internetu ukazují statistiky opačné výsledky. Dle dat Eurostatu mělo v roce 2017 v ČR
pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu 82,9 % domácností, což je zhruba 2
p.b. pod průměrem EU a 13. pozice v rámci EU.
Graf 116: Podíl domácností mající pevné vysokorychlostní připojení k internetu
Zdroj: ČSÚ, ICT infrastruktura
ČSÚ dále uvádí, že v roce 2018 mělo připojení k internetu 98 % podniků (10+
zaměstnanců), tj. 1 p.b. nad průměrem EU28. K vysokorychlostnímu internetu (>
30Mb/s) ovšem bylo připojeno pouze 35,2 % firem, tj. 8,2 p.b. pod průměrem EU28
a zároveň 5. nejnižší.
V Česku je v současné době přibližně 7 tisíc bílých míst167, což tvoří přibližně třetinu
sídelních jednotek.168 Tempo budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet je
však nedostačující. Zdrženlivost českých firem v této oblasti je způsobena především
z důvodu vysokých investic a jejich nízké návratnosti či zdlouhavému povolovacímu
procesu.
Řídčeji obydlené oblasti nebo oblasti, které z pohledu investorů nejsou příliš
atraktivní, by tak mohly zůstat v důsledku nedostatečného přístupu
k vysokorychlostnímu internetu dlouhodobě vyloučeny z hospodářského rozvoje,
což by se negativně projevilo na hospodářském potenciálu Česka jako celku.
Periferní oblasti by následně mohly v důsledku nedostatečného pokrytí ztrácet
atraktivitu pro nové a stávající rezidenty a negativní dopady na dané území by se
ještě více prohlubovaly.
Podle EK169 jsou stávající operátoři v zavádění vysokorychlostního širokopásmového
připojení poměrně liknaví. Podpora OP PIK na zavádění širokopásmového připojení
byla snížena téměř na polovinu (z 521 milionů eur na 281 milionů eura), kdy jedním
z důvodů byl právě menší zájem operátorů o financování, než se čekalo.
167 Místa, kde je vysokorychlostní přístup na internet možné zajistit na méně než 40 % adres. 168 https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/dostupnost-vysokorychlostniho-internetu-v-cr-se-musi-zvysit--mpo-vyhlasi-novou-vyzvu-na-pokryti-bilych-mist-a-chysta-dalsi-formy-podpory--248763/ 169 Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic, 2019
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 198
slabá stránka
Vysoké ceny
za mobilní
služby včetně
dat
Již dříve zmíněné ceny mobilních datových služeb jsou v Česku dlouhodobým
problémem. Ve studii britské společnosti Cable z roku 2018 se ČR umístila na 107.
místě z 230 zemí. (tento žebříček není upraven dle kupní síly, Česko je nad
průměrem EU).
Graf 117: Průměrné ceny za 1 GB dat (USD), 2018
Zdroj: Cable; Worldwide mobile data pricing 2018
Nicméně studie EK z 2017, která srovnává nejnižší ceny tarifů daných
spotřebitelských košů dle standardů OECD a která již zohledňuje kupní sílu
jednotlivých zemí, řadí ČR na jednu z nejhorších příček – tedy nejdražších cen. Ceny
za mobilní širokopásmové připojení pro telefony v rámci balíčku 1 GB a 300 hovorů
(42,6 EUR) jsou téměř dvojnásobné oproti průměru EU ve výši 22,3 EUR. Ceny
různých mobilních tarifů v ČR v porovnání s průměrem EU popisuje graf níže.
Graf 118: Nejlevnější mobilní datové tarify, srovnání EU a ČR, 2017
Zdroj: Evropská komise; Mobile broadband prices in Europe 2017
Dle předběžné analýzy ČTÚ170 je hlavní příčinou pomalého snižování cen mobilních
datových služeb především nedokonalé konkurenční prostředí. Přičemž právě tyto
ceny, které představují zvýšené náklady, jak pro jednotlivce, tak i pro samotné
170 ČTÚ; Předběžná analýza velkoobchodního trhu mobilních služeb, 2019
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 199
podniky, mohou být jednou z příčin zpomalování adopce a implementace nových
technologií či služeb, jako je např. již mnohokrát zmiňovaný internet věcí. Plánovaná
aukce radiových kmitočtů, využitelných především pro nově vznikající 5G sítě, otevře
šance pro vstup nového síťového operátora, který by mohl přispět k zvýšení intenzity
konkurence v tomto odvětví. Nelze však předvídat, zda se tak skutečně stane.
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 200
Digitální agenda v podnicích
silná stránka
Trvale
rostoucí počet
ICT subjektů i
jejich podíl na
podnika-
telském
sektoru
celkem, silná
pozice i v
mezinárodním
srovnání
Mezi lety 2012 a 2017 se počet ICT podnikatelských subjektů zvýšil téměř o 10 tisíc
ze 42,5 tisíc na 52 tisíc. Zároveň ve stejném období vzrostl jejich podíl na českém
podnikatelském sektoru obecně, a to o 0,7 p.b. z 3,7 % na 4,4 %. Podíl tuzemských
ICT firem z celkového počtu ICT subjektů dosahuje v ČR 96 %.
Graf 119: Počet ICT subjektů a jejich podíl na podnikatelském sektoru celkem
Zdroj: ČSÚ; Odvětví informační ekonomiky v ČR, 2005 - 2017
Výborně si vede Česko také ve srovnání zemí EU s podobnou velikostí populace.
V rámci vybraných států je Česká republika na druhém místě, co se týče celkového
počtu ICT ekonomických subjektů. Dále se Česko liší v tom, že relativně velké
množství subjektů je aktivních právě ve zpracovávatelském průmyslu, který zahrnuje
zejména výrobu počítačů, periferních zařízení, telekomunikačních přístrojů,
spotřební elektroniky a jejich komponentů a dílů včetně elektronických součástek aj.
Valná většina subjektů se však nachází v oblasti ICT služeb, do nichž lze zařadit
obchod s ICT, telekomunikační služby, vývoj softwaru, databází, zpracování dat
apod. Tyto skutečnosti dokládá graf níže:
Graf 120: Počet ICT ekonomických subjektů – výběr zemí EU s podobnou velikostí populace, 2015-2016
Zdroj: ČSÚ; ICT sektor v zemích EU, 2008 – 2016
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 201
silná stránka
Existence
příkladů
úspěšných
firem
aktivních v
rychle
rostoucích
digitálních
odvětvích
(kybernetická
bezpečnost,
herní průmysl)
Zároveň existuje v Česku řada příkladů globálně úspěšných firem v nových rychle
rostoucích odvětvích. Dle Studie České počítačové hry 2019171 dosáhne trh
s počítačovými hrami v ČR obratu více než 3 mld. Kč, což představuje více jak
třetinový růst oproti předchozímu roku. Specifikem pro herní průmysl je rovněž
významná internacionalizace, kdy drtivá většina prodejů se uskuteční v zahraničí,
a také silná pozice českých vlastníků. Růst odvětví mezi lety 2015 až 2017
dosahoval v průměru 15 %.
Rovněž odvětví kybernetické bezpečnosti stále roste vysokým tempem a kopírují tak
vývoj v IT technologiích obecně. Do roku 2022 se celosvětově počítá s nárůstem
o zhruba 50 % oproti letošnímu roku a celková velikost trhu může dosáhnout až 170
mld. USD.172
V obou těchto odvětvích (herní průmysl a kyberbezpečnost) je v České republice
možné nalézt řadu příkladů domácích firem, které se staly globálně úspěšnými
a mohou tak sloužit jako příklad pro případné následovatele.
příležitost
Vznik
endogenních
firem
využívajících
digitalizace a
nové
technologie
pro vznik
nových
produktů a
služeb (např.
blockchain,
data analytics,
robot process
automation,
atd.)
Neustále se zvyšující dynamika technologické změny je stále aktuální, výrazně se
však zkracuje doba difuze nových technologií a jejich přijetí většinovou společností.
Technologie pronikají takřka do všech oblastí života společnosti. Technologiemi se
nemyslí v úzkém slova smyslu pouze produkty technického charakteru, ale i
systémové služby, zdravotnické technologie nebo nové léčebné postupy. Svět se
pomalu ale jistě virtualizuje. Zvyšující se očekávání spotřebitelů povede firmy k
dalším inovacím. S digitálními inovacemi a ostatními silami dochází k rozpouštění
hranic mezi různými oblastmi ekonomiky, vznikají tak v podstatě nová odvětví, která
nelze řádně nebo velmi stěží zařadit do tradičních odvětvových kategorií.
Změny související s rozvojem digitalizace a nových technologií tak jsou velkou
příležitostí pro vznik endogenních firem, které budou schopné vyvinout nové
produkty, služby, postupy nebo obchodní modely postavené právě na nových
technologiích jako je blockchain, datová analytika, robotizace, automatizace apod.
slabá stránka
Neschopnost
firem naplno
využít
potenciálu
digitalizace
Přes výše uvedená pozitiva má Česko v této oblasti řadu slabých stránek. Mezi ty
nejvýznamnější patří neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace.
Digitální technologie v současnosti pronikají stále více do všech oblastí české
ekonomiky. Činnosti, které byly typické především pro podniky zabývající se
počítačovou technologií či telekomunikacemi, se tak dostávají i do výrobních či
obchodních firem. Zatímco start-upům se daří poměrně pružně reagovat na tuto
změnu a nacházejí uplatnění i v mezinárodním prostředí, klasické, zejména pak
výrobní společnosti, nejsou schopné ani zdaleka využít potenciál těchto nových
technologií.
Dle průzkumu zaměřeného na Průmysl 4.0 v ČR173 české firmy přistupují k rozvoji
digitalizace v jejich prostředí příliš omezeně, respektive ji vnímají jako oddělenou
část v rámci určitého procesu jejich podnikatelské aktivity. Takováto přeměna
nezahrnuje pouze činnosti bezprostředně související s výrobou či skladováním.
171 https://gamesdev.cz/studie-ceske-pocitacove-hry-2019/ 172 https://www.cyrrus.cz/aktualne-z-trhu/investicni-tipy/kyberneticka-bezpecnost 173 EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 202
Integrace je nutná na celopodnikové úrovni. Vedoucí a progresivní světové výrobní
společnosti využívají digitalizaci k radikální změně obchodního modelu nebo k
výraznému kvalitativnímu zlepšení vlastní produkční kapacity. Čeští podnikatelé by
měli hledat inspiraci zejména v zahraničí, kde firmy k digitalizaci přistupují
komplexněji a strategičtěji.
Z pohledu českých podnikatelů je největší překážkou implementace nástrojů či
technologií Průmyslu 4.0 nedostatek kvalifikovaného personálu, se kterým se potýká
každá druhá dotázaná firma. Tento fakt lze mj. také přisuzovat českému
vzdělávacímu systému, který nedokáže dostatečně rychle reagovat na potřeby trhu
práce 21. století.174 Podniky tak jsou dotlačeny samy investovat do vzdělávání a
rozvoje zaměstnanců v oblasti digitálních technologií. Dalšími často zmiňovanými
překážkami jsou celková výše investic a jejich návratnost. Více informací v rámci
zmíněného průzkumu poskytuje graf níže:
Graf 121: Hlavní překážky implementace nástrojů či technologií Průmyslu 4.0
Zdroj: EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018
Na překážky naráží podniky rovněž v souvislosti s nároky na zabezpečení nových
systémů. Z dotazníkového šetření Svazu průmyslu a dopravy ČR175 vyplývá, že
pouze necelých 23 % dotázaných firem má komplexní bezpečnostní strategii, která
umožňuje kdykoliv začlenit nové digitální technologie. Některé společnosti zavádějí
pozici manažera digitální transformace, nicméně z téhož dotazníkového šetření
vyplývá, že počet takovýchto firem je pouze marginální (přibližně 7 %) a přibližně
3 % dotázaných teprve připravuje vytvoření takovéto funkce. Ve většině případů tak
tuto činnost řídí vedení firmy nebo pracovníci IT oddělení. 15 % respondentů
dokonce uvedlo, že digitální transformace není pro ně zatím téma.
hrozba
Změna
produkčních
řetězců
vyplývající z
nastupující
digitalizace a
automatizace
Změny vyplývající z digitalizace a automatizace mohou vést také ke změnám
v produkčních (dodavatelských řetězcích). Firmy, které se nedokážou přizpůsobit
moderním trendům a požadavkům svých odběratelů budou přicházet o své pozice.
Tato hrozba se týká jak jednotlivých podniků, tak jednotlivých regionů či zemí jako
takových.
Jak uvádíme v kapitole vztahující se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro
podnikání, problém související s nastupující digitalizací a automatizací je rostoucí
celosvětová konkurence. Globální hráči, jako je Čína, se postupně zaměřují na
zvyšování své průmyslové základny a zaměřují se na konkrétní – často pokročilé –
technologie a strategické hodnotové řetězce. Cílem strategie Made in China 2025 je
174 Viz slabá stránka „Vzdělávací systém nedostatečně rozvíjí kompetence přímo relevantní pro uplatnění na trhu práce 21. století“ (Lidé a chytré dovednosti) 175 Svaz průmyslu a dopravy ČR; Výsledky průzkumu SP ČR o zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách, 2019
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 203
modernizace čínské průmyslové základny zaměřená na 10 klíčových odvětví. V
krátkodobém a střednědobém horizontu může tato strategie pro některé evropské
podniky představovat atraktivní příležitosti k poskytování důležitých součástí,
technologií a manažerských dovedností. Z dlouhodobého hlediska však Made in
China 2025 představuje plán substituce dovozu.176
slabá stránka
Nízká míra
digitalizace
obchodních
transakcí
České podniky dále zaostávají v míře digitalizace obchodních transakcí. Dle dat
ČSÚ z roku 2018177 elektronickou fakturaci umožňující automatizované zpracování
dat zaslalo 14,4 % českých firem, tj. 9 p.b. pod průměrem EU28. Strojově čitelná
elektronická fakturace sebou nese značné příležitosti využití moderních technologií
pro následnou analýzu dat a zefektivnění administrativních činností. Lepší situace je
v použití elektronické fakturace bez možnosti automatizovaného zpracování, kterou
využilo 82,7 % firem, což nás řadí na čtvrou příčku v EU, kdy jsme o 21,9 p.b. nad
jejím průměrem.
Jednou z příčin je mimo jiné fakt, že v ČR chybí zákonná povinnost využívání
elektronické fakturace pro uskutečňování B2B transakcí. Toto opatření by mohlo
umožnit efektivnější výběr daňové povinnosti nebo snížení rizika druhotné platební
neschopnosti.178
Rovněž míra využití zabezpečeného intranetu a extranetu pro komunikaci uvnitř i
vně firmy není v Česku příliš rozšířená. Intranet je v ČR využíván zejména velkými
firmami, zatímco malé a střední firmy jej mají v méně než polovině případů. Ještě
nižší je míra využití v případě extranetu. Vzhledem k rychlosti rozvoje alternativních
řešení on-line kolaborace, jako jsou např. různá cloudová řešení nebo blockchain,
není rozvoj intra- a extranetových sítí zásadním problémem, současný stav nicméně
poukazuje na nízkou míru digitalizace mezi firmami obecně.
slabá stránka
Absence
systematické
podpory v
digitální
oblasti pro
MSP
Osvojení digitálních technologií, jejich implementace a efektivní využívání zejména
v sektoru malých a středních podniků (MSP) bude mít pro ČR klíčový význam.
Samotné MSP tvoří více jak 99 % všech podniků v české ekonomice a poskytují
pracovní místo pro přibližně 67 % všech zaměstnanců.179 Klesající
konkurenceschopnost českých MSP by tak mohla mít fatální následky na celou
ekonomiku. O to intenzivněji pak právě MSP pociťují překážky zmíněné v předešlé
sekci zabývající se neschopností českých firem naplno využít potenciálu digitalizace
(více viz Graf 1213), a to jak z hlediska personální kapacity, tak dostupnosti
finančních prostředků.
Dokument Digitální Česko konstatuje, že v ČR existuje pouze "nesourodá síť
podpory výzkumu a inovací, která může pro mnoho MSP znamenat velice nerovný
přístup k digitalizačním centrům a poradenství" a chybí šablony pro
standardizovanou digitalizaci napříč průmyslovými sektory.180
V porovnání s ostatními členskými státy EU Česká republika v oblasti infrastruktury,
finančních nástrojů a poradenské sítě značně zaostává. Tento deficit se prozatím na
konkurenceschopnosti českých MSP výrazně neprojevil. To však může být pouze
otázkou času.
176 Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, strana 15 177 ČSÚ; Informační technologie v podnikatelském sektoru, https://www.czso.cz/csu/czso/podnikatelsky_sektor 178 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018 179 Evropská komise; SBA Fact Sheet, 2018 180 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 204
Dalším nepříznivým faktem, který může být částečně způsobem nedostatečnou
systematičností podpory MSP v digitální oblasti, je, že se české firmy soustřeďují
především na tzv. nízkou digitalizaci (nákup nových technologií, modernizace
uživatelských rozhraní a zaškolování zaměstnanců). Podniky se tak nedostatečně
věnují "vyšší úrovni digitalizace," tj. komplexnější a hlouběji zasahující do fungování
a celkové struktury daného podniky, která je pro budoucí rozvoj klíčová.181 Projekty
spadající do této oblasti mohou mít vliv na podobu celých business modelů a značně
zvýšit potenciál pro možné zefektivnění podnikových procesů, kterého nelze
dosáhnout pouhou modernizací webových stránek, přítomností na sociálních sítích
či obnovou informačních systémů. V dlouhodobém horizontu se tento přístup může
ukázat jako zcela nedostačující, teprve až vyšší úroveň digitalizační transformace
přináší znatelně vyšší přidanou hodnotu, a to jak pro podniky samotné, tak pro jejich
zákazníky.
příležitost
Podpora
integrace a
zavádění
digitálních
technologií v
malých a
středních
podnicích,
včetně
infrastruktury
a služeb
V této souvislosti je příležitostí rozvoj podpory integrace a zavádění digitálních
technologií v malých a středních podnicích, včetně infrastruktury a služeb.
Také proto má strategie Digitální Česko mezi svými cíli „Digitalizace průmyslu v
souladu s iniciativou Průmysl 4.0, a v souladu s dalšími iniciativami 4.0, rozvoj center
pro digitální inovace a sledování návazností do ostatních neprůmyslových odvětví
ekonomiky a společnosti, které jsou relevantní pro rozvoj českého hospodářství.“182
příležitost
Možnosti
podpory
inovační a
digitální
infrastruktury
(např.
Digitálních
inovačních
hubů) z
evropských i
národních
zdrojů
Příležitostí pak je také využití možnosti podpory inovační a digitální infrastruktury
(například digitálních inovačních hubů – DIH) z evropských i národních zdrojů.
Konkrétně se na tuto oblast zaměřuje druhý podprogram nového národního
programu výzkumu, vývoje a inovací The Country for the Future.
Cílem druhého podprogramu „Digitální lídři“ je podpora vzniku Digital Innovation
Hubs (DIH) a rozvoje jejich služeb podle potřeb strategie Digitální Česko.
Podprogram bude podporovat synergické a komplementární aktivity
k připravovanému programu Digital Europe. Dílčí projekty budou zaměřené na
kofinancování projektů podávaných do připravovaného programu Digital Europe (s
národním kofinancováním tento program počítá). Tyto projekty evropského významu
budou doplňovat další projekty, které budou zaměřeny na dobudování národní sítě
DIH s kompletní nabídkou služeb pro inovativní MSP.
Každý DIH by měl být specializovaný na konkrétní technologii (umělá inteligence,
robotika apod.), resp. na konkrétní sektor (zpracovatelský průmysl, zdravotnictví,
zemědělství, energetika atd.). Bude vybaven dostatečným zázemím (fyzická
infrastruktura) a bude poskytovat (zejména MSP) mj. následující služby:
► vývoj a testování produktů před jejich finální výrobou a uvedením na trh,
► poskytování služeb a kapacit souvisejících s využíváním disponibilní
digitální infrastruktury,
► podpora při hledání investic,
181 tamtéž, strana 22 182 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018
(Česko – Digitální ekonomika a společnost), strana 7
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 205
► vzdělávání a rozvoj dovedností (training opportunities),
► podpora regionu v budování inovativního ekosystému a spolupráce.
Pro vybudování a provoz DIH bude umožněna kombinace různých zdrojů
financování, vedle Digital Europe také Horizon Europe, národní programy výzkumu
a vývoje, strukturální fondy EU, EIT a další.183
183 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Program výzkumu, vývoje a inovací The Country for the Future, strana 4-5
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 206
Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou
hrozba
Slabá inovační
poptávka
veřejného
sektoru
V oblasti rozvoje a využívání digitálních technologií je jedním z často zmiňovaných
problémů (který je však obtížné vyjádřit objektivně nebo kvantifikovat) neochota
veřejného sektoru k inovacím, obavy z možných důsledků neúspěšných projektů a
celková rigidita státní správy. Tyto důsledky vyplývají částečně z obecně platného
principu, že stát může dělat pouze to, co mu ukládá zákon.184 Většina aktivit v oblasti
eGovernmentu je tak obtížně realizovatelná bez konkrétního ukotvení v příslušných
zákonech, přičemž zejména citlivé jsou v tomto ohledu sběr a využití dat.
V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním
ekosystému také stát a státní (veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití
výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky po inovačních řešeních.
Samotný termín využití výsledků výzkumu a vývoje je do jisté míry úzce vnímán
pouze jako komercializace těchto výsledků, tj. jejich využití firmami za účelem
dosažení zisku. Výsledky VaV však mají často své uplatnění v nekomerční sféře, tj.
ze strany státu, územní samosprávy, dalších subjektů veřejného sektorů nebo
neziskových organizací. V tomto ohledu pak hovoříme o spolupráci výzkumných
organizací s tzv. aplikační sférou.
Využití již existujících výsledků VaV ve veřejném prostoru, využití odborných kapacit
výzkumných organizací pro řešení problémů veřejné sektoru a podpora inovačních
řešení ze strany veřejného sektoru může vést ke stimulaci inovačního ekosystému,
kde přínosy budou jak společenského charakteru (lépe a efektivněji fungující
veřejná správa), tak z pohledu rozvoje podnikové sféry z hlediska nových produktů
a služeb.
Slabá inovační poptávka ze strany veřejného sektoru tak může být do značné míry
hrozbou, protože nebude docházet k potřebné stimulaci inovačního ekosystému, na
druhou stranu se zároveň jedná o příležitost v podobě rozvoje spolupráce
výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití výsledků výzkumu
a vývoje.
hrozba
Akcent na
zvýšenou
ochranu
osobních
údajů v
souvislosti s
přijatým
Nařízením EK
(GDPR) s
potenciálem
zbrzdit rozvoj
digitálních
služeb
V rámci rozhovorů s experty byla identifikována hrozba v podobě akcentu na
zvýšenou ochranu osobních údajů v souvislosti s přijatým Nařízením EK (GDPR) s
potenciálem zbrzdit rozvoj digitálních služeb.
Přijaté Nařízení EK k ochraně dat (GDPR) totiž drasticky zvýšilo pokuty za možná
selhání při práci s osobními daty občanů, což může do budoucna ještě zvýšit
opatrnost (nejen) státní správy při využívání, sdílení a prezentaci dat a brzdit tak
další rozvoj služeb eGovernmentu.
příležitost Část těchto hrozeb by mohla pomoci odstranit legislativa podporující rozvoj
digitálních služeb, jako např. zákon o právu na digitální služby, který byl již schválen
oběma komorami Parlamentu České republiky. Tento zákon by měl občanům
184 https://modernirizeni.ihned.cz/c1-64070120-stat-je-pro-inovace-obtizny-partner
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 207
Přijetí zákona
o právu na
digitální službu
garantovat možnost komunikovat s orgány veřejné správy čistě elektronicky a může
tak být důležitým motivačním prvkem pro zavádění nových eGovernment služeb.
Rozvoj digitálních služeb ve veřejné správě pak bude pokračovat ve stávajících
kolejích i bez ohledu na výše zmíněný zákon, v současnosti je připravován rovněž
zákon o elektronickém zdravotnictví, který by měl obdobným způsobem rozhýbat
aktivity v oblasti eHealth, kde implementace Národní strategie elektronického
zdravotnictví rovněž zaostává za původními představami.
Mimo to se postupně rozvíjí celá řada dalších on-line služeb koordinovaných
Ministerstvem vnitra, jako je např. Portál občana, který již nyní umožňuje využití
zhruba 100 on-line služeb. Na Ministerstvu financí je pak připravován projekt Moje
daně, který by měl zásadním způsobem zjednodušit daňovou oblast pro občany
i podnikatele.
příležitost
Rozvoj
elektronizace
veřejné správy
a veřejného
prostoru (např.
digitální mapa,
elektronizace
zdravotnictví v
souvislosti s
připravovaným
zákonem o
elektronizaci
zdravotnictví,
koncept Smart
Cities,
podpora aktivit
typu "open
data", apod.)
Vedle zákona o právu na digitální službu je příležitostí samotný rozvoj elektronizace
veřejné správy a veřejného prostoru. Spoustu aktivit je již realizováno, je potřebné
je dotahovat do konce a přicházet s dalšími iniciativami. Příkladem mohou být:
► digitální mapa
► elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným zákonem
o elektronizaci zdravotnictví
► koncept Smart Cities (Smart Village)
► podpora aktivit typu "open data" apod.
Dále pak některé tematické aspekty této příležitosti pokrývá nová Inovační strategie
ČR z roku 2019.185 Jedním z bezprostředně souvisejících cílů této strategie je
vytvoření propojeného datové fondu, který by integroval systémy napříč veřejnou
správou za účelem zamezení opětovné povinnosti firem či občanů poskytovat již
dříve poskytnuté informace. Dále rámcový dokument zmiňuje např. využití
inteligentních kybernetických systémů, prosazování zákona o Právu občanů
na digitální službu či centralizaci a zefektivnění řízení IT.
Ústřední roli v procesu transformace ČR na digitální společnost bude mít Rada pro
informační společnost (RVIS) spolu s vládním zmocněnec pro IT. Do jejich agendy
spadají oblasti spojené s reformami veřejné správy, oblast informační společnosti,
digitální agendy, eGovernmentu a informačních a komunikačních technologií. RVIS
by měla zejména zamezit duplicitnímu zavádění totožných služeb na národní úrovni
a zároveň zajistit interoperabilitu řešení v rámci realizovaných ICT projektů.186
příležitost
Spolupráce
soukromého a
veřejného
sektoru na
digitalizaci
Kromě aktivit realizovaných čistě veřejnou správou je velkou příležitostí i spolupráce
se soukromou sférou na rozvoji digitalizace. Jedním z aktuálních příkladů může být
projekt SONIA, jehož cílem je ve spolupráci státní správy s bankovními domy
umožnit autentifikaci a tím i přístup ke službám eGovernmentu pomocí
internetového bankovnictví. Tento projekt může v případě úspěšné realizace
zásadním způsobem rozšířit povědomí a přístup k digitálním službám
eGovernmentu mezi občany.
příležitost
Prioritizace
digitální
Rozvoji digitálních služeb by pak obecně měl pomoci akcent, který je digitálním
tématům dáván ze strany centrálních orgánů státní správy i ze strany samospráv.
V poslední době byla přijata řada strategií, které mapují současnou situaci
185 Inovační strategie České republiky 2019–2030 186 Více k interoperabilitě viz dále – Riziko nekontrolovaného rozvoje digitálních služeb ve veřejném sektoru bez zajištění interoperability
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 208
agendy skrze
národní
strategie a
možnost
financování z
programů na
evropské
úrovni k
dalšímu
rozvoji digitální
agendy
a prioritizují rozvoj digitalizace ve veřejné i soukromé sféře. Jedná se zejména o
komplexní soubor dokumentů Digitální Česko, dále je možné např. zmínit úžeji
zaměřenou Národní strategii umělé inteligence.
Strategie jsou důležitým předpokladem rovněž pro zajištění financování dalšího
rozvoje digitálních služeb, například ze zdrojů na evropské úrovni v rámci programu
Digital Europe. Samotné zpracování strategií však nemusí přispět k rozvoji daných
oblastí, pokud nebudou doplněny konkrétními akčními plány a odpovědností za
dohled nad jejich implementací.
příležitost
Nástup IT
technologií
umožňující
efektivnější
organizaci a
fungování
ekonomiky a
společnosti
Nástup IT technologií je příležitostí pro zefektivnění fungování veřejného i
soukromého sektoru, respektive jednotlivých institucí a firem. Jedná se zejména o
technologie jako je umělá inteligence, blockchain, cloud computing, big data,
robotika, internet věcí, kvantový computing, modelování a simulace, virtuální realita
apod.
Všechny tyto technologie (i technologie dosud neexistující a nepojmenované) mají
značný disruptivní potenciál – velkou příležitostí tak je využít tyto technologie pro
efektivnější fungování hospodářství a společnosti jako celku.
hrozba
Riziko
nekontrolo-
vaného
rozvoje
digitálních
služeb ve
veřejném
sektoru bez
zajištění
interoperability
V souvislosti s rozvojem eGovernmentu vyplynula z rozhovorů s experty hrozba
v podobě nekontrolovaného rozvoje digitálních služeb ve veřejném sektoru bez
zajištění interoperability.
Je tím myšlen stav, kdy jednotlivé instituce veřejné správy jednají samostatně, jejich
aktivity nejsou koordinovány a provázány. Ve výsledku by pak hrozil vznik
a fungování mnoha elektronických služeb a systémů, které mohou být navzájem
duplicitní, bez schopnosti vzájemné komunikace a kompatibility / interoperability. To
by vedlo ke snížené funkčnosti a efektivitě eGovernmentu jako celku i jeho dílčích
komponentů.
hrozba
Vysoká
rizikovost
prodlužování a
prodražování
veřejných ICT
zakázek
Do značné míry reálná je hrozba prodlužování a prodražování veřejných ICT
zakázek. Tato hrozba může nastat například v případě nevhodných úprav zákona o
veřejných zakázkách nebo v případě aplikace nevhodných postupů při realizaci
samotných zakázek.
Ve výsledku tak může dojít až k paralýze veřejné správy a jejího fungování, a to ve
smyslu neschopnosti zajistit fungování nebo vznik kritických informačních systémů.
Případně může dojít k výrazné nákladové neefektivitě, kdy jsou pořizované systémy
velmi drahé.
hrozba
Zvyšující se
rizika v oblasti
kyber-
bezpečnosti /
Jednou z významných hrozeb je zvyšování rizika útoků na kybernetickou
bezpečnost a zvýšení výskytu kyberkriminality. Na základě vývoje trendu v minulých
letech můžeme konstatovat, že dochází k redukci počtu mezistátních válečných
konfliktů, nicméně nepředpokládá se jejich úplné vymezení.187 Forma těchto
konfliktů však bude nabývat mnoha podob, kromě klasických konvenčních
187 ESPAS; Global Trends to 2030, 2019, str. 25
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 209
kyber-
kriminality
prostředků, tak získají na významu především ty hybridní, nekonvenční, mezi které
lze zařadit i kybernetické útoky a hrozby.
Klíčovými faktory pro takovou změnu budou zejména nové technologie.
Kyberbezpečnost se prolíná celým veřejným, pracovním a zčásti i soukromým
sektorem a je součástí národní bezpečnosti. Česká republika trpí především
nedostatkem expertů a specialistů zabývající se kyberbezpečností.
Koordinaci mapování a prevenci kybernetických hrozeb na národní úrovni,
osvětovou činnost či VaV v oblasti kybernetické bezpečnosti zabezpečuje
především Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB),
v jehož rámci funguje i Národní centrum kybernetické bezpečnosti (NCKB). NCKB
mj. zajišťuje činnost Vládního CERT týmu, který sehrává klíčovou roli při ochraně
informačních systémů veřejné správy a Kritické informační infrastruktury.
Dle Zprávy o stavu kybernetické bezpečnosti v ČR, počet kyberkriminálních případů
na území ČR se každým rokem zvyšuje. V roce 2018 policie vyšetřovala přes 6800
kyberkriminálních případů, v roce 2011 toto číslo dosahovalo pouze 1502.188 Mají
často přeshraniční charakter a jejich cílem jsou například veřejný sektor,
energetický sektor, zdravotnictví, bankovní sektor, akademický svět či koncoví
uživatelé. Útočníky mohou být státní aktéři, státem sponzorované skupiny,
teroristické skupiny či samotní jednotlivci. V průběhu roku 2018 pracovníci
GovCERT.cz obdrželi celkem 164 relevantních hlášeních o kybernetických
bezpečnostních incidentech. Třetina z nich se týkala narušení dostupnosti, dále pak
např. podvodného jednání či škodlivého obsahu.189
188 NÚKIB, Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti ČR – 2018, str. 8 189 Tamtéž, str. 57–58
Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 210
4.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA
► Cable; Worldwide Mobile Data Pricing, 2018
► CEEC Research; Studie veřejné správy, 2019
► Český statistický úřad; ICT infrastruktura, 2017
► Český statistický úřad; ICT sektor v zemích EU, 2008 – 2016
► Český statistický úřad; Informační společnost v číslech, 2019
► Český statistický úřad; Informační technologie v podnikatelském sektoru, 2018
► Český statistický úřad; Informační technologie ve veřejné správě, data k roku 2015
► Český statistický úřad; Odvětví informační ekonomiky v ČR, 2017
► ESPAS; Global Trends to 2030, 2019
► Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic,
2019
► Evropská komise; eGovernment Benchmark, Country Factsheets, 2019
► Evropská komise; Mobile broadband prices in Europe, 2017
► Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, 2018
► Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard, 2018
► Evropská komise; Zpráva o České republice 2019
► EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018
► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky
2018+, 2018
► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Program výzkumu, vývoje a inovací The Country for the
Future, 2019
► NÚKIB, Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti ČR – 2018
► Opensignal; The State of Mobile Network Experience, 2019
► Organizace spojených národů; eGovernment Survey 2018
► Svaz průmyslu a dopravy ČR; Výsledky průzkumu SP ČR o zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách,
2019