VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková

ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

VY_32_INOVACE_CJ_1_09

ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE

Základní skladební dvojice, podmět nevyjádřený, všeobecný, neurčitý,

přísudek slovesný, složený, jmenný se sponou, neslovesný, shoda podmětu s přísudkem

Základní větné členy

základní skladební dvojice – věta dvojčlenná

podmět (PO) ↔ přísudek (PŘ)

člení větu na část podmětovou a část

přísudkovou

Ovčácký pes z horské chaty // zuřivě štěká na

turisty.

• mluvnicky nezávislé na jiných členech ve

větě

Podmět

• shoduje se s PŘ

• tvar 1. pádu – KDO?, CO?

• vyjadřuje:

– původce, činitele děje Chlapec zpívá.

– nositele činnosti Listí se zelená.

– nositele vlastnosti Dívka je krásná.

– nositele stavu Děti byly zdravé.

– cíl děje Kniha byla vydána.

Vyjádření podmětu • může být vyjádřen každým slovním druhem:

• podstatné jméno Pes štěká.

• přídavné jméno Raněný sténal. Třídní se zlobí.

• zájmeno My máme práci. Ty nevidíš?

• číslovka Jeden nic nezmůže. Druhý už nebyl odměněn.

• sloveso v infinitivu Každý den pracovat v nevytopené místnosti je obtížné.

• příslovcem Každé proč má své proto.

• citoslovcem Ze sklepa je slyšet haló.

• částicí Sálem se ozvalo mohutné ano.

• spojka Ale je spojka souřadící.

• vedlejší věta podmětná Ten, kdo málo jí, nemá sílu.

Druhy podmětu

• vyjádřený Všichni se bezstarostně smáli.

• nevyjádřený - jasný z tvaru PŘ – Vím (já). Uvidíš (ty).

– Hanka se usmála. Byla šťastná (Hanka).

• všeobecný – věty s obecnou platností – Nyní pomalu nalijeme těsto do pečící formy. V Tescu

dostanete všechno.

– Dvakrát měř, jednou řež. S poctivostí nejdál dojdeš. (úsloví)

• neurčitý – blíže neurčený – někdo, všichni, lidé, člověk – Hlásili to v rozhlase. Vykradli nám dům. Říkali mu

bratr Paleček.

PŘ obvykle ve 3. os. pl.

Zvláštnosti podmětu

1. PO ve 2. p.

– s některými slovesy

V přehradě ubylo vody. K návrhu nebylo připomínek. Nebylo tam ani živáčka. Neminulo dne ani hodiny.

– ve spojení s určitou číslovkou (od číslovky 5)

Pět chlapců (2.p.) už odešlo.

2. věta s PŘ jmenným se sponou – správné určení PO

– Otec je lékař. → Otec (PO) je lékařem = pracuje jako lékař, léčí.

PO nemůže být v 7. p.

Přísudek

• s PO se shoduje v rodě a čísle

– Dívky se rozesmály. Města se v noci rozsvítila.

• vyjadřuje činnost, kterou dělá podmět = stav podmětu

• ptáme se: co dělá podmět? co se děje s PO?

• druhy:

1. slovesný

2. PŘ jmenný se sponou

3. neslovesný

Přísudek slovesný • základem plnovýznamové sloveso v určitém tvaru

• typy:

jednoduchý – Petr čte. Petr se směje.

– s pomocným slovesem …četli jsme, četli bychom, budeme číst, byl přečten

složený – se způsobovým (modálním) slovesem + infinitiv

plnovýznamového slovesa

moci, muset, smět, chtít, smět, mít (povinnost)

Musel se vrátit. Budeme tady muset zůstat.

– s fázovým slovesem + infinitiv plnovýznamového slovesa Voda přestala téci.

začít, začínat, přestat, zůstat

– se slovesy dát, nechat Dala si ušít šaty.

Přísudek jmenný se sponou • spona – sloveso být, bývat, stát, stávat se,

(zůstat, zdát se, mít) v určitém tvaru

• tvar: sponové sloveso + jmenná část:

– podstatné jméno Otec je lékař / není lékař.

– přídavné jméno Byt je malý. Byt by byl

prostorný. Byt se zdál prostorný.

– příslovce Dveře byly dokořán. Je mi dobře.

– infinitiv Je slyšet hluk. Petr zůstal stát.

• POZOR: sloveso být není sponové, ale

plnovýznamové ve smyslu existovat

Vstupenky už nejsou. Ptáci jsou v klecích.

Přísudek neslovesný

• věty neobsahují určité sloveso (jakoby

vypuštěna spona)

– Sliby V chyby.

– Šatna V naproti.

– Kniha – přítel člověka.

– Myš šup do díry.

– Hrůza pomyslit.

Poznámky k přísudku

• několikanásobný přísudek – pouze holé

přísudky ve spojení s jedním podmětem

Slunce svítí, ba pálí a štípe.

• vyjádřený vedlejší větou – z Př jmenného

se sponou

Obloha byla, jako by ji vymetl. (byla vymetená)

Shoda podmětu s přísudkem Dlouhým během jsme se unavil_. Jano, kdo vylep_ ty plakáty? Poštval_ na mne

své psy. Chlapci se už dozvěděl_, že děvčata z jejich třídy zvítězil_, i když jejich

soupeřky byl_ v nebývalé formě. Po zahradě pobíhal_ štěně a kotě. Oči se

klukům klížil_, ale spát ještě nešl_. Tři ledoborce čekal_ v přístavu na vyplutí.

Prázdniny se chýl_ ke konci, ale mně se zdá, že sotva začal_. Letní dni se

krátil_. Dobře si to, babičko, promysl_. Loď voz_ turisty. Maňásci byl_ vždy

oblíbeným divadlem malých dětí. Babička s vnoučkem chodil_ po parku. Matka

žehl_ prádlo, které jsme my děti zašpinil_. Drahokamy se blyštěl_ na slunci.

Oba páry čápů se pečlivě staral_ o svá mláďata. Prarodiče si vyšl_ na

procházku a byl_ pak příjemně unaven_. Věra s Pavlou rád_ brusl_. Tlupy

žoldnéřů se potuloval_ po kraji. Poddanská města byl_ ta města, jejichž

vrchnostmi byl_ příslušníci šlechty. Všechna zvířata se o sebe mus_ postarat

sam_.

• SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední

školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-

0950-6.

• SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce:

pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s.

Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.

Zdroje