Titulek titulek titulek titulek titulek

Titulek titulek titulek titulek titulek

festivalové noviny 158. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 9. června 2016

Pohybujeme se v sítích. Sociálních, svéhovlastního života, dobrých i špatnýchvztahů, v sítích věku nejistoty, jak o němmluví sociolog Bauman. V sítích, které násněkdy spoutávají a škrtí, strnulí jak v ko-konu sotva popadáme dech, ztrácíme víru,že se nám ještě kdy podaří nadechnout.Přesto jsou východiska. Můžeme přecevěci měnit. Síť je flexibilní, má mnohopodob. A jednou z nejkrásnějších je vari-anta utkaná z notové osnovy. Pět linek,čtyři mezery, spousta černých teček – za-kuklených tónů, které rezonují prostorem,víří v našich hlavách, tančí s námi, v nás,dovolí nám zažít pocit, kdy se na chvílisami stáváme... hudbou. Hudba. Uklidňuje, uvolňuje, přináší radost,harmonizuje duši. Hudební síť radosti se každý rok, a letos užto bude popadesáté osmé, rozprostřenejen nad nádherným litomyšlským rene-sančním zámkem, nad Zámeckým návr-ším, ale i nad celou Litomyšlí. V červnuprostě mívá město dokonalé pokrytí…

Zkusme se jí dotknout, kdekoli, rozezní seoperou, slavnými áriemi, uslyšíme klavír,podmanivé housle i úderné tympány, po-nese nás časem daleko, daleko do minu-losti, aby se náhle zhoupla v rytmu rocku,jazzu a vrátila se ke klasice. Skrývá se v nípříběhů jak z pohádek Tisíce a jedné noci.I když… „Ať vám napovídali, co chtěli o tom, cokterá hudba znamená, zapomeňte na to.Smyslem hudby nejsou nějaké příběhy.Hudba není nikdy o něčem. Hudba prostěje – sama o sobě. Tvoří ji spousta nádher-ných tónů a zvuků sestavených tak dobře,že je potěšení je poslouchat,” napsalamerický dirigent a skladatel LeonardBernstein s dodatkem, že „je-li k hudebnískladbě připojen nějaký příběh, nic protitomu. Svým způsobem to dává hudběještě další význam. Ale je to něco přida-ného, jako hořčice k vašemu párku.Hořčice není jeho součástí. Je navíc.Právě tak ani příběh není součástí hudby.A hudba ve skutečnost nikdy nepopisuje

příběh, dokonce ani když je s ním spjata.”Tahle Bernsteinova slova by se ovšem dalavyložit i takto: hudba nemá žádný „obecný”příběh, ale můžeme do ní vložit bezpočetsvých soukromých, intimních příběhů,které nás naplní štěstím, radostí a poho-dou. Ostatně pojďme si to vyzkoušet přímona Bernsteinově díle. Jeho Mši, legendárníkontroverzní, žánrově komplikovaně zařa-ditelnou skladbu, uvede Vojtěch Dyk. Sdělínám svou představu. Uvidíme, jaká budeta naše.Už z pouhého nahlédnutí do programu le-tošního ročníku Smetanovy Litomyšle jezřejmé, jak se festival mohutně nadechl,síť velkoryse rozepjala křídla. A hudbatrpělivě čeká. V Litomyšli už mnohem vícnež půl století. Připravena nás přijmout,obejmout, rozveselit, utěšit.

Vítejte opět na Smetanově Litomyšli, přátelé!

Smetanova Litomyšl 2016Opět s vámi a v plné kráse

2

Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY

Proč rádi jezdíme do Litomyšle?Bez pomoci regionu by se festival Smetanova Litomyšl neobešel. Ale nejedná se jen o přízeň „profesní”, vrcholní představiteléPardubického kraje mají k Litomyšli i jiný vztah – osobní, niterný, přirozeně lidský.

Do Litomyšle se opakovaně rádvracím nejen na Smetanovu Li-tomyšl, která je jednou z nejvý-znamnějších akcí kulturnísezony v našem kraji, ale také přicelé řadě dalších příležitostí,mezi které již pět let patří zahá-jení sezony Lázní ducha. Lito-myšl je pro mne městems neopakovatelnou atmosférou,dlouhou a bohatou tradicí, jež jespojena s celou řadou nádher-ných kulturních památek a vý-znamných osobností, jejichžvěhlas daleko přesahuje hranicenašeho regionu.I samotná Smetanova Litomyšlse může pyšnit dlouholetou tra-dicí vyšperkovanou kouzlem sa-motného místa. Ostatně i jejípodtitul říká, že se jedná o festi-val s geniem loci. Ten spočíváv mimořádně atraktivní a uni-kátní lokalitě areálu Státníhozámku Litomyšl, jenž je jedinouhmotnou památkou zařazenouna listině světového kulturníhodědictví UNESCO na území na-šeho kraje. Pro mne jako pravi-delného návštěvníka neníatraktivní pouze atmosféra místasamotného. Velkou roli hrajetaké umělecká stránka, tedyprogram festivalu, jehož drama-turgie je dlouhodobě připravo-vána a promýšlena tak, aby sefestival posouval stále kupředua zároveň plně využíval kulisunádherného rekonstruovaného

zámeckého areálu a jeho blíz-kého okolí. Náplň samotnéhoprogramu je pak každoročně vel-kým lákadlem, kvůli kterémustojí za to do Litomyšle dorazit,což ostatně tisíce návštěvníkůkaždý rok činí. Na své si vždy při-jdou nejen milovníci klasickéhudby, ale také příznivci jinýchžánrů, včetně celé populárníhudby. Ta nabývá v zámeckýchzahradách nových rozměrů, cožpotvrzují i samotní interpreti.Druhou akcí, která mne vždy bezohledu na další pracovní pro-gram do Litomyšle přitáhne, jezahájení zdejší lázeňské sezony.Lázně ducha mají své neopako-vatelné a nezaměnitelné kouzlo,které dokáže nahradit i absenciskutečných léčivých pramenů.Vždy si zde rád připomenu dobyminulé a užívám si plnými do-ušky atmosféru doby našichpředků. Avšak i sebekrásnější a okouzlu-jící místo se neobejde bez lidí,kteří v něm žijí a udávají tak takéjeho charakter. Za celou řadu let,kdy do Litomyšle pravidelně jez-dím nejen jako hejtman kraje,ale dříve jako běžný návštěvník,školák či student, jsem zde po-znal spoustu lidí, které mohuoznačit za své přátele. Proto jepro mne vždy příjemné a inspiru-jící Litomyšl navštívit, jelikož seprávem řadí mezi nejkrásnějšímísta v našem kraji.

Rád bych se dnes zmínil o jednomorchestru, který je pro Smeta-novu Litomyšl zřejmě nejzásad-nější. Možná by se dalo říci, že jeto přímo rezidenční orchestr.Jmenuje se Organizační štábSmetanovy Litomyšle. Má svéhodirigenta, uměleckého vedou-cího, ekonoma, sekretariáti marketing. V průběhu roku hotedy tvoří jenom pět lidí (ano,čtete správně, pouze pět lidí),s postupujícím jarem se rozrůstáaž na 120 „hráčů” pro dobu ko-nání festivalu. Podle toho, jak jimto společně ladí, jste vy, divácia návštěvníci festivalu, spokojeni.O tom, že ředitel festivalu JanPikna diriguje celou festivalovoumašinerii výborně, svědčí i pre-stižní ocenění Manažer roku 2015v oblasti kultury, které letos ob-držel. Zároveň získal i oceněníVynikající manažer ve společ-nosti do 50 zaměstnanců. To do-dává glanc i celému festivalu.Smetanova Litomyšl má po Praž-ském jaru druhý nejvyšší početprodaných vstupenek, v procen-tuální obsazenosti míst mezi fes-tivaly v České republice dokoncevede.Nedávno jsme spolu se správnía dozorčí radou festivalu tvořilistrategii, jak by se měl tento hu-dební svátek v Pardubickém krajivyvíjet v dalších osmi letech. Našímetou se stal Smetanovský rok2024, kdy si připomeneme 200 let

od narození Bedřicha Smetany.Smetanova Litomyšl by měla býthlavním nositelem projektu RokBedřicha Smetany a snad dojdei na nastudování smetanovskýchoper ve vlastní produkci přímopro tento festival.Nechceme, aby se festival roz-růstal do šířky, ale aby více kvetla fanouškům kvalitní hudby vonělrůznými vůněmi. Vzhledem k roz-počtu nebudeme sázet pouze nazahraniční hvězdy, ale předevšímna to nejlepší u nás. K novinkámby měly patřit třeba zajímavékombinace hudby a výtvarnéhoumění, exkluzivní komorní po-řady, varhanní dostaveníčka a po-kračovat bude také uvádění děls uměleckým přesahem z dalšíchžánrů. Živý koncert, atmosféra na místě,okamžité výkony hudebníků i re-akce publika, to nenahradí žádnésebelepší video či audiona-hrávka. A práce našeho organi-začního „orchestru” směřujepředevším k tomu, abyste si z Li-tomyšle či z dalších doprovod-ných míst odnesli delikatesnízážitky nejen pro vaše uši, alehlavně pro vaši duši.A tak jako hudebníci v orchestruvyjadřují své uznání poklepánímsmyčcem o stojan s notami, takjá nyní děkuji tomu našemu se-hranému ansámblu organizátorůa posílám jim na úvod jedno ko-morní a'.

ROMAN LÍNEKpředseda správní rady Smetanovy Litomyšle a 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje

MARTIN NETOLICKÝhejtman Pardubického kraje

3

Červí dírou s Tiburtinou

Upřesňovat musíme dál, neboť sdělením, žese Tiburtina soustřeďuje pouze na gregori-ánský chorál, bychom její činnost značněokleštili. Dodáváme proto, že ansámbl vě-nuje pozornost i jiným obdobím staré hudby,například středověkému vícehlasu, světskéhudbě či hudbě soudobé. Důkazem tohobude koncert, který umělecká vedoucí Tibur-tiny, muzikoložka a skvělá sopranistka Bar-bora Kabátková, sestavila „na zakázku”dramaturgie Smetanovy Litomyšle. Proúplnost ještě informace, že na gregoriánskýchorál se už od osmdesátých let minuléhostoletí specializuje Schola Gregoriana Pra-gensis, která na festivalu vystoupí také.Jedná se však o soubor mužský.

Hudební červí díraČerví díra je zkratka v prostoru, díky níž lzecestovat časem. S teorií červí díry přišel užEinstein, současná fyzika se ji snaží dokázat.O něčem podobném musela nejspíš uvažovati Barbora Kabátková, když přemýšlela, jak li-tomyšlské zadání naplnit: „DramaturgoviVojtěchu Stříteskému se líbil náš program,který prezentuje mši Françoise Couperinapro varhany a vokální scholu. Požádal mě,jestli bychom z toho nemohli vyjít a nepřipra-vili koncert k 700. výročí Karla IV. Já jsemtuto možnost odmítla, protože Couperin jebaroko a ke středověku se podle mých ušínehodí, tohle spojení se mi proto nezdáloúplně ideální, ovšem spojení vokální a var-

hanní mi naopak ideální přijde. Výsledkembyla dohoda, že na tomto principu sestavímspeciální program.” Brána času se začalapomalu otvírat. Nakonec se zrodil koncerts názvem Exaltatio – Mystika svatého křížev chorálním repertoáru středověku a Osla-vená těla Oliviera Messiaena. Tiburtina hoprovede v chrámu Povýšení sv. Kříže.

Speciální program, speciální místo„Moc ráda připravuju koncerty pro konkrétnímísto. Chrám Povýšení sv. Kříže znám velmidobře, byla jsem v něm nepočítaně už jakočlenka Kühnova dětského sboru, a když jsemzjistila, že koncert bude právě tady, napadlomě, že východiskem pro sestavování pro-gramu se může stát tematika kříže. Středo-věkou hudbu jsem se rozhodla spojit s velmipůsobivou skladbou Oslavená těla OlivieraMessiaena, který byl výraznou osobnostífrancouzské hudby. Jde o zralé, mistrovskédílo z roku 1939, čerpající ze známých a oblí-bených Messiaenových inspiračních zdrojů:ze zpěvu ptáků, z indických rytmů a grego-riánského chorálu.” A jaká je souvislost kříže a Karla IV.? Tentomimořádný panovník na českém trůně, rytířkaždým coulem, proslul též svou láskou kesvatým ostatkům, což ovšem bylo pro jehodobu typické. Do Prahy nechal přinést různérelikvie, mimo jiné kousek kříže, na němž bylukřižován Kristus. Tradice svatého kříže bylave středověku výrazná, hudbu nevyjímaje.

Co znamená Tiburtina Souborů, jako je Tiburtina Ensemble, sice ra-dikálně nepřibývá, zato ale roste zájem po-sluchačů. Lidé jako by teprve nyní objevilihudbu, která s námi žije staletí. „U nás je toasi proto, že teprve před nedávnem mnohýmdošlo, že něco takového vůbec existuje,”vysvětluje Barbora Kabátková, „ona to zakomunismu také nebyla hudba nijak podpo-rovaná, protože je hodně spojená s vírou,s křesťanstvím. Ale od doby, co se otevřelyhranice, lidé víc cestují a mají možnost získá-vat nahrávky různých zahraničních ansám-blů, se zájem zvýšil. Také Facebook jev tomhle směru geniálním médiem.”Tiburtina, která přijala jméno nejvýznam-nější křesťanské věštkyně středověku, mádeset stálých členek, z nichž některé též hrajína historické hudební nástroje. Čistě středo-věkou hudbou se jejich činnost neomezuje,individuálně spolupracují s různými uskupe-ními, která se věnují interpretaci hudby ba-rokní či renesanční, ale i velmi moderní.

Chrámové nokturnoJedenáctého června ve 21.30 se v litomyšl-ském chrámu Povýšení sv. Kříže na chvíliotevře červí díra a umožní přítomným ploutčasem a prostorem. Průvodcem jim budoukrásné ženské vokály a varhany Evy Bublové.„Messiaen, kterého Eva bude hrát, je ná-ročný, hudebně i posluchačsky. Je to hudbatrochu temná, ale myslím, že k tématua k chrámu patří,” říká Barbora Kabátkováa dodává, „ta z doby Karla IV. je velmi srozu-mitelná, ale také mystická, mystika kříže jev ní velmi patrná, takže jsem velmi ráda, žekoncert začíná až v tak pozdní hodinu.”Exaltatio znamená vzrušení, povznesení, po-výšení. Všichni, kdo na koncert přijdou,budou jednoznačně na správném místě.

EXALTATIO – CHRÁMOVÉ NOKTURNO

Jako jeden z mála u nás se Tiburtina Ensemble věnuje interpretaci gregoriánskéhochorálu. Správně bychom měli napsat – jako jedny z mála u nás – protože se jedná o vokální soubor ženský, a přestože je hudebním uskupením velmi mladým,a to jak z hlediska věku jeho členek, tak co se doby vzniku týče (2008), patří mezi evropskou špičku v oblasti tzv. autentické interpretace staré hudby.

4

Smetanova Litomyšl v digitálním časePOHLED DO BUDOUCNOSTI

Pavel Kysilka je úspěšný bankéř, ve vysokých manažerských funkcích působilnapříklad v České národní bance či v České spořitelně, jako expert Mezinárodníhoměnového fondu se podílel na zavádění národních měn v některých východo-evropských zemích. To jsou informace, které si běžně přečteme na internetu.Už méně se ale ví, že miluje vážnou hudbu a město Litomyšl. Ideální konstelacepro to stát se prezidentem. Festivalu Smetanova Litomyšl pochopitelně.

Jste workoholik?Jen v případě, že mě něco baví.

A festival vás baví, zdá se.Festival má výbornou organizaci a dramatur-gii, vyšplhal se na špičku minimálně středo-evropských festivalů, o úspěchu svědčí ohlasyfanoušků i médií a to, že lístky jsou během ně-kolika hodin vyprodané. Produkt je výbornýa má na tom zásluhy tým, který v Litomyšlifunguje. Řekl jsem si, že na téhle základně jemožné postavit další patro, potvrdit, že Sme-tanka vyzrála v národní kulturní festival,a podtrhnout tuto jeho roli. Smetanova Lito-myšl má velmi úzkou vazbu na Smetanovu vý-tvarnou Litomyšl a na společenskohistorickéudálosti a děje, které probíhají v Česku, Evropěči ve světě. Často si festival našel nosné témaa my bychom rádi v této tradici pokračovali.A zároveň udělali pro festival něco, co nebudežít „jenom” čtyři až pět týdnů, ale bude těšitnávštěvníky nejen města a kraje celoročně.

To zní zvláštně, z hlediska tradiční po-doby Smetanovy Litomyšle určitě.Ale dá se to realizovat. Jednak chceme za-chovat a rozvíjet to, jak festival dnes funguje,jednak bychom rádi, aby vkročil do kyber-prostoru a zabydlel se v něm. Aby tami mladá generace našla atraktivní obsah,protože, přiznávám, chceme se cíleně zamě-řit na mladé a vychovávat si budoucí fanou-šky festivalu.

A jak by se měl festival v kyberprostoruprezentovat?Kyberprostor má to kouzlo, že nezná hranice.

Ani časové, ani teritoriální, a toho chceme vy-užít, třeba využitím materiálu, který běhemfestivalu vznikne. Myslím tím napříkladvidea, rozhovory s umělci a podobně, mámev úmyslu zaktivovat fanoušky, kteří by praco-vali na sociálních sítích, kde můžou sdíletsvoje zkušenosti, zážitky, doporučení, foto-grafie… My pak zase můžeme pořádat sou-těže, kvízy, budovat jakousi vzdělávací větev,prostě využívat všech kreativních věcí po celýrok. Chceme, aby festival byl v online pro-storu dvanáct měsíců, aby se z něj lidé mohlitěšit i v předfestivalové a pofestivalové době.

Zvládne to současný festivalový tým,nebo se bude muset rozšířit?Našli jsme si lidi zevnitř i zvenku, kteřís novou koncepcí, přijatou správní radou,velmi výrazně pomáhají. Řekli jsme si, že bybylo fajn, kdyby fungoval člověk, který by jizastřešil, reprezentoval festival navenek,oslovoval širokou veřejnost, média, partnery,pro něž bude tento obsah dostatečně repre-zentativní a kteří budou chtít s festivalemspojit síly, třeba i síly finanční.

A ten člověk, to je prezident festivalu.Ano. Je to neexekutivní role, spíše poradněkoncepční. Novou vizi máme zformulovanouna dlouho, včetně roku 2024, kdy uplyne dvěstě let od narození Bedřicha Smetany.

Proč jste tu funkci vzal? Nedomnívám se,že byste nevěděl, co s volným časem.U festivalu jsem v různých rolích od 90. let, jakozástupce generálního partnera, člen správnírady, patřím k jeho fandům a propagátorům.

Kdy jste byl na Smetanově Litomyšli po-prvé?Jako Boskovičák jsem do Litomyšle jezdil užna gymnáziu, na festival i na Mladou Smeta-novu Litomyšl. V Boskovicích a v okruhu Br-ňáků jsem měl a dodnes mám spoustupřátel z řad muzikantů. Moje rodina také bylamuzikantsky aktivní.

A vy?Hraju na housle, kdysi jsem hrával v bosko-vickém symfoňáčku, teď už jen sám předsebou, ale sestra i otec byli výborní muzi-kanti, sjezdili celý svět. Dokonce vystupovalii na Smetanově Litomyšli. Moje vazbak městu, ke kraji, k muzikantům, ke spoustělidí s festivalem spojených je dlouhodobá.Logicky se to všechno propojilo, těší mě, žemůžu pro festival něco udělat, ale zároveň siuvědomuju, že to bude hodně práce.

S čím bude práce nejvíc?Dramata tam nejsou, práce to bude radostná,ale bude jí, jak říkám, dost. Mým úkolem jepomáhat realizovat zmíněnou novou kon-cepci, posilovat pozici Smetanovy Litomyšlejako skutečně národního festivalu. Každý rokse na něm musí návštěvník setkat se Smeta-nou, s českými operami, ale festival už je da-leko víc. To, že se ho lidé naučili vnímat jakointegrální součást genia loci, architektonickykrásného města, do něhož hudba přináší ob-rovské oživení, to, že sem rodiny jezdí za mul-tikulturními zážitky, za Smetanovou výtvarnouLitomyšlí, a to vše mohou vnímat ve městě, dokterého se výrazně promítly české dějiny, jebonus, s nímž je potřeba dál pracovat. Festivalmá svoje kořeny, o něž je třeba systematickypečovat. Má to být pravý svátek české hudby,která se stala hudbou světovou. Pracujeme natom, abychom ty nejlepší nápady uvedli conejrychleji v život, což se ještě pochopitelněpři letošním ročníku nemůže projevit. Aleprvní vlaštovky už ano.

Můžete naznačit?Nechte se překvapit.

Velký problém Litomyšle je ubytování.Sehnat ho během festivalu je téměř ne-možné.Festival skutečně trochu přerostl možnostiměsta a tohle je téma na velké řešení, a tosamozřejmě nedáme dohromady bez ko-merčního sektoru v regionu. Chceme, abylidé přijížděli na víc dnů, na rodinné víkendy.Hledáme cesty, jak zapojit okolní obce, jak jes městem dopravně propojit, uvažujemeo možnostech modelů, jako je airbnb, čilio bydlení v soukromí. A tyto myšlenky plánu-jeme uvést do života.

První výraznější otisky nové koncepcetedy najdeme už v příštím ročníku? Ano. Ale ještě v letošním kalendářním rocelidé, kteří si otevřou stránky Smetanovy Li-tomyšle, naleznou nový obsah, zážitek a in-formace.

5

Happy Birthday Grafenegg!

V tomto roce otevře Grafenegg již podesáté brány velkým orchestrům, sólistům a dirigentům z celého světa, jakož i hudebnímu dorostu. Při vstupu do zámeckéhoareálu se před návštěvníkem objeví zcela jedinečné místo. Pohled klouže od futuristického jeviště ve stylu open air, zvaného Wolkenturm, k historickémuzámku. Zdá se, jako by hudba zněla ze všech zákoutí.

V rozlehlém parku si návštěvníciužívají pikniku, ve vinotéce a v zá-mecké taverně se podávají různédruhy Veltlínského zeleného odsousedících vinařů i regionálníspeciality. V Grafeneggu se zdán-livě samozřejmě snoubí tradice,moderna, architektura, příroda,kultura a kulinářské uměnív jeden celek.

Jak se sen mění v realituOd roku 1972 byl zámek dějištěm kulturníchakcí v malém měřítku. V létě 2007 bylo připořádání prvního ročníku započato s realizacívize, která předpokládala zapojení celéhoareálu a jeho ozvučení hudbou na nejvyššíúrovni. Tehdy si ještě nikdo netroufal sníto velkém úspěchu festivalu, a přesto je dnestento sen realitou: „Díky velkolepým hudeb-níkům a našemu nadšenému publiku se zá-mecký park promění po celé léto v zahraduplnou tónů,” řekl Rudolf Buchbinder, vynika-jící klavírista a umělecký vedoucí FestivaluGrafenegg. Všichni hudebníci, kteří již v Grafeneggu byli,se opět chtějí vracet. K nim patří i Bryn Ter-fel, který nadchl publikum při vůbec prvnímzahajovacím Gala Noci svatojánské. „Nejra-

ději bych si Grafenegg zabalils sebou do kufru,” líčí basbaryto-nista z Walesu. Tento rok přicestujeopět – letošní Gala noci svatojánskése bude konat 16. a 17. června –a Bryn Terfel zahájí společně sesopranistkou Olgou Pereyatko, Ru-dolfem Buchbinderem a dolnora-kouským symfonickým orchestremTonkünstler-Orchester (šéfdirigent

Yutaka Sado) desáté léto v Grafeneggu.Začne osmi Letními koncerty a 19. srpna sepřehoupne do Festivalu Grafenegg.

Špičkový programAž do 11. září prezentuje Festival Grafeneggšpičkový a rozmanitý program: hostovat zdebudou mimo jiné ConcertgebouworchesterAmsterdam a jeho nový šéfdirigent DanieleGatti a cellistka Sol Gabetta, ClevelandOrchestra s Franzem Welserem-Möstema Staatskapelle Dresden s Christianem Thie-lemannem.V posledních letech se v Grafeneggu vedleprovozování koncertů etabloval rovněž Cam-pus Grafenegg, který leží na srdci zejménaRudolfu Buchbinderovi: „Prostřednictvímprogramu Campus Grafenegg poskytujemehudebnímu dorostu domov v srdci Evropy.

PARTNERSKÝ FESTIVAL V RAKOUSKU

Zkoušky orchestru a kreativní dílny mladýchhudebníků v rámci programu Campus Gra-fenegg vytvářejí naprosto osobitý šarm na-šeho festivalu.” Campus Grafenegg zahrnujemimo jiné kreativní dílnu pro skladatele zva-nou INK STILL WET, vedenou pozvaným re-zidenčním umělcem, kterým je v tomto roceChristian Jost.

Jubilejní ročník festivalu zakončí Rudolf Buch-binder a Vídenští filhamonici, kteří v jeden denuvedou veškeré klavírní koncerty Ludwiga vanBeethovena. „Je fascinující, co se v průběhutak intenzivního dne všechno stane,” uvažujeRudolf Buchbinder, „v trvajícím dialogu s hud-bou bude člověk doslova omámen – ano,začne se v té hudbě rozplývat.” O všech sobotách a nedělích se na zámec-kém nádvoří konají tzv. Preludiové koncerty,a to již odpoledne coby předehra k večernímuprogramu. Před hlavními koncerty je možnonavštívit ouvertury, které návštěvníky připravína večerní koncert a milovníkům klasickéhudby pohladí duši.

Informace a vstupenky:Kartenbüro Grafenegg und TonkünstlerMuseumsQuartier WienMuseumsplatz 1/e-1.5, 1070 WienTel.: +43 (0)1 586 83 83Mail: tickets@grafenegg.comwww.grafenegg.com

Vstupné od 10–144 €Místa na trávě na koncertech u Open AirWolkenturm: 10 €50% sleva pro mladé do 26 let

6

Důležité je mít čistou hlavuSLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT

Bolí vás ruce, když celé hodiny hrajete naklavír?Když by mě bolely, něco bych dělal špatně.Pokud člověk cvičí a hraje správným způso-bem, a pokud má, a to je velmi důležité, čis-tou hlavu, tak by bolest rukou měla býtvyloučena. Pianista by měl být schopen, a teďse bavíme o profesionálech, hrát klidně dva-náct hodin denně bez bolesti.

A jak se čistí hlava? Meditací, disciplínou,sportem?To je individuální. Někdo medituje, někdo sizajde na pivo a všechno z hlavy vypustí, je too typu člověka, jak o tom přemýšlí. Jsou lidé,pro které je hudba naprosto přirozeným vy-jadřováním, ale často ji berou natolik vážně,že to může způsobovat různé bloky v hlavě.Můžete mít taky horší období, méně se vámdaří, můžete mít obavy před koncertem, na-skakují vám otázky, jak se uživíte… Velmičasto se takové věci dějí za studií. Jsou všaki pianisté, kteří kvůli bolesti rukou muselipřerušit kariéru.

To ale dělali něco špatně, ne?No, ona ta matérie, tedy svaly, a to ne-hmotné, co máme v hlavě, je daleko víc pro-vázané, než se běžně soudí. I takový Horowitzpřerušil dráhu, a ten asi nedělal nic špatně,takže proto jsem na začátku zdůrazňoval, ženejenom správné používání fyzična, alei čistá hlava je strašně důležitá. Jenže víme,že život málokoho je záležitostí čisté hlavy.A abych to ještě zesložitil, tak k uměleckému

vyjadřování nějaké životní komplikace a ně-jaké peripetie potřebujete, protože dokonalevyrovnaný a harmonický člověk nemá důvodněco vyjadřovat. Ze zkušenosti se svými stu-denty vím, že bolest rukou přichází, když člo-věk není v nějakém směru v pohodě. Buď máosobní problémy, nebo jeho ambice nejsouv souladu s jeho výsledky. Mnoho lékařů bymi oponovalo s tím, že je tady jasný zánět, alejá se ptám – proč tam je?

Vám se něco podobného stalo?Moc problémů jsem s tím neměl, ale pár-krát se mi to stalo. Když o tom přemýšlím,bylo to v počátcích studia na AMU, tehdyjsem trochu měnil způsob hry a techniku,takže třeba po pěti šesti hodinách cvičenímě ruce trochu bolely. Jak říkám, souviseloto se změnou techniky hraní, což ve dvacetiuž není tak jednoduchá věc, ale i tak se bo-lest dostavovala většinou v době, kdy jsemměl před něčím, čeho jsem se bál. Takžeopět záležitost hlavy.

Jak relaxujete?Když můžu, odjíždím z Prahy, a většinouněkam do hor. To je pro mě nejlepší čistič,jaký může být.

Lezete?No, nemohu to nazvat lezením, ale spíš hor-skou až vysokohorskou turistikou všehodruhu. Strašně rád jezdím na horském kole,většinou v Beskydech, tam jsem doma, tamse odstřihnu se od všech vlivů. Docela rád

jsem sám se sebou. Ale někdo to má jinak –zaklapne klavír a jde do hospody, jiný si budečíst. Způsoby jsou různé, jde o to, aby člověkpořád nežil v tom svém úzkém obzoru. Hud-bou samotnou je možné žít stále, protože násv různých podobách neustále obklopuje.

Dokážete hudbu zcela vypnout? Hudba je pro hudebníka tak důležitá věca natolik zásadní vyjadřovací prostředek, ževám stejně pořád hraje většinu času. Někdomedituje, ale, a to je zase podstatné, je po-třeba čistit hlavu průběžně, nehromadit v nívěci, které nejsou potřebné, nebo vám do-konce škodí.

Ale co ego, náš pomocník a ničitel záro-veň, jak snáší takové vyhazování „nepotřeb-ných” věcí?Muzikanti mají s ambicemi a vlastním egemčasto problém, protože ono na jednu stranumusí být trochu přebujelé, abyste na pódiumvůbec vylezli, ale na druhou stranu si rádovybírá daň v podobě různých frustrací, kterépak zpětně, pokud je neřešíte, straší jak ko-stlivci ve skříni a můžou ve výsledku způsobitonu zmíněnou bolest rukou nebo i horší cho-roby. Takže je důležité i ty věci, které se ne-povedou, vidět pozitivně a nemít pocit, žejsem nejdůležitější osobou na světě a že semi tohle a tohle musí podařit, a když se ne-podaří, tak že je to špatně. Říkám vždycky, žese snažím být životním surfařem. Neovliv-ním, jak ta vlna poteče, ale ovlivním, kam sev rámci té vlny mohu dostat.

Působí, jako by přišel z jiného času, a přinesl s sebou hudbutak širokého repertoárového rozpětí, až se ani nechce věřit,že je možné ji v takovém rozsahu pojmout a interpretovat.V Litomyšli zahraje Ivo Kahánek, jeden z nejlepších klavíristů současnosti, Beethovena. A to jako člen Dvořákovatria sólistů, kteří však spolu hrají dlouhodobě. Paradox? Nechte se na slavnostním zahajovacím koncertu překvapit.

7

Měl jste psychickou krizi?Byl jsem trémista, což souviselo s mými am-bicemi. Ke konci konzervatoře a na počátkuAMU jsem měl pocit, že teď je ta doba, kdymusím něco dokázat. Od osmnácti do pěta-dvaceti je pro muzikanta exponované období,musíte vyhrát nějakou soutěž, mít dobrékoncerty, protože ve čtyřiceti už to nedože-nete, čili v tomhle věku se rozhoduje, jak ka-riéra poplyne, a samozřejmě když člověk máambice a má výsledky, nebo předpokládá, žese od něj očekávají, tak si na sebe trochuplete bič. Pod dojmem absolutní zodpověd-nosti jsem trpěl trémou, což bylo jenom pře-vlečené to, co jsem na sebe nakládal sám,a v momentě, kdy jsem to pochopil a začalpracovat s myšlenkou, že když mi nevyjde só-lová dráha, nebudu horším člověkem a svouživotní cestu mohu naplnit jinak. Čím dál vícse mi ulevovalo a ulevovalo, až to dopadlo, jakto dopadlo.

Trémou tedy už netrpíte.Mám ji, ale neparalyzuje mě, spíš mě inspi-ruje.

Říkal jste, že relaxujete na kole. Ještě kevšemu na horách. Máte pojištěné ruce?Mám pojistku, která je v rámci toho, co náštrh nabízí, dobrá, ale nechat si pojistit jenomruce, to u nás snad ani není možné. Vyplatíse to lidem, jako je třeba krasobruslař Jev-genij Pljuščenko, který si dá pojistit nohy. Aleto je globální celebrita, tam je to něco jiného.Stačí však zdravý rozum, nepřeceňovat se,nechtít si nic dokazovat. Taky jsem seboupárkrát fláknul, ale nikdy to nebylo tím, žebych riskoval. Když jdu na kolo, tak s tím, žesi chci zajezdit, a ne že se budu snažit nezra-nit se. To by člověk snad ani nemohl žít.

Život je prostě z principu nebezpečný…Zdá se mi, že se tady vytváří takový mýtus, žeby život měl být bezproblémový, a že kdyžnení, je v něčem chyba.

Docela by mě zajímalo, kdo na to přišel.Meta snadnosti je dneska modlou, devadesátprocent spotřebičů nám usnadňuje už taksnadné věci, a přesto nám je chtějí učinitještě snadnějšími. Zdá se mi, že je to troškuhonění se za nesmyslem.

V Litomyšli hrajete Beethovenův Koncertpro housle, violoncello, klavír a orchestr.V triu. To není tak úplně obvyklé, většinouhrají tři sólisté, nebo ne?Abych pravdu řekl, musel bych to zjišťovat,ale možná je varianta tří sólistů pravděpo-dobnější. Tria bývají buď dlouhodobě hrajícísoubory, pro jejichž členy je to hlavní činnost,a potom jsou tria složená ad hoc na nějakouakci, CD a podobně, ze tří sólistů. A my sesnažíme o symbiózu obou principů – jsmev první řadě sólisty, náš houslista Jan Fišerje navíc koncertním mistrem PKF – PraguePhilharmonia, ale trio je pro nás důležitým,velmi vážně braným a dlouhodobě stavěnýmdoplňkem hlavní činnosti. Snažíme se býttrio tří sólistů, kteří spolu hrají dlouhodobě.

Kolikrát jste spolu Beethovenův Trojkon-cert hráli?Už několikrát. Vyzkoušeli jsme si ho i s diri-gentem Petrem Altrichterem, s nímž ho pro-vedeme i v Litomyšli.

Tenhle koncert je vcelku známý, častějihraný. To proto, že je snadný na provedení?Spíš bych řekl, že je efektní. Efektní skladbyposluchače zaujmou, a pokud už je zná, jde

na ně opakovaně. Budu-li hrát třeba Čajkov-ského b moll a zahraju-li ho dobře, mám vý-hodu. Publikum bude nadšené. To vím. Kdyžzahraju skvěle modernu z 20.–21. století,ocení to pár odborníků, u zbytku publikamohou být reakce různé, často i velmi proti-chůdné. Ale tím, že jsou některé skladbyefektní, tudíž známé, očekává od nich každýněco jiného. Někdo třeba má své oblíbené in-terpretace, jenže vy to můžete interpretovatjinak. Úskalí je v tomto smyslu mnoho. Čímvíc interpretů efektní skladu hraje, tím os-třejší je konkurence.

Je ten koncert v něčem záludný?Je hodně dlouhý, dosti záludný je cellovýpart, technicky obtížně napsaný a těžký nainterpretaci. Někteří cellisté se ho obávají.Klavírní part byl psán pro arcivévodu Rudolfa- na jednu stranu si asi Beethoven hlídal, abynepsal technicky extrémní věci, na druhoustranu, když si představím, že by dnes skla-datel napsal skladbu této úrovně pro něja-kého špičkového politika, tak se mi to zdádost neuvěřitelné, stále se bavíme přibližněo obtížnosti Beethovenových klavírních kon-certů.... Jako trio musíme být perfektně se-hraní, ale zároveň si musíme zachovatschopnosti sólistů. Je to skladba průhledná,všechno je slyšet, je těžká na intonaci a ná-stroje mají většinou témata po sobě, málokdyvám pomůže orchestr tím, že by vás takzvaněpřikryl. Jde o dialog orchestr – sóla. Je toprostě takové „nahaté”, a to je hlavní úskalítohoto koncertu.

8

SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT

Co je to interpretace?Definici vám neřeknu. Skladatel napíše no-topis, tedy hudební představu, kterou slyšív duchu. Zapíše ji do not, a tím za sebounechá nějaký kód. To, co napsal do not, jea není přesně tím, co má zaznít. A to v tomsmyslu, že tam jsou všechny noty, určité pen-zum znamének atd. Ale mezi tím existujívnitřní vztahy, které zapsat nejdou, které jsounatolik abstraktní, že jen hudba je může vy-jádřit. A vy dostanete tenhle kód a je na vás,abyste a) splnili to, co je tam předepsáno, aleb), a to je ta interpretace, abyste té skladběvdechli život. Abyste odhalili všechny skryté

smysly, které skladatel zamýšlel, nebomožná někdy i nezamýšlel, veškeré pocitya myšlenky, které vyvstanou vám a jsouv souladu s celkovým světem dané skladby.Každé geniální dílo, ať hudební nebo nehu-dební, se vyznačuje tím, že tam tvůrce vtělilvěci, které v jeho původním záměru nebyly,o nichž sám možná ani nevěděl. Takové díloobsahuje tajemství a vlastně tak svého tvůrcepřekračuje. Čím zajímavější vazby a vztahyčlověk ve skladbě odhalí a čím přesvědčivějije podá, aniž by porušil to, co je tam expli-citně skladatelem napsáno, tím je lepším in-terpretem.

SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO

Vyhrajte na jeden týden nový SuperbStejně tak jako každým rokem mohou náv-štěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutě-žit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky na soutěž-ním letáku a vyplněný vhodit do připravenéhoboxu. Otázky vás prověří jak ze znalostiprogramu festivalu, tak i automobilového prů-myslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tra-dičním partnerem Smetanovy Litomyšle.Losování proběhne 3. července 2016 v Kláš-terních zahradách.

Soutěží se o následující hodnotné ceny:1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI

na týden. 2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu

Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě5 000 korun.

3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivaluSmetanova Litomyšl v celkové hodnotě3 000 korun.

Váš způsob interpretace je to, co mysleldirigent Berlínské filharmonie Sir SimonRattle, když řekl, že jste speciální osob-nost?Nemohu hodnotit, co tím myslel, ale je fakt,že jsem vždycky usiloval o to, aby vše, cohraju, promlouvalo. Aby klavír mluvil, abyhraní bylo dějové a aby vynikl vnitřní obsahdíla. Možná je dnes trend opačný, možnámladší generaci pianistů víc zajímá čistotaformy, krásná barva zvuku sama o sobě, do-konalost toho, jak to řeknu, víc než toho, cořeknu. Pro mě je ale to, o čem hraju, klíčové.Možná Simon Rattle myslel tohle. Alenevím.

Stojíte na velmi vysokém stupni interpre-tačního umění, jak vaše představy souznís představami dirigentů?Pokud se bavíme o klavírním koncertu, mělby mít sólista cosi jako právo veta. Měl by býtdominantní osobou a dirigent by se měl státprostředníkem mezi ním a orchestrem. Jsousamozřejmě dirigenti, kteří neuhnou, a pakje otázka, jak se k tomu člověk postaví. Vět-šinou to vyplyne ze situace. Hrál jsem třebas Jakubem Hrůšou, a to byla symbióza. Já sihrál, co jsem chtěl, tedy svoji představu,a jeho představa byla té mojí natolik blízká,že jsme se sešli. Když taková situace na-stane, vyhráli jste v loterii.

Na jaký klavír budete v Litomyšli hrát?Pokud vím, bude to koncertní Steinway,model D. V Litomyšli jsem už hrál v jízdárně,ve Smetanově domě, v galerii, ale na zámec-kém nádvoří ještě ne. Moc se na to těším...

9

Přímo zpod arkád jsme pak vstoupili do pro-storu, který má zvláštní magické kouzlo,takové, jaké už divadla mívají. Citlivý pozoro-vatel tu v prachu stále cítí vůni šminky, barevna kulisy i parfémy dam, a před očima jakoby se mu zjevovaly stíny těch, kteří se tusmáli, plakali, flirtovali, prostě bavili se. „Pů-vodně to byly dvě místnosti, které sloužilyjako solnice a mandlovna,” pokračuje zasvě-ceně moje průvodkyně, „a když Jiří Josefhrabě Valdštejn-Vartenberk hledal nejvhod-nější místo pro provozování zámeckého di-vadla, padla jeho volba právě na tytoprostory. Nechal zbourat dělící příčkua rázem tu měl velkou místnost. V ní pak bylojeho rodinné divadlo dokončeno roku 1797.”

Zázrak, že se nám ta krása dochovala Jedná se tedy na rozdíl od slavného barok-ního divadla na zámku v Českém Krumlověuž o prostor klasicistní, čemuž odpovídá i vý-malba od rodinného malíře hraběcí rodinyDominika Dvořáka. Rozhlížím se po hledišti,které má – jak odhaduji – zhruba deset krátdeset metrů a nabízí parter i balkony s lóžípro pana hraběte uprostřed. Stoupáme podřevěných schůdkách nahoru a Zdeňka Ka-lová vypráví: „Hlediště bylo přísně rozdělenépodle stavu. Tady na balkoně byla všechnamísta vyhrazená pro vrchnost a urozenéhosty. Dole, v předních řadách parteru, se-dávali nejvýznamnější litomyšlští měšťanéa v zadních řadách zámecké služebnictvo,které během představení zajišťovalo ob-sluhu, podávalo pohoštění a konalo i jakousipožární službu. Vše je tu totiž z hořlavýchmateriálů.” Zázrak, že se nám ta krása do-chovala do našich dnů!

O nejcennější sbírce na zámkuNejvíce ovšem pozornost poutají kulisy na je-višti. „Jedná se o nejvzácnější část vybavení di-vadla,” říká s pýchou kastelánka, „a současněo nejvzácnější původní sbírku na našemzámku. Tyto kulisy byly vyrobeny přímo namíru pro naše divadlo ve Vídni a jejich autoremje slavný malíř a jevištní výtvarník Josef Plat-zer. Tento syn sochaře Ignáce Františka Plat-zera se proslavil jako tvůrce scén pro operyCh. W. Glucka, inscenované ve vídeňskémBurgtheatru, a vytvářel kulisy i pro hraběcíNosticovo, pozdější Stavovské divadlo v Praze.Jeho návrhy dekorací bychom našli ve sbír-

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

„Zámecké divadlo je jednou z nejkrásnějších místností na litomyšlském zámku, a navíc je toprostora nejautentičtěji zachovaná. Vypadá to tady přesně jako na konci 18. století,” rozplývá sekastelánka Zdeňka Kalová poté, co odemkla dřevěné dveře v přízemí severního křídla.

Divadélko pro pana hraběte

kách vídeňské Akademie anebo v některýchamerických sbírkách. Toto je ovšem jediný do-chovaný soubor jeho kulis na světě. Proto je tonaše veliká chlouba, které si vysoce cenívšichni divadelní historikové.”Cenná je i vzácně dochovaná divadelní maši-nérie. Hlavní rumpál, kterým sloužící ovlá-dali vše na scéně, se nachází pod jevištěma sestupuje se k němu po opravdu strmýchschůdkách. A kdy a co se v rodinném divadlena zámku Litomyšli hrávalo? „Většinou tobylo při různých rodinných oslavách a dávalyse tu hlavně tehdy oblíbené konverzační ko-medie,” říká kastelánka. „Tyto humorné kusybývaly ovšem upravovány a kráceny přesněna míru hercům, kterými byli zpravidla čle-nové hraběcí rodiny, jejich přátelé, ale i ně-kteří sloužící. A je zajímavé, že takto se prozdejší provozování upravovaly třeba i hryWilliama Shakespeara.”P.S. Dnes se v zámeckém divadle hrává jenzřídka, ale je to vždy, i po více než dvou stechletech, opravdu výjimečný zážitek.

10

Skláním hlavu v nízkém dveřním otvoru. Du-bové dveře jsou lety zčernalé. Na zemi ne-rovná dlažba, okna bíle omítnuté místnostinabízejí pohled směrem ke kostelu. Ve svět-nici Verdiho rodičů je pouze prosté dvojlůžkoa na slamníku leží kytice sedmadvaceti růží.Přesně tolika květin, kolik je Verdiho oper –počítáno i s Requiem a bez těch, které jsoujen verzemi původních. Appassionati VerdianiParma – Verdiho příznivci. Název jejich klubuje na celofánu kolem suché kytice. Je jichpřesně sedmadvacet, jsou to samí mužia pouť do rodiště svého Mistra podnikají odroku 1958. Nápis obkružuje tři notové linkys prvními dvanácti tóny Verdiho nejslavnějšímelodie, sboru z opery Nabucco.

Poutní místo v RoncoleCasa natale, rodný dům, je cílem řady náv-štěvníků. Právě se jím prohnala povykujícíškolní výprava, potom tu prochází čtyřicetbrebentících seniorů z dalšího autobusu.Roncole je evidentně pro Italy poutním mís-tem. Hnědá, doširoka rozložitá, nevysokáa trochu bizarní stavba stojí u hlavní silniceuž víc než dvě století. Giuseppe Verdi tu přišelna svět do chudých poměrů. Narodil se10. října 1813 večer. Otec hostinský, matkapřadlena. A protože tato oblast tehdy patřilapod Napoleonovou kontrolou, je křestní listnapsán francouzsky. Dům sloužil jako hostinec, prodejna potravina poštovní stanice. Není zde expozice, působí

GIUSEPPE VERDI: LA TRAVIATA

Když si prohlížíte v atlasu sever Itálie,velkoměsto Miláno vám padne do okahned. Najít jihovýchodněji tři lokalitypatřící k Verdiho životu však asi nedokážete. Objeví se až při mnohemdůkladnějším zvětšení měřítka. Nejsoudaleko od sebe. Vesnice Roncole, kde se narodil, městečko Busseto, kde strávil mladé roky, a Sant´Agata,kde prožil celou druhou polovinu století, místo, kam se vracel z cesta kde tvořil. Když mezi Piacenzoua Parmou správně odbočíte z dálnice,dostanete se do souřadnic Verdiho života už snadno.

Krajina Giuseppe Verdiho

sám o sobě. Z komůrky, kde vyrůstal Giu-seppe, vede okno do zastřešené hospodář-ské části, kde měli stáj a kde se skladovalovíno a sýry. V místnosti, kde přespávali po-cestní, je nyní vyvěšena italská národnívlajka. A venku plaketa vyjadřuje názor ro-diny Pallavicino, tehdejší regionální šlechty,že je třeba toto místo zanechat pro budoucígenerace. Před domem je Verdiho busta.A i když je mimo sezonu a k polednímu, kevchodu se scházejí další a další návštěvníci. Míjím pamětní desku připomínající, jak seVerdiho matka s ročním chlapcem muselaukrýt ve zvonici před vojáky, kteří ovládali re-gion po porážce Napoleona. A pak vstupuji dokostela. Tady se Verdi pod dohledem knězei varhaníka postupně stával hudebníkem.Brzy se u varhan zapojoval do liturgie. Náhlevšak zhasíná světlo, oltář se noří do šera.Přichází kostelník a výmluvně haraší klíči. Jepoledne, zavírá se. Bude siesta. Za chvíli užsedím v rázovité restauraci v Bussetu neda-leko náměstí. Zní tu hudba. Ovšem žádnérádio, natož komerční. Tlumený hovor a cin-kání příborů podbarvují známé sborovéscény z Verdiho oper.

U Barezziho v BussetuBusseto je jediné na světě, pravé a jedinéVerdiho město – a ví o tom. Je to sem z Ron-cole pár kilometrů. V městečku z 16. stoletíje hned několik míst spojených se skladate-lem. Je siesta, a tak jako po vymření. Jenmoderní Verdiho národní muzeum, umístěnév renesanční vile Pallavicino, je otevřenéi přes poledne. Nikde nikdo. Mohu se úplněsám opájet Verdiho hudbou. Co místnost, toněkolik oper. Každý pokoj má jiné tapety,

Dům v Roncole, kde se 10. října1813 Verdi narodil

11

na stěnách zvětšeniny scénografických ná-vrhů, k tomu pár informací. Jinak vás nicneroz-ptyluje – je tu přítomna jen znějícíoperní hudba. Jak přecházíte z místnosti domístnosti, hudba se přelévá a vás to svádík tomu, abyste chodili sem a tam a nechalise proměnami prostoupit. Muzeum podává Verdiho jako světově nejhra-nějšího operního autora a Busseto jako roz-hodující místo jeho života. Ředitel zdejšíhudební školy a kůru Ferdinando Provesirozpoznal Verdiho talent. A byl tu Antonio Ba-rezzi, obchodník a hudební nadšenec, zaklá-dající člen místní filharmonické společnosti,Verdiho mecenáš. V Barezziho domě si uvě-domíte, že bez tohoto muže by se Verdinestal tím, čím se stal. Přijal chlapce téměřza svého. Později se Giuseppe stal učitelemklavíru jeho dcery a nakonec i jeho zetěm.

Rozhodující léta životaDívám se z okna. Takhle nějak se dívali Verdi. Nevysoké renesanční paláce a naprotilehlé straně mohutnou stavbu s věží.Nyní je to radnice. Co mladičký hudebníkovšem nemohl vědět, bylo, že v pravémkřídle upravené budovy bude ještě za jeho ži-vota zřízeno Verdiho divadlo a že před radnicíbude stát jeho pomník. Verdi tu prožil rozhodující léta, byla odsud jehožena. Rodinné štěstí však trvalo jen pár let. Je-jich dvě děti i Margerita zemřely. Skladateli ne-bylo ani třicet. Jeho druhou životní partnerkouse stala pěvkyně Giuseppina Strepponiová,umělkyně – a navíc s nemanželskými dětmi.Roky spolu žili neoddáni. Vztah Busseta k Ver-dimu dostal trhlinu. Liberální poměr se zpě-vačkou mu nemohli odpustit. A tak se nakonecVerdi se Strepponiovou přestěhovali do vilymimo Busseto. Když otvírali nové divadlo,které pojmenovali po něm, nepřišel. Vzniklos jeho finanční pomocí, ale skladatel do něj ne-vkročil. Opravdu nikdy, zdůrazňuje průvodkyně. Vydat se po stopách Verdiho v Milánu nenísložité. Navštívíte divadlo La Scala, podívátese k jeho hrobu. Studoval zde, mělo tu pre-miéru několik jeho oper včetně první a po-

slední a včetně opery Nabucco, jeho prvníhoopravdového úspěchu. Jezdil sem pravi-delně, v zimě i na delší dobu. V Milánuv lednu 1901 zemřel. Avšak skutečně domau Verdiho, to je pouze v Sant´Agatě.

Vila a farma Sant´AgataVila Sant´Agata stojí na samotě, nepřesta-věna, obklopena zahradou a starými stromy,ztracena v rozlehlé nížině. Tak jako za časůGiuseppe Verdiho, zdejšího hospodáře. Prů-vodkyně vykládá nejen o autentickém zařízenímístností a o zvycích Giuseppa a Giuseppiny,ale třeba i o jejich psíkovi a papouškovi. Stojímpak na štěrkem vysypané cestičce, vedleoken, z nichž Verdi vyhlížel do zahrady. Ve vilese v současnosti provádí právě jen těmito ně-kolika pokoji v přízemí. Navštívíte mimo jinésoukromý pokoj Giuseppiny, místnost, kdeVerdi pracoval, i pokoj, který je replikouúmrtního místa v milánském hotelu. A je tuvchod do maličké soukromé kaple. Verdi do-stal výjimku a směly se tu sloužit mše. Zarohem jsou pak v přízemí vily prostory, kdeskladoval víno, s nímž prý mimochodem do-

cela zdatně obchodoval. Zbylá větší a tajemnáčást domu je dosud v soukromém držení dě-diců. Jak se zdá, vztahy tu panují trochuopatrné, ale turisté jsou za kovanou branoua v části domu trpěni. Dům a pozemky v Sant´Agatě nedaleko Bus-seta koupil Verdi už jako docela úspěšnýautor v roce 1848. O tři roky později, to užměl napsaného Rigoletta a Trubadúra, zdezačal hospodařit a žít. V ústraní tu kompono-val, ale také se staral o majetek, o investicea výnosy… Čím byl starší, tím víc se vedlehudby věnoval i své farmě. Byl jistě zámožný.Však také vedle podpory sociálních projektův Miláně stojí rovněž za postavením nemoc-nice v nedaleké obci Villanova d´Arda. Slunce se pomalu kloní k západu, posledníprohlídka tohoto dne skončila. Skupinka náv-štěvníků odchází, tři průvodkyně zavírají ob-chůdek se suvenýry a branku. Cestou k autua pak i na silnici mezi poli si uvědomuji, žeVerdi už pro mě bude jednou provždy někýmjiným. Ne mužem z knihy o dějinách hudby,ale živým člověkem. Petr Veber

psáno pro Týdeník Rozhlas

Devatenáctá z Verdiho oper, jejížnázev se překládá jako Zbloudilá,se odehrává v současnosti a jeprvní významnou operou s tak sou-dobým dějem. Vznikla na námětnedávno vydaného románu Ale-xandra Dumase mladšího Dámas kaméliemi, podle hry, kterouVerdi viděl v Paříži. Premiéra na jaře 1853 v benátskémdivadle La Fenice nebyla úspěšná,sólisté na své role vesměs nestačilia představitelka hlavní postavyúdajně vizuálně neodpovídala anipředstavám o kurtizáně, ani před-stavám o ženě, která trpí souchoti-nami. Navíc byl i sám námětkontroverzní. Hlavní postavou pro-

fesionální společnice? A vzbuzujícísoucit? Další nastudování v jinémbenátském divadle však bylo průlo-mem. Verdi, do té doby autor opers historickými náměty, se definitivněstal celebritou. Traviata spolu s Ri-golettem a Trubadúrem se už zaautorova života dostala mezi jehonejoblíbenější a nejhranější opery –a zůstává jí stále. Její komponováníspadá do doby, kdy už se skladatels Giuseppinou Strepponiovou pře-stěhoval do Sant´Agaty. Nejednodu-chý vztah obou umělců, kompli-kovaný neshodami s Verdiho rodičii se spoluobčany v Bussetu, se ur-čitě odrazil ve volbě ženských po-stav Verdiho oper z těch let. (veb)

Jeden ze svě-tově nejproslu-lejších operníchdomů La Scala v Miláně v polo-vině 19. století

Plakát k premiéře opery La Traviata v divadle La Fenice v roce 1853

12

Cizinci na Litomyšl slyšíK obdivovatelům Litomyšle, té historické i současné, patří i ředitelka České centrálycestovního ruchu - CzechTourism Monika Palatková.

O

Je potřeba mít speciální znalosti, aby-chom jí porozuměli?A je potřeba mít speciální znalosti o rocku,popu nebo jazzu, abychom rozuměli téhlehudbě? Ne. Stačí poslouchat. S vážnou hud-bou je to totéž. Síla hudby je v emocích, ne veznalostech o ní. Nechme ji na sebe prostě jenpůsobit.

Je klasická hudba nudná?Myslíte, že ji skladatelé komponovali, ať to bylov jakémkoli století, aby se při ní posluchači nu-dili? Ne. Lidé se vždycky chtěli radovat, smát,chtěli při ní tančit, nechat se jí unášet. Od tohotady hudba byla a je. Už staletí.

Lze během koncertu jíst a pít?Ehm… kinokavárny existují, to ano. Kavárny- koncertní sály zatím ne. Naštěstí. Nikdo vástudíž nemůže vyrušovat chroupáním pop-cornu. Co se pití týče, vezmete-li si maloulahev s pitnou vodou, nikdo vás nebudekárat. Hodí se stejně jako cucavé bonbonyv případě náhlého záchvatu kašle, což se při-rozeně a běžně stává.

Proč se muzikanti strojí stále stejně„nudně” – černobíle?Kdepak, tyhle časy jsou dávno pryč! Outfitdam a pánů s hudebními nástroji v rukách sevelmi proměnil. Zvláště sólisté častokrát za-žité mýty dramaticky zboří. Uvidíme, co při-nese festival…

Kdy je možno tleskat?Tak tohle je vskutku otázka s velkýmO. Stránky by se tématu daly věnovat…Stručná odpověď je asi taková: nechte se véstokolím. Když všichni tleskají, volají bravo,přidejte se.

Co si vzít na sebe?Můžete přijít v čemkoli, nikdo vás nebudekritizovat, ale pár překvapených pohledů asizachytíte, vezmete-li si například oblek,v němž se ženil prastrýc, či dáma po vašemboku obleče šaty, v nichž bude imitovat efektdiskotékové koule. Roztrhané džíny, byť z lu-xusního butiku, taky nezaujmou. Etiketa másvá pravidla a je dobré se jí držet, aniž by-chom ovšem za róby museli vyhazovat tisíce.

Vážná hudbav šesti otázkách

Lístky na Chrámovénokturno ještě v prodeji

V čem je podle vás Lito-myšl jedinečná?Potenciál Litomyšle spatřujipředevším v úspěšném pro-pojení moderních prvkůa historie. Vedle sebe tu stojístavby s tisíciletou historiíi výtvory soudobé architek-tury, které jsou citlivě zapra-covány do městské krajiny.Jedinečný je renesančnízámek, který do města kaž-doročně láká tisíce návštěv-níků, i Smetanovo náměstís půvabným podloubím. Nezapomeňme anina kulturní život – jen málokde se koná tolikzajímavých akcí jako v Litomyšli.

Kdybyste si měla vybrat tři její domi-nanty, které by to byly a proč?Musím se tedy vrátit k litomyšlskému zámku,který je výjimečným dílem renesančních sta-vitelů. Kolem zámku je navíc příjemný park,kde může návštěvník vstřebat zážitek z pro-hlídky. Protože mám ráda procházky místy,kam nedoléhá ruch města, vybrala bych jakodruhou dominantu Klášterní zahrady, které sepodle mého názoru podařilo velmi zdařile ob-novit. Ze staveb moderní architektury měpotom svou netradiční podobou zaujal krytýměstský bazén.

Budeme předpokládat, že se dá cestovatv čase. S kterou historickou osobností, a žejich v Litomyšli žilo, byste se chtěla setkat?

Výběr je to opravdu složitý.Ačkoliv bych se ráda potkalas Bedřichem Smetanou čislavnou kuchařkou Magda-lenou Dobromilou Rettigo-vou, volba tentokrát padnena osobnost, která souvisís mou prací. Ráda bych setedy setkala s cestovatelemJosefem Kořenským, kterýv Litomyšli tři roky vyučoval.Svými zápisky přispěl k roz-šíření obzorů tehdejší českéspolečnosti, líbí se mi ale

také jeho názor, že dobrý pedagog by mělhodně cestovat, seznámit se s poměry vesvětě a poznatky tak předávat dětem na zá-kladě vlastní zkušenosti.

Už dlouho pracujete v cestovním ruchu.Čím myslíte, že Litomyšl dokáže nadchnoutnávštěvníky z jiných zemí světa?Jedním z motivů zahraničních turistů k náv-štěvě České republiky je poznání historiea místních památek. Litomyšl je moderní his-torické město, věnující se rozvoji a rekonstrukcisvých dominant, a kromě toho má památkuUNESCO – na to také cestovatelé často slyší.

Navštívila jste někdy festival?Bohužel mi zatím pracovní povinnosti nedo-volily se Smetanovy Litomyšle zúčastnit. Pro-gram ale každý rok sleduji a doufám, že si hov dohledné budoucnosti budu moci také vy-chutnat osobně přímo v Litomyšli.

Hudba a chrám, to je synergie, jež slibujemimořádný, až mystický zážitek. TiburtinaEnsemle je špičkový vokální soubor, který sivydobyl mnohá uznání doma i v zahraničí,a Litomyšl mu nabídla neopakovatelný pro-stor, kde může prezentovat své umění.Chrámové nokturno – ExaltatioKostel Povýšení sv. KřížeSobota 11. června, 21.30

Foto

Pav

el R

ados

ta

Netrebko & Garanca

13

Festivalový playlistPOSLOUCHEJTE S NÁMI

Eva Piknováředitelka komunikaceSmetanovy Litomyšle

Současnost je náročná, jako bychom sedělina vahách, které naši individualitu kalibrujíhodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.Ploužíme se pak životem s antidepresivy pokapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jakje to bezpečné, účinné a fajn. Není našimcílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný kok-tejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá,udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.Hudba může snadno nastavit rytmus našehoběžného dne, dovolíme-li jí to, stane se námnevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitudo setmění. S technikou, kterou máme k dis-pozici, není žádný problém naprogramovat sivlastní rádio a každý den s jinými melodiemipřirozeně harmonizovat duši i tělo.A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejína přípravě či propagaci festivalu?

Hudba je moje životní láska, provází mě vevšech důležitých momentech a mám obrov-ské štěstí, že je také spjata s mým profes-ním životem. Díky úkolu podělit se o „svůjideální playlist” jsem se v hektickém časepříprav festivalu zastavila a uvědomila si,jak málo se ke klidnému poslechu v po-slední době dostávám a jak moc se mi poněm stýská. Už se mi nestává, že bych semohla úplně uvolnit, poslechnout si oblí-bené cédéčko třeba dvakrát po soběa opravdu pořádně si ho vychutnat… Příle-žitosti k poslechu hudby se vlastně reduko-valy do přesunů autem. Na čtyřech kolech sihudbu opravdu užívám a nejraději bychpořád jenom jela dál a spojila hudbu se svoudalší vášní – s cestováním. Hudba mě napl-ňuje energií, uklidňuje mě a hladí, když je topotřeba… Hudba je radost a štěstí a bylo promě obrovskou relaxací připravit pro čtenářefestivalových novin playlist pro jeden všedníden. A na tolik srdcovek se nedostalo…třebaještě Pink Floyd nebo Coldplay!

Asi si budu playlisty sestavovat častěji. Tedyk první písni!Spolehlivě probere, svěží sprška, která opti-misticky naladí a zejména když se přidáma zahulákám si, cítím jak natěšeně a plná silvstupuji do nového dne.Mike Oldfield – Man in the RainA to je přesně ono, už u první písně… Oldfieldnedělá písničky, jeho alba jsou promyšlenýmuměleckým dílem, copak to jde, zůstat jenu jedné skladby? Nechce se mi ven z auta,čapne mě toulavá a chci poslouchat všechnyjeho nahrávky a jet dál a dál a dál… Máme alevšední den a práce volá. Kdyby to šlo, (ale nejde, protože nesedímsama v kanceláři), tak pro dopolední tvůrčípohodu mám dvě favoritky a ideálně celáúchvatná cédéčka, když jenom ochutnávku,tak alespoň takto:Jana Kirschner: Moruša biela a píseň Pro-menádaAneta Langerová: Na Radosti a třeba nád-herná Tragédie u nás na vsi

Je to ideální playlist v ideálním dni, tedy do-poledne mi šla práce pěkně od ruky a potomto skvělém výkonu se s kolegy vydávámna zasloužený oběd do některé z nedalekýchrestaurací. Vychutnávám si cestu tami zpátky prosluněnými litomyšlskými zákou-tími a do práce se vracím svěží a nabitá,avšak s trošku roztěkanými myšlenkami. Ponávratu do kanceláře tedy pouštím ideálněsměs oblíbených a pohodových stálic, kterése v létě skvěle hodí třeba i k práci na za-hradě:Hradišťan – Velkomoravský chorál a Hradiš-ťan s Vlastou Redlem!!! Pecka!Václav Neckář – Tomu kdo nás má rádVladimír Mišík – Proč ta růže uvadáZuzana Michnová – Příště se Ti radši vyhnuA nakonec, když už je načase nechat siv práci také něco nazítra, POHODA!Frank Sinatra – New York a už „tančím” do-můůůůůůů.V autě hraje Oldfield od rána, čemuž se ne-bráním. A jsem přemístěna… To vyžadujemonumentální střih a s dokonalým zvukem.Skladba, která se mi nikdy neoposlouchá:Led Zepellin – Stairway to HeavenA je tu večer, uklidnění a usebrání se. Dostá-vám se ke klasice a obdivuhodným hlasům,které mě odzbrojují svou samozřejmostí,přirozeností, barvou, šarmem. Začnemezlehka…Jonas Kaufmann a Julia Kleiter – Diwan-püppchenPro mne nejlepší Rusalka: Gabriela Beňač-ková – Měsíčku na nebiFenomální Flower duet – Netrebko-Garančaa ještě jeden prosím … BarcaloraA tečka? Vrchol té nejpřirozenější přiroze-nosti, čistá příroda, jak ona prostě nemůžejinak… Nekonečně krásné!Maria Callas – Casta DivaDobrou noc!

DiwanpüppchenJonas Kaufmann & Julia Kleiter

14

Dva a půl roku života se Mší

Proč ten minimalismus a ne velká verzeMše?Neustále jsme se nad tím zamýšleli, jakouverzi udělat. Ale protože naším velkým cílemje dostat se s ní do zahraničí, těžko by senám velká verze Mše přenášela, dala by sehrát jen na velkých festivalech. Takže protojsme zvolili komornější variantu, a i tak jetam asi stovka lidí.

Kdy jste Bernsteinovu hudbu slyšel po-prvé, pamatujete si to?Asi v jedenácti, ve dvanácti.

Co to bylo?Mše. Ale dřív jsem to tak podrobně nevnímal,lépe řečeno, co ke mně mohlo v té doběnějak dolehnout, byla West Side Story, ale tamě chytla později. Takže co si z Bernsteinaopravdu pamatuju poprvé, byla Mše.

Dvanáct let, to je dospívání, proto na vásasi tak zapůsobila, ne?Působilo to na mě mocně, paradoxně hlavněhudebně, i když, upřímně řečeno, na prvnídobrou to vůbec není zpěvná hudba, možná ažna druhou, na třetí, ale všichni, kdo jsme v dět-ském sboru byli, jsme si ty melodie pořád zpí-vali. Byl to tenkrát monstr projekt, ta velkáverze měla tři sta účinkujících, bylo pro měněco naprosto neuvěřitelného vidět, že se toliklidí může sejít na jednom jevišti. A pak hudba,ta mě uchvátila. Byl to asi můj první obrovskýhudební zážitek, asi jako když jsem před pár

lety šel na koncert Stinga. Jsou to prostě ob-rovské zážitky, které se do vás zapíšou…

Už jste vystoupili v několika městech, jakreaguje publikum?Zvláštně… reakce jsou skvělé, nadšené, alezároveň diváci někdy nevědí, co si o tom my-slet, takže nějakým způsobem to na ně pů-sobí. Hudba je komplikovaná, není to WestSide Story, není to ale na první dobrou anivážná hudba pro klasické publikum.

Zdá se, že to je ideální představení propublikum litomyšlské, které je na náročnéprojekty zvyklé.To jsem rád. Já už v Litomyšli hrál, to publi-kum jsem zažil a za takové publikum děkuju.

Jak jste sestavovali Orchestr Mass?Je tam několik hráčů z B-Side Bandu, pro-tože to celé dával dohromady jeho lídr JosefBuchta, potom tam jsou členové brněnskéfilharmonie, ostravské filharmonie… točí seto prostě kolem Moraváků, což pro mě jakopro Pražáka je krásné, že i v Asii se dá dělatkrásná muzika.

Já to tam napíšu…Napište to. Já si z nich vždycky dělám legracia oni ze mě, my máme to svaté právo do sebešťouchat.

Ve skladbě se střídají hudební styly, cožmuselo být dost náročné na nastudování.

Tak to už měl na starosti Oskar Rosza, kterýje skvělý. Čím dál tím víc jsem přesvědčenýo tom, že ten člověk se pro tohle dílo naro-dil… no, asi ne, narodil se asi z jiného dů-vodu, ale myslím si, že jak Bernsteinova Mšedělá Oskarovi hrozně dobře, Oskar děládobře jí. Je multiinstrumentalista, zároveňhraje jazz, skládá vážnou hudbu, takževšechny ty prvky, které jsou ve skladbě obsa-ženy, naprosto přesně ovládá a myslím si, žei to je na našem provedení dost znát. Hodněčasto se stává, že Mši diriguje klasický diri-gent, který vidí noty, ale nečte moc jazzovýground, což Oskar má v sobě zakořeněné ažněkde v patě, takže je to ideální spojení.

Už jste s ním někdy spolupracoval?Ještě nikdy. Byl to intuitivní výběr, osloviljsem ho napřímo, a ani mě nenapadl někdojiný. Jednou jsem ho viděl dirigovat, do tédoby jsem ho znal jen jako muzikanta a neosobně, a aniž bych si o něm cokoli dál zjiš-ťoval, oslovil jsem ho. Teprve potom jsem si

LEONARD BERNSTEIN: MASS

Smetanova Litomyšl letos rozvinula svůj mohutný potenciál do tří rozsáhlýchprojektů. Na tři sta účinkujících se sejde při provedení Mahlerovy Symfonie tisíců,název koncertu Sólo pro 100 smyčců mluví sám za sebe, a pak je tady Mass. Tedy Bernsteinova Mše. V minimalistickém provedení, přesto kolem stovky účin-kujících. S Vojtěchem Dykem v roli Celebranta.

dohledal, co všechno má za sebou, a jsou tokvanta věcí. Funguje to náramně a já jsemneuvěřitelně šťastný, že tenhle člověk u to-hoto projektu je, protože má velmi bernstei-novský způsob dirigování.

Takže je trochu… tyran?Právě že Bernsteina muzikanti milovali!Dobří muzikanti ho milovali… To víte, že asiněkdy trochu tyran byl, ale když někomuněco nejde, tak jste tyran taky!

Jak dlouho jste Mši připravovali?Já v tom ležel asi dva a půl roku, ale s tím, žejsem to dlouho nosil v hlavě, nepracoval jsemna tom soustavně. Soustavně jsme na tompracovali tak rok, rok a půl. Posledních šestměsíců byla Mše hlavní náplní naší práce.

Pokolikáté jste v Litomyšli?Strávil jsem tady krásné tři dny, když jsme tupřed pár lety hráli, prošli jsme se trochu poměstě, koupali se na místním koupališti, pro-tože byla zrovna ta šílená vedra… Vzpomínámna to rád. Takže když se mě někdo zeptá,jaká Litomyšl je, moc nevím, ale všem ji do-poručuju proto, že je tam hrozně hezkáatmosféra.

15

Takové bylo motto letošní soutěže Manažer roku, která se pravidelně konáuž třiadvacet let s cílem vyhledávat a představovat významné reprezentantymanagementu České republiky.

Prestiž – inspirace – úspěch

Organizátoři soutěže si jsouvelmi dobře vědomi renoméfinalistů, proto se řídí pre-cizně vypracovaným systé-mem objektivního hodnocení,jinými slovy, kritéria výběrujsou nesmírně přísná. Sle-duje se přínos manažerak úspěchu a rozvoji firmy,kvalifikace v oboru, metodikařízení firmy, ale i etika neboschopnost motivovat zaměst-nance. Nominovaní jsou hod-noceni dvoukolově, dvěmanezávislými komisemi. Poně-kud skromně proto znějíslova Jana Pikny, když soutěžhodnotí: „Nemyslím, že bych

přesahoval manažerské kvality ostatních,nejspíš se i členové komise nechali okouzlitfestivalem, který se koná v nádherném pro-středí památky UNESCO.” Co se genia loci festivalu týče, má ředitelSmetanovy Litomyšle jistě pravdu, v tom jeLitomyšl jedinečná jaksi sama o sobě.Ovšem bez ochoty lidí rozvíjet dědictvípředků, a myslíme nejen festivalový tým jakocelek, ale i příkladně spolupracující město,by Smetanka do krásy nevyrostla. I takovézázemí ale potřebuje výborné manažery.A jaké je krédo dvojnásobného Manažeraroku 2015 ve výše uvedených kategoriích?„Všechno jde, když se chce. Každá situacemá několik řešení, jde jen o to, vybrat nej-lepší.”

MANAŽER ROKU

Ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna získal prestižní ocenění Manažer roku 2015 v odvětví Službypro veřejnost a Vynikající manažer malé firmy do 50 zaměstnanců.

Kněz tančící na ol-táři? Pokud někdotakovou scénu po-važuje za svato-krádežnou, má nato právo. LeonardBernstein, bos-tonský rodák, ab-solvent Harvardu,skladatel a diri-gent a neméně

geniální propagátor hudby, byl nonkonformníumělec. Jeho legendární scénická Mše,která měla premiéru v roce 1971, ještě stálemůže pobuřovat a šokovat. S odstupem let však asi stále více chápeme,že šlo o vyhrocenou výpověď o době a o jejíchduchovních a sociálních vzpourách, promě-nách a napětích i o osobní vyrovnánískladatele s náboženskými tradicemi. Kon-troverzní, naprosto osobitá a výlučnáskladba, něco mezi obřadem, koncertema divadlem, je nicméně přes veškeré vyhro-cení smířlivě uzavřena zklidněním, smírema snad i nadějí. Předtím se ovšem pro tra-dičně orientovaného křesťana v průnicíchprofánnosti do liturgického rámce dostáváasi až na hranici snesitelného. A Bernsteinje radikální nejen v ideové a vizuální stránce,ale i v uplatnění různých hudebních stylů.Bravurně a nekompromisně totiž oscilujemezi klasikou, rockem, jazzem a muziká-lem, případně je mísí, a tohle vše přesněv intencích dramaturgie díla a jeho výrazu,v souladu s potřebou co nejúčinnější a nej-výstižnější charakteristiky.Bernsteinova Mše obsahuje strhující ryt-mické davové scény, bluesová vyznání,rockové pochybnosti i avantgardní instru-mentální meditace a vše stmeluje do jed-noho logického a přesvědčivého celku. Jsouv něm přítomny pasáže vycházející z moder-ního symfonismu, je v něm však stejně takobsažena invence, která jako kdyby z oka vy-padla muzikálu West Side Story, je tu i roc-kový sound. Na nahrávce dirigenta KentaNagana, kterou považujme za referenční,podává vynikající výkon v klíčové úloze Cele-branta, tedy kněze, americký tenorista JerryHadley. Jeho repertoár sahá od Mozartapřes Janáčka k muzikálům. Je obsazenvhodně. Zůstává stále kultivovaný, ale s jis-totou a v širokém výrazovém rejstříku sevedle klasičtějších kantilén vyrovnává i s po-povou dikcí, s dramatičtější deklamací činaléhavě zbarveným mluveným slovem.Bernsteinova Mše, v originále Mass, vzbu-dila při premiéře při otevření Kennedyhocentra velké emoce. Berme ji dnes však užklidněji – především jako součást toho nej-lepšího, co ve 20. století v hudbě vzniklo.

Petr Veber

Sedmdesát finalistů vybrala Hodnotitelskákomise a hned dvě významná vítězství si od-nesl ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna– Manažer roku 2015 v odvětví Služby pro ve-řejnost a Vynikající manažer malé firmy do50 zaměstnanců.Hlasování bylo anonymní, výsledek do po-slední chvíle nejasný. Všichni finalisté jsouvždy výraznými osobnostmi, které ve svémoboru a oceňovaném odvětví dosáhly velkýchúspěchů, viditelných bez ohledu na soutěžea ceny. „Když jsem zjistil, že v mém odvětvído finále postoupil také generální ředitelČeské filharmonie David Mareček, kteréhosám považuji za nejlepšího manažera v českékultuře, nedělal jsem si žádné naděje,” při-znal Jan Pikna.

Bernsteinmezi klasikou,rockem, jazzema muzikálem

Mozart by byl jistě potěšenVÝROČÍ SLAVNÉHO SKLADATELE

Dodnes uchvacuje, fascinuje, a to jak hu-dební vědce, tak širokou posluchačskou ve-řejnost. Dvě stě šedesát let letos uplynulo odjeho narození, sluší se věnovat mu vzpo-mínku. Bella mia fiamma, addio, zazní z úst MarieFajtové na zahajovacím koncertu 9. června,a Mozart by byl, věřme, potěšen, jak tato vy-nikající sopranistka interpretuje jeho dílo.Další jeho skladatelský opus, Symfonii č. 38D dur „Pražskou”, následně provede reno-movaná PKF – Prague Philharmonia za ří-zení Petra Alrtichtra a snad by s provedenímskladby byl spokojen i Bedřich Smetana,který měl Mozarta ve velké úctě. Wolfganga Amadea připomene 16. červnai koncert Trojhvězdí vídeňských klasiků(Symfonie č. 2 D dur, op. 36 a Requiemd moll). Své umění tentokrát předvede ČeskáSinfonietta pod taktovkou Radka Baboráka.Malá noční hudba pak zazní ve Svitavách29. června, a nejen Mozarta tam uslyšímev provedení Komorního orchestru Leopoldi-num Wroclaw.Mohlo by se zdát, že o Mozartovi je známoprakticky vše. Nasvědčovaly by tomu letitévýzkumy, jejichž výstupem jsou stovkya stovky knih, odborných článků, příspěvkůna všelikerých konferencích…

Víte ale, že Mozart:• Měřil jen 152 centimetrů.• Byl svobodný zednář a na šlechtu pohlížel

velmi kriticky.• Amadeus je překlad jeho čtvrtého kře-

stního jména Theophilus (česky Bohumil).• Topil se v dluzích, přestože jeho příjmy byly

na svou dobu nadstandardní. Příčina?Gamblerství.

• Oženil se proti vůli svého otce, který se bál,

že se bude místo hudby věnovat manželce.• Napsal pět symfonií jindy, než se doposud

předpokládalo. Jedná se o 24.,26.–28. a 30.symfonii z let 1773 až 1774. Alespoň to tvrdíbritský vědec John Arthur, který je přesvěd-čen, že jeho zjištění změní dosavadní chá-pání Mozartovy tvůrčí práce tohoto období.

• Měl mnoho nepřátel. V zednářské lóži, mezišlechtici i kolegy skladateli. Ale nepatřilmezi ně Salieri.

• Zemřel za dosud neobjasněných okolností.Ze 140 možných příčin, o nichž výzkumnícispekulují, jsou nejpravděpodobnější dvě:revmatická horečka a selhání ledvin. Kuprospěchu nebyla ani obezita, k níž se nasklonku života dopracoval.

V souvislosti s Mozartem zmíníme pro zají-mavost ještě jednu souvislost, která je vícpsychologická než hudební, a to takzvanýMozartův efekt: poslech jeho hudby prý zvy-šuje výkonnost mozku. Po té, co slyšeli de-setiminutovou ukázku ze Sonáty pro dvaklavíry D dur (K488), dosáhli američtí vyso-koškoláci o 8 až 9 bodů lepších výsledků přitestu prostorové inteligence. Prokázala topsycholožka Frances Rauscherová. Nikomuse bohužel nepodařilo její pokus zopakovat.Inu, mozek je složitý, ale hudba, pokud násjakkoli potěší, nemusí nutně zvyšovat jehovýkonnost.

Příští číslo festivalových novin vycházíve čtvrtek 16. června• Rozhovor s Ondrejem Lenárdem• Jak se stěhuje orchestr• Symfonie tisíců • Hudba českých piaristů• Trojhvězdí vídeňských klasiků...a mnoho dalšího

Těšte se na příště

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 4000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kulturyDaniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmanaPardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodníhooperního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj,Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispěníMinisterstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Generální partner festivalu

Joannes Chrysostomus WolfgangusTheophilus Mozart. Jak uchopitjeho osobnost? Zázračné dítě,skladatel, jemuž nebylo rovno, ale též muž frivolní a rozmarný,gambler, který odešel na věčnostpředčasně, teprve v pětatřiceti.

Novinky, rozhovory a hudbuz festivalu Smetanova Litomyšl uslyšíte ve vysílání ČRo Pardubice

104.7 FM | 102.4 FM | 101 FM | 98.6 FM