vila becher v karlových varech

Památky karlovarského kraje

vila Becherv karlových varech

KarlovarsKý Kraj a NárodNí památKový ústav

IsBN 978-80-87104-76-7

VILA BECHER V KARLOVÝCH VARECH

V edici Památky Karlovarského kraje vydal:Karlovarský kraj ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Klubem Za krásné Karlovarsko

Texty © Mgr. Lubomír ZemanFotografie © Mgr. Lubomír ZemanHistorická dokumentace, plány a veduty © Stavební archiv Magistrátuměsta Karlovy Vary, Jan Becher MuzeumLektoroval: PhDr. Stanislav Burachovič

Publikace byla připravena na základě poznatků získaných v rámcinásledujících grantových úkolů:Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 301Operativní průzkumy a dokumentace historických stavebVýzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 402Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentování a evidencekulturního dědictví 19. a 20. století

grafická úprava a tisk: Tiskárna Median s.r.o.Nákladem 1000 ksKarlovy Vary 2011

ISBN 978-80-87104-76-7

IsBN 978-80-87104-76-7

ISBN 978-80-87104-76-7

VILA BECHERV KARLOVÝCH VARECH

HIstORIE

Karlovy Vary jsou ve své vizuální podobě utvářeny především architek-turou tzv. historizujících slohů z přelomu 19. a 20. století. V této době, kdy patřilo k dobrému tónu význačných osobností, ať již politiků, vědců či umělců, objevit se každoročně v Karlových Varech, došlo k největšímu zesílení přílivu lázeňských hostů takřka ze všech částí Evropy. Větší náro-ky na ubytování i úroveň léčby si neustále vyžadovaly rozsáhlé investice a permanentní přestavbu lázeňského města. Překotný stavební rozmach městská rada spolu se stavebním úřadem regulovala od 70. let 19. sto-letí pomocí tzv. regulačních, zastavovacích či polohopisných plánů, řeší-cích výstavbu v předem vytyčených lokalitách. Nad Zámeckým vrchem tak již v polovině 70. let 19. století počaly vyrůstat první solitérní objek-ty - vily - budoucí vilové čtvrti. Stavby vilových objektů byly navrženy pro zvýšení „estetického“ účinku světových lázní i v samotném „zájmu lázeň-ství“. Jednalo se o lázeňské vily, celé či částečně pronajímatelné lázeňským hostům, objekty hotelů a později sanatorií.

K dalšímu rozmachu výstavby došlo v 90. letech 19. století. Urbanizační proces postupně dotváří celé území do podoby vídeňské „okružní“ tří-dy. Díky konfiguraci terénu je vytvořena elipsovitá síť nových ulic a cest, propojená vertikálními komunikacemi různých schodišť a teras. Od roku 1895 nese vilová čtvrť název „Westend“, tj. „západní část“ města.1 Jde o název obecný. Západní část města nebyla chápána jen jako vyznače-1

Karlovy Vary - mapa města z roku 1897, Karlovarský Westend nahoře u výletní restaurace Malé Versailles

ní polohy lokality, ale zejména jako zdůraznění společenského významu místa. Název „West-end“ byl přenesen z označení známé londýnské čtvrti jako „místa požitků bohatců, šlechticů, zákonodárců s paláci, parky, diva-dly apod“. Svůj původ má tedy v Anglii, v době průmyslové revoluce, kdy si zámožná buržoazie staví předměstská vilová sídla. Později přibývají celé čtvrtě vil a rodinných domů. Protože na západní straně převládají západní větry, je v této době čistší vzduch a tím i lepší bydlení spíše na západ-ní než na východní straně. Města se tak rozčleňují na obchodní „city“, „westend“ boháčů na západě a dělnické kolonie „slums“ s továrnami pře-vážně na východě městského organismu. Obdobný vývoj je sledovatelný také u dalších evropských měst. Karlovy Vary jako významné lázeňské le-tovisko nezůstávají pozadu.Karlovarský Westend představuje unikátní soubor solitérních vilových objektů, samotný zrod vilové architektury v Karlových Varech. Hodnota architektonická i umělecko-řemeslná se díky citlivému zasazení do kra-jiny plně slučuje s hodnotou urbanistickou. Právě lokalitu karlovarského Westendu je možno chápat jako reprezentativní vzorek pro charakterizo-vání architektonických vazeb na určitá kulturní prostředí. Nejsilnější vliv na karlovarskou architekturu mělo tradičně císařské sídelní město Vídeň se svým v podstatě internacionálním architektonickým okruhem. To se v počátku výstavby vilové čtvrti projevovalo uplatněním klasických antiki-zujících, neorenesančních či později neobarokních forem. V období Belle Époque na konci 19. století se pro zdůraznění mondénního lázeňského prostředí do Karlových Varů opět vrací romantika středověkých šlech-tických sídel, čerpaná z francouzského prostředí plného věží s vysokými kužely či jehlanci střech. V lázeňském městě, kde je tradičně pociťován mimořádný vztah k prostředí, bylo okolí jednotlivých objektů dořešeno dokonalým komponováním zahradních a parkových úprav s doplňováním drobné architektury - pavilónků, altánků, loubí, různých teras, schodišť, vyhlídek apod. Ve druhé polovině 90. let 19. století již naprostá volnost v architektonické tvorbě umožnila uplatnit novoromantické středověké motivy s přejímáním nacionálně podbarvených prvků v různých formách hrázdění.

Na počátku 20. století dotváří vilovou čtvrť Westend skupina vilových objektů situova-ná západně za dnešní třídou Krále Jiřího, pojmenované původně po proslaveném karlovarském starostovi Eduardu Knollovi. Je to čas pozvolného nástupu secese, která se ovšem pro značný konzervatizmus pro-středí uplatňovala velice poskrovnu a spíše v interiérech. Oproti dřívějším principům antikizující vily se symetrickými dispozi-cemi, odvozenými z Palladiova půdorysu o devíti polích s halou uprostřed, vycházelo dispoziční řešení vilových objektů v období pozdního historismu a secese z koncepce italizující vily s asymetricky řešenou dispo-zicí. Vstup býval situován z boční strany, od-kud se vcházelo do vestibulu a schodišťo-vého rizalitu či asymetricky umístěné věže.

Karlovarský Westend, Vila Schäffler, v pozadí ruský pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla Dresden - Villa Rosa, půdorys, pohledy a řez, Gottfried Semper 1839

Karlovarský Westend na počátku 20. století, v popředí Vila Splendid

ní polohy lokality, ale zejména jako zdůraznění společenského významu místa. Název „West-end“ byl přenesen z označení známé londýnské čtvrti jako „místa požitků bohatců, šlechticů, zákonodárců s paláci, parky, diva-dly apod“. Svůj původ má tedy v Anglii, v době průmyslové revoluce, kdy si zámožná buržoazie staví předměstská vilová sídla. Později přibývají celé čtvrtě vil a rodinných domů. Protože na západní straně převládají západní větry, je v této době čistší vzduch a tím i lepší bydlení spíše na západ-ní než na východní straně. Města se tak rozčleňují na obchodní „city“, „westend“ boháčů na západě a dělnické kolonie „slums“ s továrnami pře-vážně na východě městského organismu. Obdobný vývoj je sledovatelný také u dalších evropských měst. Karlovy Vary jako významné lázeňské le-tovisko nezůstávají pozadu.Karlovarský Westend představuje unikátní soubor solitérních vilových objektů, samotný zrod vilové architektury v Karlových Varech. Hodnota architektonická i umělecko-řemeslná se díky citlivému zasazení do kra-jiny plně slučuje s hodnotou urbanistickou. Právě lokalitu karlovarského Westendu je možno chápat jako reprezentativní vzorek pro charakterizo-vání architektonických vazeb na určitá kulturní prostředí. Nejsilnější vliv na karlovarskou architekturu mělo tradičně císařské sídelní město Vídeň se svým v podstatě internacionálním architektonickým okruhem. To se v počátku výstavby vilové čtvrti projevovalo uplatněním klasických antiki-zujících, neorenesančních či později neobarokních forem. V období Belle Époque na konci 19. století se pro zdůraznění mondénního lázeňského prostředí do Karlových Varů opět vrací romantika středověkých šlech-tických sídel, čerpaná z francouzského prostředí plného věží s vysokými kužely či jehlanci střech. V lázeňském městě, kde je tradičně pociťován mimořádný vztah k prostředí, bylo okolí jednotlivých objektů dořešeno dokonalým komponováním zahradních a parkových úprav s doplňováním drobné architektury - pavilónků, altánků, loubí, různých teras, schodišť, vyhlídek apod. Ve druhé polovině 90. let 19. století již naprostá volnost v architektonické tvorbě umožnila uplatnit novoromantické středověké motivy s přejímáním nacionálně podbarvených prvků v různých formách hrázdění.

Na počátku 20. století dotváří vilovou čtvrť Westend skupina vilových objektů situova-ná západně za dnešní třídou Krále Jiřího, pojmenované původně po proslaveném karlovarském starostovi Eduardu Knollovi. Je to čas pozvolného nástupu secese, která se ovšem pro značný konzervatizmus pro-středí uplatňovala velice poskrovnu a spíše v interiérech. Oproti dřívějším principům antikizující vily se symetrickými dispozi-cemi, odvozenými z Palladiova půdorysu o devíti polích s halou uprostřed, vycházelo dispoziční řešení vilových objektů v období pozdního historismu a secese z koncepce italizující vily s asymetricky řešenou dispo-zicí. Vstup býval situován z boční strany, od-kud se vcházelo do vestibulu a schodišťo-vého rizalitu či asymetricky umístěné věže.

Karlovarský Westend, Vila Schäffler, v pozadí ruský pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla Dresden - Villa Rosa, půdorys, pohledy a řez, Gottfried Semper 1839

Karlovarský Westend na počátku 20. století, v popředí Vila Splendid

kladní chemické složky karlovarských pramenů a zdůraznil význam kyslič-níku uhličitého v minerálních vodách. Rovněž doporučil podávání léčivých vod přímo u vývěrů, čímž se zasloužil o vznik pavilónů a kolonád, od té doby typických lázeňských staveb Karlových Varů.4

V prvním desetiletí 20. století se již naplno prosazovala tvorba pozdní, tzv. geometrické secese a rané moderny. Osobité realizace slučovaly rysy dekorativní vídeňské secese a německého dekorativismu, neoromantismu i nového klasicismu s přetransformovanými antickými motivy. Do obliby se dostává rovněž neobiedermeier. Niterný vztah k vídeňskému prostředí je stále více narušován. V souladu s aktuálními prostorovými koncepcemi se tehdy počíná v Karlových Varech uplatňovat dispozice typu „cottage“ s obytnou halou a schodištěm jako centrálním a uzlovým bodem interiéru, často s vrchním osvětlením formou střešního světlíku. Tento anglosaský koncept vychází z moderních anglických předloh zprostředkovaných ně-meckým prostředím.2 Nejvýraznějším příkladem tohoto typu stavby je právě majestátní rodinná vila Becherů.

Rodina Becherů hrála v Karlových Varech po staletí významnou roli a byla známá za hranicemi Čech i Evropy. Zakladatelem rodu byl Georg Becher, který přišel do Karlových Varů v roce 1570 z Jindřichovic. Jeho syn, měst-ský mlynář Michel Becher, založil tři linie rodu. První linie přesídlila okolo roku 1620 do nedaleké Andělské Hory, odkud se ale na počátku 18. sto-letí do Karlových Varů opět vrátila a až do jedenácté generace používala příjmení Schneider. Druhá linie, linie Georga Bechera, získala roku 1631 karlovarskou lékárnu a lékárenský provoz udržela ve svém vlastnictví až do roku 1894. Lékárnická linie rodu Becherů se stala zároveň nejbohatší a nejváženější rodinou v lázeňském městě; proto také byli mnozí před-stavitelé této rodové linie Becherů purkmistři a městští radní. Z této linie pocházel také purkmistr Kaspar Becher, známý svým energickým vystupo-váním proti povstání sedláků roku 1680 z vesnic patřícím ke Karlovým Va-rům. Karlovarský purkmistr Andreas Wenzel Becher postavil kolem roku 1715 v těsné blízkosti Saského sálu konkurenční Český sál, který se stal základem pozdějšího slavného Grandhotelu Pupp. Třetí linii rodu Becherů založil Jakob Becher, který byl stejně jako jeho syn David obuvnickým mistrem. Od počátku 18. století byli s několika výjimkami všichni členové této rodové linie obchodníci. Tuto tradici započal Georg Leopold Becher, syn Davida Josefa Bechera. Další příslušníci Becherů byli mistři puškaři, nejvyhlášenější z nich byli Leopold Becher a jeho syn Leopold Becher mladší ( jako puškařský mistr působil v Karlových Varech v letech 1750-1788). Další Becherové byli lékaři, např. dr. Kaspar Anton Becher, strýc Leopolda Bechera, či dr. Wenzel Franz Becher, lékař v Broumově.3 Jedním z nejznámějších členů rodiny Becherů byl dr. David Becher (1725-1792), slovutný lázeňský lékař přezdívaný Hippokrates Karlových Varů. Určil zá-2 3

Victorian cottage, Anglie 1880

Strom života Becherů

kladní chemické složky karlovarských pramenů a zdůraznil význam kyslič-níku uhličitého v minerálních vodách. Rovněž doporučil podávání léčivých vod přímo u vývěrů, čímž se zasloužil o vznik pavilónů a kolonád, od té doby typických lázeňských staveb Karlových Varů.4

V prvním desetiletí 20. století se již naplno prosazovala tvorba pozdní, tzv. geometrické secese a rané moderny. Osobité realizace slučovaly rysy dekorativní vídeňské secese a německého dekorativismu, neoromantismu i nového klasicismu s přetransformovanými antickými motivy. Do obliby se dostává rovněž neobiedermeier. Niterný vztah k vídeňskému prostředí je stále více narušován. V souladu s aktuálními prostorovými koncepcemi se tehdy počíná v Karlových Varech uplatňovat dispozice typu „cottage“ s obytnou halou a schodištěm jako centrálním a uzlovým bodem interiéru, často s vrchním osvětlením formou střešního světlíku. Tento anglosaský koncept vychází z moderních anglických předloh zprostředkovaných ně-meckým prostředím.2 Nejvýraznějším příkladem tohoto typu stavby je právě majestátní rodinná vila Becherů.

Rodina Becherů hrála v Karlových Varech po staletí významnou roli a byla známá za hranicemi Čech i Evropy. Zakladatelem rodu byl Georg Becher, který přišel do Karlových Varů v roce 1570 z Jindřichovic. Jeho syn, měst-ský mlynář Michel Becher, založil tři linie rodu. První linie přesídlila okolo roku 1620 do nedaleké Andělské Hory, odkud se ale na počátku 18. sto-letí do Karlových Varů opět vrátila a až do jedenácté generace používala příjmení Schneider. Druhá linie, linie Georga Bechera, získala roku 1631 karlovarskou lékárnu a lékárenský provoz udržela ve svém vlastnictví až do roku 1894. Lékárnická linie rodu Becherů se stala zároveň nejbohatší a nejváženější rodinou v lázeňském městě; proto také byli mnozí před-stavitelé této rodové linie Becherů purkmistři a městští radní. Z této linie pocházel také purkmistr Kaspar Becher, známý svým energickým vystupo-váním proti povstání sedláků roku 1680 z vesnic patřícím ke Karlovým Va-rům. Karlovarský purkmistr Andreas Wenzel Becher postavil kolem roku 1715 v těsné blízkosti Saského sálu konkurenční Český sál, který se stal základem pozdějšího slavného Grandhotelu Pupp. Třetí linii rodu Becherů založil Jakob Becher, který byl stejně jako jeho syn David obuvnickým mistrem. Od počátku 18. století byli s několika výjimkami všichni členové této rodové linie obchodníci. Tuto tradici započal Georg Leopold Becher, syn Davida Josefa Bechera. Další příslušníci Becherů byli mistři puškaři, nejvyhlášenější z nich byli Leopold Becher a jeho syn Leopold Becher mladší ( jako puškařský mistr působil v Karlových Varech v letech 1750-1788). Další Becherové byli lékaři, např. dr. Kaspar Anton Becher, strýc Leopolda Bechera, či dr. Wenzel Franz Becher, lékař v Broumově.3 Jedním z nejznámějších členů rodiny Becherů byl dr. David Becher (1725-1792), slovutný lázeňský lékař přezdívaný Hippokrates Karlových Varů. Určil zá-2 3

Victorian cottage, Anglie 1880

Strom života Becherů

cher převzal roku 1838 otcovu živnost a stal se představitelem druhé generace spjaté s výro-bou žaludečního likéru. Johann Becher přesu-nul roku 1867 rostoucí výrobu likéru do nové továrny na samém okra-ji města na Steinbergu, u hebského mostu přes řeku Ohři. V roce 1870 pak bylo nedaleko ote-vřeno nádraží Buštěhrad-ské dráhy. V roce 1876 pověřil Johann Nepomuk Becher svého švagra Kar-la Lauba, aby navrhl dnes již typické ploché láhve s vlastními vinětami.

Roku 1871 převzal od své-ho otce Johanna rodinný podnik Gustav Becher (1840–1921). Gustav byl

velmi prozíravý a respektovaný obchodník – pojmenoval firmu po svém otci „Johann Becher“ a nechal u obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku becherovky. Tehdy se objevily i dodnes populární re-klamní kalíšky z bílého porcelánu. Gustav Becher také velice rafinovaně zvyšoval poptávku po becherovce formou „umělého nedostatku“, kdy svým zákazníkům neprodal více než pět litrů becherovky měsíčně, což vedlo ke zvýšení poptávky po výrobku. Poptávka po likéru se tak stále zvyšovala a od přelomu 19. a 20. století se sláva becherovky začala šířit i za hranice Rakouska-Uherska. Stala se populární ve Francii, Španělsku v Itálii i v Egyptě. Firma začala sbírat mnohé ceny a medaile, mj. i na vý-stavách ve Vídni a v Paříži.

Další z rodu, obchodník Josef Vitus Becher, synovec dr. Davida Bechera, proslavil na počátku 19. století jméno rodiny Becherů výrobou žaludeč-ního bylinného likéru. Historie tohoto lahodného hořkosladkého moku sahá až do roku 1805, kdy do Karlových Varů přijel na léčení říšský hrabě Maximilian von Plettenberg-Wittem zu Mietingen se svým osobním léka-řem doktorem Christianem Frobrigem z Anglie. Ubytovali se v domě U Tří skřivanů na Tržišti, kde měl v přízemí svůj krámek s kořením Josef Becher. Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím se Josef Becher vě-noval i výrobě alkoholu. Ve chvíli loučení daroval dr. Frobrig svému nové-mu příteli Josefu Becherovi recept na „elixír života“, namíchaný z dvaceti bylin rostoucích v okolí. Josef Becher pak po dvou letech zkoušení a vylep-šování začal v roce 1807 vyrábět a prodávat místo elixíru žaludeční kapky podporující trávení, zprvu nazvané „English Bitter“ či „Carlsbader English Bitter“, posléze „Ori-ginal Karlsbader Be-cherbitter“. Po vzoru svých předků sloužil Josef Becher také vě-cem veřejným, stal se městským radním i karlovarským purk-mistrem. Byl dvakrát ženat a měl celkem šestnáct dětí, ale pou-ze pět dcer a dva sy-nové ho přežili. Jeden z jeho synů, později známý karlovarský lázeňský lékař dr. Karl Becher, vybudoval ve svém domě Zlatý klíč soukromé muzeum s bohatou regionální knihovnou. Starší syn Johann Nepomuk Be-

Strom života Becherů, uprostřed Gustav Becher

Becherova Karlovarská Anglická hořká

Johann Becher Bitter z doby Gustava Bechera

Becher - c.k. dvorní dodavatel

cher převzal roku 1838 otcovu živnost a stal se představitelem druhé generace spjaté s výro-bou žaludečního likéru. Johann Becher přesu-nul roku 1867 rostoucí výrobu likéru do nové továrny na samém okra-ji města na Steinbergu, u hebského mostu přes řeku Ohři. V roce 1870 pak bylo nedaleko ote-vřeno nádraží Buštěhrad-ské dráhy. V roce 1876 pověřil Johann Nepomuk Becher svého švagra Kar-la Lauba, aby navrhl dnes již typické ploché láhve s vlastními vinětami.

Roku 1871 převzal od své-ho otce Johanna rodinný podnik Gustav Becher (1840–1921). Gustav byl

velmi prozíravý a respektovaný obchodník – pojmenoval firmu po svém otci „Johann Becher“ a nechal u obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku becherovky. Tehdy se objevily i dodnes populární re-klamní kalíšky z bílého porcelánu. Gustav Becher také velice rafinovaně zvyšoval poptávku po becherovce formou „umělého nedostatku“, kdy svým zákazníkům neprodal více než pět litrů becherovky měsíčně, což vedlo ke zvýšení poptávky po výrobku. Poptávka po likéru se tak stále zvyšovala a od přelomu 19. a 20. století se sláva becherovky začala šířit i za hranice Rakouska-Uherska. Stala se populární ve Francii, Španělsku v Itálii i v Egyptě. Firma začala sbírat mnohé ceny a medaile, mj. i na vý-stavách ve Vídni a v Paříži.

Další z rodu, obchodník Josef Vitus Becher, synovec dr. Davida Bechera, proslavil na počátku 19. století jméno rodiny Becherů výrobou žaludeč-ního bylinného likéru. Historie tohoto lahodného hořkosladkého moku sahá až do roku 1805, kdy do Karlových Varů přijel na léčení říšský hrabě Maximilian von Plettenberg-Wittem zu Mietingen se svým osobním léka-řem doktorem Christianem Frobrigem z Anglie. Ubytovali se v domě U Tří skřivanů na Tržišti, kde měl v přízemí svůj krámek s kořením Josef Becher. Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím se Josef Becher vě-noval i výrobě alkoholu. Ve chvíli loučení daroval dr. Frobrig svému nové-mu příteli Josefu Becherovi recept na „elixír života“, namíchaný z dvaceti bylin rostoucích v okolí. Josef Becher pak po dvou letech zkoušení a vylep-šování začal v roce 1807 vyrábět a prodávat místo elixíru žaludeční kapky podporující trávení, zprvu nazvané „English Bitter“ či „Carlsbader English Bitter“, posléze „Ori-ginal Karlsbader Be-cherbitter“. Po vzoru svých předků sloužil Josef Becher také vě-cem veřejným, stal se městským radním i karlovarským purk-mistrem. Byl dvakrát ženat a měl celkem šestnáct dětí, ale pou-ze pět dcer a dva sy-nové ho přežili. Jeden z jeho synů, později známý karlovarský lázeňský lékař dr. Karl Becher, vybudoval ve svém domě Zlatý klíč soukromé muzeum s bohatou regionální knihovnou. Starší syn Johann Nepomuk Be-

Strom života Becherů, uprostřed Gustav Becher

Becherova Karlovarská Anglická hořká

Johann Becher Bitter z doby Gustava Bechera

Becher - c.k. dvorní dodavatel

Zastavovací plán na výstavbu vily pro Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912 (komisionálně schválen 19. října 1912). Novostavba měla být situována na pozemku č. XV a z části i XIV, rozparcelovaném 5. května 1899 při tzv. Schafferově parcelaci. Staveniště v šířce 12 m mělo být umís-těno v minimální vzdálenosti 6 m od hranic sousedního pozemku a 15 m od vstupu na zahradu (uliční čáry). Plánovaná garáž měla být umístěna 6 m od zadní západní hranice pozemku. Ulice Eduarda Knolla obíhala pozemek ve čtvrtkruhovém ohybu a zezadu byla kolem pozemku vedena ještě paralelní cesta.

Před první světovou válkou se becherovka dodávala i na císařský dvůr do Vídně (60 litrů likéru měsíčně). Muselo tak dojít k rozšíření provozu, během léta 1901 byla tovární budova zvýšena o patro a doplněna charak-teristickou dvojicí nárožních věží. Gustav Becher úspěšně řídil firmu téměř tři desetiletí, než svůj podíl prodal na počátku roku 1900 svým nevlastním bratrům Johannu Michaelovi a Rudolfovi.5 Michael a Rudolf Becherové společně rozšířili továrnu a zaměřili se na nové trhy. Další modernizací pak prošla likérka za Alfréda Bechera roku 1929. Tuto podobu si likérka v hrubých rysech zachovala až do současnosti.Důvodem k předání zavedené a prosperující továrny mohla být mladičká kráska Crescentia Doile, s níž se později Gustav Becher oženil. Crescentia byla dcerou obchodníka Alexandra Doila a Anny Gauder. Svatba se kona-la v Bolzanu v únoru 1904, Crescentii bylo 24 let a Gustavu Becherovi 64 let. V roce 1911 prodal Gustav Becher svůj rodný dům U Tří skřivanů na Tržišti (dnes zde stojí Palác Atlantik) a ze získaných peněz financoval stav-bu rodinné vily v rozrůstající se karlovarské luxusní vilové čtvrti Westend. Manželství Gustava a Crescentie Becherových však zůstalo bezdětné.6

Zlatá medaile z Vídně 1894 a z Budapešti 1903

Erb rodiny Becherů

Gustav Becher Crescentia BecherVila Becher, zastavovací plán, K. Heller 1912

Zastavovací plán na výstavbu vily pro Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912 (komisionálně schválen 19. října 1912). Novostavba měla být situována na pozemku č. XV a z části i XIV, rozparcelovaném 5. května 1899 při tzv. Schafferově parcelaci. Staveniště v šířce 12 m mělo být umís-těno v minimální vzdálenosti 6 m od hranic sousedního pozemku a 15 m od vstupu na zahradu (uliční čáry). Plánovaná garáž měla být umístěna 6 m od zadní západní hranice pozemku. Ulice Eduarda Knolla obíhala pozemek ve čtvrtkruhovém ohybu a zezadu byla kolem pozemku vedena ještě paralelní cesta.

Před první světovou válkou se becherovka dodávala i na císařský dvůr do Vídně (60 litrů likéru měsíčně). Muselo tak dojít k rozšíření provozu, během léta 1901 byla tovární budova zvýšena o patro a doplněna charak-teristickou dvojicí nárožních věží. Gustav Becher úspěšně řídil firmu téměř tři desetiletí, než svůj podíl prodal na počátku roku 1900 svým nevlastním bratrům Johannu Michaelovi a Rudolfovi.5 Michael a Rudolf Becherové společně rozšířili továrnu a zaměřili se na nové trhy. Další modernizací pak prošla likérka za Alfréda Bechera roku 1929. Tuto podobu si likérka v hrubých rysech zachovala až do současnosti.Důvodem k předání zavedené a prosperující továrny mohla být mladičká kráska Crescentia Doile, s níž se později Gustav Becher oženil. Crescentia byla dcerou obchodníka Alexandra Doila a Anny Gauder. Svatba se kona-la v Bolzanu v únoru 1904, Crescentii bylo 24 let a Gustavu Becherovi 64 let. V roce 1911 prodal Gustav Becher svůj rodný dům U Tří skřivanů na Tržišti (dnes zde stojí Palác Atlantik) a ze získaných peněz financoval stav-bu rodinné vily v rozrůstající se karlovarské luxusní vilové čtvrti Westend. Manželství Gustava a Crescentie Becherových však zůstalo bezdětné.6

Zlatá medaile z Vídně 1894 a z Budapešti 1903

Erb rodiny Becherů

Gustav Becher Crescentia BecherVila Becher, zastavovací plán, K. Heller 1912

stavbou.7 Stavební práce totiž mohly být v lázeňském městě prováděny pouze v podzimním a zimním období, aby nerušily lázeňskou sezónu. Objekt byl do-končen v následujícím roce 1914. Kolaudace proběhla 23. května 1914.

Objekt má dvě nadzemní podlaží s obytným podkrovím v mansardové střeše. Celková kompozice s asymetricky umístěnou věží v nároží a sklad-bou jednotlivých hmot sleduje oblíbené stylové pojetí italizujících vil, od 80. let 19. století rozvíjené v lázeňském prostředí Karlových Varů. Této kon-cepci odpovídal i vstup, podle původního projektu navržený do klasické arkádové lodžie, portiku, nesoucí terásku a částečně ustupující z východ-ního průčelí. Další vzdušná lodžie měla krýt vstup do zahrady v patě věže. Motiv válcové věže, která je završena osmibokým vyhlídkovým belvedé-rem, organicky odkazuje ke stejným zdrojům jako Vila Chopin (Villa Schäf-fler) z roku 1895, od vídeňské architektonické kanceláře Fellner a Helmer. Pravidelné seskupení hmot a zaoblené rizality zimní zahrady a salónu, vystupující z hmoty stavby, představují motivy tehdy módního Anglického domu (Englisch Haus), šířící se především v německy hovořících zemích. Svými neopalladiánskými motivy navazují v mnohém na antikizující sché-mata. Naproti tomu užití jemně barokizujících detailů s karnýzovými štíty a dominantní mansardová střecha jsou inspirovány francouzskými vzory. Dodávají stavbě moderní dynamismus. Kompozice vnitřního uspořádání vychází z atriového řešení se střední halou, v obou podlažích otevřenou galeriemi a osvětlovanou vrchním světlíkem vystupujícím z roviny střechy. Dispozice tedy čerpá stále z klasických italských či francouzských principů středové dvorany s obíhající koridorovou (původně ochozovou) chodbou. Je to paralela k antickému Vitruviovu Etruskému atriu (Atrium tuscani-cum – Atrium impluviatum), zvednutím středového compluvia ve střešní rovině pak k Atriu displuviatum. V duchu nové klasiky vracející se opět k antickým motivům nesměla ve středobodu haly chybět drobná fontán-ka, evokující antické impluviatum. Zobytněním střední haly, do níž vede přímé široké schodiště, však již Karl Heller nezastřeně rozvinul dispozici typu „cottage“, oblíbenou v anglosaském prostředí.

V září 1912 zpracoval známý karlovarský architekt Karl Heller projekt novostav-by. Stavba byla následně 8. listopadu 1912 povolena. Částečně přepracovaný projekt z ledna 1913 byl 15. února 1913 schválen a poté se ihned začalo se

Vila Becher, pohledy severní a západní, K. Heller, září 1912 Vila Becher, pohledy jižní a východní, K. Heller, září 1912

Karlovy Vary - Vila Becher, pohled jihovýchodní, 20. léta 20. stol.

stavbou.7 Stavební práce totiž mohly být v lázeňském městě prováděny pouze v podzimním a zimním období, aby nerušily lázeňskou sezónu. Objekt byl do-končen v následujícím roce 1914. Kolaudace proběhla 23. května 1914.

Objekt má dvě nadzemní podlaží s obytným podkrovím v mansardové střeše. Celková kompozice s asymetricky umístěnou věží v nároží a sklad-bou jednotlivých hmot sleduje oblíbené stylové pojetí italizujících vil, od 80. let 19. století rozvíjené v lázeňském prostředí Karlových Varů. Této kon-cepci odpovídal i vstup, podle původního projektu navržený do klasické arkádové lodžie, portiku, nesoucí terásku a částečně ustupující z východ-ního průčelí. Další vzdušná lodžie měla krýt vstup do zahrady v patě věže. Motiv válcové věže, která je završena osmibokým vyhlídkovým belvedé-rem, organicky odkazuje ke stejným zdrojům jako Vila Chopin (Villa Schäf-fler) z roku 1895, od vídeňské architektonické kanceláře Fellner a Helmer. Pravidelné seskupení hmot a zaoblené rizality zimní zahrady a salónu, vystupující z hmoty stavby, představují motivy tehdy módního Anglického domu (Englisch Haus), šířící se především v německy hovořících zemích. Svými neopalladiánskými motivy navazují v mnohém na antikizující sché-mata. Naproti tomu užití jemně barokizujících detailů s karnýzovými štíty a dominantní mansardová střecha jsou inspirovány francouzskými vzory. Dodávají stavbě moderní dynamismus. Kompozice vnitřního uspořádání vychází z atriového řešení se střední halou, v obou podlažích otevřenou galeriemi a osvětlovanou vrchním světlíkem vystupujícím z roviny střechy. Dispozice tedy čerpá stále z klasických italských či francouzských principů středové dvorany s obíhající koridorovou (původně ochozovou) chodbou. Je to paralela k antickému Vitruviovu Etruskému atriu (Atrium tuscani-cum – Atrium impluviatum), zvednutím středového compluvia ve střešní rovině pak k Atriu displuviatum. V duchu nové klasiky vracející se opět k antickým motivům nesměla ve středobodu haly chybět drobná fontán-ka, evokující antické impluviatum. Zobytněním střední haly, do níž vede přímé široké schodiště, však již Karl Heller nezastřeně rozvinul dispozici typu „cottage“, oblíbenou v anglosaském prostředí.

V září 1912 zpracoval známý karlovarský architekt Karl Heller projekt novostav-by. Stavba byla následně 8. listopadu 1912 povolena. Částečně přepracovaný projekt z ledna 1913 byl 15. února 1913 schválen a poté se ihned začalo se

Vila Becher, pohledy severní a západní, K. Heller, září 1912 Vila Becher, pohledy jižní a východní, K. Heller, září 1912

Karlovy Vary - Vila Becher, pohled jihovýchodní, 20. léta 20. stol.

Englisch Haus - Villa Geiger, Schwarz, A. Froelich, Charlottenburg 1909

Denton Hall - Grantham, salon, Arthur W. Blomfield, 1884

Atrium impluviatum a Atrium displuviatum

Vila Becher, řez, K.Heller, září 1912

Denton Hall - Grantham, salon, Arthur W. Blomfield, 1884

Atrium impluviatum a Atrium displuviatum

Vila Becher, řez, K.Heller, září 1912

Objekt byl řešen jako rodinný pa-lác - Palais Be-cher, s komfort-ním vybavením. V suterénu domu se nacházela prá-delna, žehlírna, kotelna s prosto-rem pro ulože-ní koksu a také byt domovníka s jedním poko-jem a kuchyní. Ve zvýšeném přízemí byl salón, přijíma-cí pokoj, jídelna s arkýřem a zimní zahradou, kuchy-ně s přípravnou a spíž. Nechyběla zde ani koupelna s toaletní míst-ností pro garde-robu, šatna a zá-chod. V prvém patře pak bylo obytné apartmá s ložnicí a čtyřmi pokoji pro hosty, lázeň s toaletou a dva záchody. V podkroví pak byl ještě pokoj pro hosty a ko-mory. Konstrukce zdí byly klasické cihelné, již dopl-něné betonovými dílci. Zastropení bylo provedeno ze segmentových cihelných klenbi-ček osazovaných na železné tra-verzy spojované nýtováním. Ve-stavěný dřevěný nábytek zhotovila firma Vereinigte Werkstatten für Kunstgewerbe, Viktoriastrasse 5/7, Dres-den-Altstadt. Centrální topení na kvalitní koks dodala firma „Deco“ a.s., G. Helbling & Comp. Berlin–Küssnacht–Zürich.

Vila Becher, suterén, K. Heller, červen 1913

Vila Becher, 1.patro, K. Heller, červen 1913

Vila Becher, přízemí, K. Heller, červen 1913

Objekt byl řešen jako rodinný pa-lác - Palais Be-cher, s komfort-ním vybavením. V suterénu domu se nacházela prá-delna, žehlírna, kotelna s prosto-rem pro ulože-ní koksu a také byt domovníka s jedním poko-jem a kuchyní. Ve zvýšeném přízemí byl salón, přijíma-cí pokoj, jídelna s arkýřem a zimní zahradou, kuchy-ně s přípravnou a spíž. Nechyběla zde ani koupelna s toaletní míst-ností pro garde-robu, šatna a zá-chod. V prvém patře pak bylo obytné apartmá s ložnicí a čtyřmi pokoji pro hosty, lázeň s toaletou a dva záchody. V podkroví pak byl ještě pokoj pro hosty a ko-mory. Konstrukce zdí byly klasické cihelné, již dopl-něné betonovými dílci. Zastropení bylo provedeno ze segmentových cihelných klenbi-ček osazovaných na železné tra-verzy spojované nýtováním. Ve-stavěný dřevěný nábytek zhotovila firma Vereinigte Werkstatten für Kunstgewerbe, Viktoriastrasse 5/7, Dres-den-Altstadt. Centrální topení na kvalitní koks dodala firma „Deco“ a.s., G. Helbling & Comp. Berlin–Küssnacht–Zürich.

Vila Becher, suterén, K. Heller, červen 1913

Vila Becher, přízemí, K. Heller, červen 1913

a k postupnému odcizování a vandalskému ničení cenných částí dochova-ného mobiliáře. Přestavba tak nabrala zcela devastující charakter. Po jejím následném zastavení docházelo k dalšímu chátrání objektu. Vilu Becher zachránil až převod Ministerstva školství České republiky do majetku Kar-lovarského kraje, v rámci směny za jinou nemovitost v Karlových Varech. Pozemky kolem vily patřily městu Karlovy Vary, které je Karlovarskému kraji prodalo v roce 2006. K hledání nové duchovní náplně Vily Becher přistupovala Rada Karlo-varského kraje velmi odpovědně. Po období konzultací a jednání, kdy se hledalo nové využití objektu, se představitelé kraje shodli na tom, že hod-nota objektu i samotné jméno Becher, které je s touto vilou spjato, před-určují objekt pro využití v oblasti kultury a umění. Pro vysokou architek-tonickou a umělecko-historickou hodnotu objektu bylo pro Vilu Becher navrženo nové využití jako polyfunkční centrum pro mladé výtvarníky se zaměřením na činnost vzdělávací, výstavní, uměleckou, reprezentační a ubytovací. Pro tyto zvolené činnosti je objekt vhodný vzhledem k ar-chitektonickému ztvárnění, situováním v území, možností využití rozsáhlé zahrady kolem vily a především stávající dispozicí – rozmanitostí a varia-bilitou interiérových prostor. Hlavním cílem rekonstrukce Vily Becher tak byla přeměna cenného, ale nevyužívaného objektu na interaktivní gale-rii, za účelem podpory cestovního ruchu v Karlovarském kraji.8 Projekt přestavby vypracovala Projekční kancelář spolupracovníků Karlovy Vary, generálním projektantem byl Ing. arch. Miloslav Bokota, projekt interiéru zpracovali Ing. arch Michal Karas a arch. Jiří Hájek, parkové úpravy Ing. Zuzana Macešková. Rekonstrukce stavby Interaktivní galerie – Becherova 8

Vilu obklopovala zahrada s přírodně krajinářskou úpravou a letním lou-bím. V druhé polovině roku 1914 byl ještě v severozápadní části pozemku vybudován drobný objekt garáží s jemnou mansardovou střechou. Ob-vodové stěny byly pokryty po francouzském způsobu dřevěnými treláže-mi s popínavou zelení. Uprostřed garáží byla provedena montážní jáma a vedle garáže zásobník na benzín.

Gustav Becher zemřel 19. února 1921. Rodinnou vilu Becherů poté získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu / Verein für chemische und metal-lurgische Production z Ústí nad Labem. Nadále však byl objekt nazýván Vilou Becher. V roce 1928 vestavěl Spolek pro chemickou a hutní výrobu do suterénu vily vinný sklep, který navrhl karlovarský stavitel Fridrich Seitz. Dále byla upravena benzínová nádrž vedle garáže v zahradě. Betonářské práce prováděla karlovarská filiálka známé firmy Pittel & Brausewetter. Za druhé světové války bylo ve vile Gustava Bechera umístěno krajské velitelství SS. Toto tragické období připomněl znak SS, který byl nalezen při poslední rekonstrukci ve štítu vstupního vestibulu (znak byl zakonzer-vován a ponechán na místě jako výmluvný doklad své doby).Po roce 1945 byla Vila Becher znárodněna. Od roku 1951 do roku 1987 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. Poté byla delší dobu uzavřena. Ve druhé polovině 90. let 20. století přikročil Školský úřad Karlovy Vary, v je-hož majetku se tehdy dům nacházel, k zahájení přestavby objektu na hudební školu. Tato přestavba však byla realizována značně nárazově, s problematickými zásahy do stavební substance i původního mobiliáře domu. V této době také docházelo k opakovanému vykrádání objektu

Vila Becher, garáž, K. Heller, říjen 1912 Vila Becher, garáž, K. Heller, únor 1914

a k postupnému odcizování a vandalskému ničení cenných částí dochova-ného mobiliáře. Přestavba tak nabrala zcela devastující charakter. Po jejím následném zastavení docházelo k dalšímu chátrání objektu. Vilu Becher zachránil až převod Ministerstva školství České republiky do majetku Kar-lovarského kraje, v rámci směny za jinou nemovitost v Karlových Varech. Pozemky kolem vily patřily městu Karlovy Vary, které je Karlovarskému kraji prodalo v roce 2006. K hledání nové duchovní náplně Vily Becher přistupovala Rada Karlo-varského kraje velmi odpovědně. Po období konzultací a jednání, kdy se hledalo nové využití objektu, se představitelé kraje shodli na tom, že hod-nota objektu i samotné jméno Becher, které je s touto vilou spjato, před-určují objekt pro využití v oblasti kultury a umění. Pro vysokou architek-tonickou a umělecko-historickou hodnotu objektu bylo pro Vilu Becher navrženo nové využití jako polyfunkční centrum pro mladé výtvarníky se zaměřením na činnost vzdělávací, výstavní, uměleckou, reprezentační a ubytovací. Pro tyto zvolené činnosti je objekt vhodný vzhledem k ar-chitektonickému ztvárnění, situováním v území, možností využití rozsáhlé zahrady kolem vily a především stávající dispozicí – rozmanitostí a varia-bilitou interiérových prostor. Hlavním cílem rekonstrukce Vily Becher tak byla přeměna cenného, ale nevyužívaného objektu na interaktivní gale-rii, za účelem podpory cestovního ruchu v Karlovarském kraji.8 Projekt přestavby vypracovala Projekční kancelář spolupracovníků Karlovy Vary, generálním projektantem byl Ing. arch. Miloslav Bokota, projekt interiéru zpracovali Ing. arch Michal Karas a arch. Jiří Hájek, parkové úpravy Ing. Zuzana Macešková. Rekonstrukce stavby Interaktivní galerie – Becherova 8

Vilu obklopovala zahrada s přírodně krajinářskou úpravou a letním lou-bím. V druhé polovině roku 1914 byl ještě v severozápadní části pozemku vybudován drobný objekt garáží s jemnou mansardovou střechou. Ob-vodové stěny byly pokryty po francouzském způsobu dřevěnými treláže-mi s popínavou zelení. Uprostřed garáží byla provedena montážní jáma a vedle garáže zásobník na benzín.

Gustav Becher zemřel 19. února 1921. Rodinnou vilu Becherů poté získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu / Verein für chemische und metal-lurgische Production z Ústí nad Labem. Nadále však byl objekt nazýván Vilou Becher. V roce 1928 vestavěl Spolek pro chemickou a hutní výrobu do suterénu vily vinný sklep, který navrhl karlovarský stavitel Fridrich Seitz. Dále byla upravena benzínová nádrž vedle garáže v zahradě. Betonářské práce prováděla karlovarská filiálka známé firmy Pittel & Brausewetter. Za druhé světové války bylo ve vile Gustava Bechera umístěno krajské velitelství SS. Toto tragické období připomněl znak SS, který byl nalezen při poslední rekonstrukci ve štítu vstupního vestibulu (znak byl zakonzer-vován a ponechán na místě jako výmluvný doklad své doby).Po roce 1945 byla Vila Becher znárodněna. Od roku 1951 do roku 1987 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. Poté byla delší dobu uzavřena. Ve druhé polovině 90. let 20. století přikročil Školský úřad Karlovy Vary, v je-hož majetku se tehdy dům nacházel, k zahájení přestavby objektu na hudební školu. Tato přestavba však byla realizována značně nárazově, s problematickými zásahy do stavební substance i původního mobiliáře domu. V této době také docházelo k opakovanému vykrádání objektu

Vila Becher, garáž, K. Heller, říjen 1912 Vila Becher, garáž, K. Heller, únor 1914

ního průčelí ve formě přístavku s karnýzovým štítem, ozdobeným na vrcho-lovém klenáku dekorativní koulí, (stejným, jaké nesou i střední rizality). Hlavní vstup byl situován do severního průčelí a tvoří jej široký otvor, do kterého jsou osazeny původní zrestaurované prosklené dveře z mořeného dubu s fazetova-nými skly a doplněné tordovanými dříky sloupků. Tento hlavní reprezentační vstup byl kryt mohutnou mansardovou markýzou, která vytvářela mimořádně monumentální entrée. Vedle hlavního vstupu se nachází i vstup provozní s jed-nokřídlými dveřmi, který vede na postranní provozní schodiště.

vila byla zahájena 6. listopadu 2009. Stavební práce provedlo sdružení THERMIA-BAU, a. s., restaurátorské práce prováděla renomovaná restau-rátorská společnost GEMA ART GROUP, a. s., Praha.9 Náročné restaurování Vily Becher bylo dokončeno v polovině roku 2011. Dům umění Becherova vila ve správě Galerie umění Karlovy Vary dnes již vstřícně otvírá své brány široké veřejnosti.

Průvodce BecHerovou vILou

Vila Becher, dnes „dům umění Becherova vila“, je situována v horní části třídy Krále Jiřího. Objekt je i se zahradou součástí památkově chráněného území, navíc je zapsanou nemovitou kulturní památkou. Jedná se o vilu, solitérní stavbu, která zcela zapadá do prostředí honosné vilové čtvrti Karlových Varů, zvané Westend.

ExtERIéR

Jednopatrový objekt s obytným podkrovím byl postaven na vcelku pravidel-ném čtvercovém půdorysu, z něhož vystupují střední rizality završené karný-zovými štíty s dekorativními koulemi (čučkami) ve vrcholu a oblé tvary salónu a zimní zahrady. Do styku východního a jižního traktu je vetknuta válcová věž vrcholící osmibokým nástavcem s vyhlídkovým belvedérem a zastřešená os-mibokou jehlancovou stříškou. V přízemí je k věži přimknut čtvrtkruhový rizalit prolomený trojicí vysokých arkádových oken, ukončený teráskou. K němu se přimyká dvouramenné schodiště se vstupem do zahrady. Původní vstup do domu byl oproti prvotnímu návrhu vysunut do líce východ-9

Vila Becher, jihovýchodní nároží

Vila Becher, severovýchodní nároží

Vila Becher, východní průčelí

ního průčelí ve formě přístavku s karnýzovým štítem, ozdobeným na vrcho-lovém klenáku dekorativní koulí, (stejným, jaké nesou i střední rizality). Hlavní vstup byl situován do severního průčelí a tvoří jej široký otvor, do kterého jsou osazeny původní zrestaurované prosklené dveře z mořeného dubu s fazetova-nými skly a doplněné tordovanými dříky sloupků. Tento hlavní reprezentační vstup byl kryt mohutnou mansardovou markýzou, která vytvářela mimořádně monumentální entrée. Vedle hlavního vstupu se nachází i vstup provozní s jed-nokřídlými dveřmi, který vede na postranní provozní schodiště.

vila byla zahájena 6. listopadu 2009. Stavební práce provedlo sdružení THERMIA-BAU, a. s., restaurátorské práce prováděla renomovaná restau-rátorská společnost GEMA ART GROUP, a. s., Praha.9 Náročné restaurování Vily Becher bylo dokončeno v polovině roku 2011. Dům umění Becherova vila ve správě Galerie umění Karlovy Vary dnes již vstřícně otvírá své brány široké veřejnosti.

Průvodce BecHerovou vILou

Vila Becher, dnes „dům umění Becherova vila“, je situována v horní části třídy Krále Jiřího. Objekt je i se zahradou součástí památkově chráněného území, navíc je zapsanou nemovitou kulturní památkou. Jedná se o vilu, solitérní stavbu, která zcela zapadá do prostředí honosné vilové čtvrti Karlových Varů, zvané Westend.

ExtERIéR

Jednopatrový objekt s obytným podkrovím byl postaven na vcelku pravidel-ném čtvercovém půdorysu, z něhož vystupují střední rizality završené karný-zovými štíty s dekorativními koulemi (čučkami) ve vrcholu a oblé tvary salónu a zimní zahrady. Do styku východního a jižního traktu je vetknuta válcová věž vrcholící osmibokým nástavcem s vyhlídkovým belvedérem a zastřešená os-mibokou jehlancovou stříškou. V přízemí je k věži přimknut čtvrtkruhový rizalit prolomený trojicí vysokých arkádových oken, ukončený teráskou. K němu se přimyká dvouramenné schodiště se vstupem do zahrady. Původní vstup do domu byl oproti prvotnímu návrhu vysunut do líce východ-9

Vila Becher, jihovýchodní nároží

Vila Becher, severovýchodní nároží

Vila Becher, východní průčelí

staurovány. Repa-sovány byly rovněž původní dřevěné výplně oken, čle-něné podle ang-lického způsobu do drobnějších ta-bulek. V původním vstupním vestibu-lu, zimní zahradě a v prostoru vel-kého schodiště se zachovaly a byly zrestaurovány jem-ně probarvované vitráže. Původně se na balkónech a te-rasách uplatňovaly jako dekorace také tvarované dřeviny.

Obvodový plášť ob-jektu byl v duchu rané moderny velice střídmý. Sokl byl pro-veden z kyklopského zdiva, tedy z pískov-cových neomítnutých kvádrů, které tvoří mohutnou podnož budovy. Plocha fasády byla opatřena tvrdou šlechtěnou omítkou, tzv. teracovou omít-kou, imitující kámen, včetně řemeslného opracování povrchu pemrlováním a šalíro-váním (typickými zá-seky hran na způsob kamenicky opraco-vaného zdiva). Při re-staurování původních omítek bylo zjištěno, že materiál použitý k omítnutí obsaho-val mramorovou drť. Původní omítky byly citlivě opraveny a do-plněny s retuší v bar-vě evokující přírodní pískovec. Výraznější prvky architektonic-kého členění fasády představovaly pouze mělké lisény na nároží rizalitů, arkády v ob-lých rizalitech a profi-lované římsy. Zajíma-vým architektonickým detailem je uplatnění kapek (guttae), které obvykle doprováze-jí triglyfy, zde jsou ovšem v ose arkád samotné, bez triglyfů. Výrazným členicím prvkem jinak plošně provedené fasády se staly vpadlé, slepé zá-klenky oken v patře a žaluziové okenice opatřené zeleným nátěrem. Podle dochovaných archivních materiálů lze soudit, že okenice nebyly na všech oknech, ale pouze na třinácti oknech, v přízemí i patře. Zajímavým a dnes již velice cenným technickým prvkem byly výsuvné venkovní rolety, které se obsluhovaly z interiéru a při vysunování se stáčely do obdélných schrá-nek nad okny v interiéru. I ty se zachovaly původní a z větší části byly re-

Vila Becher, hlavní reprezentační vstup v severním průčelí

Vila Becher, vstupní dveře

Vila Becher, původní vstup

Vila Becher, žaluziové okenice

staurovány. Repa-sovány byly rovněž původní dřevěné výplně oken, čle-něné podle ang-lického způsobu do drobnějších ta-bulek. V původním vstupním vestibu-lu, zimní zahradě a v prostoru vel-kého schodiště se zachovaly a byly zrestaurovány jem-ně probarvované vitráže. Původně se na balkónech a te-rasách uplatňovaly jako dekorace také tvarované dřeviny.

Obvodový plášť ob-jektu byl v duchu rané moderny velice střídmý. Sokl byl pro-veden z kyklopského zdiva, tedy z pískov-cových neomítnutých kvádrů, které tvoří mohutnou podnož budovy. Plocha fasády byla opatřena tvrdou šlechtěnou omítkou, tzv. teracovou omít-kou, imitující kámen, včetně řemeslného opracování povrchu pemrlováním a šalíro-váním (typickými zá-seky hran na způsob kamenicky opraco-vaného zdiva). Při re-staurování původních omítek bylo zjištěno, že materiál použitý k omítnutí obsaho-val mramorovou drť. Původní omítky byly citlivě opraveny a do-plněny s retuší v bar-vě evokující přírodní pískovec. Výraznější prvky architektonic-kého členění fasády představovaly pouze mělké lisény na nároží rizalitů, arkády v ob-lých rizalitech a profi-lované římsy. Zajíma-vým architektonickým detailem je uplatnění kapek (guttae), které obvykle doprováze-jí triglyfy, zde jsou ovšem v ose arkád samotné, bez triglyfů. Výrazným členicím prvkem jinak plošně provedené fasády se staly vpadlé, slepé zá-klenky oken v patře a žaluziové okenice opatřené zeleným nátěrem. Podle dochovaných archivních materiálů lze soudit, že okenice nebyly na všech oknech, ale pouze na třinácti oknech, v přízemí i patře. Zajímavým a dnes již velice cenným technickým prvkem byly výsuvné venkovní rolety, které se obsluhovaly z interiéru a při vysunování se stáčely do obdélných schrá-nek nad okny v interiéru. I ty se zachovaly původní a z větší části byly re-

Vila Becher, hlavní reprezentační vstup v severním průčelí

Vila Becher, vstupní dveře

Vila Becher, původní vstup

Vila Becher, žaluziové okenice

Střecha je man-sardová, jež u m o ž ň o va l a vložení dalšího obytného pro-storu, s vrcho-lovým světlí-kem. Střešní ro-vinu člení vedle štítů rizalitů vikýře ukonče-né půlkruhem i segmentem, jejichž archivol-ta je lemována prof i lovanou římsou s vo-lutami a dopl-něná čučkami. Původně byla střecha kryta pálenou kry-tinou, dnešní krytina z mě-děného plechu byla položena při rekonstruk-ci v 90. letech 20. století.Vila Becher, detail karnýzového štítu původního vstupu

Vila Becher, detail fasády

Vila Becher, rizalit v podvěží

Vila Becher, detail kapek na rizalitu

Vila Becher, západní, zahradní průčelí

Střecha je man-sardová, jež u m o ž ň o va l a vložení dalšího obytného pro-storu, s vrcho-lovým světlí-kem. Střešní ro-vinu člení vedle štítů rizalitů vikýře ukonče-né půlkruhem i segmentem, jejichž archivol-ta je lemována prof i lovanou římsou s vo-lutami a dopl-něná čučkami. Původně byla střecha kryta pálenou kry-tinou, dnešní krytina z mě-děného plechu byla položena při rekonstruk-ci v 90. letech 20. století.Vila Becher, detail karnýzového štítu původního vstupu

Vila Becher, detail fasády

Vila Becher, rizalit v podvěží

Vila Becher, detail kapek na rizalitu

Vila Becher, západní, zahradní průčelí

Vlevo od schodišťové haly je prostor původní-ho vstupního vestibulu s dochovanými dřevě-nými dveřmi proskle-nými fazetovými skly a obnovenou dřevěnou polygonální lucernou v nadsvětlíku. Okna mají zachovány jemné vitrá-že. Dnes je zde umís-těna pokladna galerie s šatnou.

IntERIéR

V interiéru Becherovy vily se dochovala řada umělecko-řemeslných prvků a architektonických detailů. Cílem obnovy byla záchrana a restaurování dochovaných historických prvků a v maximálně možné míře rehabilitace původního stavu z roku 1914.

Schodišťová hala

Do Vily Becher dnes vcházíme hlavním vstupem v severním průčelí, kry-tým obnovenou markýzou. Ocitáme se rovnou ve schodišťové hale před mohutným, trojramenným reprezentačním schodištěm, které je řešeno jako visuté, samonosné. Schodišťové stupně s ladnými křivkami jsou zho-tovené ze světlého vápence, stejně jako obklad soklové části vestibulu. Železné zábradlí jednoduchých tvarů z tyčoviny, doplněné čabrakovými motivy, bylo pozlacené 24karátovým plátkovým zlatem. Schodišťová hala je prosvětlena velkým oknem členěným do devíti polí s půvabnými vitrá-žemi oblíbených routových vzorů.

Vila Becher, schodišťová hala

Vila Becher, schodiště, vitráž Vila Becher, vitráž

Vila Becher, vitráž, detail

Vila Becher, původní vstupní vestibul

Vlevo od schodišťové haly je prostor původní-ho vstupního vestibulu s dochovanými dřevě-nými dveřmi proskle-nými fazetovými skly a obnovenou dřevěnou polygonální lucernou v nadsvětlíku. Okna mají zachovány jemné vitrá-že. Dnes je zde umís-těna pokladna galerie s šatnou.

IntERIéR

V interiéru Becherovy vily se dochovala řada umělecko-řemeslných prvků a architektonických detailů. Cílem obnovy byla záchrana a restaurování dochovaných historických prvků a v maximálně možné míře rehabilitace původního stavu z roku 1914.

Schodišťová hala

Do Vily Becher dnes vcházíme hlavním vstupem v severním průčelí, kry-tým obnovenou markýzou. Ocitáme se rovnou ve schodišťové hale před mohutným, trojramenným reprezentačním schodištěm, které je řešeno jako visuté, samonosné. Schodišťové stupně s ladnými křivkami jsou zho-tovené ze světlého vápence, stejně jako obklad soklové části vestibulu. Železné zábradlí jednoduchých tvarů z tyčoviny, doplněné čabrakovými motivy, bylo pozlacené 24karátovým plátkovým zlatem. Schodišťová hala je prosvětlena velkým oknem členěným do devíti polí s půvabnými vitrá-žemi oblíbených routových vzorů.

Vila Becher, schodišťová hala

Vila Becher, schodiště, vitráž Vila Becher, vitráž

Vila Becher, vitráž, detail

Vila Becher, původní vstupní vestibul

kolem centrální plochy. Na dominantní stěně proti vstupu ze schodiště je dvojice vstupů do jídelny ukončená supraportou, dřevěnou profilovanou římsou se zubořezem. Do středu stěny byla vložena fontána s barevnou mozaikou v odstínu blankytné modré a zlaté s routovými motivy. Fontána byla zasazená do plochy obložené černým mramorem. Její přesná podo-ba se ale bohužel nedochovala.

Vpravo od hlavního schodiště se nachází drobné provozní schodiště, kte-ré vede ze suterénu až do třetího nadzemního podlaží. Schodišťové stup-ně provedené z hrubozrnné žuly jsou zasazeny do plné vřetenové zdi.

Přízemí - exPozIce

Do haly, která je centrem celého objektu, se vstupuje kyvnými dveřmi v mohutné dřevěné stěně. Ta je provedena z mořeného dubu a proskle-na po anglickém způsobu menšími tabulkami s fazetovaným sklem. Do středního dílu nadsvětlíku je vsazen dekorativní motiv čtyřlistu s medai-lónem. Obdobná dřevěná stěna v patře již byla opatřena nátěrem v bílém tónu a opticky tak symbolizovala jinou funkci prvního patra oproti spole-čensky přístupnému přízemí.Hala je v obou podlažích otevřena galeriemi a na způsob atria osvětlová-na imaginárním světlem přicházejícím z vrchu, ze střešního světlíku. Strop haly v přízemí je řešen jako kazetový, dřevěné profilované lišty vytvářejí drobné kazety v evokaci anglického či japonizujícího prostředí. Ze střední haly jsou přístupné jednotlivé místnosti, symetricky rozmístěné

Vila Becher, lucerna vítající návštěvníky ve vestibulu

Vila Becher, provozní schodiště

Vila Becher, přízemí, vstup do haly

Vila Becher, hala v přízemí

kolem centrální plochy. Na dominantní stěně proti vstupu ze schodiště je dvojice vstupů do jídelny ukončená supraportou, dřevěnou profilovanou římsou se zubořezem. Do středu stěny byla vložena fontána s barevnou mozaikou v odstínu blankytné modré a zlaté s routovými motivy. Fontána byla zasazená do plochy obložené černým mramorem. Její přesná podo-ba se ale bohužel nedochovala.

Vpravo od hlavního schodiště se nachází drobné provozní schodiště, kte-ré vede ze suterénu až do třetího nadzemního podlaží. Schodišťové stup-ně provedené z hrubozrnné žuly jsou zasazeny do plné vřetenové zdi.

Přízemí - exPozIce

Do haly, která je centrem celého objektu, se vstupuje kyvnými dveřmi v mohutné dřevěné stěně. Ta je provedena z mořeného dubu a proskle-na po anglickém způsobu menšími tabulkami s fazetovaným sklem. Do středního dílu nadsvětlíku je vsazen dekorativní motiv čtyřlistu s medai-lónem. Obdobná dřevěná stěna v patře již byla opatřena nátěrem v bílém tónu a opticky tak symbolizovala jinou funkci prvního patra oproti spole-čensky přístupnému přízemí.Hala je v obou podlažích otevřena galeriemi a na způsob atria osvětlová-na imaginárním světlem přicházejícím z vrchu, ze střešního světlíku. Strop haly v přízemí je řešen jako kazetový, dřevěné profilované lišty vytvářejí drobné kazety v evokaci anglického či japonizujícího prostředí. Ze střední haly jsou přístupné jednotlivé místnosti, symetricky rozmístěné

Vila Becher, lucerna vítající návštěvníky ve vestibulu

Vila Becher, provozní schodiště

Vila Becher, přízemí, vstup do haly

Vila Becher, hala v přízemí

Jídelna Se zimní zahradou – víceúčelový Sál

Obytný pokoj, dnešní salónek, je shrnovací dřevěnou stěnou přístupný společně s velkým prostorem původní jídelny. Zde se rodina Becherů scházela kolem velkého dubového stolu situovaného uprostřed místnosti. Stěny byly obloženy dřevěným mořeným táflováním a vestavěným nábyt-kem, příborníkem. Nábytková sestava byla poničena, zachovala se pou-ze spodní konzolová římsa a pilastry oddělující jídelnu od zimní zahrady v navazujícím půlkruhovém rizalitu. V jižní části je prostor jídelny otevřen do obdélného rizalitu, označovaného dobově jako arkýř. Vstup do arkýře je vydělen segmentovým obloukem s dřevěným deštěním a pilastry, pů-vodně vynášeným širokými konzolami, které můžeme spatřit u pilastrů zimní zahrady. Celý prostor arkýře býval pojednán iluzivním táflováním (malba přírodního mořeného dřeva).

Salón – zaSedací míStnoSt

Ve východním traktu, vlevo od střední haly, se nachází zasedací místnost, která původně sloužila jako salón, kde se přijímaly návštěvy. Místnost se otevírá do zahrady velkým segmentově vyklenutým rizalitem a je pro-světlena trojicí vysokých arkádových otvorů se středním vstupem na te-rasu. Původní výplně jsou zarámovány dřevěným kazetovaným deštěním ve formě pilastrů, původně se zlacením vnitřních profilů. K salónu byla připojena šatna, toaletní místnost a WC.

obytný pokoJ – Salónek

Na salón navazoval původně obytný pokoj se čtvrtkruhovým rizalitem, prolomeným trojicí vysokých arkádových oken. Dnes slouží prostor jako salónek. Strop pokoje je řešen jako kazetový, čtvercové kazety jsou vyme-zeny profilovanými štukovými lištami a vše je ponecháno v čistém bílém tónu.

Vila Becher, strop haly

Vila Becher, salón

Vila Becher, strop v salónku

Vila Becher, průhled do jídelny

Jídelna Se zimní zahradou – víceúčelový Sál

Obytný pokoj, dnešní salónek, je shrnovací dřevěnou stěnou přístupný společně s velkým prostorem původní jídelny. Zde se rodina Becherů scházela kolem velkého dubového stolu situovaného uprostřed místnosti. Stěny byly obloženy dřevěným mořeným táflováním a vestavěným nábyt-kem, příborníkem. Nábytková sestava byla poničena, zachovala se pou-ze spodní konzolová římsa a pilastry oddělující jídelnu od zimní zahrady v navazujícím půlkruhovém rizalitu. V jižní části je prostor jídelny otevřen do obdélného rizalitu, označovaného dobově jako arkýř. Vstup do arkýře je vydělen segmentovým obloukem s dřevěným deštěním a pilastry, pů-vodně vynášeným širokými konzolami, které můžeme spatřit u pilastrů zimní zahrady. Celý prostor arkýře býval pojednán iluzivním táflováním (malba přírodního mořeného dřeva).

Salón – zaSedací míStnoSt

Ve východním traktu, vlevo od střední haly, se nachází zasedací místnost, která původně sloužila jako salón, kde se přijímaly návštěvy. Místnost se otevírá do zahrady velkým segmentově vyklenutým rizalitem a je pro-světlena trojicí vysokých arkádových otvorů se středním vstupem na te-rasu. Původní výplně jsou zarámovány dřevěným kazetovaným deštěním ve formě pilastrů, původně se zlacením vnitřních profilů. K salónu byla připojena šatna, toaletní místnost a WC.

obytný pokoJ – Salónek

Na salón navazoval původně obytný pokoj se čtvrtkruhovým rizalitem, prolomeným trojicí vysokých arkádových oken. Dnes slouží prostor jako salónek. Strop pokoje je řešen jako kazetový, čtvercové kazety jsou vyme-zeny profilovanými štukovými lištami a vše je ponecháno v čistém bílém tónu.

Vila Becher, salón

Vila Becher, strop v salónku

Vila Becher, průhled do jídelny

Jídelna byla zastropena dřevěnou valenou (segmentovou) klenbou, která byla omítnuta a členěna sítí kvadrilobů v iluzi kazetování. Nad vstupem z haly si můžeme povšimnout trojice otvorů, které kryje mřížka. Je to důmyslný systém původního větrání - ventilačního systému objektu. Na segmentovém oblouku zimní zahrady se zachovala malba s kazetováním a rostlinnými motivy. Zimní zahrada je prosvětlena vysokými arkádovými okny, která mají zachovány jemné vitráže se žlutými terčíky.

přípravna a kuchyně - šatny

K jídelně byla původně v západním traktu připojena drobná přípravna a kuchyně se spíží. Dnes se v těchto prostorách nacházejí šatny. Do pro-storu původního provozního WC byl vestavěn výtah, který ve vile nebyl kupodivu původně instalován, ač se jinde ve své době běžně zřizoval.

Suterén – ateLIéry a díLny

Původně se v suterénu nacházely provozní místnosti – prádelna, žehlírna, kotelna a byt domovníka s malou kuchyní. Později zde byl vestavěn i vin-ný sklípek, který se ale bohužel do současnosti nezachoval. V současné době slouží suterénní prostory pro vlastní výtvarnické aktivity návštěv-níků. Dvě místnosti jsou řešeny alternativně jako grafický nebo malířský ateliér a kreslírna, resp. počítačové ministudio, dále se zde nachází kera-mická dílna s vypalovací pecí, knihovna a nezbytné zázemí.

Vila Becher, pohled do arkýře

Vila Becher, jídelna před restaurováním

Vila Becher, jídelna po restaurování

Vila Becher, malovaný pás v jídelně

Vila Becher, pohled z jídelny do haly

Jídelna byla zastropena dřevěnou valenou (segmentovou) klenbou, která byla omítnuta a členěna sítí kvadrilobů v iluzi kazetování. Nad vstupem z haly si můžeme povšimnout trojice otvorů, které kryje mřížka. Je to důmyslný systém původního větrání - ventilačního systému objektu. Na segmentovém oblouku zimní zahrady se zachovala malba s kazetováním a rostlinnými motivy. Zimní zahrada je prosvětlena vysokými arkádovými okny, která mají zachovány jemné vitráže se žlutými terčíky.

přípravna a kuchyně - šatny

K jídelně byla původně v západním traktu připojena drobná přípravna a kuchyně se spíží. Dnes se v těchto prostorách nacházejí šatny. Do pro-storu původního provozního WC byl vestavěn výtah, který ve vile nebyl kupodivu původně instalován, ač se jinde ve své době běžně zřizoval.

Suterén – ateLIéry a díLny

Původně se v suterénu nacházely provozní místnosti – prádelna, žehlírna, kotelna a byt domovníka s malou kuchyní. Později zde byl vestavěn i vin-ný sklípek, který se ale bohužel do současnosti nezachoval. V současné době slouží suterénní prostory pro vlastní výtvarnické aktivity návštěv-níků. Dvě místnosti jsou řešeny alternativně jako grafický nebo malířský ateliér a kreslírna, resp. počítačové ministudio, dále se zde nachází kera-mická dílna s vypalovací pecí, knihovna a nezbytné zázemí.

Vila Becher, pohled do arkýře

Vila Becher, jídelna před restaurováním

Vila Becher, jídelna po restaurování

Vila Becher, malovaný pás v jídelně

Vila Becher, pohled z jídelny do haly

s drobnou mozaikou tvořenou z kostiček z drtě béžové, bílé a černé barvy. Strop galerie, otevřené do druhého patra, je pojednán malbou v evokaci kazetového členění se stylizovanými růžicemi.

1. Patro – výStavní ProStory

V centru dispozice je otevřená galerie střední haly, která je jednou z nej-cennějších prostor v objektu. Stěny ochozové galerie byly pojednány v zeleném nátěru s černým rámováním podpořeným bílými lemy. Ve vlysu pod stropem se zachovaly nástěnné malby s antikizujícími motivy, figurál-ními, zoomorfními, florálními i geometrickými. Je zde patrná snaha o ilu-zi maleb pompejského typu, provedených temperou až s překvapivou sytostí barev. Malby patří k cenné ukázce výtvarného umění na rozhraní pozdní secese a nadcházejícího art deco. Jejich umělecko-historická hod-nota je značně vysoká. Jedná se takřka o poslední takovouto nástěnnou malbu z počátku 20. století v Karlových Varech. Podlahu tvoří lité teraco

Vila Becher, suterén

Vila Becher, hala před restaurováním

Vila Becher, hala, malby před restaurováním

Vila Becher, vstup do haly v 1. patře

s drobnou mozaikou tvořenou z kostiček z drtě béžové, bílé a černé barvy. Strop galerie, otevřené do druhého patra, je pojednán malbou v evokaci kazetového členění se stylizovanými růžicemi.

1. Patro – výStavní ProStory

V centru dispozice je otevřená galerie střední haly, která je jednou z nej-cennějších prostor v objektu. Stěny ochozové galerie byly pojednány v zeleném nátěru s černým rámováním podpořeným bílými lemy. Ve vlysu pod stropem se zachovaly nástěnné malby s antikizujícími motivy, figurál-ními, zoomorfními, florálními i geometrickými. Je zde patrná snaha o ilu-zi maleb pompejského typu, provedených temperou až s překvapivou sytostí barev. Malby patří k cenné ukázce výtvarného umění na rozhraní pozdní secese a nadcházejícího art deco. Jejich umělecko-historická hod-nota je značně vysoká. Jedná se takřka o poslední takovouto nástěnnou malbu z počátku 20. století v Karlových Varech. Podlahu tvoří lité teraco

Vila Becher, suterén

Vila Becher, hala před restaurováním

Vila Becher, hala, malby před restaurováním

Vila Becher, vstup do haly v 1. patře

Vila Becher, hala v patře

Vila Becher, hala, malby po restaurováníVila Becher, hala, malby po restaurování

Vila Becher, hala v patře

Vila Becher, hala, malby po restaurováníVila Becher, hala, malby po restaurování

hoStinSký pokoJ – výStavní Sál

Vlevo (ve východním traktu) se z haly vstupuje do „parádního“ hostinské-ho pokoje, který je prosvětlen trojicí velkých otvorů s původními výplněmi a vstupem na drobný segmentový balkónek. Pod mohutným fabionem stropu se zachoval malovaný vlys s florálními vzory imitující mozaikové výplně. Při restaurování malby byla unikátně nalezena signatura tvůrce, který je nepochybně autorem i maleb v galerii. Autor se podepsal v tra-dičním znaku malířského cechu s třemi plnými štítky monogramem „GM“ a datací 1914.

Vila Becher, strop haly, detail malby

Vila Becher, hostinský pokoj

Vila Becher, hostinský pokoj, detail malby

Vila Becher, ocelová nýtovaná konstrukce stropu a podlahy

hoStinSký pokoJ – výStavní Sál

Vlevo (ve východním traktu) se z haly vstupuje do „parádního“ hostinské-ho pokoje, který je prosvětlen trojicí velkých otvorů s původními výplněmi a vstupem na drobný segmentový balkónek. Pod mohutným fabionem stropu se zachoval malovaný vlys s florálními vzory imitující mozaikové výplně. Při restaurování malby byla unikátně nalezena signatura tvůrce, který je nepochybně autorem i maleb v galerii. Autor se podepsal v tra-dičním znaku malířského cechu s třemi plnými štítky monogramem „GM“ a datací 1914.

Vila Becher, strop haly, detail malby

Vila Becher, hostinský pokoj

Vila Becher, hostinský pokoj, detail malby

Vila Becher, ocelová nýtovaná konstrukce stropu a podlahy

2. Patro - uBytování

Do druhého patra vede přístup již pouze postranním provozním schodiš-těm. Hala se zde otevírala do vrchního světlíku ve střeše, krytého vitráží. Ta se ovšem nedochovala, proto byla realizována nová moderní vitráž, ko-runující celkový průhled galerií. Prostory v tomto podkrovním patře jsou koncipovány jako ubytování pro hosty Karlovarského kraje a ubytování pro správce objektu. I původně se zde nacházely provozní a hostinské pokoje. Dále jsou zde situovány kancelář kurátora galerie a depozitář. V převýšené osmiboké nástavbě věže, ještě o patro výše, byl vytvořen vyhlídkový pavilón, zvaný belvedér, odkud se otevíral čarokrásný pohled na celý karlovarský Westend.

ložnice a další hoStinSké pokoJe – výStavní Sály

Další výstavní sály se nacházejí v soukromém apartmá rodiny Becherů, ložnici a přilehlých hostinských pokojích. Ložnice byla původně situová-na v jihozápadním nároží s drobnou teráskou v podvěží. V jižním traktu bývala prostorná koupelna (lázeň), šatna a WC. Zajímavostí je, že přístup na drobný balkónek byl veden právě z prostoru lázně. Návštěvníci si zde mohou povšimnout technické vymoženosti své doby, originálních žalu-ziových rolet, stáčených do vnitřních schránek nad okny. Unikátně se za-chovaly rovněž i mechanismy ovládání rolet bez toho, aniž by se musela okna otevírat.

Vila Becher, ložnice

Vila Becher, pohled z ložnice k lázni Vila Becher, schodiště do podkroví

2. Patro - uBytování

Do druhého patra vede přístup již pouze postranním provozním schodiš-těm. Hala se zde otevírala do vrchního světlíku ve střeše, krytého vitráží. Ta se ovšem nedochovala, proto byla realizována nová moderní vitráž, ko-runující celkový průhled galerií. Prostory v tomto podkrovním patře jsou koncipovány jako ubytování pro hosty Karlovarského kraje a ubytování pro správce objektu. I původně se zde nacházely provozní a hostinské pokoje. Dále jsou zde situovány kancelář kurátora galerie a depozitář. V převýšené osmiboké nástavbě věže, ještě o patro výše, byl vytvořen vyhlídkový pavilón, zvaný belvedér, odkud se otevíral čarokrásný pohled na celý karlovarský Westend.

ložnice a další hoStinSké pokoJe – výStavní Sály

Další výstavní sály se nacházejí v soukromém apartmá rodiny Becherů, ložnici a přilehlých hostinských pokojích. Ložnice byla původně situová-na v jihozápadním nároží s drobnou teráskou v podvěží. V jižním traktu bývala prostorná koupelna (lázeň), šatna a WC. Zajímavostí je, že přístup na drobný balkónek byl veden právě z prostoru lázně. Návštěvníci si zde mohou povšimnout technické vymoženosti své doby, originálních žalu-ziových rolet, stáčených do vnitřních schránek nad okny. Unikátně se za-chovaly rovněž i mechanismy ovládání rolet bez toho, aniž by se musela okna otevírat.

Vila Becher, ložnice

Vila Becher, pohled z ložnice k lázni Vila Becher, schodiště do podkroví

Pro jednotlivé prostory interaktivní galerie jsou navrženy následující činnosti: Ve víceúčelovém sálu a přilehlém salónku – aktuální exkluzivní výstavy, scénické vizualizace, komorní koncerty, literární večery, přednášky apod.Uvažovaná stálá expozice – reálie života Gustava Bechera a celé rodiny Becherů a jejich dílaVýstavy dlouhodobého charakteru - prezentace zaměřené především na dění v oblasti uměníUbytování vyšší kategorie pro významné hosty Karlovarského kraje, příle-žitostné ubytování pro externí spolupracovníky, případně účastníky umě-leckých dílenDlouhodobé i krátkodobé vzdělávací kurzy, semináře, workshopyKulturní akce komornějšího typu, navazující na vlastní zaměření jednotli-vých činností, v letním období s využitím venkovního prostoru – uprave-ného rekonstrukcí zahrady pro tento účel

zahrada a zahradní domek – původní garáž

Zahrada je koncipovaná jako odpočinkové místo v přírodně krajinářském pojetí. V severozápadním cípu zahrady stojí drobný přízemní objekt po-stavený původně jako garáž. Kvadratickou hmotu stavby završuje nízká mansardová střecha s mělkým námětkem. Dnes objekt slouží jako za-hradní domek.

Vila Becher, obytné podkroví, pohled do podvěží

Vila Becher, garáž, zahradní domek

Vila Becher, sloupek branky oplocení

Pro jednotlivé prostory interaktivní galerie jsou navrženy následující činnosti: Ve víceúčelovém sálu a přilehlém salónku – aktuální exkluzivní výstavy, scénické vizualizace, komorní koncerty, literární večery, přednášky apod.Uvažovaná stálá expozice – reálie života Gustava Bechera a celé rodiny Becherů a jejich dílaVýstavy dlouhodobého charakteru - prezentace zaměřené především na dění v oblasti uměníUbytování vyšší kategorie pro významné hosty Karlovarského kraje, příle-žitostné ubytování pro externí spolupracovníky, případně účastníky umě-leckých dílenDlouhodobé i krátkodobé vzdělávací kurzy, semináře, workshopyKulturní akce komornějšího typu, navazující na vlastní zaměření jednotli-vých činností, v letním období s využitím venkovního prostoru – uprave-ného rekonstrukcí zahrady pro tento účel

zahrada a zahradní domek – původní garáž

Zahrada je koncipovaná jako odpočinkové místo v přírodně krajinářském pojetí. V severozápadním cípu zahrady stojí drobný přízemní objekt po-stavený původně jako garáž. Kvadratickou hmotu stavby završuje nízká mansardová střecha s mělkým námětkem. Dnes objekt slouží jako za-hradní domek.

Vila Becher, obytné podkroví, pohled do podvěží

Vila Becher, garáž, zahradní domek

Vila Becher, sloupek branky oplocení

Poznámky:

1 Zeman Lubomír, Karlovarský Westend, Karlovy Vary 1998, 278 s.2 Zeman Lubomír (ed.) – Černý Zbyněk – Horváthová Jana – Rund Michael, Slavné vily Karlovar-

ského kraje, Praha 2010, 265 s.3 Ludwig Karl, Med. Dr. David Becher, Badearzt in Karlsbad 1725-1792, Karlsbad 1925, s. 3-4.4 Ibidem, s. 4-48; nejnověji: Med. Dr. David Becher, Hippokrates Karlových Varů. Sborník přednášek

z balneologické konference, Karlovy Vary 2010, 63 s.5 Wiener Zeitung, 8. srpna 1903, s. 41.6 Víšková Petra – Čižmář Zeno, Becherovka, tajemství třináctého pramene, Karlovy Vary 2007, s. 45,

55-57.7 Stavební archiv Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen SA MM K. Vary), složka č. 1196.8 Prudík Jan, Becherova vila, úvodní slovo. In: http://www.becherovavila.cz9 http://www.gemaart.cz/restaurovani/becherova-vila-v-karlovych-varech

Prameny Stavební archiv Magistrátu města Karlovy VaryJan Becher MuzeumWiener Zeitung, 8. srpna 1903Wiener Bauindustrie-ZeitungDie Kunst X, 1907Die Kunst XXXXV., XXXXVI. 1921-1922

LIteratura Ehmig Paul, Das Deutsche Haus I.-III, Berlin 1916-1922Jáchymovský Vladislav, Ten dům nám nebourejte, In: Lázeňský časopis 1990Kuča Karel - Zeman Lubomír, Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary 2006Ludwig Karl, Med. Dr. David Becher, Badearzt in Karlsbad 1725-1792, Karlsbad 1925Med. Dr. David Becher, Hippokrates Karlových Varů. Sborník přednášek z balneologické konference, Karlovy Vary 2010Mignot Claude, Architektur des 19. Jahrhunderts, Köln 1994Muthesius Hermann, Landhaus und Garten, Neue Folge, München 1919Švácha Rostislav, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995Víšková Petra - Čižmář Zeno, Becherovka, tajemství třináctého pramene, Karlovy Vary 2007Zeman Lubomír, Karlovarský Westend, Karlovy Vary 1998Zeman Lubomír (ed.) - Černý Zbyněk - Horváthová Jana - Rund Michael, Slavné vily Karlovarského kraje, Praha 2010

IsBN 978-80-87104-76-7

ISBN 978-80-87104-76-7

vila becher v karlových varech

Documents