pavel pospÍŠil...

VYSOKÉ U ENÍ TECHNICKÉ V BRNFAKULTA STAVEBNÍ

PAVEL POSPÍŠIL

GEOLOGIEMODUL BF01-M03

ZÁKLADY REGIONÁLNÍ GEOLOGIE ESKÉ REPUBLIKY

STUDIJNÍ OPORY

PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Geologie

Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.

© Pavel Pospíšil 2004

- 2 (44) -

Obsah

OBSAH

1 ÚVOD ............................................................................................................51.1 Cíle ........................................................................................................51.2 Požadované znalosti ..............................................................................51.3 Doba pot ebná ke studiu .......................................................................51.4 Klí ová slova.........................................................................................6

2 REGIONÁLNÍ GEOLOGIE R ................................................................72.1 Geologické jednotky eské republiky ..................................................7

2.1.1 eský masív ............................................................................72.1.1.1 P edplatformní jednotky .......................................................132.1.1.2 Platformní jednotky ..............................................................262.1.2 Západní Karpaty....................................................................29

3 INŽENÝRSKOGEOLOGICKÁ CHARATERISTIKA HORNINOVÉHO PROST EDÍ ..............................................................313.1 Krystalinikum......................................................................................313.2 Zpevn né prvohorní sedimenty...........................................................323.3 Druhohorní zpevn né a soudržné sedimenty ......................................343.4 Paleogenní zpevn né a soudržné sedimenty .......................................343.5 Karbonátové horniny...........................................................................353.6 Neovulkanity .......................................................................................353.7 T etihorní nezpevn né sedimenty .......................................................363.8 Kvartérní pokryvy ...............................................................................37

4 SHRNUTÍ....................................................................................................395 LITERATURA ...........................................................................................41

- 3 (44) -

Úvod

1 ÚVOD

Geologická stavba zemské k ry je velmi pestrá. Dlouhodobým studiem se však na mnoha místech poda ilo objasnit složitý vývoj území a odvodit ur ité záko-nitosti.

Regionální geologie je v dní obor, který využívá komplexního studia zemskék ry k jejímu len ní do ur itých územních jednotek, uvnit kterých má horni-nové prost edí stejný i podobný vývoj (zp sob vzniku a jeho další utvá ení).Pro každou jednotku je pak charakteristický ur itý soubor hornin, stratigrafickéza azení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie. Výsledkemregionáln geologického výzkumu je mapa, roz le ující ur ité území do geo-logických jednotek a textová dokumentace, popisující studované území.

Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, která by byla nad azena ostat-

ním geologickým obor m, ale shromaž uje a využívá poznatky díl ích obor jako je mineralo-gie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie, paleontologie, geo-

fyzika, geochemie, strukturní geologie, geotektonika ke geologické charakteristice ur itého

území.

eská republika pat í k zemím, které mají nejlépe prozkoumánu a zdokumentovánu geologic-kou stavbu svého území. Je to dáno tím, že území našeho státu bylo od nejstarších historických

období osídleno národy, které dokázaly využívat nerostného bohatství, a tím shromaž ovaly

poznatky o jeho geologické stavb . Keltové již p ed naším letopo tem t žili v echách zlato. Vest edov ku byly eské zem sv tov proslulé p edevším t žbou st íbra (Jáchymov, Kutná Hora,

Jihlava a P íbram) a áste n i zlata (Jeseníky). V novov ku pak rozvoj geologie a hornictví

pokra oval rozmachem t žby uhlí (Ostravsko, Kladensko, Rosice a Oslavany) a zvlášt pakobrovským rozvojem t žby uranových rud (Jáchymov, P íbram, Dolní Rožínka, eská Lípa).

1.1 Cíle

Vysv tlit vznik a vývoj zemské k ry na území R.

P iblížit student m základní rozd lení horninového prost edí R na geologické jednotky.

P iblížit student m geografickou pozici, geologický vývoj, horninové prost edí, hydrogeologické a inženýrskogeologické podmínkyjendotlivých geologických oblastí a jednotek

1.2 Požadované znalosti

Mezi požadované znalosti pat í základy fyziky a chemie získané na st edníškole základy petrografie, všeobecné geologie a hydrogeologie.

1.3 Doba pot ebná ke studiu

Doba pot ebná ke studiu základ regionální geologie je cca 15 hodin.

- 5 (44) -

Geologie

1.4 Klí ová slova

minerál, hornina, základová p da, regionální geologie, inženýrská geologie, hydrogeologie

- 6 (44) -

Regionální geologie R

2 REGIONÁLNÍ GEOLOGIE R

2.1 Geologické jednotky eské republiky

Na území eské republiky zasahují dv základní geologické jednotky, které jsou nedílnou sou ástí daleko v tších geologických struktur, tvo ících základ geologické stavby Evropy. Jsou to:

eský masívZápadní Karpaty

eský masív náleží k té ásti Evropy, která byla formována kadomskou oroge-nezí (hlavní fáze p ed 660-550 mil. let) a výrazn p etvo ena variskou oroge-nezí (hlavní fáze p ed 400-330 mil. let viz. tab. 1 v modulu M01).

Západní Karpaty jsou sou ástí pásemného poho í, které vzniklo alpínskou oro-genezí (hlavní fáze vrásn ní p ed 65-30 mil. let). V pr b hu této poslední oro-geneze byla vytvo ena nejvyšší pásemná poho í na naší planet (Pyreneje, Al-py, Karpaty, Himálaj, Skalisté hory, Andy).

Z uvedeného vyplývá, že ob geologické jednotky prošly zcela odlišným vývo-jem, a proto se jejich stavba velmi výrazn liší. eský masív má blokovou

stavbu (území je rozd leno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na díl í ásti - oblasti). Západní Karpaty mají stavbu p íkrovovou, kterou lze obrazn p irov-nat k "obrovské p íbojové vln " s vrstevnatou stavbou tvo enou sedimenty, v níž jsou zamíchány velké bloky vyv elých (nap . Vysoké Tatry), p em n ných(nap . ást Nízkých Tater) a sedimentárních hornin (Pavlovské vrchy).

2.1.1 eský masív

Obr. 1 Pozice eského masívu (siln lemován) v rámci geologických struktur Evropy.

- 7 (44) -

Geologie

P edstavuje hrás ovou strukturu variského orogenu ovlivn nou alpínskou oro-genezí. Na severu je eský masív omezen adou hlubinných zlom v i feno-sarmatské platform (stabilní území severní a východní Evropy budované vel-mi starými horninami). Nejvýrazn jší zlomovou linií je v této oblasti oderský

lineament. Na západ pokra uje eský masív hluboce do N mecka a no í sepod druhohorní sedimenty. Na jihozápad je tektonicky omezen systémemfranských zlom . Na jihu se no í pod Alpy a na východ pod Karpaty. Jeho omezení pod ob ma poho ími jsou odhadována a jejich p esná pozice není známa (obr. 1, 2).

Bloková stavba eského masívu je výsledkem zlomové tektoniky kadomského,hercynského a alpínského cyklu. Hlubinné zlomy rozd lující eský masív ne-musí být stejn staré a nemají pravd podobn stejný hlubinný dosah (obr. 3). Význam jednotlivých zlom se v r zných orogenezích lišil. Nap . b hem neo-idní (tj. alpínské) fáze m l velký význam podkrušnohorský (litom ický) zlom,na n mž vystoupily k povrchu neovulkanity v severních echách.

Analýza historicko-geologického vývoje eského masívu vychází z následujících fakt :

nález zkamen lin v horninách, u kterých p esn známe jejich stá í

objevení a popsání diskordancí mezi jednotkami

geochronologických dat

Nejstarší, známé horniny náleží do svrchního proterozoika. Jsou to sedimentární a vulkanické

horniny ve st edo eské oblasti. Nevyjasn né z stává stá í metamorfovaných hornin v oblastimoldanubika. Metamorfóza zde zni ila fosilie p vodních sedimentárních hornin. Rovn ž radi-

ometrická datování, opírající se o pom r jednotlivých izotop n kterých prvk (ur ení stá í na základ polo asu rozpadu) jsou ovlivn na metamorfními procesy, které jako by "omladily"

horniny. Proto se dá p edpokládat, že n které p vodní sedimentární horniny v oblasti dnešního

moldanubika mohly být proterozoické i starší.

Obr. 2 Hranice eského masívu pod Západními Karpatami (silná plná ára).

- 8 (44) -


Obr. 3 Bloková stavba eského masívu. Oblasti: 1 - moravsko-slezská, 2 - krušnohorská, 3 - lugická, 4 - st edo eská, 5 - hlinská zóna, 6 - kutnohorsko-svratecká, 7 - moldanubická.

V období paleozoika formovaly území eského masívu dv orogeneze, n kdytaké ozna ované jako geotektonické cykly:

kadomský

v podstat vytvo il p vodní stavbu eského masívu, dnes jsou produkty ka-domské orogeneze (obr. 4) zachovány v moravsko-slezské (nap . brn nskýmasív) a lugické oblasti (lužický pluton)

variský (n kdy ozna ovaný jako hercynský)

výrazn p etvo il p edevším centrum eského masívu - spojen s metamorfnímipochody v celé oblasti a vznikem velkých t les vyv elých hlubinných hornin, nap . centrální masív moldanubika a st edo eský pluton (obr. 5).

Poslední orogeneze (alpínská) eský masív jen ovlivnila, ale nep etvo ila.Zp sobila tektonické pohyby blok podél hlubinných zlom , které se ozna ujíjako saxonská tektonika.

Vývoj eského masívu je d len na dv etapy:

p edplatformní, tzn. do úplného skon ení variského geotektonického cyklu (konec prvohor). K p edplatformním krystalinickým jednotkám a zvrásn nému paleozoiku se adí:

o moldanubická oblasto kutnohorsko-svratecká oblasto st edo eská oblasto krušnohorská oblasto lugická oblasto moravsko-slezská oblast

- 9 (44) -

Geologie

Zvláštní postavení mají sedimenty limnického permokarbonu, které tvo í p echodmezi p edplatformním a platformním vývojem eského masívu (v po átcíchjejich sedimentace ješt doznívaly poslední pohyby pat ící do variského geo-tektonického cyklu).

platformní - celá oblast je stabilní a postupn ji p ekrývají pouze další komplexy sedimentárních hornin. K platformním jednotkám pat í:

o jurao k ídao terciéro kvartér

- 10 (44) -


Vysv tlivky:1 až 3 - granitoidy 4 - gabra 5 - oblasti s kladnou tíhovou anomálií 6 - hranice karpatské p edhlubnPopis vybraných masív kadomských magmatit 1 až 9 - bazická t lesa 4 - kdy ský masív 6 - ranský masív 10 - bazické horniny mariánskoláze skéhokomplexu 16 - lužický pluton 22 - brn nský masív 23 - dyjský masív

Obr. 4 Kadomské hlubinné magmatity v eském masívu.

- 11 (44) -

Geologie

Vysv tlivky: 1 až 3 - granitoidy 4, 5 - dioritoidy 6 - syenity 7 - oblasti se zápornou tíhovou anomálií 8 - okraj karpatské p edhlubn

Názvy vybraných t les: 2 - karlovarský pluton 10 -. st edo eský pluton 11 - centrální masív moldanubika 12 - jihlavský masív 13 - t ebí ský masív 14 -železnohorský masív 15 - krkonošsko-jizerský pluton 16 - žulovský masív

Obr. 5 Variské hlubinné magmatity v eském masívu.

- 12 (44) -


2.1.1.1 P edplatformní jednotky

Moldanubická oblast

Je jednotkou tvo enou p evážn siln metamorfovanými krystalinickými kom-plexy proniknutými t lesy variských granitoidních hornin.Geografické vyme-zení moldanubika je z eteln patrné z obr. 6. Styk moldanubické oblasti s okol-ními jednotkami je p evážn tektonický. V i st edo eské oblasti je moldanu-bikum omezeno st edo eským hlubinným zlomem se sm rem JZ-SV (p ibližnod Klatov k í an m), podél kterého pronikl k povrchu st edo eský pluton. Na jihozápad je moldanubikum omezeno v i st edo eské oblasti západo eskýmzlomovým pásmem s eským k emenným valem, mariánskoláze ským a ta-chovským zlomem. Na severu a severovýchod se moldanubikum stýká s kut-nohorsko-svrateckým krystalinikem. V západní ásti je hranice vedena na sty-ku monotónní skupiny hornin moldanubika s horninami kutnohorského krysta-linika. Ve východní ásti je hranicí zlomové pásmo p i jihozápadní stran svra-teckého krystalinika. Východní hranicí moldanubika je tzv. moldanubické na-sunutí. Podle této plochy je moldanubikum nasunuto na horniny moravika.Jižní hranice moldanubika, která je zárove hranicí celého eského masívu omezuje variský orogen v i alpínskému. Její p esná poloha však není známa,pon vadž horniny moldanubika jsou zde p ekryty terciérními sedimenty alpské p edhlubn .

Obr. 6 Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: st edo eská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatit , 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 -pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamn jší zlomy, M1 až M6 - díl í jednotky moldanu-bika.

Moldanubikum s d lí na díl í jednotky se samostatnými názvy, z nichž na Mo-ravu zasahují moravské a strážecké moldanubikum, odd lené od sebe trojúhel-níkovým t ebí ským masívem, tvo eným plutonickými bezk emennými horni-nami – syenity

- 13 (44) -

Geologie

Metamorfované horniny moldanubika se d lí do dvou skupin:jednotvárná (monotónní) skupina

pestrá skupina

Ob skupiny se od sebe liší charakterem p vodních sedimentárních hornin,ze kterých vznikly. Metamorfované horniny jednotvárné skupiny vznikly z hlubokomo ských sediment , p evážn pelitické a psamitické textury, kterénebyly petrograficky p íliš rozdílné. Metamorfity pestré skupiny vznikly z pes-trých sedimentárních a vulkanických hornin, které nasv d ují m lkovodnímucharakteru p vodní sedimentace. Intenzita metamorfózy u obou skupin byla velmi vysoká.

Horniny jednotvárné skupiny jsou p edevším r zné typy pararul. Biotit-muskovitové, biotitové, sillimanit-biotitové a n kdy cordierit-biotitové. V n -kterých oblastech moldanubika jsou pararuly siln migmatitizovány.

Pestrá skupina je také tvo ena hlavn pararulami, podobnými s pararulami v jednotvárné skupin , dopln ná pestrými vložkami dalších typ metamorfova-

ných hornin. Jsou to p edevším metakvarcity, grafitové metakvarcity, grafito-vé ruly, vápenato-silikátové horniny (erlany a skarny), krystalické vápence (mramory), amfibolity a granulity.

P edevším na oblasti pestré skupiny jsou vázána také t lesa serpentinit , eklo-git a ortorul.

Horniny pestré skupiny se v moldanubiku vyskytují ve t ech pruzích:

západní pruh - podél jv. okraje st edo eského plutonust ední pruh - od Passau, p es eský Krumlov do oblasti v. od Pelh i-movavýchodní pruh - je nejširší a táhne se od Krems v Rakousku p es Mo-ravské Bud jovice, Ž ár n. Sázavou, Havlí k v Brod do oblasti strá-žeckého moldanubika

Stratigrafickým za azením jsou metamorfované horniny moldanubika pre-

kambrické.

T lesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlom .

Jedná se p edevším o:

centrální masív moldanubika (petrograficky mén pestrý, tvo ený p e-vážn granitoidy)st edo eský pluton (petrograficky pest ejší, tvo ený p evážn granitoi-dy dopln nými menšími t lesy neutrálních a bazických hlubinných vy-v elých hornin diorit a gabra).

- 14 (44) -


V obou oblastech je široce rozvinutá kamenická výroba využívající kvalitní horniny, t žitelné i ve velkých blocích (nap . žulový monolit na Pražském Hra-d ).

Kutnohorsko-svratecká oblast

Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti od kou imského zlomu p iokraji blanické brázdy a pokra uje k východu až k moravsko-slezskému zlo-movému pásmu mezi Tišnovem a Vírem na ece Svratce (obr. 7). Jižní hranice v i moldanubiku byla zmi ována v popisu moldanubika. Severní omezenív i st edo eské oblasti je litologické (na základ zm ny hornin). Ruly kutno-horského krystalinika se liší od rul tzv. podho anského krystalinika, které je sou ástí st edo eské oblasti.

Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o n co nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny pat í do oblasti vysoké metamorfózy.

Kutnohorsko-svratecké krystalinikum je petrograficky pestré. Jedná se p ede-vším o dvojslídné ruly a svory, metakvarcity, grafitické horniny, amfibolity,erlany, ervené ortoruly, migmatity a eklogity. Vzácn se vyskytují mramory(nap . u Nedv dic).

Obr. 7 Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a k ídového stá í, 2 - magmati-ty st edo eského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatity železnohorského plutonu, 3,5, 6, 7 - jednotky st edo eské oblasti: 3 - chrudimské paleozoikum, 5 - poli ské krystalinikum,6 - hlinská zóna, 7 - podho anské krystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebskékrystalinikum, 10 - svratecké krystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 -d ležité zlomy, 14 - hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.

- 15 (44) -

Geologie

Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která odd luje kutnohorské krystalinikum od svrateckého a k í-delský a vírský zlom ve svrateckém krystaliniku. Krom t chto nejvýrazn jšíchporuch se v oblasti vyskytuje ada díl ích zlom a mylonitových zón (obvykle s jílovou výplní), které zna n oslabují horninové masívy. Oslabené zóny jsou také vázány na svory. Tektonické porušení horninových masív v této oblasti m že výrazn komplikovat výstavbu podzemních d l.

St edo eská oblast

Do st edo eské oblasti (obr. 8), nacházející se mezi oblastí moldanubickou,kutnohorsko-svrateckou, krušnohorskou, lugickou a moravsko-slezskou, se adí jednotky svrchního proterozoika s diskordantn uloženým spodním paleo-

zoikem, které mají podobný litologický vývoj a stratigrafii. Vymezení v ioblasti moldanubické a kutnohorsko-svratecké bylo zmi ováno d íve. Od ob-lasti krušnohorské je st edo eská oblast odd lena významným podkrušnohor-ským (litom ickým) zlomem. Od oblasti lugické je odd lena labským linea-mentem. Východní hranice v i moravsko-slezské oblasti je skryta pod permo-karbonskými sedimenty.Geologická stavba st edo eské oblasti je dosti složitá. Tvo í ji ada díl íchkrystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými hor-ninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanický-mi.

Obr. 8 St edo eská oblast: SO1 - barrandienské proterozoikum, SO2 - tepelské krystalinikum,SO3 - domažlické krystalinikum, SO4 - podho anské krystalinikum, SO5 - hlinská zóna, SO6 -poli ské krystalinikum, SO7 - letovické krystalinikum, SO8 - západo eský pluton, SO9 - zápa-do eské bazické magmatity, SO10 - železnohorský pluton, SO11 - ranský masív, SO12 - barrandi-enské paleozoikum, SO13 - chrudimské paleozoikum, SO14 - tachovské krystalinikum.

- 16 (44) -


Barrandien

Území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanit . V zásadse d lí na dv ásti:

o Svrchnoproterozoickou, budovanou klastickými sedimenty a silici-

ty (p evažují droby, prachovce, jílovce, slepence, buližníky), pro-stoupenými pestrými vulkanity bazaltového až ryolitového složení.

o Paleozoickou, která ve spodní ásti obsahuje klastické sedimenty a silicity. Ve svrchní ásti jsou uloženy karbonátové sedimenty - p e-važují r zné typy vápenc (Kon pruské jeskyn ). Vulkanity v pale-ozoiku jsou ryolitového, andezitového, až edi ového složení.

krystalinické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickýmihorninami)

Na Moravu zasahují poli ské a letovické krystalinikum, která mají velmi po-dobné horninové složení. Jsou tvo ena komplexy rul, krystalických vápenc ,amfibolit , granulit a nemetamorfovaných až metamorfovaných neutrálních, bazických a ultrabazických magmatických hornin.

drobná t lesa granitoid v západních echách (vyjma karlovarského plu-tonu)západo eské bazické magmatity

Do této díl í jednotky adíme t lesa bazických magmatických hornin, která byla z v tší ásti regionáln metamorfována na amfibolity až eklogity. Sou ástíjsou také serpentinity a nemetamorfované neutrální až bazické hlubinné mag-matity - diority a gabra. Nejvýznamn jšími t lesy jsou:

o mariánskoláze ský komplex

o kdy ský masív

železnohorský pluton

Je tvo en p evážn granodiority a diority, mén hojné jsou granity. V této ob-lasti je založena ada lom , v nichž se t ží všechny granitoidy. Kameníci je však tradi n ozna ují jako žulu. Zpracovávají se p edevším na hrubé kame-nické výrobky.

Krušnohorská oblast

Zahrnuje geograficky region Krušných hor a p ilehlých oblastí. V i jednotcest edo eské je na jihovýchod omezena podkrušnohorským zlomem. Na seve-rovýchod je od oblasti lugické odd lena rovn ž tektonicky, tzv. st edosaskýmnasunutím. Na severo- a jihozápad p echází krušnohorská oblast do N mecka(obr. 9).

Krušnohorská oblast má složitou geologickou stavbu a d lí se na adu díl íchjednotek. Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti

- 17 (44) -

Geologie

(samotné Krušné hory) p evládají siln metamorfované horniny. P evážnr zné typy rul a migmatit . V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slab ji metamorfované, jako jsou svory i fylity. Krystalinické jednotky kruš-nohorské oblasti prostupují také t lesa magmatických hornin.

Obr. 9 Krušnohorská oblast: K1 - krušnohorské krystalinikum, K2 - smr inské krystalinikum,K3 - chebsko-dyle ské krystalinikum, K4 - slavkovské krystalinikum, K5 - krušnohorský pluton,K6 - vogtlandsko-saské paleozoikum, K7 - svatavské krystalinikum.

teplický paleoryolitový komplex

Vystupuje mezi Teplicemi, Krupkou a Cínovcem. Jde o složitý komplex vý-levných a žilných hornin, kombinovaných i s vulkanoklastickými horninamiryolitového složení. Teplický k emenný porfyr byl odedávna používán v Tepli-cích a okolí jako vhodný stavební kámen. Typická je pro n ho porfyrická tex-tura a nej ast ji nezam nitelná hn do- ervená barva.

Zvláštní postavení má nejv tší t leso granitoidních hornin v oblasti:

karlovarský pluton

Vyskytují se zde dva druhy granitoid , odlišných navzájem svým stá ím. Starší jsou biotitové granity a granodiority. Mladší jsou granity postižené následnou albitizací a vznikem specifického typu mineralizace. Zna ný význam mají i nejmladší p em ny granitoid (p em na draselných živc na kaolinit), vedoucí ke vzniku n kterých kaolínových ložisek.

Lugická oblast

Od krušnohorské oblasti je lugická oblast odd lena (jak bylo zmín no výše) tektonicky, povrchov dob e zjistitelným, tzv. st edosaským nasunutím, které je pokra ováním labského lineamentu. Jižní hranice se st edo eskou oblastí je

- 18 (44) -


skryta pod platformními sedimenty eské k ídové tabule. Je rovn ž tektonická a tvo í ji výrazné zlomové pásmo, ozna ované jako labský lineament. Východ-ní hranicí lugické oblasti je ramzovské a nýznerovské nasunutí, což jsou vý-razné tektonické linie omezující lugickou oblast v i moravsko-slezské oblasti. Severní hranice oblasti probíhá na území Polska a je p ekryta mocnými vrst-vami sedimentárních hornin. Je však pravd podobné, že lugická oblast pokra-uje v podloží sediment až k oderskému lineamentu (obr. 10)

Obr. 10 Lugická oblast: L1 - Labské b idli né poho í, L2 - lužický pluton, L3 - krkonošsko-jizerské krystalinikum, L4 - orlicko-kladské krystalinikum, L5 - novom stské krystalinikum, L6 -záb ežské krystalinikum, L7 - starom stské krystalinikum, L8 - krkonošsko-jizerský pluton, L9 -kladsko-zlatostocký masív.

V západní ásti lugické oblasti p i styku s krušnohorskou oblastí vystupuje

Labské b idli né poho í, tvo ené p evážn sedimentárními a metamorfo-vanými horninami. Hlavními petrografickými typy jsou fylity a svory, jílo-vé b idlice, arkózové pískovce a droby. Celý komplex prorážejí mladší,drobná, t lesa granitoid .

lužický pluton

Nachází se v sz. ásti lugické oblasti. Je to velké granitoidní t leso kadomské-ho stá í ( asov ekvivalent brn nského masívu).

Hlavním horninovým typem je granodiorit. Významné postavení má také rumburská žula. Pluton je prostoupen množstvím r zných typ žilných hornin.

- 19 (44) -

Geologie

Lugická oblast na východ od lužického plutonu je tvo ena adou díl ích jedno-tek - krystalinik, v nichž jsou zastoupeny p edevším r zné typy metamorfova-ných hornin a magmatit . Jsou to:

Krkonošsko-jizerské krystalinikum, kde hlavními horninovými typy jsou ortoruly, svory a fylity. V rámci variské orogeneze proniklo do t chto hor-nin velké t leso granitoid :

o krkonošsko-jizerský pluton

Je tvo en p evážn biotitovým granitem s velkými (r žovými) vyrostlicemidraselného živce.

Jak žuly krkonošsko-jizerského plutonu, tak i fylity jsou v této oblasti t ženy a zpracovávány na stavební a dekora ní kámen. Žuly jsou charakteristické svý-mi r žovými živci a používají se b žn jako lešt ný obkladový materiál. Rov-n ž jako obrubníky.

Fylity mají typickou šedozelenou barvu zp sobenou chloritem a používají se štípané na malé desti ky jako vn jší i vnit ní obkladový materiál.

Orlicko-kladské krystalinikum zasahuje na Moravu. Vyskytují se zde ruly, migmatity a svory. Horninová pestrost je zvýrazn na p ítomností po-loh mramor , metakvarcit , grafitických hornin a r zných metabazit ,eklogit a granulit .

N které typy rul jsou velmi zajímavé svou texturou a mohly by být využity jako dekora ní kámen.

Novom stské krystalinikum je tvo eno hlavn r znými druhy fylit a metamorfovanými bazickými magmatity. Horninovou skladbu dopl ujíhlubinné magmatické horniny. Granitoidy jsou zastoupeny v n kolika ma-sívech, které prorážejí metamorfované horniny. Ojedin lé jsou v oblasti or-lických hor intruze gaber.Záb ežské krystalinikum je tvo eno amfibolity a k emennými diority spo-lu se svory, rulami a místy migmatity.Starom stské krystalinikum je nejvýchodn jší jednotkou lugické oblasti. Východním okrajem se stýká se silesikem, které již náleží moravskoslezskéoblasti. Hlavními horninami jsou ruly s vložkami krystalických vápenc ,erlan , metakvarcit a grafitových b idlic. Dále jsou zde hojn zastoupeny amfibolity.

Moravsko-slezská oblast

Její vymezení je pon kud složit jší, než u jiných oblastí (obr. 11). Jedinou pro-kazatelnou hranicí je moravské zlomové pásmo, které tvo í západní okraj mo-ravsko-slezské oblasti a odd luje ji (od jihu k severu) od oblastí: moldanubic-ké, kutnohorsko-svratecké, st edo eské a lugické. Severní hranice je kryta mladšími sedimentárními horninami. Východní a jižní hranice jsou p ekryty

- 20 (44) -


flyšovými p íkrovy a p edhlubní alpsko-karpatského orogenu. Na povrchu je hranicí styk jednotek moravsko-slezské oblasti s neogenními horninami karpat-ské p edhlubn .

Moravsko-slezská oblast se d lí na díl í jednotky:

o moravikumo silesikumo brunovistulikumo moravsko-slezský devono moravsko-slezský kulm (spodní karbon)o moravsko-slezský svrchní karbon

Obr. 11 Moravsko-slezská oblast: 1 - platformní formace a neogén karpatské p edhlubn , 2 -permokarbon, 3 - okraj karpatské p edhlubn , 4 - moravsko-slezský devon a karbon, 5 - brn n-ský masív, 6 - krystalinikum silesika, 7 - st edo eská oblast, 8 - kutnohorsko-svratecká oblast,9 - lugická oblast, 10 - moldanubická oblast, 11 - granitoidy, 12 - p esmyky, nasunutí, 13 -zlomy, 14 - ozna ení jednotek: MS1 - moravikum, MS2 - svinovsko-vranovské krystalinikum,MS3 - silesikum, MS4 - krystalinikum miroslavské hrást a krhovické krystalinikum, MS5 -brn nský masív, MS6 - moravsko-slezský devon a spodní karbon (kulm), MS7 - moravsko-slezský svrchní karbon, MS8 - granitoidy silesika.

o Moravikum

Je jednotka protažená severojižním sm rem p iléhající z východu k moldanu-biku a vkli ující se mezi svratecké a letovické krystalinikum. Na východ je omezeno permokarbonskými a neogenními sedimenty. Na jihu pokra uje na

- 21 (44) -

Geologie

rakouském území. Moravikum je složeno ze dvou ástí: na jihu je to dyjská

klenba, na severu klenba svratecká. Moravikum je tvo eno hlavn r znýmidruhy metamorfovaných hornin - fylity, svory, rulami, které místy p echázejíaž do migmatit . V jádrech obou kleneb pak vystupují granitoidní horniny ka-domského stá í - dyjský masív (v dyjské klenb ) a tišnovské brunidy (ve svra-tecké klenb ).

o Silesikum

Na západ je omezeno tektonicky v i lugické oblasti. Na jihu je ukon enosoustavou nectavských zlom v Hornomoravském úvalu. Na východ je hrani-ce shodná s geografickou hranicí mezi Hrubým a Nízkým Jeseníkem. Na seve-ru pokra uje silesikum do Polska v podloží terciérních a kvartérních sedimen-t . Celá oblast silesika byla velmi siln deformována a regionáln metamorfo-vána v období variské orogeneze. Nejvíce zastoupeny jsou ruly, místy až mig-matity a svory spolu s erlany, amfibolity (jesenický a sobotínský amfibolitový masív), metakvarcity, krystalické vápence a grafitové horniny. Metamorfované horniny byly v rámci variské orogeneze proniknuty granitoidními masívy (žu-

lovský masív).

o Brunovistulikum

Je to velká krystalinická jednotka tvo ená p evážn hlubinnými magmatickýmihorninami a áste n metamorfity, která se nachází v podloží tém celé Mora-vy a Slezska. Z v tší ásti je zakryta sedimentárními horninami. Na východ se brunovistulikum no í pod karpatské p íkrovy a jeho východní okraj není znám.Na povrch vystupuje jako brn nský masív a drobná t lesa granitoid v okolí Olomouce.

brn nský masív

Je severojižním sm rem protažené, trojúhelníkovité t leso (obr. 12). Hlavnímhorninovým typem je granodiorit. Masív je rozd len úzkou zónou metamorfo-vaných bazických hornin (metabazit ) severojižního sm ru na západní a vý-chodní ást.

Horniny brn nského masívu jsou tektonicky porušeny, a proto se nedají t žit vevelkých blocích. Využívají se pouze k výrob drceného kameniva. K nejv t-ším, v sou asnosti provozovaným, lom m pat í lomy v Želešicích (t ží se am-fibolit) a Dolních Kounicích (granodiorit).

o Moravsko-slezský devon

Na povrch vychází ve dvou hlavních oblastech:

Moravský kras

hranický devon

Devonská sedimentace za íná usazením tzv. bazálních klastik (hematitemzbarvené slepence a pískovce). V jejich nadloží sedimentovaly na Morav p e-

- 22 (44) -


devším vápence. P vodní rozsah devonské sedimentace lze t žko odhadnout. Vsou asnosti jsou devonské horniny v tšinou p ekryty mladšími karbonskýmisedimenty. Devonský sled hornin je postižen variskou orogenezí a provrásn n.

Obr. 12 Brn nský masív a p ilehlé jednotky: 1 - neogén karpatské p edhlubn , 2 - permokar-bon boskovické brázdy, 3 až 13 - r zné typy granitoid brn nského masívu, 14 - metamorfity,15 a 16 - metabazitová zóna, 17 - zlomy.

Pro krasová území budovaná vápenci je z hydrogeologického hlediska charak-teristická propustnost podle dutin až krasová, vedoucí ke vzniku jeskyní. U konsolidovaných a morfologicky starých krasových oblastí krasovat ní postu-puje do hloubky a soust e uje se na bázi odvodn ní nebo se zastavuje na styku s nerozpustným podložím. Vytvá í se spojitý podzemní systém dutin jako ná-

- 23 (44) -

Geologie

drž podzemní vody. Vodní toky mohou také protékat podzemními prostorami(nap . Punkva v Moravském krasu).

Devonské vápence se využívají jako základní surovina pro výrobu vápna a cementu. V minulosti byly devonské vápence používány také jako stavební a dekora ní kámen. V sou asné dob se pro tyto ú ely již net ží.

o Moravsko-slezský spodní karbon (kulm)

Kulmské sedimenty vytvá ejí na Morav velké trojúhelníkovité t leso s rohy v okolí m st Brno, Ostrava a Krnov (obr. 13). Kulm se d lí na dv oblasti:

kulm Drahanské vrchoviny

kulm Nízkého Jeseníku a Oderských vrch (slezský)

Petrograficky je kulm tvo en komplexem klastických sedimentárních hornin. V oblasti Drahanské vrchoviny jsou zastoupeny p edevším droby a slepence. Voblasti Nízkého Jeseníku p evažují erné jílové b idlice. Komplex spodnokar-bonských sediment je rovn ž variskou orogenezí provrásn n a porušen zlomy.

Obr. 13 Spodní karbon (kulm) a limnický permokarbon ve výchozové ásti eského masívu anázvosloví pánví: 1 - spodní karbon (kulm), 2 - limnický permokarbon na povrchu, 3 - limnic-ký permokarbon pod mladšími sedimenty, 4 - zlomy, 5 - íslice ozna ující názvy pánví, 6 -omezení výchozové ásti eského masívu na Morav , 1 až 20 - limnický permokarbon a jehooblasti: 1 až 9 - st edo eská oblast s pánvemi, 10 až 12 - oblast lugika s pánvemi, 13 až 18 -oblast brázd (14 - boskovická brázda), 15 až 18 - relikty výpln blanické brázdy, 19 až 20 -krušnohorská oblast, 21 až 24 - spodní karbon - kulm (21 - kulm Nízkého Jeseníku a kulmDrahanské vrchoviny).

Hydrogeologicky je oblast pom rn suchá. Propustnost je puklinová i pr lino-vá a hladina podzemní vody leží asto hloub ji než 30 m.

- 24 (44) -


Kulmské horniny poskytují v tšinou spolehlivé základové p dy. Problémymohou nastat pouze na svazích, budovaných tence vrstevnatými a tektonicky porušenými jílovými b idlicemi. Droby se intenzívn t ží a používají jako lo-mový kámen nebo drcené kamenivo na celé st ední a severní Morav .

o Svrchní karbon v moravsko-slezské oblasti

Sedimentace pokra ovala bez p erušení do svrchního karbonu na severní Mo-rav a ve Slezsku v tzv. hornoslezské pánvi. V tší ást uhlonosných sedimentsvrchního karbonu je však na polském území. K nám zasahuje pouze jz. cíp pánve na Ostravsko a Karvinsko (asi 1600 km2). Tém celý komplex sedimen-t svrchního karbonu je zakryt neogenními sedimenty karpatské p edhlubn a flyšových p íkrov Západních Karpat. Výchozy jsou pouze ojedin lé.

V komplexu sedimentárních hornin je charakteristické cyklické uspo ádání:slepenec - pískovec - aleuropelit - ko enová p da - uhelná sloj - aleuropelit.Takové souvrství se v celém horninovém sledu mnohokrát opakuje. Celková mocnost sediment svrchního karbonu je 3800 m. Sedimentární souvrství je zvrásn no a zlomov porušeno, což p ináší komplikace p i t žb uhlí. Svrchníkarbon nevychází tém na povrch, a proto není využíván jako základová p da.Tektonická stavba, ale zvlášt poddolování území m že zp sobit deformace na povrchu terénu, zvlášt v okolí Karviné.

Limnický permokarbon

V období doznívání variské orogeneze vznikly mocné komplexy permo-karbonských sediment . Permokarbonské se ozna ují z d vodu plynulého p e-chodu karbonské sedimentace do permské (u kontinentálních pánví) a jejichobtížného odlišování.

Permokarbonské sedimenty se nacházejí v oblasti st edo eské, lugické, kruš-nohorské a v tzv. brázdách (hlubokých tektonických údolí, která se vytvo ila v záv ru orogeneze na významných zlomech sm ru SSV-JJZ a vyplnila se sno-sovými sedimenty). P ehledná mapka je na obr. 50.

P evládajícími typy hornin jsou klastické sedimenty (od psefit po pelity), do-pln né vulkanickými horninami a vulkanoklastiky. Jednou z typických barev, díky které se zvlášt permské sedimenty dob e poznávají, je ervenohn dá. Vmocných souvrstvích sediment se nacházejí také sloje uhlí, které se t žilo(Kladno, Plze , Rosice, Oslavany).

Permokarbonské brázdy lze ozna it za p íkopové propadliny. Na Moravu zasa-huje tzv. boskovická brázda, která má severojižní pr b h (z podh í Orlických hor, od Žamberku p es Moravskou T ebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova).

- 25 (44) -

Geologie

2.1.1.2 Platformní jednotky

Jura

Jurské sedimenty se v eském masívu zachovaly pouze v malých ostr vcích.Nejlépe jsou popsány v okolí Brna na lokalitách Stránská skála, Hády a Švéd-ské šance. Jedná se p evážn o vápence (na Stránské skále v ur itých polohách crinoidové) s vložkami silicit , které nasedají diskordantn na vápence devon-ské.

K ída

Spodnok ídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostr vcích u Blan-ska. Hlavní transgrese mo e a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchník íd . Zaplavena byla prakticky celá severní ást eského masívu. Vznikla tímeská k ídová tabule (obr. 14).

Obr. 14 Svrchn k ídové a t etihorní jednotky eského masívu: 1 - pánve kon-tinentálního terciéru a komplexy neovulkanit , 2 - mo ský miocén karpatské p edhlubn , 3 - svrchní k ída, 4 - podloží terciéru a svrchní k ídy, 5 - zlomy.

P evládají zde subhorizontáln uložené sedimenty mo ského p vodu. Petrogra-ficky se jedná o mocná souvrství p evážn pískovc a jílovc až slínovc . Vn kterých místech p echázejí slínovce do opuk. Pískovce a opuky se intenzívnvyužívají (již od st edov ku) jako stavební kámen.

Cyklické st ídání propustných pískovc a nepropustných pelit vytvá í ideálnístruktury pro zadržování podzemní vody. Pískovce s pr linovou propustností tvo í kolektory, pelity izolátory. Tím, že eská k ídová tabule má tvar pánve s nejv tší hloubkou uprost ed, dochází k proud ní podzemních vod od okraj do

- 26 (44) -


st edu pánve a vytvá ejí se tím na mnoha místech podzemní vody s napjatou hladinou (artéské studny).

Tektonicky jsou sedimenty eské k ídové tabule intenzívn porušeny adoudíl ích zlom , které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labskýmlineamentem, který ve sm ru SZ-JV prochází v podloží pánve. Zlomová tekto-nika p ináší n kdy potíže p i zakládání staveb.

K ídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typ se nacházejí na území jižních ech, v pánvi eskobud jovické a t ebo ské.

Terciér

T etihorní horniny se v eském masívu vyskytují p edevším v západních, se-verních a jižních echách (moravský terciér náleží k jednotce Západních Kar-pat). Vyskytují se v pánvích, které vznikly p edevším v neogénu (obr. 15). Horninov p evládají r zné typy klastických sediment , zpevn ných i nezpev-n ných. Významné jsou sloje hn dého uhlí, které se nacházejí v díl ích pán-vích v podkrušnoho í. Vyskytují se zde také polohy bentonit , které vznikly p em nou vulkanoklastik, produkovaných intenzívní sope nou inností v této oblasti.

Obr. 15 Terciér a neovulkanity v oblasti eského masívu: 1 až 4 - kontinentální terciér (1 - podkrušnohorské pánve, 2 - jiho eské pánve, 3 - ásti žitavské pán-ve, 4 - ostatní významné výskyty, 5 - komplexy neovulkanit , 6 - mo ský mio-cén karpatské p edhlubn , 7 - významné zlomy.

Neovulkanity

V neogénu za ala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku neovulkani-t . Byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupo-

- 27 (44) -

Geologie

valo magma ve velké délce, v mnoha p ívodních kanálech, k povrchu.

Neovulkanity jsou v eském masívu soust ed ny p evážn v severních a zá-padních echách. Nejvýznamn jšími jsou stratovulkán Doupovských hor a

eské st edoho í. Neovulkanity vytvá ejí r zné typy, jak povrchových, tak i podpovrchových t les (obr. 16).

Petrograficky se jedná v tšinou o výlevné bazické horniny ( edi e) nebo hor-niny s foidy (zn lce). Mén asto se vyskytují jiné typy hornin, nap . trachyty.

Výskyty vulkanit pokra ují jz. sm rem až do blízkosti Chebu a Františkových Lázní, kde se nachází pravd podobn nejmladší sopka na území našeho státu - Komorní h rka, stará necelý milion let.

N které neovulkanity stojí izolovan v eské k ídové tabuli na labském linea-mentu (nap . Kun tická hora u Pardubic)

Obr. 16 Neovulkanity: Doupovské hory - A, eské st edoho í - B, neovulkani-ty Nízkého Jeseníku - C, ísly jsou ozna eny významné zlomy.

Kvartérního stá í jsou rovn ž neovulkanity na severní Morav . Nemají ovšemtakové rozší ení, jako v severních echách. Jedná se o izolované vulkány, za-ložené na k ížení zlom v Nízkém Jeseníku. edi e zde prorážejí kulmské se-dimenty. Nejznám jšími výskyty jsou Uhlí ský vrch na okraji Bruntálu, Venu-šina sopka, Malý Roudný a Velký Roudný. Jsou se azeny mezi Leskovcem n. Moravicí a Bruntálem. N které neovulkanity se vyzna ují sloupcovitou odlu -ností, pro jiné je charakteristický bobovitý rozpad. V okolí se také vyskytují mén významné polohy tufit a nezpevn né sope né pumy a lapilli. Neovulka-nity poskytují kvalitní drcené kamenivo.

- 28 (44) -


Kvartér

Kvartérní uloženiny eského masívu jsou geneticky i horninov velmi pestré.Ze sediment jsou nejrozší en jší í ní sedimenty (terasy, aluviální nivy), eo-lické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. Mén asté jsou uloženiny gla-ciální.

kvartér oblastí kontinentálního zaledn ní

Kontinentální ledovec pokryl malá území v severním pohrani í ech a pom r-n rozsáhlejší území v tzv. oderské kvartérní oblasti. Ledovec zanechal na Ost-ravsku elní morénu složenou ze souvkové hlíny a blok skandinávských hor-nin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, št rky a varvity (ulože-niny ledovcových jezer).

Na vrstvy št rk je v Ostrav vázán významný horizont podzemní vody.

kvartér extraglaciálních oblastí

Kvartér moravských úval je tvo en sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových št rk a v jižní ásti rozlehlými polohami vátých písk . Jejich cha-rakteristika je uvedena v kapitole o sedimentárních horninách v tomto skriptu.

2.1.2 Západní Karpaty

Pásemné poho í Západních Karpat vzniklo alpínským vrásn ním a má typickou p íkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výrazn od geologické stavby eskéhomasívu.P íkrovy jsou tvo eny r znými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých poho í. Ta jsou tvo ena granitoidy a metamor-fovanými horninami.

Obr. 17 Západní Karpaty na Morav s okrajem eského masívu: 1 - eský masív, 2 až 5 -neogén, 6 až 13 - paleogén, 14 - p íkrovy a p esmyky, 15 - zlomy.

- 29 (44) -

Geologie

Na území eské republiky zasahují na východní Moravu pouze dv obalové

jednotky azené k Západním Karpat m (obr. 17):

Karpatský flyš

Karpatský flyš je tvo en nejvíce p edsunutými p íkrovy Západních Karpat a tvo í tzv. vn jší Karpaty.

Flyšové p íkrovy jsou tvo eny k ídovými a paleogenními (starší t etihory), p e-vážn klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity), které se usa-zovaly v soustav rozsáhlých pánví v p edpolí postupn se vrásnících Karpat. V sou asnosti p edstavují pásmo hornin o ší ce asi 6O km na vn jší stran kar-patského oblouku. Zahrnují Pavlovské vrchy, Ždánický les, Bílé Karpaty, Ch iby, Hostýnské, Vizovické a Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky. Dále pokra ují do Polska a na Slovensko.

Flyšové sedimenty byly vyvrásn ny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, nebo jsou tvo eny n kolika na sob nalože-nými a vzájemn provrásn nými p íkrovy, navíc ješt porušenými zlomy. V pr b hu vrásn ní byly mezi klastické sedimenty pasivn zavrásn ny i bloky vápenc (nap . Pavlovské vrchy u Mikulova). Nejvýznamn jšími typy hornin jsou ve flyši r zné druhy pískovc a pelity zastoupené plynulými p echody od jílovc p es slínovce až po vápnité b idlice.

Z magmatických hornin jsou zde zastoupena, v oblasti beskydské k ídové jed-notky, t lesa t šinit .

Z inženýrsko-geologického hlediska je flyšové pásmo typickým sesuvnýmúzemím. Propustnost hornin je puklinová a pr linová.

Karpatská p edhlube

Karpatská p edhlube spolu s víde skou pánví je složitá vnitrohorská deprese orientovaná souhlasn s pr b hem poho í. Mocnost sled sedimentárních hor-nin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenní klastické sedimenty zastoupené p edevším slepenci, pískovci, št rky, písky, jíly až vápnitými jíly a jílovci.Tektonickou stavbu ovliv ují poklesové zlomy, z nichž v tšina navazuje na p edterciérní tektoniku. Zlomy mají dva základní sm ry SSV-JJZ a SZ-JV(Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994).

KONTROLNÍ OTÁZKY

1. Co je to regionální geologie?2. Jaký je rozdíl v geologické stavb eského masívu a Západních Karpat?3. Které jsou p edplatformní jednotky?4. Které orogeneze ovlivnily vývoj eského masívu?5. Které horniny tvo í moldanubickou oblast?6. Které horniny se vyskytují v kulmu?7. Co je to metabazitová zóna?8. Které jednotky obsahují k ídové sedimenty?9. Jaký je podstatný rozdíl mezi horninami flyše a karpatské p edhlubn ?10. Kde jsou hlavní centra neovulkanit ?11. Jak se d lí kvartérní uloženiny?

- 30 (44) -

Inženýrskogeologická charakteristika horninového prost edí

3 INŽENÝRSKOGEOLOGICKÁ CHARA-TERISTIKA HORNINOVÉHO PRO-ST EDÍ

Na základ regionální geologické p íslušnosti a podle fyzikálních, mechanic-kých, deforma ních a hydraulických vlastností lze pro praktickou pot ebu sta-vebního inženýra rozlišit tyto typy komplex horninového prost edí (Šamalí-ková, Rocker, Pospíšil 1994):

krystalinikumprvohorní zpevn né sedimentydruhohorní zpevn né a soudržné sedimentypaleogenní (starší t etihory) zpevn né a soudržné sedimentykarbonátové horninyneogenní (mladší t etihory) nezpevn né sedimentyneovulkanitykvartérní sedimenty

Kvartérní sedimenty se považují za pokryv, ostatní horninové komplexy se považují za skalní podloží.

3.1 Krystalinikum

Na území eského masívu to jsou hlubinné, žilné a paleovulkanické vyv elinya krystalické b idlice v etn hornin kontaktní metamorfózy. Jedná se v tšinouo pom rn rozsáhlá t lesa pluton a jejich okraj a rozsáhlé regionáln meta-morfované oblasti.

Jako základová p da pozemních staveb jsou spolehlivé a dostate n únosné, jejich kvalita m že být zhoršována p ítomností zv tralin (v okolí Tábora jsouznámy až do hloubky 30 m) nebo tektonickým oslabením. Jako prost edí pod-zemních staveb jsou v tšinou dob e použitelné a vyžadují ochranu jen v tekto-nicky porušených úsecích. P íkladem liniové stavby, procházející tektonickyporušeným územím, m že být železnice Brno - Blansko, kde došlo až po dob80 ti let k porušování stability ú inkem mrazového zv trávání podle epidotizo-vaných puklin (obr. 18).

P íkladem podzemní stavby vedoucí z ásti tektonicky oslabeným prost edím,je ást trasy vodohospodá ské štoly z Víru do Brna, procházející úsekem poru-šeným etnými zlomy (obr. 19).

Z hydrogeologického hlediska mají horninové masívy krystalinika puklinovou propustnost, jen pís itá eluvia mají pr linovou propustnost. Je t eba si však uv domit, že u metamorfovaných b idli natých komplex je propustnost r znáv r zném sm ru, což m že zp sobit p i ražb pom rn zna né potíže.

- 31 (44) -

Geologie

Z hlediska t žitelnosti (dle SN 73 3050) jsou to horniny skalní, které se adído t íd 5 až 7 podle stupn zv trání. To m že zkomplikovat i zat íd ní hornin p i zemních pracech. asto se vyskytuje tento problém v horninách bohatých biotitem (nap . t ebí sko-mezi í ský durbachit nebo lokality se spole ným vý-skytem pevn jších a ke zv trávání odoln jších migmatit a mén odolných pararul).

Obr. 18 Zm na morfologie zá ezu v blanenském granodioritu ú inkem mrazového zv trávání.1 - p vodní terén, 2 - stav v roce 1966, 3 - navržená úprava svahu v roce 1966, 4 - stav v roce1968, 5 - stav v roce 1970.

3.2 Zpevn né prvohorní sedimenty

Jedná se p edevším o území kulmu na Morav , Barrandienu v echách a per-mokarbonských brázd (blanické a boskovické) a podkrkonošského permokar-bonu a kladensko-rakovnické oblasti.

Petrograficky to jsou r zné typy zpevn ných klastických sediment . V kulmup evažují droby, drobové slepence a jílové (pokryva ské) b idlice šedé barvy. V permokarbonu to jsou pískovce, arkózy a jílovce až jílové b idlice asto shematitovým hn do erveným pojivem. V Barrandienu jsou zastoupeny r znétypy hornin klastických i karbonátových a silicity. Pro zakládání jsou prom n-liv vhodné, což souvisí nejen s petrografickým typem, ale i stratigrafickou p íslušností. Tak na území Barrandienu horniny algonkia a kambria jsou dobrou základovou p dou, v ordovických komplexech jsou mén únosné n -

- 32 (44) -


které b idlice, ortokvarcity a karbonáty devonu jsou jako základové p dy spo-lehlivé. Spolehlivé jsou i horniny kulmu a permokarbonu.

Obr. 19 Schéma tektonického porušení masívu bítešské ortoruly na trase štolového úseku vo-dovodního p ivad e Vír - Brno.

Hydrogeologicky se jedná o horniny se všemi typy propustnosti a r zným cha-rakterem hladiny podzemní vody. Rovn ž chemizmus podzemní vody a s tímspojená agresivita je zde r zná. Je t eba ji vyšet ovat pro každou oblast samo-statn . Kulmské souvrství se vyzna uje pom rn malým výskytem vody a to asto až v hloubce kolem 30 m. Rovn ž permokarbonská souvrství jsou v po-

vrchových polohách zpravidla až do 10 m bez vody.

Pro stavební praxi bývají nevýhodné tektonické pom ry a deformace vrstev.Mohou se vyskytovat komplikované struktury, synklinoria porušená zlomy,

- 33 (44) -

Geologie

vrásy i p íkrovy, nap . v kulmu. To komplikuje ražbu podzemních staveb i sta-bilitu svah . Úhel smykové pevnosti b idlic bývá 20 až 25 o.

Z geodynamických jev se zde vyskytuje zv trávání a sjížd ní po p edur e-ných vrstevních plochách, p ípadn opadávání skal a krasovat ní vápenc .

3.3 Druhohorní zpevn né a soudržné sedimenty

Jedná se p evážn o oblast eské k ídové pánve, která zabírá území severních a severovýchodních ech. Zasahuje na Moravu až k Blansku.

Petrograficky to jsou k emenné pískovce, jílovce, slínovce a opuky. Tyto hor-niny jsou v subhorizontálním uložení a pro stavební hodnocení je d ležité vjakém sledu se na staveništi vyskytují. Jestliže je svrchním komplexem písko-vec nebo opuka, tj. horniny skalní, zakládá se bez v tších potíží. Jestliže jsouna povrchu horniny soudržné, a to jak cenomanské jíly, tak i turonské slíny až slínovce vzniká nebezpe í jejich objemových zm n v podzákladí, zvlášt vysý-cháním a s tím spojené poruchy staveb.

Z hydrogeologického hlediska se jedná o jednu z nejvýznamn jších hydrogeo-logických struktur u nás. Pískovce jsou pr linov dokonale propustné, jsou dobrými kolektory a nadržují velké množství podzemní vody. Pelity jsou po-m rn málo propustné až nepropustné, zp sobují napjatost hladiny podzemnívody, která má charakter artéské vody pozitivní (+). Vody jsou jímány v celé oblasti jako kvalitní pitná voda, a to i pro vzdálen jší velkom sta (nap . pro Brno od B ezové).

Z hlediska geodynamických jev se vyskytuje zv trávání, ale p edevším zde dochází k porušování stability svah . Je-li komplex pískovc v nadloží soudrž-ných pelit m že dojít k zabo ování strmého okraje pískovc do mírn jšíhosvahu podložních pelit , ke vzniku ker pískovc na okraji a k jejich postupné-mu odd lování a pohybu. Vznikají rozsáhlé kerné svahové pohyby, které v dolní ásti svah mohou p echázet do plošných a n kdy i proudových sesuv .

3.4 Paleogenní zpevn né a soudržné sedimenty

Jedná se o flyšové pásmo Západních Karpat. Petrograficky jsou zde pískovce až slepence (godulský, isteb anský, ždánický, hradiš ský) a pelity (jílovce, slínovce a b idlice) béžové barvy. Je to komplex k ídových a paleogenních hornin, z vyv elin sem pat í t lesa t šinitu v beskydské k íd .

Tektonicky je tento komplex velmi složitý, budovaný systémem antiklinál, synklinál a vrásových p esmyk .

Z hlediska hydrogeologie je to oblast rovn ž velmi složitá, propustnost hornin je pr linová i puklinová, hladina podzemní vody je volná i napjatá, významnáje i povrchová erozivní innost.

- 34 (44) -


Z hlediska geodynamických jev je to typická oblast sesuv . K nej ast jšímpat í proudové a plošné sesuvy, k mén astým sesuvy kerné. Na svazích se setkáváme i s hákováním vrstev (obr. 20) a slézáním sutí.

Obr. 20 Hákování vrstev.

Z t chto d vod pat í flyšové pásmo k oblastem s nejnákladn jším zakládáníma to nejen na plošných základech, ale i z hlediska výstavby liniových staveb a staveb vodohospodá ských.

3.5 Karbonátové horniny

Jedná se v tšinou o vápencové krasové oblasti, v nichž se vyskytují r zné typyvápenc . Pat í sem nap . Moravský kras, devonské vápence u Grygova, Javo-í ka a Mlad e. V echách jsou nejznám jší vápence u Kon prus.

Jako základová p da pozemních staveb jsou spolehlivé, je však t eba vyšet o-vat pr b h podzemních dutin a jeskynních systém pomocí geofyzikálního nebo i speleologického pr zkumu. Z hlediska budování podzemních staveb vyžadují detailní pr zkum.

Hydrogeologie je krasová, propustnost podle dutin až krasových systém , astodosud nejasných.

V tšinou se jedná o chrán ná krajinná území.

3.6 Neovulkanity

V eském masívu se vyskytují bazaltoidy v rozsáhlé oblasti Doupovských hor, i jako roztroušené vrchy eského st edoho í. Dále jsou v okolí Bruntálu. VZápadních Karpatech to jsou andezity v okolí Uherského Brodu u Nezdenic,Bojkovic a Bánova.

- 35 (44) -

Geologie

Jako základová p da jsou spolehlivé skalní horniny, ale na jejich okraji mohou vznikat rozsáhlé kerné svahové pohyby, a proto je t eba p i výstavb v novatt mto úsek m zvláštní pozornost.

Hydrogeologicky jsou pom rn suché, propustnost puklinová.

Tufy a tufity neovulkanit se vyskytují por znu v malé mocnosti. Mohou zte-kutit stoletou vodou nebo i um lým zásahem, jejich vlastnosti závisí na geolo-gické pozici i na minerálním složení.

3.7 T etihorní nezpevn né sedimenty

Budují pánve a to jak na eském masívu, tak i v Západních Karpatech.

Petrograficky to jsou v tšinou klastika - jíly, slíny, písky a jen místy št rky.Jsou vodorovn uloženy, mohou být v souvislých vrstvách nebo jako o ky.

Hydrogeologie souvisí s petrografickým typem. Písky jsou pr linov propust-né, pelity v tšinou málo propustné až nepropustné. Tak vznikají napjaté artéské vody. Chemizmus podzemní vody závisí na minerálním obsahu sedimentu. V píscích jsou zpravidla neagresivní, v jílech a slínech s vysokým obsahem iontSO4 je agresivita síranová vysoká (typ ha).

I pánevní sedimenty jsou proniknuty adou zlom . Zvlášt v podkrušnohorské oblasti je aktivita podle nich živá a p i projektování povrchového dobývání hn dého uhlí se s ní musí po ítat. Podle n kterých zlomových linií dochází i k ší ení ot es z podzemí, což m že vést ke snížení stability povrchu terénu.

Zvláštní pozornost se musí v novat zlomovému ukon ení pánví v i krystali-niku. I zde mohou nastávat posuny a to hlavn p i neopatrné podzemní innos-ti. Dochází k závalu elby, p ípadn i ásti již hotového podzemního díla. Ne-z ídka se tyto poruchy projevují na povrchu propadnutím a vznikem poklesové kotliny.

Z hlediska zakládání se jedná o zeminy, které jsou dob e charakterizovány vSN 73 1001. I když platnost této normy je dnes asov vymezena, doporu ení

pro plošné základy lze i nadále používat.

Geodynamické jevy jsou v t etihorních zeminách omezeny, jednak na ztekuce-ní písk (ku avka), jednak na m lké sesuvy v potrhaných neogenních slínech.

Jílovité a slínité sedimenty zp sobují potíže p i zakládání staveb. Jsou citlivé zvlášt na zm ny vlhkosti a p sobení mrazu, což je doprovázeno objemovýmizm nami. Obsah vody se projevuje ve zm n konzistence. Stavby m lce zalo-žené trpí nerovnom rným sedáním. Konsolidace podloží stavbou trvá obvykle n kolik desítek let. N které jílové horniny mají trhlinky vypln né pískem, sil-tem atd. U potrhaných jíl pak m že do trhlinek vnikat voda, která zp sobujepokles pevnosti ve smyku na minimum. Následn pak vznikají sesuvy.

- 36 (44) -


asté jsou tzv. prekonsolidované jíly. Mají denudací snesené nadloží, ale hori-zontální síly v nich odpovídají p vodní mocnosti nadloží. Vznikají tím velké bo ní tlaky, které se projeví v zá ezech nebo ve svazích, kdy dochází ke sva-hovým pohyb m.

Silty snadno promrzají, asto jsou rozb edlé a nestabilní.

Základové p dy na t chto horninách klasifikujeme jako podmín n vhodné až málo vhodné, v místech sesuv jako nevhodné.

Písky a št rky, na rozdíl od jemn jších klastických sediment , poskytují dobré základové p dy. Jsou pro vodu dob e propustné. V p ípad , že tvo í pouze o ky v jílových horninách je nutno dob e ur it pr b h rozhraní obou petrogra-

fických typ . Mohlo by nastat nerovnom rné sedání objektu. Nebezpe né mo-hou být písky (tzv. tekoucí písky) tehdy, dojde-li k jejich ztekucení p ítokempodzemní vody.

Neogenní sedimenty jsou v tšinou kryty r zn mocným kvartérním pokryvem.

3.8 Kvartérní pokryvy

Jsou to aluvia a svahové sedimenty všeho druhu, nap . hlíny a sut , eluvia a deluvia, popsaná již v jiných statích. Dále sprašoidní sedimenty, št rky í níchteras a sedimenty glaciální.

Petrograficky jsou velmi rozmanité. Jsou to klastické zeminy s r znými fyzi-káln -mechanickými vlastnostmi. Je t eba je na každém staveništi vyšet it sa-mostatn , ur it jejich typ a mocnost a jejich zvodn ní.

U št rkovitých zemin se zpravidla sleduje jen jejich uložení a pr b h vrstvy pod budoucím objektem. U pís itých zemin je d ležitým faktorem voda, abynedošlo ke ztekucení. Dále se ur uje úhel vnit ního t ení, který se pohybuje od 30 do 33o. D ležitá je i jílovitá, p ípadn organická p ím s.

U jemných zemin (slín a jíl ) je d ležitým ukazatelem jejich hlavní jílovýnerost a s tím spojená charakteristika objemové stálosti. Dále se ur uje index plasticity IP (%) a to podle výsledku Atterbergovy zkoušky meze plasticity a meze tekutosti.

Sprašoidní zeminy pat í do skupiny aleurit . Jsou známy svými dobrými vlast-nostmi, jsou-li suché. I když jsou stla itelné, udrží se ve strmých st nách po dobu i více než padesáti let. Jakmile však p ijdou do styku s vodou (jakéhoko-liv p vodu), tak rozb ídají a m že dojít až ke kolapsu jejich struktury a stávajíse technologicky nezvládnutelnými. Je lépe je z výkopu nebo stavební jámyodstranit.

Glaciální sedimenty se vyskytují hlavn na Ostravsku a v Moravské brán . Zde jsou zpravidla kryty ornicí nebo svahovými hlínami a proto jejich rozší enínení dosud všude na mapách uvedeno.

- 37 (44) -

Geologie

Jsou to prachov pís ité jíly až jílovité písky šedorezavé až sv tlešedé barvy, které se st ídají v nepravidelné mocnosti s polohami obsahujícími št rkovoup ím s složenou ze subangulárních valoun severských hornin.

Hydrogeologicky jsou pr linov propustné, významnými kolektory jsou vrstvy št rkovité (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994).

Z hlediska stability svah je t eba vyšet ovat každý pokryvný útvar samostatn ,k výpo tu lze využít b žných metod mechaniky zemin.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1. Co je to krystalinikum?2. emu je pot eba v novat zejména pozornost p i hodnocení krystalinických hornin ja-

ko základových p d?3. Jaké bývají problémy ve stavební praxi se zpevn nými prvohorními sedimenty?4. Kde s e vyskytují druhohorní sedimenty a jaké horninové typy v nich p evládají?5. Jsou druhohorní sedimenty stabilní na svazích - zd vodni?6. Jaká jsou nejv tší rizika základových p d paleogenního stá í v karpatském flyši?7. Jaké problémy se mohou vyskytnout p i zakládání na karbonátových horninách?8. Jaký je podstatný rozdíl v chování hornin flyše a karpatské p edhlubn ?9. Jaké jsou základní problémy p i zakládání v oblasti neovulkanit ?10. Jaké problémy lze o ekávat v kvartérních sedimentech?

- 38 (44) -

Shrnutí

4 SHRNUTÍ

Území eské republiky tvo í dv základní geologické jednotky

eský masívZápadní Karpaty

eský masív náleží k té ásti Evropy, která byla formována kadomskou oroge-nezí (hlavní fáze p ed 660-550 mil. let) a výrazn p etvo ena variskou oroge-nezí (hlavní fáze p ed 400-330 mil. let)

Západní Karpaty jsou pásemné poho í, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásn ní v miocénu p ed 65-30 mil. let, vlastní Západní Karpaty p ed cca 20 mil. let).

Z uvedeného vyplývá, že ob geologické jednotky prošly zcela odlišným vývo-jem, a proto se jejich stavba velmi výrazn liší. eský masív má blokovou

stavbu (území je rozd leno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na díl í ásti - oblasti). Západní Karpaty mají stavbu p íkrovovou, kterou lze obrazn p irov-nat k "obrovské p íbojové vln " s vrstevnatou stavbou tvo enou sedimenty, v níž jsou zamíchány velké bloky vyv elých (nap . Vysoké Tatry), p em n ných(nap . ást Nízkých Tater) a sedimentárních hornin (Pavlovské vrchy).

Vývoj eského masívu je d len na dv etapy:

p edplatformní, tzn. do úplného skon ení variského geotektonického cyklu (konec prvohor). K p edplatformním krystalinickým jednotkám a zvrásn nému paleozoiku se adí:

o moldanubická oblasto kutnohorsko-svratecká oblasto st edo eská oblasto krušnohorská oblasto lugická oblasto moravsko-slezská oblast

Zvláštní postavení mají sedimenty limnického permokarbonu, které tvo í p echodmezi p edplatformním a platformním vývojem eského masívu (v po átcíchjejich sedimentace ješt doznívaly poslední pohyby pat ící do variského geo-tektonického cyklu).

platformní - celá oblast je stabilní a postupn ji p ekrývají pouze další komplexy sedimentárních hornin. K platformním jednotkám pat í:

o jurao k ídao terciéro kvartér

- 39 (44) -

Geologie

P íkrovy jsou tvo eny r znými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých poho í. Ta jsou tvo ena granitoidy a metamor-fovanými horninami.

Na území eské republiky zasahují na východní Moravu pouze dv obalové

jednotky azené k Západním Karpat m:

karpatský flyš

karpatská p edhlub

V inženýrské geologii se na základ regionální geologické p íslušnosti a podle fyzikálních, mechanických, deforma ních a hydraulických vlastností vy le ujítyto typy komplex horninového prost edí (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994):

krystalinikumprvohorní zpevn né sedimentydruhohorní zpevn né a soudržné sedimentypaleogenní (starší t etihory) zpevn né a soudržné sedimentykarbonátové horninyneogenní (mladší t etihory) nezpevn né sedimentyneovulkanitykvartérní sedimenty

Kvartérní sedimenty se považují za pokryv, ostatní horninové komplexy se považují za skalní podloží.

Každý z výše jmenovaných typ má specifické vlastnosti a chování, které je pot eba respektovat p i zakládání staveb na územích, tvo ených t mito horni-novými prost edími.

- 40 (44) -

Literatura

5 LITERATURA

1) Dudek, A., Fediuk, F., Palivcová, M. (1962): Petrografické tabulky, N SAV. Praha.

2) Dudek, A., Malkovský, M., Suk, M. (1984): Atlas hornin, SNTL, Pra-ha.

3) Fichter, L.S., Farmer, G.T. (1977): Earth Materiále and Earth Proces-ses: An Introduction, Sekond Edition, MACMILLAN PUBLISHING COMPANY, New York, COLLIER MACMILLAN PUBLISHERS,London.

4) Gregerová, M. (1998): Poznávání hornin, u ební text, P írodov deckáfakulta Masarykovy Univerzity v Brn(http://petrol.sci.muni.cz/Scripta/horniny/horniny.htm)

5) Hejtman, B. (1981): Petrografie. SNTL, ALFA. Praha.

6) Kettner, R. (1956): Všeobecná geologie, I-IV, N SAV. Praha.

7) Kumpera, O., Foldyna, J., Zorkovský, V. (1988): Všeobecná geologie, SNTL, ALFA. Praha.

8) Melichar, R. (1991): Metody strukturní geologie, orienta ní analýza,u ební text P F MU. Brno.

9) Mísa , Z. a kol. (1983): Geologie SSR I., SPN. Praha.

10) Plummer, Ch.C., McGeary, D. (1996): Physical Geology, Seventh Edi-tion, Wm. C. Brown Publisher, Dubuque IA, USA

11) Raymond, L.A. (1995): Petrology, Wm. C. Brown Publishers, Dubuque IA, Novota, Boston, Buenos Aires, Caracas, Chicago, Guilford CT,London, Madrid, Mexico City, Sydney, Toronto.

12) Šamalíková, M. (1989): Geologie a inženýrská geologie, u ební text,tvrté p epracované vydání, FAST VUT. Brno.

13) Šamalíková, M., Prost jovská, M., Locker, J., Pospíšil, P. (1992): Ná-vod k popisu a ur ování hornin p i samostudiu, u ební text FAST VUT. Brno.

14) Šamalíková, M., Locker, J., Pospíšil, P. (1994): Geologie, u ební text FAST VUT. Brno.

15) Tarbuck, E.J., Lutgens, F.K. (2002): Earth – An Introduction to Physi-cal geology. Seventh Edition, Prentice Hall. New Persey.

16) West, T.R. (1995):Geology Applied to Engineering, Prentice Hall, Eng-lewood Cliffs, New Persey.

- 41 (44) -

P íloha 1 Zjednodušená geologická mapa R dle GS.

- 42 (44) -

Vysv tlivky ke zjednodušené geologické map .

. Název oblasti (regionáln geologické d lení eského masivupodle Mísa eet al.1983, Západní Karpaty podle tyrokého & Stráníka 1995)

1 Moldanubikum eského lesa; domažlické krystalinikum; západo eský plu-ton; západo eské bazické magmatity

2 Šumavské moldanubikum – sz. ást (okres KT)

3 Šumavské moldanubikum – jv. ást (okresy ST, PT, CK, CB, PI)

4 eské moldanubikum

5 Strážecké a moravské moldanubikum; t ebí ský a jihlavský masiv

6 Moldanubický pluton – centrální masív

7 Moldanubický pluton – melechovský masív; tiský a istecko-jesenický ma-sív; krušnohorský pluton

8 St edo eský pluton a ostrovní zóna

9 Kutnohorské a áslavské krystalinikum

10 Ohebské, svratecké a poli ské krystalinikum; železnohorské proterozoi-kum; hlinská zóna; železnohorský pluton; chrudimské paleozoikum

11 Západo eské proterozoikum

12 Tepelské, tachovské, smr inské, svatavské, chebsko-dyle ské a slavkovské krystalinikum; durynsko-vogtlandské paleozoikum

13 Letovické, krhovické, nectavské a svinovsko-vranovské krystalinikum;moravikum; krystalinikum miroslavské hrást ; brunovistulikum

14 Barrandienské spodní paleozoikum a proterozoikum; blanická brázda

15 Krušnohorské krystalinikum

16 Lužický pluton a krkonošsko-jizerský masiv; krkonošsko-jizerské krystali-nikum; žitavská pánev

17 Orlicko-sn žnické, novom stské a starom stské krystalinikum

18 Záb ežské krystalinikum

19 Silesikum a žulovský masív; vidnavská pánev

20 Moravskoslezský devon; drahanský, mírovský a jesenický kulm v etn kry Maleníku; osoblažská k ída

- 43 (44) -

21 Svrchní karbon hornoslezské pánve; neogén ostravské a opavské pánve

22 Permokarbon a terciér st edo eské a západo eské limnické oblasti a orlicképánve

23 Permokarbon podkrkonošské a dolnoslezské pánve

24 Permokarbon a terciér boskovické brázdy

25 eská k ídová pánev – velimská, pražská, roudnická a ohárecká k ída

26 eská k ídová pánev – jizerská k ída a k ída dolního Labe, Plou nice, Ka-menice a D ínského Sn žníku

27 eská k ídová pánev – labská a áslavská k ída; k ída Dlouhé meze

28 eská k ídová pánev – východo eská a západomoravská k ída; chrudimskák ída; králický p íkop; polická pánev

29 T ebo ská a eskobud jovická pánev

30 Chebská a sokolovská pánev

31 Mostecká pánev

32 Neovulkanity Doupovských hor

33 Neovulkanity eského st edoho í

34 Neogén karpatské p edhlubn

35 Neogén víde ské pánve

36 Pouzd anská, ždánická a zdounecká jednotka, ra anská jednotka Ch ib

37 Podslezská a slezská jednotka

38 P edmagurská, ra anská (v. od Napajedelské brány), bystrická a b lokar-patská jednotka

39 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu, Mohelnické brázdy a Holešovské plošiny

40 Kvartér – oblasti kontinentálního zaledn ní, žitavská a vidnavská pánev

- 44 (44) -

pavel pospÍŠil...

Documents