Martin Kopáček, sexta AMartin Kopáček, sexta A

můžeme rozdělit na tři časová období expanzivní

14. až 15. století nejničivější dopad na balkánské obyvatelstvo izolace od ostatních evropských států

stabilizace 15. až 17. století nenásilné období, výhodné jak pro Turky tak pro původní obyvatele „pax ottomanica“ – osmanský mír

úpadek 18. a především 19. století rozpad celistvé centralizované správy zvýšení daňového zatížení, všeobecný úpadek rozvoje společnosti křesťané obviňováni z kolaborace s okolními státy (Uhersko, Rakousko)

inspirace správou Byzantské říše základem timar (léno) propůjčovaný sipahiům (příslušníci

armády) pečlivá evidence jak půdy tak obyvatel (efektivní zdanění –

příjmy) dobyté území připadá sultánovi, který je propůjčuje vezírům a

sipahiům sociální funkce státu (nemocnice, školy, infrastruktura) „odvody chlapců“

každý desátý novorozený chlapec připadá sultánovu dvoru paradoxně výhodné – striktní vzdělání, příjem, budoucnost

kolem 16. století – silný a prosperující státní útvar robota i daně zůstávají v nemalé výši, nicméně spravedlivé a

neměnné pro většinu obyvatel

vliv evropských myšlenkových proudů (Velká francouzská revoluce atp.)

změna v chápání pojmu stát vzniká národní soudržnost a identita především na bázi jazyku a národního sjednocení umožňuje vznik folklóru jednotlivé národy (etnika) soustředěny nehomogenně

jejich ideologie se přitom mnohdy navzájem vymezují náboženské spory, spory ohledně území apod. různá etnika na různých území dostávají statut menšiny

Srbové Srbové a Makedonci Bulhaři Albánci Řekové Osmané Rumuni a Valaši Albánci a Srbové Řekové a Albánci Řekové a Osmané Bulhaři a Osmané

Řecko považují se za dědice jak antického Řecka, tak Byzance (nárokují si Malou

Asii) všeobecné vymezení vůči slovanským národům špatné vztahy s Makedonií (hlásí se k odkazu Filipa Makedonského)

Uhersko pod Habsburskou nadvládou s poněmčováním přichází vědomí národního jazyka 1844 maďarština jediným státním jazykem 1848 striktní maďarizace

Srbsko značná decentralizace (Srbové v Chorvatsku, Černé Hoře, Kosovu apod.) Vuk Karadžič – snaha o vznik jednotného jihoslovanského jazyku 1849 – „všichni jižní Slované jsou Srbové – vše patří Srbům

Chorvatsko kolébka katolicismu na Balkáně odpor proti Uhersku a maďarizaci ilyrismus – sounáležitost západně orientovaných národů – Dalmácie,

Slovinsko, Chorvatsko

násilná část odboje proti turecké nadvládě Srbsko

uherští Srbové vydobyli si rozsáhlou autonomii politická, hospodářská a náboženská volnost v rámci monarchie

první povstání již v roce 1804 (vůdce Karadjordje, zanedlouho sesazen Turky)

další povstání v roce 1815 – vůdce Miloš Obrenovic úspěšnější než jeho předchůdce vymáhá si pozici místodržícího – autonomie

střídá se vláda rodu Karadjordjevičů a Ostenovičů myšlenka Velkého Srbska, později federace Srbska, Černé Hory,

Bulharska a Rumunska (Mihajlo Ostenovič) neúspěšná

1881 – potvrzení samostatnosti (knížectví povýšeno na království)

Řecko rozdělení odboj na dva proudy – radikální a filhelény

filhelénové působí především ideové a zpoza hranic – jedná se o sympatizanty s Řeckem a jeho antickou historií především intelektuálního rázu, žádají obnovení Řecka v jeho antických rozměrech

radikální působí „uvnitř“ a výkonně, na svědomí mají konkrétní povstání proti osmanské nadvládě při kterých se ne vždy ctí vlastní antické ideály, žádají obnovení Řecka v byzantských rozměrech (i s Malou Asií)

všeobecná převaha (asi 12% muslimů) 1821 dobíjí Tripolis, kruté chování vůči Turkům

na mnoho let poznamenané vztahy několik proti řeckých pogromu v Istanbulu

prakticky nezávislí od roku 1828 (díky solidaritě ostatních evropských států) 1864 připojeny Jónské ostrovy, 1881 Thesálie, 1913 Epirus a Soluň

Rumunsko 1877 poráží v počtu 30 000 nejsilnější osmanskou základnu Plevno (Turci

kapitulují)

oblast Valašska a Moldávie do roku 1821 po nadvládou fanariotů (řecký místodržící)

4. březen 1878 ukončuje rusko-tureckou válku (trvá od 1877) potvrzuje samostatnost Srbska, Černé Hory a Rumunska

rozšíření o dosud osmanské provincie (např. Podgorica)

definuje tzv. Velké Bulharsko zahrnuje jak Makedonii, tak velkou část dnešního Řecka Rusové zde mohou po 2 roky zanechat armádu strategická území – přístup ke středomoří)

přílišné zvýhodnění Ruska – jeho mocenského dosahu odpor evropských mocností (Británie, Francie) důsledkem Berlínský kongres

od 13. června do 13. července 1878 předsedající Otto van Bismarck zástupci Uherska, Ruska, Francie, Británie, Itálie, Turecka bez účasti zástupců samotných balkánských států cílem přerozdělit území tak, aby přílišně nezvýhodňovalo

žádnou velmoc potvrzení samostatnosti Srbska, Černé Hory a Rumunska popřena existence Velkého Bulharska

rozděleno na bulharské knížectví, východní Rumélii a Makedonii

v důsledku zklamání pro ruskou diplomacii přišli o území získaná vyměřením Velkého Bulharska v Sanstefanské mírové

smlouvě

konec 19. století území, která jsou stále pod osmanskou nadvládou nacionalistické války – především území Albánie a Makedonie v řeckém zájmu „Neviditelné makedonské komité“ v srbském zájmu „Společnost svatého Sávy“ v makedonském „Makedonská revoluční socialistická skupina“ proti Makedonii, za Velké Bulharsko tzv. „VMRO“

Vnitřní makedonská revoluční organizace

Michael W. Weithmann – Balkán (nakl. Vyšehrad, Praha, 1996, ISBN 80-

7021-199-7)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Osmansk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%

A1e

http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_Srbsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Balk%C3%A1n

http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=019&pod=2

http://dejepis-maturita.blogspot.cz/2011/06/113-popis-ovladnuti-balkanu-

turky.html

http://balkansbg.eu/en/content/b-identichnosti/113-formovani-narodni-

identity-na-balkan.html