ZEMĚ A ŽIVOT

ZEMĚ A ŽIVOT

M. Ivanov. Autorské malby a reprodukce Petr Modlitba

V rámci Sluneční soustavy je planeta Země jedinečná tím, že se na ní nejen vyvinul život, ale dokázal se zde udržet po dobu více než 4 miliard let. Vznik a vývoj života na Zemi byl podmíněn nejen vhodnou vzdáleností od Slunce, ale i příznivým chemismem archaických oceánů. Dynamika Země je nesmírně složitá, její rovnováha pramení z výslednice dění mezi přínosem energie z kosmu v podobě slunečního záření a energie, která pochází z radioaktivních procesů uvnitř zemského jádra.

Život jako odraz klimatu a geologických podmínek

I když k výrazným klimatickým změnám dochází postupně, z geologického záznamu víme o rozsáhlých změnách podmíněných spolupůsobením více činitelů, jako jsou např. vulkanismus, pohyby kontinentů či astronomické změny. Výsledkem byly relativně “náhlé” klimatické výkyvy, které často vedly k zániku mnohých živočišných i rostlinných druhů nebo i celých skupin organismů. Příkladem jsou rozsáhlá vymírání na konci prvohor v permu nebo na konci druhohor v období křídy, kdy vedle dinosaurů vymřeli např. velcí mořští plazi, či obrovské množství hlavonožců. V otázkách vymírání se uvažuje také o katastrofách v podobě dopadu velkých kosmických těles. Na kontinentech však vymírání umožnilo pozdější rozvoj těch skupin, které byly do té doby minoritní součástí terestrických společenstev.

Současný ekosystém a jeho zranitelnost

Zdánlivě neporušitelná rovnováha zemského ekosystému z dnešního hlediska nemusí být naší jistotou. Člověk je v současné době jedním z nejvíce destabilizujících činitelů. Braňme se tedy negativním zásahům do přirozených ekosystémů, protože člověk je schopen složitý zemský ekosystém nenávratně poškodit. Země je sice dynamicky nesmírně složité těleso a možná by si nakonec s negativním dopadem činnosti člověka poradila sama, ale pro nás to znamená, že bychom se toho už nemuseli zúčastnit.

Pro nejstarší období vývoje Země byla typická silná vulkanická činnost.

Vymírání na konci křídy (na hranici druhohor a třetihor) nebylo největším vymíráním v historii Země, umožnilo však pozdější rozvoj savců.

Svrchnokřídové vymírání na souši i v mořích (nahoře) umožnilo masivní rozvoj nových skupin organismů, např. savců (dole).

Současné nálezy mesosaurů a lystrosaurů na různých kontinentech jsou jasnými doklady někdejšího spojení těchto kontinentů.

Vývoj atmosféry a nejstarší formy života

Procesy, které na Zemi probíhají, ovlivňovaly život od jeho samého vzniku. Prvotní atmosféra, zničená meteorickým bombardováním, byla vlivem převahy vodíku a helia pro život nehostinná. Druhotná atmosféra byla vytvořena za spolupůsobení vulkanické činnosti (dodala do atmosféry především dusík, oxid uhličitý a vodní páry) a ultrafialového záření (rozštěpilo vodní páry na nejlehčí vodík, dále pak kyslík a ozon) . Od vzniku nejstarších skutečně doložených forem života, tzv. chemofosilií, před asi 3,8 miliadrami let po vznik prvních eukaryotních organismů s buněčným jádrem uběhla více než 1 miliarda let. Rozvoj primitivních fotosyntetizujících mikroorganismů v mořích vedl k postupnému obohacení atmosféry kyslíkem a k rozvoji života nejen v mořích, ale i na kontinentech. Je tedy jasné, že sám život významně ovlivňuje dění na Zemi.

Plynulé změny povrchu planety Země

Zemský povrch se neustále mění. Lidskému oku se tyto změny mohou jevit jako nepostřehnutelné, ve skutečnosti se však tvář krajiny mění vlivem řady endogenních i exogenních procesů. V geologické historii byly klimatické změny často odrazem měnící se pozice celých kontinentů. Mnohé skupiny organismů se tak díky pohybu kontinentů rozštěpily, jejich fosilie však dokazují, že dnes rozlehlými oceány oddělené kontinenty byly v dávné geologické minulosti součástí obrovských kontinentů.

CC