KLIMA ZEMĚ Definice klimatu

Klima nebo také podnebí charakterizuje relativní časová stálost, čímž se liší od počasí, a lze ho tedy řadit mezi trvalé fyzicko-geografické charakteristiky místa. Užívá se definice V.M.Skljarova: Klima je souhrn a postupné střídání všech stavů atmosféry (podmínek počasí) možných v daném místě a je důsledkem různých, nepřetržitě probíhajících klimatotvorných procesů. Jako klimatotvorné procesy označujeme fyzikální procesy probíhající v atmosféře a aktivní vrstvě půdy. Tyto procesy jsou důsledkem působení tzv. klimatotvorných faktorů, jež podmiňují vytváření klimat na celé Zemi i v jejích jednotlivých částech.

Klimatotvorné faktory

Hlavní činitele, které utvářejí výsledný charakter klimatu, rozdělujeme do pěti následujících skupin: astronomické, radiační, geografické, antropogenní a cirkulační faktory.

Astronomické

Jsou to faktory vyplývající z vlastností Země jako planety. Jedná se konkrétně o kulovitý tvar Země, složení atmosféry, sklon zemské osy, změny sluneční aktivity, uchylující síla zemské rotace a parametry oběžné dráhy. Tyto vlastnosti Země přímo ovlivňují hodnotu insolace, délku ročních období atd. Důsledkem je rozdělení planety do odlišných regionálních geosystémů a také tzv. šířková pásmovitost.

Radiační

Patří sem zejména výsledek plynoucí z dopadu slunečního záření na horní hranici atmosféry.

Geografické

Do této kategorie řadíme několik podstatných faktorů, jenž jsou dány konkrétní polohou a vlastnostmi různých částí zemského povrchu. Mezi ty nejdůležitější řadíme zeměpisnou šířku, nadmořskou výšku, rozložení pevnin a moří, orografii, mořské proudy a charakter povrchu. Zeměpisná šířka ovlivňuje insolaci a tím se stává předpokladem pásmovitosti klimatu. V případě nadmořské výšky se jedná zejména o fakt, že se vzrůstající nadmořskou výškou se mění hodnoty jednotlivých meteorologických prvků. Vzhledem ke vzdálenosti daného místa od oceánů a moří rozlišujeme oceánské a kontinentální klima, přičemž každé z nich má své charakteristické rysy. Do orografie spadá konkrétní tvar zemského povrchu, kdy zejména horské oblasti svým specifickým způsobem ovlivňují klima. Jako příklad charakteru povrchu lze uvést například kontrast mezi rostlinnou vegetací a sněhovou pokrývkou.

Antropogenní

Tyto faktory jsou výsledkem lidských aktivit, v jejichž důsledku vznikají změny vlastností atmosféry a zemského povrchu.

Cirkulační

Za stěžejní faktor v této kategorii lze považovat všeobecnou cirkulaci atmosféry a systém mořského proudění. Příkladem jsou pasáty.

Klasifikace klimatu

I přesto, že se na Zemi vyskytují různorodé klimatické podmínky, existuje v jejich rozložení dobře vyjádřitelná pásmovitost neboli zonalita. Ta vyplývá především z bilance záření na planetu Zemi, která má kulovitý tvar.

Nejstarší členění klimat se opírá o zeměpisnou šířku a insolaci. V tomto případě je základní jednotkou klimatický pás, jehož hranice jsou vymezeny obratníky a polárními kruhy. Hlavní klimatické pásy jsou: tropický (kolem rovníku, vymezen obratníky), mírný (mezi obratníky a polárními kruhy) a studený polární (od polárních kruhů až k pólům). Vymezují se však i přechodné pásy: subtropický a subpolární. V rámci jednotlivých pásů rozlišujeme různý typ podnebí: oceánský, kontinentální, horský.

Každá vytvořená klasifikace klimatu se snaží vymezit základní klasifikační jednotky a také stanovit geografické rozložení na Zemi. Klimatických klasifikací existuje poměrně velký počet a žádná z nich neplatí univerzálně. Tyto klasifikace však lze rozdělit na konvekční, které vymezují a popisují určitý typ klimatu podle mezních hodnot jednoho či více meteorologických prvků, a na genetické, jež se opírají o cirkulační klimatotvorné faktory.

Köppenova konvenční klasifikace klimatu

Tato klasifikace patří k nejrozšířenějším a nejuznávanějším. Vytvořil ji W. Köppen v roce 1884 přepracováním jiné (Suppanovy) klasifikace vyházející z ročních izoterm. Köppen tuto původní klasifikaci obohatil o hledisko délky trvání určitých teplot. Lze tedy hovořit o klasifikaci založené na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotu. Výsledkem je vymezení 5 hlavních skupin klimatu, přičemž tyto hlavní skupiny jsou rozděleny na další typy a podtypy.

Hlavní skupiny klimatu: A – pás vlhkého tropického klimatu, B – pás suchého klimatu, C – pás mírně teplého klimatu, D – pás mírně studeného klimatu a E – pás polárního klimatu.

Alisova genetická klasifikace klimatu

Tato klasifikace ruského klimatologa byla poprvé v mapové podobě zveřejněna v roce 1940, později několikrát zpřesňována a vychází z podmínek všeobecné cirkulace atmosféry. Členění klimat vychází z převládajícího geografického typu vzduchové hmoty během celého roku.

Alisov vymezuje 7 pásem: pásmo rovníkového klimatu (ekvatoriální), pásmo rovníkových monzunů (subekvatoriální), pásmo tropického vzduchu (tropické), subtropické, pásmo vzduchu mírných šířek (mírné), subarktické, arktické a antarktické (polární). V rámci jednotlivých pásem rozlišuje klimatické typy: kontinentální a oceánský, typ klimatu východních a západních břehů pevnin.

Změny klimatu

V závěru se chci krátce zmínit o problematice změn klimatu, jež je poměrně často diskutována. Změny v klimatu probíhaly již v dávné minulosti a probíhají i nyní. Bohužel se změnou klimatu jsou spjaty i přeměny ekosystémů. V souvislosti s touto problematikou je často diskutovaný skleníkový efekt atmosféry a možné globální oteplování.

Argumentace:

Téma práce jsem si vybrala takové, aby se mi jeho zpracování hodilo k přípravám na zkoušku. Konkrétně se jedná o poměrně těžkou zkoušku v rámci studia geografie a to o zkoušku z předmětu Klimatologie a hydrologie. Klima země je jedním ze stěžejních okruhů, z kterých se bude zkouška skládat a proto jsem se rozhodla zaměřit svoji práci na toto téma.

Anotace:

V mé závěrečné práci v rámci kurzu KPI se jakožto studentka geografie zabývám problematikou klimatu země. Nejprve se věnuji tzv. klimatotvorným faktorům, tedy takovým faktorům, které se na výsledném klimatu podílí. Jedná se o faktory astronomické, cirkulační, radiační, geografické a antropogenní. V další části poukazuji na různé klasifikace klimatu a o dvou základních, které se používají u nás v České republice, uvádím i bližší informace. Krátce se zmiňuji i o problematice změn klimatu.

Klíčová slova:

klima, Země, klimatotvorné faktory, klasifikace

Mentální mapa:

Použité zdroje:

1) odborná monografie:

NETOPIL, R. a kol. Fyzická geografie. 1. vydání. Praha: SPN, 1984. 272 s.

odůvodnění: tento zdroj je dostatečně důvěryhodný a odborně kvalitní / známe autora textu, který je odborníkem zabývající se danou problematikou / tato literatura nám byla doporučena jako kvalitní / text obsahuje odbornou terminologii a jsou uváděny odkazy na použitou literaturu / text je vhodně členěn do odstavců / hloubka a šířka obsažené tematiky jsou dostatečné

2) webová stránka:

RUDA, Aleš. Klima země a jeho vývoj. Fyzická geografie: Klimatologie a hydrogeografie pro učitele: multimediální elektronický výukový materiál [online]. Brno: Vydala Masarykova univerzita. Vytvořeno ve spolupráci se Servisním střediskem pro e-learning na MU. 2013 [cit. 2012-12-24]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1441/podzim2012/Ze2BP_KHP5/um/fyzickageografie/pages/05-klima.html

odůvodnění: zdroj je důvěryhodný / známe autora textu, který je taktéž odborníkem, jenž se zabývá danou problematikou / hloubka a šířka obsažené tematiky jsou dostačující / celá webová stránka je přehledná a vhodně strukturovaná / text obsahuje odbornou terminologii / známe použitou literaturu a další zdroje

3) odborný článek:

PRETEL, Jan. Klima na Zemi se mění. Vesmír. 2006, č. 7. Vychází 12x ročně.

odůvodnění: vesmír je časopis s dlouholetou tradicí / autorem je odborník na dané téma / některé články jsou dostupné i na internetu / článek je poměrně krátký, ale výstižný / zdroj lze považovat za důvěryhodný