Výtah ISO/TR 14121-2

1. Účel Praktické návody k posouzení rizik u strojních zařízení podle ČSN EN ISO 12100

2. Normativní odkazy ČSN EN ISO 12100

3. Pojmy a definice dodavatel (např. návrhář, výrobce, prodejce) který poskytuje příslušenství nebo služby spojené s integrovaným výrobním systémem (IMS) (výrobní linky) nebo částí výrobního systému nebo stroje

4. Příprava pro posouzení rizik

4.1. Všeobecně

Cíle, rozsah a meze pro jakékoliv hodnocení rizik by mělo být definováno od samotného počátku.

4.2. Užití týmové spolupráce pro posouzení rizik

4.2.1. Všeobecně Hodnocení rizik je všeobecně více důkladné při týmové práci. Velikost týmu závisí na: • zvolené metodě • složitosti stroje nebo výrobního procesu • výrobním procesu, ve kterém je stroj využíván Tým by měl dát dohromady znalosti různých oborů a množství zkušeností a odborných znalostí. Avšak velké týmy mohou složitě dosahovat shody. Měl by být jednoznačně určen vedoucí týmu odpovědný za výsledné posouzení rizika. Pozn. Není užitečné sestavovat tým pro hodnocení rizik u stroje, kde rizika nejsou velká a jsou

jednoznačně identifikovatelná.

4.2.2. Složení a role členů týmu

Tým by měl mít svého vedoucího, odpovědného za to, že všechny úkoly zahrnující plánování, průběh a dokumentace (podle ISO 12100) jsou provedeny a výsledky předány příslušným osobám.

Tým zahrnuje jedince, kteří: a) mohou odpovědět na technické dotazy týkající se návrhu a funkce stroje b) mají reálné zkušenosti s návrhem a funkcí strojů c) mají k dispozici dokumentaci úrazů na tomto typu stroje d) dobře rozumí relevantním normám (ISO 12100) a mohou specifikovat bezpečnostní problémy. e) rozumí problematice lidského faktoru 4.2.3. Volba metody a nástrojů

Tato část ISO 12100 je založena na hodnocení rizika na mnoha strojích v podmínkách komplexního přístupu a zdroje nebezpečí. Existuje spousta metod a nástrojů pro provádění hodnocení rizik (viz příloha A). Při volbě metody nebo nástroje pro provedení posouzení rizik by měl být brán v potaz pravděpodobná povaha nebezpečí účel hodnocení rizik. V úvahu by měl být brán i aspekt zkušenosti a schopnosti a preference týmu k jednotlivé metodě. Část 5 nabízí přídavné informace k volbě příslušné vhodné metody a nástrojů pro každý krok v procesu hodnocení rizik. 4.2.4. Zdroje informací pro posouzení rizik

Informace požadované pro hodnocení rizik jsou vyjmenovány v ISO 121001:2011. Informace může být v různých formách – technická výkresová dokumentace, diagramy, fotky, videa, informace (návody k použití a návod k údržbě) a standardní pracovní postup.

5. Proces posouzení rizik

5.1. Všeobecně

Následující podkapitoly popisují co je zahrnuto v praktickém procesu hodnocení rizik.

5.2. Stanovení mezních hodnot stroje

5.2.1. Všeobecně Účelem tohoto kroku je najít jasný popis funkčních vlastností stroje jeho zamyšlené užití a předpokládané nesprávné použití a okolí (vč. vnějších vlivů) ve kterých je pravděpodobné užití a servisování. 5.2.2. Funkce stroje (souvisí se strojem) Stroj může být popsán ve vztahu k různým částem, mechanismy nebo funkce založené na jeho konstrukci a činnosti jako například:

a) napájení b) ovládání c) plnění d) zpracování

e) pohyb f) zdvihání g) rám, šasi stroje, které zaručuje stabilitu/ mobilitu h) příslušenství

Při zahrnutí ochranných opatření do návrhu by měla být jejich funkce a ovlivnění s jinými funkcemi stroje popsána. Hodnocení rizik by mělo brát v úvahu každou funkční součást a zajistit, že všechny režimy obsluhy (fáze životnosti zařízení) jsou řádně zahrnuty, včetně interakce člověk-stroj ve vztahu k identifikovaným funkcím a funkčním částem. 5.2.3. Užití stroje (úkoly) Zvážením všech osob, které mohou přijít do styku se strojem v daném pracovním prostředí (průmyslové, domácí užití) užití stroje může být popsáno pomocí úkolů spojených s předpokládaným užitím stroje a předpokládaným nesprávným užitím a nebezpečných situací. Návrháři stroje, uživatelé, koordinátoři by měli navzájem komunikovat, aby bylo veškeré předpokládané užití a předpokládané nesprávné použití identifikováno. Mělo by být vzato v potaz:

a) návod k použití dodávaný spolu se strojem b) nejrychlejší způsob provedení úkolu může být odlišný od stanoveného postupu

v manuálech c) reflexivní chování osoby, je-li vystavena selhání, nehodě nebo poruše při používání

stroje d) chyby lidského faktoru

5.3. Identifikace nebezpečí

5.3.1. Všeobecně

Cílem identifikace nebezpečí je produkovat seznam nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí, které umožňují popsat možný scénář body, jak a kdy může nebezpečná situace vézt ke zranění. Užitečný výchozí bod pro příslušné nebezpečí je uveden v příloze A normy ČSN EN ISO 12100, který může být použit pro tvorbu obecného seznamu. V příloze A2 jsou příklady nebezpečí seskupená podle druhu. Identifikace nebezpečí je nejdůležitější krok v procesu hodnocení rizik. Jen pro identifikovaná nebezpečí je možno provést akce vedoucí k omezení rizik spojenými s těmito nebezpečími. 5.3.2. Metody identifikace nebezpečí

Nejefektivnějšími metodami jsou ty, které jsou strukturované tak, aby zahrnovaly všechny existenční fáze po dobu životnosti zařízení – všechny režimy provozu, tedy že všechny funkce a úkoly spojené se strojem jsou důkladně vyzkoušeny. Nejčastějšími metodami jsou ty dvě, co jsou uvedeny na obrázku 1.

Harm Hazardous situation Hazardous event Hazardous zone Presence of person, persons Hazard top-down bottom-up

Škoda nebezpečná situace nebezpečná událost nebezpečná zóna Přítomnost osoby, osob nebezpečí shora dolů zdola nahoru

Metoda shora dolů (od škody k nebezpečí) bere jako základ seznam všech potenciálních důsledků (pořezání, rozdrcení, ztrátu sluchu – viz ISO 14121-1 tab. A.1 a A2.) a ustanovuje co může způsobit škodu (pracuje zpětně od nebezpečné události k nebezpečné situaci a k nebezpečí samotnému). Nevýhodou je závislost týmu na úplnosti seznamu, který nemusí být úplný. Nezkušené týmy si toto nemusí uvědomit. Proto by seznam neměl být pokládán za vyčerpávající, ale měl by podporovat kreativní myšlení nad rámec seznamu. Metoda zdola nahoru začne zkoumáním všech nebezpečí a považuje všechny možné způsoby, že se něco zkazí a vyústí do definované nebezpečné situace (selhání součásti, lidská chyba) a toto následně může vést ke zranění. Metoda zdola nahoru je více komplexní, ale časově náročnější. 5.3.3. Záznam informací

Identifikace nebezpečí by měla být zaznamenána, jak postupuje. Jakýkoliv systém záznamu by měl být organizován způsobem, aby zajistil, že následující je jasně popsáno:

a) nebezpečí a jeho umístění (nebezpečný prostor) b) nebezpečné situace indikující různé typy lidí – údržba, obsluha, procházející a druhy

činností nebo úkolů, které vykonávají – jež je vystavují nebezpečí c) jak může nebezpečná situace vést ke škodě jako důsledek nebezpečné události nebo

dlouhé expozice

Někdy v tomto stádiu posouzení rizik jsou tyto informace předvídány a je užitečné je zaznamenat

d) povaha a závažnost zranění (důsledky) při specifikaci stroje (např. rozdrcení prstů při stlačení lisu při rovnání kusu materiálu) je lepší než všeobecné rozdrcení prstů

e) existující ochranná opatření a jejich efektivita

5.3.4. Kreativní myšlení

Detailní uvažování pravděpodobností, závažností následků a návrh ochranných opatření brzdí kreativní myšlení ve fázi posouzení rizik. Toto by mělo být bráno v potaz později během odhadu rizika jeho odhadu a snižování.

5.4. Odhad rizik

5.4.1. Všeobecně

Z definice jsou dva hlavní elementy rizika a to je závažnost zranění a pravděpodobnost výskytu škody. Účelem odhadu rizika je určit nejvyšší riziko vycházející z nebezpečné události nebo scénáře nehody. Odhadnuté riziko je všeobecně vyjádřeno jako úroveň, index nebo skóre. Je mnoho rozdílných přístupů k odhadu rizika – rozsahem od jednoduché kvalitativní metody k detailním kvantitativním. Důležité rysy těchto rozdílných přístupů jsou popsány níže. 5.4.2. Závažnost zranění

Každá nebezpečná událost má potenciál k tomu, aby způsobila různě závažné zranění. Avšak všeobecně nástroje mají jen jeden vstup (jedno členění) závažnosti zranění, tedy analytik (osoba) musí vybrat tu, která dává nejvyšší riziko. Důležité je uvažovat nejhorší zranění, které se mlže doopravdy stát. Avšak pravděpodobnost nejhoršího uvažovaného zranění může být řádově nižší než pravděpodobnější méně závažné zranění. Navíc volba jedné závažnosti uvažovaného zranění není jednoduchá. Například smrt je jednoznačně nejzávažnější, pořezání (říznutí) může vést ke smrti, při přetnutí tepny nebo vzniku sepse, přesto nehledě na vysokou pravděpodobnost pořezání smrt je nepravděpodobná. Je proto užitečné odhadnout riziko pomocí množství reprezentativních závažností a použít to, které dává nejvyšší riziko. 5.4.3. Pravděpodobnost výskytu zranění

5.4.3.1. Všechny přístupy odhadu rizika by měly uvažovat odhad a pravděpodobnost výskytu škody uvažujíce:

a) expozici osoby (osob) nebezpečí b) pravděpodobnosti výskytu nebezpečné události c) technické a lidské vlastnosti vyhnutí se nebo omezení škody

Nebezpečná situace existuje, jestliže jedna nebo více osob je vystaveno nebezpečí. Škoda (zranění) se stane jako důsledek nebezpečné události.

Presence of person Hazard zone Person Hazardous situation Exposure Hazard Hazardous Event (technical or human origin) Time Avoidance or limitation of harm (technical or human factors) Harm (injury) Harm (damage to health) Acute process Chronic process

Přítomnost osoby nebezpečný prostoru osoba nebezpečná situace expozice nebezpečí Nebezpečná událost (technického nebo lidského původu) čas Zamezení nebo omezení škody (technické nebo lidské faktory) Škoda (zranění) Škoda (poškození zdraví) akutní proces chronický proces

5.4.3.2. Pravděpodobnost výskytu kumulativního zranění (zdravotní aspekty)

Nebezpečná situace, která vede ke zranění vzhledem ke kumulované expozici během časové periody (dermatitida, astma, hluchota atd.)musí být ošetřena rozdílně od těch nebezpečných situací, které vedou náhlému zranění (pořezání, zlomeniny, amputace). Proto překročení doby expozice nebo jisté úrovně je považováno za nebezpečnou událost.

- pro poškození dýchání - dávka je závislá na koncentraci - pro poškození sluchu - úroveň hluku - pro zranění z opakované námahy závisí na námaze a opakování činnosti.

Příklad - Zvedání těžkého břemene může způsobit okamžité problémy (např. s meziobratlovou ploténkou) ale opakované zvedání lehčího břemene v delším horizontu také může způsobit problémy. 5.4.4. Nástroje odhadu rizika 5.4.4.1. Všeobecně Pro proces návrhu a analýzy rizika může být zvolena metoda. Většina z metod návrhu a hodnocení rizika používá jednu z následujících metod.

- matice rizik – x rozměrná (např. pravděpodobnost, závažnost) - graf rizika - numerické vyhodnocení - odhad rizika kvantifikací – kvalifikovaný odhad

Existují také hybridní metody, jež používají kombinaci výše uvedených. Volba specifického nástroje hodnocení rizik je méně důležitá než zpracování samotné. Výhoda posouzení rizika vychází více z disciplíny (dodržení) při procesu než z absolutní přesnosti výsledků za předpokladu, že jsou prvky rizika plně uvažovány. Navíc zdroje (snahu) je lépe směřovat ke snížení rizika než k dosažení absolutní přesnosti návrhu rizika. Jakýkoliv nástroj eliminace rizika ať už kvantitativní nebo kvalitativní by měl pracovat s nejméně dvěma parametry reprezentující riziko – závažnost a pravděpodobnost zranění. Některé metody rozdělují tyto dva parametry do dalších parametrů – expozice, pravděpodobnost výskytu a lidské možnosti vyhnout se nebo snížit nebezpečí. Pro určité metody návrhu odhadu rizika jedno roztřídění (jedna třída) pro každý parametr je vybráno tak, aby korespondovalo s nebezpečnou událostí. Zvolené třídy jsou potom kombinovány pomocí aritmetiky, tabulek, grafů, diagramů pro odhad rizika. Kvantitativní metody jsou užity k odhadu frekvence výskytu (např. v letech) nebo pravděpodobnosti (za časovou periodu) specifické závažnosti zranění. 5.4.4.2. Matice rizik Matice rizik je vícedimenzionální tabulka dovolující kombinaci jakékoliv třídy závažnosti s jakoukoliv pravděpodobností výskytu škody. Nejčastější jsou dvourozměrné matice, ale mohou být i čtyřrozměrné.

Použití matic rizik je jednoduché. Počet buněk se může lišit od velmi Malého (4 buňky) do např. 36 buněk. Buňky mohou být seskupeny pro redukci množství klasifikovatelného rizika. Užití málo buněk je neúčinné při rozhodování, zda opatření poskytují adekvátní ochranu, použití vícero buněk může být matoucí (nepřehledné).

Tabulka matic rizika – zde metoda ALARP (As Low As Reasonably Practicable) (tak snížit, jak je to prakticky dosažitelné) (pozn. ALARP je vhodná pro průmyslové procesy ne pro stroje) 5.4.4.3. Graf rizika

Graf rizika je založen na rozhodovacím stromě. Každý uzel reprezentuje parametr rizika (závažnost, pravděpodobnost výskytu atd.) A každá větev z uzlu třídu parametru (závažnost). Pro mnoho parametrů (větví a uzlů) je strom nepřehledný. Pro tento případ je vhodnější užití hybridního modelu (tj. graf rizik odkazující na matici rizik).

Start slight serious seldom frequent high low very low possible impossible

začátek nepatrný vážný zřídka častý vysoká nízká velmi nízká možné nemožné

5.4.4.4. Numerické ohodnocení Numerické metody (v podstatě metody PHN) mají dva až čtyři parametry a jsou rozděleny do množství tříd v mnohé obdobně jako graf nebo matice. Avšak rozdílné hodnoty od 1 do 20 jsou spojeny s třídami (skóre) a jsou kombinovány (sčítání a/nebo násobení) – tyto dají výsledné skóre odpovídající odhadu rizika. V některých případech jsou přiřazené hodnoty reprezentovány v tabulce, takže užití je podobné jako u matic. Systémy numerického ohodnocení (skórování) dovoluje, aby byly parametry přesně a jednoduše váženy. Užití čísel může dát dojem užití objektivity v úrovni rizika, přestože rozdělení skóre pro každou součást rizika je vysoce subjektivní. Avšak toto může být potlačeno seskupení skóre do kvalitativních klasifikačních kategorií rizika jako vysoké, střední a nízké.

In this example, there are two parameters, severity and probability, each divided into the four classes shown. The parameter has the following severity scores:

• catastrophic • serious • moderate • minor

The probability parameter has the following probability scores:

• very likely - likely or certain to occur

• likely - can occur (but not probable)

• unlikely - not likely to occur

• remote - occurrence so remote as to be essentially zero

In this example, the formula for combining probability and severity is given by Equation:

V tomto příkladu jsou dva parametry, závažnost a pravděpodobnost, z nichž každý rozdělen do čtyř uvedených tříd. Parametr má následující stupně závažnosti skóre:

• Katastrofální • Závažné • středně těžké • malé

Pravděpodobnost parametr má následující pravděpodobnosti skóre:

• velmi pravděpodobné - pravděpodobně nebo určitě dojde

• pravděpodobné - může nastat (ale není pravděpodobné)

• nepravděpodobné - není pravděpodobné, že nastane

• zanedbatelné (vzdálené) - výskyt tak vzdálený, že je v podstatě nulový

V tomto příkladu je vzorec pro kombinaci pravděpodobnosti a závažnosti dána rovnicí:

Negligible zanedbatelný Tak například, může být úkol, nebezpečí je spojené s velmi těžkým zraněním a má hodnotu SS = 95, a jeho pravděpodobnost je v rozmezí pravděpodobné PS = 80. Hodnota rizika tohoto nebezpečí je pak 95+80 = 175. Toto vysoké riziko by bylo nepřijatelné, jestliže přijatelná míra rizika byla stanovena na 130. Níže je uveden princip jednoduché polokvantitativní metody (PHN – pravděpodobnost, hostitel (názor hostitele dle zkušeností, statistik úrazovosti apod.), následky (závažnost zranění)). Definice Rizika: Riziko je kombinace dopadu negativního jevu a pravděpodobnosti jeho výskytu Jednoduchá bodová polokvantitativní metoda „PHN“ pro ohodnocení rizika P-pravděpodobnost vzniku a existence nebezpečí obsahuje následující bodovou stupnici odhadu pravděpodobnosti vzniku Nahodilá 1

Nepravděpodobná 2

Pravděpodobná 3

Velmi pravděpodobná 4

Trvalá 5

N-možné následky ohrožení poznámka k bodovému hodnocení:

pro zvýšení opatrnosti (zvýšení váhy posouzení rizika)

Poškození zdraví bez pracovní neschopnosti 3

Absenční úraz (pracovní neschopnost) 4

Vážnější úraz vyžadující hospitalizaci 5

Těžký úraz a úraz s trvalými následky 6

Smrtelný úraz 7

H - názor hodnotitele pohled na závažnost rizika dle zkušeností , statistik úrazovosti atd. Zanedbatelný vliv na míru nebezpečí 1

Malý vliv na míru nebezpečí a ohrožení 2

Větší vliv na míru nebezpečí a ohrožení 3

Velký a významný vliv na míru nebezpečí a ohrožení 4

Více významných a vlivů na závažnost důsledků ohrožení

nepříznivých vlivů

5

Celkové hodnocení rizika : R = P x N x H

I.R > 100 velmi vysoké riziko, opatření : zastavit provoz

II.R 50 -100 vysoké riziko, opatření : bezprostřední

III.R 10 - 50 riziko, opatření : potřeba nápravného opatření

IV.R 3 - 10 možné riziko : zvýšit pozornost

V.R pod 3 přijatelné riziko

5.4.4.5. Kvantifikační metody odhadu rizika Výše uvedené metody byly povahou kvalitativní. Přestože čísla a užité nástroje a jiné vyjadřují riziko číselně je jejich povaha čistě kvalitativní. Není spojitost mezi daty a číselnou úroveň rizika odhadnutou postupem nelze srovnávat číselnou hodnotou odhadnutou jinou metodou. Kvantifikační metody se skládají z matematického výpočtu, tak přesného jak je to možné s pomocí dat k dispozici, pravděpodobnosti a specifického výskytu události během zadaného časového období. Riziko je často uváděno jako frekvence ročního výskytu nebo smrti jedince. Kvantifikační metoda odhadu rizika dovoluje porovnat vypočítané riziko s kritérii, která mohou být zpětně spojena s opravdovým číslem mrtvých za rok nebo statistikou nehodovosti. Dovoluje ohodnotit opatření k eliminaci rizik podle okolností, jak hodně snižují riziko, aby bylo vybráno cenově nejefektivnější řešení. Narozdíl od kvalitativních metod, jenž odhadují každé riziko vzniklé z nebezpečné situace zvlášť kvantifikační metoda odhadu rizik je užita pro odhad celkového rizika ze všech individuálních zdrojů. Pozn. Příměr je pojetí EN 62305, kde je stanoveno exaktně riziko ztráty na lidských životech,

v závislosti na jeho složkách (dotykové krokové napětí, požár, selhání vnitřních systémů a to

pro úder do budovy a úder do inženýrské sítě). Toto umožňuje eliminovat jen ta rizika jenž

jsou nejvyšší a porovnat účinnost opatření a jejich cenu.

Nevýhodou je absence dat. Taktéž výpočet hodnoty rizika (např. na tři řády) svádí k dojmu vysoké přesnosti, avšak zřídkakdy jsou k dispozici opravdu přesná vstupní data (přesné počty s nepřesnými čísly). Jedná se bezesporu o nejdokonalejší metodu, ovšem značně náročnou jak na pochopení, tak na získání vstupních dat. 5.4.4.6. Hybridní metody Hybridní metody kombinují dva z výše uvedených přístupů. Často se jedná o kombinaci grafu rizika, jenž obsahuje v sobě buď matice, nebo skórovací systém. Jisté množství kvantifikace může být zahrnuto do některého z kvalitativních přístupů zahrnující (včetně) zadávání rozsahů do pravděpodobností nebo expozice. Například něco co je pravděpodobné může být reprezentováno jako jedenkrát za rok a vysoký výskyt může být specifikován jako hodinový výskyt.

ČSN EN 62061

oscilační pohon Proudem od živých částí Rozdrcení prstu Prst mezi pohybujícím se čepem a rámem blokovací kryt Rozdrcení prstu mezi pásem a řemenicí

oscillating drive Shock from live parts Finger crushing Finger between moving pin and frame interlocking guard Finger crushing between belt and belt pulley

5.4. Zhodnocení rizik

Účelem zhodnocení rizik je

- rozhodnout které (jsou-li) nebezpečné situace požadují snížení rizika - určit zda bylo dosaženo požadovaného snížení rizika bez zavlečení dalších rizik nebo

zvýšení stávajících

Některé nebezpečné situace mohou být zaznamenány jako vyloučené z dalších úvah vzhledem k extrémně malému riziku. Ty rizika, které představují významné riziko, by měly být sníženy podle ISO 12100. Pro ta rizika, která představují vysoké riziko, by měl být proveden detailnější odhad rizika. Jestliže příslušná norma ke snížení rizik pro strojní zařízení existuje (EN 60204-1 – elektrická zařízení strojů), část ocenění rizika by se měla skládat z ujištění (zajištění) splnění požadavků normy, při braní v potaz všech omezení příslušných ochranných opatření při ohodnocení rizik stroje.

Při procesu hodnocení rizik rizika spojená se strojem nebo částí stroje mohou být porovnána s příslušnými mezinárodními normami. Například

- snížení rizik opatřeními zabudovanými v konstrukci (ISO 12100) - ochranou elektrického zařízení (aplikací EN 60204) - architekturou SRP/CS podle ISO 13849 - bezpečnými vzdálenostmi (dosah) podle ISO 13852 - teplotami povrchů přístupných dotyku, ISO 13732 - aplikací norem typu C. Např. textilní stroje ISO 11111

Všeobecně odhadnuté riziko je jenom jeden vstupní parametr pro rozhodnutí, zda ukončit opakující se proces snížení rizika. Toto rozhodnutí by mělo zahrnovat další úvahy jako zákony, předpisy, organizaci práce, ekonomiku apod. Na druhou stranu je nutné dbát na to, aby relativně malá rizika nebyla přehlížena v důsledku snižování (a zvláštního zaměření) na nejvyšší rizika.

6. Snižování rizik

6.1. Všeobecně

Snižování rizik je dosaženo realizováním ochranných opatření podle ISO 12100 implementací doporučení vzešlého během posouzení rizik. Během snižování rizik rozhodnutí jsou realizována, podle toho co je nutno udělat, kým, kdy a jaké budou náklady. Poměrná efektivita různých opatření ke snížení rizik je v tabulce 1, jenž popisuje rozhodovací proces (ISO 12100-1:2003 5.4)

Rozdílné typy ochranných opatření podle efektivity jsou rozebrány níže. Objasnění je poskytnuto jako jejich vliv na snížení konkrétních (složek) rizik.

6.2. Odstranění rizik návrhem

Prvním krokem v procesu snižování rizik je odstranění rizik samotným návrhem stroje.

- náhrada nebezpečných materiálů a hmot - změna fyzických/ fyzikálních tvarů/vlastností (ostré hrany, místa střihu) - odstranění opakujících se aktivit a škodlivých pozic

6.3. Omezení rizik návrhem

Pokud nebezpečí nemohou být odstraněna, měla by být snížena. Příklady metod snížení rizik návrhem jehož největší efekt je v závažnosti zranění:

- snížení energie (menší síla, tlak, snížení rychlosti) - užití technických bezpečnostních opatření pro prevenci/ snížení nebezpečí (větrací

systém pro prevenci vzniku výbušné atmosféry) Příklady metod snížení rizik návrhem jehož největší efekt je v expozici:

- snížení potřeby pobytu v nebezpečné situaci (omezení expozice) pomocí mechanizace, automatizace, automatickému nakládání/ plnění

- přemístění zdrojů nebezpečí Příklady metod snížení rizik návrhem jehož největší efekt je v četnosti výskytu událostí:

- zlepšení spolehlivosti součástí strojů

- aplikování opatření bezpečného návrhu – pro návrh SRP/CS bezpečnostní principy, redundance (tedy ISO 13849-1)

6.4. Bezpečnostní ochrana

Nelze-li aplikovat opatření zabudovaná v konstrukci (rozebráno výše), je nutné doplnit stroj bezpečnostními a ochrannými opatřeními.

a) pevné kryty b) pohyblivé kryty s blokováním (a jištěním)

Je-li riziko sníženo bezpečnostními opatřeními popsanými v bodech c/d a e, existuje malý vliv na závažnost zranění. Nejvyšší vliv je ve výskytu nebezpečných událostí s malým vlivem na dobu expozice.

c) světelné závory d) zařízení spojená s bezpečnostními funkcemi SRP/CS (zařízení omezující pohyb,

umožňující pohyb, tipování, dvouruční ovládání) e) omezující zařízení (zařízení omezující přetížení nebo moment, zařízení k omezení

tlaku, rychlosti)

6.5. Doplňková ochranná opatření

Doplňující ochranná opatření jejichž největší efekt je v možnosti vyhnout se nebo snížit škodu jsou:

- nouzové vypnutí - opatření pro bezpečný únik a záchranu zachyceného jedince - opatření pro bezpečný přístup ke stroji (odpojení a uvolnění energie) - opatření pro jednoduché a bezpečné ovládání stroje a těžkých součástí - opatření pro bezpečný přístup ke strojnímu zařízení

Doplňující ochranná opatření jejichž největší efekt je ve vystavení (expozici) jsou opatření pro izolování a rozptýlení energie (zámky, mechanické blokování k zabránění pohybu).

6.6. Návod k použití

6.6.1 Všeobecně Dodavatel by měl informovat uživatele i zbytkových rizicích. Informace (návod k použití) by měly navíc obsahovat následující

- informace na stroji – na zařízení - dokumentace strojního zařízení (návod k použití – průvodní dokumentace)

6.6.2 Informace o stroji - na stroji

Informace pro používání (návod k použití) zahrnuje:

a) piktogramy b) označení a štítky pro bezpečné používání (nejvyšší rychlost, maximální zátížení, data

mezního nastavení

c) zvukové nebo optické signály (klaksony, sirény, zvonky, píšťaly, světla) d) ostatní varovná zařízení Informace pro bezpečné používání pouze zlepšuje schopnost vyhnout se škodě.

6.6.3. Průvodní dokumentace Průvodní dokumentace zahrnuje: a) návod k použití b) technická data

6.7 Zácvik

Dodavatel by měl uvést podrobné informace v návodu k použití týkající se zácviku (zaškolení) obsluhy a používání ochranných pomůcek. Zácvik je obzvláště důležitý, jestliže efektivita ochranných opatření závisí na lidském chování. Zácvik (zaškolení) by mělo obsahovat: - návod k použití dodávaný společně se strojním zařízením - informace týkající se bezpečného pracovního postupu (použití) sestavené uživatelem - specializované školení poskytované dodavatelem zařízení, je-li nutné a k dispozici - specializované školení poskytované uživatelem

6.8 Osobní ochranné pomůcky

V návodu k použití by měly být uvedeny podrobné informace týkající se nutnosti použití OOP pro eliminaci zbytkových rizik. Příkladem jsou: - rukavice - ochranné brýle - ochrana sluchu - respirátory - ochranná přilba

6.9 Standardní pracovní postupy

Dodavatel by měl uvést podrobně v dokumentaci standardní (bezpečné) pracovní postupy. Tyto zahrnují:

- organizace práce - ujasnění / harmonizaci úkolů, odborníky, odpovědné osoby (kompetence) - dohled - zakázané postupy - bezpečné pracovní postupy

7. Iterativní (opakovací) postup snižování rizika

Předpokladem snížení rizika je zvážení všech nebezpečí v uvažovaných fázích života

zařízení a zhodnocení nových rizik vzniklých při změně technologie v průběhu

hodnocení rizik.

Je možné porovnat opatření s opatřeními na srovnatelném zařízení již existujícím pokud jsou nebezpečí a okolnosti výskytu srovnatelná. Postup se opakuje podle grafu ISO 12100 dokud nedojde k dosažení žádané hodnoty rizika.

8. Dokumentace Viz výtah kapitoly EN ISO 14121-1. Dokumentace posouzení rizika musí prokázat postup a dosažené výsledky. Pokud obsahuje následující:

a) popis strojního zařízení (mezní hodnoty, předpokládané použití) b) relevantní předpoklady (zatížení, pevnost, bezpečnostní součinitele) c) identifikace nebezpečí, nebezpečné situace a nebezpečné události d) informace, na kterých bylo založeno posouzení rizika - použité údaje a zdroje (historie úrazů, zkušenosti u podobných zařízení) - nejistota spojená s údaji (věrohodnost údajů) e) cíle snížení rizika (viz normy, specifikace) f) ochranná opatření k vyloučení nebezpečí nebo snížení rizika g) zbytková rizika h) výsledek posouzení rizika i) všechny formuláře vyplněné při posouzení rizika