Větrné mlýny

Terrence McNallyMcCorpus Christi

Větrné mlýny

Terrence McNallyCorpus Christi

Terrence McNallyCorpus Christi

Tato kniha vyšla díky laskavé podpoře Ministerstva kultury České republiky.

© 1998 by Terrence McNally Translation © Martin C. Putna, 2014Cover photo © David Konečný, 2014

© Větrné mlýny, 2014

ISBN 978-80-7443-087-9

Přeložil Martin C. Putna

Hra byla napsána pro třináct herců, výhradně mužů.Jeden herec bude hrát roli JEŠUY, druhý roli JIDÁŠE.Ostatních jedenáct herců se bude střídat v různých rolích.Rozdělení těchto rolí záleží na rozhodnutí režiséra.

Obsazení

Hra byla napsána pro prázdné vyvýšené pódium. Pokud členové souboru právě nehrají, budou sedět na lavicích v pozadí pódia. Takže, „vystoupí“ znamená prostě — při-jde dopředu, a „odejde“ znamená — otočí se a vrátí se na lavici. Když herci sedí, sledují děj. Mohou ho i komento-vat — sami mezi sebou, směrem k právě hrajícím kolegům nebo k publiku. Důležité jsou dva výtvarné prvky: malý bazén s vodou a věčné světlo, obé na podlaze scény.

Scéna

JešuaJan — spisovatel, Jakubův bratrJakub — učitelPetr — mladý prodavač rybOndřej — masérFilip — prostitutBartoloměj — lékař, Jakubův milenecJidáš Iškariotský — majitel restauraceýMatouš — právníkTomáš — herecJakub Menší — architektŠimon — zpěvákJuda Tadeáš — kadeřník

Postavy

Treplev: (pohlíží na pódium) Tak tohle je celé divadlo. Opona, pak první šála, pak druhá, dál prázdný pro-stor. Dekorace veškerá žádná. Pohled přímo na jezeroa dál až na obzor. Opona půjde nahoru přesně v půldeváté, až vyjde měsíc. (A. P. Čechov: Racek, přel.Leoš Suchařípa)

Mott o

Světla v sále ještě svítí, zatímco Herci se začínají trousitna scénu. Mají na sobě civilní šaty. Mohou si povídat mezisebou, zdravit známé v publiku, nebo se tiše připravovatna vystoupení. Někteří si prohlížejí stolky s rekvizitami,stojící nalevo i napravo od pódia. Nálada je neformální,pohodová, vlastně docela láskyplná.

Samotná hra „začíná“, když se zpoza scény ozve trojí hlasité, rozhodné zabušení dřevěné hole o podlahu. Herciokamžitě ztichnou a zaujmou formálnější postavení.

A znovu, zpoza scény trojí zaklepání. Jeden z Hercůvystoupí dopředu.

herec: Budeme vám vyprávět starý známý příběh. Ten,co už jste ho mockrát a mockrát slyšeli. Ten, co mumožná věříte a možná nevěříte. Není v něm nic na-pínavého a skoro žádné překvapení. Vy všichni víte,jak to dopadne. A stejně je to příběh, který si zasloužízopakovat. Někdo říká, že vyprávění tohohle příběhunebude nikdy dost. Autor prosí o shovívavost. My herci taky. Nemáme na vás připravené žádné chy-táky. Žádná podlost v našich srdcích. Jsme opravdu

15

rádi, že jste tady. (Světla v sále se ztlumí. Jeden z herců začne a cappella zpívat: „Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?“ Další herci se přidávají a přitom se začínají převlékat do „uniformy“ hry: bílé košile, khaki kalhoty a bosé nohy. Herec hrající Jana udělá z dlaní misku. Herec hrající Petra ji naplní vodou ze džbánu. Ostatní herci, jeden za druhým, se postaví před Herce hrajícího Jana. Ten nad každým pozvedne dlaně a vylije mu z nich trochu vody na hlavu.)

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Ond-řeje). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti pře-bývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hrajícího Ondřeje). Dávám ti jméno Ondřej.

Ondřej: Ondřejovy ruce byly jeho živobytí. On byl masér. Když pracoval, moc u toho nemluvil. Nenapadlo ho, že by měl mluvit. Už teď jsem toho řekl víc. Když jsi mu byl sympatický, poznal jsi to. Když jsi nebyl, poznal jsi to tím spíš. A co teprve, když tě miloval! Naprostá slast. Ondřej miloval Ješuu. Tak jsme totiž Jemu ří-kali. Ondřej miloval Ješuu hodně. (Otočí se a pokra-čuje v oblékání, zatímco Herec hrající Jakuba vystoupí dopředu a klekne před Hercem hrajícím Jana. Tentýž rituál se opakuje, dokud není všech jedenáct Herců po-křtěno. Každý Herec je takto požehnán a takto před-staví sám sebe, poté dokončí oblékání do jednoduché bílé košile a tuhých khaki kalhot, zuje se a zůstane bos. Teď Jan křtí Herce hrajícího Jakuba.)

16

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Jakuba). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývábožství. Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hrají-cího Jakuba). Dávám ti jméno Jakub.

Jakub: Já jsem učitel. Na střední škole. Blbý věk na učení.Učím dějepis. Oni to nesnášejí. A já to snáším. Bavímě, co dělám. Co se stalo a proč. Jak se z toho poučímenebo nepoučíme. Dobrý. Fakt dobrý. A mám rád pl-něný bagety a jablka, co si nosím do sborovny. A mámrád tabule a křídy a houby a když se rozvinuje mapaŘímské říše. Můžu ukázat, kde se na ní nacházíme.Tady ta malá tečka, co se jmenuje Corpus Christi. Tady jsem. A jsem rád. (Obrátí se a Herec hrající Bartolomějevystoupí dopředu.)

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Bar-toloměje). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytostipřebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Bartoloměje). Dávám ti jméno Bar-toloměj.

Bartoloměj: Doufám, že to není ta samá voda, kteroujsme používali při minulém představení. Smějtese, ale Bartoloměj byl doktor. Tohle byl přesně tendruh věcí, o které se staral. Musíme uzdravit nej-dřív tělo, než začneme uzdravovat duši. Ješua tohlenikdy pořádně nechápal. On vždycky řekl jen: „Věřa buď zdráv.“ Já bych radši hned po Něm dodal: „Věřa vezmi si dvakrát tenhle prášek a ráno mi zavolej.“

17

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Šimona). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hrají-cího Šimona). Dávám ti jméno Šimon.

Šimon: Díky. Já jsem rád Šimon. Šimon byl zpěvák. No dobře, kromě jiného byl zpěvák. Především byl sa-mozřejmě učedník, Ješuův následovník. Já nevím, co je na tom špatného, následovat někoho. S tím správ-ným vůdcem, s těmi správnými parťáky, to může být skvělé. Celý život jsem chtěl někam patřit. A teď konečně! Tohle je přesně ono! Přál bych vám taky takovou kliku. Předtím jsem musel zpívat, abych byl šťastný. Teď zpívám, protože jsem šťastný. A tak zpívám, pořád.

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Ma-touše). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Matouše). Dávám ti jméno Matouš.

Matouš: Matouš byl právník. Skvělý právník. Takový, co se o nich píšou romány. Měl všechno: kancelář v dobré ulici, byt, kam chodil padnout, když už ne-mohl, jaguara, dům na pláži. Měl vlastní advokátní kancelář v jednatřiceti letech. Koukáš, co? Prostě ji měl. Dost nás to štvalo. Všechno tohleto — spole-čenské postavení. Když jsem uviděl Ješuu poprvé, moc mě nezaujal. Měl jsem dost co dělat, abych z věcí vytřískal všechno, co se dá — tak jako kdekdo —

18

můj otec se taky snažil! — a najednou On povídá, žese mám toho všeho vzdát. To mě nasralo. On občaspořád něco má, ale já se fakt snažím zapojit do týmu,chápeš? Ale není to legrace. Měl jsem takovou dob-rou kancelář…

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího To-máše). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytostipřebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Tomáše). Dávám ti jméno Tomáš.

Tomáš: Já jsem herec. Teda, Tomáš je herec. Já jsemtaky herec, samozřejmě. Ale vy byste asi nechtělidát moc peněz nebo vůbec žádné peníze jen za to, žetady můžete sedět a poslouchat, jak vám povídám, žejsem někdo jiný, v tomto případě ten stále populárnía přitažlivý Tomáš. Tomu se říká vědomé potlačenínedůvěry — nebo, v některých případech, NEvě-domé potlačení nedůvěry. Už jsem viděl, jak divácizápasili s hrou až do konce představení. Na koncihry byli vyčerpaní. To my jsme taky. Určitě i uva-děčky a kulisáci. Proč člověk něco takového sámsobě dělá? Proč my to děláme? Protože vás chcemezatáhnout někam, kde je to nádherné, někam, kdeje to napínavé, možná někam, kde jste ještě nikdy nebyli. Pojďte do toho s námi. Nebo se aspoň pot-káme na půl cestě. Já myslím, že jste jako Tomáš.Já sám jsem jako Tomáš. Oběma je nám pětadvacet.Oba jsme nikdy neměli holku. Ani kluka. Oba jsme

19

charakterní herci, což znamená, že vypadáme nor-málně, a ne jako ti vystajlovaní hezouni. A z téhle role chci dostat to nejlepší.

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Jakuba Menšího). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Jakuba Menšího). Dávám ti jméno Jakub Menší.

Jakub Menší: Jméno je někdy k posrání. Vzniklo totak, že když mě Ješua povolal, už jednoho Jakuba měl. Říkal jsem, že si to neberu osobně, ale to jsem kecal. Tenhle Jakub, Jakub Menší, byl architekt. Měl hluboký smysl pro řád, jemnou intuici pro dimenze, téměř dětské potěšení ze hry světla a stínu a vášnivé zaujetí pro funkčnost. Když něco projektoval, muselo to fungovat, muselo to být něco pořádného. Protože proč by to jinak dělal? No, stydím se to říct: udělal jsem design římského kříže. Vlastně jsem na to moc nemyslel. Oni tomu říkali — dokonalý stroj na zabí-jení. Jen idiot by na to myslel. Když tohle někomu uděláš (roztáhne ruce) — za chvíli plíce zkolabují a onse udusí. Nenávidím Římany.

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Judu Tadeáše). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Judu Tadeáše). Dávám ti jméno Juda Tadeáš.

20

Tadeáš: Tadeáš byl kadeřník. Má s tím někdo problém?V pohodě.

Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Filipa). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývábožství. Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hra-jícího Filipa). Dávám ti jméno Filip.

Filip: O mně se toho moc neví. A to je dobře. Tuší se, žebyl asi Řek. Jeho otec byl lékárník. Bylo mu po tři-cítce, když potkal Ješuu a ty ostatní. Neví se vůbec,jak byl starý, když umřel, a ani jak umřel. No a to jevšechno. Prostě se nic neví. Byl jeden z těch lidí, copo nich nic nezůstane. Proto hraju Filipa rád. Můžuse proměnit v kohokoli, koho budu chtít. KroměNěho. Nikdy bych nemohl být On.

Matouš: Ale ty jsi jim neřekl, že jsi prostitut.Filip: Aha, to mi nějak vypadlo.Šimon: Matouši, dej mu pokoj.herec hrající Petra: Promiňte, dojde už taky na mě?Jan: Pardon, už jdu na to. Žehnám ti, (řekne celé jméno

Herce hrajícího Petra).herec hrající Petra: Díky!Jan: Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti přebývá

božství. Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hrají-cího Šimona Petra). Dávám ti jméno Petr.

Petr: Petr, Šimon Petr — ten je pro vás asi nejznámější.Tedy, až po Ješuovi, samozřejmě. A asi po JidášiIškariotském. A možná i po Janu Křtiteli. Tak já

21

začnu znova. Petr, Šimon Petr — ten je pro vás asi čtvrtý nejznámější. Byl to rybář. Nic neměl radši než přijít domů se sítěmi plnými ryb, které vlastníma rukama vytáhl z moře. Tuňák, okouník, treska. Občas úhoř. Měl rád takové to pleskání, ten zvuk, co dělají ryby v  loďce. A nejlepší jsou čerstvé. Když jsem poprvé uviděl Ješuu, vzalo mi to dech. Na ryby jsem ani nevzpomněl. Půlka se mi jich odpleskala zpátky do vody. A já na to kašlal.(Dva Herci zůstávají. Ostatní se kolem nich seřadili do půlkruhu.)

Jan: Jeden z vás dvou musí být On.herec hrající Ješuu: Jsem to já?herec hrající Jidáše: Jsem to já?Jan: Vy víte, kdo to je. Přijměte to. (Jeden ze dvou Herců

vystoupí dopředu.)herec hrající Ješuu: Jsem to já.Jan: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Je-

šuu). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti pře-bývá božství. Miluji tě, (řekne křestní jméno Hercehrajícího Ješuu). Dávám ti jméno Ježíš, syn Marie a Josefa, Syn Boží, syn člověka. (Herec zasténá jakoopařený, když po něm steče voda.) Dávám ti jméno Ješua. (Herec přestane sténat.) Čekal jsem na Tebe.

Tadeáš: Všichni jsme na Tebe čekali. (Zaujme Janovomísto, zatímco Herec hrající Jana klečí. Ješua mu žehná a křtí ho. Tadeáš pomáhá se džbánem.)

22

Ješua: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícíhoJana). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytostipřebývá božství. Velebím tě, (řekne křestní jménoHerce hrajícího Jana). Dávám ti jméno Jan, můj bra-tranec. (Tadeáš a Matouš přinesou Ješuovi a Janovi jejich bílé košile a khaki kalhoty, ti se začnou oblékat.)

Jan: Já měl štěstí. Já se s vírou už narodil. Já věděl, žepřijdeš.

Ješua: Jak jsi věděl, že to budu Já, když ani já jsem tonevěděl?

Jan: No, byl kolem tebe poprask.Ješua: Nekecej.Jan: Nekecám. Ty jsi byl jediný, kdo to neviděl. Už jsme

všichni? (Jeden Herec zůstal sám, opodál od ostat-ních.)

herec hrající Jidáše: A co já?Ješua: Pojď. (Ješua pokyne Herci směrem kupředu. He-

rec hrající Jidáše poklekne před Ješuou k požehnání a křtu, ale neskloní hlavu. Místo toho hledí na Ješuuzpříma.)

Jidáš: Tak se zase vidíme.Ješua: Žehnám ti, (řekne celé jméno Herce hrajícího Ji-

dáše). Křtím tě a pravím, že ve tvé lidské bytosti pře-bývá božství. (Herec se oklepe, jakmile na něm spočine voda.) Velebím tě, (řekne křestní jméno Herce hrajícíhoJidáše). Dávám ti jméno Jidáš. (Jidáš se přestane klepat a pohlédne na Ješuu.) Já jsem tě miloval. A ty to víš.

23

Jidáš: Jenže ne tak, jak já jsem chtěl. (Ostatní Herci se řadí na rampě, nedočkaví začít hru.) Jidáš Iškariot-ský, Štír, šestý listopad. Rok si domyslíte. Jsem inte-ligentní. Rád čtu. Mám rád muziku. Dobrou muziku. Mám rád divadlo. Dobré divadlo. A některé sporty. A mám rád násilí. Dost o sebe pečuju. Nevysporto-vaná těla se mi hnusí. A mám velký péro. (Posměšnézvuky z řady.) To je důležité. Pro mě je to důležité. Teď má každý o sobě říct pravdu! Dokonce i Ješua.

Ješua: Zvlášť Ješua.Jakub: Jidáši, nech toho.Jidáš: Nikdy nikdo neřekl ten jeho příběh správně.

I  když říkají přesně fakta, smysl je jinak. Jedna a jedna jsou dvě. A co jako? Co ti to řekne? To je to, na čem záleží. (Udeří se pravou rukou do hrudi.) Ta jediná věc. Nic jiného. (Další posměšné zvuky, Jidáš pokračuje i přes ně.) Lidi nesnesou pravdu. Chtějí toho jejich Ješuu, jak ho vidí oni, se vší tou jejich lží. Pravda je brutální. Pravda tě opaří. Pobodá. (Ostatní už Jidáše překřičí. Šimon a Filip poodešli k stolku s re-kvizitami a vzali z něj velký koš, plný proužků papíru. Postaví se s ním před ostatní. Každý si vytáhne pět nebo šest papírků. Na nich jsou psána jména „rolí“, které kdo bude během hry hrát.)

Šimon: To bysme potřebovali najmout tisíce lidí na tuhle hru: muže, ženy, děti.

Jakub Menší: Nikdo z nás neví, koho bude hrát.

24

Filip: To je to štěstí z loterie…Bartoloměj: Římský setník.Tadeáš: Já tě vyměním za Peggy Powellovou.Tomáš: Lazar! Konečně. Něco, co se dá pořádně rozehrát.Jakub: V téhle hře je spousta výjevů, co fakt stojí za to!Tomáš: Je to velmi citový příběh. A já nejsem mini-

malista.Jan: Každý ví, kdo bude? Fajn, tak teď rekvizity. (Re-

kvizity jsou jedna po druhé předváděny publiku a pakvraceny na své místo na stolky po stranách.)

Ondřej: Hřeby. Vypadají spíš jako skobičky. Ježíši, po-dívej se na to!

Filip: Kladivo, aby se hřeby daly zatlouct.Jan: Třicet stříbrných a oprátka.Tomáš: Bochník chleba.Tadeáš: Provaz. Protože byl přivázán ke sloupu a zbi-

čován.Jakub Menší: Bič.Matouš: Trnová koruna.Šimon: Popelník, co jeho máma vyhrála v  soutěži

na Radiožurnálu.Petr: Ten vezmu já, díky.Tomáš: Ryba. (Drží čerstvou rybu.) Hele!Bartoloměj: Ocet.Ondřej: Houba.Tadeáš: Kopí, které probodlo Jeho bok, aby ukončilo

Jeho přehořké utrpení.

25

Petr: Kalich.Šimon: Jeho pejsek. Nabuchodonozor. (Pejsek je ply-

šová hračka na kolečkách, která se dá tahat na pro-vázku.)

Jakub Menší: (k divákům) Vsadím se, že o tom pejskovi jste nevěděli.

Matouš: (k divákům) Každé dítě má pejska. (Za scénouzvuk bušení kladiva. Během mlčení nebo pauz jasně slyšitelný, jinak spíš podprahový. Ale nesmíme na něj nikdy zapomenout.)

Petr: Pár modrých semišových bot.Šimon: Růžový semišový opasek.Jakub: Čestné uznání ze střední školy.Tomáš: Dobrý!Matouš: Za jaký sport?Ješua: Řečnictví a divadlo.Matouš: Hm, tak to není dobrý. Fotka Jamese Deana.Ješua: Ať si ji prohlídnou. (Matouš podává fotografi i

někomu v první řadě.)Matouš: Pošlete to dál, jo? Díky!Petr: Krabička Lucky Strike. Nedopalky pečlivě uha-

šené v kafi , schovávané pod postelí stejně jako ta fotka Jamese Deana.

Jakub: Starý zákon. Nový zákon ještě nebyl napsán.Bartoloměj: Jeho deník. Nikdo nevěděl, že si psal de-

ník. (Jidáš seděl na jedné z lavic, teď vstane, opodál od ostatních.)

26

Jidáš: Já jsem to věděl.Bartoloměj: To je jedno, stejně se ztratil. Myslete si, že

žádný deník nikdy neexistoval.Jakub: To bysme neměli…Ješua: A kříž? A co kříž?Jan: Už se na něm pracuje. (Vyhlédne ven ze scény.) Sly-

šíte? (Bušení kladiva pokračuje.)Ješua: Ne.Jan: To protože nechceš slyšet. Tak, jsme hotovi? Scéna

první. Narození. (Jan je pánem scény. Když tleskne,lidé jdou na věc. Na scéně to víří, jak herci chystají příští scénu. Herci, kteří v ní nehrají, sedí vzadu na la-vicích a dívají se. Mohou scénu občas komentovat.Rozhodně ji doprovázejí zvukovými efekty.)

Slyšeli jsme v Betlémě, že tam leží na seně…Tichá noc, svatá noc…Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas…

(Televize řve. Fotbalový zápas. Recepční v motelu uka-zuje volný pokoj Marii/Petrovi. Jeho/její vyduté břichoukazuje, že je těhotná.)

Bartoloměj/recepční: To víte, velký fotbalový ví-kend. — To je nejlepší pokoj, co máme. Když se vámnelíbí, nedá se nic dělat, madam.

27