má svůj jazyk, jímž vyjadřuje radost či utrpení, ale toto zároveň samo je jazykem, „knihou z masa a kostí".

Naučit se „číst tělo" znamená nejen vyznat se v tvarech anato­mického labyrintu, ale také porozumět tomu, co nám o jeho pod­statě a o funkci každého z jeho orgánů říkají velké mýty lidstva. Každý orgán, struktura, funkce či mechanismus je v určité rovině pouze vnějším projevem některého ze základních životních arche-typů. Oddělit je od tohoto archetypu znamená zahradit cestu k je­jich porozumění.

Naučme se tak jako Annick de Souzenelle opět číst v knihách předávajících tradici, ve svatých jazycích, v symbolech, rituálech a mýtech, abychom si posléze uvědomili, že vše už bylo řečeno. Stačí jen chtít opravdu číst, bez předsudků, bez klapek na očích, a hlavně bez oné pýchy člověka 20. století, který se domnívá, že od dob vzniku lidské existence je to teprve on, kdo rozumí.

Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k dru­hým lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně dosvědčují nezměrnost Božích možností.

Tato kniha je rovněž předobrazem nové, a přece starodávné me­dicíny; ostatně jak můžeme léčit, z jakého archetypu vzniká nemocný orgán, či metafyzické kořeny nemoci i utrpení? Když zbavujíce člověka jeho božské dimenze „klademe na stejnou úroveň psychologii s Jak léčit, jestliže lékař neví, že musí především každou bytost znovu začlenit do řádu svě­ta, do svaté architektury vesmíru a života, když si neuvědomuje, že jakožto Jeho nástroj může být pouze spojencem Prozřetelnosti, kterou zcela přehlíží?

Potopa je pravým obrazem chaosu světa, jeho anarchie.

(etymologicky: bez archetypu) znamená, že jsou odříznuty od těch, ze kterých vznikly (vod-

„Mi") a s nimiž byly druhého dne Geneze spja­ty

jsou tato nebesa odlišnými poli vědomí nebo energetic- z nichž se skládá, ale která jsou v symbolice „vod" dosud

který ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi já vám dám odpočinout. Vždyť mé jho netlačí a břeme­

vidí zkaženost člověka. Lituje, že ho udělal (nikoliv stvořil -to l'e dílem „Udělání" je vnitřní prací člověka, nad níž bdí

požadující růst. Nejde tu o lítost Boha, nýbrž člověka, který je potencionálním

říká Můj duch nebude člověku věčně vládnout, zůstá­ tento nedotčen (Gn 6,3).

Nezapomínejme, že posláním člověka je především sňatek se se­bou samým, aby přivedl na svět kterým je, a potom realizoval božský sňatek.

Vždyť je dodává A slovo „tělo", doslova „ma­so" - basar - je tělem - prvotní zemí, která ve svém středu - pís­meno tt? - obsahuje jádro, které je místem nejvyššího sňatku.91

Aby toho dosáhl, je člověku dáno 120 let. začne zpracová­vat srdce člověka. Zpravuje o tom, co se stane. Potom zasa­huje sám a říká Noemovi: Dokonání veškerého těla přichá­

6,13). Hebrejské slovo p numerické hodnoty 900 + 100 = 1000, kte­

ré překládám jako „dokonání", nemá ve skutečnosti nic společného s nějakým koncem - zničením ve smyslu trestu, ale znamená konec období spánku, aby bylo vystřídáno obdobím realizace.

je „léto", čas plodů, mezi nimiž je nejdůležitějším Jod. Za tímto účelem Elohim přikáže Noemovi postavit archu: události, které budou následovat, se zmocní každé živé duše, aby ji přinutily

mutaci, jejíž průběh bude odpovídat jejímu vývoji. Archa, hebrejsky je velmi důležitým slovem, neboť spoju­

je písmena a z nichž se skládá slovo „dívka", Panna Izra­ele, a která uzavírají všechna písmena abecedy (s výjimkou -symbolicky všechny stvořené energie.

-Tím, že Elohim žádá, aby Noe postavil svou vyzývá ho - poznání - všech jeho energií, tedy k uvědomění si

sama jakožto energetického obsahu, který musí poznat, aby ním splynul.

nehotová. Energie, které je tvoří, přebývají v našem nitru (Králov­ství je ve L 17,21); však odděleny od božského svě­ta, nemají více smysl. Stávají se předmětem našeho afektivního ži­vota, naší psychiky a jsou pak, jak jsme už viděli87, potravou Satana.

Potopa je úchvatným popisem každého z nás ve stavu totálního nevědomí (jehož součástí je to, co nazýváme „morálním vědomím" součástí o to nebezpečnější, že je zaměňováno s probuzeným vědo-

Potopa je také výstižným popisem dnešní situace lidstva. Za časů se lidé na Zemi a rodily se jim jenom

dcery. S podivuhodnou stručností je nám tu řečeno: navzdory bož­skému příkazu rosťte a se... lidé zapomněli růst a množili se pouze navenek v říši kvantity89. Plodili pouze dcery, což zname­nalo, že nikdo - žena ani muž - nebyl vnitřním mužem, nevzpomí­nal si tedy na svá vnitřní nebesa, na své energie; nikdo si nevzpomí­nal na svou ženu kterou musí dobýt, aby se dovršil.

Připomeňme, že v hebrejštině mají slova „muž" a „vzpomínat si" stejný kořen a že „ženství" - nekeva je též „díra", kte­rá obsahuje tajemství JMÉNA. Ale bez mužství zůstává prázdná. A člověk se potom s tímto prázdnem plně ztotožní a naplňuje ho všemi možnými vnějšími činnostmi: hlavně jí, pije, spí, plodí, pra­cuje (pojednáme také o otroctví) v panickém strachu, aby nepři- ] šel o své spotřební produkty; tímto strachem se užírá. Trpí a slouží za potravu Satanovi; až se vyčerpá a umírá.

Nyní tedy přichází Noe - hebrejsky jehož jméno je svým kořenem spojeno s významem: „vést" a „odpočinek", ale také „útěcha" a „pokání".

Jeho otec Lemech při narození Noema řekl: Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem (Gn 5,29).

Noemovo poslání je vepsáno v jeho jméně: kaje se, nalézá útěchu a klid, který přináší stav „podobnosti", stav spojení božského s lid-

Noe je předobrazem Mesiáše, který má přijít, říká svatý Hilarius

z Poitiers, který ve svém Pojednání o tajemstvích hovoří o Lemecho-vě proroctví takto: Nemluví se tu ani tak o ...jako o j

Bráně bohů", se kterou jsme se už seznámili v příběhu velkého dobrodružství krále Oidipa.

archa je naší vnitřní tak potvrzuje příkaz

tomto místě našeho vyprávění se na chvíli zastavíme: je zde ob­divuhodně popsán operační postup naší práce v dolním trojúhelníku:

V první fázi dochází k zásahu - rodí se Noemovo vědomí. němu hovoří a probouzí v něm potřebu absolutna. Právě o ní jsem

výše, když jsem řekla, že se většinou dostává do slepé uličky fa­lešné mystiky, neboť člověk, který tuto potřebu pocítí, je okamžitě vá­ben voláním světa, hlasy, které přehlušují hlas - hlasy všech ná­hražkových ideologií, které nabízejí - jako cíl sám o sobě namísto toho, aby ukazovaly cestu zpět k Elohimovi.

pak trpěliví a soustředění, když k nám promlouvá dříve či později nám Samotný ukáže cestu. Mezi hla­sy a Elohima leží dlouhá a bolestná cesta bludištěm, tvořená světským vábením, kterému podléháme přisuzujíce mu hodnotu ab­solutna - zlatého telete - a které přináší jen prohry, zklamání, hoř­kost, samotu, absurditu a smrt.

Tehdy může smrt postihnout také fyzické tělo. To je smrt všech bytostí, které umírají ve vodách potopy, aniž prošly „Branou Lidí".

- Tito zde „hynou", va-jigva (Gn 7,21). Tato smrt však může být také zasvěcením, může člověka uvést

na cestu k Elohimovi a připravit ho k tomu, aby slyšel Jeho Hlas. To je případ těch, kteří se otevírají božskému dechu v sobě samých.

- Tito pak procházejí „mutací", metu (Gn 7,22). Smrt však může zastihnout také člověka, který zaslechl

hlas a v postupu práce se již částečně vynořil z vod. Takový člo­věk vstoupil do procesu smrtí a následných vzkříšení, opustil dolní trojúhelník a prošel „Bránou Lidí". Je potom „zahlazen" ve smyslu

od aby postoupil do výšin svých vnitřních zemí před novým sestupem do zde vod.

Tento člověk je „zjemněn", va-jimach (Gn 7,23). Jediný Noe „zůstává", neboť je plně realizován

stává se „kváskem" lidstva (Gn 7,24).

Noe tedy shromažďuje všechny své energie: zvířata, živé tvory (hebrejsky Tato „zvířata" ztělesňují energetická pole různých úrovní „zemí", se kterými bude muset Noe splynout ve arše, to znamená v sobě samém.

Mohli bychom tu říci, že uvedením do archy dává Noe- projít „Bránou Lidí", aby ho potom vedl k dalšímu poschodí,

Let holubice - alchymistický „Díla v Bílém" - nám

ukazuje, že Noe, posílen novým sňatkem ve svých hlubinách, ros­te ke světlu a upevňuje se v něm.

řadu přichází opět krkavec, aby se Noe mohl vymanit z oné dovršené země a ponořit se do no­vého pole vědomí, nového vnitřní­ho moře (nebo matky), ještě hlou­běji, aby zde splynul s energiemi, které založí další zemi, a on se vy­nořil do ještě většího světla.

Venku vše pomalu vysychá... Krkavec a holubice střídavě od­létají a přilétají, aby nám svým vlastním jazykem vyprávěli pří­běh tohoto velkého Díla.

Po uplynutí 150 dnů bylo vše su­ché (15 je posvátné číslo Jali). Krkavec a holubice se už nevrátili.

Uvnitř je vše dovršeno. Noe se svou ženou i syny a spo­

lu s jejich manželkami archu opouštějí. Dobře si povšimněme, že do archy vstupovali všichni v párech. Svatby se slavily uvnitř.

Když Noe vystupuje z archy, je člověkem plně realizovaným, kte­

tentokrát už smí ze Stromu Poznání, neboť se jím stal: dosá­hl jednoty. Výstup z archy je průchodem „Branou bohů", za kterou

očekává Daat Poznání, o které budeme hovo- znovu při pojednání o štítné žláze, které se říká „Adamovo ja­

Zůstává proto, že nepopřál sluchu vnějšímu pokušení. Bez po­skvrny jsou jeho energie, které tu nacházíme v triádě symboliky je­ho tří synů:

- Sem J M É N O , spojené se slastí. - teplo, spojené s mocí. - evokující „otevření", „šíři" a „krásu", spojené s vlast­

nictvím. Když se zrodily jeho energie - a promluvil - bylo

500 let (500 je kosmickým zárodkem). Od okamžiku svého probuze­ní byly tyto energie uchráněny před vyčerpáním a nepo­

vstoupily do archy spolu s Každá z nich je tu spolu se svojí ještě součástí v symbolice žen tří Noemových synů. A tyto tři ženy vstupují do archy spolu s manželkou (celek toho, co Noemovi zbývá k dovršení).

Noe tak vchází do archy vědomě, veden sám sebou, sám v sobě. Je mu 600 let (kosmické číslo spojení a vnitřní plodnosti).

Toto absolutní vědomí je vyjádřeno potvrzením, kterého se dostá­vá ze strany Ve srovnání s příkazem

se zdá být příkaz dokonce ještě Poslušnost ne­ní slepá. Je osvícena ještě dalším světlem (srovnejme: Gn 6,18-22 s Gn 7,16). Velikost člověka je velikostí jeho vnitřního Boha, který mu přináší osvícení a poznání božské vůle!

Co se asi dělo v arše po oněch čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, bě­hem nichž je země zničena vodami potopy? Nic o tom nevíme. Nic, a přece všechno.

Noe, jak známo, vypustil dva ptáky, kteří odlétli, aby ho zpravili o tom, co se děje venku, a také o stavu vod.

Počasí a vůbec vnější dění jsou jen vnějším pólem událostí, které probíhají uvnitř archy.

Noe v chrámu svého nitra uskutečňuje své postupné sňatky, spo­jení, z něhož se musí zrodit „ze sebe pro sebe".

Let krkavce - alchymistický symbol „Díla v - nás infor­muje o tom, že se Noe vytrhl z objetí jedné ze svých dobytých vnitř­ních zemí, aby sestoupil do hlubin svého nedokončeného já a zde se sjednotil s částí oněch „zvířat", která budou tvořit novou zemi.

posláním synů bylo nyní naplnění J M É N A světě. Z pohledu křesťanství je Kristem realizovaným heb­

rejským lidem v Jišajově stromě. V současné době je společným po­sláním celého lidstva vstoupit do J M É N A - do stanů - a do­sáhnout této dimenze. Moje další úvaha chce na tuto královskou cestu vnést trochu světla.

Popis známý z hebrejské Tóry je potvrzován též babylónskou ver­zí potopy. Babylónský hrdina Gilgames se tu vypravil za dobýváním nesmrtelnosti; odchází do Zásvětí, aby tam našel svého předka Ut­

o němž ví, že této nesmrtelnosti dosáhl (řekli bychom: dosáhl své dimenze věčnosti).

Je nám tu vyprávěn příběh Utnapištima, který se v mnohém sho­duje s příběhem bůh Vod, varuje Utnapištima, aby se připravil na potopu:

Zboř svůj dům a postav loď... vezmi do ní ze všech druhů Hrdina poslechne, vstoupí na zavře dveře. Nastaly deště, vysoko vystoupily vody, člověka smetly do záhuby...

dnů a šest nocí dul vítr, potopa a bouře ovládly celou zemi. Sedmého dne vše ztišilo se.

Vidíme dále, že Utnapištim, stejně jako Noe, vysílá holubici, kte­rá se vrací, po ní pak vlaštovku; ta také přilétá zpět, a konečně kr-

který se už nevrací. Loď spočinula na zemi a Utnapištim nabízí bohům oběť. a mu žehná slovy: Až dosud byl Utnapištim pouhým člověkem, ale od nynějška ať je jako bůh, on i jeho zena, ať

jako My. jde Utnapištim bydlet daleko v ústí řek... Podobně jako Noe se svou ženou, také Utnapištim vystupuje z lo­

di se svou manželkou. Oba hrdinové dosáhli jednoty. Dosvědčuje to řeky, návrat k prvotní jednotě. řeckém mýtu o potopě jsou zachránění, Deukalión a rov- dovršeným párem. Aby znovu zalidnili zemi, házejí kameny přes

Noe potom zakládá vinici, pije víno, opije se a ve stanu se obnaží. To jsou symboly opojení z poznání a úplného odhalení tajemství, ja­

kož i naprostého dovršení oděvu z kůže který se stal světlem Noe poznal svrchovanou slast i svrchované vlastnictví svého JMÉ­

NA, jehož jednotu tvoří trojice jmen jeho synů. Z nich pouze - spojený s mocí - nejedná správně. Jeho

nejmladší syn bude otrokem svých bratrů. Veškerá moc, zís­kaná magií (odhalení tajemství mimo J M É N O ) , pochází od Sata­na - je to dílo zvědavosti toho, kdo pronikne pohledem k tajemství, k němuž dosud nedorostl, a poté ho vyzradí.

později obviní Krista, že nemocné a vyhání démony mo­cí Ďábla (Mt 9,34).

svých druhých dvou synech Noe věštecky praví: bud Bůh Kéž rozhojní majetek Jefetův a kéž přebývá

ve stanech Semových (Gn Svatý Hilarius z Poitiers komentuje tento úryvek slovy: Přebývání

Jefeta ve stanech Semových je podobenstvím národů, které jsou při­vedeny k víře.

Mohli bychom tu dlouze pojednat o poslání národů a smyslu bib­lických Dějin. Rámec naší práce nám to žel nedovoluje.

Hora, na jejímž vrcholu archa spočine, symbolizuje Noemovo po­vznesení vzhůru, její jméno však upřesňuje naplnění Lemechova proroctví. Ararat je složen z což znamená „prokle­tí", a z písmene hodnoty 9 (která v aritmetice přivádí znovu k o) ve významu završení jednoho cyklu.

Ararat je zrušením prokletí. Proto je potopa ihned následována novou smlouvou mezi Bohem

a Stvořením. Jejím znamením duha na oblaku. Oblak tu má zce­la zřetelný význam vnitřních temnot.

Duha v oblacích je Mostem obnoveného spojení mezi Bohem a vnitřními zeměmi člověka, mostem, který byl stržen pádem. Ten­to „most", oblouk, je

Je Samotným obsaženým v písmeni Sin uprostřed slova, jehož první písmeno (hodnoty 100) je nestvořeným, božským pólem, a poslední písmeno Tav (hodnoty 400) je pólem lidským,

hledání: od „velkého dne" až po „slavný zítřek" tu lidstvo promítá šťastné budoucnosti realizaci Pravdy, kterou nese v sobě samém. Roditi budeš v bolestech. Cestou postupných těhotenství, z jedné

dělohy do druhé, vlastními porody na neustále dokonalejší úrovni bytí, pomalými, sráznými výstupy se lidstvo nakonec znovu „vyšpl­há na svůj strom" a jeho dobývání dospěje k cíli.

Jedním ze základních aspektů tohoto vývoje je vyvedení Heb- z Egypta. Egypt je zde základní matricí. Hebrejský lid totiž

nechce z tohoto lůna vyjít (podobně jako naše infantilní lidstvo). Má strach z oné smrti, kterou je zrození: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu, než zemřít v pouš­ti (Ex 14,12).

V hlubině existence a v paradoxním protikladu ke svému ontolo­gickému hledání dává lidstvo přednost otroctví před svobodou.

Přesto, že je taženo vzhůru, ulpívá těžce dole, tam, kde spodem unikají jeho energie. Bojí se uzdravit. Má rádo svou zhnisanou rá­nu, které už přivyklo, a obává se návratu ke zdraví, na které už za­pomnělo. Chtělo by dospět k cíli, aniž by se vydalo na cestu. A tak se zdráhá a namísto svobody volí otroctví, namísto Pozná­ní neznalost.

Poznání je však přece jen základní součástí lidské Proto u člověka probouzí neustálou, neukojitelnou potřebu dobý­

vání, které, napřeno k vnitřnímu Království, směřuje potom do času a prostoru. Vyzbrojen nejúžasnějšími fyzickými i psychický­mi schopnostmi, vyrazí tedy člověk bez váhání, bez strachu ze smr­ti, po cestách svých dějin.

Kolik rozumu, kolik energie a odvahy tu člověk vynakládá na prů­zkum zdí svého vězení!

Ale tak jako „Bůh, který litoval, že učinil člověka", tak jako Ze­us, jenž smetl potopou prométheovské lidstvo, anebo jako Ea, kte­

uvedl Utnapištima do příbytků bohů, tak také božský Mojžíše, který je dovršením

Jestliže Noe „vysvobodil člověka od poddanství země", Mojžíš vyve­de Izraelce z egyptské roboty, vysvobodí je z jejich otroctví... (Ex 6,6-9).

jsou oni Egypťané? Co je tu Egypt?

V je slovo „kámen" složeno z „otec" a z „syn" - je symbolem člověka, který procitl k vědomí.

Účastní se života Kamene", kterým je archetypová Osoba Syna, Mesiáš Probuzený člověk, syn Otce, zná cestu k jednoty. Ten, v němž se zrodilo vědomí, je jako ži­vý kámen.

Kameny vrhané přes ramena řeckých hrdinů potopy jsou tak pů­vodem z těch, kterým se dostalo poznání „Brány bohů". Tyto kame­ny jsou nyní schopny se rozpomenout...

Hebrejské slovo potopa přešlo do lidové francouzšti­ny „praštěný", „cvok") a označuje toho, jehož myšlení svědčí o anarchii a pochybenosti úsudku.

Toto slovo můžeme číst 73 a překládat: „lůno plodu" ne­bo také a překládat: „při obřízce" nebo též „tváří v tvář".

Plodu můžeme dosáhnout jen skutečně v plném stanutí tváří v tvář sobě samým. Událost tak náročná, jakou je potopa jakožto zkouška, vyžaduje, jak jsme viděli, abychom sestoupili k onomu setkání tváří v tvář na tu úroveň, kde to můžeme uskutečnit. A ono „uskutečnění" spočívá ve všech postupných obřízkách, našich smrtích a vzkříšeních pro sebe samé, abychom vydali náš plod, naše J M É N O .

Potopa je kosmickou obřízkou, obřezáním lidského Stromu tak, aby plodil.

2. Vyvedení Hebrejů z Egypta Dobytí horního trojúhelníka je podle hebrejské zkušenosti doby­tím oné „Země zaslíbené", země, jež byla přislíbena Adamovi a je­ho potomkům ve smlouvě mezi Bohem a patriarchou, země spo­jené s příslibem plodnosti na jedné straně a s obřízkou na straně druhé.

Hledání Svatého Grálu, výprava za Zlatým rounem, dobývání ne­smrtelnosti... od ztraceného Ráje až po Nebeský Jeruzalém tu celá země čeká ve svých mýtech, v ač bolestném hledá­ní toho, co je pro lidstvo jediným štěstím, jedinou svobodou.

Všechny ideologie, které povstaly z nevědomí bez tohoto nejvyšší­ho poznání, jsou pouze vzdálenými, byť reálnými projekcemi onoho