sociÁlnÍ politika - vŠpj/sociální politika 1 - věra nečadová.pdf · sociální politika se...
TRANSCRIPT
=================================================================
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA
Bakalářský studijní program B6202 Hospodářská politika a správa
Studijní obor: Regionální rozvoj a veřejná správa
SOCIÁLNÍ POLITIKA
Vysokoškolská skripta
1. díl
Ing. Věra Nečadová
2010
O b s a h :
strana
1 Úvod 1
2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika 3
2.1. Sociální politika, sociální péče a sociální práce 4
2.2. Orientace sociální politiky 7
2.3. Pojetí sociální politiky 8
2.4. Základní principy sociální politiky 11
2.4.l Princip sociální spravedlnosti 13
2.4.2 Princip sociální solidarity 17
2.4.3 Princip subsidiarity 18
2.4.4 Princip participace 20
SHRNUTÍ 21
Kontrolní otázky 23
Pojmy k zapamatování 23
3 Cíle sociální politiky a jejich charakter 25
3.1. Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby 26
3.1.1. Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich
tvorby 26
3.1.2. Vzájemné vztahy mezi hospodářskou politikou
státu a sociální politikou 29
SHRNUTÍ 34
Kontrolní otázky 35
Pojmy k zapamatování 35
4 Modely sociální politiky 37
4.1. Objekty a subjekty sociální politiky 38
4.2. Modely sociální politiky 41
SHRNUTÍ 46
Kontrolní otázky 48
Pojmy k zapamatování 48
5 Funkce sociální politiky a nástroje sociální politiky 50
5.1. Funkce sociální politiky 51
5.1.1. Ochranná funkce 52
5.1.2. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce 52
5.1.3 Homogenizační funkce 56
5.1.4. Stimulační funkce 57
5.1.5. Preventivní funkce 58
5.2. Nástroje sociální politiky 60
SHRNUTÍ 68
Kontrolní otázky 73
Pojmy k zapamatování 73
6 Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU 75
6.1. Stručný vývoj sociální politiky 75
6.2. Sociální politika v EU 78
6.3. Problémy a trendy ve vývoji budoucí české
sociální politiky 79
6.4. Obsahové zaměření sociální politiky a role státu
sociální politice 80
6.5. Solidarita v sociální politice EU 82
6.6. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti 83
6.7. Financování systému důchodového zabezpečení 84
SHRNUTÍ 86
Kontrolní otázky 89
Pojmy k zapamatování 89
Závěrečný průvodce studiem 91
Seznam použité literatury 92
Příloha č. l – Vysvětlivky k používaným ikonám 96
- 1 -
1 Ú v o d
Vážení a milí studenti,
předkládám vám studijní materiál, který se týká sociální politiky. Prostřednictvím toho-
to textu byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti sociální politiky a jejího vý-
voje. V současné době ve všech vyspělých zemích i v zemích, kde není tak vyspělý
společenský rozvoj, hraje velice významnou roli sociální politika. Sociální politika se stává
bez nadsázky neodmyslitelným základem uspořádání společnosti. Sílící význam sociální
politiky vůbec,a tedy sociálního aspektu, je spojen s důrazem,který je v soudobých podmín-
kách vyspělých zemí kladen na každého jedince, na jeho kvality jako rozhodující předpokla-
dy prosperity moderní společnosti i naplňování jejich cílů. Tato skutečnost se stává stále
zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale pociťují ji i země, které zatím úrovní své vyspě-
losti se řadí k méně vyvinutým či dokonce zaostalým a které si stále více dobře uvědomu-
jí, že klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní a také spokojení. Možno říci, že
i v České republice, která se řadí k vyspělým zemím světa, si uvědomujeme významnost
role lidského činitele ve společenském rozvoji své země i když někdy politika vlády to
vždy nepotvrzuje. Nepochybné však je, že tato role člověka bude sílit, a že proto bude nutné
podporovat a rozvíjet i sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci dané-
ho lidského faktoru směřují.
Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, že poskytne předpoklady,
podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i pro prosperitu celé spo-
lečnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako „sociální
kapitál“. Přitom zájem o sociálně politická témata sílí, a to nejen mezi těmi, kteří se so-
ciální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky různých odlišných profesních
zájmů. Zájem o sociální politiku sílí i ze strany laické veřejnosti, protože sociálně politic-
ká opatření zasahují do života nás všech. Proto samozřejmě sílí i potřeba znalosti tohoto
oboru, protože propojenost sociálních souvislostí s téměř všemi oblastmi života společnos-
ti je a bude i v budoucnu trvalá.
Cílem tohoto studijního textu je, abyste po jeho nastudování a zodpovězení všech
otázek dokázali:
- definovat sociální politiku, její podstatu a vyjádřit i základní charakteristiku sociální po-
litiky,
- charakterizovat jednotlivé typy sociální politiky, její funkce a nástroje, jakož i účast stá-
tu v oblasti sociální politiky,
- pochopit význam vývoje sociální politiky a její důležitosti pro společnost,
- objasnit problematiku sociálního zabezpečení v sociálním systému společnosti,
- rozebrat základní faktory sociálního zabezpečení, jakož i financování systému důchodo-
vého zabezpečení,
- vysvětlit podstatu důchodového pojištění , penzijního pojištění, státní sociální podpory,
státní sociální pomoci,
- zohlednit opodstatnění politiky zaměstnanosti, rodinné politiky, bytové politiky, vzdělá-
vací politiky apod.,
- 2 -
- orientovat se v jednotlivých problémech týkající se sociální politiky a zároveň se snažit
také pochopit vývojové trendy v této oblasti.
Doporučení ke studiu
Studijní materiál obsahuje kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto
je vždy v závěru stručně shrnuté.
Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám
dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní
by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování,případně splnění dal-
ších aktivit.
Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak
jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zá-
roveň předpokládaný výsledek.
Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat
vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumi-
telné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto úseky neustále opakujte
a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli.
Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapi-
tolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za se-
bou.
Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapi-
toly poctivě odpovědět. Až se vám do zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spo-
kojeni, pokročte ve studiu dále.
Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem
a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebude-
te mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ nepokra-
čujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text.
V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy,
případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu.
Byla bych velice ráda, aby předkládaný studijní materiál, jehož úvod jste právě dočet-
li až do samého závěru, byl pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které
nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale
i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu.
Přeji vám při studiu tohoto materiálu dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpě-
livosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce.
Věra N e č a d o v á
autorka
- 3 -
2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika
Cíl
Tato úvodní kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudováním dokázali:
- charakterizovat sociální politiku, její podstatu a další základní pojmy,
- rozlišovat místo sociální politiky ve společenském systému ,
- rozebrat základní principy sociální politiky
- popsat a vysvětlit princip sociální spravedlnosti,
- popsat a vysvětlit princip subsidiarity,
- popsat a vysvětlit princip participace.
Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventova-
ným a navíc i velice kontroverzním a zpravidla i různě interpretovaným a značně
náročným na veřejné zdroje.
Definovat pojmy „sociální politika“, „sociální péče“ a „sociální práce“ mnoh- Základní
dy vyvolává řadu potíží .Používaná terminologie je totiž značně nejednotná a histo- pojmy
ricky podmíněná.
Je spjata s vývojem institucí, které byly a v současnosti jsou jejich nositeli. Jednot-
- 4 -
Průvodce studiem
Tato první kapitola daného studijního textu má za úkol především objasnit některé
základní pojmy spojené se sociální politikou, vymezit místo sociální politiky ve
společenském systému, když se zde seznámíte i s celkovým pojetím sociální poli-
tiky v dnešní společnosti, jakož se základními principy sociální politiky, jako je
princip spravedlnosti,princip sociální solidarity, princip subsidiatity a princip par-
ticipace.
Předpokládám, vážení studenti, že hned od počátku studia tohoto materiálu bude-
te studovat s chutí a elánem, že nebudete podceňovat tuto úvodní kapitolu a že si na
prostudování této kapitoly vyčleníte asi šedesát – osmdesát minut.
Nepodceňujte nikdy úvodní části, kde se seznamujete se základními pojmy! Je třeba jejich obsah dobře znát, neboť z nich budete v dalších kapitolách vycházet.
Věnujte pozornost kontrolním otázkám a po jejich vyčerpávajícím zodpovězení se
věnujte zapamatování a opětnému vysvětlení klíčových slov, tj. „pojmů k zapama-
tování“.
Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 120 minut.
livé pojmy výše uvedené představují nejen určité odborné disciplíny, ale zároveň
konkrétní společenské činnosti, odborné aktivity, které jsou vždy znovu určová-
ny bezprostředními zkušenostmi a konkrétní historickou situací společnosti v níž
se uskutečňují.
Třeba také uvést, že v odborné literatuře a také i praxi se uvedené pojmy veli-
ce často vzájemně zaměňují. Již sám pojem „sociální“ je chápán různě.Ve tři- Pojem
cátých letech minulého století byl zpravidla tento pojem chápán jako „všeobec- „sociální“
né označení vztažnosti ke společnosti, když tato vztažnost může mít buď povahu
teoretickou – tj. poznání, výzkum, studium,
nebo
praktickou – tj. jednání, kterým je možno uskutečnit to, co by se mělo stát.
Dále se v této souvislosti hovořilo o tom, že „vztažnost ke společnosti“ tvoří
obsah sociální politiky, sociální péče a sociální práce.
V poslední třetině minulého století se v souvislosti s výše uvedeným pojmem
„sociální“ a jeho výkladem a chápáním , rozpracovaly závěry v tom smyslu, že
výše uvedené vysvětlení pojmu sociální má v jazyce českém nejméně dva význa-
my.
První význam odpovídá anglickému či francouzskému slovu „social“ a znamená
společenský, tj. týkající se lidské společnosti.
Druhý význam je užší – označuje takové jevy, procesy, případy, problémy nebo si-
tuace, které vyžadují nějaké konkrétní řešení.
Jinými slovy, sociální je tedy všechno, co přesahuje osobní referenční systém – to
je opak individuálního, jednak všechno, co vychází z hodnotového hlediska na zá-
kladě právních, morálních a společensky relevantních norem .
2.1. Sociální politika, sociální péče a sociální práce
Sociální politika
Chtěla bych vyjít nejprve z pojmu „sociální politika“, který představuje v sys-
tému společenské péče o člověka nadřazenou kategorii a z něhož přebírá sociální
práce své výchozí principy a čerpá oprávněnost své existence.
Sociální politika je součástí politiky každé vyspělé průmyslové společnosti. Sociální
Je ovlivněna nejen její ekonomickou situaci, ale i její filozofií, kulturou, spo- politika
lečenskými tradicemi, morálními principy, normativními procesy a zákoni-
kostmi. O sociální politice v užším slova smyslu se hovoří nejčastěji jako o cílevědo- Sociální
mé činnosti státu, organizací a institucí, usilující o vytváření podmínek, které ome- politika
zují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj v užším
jedinců, skupin i společenských celků. pojetí
Starost o společensky závislé, desintegrované a jinak nesoběstačné občany by-
la u nás v uplynulých stoletích předmětem zájmu širší rodiny, případně předmětem
péče obcí nebo charitativních organizací.Teprve rozvoj industrializace s následným
vzrůstem sociálních problémů nutí společnost k intervenci v záležitostech sociální-
ho zabezpečení a péče o závislé skupiny obyvatelstva. Uspokojování jejich potřeb
se stává v demokratické společnosti postupně celospolečenským problémem a do-
stává se do středu sociálně politických úvah.
Činnost sociální politiky je tak řazena k těm společenským jednáním, která se
- 5 -
týkají uspořádání určité společnosti, struktury řádu společnosti, zařízení, která dané-
mu řádu slouží a jednání lidí, pokud jsou významná pro fungování společnosti. Zdů-
razňuje se tak uvědomělá a záměrná činnost státu, směřující k neutralizaci,případně
ke kompenzaci některých, zejména hmotných příčin společenské desintegrace lidí,
která je v rámci konkrétních historických podmínek také sociální nerovnováhou
a vyvolává sociální napětí.
Toto vše možno také chápat tak, že sociální politika zasahuje všude tam, kde
se člověk z objektivních důvodů dostává do neřešitelných situací, nebo kde je
společenská pomoc žádoucí. Sociální politika má směřovat k rekonstrukci sku-
tečně lidských vztahů, k vytváření podmínek, které budou minimalizovat spo-
lečenské příčiny individuálního neštěstí a také budou usnadňovat rozvoj všech
schopností a tvůrčích sil člověka.
Sociální politiku však je také možno chápat v širším pojetí, neboť stát zajiš- Sociální
ťuje také prevenci desintegračních procesů, a to úpravou nejen pracovních, ale polilti-
i zdravotních a životních podmínek a přípravou lidí pro život. Proto také například ka v
zdravotní politika, některé aspekty bytové politiky, kulturní a školské politiky apod. širším
jsou součástí širší sociální politiky státu. pojetí
Sociální péče
Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální pot-
řeby občanů (hmotné, psychické, sociální apod.) a právě v tomto pojetí je sociální
péče součástí sociální politiky.
Současné formy sociální péče, tj. dávky a služby sociální péče, doplňují u nás Sociální
všeobecná sociálně politická opatření, formulovaná legislativními normami, nebo péče
nastupují u těch občanů, kteří nesplňují podmínky pro jejich přiznání.
Konečně mají i funkci stimulující, tj. přispět ke změně způsobu života, k přizpůsob-
bení se svému okolí, a k jejich integraci do společnosti.
Moderní sociální péče se stará o uspokojení potřeb jedinců nebo skupin, a to tak,
že jim odbornou pomocí umožňuje, aby se adaptovali svému sociálnímu prostředí.
Taková pomoc se může týkat působení na člověka, který pomoc potřebuje, nebo pů-
sobení na sociální prostředí, které ho obklopuje a působí mu potíže. Sociální péče
chápe dnes společenské potřeby z hlediska zachování integrity osobnosti člověka.
Neomezuje se tedy jen na zásahy do hmotné oblasti, ale i do oblastí dalších, jako je
oblasti biologická, psychická, sociální a kulturní.
Sociální péče se též zaměřuje na potřeby občanů z hlediska prevence nežádou-
cích vlivů, ohrožujících jejich zdárný rozvoj a smysluplný život.
Historický vývoj sociální péče dokládá značné změny v jejím pojetí , a to jak v jejím
rozsahu, tak hlavně ve způsobu a formách jejího poskytování.
Rozsah a šíře forem sociální péče jsou podmíněny zejména ekonomickou situací
konkrétní společnosti a možnostmi jejich nositelů, tj. možnostmi organizací a ta-
ké institucí, které tuto sociální péči poskytují.
- 6 -
Na počátku 90. let byla u nás sociální péče charakterizována poměrně chu-
dou paletou sociálních služeb ve srovnání s vyspělými, především západními ze-
měmi. To vyplývá z faktu, že sociální péče byla prováděna státními orgány , kte-
ré byly centrálně řízeny a také byly vlastně jedinými nositeli poskytování sociál-
ní péče. Sociální péče byla financována ze státního rozpočtu a jen z malé části
z prostředků podniků nebo odborových orgánů. Vzhledem k tomuto monopolu
nebyla umožněna konkurence v této oblasti a tím ani invence ve smyslu hledání
a využívání nových forem sociálně péče.
Státní sociální politika začala delegovat část svých úkolů na neziskový sek-
tor a různé další organizace, spolky a sdružení, když zároveň dává k dispozici
i část veřejných prostředků pro realizaci sociální péče v těchto organizacích. Zá-
roveň je třeba mít stále na zřeteli, že obsah sociální péče se s vývojem společnos-
ti mění, nelze ji zcela přesně definovat a formulovat konkrétní úkoly všeobecně.
Při hodnocení sociálních nedostatků vychází totiž společnost vždy ze součas-
ných objektivních představ o nějaké „dobré životní úrovni“,která zahrnuje nejen
materiální, ale i zdravotní, hospodářské, duchovní a kulturní blaho člověka.
Sociální práce
Sociální práce, tedy její obsah a metody, se vyvíjela v jednotlivých zemích pod-
le specifických sociálních potřeb občanů v rámci sociální péče a sociální politiky.
To je také jednou z hlavních příčin různého nahlížení na obsah pojmu sociální prá-
ce.
Sociální práce dle teoretiků tohoto oboru je považována za vědecky fundo- Sociální
vanou odbornou disciplínu, která speciálními pracovními metodami zajišťuje práce
provádění péče o člověka na profesionálním základě.
Možno tedy uvést, že sociální práce je činnost směřující jak
a) k odstranění nedostatků (represe),
tak také
b) k předcházení vzniku nedostatků (prevence).
Nedostatkem je přitom chápáno to, co člověku chybí, co je důležité pro normální
život jedince, nebo společenské skupiny a vše, co je důležité pro plnění určitých
sociálních funkcí.
Někdy se také setkáváme s názorem, že sociální práce je zpravidla vždy indivi-
duální a že usiluje o to, aby se podle individuálních poměrů a zvyklostí rozvíjela
osobnost člověka tak, aby člověk nalezl soulad mezi svým životem a zároveň
prostředím, ve kterém se ocitl. Mnohdy se zde ještě k tomuto dodává, že sociální
práce má přetvořit sociální klienty opět v lidi, žijící plným životem.
Sociální práce individuální ve své dokonalé formě má pečovat o změnu lidí spo-
lečensky nedokonalých, případně nějakým způsobem poznamenaných, ovšem je
třeba dodat, že někdy nemůže dosáhnout tohoto konečného cíle a musí se spokojit
tím,že odstraňuje bezprostřední závady, které jsou velmi naléhavé, avšak jejich od-
straněním se trvalé nápravy zpravidla nedocílí, případně ani nemůže docílit.
Za uvedení v tomto smyslu ještě stojí poznámka, že existuje Mezinárodní fede-
race sociálních pracovníků, která se zabývá sociální problematikou a definuje so-
- 7 -
ciální práci jako činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednak
- jednotlivců,
- skupin,
- případně komunit,
vznikající z daných potřeb jedinců a společenských institucí.Jejím záměrem
je hlavně zlepšit kvalitu života všech lidí, což naznačuje i fakt, že sociální prá-
ce by neměla jen odpovídat na rychlé sociální změny a nové kvality sociálních
potřeb a vztahů tím, že se jim přizpůsobí praxe lidí pracujících v sociální
oblasti,ale měla by sama ovlivňovat uskutečňování vhodných sociálních změn.
2.2. Orientace sociální politiky
Sociální politika je takovou politikou, která se primárně orientuje k člověku, Orientace
k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osob- sociální
nosti a kvality života. politiky
Právě proto přísluší sociální politice zcela určité a významné místo v rámci
celého společenského systému.
Toto lze doložit několika příklady:
- sociální politika není izolovaný fenomén. Je vždy součástí určitého společens-
kého celku a je takto také vnímána.
Společnost, jako určitý systém je uspořádána na základě více prvků, zpravidla
se v této souvislosti hovoří o dimenzích, případně sférách společenského
rozvoje.
- 8 -
Průvodce studiem
Vážení studenti,
nyní jste se seznámili se základními pojmy, které se používají v oblasti sociální
politiky. Předpokládám, že tato část druhé kapitoly je pro mnohé z vás téměř
samozřejmá a jasná, neboť tyto pojmy se hojně používají a řada z vás je běžně
používá a i bez dlouhého studia, případně rozmýšlení, aby o nich mohla běžně
hovořit. Tato část druhé kapitoly jenom dokazuje skutečnost, že oblast sociální
politiky se dotýká každého z nás a že se s touto problematikou setkáváme běž-
ně v denním životě.
Následující text bude již výše uvedených pojmů zcela běžně užívat a bude
se zabývat otázkou, jak je orientována sociální politika, jaké místo má sociální
politika ve společenském systému a základními principy sociální politiky.
Patří sem sféra ekonomická, sociální, ekologická, vědeckotechnická,
politická , kulturní apod.
K výše uvedeným skutečnostem je v této části třeba ještě dodat, že
pro žádoucí a bezporuchový vývoj každé společnosti je nezbytný od-
povídající a vyvážený rozvoj všech sfér.
- realita vyspělých zemí i naše praxe dokazují, že sám proces výroby
a rozvoj společnosti je stále větší měrou závislý na rozvoji, kultivaci
a aktivizaci lidského činitele,
když možno uvést, že v soudobém vyspělém světe má prostě člověk
prioritu, neboť představuje nejen cílovou orientaci veškerého spole-
čenského snažení, ale současně i rozhodující předpoklad a nejper-
spektivnější prostředek dosahování dynamického rozvoje společnosti,
- lidský faktor (tím tedy i sociální politika ) má důležité místo ve spo-
lečnosti nejen z hlediska produkčních schopností a potencí, ale
i proto, že současně vždy v určité míře přispívá a spolupodílí se na
utváření morálního a názorového klimatu společnosti. Sociální poli-
tika právě svou koncentrací na člověka může působit na hodnotové
orientace lidí, spoluvytvářet jejich názory, postoje, chování apod.
Sociální politika není tedy pouze souhrn určitých opatření, ale je zároveň
i politikou s výrazně , různými směry se vyvíjející, orientací.
Možno tedy konstatovat, že sociální politika v moderní společnosti je Sociální
její integrální součástí, koncentruje se k rozvoji sociální sféry a hledá politika
odpovědi na zcela specifické otázky, na které nereagují a neodpovídají moderní
ostatní sféry života společnosti, případně politiky, které je usměrňují. společnosti
Tímto způsobem vstupuje sociální politika do života společnosti a je tedy
velice významným činitelem, který spoluvytváří její dynamický charakter.
2.3. Pojetí sociální politiky
Co vlastně je tedy sociální politika ?
Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá. Pojem „sociální politika,
se kterým se setkáváme snad každý z nás v každodenním životě velice často,
je používán zcela běžně a s naprostou samozřejmostí,když se předpokládá, že
je mu jednoznačně rozuměno.
Sociální politiku je nutno vnímat jako celek, jako určitý systém s četnými Sociální
vnitřními komplikovanými vazbami i s vazbami na ostatní prvky spole- politika
čenského systému. Sociální politika je tedy úzce vázána i na své spole-
čenské okolí. Je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí zá-
roveň vlastní i určité společné znaky.
- 9 -
Sociální politika není jednoznačně definována a možno konstatovat, že ne-
ní ani zcela jednoznačně vymezitelná. Její chápání může být velice různé, což
může být zapříčiněno řadou okolností, například skutečností že samo přídavné
jméno „sociální“ je různě interpretováno,pracuje s ním řada vědních oborů-prá-
vo, sociologie, ekonomie, když svoji roli hraje i historická determinace sociál-
ní politiky, její souvislosti se společenským okolím, četnost a různorodost
subjektů, které v této oblasti působí a jako politika je také nutně vystavena
i určitým tlakům politických sil ve společnosti apod. Toto vše pochopi-
telně způsobuje poměrně velice rozličné vnímání sociální politiky.
Sociální realita však nesporně souvisí s vymezením sociální sféry, kterou Sociální
považujeme za relativně samostatnou, průřezovou, tedy za určitý systém realita
sociálních vztahů, sociálních podmínek a procesů, které se projevují
v obsahu a charakteru činností, v chování, v potřebách, v zájmech, hod-
notách a cílech sociálních subjektů. Koncentruje se k životním podmín-
kám lidí , na rozvoj člověka, jeho bytostných a tvůrčích sil, osobnosti
a individuality. Ve vztahu k ostatním sférám společenského vývoje má
cílové zaměření.
Sociální politika je také často vymezována jako soubor aktivit, které pro-
myšleně a cílevědomě směřují ke zlepšení základních životních podmínek
obyvatelstva jako celku, resp. určitých skupin obyvatelstva, k zabezpečování
„sociálního bezpečí“ a také „sociální suverenity“ v rámci daných hospod-
dářských a politických možností dané země.
Sociální suverenitu a sociální bezpečí lze považovat za základní obecné Sociální
charakteristiky postavení člověka v životě, o něž vědomě či podvědomě usi- suverenita
luje každý jedinec a v určité míře i celá společnost.
Zajišťuje vedení sociálně přijatelného a do budoucna otevřeného života, podpo-
ruje aktivní postoje jedinců a stabilitu a prosperitu společnosti.
Pro dokreslení celkového pohledu na oblast sociální politiky je ještě nutné
uvést,že o sociální politice také někdy hovoříme v širším pojetí, případně v už-
ším pojetí, jak již bylo výše uvedeno. Pro dokreslení však ještě uvádím, že pro
širší pojetí sociální politiky je charakteristické, že ji vymezujeme jako konkrét-
ní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterými je ovlivňována so-
ciální sféra společnosti.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Sociální politika je vnímána jako aktivity vážící se bezprostředně k život-
ním podmínkám lidí.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Cílem „užšího pojetí sociální politiky“ je především reagovat na sociální
rizika, resp. jejich možné negativní důsledky, např. stáří, nemoc, invalidita,
apod. a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního me-
chanismu, např. nezaměstnanost, chudoba, apod.Toto pojetí redukuje sociální
politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti a sociálního
zabezpečení. V podstatě jde o přístup dílčí, i když zahrnuje značný prostor
sociální politiky.
Toto pojetí mělo a má značný význam pro průběh ekonomické transformace
- 10 -
a zajišťování sociálního smíru.
V České republice se někdy také hovoří v tomto smyslu o tzv.“resortní sociál- Resortní
ní politice“, neboť jde o aktivity spadající do působnosti resortu Ministerstva prá- sociální
ce a sociálních věcí. politika
Heterogenita sociální politiky je obecně používaný pojem a v podstatě vyja-
dřuje obsahové a věcné členění sociální politiky jako takové.Velice často jsou její
opatření rozlišována podle toho, jaký přístup volí sama sociální politika k řešení
svých problémů.
Potom hovoříme o aktivní (perspektivní) sociální politice a
pasivní (retrospektivní) sociální politice.
Aktivní sociální politika přednostně usiluje o prevenci, tj. předchází vzniku so- Aktivní
duálních problémů přijímáním určitých sociálních opatření,když k prevenci lze v zá- sociální
sadě dospět buď přijímáním systémových opatření, tj. změnami a úpravami samot- politika
ného sociálního systému a pravidel jeho fungování(tzv. systémová sociální politika),
nebo přijímáním opatření, kterými se předem vytváří předpoklady pro účinné řeše-
ní možných následků sociálních problémů tzv. intervencionistická sociální politika).
Pasivní sociální politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problé- Pasivní
mů a její charakter je vždy intervencionistický. sociální
politika
K významným faktorům sociální politiky patří faktor času. Jeho význam
pro sociální politiku je dán především těmito skutečnostmi:
- sociální politika, resp. její opatření se z hlediska objektu, tedy skupin objek-
tů týkají jednak současné doby, jednak doby budoucí Přítomné doby se tý- Faktor
kají taková opatření jako realizace sociálních práv, např. právo na vzdělání, času
ochranu pracovního poměru apod., ale i opatření řešící například aktuální so-
ciální rozpory mezi společností a jednotlivci, třeba delikvence mladistvých,
imigrace apod. Pokud jde o budoucí dobu, jde z hlediska jednotlivce, případ-
ně skupin obyvatelstva, o očekávání, že mu budou poskytnuty určité garance
nebo konkrétní pomoc, až nastane příslušná sociální situace, např. při ztrátě
zaměstnání podpora v nezaměstnanosti apod.
- sociální politika jako soubor (systém) opatření se mění, rozšiřuje se a prohlu-
buje jak z hlediska času v historickém pojetí, tak i z hlediska životního času
lidí. Na obojí musí sociální politika reagovat úrovní, rozsahem, šíří a rozma-
nitostí svých opatření.
- 11 -
Níže uvedená tabulka ukazuje přehled oblastí sociální politiky ve vyspělých demokraciích:
Oblast práce Sociální zabezpečení
Řízení a regulace trhu práce a řízení rozvoje
lidských zdrojů
Makroekonomická politika
Aktivní politika zaměstnanosti
1. Přímé sociální transfery
Sociální pojištění
Sociální podpora
Všeobecné uplatnění transferů
Regulace pracovních podmínek a standardů
Minimální mzda
Práva zaměstnanců
Pracovní doba a kvalita práce
Hranice odchodu do důchodu
2. Nepřímé sociální transfery
Úlevy na daních ze sociálních důvodů
Různé daňové zatížení
Produkční dotace (intervence do cen)
3. Vztahy mezi zaměstnavateli a
zaměstnanci
Rámec pro kolektivní vyjednávání
Demokracie na pracovišti a ve firmě
Sociální dialog a vyjednávání
3. Sociální služby
Školní vzdělání hrazené a podporované ze
státní zdrojů
Zdravotní péče
Bytová politika
Sociální péče
4. Sociální diskriminace
Diskriminace z titulu pohlaví a rasy
Dělba práce mezi pohlavími
Ostatní formy diskriminace
Tab. 1 – Oblasti sociální politiky ,zdroj OECD, rok 2006
2.4. Základní principy sociální politiky
Sociální politika směřuje k ovlivňování sociální reality. Přitom ale musí respek-
tovat určité základní principy, tj. myšlenkové postupy, vedoucí ideje, které jsou pro
ni určující, které jsou jí vlastní a které se v ní také více či méně zřetelně promítají.
- 12 -
Podle toho jsou potom také většinou posuzovány a hodnoceny i konečné efekty so-
ciální politiky.
Pro volbu a interpretaci těchto základních principů, myšlenkových postupů,
má samozřejmě význam
obecné filozofické myšlení a tzv.
sociálně politické doktríny.
V evropském regionu se tradičně setkáváme s myšlenkami konzervativního
směru, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socializmem.
Sociálně politické doktríny
----------------------------------
L i b e r a l i s m u s představuje myšlenkový koncept, který staví na osobní svo-
bodě a dále na individuální odpovědnosti. Sociální prospěch a blahobyt každého je Liberalismus
závislý především na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nést
rizika. Funkčnost sociální politiky je posuzována podle jejího vztahu k ekonomic-
ké efektivnosti. Nepodporuje tedy solidaritu státu a redistribuční procesy, protože
ty podle této doktríny vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit a zdůraz-
ňuje regulační schopnosti tržního mechanizmu a jeho kladné fungování, které
z hlediska uspořádání společnosti považuje za určující.
Křesťanské sociální učení vychází z křesťanské filozofie, podle níž za sociální si- Křestanské
tuace není zodpovědný jen sám jedinec, ale v určité míře i společenský systém, kte- sociální
rý postavení jedince předurčuje. Uznává osobní svobodu, ale zdůrazňuje, že bez učení
mravního závazku neexistuje a že určitý díl odpovědnosti za sociální situaci ve
společnosti padá i na mocné a bohaté. Uznává nerovnost, ale ne každou považuje
za spravedlivou. Pro tuto filozofii je určující odstranění bídy, a proto zdůrazňuje
význam sociálních transferů a na křesťanském milosrdenství založených dobro-
činných a charitativních aktivit. Zdůrazňuje fakt, že individuální svoboda musí
být podřízena i obecnému prospěchu a dobru.
Demokratický socializmus usiluje o zajištění důstojných životních podmínek všem Demokratický
jedincům demokratickou cestou na základě pojetí určitých pravidel. Mezi těmito socializmus
pravidly je vždy převzetí značné míry sociální odpovědnosti za jedince státem,silný
veřejný sektor a rozsáhlé přerozdělování a solidarizmus. Je v protikladu ke konzer-
vativní doktríně, silně zdůrazňuje rovnost, a to nejen v občanských právech, ale
i v právech sociálních.
- 13 -
Výše uvedená učení velmi silně poznamenávají volbu principů, jejich vní-
mání a také interpretaci i způsoby jejich uplatňování v sociální politice.
2.4.l Princip sociální spravedlnosti
Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky. Všeobecně je
spravedlnost obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Je považována za
měřítko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu,
za základ právního řádu, základ států a veřejných politik.
O spravedlnosti hovoříme jednak
- v právním slova smyslu (tj. souhrn právních norem a zásad) a jednak
- v sociálním smyslu.
Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti Pravidla
rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady sociální
(například vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce apod.) mezi jednotlivé spravedlnosti
občany, případně sociální skupiny.
V oblasti sociální politiky jsou ale významné obě roviny spravedlnosti, proto-
že zákonodárství a právní normy tvoří legitimitu spravedlnosti sociální.
V této souvislosti je nutno uvést, že obecně neexistuje nějaká akceptovaná de-
finice či představa toho, co je a co není sociálně spravedlivé. Přesto je sociální
spravedlnost hodnotou, kterou nelze pominout a je třeba pracovat s ní v ja-
kémkoli sociálním systému.
Lidé se ve své většině shodují v tom,že je třeba jednat a chovat se spravedlivě,
Průvodce studiem
Vážení studenti,
dospěli jsme k okamžiku, kdy již máte nastudovánu řadu základních pojmů
i ostatních údajů z oblasti sociální politiky, takže po patřičném odpočinku si
od studia se můžete pustit do seznámení se ze základními principy sociální
politiky, tak jak jsou všeobecně uznávány, když musím uvést, že není pravid-
lem, že první uvedený princip je nejvíce důležitý a ostatní důležité méně.
- 14 -
a to ve smyslu sociálním, i když konkrétní obsah tohoto termínu je neurčitý. Sho-
da ale platí i v tom, že sociální spravedlnost je hodnota vedená myšlenkami hu-
manizmu, lidského dobra a prospěchu. Sociální spravedlnost či nespravedlnost a sociální nerovnosti s ní související, je-
jich rozsah i charakter, jsou otázkami vážícími se k sociálnímu napětí nebo sociál-
nímu souladu (smíru) ve společnosti. Vyznačují se zpravidla vždy silným politic- Sociální
kým nábojem, od nich prakticky závisí stabilita společnosti , a tedy úspěšnost spravedlnost
vládních politik. Proto sociální spravedlnost a harmonie je zpravidla zákla- a
dem legitimity každé vlády a jejího usilování. harmonie
Téměř každá vláda i politická strana deklaruje, že společnost má být organizována,
strukturována a řízena na základě principu sociální spravedlnosti. Sociální spra-
vedlnost a sociální nerovnosti jsou pojmy, které vedle svého daného objektivního
aspektu mají i velice silný normativní obsah.
Vždyť otázka „jak se rozděluje,
kdo a co dostává,
případně nedostává
a za co to dostává“
pochopitelně samozřejmě a okamžitě navozuje i otázku
„co by měl dostávat a proč“
tedy je zde určité normativní kritérium.
A právě toto normativní kritérium znamená, že vnímání sociální spravedlnosti
a sociálních nerovností je vystaveno silnému vlivu nejrozmanitějších vnějších
vlivů – různých, často protichůdných ideologií, dílčích politických, nebo čistě
skupinových zájmů apod.
Sociální spravedlnost může být také někdy chápána velice subjektivně, vzdále-
ně od objektivního chápání současných společenských podmínek, což by mělo být
vždy v souladu s myšlenkami humanizmu, dobra a prospěchu lidstva. Toto vše po-
tom může také někdy vést k celkové mystifikaci sociální spravedlnosti, k nejrůz-
nějším spekulacím s tímto pojmem souvisejícím, k různé interpretaci a tím někdy
i k celkové manipulaci veřejného mínění o těchto zásadních, sociálně velice citli-
vých otázkách.
Proto zde uvádím skutečnost, že sociální spravedlnost je pojem relativní Relativnost
a že k jeho řešení je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek sociální
a přihlížet tak k podstatě a charakteru velice rozmanitých konkrétních sociál- spravedlnosti
ních situací, které mohou nastat a pochopitelně v různých podobách i nastá-
vají.
Možno obecně v tomto smyslu uvést, že se mnohdy uvádí v této v souvislosti
tři zásady sociální spravedlnosti:
- každému stejně,
- každému podle jeho potřeb,
- každému podle jeho zásluh.
Každá z těchto zásad má něco do sebe, ovšem je také pravdou, že v praxi se mnoh-
dy stává, že důvody pro jednu ze zásad jsou často námitkami proti druhým nebo je
dokonce vyvracejí. Je třeba ale vždy brát v úvahu současné společenské podmínky
a současný život obyvatel,řešit konkrétní sociální situace a volit takové zásady a ta-
- 15 -
ké prostředky, které znamenají rozvoj, prosperitu a prospěch celé , nebo alespoň
většiny společnosti.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako
o kategorii absolutní a nelze tedy jednoznačně vymezit nějakou obecně platnou
definici. Proto je třeba odpověď na otázku, co je sociální spravedlnost a z čeho
vycházet, formulovat tak, , že je vždy nutno analyzovat a dekomponovat celou
konkrétně danou situaci.
V literatuře se nejčastěji uvádí určité teoretické klasifikace,které lze pro posou-
zení sociální spravedlnosti dále ještě použít.Jedná se zpravidla o tato dílčí hlediska,
které někdy nazýváme jako možné principy pro posouzení sociální spravedlnosti.
Jsou to:
- princip výkonu a zásluhy,
- princip souladu mezi vstupy a výstupy,
- princip rovnosti,
- princip rovných příležitostí,
- princip sociální potřebnosti.
Přečtete-li si pozorně výše uvedená hlediska, zjistíte, že jsou protikladná.
Příklad
Podle hlediska ad a) jsou nerovnosti a rozdělování považovány za sociálně spraved-
livé, jestliže jsou založeny na vlastním výkonu a pracovní zásluze, ale v případě
ad c) je sociální spravedlnost spojena s nutností rozdělovat všem stejně, v přípa-
dě ad d) pak s nutností zajistit všem jen stejné příležitosti atd.
V každé sociální politice se uvedená hlediska nutně uplatňují v určité kombinaci.
Aplikace a míra naplnění těchto dílčích principů v daném sociálním systému
závisí vždy na konkrétní sociální situaci, ve které se společnost nachází.
Má-li sociální politika souhrnně jako celek účinně napomáhat ekonomickému rozvo-
ji a stimulovat jej, pak prostřednictvím jejich nástrojů a opatření musí být posilováno
výkonové hledisko ve vnímání sociální spravedlnosti.
Směřuje-li sociální politika spíše k cíli sociálního vyrovnání a harmonie, pak
je větší důraz kladen na rovnost.
Ve skutečnosti to však není tak zcela jednoznačné. Jsou obory sociální politiky, které
se například dnes ve vyspělých zemích pokládají za sociálně velmi spravedlivé,má-li
v něm převahu jen jeden z uvedených principů (například princip rovných příležitostí
ve vzdělávací politice) a v jiném oboru pak jiný princip (například princip potřebnos-
ti při řešení problému chudoby).
Sociální spravedlnost se nám tak jeví jako vhodná kombinace jejích možných
- 16 -
dílčích hledisek (principů) v různých oborech sociální politiky s tím, že ve svém
celku může směřovat k převaze určitého z nich.
Příklad
Jako příklad bych uvedla situaci v době našeho socialistického vývoje, kdy je možno
hovořit o modelu sociální spravedlnosti s dominantní rolí rovnostářského principu.
Model „se tvářil“ jako sociálně spravedlivý, ale vlastně jeho podstata spočívala ve
skutečnosti v tom, že existovaly značné nerovnosti v podobě různých odměn, privile-
gií, výhod za loajalitu k režimu, tresty a postihy pro skupinu obyvatel v opozici apod.
Po roce 1990 dochází v naší společnosti k zásadní politické a společenské změně,
uvedu například proces transformace, ekonomickou i sociální reformu apod., když
postupně se vytvářel jiný model sociální spravedlnosti, ve kterém je záměrně posi-
lován zásluhový princip.
Riziko ohrožení značné části populace chudobou a nutnost postarat se o ty, kteří se
o sebe postarat sami nemohou však současně zdůrazňuje i princip potřebnosti.
Takový model sociální spravedlnosti je typický pro vyspělé země s tržní ekonomi-
kou.
Tento model je znám jako model „pevného dna a otevřeného stropu“.
V souvislosti s výše uvedeným modelem je v současné době sociální spravedlnost vní-
mána spíše tak, že prvotně je spojována s usilováním jedince,když tento jedinec využí-
vá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů.Zároveň je však vnímána i jako vů-
le pomoci slabým občanům, tzn. že se předpokládá i solidárnost společnosti.
Zakotvení určitého modelu sociální spravedlnosti je v každé společnosti jistým proce- Sociální
sem, pro který jsou důležité nejen určité nerovnosti a jejich velikost, ale i skutečnost, nerovnosti
že tyto nerovnosti jsou vnímány a přijímány společností a také to, jak jsou tyto nerov-
nosti společností vnímány a přijímány. Jaké jsou reakce společnosti. Někdy relativně
malé sociální rozdíly ve společnosti mohou být považovány za nespravedlivé,například
příliš malá diferenciace ve mzdách vyplácených za stejný výkon apod. Toto vše může
vyvolávat sociální neklid.
Naopak někdy relativně značné nerovnosti mohou být přijímány jako spravedlivé,když
jako příklad lze uvést rozdíly ve mzdách špičkových odborníků a pomocných dělníků.
Proto také relativně velké sociální nerovnosti v ČR po roce 1989 , ve srovnání s ob-
dobím socializmu,nejsou vždy vnímány jako sociálně spravedlivé, protože ne vždy jsou
spojeny s principem zásluhovosti a vlastního výkonu.
Můžeme tedy uvést, že sociální spravedlnost jako něco předem zcela jasně defi-
novaného prakticky neexistuje. Existují pouze naše určité úvahy o sociální spravedl-
nosti, tj. úvahy o určitých skutečnostech případně činech, které posuzujeme podle je-
jich případných následků – buď je považujeme nebo nepovažujeme za sociálně spraved-
livé.
- 17 -
Toto subjektivní hodnocení a vnímání sociální spravedlnosti a nerovností je dáno Stabilizační
především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě vlastně dva protichůdné aspek- aspekty
ty, které nazýváme
- aspekty stabilizační
a
- aspekty destabilizační.
Stabilizační aspekt je vždy spojen s pozitivním hodnocením rozdílů a nerovnos-
tí, tj. jako rozdílů a nerovností spravedlivých, zatímco
destabilizační efekt s hodnocením opačným.
Průzkumy dokazují, že pozitivní hodnocení sociální spravedlnosti spíše chápou lidé
s vyšším vzděláním, s vyšším sociálním postavením (např. podnikatelé, vysokoškolá-
cí), zatímco lidé s nižším vzděláním (manuální pracovníci, část nezaměstnaných a ta-
ké mnohdy příjemci sociálních dávek) budou spíše hodnotit sociální nerovnosti a roz-
díly jako nespravedlivé.
Problém s o c i á l n í s p r a v e d l n o s t i je problémem velice relativ-
ním a je třeba na tento problém nahlížet z více hledisek,neboť představa o sociál-
ní spravedlnosti v dané společnosti je vždy výsledkem různých dílčích, subjektiv-
ních hodnocení a vnímání exitujících sociálních rozdílů a nerovností.Vždy ale bu-
de něčím, k čemu se společnost více či méně přibližuje.
Daná společnost by však měla usilovat a také se chovat tak, aby co nejvíce obča-
nů dané společnosti mělo pocit dobrého a spokojeného života, ke kterému mu da-
ná společnost dává určitý prostor.
2.4.2 Princip sociální solidarity
Sociální solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utváře- Sociální
ním a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních sku- solidarita
pin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti.
Základem tohoto výkladu je poznání o nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi.
Je výrazem toho, že člověk je sociální, tj. společenská bytost. Proto vždy a za všech
okolností je svou existencí v jisté míře odkázán i na druhé, je závislý na soužití ve
společnosti jako celku. Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti,
vzájemné lidské soudržnosti a také z toho vyplývající odpovědnosti. Je vedena úsilím
o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě
svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství.
Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje rozeznáváme potom Druhy
solidaritu mezinárodní - jde především o aktivity světových organizací jako jsou sociální
ES, WHO, Rada Evropy, ILO apod. solidar
- 18 -
solidaritu celostátní - zde jde především o širší celospolečenskou solidaritu
organizovanou státem, například spoluúčast jedinců
i kolektivů, případně institucí na tvorbě zdrojů pro fi-
nancování celospolečensky významných aktivit jako je
rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně sla-
bým a nemohoucím občanům apod.,
solidaritu místní případně regionální – v rámci určitých užších sociálních
skupin,
například podniků,firem,obcí,církví,
spolků, charit atd.
solidaritu jednotlivců a rodin - vnitrorodinná solidarita.
Často také hovoříme o
solidaritě mezigenerační – například ekonomicky aktivního obyvatelstva
s obyvateli ekonomicky neaktivními,
solidaritě zdravých s nemocnými,
solidaritě zaměstnaných s nezaměstnanými,
solidaritě bezdětných občanů s rodinami s dětmi apod.
V soudobých moderních společnostech se solidarita ve značné míře realizuje Redistribuční
především pomocí redistribuční a transferové politiky státu. Významná je však a
i solidarita jedinců, spolků, sdružení apod. často založená na filantropii a uskuteč- transferová
ňující se zpravidla mimo státní nedistributivní mechanizmus nebo jen s jeho politika státu
částečným využitím. Význam takovéto dobrovolné solidarity v sociální politice
je značný a se změnou rolí státu v sociální politice v současné době stále roste.
Všeobecně se má za to, že sociální solidarita představuje neodmyslitelnou
součást sociální politiky a tak, jak je v moderní době chápána – tj. nejen jako
vzájemné porozumění a pomoc, ale i jako vzájemná odpovědnost, je považová-
na za významnou hybnou sílu nejen materiálního, ale i mravního duchovního
vývoje lidstva a za předpoklad pokroku. Vždy je však třeba zvažovat míru,v níž
je solidarita organizována státem – celospolečenská solidarita –naplňována.
Je třeba mít na paměti jistou protikladnost mezi výkonností a rovností a dbát na
to, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu aktivity jedinců a jejich odpo-
vědnosti za vlastní životní podmínky.
2.4.3 Princip subsidiarity
Pojem subsidiarita je odvozen z latinského slova „subsidium“ a znamená pos- Princip
kytování pomoci. Princip je spojen s chápáním subsidiární (podpůrné, pomoc subsidiarity
poskytující) činnosti.
- 19 -
Princip subsidiarity je v moderních společnostech chápán jako princip spojující
osobní odpovědnost se solidaritou. Subsidiarita vychází z přístupu k člověku Subsidiarita
jako k osobnosti s jedinečnými vlastnostmi, vůlí, schopnostmi, dispozicemi
atd., které je jedinec jaksi „povinen“ – v mravním slova smyslu – využívat
ku prospěchu a sociálnímu bezpečí svému a svých blízkých.
Přitom nutno uvést, že tyto jedinečné vlastnosti musí být společností chráněny,
kultivovány a rozvíjeny, aby vše, co může jedinec na základě vynaložení vlast-
ních sil učinit pro své sociální bezpečí, také sám učinil. Společnost (stát) tuto
zodpovědnost z něj v žádném případě nesnímá. Žádoucí a také morální je, aby
každý nejprve pomohl sám sobě.
Tento princip však zároveň respektuje i fakt, že lidé nežijí v izolaci, neboť
každý člověk je vždy i součástí určitého celku. Lidé nutně vstupují do určitých,
konkrétních vztahů a vazeb, stávají se na sobě vzájemně závislými a vytvářejí
určitá užší či širší společenství, jako například je rodina,hospodářská a zájmová
charitativní sdružení, kongregace, obce apod. Tato vzájemná závislost, případně
existence sepětí znamená, že lidé mají vůči sobě i vzájemnou odpovědnost, že
k sobě budou vzájemně solidární a že tedy i v těchto společenstvích nastoupí
akt vzájemné pomoci.
Princip subsidiarity zároveň zdůrazňuje význam a nutnost činnosti určitých
společenství pro jištění sociálního bezpečí a zájem, či lépe povinnost státu tako-
vé aktivity podporovat.
Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, Subsidiarita
nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina. a rodina
Rodině rovněž přísluší, aby si pomohla sama svými silami a teprve dostane-li
se do velkých obtíží, žádá o pomoc jiná společenství, když teprve na posledním
místě je k pomoci vyzýván stát. Povinností státu je primárně pečovat o vytvo-
ření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním, a sám pomáhá
až na posledním místě, jsou-li ostatní pomoci a možnosti vyčerpány.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že naplňování principu subsidiarity nemůže
být paušální a že se v praktické sociální politice musí uskutečňovat postupnými
kroky. Předpokládá jak určitou výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebe-
zodpovědnosti, tak i reálnou sociální situaci, tj. prostor pro samostatné, vlastní
zodpovědné sociální zázemí.
Proto každý stát vybídne občany k sebezodpovědnosti, k iniciativě v pomo-
ci a svépomoci, musí také stále ověřovat, jak dalece mohou jednotlivci či
skupiny v konkrétních jednotlivých případech reálně svou sebezodpo-
vědnost také převzít. Jde tedy o ochotu i o možnost odpovědnost převzít.
Důraz, který je v současných sociálních politikách ve vyspělých zemích, ale
i u nás, kladen na tento princip, je nepochybně spojen s krizí tzv. silného sociál-
- 20 -
ního státu a se způsobem, jakým se v něm uplatňuje princip solidarity.
==========================================================
V sociálních státech pomoc a podpora směřuje k občanu především od státu.
=========================================================
Princip subsidiarity narušuje tuto intenzitu vazby občana a státu. Není proto divu,
že není všeobecně přijímán a že se vždy nesetkává s dostatečným pochopením.Zej-
ména zastánci silného sociálního (paternalistického) státu se s ním obtížně vyrov-
návají a poukazují na to, že je překážkou pokrokového sociálního zákonodárství
a že jeho uplatňování může vést k vážným sociálním důsledkům.
2.4.4 Princip participace
V každé společnosti existuje značné množství individuálních i společenských cí- Množství
lů, zájmů, vůlí, schopností, předpokladů a možností k určitým činnostem. Touto různých
skutečností je obecně v demokratických společnostech daná možnost podílet se, cílů
participovat na společenském životě a tedy i na sociální politice.
Participace vede ke ztotožnění občanů se sociální politikou.
Základní myšlenkou participace je, že lidé, jejichž život je ovlivňován určitými
opatřeními a rozhodnutími, musí mít také možnost účastnit se procesu, který vede
k jejich přijímání a realizaci. Jde v podstatě o to, aby lidé měli reálnou možnost
podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (například zdraví,
zajištění v nemoci, zajištění ve stáří apod.).
Naplňování principu participace je postupným dlouhodobějším procesem, Participace
který lze stručně nazvat jako přechod od člověka, jako převážně objektu
sociální politiky, k člověku plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému
subjektu.
Člověk přestává být pasivním příjemcem sociálně politických opatření (převážně
státu), ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci. To ale
předpokládá, že občané jsou dobře vzdělaní a informovaní, že si uvědomují svá
práva i zodpovědnost zároveň, že jsou dostatečně zralí a také vyspělí pro odpo-
vědné sociální jednání a že stát je v tom podpoří.
Princip participace se uplatňuje nejen v sociální politice, ale všeobecně a v sou-
časnosti výrazněji než kdykoli dříve. V rozhodování o sociálně politických problé-
mech je ale zvlášť významný, protože tyto jsou jednoznačně a přímo orientovány
k člověku.
Participace tak vlastně umožňuje jednotlivcům přímý přístup k politickým
rozhodnutím, narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vylučuje růz-
né kabinetní praktiky v rozhodování o sociálně politických otázkách.
- 21 -
Vytváří se tak předpoklady pro přímou, participační demokracii.
Na tomto místě je nutno uvést, že mimo výše uvedených a rozebraných jednotlivých Další
principů se v oblasti sociální politiky pracuje i s celou řadou dalších principů, a s je- principy
jich různými kombinacemi. sociální
politiky
Jedná se například o následující principy:
- princip univerzality,
- princip adekvátnosti,
- princip komplexnosti,
- princip garance, aj.
S H R N U T Í Společností rozumíme určitý ucelený systém, který je zpravidla uspořádaný pod-
le určitých kritérií a určitých prvků, které jsou pro danou společnost v daném ob-
dobí charakteristické. Mezi těmito prvky má velmi významné, a možno uvést pří-
mo nezastupitelné, místo sociální problematika a tedy i sociální politika, která má
na tuto oblast velice významný vliv.
Sociální politika vyplňuje právě tu „mezeru“, na kterou nenajdeme odpovědi
v ostatních sférách života společnosti,když sociální politika hledá odpovědi na zce-
la specifické otázky, na než zpravidla ostatní sféry společenského života nereagu-
jí a neodpovídají, případně na ně „neumí“ odpovědět.
Pojem „ sociální politika“ není v literatuře jednoznačně definován ,což má své
příčiny. Proto jsou uváděny různé definice, jejichž podstata se ovšem obecně shod-
ná. Vždy jde o „politiku“, případně přístup, orientovaný k člověku, k jeho rozvo-
ji, zdokonalování jeho životních podmínek apod.
SOCIÁLNÍ POLITIKA JE SOUČÁSTÍ POLITIKY KAŽDÉ VYSPĚLÉ SPOLEČ-
NOSTI. JE OVLIVNĚNA NEJEN JEJÍ EKONOMICKOU SITUACÍ, ALE I JEJÍ
FILOZOFIÍ, KULTUROU, SPOLEČENSKÝMI TRADICEMI, MORÁLNÍMI
PRINCIPY, NORMATIVNÍMI PROCESY A ZÁKONITOSTMI.
Hovoříme o sociální politice v užším pojetí, tj. že sociální politiku chápeme jako
cílevědomou činnost státu, organizací a institucí, usilujících o vytváření podmínek,
které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonic-
ký vývoj jedinců, skupin i společenských celků.
Sociální politika v širším pojetí je potom chápána tak, že stát zajišťuje také
prevenci desintegračních procesů , a to úpravou nejen pracovních, ale i zdravot-
ních a životních podmínek a přípravu lidí pro život.
V souvislosti se sociální politikou velice často hovoříme o sociální péči a sociál-
ní práci.
- 22 -
Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální pot-
řeby občanů (hmotné, psychické, sociální apod.) a právě v tomto pojetí je sociál-
ní péče součástí sociální politiky.
Sociální práce, dle teoretiků tohoto oboru, je považována za vědecky fundo-
vanou odbornou disciplínu, která speciálními pracovními metodami zajišťuje
provádění péče o člověka na profesionálním základě.
Sociální politika je takovou politikou, která se primárně orientuje k člověku,
k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti
a kvality života. A právě proto přísluší sociální politice zcela určitě významné
a nezastupitelné místo v rámci celého společenského systému.
Sociální politiku je nutno vnímat jako celek, jako určitý systém s četnými
vnitřními komplikovanými vazbami i s vazbami na ostatní prvky společenské-
ho systému. Sociální politika je tedy úzce vázána i na své společenské okolí.
Je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí zároveň vlastní i určité
společné znaky.
V souvislosti se sociální politikou je nutno uvést i sociální principy. Jako první
bych uvedla princip sociální spravedlnosti.
Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky. Všeobecně je
spravedlnost obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Je považována za měřít-
ko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu, za základ
právního řádu, základ států a veřejných politik.
Dalším významným sociálním principem je princip sociální solidarity, když
sociální solidarita(vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utváře-
ním a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních sku-
pin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti.
Princip subsidiarity je odvozen z latinského slova „subsidium“ a znamená
poskytování pomoci.Princip je spojen s chápáním subsidiární (podpůrné, pomoc
poskytující) činnosti.Subsidiarita vychází z přístupu k člověku jako k osobnos-
ti s jedinečnými vlastnostmi, vůlí,schopnostmi, dispozicemi atd., které je jedinec
jaksi „povinen“ – v mravním slova smyslu– využívat ku prospěchu a sociálnímu
bezpečí svému a svých blízkých.
Princip participace a jeho naplňování je postupným dlouhodobějším proce-
sem, který lze stručně nazvat jako přechod od člověka, jako převážně objektu
sociální politiky, k člověku plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému
subjektu.
Participace tak vlastně umožňuje jednotlivcům přístup k politickým rozhodnu-
tím,narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vylučuje různé kabinetní
praktiky v rozhodovacích procesech o sociálně politických otázkách.
- 23 -
Kontrolní otázky
1) Charakterizujte problematiku sociální politiky.
2) Charakterizujte postavení sociální politiky ve společenském systému.
3) Popište různá možná pojetí sociální politiky.
4) Popište stručně sociální politiku v užším slova smyslu.
5) Popište stručně sociální politiku v širším slova smyslu.
6) Co rozumíte pod pojmem sociální péče.
7) Co rozumíte pod pojmem sociální práce.
8) Jak spolu souvisí sociální péče a sociální práce ?
9) Co rozumíte pod pojmem „orientace sociální politiky“ ?
10) Jak byste vysvětlili pojetí sociální politiky.
11) Co je to „aktivní sociální politika“ a „pasivní sociální politika“ ?
12) Charakterizujte pojem „perspektivní sociální politika“ a „retrospektivní
sociální politika“.
13) Jak spolu souvisí sociální politika a faktor času.
14) Jak byste popsali význam základních principů sociální politiky.
15) Jaké znáte sociálně politické doktríny ?
16) Charakterizujte „princip sociální spravedlnosti“ .
17) Charakterizujte „princip sociální solidarity“.
18) Jaké znáte druhy sociální solidarity ?
19) Jak chápete „princip subsidiarity“ ?
20) Co vlastně znamená pojem “subsidiarita“ ?
21) Popište princip participace.
Pojmy k zapamatování
- sociální politika
- sociální péče
- sociální práce
- sociální realita
- sociální suverenita
- aktivní sociální politika
- perspektivní sociální politika
- sociální zabezpečení
- sociálně politické doktríny
- sociální politika a křesťanské učení
- sociální politika v užším pojení
- sociální politika v širším pojení
- orientace sociální politiky
- sociální politika v moderní společnosti - 24 -
- pasivní sociální politika
- retrospektivní sociální politika
- oblasti sociální politiky
- sociálně politické doktríny
- sociální politika a liberalismus
- sociální politika a křesťanské sociální učení
- sociální politika a demokratický socializmus
- princip sociální spravedlnosti
- sociální spravedlnost a harmonie
- relativnost sociální spravedlnosti
- princip sociální solidarity
- druhy sociální solidarity
- redistribuční a transferová politika státu
- princip subsidiarity
- subsidiarita a rodina
- princip participace
- 25 -
3 Cíle sociální politiky a jejich charakter Cíl
Kapitolu, kterou vám předkládám jsem nazvala cíle sociální politiky a jejich
charakter, když zde najdete i problematiku vzájemných vztahů mezi hospo-
dářskou politikou a politikou sociální. Až se podrobně seznámíte s touto
kapitolou, tak byste se měli umět orientovat v problematice
- sociálně politických cílů a způsobu jejich tvorby,
- obecných cílů a jejich dekompozice,
- tvorby a formulace cílů, jakož i konfliktnosti procesu tvorby a realizace
jednotlivých cílů,
- charakteru společenských jevů,
- hospodářské politiky vlády,
- základních cílů hospodářské politiky vlády,
- vazeb hospodářské a sociální politiky.
- 26 -
Průvodce studiem
V této kapitole je soustředěna pozornost na cíle sociální politiky, ať už se jedná
o obecný cíl, případně zde najdete i dekompozici cílů, které je možno provádět
z různých hledisek. Tvorba a formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodova-
cích procesů,se kterými se zde rovněž seznámíte.Poukazuji zde i na konfliktnost
procesu tvorby a realizace cílů,jakož i na pragmatizmus a cílovost v tvorbě cílů.
Tato kapitola navazuje na kapitolu předcházející, rozšiřuje poznatky o sociální
politice a uvádím zde i problematiku vztahu občanů k cílům,které si klade sociál-
ní politika.
Další část této kapitoly je věnována vzájemným vztahům mezi hospodářskou
politikou státu a sociální politikou, když důraz je především kladen na skuteč-
nost, že všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a podmí-
něny, když jsem právě věnovala velkou pozornost skutečnosti, že souvislost va-
zeb mezi ekonomickou a sociální sférou, jako zcela odlišnými a relativně samo-
statnými sférami, existuje a je velice významná.
Předpokládám, že na studium této kapitoly by vám mělo stačit asi tak nece-
lých 70 minut.
3.1. Cíle sociální politiky
Sociální politika je společenskou činností, která směřuje k ovlivňování Cíle
sociální reality. Jejím prostřednictvím jsou prosazovány určité sociálně sociální
politické cíle, které můžeme charakterizovat jako normativní vymezení politiky
chtěné budoucnosti, tj. vlastně budoucí podoby a charakteru sociální poli-
tiky.
Pro tyto cíle je typické, že by měly:
- sledovat zákonitosti společenského vývoje a být tedy stanovovány
v jeho intencích,
- zobrazovat potenciály budoucího rozvoje, tedy možnosti, které
v latentní podobě mohou přivodit určité změny v sociální politice,
- být v potřebné míře konkretizovány, například z hlediska času,
formy, způsobu řešení sociálních problémů, nákladovosti apod.
3.1.1 Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby
Obecný cíl
V sociální politice jako v systému, který se vyznačuje značnou složitostí
jde nutně vždy o soustavu cílů, jimiž je naplňován cíl obecný, který lze
zformulovat jako zdokonalování životních podmínek lidí a rozvoj osob-
nosti člověka.
Základním cílem sociální politiky musí být vytvoření lidsky důstojných Základní
podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. Prosazení rov- cíl sociální
ných příležitostí znamená zejména: politiky
- zajistit rovný přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči, a to na dosta-
tečné kvalitní úrovni, která je přiměřená možnostem zdrojů,
- zajistit rovný přístup k pracovním příležitostem,
- zajistit možnost získat přiměřené bydlení,
- 27 -
- zajistit a garantovat dostatečný minimální příjem, který by odpovídal
lidsky důstojným podmínkám.
Toto vše je nutné přesně vymezit v jasně a zřetelně definovaných sociálních
situacích.
Tento obecný cíl je s využitím základních principů sociální politiky na- Obecný
plňován konkrétními opatřeními jednotlivých dílčích sociálních politik. cíl
Platí proto, že obecný cíl:
- je dlouhodobý a má svá vývojová stadia, v jejichž průběhu se také Charakteristika
mění jeho kvalita, obecného cíle
- neznamená v současné době nic nového, alespoň ne ve vyspělých
státech s demokratickým uspořádáním, když určité vývojové etapy
společnosti však zdůrazňují jeho jiné dimenze.
V soudobém vyspělém světe je například možno pozorovat, že při
tvorbě cílů jsou vedle hmotného standardu a konzumu, nebo
úzce účelově chápané kvalifikace zdůrazňovány takové hodnoty,
jako je tvořivost, tolerance, rovné příležitosti apod.
- lze včlenit do řady dalších dílčích cílů.
Na jednotlivé cíle lze pohlížet z různých úhlů pohledu.
Příklad:
- jestli uvedené cíle jsou opravdu přínosem k uspokojování hmotných potřeb,
ale nejen hmotných potřeb, nýbrž i potřeb duchovních, kulturních, potřeb
souvisejících se zdravím, zda a jak je zohledňováno jak působí tyto cíle na
celkovou tvorbu, porozumění a pochopení těchto cílů.
V sociálně politických cílech se výše uvedená hlediska pochopitelně vzájem-
ně propojují. Já se však o nich zmiňuji úmyslně jednotlivě a to především
kvůli pochopení charakteru sociálně politických cílů, a také proto, abych
zdůraznila, že cíle mají věcnou, konkrétní náplň a že mají zároveň také
i určitou danou orientaci. Právě toto je vždy nutné mít na zřeteli při volbě
konkrétních sociálních a politických opatření..
- velice důležité je také členění cílů podle oborů sociální politiky, čímž je také
naplňován cíl obecný. Tyto cíle reagují na problematiku zpravidla specific-
kých sociálních oblastí, jako je například zabezpečení seniorů, zabezpečení
chudších vrstev obyvatelstva , problematika bydlení, zdraví apod.
- další opětně významné hledisko ohledně stanovených cílů sociální politiky
je problematika chronologie těchto cílů.
- 28 -
V cílech sociální politiky se jednak vždy odráží historie dané oblasti a společ-
nosti (jedná se o zvyklosti, chování obyvatel, které bylo a je obvyklé, menta-
litu, mravní postoj obyvatelstva apod.) a jednak cíle sociální politiky se také
vždy týkají doby současné (je třeba například řešit momentální tíživou situa-
ci apod.) a zároveň i budoucnosti (očekává se, že bude růst nezaměstnanost
v souvislosti s nepříznivým ekonomickým vývojem apod.).
Možno konstatovat, že by mělo platit (a platí) , že cíle musí vyváženě rea-
govat na současné aktuální potřeby, ale také i na ty potřeby, které lze oče-
kávat, že se objeví v budoucnosti.
_______________________________________________
Tvorba cílů sociální politiky a jejich formulace
________________________________________
Tvorba a formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodování, při kterém Procesy při
mají významnou úlohu dva procesy: tvorbě
a naplňování
- znalost a hodnocení daného sociálního jevu nebo systému, tj . včetně cílů
všech možných dostupných podmínek,předpokladů, nákladovosti atd.,
a
- krystalizace a harmonizace představ příslušných subjektů o užiteč-
nosti a prospěšnosti stavu daného sociálního jevu nebo systému
v budoucnosti.
Celý proces tvorby, formulace, vytyčování, případně vyhlašování i naplňová-
ní cílů je značně konfliktní. To vyplývá z různých názorů a postojů, jak mezi
jednotlivými subjekty sociální politiky, tak i mezi jednotlivými objekty této
politiky, a také z rozdílů mezi subjekty a objekty. Dalším důvodem konfliktnosti
je zpravidla rozdíl mezi cíli a prostředky,tj. zdroji,které jsou v době rozhodování
o cílech reálně k dispozici. Konfliktnost plyne i z vazeb sociální politiky na její
společenské okolí a z možných důsledků tohoto těsného vzájemného propojení.
Možno uvést, že konfliktnost sociálně politických cílů je do značné míry dá-
na objektivně, proto nemá smysl tuto skutečnost politizovat, ale hledat a nachá-
zet přijatelná řešení.
Výsledný soubor cílů by měl být výsledkem podstatné shody všech zúčast-
něných objektů a subjektů a měl by být konzistentní.
Na charakter i význam cílů v sociální politice se vyskytují nejrůznější názory,
které jsou pochopitelně značně rozdílné.
Střetává se zde zpravidla vždy názor pragmatický s názorem, který bere v úvahu
především cílovost cílů sociální politiky.Ten, kdo formuluje cíle by měl ale vždy
vycházet z dané reality a jednotlivými dílčími kroky by se měl snažit zaměřit
cíle tak, aby se dosáhlo alespoň uspokojivého efektu.
- 29 -
V úvahu se musí také rozhodně brát způsob rozhodování, zda právě v tomto, Způsoby
konkrétně daném případě je vhodnější více rozhodování operativního rozhodování
typu, či by mělo být upřednostňováno rozhodování koncepčního typu. v sociální
Možno uvést,že rozhodování koncepčního typu je považováno z historického oblasti
hlediska za prvotní, ovšem pravdou je, že především rychlý společenský vý-
voj způsobil, že se postupně rozvinul druhý typ rozhodování, tj. rozhodování
operativního charakteru a tento typ rozhodování v současné době převažuje
ve vyspělých státech nejen v oblasti ekonomie a politiky, ale také i v oblasti
sociální.
Pokud jde o sociální politiku v České republice tak vše nasvědčuje tomu,
že i zde začíná převládat způsob koncepčního typu rozhodování, ovšem stále
ještě existuje názor, že uplatňování koncepčního řízení v sociální politice je
u nás v České republice zatím nedostatečné a mělo by být více uplatňováno.
Posuzování cílů
Důležitým aspektem posuzování cílů sociální politiky je vztah obyva- Posuzování
telstva k těmto cílům a k sociální politice jako celku. Protože sociální cílů
politika je celou svoji podstatou zaměřována na prospěch a k užitku lidí, je
velice významné, jaké názory občané na sociální politiku mají a jaké postoje
k ní konkrétně zaujímají a jak na ni reagují.Proto pro sociální politiku, její
obsah,cíle a a úkoly, a zvláště pro sociální politiku státu , je velmi důležité
jaké konkrétní postoje a chování obyvatelstvo k ní zaujímá. Z tohoto hle-
diska možno také uvést jeden z názorů, že sociální politika je v podstatě
kombinace výdajů, kterým se lidé snaží vyhnout, a podpor, kterých se lidé
snaží zajistit co nejvíce pro sebe a své blízké. Z toho vyplývá, že obyva-
telstvo může státní sociální politiku považovat za dobrou (přijatelnou, od-
povídající) a podporovat ji, nebo se s ní neztotožňovat a může dojít do-
konce k různým formám nesouhlasu a protestu. To je také jeden z důvodů,
proč je pro sociální politiku, zejména státní sociální politiku, tak důležitá
kontrola nejen státními orgány a institucemi, ale i širokou veřejností
a různými nevládními organizacemi.
3.1.2. Vzájemné vztahy mezi hospodářskou politikou
státu a sociální politikou
Všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a pod-
míněny. Zvláštní pozornost, a to v teorii i praxi, je věnována souvislos-
tem a vazbám mezi ekonomickou a sociální sférou jako zcela odlišný-
mi a relativně samostatnými sférami.
- 30 -
Je třeba ale uvést, že hospodářská politika a sociální politika si jsou velice Vazby
blízké a že mezi nimi existují mnohdy velmi těsné vazby. Tyto vazby se proje- mezi
vují jako velmi těsné zvláště v mimořádných situacích, v době změny hospo- sociální
dářského systému, politického systému, v době změn hospodářských, politic- a
kých případně sociálních cílů apod. hospodářskou
Hovoříme-li o charakteru společenských jevů a problémů ve společnosti, politikou
je třeba zdůraznit, že každý společenský jev má své aspekty hospodářské (eko-
nomické), má zároveň i aspekty sociální, ale v úvahu přichází mnohdy i aspek-
ty další. Všechny tyto aspekty se vzájemně prolínají a možno uvést, že vlastně
neexistují problémy čistě hospodářské či aspekty zcela sociální povahy .Vždy
jde o problém, v němž ty či ony aspekty pouze převládají nad ostatními.
Totéž platí i tehdy, jde-li o hospodářsko politická nebo případně sociálně po-
litická opatření.
Příklad
Chceme-li přistoupit ke zkrácení pracovní doby v organizaci, musíme brát
na zřetel, že to bude mít souvislost s produktivitou práce, nákladovostí, úp-
ravou pracovního režimu, množstvím provedených výkonů apod., což spadá
do oblasti hospodářské politiky,ale zároveň se bude jednat i o aspekty sociál-
ní politiky, například způsob trávení volného času, více času na péči o své
zdraví (třeba více denního sportu), více času pro rodinu a děti apod.
Příklad
Možno uvést problémy spojené třeba s pracovními silami. Pro hospodářskou
politiku je důležitý jejich počet, struktura, nároky na výkon apod.
Pro oblast sociální politiky pak např. přichází v úvahu kvalita pracovních
podmínek, ochrana zdraví při práci, zajištění pracovníků v případě nemoci,
zajištění v případě úrazu, nezaměstnanost a její výše apod.
Vzájemné souvislosti obou politik jsou značně komplikované. Jestliže
se hospodářská politika zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin,
sociální politika se zaměřuje na ovlivňování, případně zdokonalování
životních podmínek lidí, které je zprostředkováno právě hospodářsko-
politickými opatřeními, ale nejenom jimi. Existují totiž situace, kdy
zlepšení životních podmínek nelze dosáhnout pouze hospodářsko poli-
tickými prostředky (například péče o tělesně postižené, náhradní
rodinná péče apod.). Sociální politika má specifické poslání, které má
své kořeny v humanismu a koncentruje se k takovým problémům jako
je sociální spravedlnost a sociální jistoty v širokém slova smyslu.
- 31 -
________________________
Hospodářská politika vlády
________________________
Hospodářská politika vlády je politikou vlády v rámci celého daného národ- Hospodářská
ního hospodářství. Možno uvést, že to jsou konkrétní pravidla a jednotlivá politika
opatření, kterými vláda vlády
- řídí,
- reguluje,
- případně usměrňuje
celý chod národního hospodářství dané země.
Hospodářská politika vlády se týká buď makroekonomických veličin (státní
podnikání,výdaje ze státního rozpočtu, velikost daní,operace s nástroji mone-
tární politiky, podpory v nezaměstnanosti, stimulace nebo omezování dovozu
a vývozu),nebo přímého ovlivňování makrosféry(dotace podnikům,zvýhodně-
né odpisy, povolovací řízení při vývozu aj.).
Institucionální rámec pro regulaci a řízení ekonomiky vytvářejí právní před-
pisy.
Důvodem pro uplatňování hospodářské politiky vlády je snaha o nápravu ne-
dokonale fungujícího trhu (tzv. tržní selhání) nebo naopak jeho deformace
s cílem přerozdělování prostředků. I státní moc však ve své hospodářské po-
litice selhává, když například dává přednost zájmům státního aparátu
před zájmy země, je pod vlivem různých nátlakových skupin nebo zahranič-
ních subjektů, zejména však tehdy, když chybně volí pravidla a opatření své
politiky nebo je chybně provádí.
Z á k l a d n í m c í l e m hospodářské politiky vlády je Cíle
hospodářské
- zabezpečení hospodářské rovnováhy (stability)STABILIZAČNÍ POLITIKA politiky
vlády
- zajištění optimálního hospodářského růstu PRORŮSTOVÁ POLITIKA
- řešení sociálních problémů SOCIÁLNÍ POLITIKA
Pro dosažení žádoucího cíle usiluje vláda o efektivní alokaci zdrojů, efek-
tivní využití zdrojů, strukturální adaptaci ekonomiky na dlouhodobé vývojo-
vé trendy, ochranu životního prostředí a vhodnou míru přerozdělování.
Hospodářská politika vlády v tržní ekonomice vychází z různých teoretic-
- 32 -
kých koncepcí. Liší se v míře zasahování do ekonomiky, výběru opatření a ta-
ké v cílech. Realizuje se formou dílčích hospodářských politik. Stěžejní mís-
to zaujímá fiskální politika a centrální bankou prováděná monetární politika,
dále důchodová politika a zahraničně obchodní politika.
Hospodářská politika i sociální politika mají sice mnoho společného, ale Vztahy
nejsou shodné. Jde dvě autonomní politiky s relativní samostatností a silný- mezi
mi vzájemně propojeným vazbami, tedy s velmi úzkým vzájemným sepětím. hospodářskou
Tyto vazby lze vyjádřit následujícími body: a sociální
politikou
- pro kvalitní sociální politiku státu je nezbytná výkonnost ekonomiky, a te-
dy i účinná hospodářská politika, protože jen ta směřuje k produkci zdrojů
v ekonomickém slova smyslu a tato je základem financování výkonů so-
ciální politiky. Vztah
Můžeme tedy uvést, že hospodářská politika zajišťuje tedy do značné míry hospodářské
ekonomický základ rozvoje sociální politiky a rozšiřuje tak pole jejího mož- k politice
ného působení. sociální
Je tedy zřejmé, že opatření sociální politiky prakticky nelze mimo rámec
zdrojů vytvářených ekonomikou a odvozeně i hospodářskou politikou státu
realizovat. A právě zdůraznění této úzké vazby staví sociální politiku ve
vztahu k hospodářské politice do pasivní role.
- Naopak budeme-li zkoumat vztah sociální politiky k politice hospodářské Vztah
dospějeme k názoru, že tento vztah můžeme chápat jak pozitivně, tak i ne- sociální
gativně. Sociální politika vlastně vytváří právní, věcné a také institucionál- politiky
ní předpoklady a také podmínky pro hospodářský rozvoj země a to přede- k politice
vším aktivizací a kultivací lidského potenciálu. Na druhé straně však sama hospodářské
hospodářská politika nachází v oblasti sociální, tedy v politice sociální nej-
různější zdroje a impulsy svého možného vývoje.
Úspěch hospodářské politiky závisí ve značné míře především i na tom, ja-
ké předpoklady a podmínky mají občané pro vlastní pracovní výkon, jak
jsou motivováni k odpovědné činnosti, jaký mají prostor a jaké mají možnos-
ti pro iniciativu, sebeuplatnění , seberealizaci apod. A právě tyto nejrůznější
podmínky není hospodářská politika státu zcela schopna zajistit, když právě
zde se otvírá prostor právě sociální politice,zejména jejím některým složkám
jako je oblast vzdělání, oblast zdravotnictví, oblast bydlení a oblasti další,
které jsou především zaměřeny na kultivaci lidského potenciálu a tím vlastně
i na kvalitu celkového faktoru ekonomického růstu.
Z toho vyplývá, že vlastně sociální politika je v současných podmínkách
i politikou růstu a že bez ní není ani sama hospodářská politika tak účinná,
jak bychom předpokládali.
Nehovoříme pouze o kladném vlivu vzdělání a kvalifikace na ekonomický
růst, ale i o tom, že ekonomická výkonnost a efektivnost je závislá na moti-
vaci subjektu k určité efektivní hospodářské činnosti.
Jinými slovy možno uvést, že růst a úspěšnost hospodářské politiky zá-
visí i na skutečnosti, jak vypadá celkově společnost, jaká je sociální po-
litika, tedy v jakých podmínkách lidé žijí, bydlí, jak dlouho žijí a jaké
- 33 -
jsou jejich fyzické i psychické možnosti, jaké vzájemné vazby mezi nimi
existují, jaké hodnoty upřednostňují, jak se vyvíjí jejich chování apod.
- hospodářská politika však nalézá své impulsy a zdroje i v tzv. pasivních Pasivní
složkách sociální politiky. Zde stimulační efekty sociálně politických opa- složky
tření vůči politice hospodářské sice nejsou tak zřejmé, ale reálně existují. sociální
Je třeba si uvědomit, že různými opatřeními sociální politiky – například re- politiky
distribucí příjmů ve prospěch sociálně slabých občanů (tělesně postižených,
neschopných, rodin s dětmi aj.) je řešena nejen konkrétní životní situace
těchto jedinců nebo sociálních skupin, ale současně je jimi podporován jak
růst kupní síly obyvatelstva a tím i agregátní poptávka, tak i politická stabi-
lita ve společnosti, což je obojí předpokladem úspěšné hospodářské politiky
.Stručně řečeno, zdroje vynaložené na sociálně politická opatření se vrátí
v aktivních postojích obyvatelstva, v jejich důvěře a motivaci, v absenci so-
ciálních konfliktů a tím i v dlouhodobé efektivnosti.
Hospodářská a sociální politika se vzájemně podmiňují,stimulují, iniciují Intenzita
ve všech vývojových etapách, ale intenzita vzájemné vazby je různě vzájemné
silná – čím vyspělejší je společnost, tím je interakce těsnější. vazby
Narůstající složitost v uspořádání lidské společnosti , měnící se rozsah a kvalita
ekonomických, sociálně kulturních, politických aj. procesů a jejich paralelní prů-
běh, skutečnost, že životní rytmus člověka se zrychluje a že je provázen i nega-
tivními jevy, má za následek, že vztah hospodářské a sociální politiky není jen
akademickou otázkou, ale má dalekosáhlý praktický dopad pro uspořádání každé
společnosti. V podstatě jde o uspořádání ekonomického a sociálního fenoménu,
což je základní otázka všech politik. Někdy bývá nesprávně interpretována tak,
že se hledá priorita některého z nich.
Řešení vztahu mezi „ekonomickým a sociálním“, tedy i řešení vztahů Optimální
obou politik, může spočívat jedině v hledání optimálního poměru mezi obě- poměr
ma, tj. v důrazu, který je s hledem na konkrétní situaci v dané době a společ- mezi sociální
nosti kladen na ekonomické nebo sociální stránky společenských jevů. a hospodářskou
Hledání tohoto optima je klíčovým problémem hospodářských i sociálních po- politikou
litik ve všech zemích. Zřetelně se toto potom odráží v jejich konceptech a zvlášť
explicitně pak v konceptu tzv. sociálního tržního hospodářství.
- 34 -
S H R N U T Í
Sociální politika je společenskou činností směřující k ovlivňování určité reality.
Prostřednictvím sociální politiky jsou prosazovány určité sociálně politické cíle,
což je vlastně určité normativní vymezení jakési „chtěné budoucnosti“.
V souvislosti se sociální politikou hovoříme o určité soustavě cílů sociální poli-
tiky, kterými je naplňován cíl obecný, když tento OBECNÝ CÍL LZE
CHARAKTERIZOVAT JAKO ZDOKONALOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH POD –
MÍNEK LIDÍ A ROZVOJ OSOBNOSTI ČLOVĚKA .
Základním cílem sociální politiky musí být vytvoření lidsky důstojných pod-
mínek života a zajištění rovných příležitostí všem.
Tvorba formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodování, při kterém mají
významnou roli vždy určité procesy. Jedná se o dobrou znalost a hodnocení dané-
ho sociálního jevu, případně celého systému a dále ve hře je i krystalizace a har-
monizace představ příslušných subjektů o užitečnosti a prospěšnosti stavu dané-
ho sociálního jevu nebo systému v budoucnosti.
Všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a podmíněny.
Zvláštní pozornost, a to jak v teorii i praxi, je věnována souvislostem a vazbám
mezi ekonomickou a sociální sférou jako zcela odlišnými a relativně samostatný-
mi sférami.
Vzájemné souvislosti obou politik jsou značně komplikované. Jestliže se hospo-
dářská politika zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin, sociální politi-
ka se zaměřuje na ovlivňování, případně zdokonalování životních podmínek li-
dí, které je zprostředkováno právě hospodářsko- politickými opatřeními, ale ni-
koliv jenom jimi. Existují totiž situace, kdy zlepšení životních podmínek nelze
dosáhnout pouze hospodářsko- politickými prostředky (například péče o těles-
ně postižené,náhradní rodinná péče, apod.). Sociální politika má zcela speci-
fické poslání, které má své kořeny v humanismu a koncentruje se k takovým
problémům jako je sociální spravedlnost a sociální jistoty v širokém slova
smyslu.
Hospodářská politika vlády je politikou vlády v rámci celého daného národ-
ního hospodářství. Možno říci, že to jsou konkrétní pravidla a jednotlivá opat-
ření, kterými vláda řídí, reguluje , případně usměrňuje celý chod národního
hospodářství dané země.
ZÁKLADNÍM CÍLEM HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY VLÁDY JE ZABEZPE-
ČENÍ HOSPODÁŘSKÉ ROVNOVÁHY, t.j. tzv. STABILIZAČNÍ POLITI-
KA, dále ZAJIŠTĚNÍ OPTIMÁLNÍHO HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU, tj.
PRORŮSTOVÁ POLITIKA a v neposlední řadě ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH
PROBLÉMŮ, když potom hovoříme o SOCÍÁLNÍ POLITICE.
- 35 -
Pro dosažení žádoucího cíle usiluje vláda o efektivní alokaci zdrojů, efektivní
využití zdrojů, strukturální adaptaci ekonomiky a dlouhodobé vývojové tren-
dy, ochranu životního prostředí a vhodnou míru přerozdělování.
Růst úspěšnosti hospodářské politiky závisí také na skutečnosti, jak vypadá
celkově společnost, jaká je sociální politika, tedy v jakých podmínkách lidé žijí,
pracují, jakého věku se dožívají a jaké jsou jejich fyzické i psychické možnosti,
jaké vzájemné vazby mezi nimi existují, jaké hodnoty upřednostňují, jak se vy-
víjí jejich chování apod.
HOSPODÁŘSKÁ A SOCIÁLNÍ POLITIKA SE VZÁJEMNĚ PODMIŇUJÍ,
STIMULUJÍ, INICIUJÍ VE VŠECH VÝVOJOVÝCH ETAPÁCH, ALE
INTENZITA VZÁJEMNÉ VAZBY JE RŮZNĚ SILNÁ –ČÍM JE VYSPĚLEJ-
ŠÍ SPOLEČNOST, TÍM JE INTERAKCE TĚSNĚJŠÍ.
Kontrolní otázky
1) Jak lze charakterizovat sociálně politické cíle ?
2) Čím jsou zvláštní sociálně politické cíle ?
3) Jaký je obecný cíl sociální politiky ?
4) Čím je obecný cíl hlavně charakterizován ?
5) Co je především základním cílem sociální politiky ?
6) Jak chápete rovné příležitosti v oblasti sociální politiky ?
7) Jaké procesy probíhají při tvorbě a formulací cílů sociální politiky ?
8) Jak je obvyklé posuzovat cíle v oblasti sociální politiky ?
9) Jaké vazby existují mezi hospodářskou a sociální politikou a jak se tyto vazby
zpravidla projevují ?
10) Jaká je definice hospodářské politiky vlády ?
11) Vyjmenujte a stručně popište základní cíle hospodářské politiky vlády !
12) Jaký by měl být optimální poměr mezi sociální a hospodářskou politikou ?
Pojmy k zapamatování
- obecný cíl sociální politiky a jeho charakteristika
- základní cíl sociální politiky a jeho charakteristika
- rovné příležitosti v oblasti sociální politiky
- tvorba cílů sociální politiky všeobecně
- formulace cílů v sociální politice
- 36 -
- procesy při vlastní tvorbě cílů v oblasti sociální politiky
- naplňování jednotlivých cílů v sociální oblasti
- způsoby rozhodování v sociální politice
- analýza jednotlivých cílů sociální politiky
- hospodářská politika vlády
- vazby mezi hospodářskou a sociální politikou státu
- cíle hospodářské politiky vlády
- prorůstává politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády
- stabilizační politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády
- sociální politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády
- pasivní složky sociální politiky
- intenzita vzájemných vazeb mezi hospodářskou a sociální politikou
- 37 -
4 Modely sociální politiky
Cíl
V této kapitole s názvem Modely sociální politiky paradoxně začínám vyme-
zením objektů a subjektů sociální politiky, když nutno uvést, že pro oblast so-
ciální politiky je velmi důležité, že pro její charakter, rozsah a efekty je rozho-
dující, jaká role je přisuzována jejím jednotlivým subjektům.
Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se potom rozlišují i určité mo-
dely,někdy se také uvádí místo pojmu „modely“, pojem „typy“sociální politiky.
Po skončení studia této kapitoly byste měli pochopit a znát význam a úlohu
- všech objektů a subjektů sociální politiky,
- základních modelů sociální politiky,
- redistribučního modelu,
- výkonového modelu,
- reziduálního modelu,
- kombinací prvků jednotlivých modelů,
- modelu uplatňovaného v oblasti sociální politiky v České republice.
- 38 -
Průvodce studiem
Vážení studenti, předkládám vám kapitolu, kde bych vás velmi ráda seznámila
s problematikou modelů sociální politiky, když hned v úvodu upozorňuji na
skutečnost, že nepředpokládám, že budete tak zajímavý vědní obor, jakým roz-
hodně sociální politika je, studovat pouze z tohoto textu, proto uvádím, že
v některé literatuře je mnohdy místo pojmu „model sociální politiky“ uváděn
pojem „typ sociální politiky“, případně pojem „typologie“ sociální politiky.
Toto sděluji na tomto místě také z toho důvodu, že v příloze tohoto mého studij-
ního materiálu je uveden Seznam použité literatury a právě i v této použité lite-
ratuře se mnohdy s výše uvedenou skutečností můžete setkat Proto považuji za
vhodné vás na toto včas upozornit, aby nedocházelo ke zbytečným pochybnos-
tem.
Věřím, že pojetí této kapitoly bude pro vás zajímavé a bude se vám dobře
studovat. Předpokládám, že při vhodném studijním režimu vám toto studium
zabere cca 120 minut.
Modely sociálních politik vycházejí z různých myšlenkových konceptů, kte-
ré se aplikují při tvorbě četných a značně heterogenních sociálně politických
opatření. Smyslem typologií je postihnout základní a podstatné informace ply-
noucí z akceptování toho kterého myšlenkového konceptu pro konkrétní podobu
sociální politiky a zejména pro její dopady a důsledky pro jednotlivce, sociální
skupiny i pro společnost jako celek a její dlouhodobé a úspěšné fungování.Toto
téma je velice obecné a vychází z určité teoretické abstrakce.
Nejdříve se zaměříme na vymezení objektů a subjektů sociální politiky, tj. bu-
deme se zabývat tím, kým má být iniciována a naplňována podstata sociální poli-
tiky a ke komu mají opatření sociální politiky směřovat.
4.1. Objekty a subjekty sociální politiky
Objekty sociální politiky
Pod pojmem objekty sociální politiky rozumíme jednak všechny obyvatele Objekty
dané země, ať již jako jednotlivce, nebo určité sociální skupiny. Sociální sku- sociální
pinu lze vymezit jako skupinu osob, mezi nimiž existuje určitá interakce, a ty- politiky
to osoby i okolí si tuto skutečnost uvědomují.
Sociální skupina ke své existenci potřebuje:
- buď trvalý osobní kontakt mezi jejími členy. Jde o tzv. primární sociální sku- Primární
piny, když v sociální politice jsou jim i nejčastěji například rodiny nebo do- sociální
mácnosti. skupiny
- nebo vědomí společných zájmů. Jde o sekundární sociální skupiny, které jsou
založeny například na společných potřebách, způsobu života, cílech apod. Sekundární
Příkladem sekundární skupiny mohou být například nezaměstnaní, chudí, dů- sociální
chodci apod. skupiny
Objekty sociální politiky jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky ur-
čena, na něž jsou orientována.
Příklad
Konkrétní sociálně politická opatření v oblasti vzdělávání jsou určena pro
všechny (právo na vzdělání a rovný přístup ke vzdělání).
Jiná práva jsou směrována pouze pro některé sociální skupiny, či pouze pro
jednotlivce, třeba jsou určena rodinám s dětmi, nezaměstnaným, nemocným, senio-
rům, apod.
- 39 -
Objekty sociální politiky jsou podle charakteru a účelu jednotlivých opatření
různě strukturovány – například z hlediska věku, pohlaví,vzdělání, příjmů,
ekonomické aktivity apod.
Mluvíme-li o objektech sociální politiky, je třeba zdůraznit, že sociální po-
litika je politikou, která je výrazně a jednoznačně orientována antropocentricky.
I když také směřuje k určitému sociálnímu ladění celé společnosti, nelze pře-
hlédnout, že tohoto cíle musí být dosahováno primárně koncentrováním po-
zornosti k jedinci, k lidské osobnosti, jeho individualitě a jedinečnosti.
Základem je tedy jedinec jako součást celku, se svými jedinečnými vlast-
nostmi, schopnostmi, zájmy, potřebami, dispozicemi apod., jeho blaho
a prospěch a nikoli nějaký fiktivní a neurčitý kolektivní prospěch.
Jedinec, jeho nezadatelná základní práva, zejména práva na lidskou
důstojnost a svobodné rozvíjení osobnosti, jsou rozhodující.
Subjekty sociální politiky
Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, před- Subjekty
poklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování sociální
a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. politiky
I subjekty jsou různým způsobem strukturovány V obecné rovině je lze členit
na
- státní ,
- a nestátní.
Nestátní dále na subjekty
-tržní
- a netržní , tedy všechny ostatní.
K subjektům sociální politiky patří:
- stát a jeho orgány Významná role v tomto směru patří parlamentu, který na základě zvole- Stát a jeho
ného programu a příslušné koncepce vytváří a schvaluje legislativní orgány
opatření, která mají rozhodující význam pro sociální politiku státu
i ostatních nestátních subjektů.
Vláda a správní orgány státu zodpovídají za uskutečňování konkrétní so-
ciální politiky v daném čase.Tyto orgány mají charakter jednak republi-
kový, jednak územní,případně regionální. Např. ministerstvo práce a so-
ciálních věcí, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, úřady
práce apod.
- 40 -
- zaměstnavatelé a firmy,
Jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány. Tím Zaměstnavatelé
ovšem jejich úloha jako subjektu sociální politiky nekončí. Realita eko- a firmy
nomického a sociálního vývoje si vynutila vedle opatření státu i další tzv.
„dobrovolná“ sociálně politická opatření zaměstnavatelů,která směřují ke
svým zaměstnancům a která lze označit jako „firemní sociální služby“
nebo „firemní sociální politiku“.
Nutno uvést zajímavou informaci, že ve vyspělých zemích činí výdaje
na tato opatření podle odhadu cca 3 – 15 % přímých mezd a platů, což
rozhodně není zanedbatelný vliv.
- zaměstnavatelé, zaměstnanecké a odborové orgány , Zaměstnavatelé,
například nejrůznější komory zaměstnavatelů, zaměstnanecké, profesní zaměstnanecké
komory a svazy, odborové svazy a orgány, orgány tripartity apod. a odborové
orgány
- regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy . Regiony, místní
například Výbor dobré vůle, Život 9O apod., dále různorodé dobročinné komunity, obce,
organizace, charitativní organizace a instituce, když nutno podotknout, že jejich orgány
jejich činnost byla u nás významná již před druhou světovou válkou a po a instituce,apod.
roce 1989 se opět obnovuje.
- církve,
nejsou pouze institucemi pro konání bohoslužeb, ale otevírají se společ- Církve
nosti a mají současně významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví,
o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charita-
tivní aj.
- občané, rodiny, domácnosti, Občané,
zde je přirozené široké pole působnosti pro řešení řady sociálních situací rodiny,
a pro akt vzájemné pomoci uplatňující se prakticky od počátku lidské domácnosti
existence.
V současné době stále ještě probíhá v řadě zejména postkomunistických zemích
včetně České republiky proces kdy se vědomě usiluje o posílení úlohy nestátních
a zejména netržních subjektů (včetně jedince) v sociální politice. Role nestátních
netržních institucí v sociální politice je ve vyspělých zemích dosti obvyklá, ov-
šem u nás tato byla obnovena po změně politického a hospodářského systému.
Rozhodně je nutné respektovat „občanskou společnost“, tj. společnost, která
by měla vyplňovat určité prostory mezi konkrétními životními podmínkami člo-
věka a různými státními činnostmi oblasti sociální politiky.
Přítomnost nestátních neziskových organizací je třeba podporovat a to z ce- Neziskové
lé řady nejrůznějších důvodů, když tyto dva jsou všeobecně považovány za nej- nestátní
důležitější a zcela zásadní: organizace
- 41 -
- občané mají možnost (a měli by) vstupovat do oblasti sociální politiky, když
se prostřednictvím výše uvedených nestátních neziskových organizací, pří-
padně institucí zasazují o určitá konkrétní řešení sociálních problémů, pří-
padně se na řešení těchto problémů přímo podílejí (mnohdy reagují docela
i rychleji, výstižněji a s větší znalostí věci, než státní aparát),
- nestátní neziskové organizace, které vstupují co oblasti sociální politiky čás-
tečně „omezují“ prostor pro aktivity státu v této oblasti,které jsou sice hlav-
ní, jak svým určením, tak i svým rozsahem,ale jsou také velice často značně
náročné na financování ze státního rozpočtu , když existence neziskových
nestátních organizací je zpravidla úspornější, progresivnější a častokrát
i účinnější ve srovnání se státními institucemi.
Soudobá sociální politika je ve vyspělých zemích založena na pluralitě subjektů.
To je opodstatněno skutečností, že v tak heterogenní oblasti jakou sociální politi-
ka je, lze jen od četnosti (mnohosti) subjektů očekávat, že splní velice rozličná
a specifická očekávání obyvatel.
Zásadou ale je, aby si subjekty v sociální politice vzájemně nepřekážely, ale
aby naopak na sebe navazovaly a byly k sobě z hlediska efektů komplementár-
ní.
Základním problémem není ani tak otázka, které subjekty se mají v sociální
politice angažovat,neboť na ni do značné míry dává odpověď tradice. Je známo,
že sociální politiky jsou hluboce zakořeněny ve svém ideologickém prostředí
a že jsou výrazně ovlivňovány minulým vývojem.
Daleko složitějším problémem je, jak se mají subjekty účastnit tvorby a rea-
lizce sociální politiky a s jakými důsledky nejen pro sociální sféru, ale i pro
ostatní sféry života společnosti.
4. 2. Modely sociální politiky
Pro oblast sociální politiky je velmi důležité, že pro její charakter, rozsah a efek-
ty je rozhodující, jaká role je přisuzována jejím jednotlivým subjektům.
V dějinách teorie a praxe sociální, ale také i hospodářské politiky probíhal a do-
posud probíhá spor o to, jakou úlohu koncepční i čistě praktickou má v sociální
politice stát, státní orgány a organizace a na druhé straně potom ostatní subjekty.
Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se rozlišují i určité mo-
dely, někdy také uvádíme pojem typy sociální politiky.
Zpravidla jsou uváděny tři klasické modely sociální politiky, které jsou rozlišová- Tři klasické
ny i v literatuře o sociální politice v zemích OECD.Každý z těchto modelů se řídí modely
určitými pravidly a základními programy, které upřednostňuje před ostatními sociální
názory. politiky
- 42 -
Nyní bych ráda uvedla základní modely sociální politiky, které jsou považovány
za ideální modely, někdy také uváděné jako modely vzorové pro oblast sociální
politiky.
Jejich charakteristika je následující:
a) Redistributivní model
Základem tohoto modelu je skutečnost, že sociální potřeby lidí vnímá Redistributiv-
jako určitá sociální práva. ní model
Je také někdy označován jako univerzalistický s dominantní rolí státu, resp. ta-
ké jako občanský.
Ve své podstatě se orientuje na univerzální poskytování dávek,tj. na celou po-
pulaci, resp. vymezené sociální skupiny (například rodiny s dětmi apod.), bez
ohledu na to, jaké jsou jejich individuální možnosti pokrýt potřeby. Je velice
náročný na ekonomické zdroje, vyžaduje proto značný rozsah redistribucí.
V tomto modelu stát pokrývá značný prostor sociální politiky a omezuje,
někdy až ruší, aktivity nestátních subjektů.
Tomuto typu sociální politiky jsou blízké a nejčastěji se sem přiřazují země
Skandinávie, ale i Dánsko, Holandsko i některé další západoevropské země.
Tento typ je blízký i sociálním aktivitám bývalé ČSSR a také bývalým zemím
socialistického bloku východní Evropy. Tento model však nebyl založen na
demokratickém uspořádání společnosti, možno konstatovat, že mnohdy do
jisté míry mohl být chápán jako model částečně diskriminující určité jedince,
případně celé skupiny občanů apod.
b) Výkonový model
Někdy je tento model v literatuře uváděn také jako model korporativního typu. Výkonový
Hlavní myšlenkou tohoto typu je, že sociální potřeby mají být primárně (korporativ-
uspokojovány na základě výkonu a produktivity . ní) model
Tento typ sociální politiky zdůrazňuje význam pracovních zásluh pro uspoko-
jování sociálních potřeb lidí. Je založen na širší kooperaci občanů a nejčastěji
také na aplikaci obligatorního sociálního pojištění. Míra redistribuce je zde
ve srovnání s prvním typem nižší, neboť významným zdrojem financování
dávek jsou v tomto případě prostředky pojistných fondů. Stát při tomto mo-
delu garantuje pouze základní společensky uznaná minima potřeb a vytváří
prostor pro působení nestátních subjektů, tj. privátního neziskového sektoru.
Tomuto typu sociální politiky se blíží sociální politika např. Rakouska,
Francie a částečně i Německa.
c) Reziduální model
Reziduální model sociální politiky se vyznačuje tím, že jasně zdůraz- Reziduální
ňuje individuální odpovědnost každého jedince za uspokojování sociál- model
ních potřeb. Tento model sociální politiky je charakteristický tím, že spoléhá téměř vý-
hradně na trh (tržní hospodářství) a jeho instituce a dále potom na rodinu.
Teprve v případech, kdy tyto subjekty selžou, přichází v úvahu stát a jeho
- 43 -
státní sociální politika. Odpovědnost státu za sociální situace občanů je ale
poměrně malá, možno přímo uvést minimální, dávky které poskytuje jsou
relativně skromné a jejich poskytování je podmíněno zjišťováním příjmů
daného jedince. Pečovatelská funkce státu (role státu) jako subjektu
sociální politiky je potom vlastně ve výše uvedené pečovatelské funkci
potlačena, míra redistribuce je zde ze všech modelů nejnižší.
Tomuto popsanému modelu se nejvíce blíží USA a Japonsko a v posled-
ní době se k němu částečně přibližuje i sociální politika Velké Británie.
Výše uvedené typy sociálních politik a jejich stručná charakteristika nasvědčuje
tomu, že ve skutečnosti nemohou tyto existovat v jednotlivých zemích v této čisté
modelové podobě.
Země uváděné jako příklady vyjadřují spíše inklinaci sociální politiky k určitému
modelu, ne však zcela její faktickou a úplnou orientaci.
Reálná sociální politika v každé zemi je však zpravidla výsledkem nejrůzněj- Kombinace
ších kombinací prvků všech tří modelů a nelze hovořit jen o uplatňování ně- modelů
kterého z nich. sociální
politiky
Příčiny toho spočívají především ve velmi rozmanitém charakteru sociální
politiky. Rozmanitost sociálně politických opatření si také vynucuje rozdílnou
míru účasti státu i dalších subjektů na jejich řešení. Jinou měrou se stát jistě
bude angažovat například v problémech souvisejících se zajišťováním život-
ních podmínek handicapovaných občanů a jinak v otázkách zabezpečení
občanů ve stáří či v zabezpečování rozvoje vzdělanosti.
Sociální politika je živým systémem, který je jednak předurčen určitými
historickými zvláštnostmi, národními specifiky apod. a který jednak musí
reagovat také podle okamžitých potřeb a možností a nemůže se jen přísně
držet idey „čistého modelu“.
Jednotlivé výše uvedené modely sociální politiky je třeba chápat jako určitá
vodítka, vzory, vedoucí k ujasnění předností negativ spojených s jednotlivými
modely, což nesporně má svůj význam při hledání vhodného konceptu sociální
politiky.
Odlišnosti jednotlivých typů sociálních politik plyne z míry sociálního chování
státu. Pokud sledujeme současné poměry v oblasti sociální politiky u moderních
států, je možno říci, že každý moderní stát se v sociální politice angažuje. Sociál-
ní politiky se však liší (mimo jiné) právě mírou a rozsahem a také způsoby an-
gažovanosti státu v sociální politice.
- 44 -
__________________________________________________________
Jaký model je uplatňován v oblasti sociální politiky v ČR
__________________________________________________
Sociální politika v každé konkrétní zemi se vyvíjí dle konkrétních spo- Model
lečenských podmínek dané země, tradic, hospodářského systému a dalších sociální
různých specifik určitých oblastí dané země. Stejný vývoj sociální politiky politiky
byl i v České republice. V podstatě můžeme říci, že sociální systém v každé v ČR
konkrétní zemi je do jisté míry kombinací základních charakteristik všech
výše zmiňovaných modelů sociální politiky. To samozřejmě platí i pro so-
ciální politiku ČR. Nemůžeme tedy sociální politiku ČR přiřadit jednoznačně jen k jednomu mode-
lu sociální politiky tak, jak je výše popsáno. Jisté ale je, že model sociální po-
litiky ČR se utváří jak v reakci na naši socialistickou minulost, tak v reakci na
změny společenského systému po roce 1989. Sociální politika období totalitní-
ho socialistického režimu byla založena na naprosto jiných, velmi odlišných
podmínkách a předpokladech. Ať už to byly podmínky a předpoklady politic-
kého, hospodářského , ale i , a to především, sociálního charakteru Sociální po-
litika socialistického státu se především vyznačovala tím, že byl kladen značný
důraz na univerzální a poměrně velmi rozsáhlé aktivity státu a na jeho mono-
- 45 -
Průvodce studiem
Vážení studenti, považuji za vhodné na tomto místě uvést několik zásadních
údajů o tom, jak vypadá sociální politika v České republice po Sametová re-
voluci, respektive, jaký se uplatňuje „model sociální politiky“ u nás. Domní-
vám se,že právě toto je to nejvhodnější místo, neboť právě teď jste se ve stu-
diu dopracovali k takovému teoretickému základu, kdy máte v živé paměti
jednotlivé popsané modely sociální politiky , a pokud ještě zcela odlišnosti
těchto modelů nechápete, tak se k předchozímu textu vraťte a teprve potom
se začněte zabývat následující statí.
K textu, který je níže uveden je třeba přistupovat s vědomím, že vývoj na-
ši mladé „posametorevoluční“ demokracie je opravdu z hlediska historické-
ho velice krátký, proto také, pokud se týká modelu nejen sociální politiky,
ale i vlastně zcela nového „vykročení“ naší země na „novou“, lepší dráhu,
která by se měla především projevovat v mnoha aspektech, když namátkou
uvádím například spokojenost obyvatelstva s životní úrovní, s kvalitou ži-
vota, kvalitou celkové komunikace, lepšími pracovními příležitostmi, lepší-
mi možnostmi seberealizace jednotlivce, lepší a kvalitnější péčí o ty občany,
kteří to potřebují, apod.
polní postavení v oblasti sociální politiky.Velmi význačným rysem této sociální
politiky byl státní paternalismus a téměř zcela byly vyloučeny ostatní, v úvahu
připadající subjekty z oblasti sociální politiky.
Možno konstatovat, že model sociální politiky u nás byl modelem rovnostářs-
kým, velmi náročným na ekonomické zdroje, který se opíral spíše o rozsáhlou
redistribuci a občany spíše vybízel k pasivnímu chování.Je třeba však také zde
uvést, že výše uvedený model mnohdy působil vůči určitým občanům, případně
sociálním skupinám i částečně represivně. Možno přímo částečně hovořit o ne-
svobodě a potlačování určitých lidských práv. Toto vše napovídá tomu, že mo-
del sociální politiky v době totalitního režimu u nás byl poznamenán značnou
deformací, což mnohdy bylo příčinou jistých negativních důsledků pro občany.
Až Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla zásadní změny v celé naší
společnosti. Dochází k tzv. transformaci celé společnosti, zároveň se společnost
rozděluje na různé skupiny, rostou příjmové a majetkové nerovnosti, vznikají no-
vé , dosud nepoznané, případně ne tolik se projevující do této doby nejrůz-
nější jevy, jako je například problematika chudoby, bezdomovců, nezaměstna-
nost apod.
Tyto výše uvedené skutečnosti si vyžadovaly podporovat především odpověd-
né sociální chování obyvatelstva, rychle a důsledně řešit nově vznikající sociální
problémy a zároveň se ze všech sil snažit o efektivní vynakládání výdajů do so-
cílní oblasti. A právě těmto požadavkům „starý, totalitní model“ nevyhovoval,
a proto se po roce 1989 začal vytvářet zcela odlišný model sociální politiky v ČR.
.
Dlužno uvést, že zcela nová podoba naší sociální politiky v podmínkách trž- Budoucí
ního hospodářství se vytvářela a vytváří postupně a již dnes a do budoucnos- předpokládaný
ti i nadále v ní budou, stejně jako ve světě , zastoupeny prvky všech uvede- vývoj
ných sociálních modelů. Kolik prvků z toho kterého modelu bude uvedeno, to sociální
závisí na celé řadě skutečností a na řadě nejrůznějších okolností. Například na politiky
demografickém vývoji, na aktivitách a nejrůznějších postojích obyvatelstva, na
názorech politických stran, na ekonomických možnostech ČR, na mezinárod-
ních úmluvách a dohodách, na národních tradicích a zvyklostech. apod.
Nepříznivým jevem u nás je ale skutečnost, že pořád ještě přežívají, po minu-
lém totalitním režimu zděděné návyky a přežité názory, například jde o velmi
hluboce zakořeněný sklon spoléhat se v nepříznivých sociálních situacích
na pomoc státu.
Jisté je, že systémová změna sociální politiky je spojena se zeslabením
prvků nedistributivního typu,tj.omezením sociální velkorysosti státu při součas-
ném posílení prvků výkonových a reziduálních, když rozhodně je snaha, aby
opatření v oblasti sociální politiky byla úsporná a zároveň i účinná. Pro tuto
orientaci mluví nejen omezené ekonomické zdroje, včetně nepříznivého stavu
veřejných financí, ale i potřeba obnovit individuální odpovědnost za vlastní osud
a životní standard a podpořit tak aktivní postoje a motivaci k práci a výkonnosti
a tím vytvořit i podmínky pro dlouhodobou prosperitu společnosti.
- 46 -
S H R N U TÍ
Modely sociálních politik vycházejí z nejrůznějších konceptů, které se apliku-
jí při tvoření nejrůznějších a velice heterogenních sociálně politických opatření.
Smyslem tohoto všeho je postihnout základní a podstatné informace, které ply-
nou z vlastního přijetí určitého konceptu pro danou konkrétní podobu sociální
politiky a zejména potom pro její nejrůznější dopady a důsledky pro jednotlivce,
pro sociální skupiny i pro celou společnost jako celek a také je třeba vzít v úva-
hu dlouhodobé a úspěšné fungování sociální politiky.
V souvislosti s modely sociální politiky je třeba vymezit jednotlivé objekty
a subjekty sociální politiky, když pod pojmem objekty sociální politiky rozumí-
me jednak všechny obyvatele dané země, ať již jednotlivce, nebo určité sociální
skupiny, když sociální skupinu chápeme jako určitou skupinu osob, mezi nimiž
existuje určitá interakce, a tyto osoby i jejich okolí si tuto důležitou skutečnost
plně uvědomují.
OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY JSOU VŠICHNI TI, KTERÝM JSOU
JEDNOTLIVÁ OPATŘENÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY URČENA, NA NĚŽ
JSOU ORIENTOVÁNA.
Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnost, předpo-
klady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové
činnosti a chování může iniciovat a naplňovat.
K subjektům sociální politiky především patří stát a jeho orgány, zaměstnava-
telé a firmy, zaměstnanecké a odborové orgány, regiony, místní komunity,
obce a jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy. Dále sem řa-
díme další subjekty , jako jsou například církve, občané, domácnosti a v nepos-
lední řadě i rodiny.
V současné době stále ještě je v celé řadě zejména postkomunistických zemí
aktuální proces, kdy se vědomě usiluje o posílení úlohy nestátních a zejména
netržních subjektů v sociální politice. Toto platí pochopitelně i pro Českou re-
publiku.
Role nestátních netržních institucí v sociální politice je ve vyspělých zemích
dosti obvyklá,ovšem u nás tato byla obnovena až po změně politického a hospo-
dářského systému. Přítomnost nestátních neziskových organizací je třeba pod-
porovat a to z celé řady nejrůznějších důvodů, když je třeba vzít především na
zřetel skutečnost, že soudobá sociální politika je ve vyspělých zemích založena
především na pluralitě subjektů.
Zásadou ale je skutečnost, že je nutné mít tak nastavená pravidla sociální poli-
tiky, aby si jednotlivé subjekty v oblasti sociální politiky vzájemně nepřekáže-
- 47 -
ly, ale aby naopak a sebe navazovaly a byly k sobě z hlediska efektů komlemen-
tární.
Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se rozlišují i určité modely
sociální politiky. Zpravidla se uvádějí tři klasické modely sociální politiky, kte-
ré jsou rozlišovány i v literatuře o sociální politice v zemích OECD, když každý
z těchto modelů se řídí určitými pravidly a základními programy, které upřed-
nostňuje před ostatními názory.
Základní modely sociální politiky, které jsou považovány za „ideální“ mode-
ly, někdy jsou také uváděny jako modely vzorové, jsou v podstatě tři.
Prvním modelem je MODEL REDISTRIBUČNÍ , jehož základem je skuteč-
nost, že sociální potřeby lidí vnímá jako určitá sociální práva.
Dalším modelem je MODEL VÝKONOVÝ, který je někdy také nazývám mo-
delem korporativního typu, když jeho hlavní myšlenkou je, že sociální potřeby
mají být primárně uspokojovány na základě výkonu a produktivity.
Třetím a posledním modelem sociální politiky je MODEL REZIDUÁLNÍ, kte-
rý se vyznačuje tím, že jasně zdůrazňuje individuální odpovědnost každého je-
dince za uspokojování sociálních potřeb.
Reálná sociální politika v každé zemi je však zpravidla výsledkem nejrůz-
nějších kombinací prvků všech tří modelů, nelze hovořit jen o uplatňování
některého z výše uvedených v jeho „čisté“ podobě. Příčiny tohoto jevu spočíva-
jí především ve velmi složitém a rozmanitém charakteru sociální politiky, když
rozmanitost sociálně politických opatření si také vynucuje rozdílnou míru
účasti státu i dalších subjektů při jejich řešení.
Sociální politika je velice živým systémem, který je jednak předurčen urči-
tými historickými zvláštnostmi, národními specifiky apod, a který jednak musí
také reagovat podle okamžitých potřeb a možností a nemůže se jen zcela přesně
držet určitého „čistého modelu“.
Sociální politika každé konkrétní země se vyvíjí dle konkrétních společens-
kých podmínek dané země, tradic, hospodářského systému a dalších různých
specifik určitých oblastí dané země.Stejný vývoj sociální politiky byl i v České
republice. Můžeme uvést, že sociální systém v každé konkrétní zemi je do jisté
míry kombinací základních charakteristik všech výše uvedených modelů so-
ciální politiky. Toto samozřejmě platí i pro sociální politiku České republiky.
- 48 -
Kontrolní otázky
1) Co rozumíte pod pojmem „objekty sociální politiky“ ?
2) Objasněte charakteristiku sociální skupiny ?
3) Jak byste definovali „subjekty sociální politiky“
4) Jak jsou strukturovány subjekty sociální politiky ?
5) Vyjmenujte a stručně popište základní subjekty sociální politiky.
6) Vysvětlete význam neziskových nestátních organizací.
7) Vysvětlete pojem „model“ sociální politiky .
8) Jaké jsou základní modely sociální politiky ?
9) Popište stručně redistributivní model sociální politiky.
10) Popište stručně výkonový model sociální politiky.
11) Popište stručně reziduální model sociální politiky.
12) Jaký model sociální politiky je uplatňován v oblasti sociální politiky
v České republice ?
13) Jak lze charakterizovat budoucí předpokládaný vývoj sociální politiky v ČR ?
14) Jak chápete sociálně politická opatření v rámci dané lokality ?
15) Co jsou to státní subjekty sociální politiky? Charakterizujte je.
16) Co jsou to nestátní subjekty sociální politiky ? Charakterizujte je.
17) Jak dělíme nestátní subjekty sociální politiky a proč je dělíme ?
18) Kam byste zařadili v rámci subjektů sociální politiky rodiny a domácnosti?
Jakou mají tyto subjekty roli v rámci sociální politiky ?
19) Jak vypadá soudobá sociální politika ve vyspělých zemích. Na čem je především
založena ?
20) Jak zpravidla vypadá reálná sociální politika v různých zemích světa ? Z čeho
především vychází ?
Pojmy k zapamatování
- modely sociální politiky
- objekty sociální politiky
- subjekty sociální politiky
- státní subjekty sociální politiky
- nestátní subjekty sociální politiky
- nestátní subjekty sociální politiky tržního charakteru
- nestátní subjekty sociální politiky netržního charakteru
- neziskové nestátní organizace
- klasické modely sociální politiky
- redistributivní model sociální politiky - 49 -
- výkonový model sociální politiky
- reziduální model sociální politiky
- kombinace modelů sociální politiky
- míra redistribuce v oblasti sociální politiky
- sociální skupiny a jejich úloha v oblasti sociální politiky
- stát a jeho orgány působící v oblasti sociální politiky
- zaměstnavatelé a firmy a jejich role v oblasti sociální politiky
- regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské
organizace a iniciativy a jejich role v oblasti sociální politiky
- 50 -
5 Funkce sociální politiky a nástroje sociální politiky
Cíl
Tato kapitola se bude zabývat funkcemi sociální politiky, když nutno uvést, že sociální
politika má v rámci každé společnosti celou řadu nejrůznějších funkcí, ovšem je třeba
brát v úvahu, že hlavním úkolem by mělo být vždy především respektování a důsledné
naplňování hlavní funkce sociální politiky.
Zároveň v této kapitole jsou uvedeny i nástroje sociální politiky, které představují
určitý systém, když tento systém se v čase vyvíjí, mění a zkvalitňuje vzhledem ke
konkrétním záměrům a dlouhodobým cílům sociální politiky.
Nyní je takový trend, že je v oblasti sociální politiky kladen důraz především na to, aby
její nástroje, které se nejvíce používají, umožňovaly diferencované a velmi adresné ře-
šení zcela konkrétních sociálních situací jedinců dané společnosti,případně jednotlivých
sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání výhod vyplývající z uplatňování
nástrojů sociální politiky těmi, kterým tyto výhody nejsou určeny.
Toto vše je předpokladem toho, aby sociální politika byla dostatečně účinná a únos-
ná z hlediska limitovaných finančních zdrojů. Právě tato skutečnost je velice aktuální
v souvislosti se stavem veřejných financí v České republice a jejich velice nepříznivým
vývojem, kterého jsme již několik posledních let u nás svědky. Potom se velice často
stává, že cíle, záměry , funkce a nástroje sociální politiky, právě vzhledem ke stavu ve-
řejných financí, musí být přizpůsobovány stavu a velikosti státního rozpočtu dané země.
Cílem této kapitoly je také přiblížit i tuto související problematiku, kdy sociální poli-
tika musí být „nastavena“ úměrnosti vývoje veřejných financí.
Až budete u konce studia této páté kapitoly, tak byste měli znát
- základní funkce sociální politiky,
- vysvětlit podstatu jednotlivých funkcí sociální politiky,
- charakteristiku ochranné funkce sociální politiky,
- charakteristiku rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce sociální po-
litiky,
- význam pojmu rozdělovací a přerozdělovací procesy,
- v čem spočívá podstata přerozdělovací funkce v moderních společnostech,
- prostřednictvím čeho se konkrétně uskutečňuje přerozdělovací funkce,
- nástroje přerozdělování,
- co je konkrétním výsledkem přerozdělovacího procesu v oblasti sociální politiky,
- jaká má být míra přerozdělení,
- podstatu homogenizační funkce,
- podstatu stimulační funkce,
- podstatu preventivní funkce,
- nástroje sociální politiky a jejich význam,
- základní třídění nástrojů sociální politiky.
- 51 -
5.1. Funkce sociální politiky
Sociální politika vždy plnila a plní v životě občana i společnosti mnoho různých Funkce
funkcí, když hlavní motivací by vždy mělo být především respektování a důsledné na- sociální
plňování hlavní, cílové funkce sociální politiky. Je však třeba si vždy uvědomit, že politiky
funkce sociální politiky spolu vzájemně souvisejí, působí na sebe a zároveň také
se zpravidla vztahují k velmi různorodým objektům, jako například:
- k jedinci jako pracovní síle,
- k jedinci, který se ocitl ve stavu hmotné nouze,
- k pracovní skupině, případně pracovnímu kolektivu,
- k jedinci, který je nemocný,
- k jedinci, který je invalidní,
- k rodině a jednotlivým členům rodiny, apod.
Funkce mohou mít a také mají na objekty svého působení velice diferencova- Základní
ný vliv. funkce
Ve svém souhrnu se samozřejmě projevují i jistým vlivem globálním – tj. půso- sociální
bí na společnost jako celek. politiky
- 52 -
Průvodce
Pátá kapitola se zaměřuje na funkce sociální politiky a nástroje sociální politi-
ky, když vychází především ze skutečnosti, že sociální politika vždy plnila
a bude plnit mnoho různých funkcí, když především by mělo být respektováno
důsledné naplňování hlavní,cílové funkce sociální politiky.
Je třeba si však uvědomit skutečnost, že funkce sociální politiky spolu vzá-
jemně souvisejí, působí na sebe a zároveň se také vztahují k nejrůznějším ob-
jektům.
Další část této kapitoly bude věnována nástrojům sociální politiky, když
tyto představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mění a zkvalitňuje a to
především vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky.
Nyní je kladen především důraz na to, aby nástroje sociální politiky umožňo-
valy diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací kon-
krétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-
hod těmi, kterým nejsou přímo určeny.
Vážení studenti, předpokládám, že tato kapitola se vám bude hezky stu-
dovat,že ji budete studovat se zájmem a chutí, když se domnívám, že studium
vám zabere cca 120 minut.
Možno konstatovat , že existují různé funkce sociální politiky. Kritéria pro jejich
klasifikaci mohou být různá.
V literatuře zpravidla není jednoznačně uváděna systemizace funkcí sociální politiky,
ovšem nejčastěji se uvádějí tyto z á k l a d n í f u n k c e s o c i á l n í p o l i –
t i k y :
- ochranná,
- rozdělovací a přerozdělovací,
- homogenizační,
- stimulační,
- preventivní. Výše uvedené funkce vznikaly postupně a vyvíjí se s ohledem na čas a prostor dle
skutečné situace v jednotlivých teritoriích ( konkrétní situace v jednotlivých zemích).
Z vývojového pohledu lze poukázat na skutečnost, že některé funkce např. ochranná
a rozdělovací, patří k funkcím prvotním (základním), další pak k funkcím odvoze-
ným (druhotným).
Jedním z velice nesnadných úkolů státu, jako významného subjektu sociální politiky
je harmonizace (slaďování, optimalizace) těchto funkcí v praktickém politickém dění.
Různé státy se k těmto úkolům staví různě, ovšem možno uvést, že sociální politika
a její úroveň vždy mají velkou vypovídací schopnost o celé dané společnosti.
5.1.1. Ochranná funkce
V rámci této funkce mám na mysli řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy Ochranná
jedinec či sociální skupina (například rodina) je znevýhodněna ve vztahu k ostatním,ať funkce
již v ekonomickém nebo sociálním smyslu.
Jde vlastně o zmírnění nebo případné odstranění důsledků určitých sociálních
událostí, ať již jsou spojeny například se světem práce (jako je nezaměstnanost,
škodlivé pracovní prostředí), nebo s životními událostmi (např. stáří, příjmová si-
tuace vícepočetných rodin, nemoc, apod.).
Jde o funkci historicky nejstarší, která tvoří tradiční a stabilní prvek sociální politi-
ky a kterou je třeba neustále posilovat.
Tato funkce je velmi významná, protože vyplývá jednak z humanitní snahy spo-
lečnosti , tzv. (exogenní ochranná funkce) a na druhé straně také vyplývá z potře-
by člověka jako jisté pracovní sily (endogenní ochranná funkce).
5.1.2. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce
Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jednou z nejsložitějších a současně nej- Rozdělovací
významnějších funkcí. V jistém smyslu je možno říci, že touto funkcí je ve značné a
míře realizován vlastní obsah opatření sociální politiky, zvláště pak sociální politi- přerozdělo-
ky státu. vací funkce
- 53 -
Touto funkcí je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti
a na společenském bohatství.
Tato rozdělovací a přerozdělovací (někdy také hovoříme o redistribuční) funk-
ce v zásadě řeší následující problémy:
1) Co rozdělovat ?
2) Jak to rozdělovat ?
3) Komu to rozdělovat ?
4) Za co rozdělovat ?
5) Podle čeho rozdělovat. ?
S ohledem na výše uvedené se zpravidla hlavní pozornost zaměřuje již tradič-
ně k příjmům, ke mzdám a důchodům a jejich redistribuci. Toto je sice velice
významné, ovšem tato funkce má ještě i jiný rozměr, a to je rozdělování například
životních příležitostí, životních šancí, ke kterým v rámci sociální politiky také v ne-
malé míře dochází.
Rozdělovací funkcí je tedy třeba rozumět více než jen rozdělování důchodů.
Je to i účelné začleňování lidí do společnosti, je to i rozdělování prostředků, podmí-
nek a předpokladů sloužících ke zdokonalování jejich života a osobnostnímu rozvo-
ji.
Rozdělovací a přerozdělovací funkce se uskutečňuje pomocí nejrůznějších
mechanismů, které mají pro společnost rozmanité důsledky.
Jsou to zejména:
- tržní mechanismus respektující efektivnost a výkon a určující zejména vztah člově-
ka k práci,
- hlasovací proces, tj. rozdělování vyšší autoritou, zejména státem,
- vyjednávání (negociace) mezi sociálními partnery,
- tradice a zvyklosti, tj.například solidarita v souvislosti s existencí nestátních subjek-
tů, dobročinnost, institut dědictví apod.,
- nelegitimní mechanismy, tj. např. podvod, násilí apod.
Těžiště přerozdělovací funkce v moderních společnostech nesporně spočívá Přerozdělo-
v jisté modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo vací funkce
třeba trochu nedokonale nebo „nespravedlivě“ rozděleno trhem. v souvislosti
Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím s daněmi
daní a transferů. a transfery
Důchody z prvotního rozdělování jsou vlastně odměnou majitelům výrobních
faktorů za to, že tyto výrobní faktory byly vynaloženy,a z mnoha dalších důvodů,
jakými jsou například důvody sociální, ekonomické, politické apod., musí být ve
společnosti p ř e r o z d ě l e n y .
- 54 -
K výše uvedené skutečnosti dochází především proto, že
- je potřeba zajistit kvalitní a důstojné podmínky života všem občanům, když nut-
no vzít v úvahu, že ne všichni se podílejí na ekonomických činnostech. Jsou ob-
čané, kteří jsou dlouhodobě nemocní, staří, invalidní, nezaměstnaní apod., ale je
třeba zdůraznit, že všichni se musí podílet na užití ekonomických hodnot.
- je třeba také zajistit všem občanům srovnatelné podmínky (rovné příležitosti).Kaž-
dá společnost je majetkově a důchodově založena prakticky na nerovnostech. Nut-
no ale uvést, že v demokratickém zřízení není možné,aby se sociální původ obyva-
tel stal překážkou jejich zařazení do společnosti. Je třeba všem poskytnout stejné
zařazení se do společnosti. Všichni by měli mít srovnatelné podmínky, stejnou
„startovací čáru“, stejnou možnost se svobodně rozhodnou, když stát by měl ga-
rantovat potřebný minimální životní standard. Tohoto stavu se zpravidla dosahu-
je přidělením finančních prostředků do vzdělání, do oblasti zdravotnictví, podpo-
rou rodin s nízkými příjmy apod.
- je nezbytné zabezpečení optimálního fungování společenského systému v sou-
vislosti s veřejnými statky, kterých je ve společnosti třeba (školství, správa,
zdravotnictví, justice, obrana státu, apod.).
- je nutné odstraňovat nedokonalosti konkurence , například monopolní postavení
na trhu a zabývat se všemi důsledky, které z toho plynou.
Procesem přerozdělování se zmírňuje celkové nerovné postavení obyvatel v té mí- Výsledky
ře, kterou společenské zřízení a následně společnost uznává za žádoucí. Zde se procesu
právě velmi uplatňuje a projevuje síla určitých společenských skupin, které usi- přerozdě--
lují o zachování, případně zvýšení své části podílu na celkovém objemu finančních lování
prostředků.
Jde zde ale i o sociální charakter dané společnosti, jde zde o skutečnost, jak
jsou chápány a také jak jsou konkrétně naplňovány základní principy sociál-
ní politiky dané společnosti, když zejména se jedná o
- sociální spravedlnost (rovnost, zásluhovost),
- solidaritu a
- subsidiaritu.
OTÁZKA NEROVNOSTI, PŘÍPADNĚ ROVNOSTI, JE JEDNOU Z VELMI
DŮLEŽITÝCH, PŘÍMO ZÁKLADNÍCH POLITICKÝCH PROBLEMATIK
STÁTU A STÁTNÍCH ORGÁNŮ.
Vždyť vláda, která je hlavním reprezentantem státní exekutivy, má mimo
jiných dalších činností, jako je například činnost legislativní , péče o stabilitu
společnosti, prorůstovou politiku apod., usilovat i o sociální spravedlnost a to
v takové míře, která odpovídá konkrétním současným skutečný podmínkám
dané země, když toto má také podporovat a snažit se v odpovídající míře
zajišťovat.
Vláda potom pochopitelně má také za úkol zabývat se takovými problémy jako je
způsob přerozdělování důchodů, jak provádět a v jakém rozsahu uskutečňovat celko-
vou redistribuci příjmů, případně jaké konkrétní výsledky se vlastně od přerozdělová-
ní očekávají.
- 55 -
N á s t r o j e p ř e r o z d ě l o v á n í
Funkce přerozdělovací, o které je řeč, se konkrétní uskutečňuje především Nástroje
prostřednictvím daní a transferů (jednostranná, nenávratná platba). přerozděl-
Právě výsledky tohoto přerozdělování se projevují v konkrétních životních podmín- lování
kách obyvatel, když tento projev je v podstatě dvojího způsobu:
- jednak se jedná o podporu příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovostí,
- jednak se jedná o formu užívání bezúplatných nebo někdy určitých dotovaných
služeb, když tyto mohou zahrnovat i spotřebitelské dotace, např. dotace na byd-
lení,dotace na dopravu apod.
K přerozdělovací funkci, která je předmětem této stati, se vztahuje několik dů-
ležitých nástrojů, když jako hlavní nástroje jsou považovány
- státní rozpočet,
- veřejné rozpočty,
- soustavy pojištění (především obligatorního , tj. povinného).
Zároveň sem řadíme i řadu dalších institucí jako jsou třeba neziskové organiza-
ce, nadace,církve apod.
_____________________________________________________________________
VÝSLEDKEM PŘEROZDĚLOVACÍHO PROCESU JE tzv. KONEČNÉ ROZ- Konečné
DĚLENÍ DŮCHODŮ, KDYŽ PRO TOTO KONEČNÉ ROZDĚLOVÁNÍ JE rozdělení
ZPRAVIDLA TYPICKÁ MENŠÍ NEROVNOST NEŽ JE TOMU U ROZDĚLO-
VÁNÍ PRVOTNÍHO.
_____________________________________________________________________
S tímto souvisí i jedna ze základních otázek a to je otázka, JAKÁ MÁ BÝT Velikost
MÍRA PŘEROZDĚLENÍ ? míry
Měla by se především upřednostňovat rovnost v přerozdělování nebo je naopak přerozdě-
vhodná určitá diferenciace, pokud se příjmů a majetku týká ? Možno konstanto- lení
vat, že v každé zemi a také v různých dobách existuje určitá hodnota tzv.
ještě přijatelné nerovnosti, tedy i míra určité redistribuce. Úroveň této re-
distribuce je v různých zemích různá a je rozhodně závislá na celé řadě nej-
různějších konkrétních podmínek, když musíme vzít v úvahu například
- podmínky ekonomické vyspělosti země,
- podmínky politické stability dané země,
- podmínky sociální a obvyklé řešení sociálních prob-
lémů,
- podmínky demografické, apod.
- 56 -
Nutno uvést, že vždy však přichází v úvahu tyto dvě možnosti, když první je ta,
že
PŘÍLIŠ VYSOKÁ MÍRA PŘEROZDĚLOVÁNÍ OSLABUJE PODNĚTY
K PRÁCI A TAKÉ K PODNIKÁNÍ ,
když pro některé občany může být v době progresivního zdanění výhodnější
spoléhat spíše na sociální transfery, než na vlastní schopnosti a podnikatelské ak-
tivity. Podnikatelům může vysoké zdanění přinášet riziko potlačování jejich akti-
vit a tím i potlačení jejich podnikatelské motivace.
Ta druhá možnost potom znamená, že se jedná o
PŘÍLIŠ NÍZKOU MÍRU PŘEROZDĚLOVÁNÍ, COŽ MŮŽE OSLABIT STABI-
LITU A CELKOVÉ ROZVOJOVÉ MOŽNOSTI SPOLEČNOSTI.
Příliš nízká míra přerozdělování mívá zpravidla nejrůznější důsledky, např.
velmi nízký, mnohdy přímo nedostatečný, rozvoj vzdělávacích systémů, velký
výskyt nízkopříjmových skupin obyvatelstva, výskyt chudoby, sociální nepoko-
je, snížení agregátní poptávky apod.
5.1.3. Homogenizační funkce
Tato funkce je považována za poměrně novou funkci sociální politiky. Je vel- Homogeni-
mi úzce spojena s funkcí rozdělovací a přerozdělovací, neboť směřuje k „určité- zační
mu příjmovému vyrovnání“ tedy ke zmírňování sociálních rozdílů v životních funkce
podmínkách jedinců a sociálních skupin a k odstraňování neodůvodněných
rozdílů.
Je tedy možno uvést, že jde v podstatě o dosahování určité stejnorodosti
a zároveň také srovnatelnosti základních životních potřeb.
Můžeme tedy konstatovat, že je to v podstatě určitý proces,ve kterém v da-
né společnosti dochází postupně k určitému poskytování stejných příležitostí
vzdělávat se, pečovat o své zdraví, vyžívat se kulturně, sportovně apod. a to
vždy podle jednotlivých individuálních schopností a předpokladů, když tyto
předpoklady jsou základem jasně odůvodněných a přirozených rozdílů mezi
lidmi.
Nejvíce se homogenizační funkce projevuje např. v oblasti sociální po-
moci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva jimž je tímto opatřením
- 57 -
sociální politiky dorovnávám jejich příjem do určité výše společensky
uznaného standardu.
Tímto potom dochází k vytváření jednotných předpokladů pro poměrně
stejnorodé uspokojování základních životních potřeb, tj. v přibližně stejném
rozsahu a míře, nebo například se může jednat o poskytování pomoci handi-
capovaným občanům, příslušníkům různých národnostních skupin apod.
5.1.4. Stimulační funkce
Úkolem stimulační funkce je obecně řečeno především podporovat, pod- Stimulační
něcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin funkce
jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
Tato funkce je tedy zvláště zaměřena na ovlivňování žádoucího, chtěného, za-
mýšleného vývoje sociálních a ekonomických procesů, jevů a vztahů.
O stimulační funkci se také někdy hovoří jako o funkci produktivity. Mají
se potom zejména na mysli taková opatření sociální politiky, která svými efekty
ovlivňují přímo výkonnost pracovního potenciálu, jeho produktivitu (jde zejména
o opatření vzdělávací politiky), tak i ta opatření, která se nepřímo promítají v cel-
kovém „prospěchu“ společnosti, např. opatření politiky zaměstnanosti, zdravotní
politiky, jde také o rostoucí kupní sílu zprostředkovanou z nemalé části vývojem
sociálních příjmů obyvatelstva apod..
Možno konstatovat, že sociální politika výše uvedenými skutečnostmi velice
podporuje všeobecnou hospodářskou prosperitu a ekonomický vývoj země. Záro-
veň také velmi pozitivně působí na lidský potenciál a to především svými nástro-
ji zaměřenými například do oblasti zdravotní péče, oblasti vzdělanosti, oblasti
kultury, oblasti vytváření pracovních podmínek, vytváření podmínek pro celkové
trávení volného času, úsilím o důstojné životní podmínky obyvatelstva apod.
Svým stimulačním zaměřením, vytvářením záchranných sociálních sítí, garanto-
váním základních sociálních jistot, má sociální politika i významný stabilizační Stabilizační
efekt, neboť tlumí sociální neklid a zabraňuje nejrůznějším sociálním nepokojům, efekt
které jsou zátěží jak pro veškerou hospodářskou činnost, tak pro politickou stabi-
litu společnosti vůbec.
- 58 -
5.1.5.Preventivní funkce
Další neméně významnou funkcí sociální politiky je funkce preventivní. V pod- Preventivní
statě jde o aktivizaci možností jak předcházet určitým škodám na životě a zdraví, funkce
jak předejít případným nepříznivým sociálním situacím jako je například chudoba,
nezaměstnanost, zdravotní poškození apod.
Tato preventivní funkce je také někdy nazývána funkcí profylaktickou. Vyvinu-
la se z původní omezené hygienické a také částečně bezpečnostní prevence ve velmi
rozsáhlou a značně důležitou sociální prevenci.
Největší význam preventivní funkce je v tom, že vlastně její snahou je zabrá- Význam
nit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním preventivní
situacím vůbec docházelo. Tuto funkci mohou plnit všechny obory sociální poli- funkce
tiky.
Příklad
Zvlášť zřetelně pak preventivní funkci může plnit vzdělávací politika, která
poskytuje adekvátní vzdělání pro plnění pracovně profesních rolí,a dále třeba
možno uvést zdravotní politiku, která mimo jiné významné úkoly, by měla klást
důraz na preventivní zdravotní péči, aby nedocházelo k poškození zdraví,
aby občané „nehazardovali“ se svým zdravím,
aby dbali předcházení chorob,
aby sportovali, zdravě žili, zdravě se stravovali,
aby občané znali zrádnost nadměrného požívá-
ní alkoholu, případně jiných návykových látek,
aby rodiče vedli své děti ke správnému životní-
mu stylu apod.
Konkrétní náplní této funkce je skutečnost, že sociální politika musí svými
jednotlivými opatřeními směřovat k odstraňování příčin nejrůznějších sociál-
ních situací, které brání integraci člověka do společnosti.
PREVENTIVNÍ FUNKCI SOCIÁLNÍ POLITIKY MOHOU PLNIT VŠECH-
NY OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY.
Zvlášť zřetelně, jak bylo již výše uvedeno, tuto funkci plní zdravotní politika,
a to především rázným důrazem na preventivní zdravotní péči obyvatelstva.
- 59 -
Možno uvést, že preventivní aspekt je zpravidla ve větší či menší míře obsažen
i v ostatních sociálně politických opatřeních a dalších nástrojích, které sociální politi-
ka používá (systém sociálního zabezpečení, důchodový systém, apod.).
V ý z n a m preventivní funkce v současné době je neobyčejně silný a do bu- Sílící
doucna bude ještě na své síle a významu stoupat, neboť moderní sociální politi- postavení
ka se nesoustřeďuje pouze a jen na ochranu a pomoc v nepříznivých sociálních preventivní
podmínkách, ale především jde cestou neustálého zdokonalování prevence, kte- funkce
rá je orientována na nejrůznější sociální oblasti,ale zvláště na zvládání životního
stylu.
To, co jsem výše uvedla, předpokládá především velice rozsáhlou osvětovou čin- Existenční
nost a zároveň také rozvinutí poradenských služeb nejrůznějšího druhu, které by dob- prevence
ře sloužily občanům.
Jedná se především o poradenství v oblasti právní,
pro nezaměstnané,
pro volbu budoucího povolání,
pro závislé na návykových látkách,
v oblasti psychologické,
pro cizince , kteří žijí v dané zemi,
pro nepřizpůsobivé občany,
pro mladistvé, kteří se ocitli v nepříznivých ži-
votních situacích a podmínkách,
pro seniory, apod.
Průvodce
Vážení studenti, nyní jste se seznámili s první částí této kapitoly, která se zamě-
řovala na funkce sociální politiky, když s funkcemi sociální politiky úzce souvi-
sí i nástroje sociální politiky, což je určitý systém,který je velice „živý“, velmi
rychle se vyvíjí, mění a měl by se i zkvalitňovat. Je dobré, přistoupit ke studiu
této druhé části páté kapitoly až tehdy, kdy už budete dobře obeznámeni s první
částí kapitoly a budete si umět dát do souvislosti jednotlivé zákonitosti.
Pokud se domníváte, že ještě nejste schopni vzájemně propojit tyto dvě části,
o kterých jsem výše pojednávala, tak vám radím, vraťte se opětně k části zabý-
vající se funkcemi sociální politiky a oceníte, že se vám potom bude pracovat
s následující statí, která se zabývá nástroji sociální politiky, daleko snáze a lépe.
Sami potom v závěrečném finále studia uvidíte, že se vám to vyplatilo a roz-
hodně se to i setká s celkovým úspěchem.
- 60 -
5.2. Nástroje sociální politiky
Nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mě- Nástroje
ní a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky. V současné sociální
době v sociální politice je kladen důraz především na to, aby její nástroje umož- politiky
ňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací
konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-
hod těmi, kterým nejsou určeny. Toto je předpokladem toho, aby sociální poli-
tika byla dostatečně účinná a únosná z hlediska limitovaných finančních zdrojů.
Nástroje sociální politiky by měly respektovat její základní principy, naplňovat
funkční efekty a cíle sociální politiky.
Lze rozlišit nástroje různého řádu (významnosti) počínaje právním řádem a v jeho
rámci sociálně právní legislativou a konče nástroji bezprostředně aplikačními,
jako jsou sociální příjmy a služby, účelové půjčky, úlevy apod.
Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální doktrína (vize)
jako dlouhodobá směrnice pro praktickou sociální politiku a sociální program
jako nástroj sloužící k prosazování doktríny, k hledání cest jak dosáhnout dlouho-
dobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky.
Třídění nástrojů sociální politiky
Jak jsem již výše uvedla, sociální politika je prováděna prostřednictvím různých Třídění
nástrojů, kterých je celá řada, jsou značně široké a velice rozmanité. Na nástroje so- nástrojů
ciální politiky můžeme nahlížet z různých pohledů, ale nyní bych zde chtěla uvést sociální
roztřídění nástrojů sociální politiky do jednotlivých skupin. politiky
ZÁKLADNÍM NÁSTROJEM KAŽDÉ DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOS-
TI JE PRÁVNÍ ŘÁD, KDYŽ V JEHO RÁMCI POTOM EXISTUJE SOCIÁL-
NĚ PRÁVNÍ LEGISLATIVA.
V této souvislosti také hovoříme zpravidla o institucích sociální politiky,o celkovém
systému daní a nejrůznějších transferů, o sociálním pojištění, o sociálních službách,
ale také o nejrůznějších dobročinných a jiných aktivitách, jako například jsou nada-
ce a nadační fondy, charitativní organizace, církve, apod.
V jistém slova smyslu lze také uvést,že nástrojem sociální politiky jsou i sdělova-
cí prostředky, neboť se velice silně podílejí na formování názorů a postojů nejširší
veřejnosti k sociální problematice. Patří sem i vzdělávací aktivity, které by měly
umožňovat občanům snazší vyhledávání pracovních příležitostí, patří sem i všechny
druhy poradenství apod.
- 61 -
NEJČASTĚJŠÍ ČLENĚNÍ NÁSTROJŮ SOCIÁLNÍ POLITIKY je na
- PRÁVNÍ NÁSTROJE (nástroje právní povahy)
a
- EKONOMICKÉ NÁSTROJE, když dále sem ještě řadíme
- SOCIÁLNÍ DOKUMENTY
- a
- NÁTLAKOVÉ AKCE.
Nástroje právní povahy jsou právní normy, kam řadíme především tyto velmi výz- Právní
namné legislativní dokumenty: nástroje
-Ústavu České republiky,
- Listinu základních práv a svobod,
- zákony, týkající se sociální oblasti a oblastí s ní souvisejících, jako například
- zákon o důchodovém pojištění,
- zákon o rodině,
- daňové zákony, apod.
- nařízení vlády ČR,
- vyhlášky ministerstev,
- vyhlášky ostatních ústředních orgánů státní správy,
- vyhlášky orgánů samosprávy,
- případně kolektivní smlouvy.
Nástroje ekonomické povahy jsou nejrůznější opatření, která jsou určena k ovliv- Ekonomické
ňování a hlavně přerozdělování disponibilních zdrojů (finančních, lidských i věc- nástroje
ných) a to tak, aby bylo dosaženo předem stanovených základních cílů v oblasti so-
ciální politiky.
Do ekonomických nástrojů se zpravidla řadí
- nástroje fiskální povahy - když se jedná především o transfery na straně jedné Fiskální
a nejrůznější sociální úlevy nástroje
na straně druhé.
(Tato forma nástrojů se zpravidla týká určitých sociálních skupin obyvatelstva,
které jsou buď z nejrůznějších důvodů preferovány, nebo na druhé straně si nemo-
hou v dostatečné míře poradit se sociálním problémem, případně sociální situací,
do které se třeba, i ne vlastní vinnou, dostaly.) Jsou to například:
- mladiství,
- studující,
- rodiny s malými dětmi,
- senioři,
- 62 -
- invalidní občané,
- národnostní skupiny , apod.
- nástroje úvěrového charakteru se zpravidla vyznačují oblastí poskytování zvý- Úvěrové
hodněných úvěrů různých druhů a nejrůznějších půjček, které by měly působit nástroje
a ovlivňovat rozhodování určitých sociálních skupin v různých sociálních situa-
cích , případně při nejrůznějších sociálních událostech.
- nástroje spojené s cenovou politikou, které se zaměřují většinou na vybrané Nástroje
statky a služby pro zájmové sociální skupiny obyvatelstva, když tyto sociální cenové
skupiny mohou být určitým způsobem zvýhodňovány, případně i znevýhodňová- politiky
ny, je-li to v jejich prospěch, případně pro prospěch celé společnosti, komunity,
rodiny apod.
Sociální dokumenty jsou nejrůznější Sociální
- koncepce (dlouhodobého, střednědobého, krátkodobého charakteru), dokumenty
- plány (dtto),
- programy,
- projekty, apod.,
když tyto dokumenty může vydávat přímo stát, různé příslušné organizace, případ-
ně i nejrůznější instituce, které mají vztah k sociální politice státu.Předmětem těch-
to dokumentů je především stanovení cílů sociální politiky a zároveň také stanove-
ní, jak těchto cílů dosáhnout.
Nátlakové akce se někdy užívají k prosazování zájmů některých sociálních skupin. Nátlakové
Takovými akcemi mohou být například různé druhy stávek, petic apod. akce
Průvodce
Když vezmeme v úvahu jaké všechny informace jsem již o sociální politice
uvedla, tak nutno sdělit, že v souvislosti s cíli sociální politiky, funkcemi
sociální politiky a nástroji sociální politiky je rozhodně velmi významné hle-
disko času, když nutno vzít v úvahu, že vše výše uvedené by mělo mít relativ-
ně dlouhodobý a současně, je-li to možné a také vyhovující, aktuální význam.
Proto bych v závěru této kapitoly se chtěla ještě zabývat dvěma základními ty-
py nástrojů, jichž se především týká hledisko času a to je problematika
sociál-
ní doktríny a sociálního programu, který by měl být upřesněním doktríny pro
kratší časové období.
- 63 -
Sociální doktrína
Sociální doktrínu je možno chápat také jako určitou vizi, když vždy by Sociální
mělo jít o určitý dlouhodobý „výhled“, možno také v této souvislosti toto doktrína
nazvat „dlouhodobý strategický plán“, který by měl být vodítkem pro
praktickou sociálně politickou činnost nejen v současnosti, ale i v bu-
doucnosti.
Každá doktrína by měla vymezovat dlouhodobou orientaci a to platí i o so-
ciální doktríně. Ta dlouhodobá orientace se předpokládá tak v rozmezí 15, 20
i více let. Smyslem sociálních doktrín je v podstatě zabránit, případně omezit
nejrůznější nepříznivé jevy a výkyvy v oblasti sociální politiky a také částečně
izolovat sociální politiky od nejrůznější druhů takových opatření, která by byla
pro danou oblast sociální politiky nepřijatelná.
Sociální doktrína by měla mít za úkol vymezit určitý směr, kterým by se
měla sociální politika ubírat, ale zároveň by měla vymezit i prostor, který
se sociální politiky týká.
Je pochopitelné, že sociální doktríny by měly vycházet z teorie sociální poli-
tiky, ovšem také se od sociální doktríny očekává určitá konkrétnost, když jejím
obsahem by především mělo být naznačení řešení zásadních otázek sociální
politiky,které jsou důležité v současnosti a budou muset být řešeny i v budouc-
nosti.
SOCIÁLNÍ DOKTRÍNA MUSÍ VŽDY UZNÁVAT ZÁKLADNÍ
LIDSKÁ PRÁVA, musí vycházet z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV
A SVOBOD a měla by ctít uznávané hodnoty moderních demokratických
společností jako jsou
- SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST ,
- SOLIDARITA,
- HUMANISMUS,
- ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ, apod.
Důležitost a potřebnost sociální doktríny je dána především tím, že problémy
týkající se oblasti sociální politiky jsou velice často dlouhodobého charakteru,
proto je třeba mít do budoucnosti určité představy o tom, jak se v dané lokalitě
(státu, kraji, případně jinak vymezené oblasti) budou řešit právě tyto dlouhodo-
bě se vyskytující problémy.
V případě, že by takováto sociální doktrína neexistovala, při řešení možných
vyvstalých problémů by se potom postupovalo zpravidla méně uváženě, mnohdy
chaoticky, což rozhodně zvyšuje trvalé riziko určitého sociálního napětí ve spo-
lečnosti.
V oblasti sociální politiky se velice často stává, že vyvstávají další a další ne-
čekané problémy, se kterými se musí stát vypořádat. Proto je velice dobré,
když v rámci sociální doktríny je na obdobné záležitosti pamatováno a v podsta-
tě je dána určitá dlouhodobá představa jistých cílových řešení.
- 64 -
Nyní bych velice ráda vymezila rozdíl mezi sociální doktrínou a sociálním
programem.
Sociální program se od sociální doktríny především liší jeho naprostou kon- Sociální
krétností, když právě v rámci sociálních programů je vždy ponechán pros- program
tor politickým stranám, aby naplňovaly konkrétními opatřeními sociální
programy.
PROGRAM MŮŽEME TEDY CHÁPAT JAKO URČITÝ NÁSTROJ
POMOCÍ KTERÉHO URČUJEME, JAK BYCHOM NEJLÉPE SPLNILI
DLOUHODOBÉ CÍLE, JAKÉ
- POUŽIJEME PROSTŘEDKY,
- ZVOLÍME VAZBY, Význam
- VYUŽIJEME KONKRÉTNÍ KROKY, sociálního
- UPLATNÍME ZPŮSOBY, programu
neboť je jasné, že abychom dosáhli splnění určitých cílů, tak můžeme použít
různých možností. A právě v tomto ohledu má sociální program v rámci so-
ciální politiky velmi významné a nezastupitelné místo. Velmi významným nástrojem sociální politiky je kolektivní vyjednávání. Kolektivní
Tento nástroj je zcela obvyklý a hojně využívaný ve vyspělých zemí, ovšem v vyjednávání
České republice se využívá až po roce 1989. Je to sice nástroj působící v časově
kratším horizontu, ovšem v oblasti sociální politiky je velmi významný.
Kolektivním vyjednáváním chápeme určité dosahování společných postupů,
když vlastně dochází k jednání o daných, mnohdy velmi aktuálních, sociálních
problémech mezi více partnery. Jde přímo o základní formy komunikace mezi tě-
mito partnery, když sociálními partnery mohou být
odborové svazy,
zaměstnavatelé a
stát. V oblasti ekonomiky je potom obvyklé hovořit o tzv. tripartitě, když odborové
svazy zpravidla hájí zájmů zaměstnanců (odborový svaz železničářů, odborový
svaz zaměstnanců pracujících v potravinářském průmyslu, odborový svaz hutníků,
apod.), zaměstnavatelé hájí své vlastní zájmy a tohoto všeho se účastní i stát, tedy
vláda, která v tomto kolektivním vyjednávání by měla především mít na zřeteli
skutečnost, aby jednotlivé požadavky odborů i zaměstnavatelů byly co nejvíce
v souladu s dlouhodobými cíli společnosti a toto vše bylo také v souladu s danými
konkrétními možnostmi výkonnosti ekonomiky dané země..
Možno uvést, že toto vyjednávání není v podstatě nic jiného než střetávání se
různých názorů, které uplatňují zúčastněné strany a to zpravidla se uskutečňuje
ještě dříve, než jsou tyto závažné většinou sociálněekonomické problémy projed-
návány na úrovni vlády dané země.
KOLEKTIVNÍ VYJEDNÁVÁNÍ SE VYZNAČUJE TÍM, ŽE MÁ VĚTŠI-
NOU PŘEDEVŠÍM PREVENTIVNÍ CHARAKTER A JEHO HLAV-
- 65 -
NÍM ZÁMĚREM BY MĚLO BÝT, POKUD MOŽNO CO NEJVÍCE
PŘEDCHÁZET NEJRŮZNĚJŠÍM KONFLIKTNÍM SITUACÍM
A VEŠKERÉ PROBLÉMY ŘEŠIT, POKUD MOŽNO PŘED TÍM, NEŽ
SE STAČÍ PLNĚ ROZVINOUT.
Výsledkem kolektivního jednání jsou potom dokumenty, které se označují ja- Kolektivní
ko kolektivní smlouvy (tripartitní smlouvy), když tyto smlouvy jsou velice smlouvy
důležitým dokumentem a v souladu s dalšími obecně uznávanými legislativními
normami jsou významné zejména pro oblast
zaměstnanosti,
mzdové politiky,
pracovního prostředí,
ochrany zdraví při práci,
sociálního zabezpečení , apod.
Hovoříme-li o kolektivních smlouvách , tak je obvyklé dělit kolektivní smlou-
vy na:
- generální dohody,
- kolektivní smlouvy vyššího typu,
- podnikové kolektivní smlouvy.
Předmětem hierarchicky nejvýše postavené generální dohody jsou přede- Generální
vším vzájemné závazky vlády, podnikatelských a odborových svazů v rámci da- dohoda
né hospodářské a sociální politiky. Generální dohoda zpravidla bývá podkladem
a také východiskem pro kolektivní smlouvy nižší úrovně.
Kolektivní smlouvy nižší úrovně jsou v podstatě dvě a to kolektivní smlouva
vyššího typu a podnikové kolektivní smlouvy.
Kolektivní smlouva vyššího typu se vyznačuje především tím, že je uzavírá- Kolektivní
na mezi určitými zaměstnavatelskými a odborovými svazy, když pochopitelně smlouva
vychází z obsahu generální dohody. vyššího typu
Podnikové kolektivní smlouvy, jsou v hierarchii kolektivních smluv na nej- Podnikové
nižší úrovni a jsou charakterizovány zpravidla skutečností,že jsou uzavírány me- kolektivní
zi odborovými orgány a zaměstnavateli pro konkrétně daný podnik případně smlouvy
instituci.
Hovoříme-li obecně o kolektivním vyjednávání, tak nutno uvést skutečnost,
že kolektivní vyjednávání je velice významným nástrojem sociální politiky,
když je třeba mít stále na zřeteli otázku udržení sociálního smíru. Ve vyspě-
lých zemích se kolektivní vyjednávání uplatňuje již velice dlouho, má samozřej-
mě určité odlišnosti, především pokud jde o míru účasti státu v tomto vyjednává-
ní. V oblasti české sociální politiky se kolektivní vyjednávání uplatňuje značně
kratší dobu, ovšem přispívá rozhodně k tomu, že se daří udržovat sociální smír
a také jistou stabilitu ve společnosti.
- 66 -
Kolektivní vyjednávání je velice důležitým nástrojem pro některé oblasti,
ovšem je nutné konstatovat, že pro některé oblasti (obory) sociální politiky
není prostředkem nejvhodnějším. Především bych uvedla oblast bydlení, vzdě-
lávání, společenské pomoci rodinám s dětmi apod.
Kolektivní vyjednávání je však velice významné z hlediska krátkodobé-
ho výhledu a krátkodobých záměrů sociální politiky.
Nástroje sociální politiky aplikačního charakteru
Níže uvedené nástroje mají již zcela konkrétní aplikační charakter Rozdělení
a možno konstatovat, že se jedná zejména o tyto nástroje: nástrojů
- sociální příjmy, sociální
- sociální služby, politiky
- věcné dávky,
- účelové půjčky,
- úlevy a výhody,
- ceny spotřebního zboží a služeb (resp.státní regu-
lace těchto cen).
Sociální příjmy jsou vždy spojené s nejrůznějšími opatřeními sociální poli- Sociální
tiky a v rámci nastaveného systému sociální politiky jsou vždy velice význam- příjmy
ným nástrojem.
V České republice sociální příjmy tvoří zejména
dávky důchodového pojištění,
dávky nemocenského pojištění,
dávky státní sociální podpory,
peněžité dávky sociální pomoci,
podpora v nezaměstnanosti.
Sociální příjmy se vyznačují poměrně značně rychlým růstem a zároveň je cha-
rakteristický i růst jejich podílu na celkových peněžních příjmech. V naší republi-
ce toto představuje cca 20 % všech příjmů, když v celkové struktuře sociálních
příjmů mají největší podíl
-dávky důchodového pojištění, asi 73 % všech sociálních příjmů,
- potom hned následují dávky státní sociální podpory asi 13 %,
-dávky nemocenského pojištění asi 8 %,
- peněžité dávky sociální pomoci asi 3 %
- a dávky v nezaměstnanosti asi 3 %.
Stanovení výše sociálních příjmů je značně složitý a mnohdy politicky veli-
ce rozporuplný proces. Pro tento proces je však charakteristické, že odráží
základní principy sociální politiky daného státu, zejména skutečnost, jak bere
v úvahu dodržování sociální spravedlnosti, přerozdělovací procesy, zájmy sub-
jektů a objektů sociální politiky a v neposlední řadě i způsob řešení vztahu mezi
výkonem ekonomiky a sociální rovností.
- 67 –
Sociální služby zahrnují velké množství různých služeb. Všechny tyto služby Sociální
především mají za úkol uspokojovat specifické potřeby určitých skupin populace. služby
Nepatří sem pouze tradiční sociální služby, ale především služby spojené s péčí
o seniory, s péčí o zdravotně postižené občany, s péčí o sociálně narušené občany
apod. Poslední dobou se velice rozšířily služby typu poradenství, když cílem těch-
to služeb je především poskytovat programovou situační informaci nejrůznějšího
charakteru, například
- poradenství spojené s problematikou nezaměstnanosti,
- poradenství psychologické,
- poradenství předmanželské,
- poradenství kurativní,
- poradenství pro alkoholiky,
- poradenství pro toxikomany, apod.
Věcné dávky (někdy také nazýváme pojmem věcné plnění) jsou zpravidla spojová- Věcné
ny s ochranou zdraví, když se především jedná o léky a nejrůznější zdravotní po- dávky
můcky (invalidní vozíky, ochranné a jiné pomůcky, nejrůznější protézy, francouz-
ské hole, berle apod.) a dále všechny ochranné pracovní pomůcky.
Věcné dávky se však mnohdy uplatňují také v případě sociální pomoci.Jedná se
například o poskytnutí potravin, ošacení apod. konkrétním osobám, když toto bývá
využíváno zpravidla u těch osob a v těch situacích,kdy není jisté,že peněžitá pomoc
bude využita k účelům, pro které byla poskytována.
Účelové půjčky jsou to nejrůznější půjčky, různým způsobem zvýhodněné, které Účelové
jsou především určeny k ovlivňování složitých sociálních situací, případně dalších půjčky
událostí, které se v lidském životě vyskytují a působí negativně na jedince, případ-
ně skupinu, které tyto událostí se týkají.
Účelové půjčky mají především za úkol překlenout určité časové období mezi vzni-
kem okamžité potřeby finančních prostředků a zároveň současnými možnostmi do
jisté míry omezených finančních zdrojů, které se týkají zpravidla předem vymeze-
ných situací.
Jako příklad účelových půjček je třeba na prvním místě uvést
- půjčky pro mladé rodiny – novomanželské půjčky ,
- půjčky podporující kvalitu bydlení,
- půjčky určené na vždělání.
Jedná se vždy o půjčky návratného charakteru, tím se odlišují od ostatních sociálních
nástrojů, když jejich „přínosný sociální efekt“ z hlediska občana, případně rodiny je
dán především výhodnějšími podmínkami pro jejich poskytování a zároveň také
jejich poměrně dobrou dostupností, splňuje-li žadatel podmínky, které mu jsou
předem dopředu dobře známy.
Výhody a nejrůznější druhy úlev jsou poskytovány jednotlivým skupinám oby- Výhody
- vatelstava, jedná se například o výhody a úlevy pro a úlevy
- mladistvé,
- mladé rodiny,
- matky samoživitelky,
- 68 -
- seniory.
Výhody a řada dalších úlev rozhodně jsou významným nástrojem v oblasti sociální
politiky, protože přispívají ke zkvalitnění života těch skupin obyvatelstva, kterých
se právě tyto nástroje týkají.
Ceny regulované státem jsou rovněž určitým používaným nástrojem sociální politi-
ky, když možno konstatovat, že ceny spotřebního zboží a případně služeb, resp. stát-
ní regulace těchto cen je sice v omezeném rozsahu používána i v tržní ekonomice
v souvislosti se sociální politikou, ale vyskytnou se situace, kdy je třeba k tomuto
nástroji sáhnout..Regulace cen státem byla především velmi významným nástrojem
sociální politiky v době socialistického zřízení v naší republice, kdy tento nástroj
měl značný plošný efekt. V souvislosti s tržním hospodářstvím se stává cena přede-
vším ekonomickým nástrojem a v této souvislosti je její význam pro sociální oblast
poměrně omezen, ale není zcela vyloučen. Jako příklad bych uvedla problematiku
- regulovaného nájemného,
- doplatků na léky, apod.
V tržním hospodářství je typické, že v zájmu potřeb efektivnosti a výkonnosti dané
ekonomiky je význam ceny jako nástroje sociální politiky poměrně malý a do bu-
doucna by měl být ještě jeho význam zeslabován.
S H R N U T Í
Sociální politika vždy plnila a plní v životě občana i společnosti mnoho růz-
ných funkcí, když hlavní motivací by vždy mělo být především respektování
a důsledné naplňování hlavní, cílové funkce sociální politiky. Je však třeba si
vždy uvědomit, že funkce sociální politiky spolu vzájemně souvisejí, působí na
sebe a zároveň také se vztahují k velmi různorodým objektům, jako například:
- k jedinci jako pracovní síle,
- k jedinci, který se ocitl ve stavu hmotné nouze,
- k pracovní skupině, případně pracovnímu kolektivu,
- k jedinci, který je nemocný,
- k jedinci, který je invalidní,
- k rodině a jednotlivým členům rodiny, apod.
Z á k l a d n í f u n k c e s o c i á l n í p o l i t i k y jsou následující:
- ochranná,
- rozdělovací a přerozdělovací,
- homogenizační,
- stimulační,
- preventivní.
Ochranná funkce zmírňuje nebo případně odstraňuje důsledky určitých sociál-
ních událostí, ať již jsou spojeny například se světem práce nebo s určitými ne-
příjemnými životními událostmi.
Rozdělovací a přerozdělovací funkce je někdy také nazývána funkcí redistri-
buční.
- 69 -
Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jednou z nejsložitějších a současně nej-
významnějších funkcí. V jistém smyslu je možno říci, že touto funkcí je ve
značné míře realizován vlastní obsah opatření sociální politiky, zvláště pak
sociální politiky státu.
Touto funkcí je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti
a na společenském bohatství.
Tato rozdělovací a přerozdělovací (někdy také hovoříme o redistribuční) funk-
ce v zásadě řeší následující problémy:
Co rozdělovat ?
Jak to rozdělovat ?
Komu to rozdělovat ?
Za co rozdělovat ?
Podle čeho rozdělovat. ?
Rozdělovací funkce je více než jen rozdělování důchodů.
Těžiště přerozdělovací funkce v moderních společnostech nesporně spočívá
v jisté modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo
třeba trochu nedokonale nebo „nespravedlivě“ rozděleno trhem.
Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím
daní a transferů.
Důchody z prvotního rozdělování jsou vlastně odměnou majitelům výrobních
faktorů za to, že tyto výrobní faktory byly vynaloženy,a z mnoha dalších důvodů,
jakými jsou například důvody sociální, ekonomické, politické apod., musí být ve
společnosti p ř e r o z d ě l e n y .
K přerozdělovací funkci se vztahuje několik důležitých nástrojů, když jako
hlavní nástroje jsou považovány
- státní rozpočet,
- veřejné rozpočty,
- soustavy pojištění (především obligatorního (povinného).
Zároveň sem řadíme i řadu dalších institucí jako jsou třeba neziskové organizace,
nadace,církve apod.
_____________________________________________________________________
VÝSLEDKEM PŘEROZDĚLOVACÍHO PROCESU JE tzv. KONEČNÉ ROZ-
DĚLENÍ DŮCHODŮ, KDYŽ PRO TOTO KONEČNÉ ROZDĚLOVÁNÍ JE
ZPRAVIDLA TYPICKÁ MENŠÍ NEROVNOST NEŽ JE TOMU U ROZDĚLO-
VÁNÍ PRVOTNÍHO.
_____________________________________________________________________
- 70 -
Homogenizační funkce slouží ke zmírňování sociálních rozdílů v životních pod-
mínkách jedinců a sociálních skupin a k odstraňování neodůvodněných rozdí-
lů. V podstatě jde o dosahování určité stejnorodosti a zároveň také srovnatel-
nosti základních životních potřeb. Nejvíce se homogenizační funkce projevuje
například v oblasti sociální pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva.
Úkolem stimulační funkce je obecně řečeno především podporovat, pod-
něcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin
jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
Tato funkce je tedy zvláště zaměřena na ovlivňování žádoucího, chtěného, za-
mýšleného vývoje sociálních a dalších ekonomických procesů, jevů a vztahů.
O stimulační funkci se také někdy často hovoří jako o funkci produktivity
Velmi významnou funkcí sociální politiky je funkce preventivní. V pod-
statě jde o aktivizaci možností jak předcházet určitým škodám na životě
a zdraví, jak předejít případným nepříznivým sociálním situacím jako je
například chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození apod.
Tato preventivní funkce je také někdy nazývána funkcí profylaktickou.
Vyvinula se z původní omezené hygienické a také částečně bezpečnostní pre-
vence ve velmi rozsáhlou a značně důležitou sociální prevenci.
Největší význam preventivní funkce je v tom, že vlastně její snahou je
zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím
sociálním situacím vůbec docházelo.
Konkrétní náplní této funkce je skutečnost, že sociální politika musí svými
jednotlivými opatřeními směřovat k odstraňování příčin nejrůznějších sociál-
ních situací, které brání integraci člověka do společnosti.
PREVENTIVNÍ FUNKCI SOCIÁLNÍ POLITIKY MOHOU PLNIT VŠECH-
NY OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY.
V ý z n a m preventivní funkce v současné době je neobyčejně silný a do bu-
doucna bude ještě na své síle a významu stoupat, neboť moderní sociální politi-
ka se nesoustřeďuje pouze a jen na ochranu a pomoc v nepříznivých sociálních
podmínkách, ale především jde cestou neustálého zdokonalování prevence, kte-
rá je orientována na nejrůznější sociální oblasti,ale zvláště na zvládání životního
stylu.
Nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mě-
ní a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky. V současné
době v sociální politice je kladen důraz především na to, aby její nástroje umož-
ňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací
konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-
hod těmi, kterým nejsou určeny. Toto je předpokladem toho, aby sociální poli-
tika byla dostatečně účinná a únosná z hlediska limitovaných finančních zdrojů.
- 71 -
ZÁKLADNÍM NÁSTROJEM KAŽDÉ DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOS-
TI JE PRÁVNÍ ŘÁD, KDYŽ V JEHO RÁMCI POTOM EXISTUJE SOCIÁL-
NĚ PRÁVNÍ LEGISLATIVA.
NEJČASTĚJŠÍ ČLENĚNÍ NÁSTROJŮ SOCIÁLNÍ POLITIKY je na
- PRÁVNÍ NÁSTROJE (nástroje právní povahy),
- EKONOMICKÉ NÁSTROJE, když dále sem ještě řadíme ,
- SOCIÁLNÍ DOKUMENTY,
- NÁTLAKOVÉ AKCE.
Nástroje právní povahy jsou právní normy, kam řadíme především tyto velmi
významné legislativní dokumenty:
-Ústavu České republiky,
- Listinu základních práv a svobod,
- zákony, týkající se sociální oblasti a oblastí s ní souvisejících,
- zákon o důchodovém pojištění,
- zákon o rodině,
- daňové zákony, apod.
- nařízení vlády ČR,
- vyhlášky ministerstev,
- vyhlášky ostatních ústředních orgánů státní správy,
- vyhlášky orgánů samosprávy,
- případně kolektivní smlouvy.
Nástroje ekonomické povahy jsou nejrůznější opatření, která jsou určena k ovliv-
ňování a hlavně přerozdělování disponibilních zdrojů (finančních, lidských
i věcných) a to tak, aby bylo dosaženo předem stanovených základních cílů v ob-
lasti sociální politiky.
Do ekonomických nástrojů se zpravidla řadí
- nástroje fiskální povahy - když se jedná především o transfery na straně jedné
a nejrůznější sociální úlevy
na straně druhé,
- nástroje úvěrového charakteru,
- nástroje spojené s cenovou politikou.
Sociální dokumenty jsou nejrůznější
- koncepce (dlouhodobého, střednědobého, krátkodobého charakteru),
- plány (dtto),
- programy,
- projekty, apod.,
když tyto dokumenty může vydávat přímo stát, různé příslušné organizace, případ-
ně i nejrůznější instituce, které mají vztah k sociální politice státu. Předmětem těch-
to dokumentů je především stanovení cílů sociální politiky a zároveň také stanove-
ní, jak těchto cílů dosáhnout.
- 72 -
Nátlakové akce se zpravidla používají k prosazování zájmů některých sociál-
ních skupin. Jsou to například různé druhy stávek, petic apod.
Sociální doktrínu je možno chápat také jako určitou vizi, když vždy by
mělo jít o určitý dlouhodobý „výhled“, možno také v této souvislosti toto
nazvat „dlouhodobý strategický plán“, který by měl být vodítkem pro
praktickou sociálně politickou činnost nejen v současnosti, ale i v budouc-
nosti.
Sociální doktrína by měla mít za úkol vymezit určitý směr, kterým by se
měla sociální politika ubírat, ale zároveň by měla vymezit i prostor, který
se sociální politiky týká.
SOCIÁLNÍ DOKTRÍNA MUSÍ VŽDY UZNÁVAT ZÁKLADNÍ
LIDSKÁ PRÁVA, musí vycházet z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV
A SVOBOD a měla by ctít uznávané hodnoty moderních demokratických
společností jako jsou
- SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST ,
- SOLIDARITA,
- HUMANISMUS,
- ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ.
Sociální program se od sociální doktríny především liší jeho naprostou konkrét-
ností, když právě v rámci sociálních programů je vždy ponechán prostor politic-
kým stranám, aby naplňovaly konkrétními opatřeními sociální programy. Kolektivní vyjednávání se vyznačuje tím, že má většinou především preventivní
charakter a jeho hlavním záměrem by mělo být, pokud možno co nejvíce před-
cházet konfliktům všeho druhu a veškeré problémy řešit, je-li to možné před tím,
než se stačí plně rozvinout.
Výsledkem kolektivního jednání jsou potom kolektivní smlouvy – tripartitní do-
hody.
Nástroje sociální politiky aplikačního charakteru jsou takové nástroje , které
mají zcela konkrétní aplikační charakter a jedná se zpravidla o tyto nástroje:
- sociální příjmy,
- sociální služby,
- věcné dávky,
- účelové půjčky,
- úlevy a výhody,
- ceny spotřebního zboží a služeb (resp.státní regu-
lace těchto cen)
- 73 -
Kontrolní otázky
1) Vyjmenujte základní funkce sociální politiky a charakterizujte je?
2) V čem spočívá význam přerozdělovací funkce v moderní společnosti ?
3) Jak byste definovali proces přerozdělování ?
4) Jaké znáte nástroje přerozdělování ?
5) Co je výsledkem přerozdělovacího procesu ?
6) Proč se také někdy o stimulační funkci hovoří jako o funkci produktivity ?
7) Co je základním nástrojem každé demokratické společnosti ?
8) Jaké je nejčastější členění nástrojů sociální politiky ?
9) Jaké znáte nástroje právní povahy ?
10) Jaké znáte nástroje ekonomické povahy ?
11 ) Popište jak vypadají sociální dokumenty a jaké sociální dokumenty znáte ?
12) Definujte pojem „sociální doktrína“.
13) Jaké hodnoty musí vždy především uznávat sociální doktrína ?
14) Co je to sociální program a jak se odlišuje od sociální doktríny ?
15) Jak byste charakterizovali kolektivní vyjednávání a čím se především vyznačuje ?
16) Co je obvykle výsledkem kolektivního vyjednávání ?
17) Popište tripartitní smlouvu ?
18) Jak chápete pojem „sociální smír“ ?
19) S jakými záměry je především spojeno kolektivní vyjednávání ?
20) Jaké znáte nástroje sociální politiky aplikačního charakteru ?
21) Co patří v České republice do oblasti sociálních příjmů ?
22) Jak byste popsali sociální služby ?
23) Co rozumíte pod pojmem věcné dávky ?
24) Co to jsou účelové půjčky a k čemu a komu především jsou určeny ?
25) Jak chápete v oblasti sociální politiky pojem „výhody a nejrůznější úlevy“, které
jsou poskytovány jednotlivým skupinám obyvatelstva ?
26) Jak se v dnešní době uplatňuje nástroj „regulace cen státem“ , o co se zpravidla
jedná a jaký je jeho význam ?
Pojmy k zapamatování
- základní funkce sociální politiky
- ochranná funkce
- rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce
- homogenizační funkce
- stimulační funkce
- preventivní funkce
- 74 -
- těžiště rozdělovací funkce
- důchody z prvotního rozdělování
- výsledky procesu přerozdělování
- otázka nerovnosti, případně rovnosti při přerozdělování
- nástroje přerozdělování
- konečné rozdělení důchodů
- míra přerozdělování a její velikost
- stimulační funkce jako funkce produktivity
- stabilizační efekt v oblasti sociální politiky
- sílící postavení preventivní funkce
- základní nástroje sociální politiky a jejich třídění
- právní nástroje sociální politiky
- ekonomické nástroje sociální politiky
- sociální dokumenty
- nátlakové akce a jejich charakteristika
- sociální politika a nástroje fiskální povahy
- nástroje úvěrového charakteru
- nástroje spojené s cenovou politikou
- sociální dokumenty
- sociální doktrína
- sociální program
- kolektivní vyjednávání
- kolektivní smlouvy
- tripartitní smlouvy
- generální dohody
- nástroje sociální politiky aplikačního charakteru
- sociální politika a sociální příjmy
- sociální služby
- sociální politika a věcné dávky
- sociální politika a účelové půjčky
- sociální politika a úlevy a výhody
- sociální politika současnosti a státní regulace cen
- 75 -
6 Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU
Cíl
Cílem této kapitoly, která je závěrečnou kapitolou této části skript je především sezná-
mit studenty s vývojem sociální politiky a se sociální politikou v EU, když po prostu-
dování by studenti měli :
- znát vývojové etapy sociální politiky,
- umět definovat problematiku sociální politiky v souvislosti s potřebami člověka,
- popsat a vysvětlit podstatu potřeb člověka,
- částečně se orientovat v podstatě sociální politiky v zemích EU,
- částečně charakterizovat základní problémy a trendy ve vývoji budoucí české so-
ciální politiky,
- stručně umět pojmenovat pravděpodobné trendy ve vývoji sociální politiky v no-
vém tisíciletí.
6.1. Stručný vývoj sociální politiky
Stav sociální politiky odpovídá vždy dané etapě, konkrétním vývojovým zámě-
rům společnosti, její hodnotové úrovni a jejímu sociálnímu úsilí nebo aspiracím.
Člověk v sobě od pravěku chová potřebu sociálního bezpečí, která je přirozenou
vědomou i podvědomou vlastností lidského chování.
Historický vývoj sociální politiky lze ale stručně přiblížit na základě určitých
zásadních směrů , které se v ní ve vyspělých zemích uplatnily. Vývoj sociální po-
Průvodce studiem
Šestá kapitola s názvem Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU je v podsta-
tě závěrečnou kapitolou jakési první části skript, kde se zabývám především proble-
matikou teorie spojené se sociální politikou. Předpokládám, že právě v rámci této
teorie by se studenti měli alespoň stručně seznámit s výše uvedenou problematikou,
neboť tak se potom budou moci lépe orientovat v aplikační části těchto skript,která
bude věnována právě oblastem, ve kterých se sociální politika zcela konkrétně pro-
jevuje.
Jsem přesvědčena, že se vám bude tato kapitola dobře studovat, že zde najedete
řadu zajímavých poznatků, které použijete rozhodně i v jiných předmětech, které
budete studovat, když celková doba studia této kapitoly vám zabere asi 70 minut.
- 76 -
litiky bývá zpravidla rozdělen do etap.
Jedná se zpravidla o dvě etapy , a to v závislosti na tom, jakou roli v sociální Etapy sociální
politice plnil právě v určitou konkrétní dobu stát. politiky
Pro první vývojovou etapu je typické, že jde pouze o zárodky sociálně
politických aktivit, které jsou značně nahodilé a bývají zpravidla také První etapa
omezené. Spočívají téměř výlučně na nestátních subjektech a stát, tedy
vládnoucí vrstvy, se angažuje jen v krajních a pro něho poměrně nebez-
pečných situacích.
Druhá vývojová etapa je spojována vždy se vstupem státu do sociální Druhá
oblasti a s jeho značně rostoucí rolí. Jde o období, v němž ve vyspělých etapa
zemích vzniká, rozvíjí se a zároveň také se začíná uplatňovat koncept tzv.
sociálního státu.
Tato druhá etapa probíhá v podstatě až do závěru 20. století, kdy i v sociální
oblasti dochází k potřebě určitého širšího, možno uvést tzv. nadnárodního
vyjednávání a zároveň se v tomto období jedná také o určitou snahu jed-
notlivých států hovořit a hledat nejvhodnější řešení nejrůznějších sociálně
politických problémů, které občas bývají velice složité. Hovoříme-li o vývoji sociální politiky, tak je zde rozhodně na místě uvést
i potřeby obyvatelstva v souvislosti se sociální politikou.
SOCIÁLNÍ POLITIKA A POTŘEBY OBYVATELSTVA
O potřebách obyvatelstva bych se zde nechtěla příliš šířit, protože tato pro- Potřeby
blematika je vysokoškolským studentům známa již ze středních (a jistě již i ze obyvatelstva
základních) škol.
Co je to potřeba? Definice potřeb, jak se potřeby dělí z různých pohledů, je
celá řada.
Já bych snad stručně uvedla, že
POTŘEBA OBECNĚ JE POCIT NEDOSTATKU, KTERÝ SI ČLOVĚK Definice
UVĚDOMUJE A SNAŽÍ SE JEJ ODSTRANIT. potřeby
Uspokojování potřeb se děje pomocí statků, případně služeb, když můžeme
uvést, že zatímco
POTŘEBY JSOU NEOMEZENÉ (JEJICH VELIKOST JE NEOMEZE-
NÁ), TAK EKONOMICKÉ STATKY A SLUŽBY JSOU LIMITOVÁNY
(TEDY JSOU OMEZENÉ). Můžeme tedy uvést, že potřeby mají vzrůstající tendenci ,ovšem statky Upokojování
a služby, jimiž potřeby uspokojujeme jsou omezené, například vyspělostí eko- potřeb
nomiky daného státu, produktivitou práce, apod.
POTŘEBY DĚLÍME NA ZÁKLADNÍ - jídlo, ošacení, bydlení, apod.
a POTŘEBY OSTATNÍ - jako například potřeba kulturního , sportovní-
ho a podobného vyžití. Někdy také říkáme, že základní potřeby jsou potřeba-
mi nezbytnými (nutnými k životu) a ostatní potřeby jsou potřebami zbytnými,
bez kterých se lze obejít (nebo alespoň obejít dočasně).
- 77 -
Nyní bych se již zaměřila na problematiku potřeb z hlediska sociální po-
litiky. Zde je možno uvést trochu odlišné členění potřeb a částečně odlišného
pohledu na potřeby obyvatelstva a zaměření potřeb obyvatelstva.
Z hlediska potřeb obyvatelstva v rámci sociální politiky se problematika
vždy zaměřuje na nejrůznější potřeby v rámci
- politiky zaměstnanosti,
- zdravotní politiky,
- rodinné politiky,
- bytové politiky a zpravidla je ještě uváděna
- vzdělávací politika.
Průvodce studiem
Vzhledem k tomu, že v další části těchto skript, která je nazvána částí apli-
kační, se této problematice věnuji podrobněji, považuji za vhodné v tomto
případě se již k tomuto zde nevyjadřovat a vše, co s tím souvisí, tedy vše
podstatné, je právě obsahem další části těchto skript. Snad jen pro zajíma-
vost bych zde ještě obohatila text o známou Maslowovu pyramidu potřeb.
Maslowova pyramida potřeb
Zdroj: http.//www.skuhry.com/img/maslow.gif
- 78 -
6.2. Sociální politika v EU
Systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU jsou postaveny před řadu
velmi závažných a mnohdy velmi důležitých společenských problémů,například Závažné
takovým problémem je nutnost velice rychle se přizpůsobit dynamicky se mění- problémy
címu světu práce a pracovních sil, přizpůsobit se zcela novým strukturám rodiny
a v neposlední řadě se také přizpůsobit velice mnohdy dramatickým demografic-
kým změnám v následujících desetiletích. Ty musí členské země urychleně řešit
a hledat přitom rovnováhu mezi zřetelně a jasně vyjadřovanými požadavky oby-
vatelstva především na pokračující vysokou úroveň sociálního zabezpečení a po-
žadavky, aby se služby veřejnosti staly daleko účinnějšími a braly ohled na roz-
počtové poměry jednotlivých zemí.
Na tyto velmi obsáhlé a mnohdy velmi závažné problémy začala EU již v prů- Reakce EU
běhu devadesátých let odpovídat a společně na tyto problémy reagovat, snažit se na závažné
je řešit a přijímat určitá opatření a stanoviska. Tak vzniklo v roce 1992 tzv. Dopo- problémy
ručení Rady pro sbližování cílů a politiky sociálního zabezpečení, které opětně po-
tvrzovalo , že zodpovědnost za organizaci a financování systémů sociálního za-
bezpečení je v rukou členských zemí. Následně potom zahájila v roce 1995 rozsáh-
lou diskusi k výše uvedeným problémům tzv. Evropská komise. Diskuse byla ve-
dena pod heslem „Budoucnosti sociálního zabezpečení“ a v roce 1997 předložila
Evropská komise svou zprávu s názvem „Modernizace a zlepšování sociálního
zabezpečení v EU“.
V této diskusi se částečně dosáhlo sjednocení názorů mezi členskými zeměmi
a institucemi EU v tom smyslu, že systémy sociálního zabezpečení, na základě
stále se měnící povahy evropské společnosti, musí být velice rychle modernizo-
vány, aby mohly i nadále hrát svou tradiční, nezastupitelnou a velmi hodnotnou
a důležitou roli v rámci tohoto systému.
Program prohlubování spolupráce
Hovoříme-li o programu prohlubování spolupráce, tak je zde nutno uvést, že je Program
založený na čtyřech základních (v některých dokumentech se uvádí klíčo- prohlubování
vých) cílech celého problému modernizace, kterými jsou: spolupráce
- zajistit, aby se vyplácelo pracovat a zajistit zaručený příjem, Základní
- zajistit, aby důchody byly spolehlivé a důchodové systémy udržitelné, cíle
- podporovat sociální integraci a
- zajistit vysoce kvalitní a udržitelnou zdravotní péči.
Naše republika, stejně jako ostatní státy EU, musí přejímat celý rozsah závazků
a dodržovat náplň a obsah všech dohod, příslibů všech příslušných opatření, které
členské státy společně uzavřely, případně v minulosti učinily a přijaly a které dále
společně doplňují a postupně,tak jak to vyžaduje konkrétní skutečnost rozvíjejí. Ve
vztahu k sociální ochraně to především znamená převzetí jak všech závazných
směrnic a nařízení, platných k okamžiku přijetí tak společných principů nebo případ-
ně základních hodnot, které všechny členské státy uznávají a prosazují při úkolu
- 79 -
zajistit především takový stav, že jejich systémy budou nasměrovány k řešení vzni-
kajících problémů a k využití nových příležitostí, které budou ku prospěchu všech
zemí EU.
Porovnáme-li sociální politiku v České republice a Evropské unii tak můžeme
vyvodit tyto základní poznatky:
a) ve většině nejdůležitějších oblastí sociální ochrany lidí je Česká republika ze
systémového hlediska srovnatelná se systémem EU a můžeme hrdě prohlásit,
že Česká republika sleduje obdobné trendy v oblasti sociální politiky jako
většina ostatních zemí EU,
b) Česká republika ovšem poměrně značně zaostává za poměry v Evropské unie
zejména ve dvou nejdůležitějších oblastech.
Jedná se o
- tu oblast bytové politiky, která je stále zatím spíše jen souhrnem jednotlivých
opatření na straně nabídky a poptávky po bytech a bytových objektech než
uceleným a strategicky orientovaným systémem,
- oblast školství, zejména pokud jde o všechny formy vysokoškolského studia.
Velmi závažné jsou jednotlivé otázky pojetí a struktury vzdělávání, když hlav-
ním a velmi závažným problémem je především nedostatek finančních zdrojů,
které jsou zejména určeny pro rozvoj jednotlivých vysokých škol. Jde o zá-
kladní strategický nedostatek, který pokud nebude rychle řešen, povede k vel-
mi podstatnému zaostávání našeho sociálněekonomického systému v příštích
letech za vyspělou Evropou.
6.3. Problémy a trendy ve vývoji budoucí české sociální politiky
Sociální politika obecně patří k těm hlavním oblastem, k jejímž základním rysům
nesporně patří i určitá dlouhodobost, která je platná jak směrem, a to jistě především,
k budoucnosti, tj. k jejím účinkům a efektům, ale lze o ní hovořit i ve směru k minu-
losti, to jsou určité zkušenosti a zároveň i předpoklady jejího vývoje a celkové orienta-
ce vývoje sociální politiky. Proto i v ČR na základě dosavadního průběhu vývoje na-
ší sociální politiky a zároveň pravděpodobnosti vývoje dalšího dění v oblasti sociální
politiky je možné již dnes vytvářet si určitou pravděpodobnou představu budoucí
sociální politiky, její podobu a charakter. Toto vše má především značný význam pro
formulování určitého předpokladu (vize), který je nezbytný, aby bylo zcela jednoz-
načně stanoveno, jak se orientovat a kterým směrem se v oblasti sociální politiky
vydat..
Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí
V současné době procházejí vyspělé země světa hlubokými změnami a tento velice
rozsáhlý proces změn se dotýká již dnes a ve stále větší míře se bude dotýkat i naší
společnosti. Jde o procesy, které se především zaměřují na člověka, tedy na lidský fak-
- 80 -
tor, staví jej do o centra pozornosti, snaží se o jeho kultivaci a tudíž i o kultivaci celé
sociální politiky.
Jde zejména o následující trendy: Trendy
sociální
1) Dynamičnost technologií a sociální důsledky politiky
2) Globalizace a její sociální důsledky na počátku
3) Subjektivita a její sociální důsledky 21. století
4) Demografické poměry a demografické výhledy do budoucna
5) Propojení ekonomických a sociálních plánů
6) Nedokončená sociální transformace
7) Sledování modelu aktivní společnosti
Všechny výše uvedené trendy se budou pochopitelně poměrně silně dotýkat i sociál- Dva
ní politiky naší republiky, když především dva základní problémy v příštích letech bu- základní
dou patřit k něm nejvýznamnějším v oblasti sociální politiky České republiky. problémy
sociální
Jde zejména o to politiky
- co vše bude třeba, tj. jaké sociální aktivity by měla sociální politika pokrývat, ne-
boli jak by měla být vymezena a vnímána, aby komplexně plnila všechny své ne-
zastupitelné funkce,
a dále
- jak by měla být vnímána nezastupitelná a velmi důležitá role státu v sociální poli-
tice a také skutečnost, jak by měl být chápán a jednotně vysvětlován pojem „so-
lidarita“.
6.4. Obsahové zaměření sociální politiky a role státu v sociální politice
Je možno konstatovat, že od „sametové revoluce „ až do současné doby je sociální po-
litika stále ve značné míře pojímána a chápána především v souvislost i se svými ochran-
nými funkcemi.
Často je ovšem také sociální politika zužována na problematiku systému sociálního
zabezpečení, ať již se jedná o problematiku sociálního zabezpečení v širším, případně už-
ším slova smyslu. Lze to také chápat tak, že toto pojetí někdy staví oblast sociální politiky
do určité pasivní role určitého „nástroje“, který je určen zpravidla k nápravě nedostatků
a především výkyvů způsobených fungováním tržního hospodářství. Často se zaměřuje na
řešení již dávno vzniklých sociálních problémů, když nutno uvést, že sociální politika rea-
guje až poté, co určitá sociální situace nastala. Je zde na místě konstatovat, že výdaje na
potřeby v oblasti sociální politiky jsou také někdy některými „odborníky“ spíše chápány
jako „něco“ co ve své podstatě nemístně zatěžuje státní rozpočet.
- 81 -
Sociální politika přes jisté třeba omezené neoliberální prvky, jako je třeba po-
třeba testování některých dávek, fungování nestátních zpravidla neziskových or- „Ochra-
ganizací apod . nepřekračuje minulou tradicí vytvořený spíše „ochranářský“ rá- nářský“
mec. Sociální ochrana občanů a jejich zabezpečení jsou sice velice významné, ale rámec
jde jen o jednu ze základních úloh sociální politiky. sociální
politiky
Pro budoucí sociální politiku musí platit zejména
- široké vnímání sociální politiky ,
- vnímání sociální politiky současně i jako procesu kultivace člověka a jeho
proměny
a
- zdůrazňování u sociální politiky i její ostatní velmi důležité a nezastupitelné
funkce, tj. funkce aktivní,
funkce motivační
a
funkce stimulační.
Široké pojetí sociální politiky přispěje i ke zkvalitnění a kultivaci všech posto-
jů a morálních hodnot obyvatelstva a tím i k eticky přijatelnému fungování tržní
ekonomiky.
Úspěšněji potom bude moci sociální politika plnit roli „celospolečenské preven-
ce“ a předcházet a samozřejmě i následně řešit nežádoucí sociální situace, jako je
například nepříznivý jev nezaměstnanosti, chudoby apod. Účinná sociální i hospodářská politika bude především vyžadovat, aby se dlouho-
bě a perspektivě dařilo sjednotit hodnoty jak ekonomické, tak i etické , když v úvahu
je nutné rozhodně vzít i otázku výkonnosti a solidarity.
Domnívám se, že vyváženost výkonnosti a solidarity umožní promítat nejen
ekonomické výsledky do zlepšování a především rozvíjení životních podmínek
občanů. Proto pro budoucí sociální politiku zůstává jedním ze základních problé-
mů otázka pohledu na roli státu v sociální politice a na problém solidarity.
Pokud se týká role státu v sociální politice je určitým způsobem limitováno Role
a platí, že politická situace v jednotlivých státech a také vedení státu by měly v ob- státu
lasti sociální politiky usilovat především o naplňování konkrétních základních cí- v oblasti
lů, které primárně a svou podstatou jsou sociální a sledují určitou vizi ekonomic- sociální
ky prosperující a zároveň i sociálně spravedlivé, tj. eticky přijatelné společnosti. politiky
Toto vše předpokládá zásadní dvě věci:
- jednak určitou politickou kulturu a morální odpovědnost politických subjek-
tů,
a
- jednak určitou dlouhodobější vizi konkrétní společnosti.
Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat takové sociální aktivity, které mo-
- 82 -
hou být stejným způsobem nebo mnohdy i daleko kvalitněji, pohotověji, účinněji
apod. zabezpečovány nestátními subjekty.
6.5. Solidarita v sociální politice EU
Na podstatě solidarity se v budoucnosti mnoho nezmění, stále bude a také zůsta- Podstata
ne základní hodnotou, jejíž uplatňování vede k sociální soudržnosti společnosti, pojmu
k prevenci sociálních konfliktů a k zajištění lidsky důstojného života všem obča- solidarita
nům. Nutně poroste solidarita různých nestátních subjektů uskutečňující se pře-
vážně mimo pomoc státu, případně jen s omezenou podporou oficiálního stát-
ního mechanizmu.
Celospolečenskou solidaritu třeba pro budoucnost vnímat nejen jako vzájemné Celospole-
porozumění a současně i pomoc, ale současně i jako značně velkou odpovědnost. čenská
Solidarita totiž není jen záležitostí těch, kdo ze solidárních fondů získávají, ale je solidarita
zároveň a především i záležitostí těch, kdož do těchto fondů přispívají.
Do budoucna se problémy jeví zejména tam, kde je solidarita zabezpečována pomocí
oficiálního redistributivního systému a transferových plateb, jako je například daňový
systém, systém sociálního pojištění apod. V obou případech tvorba finančních zdrojů
pro sociální účely spočívá především na ekonomicky aktivním obyvatelstvu.
Při známé nepříznivé demografické situaci, při možném nárůstu nezaměstnanosti
a při aspiraci sociální politiky poskytnout všem stejné rozhodovací šance bude toto za-
tížení značné a může a patrně i bude vyvolávat růst sociálního napětí. Toto vše může na-
stat proto, že v sobě nese i rizika možného útlumu ekonomické aktivity a zároveň i mo-
tivace, proto se jeví,že bude pravděpodobně nutné:
- posílit solidaritu směřující k aktivizaci lidí – tj. na přerozdělování ve prospěch
vzdělávacího sektoru je třeba nahlížet jako na investici do lidského kapitálu, který
se v budoucnu stane nejdůležitějším zdrojem tvorby bohatství společnosti.
Investice do vzdělání i do tvorby pracovních míst se vyznačují vysokou mírou
návratnosti, znamenají posílení preventivní funkce sociální politiky a kromě svých
možných produkčních efektů (tvorba HDP) mohou přispět k řešení řady tíživých
sociálních problémů, zejména chudoby a nezaměstnanosti.
- přehodnotit mezigenerační solidaritu, kdy se bude dbát na nutný posun odpověd-
nosti za vlastní sociální potřeby na samotné občany. Státem garantované penze
budou pravděpodobně muset být poskytovány v omezenější míře a jen těm nej-
více potřebným, kteří se z objektivních důvodů,například nemoc, invalidita apod.
nemohli zabezpečit pro stáří vlastními silami, tj. zejména cestou pojištění a úspor.
- omezit pečovatelskou solidaritu státu, která se stává neúnosným břemenem pro
plátce a samozřejmě zvyšuje i sociální výdaje stát.
Je třeba rozhodně řešit otázku, zda chceme, aby stát značnou část břemene na-
šich povinností vzal na sebe a zajistil, aby nikdo netrpěl za své vlastní chyby, le-
nost, neuspořádaný rodinný život, poškozování vlastního zdraví atd. a nestyděl se
být závislý na státních dávkách a parazitoval na pracovitosti ostatních nebo zda
- 83 -
by bylo lépe, aby každý byl odpovědný za sebe, svou rodinu, byl hrdý na svou ne-
závislost, aby žil ve společnosti, která mu nabídne možnost pracovat či zaměstná-
vat druhé, aby žil ve společnosti, kde normální je žít v rodině, pečovat o děti a
kde odpovědí na sociální problémy nejsou jen státní dávky a péče, ale také dobro-
volná iniciativa jedinců i různých sociálních uskupení.
Vždyť smyslem není zbavit lidi podpor, dávek, služeb atd., ale zabezpečit, aby
tyto byly prostřednictvím celospolečenské solidarity poskytovány jen těm nejpo-
třebnějším, a to tím nejúčinnějším způsobem a v míře, která nezeslabí jejich mo-
tivaci tíživé sociální situace překonávat.
6.6. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti
Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňo-
vání jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako
soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se usku- Sociální
tečňuje předcházení, případně zmírňování a odstraňování následků sociálních zabezpečení
událostí. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména : Hlavní
- stáří, sociální
- invalidita, události
- smrt rodinného příslušníka,
- narození dítěte,
- těhotenství,
- nemoc,
- úraz
- a ostatní sociální události způsobující tíživou situaci.
Sociálnímu zabezpečení se přikládá v různých zemích různý obsah, když se vždy
liší charakterem, formou, cíli i náplní a vymezením okruhu sociálních událostí. Zatím-
co sociální zabezpečení v užším pojetí se často omezuje jen například pouze na dů-
chodové zabezpečení a sociální služby,když v širším pojetí je možno zahrnovat do so-
Průvodce studiem
Vážení studenti,
dovolte mi,abych tuto kapitolu doplnila ještě některými údaji z oblasti sociál-
ního zabezpečení v sociálním systému společnosti a některými údaji z oblasti
zvláště ožehavé a to financování důchodového systému, když podrobnosti
o této problematice budou podrobněji rozebrány v dalších kapitolách těchto
skript, tedy v tzv. aplikační části, kde však již bude pojednáváno o situaci, kte-
rá je nyní v ČR.
- 84 -
ciálního zabezpečení další sociální oblasti, jako je například
-péče o zdraví (a to jak léčebná, tak i preventivní),
- zabezpečení při dočasné neschopnosti pro nemoc a úrazy,
- zabezpečení matek v případě těhotenství a mateřství,
- pomoc při výchově dětí v rodině,
- zabezpečení při invaliditě,
- zabezpečení ve stáří,
- zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých,
- zabezpečení v nezaměstnanosti, apod.
V tomto smyslu se často také hovoří o systému tzv. sociální ochrany.
Nejrozšířenějším pojetím v současné době je sociální zabezpečení ve smyslu Nynější pojetí
souhrnného označení pro všechny sociální instituce, poskytující občanům (a za sociálního
určitých podmínek i cizincům) zabezpečení
- radu – poradenství-,
- ochranu – prevenci-,
- materiální plnění,
- peněžní plnění – dávky,
- služby a azyl – ústavní péči,
k uspokojení jejich sociálních potřeb, tedy potřeb společností uznaných.
Sociální zabezpečení zahrnuje tři typy sociálních institucí: Tři typy
1) sociální pojištění, sociálních
2) státní sociální podporu, institucí
a
3) sociální pomoc.
Toto třídění podle právní povahy zabezpečení je důležité pro definování povahy
nároku občana na sociální dávky a služby.
6.7. Financování systému důchodového zabezpečení
Důchodové zabezpečení je velmi závažným problémem řady zemí a je třeba, aby
se jednotlivé státy s tímto co nejdříve vypořádaly. Proto již v minulosti v řadě zemí
proběhla, případně v současné době probíhá nebo bude probíhat důchodová refor-
ma. Z hlediska demografického vývoje se populace ve vyspělých státech dostává
do velice složité situace, lidé se dožívají stále vyššího věku, což je rozhodně dobře,
ovšem je třeba se vypořádat se skutečností,že stoupají výdaje na výplaty důchodů,
a protože porodnost (natalita) je poměrně nízká, není výjimkou situace, kdy je po-
měrně menší množství aktivního obyvatelstva připadajícího na množství obyvatel-
stva pobírajícího důchody. Nastává zde tedy potom zásadní problém, že mnohdy se
nedostává prostředků na výplatu důchodů v takovém množství, jakého by bylo za-
potřebí, když zanedbatelná není ani ta skutečnost, že v některých zemích je životní
úroveň seniorů opravdu značně nižší,než ostatního obyvatelstva, což jistě není dob-
- 85 -
ře a není to ani dobrá vizitka státu, když se neumí dostatečně postarat o ty občany,
kteří již v minulosti vytvářeli hodnoty pro společnost a nyní předpokládají, že tato
společnost je za celoživotní práci náležitě ocení a zajistí jim klidný a spokojený ži-
vot a zároveň i odpovídající životní úroveň, která pro ně byla obvyklá v době je-
jich aktivní pracovní činnosti, případně byla přiměřená a ne ponižující a nedůstojná.
Základní systémy důchodového zabezpečení (pojištění) mohou být financovány Financování
buď důchodového
1) ze státního rozpočtu, zabezpečení
nebo
2) na základě pojištění.
Lze rozlišit dva základní způsoby financování systémů důchodového pojištění:
- průběžné financování, Průběžné
ve kterém dávky v daném období jsou vypláceny přímo z příspěvků v tomto ob- financování
dobí vybraných,
- kapitálový systém, Kapitálový
který předpokládá, že z vybraných příspěvků se vytváří fond, který je po určité systém
době schopen krýt náklady na vyplácené dávky.
V základních systémech pojištění je nejčastěji používáno průběžné financování,
když v posledních letech se však tyto systémy dostávají do stále problematičtějších
situací, zejména v důsledku stárnutí populace.
V České republice, podobně jako ve všech vyspělých státech, je jedním z hlav-
ních témat reforma financování důchodového zabezpečení. V zásadě existuje sho-
da, že je třeba zavést vícepilířový systém financování, názory o úloze jednotlivých
pilířů jsou však diametrálně odlišné.
V různých systémech jsou používána různá pravidla pro stanovení výše dávek, ze-
jména důchodů.
Typy
V zásadě se uplatňují dva typy důchodových konstrukcí: důchodových
konstrukcí
- jednosložková konstrukce, kde výše dávky je odvozená pouze z výše výdělku a doby zaměstnání (tedy po- Jednosložková
jištění), když v některých systémech je však jednosložkový důchod stanoven konstrukce
jako jednotná dávka.
- dvousložková konstrukce, Dvousložková
v níž první složka je pevně stanovená částka, většinou kryjící určité minimální konstrukce
životní náklady a druhá složka je pak odvozena
a) z výše výdělků
a
b) doby zaměstnání (pojištění).
- 86 -
S H R N U T Í
Stav sociální politiky vždy odpovídá dané etapě, konkrétním vývojovým
záměrům společnosti, její hodnotové úrovni a jejímu sociálnímu úsilí ne-
bo aspiracím.
Pro první vývojovou etapu je typické, že jde pouze o určité náznaky so-
ciálně politických aktivit, když tyto aktivity jsou nahodilé a poměrně i o-
mezené. Zpravidla spočívají téměř výlučně na nestátních organizacích
a stát se angažuje jen v těch nejkrizovějších situacích.
Druhá vývojová etapa je spojována se vstupem států do sociálních ob-
lastí a s jeho rostoucí rolí. Toto je vždy zpravidla takové období, kdy ve
vyspělých zemích vzniká¸rozvíjí se a také modifikuje tzv. koncepce sociál-
ního státu.
Tato druhá etapa sahá až k závěru 20. století ,kdy i v sociální oblasti do-
chází k potřebě určitého nadnárodního vyjednávání a k určitému sjednoce-
nému názoru na řadu sociálně politických problémů.
Z hlediska potřeb obyvatelstva v rámci sociální politiky se problematika
vždy zaměřuje na nejrůznější potřeby v rámci
- politiky zaměstnanosti,
- zdravotní politiky,
- rodinné politiky,
- bytové politiky a zpravidla je ještě uváděna
- vzdělávací politika.
Systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU jsou postaveny před
řadu závažných a mnohdy velmi důležitých společenských problémů,na-
příklad takovým problémem je nutnost velice rychle se přizpůsobit dyna-
micky se měnícímu světu práce a pracovních sil,přizpůsobit se zcela novým
strukturám rodiny a v neposlední řadě se také přizpůsobit velice mnohdy
dramatickým demografickým změnám v následujících desetiletích.
Hovoříme-li o programu prohlubování spolupráce, tak je zde nutno uvést, že
je založený na čtyřech základních (v některých dokumentech se uvádí klí-
čových) cílech celého problému modernizace, kterými jsou:
- zajistit, aby se vyplácelo pracovat a zajistit zaručený příjem,
- zajistit, aby důchody byly spolehlivé a důchodové systémy udržitelné,
- podporovat sociální integraci a
- zajistit vysoce kvalitní a udržitelnou zdravotní péči.
Naše republika, stejně jako ostatní státy EU, musí přejímat celý rozsah
závazků a dodržovat náplň a obsah všech dohod, příslibů všech přísluš-
ných opatření, které členské státy společně uzavřely, případně v minulosti
učinily a přijaly a které dále společně doplňují a postupně,tak jak to vyža-
duje konkrétní skutečnost, rozvíjejí. V současné době procházejí vyspělé země velkými změnami a tento velice
rozsáhlý proces se dotýká již dnes a stále více se bude dotýkat i naší společ-
nosti. Jde o procesy, které se především zaměřují na člověka, staví jej do
centra pozornosti ,snaží se o jeho kultivaci a tudíž i o kultivaci celé sociál-
ní politiky.
- 87 -
Jde zejména o následující trendy:
1) Dynamičnost technologií a sociální důsledky
2 ) Globalizace a její sociální důsledky
3) Subjektivita a její sociální důsledky
4) Demografické poměry a demografické výhledy do budoucna
5) Propojení ekonomických a sociálních plánů
6) Nedokončená sociální transformace
7) Sledování modelu aktivní společnosti
Pro budoucí sociální politiku musí platit zejména
- široké vnímání sociální politiky ,
- vnímání sociální politiky současně i jako procesu kultivace člověka a je-
ho proměny
a
- zdůrazňování u sociální politiky i její ostatní velmi důležité a nezastupi-
telné funkce, tj. funkce aktivní,
funkce motivační,
a
funkce stimulační.
Široké pojetí sociální politiky přispěje i ke zkvalitnění a kultivaci všech
postojů a morálních hodnot obyvatelstva a tím i k eticky přijatelnému
fungování tržní ekonomiky.
Úspěšněji potom bude moci sociální politika plnit roli „celospolečenské
prevence“ a předcházet a samozřejmě i následně řešit nežádoucí sociální
situace, jako je například nepříznivý jev nezaměstnanosti, chudoby apod.
Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat takové sociální aktivity,
které mohou být stejným způsobem nebo mnohdy i daleko kvalitněji, po-
hotověji, účinněji apod. zabezpečovány nestátními subjekty.
Na podstatě solidarity se v budoucnosti mnoho nezmění, stále bude a také
zůstane základní hodnotou,její ž uplatňování vede k sociální soudržnosti
společnosti, k prevenci sociálních konfliktů a k zajištění lidsky důstojného
života všem občanům.
Celospolečenskou solidaritu třeba pro budoucnost vnímat nejen jako vzá-
jemné porozumění a současně i pomoc, ale současně i jako značně velkou
odpovědnost.
Solidarita totiž není jen záležitostí těch, kdo ze solidárních fondů získávají,
ale je zároveň a především i záležitostí těch, kdož do těchto fondů přispívají.
Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k usku-
tečňování jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako
soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se
uskutečňuje předcházení, případně zmírňování a odstraňování následků
sociálních událostí
Hlavními sociálními událostmi jsou zejména :
- stáří,
- invalidita,
- smrt rodinného příslušníka,
- 88 -
- narození dítěte,
- těhotenství,
- nemoc,
- úraz
- a ostatní sociální události způsobující tíživou situaci.
Nejrozšířenějším pojetím v současné době je sociální zabezpečení ve smys-
lu souhrnného označení pro všechny sociální instituce, poskytující občanům
(a za určitých podmínek i cizincům)
- radu – poradenství,
- ochranu – prevenci,
- materiální plnění,
- peněžní plnění – dávky,
- služby a azyl – ústavní péči,
k uspokojení jejich sociálních potřeb, tedy potřeb společností uznaných.
Sociální zabezpečení zahrnuje tři typy sociálních institucí:
1) sociální pojištění,
2) státní sociální podporu,
3) sociální pomoc. Základní systémy důchodového zabezpečení (pojištění) mohou být financo-
vány buď ze státního rozpočtu nebo na základě pojištění.
Lze rozlišit dva základní způsoby financování systémů důchodového pojištění:
- průběžné financování,
ve kterém dávky v daném období jsou vypláceny přímo z příspěvků v tomto
období vybraných,
- kapitálový systém, který předpokládá, že z vybraných příspěvků se vytváří fond, který je po ur-
čité době schopen krýt náklady na vyplácené dávky.
V základních systémech pojištění je nejčastěji používáno průběžné financo-
vání, když v posledních letech se však tyto systémy dostávají do stále proble-
matičtějších situací, zejména v důsledku stárnutí populace.
V České republice, podobně jako ve všech vyspělých státech, je jedním
z hlavních témat reforma financování důchodového zabezpečení. V zásadě
existuje shoda, že je třeba zavést vícepilířový systém financování, názory
o úloze jednotlivých pilířů jsou však diametrálně odlišné.
V různých systémech jsou používána různá pravidla pro stanovení výše
dávek, zejména důchodů.
V zásadě se uplatňují dva typy důchodových konstrukcí:
- jednosložková konstrukce, kde výše dávky je odvozená pouze z výše výdělku a doby zaměstnání(tedy po-
jištění), když v některých systémech je však jednosložkový důchod stanoven
jako jednotná dávka.
- dvousložková konstrukce,
v níž první složka je pevně stanovená částka, většinou kryjící určité minimální
životní náklady a druhá složka je pak odvozena
a) z výše výdělků, případně
b) doby zaměstnání (pojištěn
- 89 -
Kontrolní otázky
1) Jaké znáte etapy ve vývoji sociální politiky ? Stručně je popište.
2) Charakterizujte potřeby obyvatelstva v souvislosti se sociální politikou?
3) Co rozumíte pod pojmem „potřeba“
4) Popište Maslowovu pyramidu potřeb. Co je na ní zajímavé ?
5) Jakým hlavním problémům musí čelit systémy sociálního zabezpečení
v rámci zemí EU ?
6) Co je to Program prohlubování spolupráce mezi zeměmi EU a jaké má
tento program cíle ?
7) Co patří k základním rysům sociální politiky a její koncepce ?
8) Jak je vnímána sociální politika budoucnosti a co pro ni musí rozhodně
platit ?
9) Jak se promítá do sociální politiky vyváženost výkonnosti a solidarity ?
10) Jakou roli v rámci sociální politiky by měl plnit stát ?
11) Jak lze vnímat celospolečenskou solidaritu v budoucnosti?
12) Do jaké míry by se měl stát angažovat v sociální politice budoucnosti ?
13) Stručně charakterizujte sociální zabezpečení jako součást sociální politiky.
14) Jaké hlavní sociální události znáte.? Stručně je popište.
15) Vyjádřete podstatu sociálního zabezpečení v užším pojetí a v širším pojetí ?
16) Jak je v současné době chápáno sociální zabezpečení ve smyslu souhrnného
označení pro všechny sociální instituce ?
17) Jaké tři základní typy sociálních institucí zahrnuje sociální zabezpečení ?
18) Jakým způsobem mohou být financovány základní systémy důchodového za-
bezpečení ?
19) Co v podstatě znamená pojem „průběžné financování systému důchodového
pojištění“ ?
20) Definujte podstatu kapitálového systému financování důchodového pojiš-
tění ?
21) Proč je reforma financování důchodového zabezpečení v České republice,
podobně jako ve všech vyspělých státech nevyhnutelná ?
22) Jaké znáte uplatňované typy základních důchodových konstrukcí ? Struč-
ně je popište .
Pojmy k zapamatování
- etapy vývoje sociální politiky
- koncept sociálního státu
- potřeby obyvatelstva a sociální politika
- Maslowova pyramida potřeb
- EU a sociální politika
- systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU
- 90 -
- společné aktivity EU v rámci sociální politiky
- modernizace systémů sociálního zabezpečení
- Program prohlubování spolupráce mezi členskými zeměmi EU
- klíčové cíle modernizace systému sociálního zabezpečení
- trendy ve vývoji sociální politiky na počátku nového tisíciletí
- obsahové zaměření sociální politiky
- ochranářský rámec sociální politiky
- sociální politika jako proces kultivace člověka
- sociální politika a „celospolečenské preference“
- vyváženost výkonnosti a solidarity
- role státu v oblasti sociální politiky
- sociální politika v souvislosti se stáními orgány a nestátními subjekty
- mezigenerační solidarita a celospolečenská solidarita
- sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti
- sociální instituce, typy sociálních institucí
- základní systémy důchodového zabezpečení
- financování systémů důchodového pojištění
- reforma financování důchodového zabezpečení
- důchodové konstrukce
- životní minimum
- existenční minimum
- sociální minimum
- základní nástroje sociální pomoci
- sociální služby a jejich význam
- obsah sociálních služeb
- příspěvek na péči – nová dávka
- význam příspěvku na péči
- dávky sociální péče
- 91 -
Závěrečný průvodce studiem
Vážení a milí studenti,
prostudovali jste poslední 6. kapitolu těchto vysokoškolských skript,
ve kterých jsem se zabývala sociální politikou. Předpokládám, že jste
také odpověděli na všechny otázky, které jsem za každou kapitolou
uvedla, když věřím, že jste si zároveň i zopakovali vše podstatné.
Pokud je tomu tak, není co dodat, pouze ocenit vaše úsilí a snahu.
Předložený text by vám měl poskytnout základy sociální politiky,
když první část skript je věnována především teorii sociální politiky,
ve druhé části, která bude následovat později, se potom budu zabý-
vat aplikací sociální politiky v některých oblastech, neboli tam budu
poukazovat na to , kde všude se můžete se sociální politikou setkat.
Byla bych velice ráda, kdyby předložený text ve vás vzbudil zájem
o další studium sociální politiky, neboť se domnívám, že základy so-
ciální politiky by měl znát každý nejen vysokoškolsky, ale i středoškol-
sky vzdělaný člověk. Vždyť člověk by si měl uvědomit, že i on sám se
může někdy dostat do velice složité životní situace, kterou on sám, pří-
padně ani s pomocí své rodiny a blízkých nebude moci zvládnout a po-
tom bude třeba hledat pomoc u státu. Je dobré znát, jak se v takové
situaci zachovat a také znát, jaké stát má možnosti pomoci v tíživých
životních situacích svým občanům.
Myslím si také, že je rozhodně dobré, když lidé mají sociální cítění,
jsou nakloněni pomoci tam, kde je to potřeba, pomoci a pochopit
člověka, který pomoc potřebuje a umět podat pomocnou roku v pravý
čas.
Ať využijete vědomosti získané studiem tohoto materiálu jakko-
liv, přeji vám, aby bylo vaše vystupování a uplatňování získaných zna-
lostí vždy profesionální a efektivní. Abyste uměli dobře zúročit vše, co
jste studiem tohoto odborného materiálu získali.
Pokud vás předložený text alespoň částečně zaujal a nestudovali jste
jej pouze z donucení, ale trochu i se zájmem, tak je to pro mne zadosti-
učinění, že jsem tento text nepsala zbytečně. Pokud se budete k tomuto
textu vracet ,budu tím velice potěšena.
Vážení studenti, jestliže budete tato vysokoškolská skripta studovat
s takovým nadšením s jakým já jsem je pro vás připravovala, tak bude-
te jistě v prokazování znalostí úspěšní a také budete sami se sebou
a svým výkonem spokojeni.
Přeji vám hodně štěstí při studiu, ve vaší práci i v osobním životě.
Vaše autorka
- 92 -
Seznam použité literatury
KREBS, V. a kol. Sociální politika, ASPI, a.s. Praha, 2005, ISBN 80-7357-050-3
DURDISOVÁ, J. a kol. Sociální politika v ekonomické praxi, VŠE Praha,. Oeconomica,
2005, ISBN 80-245-0850-8
VORLÍČEK, J., VOSTROVSKÁ, Z., Úvod do hospodářské a sociální politiky, Oeconomica,
2005, ISBN – 80-245-0954-7
PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR,M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha:
ASPI 2006, ISBN 80-521-0521-5
PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. Praha: ASPI 2006.
IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8
VANČUROVÁ, A., KLAZAR,S. Sociální a zdravotní pojištění - úvod do problematiky
.Praha: Oeconomica VŠE 2006, ISBN 80-246-0685-6
HEYNE, P.: Ekonomický styl myšlení, VŠE Praha, Oeconomica, 2004,ISBN 80-561-0854-7
BRDEK, M., JÍROVÁ, H. Sociální politika v zemích EU a ČR, Praha, Kodex Bohemia,
1998, ISBN 80-512-0962-4
BRDEK, M., JÍROVÁ, H., KREBS, V. Trendy v evropské sociální politice, Praha, ASPI
Publishing 2002, ISBN 80- 7752-045- 5
POTUČEK, M. a kol. Křižovatky české sociální reformy, Praha, Sociologické nakladatelství
1999, ISBN 80-451-0456-5
POMAHAČ, R., VIDLÁKOVÁ, O., Veřejná správa, Praha, C.H. Beck, 2002,
ISBN 80-7179-748-0
HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém sektoru. Praha: Eurolex
Bohemia 2000, ISBN 80-541-2341-7
REKTOŘÍK, J. Organizace neziskového sektoru – základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha:
EKOPRESS 2001. ISBN 80-86119-41-6
HAVLÁSEK, D., SKŘÍDLOVSKÁ, E. a kol.Veřejný sektor, Ostrava, VŠB-TU, 2002,
ISBN 80-7242- 457-O
BRUNA, M. Veřejná správa, Institut pro místní správu, Praha, 2004
PEKOVÁ, J.. Veřejné finance. ASPI, Praha, 2005, ISBN 80-522-0891-3
MILLER, H.T. Postmodern Public Polici. Albany,NY: State University of New York Press,
2002
SCHUPPERT. G.F. Verwaltungswissenschaft, Baden-Baden, Nomos, 2000
SPICER, M. Public Administration and the State: a postmodern perspektive. Tuscaloosa,
University of Alabama Press, 2001
IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8
HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance. Praha: 1994., Eurolex, ISBN 80-224-0564-7
HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance. Praha:EUROLEX BOHEMIA
1996.
HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance – metodická příručka, vzorové otázky a příklady,
Praha: VŠE 1997.
PŘIB J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10.vydání, Praha, GRADA Publishing, a.s., 2009,
ISNB 978-80-2805-6
- 93 -
BUCHANAN, J., M. Veřejné finance v demokratickém systému,Brno,Komputer
Press, 1998, ISBN 80-5124-721-3
BUCHANAN, J., M. Politika očima ekonoma, Praha, Liberální institut, 2002
DVOŘÁK , P., Dluhový problém a morální hazard,k Acta Oeconomicaq Pragensia,
Č. l/1998, Praha, VŠE, 1998
VOSTATEK, J., Sociální a soukromé pojištění, Praha, CODEX Bohemia, 1996
WEDENFELD, W., WESSELS, W.: Evropská unie A do Z, Praha, 1999
ISBN 80-2156-412-4
SMITH, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNPL, Praha, 1958
ŠÍMA, J. (ed.): ROGER DOUGLAS – tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy
XX. století, LI, Praha, 1999
DUBEN, R.: Teorie sociální politiky, VŠE Praha, 1993, ISBN 80-2123-847-6
TOMEŠ, I a kol.: Právo sociálního zabezpečení, Všehrd, Praha 1993
TOMEŠ, I. : Das Sozialrecht der Tschechischer Republik im Wandel. Zeischrift fur
aulandisches ud internationales Arbeits- und Sozialrecht, Heidelberg 1995
DLOUHÝ, J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997
HOLANOVÁ, E.: Je minimální mzda ochrana před chudobou, nebo je hrozbou růstu
nezaměstnanosti, Sociální politika, 1999, č. 1,k str. 8-9
Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému, matriál
projednávaný vládou ČR, dostupné na www.mpsv.cuz, MPSV 2007¨
Populační vývoj České republiky v jednotlivých letech 2000 – 2008, ČSÚ
BAŠTÝŘ,I. a kol.: Způsoby určování životního minima a jeho uplatňování v sociální
politice v zahraqničí a v České republice, Oficiální hranice chudoby v zahraničí a v České
republice, Srovnávací studie VÚPSV, Praha 1996
BREJCHA, A. ŠANTRŮČEK, V.: Právo důchodového pojištění, Lince, Praha 1998
DLOUHÝ,J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997
ŠULC, J.: Penzijní připojištění, ANAG, Praha 2004,ISBN 80-246-4512- 56
VALENTOVÁ, B.: Sociální aspekty bydlení, MMR ČR, Praha 1999
VAVREČKOVÁ, J., MICHALIČKA, L,, SEVEROVÁ, S.: Postavení domácností
S minimálními příjmy a jejich sociální ochrana. Studie k ochranným funkcím životního
Minima, VÚPSV, Praha 1999
- 94 -
Vybrané zdroje dostupné z internetu
www. finance.cz/duchody-a-
www.apfer.cz., stránky Asociace penzijních fondů ČR
portal.mpsv.cz., Portál služeb zaměstnanosti
www.cssz.cz.,sekce OSVČ,důchodové pojištění,nemocenské pojištění
www.mpsv.cz., sekce Rodina a Sociální problematika¨
www.mmr.cz., sekce Koncepce bytové politiky
www. msmt.cz
www. czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr-od roku 1989
Pestoff, V., A.: Reforming social Services in Central Eastern Europe
and eleven Nation Overview, CRYF, Krakow, 2001
Styglitz, Joseph, E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada, 2001
Právní předpisy
Ústava České republiky – zákon č. 1/1993 Sb.,
Listina základních práv a svobod – zákon č. 2/1993 Sb.,
Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním ve znění pozdějších předpisů,
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
Zákon č. 349/1999 Sb., o úřadu veřejného ochránce práv,
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, ve
znění pozdějších předpisů
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších
předpisů
Zákon č. 111/ 2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon , ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství , ve znění pozděj-
ších předpisů
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších
předpisů
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
- 95 -
Nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje
bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené
osoby,
Nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje
formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami
mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb.,
Nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje
bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo
pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let,
Nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje
bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a
fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů.
Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
- 96 -
Příloha č.1
1 Vysvětlivky k používaným ikonám
Průvodce studiem
Prostřednictvím této pasáže textu k vám budu v roli autorky promlouvat. Budu vás vést úskalími studované
problematiky, navigovat vás, upozorňovat na důležitá místa v textu. Nabídnu vám také metodickou pomoc
anebo předložím důležité informace ke studiu, včetně toho, jaký časový prostor vám přibližně zabere.
Příklad
Takto označená pasáž textu je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života,
praxe, ze společenské reality. Je součástí vysvětlování teoretických pasáží učiva. Snažila jsem se vybrat
takové ukázky, údaje, fakta, případy z praxe, abyste teorii nejenom lépe porozuměli, ale i sami dokázali najít
další podobné příklady.
Pasáž pro zájemce
Tato část textu je určena těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium problematiky, nebo se chcete dozvědět
i nějaké zajímavé podrobnosti vztahující se k tématu. Vše co najdete v této pasáži je nepovinné, tudíž zcela
dobrovolné. Zmíněné informace po vás nebudou vyžadovány u zkoušky.
Otázka k zamyšlení
Měla by vás podněcovat k přemýšlení, k úvahám, k hledání vlastního řešení. Je to prostor, který vám
nabízím k vyjádření osobního názoru, postoje k studované problematice. Odpovědi na tyto otázky si
formulujete sami, bývají předmětem diskusí na prezenčních setkáních, jsou součástí zkoušky (často je
pokládají examinátoři).
Úkol
Jeho prostřednictvím vás vybídnu k tomu, abyste na základě studia určité tématiky něco vytvořili,
zpracovali, konkrétně uvedli za předpokladu, že už máte jisté znalosti. Má převážně aplikační charakter.
Správné (možné) řešení najdete většinou v klíči.
Shrnutí kapitoly
Tato pasáž postihuje maximálně stručně to nejdůležitější o čem konkrétní kapitola pojednává. Má význam
pro opakování, aby se vám informace a klíčové body probírané látky lépe vybavili. Pokud shledáte, že
některému úseku nerozumíte, nebo jste jej dostatečně neprostudovali, vraťte se na příslušnou pasáž v textu.
Kontrolní otázky
Prověřují, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a zda je umíte aplikovat.
Najdete je na konci každé kapitoly. Jejich prostřednictvím zjistíte, jestli jste splnili formulované cíle. Jsou
velice důležité, věnujte jim proto náležitou pozornost. Odpovědi na ně můžete najít ve více či méně skryté
formě přímo v textu.
Pojmy k zapamatování
Na konci každé kapitoly najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit. Jde o důležitý
terminologický aparát a jména, která je nezbytné znát. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste sami pro
sebe objasnit, vracejte se k nim i při dalším čtení a opakování dokud si je dostatečně nezafixujete v paměti.
Korespondenční úkol
Jde o samostatnou práci (projekt, návrh, model, studii, esej atd.), kterou máte zpracovat. Nabízí vám prostor
pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, vlastní aktivitu, iniciativu, vyjádření
vlastního přístupu, originálního řešení. Často přesahuje zaměření studijního materiálu. Korespondenční
úkoly jsou součástí vašeho portfolia. Kvalitu jejich zpracování hodnotí vám přidělený tutor. Při jejich plnění
postupujte podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu
celého studia.
Ing. Věra Nečadová
SOCIÁLNÍ POLITIKA 1. část
1. vydání
Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2010.
Schválila ediční komise Vysoké školy polytechnické v Jihlavě jako učební text.
Rukopis neprošel jazykovou úpravou.
ISBN 978-80-87035-49-8
© Věra Nečadová, 2010