Humanismus a renesance

poč. 14. století – poč. 17. století

- jazyky národní – rozvoj, literatura v národníchjazycích

- jazyk univerzální – latina

- v popředí literatura nauková, alegorie, román,novela, drama, lyrika

Humanismus:

- namísto Boha je do středu stavěn ČLOVĚK

- návrat k hodnotám pozemského světa, důvěra veschopnosti člověka, touha po pravdivém asvobodném poznávání přírody, úsilí ovšestranném vzdělání

Renesance (renacimiento = znovuzrození)- myšlenkový a umělecký proud, návrat k antice- kanón: pravidla, jak utvářet umění – př. dívka – krásná,

dokonalá, červené rty, světlá pleť, světlé vlasy- důraz kladen na vzdělání

- nejvýznamnějším humanistou v celé Evropě: Erasmus Rotterdamský

- univerzitní profesor, cestoval a vyučoval po celé Evropě, hlásal návrat k antice a k jejímu myšlení, každá země by měla rozvíjet svůj vlastní jazyk, návrat od středověké latiny ke klasické latině

- Leonardo da Vinci, Kryštof Kolumbus, G. Bruno, M. Koperník

Itálie

Dante Alighieri (1265 – 1321)

* ve Florencii

- bojoval proti vládcům a papeži – vyhnanství

- jeho tvorbu zasáhla láska k dívce Beatrici (+1290)

- snil o návratu zpět domů, o sjednocení Itálie, o své lásce – to vše se odráželo v díle

Božská komedie (1307 – 1321)

- oddíly: Peklo, Očistec, Ráj

- pouť člověka z aspásou

- prolíná se zde antická mytologie (Vergilius) +středověký náboženský námět (Bůh) +renesanční chápání světa (touha po pravdě)

- 3 průvodci: Vergilius – symbol pozemskéhovědění; Beatrice (symbol nadpřirozenédokonalosti); sv. Bernard

Francesco Petrarca (1304 – 1374)

- nazýván otcem humanismu

* ve Florencii

- proti papeži

- odešel do Avignonu

- přítel Karla IV.

- rozhodující moment – setkání se ženou Laurou

- milostná poezie: Zpěvník – sonety pro Lauru –skutečná žena

Sonet (znělka)

- rozšířil se díky Petrarcovi

- 14 veršů

- 11 slabik (v románské literatuře), v jambu (AJ)

- rým abba/ abab

- původně byl italský sonet rozdělen do osmiverší a šestiverší

Givanni Boccaccio

* ve Florencii- 1. životopisec Danta- novelista

Dekameron (1352) – 100 novel- výpravná próza s rámcovou kompozicí děje- 10 mladých lidí odchází z Florencie na venkovské sídlo

roku 1348 , aby unikly moru- mentalita, soudobé mravy- světská témata – pozemský život má i krásné stránky

(věrnost, nevěra, vášeň, něha) x odříkání a přípravě nasmrt (středověk)

- klidné sídlo na venkově x Florencie (mor)

- 7 urozených žen a 3 muži

- 100 příběhů: 10 x 10

- krátí si dlouho chvíli zábavou a vyprávěním

- rámcová kompozice – 1 úvodní příběh – autorvypráví o svých strastech s láskou. Uvádí, že muži jedokážou snášet lépe než něžné ženy. Mají více aktivitk rozptýlení než ženy, proto napsal tyto příběhy.

- čerpal ze starších příběhů francouzských, italských,latinských, antických

Vypravěči: Pamfilo, Fiammetta, Filostrato, Dioneo,Pampinea, Filomena, Elisa, Emilia, Lauretta, Neifile

1. den – vyprávění na volné téma

2. den – o lidech a jejich nehodách – dobrý konec

3. den – o lidech a jejich obratnosti

4. den – o nešťastných láskách

5. den – o milencích

6. den – o pohotovosti a schopnosti lidí

7. den – o ženách, které vyzrály nad svými manžely

8. den – o šprýmech mezi muži a ženami

9. den – volné téma

10. den – o šlechetných činech

Niccoló Machiavelli

- zakladatel politologie

proslavil se politickým traktátem: Vladař

(politické úvahy, touží po jednotném a mocnémstátě, moudrém vládci, po zajištění blaha)

renesanční komedie: Mandragora (vysmívá sestředověké pověrčivosti a víře v zázraky)

Francie

Francois Villon (1431 – 1463)

- tulák, bohém

- často vězněn pro výtržnost a krádeže

- vyhnanství

Sbírky:

Odkaz

Závěť

Závěť

- odraz vlastní bídy, kritika společnosti, upřímnost,šibeniční humor

- prostředí pařížských hospod a paláců

- společenský vyvrhel

- melancholie, zoufalství

- forma: villonská balada = 3 delší strofy (7 – 12veršů), poslední verš se opakuje jako refrén

- obsahuje i epitaf

Pierre de Ronsard

- pracoval v královských službách – diplomat

- psal poezii ve vysokém stylu (dokonalé formy)

Lásky: sbírka (sonety, ódy, poemy, rozpravy o lásce)

- věnoval je svým láskám (Marie, Kasandra, Helena)

Michel de Montaigne- filozof

- zakladatel literárního žánru – esej

- Eseje: úvahy o životě, přírodě, lásce

Španělsko- období zlatého věku písemnictví

Lope de Vega- dramatik

- španělská komedie: 3 akty, veršované drama, mísítragické a komické prvky, zrušil tradiční jednotu, mezihry

- spád, akčnost- napsal více jak 2000 prací (800)- tvůrcem tzv. drama pláště a kordu – čerpá náměty ze

společnosti: čest, láska, žárlivost (nezajímá ho prostředí,jde o zápletku – kritika společnosti a morálky)

Fuente Ovejuna

Miguel de Cervantes y Saavedra(1547 – 1616)

*Alcalá de Henáres

- voják

- vězněn – rozhodl se pro psaní

- román: divadelní prvky, dialogy, metafikce

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

hl. postavy:

Don Quijote de la Mancha - zchudlý rytíř, slabý starý, Mancha – v té době nejhorší místo ve Španělsku; čte dobrodružné romány – zhlédl se v nich (ve světě ideálních rytířů) – touží objevit jejich slávu

Sancho Panza = pivní pupek

Rocinante – herka (= kdysi silná)

Dulcinea del Toboso = sladká, vesnice vepřů

- Cervatnes chtěl původně napsat parodii (už dle jmen) –výsledkem = kritika nedostatků společnosti

- METAFIKCE = divadlo v divadle, příběh v příběhunejznámější částí je souboj Dona Quijota s větrnými mlýny – myslí si, že jsou to obři, vyrazí do boje, myslí na svou lásku – pak prohlédne a Sanhu Panzovi se obhajuje – že to byla zkouška od Boha, že jej popletl

- Sancho Panza – realistický prvek- Don Quijote mluví zastaralým jazykem, ale když se naštve,

mluví normálně- přátelství- Quijote podnikne 3 cesty:

mezi 2. a 1. je rozdíl 10 lety1. část v roce 1605 – více chyb2. část v roce 1615 – více promyšlená

Anglie (14. – 16. století)Geoffrey Chaucer (asi 1340 – 1400)- za diplomatických služeb v Itálii poznal dílo Danta,

Petrarky, Boccaccia – vliv na jeho tvorbu- RÁMCOVÁ KOMPOZICEDílo: Canterburské povídky (1386 – 1400)- cyklus veršovaných příběhů vyprávěných poutníky na cestě

z Londýna do Canterbury ke hrobu sv. Thomase Becketa- setkávají se zde muži, ženy – různé sociální vrstvy –

abatyše, panoš, farář, student, soukenice, mlynář – více zastoupena měšťanská vrstva

- středověké žánry – bajka, pohádka, legenda, kázání, …- poprvé v anglické literatuře vystupuje v díle autor sám.- nedokončené dílo – 23 příběhů (původně 29 poutníků –

každý 4 příběhy)

Anglie (14. – 16. století)

Renesance: začínají všechny instituce (bankovnictví, finančnictví, rozvíjí se drama, moderní myšlení)

Anglická reformace – PROTESTANTI - bez ní nelze pochopit anglickou renesanci

- Tudorovci, Jindřich VIII (1491 – 1547)

Autoři divadelních her:

Christopher Marlowe: Doktor FaustBen Johnson: Volpone, aneb Lišák

William Shakespeare (1564 – 1616)- Stratford- 18 let – manželka Anna - 1585 – 1592 – ztracená léta- 1592 – Londýn, herec, autor divadelních her pro

společnost Lord Chamberlain´s Men- 1599 – The Globe (až 3000)

Divadlo

- představivost – prázdné pódium- hrálo se odpoledne, za denního světla- ženy nesměly hrát- obecenstvo rozděleno podle spol. vrstev

Dílo: 1) komedie2) tragédie3) historické hry4) pohádkové hry5) sonety

Lze rozdělit do 3 období:

1. období – do roku 1600: psal první komedie –Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Jak se vám líbí

dále psal hry inspirované antickými a anglickými dějinami - Jindřich IV., Jindřich V. Richard II., Richard III. Julius Caesar, Král Jan, Jindřich VI.

tragédie: Romeo a Julie

2. období (1601 – 1618) vznikaly tragedie -Hamlet, Othello, Král Lear, Mackbeth; hra s antickým motivem – Antonius a Kleopatra

3. období (1618 - ) tragikomedie, romance s pohádkovými motivy – Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře; Sonety

Kompozice:

- promíchává komické prvky s tragickými, není jen jeden vyhraněný styl

- historické hry – také nejsou jen historické, ale zahrnují i komické a tragické prvky

- porušil tradiční jednotu času, místa, děje

- líčí kladné i záporné vlastnosti hrdinů –rozporuplné a živoucí postavy – utvářejí svůj vlastní osud a neztrácejí lidskou důstojnost; jsou psychologicky propracované, vynikají ženské postavy

- odlišuje jazyk postav (hovorový a vysoký styl)

- střídá prózu a verš – blankvers = pětistopý nerýmovaný verš

Znaky komedie:

- spletitý a složitý děj

- situační komika a záměna osob

- vítězí spravedlnost, dobro a láska

- cílevědomost, rozhodnost a půvab postav

Znaky tragédie

- komické prvky

- tragické prvky: lidská vášeň, náhoda, chyba, okolnosti

- zaobírá se 1 postavou

- vede ke smrti hrdiny

- hrdinové – výjimečné postavy

- i když k nim cítíme náklonnost, akceptujeme tragický konec, jelikož nám dává pocit dosažení spravedlnosti

- zrcadleno v přírodě

- nadčasové

Hamlet, kralevic dánský (1601 – 1602)

Romeo a Julie https://www.youtube.com/watch?v=W-RakgTFVUw

Kupec benátský

Humanismus a renesance v Čechách

70. léta 15. stol. – 20. léta 17. stol.Znaky:✓převaha literatury naukového typu,✓ rozkvět humanistické vzdělanosti✓ literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi✓ rozkvět spisovné češtiny, knihtisk✓ renesance se v pravém slova smyslu neprosadila –

pouze v knížkách lidového čtení či zábavné literatuře (Historie o bratru Palečkovi – o legendárním rytíři, šašek krále Jiřího z Poděbrad; Enšpígl)

- rozvoj humanismu (s příchodem Karla IV.) pozastavili husitské války

- jednota bratrská – zasloužila se o rozvoj vzdělání

A) Latinští humanisté

Jan z Rabštejna

- Dialogus: latinská rozprava, 3 katoličtí šlechtici se baví s autorem o politice krále Jiřího z Poděbrad

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – odmítavý postoj k češtině, cestovatel

Jan Campus Vodňanský – rektor pražské univerzity, autor českých dějin

- Bretislaus – vlastenecká hra z národní minulosti

B) Čeští humanisté

- vlastní tvorba, ale i překlady (Trojanská kronika vytištěna poprvé v čj)

Viktorin Kornel ze Všehrd – právník a univerzitní mistr

- Předmluva – k překladu latinského spisu Jana Zlatoústého (Knihy o napravení padlého) – zmínil krásu češtiny a o její schopnosti vyjádřit stejně dobře to, co latina či řečtina

- O práviech, o súdiech i o dskách Země české knihy devatery – právnický spis, využívá přísloví, dokonalá čeština, zabývá se pozemkovými knihami šlechty

(dksy zemské – pozemkové knihy)

Václav Hájek z Libočan

- Kronika česká – české dějiny od počátku r. 1526, obliba u čtenářů, psána z pozice šlechty, historické nepřesnosti, čerpá z kroniky Kosmovy

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

válečník, diplomat, znalec jazyků, po Bílé hoře popraven

- Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moří do země Svaté, země judské a do Egypta

Václav Vratislav z Mitrovic

- Příhody – cestopis z diplomatické cesty do Cařihradu

Jan Blahoslav- biskup jednoty bratrské - překladatel- podporoval šíření vzdělanosti- všestranný vzdělanec- Akta Jednoty bratrské – dějiny - Gramatika česká (1571) – frazeologie, slovní zásoba,

skladba, popsána česká nářečí, sbírka přísloví, nejde o původní dílo – komentář ke starší mluvnici

- překlad Nového zákona – z řečtiny – podnět k překladu celé Bible (Bible kralická)

- Šamotulský kancionál – sbírka bratrských písní- Musica (Muzika)- teorie hudby- Filipika proti misomusům (nepřátelům vyššího vzdělání)

Daniel Adam z Veleslavína

- univerzitní profesor a vydavatel (sňatek s dcerou Jiřího Melantricha)

- velmi dbal na jazykovou stránku textů

- Kalendář historický - k jednotlivým dnům jsou přiřazeny jednotlivé historické události různých dob