obalka 1 2017praha.vupsv.cz/fulltext/fsp_2017-01.pdffÓrum sociální politiky 1/2017 1 editorial...

1

dvouměsíčník/ročník11 2017

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz

OBALKA_1_2017.qxd 2.2.2017 10:44 StrÆnka 1

Summaries of selected articlesObsah/Contents

Editorial 1

Reviewed articles, studies, essays and analysesThe principles of the public financing of social care services in the Czech Republic - reflection and proposals for systemic changes 2Petr Vojtíšek

An analysis of the factors influencing the success of an integration programme in a municipality with a socially excluded area - a case study 8Jan Vašat

The funding of social enterprises 15Kateřina Legnerová, Marie Dohnalová

Findings from practice

The most significant labour market barriers to the recruitment of persons following a term of imprisonment 17

Social work provided by local and regional authorities in the form of delegated powers 25

The multidisciplinary nature of the care allowance 28

Information service for readers

Equal opportunities from the family policy perspective 30

The relocation of the library of the Research Institute for Labour and Social Affairs 32

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.

Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včet-ně mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé, klíčová slova v češtině a kód JEL Clas-sification. Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou. Grafy a obrázky musí být přizpůso-beny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové sou-bory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více na: www.vupsv.cz

For summaries of the articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyPrincipy veřejného financování služeb sociální péče v ČR - reflexe a návrhy systémových změn 2Petr Vojtíšek

Analýza faktorů ovlivňujících úspěšnost integračního programu v obci se sociálně vyloučenou lokalitou - případová studie 8Jan Vašat

Financování sociálních podniků 15Kateřina Legnerová, Marie Dohnalová

Poznatky z praxeNejvýznamnější překážky uplatnění osob 17po výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce

Sociální práce zajiš�ovaná obecními a krajskými úřady v přenesené působnosti 25

Multidisciplinarita příspěvku na péči 28

Informační servis čtenářům

Rovnost příležitostí z pohledu rodinné politiky 30

Knihovna Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v novém 32

The most significant labour market barriers to

the recruitment of persons following a term of

imprisonment

The very low number of options available in thelabour market and the high rate ofunemployment of persons released from prison(referred to in the study as "released persons"or "persons with a criminal record") as well as,typically, high rates of indebtedness (or overindebtedness) constitute the main reasons thatsignificantly complicate the possibility ofreturning such persons to, and reintegratingthem into, society.

Social work provided by local and regional

authorities in the form of delegated powers

While social services are provided by local andregional authorities in the framework of theirindependent jurisdiction, the social workactivities of these entities were entrusted tothem in the form of delegated powers, i.e. thetown halls of municipalities with so-calledextended powers, and regional authorities, bymeans of Act no. 108/2006 Coll., on socialservices, and municipalities with authorisedtown halls as well as extended powers via Actno. 111/2006 Coll., on assistance for those inmaterial distress, as amended. The system isbased on the "mixed territorial administration"model.

The multidisciplinary nature of the care

allowance

From March to November 2016, the Brnoresearch team of the VÚPSV (Research Institutefor Labour and Social Affairs), led by Prof. LiborMusil, conducted the "Multidisciplinary Natureof Assessing Entitlement to the CareAllowance" project. The care allowance benefitrepresents a somewhat sensitive topic forresearchers for the following reasons: the highnumber and varied composition of addressees;the granting or withholding of the allowance isof critical importance for the lives of both theapplicant and carer; the granting or withholdingof the allowance is preceded by a somewhatcomplicated process involving the assessment

of the degree of dependence; assessmentinvolves the direct or indirect participation ofa wide variety of stakeholders; ensuring that thecare allowance system functions is demandingin terms both of personnel and financialresources; and the amount of the benefit is highand continues to increase. Furthercomplications consist of how to reflect thevarious vested interests, experiences,requirements and concepts concerning theoptimal system settings of the care allowance,and the fact that the care allowance is subject tolobbying from various parties and interestedgroups, as well as pressure to introducechanges and efforts to block further changes.

Equal opportunities from the family policy

perspective

For many years, the National Centre for theFamily has actively participated in the publicdebate on equal opportunities. Over the years,however, this concept has changed significantlyand it is reasonable to state that the term "equalopportunities" is understood slightly differentlyfrom person to person. This developmenteventually led to the organisation of a seminarentitled "Equal opportunities from the familypolicy perspective" which took place on 20September 2016 in the Chamber of Deputies ofthe Czech Parliament building. The seminarwas held under the auspices of Members of theChamber of Deputies Pavla Golasowská, JitkaChalánková and Nina Nováková and was jointlyorganised by the National Centre for the Familyand the Association of Centres for the family.

The relocation of the library of the Research

Institute for Labour and Social Affairs

The library of the Research Institute for Labourand Social Affairs was officially re-opened tothe public on 16 January 2017. The operation ofthe library was restricted from autumn 2016 to13 January 2017 due to the moving of thefacility from the Institute's former headquartersat Palackého náměstí, central Prague, to newpremises in the Rosmarin Business Centerbuilding located in Dělnická street, Prague 7 -Holešovice.


FÓRUM sociální politiky 1/2017 1

Editorial

Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Dělnická 213/12 170 00 Praha 7 - Holešovice IČO 45773009

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Roztočilovákontakt: [email protected]. 211 152 723

Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.Naskové 3, 150 00 Praha 5

Distribuce a předplatné:Česká pošta, s. p., odd. periodického tiskuOlšanská 38/9, 255 99 Praha 3Kontakt: e-mail [email protected]: 267 196 287tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)www.postabo.cz

Prodej za hotové: Knihkupectví KarolinumCeletná 18, 116 36 Praha 1

Cena jednotlivého čísla: 60 Kč

Vychází: 6krát ročně

Dáno do tisku: 12. 2. 2017

Registrace MK ČR E 17566ISSN 1802-5854 – tištěná verzeISSN 1803-7488 – elektronická verze© VÚPSV

Redakční rada: Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU)Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS)Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)Doc. JUDr. Iva Chvátalová, CSc. (MUP, o. p. s., VŠE)Doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (VŠE)Prof. Ing. Eva Rievajová, Ph.D. (EU Bratislava)

1/2017

FÓRUMsociální politikyodborný recenzovaný časopis

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, před nedávnem jsem Vám na tomto místě přála krásné vánoce

a š�astný nový rok, ale čas běží a my za sebou máme již více nežměsíc nového roku a setkáváme se u prvního čísla našeho časopisu.Na úvod pro Vás mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu horší (zá-měrně nepíši špatnou). Po deseti ročnících vydávání časopisu jsmese rozhodli zvýšit cenu jednoho čísla z 50 Kč na 60 Kč. Vzhledemk tomu, že jde o první zvýšení ceny za deset let vydávání, věřím, žeu Vás najde pochopení. To byla ta horší zpráva. Dobrou zprávou je,že se i nadále budeme snažit, aby obsah časopisu byl kvalitní a aktu-ální. I z tohoto důvodu naleznete u recenzovaných článků kromě ob-vyklých informací o autorovi či autorech také fotografii autora.

Věřím, že jste kromě již zmiňovaných vánoc a silvestra ve zdravípřežili i letošní zimu, která po letech byla konečně zase tou ladovskouzimou, se spoustou sněhu a mrazivých dní. Bylo to fajn, ale já už seopravdu moc těším na jaro. Až zase odložíme teplé kabáty, budememoci vyrazit do přírody, dát si něco dobrého na zahrádce oblíbenérestaurace. No, už aby to bylo, i když březen za kamna vlezem,duben..., vždy� to znáte sami. Doufám, že v dalším čísle časopisu ne-budu bědovat nad rozmary počasí.

A co jsme pro Vás připravili v prvním letošním čísle? Věřím, že sikaždý z Vás najde něco zajímavého.

První článek se věnuje financování služeb sociální péče. Systémsociálních služeb je z pohledu sociálněpolitických nástrojů výjimečnýsvým charakterem, nebo� se jedná o konání ve prospěch potřebnýchosob. Téma financování sociálních služeb je velmi aktuální zejménas ohledem na demografické prognózy týkající se populace nejen našírepubliky. Cílem článku je na základě reflexe současného systému fi-nancování předložit návrh systémových opatření pro úpravu veřej-noprávní solidarity v sociálních službách.

Druhý článek se zabývá faktory, které ovlivňují úspěšnost integrač-ního programu v obci se sociálně vyloučenou lokalitou. Autor přiná-ší výsledky případové studie, referující o úspěšnosti vybraného pro-gramu, který je zaměřen na integraci sociálně vyloučené lokality.V článku se zaměřuje zejména na proces integrace, tedy vzájemnémupropojování dvou dosud sociálně rozpojených částí obce, tedy soci-álně vyloučené lokality a zbývajících částí obce.

Třetí článek v recenzované části časopisu se věnuje dalšímu velmizajímavému tématu, a to financování sociálních podniků. Sociálnípodnikání je u nás stále v plenkách, chybí legislativní rámec i pod-pora ze strany státu. Autorky uvádějí, že pro omezení rizik by sociál-ní podniky měly využívat vícezdrojové financování, a to veřejné fi-nance, vlastní zdroje sociálního podniku a soukromé zdroje.

První článek v nerecenzované části se zabývá závažným tématem,uplatňováním osob po výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce.Osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu, trpí velkou mírou ne-zaměstnanosti, nemají legální prostředky ke své obživě, dostávají sedo dluhové pasti a jejich návrat do společnosti je tak velmi kompli-kovaný. Dva následující články pak referují o projektech aplikované-ho výzkumu, jejichž zadavatelem bylo Ministerstvo práce a sociálníchvěcí. První projekt se týká spolupůsobení přenesené a samostatnépůsobnosti subjektů veřejné správy při zajiš�ování dostupnosti soci-álních služeb a sociální práce, druhý multidisciplinarity v posuzovánínároku na příspěvek na péči. Výsledky projektů využije MPSV při svémetodické a koncepční činnosti v daných oblastech. V rubrice Infor-mační servis čtenářům se dočtete o rovnosti příležitostí z pohledurodinné politiky. Na poslední stránce pak najdete informaci o nověpřestěhované knihovně Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí,o novinkách z knižního fondu knihovny a obvyklý náhled do obsahučasopisu Sociální služby.

Moji milí, užívejte si poslední zimní dny a vyhlížejte jaro! Věřím, žeuž je za dveřmi. V dubnu s dalším číslem našeho časopisu na shle-danou!

Krásné a spokojené dny.

Vaše Hana Roztočilovášéfredaktorka

Forum 1_2017.qxd 2.2.2017 15:19 StrÆnka 1

2 FÓRUM sociální politiky 1/2017

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy

Úvod

Služby sociální péče jsou specifickousoustavou v sociální ochraně, nebo� narozdíl od čistě veřejnoprávních dávkovýchsystémů umožňují koexistenci veřejnéa dobrovolné formalizované solidarityv jednom systému. V Evropě známe něko-lik možných modelů této koexistence,s různě nastavenými vztahy mezi subjek-ty. Článek si klade otázku: Jaké je vhodnéuspořádání pro ČR?

Cílem textu je zjistit možnosti nastaveníveřejné a dobrovolné formalizované soli-darity ve službách sociální péče a navrh-nout jejich vzájemné spolupůsobení.Proto design výzkumu staví především nakvalitativních metodách. Nejprve jsoupředstaveny statistické souvislosti v ob-lastech demografie, ekonomie a sociál-ních souvislostí. V dalším kroku se pomo-cí řízené skupinové diskuse a hloubko-vých rozhovorů zabývá nastavením veřej-noprávní solidarity a regulace v oblastislužeb sociální péče.

Prvním výstupem je popis možnosti na-stavení principů financování služeb soci-ální péče včetně dopadů do dalších oblas-

tí poskytování služeb sociální péče (mana-gement systému, role a kompetence ve-řejnoprávních subjektů, nárok na službu,garance dostupnosti a kvality, vztah klien-ta a poskytovatele).

Pouze okrajově je řešena otázka uplat-nění podnikatelských subjektů ve služ-bách sociální péče, pro jejich rozvoj ne-jsou dosud nastaveny podmínky.

Současný stav výzkumu v oblas-ti služeb sociální péče

Problematika rozsahu solidarity a dere-gulace sociálních služeb v ČR se diskutujenesystematicky již od konce 90. let 20. sto-letí např. na půdě Socioklubu nebo Asoci-ace poskytovatelů sociálních služeb. Mířerozsahu povinností státu a mechanismufinancování sociálních služeb se příleži-tostně věnuje VÚPSV. V roce 2010 byladokonce vyhlášena veřejná zakázka na vý-zkum v tématu „Mikropodnikání v sociál-ních službách“, nebyla však dosud reali-zována. Problematiky podnikání a liberali-zace trhu sociálních služeb se okrajovědotýká Molek (Molek, 2009), jehož závěry

však řeší spíše marketingové strategie po-skytovatelů sociálních služeb bez přímévazby na současné prostředí sociálníchslužeb. Budoucnosti financování služebsociální péče se systematičtěji věnujePrůša (Průša, 2011; Průša, 2012), jeho vý-zkumy se zaměřují spíše na kvantitativnípopis a sledování trendů. V roce 2015představuje Průša kromě kvantitativníchdat i konkrétní doporučení pro úpravusystému financování sociálních služeb(Průša, 2015). Výsledky této studie sev mnoha bodech shodují i s východiskytohoto článku.

Státní regulace sociálních služeb je na-stavena zákonem o sociálních službáchč. 108/2006 Sb. a jeho prováděcím předpi-sem č. 505/2006 Sb., který upravuje cenu,obsah, kvalitu a cílovou skupinu. V praxise však ukazuje, že stát přes svou povin-nost není schopen zajistit zákonné garan-ce (dostupnost odpovídající péče, kvalita)a na druhé straně reguluje nad rámec nut-nosti (cena, obsah). Svou ingerencí (regu-lace, dotace) zároveň deformuje trh slu-žeb a činí prostředí nekonkurenčním. Stát-ní zásah zároveň neumožňuje poskytova-telům pružně reagovat na nové sociální

Principy veřejného financování služeb sociální péče v ČR - reflexea návrhy systémových změn

Petr Vojtíšek

Abstrakt

Nastavení veřejnoprávní solidarity v systému sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením jeústředním tématem tohoto textu, který je výrazně zkrácenou verzí výstupů disertační práce autora1. Téma syste-maticky zapadá do oblasti sociální ochrany obyvatel ČR, konkrétně do soustavy sociální pomoci. Sociální pomocse uvnitř člení ještě na dávky sociální péče (dávky pro osoby se zdravotním postižením, systém hmotné nouze)a sociální služby, které jsou předmětem zájmu tohoto článku. Systém sociálních služeb je z pohledu sociálněpoli-tických nástrojů výjimečný svým charakterem - jedná se o konání ve prospěch potřebných osob. Sociální služby za-hrnují množství cílových skupin a typů služeb, článek je zaměřen na pole služeb sociální péče. Důvodem aktuálnostitématu jsou demografické prognózy, změny ve struktuře a funkcích moderní rodiny, rozsah povinností sociálníchstátů tváří v tvář jejich ekonomické kondici, efektivita veřejných služeb a nestátních subjektů. Cílem článku je nazákladě reflexe současného systému financování předložit návrh systémových opatření pro úpravu veřejnoprávnísolidarity v sociálních službách (konkrétně službách sociální péče) v ČR.

Klíčová slova: veřejnoprávní solidarita, služby sociální péče, nestátní neziskové organizace, financování sociálníchslužeb, deregulace sociálních služeb

Abstract

The system of social care services is only the one system on public solidarity with coexistence of public and pri-vate providers of social care. There are many models of this coexistence in Europe. This article focuses the mainquestion: What is the best order of the system in the Czech Republic? The research is being designed as a qualita-tive analyse used the expert interviews, focus group, international experiences and description of statistical con-sequences. The summary and description of the possibilities of funding setting and its impact on care provision isthe main research result (especially focus on the system management, roles and competences of public corporations,care entitlement, quality and accessibility guarantee, client-provider relationships). The theme of private care pro-vision is being touched as well.

Key words: public solidarity, social care, NGO - nongovernmental organizations, social care funding, social care ser-vices deregulation, liberalisation of social care provision




jevy - proměna některých sociálních udá-lostí, jejich kombinace, nové cílové skupi-ny nebo jednoduše reagovat na aktuálnístav v sociální službě.

Přestože společenské jevy a jejich tren-dy, které můžeme zaznamenat v posled-ních letech, ukazují na zvýšenou potřebuslužeb sociální péče a rostoucí poptávkupo ní, nedokáže současné prostředí tutopoptávku uspokojit. Neudržitelnost sou-časného modelu fungování a financováníslužeb sociální péče má tři hlavní příčiny: i) legislativní: Současné nastavení dotač-

ního systému je v rozporu se SměrnicíEvropského parlamentu a Rady o služ-bách na vnitřním trhu (Holec, Zuskaa Partneři, 2011). Zároveň nastavení le-gislativy není jednoznačné, obsahujemnoho vágních a deklaratorních for-mulací a málo měřitelných kritériía jednoznačných vymezení rolí subjek-tů v systému.

ii) ekonomickou: Rostoucí výdaje sociál-ního státu způsobené zvětšujícím seokruhem oprávněných osob jsou v roz-poru s celoevropskou snahou o snižo-vání státních dluhů a nákladů sociální-ho státu2.

iii) sociální: Demografický vývoj a jehoprognóza - zejména prodlužující sedélka života (důsledkem je prodlužujícíse délka stáří v kombinaci s osamělos-tí a zhoršeným zdravotním stavem) im-plikuje zvyšující se potřebnost péče.Navíc lze dlouhodobě identifikovatfragmentaci rodiny (Keller, 2006) a re-lativně nízkou porodnost, které v dů-sledku vedou v nízký počet dětí schop-ných pečovat nebo spolufinancovatpéči o své blízké.

Protože sociální služby nemají v evrop-ském kontextu jednotný osobní rozsah aniobsah, v některých státech se mezi sociál-ní služby počítají např. zdravotnické nebovzdělávací služby, byl výzkum zaměřen naoblasti, které jsou ve všech systémechspolečné, a to na oblast služeb sociálnípéče o seniory a osoby se zdravotním po-stižením. Jedná se o prostor, ve kterémdochází ke střetávání stejných aktérův různých konfiguracích. Tento prostor sedá rozdělit na sektory:� Sektor, ve kterém má veřejná správa

povinnost vůči občanům v rámci napl-nění mezinárodních závazků;

� Sektor pro podporu dobrovolné forma-lizované solidarity státem;

� Sektor pro volný trh služeb sociálnípéče - tedy pole, do kterého stát zasa-huje pouze formou regulace v zájmuochrany práv klientů, nikoliv jako kon-kurenční poskytovatel.

Metodologie

Protože současné výzkumy v této oblas-ti, kterých není mnoho, jsou metodologic-ky orientovány spíše kvantitativně,3 je

tento projekt orientován na výzkumné ak-tivity kvalitativního charakteru. Sběr datpro následnou analýzu a návrhy systémo-vých změn byl proveden ve dvou návaz-ných krocích: 1) Analýza statistických údajů týkajících

se financování sociálních služeb v ČR.Cílem analýzy bylo zjistit a popsattrendy v této oblasti. Jako výsledekvýzkumu jsou definována ohroženía příležitosti, které je třeba v rámcisystému služeb sociální péče řešit.

2) Expertní diskuse4 a hloubkové rozho-vory s experty. Jejich cílem bylo sesbí-rat data pro konstrukci opatřenív systému sociálních služeb v ČR.Výběr respondentů byl proveden zá-měrným účelovým výběrem a na zá-kladě dostupnosti. Kritéria pro výběrrespondentů byla příslušnost účastní-ka k jednomu ze stakeholderů rele-vantních pro sociální služby a profesnízkušenosti v oblasti řízení poskytováníslužeb sociální péče (mezopraxea mikropraxe), nebo zkušenost z ob-lasti koncepční nebo výzkumné (makro-praxe).

V reakci na sesbíraný materiál z diskusea vytvoření základních kategorií bylo při-stoupeno k provedení rozhovorů s exper-ty (Hendl, 2008, str. 182) s cílem konfron-tace jejich expertních názorů s tímto ma-teriálem. Výběr respondentů byl prove-den záměrným výběrem, nejprve byliosloveni ti, kteří se nemohli zúčastnit sku-pinové diskuse, dále potom byla využitametoda sněhové koule, a to z toho důvo-du, že k tématu existuje pouze malé množ-ství expertů se vzájemnými vazbami.

Výsledkem výzkumných aktivit je sou-bor doporučených opatření pro nastavenísystému a procesů v sociálních službách.

Výsledky

I. Shrnutí klíčových výstupů z deskriptiv-ní analýzy:

Na základě výsledků, které vzešlyz deskriptivní statistiky makroukazatelův oblasti služeb5 sociální péče lze shrnoutnásledující trendy, z nichž je třeba vyjít přidiskusi o budoucnosti služeb sociální péče:a) Vzhledem ke stavu věkových kohort se

dá očekávat v následujících 45 letechzvyšování podílu starých osob vyžadu-jících sociálně zdravotní péči (kvůli po-klesu porodnosti v posledních 20 le-tech) a relativně stabilní stav osobs postižením;

b) Pomalejší růst věku naděje na dožitíve zdraví než růst naděje na dožití způ-sobuje navyšování sumy osob, kterévyžadují zdravotně sociální péči.Někdy se nazývá stárnutím staré po-pulace;

c) Vzhledem k bodům a) a b) docházív solidaritním okruhu k nárůstu opráv-

něných (plátců) a poklesu povinnýchosob (příjemců) v rámci společenskésolidarity. V evropském srovnání ječeské tempo změn významně rychlej-ší. S tímto trendem se musí veřejno-právní solidarity vypořádat;

d) Při zachování současného systému fi-nancování sociálních služeb je třebapočítat s dlouhodobým a relativně str-mým nárůstem veřejných výdajův této oblasti.

II. Shrnutí klíčových výsledků analýzy roz-hovorů a expertní diskuse

Analýza získaných dat - příležitosti a limi-ty deregulace v systému sociální péčev ČR

Deregulace trhu služeb sociální péče jeklíčovým krokem k uplatnění principu par-ticipace, který je zakotven jak v evropskémsociálním modelu, tak v sociální doktríněČR. Participace klienta v současnémsystému je vymezena do velmi úzkéhomanévrovacího pole, jedná se spíšeo quasiparticipaci. Z praxe jsou známépříklady, kdy zahraniční investoři se zá-jmem o vstup na český trh, po analýzáchod něj ustoupili z důvodu spoutaného le-gislativního prostředí, i když z hlediska ka-pacity se jednalo o zajímavou investici.

Skeptici liberalizace trhu sociálních slu-žeb se přiklánějí spíše k nastavení „zásaddobrého vládnutí (good governance) v ob-lasti sociálních služeb…“, které vycházejíz principu volného trhu a nastavují zásahstátu s cílem dosažení účelu, který sociál-ní služby mají plnit - potřebnou pomocpotřebným bez diskriminace poskytovate-lů. Existuje totiž obava z růstu cen, tedyobava z toho, aby mohl každý občan s po-třebou péče na liberalizovaný trh sociál-ních služeb vstoupit.

Protože klienty sociálních služeb jsouosoby v nerovném nebo ohroženém po-stavení (institut slabší strany - podobnějako u nájemních smluv, zdravotní péčeapod.) a stát má povinnost zabezpečittěmto osobám realizaci jejich práv, je ne-zbytné, aby využíval sociálně politické ná-stroje a ovlivňoval situaci v sociálníchslužbách. Zásadní otázka je tedy v tom,jaká by měla být role státu v sociálníchslužbách.

Role státu v sociálních službách

Role státu je dnes silná, stát držív rukou klíčové atributy pro regulaci soci-álních služeb - registrace poskytovatelů,určuje obsah služeb, rozhoduje kdo mánárok na péči a na výplatu dávky, rozho-duje o výši dotace - jde o direktivní, státemorganizovanou diskriminaci (existuje totižzvýhodňování, dotování krajských subjek-tů vůči obecním a komerčním subjektům,potvrzené kvantitativními výzkumy).




Mezi respondenty panuje širší konsen-zus v otázce státní regulace ve formě akre-ditace nebo koncesování provozovatelůsociálních služeb, které by mohly býtpředpokladem pro kvalitní poskytovánísociální péče. Jako neš�astné se ukázaloposkytování dávek ve finančním vyjádře-ní, které není účelově vázáno - tedy jakásirole státu ve zvyšování koupěschopnostiuživatelů služeb.

Konkrétnímu řešení úlohy státu ve fi-nancování musí předcházet dva nezbytnékroky (které dnes nejsou systematicky ře-šeny):� pomoci klientovi orientovat se v systé-

mu sociálního zabezpečení, resp. mož-ných obligatorních zdrojích a možnos-tech řešení (poradenství např. na ob-cích),

� pomoci klientovi projít systémem soci-álního zabezpečení, např. v zahraničívyužívaným způsobem care manage-mentu - tedy včetně podpory při pláno-vání a realizaci pomoci.

Tyto kroky by zřejmě řešily preventivněmnoho situací ještě předtím, než by došlok výplatě fakultativních dávek (tedy i přís-pěvku na péči). Výše uvedený přístup alezároveň vyžaduje vysoce kvalifikované so-ciální pracovníky obcí. V praxi fungujetento způsob např. v Německu, kde při vý-platě příspěvku na péči je ihned nabízenaklientovi paleta možností, jak může svousituaci řešit.

Široká shoda je v otázkách meziresortníspolupráce, která je mnohdy nefunkčnínebo podléhá konkurenčním tlakům.Nelze totiž oddělit sociální služby od dal-ších sektorů veřejných služeb. Pokud ne-bude řešena otázka zdravotní péče, bydle-ní a dopravní obslužnosti, budou klientijen putovat sociálním systémem a budoukončit v systému sociální pomoci (sociál-ních službách nebo v systému hmotnénouze). Komplexnost řešení sociálníchotázek se musí odrážet v komunitních plá-nech, pak teprve mají význam. Dnešnípraxe je taková, že se komunitní plány ori-entují pouze na dostupnost sociálních slu-žeb (dokonce je toto striktní zaměření re-prezentanty obce mnohde vyžadováno)a jsou tak nefunkční. Na tvorbě komunit-ních plánů se musí podílet všechny spá-dové obce; nelze, aby plánovaly pouzeobce na úrovni obcí s rozšířenou působ-ností.

Zvláště v pobytových zařízeních služebsociální péče pro seniory a osoby se zdra-votním postižením dochází k situacím, kdyzdravotní pojiš�ovny neproplácejí některézdravotní úkony a ty jdou na vrub péče so-ciální, tedy platby od klienta, potažmo po-skytovatele. Nefunguje tedy spolupráceposkytovatelů sociálních služeb se zdra-votními pojiš�ovnami, které odmítají hra-dit některé zdravotnické úkony s argu-mentem, že se jedná o sociální péči probí-hající v zařízení sociálních služeb.

Další oblastí, která se váže k meziresort-ní spolupráci, je oblast bydlení, kde nesta-čí speciální byty pro seniory a osoby sezdravotním postižením a domy s pečova-telskou službou jako institut byly zrušeny.

Finanční toky v sociálních službách

Široký konsensus panuje v oblasti od-stranění současného systému státních do-tací poskytovatelům sociálních služeb exante. Dotace jsou nevyzpytatelné - každo-ročně je o ně nutné žádat a není na něprávní nárok - to neumožňuje dlouhodo-bou udržitelnost poskytovatelů a jejichrozvoj. Dotace poskytovatelům sociálníchslužeb dnes mj. nahrazují u pobytovýchzařízení i špatnou platební morálku zdra-votních pojiš�oven, které odmítají hraditněkteré úkony zdravotní péče.

Dosud se diskutuje o třech alternativ-ních možnostech finančních toků v sociál-ních službách vůči současnému stavu:1) Financování za klientem jako fakulta-

tivní dávka (ze systému sociální pomo-ci);

2) Financování péče na základě obligator-ních dávek z povinného pojištění;

3) Financování analogické financovánízdravotní péče - výkonové financováníúkonů.

Oceňování potřebnosti klienta systému

Pokud se má do budoucna stát angažo-vat ve financování služeb sociální péče,bude klíčovou otázkou stanovení limitůnebo ukazatelů ceny péče.

Současný systém kategorizace a řízenío příspěvku na péči je opakovaně kritizo-ván jak už samotnými uživateli, tak střeš-ními a sí�ovými organizacemi. Hlavní kriti-ka míří na nemožnost specifického indivi-duálního posouzení odborníkem. Posou-zení zdravotního stavu probíhá bez pří-tomnosti žadatele na základě zdravotnickédokumentace. Posuzování je netranspa-rentní a existují regionální rozdíly v posu-zování. Z pohledu koupěschopnosti uživa-tele neodráží ani nejvyšší možný příspě-vek celkovou cenu péče (ta je mnohemdražší).

Posuzování pro potřeby příspěvku napéči je nejednotné, není legislativně zá-vazná metodika pro posuzování potřebnémíry péče a navíc je výkonová cena v růz-ných regionech rozdílná.

Současný způsob poměřuje namístotoho kapacitu zařízení a na základě ní do-tuje poskytovatele. Zde je tedy kontrolaveřejných výdajů méně efektivní, by�zdánlivě se může jevit jako efektivnější.

Problematika s oceněním potřeby péčeje způsobena tím, že chybí zřetelný spole-čenský a politický závazek míry zajištěníobčanů. Konkrétní čísla jsou pak jen otáz-kou ekonomického výpočtu.

Při určování výše příspěvku s ohledemna potřebu péče je třeba definovat jakýsistátní minimální standard (chudinskýprincip) a decentralizovat správu na obce,které ho mohou dobrovolně navýšit. Pře-vedení správy na obce by umožnilo lépekontrolovat vázanost příspěvku na účelypéče.

Kritice je opakovaně podrobován i způ-sob posuzování míry závislosti a rozdělenímíry závislosti do 4 stupňů. Tato kategori-zace nedokáže rozlišovat nuance tak, jakojiné způsoby posuzování, např. v Rakous-ku, kde je stupňů míry závislosti sedm.Někteří experti popisují dobrou praxi po-suzování potřebnosti v Německu, kde seposuzuje namísto funkčních kapacit klien-ta počet hodin potřebných k zajištěnípéče.

Doporučení pro úpravu nastave-ní veřejnoprávní povinné solida-rity ve službách sociální péčev ČR - vymezení prostoru a roledalších subjektů

Aby mohla být doporučení konzistentní,je třeba je v systému vnímat. Tedy navrh-nout doporučení tak, aby jedna změna ne-způsobila nerovnováhu v jiné oblasti služebsociální péče. Pro přehlednost doporučenírozdělíme do oblastí označených I. - V.

I. Opatření pro deregulaci trhu sociálníchslužeb

Výchozí premisou je posílení smluvnívolnosti mezi poskytovatelem a klientem.Cílem je stav, kdy na otevřeném trhuvolně soutěží poskytovatelé sociálníchslužeb v nabídce služeb. Běžnou praxí jesmluvní svoboda tradičně v anglofonníchsociálních službách (Irsko, Velká Británie),kde jsou tyto vztahy postaveny mimorámec veřejnoprávní solidarity do sférysoukromého práva (u nás obdoba občan-ského a obchodního zákoníku). Ve VelkéBritánii je od 80. let zkušenost se systé-mem tzv. „quasi-markets“ (téměř volnýchtrhů sociálních služeb). Současně s tímtoopatřením byl zaveden i institut „care ma-nager“, o kterém bude pojednáno v boděII c) této kapitoly. Případné spory jsou ře-šeny soudní mocí, nikoliv správním orgá-nem, ten pouze uděluje a odebírá certifi-kace. V ČR je systém služeb sociální péčepostaven výhradně do sféry veřejnopráv-ního zájmu, čímž se veřejná solidarita do-týká i osob, které by mohly využívat služ-by v soukromoprávní oblasti. Tím se po-daří zmenšit i solidaritní okruh (tzv. osob-ní rozsah). Aby dravost některých obchod-ních společností neporušovala práva kli-enta (slabší strany) je třeba nastavit veřej-noprávní zásah, nikoliv však absolutní.O jeho podobě bude pojednáno v bodě III. a)této kapitoly.




II. Opatření pro posílení subsidiarity sprá-vy a správních agend v oblasti sociálnípéče

a) důkladnější zavedení principu subsidi-arity při zajištění péče do praxe

Princip subsidiarity musí definovatzákon jako odpovědnost obcí za jeho na-plňování v případě služeb spadajících doobligatorní veřejné solidarity (podobnéopatření nalezneme ve slovenském záko-ně č. 448/2008 Z. z. v § 8). Přitom směrsubsidiarity vede posloupností od nefor-mální domácí péče, přes sdílenou péčiv domácnosti, po péči s poskytnutím po-bytu na přechodnou dobu až po pobyto-vou péči trvalou. Nelze sice rodině naříditzákonem péči o blízkou osobu, lze ji všakmotivovat k takovému konání formou ne-gativních i pozitivních dávek. V budoucnubude nezbytné klást důraz na význam ne-formální péče. Podle Jeřábka6 má dnesčtvrtina rodin v ČR osobní zkušenost s ne-formální péčí, podle Jeřábka se sice obtíž-ně prognózuje, zda tento trend budevzrůstat - uvádí jako rozhodující proměn-nou budoucí legislativní podmínky pro ne-formální pečující. Tento koncept s nasta-vením výhodných podmínek pro domácípečující počítá (daňové zvýhodnění, dávkyv rámci sociálního zaopatření). Přesto, ževýznam domácích pečujících je značný,jedná se o velmi náročnou roli a nelze naněm stavět systém.

Dále se princip subsidiarity projevujei ve stupňování formy poskytované služby.Ve stávající legislativě je pouze implicitnědeklarováno, že služba terénní a ambu-lantní předchází službě pobytové, nezava-zuje však žádné subjekty k naplňování to-hoto principu - formulace je neprávnickyvágní. Podobně je tomu např. i v sousedníslovenské legislativě, kde už ale plynoukonsekvence pro nižší územněsprávnícelky.

b) decentralizace agendy služeb sociálnípéče na úroveň obcí s rozšířenou pů-sobností

Koncepční, metodický a legislativnírámec služeb sociální péče je plně v kom-petenci ústředního orgánu (MPSV). Roz-hodování o konkrétní podobě a strategiíchsociálních služeb v konkrétních regionechje žádoucí převést na nejnižší úroveň ve-řejné samosprávy - podobně je tentomodel uplatňován mnoho let např. veVelké Británii, ale i Švédsku a Dánsku,tedy napříč modely sociálních států. Vy-světlení je z logiky věci zřejmé - sociálníslužby jsou nejadresnějším nástrojem so-ciální ochrany (jsou občanům poskytova-né na základě jimi určených potřeb), prototaké jejich správa musí být občanům na-blízku, aby mohla pružně reagovat na po-třeby terénu a situaci a trendy v regionu(rozšiřování kapacit některých typů slu-

žeb, spolupráce na komunikaci mezi obce-mi apod.).

Podle sdělení Tomeše7 byl tento krokúspěšně učiněn v Albánii, kde byla odpo-vědnost za správu financí a zabezpečeníslužeb pro občany decentralizována naúroveň obcí. Významným důvodem při-tom byl i geografický profil a velká vzdále-nost mezi obcemi a městy zvláště v hor-ských oblastech. Decentralizací správy so-ciálních služeb péče na obce tedy zvyšujejejich geografickou a časovou dostupnost,což je u osob s postižením a starých obča-nů zásadním hlediskem.

Správa sociální péče je tradičně decent-ralizována i ve Velké Británii, kde je velkýdůraz kladen na spolupráci celků podob-ných našim okresům (local authorities)s církevními a nestátními organizacemi.Anglie je díky tomu velkým vzorem i v ob-lasti komunitní sociální práce.

V rámci decentralizace agendy sociálnípéče na obce je nutné zajistit:i. zabezpečení poskytovatelské sítě obli-

gatorně poskytovaných služeb sociálnípéče. Tato poskytovatelská sí� může býtzajištěna jak vlastními příspěvkovýmiorganizacemi, tak nákupem služeb odjiných poskytovatelů;

ii. převedení financování těchto služeb -viz další opatření.

c) zavedení institutu „care manager“

v rámci nástrojů veřejnoprávní povinné

solidarity

S přesunem agendy služeb sociálnípéče na obce souvisí i zřízení nového insti-tutu „care manager“. Tento institut vychá-zí z dobré praxe zemí, ve kterých fungujekomunitní práce a občanská komunita jepřirozeným solidaritním útvarem (např.Velká Británie, Rakousko, Izrael, Německo,Irsko). Care manager je kvalifikovaný soci-ální pracovník, zaměstnanec obce, kterýřídí péči pro konkrétní občany a rodiny. Jejednotícím prvkem, který může synergickyvyužívat zdroje řešení nepříznivé sociálnísituace z přirozeného prostředí občanav kombinaci se zdroji veřejnoprávními.Navíc rozhoduje i o rozsahu obligatornísolidarity (fakultativní dávky a služby).

Ideálním případem by mohl být institut,který propojuje sociální práci a zdravotníslužbu jako integrovaný nástroj podporyve vlastním prostředí klienta. Kalvach8

v této souvislosti mluví o tzv. „komunitnísestře“, která je ale podle jeho definicezdravotnickým pracovníkem vykonávají-cím nejen ošetřovatelskou péči, alei úkony z agendy sociálního pracovníka,jako např. zajištění návaznosti dalších slu-žeb, koordinace dalších zdrojů z okolí kli-enta, řízení sdílené péče. Z toho důvodumluvíme spíše o care manažerovi, který jekvalifikovaným sociálním pracovníkem.Jeho zásadním partnerem ale musí zůstatzdravotnický pracovník (sestra).

Takovému zásahu by však musela před-cházet změna v zákoně o obcích, která byjednoznačně delimitovala odpovědnost zazabezpečení služeb sociální péče v mini-málním standardu pro občany obce s roz-šířenou působností. V současné době jetato povinnost zakotvena v zákoněč. 128/2000 Sb. pouze vágní deklarací.

III. Opatření pro zabezpečení základních

lidských a sociálních práv pro potřeb-

né občany

a) Veřejnoprávní garance legality a kvali-

ty sociálních služeb

Je třeba zajištění státem autorizovanéhooprávnění k poskytování sociálních služebna základě splnění zákonných podmínekpro poskytování sociálních služeb. Tentokrok je nezbytný pro ochranu slabší strany,kterou je v sociálních službách klient/zá-kazník, a to z důvodu nepříznivé sociálnísituace (stáří, zdravotní nebo sociální hen-dikep apod.). Je více možností, jak zajistittuto garanci. Ve Velké Británii působí ve-řejnoprávní korporace Národní institut prokvalitu zdravotních služeb a péče (The Na-tional Institute for Health and Care Excel-lence - NICE), který vydává národní stan-dardy sociální péče. V České republicenyní fungují ministerské inspekce. Proble-matickým bodem tohoto opatření budedefinování kvality péče, která je posuzová-na, nebo� ta zahrnuje ekonomické i etickéaspekty. Etické aspekty kontrolují profesníorganizace veřejnoprávního charakteru(např. British Association of Social Wor-kers ve Velké Británii nebo National Asso-ciation of Social Workers v USA). Pokudby měla odpovídající právní status, můžese tímto garantem v ČR stát profesní ko-mora sociálních pracovníků, která je vevěcném záměru zákona o sociálních pra-covnících. Hlavním znakem takového kon-trolního institutu je veřejnoprávní povahaa nezávislost na financování a poskytovánísociálních služeb (tím by byl naplněn fran-couzský princip, kde strany poskytovatele,financiéra a kontrolora jsou zastávány vzá-jemně nezávislými instituty - veřejná sprá-va, profesní korporace, soukromý/nezisko-vý poskytovatel).

b) Veřejnoprávní garance dostupnosti

sociální služby v nejnižším standardu

pro všechny potřebné občany zajiš�o-

vaná obcemi s rozšířenou působností

Tento krok odráží realizaci práva občanůna důstojné životní podmínky a na česta důstojnost. Je realizován tím, že zákon-ná úprava sociálních služeb musí defino-vat univerzální právo na poskytnutí pří-střeší, stravy a nezbytné sociální péče přisplnění podmínky potřebnosti (dále defi-nované zákonem, dnes např. zákonemo pomoci v hmotné nouzi). Zákon tedy




musí stanovit dva klíčové aspekty tak, abybyly snadno měřitelné.

Jedná se o:i) minimální materiální standard pro za-

bezpečení přístřeší, stravy a sociálnípéče jako ukazatele lidské důstojnosti;

ii) kritéria pro posuzování nemajetnosti(např. s použitím již existujících kritériívyužívaných v hmotné nouzi).

c) Definice minimálního standardu

Na rozdíl od současné kvalitativní stan-dardizace, která ve skutečnosti neměříkvalitu péče, je třeba nastavit měřitelné -materiální, technické, personální a ekono-mické standardy poskytované služby.Ukazatelé minimálního standardu by mělyzohledňovat spíše povinnosti vůči kliento-vi, než vůči poskytovateli. Inspirace je evi-dentní ve slovenském zákoně o sociál-nych službách č. 448/2008 Z. z., který tytoměřitelné standardy definuje ve forměpříloh k zákonu.

d) Zavedení principu „dávka předcházíslužbu“

Konstrukce současného příspěvku napéči nekoncepčně míří jednou dávkou nadva odlišné cíle a dokonce odlišné cílovéskupiny. Na jedné straně umožňuje přespříjemce použít příspěvek pro náhraduušlé mzdy pečující blízké osobě, na druhéstraně slouží příjemci k nákupu sociálníchslužeb. Nemusíme zde rozebírat, jaké tov mnoha případech může způsobovat na-pětí uvnitř rodin a v krajních případechvést i k zanedbávání uvnitř vlastní rodiny.Problém je v tom, že v prvním případě jedávka logicky konstruována spíše jakodávka systému státní sociální podporya mělo by se tedy jednat o dávku pro pe-čující osobu, ve druhém případě se jednáo dávku pro příjemce a její charakterspadá do systému sociální pomoci.

Zavedení principu by mělo zajistit přes-nější zacílení nástrojů na řešení vzniklé po-třeby. Pokud tedy člen rodiny umí a zvládápéči o blízkou osobu, ale limituje ho toz časových důvodů v možnosti vydělávat,pak by měl nástroj cílit na náhradu mzdytéto osoby. Pokud domácí pečující nemů-že, nechce nebo neumí pečovat o blízkouosobu, lze dávku cílit i na osobu, kterévznikají náklady se zajištěním zvýšené po-třeby péče, tedy samotnému uživateli.Výše takové dávky musí odpovídat nákla-dům za průměrné minimální náklady zaslužbu v minimálním materiálně technic-kém standardu. V roce 1993 byla v Ra-kousku zavedena takováto praxe, kteráumožňuje využít dávky jak klientům, tak je-jich rodinným příslušníkům pečujícímv domácím prostředí9. Výhodou této dávkyje fakt, že není účelově vázána, umožňujeklientovi i jeho pečujícímu svobodně volitnakládání s ní. Zavedení tohoto systému

zajistilo dobré zabezpečení péče pro osobys nižší mírou závislosti na péči.

IV. Redefinice rolí subjektů a objektů veslužbách sociální péče

a) změna definice cílových skupin služebsociální péče

V budoucnu bude nezbytné přehodnotitklasický pohled na cílové skupiny optikoukategorizace a nivelizace. Nově je potřebanekategorizovat cílové skupiny vertikálně(dle sociálních událostí), ale přidat hori-zontální členění podle prostředků k zajiš-tění péče. V zásadě se jedná o tři ekono-mické úrovně:� Vlastní prostředky zcela pokrývají po-

třeby uživatele;� Vlastní prostředky uživatele zčásti po-

krývají jeho potřebu péče;� Uživatel nemá prostředky k naplňování

potřeb péče.Přitom prostředky jsou v tomto případě

disponibilní příjmy nebo výnosy z majet-ku uživatele, který není nezbytný pro za-jištění důstojných životních podmínek (ty-picky jde o bydlení a minimální vybavenídomácnosti, věci osobní potřeby). Pro ta-kovou definici nezbytných prostředků lzeúspěšně použít zažitou praxi zákonůč. 110/2006 Sb., o životním a existenčnímminimu, a č. 111/2006 Sb., o pomociv hmotné nouzi.

b) Změna nastavení kompetencí mezi

subjekty

V systému poskytování sociálních slu-žeb je v ČR v současnosti přítomen nežá-doucí souběh rolí jednotlivých subjektů(často i ambivalentních). Tento byl sicečástečně odstraněn přesunem agendy in-spekcí zpět na MPSV ČR, přesto střetzájmů zůstává minimálně na úrovni krajů.Základním principem, který vylučuje nežá-doucí souběh je disperze úkonů v systé-mu sociálních služeb mezi více subjektůvzájemně nezávislých. Ministerstvo bymělo vystupovat ve dvou rolích, koncep-tora a legislativce, kraje v novém systémunaplňují pouze roli inspektora. Účelem in-spekce je kontrola naplňování podmínek,na základě kterých je uděleno oprávněník poskytování sociální služby - nikoliv po-suzování kvality podle neexistujících krité-rií (jako je tomu dosud)10. Rozsah inspekcíje dán rozsahem intervence, kterou posky-tuje státní orgán inspektované organizaci.

Obce s rozšířenou působností by sestaly v novém systému elementární jed-notkou, která je subsidiárně nejlépe odpo-vídající úrovní ve státní správě pro garan-ci, financování a správu poskytování slu-žeb sociální péče na svém území svýmobčanům.

Významnou výkonnou roli by přebíralinestátní poskytovatelé sociálních služeb

(a� obchodní společnosti nebo neziskovéorganizace). Základní podmínkou posky-tování sociálních služeb je registrace po-skytovatele ve veřejném registru, stejnějako v současném systému. Míra zasaho-vání veřejné správy do činnosti poskyto-vatelů sociálních služeb závisí na míře vy-užívání veřejných rozpočtů. Na poskyto-vatele, kteří nevyužívají financování z ve-řejných rozpočtů, se vztahuje pouze kon-trola podmínek oprávnění k poskytování(inspekce kraje), ochrana spotřebitele(ČOI), dodržování lidských práv (Veřejnýochránce práv).

Závěr

Článek přináší návrh redefinice systé-mu veřejného financování služeb sociálnípéče v ČR provedený formou doporuče-ných opatření pro úpravu stávajícího na-stavení systému upraveného zákonemo sociálních službách. Aktuálně jsou pří-slušnými orgány veřejné správy provádě-ny postupné parametrické úpravy, kteréjsou reaktivní povahy, tedy reagují na ak-tuálně vzniklé problémy a mohou býtovlivněny lobbistickými tlaky. Výstupemtohoto textu je analýza příčin problémův systému a z nich vyplývající návrh systé-mových úprav, které řeší pravou podstatuproblému dlouhodobě a s ohledem nakonkrétní data a zkušenosti. Stručné shr-nutí doporučení k nastavení veřejnopráv-ní solidarity v systému služeb sociálnípéče je následující:1) Je nutné vymezit povinnost státu

v rozsahu a obsahu garantované soci-ální solidarity - přitom vycházíme zezásad subsidiarity (veřejnoprávní po-skytnutí sociální služby je až poslednívariantou řešení potřeb cílové skupi-ny) a participace (je nutné zapojit kli-enta a jeho zdroje do řešení nepříznivésituace). Díky důsledné aplikaci tohotopostupu se sníží okruh příjemců po-vinné veřejnoprávní solidarity - někte-ří nebudou chtít dobrovolně využítsvého práva na poskytnutí služby za-jiš�ované veřejnoprávní solidaritoua dají přednost nákupu na volnémtrhu. Ti, kteří nemají jiné zdroje a vyu-žijí veřejnou solidaritu, získají péčiucelenější (o stejný koláč se bude dělitméně osob).

2) Rozsah povinné solidarity musí býtměřitelný a musí být poskytovanýv minimálním materiálním standardutak, aby povinně garantované službynezasahovaly do volného trhu, ale abyvyplňovaly mezery, které volný trh ne-pokrývá - tedy aby nastavovaly uni-verzální minimální ochranu v beve-ridgeovském pojetí11.

3) Je třeba systematicky podpořit jak po-bytové, tak alternativní formy péčea další nástroje jako prevenci náklad-né péče poskytované v rámci povinné




solidarity. Především jde o podporukonceptu sdílené péče, podporu nefor-málních pečujících a různé formy dob-rovolné solidarity nestátních subjektů.Veřejná správa v této podpoře hrajeroli financiéra, který bu� nakupujeslužby od nestátních poskytovatelů,nebo financuje jejich rozvojové aktivi-ty granty.

4) Vytvoření volnějšího smluvního pro-středí pro volbu vhodného poskytova-tele péče. Snížení regulace v prostředíposkytování služeb sociální péčeumožní vytvoření volnějšího trhu po-skytovatelů, kteří mohou nabídnoutširší portfolio nabídky řešící konkrétnípotřeby konkrétních zákazníků v pod-statě individuálně. Případové studieukazují, že poskytovatelé připravení naderegulaci existují a mají mechanismy,které jim umožňují dobře fungovat.

5) Nastavení kontrolních mechanismůpro ochranu klientů na volném trhuslužeb. Vzhledem k tomu, že vztah kli-entů a poskytovatelů služeb sociálnípéče je nerovný (klientova potřeba jeveřejným zájmem), je třeba vytvořitsystém veřejnoprávní kontroly posky-tované péče.

Pokud dojde k uvolnění stávající regula-ce služeb sociální péče, posílí se významdobrovolné formalizované solidarity ne-státních subjektů (především nezisko-vých) v celém systému. Na jedné straněse mohou uplatnit na volném trhu, nadruhé straně mohou být dodavateli veřej-noprávně garantovaných sociálních slu-žeb.

Jako červená nit se v textu vine myš-lenka ucelené a systémové změny finan-cování veřejnoprávní solidarity ve služ-bách sociální péče, která stojí tváří v tvářdemografickým a sociálním výzvám. Ve-řejnoprávní solidaritu je třeba vnímat jakovýznamný princip financování služeb soci-ální péče, který stojí ve druhé linii za vol-ným trhem služeb sociální péče, doplňujejeho nedostatky a je určena nejméně ma-jetnému segmentu klientů. Pro nemajetnéobčany poskytuje komplexní služby v mi-nimálním standardu - zde je její uplatněnínenahraditelné. Nestojí však jako konku-

rence trhu služeb sociální péče, jehož seg-mentace se orientuje na klienty, kteří jsouschopni kofinancovat svou péči z vlast-ních zdrojů. Současná praxe toto neumož-ňuje a spíše hledá další dílčí opatření k po-sílení regulace, která může svádět k ob-cházení nebo dalším úskočným reakcím.

1 VOJTÍŠEK, P. Principy financování veřejnoprávní adobrovolné formalizované solidarity ve službáchsociální péče v ČR. Praha: FF UK, 2016.

2 MPSV ČR. Důvodová zpráva k novele zákona o so-ciálních službách (data: OK systém), Praha: MPSV,2015, str. 21.

3 PRŮŠA, L. Financování služeb sociální péče v ČR -teorie a praxe. In Fórum sociální práce 3/2015.Praha: VÚPSV, v.v.i., 2015. ISSN 1802-5854

4 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 2. aktualizované vy-dání. Praha: Portál, 2008, str. 182

5 podrobněji viz VOJTÍŠEK, P. Principy financováníveřejnoprávní a dobrovolné formalizované solidari-ty ve službách sociální péče v ČR. Praha: FF UK,2016. str. 79−88.

6 JEŘÁBEK, H. a kol. Mezigenerační solidarita v péčio seniory. 1. vyd. Praha: SLON, 2013.

7 TOMEŠ, I. expertní rozhovor, Praha, 15. 9. 20148 KALVACH, Z. a kol. Podpora rozvoje komunitního

systému integrovaných podpůrných služeb. Praha:Diakonie ČCE, 2014, str. 33−35

9 BMASK Österreich. Pflegekarenzgeld. Dostupné z:https://www.sozialministerium.at/site/Pension_Pfle-ge/Pflege_und_Betreuung/Hilfe_Finanzielle_Unters-tuetzung/Pflegekarenzgeld/Pflegekarenzgeld. (25. 9.2016)

10 Systém standardů kvality ve skutečnosti žádnoukvalitu neměří - pouze atributy sociální služby.

11 viz TOMEŠ, I. Úvod do teorie a metodologie sociál-ní politiky. Praha: Portál, 2010.

Literatura

HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 2. aktualizované vy-dání. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4

HOLEC, ZUSKA & Partneři. Právní analýza II. - Roz-bor právního systému České republiky v oblastisociálních služeb v obecném zájmu. Praha:HOLEC, ZUSKA & Partneři, 2011 v rámci projektuPodpora procesů v sociálních službách.

JEŘÁBEK, H. a kol. Mezigenerační solidarita v péčio seniory. 1. vyd. Praha: SLON, 2013. ISBN 978-80-7419-117-6

KALVACH, Z. a kol. Podpora rozvoje komunitníhosystému integrovaných podpůrných služeb. Praha:Diakonie ČCE, 2014. ISBN 978-80-87953-07-5

MOLEK, J. Marketing sociálních služeb. Praha:VÚPSV, v. v. i., 2009. ISBN 978-80-7416-026-4

MPSV ČR (odbor 22). Diskusní materiál k východis-kům dlouhodobé péče v České republice. Praha:MPSV ČR, 2010. ISBN 978-80-7421-021-1

MPSV ČR: Důvodová zpráva k novele zákona o soci-álních službách (data: OK systém), Praha: MPSV,2015.

PRŮŠA, L. Financování služeb sociální péče v ČR -teorie a praxe. In Fórum sociální práce 3/2015.Praha: VÚPSV, v. v. i., 2015. ISSN 1802-5854

PRŮŠA, L. Model efektivního financování a poskyto-vání dlouhodobé péče. Praha: VÚPSV, v. v. i., 2011.ISBN 978-80-7416-097-4

PRŮŠA, L. Poskytování sociálních služeb pro seniorya osoby se zdravotním postižením. Praha: VÚPSV,v. v. i., 2012. ISBN 978-80-7416-048-6

PRŮŠA, L., VÍŠEK, P. Optimalizace sociálních služeb.Praha: Národní centrum sociálních studií,o.p.s. a Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,v. v. i., 2012

TOMEŠ, I. Úvod do teorie a metodologie sociální po-litiky. Praha: Portál, 2010, ISBN 978-80-7367-680-3

VOJTÍŠEK, P. Principy financování veřejnoprávnía dobrovolné formalizované solidarity ve službáchsociální péče v ČR. Praha: FF UK, 2016.

Zákony a další právní normy:

Česká republika. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálníchslužbách, ve znění k datu 6. 1. 2016.

Česká republika. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích,ve znění k datu 6. 1. 2016.

Evropský parlament a Rada. Směrnice EP a Radyo službách na vnitřním trhu 2006/123/ES ve zněník datu 6. 1. 2016.

Česká republika. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou seupravují některá ustanovení zákona č. 108/2006 Sb.,o sociálních službáchk, ve znění k datu 6. 1. 2016.

Slovenská republika. Zákon č. 448/2008 Z. z., o sociál-nych službách, ve znění k datu 26. 12. 2015.

Autor PhDr. Petr Vojtíšek, PhD.([email protected]) působí na Katedřesociální práce Filosofické fakulty UKv Praze (Department of Social Work, Fa-culty of Arts, Charles University), U Kříže 8,158 00 Praha 5 - Jinonice, Česká republi-ka.

Operační program Zaměstnanost je premiantem v čerpání evropských dotací

Nejrychleji se v současném programovacím období 2014 až 2020 daří čerpat finanční prostředky z Operačního programu Zaměstna-nost (OPZ), a to v porovnání s ostatními operačními programy v ČR i ve srovnání s předchozím obdobím a Operačním programem Lid-ské zdroje a Zaměstnanost (OP LZZ). Objem vydaných právních aktů o poskytnutí podpory žadatelům činil na konci roku 2016 34 mili-ard korun, tedy necelou polovinu z celkové alokace OPZ. Za stejné období se v předchozím programu podařilo vydat právní akty v hod-notě 15 miliard korun (přibližně čtvrtina alokace OP LZZ). V porovnání s ostatními operačními programy si OPZ vede více než dobře.Uspěl při pravidelném hodnocení rizikovosti, které provádí Ministerstvo pro místní rozvoj - Národní orgán pro koordinaci. OPZ byl vy-hodnocen jako program s nízkým rizikem, což znamená, že momentálně není nutné přijímat opatření, která by vedla ke zrychlení a ze-fektivnění jeho čerpání. To potvrzuje i fakt, že ČR nyní žádá Evropskou komisi o proplacení 170 milionů eur, které se podařilo vyčerpatz ESI fondů (bez zemědělského fondu), přičemž skoro 104 milionů eur připadá právě na OPZ.

Zdroj: MPSV




Sociálně vyloučené lokality, inte-grace a její úspěšnost

Sociálně vyloučené lokality, ve kterýchjsou soustředěni lidé s obtížným přístu-pem k příležitostem, se často vyskytujív regionech s vysokou nezaměstnaností,které prošly strukturálními změnami,a které Mareš (2004) nazývá kapsami chu-doby. Do těchto regionů byli v době tzv.plánovitého hospodářství zváni či organi-zovaně stěhováni lidé s nízkou kvalifikacínebo bez kvalifikace využitelní v těžkémprůmyslu. Po roce 1989 došlo ke změněprůmyslové struktury, podniky se uzavře-ly nebo přeorientovaly výrobu, těžebníprůmysl se výrazně utlumil, nicméně ne-kvalifikovaní pracovníci, pro které již nynítyto regiony nenacházejí uplatnění, zůsta-li. Vytvářejí se tak sociálně silně deprivo-vané regiony. To se týká i obce, jejímž in-tegračním programem se zabývá tato pří-padová studie, a regionu, v němž se tatoobec nachází.

V těchto regionech a obcích vznikají so-ciálně vyloučené lokality častěji, než v ji-ných částech republiky. Obyvatelé tako-vých lokalit bývají okolím identifikovánijako Romové. Viditelná etnická odlišnostzdůrazňuje rozdíly, které jsou dány v rovi-ně vyloučení - nevyloučení a vzájemnoudezintegraci potvrzuje. Není přitom pod-statné, zda obyvatelé vyloučených lokalitsami sebe jako Romy vnímají, podstatnáje skutečnost, že jsou takto vnímáni oko-lím, které je zařazuje do romské etnickékategorie (Jenkins, 2008) a díky tomu uva-žuje v dichotomiích „my - oni“. Dle kon-ceptu Lewise (1968) by se dalo hovořito tom, že lokality jsou obývány „lidmi kul-tury chudoby“.

Young (1999) hovoří o rozdělení společ-nosti na „jádro“ a „okraj“, kdy „jádro“tvoří ti, kteří jsou pevnou součástí majo-ritní společnosti a „okraj“ ti, kteří tvoří mi-noritu a na životě majoritní společnostiparticipují minimálně nebo vůbec.„Jádro“ a „okraj“ jsou vzájemně dezinte-grovány, příslušníci „jádra“ jsou držiteli

moci, kteří určují pravidla fungování obce,vliv „okraje“ na řízení obce je zanedbatel-ný. Dále v textu budu užívat označení oby-vatel pojmy „jádro“ (obyvatelé obce žijícímimo sociálně vyloučenou lokalitu)a „okraj“ (obyvatelé obce žijící v sociálněvyloučené lokalitě) právě v tomto smysludle Youngova (1999) konceptu.1

Integraci chápu jako vzájemné propojo-vání dvou dosud rozpojených (dezintegro-vaných) celků, v konkrétním případě vzá-jemné propojení obce a její sociálně vylou-čené lokality. Při integraci by mělo dochá-zet ke zvyšování intenzity a kvality vzájem-ných kontaktů, výměny idejí, zboží, služebmezi dosud rozpojenými částmi obce.

Na intenzitu a kvalitu vzájemných kon-taktů a výměny mezi rozpojenými část-mi obce se snaží působit „integračníprogram“. „Program“ chápu v souladus Winklerem (2002) jako cílevědomou akti-vitu, vzájemně provázanou sérii opatřenírealizovaných za účelem dosažení určité-ho cíle. Tím je v tomto konkrétním případěintegrace. Pro svou studii jsem záměrně

Analýza faktorů ovlivňujících úspěšnost integračního programu vobci se sociálně vyloučenou lokalitou - případová studie

Jan Vašat

Abstrakt

Text představuje výsledky případové studie úspěšnosti vy-

braného programu, který je zaměřen na integraci obce

a její sociálně vyloučené lokality. Hlavním cílem studie byla

analýza působení charakteristik programu a charakteristik

prostředí na úspěšnost programových snah o integraci

obce a její sociálně vyloučené lokality.

„Sociálně vyloučená lokalita“ mne tedy zajímá jako jedna

ze dvou vzájemně rozpojených entit. První nese označení

sociálně vyloučená lokalita, druhou představují ostatní

části obce, které nenesou nálepku „sociálně vyloučená lo-

kalita“. Obě entity jsou odděleny procesem dezintegrace.

Nebudu se zde ale zabývat ani procesem sociálního vylu-

čování (exkluze), ani sociálním začleňováním (inkluzí).

Pojmy exkluze a inkluze se týkají větší či menší dostup-

nosti příležitostí pro jedince a „sociálně vyloučená lokali-

ta“ je z tohoto hlediska sociálním uskupením, které sestá-

vá z jedinců s omezeným přístupem k příležitostem. Věno-

vat se budu procesu integrace, tedy více či méně úspěšné-

mu, vzájemnému propojování dvou dosud sociálně rozpo-

jených, výše zmíněných částí obce.

Klíčová slova:

integrační program, sociálně vyloučená lokalita, integrace,

dezintegrace, úspěšnost

Abstract

This article present results of case study of integration

program success. This program, which concentrate on in-

tegration between one village and its socially excluded lo-

cality, was deliberately choosen. The main aim of this

study was analysis of coverage program characteristics

and environment characteristics on success of program

efforts in integration between village and its socially

excluded locality.

„Socially excluded locality“ interest me as one of two mu-

tually disconected entities. First is the socially excluded lo-

cality, the second create the others parts of village, which

has not the label „Socially excluded locality“. These two

entities are separated by a proces of disintegration. The ar-

ticle deal not with proces of social exclusion and social in-

clusion. The terms exclusion and inclusion refer to more or

less acces to opportunities for individual people and so-

cially excluded locality is, from this view, socially group,

which is created from individual people who have limited

acces to opportunities. The article is dedicated to the inte-

gration process, mutually conected of two separated parts

of village.

Keywords:

integration program, socially excluded locality, integra-

tion, disintegration, success




vybral program, který je realizován na lo-kální úrovni, je jediným integračně zamě-řeným programem v dané obci a je dekla-ratorně „integrační“ ve smyslu výše uve-deného vymezení pojmu integrace. Zjistit,zda je integrační pouze deklaratorně čizda má skutečný potenciál pro dosahová-ní prointegračních změn bude jednímz cílů mé případové studie.

Úspěšnost takového integračního pro-gramu budu chápat jako naplňování jehocílů, tedy jako realizaci zamýšlené změnyintenzity a kvality interakcí mezi majoritoua minoritou, či mezi „jádrem“ a „okra-jem“. Naplňování cílů přitom budu nahlí-žet jednak z hlediska dosažení uvedenézměny, a dále z hlediska procesu dosaho-vání prointegrační změny, tedy z hlediskaprůběhu aktivit k naplnění cíle směřujících(Vašat, 2014). Dosažení zamýšlené proin-tegrační změny budu chápat jako charak-teristiku obce, která je výsledkem spolu-působení programu (tzv. „vnitřních“ fak-torů úspěšnosti) a širšího sociálního kon-textu, v němž je program realizován (tzv.„vnějších“ faktorů úspěšnosti).

Za aktéry programu pro účely tohoto vý-zkumu považuji subjekty, které v rámci vy-brané obce svým jednáním a rozhodová-ním přímo, tzn. v osobní interakci s klientynebo pracovníky programu, ovlivňují pod-mínky působení a úspěšnost integračníhoprogramu. Jsou to, za prvé pracovníci pro-gramu a manažeři organizací, které se po-dílejí na realizaci programových aktivit, zadruhé někteří političtí představitelé vybra-né obce, a za třetí neformální představite-le „jádra“ nebo „okraje“ obce2.

Vnější a zejména vnitřní faktory úspěš-nosti integračního programu vymezím po-mocí teorie podmínek úspěšné implemen-tace programu. Winkler (2002: 9) chápeimplementaci jako „proces nebo výkonpolitického programu“. Takto chápaná im-plementace je předmětem mé studievnitřních faktorů úspěšnosti vybranéhoprogramu. Úspěšná implementace pro-gramu je dána schopností jeho aktérůprůběžně vyla�ovat (vyjednávat a modifi-kovat) charakteristiky programu (cíle,předpoklady o ovlivnitelnosti a způsobechovlivňování integrace, angažovanost per-sonálu programu) tak, aby byly dobrýminástroji realizace cílů v daném kontextu,který je dán vnějšími faktory úspěšnosti.

Sabatier a Mazmanin (Winkler, 2002)prozkoumali více než dvacet americkýcha evropských studií implementace jednot-livých programů, které byly provedeny pří-stupem „shora dolů“, tzn., že začínaly ana-lýzou činnosti aktérů, kteří působili nacentrální či regionální úrovni, a pokračo-valy zkoumáním pracovníků, kteří progra-my implementovali. Rozborem těchto stu-dií stanovili soubor šesti podmínek proefektivní implementaci programů. Do to-hoto souboru patří: 1. Jasné a konzistentnícíle programu, 2. Adekvátní teoretický kau-

zální model vlivu, 3. Právně strukturovanýimplementační proces, 4. Angažovaní,s programem loajální a kompetentní im-plementující úředníci, 5. Podpora zájmo-vých skupin a politických autorit, politickálegitimita programu, 6. Stabilita sociálněekonomických podmínek, jejichž změnynenarušují podstatně politickou podporunebo platnost kauzálního modelu.

Uvedené podmínky úspěšné implemen-tace programu budou využity jako výcho-disko stanovení dílčích výzkumných otázeko faktorech úspěšnosti vybraného progra-mu integrace. Opět se k nim vrátím v em-pirické části studie, kde budu z hlediskapodmínek úspěšné implementace stanove-ných Sabatierem a Mazmaninem (Winkler,2002) interpretovat zjištění o faktorech,které brání a napomáhají integraci obcea její sociálně vyloučené lokality.

Dále se budu podrobněji zabývat půso-bením uvedených faktorů, konkrétně měbude zajímat, jak podporují úspěšnost vy-braného programu integrace, případnějak úspěšnosti tohoto programu brání. Zavnitřní faktory úspěšnosti přitom budupovažovat ty podmínky úspěšné imple-mentace, které jsou výše označeny jakoprvní (jasné a konzistentní cíle programu),druhá (adekvátní kauzální model vlivuprogramu) a čtvrtá (angažovaní, s progra-mem loajální pracovníci implementace).Za vnější faktory pak budu považovat pod-mínky úspěšné implementace, které jsouvýše uvedeny jako třetí (právně strukturo-vaný implementační proces), pátá (pod-poru zájmových skupin a politických auto-rit) a šestá (stabilita sociálně ekonomic-kých podmínek).

Metodika

K hlavní výzkumné otázce („Co a jakbrání a co napomáhá integraci obce a je-jích sociálně vyloučených lokalit?“) jsempostupně vytvořil osm dílčích výzkum-ných otázek:1. Koho můžeme označovat za „aktéra

programu“ zaměřujícího se na inte-graci obce a její vyloučené lokality?

2. Formulují autoři programu jeho cílejazykem integrace nebo jazykem ně-které z alternativ integrace?

3. Jsou aktéry programu žity integračnícíle nebo cíle, které vycházejí z někte-ré z alternativ integrace?

4. Jaký je obsah kauzálního modelu a byltento záměrně vytvořen?

5. Je kauzální model vlivu programuadekvátní?

6. Je možné považovat zkoumaný pro-gram za úspěšný z hlediska procesu(sledují aktéři programu svým rozho-dováním a jednáním prointegračnícíle) a z hlediska výsledku (dosahujíaktéři zamýšlené změny intenzitya kvality interakcí mezi majoritou a mi-noritou)?

7. Které vnější a vnitřní faktory a jak(příznivě či nepříznivě) působí nazměnu intenzity a kvality interakcímezi majoritou a minoritou (jádrema okrajem)?

8. Které vnější faktory a jak působí nacharakteristiky programu?

Jako metodu pro hledání odpovědí navýzkumné otázky jsem zvolil kvalitativnípřípadovou studii, která se snaží o zachy-cení jednoho, případně několika málo pří-padů v jejich celistvosti, o pochopení sou-vislostí a vztahů (Hendl, 2005). Pro přípa-dovou studii jsem záměrně vybral kon-krétní integrační program v obci, která jespecifická třemi charakteristikami. Zaprvé, v obci je dlouhodobě vysoká neza-městnanost, pohybuje se kolem hranice20 %, čili zhruba každý pátý obyvatel obceje nezaměstnaný. Za druhé, v obci je vy-soký počet členů „okraje“. Za třetí, obecje dlouhodobě, i přes první dvě uvedenécharakteristiky, vnímaná jako úspěšnáv oblasti sociální integrace s relativněbezproblémovým soužitím majority a mi-nority. Tato třetí podmínka byla zásadnímdůvodem pro výběr dané obce. Touto pří-padovou studií jsem totiž chtěl porozuměttomu, „jak to funguje“.

Jedná se o obec v kategorii od 2000 do5000 obyvatel, tedy menší obec, kde jepravděpodobné, že se všichni aktéři vzá-jemně znají a kde je možné zachytit všech-ny vlivy působící na program zevnitři zvnějšku. Obec, jak již bylo naznačenovýše, se nachází v regionu, který se potý-ká s dlouhodobou strukturální nezaměst-naností.

Vzhledem k uvedenému způsobu výběrunejsou výsledky případové studie nijak zo-becnitelné či přenositelné na integračníprogramy v jiných obcích. To ani není úče-lem této studie. Snažil jsem se zachytitvšechny faktory působící na program „ze-vnitř“ (charakteristiky programu) i „zvněj-šku“ (charakteristiky prostředí) v jejichsouvislostech a vzájemných vztazích. Zdeprezentované výsledky studie mohou slou-žit k bližšímu porozumění souvislostemmezi jednotlivými vnitřními a vnějšími fak-tory integračního programu. Tím, že se stu-die zabývá jediným programem, je možnéjej prozkoumat do detailů skrze optiku růz-ných zainteresovaných aktérů a získat takpohled na vzájemné vztahy mezi jednotli-vými faktory, které není možné zachytit na-příklad v kvantitativně zaměřených výzku-mech zabývajících se větším množstvímprogramů a jejich aktérů.

Jako výzkumné techniky jsem zvolil kom-binaci studia písemných dokumentů, pozo-rování a rozhovorů s aktéry programu.

Zajímalo mne, jakým jazykem popisujíaktéři své cíle, jak je interpretují, jak se jesnaží dle svých představ naplnit, jakoumají představu o působení vlastních akti-vit na jiné aktéry programu. Porovnánímzískaných pohledů aktérů se pokouším za-




chytit pokud možno působení všech fakto-rů s vědomím, že působení některýchz nich může být patrné pouze z perspekti-vy některých aktérů, zatímco z perspektivjiných nikoliv.

Jednotkou zkoumání byl zvolen kon-krétní vybraný program v jedné obci sesociálně vyloučenými lokalitami. Jednot-kami zjiš�ování jsou aktéři programu, čilipracovníci programu, političtí představite-lé obce a neformální představitelé „jádra“a „okraje“. Za aktéra programu považujivšechny osoby, které na program, jehosměřování, cíle působí a aktivně jej ovliv-ňují, a to a� již v prointegračním nebojiném smyslu. Jednotlivé aktéry progra-mu jsem pro svůj výzkum záměrně vybíraldle průběžného seznamování s progra-mem a průběžného poznávání subjektůpodílejících se na realizaci programu a za-městnanecké struktury těchto subjektů.

Jednotek zjiš�ování, tedy aktérů progra-mu, jsem se ptal na následující charakte-ristiky vybraného programu:1. charakteristiky interakcí mezi „jád-

rem“ a „okrajem“;2. vnitřní charakteristiky programu;3. vnější podmínky působení programu; 4. působení vnitřních charakteristik pro-

gramu a vnějších podmínek působeníprogramu na charakteristiky interakcímezi „jádrem“ a „okrajem“;

5. působení vnější faktorů na charakte-ristiky programu.

Pro interpretaci odpovědí dotázanýchaktérů programu jsem využil přístup ana-lýzy implementace politik, nebo� zkouma-ný program chápu jako součást veřejnépolitiky. Winkler (2002) se ve své studii za-bývá analýzou veřejných programů, roze-bírá působení aktérů těchto programů, vlivjejich představ o programu na implemen-tační realitu. Těmito tématy se rovněž vesvém výzkumu zabývám, usiluji o jejich za-chycení a porozumění v prostředí jedinéhoprogramu. Čili nejde o jakkoliv zobecnitel-né výstupy či výsledky výzkumu, ale o za-chycení unikátních a neopakovatelnýchpohledů a představ jednotlivých aktérůprogramu. Porovnáním těchto pohledůa představ jednotlivých aktérů na různýchpozicích s různým vztahem k programua implementačnímu procesu, bych měl býtschopen porozumět faktorům, které v kon-krétní obci ovlivňují zkoumaný programa jeho prostřednictvím intenzitu a kvalituvztahů mezi „jádrem“ a „okrajem“.

Pro zachování anonymity nebudu uvá-dět název zkoumané obce - zůstanu u pro-stého označení obec (event. zkoumanáobec), k výpovědím jednotlivých respon-dentů budu přiřazovat jen označeníR1−R12, nebudu je blíže přiřazovat k pra-covním pozicím ani konkrétním organiza-cím či službám, v nichž působí, nebo� byto při malém počtu aktérů v obci mohlovést k jejich snadné identifikaci a prolo-mení anonymity. O všech respondentech

budu hovořit v mužském rodě (např. sta-rosta, ředitel), a� se bude ve skutečnostijednat o muže či ženy. Stejně budou upra-veny i výpovědi respondentů. Tyto úpravyjsou činěny rovněž za účelem zachováníanonymity respondentů, nebo� i informa-ce o genderovém složení jednotlivýchsubjektů participujících na programu bymohly přispět k identifikaci konkrétní obcea konkrétních aktérů v této obci.

Analýza působení vnitřnícha vnějších faktorů na úspěšnostintegračního programu a jehokontext

Aktéři programu

Představa o složení jednotlivých skupinaktérů byla získávána průběžně, zejménapři rozhovorech s konkrétními aktéry. Ti sezmiňovali o dalších lidech, kteří v osobníinterakci s klienty nebo pracovníky inte-gračního programu ovlivňují podmínkyjeho působení a úspěšnost. Na základě to-hoto zjištění je možné do skupiny aktérůprogramu řadit pracovníky sociálních slu-žeb, které byly v obci v rámci programuvytvořeny, pracovníky základní školya členy místní neziskové organizace - za-psaného spolku. Sociální služby i základníškola jsou zřizovány obcí, která má tímpádem na jejich činnost přímý vliv. Místníspolek je na obci formálně nezávislý, nic-méně respondenti se zmiňují o úzké vzá-jemné provázanosti mezi spolkem, ostat-ními neziskovými organizacemi, zmíněný-mi příspěvkovými organizacemi obcea vedením obce. Jeden z respondentů ho-vořil o spolupráci školy, sociálních služeba spolku takto: „Není to práce jenom něja-ké části, je to práce celý obce, všech ne-ziskových a dalších subjektů. (…) Všechnoje to napojený na sebe. Je to o tom, že tonebereme, že jsme různý organizace, alejako bysme byli jedna organizace podobecním úřadem.“ (R2)

Jako dominantní politický aktér se jevístarosta obce, jehož role byla zmíněnavšemi respondenty z „jádra“ i „okraje“.O starostovi shodně hovořili jako o „vizio-náři“, „motoru změn“, „klíčové postavě“.Pokud respondenti hovoří o krocích, kteréobec činí, ztotožňují často vedení obces osobou starosty. „Pan starosta vytvořilslužby…“ nebo „pan starosta se snaží vy-kupovat byty“. Analogicky sám o soběuvažuje i starosta: „Vytvořil jsem služby“,„zastavil jsem privatizaci, začal jsem ku-povat byty“. Je patrné, že význam jehoosoby je vnímán všemi ostatními aktérya i on sám si ho je vědom.

Starostu obce je možné označit nejen zaklíčového politického aktéra, ale i za auto-ra celého programu, který je vytvářenad hoc dle momentální situace v obcia dle představ starosty o očekávaném bu-

doucím vývoji. Dle slov starosty i ostat-ních aktérů se očekávání starosty naplňujía na základě toho je mu připisována i vy-soká důvěra obyvatel. Tuto důvěru dekla-rovali respondenti během rozhovorů, něk-teří odkazovali i na vysokou podporu poli-tické strany, jíž starosta reprezentuje, v ko-munálních volbách. Je třeba poznamenat,že podpora pro danou politickou stranu jev rámci regionu unikátní a mezi jednotli-vými volbami se zvyšuje.

Za neformální představitele „jádra“a „okraje“3 lze na základě výpovědí res-pondentů považovat skupinu lidí sdružují-cích se kolem zdejší neziskové organizace.Ti již byli zmíněni v rámci pracovníků pro-gramu. Proto zde stručně vysvětlím, pročna základě zjištěných informací usuzuji, želidé sdružující se kolem místního spolkupatří mezi pracovníky programu i nefor-mální představitele „jádra“ a „okraje“.Spolek příležitostně (pokud získá dotačnípodporu) zaměstnává lidi z „jádra“i „okraje“, kteří participují na programo-vých aktivitách coby pracovníci. Kromětoho fungují v rámci spolku další lidéz „jádra“ i „okraje“ coby dobrovolníci.V době, kdy spolek nezíská dotační podpo-ru zvnějšku, přechází do režimu dobrovol-nictví všichni.

Jazyk formulace cílů programu

Zde se zaměřím na to, jak autoři pro-gramu formulovali manifestní cíle progra-mu a zda při tom použili „jazyk integrace“nebo jazyk některé z jejích alternativ4. Dálemne bude zajímat, jak si cíle formulovanéautory programu pro sebe vykládají dalšíaktéři programu a zda přitom využívajíspíše jazyk integrace nebo některé z jejichalternativ.

Ve výpovědích některých respondentůse objevuje kategorizace „my a oni“, záro-veň ale doplnění, že se nejedná o členěnína základě etnicity. Otázka pomyslné dělícílinie mezi těmito dvěma kategoriemi nenípříliš jednoznačná, na což poukazují i něk-teří respondenti: „V poslední době neexis-tuje jasná odpově�, dříve to bylo jedno-značnější. Díky sociální turistice to neníjednoznačné. Obec je průchod, tunel, lidévchází a vychází. Mnoho bytů skupují rea-litní agentury.“ (R7) „Mění se to pořád. Zá-leží na migračních vlnách.“ (R3) Nejvýraz-něji je v myslích respondentů nastavenadělící linie mezi těmi, kteří v obci žijí dlou-hodobě (bez ohledu na jejich etnicitua bydliště v rámci obce - vyloučená lokali-ta či jinde) a těmi, kteří do ní nově přichá-zejí, pravděpodobně dle respondentů ně-jakou dobu pobydou a pak budou pokra-čovat zase jinam. Příslušníci první katego-rie jsou většinou označováni jako „staro-usedlíci“, druhé pak jako „nepřizpůsobi-ví“, „problematičtí“, „migranti“, „rodiny,které nemají základy“. Otázka migrace jevšeobecně v obci vnímána jako stěžejní pro-




blém. Respondenti převážně nevidí zásad-ní problém v samotném faktu, že do obcepřicházejí sociálně slabí z různých míst, alev jejich vysokém počtu a míře fluktuacea tím se neustále měnící skladbě obyvatel,kterou obec ani další aktéři programu ne-mohou ovlivnit, nebo� stěhování probíháv rámci bytového fondu, který je v rukousoukromých vlastníků. I v této souvislostije (jak obecními plány, tak některými res-pondenty) jako možný cíl zmiňováno vy-tvoření podmínek pro výstavbu rodinnýchdomů na okrajích obce, což by podle názo-ru aktérů mělo přispět k pestřejší sociálnískladbě obyvatel obce a příchod sociálněslabých by mohl být doplňován také pří-chodem movitějších obyvatel.

Jednotlivé aktivity programu jsou reali-zovány, aniž by byly aktéry deklaroványjako jeden program. Děje se tak zpravidlana popud starosty obce, který je díkytomu jednoznačně identifikovatelný jakoautor programu. Program zde chápu, jakbylo zmíněno výše dle Winklera (2002),jako cílevědomou aktivitu, vzájemně pro-vázanou sérií opatření realizovaných zaúčelem dosažení určitého cíle. Přičemžprogram může být jeho autory a aktéry žitjednotlivými aktivitami a opatřeními, anižby musel být někde v písemné podoběukotven a aniž by si jednotliví aktéři mu-seli být vědomi, že jejich jednotlivé aktivi-ty přináležejí k jednomu programu. Tak jetomu i ve zkoumané obci, kde je tedy cel-kový obraz programu, aktivit k němu při-náležejících konstruován ex-post výzkum-níkem. Autorství starosty je možné dokla-dovat jeho vlastními tvrzeními: „Já jsemzavedl tradici akcí.“ „Vytvořil jsem služ-by.“ Na přímou otázku po autorovi cílůodpovídá: „Já. Já provazuji ty lidi, potře-buji, aby spolu komunikovali. (…) Já jsemnastavil to, že podporujeme všechny spol-ky, které působí v obci.“ Rovněž to dokla-dují tvrzení dalších respondentů: „Vedeníobce je osvícené. Vše se tu děje přede-vším díky panu starostovi. Vývoj přesvěd-čuje lidi o tom, že nemusí mít obavy, žemu můžou věřit.“ (R3) Manifestní cíle, kekterým by aktivity v obci měly směřovat,lze nalézt jak v jednotlivých obecních do-kumentech a v záznamech mediálních vý-stupů starosty, tak z jeho úst zazněly v roz-hovoru s výzkumníkem. Jak v obecníchdokumentech, které jsem měl možnostpřečíst, tak v záznamech mediálních vy-stoupení starosty, tak také v rámci rozho-voru s ním, jsou cíle formulovány shodně.V dokumentech obce se v rámci deklaro-vaných cílů objevují pojmy „komunitníživot“ a „rovné příležitosti“, které při roz-hovorech respondenti vztahují ke „všem,kdo v obci bydlí, bez rozdílů.“ (R3) „…týkáse všech obyvatel obce, nerozlišuju, jestlije Rom nebo ne, jestli je z domků nebo zesídliště.“ (R8)

Pojmy „komunitní život“, „provazovatlidi“, „komunikovat spolu“, „potkávání se“

patří do slovníku „integrace“, protože vy-jadřují snahu o změnu intenzity a kvalityinterakcí mezi lidmi v obci. Protože autorprogramu, starosta obce, označuje výra-zem „lidi“ jak pomyslné „jádro“ obce, takobyvatele lokality, která je v obci vnímánajako „vyloučená“, jde podle starosty veformulaci cílů programu o „provazování“,„komunikování“ či „potkávání se“ obyva-tel dvou dezintegrovaných částí obce.

Cíle žité aktéry programu

Položil jsem si otázku, zda a jak se lišímanifestní a žité (autenticky, případně bez-děčně prožívané) cíle aktérů programua pokoušel jsem se proto zjistit, jaké cílejsou aktéry programu žity a v čem jsounebo nejsou jejich žité cíle v souladu či ne-souladu s deklarovanými cíli programu.Předpokládám, že ačkoliv aktéři deklarujícíle programu jazykem integrace, nemusínutně takto formulované cíle autenticky sle-dovat ve svém každodenním jednání, resp.ve všech situacích. Předpokládám také, žeaktéři mohou deklarované cíle programusdílet, tj. přijímat „za své“, nebo respekto-vat, tzn. řídit se jimi z instrumentálních dů-vodů a používat je přitom jako nástroje do-sažení něčeho jiného (Musil, 2011).

Nejčastějším tématem, které je při for-mulování cílů jednotlivými respondentyzmiňováno, je zaměstnání obyvatel, nebo-li snížení celkové míry nezaměstnanostiv obci. Někteří v něm vidí jeden z klíčo-vých momentů pro řešení problémů vevztazích mezi obyvateli obce na všechúrovních. Obyvatele, kteří pracují, pobu-řuje, pokud jejich nezaměstnaní sousedémají srovnatelné příjmy a navíc nemusejíráno vstávat a mohou si tudíž někdy do-volit rušit noční klid. To je pak zdrojem na-pětí jak mezi sousedy v rámci vyloučenélokality, tak mezi obyvateli různých částíobce (vyloučené lokality a ostatních částíobce) a vzájemné distance. „Je potřeba,aby lidi měli práci. Kdo si hraje, nezlobí.A kdo pracuje, nemá čas na blbosti. Dětidostanou motivaci, že peníze se dají získatprací, a ne na poště, jak nám říkají.“ (R2)„Aby měl každý práci. Pomohlo by zasta-vení přílivu lidí z ubytoven a naopak pří-sun lidí neproblémových, kteří by byli po-zitivním vzorem.“ (R3) „Byli bychom rádi,kdyby rodiče našli práci, vedli děti k práci.Mezilidský vztahy aby byly normální. Toby se ale muselo změnit myšlení všechlidí a změnit podmínky na to, aby se onimohli změnit. Všichni. Pozitivní mysl, ne-brat v úvahu předsudky, rozdíly. Z jednýi z druhý strany.“ (R2) K vymezení zmíně-ných „dvou stran“ se respondent vracíopakovaně: „Tady jsou vlastně, když tovezmu, dva tábory. Starousedlíci, jak rom-ský tak neromský, kteří žijou normálnímzpůsobem. A ty nově příchozí. To jsou tyholaj solaj, te� mám nebo nemám. Legra-ce, zábava. Pohoda, klídek, tabáček.“ (R2)

Respondenti rovněž opakovaně uvá-dějí zkušenost, že řada obyvatel, zejménatěch s nižším vzděláním, má zájemo práci, ale pouze za předpokladu, žebudou moci pracovat přímo v obci. Aktéřiprogramu říkají, že obec sice má dobrédopravní spojení s okolím, dojíždění sevšak výše uvedeným jeví jako finančněneefektivní. „Po obci chodí desítky lidí,kteří pracují na veřejně prospěšných pra-cích. Výplaty jdou na jejich minulost. Naminulost, kterou neukočírovali. To vní-mám jako obrovský úspěch. Lidé ránovstanou, snaží se, i když peněz z toho majíminimum. Je to tím, že mohou dělatv místě bydliště a mají nad sebou nadříze-né, kteří rozumí jejich potřebám. Pan mís-tostarosta je člověk od rány, ale má po-chopení. To není firma. Pokud člověk ne-přijde, tak se to s ním řeší. S lidmi se pra-cuje, řeší se to.“ (R3) Tito lidé pak nechtě-jí pracovat mimo obec, což respondentiřad „jádra“ i „okraje“ vnímají shodně jakopochopitelné, nebo� dojíždění do zaměst-nání by pro ně nebylo finančním bonu-sem, ale ztrátou. Za úspěch je však vní-máno, že lidé se snaží prací umořovati dluhy z minulosti, pokud jsou jim k tomuv obci nastaveny podmínky. „Lidé chtějípracovat, ale v rámci obce. Nechtějí dojíž-dět, protože to se jim nevyplatí.“ (R12)Z tohoto hlediska se jako cíl jeví vytvářetpracovní místa přímo v obci. Což se ostat-ně v rámci programu rovněž děje.

Respondenti z „jádra“ i „okraje se rov-něž shodují ve vnímání problému, kdylidé, zaměstnaní díky podpoře nabývánípracovních návyků na určitou dobu, musípo uplynutí určité doby pracovní místoopustit. Ideálem by podle dotázanýchbylo, kdyby následně pokračovali v pra-covní kariéře na otevřeném pracovnímtrhu. To se ovšem neděje, nebo� údajněnení přímo v obci dostatek vhodných pra-covních míst. „Lidi si hodně závidí. Závidísi te� hlavně práci. Te�, jak budou končitna obci ti, kterým končí smlouva.5Pár je-dinců zůstane, tak si závidí.“ (R12) Před-stavitelé obce se to snaží řešit záměremustavit sociální podnik, který by pro ne-kvalifikované pracovníky vytvořil v obcidalší pracovní místa.

Ačkoliv aktéři programu hovoří o inte-graci, často lze jejich individuální žité cílevnímat spíše jako inkluzivní, nebo� spon-tánně hovoří o vytváření (pracovních) pří-ležitostí, a dále o vytváření příležitostípřímo v obci, které by lépe vyhovovaly in-dividuálním možnostem nezaměstnaných.Tyto inkluzivní cíle však dotázaní aktéřiprogramu chápou jako nástroje dosaho-vání integračních cílů. Logika jejich uvažo-vání o cílech, je totiž zhruba takováto:pokud nezaměstnaní, kteří jsou považová-ni za „problémové“ lidi z „okraje“, získajípříležitost k zaměstnání (inkluzivní cíl), po-slouží to ke zmírnění sociální distance,která je důsledkem vnímání nezaměstna-




ných jako těch, „kdo chodí pro peníze napoštu“ (integrační cíl).

Kauzální model

Kauzální model, jehož rysy jsou popsá-ny níže, nebyl v obci záměrně vytvořen.Autoři a realizátoři programu ho formulo-vali a uplatňují bezděčně. Ucelený a ex-plicitní obraz tohoto bezděčně působícíhomodelu působení programu na problémyv obci je konstruován ex-post výzkumní-kem. Ačkoliv jednotliví aktéři nemusívědět, jak model vznikl a nemusí míto něm celkový přehled, uvědomují si dílčípředpoklady svého modelu působení naproblémy v obci (například získání za-městnání pomůže ke snížení sociální di-stance). Tento kauzální model je aktéryvzájemně sdílen.

Aktéři se shodují na představě, že hlav-ním zdrojem problémů v obci je neustáleprobíhající imigrace sociálně slabých doobce. Na tyto pohyby obec a aktéři uvnitřobce nemají vliv, nebo� probíhá v rámcisoukromého bytového fondu. Aktéři takénemají o neustále nových příchozích pře-hled a nejsou schopni reagovat na jejichsociální situaci a problémy s ní spojený-mi. „Nemůžeme vědět o každým nově pří-chozím, jak bychom potřebovali, aby-chom poznali jejich situaci a mohli s nimipracovat.“ (R8)

V oblasti bydlení se obec potýká s dří-vější masovou privatizací. Ta je řadou ak-térů vnímána jako zásadní pochybení dří-vějšího vedení obce, které významně při-spělo k vytvoření stávajících problémův obci. „Je to vina předchozího vedeníobce, které prodávalo obecní majeteka bylo jim jedno, co se s tím stane.“ (R5)Další respondent upřesňuje: „Bylo to ob-dobí, kdy se obecní majetek prodávalv celé republice. To nikdo nemohl předpo-vídat, co se stane. Bývalé vedení to nedě-lalo se špatným úmyslem.“ (R11) Stávají-cí vedení nastolilo opačný trend. „Smálise mi v okolních obcích, když jsem začalzkupovat zpět byty, te� dělají totéž. Obecnastavuje jasná pravidla - 32 Kč za metrčtvereční, smlouva na měsíc, která je pro-dlužovaná, pokud nejsou žádné problé-my.“ (R8) Vedení obce tedy usiluje o zís-kání kontroly nad co největší částí bytové-ho fondu a nastavení podmínek srozumi-telných pro nájemce.

Kauzální model pracuje také s tématemveřejného prostoru, které je aktéry opako-vaně zdůrazňováno. Jak příslušníci „jád-ra“, tak „okraje“ shodně referují o nepříz-nivém vlivu delikventního chování, zejmé-na z řad mládeže rodin dočasně v obci po-bývajících, na ostatní mládež v obci. Toodpovídá teorii rozbitých oken. Tato teorieformulovaná v osmdesátých letech Wilso-nem a Kellingem (Pospěch, 2015) hovořío tom, že jakýkoliv nepořádek ve veřej-ném prostoru (zejména viditelný a dobře

ilustrovatelný právě na rozbitých oknech)vyvolává v potencionálních pachatelíchdojem, že je prostor bez kontroly a dohle-du.6 V obci je možné skutečně pozorovatmnožství rozbitých oken v domech. V sou-ladu s tvrzením Pospěcha (2015), že veřej-ný prostor hraje významnou úlohu při so-ciálních kontaktech lidí, že je místem proutváření a stvrzování identit a zároveňmístem, kde je praktikována demokratickápolitika, vedení obce zahrnuje do inte-gračních aktivit rovněž úpravy veřejnéhoprostranství, rekonstrukci budov ve vlast-nictví obce, zbudování chodníků, údržbuzeleně, nebo� je respektován předpoklad,že prostor, který lidé obývají, ovlivňuje je-jich chování a ovlivňuje také to, zda se lidév takovém prostoru cítí bezpečně - tudížse zde mají zájem zdržovat a vyhledávajízde kontakt s jinými lidmi.

Je patrný význam centrálního boduvšeho programového dění, čímž je staros-ta obce. Od něj vycházejí programové cíle,strategie, u něj se rovněž zbíhají veškeréinformace. Aktéři často zmiňují prováza-nost a vzájemnou neoddělitelnost jednot-livých řešených oblastí: „Obec ví, že pro-blém je komplexnější, zaměstnání, vzdělá-ní, dluhy, atd. Je potřeba specifický pří-stup ke vzdělávání, romský asistent, pod-pora volnočasových aktivit, jsou tu hasiči,myslivci, obec vytvořila sociální služby,pracuje se v rámci mateřské školy na pří-pravě pro vstup do první třídy.“ (R7)

Adekvátnost kauzálního modelu

Kauzální model může být z hlediskazkoumaného tématu považován za ade-kvátní, pokud má potenciál vést aktéryprogramu k takovému vymezení problé-mu, cílů a způsobu jejich naplňování, kterépovedou k integraci „jádra“ a „okraje“.

Výše zmíněný kauzální model, který ježit aktéry programu, se zaměřuje na oběvzájemně rozpojené části obce - „jádro“i „okraj“ a na jejich setkávání ve veřejnémprostoru, tudíž je možné jej nahlížet jakoadekvátní. Což ovšem automaticky ještěneznamená, že k integraci nutně vede.Znamená to pouze to, že má potenciál ak-téry k integraci vést.

Z hlediska kulturních modelů imple-mentace popisovaných Winklerem (2002),je uspořádání v rámci programu nejblížemodelu „implementace jako managementprogramového systému“, kde je ústřednírole přisuzována top managementu, kterýdeleguje pravomoci do nižších paterstruktury, ale zároveň je pro managementnezbytné pracovat na budování důvěryvšech součástí systému. Ve zkoumanéobci je dle všech aktérů autorem progra-mu starosta obce, který deleguje pravo-moci na lidi v nižších patrech systému,kterými se sám obklopil a kterým tedytaké důvěřuje.

Úspěšnost programu z hlediska procesua výsledku

V obci se od změny jejího vedení postup-ně nastartovala tradice setkávání obyvatelpři různých příležitostech. Akce se konajípravidelně, v průběhu celého roku. Iniciáto-rem na počátku byl starosta obce, kterýchtěl vytvořit prostor, kde by se lidé mohlisetkávat, hovořit spolu a poznávat se. Doakcí se zapojují všechny organizace působí-cí v obci, jak příspěvkové organizace, kteréobec zřizuje, tak nezávislé spolky. Každá or-ganizace přichází se svojí akcí. Většiny akcíse účastní obyvatelé ze všech částí obce.Některé akce jsou vyhledávány převážnějen některou částí obyvatel - jako příkladbyly zmiňovány plesy, kam příliš nechodíromští obyvatelé a naopak romské slavnos-ti, kam příliš nechodí ostatní obyvateléobce. Smyslem akcí pořádaných různýmiorganizacemi a podporovanými obcí, je vy-tváření prostoru pro vzájemné setkáváníobyvatel. „Akce fungují, lidé se setkávají,jsou tam všichni bez rozdílu. Masopusttřeba. Nevím jak plesy, jestli tam přijdouRomové.“ (R2) „Dělá se tu spousta akcí. Tofunguje, lidé se setkávají. Každá organizaceje činorodá, takže se tu pořád dělají nějakéakce. My také přispíváme, nabízíme pomoca zároveň vkládáme vlastní akce. Každýměsíc se tu něco děje.“ (R3) „Tady začalorychle makat vedení obce, aby se utužovalyvztahy mezi lidma. (…) Dělají se společen-ské a kulturní akce, lidé se mají kde potká-vat, mají se na co těšit. Proběhly tu investi-ce do školy, školky.“ (R11) Prostor pro vzá-jemné setkávání v rámci akcí konaných veveřejném prostoru je vnímán respondentyjako klíčová součást integračních aktivit,nebo� pokud by těchto organizovaných ak-tivit nebylo, prostor pro vzájemné nefor-mální setkání, povídání a poznávání byprakticky neexistoval a obyvatelé různýchčástí obce by ani k takovému setkání nepo-ci�ovali žádný důvod.

Po nástupu stávajícího vedení byla vy-tvořena obecní strategie nakládání s byto-vým fondem, kterou obec deklaruje snahuzískávat bytové domy zpět do vlastnictvíobce. Obec se snaží účastnit se také dra-žeb, v nichž jsou byty prodávány, nicméněnemůže z obecního rozpočtu nabídnoutstejně vysokou částku, jakou nabízejí ně-které soukromé subjekty, zejména realitníkanceláře. Cílem obecní politiky je snahazískat alespoň částečný vliv na živelnoumigraci do a z obce.

Někteří aktéři popisují praxi, kdy nájemní-ci platí horentní sumy pronajímateli bytu,který již ovšem neplatí společenství vlastní-ků. Je-li takových bytů v rámci jednoho spo-lečenství více, stává se to pro ně likvidační.„Člověk, který odtud odchází, je mu jedno,komu prodá, realitka dá víc než obec. Člověkby měl platit do fondu oprav, realitky častoneplatí nic - osvětlení, výtah, teplo. Spole-čenství vlastníků se dostávají do dluhů. Dají




realitku či agenturu, která je vlastníkem,k soudu, ta majetek odprodá a zanikne, tudíždluhy jsou nevymahatelné.“ (R7)

„Měli jsme společenství vlastníků, ne-platili nám poplatky za jednotlivé byty, ne-měli jsme na placení, takže hrozil naprostýkolaps, že nás odpojí od energií. Zase nászachránil pan starosta, že oni od nás od-koupili byty, bylo nás asi dvacet občanů,kteří jsme řádně platili všechno, bankaudělala ústupky, když to převzala obec.Což bylo pro banku důvěryhodnější nežnějaké společenství vlastníků. Pan staros-ta dojednal lepší podmínky s bankou, nežjsme měli jako společenství. Sice byty užnemáme ve vlastnictví. Ale te� už jsmev plusu, už můžeme volně dýchat.“ (R4)

Změny dosahované v intenzitě a kvalitěinterakcí mezi majoritou a minoritoudosud v obci nebyly předmětem zkoumá-ní. Lze je však odvozovat z různých medi-álních výstupů za poslední léta a rovněžz již zmiňovaného volebního úspěchu stá-vajícího vedení obce, které je s progra-mem zcela jednoznačně spojeno. „Tak vý-sledky voleb přece o něčem svědčí. Udělaltady starosta hodně práce, to nejde nevi-dět.“ (R2) „Pak jsou tu lidé, kteří jsou námnakloněni, přestože na začátku nebyli. Alevidí výsledky.“ (R3)

Úspěšnost jakožto výsledek je patrnájednoznačně ve funkčních platformách, nanichž se mohou setkávat jednak lidév obci a vzájemně se poznávat, jednak or-ganizace a jejich pracovníci v obci a vzá-jemně si vyměňovat poznatky a provazo-vat své působení. A také zástupci různýchobcí v regionu. Starosta obce je spoluza-kladatelem jedné takové platformy.

Vliv vnějších faktorů působících na úspěš-

nost integračního programu

V předchozích částech byla věnovánapozornost zejména vlastním charakteristi-kám programu (vnitřním faktorům), tj. ak-térům programu, cílům a adekvátnostikauzálního modelu. Zde bude zmíněn vlivvnějších faktorů na úspěšnost integrační-ho programu a v následující části pak pů-sobení vnějších faktorů na faktory vnitřní.

Mezi vnější faktory byly výše dle typo-logie Sabatiera a Mazmanina (Winkler,2002) zařazeny právně strukturovaný im-plementační proces, podpora zájmovýchskupin a politických autorit a stabilita so-ciálně ekonomických podmínek.

Z oblasti implementačního procesu ječasto respondenty zmiňována otázka ad-ministrace grantů a dotací. Důraz je kla-den na rigidnost a formalismus na straněúřadů a osob rozhodujících o podmínkáchpodpory. Obec je při žádostech limitovánaformálními kritérii.

„Zvěrstva vznikají na ministerstvu, roz-hodují od stolu.“ (R8) „Kvalifikovaní od-borníci, kteří by mohli navrhovat, jak byměly vypadat ty evropské výzvy, jakým

směrem se ubírat, aby ty korunky šly nařešení problému a ne tam jen něco naflá-kat. Pak se nedivme občanům, když řek-nou: tečou sem miliardy a co z toho.“ (R7)Tento princip dle respondenta pak vedek rezignaci lidí, kteří vidí, že se do proble-matiky investovalo velké množství pro-středků a lidé, kteří nahlíží jen zvenku, ne-posoudí nebo ani nemají možnost posou-dit, zda byly prostředky vynaloženy naprojekty řešící skutečnou podstatu problé-mů nebo zda se jedná o projekty, kteréjsou ryze formalisticky plněny bez ambiceprosazení skutečných změn. Respondentoznačuje realizaci takových projektů poj-mem „jakobysmus“ - věci se dělají jakoby.„Kolikrát si na něco ve státě hrajeme, naněco jako… I když se to neřekne přímo, takto všichni cítí. To je jakobysmus. Je třebaněco udělat jakoby… Zapojíme se do tohojakoby… Aby to vypadalo.“ (R7) Rozdíl-nost obecních projektů vnímá právě veskutečném zájmu o věc, což může obecodlišovat od jiných míst, kde jsou projektyněkterými (nebo všemi) aktéry realizovány„jakoby“. Aktéři také zmiňují jako probléma bariéru úspěšnosti integračního progra-mu nastavování podmínek pro podporu zestrany ministerstev. Jako příklad uvádíněkteří aktéři striktně nastavované kvóty„od stolu“. V případě sociálních bytů,které obec plánuje, to bude znamenat cel-kový nižší počet bytů, protože obec musídodržet procento bytů zřízených v jednomvchodě bytového domu na celkovémpočtu bytů v tomto vchodě. V případě ma-lých domů to znamená třeba možnostvzniku jen dvou bytů místo tří, což staros-ta vnímá jako omezující. Respondenti,kteří mají zkušenost s projektovými výzva-mi ministerstev a kraje, hovořili rovněžo tom, že jsou nuceni žitou realitu přizpů-sobovat centrálně vyhlašovaným projekto-vým výzvám, místo aby tyto reagovaly nazkušenosti z terénu. „My strojíme projektytak, aby se vešly do hranic výzvy. Není totak, aby výzva reagovala na potřeby z teré-nu. To je zásadní věc, která je špatně. Řadadonátorů, MPSV, kraj, jsou kostrbatí.“ (R3)

Podpora politických autorit je zajištěnajiž samotným faktem, že starosta obce jezároveň vnímán jako jediný autor progra-mu, který řídí jeho praktickou implemen-taci. Dle vyjádření aktérů programu se sta-rosta těší politické podpoře nejen na úrov-ni obce, ale i na vyšších politických úrov-ních. Ačkoliv se jedná mnohdy o podporuspíše symbolickou, může být i tato bránav potaz při alokování finančních prostřed-ků. Jako klíčová a intenzivně vnímaná jevšak aktéry identifikována podpora zestrany vedení obce: „Pokud by nebylapodpora ze strany obce, bránilo by to roz-voji. Nezájem by se posunul i na úroveňkraje, který by to bral jako nepotřebnostv terénu. (…) Ale nástroje, startovací pozi-ci, tu mají všechny obce stejnou. Jdejenom o to, jak je starosta ochoten.“ (R3)

Stabilita sociálně ekonomických podmí-nek může být značně diskutabilním fakto-rem. V případě konkrétní obce, která senachází v sociálně dlouhodobě znevýhod-něném regionu, je možné právě takovou„stabilitu“ chápat spíše jako implemen-tační bariéru než předpoklad.

Působení vnějších faktorů na charakteris-

tiky programu

Vnější faktory, které působí na charakte-ristiky programu, jsou zde pouze vyjme-novány, nebo� analýza každého z faktorůby zasloužila obsáhlejší pozornost, na nižnení v rámci tohoto příspěvku prostor.Jedná se o faktory, které byly nejčastějispontánně artikulovány jednotlivými akté-ry programu a kterým je třeba programo-vé aktivity přizpůsobovat, případně o fak-tory, které znemožňují implementaci ně-kterých opatření, která aktéři v obci vní-mají jako žádoucí:1. Demotivační systém pro nástup do za-

městnání. Zadluženým lidem se nevy-platí pracovat - a nebudou mít (pokudnedojde ke změnám) zájem o legálnízaměstnání již nikdy. Protože případnépříjmy ze zaměstnání by pokrývalyexekuce, v mnoha případech po zby-tek života. V rámci tzv. „šedé ekonomi-ky“ mnoho z nich pracuje, příjmy ne-přiznává.

2. Obec nemůže ovlivnit, kdo se do obcepřistěhuje. Zde jsou si respondenti vě-domi možné zneužitelnosti v případěovládnutí radnic extremisty či populis-ty, nicméně zmiňují, že příchod no-vých lidí do obce, kteří jsou stávajícímiobyvateli vnímáni jako problémoví, jezvládnutelný do určitého počtu. Vechvíli, kdy se obě skupiny početně vy-rovnávají a navíc se konkrétní složeníosob označovaných za „problémové“neustále obměňuje, přerůstají mož-nosti obce.

3. Stát řeší příznaky, ale nezabývá se pří-činami. Řada příčin vzniku sociálně vy-loučených lokalit stojí mimo obecnípolitiky, obce pak nejsou schopnyvlastní silou vztahy mezi dvěma skupi-nami obyvatel dostatečně řešit.

4. Politici často vnímají svět „různoba-revně“ - myšleno dle stranických pří-slušností. Co bylo vytvořeno jinou po-litickou stranou, je pak nahlíženo stra-nickou optikou a zůstane nerealizová-no z politických důvodů, by� by se jed-nalo o projekty z odborného hlediskahodnocené jako potřebné.

5. Chybí zákon o lichvě. Obyvatelé sociál-ně vyloučených lokalit se zadlužují, anižv tom vidí nějaký problém. Když pro-blém vidí, je to již pozdě. Zadlužení vedek rezignaci na řešení situací, k zájmuo budoucnost, o vztahy s okolím.

6. Investuje se více do represe, než do pre-vence, což je dražší a méně efektivní.




„To už je nějaká bolest. To už jsou na-štvaní lidé na obou stranách. Lidé v pro-blémech mají mizernou náladu a toovlivňuje nejen je, ale i jejich okolí.“ (R7)

7. Respondenty přímo nepojmenovaný,ale naznačovaný sociální dumping,kdy z jiných obcí, které řešily proble-matiku soužití s obyvateli vyloučenýchlokalit „méně vstřícným způsobem“,se přestěhovávají další sociálně slabíprávě do této obce. V kombinaci s oče-kávaným větším počtem navrátivšíchse obyvatel z Velké Británie to můžezpůsobit v obci prohloubení potíží vevzájemném soužití.

Vysoká míra migrace je ostatně aktuál-ně nejvíce vnímaným problémem, kterýpůsobí proti programovým aktivitám. Ak-téři vnímají, že příchod nových obyvateldo obce, jedná se výhradně o sociálněslabé, převážně, ale nikoliv pouze,o Romy, způsobuje to, že starousedlíci„házejí Romy do jednoho pytle“ (R6),v některých situacích přestávají rozlišovatmezi jednotlivci a své výroky paušalizujídle přisouzené etnické příslušnosti.

Závěr

Aktéři programu vnímají těžiště podpo-ry programu přímo v obci (vedení obce,ostatní angažované subjekty), zatímco ba-riéry vnímají mimo obec - bariéry působí-cí zvnějšku (nastavení zákonů nebo jinýchpravidel vytvářených na centrální úrovni -např. pravidla dotační podpory).

Z hlediska zkoumaného programu ne-byla zjištěna žádná vlastní charakteristikaprogramu, která by působila jako bariéra,naopak jeho charakteristiky jsou vnímányjako prointegrační. Někteří aktéři, ačkolivdeklarují prointegrační cíle, hovoří o jejichjednotlivých částech spíše jazykem inklu-ze. Ta, ačkoliv byla vymezena jako jednaz možných alternativ integrace, zde všaknestojí vůči ní v opozici. Aktéři spíše uva-žují o potřebnosti inkluzivních změn v ur-čitých oblastech (bydlení, zaměstnání),jako předpokladu k následnému prointe-gračnímu vývoji, který nezpochybňují. Ne-ustále se opakující hybnou silou je staros-ta obce, jenž se obklopil lidmi, kteří sdílejíjeho vizi a mají zájem přistupovat k pro-blémům aktivně.

Za největší bariéru úspěšného naplňo-vání programových cílů, je možno považo-vat privatizaci bytového fondu, která pro-bíhala za předchozích vedení obce. Tentokrok hodnotí různě - někteří jej považují zapřirozený („privatizovalo se tehdyvšude“), zdůrazňují, že i předchozí politic-ká reprezentace tím sledovala „pozitivnícíle“ a nikdo nemohl dohlédnout všechdůsledků, které pak reálně nastaly. Jiní kri-tizují živelnost tehdejší privatizace. Sou-časné důsledky ovšem nahlížejí shodně -bytový fond se dostal do rukou spekulan-tů, lidí, kteří v obci sami nežijí, jimž je

jedno, co bude s byty a jejich cílem jespíše stěhovat do obce nájemníky z lukra-tivnějších nemovitostí, které vlastní ve vět-ších městech a o jejichž další zhodnoceníusilují. Přičemž osud nemovitostí, vlastně-ných ve zkoumané obci, je jim lhostejný.To se projevuje také ve skutečnosti, kdytito vlastníci bytových jednotek v rámcidružstevních domů, a� již se jedná o realit-ní agentury nebo fyzické osoby, vybírajívysoké nájmy od nájemníků, ale sami dáleneplatí do fondů oprav, ani neplatí zálohyza energie, což v případě většího počtubytů v jednom domě vlastněného takový-mi subjekty, vede k faktické likvidaci byto-vého domu, jež byla popsána v části věnu-jící se kauzálnímu modelu. Vedení obce,a tím pádem ani zkoumaný program,nemá vliv na soukromý bytový fond, kterýje spojován s mnoha negativy, které jižbyly v textu zmiňovány (zdevastované pro-středí, časté střídání obyvatel v bytech),které je možné vnímat jako zásadní bariéryúspěšného naplňování cílů programu.

Další bariéry jsou aktéry spatřoványv nastavení pravidel pro čerpání podporyz krajské, státní i evropské úrovně, kdy jeobec nucena přizpůsobovat žitou realitupotřebám grantových výzev a projekto-vým pravidlům, místo aby tyto vycházelyz žité reality na lokální úrovni.

Program, jejž jsem zvolil záměrněproto, že při pohledu „zvenčí“ se tentojevil jako úspěšný, je možné za do značnémíry úspěšný považovat jak z hlediskaprocesu, tak výsledku. Otázkou je, jak sebude vyvíjet do budoucna v situaci, kdybudou přetrvávat vnější bariéry, na kteréprogram neumí reagovat a na které exis-tují na úrovni obce jen omezené nástrojepro řešení.

Bude vhodné dále zaměřit výzkum naanalýzu implementace programů v dal-ších obcích s cílem vzájemné komparacena ně působících faktorů a jejich vzájem-ného vlivu.

1 Označení „jádro“ a „okraj“ budu uvádět v uvozov-kách. Jednak proto, aby bylo zřejmé, objeví-li se tatoslova v textu, že jimi odkazuji k Youngovu (1999)konceptu, jednak, a to především, jsem si vědomschematičnosti takového pojmenování skupin lidí.Oba pojmy uvádím pro snazší uchopení sociální re-ality v obci bez jakéhokoliv hodnotícího zabarvení.

2 Aktéři programu, které lze označit jako neformálnípředstavitelé „jádra“ a „okraje“ mohou být obtížně-ji rozpoznatelní než předcházející dva typy aktérů.Může se jednat o představitele zájmových spolkůobčanů angažujících se v záležitostech vztahů„jádra“ a „okraje“. Nebo o jednotlivé neorganizo-vané občany participující na řešení vztahů „jádra“ a„okraje“, kteří nejsou ani členy zastupitelstva, aninejsou zaměstnanci žádné z organizací podílejícíchse na řešení tématu. Může se jednat o angažovanéjedince nebo skupiny jednotlivců participujících naprogramových aktivitách na dobrovolné bázi vesvém volném čase.

3 Jádro a okraj zde chápu dle vymezení výše - tedy„jádro“ obyvatelé jiných částí obce mimo sociálněvyloučenou lokalitu a „okraj“ obyvatele sociálně vy-loučené lokality. Ačkoliv řada respondentů vnímápomyslnou dělicí čáru spíše mezi „starousedlíky“

a „nově příchozími“. Z tohoto pohledu lze všechnyaktéry označovat za „starousedlíky“. „Nově přícho-zí“ se aktivně do dění v obci nezapojují. Důvodemvšak dle výpovědi respondentů nejsou jakékolivsnahy je z veřejného dění vydělovat, nýbrž skuteč-nost, že v obci pobývají zpravidla velmi krátkoudobu a než se s nimi stihne navázat kontakt, opětodcházejí.

4 Za alternativy integrace považuji v souladu s Rákoc-zyovou a Pořízkovou (2009) marginalizaci, asimilacia separaci. Bylo by možné dále jako o alternativě in-tegrace uvažovat o inkluzi jakožto zvyšování příleži-tostí pro jedince.

5 V rámci veřejně prospěšné práce6 Aktéři z řad obyvatel obce, se kterými jsem hovořil,

toto popisovali na příkladu odhazování odpadků nazem. Leží-li na zemi již odpadky, je to pro některé lidisignál, že se to smí, že mohou odhodit i oni. Prototaké dle nich věnuje vedení obce velkou pozornostúklidu veřejných prostranství, který je prováděndenně. Dalším efektem je zaměstnání obyvatel obce.

Literatura:

Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní metodya aplikace. 1. vyd.. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN80-7367-040-2

Jenkins, R. Social Identity. 3.vyd. London: Routled-ge, 2008. 246 s. ISBN 978-0-415-44849-9.

Lewis, O. La vida. A Puberto-Rican Family in the Cul-ture of Poverty. 2. vyd., London: Panther Books,1968. 669s. ISBN 978-0394450469.

Mareš, P. Sociální exkluze a inkluze. In: Sirovátka, T.,ed. Sociální exkluze a sociální inkluze menšina marginalizovaných skupin. 1. vyd.. Brno: Masary-kova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2004. 237s. Rubikon; sv. 9. ISBN 80-210-3455-6.

Musil, L. Constancy of Concepts of Desirable SocialWorkers´Actions and Experiencing their Dissimila-rity in an Organisation. In: Sociální práce, 5/2011,s. 17−26. ISSN 1213-6204.

Pospěch, P. Od veřejného prostoru k nákupním cent-rům: svět cizinců a jeho regulace. 1. vyd.. Praha:Sociologické nakladatelství (SLON), 2015. 194stran. Studie; 114. svazek. ISBN 978-80-7419-186-2.

Rákoczyová, M. - Pořízková, H. Sociální integrace při-stěhovalců - teoretická východiska výzkumu. In:Rákoczyová, M. - Trbola, R. Sociální integrace při-stěhovalců v České republice. 1.vyd. Praha: Socio-logické nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-7419-023-0. s. 23−34.

Vašat, J. Úspěšnost programů zaměřených na inte-graci v obcích se sociálně vyloučenými lokalitami.In: Fórum sociální politiky, 4/2014, s. 11−15. ISSN1802-5854.

Winkler, J. Implementace. Institucionální hlediskoanalýzy veřejných programů. 1. vyd. Brno: Masary-kova univerzita, 2002. 160s. ISBN 80-210-2932-3.

Young, J. The Exclusive Society. London: Sage,1999. VII, 216 s. ISBN 0-8039-8151-1.

Autor Mgr. Jan Vašat ([email protected])působí na Fakultě sociálně ekonomickéUniverzity Jana Evangelisty Purkyněv Ústí nad Labem (The Faculty of Socialand Economic Studies, Jan EvangelistaPurkyně University), Moskevská 54,400 96 Ústí nad Labem, Česká republika.




Úvod

Studie evropské výzkumné společnostipro oblast sociálního podnikání (EMES)uvádí, že financování sociálních podniků jetak rozmanité, jako jsou rozmanité jejichprávní formy. Každá země má svá specifika.Jak v oblasti převládajících právních forem,tak jejich organizační struktury, zaměření,politické podpory i ve způsobu financování.Obecně lze u financování sociálních podni-ků zdůraznit hybridizaci zdrojů, které prosvoji činnost získávají. Mohou to být příjmyz prodeje vlastního zboží či služeb, přijatépoplatky od uživatelů, i konkrétní zdro-je z veřejných rozpočtů. V závislosti na sta-novené misi se může jednat také o příjmyod donorů a využití práce dobrovolníků(Defourney, Nyssens, 2008). Vícezdrojovéfinancování podporuje finanční udržitelnosta nezávislost subjektu. Pokud jeden zdroj fi-nancování zanikne, sociální podnik můženahradit chybějící finanční toky jinými zdro-ji. Závislost pouze na jednom hlavním zdro-ji může přímo ohrožovat existenci sociální-ho podniku. V návrhu českého zákona o so-ciálním podnikání je požadováno minimál-ně 30 % zdrojů z vlastních tržeb. Pokud sub-jekt není schopen zajistit minimální výši po-

loviny vlastních příjmů z prodeje zbožía služeb, nelze jej definovat jako sociálnípodnik (Defourney, Nyssens, 2008). Totovnímání sociálního podniku je tak v soula-du s jeho vnímáním jako subjektu, který senachází na pomezí mezi ziskovým a nezis-kovým sektorem. Není ani typicky ziskovou,ani typicky neziskovou organizací. Předsta-vuje nový typ organizace, která usilujeo naplnění „triple bottom line“. Zároveňodmítá závislost neziskového sektoru naveřejných dotacích. Bojuje s konkurencív tržním prostředí, ale zároveň nerezignujena svůj společenský prospěch, který jehlavní příčinou její existence. Významnoupodporu v získávání zdrojů pro sociálnípodniky by mohla představovat forma ve-řejných zakázek, která může být jednímz možných nástrojů finanční udržitelnostisociálního podniku (Defourney, Nyssens,2008). Pro tuto formu podpory finanční udr-žitelnosti sociálních podniků je potřeba vy-tvořit vhodné legislativní podmínky. Ty bynejen postavily sociální podniky do stejnéroviny s ostatními subjekty ucházejícími seo veřejnou zakázku, ale s ohledem na soci-ální prospěšnost sociálního podniku (Čadil,2011) by byla tato skutečnost zohledněnaa sociální podniky by byly ve veřejných za-

kázkách i zvýhodněny. Uplatňování sociál-ně-prospěšných kritérií ve veřejných zakáz-kách doposud v rámci Evropské unie přílišběžné není (Defourney, Nyssens, 2008: 11).

Pro výzkum financování sociálních pod-niků je důležité vzít v úvahu teorii závislostina zdrojích. Tuto teorii vyvinuli autoři Jeff-rey Pfefffer a Gerald Salancik (1978). Teoriezávislosti na zdrojích pracuje s třemi před-poklady: � záleží na sociálním kontextu; � organizace vyvíjejí strategie, které jim

pomáhají udržet svoji autonomii a cíle; � moc je důležitá pro pochopení proč or-

ganizace jednají určitými způsoby(Davis, Cobb, 2010).

Organizace podléhají vnější kontrole vechvíli, kdy závisí na vnějším okolí kvůli vy-soké míře potřeby kritických zdrojů (Pfeffer,Salancik, 1978). Teoretici ale věří, že jsoumanažeři schopni naučit se, jak se „oriento-vat v drsném moři dominance prostředí“(Hatch, 1997). Teorie se zaměřuje naschopnost organizace získat a udržetzdroje potřebné k zajištění její stabilitya legitimity (O'Brien, 2010). Jak autořiAldrich a Pfeffer (1976) tvrdí, „model zá-vislosti na zdrojích těží z nesporného před-pokladu, že organizace nejsou schopny si

Financování sociálních podniků

Kateřina LegnerováMarie Dohnalová

Abstrakt

Autorky příspěvku vycházejí z teoretického konceptu te-orie závislosti na zdrojích (Pfeffer a Salancik, 1978)1

a z několikaletých vlastních výzkumů sociálních podni-ků, které realizují s využitím mezinárodní metodiky. Te-orie závislosti na zdrojích pracuje s třemi předpoklady:záleží na sociálním kontextu, organizace vyvíjejí strate-gie, které jim pomáhají udržet svoji autonomii a cíle,a moc je důležitá pro pochopení, proč organizace jedna-jí určitými způsoby (Davis, Cobb, 2010)2. Sociální podniky jsou u nás relativně novými ekonomic-kými subjekty. Jsou soukromé a ve svých aktivitách sle-dují nejen ekonomický, ale také sociální a environmen-tální cíl. Jsou to částečně obchodní společnosti, druž-stva a také některé nestátní neziskové organizace. S vy-užitím mezinárodní metodiky evropské výzkumné spo-lečnosti EMES (Defourny, 2001)3 autorky příspěvku do-spěly k závěru, že v sociálních podnicích dochází kekombinaci finančních zdrojů a že motivací pro sociálnípodnikání nestátních neziskových organizací je možnostmít vlastní zdroje. Tím potvrzují teorii závislosti na zdro-jích zejména v předpokladu, že vlastní financování po-máhá udržovat autonomii a může ovlivňovat jednání or-ganizace.

Klíčová slova: sociální ekonomika, sociální podnikaní,sociální podniky, znevýhodněné skupiny, trh práce, soci-ální integrace

Abstract

The authors of the contribution based their researchon the theoretical concept of the resource-based theory.This theory was used in long-term research of social en-terprises, which were implemented with the utilizationof the international methodology. Resource-based theo-ry is working with the three assumptions. 1. It dependson the social context. 2. Organizations develop strate-gies that help them keep their autonomy and objectives.3. Power is important for understanding why organiza-tions were acting in certain ways. Social enterprises arerelatively new economic entities in the Czech Republic.They are private and in their activities they follow notonly economic but also social and environmental goal.Social enterprises are partly commercial companies, co-operatives and also some of the non-state non-profit or-ganizations. Using the methodology of the European in-ternational research company EMES authors of thepaper came to the conclusion that in social enterprisesis used a combination of financial resources; and thatthe motivation for social entrepreneurship in nongo-vernmental, non-profit organizations is the possibilityto generate own resources. It confirmed the resource-based theory in particular, provided that the customfunding helps to maintain the autonomy and can influ-ence the behaviour of the organization.

Key words: social enterprises, resource-based theory,non-profit organizations




vnitřně generovat bu� všechny zdroje,nebo funkce potřebné k udržení, a tudížmusí organizace vstoupit do transakcía vztahů s prvky v prostředí, které mohoudoplnit požadované zdroje a služby“(Aldrich, Pfeffer, 1976: 83). Díky asymetriimezi donory, kteří vlastní zdroje, a or-ganizací může docházet ke ztrátě organi-zační autonomie (Mitchell, 2014). Důsled-ků teorie závislosti na zdrojích je podleMitchella (2014) hned několik. V první řaděsi sociální podniky mohou osvojit tržníorientaci, transformovat sociální podnikdo takového podniku, který ve snaze udr-žet finanční zázemí zanedbává své cíle. Zadruhé, vnější kontrola může omezit schop-nost OOS inovativně plánovat, což ve svémdůsledku vede ke změně cílů. Sociální pod-niky pak mohou bez ohledu na svou identi-tu a reálné potřeby manipulovat svými cília činnostmi tak, aby seděly preferencím do-norů (Mitchell, 2014). Závislost na vnějšíchzdrojích vyplývá z potřeby zdrojů jako kapi-tál, práce, vybavení, znalosti a prodej vlast-ního zboží a služeb (Hatch, 1997). Mezivnější tlaky patří především tlak na konku-renceschopné ceny, požadované produktya služby, efektivní organizační strukturya procesy (Hatch, 1997). Požadavek při-způsobit se vnějšímu prostředí může ome-zovat schopnost organizace řídit své opera-ce a určovat strategický směr. Sociální pod-niky jsou tak považovány podle této teorieza aktivní účastníky, kteří si jsou schopniurčovat do určitého rozsahu povahu a roz-sah závislosti (O'Brien, 2010).

Financování sociálních podnikův České republice

Výzkum financování sociálních podnikůje založen na sekundární analýze údajů zve-řejněných v publikacích autorek Dohnalová,Šloufová a Legnerová vydaných v letech2010, 2013 a 2014 a mapujících sociálnípodnikání v České republice. Autorky shro-máždily a popsaly v uvedených letech re-prezentativní soubor 56 sociálních podniků(13 podniků v roce 2010, 16 v 2013 a 27 pod-niků v roce 2014), při jejichž výběru se řídi-ly definicí, která vznikla v rámci společnéhoprojektu Katedry studií občanské společ-nosti FHS UK a Výzkumného ústavu práce

a sociálních věcí realizovaného v letech2008 až 2010. Výzkumníci za použití právně-institucionálního a normativního přístupuse pokusili stanovit, o jaké subjekty se v ČRjedná. Česká sociální ekonomika je podlenich tvořena soukromými na státu nezávis-lými subjekty, mezi které patří: � obecně prospěšné společnosti, občan-

ská sdružení a církevní právnické osoby,které vykonávají ekonomické aktivity zaúčelem financování svého poslání nebopracovního uplatnění svých klientů,

� vybraná družstva, obchodní společnostia osoby samostatně výdělečně činné,

� organizace, které sociální podniky růz-ným způsobem podporují (nadace, fi-nanční instituce, poradenské a vzděláva-cí organizace).

Z ekonomického hlediska se tedy jednáo subjekty, pro které je ekonomická činnosta současné vytváření pracovních míst jed-ním z hlavních důvodů existence. Ve svýchaktivitách se tyto subjekty vyznačují vyso-kým stupněm autonomie. Mezi sociálnícharakteristiky těchto organizací patří pře-devším aktivity prospívající společnosti pří-padně specifické skupině lidí. Rozhodovánív tomto typu organizací není založeno navýši vložených prostředků, rozhodující jedemokratický styl řízení a zapojení všechaktérů (zaměstnanci, klienti, zákazníci, aj.).Sociální podniky zpravidla zisk nerozdělují,případně ho rozdělují jen část, někdy i po-měrně velikou, ale vždy platí, že jejich cílemnení jeho maximalizace (Dohnalová, 2010).

Z hlediska charakteru ekonomické čin-nosti vybraných podniků se jednalo o orga-nizace působící v sociálních službách, služ-bách pro domácnosti, pohostinství, malo-obchodě, chemické výrobě. Vzhledemk tomu, že údaje o podnicích nebyly vždypro jednotlivé roky kompletní, nesledovalijsme ekonomické ukazatele v jednotlivýchletech a ani v meziročních změnách, nýbržbyl brán v potaz celý soubor podniků zauvedené roky 2010, 2013 a 2014.

Z hlediska velikosti se jedná o organiza-ce, které zaměstnávají od 4 do 570 zaměst-nanců, přičemž mikrofirem (1 až 9 zaměst-nanců) je v souboru 25 tj. 46 %, malýchfirem (10 až 49 zaměstnanců) 23 tj. 43 %,středních firem (50 až 249 zaměstnanců)4 tj. 7 % a 2 (4 %) velké firmy s více než 250

zaměstnanci (KONZUM, obchodní družstvov Ústí nad Orlicí a Člověk v tísni, o.p.s.).

Pro každý zkoumaný sociální podnik bylyz hlediska jeho financování sledovány ná-sledující zdroje financování:� veřejné zdroje tj. granty a dotace využí-

vá jako zdroj financí 74 % sledovanýchpodniků,

� dary v různé výši obdrželo 59 % podniků,� příjmy z ekonomické činnosti, které do-

sáhlo 96 % podniků,� příjmy ze zahraničí obdrželo 46 % podniků,� úvěry nebo půjčku čerpala 2 % ze sledo-

vaných podniků.Celkové příjmy organizací se pohybovaly

od několika set tisíc až do více než miliardyv případě největší sledované organizace,kterou bylo KONZUM, obchodní družstvov Ústí nad Orlicí, zaměstnávající cca 570 za-městnanců se roční příjmy pohybovalypřes jednu miliardu.

42 % sociálních podniků získalo grantovéprostředky nebo dotaci ve výši do 1,9 mil. Kč.,37 % podniků výši 2 až 9,9 mil. a 21 % pod-niků získalo podporu z veřejných zdrojů10 a více mil. Kč. V případě čtyř příjemcůs nejvyšší dotací (DOMOV SUE RYDER, o.p.s.,ENERGIE, o.p.s., SKP-CENTRUM, o.p.s.,Duhová prádelna, s.r.o.) se jednalo dotacenestátním a neziskovým subjektům ze stát-ního rozpočtu, z krajských rozpočtů a z roz-počtů městských částí, včetně operačníchprogramů. U všech zmíněných podniků jemezi zdroji financování uvedeno MPSV. Fi-nanční prostředky z veřejných zdrojů činilyv průměru 47 % z celkových zdrojů sledo-vaných sociálních podniků.

Dary do výše 1,9 mil. Kč získalo 84 % pod-niků (dar do 100 tis. Kč získalo 31 % a darnad 100 tis. Kč až do 1 mil. 48 % podniků),16 % sociálních podniků obdrželo dar vyššínež 2 mil. Kč. Dary činily v průměru11 % z celkových zdrojů sledovaných soci-álních podniků.

Vlastního příjmu z ekonomické činnostido 1,9 mil. Kč dosáhlo 56 % podniků (do1 milionu 44 % podniků), příjmy v rozpětí2 až 9,9 mil. uvedlo 34 % podniků a příjmynad 10 mil. Kč 11 % podniků, mezi kterépatří již výše zmíněný KONZUM, obchodnídružstvo v Ústí nad Orlicí a DOMOV SUERYDER, o.p.s.. Příjmy z ekonomické čin-nosti tvořily v průměru 41 % z celkovýchpříjmů sledovaných organizací.

Příjem ze zahraničí do výše 1,9 milió-nu Kč získalo 54 % sociálních podniků. Příj-my od 2 mil. do 9,9 mil 46 % podniků. Příj-my ze zahraničí tvořily u sledovaných pod-niků v průměru 22 % celkových příjmů.

Výše úvěru nebo půjčky nebyla v uvede-ných publikacích bohužel sledována, regist-rovány byly pouze 2 % sledovaných podni-ků, které nějaký úvěr nebo půjčku čerpaly.

Podle dosud provedených analýz se uka-zuje, že hlavním zdrojem financování jsouveřejné zdroje tj. granty a dotace, a součas-ně vlastní příjmy z vlastní ekonomické čin-nosti, které pouze u dvou podniků pokryly

Tabulka č. 1 Počet sociálních podniků podle zdroje financování a výše finančních

prostředků v %

do 1,9 mil. Kč 2−9,9 mil. Kč 10 a více mil. Kč

abs. % abs. % abs. %

veřejné zdroje 8 42,1 7 37,1 4 21,2

dary 16 84,2 3 15,8 - -

ekonomická činnost 10 55,6 6 33,6 2 11,2

příjmy ze zahraničí 7 53,8 6 46,2 - -

Pozn: U chybějících podniků do uvedeného počtu 56, nebyly údaje dostupné.



Poznatky z praxe


Nejvýznamnější překážky uplatnění osob po výkonu trestu odnětísvobody na trhu práce1

Pavel Bareš, Jiří Mertl

Velmi nízká možnost uplatnění na trhu práce a vysoká míra nezaměstnanosti u osob propuštěných z výkonu trestu od-

nětí svobody (dále jen „propuštěné osoby“, „osoby s trestní minulostí“2) představuje společně s vysokou zadluženos-

tí (případně předlužeností) jeden z hlavních důvodů, které značně komplikují možnost návratu (reintegrace) těchto

osob do společnosti.3

100 % finančních prostředků. Jedná se jižuvedený KONZUM, obchodní družstvov Ústí nad Orlicí a dále o firmu HUB, s.r.o.,firmu iniciující, podporující a realizujícírůzné inovativní projekty.

Závěr

Sociální podnikání v České republice jestále na počátku. Chybí legislativní vymezeníi výraznější podpora ze strany státu. Z tohotodůvodu je pro sociální podniky existenčnědůležité diverzifikovat rizika využitím více-zdrojového financování. Mezi nejčastějšízdroje financováni sociálních podniků patříveřejné finance (granty a dotace), vlastnízdroje, které sociální podniky získávají prode-jem vlastních výrobků a služeb a soukromézdroje. Podle provedeného výzkumu v rámci56 sociálních podniků v České republice bylozjištěno, že převážná většina sociálních pod-niků je závislá na veřejných zdrojích. Ze zkou-maného vzorku pouze 2 podniky jsou plněsoběstačné díky vlastním zdrojům, ostatníkombinují různé formy finančních zdrojů. Ne-zanedbatelné jsou také příjmy ze zahraničí,které sociální podniky využívají. Složení fi-nancování se mění také s obratem sociálníchpodniků. Malé podniky jsou více závislé na ci-zích zdrojích než na zdrojích z vlastní ekono-mické aktivity.

1 Pfeffer, J., G. Salancik. 1978. The external control oforganizations: A resource dependence perspective.New York: Harper & Row.

2 Davis, G. F., J. A. Cobb. 2010. Resource dependen-ce theory: Past and future. Research in the Sociolo-gy of Organizations, 28, s. 21−42.

3 Defourny, J. From Third Sector to Social Enterpri-se. In: Borzaga, C., - Defourny, J. The Emergence ofSocial Enterprise. London: Routledge, 2001.

Literatura

Aldrich, H., J. Pfeffer. 1976. „Environments of organi-zations“. Annual review of sociology, 2 (1),s. 79−105. Mitchell, 2014.

Čadil, J. Analýza nákladů veřejných rozpočtů na střed-ního nezaměstnaného. Studie pro Novou ekonomi-ku, o.p.s. v rámci projektu Tematická sí� pro rozvojsociální ekonomiky. 2011. Dostupné na: http://ceske-socialni-podnikani.cz/images/pdf/studie_cena_neza-mestanosti.pdf, citováno 18-04-2016.

Davis, G. F., J. A. Cobb. Resource dependence theory:Past and future. Research in the Sociology of Orga-nizations. 28, s. 21−42, 2010.

Defourny, J. From Third Sector to Social Enterprise. In:Borzaga, C., - Defourny, J. The Emergence of SocialEnterprise. London: Routledge, 2001.

Defourny, J., M. Nyssens. Social enterprise in Europe:recent trends and developments. Social EnterpriseJournal, Vol. 4 Iss: 3. 2008. Dostupné na:http://www.emeraldinsight.com/doi/abs/10.1108/17508610810922703. citováno 18-04-2016.

Dohnalová, M. Sociální ekonomika a sociální podnikyv České republice. - In: FÓRUM sociální politiky,Roč. 5, č. 5, 2010.

Dohnalová, M., K. Legnerová, a kol. Výzkum sociál-ních podniků v ČR - 2014. - 1. vyd. - Praha: Výzkum-ný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., 2014.

Hatch, J. M. Organization Theory: Modern, Symbolic,and Postmodern Perspectives. Oxford UniversityPress. s. 63−88. 1997.

Pfeffer, J., G. Salancik. The external control of organi-zations: A resource dependence perspective. NewYork: Harper & Row. 1978.

O'Brien, T. 2010. „Stuck in the Middle: Maintaining theOrganizational Legitimacy of the Regional Environ-mental Center“. Voluntas: International Journal of Vo-luntary and Nonprofit Organizations, 21(3), s. 339−57.

Staněk, M., Závislost na vnějším prostředí, hraniční si-tuace a strategie přežití - případová studie vybranéOOS v ČR, diplomová práce, Praha 2016, UK, FHS,vedoucí práce Magdaléna Š�ovíčková Jantulová.

Šloufová, R., M. Dohnalová a kol. Výzkum sociálníchpodniků v ČR - 2013. - 1. vyd. - Praha: Výzkumnýústav práce a sociálních věcí, v. v. i., 2013.

Šloufová, R., M. Dohnalová a kol. Sociální podnikyv ČR. - 1. vyd. - Praha: Výzkumný ústav práce a sociál-ních věcí, v. v. i., 2010.

Autorka Ing. Kateřina Legnerová, Ph.D.([email protected]) se zabývářízením lidských zdrojů a implementací mo-derních přístupů do vedení lidí. Současnězkoumá problematiku sociálního podnikání,aktivně se účastní mezinárodních vědec-kých výzkumů v této oblasti a vyučuje tutoproblematiku na Fakultě humanitních studiíUniverzity Karlovy v Praze (Faculty of Hu-manities, Charles University in Prague),U Kříže 8, 158 00 Praha 5 - Jinonice, Českárepublika.

Autorka doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc.([email protected]) se zabývásociálně ekonomickou tematikou, organizo-vanou občanskou společností a patří mezičeské experty pro téma sociální ekonomiky,sociálního podnikání a společenské odpo-vědnosti firem. Působí na Fakultě humanit-ních studií Univerzity Karlovy v Praze (Fa-culty of Humanities, Charles University inPrague), U Kříže 8, 158 00 Praha 5 - Jinoni-ce, Česká republika.

Zaměstnání propuštěných osob jakopředpoklad jejich návratu do společnosti,příležitost pro zaměstnavatele a výzvapro společnost

Reintegrace osob s trestní minulostí jesoučasně velmi důležitou výzvou pro celouspolečnost, respektive pro veřejnou správu.Opětovné začlenění osob s trestní minulos-

tí do společnosti vede ke snížení míry reci-divy propuštěných a výrazně tak snižujeekonomické a společenské nároky, kteréjsou spojené s vysokou mírou recidivy meziosobami po výkonu trestu v ČR.4 Pro opě-tovné začlenění propuštěných osob do spo-lečnosti je přitom v podstatě nezbytnoupodmínkou právě uplatnění osoby na trhupráce.

Pro trh práce je v současnosti charakte-ristická vysoká poptávka po pracovní sílea potíže zaměstnavatelů se získáváníma udržením kvalifikovaných i nekvalifikova-ných pracovníků. Důvody lze spatřovatv souběhu více významných okolností, a tojak ekonomických (dobré výsledky ekono-miky, s tím související vyšší nároky a oče-kávání zaměstnanců na platové ohodnoce-



Poznatky z praxe

ní a na další charakteristiky jejich prácea také vyšší fluktuace pracovní síly), tak de-mografických (na trh práce nově vstupujíosoby reprezentující nejméně početně za-stoupené ročníky, osoby reprezentující nej-silnější populační ročníky trh práce naopakopouštějí, přičemž velmi často odcházejípracovníci s dlouholetými zkušenostmi).

Za této situace začíná řada zaměstnava-telů uvažovat o zaměstnání i těch skupinosob, mezi nimiž zaměstnance doposud ne-hledali (např. cizinci nebo právě propuštěnéosoby), případně přehodnocují (doposudpřevážně značně kritický) pohled na pro-puštěné osoby, kdy tuto skupinu osob začí-nají (nově) vnímat také jako vhodnou pra-covní sílu pro svoji firmu.

Příznivé podmínky na trhu práce versusfaktory limitující zaměstnávání propuště-ných osob

Současná situace na trhu práce tak přivá-dí pozornost zaměstnavatelů i k propuště-ným osobám a tyto osoby tak mají v sou-časnosti oproti předchozím rokům obecnělepší výchozí podmínky pro získání pracov-ního uplatnění. Na druhou stranu stále pře-trvává řada stereotypních představ o mož-nostech zaměstnání těchto osob a zaměst-navatelé nejsou nebo se necítí být připrave-ni na zaměstnání těchto osob. Zaměstnava-telé tak potenciál, který tyto osoby pro němají, doposud reflektují jen minimálně, ne-jsou dostatečně připraveni tyto osoby za-městnávat a zaměstnávají je jen velmi oje-diněle. Výsledkem je situace, kdy velká částpropuštěných osob se na trhu práce nadáleneuplatňuje, přestože situace na trhu práceje pro jejich zaměstnání v současnosti patr-ně nejpříznivější.

Tím velká část zaměstnavatelů, kteří aktu-álně řeší problémy s nedostatkem pracovnísíly, přichází o vítanou příležitost, která byjim mohla pomoci tyto potíže řešit. Potenciál,který propuštěné osoby při současnýchpodmínkách na trhu práce pro zaměstnava-tele představují, tak zůstává nevyužit.

Shrnutí hlavních výzev a cílů v oblasti

Příznivé podmínky na trhu práce (z po-hledu uchazečů o zaměstnání) představujísamozřejmě jedinečnou příležitost předev-ším pro propuštěné osoby (silná poptávkazaměstnavatelů po pracovní síle obecnězvyšuje i jejich atraktivitu pro zaměstnava-tele, vysoké počty volných míst značnězlepšují obecné vyhlídky na získání zaměst-nání), ale také pro veřejnou správu a dalšízainteresované společenské instituce. Tatopříležitost by rozhodně neměla být promar-něna, protože nelze předpokládat, že tatosituace přetrvá dlouhodobě (popřípadě, žeposléze v blízké době opět nastane).

V současné situaci se proto ukazuje jakonanejvýš potřebné:� věnovat problematice zaměstnávání

propuštěných osob dostatečnou pozor-nost a důkladně diskutovat veškeré jejídůležité souvislosti,

� přehodnotit představy, které se ukazujíjako stereotypní a překonané,

� zhodnotit a případně zlepšit připrave-nost firmy na zaměstnávání těchto osob,

� zhodnotit a případně zlepšit možnostipodpory poskytované těmto osobám,firmám zaměstnávajícím tyto osobynebo jiným institucím, které podporujíjejich zaměstnávání,

� zhodnotit a případně navrhnout zlepšenísměřující k efektivnějšímu fungování in-stitucí, které se věnují této skupině osobnebo podporují zaměstnávání specific-kých skupin osob atd.

Cíle výzkumného projektu a specifikaceoblasti zkoumání

Cílem projektu „Zmapování postaveníosob propuštěných z výkonu trestu odnětísvobody na trhu práce a možnosti jejichpracovního uplatnění“ bylo popsat hlavnípřekážky a podmínky nevýrazněji ovlivňují-cí možnosti zaměstnání osob po výkonutrestu odnětí svobody. Projekt se primárnězaměřil na tyto dva základní okruhy:� připravenost uchazečů o zaměstnání

z řad cílové skupiny a� ochotu (případně taktéž připravenost)

zaměstnavatelů tyto osoby zaměstnat.Obě tato témata přitom není možné od-

dělovat a připravenost obou stran ke vzá-jemné interakci na trhu práce je potřebnézhodnotit společně, tj. jak tyto interakceprobíhají, zda a jaké jsou mezi oběma stra-nami vzájemné vazby. To v obecnější roviněumožňuje posoudit, zda, do jaké míry a v ja-kých ohledech je poptávka ze strany za-městnavatelů v souladu s tím, co mohounabídnout uchazeči o zaměstnání z této cí-lové skupiny, respektive to umožňuje iden-tifikaci oblastí, ve kterých lze mezi poptáv-kou a nabídkou spatřovat největší nesou-lad, nejvýraznější překážky nebo problémy.

Současně bylo potřebné věnovat pozor-nost také okolnostem, které nejvýraznějiovlivňují právě1. připravenost každé ze stran ke vzájemné

interakci na trhu práce,2. samotnou intenzitu nebo charakter je-

jich vzájemné interakce, případně3. různé, v této souvislosti významné, cha-

rakteristiky situace zaměstnavatelů,uchazečů o zaměstnání a zaměstnancůz cílové skupiny, charakteristiky situacena pracovišti, v pracovním kolektivuapod.

V posledním uvedeném bodě bylo cílemprojektu přiblížit zejména tyto hlavní tema-tické okruhy:� nejvýznamnější překážky, které mohou

(na té či na oné straně) ztěžovat vzájem-nou interakci nebo bránit utváření/rozví-jení vzájemných vazeb,

� vzájemná očekávání obou stran, jejichfaktické možnosti či omezení, soulad činesoulad mezi očekáváními,

� případné dopady, jaké má pro každou zestran zaměstnání propuštěné osoby.5

Dosažení těchto výzkumných cílů umož-nila dvě samostatně zpracovaná, na sebe

však vzájemně navazující a vzájemně se do-plňující zkoumání. První z nich se soustředi-lo na zhodnocení poznatků, které vyplynulyz přímé interakce mezi uchazeči o zaměst-nání reprezentujícími uvedenou skupinuosob a zaměstnavateli při zkušebním pra-covním pohovoru. K získání těchto poznat-ků byly využity tyto datové zdroje:� zápisy a poznámky ze čtyř dříve realizo-

vaných sérií workshopů „Diskuse se za-městnavateli/Pohovor nanečisto/Evalua-ce“ (dále je pro větší srozumitelnosttextu celá tato sada workshopů označo-vána jako „workshop“) realizovanýchorganizací Rubikon centrum, z.s.,

� výstupy pátého workshopu (opět ve for-mátu „Diskuse se zaměstnavateli/Poho-vor nanečisto/Evaluace“) realizovanéhov rámci tohoto projektu, tj. záznamy zezávěrečné evaluace, evaluační dotazníkyvyplněné zástupci zaměstnavatelů a in-formace získané konzultacemi s účastní-ky workshopů a přímou účastí pracovní-ků řešitele při „Pohovoru nanečisto“ a

� informační materiály (brožury, letáky)poskytnuté řešiteli organizací Rubikoncentrum, z.s.

V další části projektu byly vyhodnocenyúdaje z dotazníkového šetření mezi zaměst-navateli, které se zaměřilo zejména na ma-pování jejich výchozí pozice ve vztahuk možnostem zaměstnání cílové skupiny.

Specifikace použitých metod sběru data datových zdrojů

Ke zjištění informací potřebných prozpracování v rámci výzkumu vydané mono-grafie jsme využili přístup založený na kom-binaci kvalitativního a kvantitativního vý-zkumu, který umožňuje zachytit jak obecnépoznatky vztahující se k dané problematice,tak tyto obecné poznatky vysvětlit a lépepochopit.

V rámci kvalitativní části jsme využili in-formační materiály, postřehy a záznamy zesérie workshopů „Diskuse se zaměstnavate-li/Pohovor nanečisto/Evaluace“ (dále již jen„workshop“) pořádaných organizací Rubi-kon centrum, z.s. která pomáhá propuště-ným osobám uplatnit se na trhu práce a zá-roveň i přímo zprostředkovává zaměstnání.

Stěžejními záznamy z workshopů jsou ze-jména evaluace, které proběhly při posled-ní třetí části sady workshopů („Evaluace“),ve které byl v rámci dvou oddělených fo-kusních skupin reflektován průběh před-chozí části workshopu „Pohovor nanečis-to“. Jedné fokusní skupiny se účastnili pře-devším zástupci zaměstnavatelů (persona-listé a personalistky) a druhé uchazeči o za-městnání z řad osob propuštěných z výko-nu trestu.

Část workshopu „Pohovor nanečisto“ takbyla klíčovou fází workshopu, která najedné straně zástupcům zaměstnavatelůa uchazečům z řad cílové skupiny umožnilaocitnout se „za jedním stolem“ a „vyzkou-šet si“ situaci pracovního pohovoru. Propersonalisty je přirozeně pracovní pohovorjejich obvyklou činností, nicméně vedení



Poznatky z praxe

pohovoru s uchazečem po výkonu trestumůže i pro ně představovat (a zpravidlataké představuje) zcela novou zkušenost.„Pohovor nanečisto“ tak může být i propersonalisty dobrou příležitostí pro zpraco-vání některých otázek týkajících se vedenípohovoru s uchazeči z této cílové skupiny,odbourání některých stereotypních před-stav, udržení personalizovaného přístupunamísto paušálního „skupinového“ pohle-du na osoby s trestní minulostí a obecněpro zlepšení vlastní připravenosti na reálnýkontakt s těmito uchazeči při pracovníchpohovorech.

Především ale „Pohovor nanečisto“umožňuje přípravu na reálný pracovní po-hovor uchazečům o zaměstnání s trestníminulostí, umožňuje jim překonat jejichobavy a reflektovat vlastní chyby při přípra-vě na pracovní pohovor a při jeho vedení.V neposlední řadě „Pohovor nanečisto“v některých případech představuje i jednuz prvních příležitostí pro osoby po výkonutrestu získat zaměstnání, protože na work-shopy jsou zváni zástupci zaměstnavatelů,kteří v dané chvíli skutečně poptávají pra-covní sílu a ve workshopu vidí jednu z mož-ností pro její vyhledání.

Kromě těchto praktických cílů ale záro-veň „Pohovor nanečisto“ posloužil jako dů-ležitý zdroj poznatků pro následnou reflexitéto situace jejími účastníky v poslední částiworkshopu („Evaluace“). Poznatky prezen-tované v monografii se opírají o rozbor cel-kem pěti workshopů realizovaných organi-zací Rubikon centrum, z.s. za dobu dvou let(první z nich proběhl 28. 11. 2014, poslední18. 10. 2016).

Workshopů se účastnili nejen zástupcizaměstnavatelů (personalisté a personalist-ky), ale také zástupci státních institucí (na-příklad Úřadu práce ČR, MPSV, Vězeňskéslužby), kteří se posléze zapojili i do násled-né evaluace. Účast zástupců těchto institucíse na jednotlivých workshopech lišila podlekonkrétních časových dispozic jejich zá-stupců. V důsledku odlišného „vkladu“ růz-ných účastníků do diskuse se mezi work-shopy obsah projednávaných témat poně-kud lišil. To je ale možné vnímat spíše jakopřínos, nebo� skladba jednotlivých dílčíchtémat diskuse na jednotlivých worksho-pech se díky tomu vhodným způsobem do-plňovala. Hlavním obsahem diskuse alebyla v případě všech workshopů reflexe„Pohovorů nanečisto“. Využití poznatkůz pěti různých workshopů tak zároveň při-spělo k určité korekci ojedinělých výroků čipoznatků (respektive umožnilo předejít je-jich přílišnému zobecnění) a zároveň umož-nilo zjistit, jaké výroky a poznatky jsou dis-kutovány opakovaně, a tím naopak doložitto, že u nich lze patrně předpokládat širšíplatnost.

V případě prvních čtyř workshopů bylyvyhodnoceny především záznamy ze závě-rečné fáze workshopu („Evaluace“). Byloale možné využít také poznatků z úvodníčásti workshopu („Diskuse se zaměstnava-teli“). Ta předcházela samotným „Pohovo-rům nanečisto“, takže jejím předmětem

ještě nemohla být reflexe poznatků, dojmůa zkušeností ze vzájemného kontaktu meziuchazeči a zástupci zaměstnavatele. Obsahtéto diskuse byl proto většinou zaměřen naobecnější souvislosti zaměstnávání osobz cílové skupiny, na existující možnosti pod-pory zaměstnavatelů nebo při ní mohla býtvyjádřena očekávání zaměstnavatelů (a tovčetně různých stereotypních představo možnostech zaměstnání těchto osob).

V případě pátého workshopu bylo možnédo vyhodnocení zahrnout i poznatky, kteréjsme měli možnost získat vlastní přítom-ností u některých „Pohovorů nanečisto“(možnost naší přítomnosti byla před tíms účastníky projednána). Z pátého worksho-pu byly autorům této studie poskytnuty (sesouhlasem zúčastněných) také krátké eva-luační dotazníky vyplněné zástupci zaměst-navatelů bezprostředně po každém „Poho-voru nanečisto“. V těchto dotaznících zá-stupci zaměstnavatelů rámcově zhodnotili,jak na ně uchazeči působili, tj. např. uvedlicelkový dojem, jakým na ně uchazeč půso-bil, a hodnotili vybrané charakteristikyuchazečů, jež mohou být důležité obecnějipro profesní uplatnění a specificky při hle-dání práce.

Záznamy z workshopů a informační ma-teriály byly analyzovány za pomoci kvalita-tivní obsahové analýzy, jejímž hlavnímsmyslem je vytřídit důležité a opakující sepoznatky, které jsou relevantní vzhledemk výzkumnému problému. Pro tyto účelybyl využit počítačový software MAXQDA,který umožňuje rychlejší a efektivnější kó-dování kvalitativních dat a lepší možnostitakto kódovaná data analyzovat.

Provedené vyhodnocení kvalitativníchdat bylo samozřejmě omezeno pouze na in-formace ze zmíněných workshopů, a mož-nosti dalších implikací prezentovaných po-znatků tak mohou být touto skutečností li-mitovány. Za hlavní limity, které analyzova-ná data mají, lze považovat tyto skutečnosti:� Výstupy z workshopů se soustředily na

témata jako stanoviska zaměstnavatelůk zaměstnávání propuštěných osob, pro-fesní profil uchazečů z této cílové skupi-ny a samozřejmě vedení nebo průběhpracovního pohovoru se zaměstnavate-lem / s uchazečem s trestní minulostí. Tojsou bezesporu pro téma zaměstnávánípropuštěných osob klíčové otázky, témavšak zcela nevyčerpávají. Obsah diskusíse nesoustředil výhradně jen na tatohlavní témata a podařilo se získat i řadudalších klíčových poznatků, nicméně tyjiž samozřejmě nebyly ústředním téma-tem evaluací a jejich charakteristikamohla být méně podrobná. Některá, propoznání problematiky rovněž přínosná,témata také nemusela zaznít vůbec(např. dosavadní zkušenosti uchazečůpři hledání zaměstnání po opuštění vý-konu trestu, role různých veřejných insti-tucí a neziskových organizací, možnostipodpory zaměstnavatelů při zaměstná-vání propuštěných osob apod.).

� V rámci reflexe „Pohovorů nanečisto“v závěrečné části workshopu již není

možné pojednat veškeré podnětné po-znatky ze všech pohovorů a od všechúčastníků. Kromě hlavních všeobecnýchtrendů a stěžejních okolností tak mohlybýt při evaluaci jen selektivně popsányrůzné další specifické situace nebo okol-nosti, s nimiž měli zkušenost uchazečis trestní minulostí při hledání zaměstná-ní. V tomto ohledu je důležité, že autořimonografie měli možnost vytvořit siucelenější představu o okruhu takovýchsituací přítomností u některých „Poho-vorů nanečisto“ v rámci workshopu 5.

� Vzhledem k realizaci dvou samostatnýchfokusních skupin na sebe již nemohlivzájemně reagovat zástupci zaměstna-vatelů a uchazeči. Díky tomu nebylomožné získat některé bezprostřední re-akce či upřesnění. Na druhou stranu aleplatí, že diskuse o jednotlivých tématechse více rozvine, když na zkušenost urči-tého uchazeče mohou navázat dalšíuchazeči a totéž platí i o zástupcích za-městnavatelů (je tak sice méně prostorupro jednotlivé diskusní příspěvky, alediskuse se nezastaví u jednoho nebo ně-kolika málo témat a může tak být pojed-náno více odlišných osobních zkušenos-tí, relevantních souvislostí atd.).

I přes tato omezení ale shromážděnádata představovala velmi ucelený a tema-ticky velmi pestrý zdroj poznatků o sledova-né problematice. Výhodou takto shromáž-děných kvalitativních dat byla také jejichpodrobnost a šíře zohledněných okolností,pomocí níž lze lépe danou problematiku vy-světlit a pochopit.

Kvantitativní část tvořilo dotazníkovéšetření, v rámci něhož byli osloveni zaměst-navatelé s cílem dozvědět se, jak hodnotímožnosti zaměstnávání propuštěnýchosob, respektive zda s ním mají zkušenost,jakou atd. Kromě těchto otázek byly v do-tazníkovém šetření zjiš�ovány také informa-ce o aktuálnosti tématu náboru nových za-městnanců pro zaměstnavatele a plánůmzaměstnavatelů v této oblasti a také vybra-né údaje potřebné pro charakteristiku okru-hu dotázaných zaměstnavatelů. Tyto dvaokruhy otázek bylo v dotazníkovém šetřenípotřebné sledovat proto, že mohou být prodalší odpovědi respondentů v řadě ohledůurčující.

Dotazníkové šetření bylo realizovánoelektronickou formou. Internetový odkaz nainteraktivní dotazník byl nejprve rozeslánčlenským svazům sdruženým v Konfedera-ci zaměstnavatelských a podnikatelskýchsvazů ČR (ta sdružuje osm dominantníchzaměstnavatelských svazů) a ty jej poslézedále rozeslaly svým členům (zaměstnavate-lům, případně dalším sdružením právnic-kých osob, která jsou členy příslušnéhosvazu).

Data byla následně analyzována v počíta-čovém softwaru SPSS určeném pro rozborkvantitativních dat, přičemž pro rozbor bylavyužita deskriptivní statistika. Limitemkvantitativních dat je jejich „plochost“ - ne-mohou poskytnout uspokojující vysvětlenízjištěných poznatků.



Poznatky z praxe

Přehled hlavních témat výzkumu a obsa-hové zaměření příspěvku

Získané poznatky z výzkumu byly shrnu-ty do sedmi hlavních oblastí, které odrážejíklíčové momenty a obecnější témata týkají-cí se zaměstnávání propuštěných osob, ježbyly identifikovány v rámci obou v projekturealizovaných analýz. V provedeném výzku-mu tak byla pozornost postupně věnovánatěmto otázkám:1. výchozí situace propuštěných osob po

opuštění výkonu trestu,2. dosažitelnost pracovních míst pro tyto

osoby a zájem zaměstnavatelů zaměst-návat tyto osoby,

3. vyjasnění nejdůležitějších okolností,které určují profesní předpoklady pro-puštěných osob,

4. hlavní překážky uplatnění těchto osobna trhu práce,

5. očekávání, požadavky a zkušenosti za-městnavatelů,

6. bezprostřední reflexe pracovního poho-voru „Pohovor nanečisto“ zaměstnava-teli a

7. další informace o zaměstnávání propuště-ných osob uvedené zaměstnavateli (po-znatky k tomuto tématu byly založeny ze-jména, ale nikoli výhradně, na zjištěníchzískaných v kvantitativním šetření).

Při vyhodnocení získaných poznatků sepopsané rozlišení uvedených tematickýchbloků ukázalo jako účelné, a to i přesto, žese všechny jednotlivé získané poznatkyvelmi často navzájem prolínají, mohou býtzařazeny do více tematických sekcí apod.Důležité pro uvedené rozlišení ale byla pře-devším návaznost výše uvedených témat,kdy je mapován sled událostí a možnostia limity zaměstnávání propuštěných osobod momentu, kdy opustí vězeňské zařízenído doby pracovního pohovoru (a jeho pří-padné následné reflexe). Zároveň je důleži-té, že uvedená témata se vzájemně velmidobře doplňují a společně poskytují ucele-ný vhled do sledované problematiky.

V tomto příspěvku není možné pojednatvšechna uvedená témata a je možné se za-měřit pouze na některá z nich. Jak bylo uve-deno v předchozím odstavci, zaměřenípouze na některé z uvedených témat neu-možňuje získání ucelené představy o sledo-vané problematice. Lze takto popsat pouzejejí vybrané aspekty. Nicméně s ohledem napovahu analyzovaných dat se tento přístupstále ukazuje jako vhodnější než zkrácenáprezentace všech výše uvedených oblastí,které předpokládá výraznou redukci uvádě-ných souvislostí a upuštění od snahy vyjas-nit řadu stěžejních kontextových otázek.

Ale ani při zaměření dalšího textu„pouze“ na vybraná dílčí témata nenímožné, se zcela vyhnout redukci uvádě-ných souvislostí. Řada výzkumem zjiště-ných poznatků totiž na sebe vzájemně na-vazuje, má určitou logickou souslednosta některé poznatky se vzájemně prolínajía byly proto v závěrečné zprávě z výzkum-ného projektu diskutovány z různých hledi-sek ve více různých tematických kapitolách

(a do tohoto příspěvku tak nemusely býtzahrnuty nebo jen z určité části).

Ucelená prezentace všech uvedenýchtémat tedy již překračuje možnosti tohotopříspěvku a v dalším textu je pozornost vě-nována již výhradně dvěma otázkám, a tovýchozí situaci osob po opuštění výkonutrestu (jako jednomu ze stěžejních východi-sek) a hlavním překážkám uplatnění těchtoosob na trhu práce (jako ústřednímu téma-tu tohoto příspěvku). Vzhledem k tomu, žei k těmto dvěma tématům bylo výzkumemzískáno značné množství velmi cenných po-znatků, bylo i při zvoleném postupu (tj. při-blížení poznatků „jen“ z těchto dvou vybra-ných oblastí) potřebné soustředit se pouzena vybrané stěžejní souvislosti a upustit odprezentace některých zjištění. Detailnějšípředstavu o problematice jako celku (re-spektive o dalších tematických oblastechsledovaných ve výzkumném projektu)i o obou zde podrobněji sledovaných téma-tech lze získat ze závěrečné zprávy k projek-tu (Bareš, Mertl 2016a), popřípadě ve zhuš-těné formě v Přehledu hlavních poznatkůz výzkumu (Bareš, Mertl 2016b).

Výchozí situace propuštěných osob poopuštění výkonu trestu

Propuštěné osoby jsou specifickou ohro-ženou společenskou skupinou. Pro jejichpostavení ve společnosti je určující nejenfaktická situace, ve které se ocitnou po pro-puštění z výkonu trestu (více k tomu vizdále), ale také to, zda a nakolik se mohou dospolečnosti zařadit, zda a nakolik budouspolečností přijati, jak budou svým okolímvnímáni a jakou podobu bude v důsledkutěchto okolností mít jejich kontakt se spo-lečností. Souhrnně lze tedy hovořit o oblas-ti společenských interakcí. Jejich průběh,podoba a dopady přitom z velké části závi-sejí na míře sdílení, přijímání či odmítánía výměně různých symbolických obsahůa představ. Jak poukazuje například HowardBecker (1966), právě společenské interakcena fyzické i symbolické úrovni určují, dojaké míry dojde k integraci daného jednot-livce nebo skupin do společnosti či do jakémíry budou odmítnuti a označeni za sociál-ní devianty. V následujícím textu protobude pozornost detailněji věnována dvěmadůležitým procesům, které významně ovliv-ňují situaci propuštěných osob již na této„symbolické“ úrovni.

Na symbolické úrovni předurčuje posta-vení osob s trestní minulostí jejich stigma-tizace. Ta vyplývá z negativního vnímánítěchto osob ve společnosti. Apriorně nega-tivní pohled na propuštěné osoby je z velkéčásti přirozeným důsledkem faktu, že trestodnětí svobody je ve společnosti obecněpovažován za významnou společenskousankci a obecně se předpokládá, že takovýtrest byl vyměřen za jednání, které se pohy-bovalo výrazně mimo rámec společenskýcha právních norem nebo je závažným způso-bem překračovalo či narušovalo.

Negativní hodnocení propuštěných osobje tedy sice vztaženo k jejich minulosti, ale

velmi často dochází k jeho další projekcii do přítomnosti a budoucnosti, kdy vědomío trestní minulosti osoby vede k obavámnebo předpokladu, že osoba s trestní minu-lostí může nebo bude společenské a právnínormy překračovat i nadále. Nakolik jsoutakové obavy a předpoklady opodstatněnéa nakolik uměle živí stereotypní představy(a jsou jimi současně uměle živeny) o oso-bách s trestní minulostí, je vždy nutné po-suzovat individuálně.

Faktem ale je, že ve společnosti jsou pří-tomné, a, by� mají díky výše popsanémumechanismu i své opodstatnění, vedoučasto k zastávání velmi paušálních, zpravi-dla negativních nebo rezolutně odmítavýchstanovisek k propuštěným osobám. Trestníminulost tak velmi často vede k apriorněnegativnímu zařazení osoby a je vnímánajako její určující charakteristika, kterou siosoba „s sebou nese“, je jejím „rozpozná-vacím znakem“, popřípadě „vlastností“,která k osobě „neodmyslitelně patří“(a představuje tak jakýsi „cejch“, tj. „stig-ma“ - odtud označení procesu jako stigma-tizace). Osoby, které mají tento cejch či stig-ma, jsou společensky považovány za ne-čisté, pošpiněné a nehodné společenskéhoživota. Pro ostatní členy společnosti je stig-ma signálem, že se těmto osobám mají vy-hýbat a nevést s nimi žádné interakce (viznapříklad Goffman 2003). V tomto smysluse stigmatizace objevila i v analyzovanýchmateriálech:

Je těžký možná přesvědčit ty kolegy, kteříse to dozvědí, někteří už mají předsudky -Ježíši, proč mi je sem posíláš, to nemáš ně-koho normálního - a je těžké pro HR vysvět-lit, že má cenu to zkusit (personalistka,workshop 2).

Věc, co mě dneska velice překvapila, takje, že my máme v týhle republice problémzaměstnávat i lidi s podmínkou, a to jsemdo dneška teda nevěděla, to mě teda faktpřekvapilo, že i jenom taková jakoby oprav-du hloupá podmínka, to znamená, že tensoud uzná toho člověka, že to není teda zá-važný čin, tak ho to poznamená natolik, žeho nezaměstnáme. To teda mě dneska pře-kvapilo hodně (personalistka, workshop 5).

Trestní minulost se také stává prizmatem,tj. hlediskem, podle kterého je osoba posu-zována v různých životních situacích a kteréčasto určuje celkový pohled na osobu, do-konce i v situacích, pro které nemusí býtsouvislost s trestní minulostí zcela relevant-ní. Ale i v situacích, ve kterých je informaceo trestní minulosti osoby významná, je tétocharakteristice často přikládán větší významnež dalším důležitým okolnostem, nebo sedokonce posuzování situace a možnostípropuštěné osoby redukuje pouze na fakt,že se jedná o trestanou osobu.

S tím, že je na propuštěné osoby v jejichokolí a ve většině životních situací nahlíže-no primárně (nebo výhradně) v souvislostis jejich trestní minulostí, se tak propuštěnéosoby setkávají velmi frekventovaněa tento přístup k trestaným osobám přijí-mají jako obvyklý. A naopak, jen zcela oje-diněle mají možnost se setkat s přístupem,



Poznatky z praxe

který se odchyluje od této „společenskénormy“, respektive nestvrzuje dál její plat-nost jejím opakovaným potvrzováním. Todokumentuje i následující vyjádření vypoví-dající o překvapení propuštěné osobyz toho, že tato opačná situace vůbec můženastat:

Já jsem teda úplně nadšená, protože po-prvé zažívám něco takového jako „vy nejsteúplně blbá“ [...] Prostě ten zájem takovýjako fakt otevřený, že jsem to tam vysypalaa prostě „no tak co jako, stalo se“. Holt užs tím nic neudělám, je to minulost, tlustáčára, musím jít dál, nedá se svítit. A fakt tenzájem. Někde jsem povídala, někde jenomnaslouchala. Prostě fakt takový jako vstříc-ný, empatický jednání (kandidátka, works-hop 5).

V důsledku stigmatizace jsou propuštěnéosoby vystaveny marginalizaci neboli soci-álnímu vyloučení. Tento proces je multidi-menzionální (viz Millar 2007) a na individu-ální úrovni vede ke ztrátě sociálních kontak-tů a k omezení sociálních interakcí a zhor-šuje předpoklady pro rozšíření okruhu kon-taktů a interakcí mimo určité specifické pro-středí nebo typ interakcí. Na společenskéúrovni je vyloučení charakteristické zejmé-na vyčleněním ze společenských procesů,což má za následek pasivitu a rezignaci naprosazování svých práv. Marginalizovanénebo sociálně vyloučené osoby jsou častovnímány jako neplnoprávní občané, s nimižmůže být jednáno jinak než s ostatními.David Byrne (2005) poukazuje, že v součas-né době je klíčovým prvkem sociálního vy-loučení zejména materiální deprivace, kteráje „odrazovým můstkem“ k dalším problé-mům (zadlužení, depresím, nejistotě atd.)zpětně prohlubujícím a utvrzujícím margi-nalizaci. Podle Nancy Fraser (1995) je protopro minimalizaci sociálního vyloučení ne-zbytné zajistit, aby každý měl možnost ma-teriálního zajištění a aby byl každý uznánjako plnoprávný člen společnosti, což muzajistí možnost podílet se na společenskýchprocesech.

Pro osoby s trestní minulostí je sociálnívyloučení navíc specifické tím, že běhemvýkonu trestu odnětí svobody zcela přeruši-ly většinu běžných společenských interakcí,neměly možnost je v době pobytu ve vě-zeňském zařízení nijak rozvíjet a po opuště-ní výkonu trestu se naopak ocitají v situaci,kdy orientace v řadě společenských interak-cí, jejich zvládání a fungování ve společen-ských vztazích jsou nezbytnými podmínka-mi pro život na svobodě. Kromě toho, žemožnosti rozvíjení společenských interakcíjsou u propuštěných osob narušeny nebooslabeny, mohou mít tyto osoby také obtížerozvíjet kontakty mimo okruh osob a mimospolečenské interakce navázané na pobytve výkonu trestu nebo spojené s jejichtrestní minulostí.

Kromě popsané symbolické roviny jsoupropuštěné osoby ohroženy sociálním vy-loučením více než jiné skupiny osob přiro-zeně také proto, že se po opouštění vězeň-ského zařízení zpravidla ocitají v celkověvelmi složité faktické situaci. Tu charakteri-

zuje řada významných okolností, přičemžnejvýrazněji situaci a možnosti propuště-ných osob předurčují tyto dvě okolnosti(které jsou zároveň hlavními příčinami vy-soké recidivy propuštěných osob v ČR): ob-tížné možnosti jejich uplatnění na trhupráce a exekuce. Mezi další významné čini-tele, které prohlubují nebo mohou prohlu-bovat sociální vyloučení a ztěžovat mož-nosti opětovného začlenění těchto osob,patří např. materiální deprivace (tj. nedosta-čující materiální vybavení a zdroje, kterémůže dotyčný využít), narušené sociální zá-zemí nebo jeho faktická neexistence, naru-šené nebo nefunkční rodinné vztahy apod.Tyto specifické bariéry nebo limity ztěžujícípropuštěným osobám návrat do společnos-ti se navíc prolínají i s dalšími obecnějšímispolečenskými bariérami. Jak zaznělo přidiskusi na jednom z workshopů, takovýmtofaktorem může být např. věk propuštěnéosoby, a to zejména od 50. roku, kdy je zís-kání zaměstnání obecně problematičtějšíi pro osoby bez trestní minulosti.

Riziko sociálního vyloučení, možnost so-ciálního začlenění, popřípadě obtížnost čiplynulost tohoto procesu přirozeně nema-lou měrou určují také individuální dispozi-ce, vlastnosti, schopnosti apod. Je zřejmé,že ty se u propuštěných osob velmi výrazněliší a tuto skupinu je proto jen velmi obtížnéz tohoto hlediska charakterizovat souhrnněbez toho, aby hrozila přílišná generalizacenebo stereotypní vykreslení těchto osob.Podstatné ale je, že oproti jiným skupinámosob může jejich osobnostní charakteristikyvelmi výrazně formovat jejich trestní minu-lost. Tu lze v případě propuštěných osobschematicky rozlišit na dobu před pobytemve vězeňském zařízení, dobu pobytu ve vě-zeňském zařízení a situaci po propuštěníz výkonu trestu odnětí svobody. Tento textse přirozeně věnuje především posledníz těchto tří fází (první z nich zcela překraču-je možnosti a zaměření tohoto textu, někte-ré specifické dopady druhé fáze, tj. pobytuve vězeňském zařízení na situaci po opuště-ní výkonu trestu jsou krátce komentoványv následujícím odstavci; celkově lze navíctaké konstatovat, že v případě prvních dvoufází je také daleko obtížnější nalézt obecněj-ší společné charakteristiky této skupinyosob).

Z řady důležitých determinant situace poopuštění výkonu trestu je bezpochyby vý-znamná skutečnost, že ve výkonu trestubyla vězněná osoba podřízena určitému au-toritativnímu a disciplinarizačnímu režimu.Byla zvyklá v tomto režimu fungovat a tentorežim pro ni představoval neodmyslitelnou(to samozřejmě automaticky neznamená,že i vnitřně akceptovanou) součást života.Tomu, že je denní program řízen institucio-nálně, samozřejmě může být poměrně ob-tížné se přizpůsobit, na druhou stranu jezřejmé, že během pobytu ve vězeňském za-řízení osobě odpadá řada povinností a řadusituací za dotyčnou osobu řeší personál vě-zeňského zařízení. Během pobytu ve vězeň-ském zařízení tak značně oslabuje, případněi zcela mizí, schopnost osoby orientovat se

v některých společenských vztazích a situa-cích a řešit je. I tato okolnost v řadě případůvýrazně zhoršuje možnosti propuštěnýchosob adaptovat se na život „venku“. Tentovliv se může projevovat jak konkrétně,pokud jde o možnosti a schopnosti řešit ně-které běžné společenské situace a vystupo-vat v některých společenských vztazích, alemůže se promítnout i do některých osob-nostních charakteristik (např. může se díkytomu oslabit nebo dokonce vytratit schop-nost řídit si samostatně svůj čas v situaci,kdy již čas a jednání dotyčného nebudou popropuštění z výkonu trestu podřízeny vněj-ší autoritě).

Popsaná, symbolicky i fakticky, obtížnáaž nepříznivá sociální situace po propuštěnímá zpravidla výrazné dopady i na psychic-kou situaci propuštěných osob. Zvýšenázátěž, nemožnost uspokojivě řešit svoji si-tuaci nebo opakující se selhání snaho změnu mohou vést k psychické deprivaci,ztrátě cílů a ztrátě motivace k dalšímu úsilí,respektive mohou vést k rezignaci jedincena snahu o začlenění do společnosti a jehopřeorientování na „alternativní“ (avšak protyto osoby zpravidla snáze dosažitelné) cílenebo motivace, které jsou spojené s recidi-vou trestné činnosti nebo jinými formamisociálně nežádoucího jednání, chování ve-doucího ke konfliktu se společností apod.

Recidiva kriminálního jednání, nebo do-konce opětovný pobyt ve vězeňských zaří-zeních, přitom marginalizaci a sociální vy-loučení propuštěných osob prohlubujívelmi výrazně a dramaticky se „propadají“také šance recidivujících na opětovné ús-pěšné začlenění do společnosti (včetněmožností jejich uplatnění na trhu práce).Vytváří se tak jakýsi „začarovaný kruh“,z něhož má dotyčná osoba jen minimálníšanci „vystoupit“ bez silné podpory zvenčí(jíž ovšem málokdy disponuje, v důsledkusvé předchozí trestní minulosti a v důsled-ku pobytu nebo pobytů ve vězeňském zaří-zení).

Snahy o zaměstnání a obecněji o reinte-graci propuštěných osob se samozřejměnemohou omezit jen na prvotrestané, nao-pak, zaměstnání a reintegraci osob s „bo-hatší“ trestní minulostí lze bezpochyby vní-mat jako dosažení ještě mnohem ambicióz-nějších cílů. Na druhou stranu je ale po-třebné dosáhnout toho, aby dobré podmín-ky pro nalezení zaměstnání a reintegraciměly právě prvotrestané osoby, a tím seu této skupiny osob dařilo recidivě lépepředcházet. Zároveň platí (viz také výše), žereintegrace i uplatnění na trhu práce jsouprávě u této skupiny snazší (jak pro osobus trestní minulostí, tak mnohdy i pro za-městnavatele nebo subjekty zaměřené nareintegraci propuštěných osob), než jetomu v případě, kdy se propuštěná osobajiž ocitne ve výše charakterizovaném „zača-rovanému kruhu“.

Možnost uplatnění na trhu práce tedybezpochyby není jedinou podmínkou, kterápřispívá k prevenci sociálního vyloučenía k prevenci recidivy, respektive k sociální-mu začlenění a opětovné reintegraci pro-


Poznatky z praxe


puštěných osob. Je ale zřejmé, že pro kom-penzování všech výše uvedených skuteč-ností je právě získání zaměstnání zcela zá-sadní okolností. Současně přitom ale platítaké to, že výše nastíněné další okolnostimohou mít výrazný vliv na možnosti pro-puštěné osoby získat uplatnění na trhupráce.

Hlavní překážky pracovního uplatněnípropuštěných osob

Nalezení a udržení zaměstnání propuště-ným osobám ztěžují různé specifické překáž-ky. Lze přitom rozlišit tzv. strukturní překáž-ky, jež souvisejí s uspořádáním a fungová-ním společnosti a jejích institucí a přede-vším s různými standardně se objevujícíminebo „zaběhnutými“ postupy - společen-skými strukturami (odtud označení této sku-piny překážek jako strukturních)6, a překáž-ky, které vyplývají z různých osobnostních,popřípadě i sociálních charakteristik tétoskupiny osob. Mezi strukturní bariéry patřízejména předsudky a nedůvěra, s nimižk propuštěným osobám přistupují další čle-nové společnosti a které do velké míry ovliv-ňují a narušují interakci mezi potenciálnímzaměstnavatelem a propuštěnou osobou.

Existenci stereotypních představ o pro-puštěných osobách potvrzovalo i značnépřekvapení personalistů účastnících se po-hovorů nanečisto (tj. ústřední části work-shopů pořádaných organizací Rubikon), žepropuštěné osoby při těchto pohovorechs personalisty velmi dobře interagují a žebyli schopni se na ně velmi dobře připravit:

[...] musím říct, že kandidáti mě hodněpřekvapili svojí kvalitou a te� to neříkám, žebych sem přicházela s nějakým malým oče-káváním, to vůbec ne, myslím, že jsem při-cházela s naprosto normálním očekáváním,a i přesto jsem velmi mile překvapena [...](personalistka, workshop 2).

Většinu strukturních překážek umožňujepřekonat častější kontakt a interakce mezipropuštěnými osobami a zaměstnavateli.Ty totiž zlepšují možnosti vzájemného poro-zumění a přispívají k lepšímu pochopenívzájemných pozic. Vyšší frekvence kontaktůa vyšší intenzita vzájemných interakcí přiro-zeně také zvyšují šanci propuštěných osobuspět na trhu práce, nebo� každý nový kon-takt uchazeče a zaměstnavatele znamenápro propuštěnou osobu další šanci získatzaměstnání a pro zaměstnavatele další pří-ležitost pro hledání vhodného zaměstnancepro poptávanou pozici. Častější kontakta častější vzájemné interakce mezi zaměst-navateli a propuštěnými osobami jsouv obecnější rovině také důležitým faktorem,který umožňuje ve společnosti překonávatprvotní bariéry (ostych, předsudky, předsta-va, že propuštěné osoby z principu nemo-hou být pro zaměstnavatele atraktivní pra-covní silou apod.). To potvrzují i zaměstna-vatelé, kteří mají zkušenost se zaměstnává-ním propuštěných osob:

To, že má [člověk] trestní minulost, ne-hraje už takovou roli. Postup byl takový, ženemáme lidi a potřebujeme je, a tohle je ře-

šení. Předsudky ve firmě zpočátku byly. Jakse ale člověk na místě osvědčil, už to nikdoneřešil (personalistka, workshop 1).

Kandidáti při pohovoru jsou překvapeni,že se někdo se zájmem zajímá o jejich trest-ní minulost a přistupuje individuálně. Jsouzvyklí na přístup zaměstnavatelů, kdy je ne-zajímá pracovní zkušenost a individuální po-hled na trestný čin, ale rovnou jsou odmítá-ni kvůli rejstříku (personalistka, workshop 1).

[...] s Rubikonem [jsme] nastartovali pro-jekt zaměstnávání lidí po výkonu trestu,měli jsme z toho zpočátku obavy, ale v zá-sadě nemůžeme říct, že by to bylo něco ne-gativního. Je to otázka toho jedince samot-ného, jak se chová, a přijde mi, že někdyz toho výkonu trestu je lepším zaměstnan-cem (personalista, workshop 3).

Kromě samotné frekvence kontaktů a in-tenzity interakcí s propuštěnými osobami jepro předcházení stereotypům či jejich na-bourání důležité také to, jakými informacemio těchto osobách zaměstnavatelé disponují,jak informace získávají a jak s nimi pracují.

Lepší informovanost o této skupině osobpřispívá k lepší připravenosti zaměstnava-telů na tuto eventualitu při pracovních po-hovorech, což posléze, při vedení pracovní-ho pohovoru, personalistům usnadňuje je-jich práci a umožňuje jim, soustředit se vícena konkrétní situaci uchazeče než na obec-né okolnosti, které jsou v souvislosti s oso-bami s trestní minulostí diskutovány nebojsou jim připisovány.

Získané informace o propuštěných oso-bách mohou zaměstnavatelé využít nejenpři pracovním pohovoru, ale i pro běžnýprovoz organizace. Umožňují totiž minima-lizovat možné konflikty nebo problémy.Někteří zaměstnavatelé, kteří disponují bliž-šími informacemi o propuštěných osobách,tak kromě jiného organizují i školení prosvé zaměstnance s cílem posílit u zaměst-nanců ochotu a schopnost přijmout v pra-covním kolektivu člověka s trestní minulos-tí a připravit je na to, že s takovým člově-kem budou na pracovišti (dlouhodobě) spo-lupracovat.

Je tedy patrné, že předsudky, nedůvěrua stigmatizaci lze překonávat různými po-stupy. U některých z nich je přitom jejichúčinek nad očekávání příznivý i přesto, žepočáteční bariéry jsou často velmi silné.

Zároveň ale stále existuje řada dalšíchvýznamných okolností, které vytvářejí čiudržují další významné systémové překážkyztěžující propuštěným osobám možnost je-jich uplatnění na trhu práce. Jednou z nej-významnějších je v tomto ohledu podmínkačistého trestního rejstříku, kterou řada za-městnavatelů stále vyžaduje, ačkoliv provýkon příslušného zaměstnání není nutnáa - jak z pohledu propuštěné osoby, tak takéz pohledu zaměstnavatele i z hlediska celo-společenského zájmu - je spíše kontrapro-duktivní:

Pokud já vidím kandidáta, který má právěkompetence na tu pozici, kde se ten čistýrejstřík vyžaduje, kde on by se právě uplat-nil, kde by té společnosti nejvíce dal. Tak siříkám, že v tom systému je něco špatně a je

to příšerně demotivující pro toho člověkaa pro mě je to motivující se opravdu podíletna té změně. Jsem ráda, že ti lidé mají pořádtu odvahu a mají znova sílu se do toho pou-štět, když jsou neustále odmítáni (zástupky-ně neziskové organizace, workshop 4).

Podmínka čistého trestního rejstříkupředstavuje často rozhodující bariéru, kterámůže v reintegraci zabránit i osobám s od-povídajícími kvalifikačními předpoklady propříslušnou pracovní pozici, schopnostmii zájmem pracovat. To přirozeně ztěžujemožnosti reintegrace a prevence recidivyi u propuštěných osob se značným odhod-láním, po návratu z výkonu trestu již dálenepokračovat v trestné činnosti a začlenitse do společnosti „společensky konform-ním“ způsobem.

Já se přiznám, že vůbec nevím, jak po-soudit dopady toho, jak to odlišovat, alev některých případech, kde může jít i o zá-važnou trestnou činnost, ale ne třebao zpronevěru, a ten člověk opravdu projdenějakou tou proměnou, má za sebou dlou-hou linii změny, a přesto nemůže pracovattřeba v sociálních službách. A potom koli-krát vidíte, že tam pracují lidé, kteří by toneměli dělat. V personalistice se často říká,že CV je kus papíru, který snese všechno,jestli bychom toto neudělali i z rejstříkutrestů. Neříkám, že každý se napraví, že kaž-dý se změní, ale my jako společnost nedá-váme možnost lidem, kteří se změnili (zá-stupkyně neziskové organizace, workshop 4).

Z uvedeného výroku je zároveň patrné,že v některých případech jsou významnéstrukturní bariéry přímo zakotveny v platnélegislativě, která možnosti zaměstnávánípropuštěných osob na určitých pracovníchpozicích omezuje či přímo znemožňuje.

Další velmi významnou bariéru ztěžujícímožnosti uplatnění propuštěných osob natrhu práce představují exekuce. Zatížení příj-mu exekucemi (respektive počet exekucí,výše splátek, splátkový kalendář, sankce přinesplácení atd.) je přirozeně primárně cha-rakteristikou situace osoby samotné. Ne-jedná se ale o ryze osobní charakteristiku,protože druhou stranou, která je účastní-kem nařízení soudních exekucí, sjednánídohody o vypořádání dluhů (dohodnutísplátkového kalendáře), „osobní bankrot“atd., je bu�to státní orgán nebo soukromo-právní subjekt (i v tomto případě ale podlé-hající regulaci ze strany státu).

Exekuce, stejně jako další instituty využí-vané v souvislosti se snahou řešit problémyosoby spojené s jejími dluhy, také zakládajívýznamné právní vztahy a právní skuteč-nosti, kterými se musí dotyčný řídit a re-spektovat je (jinak může očekávat dalšísankce). Situaci osoby tedy exekuční výmě-ry a ostatní nástroje spoluurčují z podstatnéčásti takříkajíc „zvenčí“, mimo vlastní roz-hodovací kompetenci osoby. To jinýmislovy znamená, že tyto instituty mají řaducharakteristik, které lze vnímat jako struk-turní, a že uplatňování těchto institutů vy-tváří různé strukturní bariéry, které ztěžujímožnosti uplatnění propuštěných osob natrhu práce.



Poznatky z praxe

Dluhy a následné exekuce mohou být za-příčiněny pobytem ve vězení a souvisejícímiudálostmi (propuštěné osoby například mu-sejí splácet soudní výlohy nebo dluhy vznik-lé skutečností, že daná instituce nevěděla, žedotyčný člověk je ve výkonu trestu, a poža-dovala po něm platby, čímž vnikly pohledáv-ky a následná exekuce). Exekuce představujízávažnou bariéru pro získání zaměstnání,nebo� propuštěné osoby výrazně odrazují odsnahy získat a udržet si zaměstnání. Tuto sku-tečnost reflektují i zástupci zaměstnavatelů:

Já si myslím, že je to hlavně bariéra protoho člověka, protože je určitým směremdemotivován, jestli ten člověk bude chtítpracovat a jestli ten nápor té exekuce vydr-ží, dejme tomu několik let, kdy bude praco-vat za nějakou minimální mzdu (personalis-ta, workshop 3).

Exekuce také mohou přispívat k vyššífluktuaci zaměstnanců, přičemž fluktuacisouvisející s exekucemi lze zaznamenati u některých propuštěných osob. Na tutoskutečnost upozornili někteří zaměstnavate-lé, kteří mají zkušenosti se zaměstnávánímpropuštěných osob. Mezi zaměstnavateli sedále objevil také názor, že propuštěné osobys exekucemi nemají zájem zaměstnávatvůbec, a to především kvůli krádežím:

Já jsem se setkala v zaměstnání, že ma-nažeři nechtěli brát s exekucemi, chtěli sejich rovnou zbavovat, jelikož se báli toho, žezačnou krást, protože potřebovali prostě fi-nance. Když měli insolvenci za minimumpeněz, tak kradli, aby si vydělali jinak, takžetam řešili takový problém, že je nechtěli(personalistka, workshop 3).

Druhým důvodem, proč zaměstnavateléo osoby s trestní minulostí s exekucemi au-tomaticky nemají zájem, je větší množstvíadministrativy spojené s odvody části vý-plat na exekuce a insolvence, kterou jimnikdo neproplatí:

Naše účetní [...] nemá potřebu a ani tonení náplní její práce, protože s tím je dnes-ka obrovská spousta administrativy, kterounikdo neplatí (personalista, workshop 5).

Naproti tomu pro některé zaměstnavate-le jsou exekuce a zaměstnanci i materiálněvýhodnější než zaměstnanci bez nich:

U nás jsou lidi, kteří mají třeba deset exe-kucí, a v podstatě je to demotivující, ale pronás jako pro zaměstnavatele je to trošku vý-hoda, že oni řeknou: „To nám nedávejte aniodměny“ (personalista, workshop 3).

Obecně však exekuce zvyšují riziko, že siosoba s exekucemi bude hledat nelegálnízaměstnání, v němž nemusí spolu se za-městnavatelem odvádět sociální a zdravot-ní odvody, a tudíž nemají ani přiznaný pří-jem podléhající exekuci. Je potřeba zdůraz-nit, že propuštěné osoby často nemají přílišna výběr a nelegální zaměstnání je pro nějedinou možností pro zajištění alespoň zá-kladního příjmu.

Exekuce přitom zdaleka nejsou pouzeproblémem propuštěných osob, ale jednáse o širší jev prostupující celou společností.I proto je lze chápat nejen jako individuálníproblém osob, kterých se týkají, ale jakoobecnější strukturní společenský problém:

Já jenom chci dodat, že možná ta doba,kdy jsme si mohli vybírat lidi s exekucí a lidibez exekuce už je dávno pryč, protože dnesjich je.. jenom pro představu, máme asi z ti-síce skoro 30 procent lidí s exekucema nebos insolvencema, takže vybírat si je skoro ne-možný (personalistka, workshop 5).

Jak již bylo naznačeno výše, možnostipracovního uplatnění závisejí také na řaděindividuálních charakteristik propuštěnýchosob nebo na charakteristikách jejich soci-álního prostředí. Přitom samozřejmě platí,že i určité personální rysy, charakteristikysociálního prostředí, jejich kombinace, je-jich další dopady atd. mohou propuštěnýmosobám značně ztěžovat možnosti získánípracovního uplatnění nebo jim v němmohou přímo bránit. Jako hlavní překážky,které komplikují možnosti získání a/neboudržení zaměstnání na osobní úrovni, lzev prvé řadě vnímat:� nepříznivou materiální situaci (ta je ob-

zvláš� patrná bezprostředně po propuš-tění), respektive s tím související potře-bu propuštěných osob zajistit si ještěpřed hledáním práce alespoň na základ-ní úrovni stěžejní životní potřeby, tj. mítzajištěné bydlení, jídlo, ošacení atd.,

� absenci dokladů potřebných pro zajiště-ní alespoň základní pomoci,

� psychická labilita nebo osobní nevyrov-

nanost, jež mohly vzniknout a rozvíjet seještě před obdobím, kdy byl dotyčný vevýkonu trestu, mohou být důsledkempobytu ve vězeňském zařízení, respekti-ve specifického režimu v tomto zařízení,nebo mohou souviset s nepříznivou so-ciální a ekonomickou situací po opuštěnívýkonu trestu.

Specifický režim, s nímž se propuštěnéosoby setkávají ve vězení (zmíněný v přípa-dě posledně jmenované okolnosti), je třeba,podobně jako výše diskutované exekuce,vnímat zčásti i jako strukturní bariéru.Režim, ve kterém se osoba nachází po dobuvýkonu trestu, je typický „mocenskou dis-proporcí“, kdy jsou osoby ve výkonu trestuve velmi podřízené roli, v rámci níž je jimřízen čas a veškeré vykonávané aktivity. Po-stupně si tak zvykají na to, že někdo jiný řídípodstatnou část jejich života. Prvotrestanéosoby se tak po propuštění ocitají v situaci,kdy opět mají autonomně rozhodovato svém životě a o svých aktivitách. Ve výko-nu trestu se přitom na tuto situaci nepřipra-vovaly a ani připravovat nemohly, protožetakovou možnost disciplinarizační režim vevězeňském zařízení v podstatě z principuvylučuje (respektive příprava na situaci popropuštění z výkonu trestu a na vlastní roz-hodování může mít charakter poučení, in-formování, ale ve výkonu trestu ji přirozeněnení možné „trénovat“, osvojit si ji, „nacvi-čit“ si její zvládání, mít s ní praktickou zku-šenost atd.).

Jak ukazují poznatky z workshopů, jetento problém dále zhoršován velmi ome-zenými možnostmi výkonu sociální prácepřímo ve výkonu trestu, ale i po propuštěnía celkově poddimenzovanou spoluprací

různých institucí, například vězeňské služby(vězeňských zařízení), organizací zajiš�ují-cích sociální práci a poradenství, úřadůpráce, zaměstnavateli apod.

Ve věznicích je dlouhodobě problémemnedostatek personálu na terapeutických po-zicích (sociální pracovníci, psychologové,poradci atd.), tudíž s osobami ve výkonutrestu probíhá velmi sporadická psycholo-gická a duševní příprava na život po pro-puštění.

Po propuštění je přitom situace obdobná.Probační a mediační služba totiž propuště-ným osobám neposkytuje sociální práci vesmyslu postupné mediace mezi propuště-nou osobou a společenským prostředím. Toje přitom důležité k tomu, aby docházelok procesu přizpůsobení se osoby („akomo-dace“) na toto prostředí, respektive sžití ses ním a „vyladění“ se na něj („aklimatizace“v tomto prostředí). Tyto překážky pak vedouk tomu, že propuštěné osoby nemají rozvi-nuté společenské schopnosti a také schop-nost alespoň minimálně řídit si svůj čas.Tyto personální charakteristiky jsou přitompro zaměstnavatele velmi významné a defi-city v této oblasti přirozeně značně zhoršujízaměstnatelnost těchto osob:

Tito zaměstnanci se sociálně drží spíšezpátky. Tým je chce přijmout, ale oni se držízpátky, nechodí na akce, jsou tišší. Asi je tazkušenost hodně poznamená. Myslím sitedy, že personalisté a manažeři by mělipracovat i s týmy, když někoho takového za-městnají. Je to nová situace (personalistka,workshop 1).

V uvedené výpovědi účastnice worksho-pu zároveň poukázala i na to, že zaměstná-ní těchto osob může na personalisty a ve-doucí pracovníky zaměstnavatele klást přiřízení lidských zdrojů na pracovišti zvláštnínároky a že může vzniknout potřeba řízenílidských zdrojů i v dalších oblastech nebos využitím dalších postupů, než v jakýchpersonalisté nebo vedoucí pracovníci do-posud na pracovišti působili.

Práce s celým pracovním týmem a aktiv-nější přístup zaměstnavatele na poli řízenílidských zdrojů na pracovišti mohou pro-puštěným osobám pomoci zvýšit jejich se-bedůvěru, která je po propuštění z výkonutrestu obvykle velmi malá (přinejmenším vevztahu k možnostem pracovního uplatnění).Zvýšení sebedůvěry se pak přirozeně odrazíi v interakcích propuštěné osoby s dalšímipracovníky, klienty, partnery apod.

Nízká sebedůvěra je podle účastníkůworkshopů jasně patrná i z většiny životo-pisů, které propuštěné osoby předkládajízaměstnavatelům, u kterých se ucházejío zaměstnání. Tato okolnost ale přitompředstavuje pouze jednu z mnoha okolnos-tí, nad kterými se personalisté u životopisůpředložených propuštěnými osobami poza-stavovali. Jako další překážku ztěžující pro-puštěným osobám možnosti získání za-městnání tak lze vnímat i velmi specifickoudovednost potřebnou při tomto úsilí, a toschopnost vytvořit profesní životopis, vekterém uchazeč o zaměstnání dokáže vhod-ným způsobem zdůraznit své předpoklady,


Poznatky z praxe


realisticky popsat své dovednosti, vybratvhodné pracovní zkušenosti atd.

V životopisech propuštěných osob podlepersonalistů chybějí některé důležité infor-mace jako např. specifikace toho, co můžekandidát zaměstnavateli nabídnout, jakémá schopnosti a předpoklady pro získánípozice, o níž se uchází. Obecně tak lze kon-statovat, že profesní CV jsou pojata ryzefaktograficky, jako přehled pracovních zku-šeností, respektive zaměstnavatelů, a jezcela opomíjeno to, že už na základě infor-mací uvedených v CV může uchazeč za-městnavatele zaujmout, nebo alespoň do-ložit, že „má co nabídnout“ (respektive mělby se o toto alespoň pokusit; profesní živo-topisy propuštěných osob ale naopak tako-vouto ambici postrádají).

Zároveň se v CV často objevují informa-ce, které jsou informačně prázdné a nepod-statné (především při charakteristice vlast-ních schopností a dovedností). To ukazuje,že osoby propuštěné z výkonu trestu nevě-dí, jak mají přistoupit k charakteristice sebesama (svých vlastností, kompetencí, před-pokladů atd.), a že nemají dostatečné zku-šenosti se zapracováním těchto témat doprofesního životopisu.

Jak konstatovali někteří zaměstnavatelé,kteří měli zkušenosti se zaměstnávánímpropuštěných osob, tyto osoby mají častějiobtíže i s organizací svého času. Tato sku-tečnost přitom může být důvodem velkéfluktuace zaměstnanců z řad propuštěnýchosob, která se projevuje velmi často tak, žezaměstnanec/zaměstnankyně vydrží v za-městnání celý týden, ale po víkendu již ne-nastoupí. Ideálním řešením těchto problé-mů by byla sociální práce již v rámci vězeň-ského zařízení a zmírnění mocenské dispro-porce, což by lidem ve výkonu trestu umož-nilo žít autonomněji a připravit se lépe naživot mimo vězení.7

V neposlední řadě je třeba poukázat na to,že možnosti zaměstnávání osoby značně zá-visejí na typu trestné činnosti, a to jak ob-jektivně (některé trestné činy vylučují mož-nost zaměstnání na určitých pracovních po-zicích, určitá trestná činnost může mít vý-raznější dopady na vykonávání určitého za-městnání), tak subjektivně (zaměstnavatelésice trestnou činnost rozlišují podle její zá-važnosti, ale posouzení této otázky je velmiindividuální, s různými trestnými činymohou být spojovány různě silné obavy, ne-gativní postoje a stereotypy):

Dnes jste vybrali kandidáty, kteří majíz mého pohledu takový lehčí trestný čin,který ho nijak nehandicapuje při tom nale-zení zaměstnání. Vloni jsem u dvou kandi-dátů, kteří byli trestáni za pedofilii, mělaosobní problém a nevěděla jsem, jak v tompohovoru dále pokračovat (personalistka,workshop 4).

Vliv společnosti a jejích institucí na osob-ní postoje a pocity personalistů a persona-listek je samozřejmě velmi omezenýa pouze nepřímý. Vždy záleží primárně nasamotném postoji konkrétních osob a nadané situaci. Někteří zaměstnavatelé ses ohledem na druh spáchané trestné čin-

nosti snaží, aby zaměstnanci s trestní minu-lostí nevykonávali pozice, které jakýmkolivzpůsobem souvisejí s páchanou trestnoučinností. To je nejčastěji případ majetkovétrestné činnosti (tj. snaha zaměstnavatelůzaměstnávat propuštěné osoby na pozicích,na kterých nemají možnost pracovat s pe-nězi). Otázka, nakolik je samotná trestní mi-nulost překážkou pracovního uplatnění, zá-visí také na tom, zda je propuštěná osobaschopná mluvit otevřeně o své minulosti.V tomto ohledu je důležitá přirozeně takéochota zástupců zaměstnavatele pozorněnaslouchat i těmto výpovědím uchazečea posuzovat je věcně.

Shrnutí hlavních zjištěných poznatků

Osoby propuštěné z výkonu trestu odnětísvobody se po opuštění vězeňského zaříze-ní obecně ocitají v obtížné až nepříznivé si-tuaci, která u těchto osob výrazně zvyšuje ri-ziko recidivy kriminálního jednání. Trestníminulost představuje značnou bariéru obec-ně pro návrat osoby do společnosti (reinte-graci), možnost pracovního uplatnění nevy-jímaje. Pracovní uplatnění je jednou z hlav-ních okolností, které mohou riziko recidivykriminálního jednání snížit nebo jí předejít.

Překážky obecněji se týkající reintegrace(ke skupině překážek vztahujících se úžejik možnostem pracovního uplatnění viz ná-sledující odstavec) souvisejí jak s osobnost-ními charakteristikami propuštěných osoba jejich osobní historií (a to včetně např. dů-sledků pobytu ve vězeňském zařízení naschopnosti a dovednosti osoby), tak s jejichsociálním prostředím (respektive s naruše-ním či neexistencí různých důležitých soci-álních vazeb), materiálním zázemím a rizikysociálního vyloučení, vnímání těchto osobve společnosti a specifickým postavením,ve kterém se ve společnosti ocitají.

Také okruh překážek, které ztěžují mož-nosti zaměstnání propuštěných osob, jevelmi široký. Zahrnuje strukturní a systé-mové překážky (např. předsudky a nedůvě-ra, podmínka čistého trestního rejstříku, ne-možnost vykonávat některé pracovní pozicev souvislosti s charakterem trestné činnos-ti, za kterou byl dotyčný odsouzen), tak pře-kážky osobní povahy (exekuce, dluhy, ne-příznivá materiální situace, absence dokla-dů, osobnostní charakteristiky, předpokladypotřebné pro výkon určitých povolání, soci-ální zázemí apod.).

Při snaze o reintegraci osob propuštěnýchz výkonu trestu je potřebné usilovat o zlep-šení možností začlenění osoby do společ-nosti podporovat ve všech důležitých oblas-tech. To předpokládá nejprve reflexi existen-ce a povahy veškerých zaznamenanýcha výše uvedených faktorů, které ztěžují mož-nosti uplatnění propuštěných osob na trhupráce, a především následné úsilí o odbou-rání (nebo alespoň o zmírnění) jejich vlivuvhodnými a dostupnými prostředky (při-čemž mohou být využity, případně dále po-síleny stávající nebo vytvořeny nové, mělyby také být vyčleněny dostatečné kapacitypro jejich ustanovení či fungování atd.).

Zohlednění veškerých důležitých překážeka snaha o jejich eliminaci se přitom nemůžeomezit jen na úsilí o reintegraci propuště-ných osob obecně, ale měla by také reflekto-vat (a působit na) okolnosti, které zhoršují vy-hlídky osob s trestní minulostí specificky přijejich úsilí o získání zaměstnání. V tomto pří-padě přirozeně platí, a je potřebné reflektovatto, že u různých překážek ztěžujících možnos-ti zaměstnání se liší možnosti a postupy, jimižlze jejich vliv omezit nebo jim předejít, a lišíse také to, zda tyto podmínky může ovlivnitspíše uchazeč o zaměstnání s trestní minu-lostí, zaměstnavatel nebo jiná instituce či or-ganizace. Je tedy zřejmé, že zlepšení mož-ností uplatnění propuštěných osob na trhupráce předpokládá komplexní přístup k tétoproblematiky a vytvoření komplexního stra-tegického postupu v této oblasti.

1 Článek byl zpracován v rámci výzkumného úkolu„Zmapování postavení osob propuštěných z výkonutrestu odnětí svobody na trhu práce a možnosti je-jich pracovního uplatnění“ realizovaného v rámcispolečného projektu Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů ČR a Asociace samo-statných odborů ČR „Uplatnění obtížně zaměstnatel-ných osob na trhu práce v ČR“.

2 Pojem „osoba s trestní minulostí“ je širší. Zahrnujeosoby, jež mají záznam v trestním rejstříku, i když senejedná o trest odnětí svobody. V dalším textu je při-rozeně zpravidla používán pouze užší pojem „pro-puštěné osoby“. U konstatování a v částech textu,které jsou obecněji platné i pro širší skupinu osobs trestní minulostí, je ale preferováno spojení„osoby s trestní minulostí“. Důvodem byla právěsnaha naznačit, že příslušné komentáře nemusejí býtvztaženy pouze k užší skupině osob propuštěnýchz výkonu trestu odnětí svobody.

3 Více viz Štern, P. Trh práce a lidé s trestní minulostí.(2016) 1. díl, s. 7. In: Listy sociální práce, ročník IV.,číslo 6 - léto 2016, s. 7−9.

4 Dle Šterna se pohybuje kolem 70 % (viz tamtéž, s. 7−8).5 Tento bod může zahrnovat velké množství již poměr-

ně dílčích, ale velmi důležitých otázek, jako např.:� jaké nároky pro každou ze stran vyplývají z ná-

stupu do zaměstnání,� zda musí zaměstnavatelé v souvislosti se za-

městnáním osoby s trestní minulostí řešit ně-jaké situace, které s touto okolností souvisejí,

� zda tyto situace znamenají zvýšenou zátěžnebo přinášejí i nějaké výhody,

� jaké nejdůležitější přínosy může mít zaměst-nání osoby s trestní minulostí pro zaměstna-vatele a pro společnost, jaké nejdůležitější pří-nosy má nalezení zaměstnání pro zaměstnan-ce (a komplementární otázky, jaká hlavní rizi-ka má nenalezení vhodného zaměstnání propropuštěnou osobou a pro společnost),

� jaké situace může každé ze stran pomoci řešitprávě získání a udržení zaměstnání / do jakémíry je pro řešení určitých situací důležitéprávě zaměstnání propuštěné osoby atd.

6 Z uvedené charakteristiky pojmu „strukturní“ je zá-roveň zřejmé, že mezi strukturní překážky patří i ty,které mají základ v nepsaných pravidlech nebo jsou„jen“ zažitým nebo v určité situaci očekáváným jed-náním relevantních aktérů, postupem založeným naurčitém úzu, očekávání či „tradici“ (v obecnějšímsmyslu určitého zvyku, a to včetně „tradice“ založe-né i na pouhé „setrvačnosti“ a opakování dříve pou-žitých postupů). V tomto ohledu je kategorie „struk-turních překážek“ širší než kategorie „systémovépřekážky“, která sice rovněž odkazuje na uspořádánía fungování společnosti a jejich institucí, nicméněomezuje se již na oblast institucionalizovaných vzta-hů, pravidel, postupů apod.



Poznatky z praxe

7 Příkladem může být praxe v dánských tzv. otevřenýchvěznicích, kde lidé ve výkonu trestu přes den běžněfungují ve společnosti (dochází do zaměstnání nebo zavzděláním a mají další interakce) a v podvečer se vra-cejí do věznice. Zároveň se o sebe musí postarat sami(nedostávají například hotové jídlo, ale musí si nakou-pit suroviny a sami si ho připravit, musí vyprat atd.).Personál věznice s osobami ve výkonu trestu nejednáz jasně mocenské pozice, ale snaží se o co nejrovnějšíinterakci, aby podněcoval autonomii a vlastní rozho-dování. Více například viz http://www.kriminalforsor-gen.dk/General-information-684.aspx. V současnostiprobíhají přípravy na zahájení obdobně pojatého pro-gramu „Otevřená věznice“ i v ČR (Votruba 2016).

Literatura

BAREŠ, P., MERTL, J. 2016a. Pilotní analýza ke zjištěnísystémových překážek a podmínek pro zaměstnává-ní osob po výkonu i ve výkonu trestu odnětí svobo-dy. Praha: VÚPSV, v. v. i.

BAREŠ, P., MERTL, J. 2016a. Přehled hlavních poznatkůz výzkumu. Možnosti zaměstnání osob propuštěnýchz výkonu trestu odnětí svobody. Praha: VÚPSV, v. v. i.

BECKER, H. 1966. Outsiders. New York: Freepress.BYRNE, D. 2005. Social Exclusion. Maidenhead: Open

University Press.FRASER, N. 1995. From Redistribution to Recognition?

Dilemmas of Justice in a 'Post-Socialist' Age. In:New Left Review, ročník 212, číslo 1, s. 68−93.

GOFFMAN, E. 2003. Stigma. Praha: SLON.MILLAR, J. 2007. Social Exclusion and Social Policy Re-

search: Defining Exclusion. In: Abrams, D.; Christian, J.;Gordon, D. (Eds.) Multidisciplinary Handbook of SocialExclusion Research. Chichester: John Wiley & Sons.

ŠTERN, P. 2016. Trh práce a lidé s trestní minulostí.(2016) 1. díl, s. 7. In: Listy sociální práce, ročník IV.,číslo 6 - léto 2016, s. 7−9.

VOTRUBA, V. 2016. Na Nymbursku vznikne první otev-řená věznice, bude bez mříží i bachařů. [online]http://praha.idnes.cz/otevrena-veznice-napravne-za-r i z e n i - j i r i c e - n a - n y m b u r s k u - p 2 e - / p r a h a -zpravy.aspx?c=A161121_2287223_praha-zpravy_nub

Webový portál http://www.kriminalforsorgen.dk, sekceGeneral Information. [online] http://www.kriminal-forsorgen.dk/General-information-684.aspx, posled-ní revize 7. 12. 2016.

Autor Mgr. Pavel Bareš, Ph.D.([email protected]) působí jako vý-zkumný pracovník Výzkumného ústavupráce a sociálních věcí, v. v. i. (Research In-stitute for Labour and Social affairs -RILSA), Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7,Holešovice, Česká republika.

Autor Mgr. Jiří Mertl, Ph.D.([email protected]) působí jako vědeckový-zkumný pracovník v Centru nových techno-logií, oddělení Interakce člověka a stroje přiZČU (New Technologies Research Centre,Man machine interactions, University ofWest Bohemia in Pilsen), Univerzitní 8,306 14 Plzeň, Česká republika.

Sociální práce zajiš�ovaná obecními a krajskými úřady v přenese-né působnostiJana Havlíková

Zatímco sociální služby zajiš�ují obce a kraje v rámci své samostatné působnosti, činnosti sociální práce byly těmto

subjektům svěřeny v působnosti přenesené; konkrétně obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (dále „ORP“)

a krajským úřadů (dále „KÚ“) zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějšch předpisů, a obcím

s pověřeným obecním úřadem (dále „obce s POU“) a rovněž ORP zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,

ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o model „smíšené územní správy“.

Cílem projektu aplikovaného výzkumu„Výzkum spolupůsobení přenesené a sa-mostatné působnosti subjektů veřejnésprávy při zajiš�ování dostupnosti sociál-ních služeb a sociální práce“, čísloTD05MPSV006, financovaného v rámci pro-gramu Beta Technologické agentury ČR,jehož zadání formulovalo MPSV ČR, bylozevrubně prozkoumat a popsat výkon soci-ální práce v přenesené působnosti na úrov-ni obcí a krajů s ohledem na zmíněnýmodel smíšené územní správy. Výsledkyprojektu budou MPSV využity při jeho me-todické a koncepční činnosti v dané oblasti.

Řešení tohoto projektu probíhalo v roce2016 a zajiš�oval ho VÚPSV, v. v. i., konkrét-ně řešitelský tým ve složení Libor Musil,Jana Havlíková, Olga Hubíková, KateřinaKubalčíková a Jana Růžičková.

Výzkum byl koncipován tak, aby zahrno-val předmětnou problematiku co nejkom-plexněji (viz níže Metodologie), bylo tak zís-káno velké množství poznatků o předmětnéproblematice, které byly průběžně předává-ny MSPV. V tomto článku tak prezentujemepouze relativně malou část dosažených zjiš-tění, a sice těch zjištění, která se týkajípřímo naplňování hlavního účelu dané le-gislativy, tedy vlivu smíšeného modeluúzemní správy na dostupnost činností soci-ální práce pro občany.

Smíšený model územní správy

Přenesená působnost, by� vykonávanáobecními a krajskými úřady, stále zůstává

výkonem státní správy a z tohoto hlediskamá svá specifika: rozhodující postavení mástát a jeho řídící orgány, které tuto agenducentrálně řídí, podílí se na financování a ur-čují, jak má výkon přenesené působnostivypadat.

V modelu smíšené územní správy tedynemůže samospráva obcí a krajů přímoovlivňovat výkon sociální práce v přenese-né působnosti. Nicméně volení zástupcimají možnost ovlivňovat výkon agendy ne-přímo přes svůj zákonný vliv na chod obec-ního/krajského úřadu. Prostřednictvím radyobce/kraje mají vliv na organizační struktu-ru úřadu (rozdělení do odborů a náplně je-jich činnosti), počet zaměstnanců, perso-nální obsazení pozic vedoucích odborů. Naobcích je to pak starosta, kdo vybírá tajem-níka úřadu, který následně úřad řídí. Obec-ní/krajské úřady dále plní úkoly jak v přene-sené, tak i v samostatné působnosti a jevěcí vedoucích odborů, jak nastaví prioritya náplně práce svých zaměstnanců.

Z hlediska činnosti řadových sociálníchpracovníků, kteří jsou v přímém kontaktus klienty, tedy sociálních pracovníků obec-ních úřadů ORP a s POU, tak mohou vznikaturčitá napětí a dilemata, nebo� fakticky pod-léhají „dvěma pánům“ - zaměstnavateli, tj.obecnímu úřadu, potažmo samosprávěobce, a MPSV ČR, které jejich činnost řídískrze vyhlášky a instrukce a skrze metodic-kou a kontrolní činnost vykonávanou KÚ.

Jedním z cílů svěření činností sociálnípráce v přenesené působnosti obcím s RPa s POU, byla garance místní dostupnosti so-

ciální pomoci všem cílovým skupinám, tedyi těm, které jsou často z hlediska samosprávpovažovány za nepopulární, jako jsou lidéohrožení ztrátou bydlení v důsledku zadluže-nosti, osoby bez přístřeší, se závislostí apod.Právě při práci s těmito cílovými skupinami,ale nejen s nimi mohou nastávat výše zmí-něné tenze mezi požadavky na výkon sociál-ní práce formulované státem na straně jednéa samosprávou obce na straně druhé.

Metodologie

Za účelem naplnění zadání projektu bylv rámci jeho řešení realizován rozsáhlý vý-zkum, který zahrnoval široké spektrum vý-zkumných činností využívající jak kvalitativ-ní, tak kvantitativní výzkumné postupy,a rovněž různorodé odbornosti, zejménasociální práci, sociologii a právo.

V úvodu řešení projektu byla nejprvezpracována legislativní analýza současnéprávní úpravy, tj. ustanovení § 92−§ 96 zá-kona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,a § 64 a § 65 zákona č. 111/2006 Sb., o po-moci v hmotné nouzi, a souvisejících rele-vantních předpisů vztahujících se k výkonučinností sociální práce v přenesené působ-nosti se zřetelem na potenciál této právníúpravy dosahovat jejího účelu v praxi.

Následovala rešerše dosavadních publi-kovaných výzkumů a studií na téma sociál-ní práce na obci/kraji po Sociální reformě I,s cílem shromáždit hlavní témata a problé-my, které byly dosud předmětem odbornédiskuse. Rovněž byla zpracována sekundár-


Poznatky z praxe


ní analýza rozhovorů s managementema sociálními pracovníky obcí, které bylyshromážděny v rámci projektů DC7/2012,TD010042 a TD020037. Cílem této analýzybyla zejména identifikace dopadů současnéprávní úpravy na možnosti a překážky spo-lupráce v oblasti činností sociální prácemezi obcemi a ÚP ČR a sociálními službami.

Jednou ze stěžejních výzkumných čin-ností bylo explorativní kvalitativní šetřenív designu případové studie založené narozhovorech s klíčovými aktéry. Konkrétněbyly realizovány tři případové studie vetřech různých krajích, přičemž v rámcikaždé z případových studií byli dotazovánijak respondenti (metodik sociální práce,jeho přímý nadřízený, radní pro sociální ob-last) z KÚ, tak respondenti (člen rady prosociální oblast, tajemník úřadu, manage-ment příslušného odboru/oddělení, řadovýsociální pracovník) z ORP a rovněž respon-denti (člen rady/zastupitel, vedoucí příslu-šeného odboru, sociální pracovník) z obcís POU. Celkem bylo realizováno 33 hloub-kových a tematických rozhovorů. Cílem tétovýzkumné činnosti bylo porozumět imple-mentaci legislativy ukládající činnosti soci-ální práce v přenesené působnosti obcíms RP a s POU a KÚ, současně identifikovatfaktory, které napomáhají a které naopakbrání dosahování hlavního účelu této čin-nosti, v neposlední řadě byl zjiš�ován názorklíčových aktérů na dopady, jaké stávajícípraxe má na zajištění pomoci osobám v ob-tížné životní situaci a na rozvoj místních so-ciálních služeb.

V průběhu řešení byly dále uskutečněnytři fokusní skupiny. První s metodiky sociál-ní práce z KÚ se odehrála na začátku řešenía cílem setkání bylo získat a diskutovat ná-zory a zkušenosti krajských metodiků s vý-konem přenesené působnosti v sociálnípráci zajiš�ované KÚ. Další dvě fokusní sku-piny určené vedoucím sociálníchodborů/oddělení obecních úřadů ORP bylynaopak uskutečněny na konci řešení projek-tu, nebo� jejich hlavním cílem bylo diskuto-vat vhodnost a praktickou uplatnitelnostnávrhů změn v agendě sociální práce v pře-nesené působnosti, které byly řešiteli pro-jektu formulovány na základě všech realizo-vaných výzkumných činností.

Vedoucí sociálních odborů/odděleníobecních úřadů ORP se na tomto výzkum-ném projektu podíleli i prostřednictvím do-tazníkového šetření, které navazovalo nazmíněné případové studie a jehož cílembylo získat reprezentativní obrázek o výko-nu sociální práce na ORP v přenesené pů-sobnosti, o rozložení názoru respondentůna identifikované bariéry i faktory, které na-pomáhají efektivnímu uplatňování dané le-gislativy v praxi. Návratnost dotazníkovéhošetření byla 67 %, což je v rámci metodolo-gie sociologického výzkumu považováno za„velmi dobrý“ výsledek umožňující kvalitníanalýzy.

Do výzkumu byli rovněž zapojeni i posky-tovatelé sociálních služeb, a to s využitímmetody Delphi, konkrétně se zapojili repre-zentanti 10 různých sociálních služeb terén-

ní a ambulantní povahy. Cílem byla identifi-kace vlivu stávajícího pojetí výkonu sociálnípráce v přenesené působnosti na sektor so-ciálních služeb - přínosů, překážek a poten-ciálních řešení.

Dopady uplatňování smíšené územnísprávy na dostupnost sociální práce proobčany - výsledky výzkumu

Vliv samospráv na výkon sociální prácev přenesené působnosti

Tendence samospráv přímo zasahovatdo výkonu sociální práce bu� přímým vmě-šováním se do řešení konkrétního případu,nebo omezováním působení sociálníhopracovníka v celém správním obvodě např.prostřednictvím nevůle hradit cestovní ná-klady s tímto působením spojené, bylaidentifikována spíše sporadicky. Výzkumale prokázal, že spolupůsobnost samostat-né a přenesené působnosti na ORP a ob-cích s POU v současné době ovlivňuje do-stupnost činností sociální práce pro občanypředevším namnoze minimalistickým per-sonálním obsazením této agendy a tenden-cí kumulovat pracovní náplň sociálníhopracovníka s dalšími i nesouvisejícímiagendami.

Bylo by možné se domnívat, že limitova-né personální zajištění výkonu agendy musílogicky vést k limitovanému pojetí výkonusociální práce na obcích. Výsledky provede-ných výzkumů však naznačují, že realita jesložitější.

Dle vyjádření některých dotázaných sespíše jeví, že v roce 2012, kdy byla na obec-ních i krajských úřadech agenda sociálnípráce zákonem rozšířena o písmeno d) § 92zákona o sociálních službách, tedy o tzv.„čistou sociální práci“, tj. bez dávkovéagendy, panovala na obcích i krajích limito-vaná představa o obsahu sociální práce.Toto úzké pojetí sociální práce pak vedlok prvotní alokaci relativně nízkých kapacita ke kumulaci pracovní pozice sociálníhopracovníka obce s dalšími, známějšímiagendami, které legitimizovaly tuto pracov-ní pozici vůči samosprávě. Výsledky přípa-dových studií dokládají tendenci k zakon-zervování tohoto stavu, nebo� i objektivněnízké počty sociálních pracovníků jsoumnohde vedoucími i samotnými sociálnímipracovníky vnímány jako dostatečné vzhle-dem k rozsahu zajiš�ované agendy. Skuteč-nost, že následný popis výkonu agendy do-kládá, že je v dané obci uplatňováno po-měrně úzké pojetí jejího výkonu (což umož-ňuje i vágní právní vymezení agendy, zejm.písmena d) § 92 zákona o sociálních služ-bách), není pak relevantními aktéry vůbecreflektována - v rámci dotazníkového šetře-ní vyjádřilo téměř 100 % vedoucích pracov-níků spokojenost se současným nastave-ním výkonu činností sociální práce na jejichodboru/oddělení.

Z hlediska zajištění dostupnosti sociálnípomoci občanům se tak na základě vý-zkumné evidence jeví velmi obecné právnívymezení agendy provázené váhavým od-

borným a metodickým rozvojem jejího vý-konu, a to na všech úrovních řízení, jako při-nejmenším stejně významný omezující fak-tor jako vliv samosprávy na personální a or-ganizační zajištění.

Pojetí sociální práce v přenesené působ-nosti na ORP a obcích s POU

Dle výsledků dotazníkového šetření sesociální pracovníci ORP zaměřují přede-vším na činnosti související s individuálnísociální prací, poradenstvím a depistáží.Činnosti sociálních pracovníků souvisejícís plánováním a rozvojem místních sociál-ních služeb a dále s preventivními aktivita-mi byly vedoucími pracovníky často vnímá-ny jako příležitostné, což může mj. souvisets periodicitou metody plánování sociálníchslužeb. Nicméně část vedoucích byla pře-svědčena, že řadě činností, které souvisejís plánováním a rozvojem sociálních služeb,by se sociální pracovník obce věnovatneměl, jednalo se o: účast na vyhodnoco-vání efektivity sociálních služeb, realizováníprocesu plánování rozvoje sociálních slu-žeb na území obce, účast na tvorbě a aktu-alizaci adresáře poskytovatelů sociálnícha případně souvisejících služeb, spoluprácis jinými státními, samosprávnými či nezis-kovými organizacemi při nastavování efek-tivní sociální sítě v dané lokalitě a o dávánípodnětů k vzniku potřebných sociálních čisouvisejících služeb.

Individuální sociální práce se pak zamě-řuje především na práci s nízkopříjmovýmiskupinami obyvatel, osobami se zdravotní-mi omezeními a seniory, konkrétně:� osoby bez přístřeší, nebo nacházející se

v nejistém/nevhodném bydlení (81 % ve-doucích sociálních odborů/odděleníORP uvedlo tuto skupinu mezi nejčastěj-šími cílovými skupinami, jimž se jejichsociální pracovníci věnují),

� osoby ohrožené sociálním vyloučením(72 %),

� osoby s materiálními problémy, osobys dluhy (58 %),

� senioři (51 %),� osoby se zdravotním postižením (49 %),� osoby s omezenou svéprávností (39 %).

V této souvislosti zvláště metodici sociál-ní práce při KÚ upozorňovali na legislativníomezení rozsahu sociální práce na obcíchs POU. Toto omezení spočívá ve skutečnos-ti, že na obcích s POU je sociální prácev přenesené působnosti vykonávaná pouzena základě zákona o pomoci v hmotnénouzi. Metodici KÚ považovali za žádoucírozšíření sociální práce v přenesené působ-nosti dle zákona o sociálních službách i natyto obce, nebo� už nyní tito sociální pra-covníci pracují s dalšími skupinami obyva-tel v dané lokalitě a je to i žádoucí, nebo�tyto klienty znají lépe, než sociální pracov-níci příslušného ORP, a klienti znají je. Samisociální pracovníci obecních úřadů obcís POU dotázaní v rámci případových studiísi však toto omezení neuvědomovali, vní-mali se jako sociální pracovníci s univerzál-ně nastavenou klientelou.


Z odpovědí vedoucích pracovníků sociál-ních odborů/oddělení ORP na otázku, se kte-rými cílovými skupinami se naopak jejich so-ciální pracovníci setkávají při své činnostizřídka nebo vůbec, vyplynulo, že jako výji-mečně přítomná skupina z hlediska sociálnípráce jsou vnímáni „imigranti a azylanti“ - 89% respondentů označilo, že sociální pracov-níci jejich obce se s nimi setkávají zřídkanebo výjimečně. Žádná další cílová skupinanebyla takto jednoznačně označena. S vel-kým odstupem se pak jako další v některýchobcích a jejich správních obvodech výjimeč-ně objevily „etnické menšiny“ (35 %)a „oběti agrese, trestné činnosti či domácíhonásilí“ (30 %).

Přibližně v polovině ze správních obvo-dů, kde v uplynulém půlroce narazili při vý-konu sociální práce v přenesené působnos-ti na situace klientů, jejichž řešení bylo ob-tížné či přímo nemožné, se jednalo o tyto třiživotní situace:� osoba fakticky nesvéprávná, ale bez

omezené svéprávnosti, která svým způ-sobem života obtěžovala okolí a/neboohrožovala své zdraví (57 %);

� osoba závislá na návykových látkách,včetně alkoholu, která se odmítá léčita je bez přístřeší, či materiálního zajiště-ní (49 %);

� osoba bez přístřeší s potřebou péče (46 %).Příčina potíží či neúspěchu při řešení ob-

tížných životních situací pak byla vedoucímisociálních odborů/oddělení spatřována ze-jména v přístupu samotného klientaa v chybějící vhodné sociální službě:� klient odmítnul využít nabízenou sociál-

ní službu (52 %),� klient odmítnul se sociálním pracovní-

kem spolupracovat (50 %),� klient neměl dostatečnou osobní moti-

vaci ke změně své životní situace (46 %),� v lokalitě chyběla vhodná sociální služ-

ba, jiná forma pomoci či ve vhodné soci-ální službě nebyla volná kapacita (52 %).

Skutečnost, že příčiny neúspěchu při ře-šení obtížných životních situací jsou pri-márně spatřovány na straně klienta, případ-ně nevhodně nastavené sítě sociálních slu-žeb, indikuje omezenou schopnost sociál-ních pracovníků, respektive jejich přímýchnadřízených, reflektovat přiměřenost použi-tých postupů, a to jak v oblasti zavádění in-ovativních přístupů v individuální práci, taki působení na sí� sociálních služeb a dalšípomoci v rámci makrometod sociální práce.

Při dotazování v rámci kvalitativních pří-padových studií bylo dále pro sociální pra-covníky většinou velmi obtížné popsat me-tody a techniky sociální práce, které při svéčinnosti uplatňují. Využívají je spíše neref-lektovaně. Na určitou rigiditu a ustrnulostv uplatňovaných přístupech sociálních pra-covníků na obcích poukazovali i poskytova-telé sociálních služeb. Současně jak výsled-ky dotazníkového šetření, tak případovýchstudií poukazují na tendenci primárně sevěnovat „tradičním“ cílovým skupinámosob s materiálními problémy a s potřeboupéče. Např. rozpoznání potřeby pomoci

a podpory u relativně nové cílové skupinyrodinných pečujících bylo spíše ojedinělé.

Jeví se tak, že kromě standardizace per-sonálních a organizačních podmínek výko-nu sociální práce v přenesené působnostina ORP a obcích s POU je přinejmenšímstejně důležitý systematický rozvoj meto-dické a vzdělávací činnosti v této oblasti,bez níž představuje současné obecné legis-lativní vymezení této agendy rizikový faktor.

Diskuse

Vyčlenění činností sociální práce dle§§ 92 a 94 zákona o sociálních službácha § 7 a §§ 63−65a zákona o pomoci v hmot-né nouzi do působnosti státní správy a je-jich svěření krajským a obecním úřadůmORP a s POU v přenesené působnosti mádle výsledků výzkumu řadu pozitiv, kterýchby se obtížně dosahovalo, pokud by bylatato agenda uložena obcím v samostatnépůsobnosti, nebo pokud by byla vyčleněnamimo obecní a krajské úřady, jedná se ze-jména o:1. zachování výkonu této agendy i po Soci-

ální reformě I na všech ORP a v součas-né době už i na obcích s POU,

2. financování ze státního rozpočtu, kteréjiž nyní garantuje alespoň minimální roz-sah výkonu této agendy,

3. možnosti působení na kvalitu výkonutéto agendy prostřednictvím metodické-ho vedení KÚ a MSPV, podpory sociál-ních pracovníků na obcích a kontrol.

Významným přínosem je rovněž usnad-nění interakcí mezi sociálními pracovníkypůsobícími v přenesené působnosti a sa-mosprávou, díky tomu, že vedoucí sociál-ních odborů se často účastní jednání radya zastupitelstva a také díky tomu, že sociál-ní pracovníci působící v přenesené působ-nosti jsou obvykle v úzkém kontaktu s pra-covníky zajiš�ujícími plánování sociálníchslužeb, či jsou přímo touto činností samipověřeni.

Tyto interakce zefektivňují výkon sociálnípráce na obci, nebo� poskytují sociálním pra-covníkům rychlý přístup k aktuálním infor-macím a někdy i zdrojům, které jsou důležitépro jejich činnost. Současně tyto interakce a�již záměrně, či nezáměrně působí na pově-domí samospráv o existenci a významu so-ciální práce, což je důležitý přínos při jedná-ní se samosprávou o sociální oblasti svěřenéjí do samostatné působnosti, který by bylstěží dosahován, pokud by sociální práciv lokalitách zajiš�oval samostatný úřad.

Výzkumem realizovaným v rámci tohotoprojektu však byla rozpoznána i řada sla-bých míst současného výkonu této agendya jejího legislativního vymezení, které dlevýzkumné evidence mohou za určitých okol-ností, zejména souvisejících s rolí samo-správy, výkon této agendy značně limitovat(viz výše). Z tohoto hlediska by bylo žádou-cí, aby MPSV zvážilo zavedení vhodnýchinovací nelegislativní i legislativní povahy,které by sledovaly několik základních cílů.

Za prvé, garanci zajištění stejného zá-kladního rozsahu výkonu sociální práce

v přenesené působnosti ve všech správníchobvodech obecních úřadů ORP a s POU (ze-jména prostřednictvím personální a dotačnípolitiky). Za druhé, profesní rozvoj sociál-ních pracovníků zajiš�ujících výkon tétoagendy (zejména posílením metodickéa kontrolní činností KÚ, rozvinutou podpo-rou dalšího vzdělávání). V neposlední řaděby pak byl žádoucí rozvoj a vymezení pravi-del spolupráce sociálních pracovníků obcís dalšími subjekty v rámci výkonu sociálnípráce v přenesené působnosti.

Autorka Mgr. Jana Havlíková, Ph.D.([email protected]) působí jako vý-zkumná pracovnice Výzkumného ústavupráce a sociálních věcí, v. v. i. (Research In-stitute for Labour and Social affairs -RILSA), Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7,Holešovice, Česká republika

Poznatky z praxe


Dotace na sociální služby byly vyplaceny již v lednu

MPSV dokázalo v rekordně krátkémčase zpracovat žádosti o dotace na sociál-ní služby a odeslat peníze ze státního roz-počtu krajům (hl. m. Praze) již začátkemledna. Nyní záleží na krajích a hl. m. Praze,zda poskytovatelé dostanou finanční pro-středky v průběhu února či později, což bymohlo způsobit vážné potíže. „Vyzývámznovu všechny zástupce krajů a hl. m.Prahy, aby zajistili rychlou výplatu dotacíposkytovatelům sociálních služeb. Nemělibychom připustit situaci, kdy bude ohro-ženo fungování organizací, které se starajío potřebné lidi,“ řekla ministryně prácea sociálních věcí Michaela Marksová. Jižna konci roku 2016 proběhlo na MPSV hla-sování dotační komise, v průběhu lednabyla krajům a Praze doručena rozhodnutío poskytnutí dotace i finanční prostřed-ky (a to první splátka ve výši 60 % z cel-kového objemu finančních prostředků,tj. 5,34 mld. Kč). Druhá splátka bude uhra-zena v červnu. Celkový objem prostředkůurčených v rámci dotačního titulu na pod-poru sociálních služeb je letos ve výši8,9 mld. Kč. MPSV tímto krokem vyšlovstříc poskytovatelům sociálních služeb.Vzhledem k nastavení právních předpisůMinisterstva financí nešlo v minulých le-tech zasílat finanční prostředky určené nadotace dříve, než bylo provedeno finančnívypořádání dotace z předešlého roku.Díky tomu byly finanční prostředky zasílá-ny až v průběhu března a k poskytovate-lům sociálních služeb se dostaly ažv dubnu či květnu. Poskytovatelé se takdostávali do velkých problémů, nebo�jsou na dotacích ze státního rozpočtu exi-stenčně závislí. Poskytovatelé se častomuseli zadlužit, problémem bylo zejménavyplácení mezd zaměstnancům. MPSV natento problém dlouhodobě upozorňovalo.Se změnou předpisů lze finanční prostřed-ky posílat ihned po vydání rozhodnutí beznutnosti čekat na finanční vypořádání.

Zdroj: MPSV


Poznatky z praxe


Komplexní zadání, mnoho aktérů a inten-zivní výzkum

Samotný příspěvek na péči (dále jen„PnP“) je pro výzkumníky citlivá půda:jedná se o dávku, která má vysoký početa pestré složení adresátů; její přiznání činepřiznání je pro život žadatelů a jejich pe-čující osob zásadní otázkou; přiznání či ne-přiznání PnP předchází poměrně složitýproces posouzení stupně závislosti; natomto posouzení se přímo či nepřímo po-dílí celá řada aktérů; zajištění fungovánísystému PnP je personálně (co do počtui erudice odborníků) náročné a finančněnákladné; objem vyplacených dávek je vy-soký a neustále roste. Jak se projevují par-tikulární zájmy, zkušenosti, potřeby či kon-cepce a představy o optimálním nastavenísystému PnP, je příspěvek na péči předmě-tem lobbingu různých stran a zaintereso-vaných skupin, tlaků na změny či snah za-bránit dalším změnám. Jediný způsob,jakým se může výzkumník zabývající setouto oblastí vyhnout riziku, že začne pod-léhat partikulárnímu pohledu některé zezainteresovaných stran a bude ztrácet ob-jektivitu, je zahrnout do výzkumu většinutěchto stran, aby mohly svoje postojea svoje zkušenosti relevantní pro zkouma-nou oblast PnP explicitně vyjádřit. Z toho-to důvodu byl výzkumný projekt Multidis-ciplinarita v příspěvku na péči pojat co dopočtu a rozsahu výzkumných činnostívelmi zevrubně, by� z časového hlediskase o rozsáhlý projekt nejednalo.

Jak vyplývá z popisu zvolené metodolo-gie a výčtu jednotlivých výzkumných čin-ností (viz níže), výzkum kladl vysoké nárokynejen na samotný výzkumný tým, ale rov-něž na subjekty, kterých se problematikapříspěvku na péči týká - kromě zadavatele,tzn. MPSV, také na Generální ředitelstvíÚřadu práce České republiky (GŘ ÚP ČR)a Odbor lékařské posudkové služby Českésprávy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a ze-jména pak na konkrétní osoby, které za tytoorganizace s výzkumným týmem úzce spo-lupracovaly. Dále bylo třeba, aby se do vý-zkumu zapojily velké počty dalších osob,a to v rolích respondentů (kvantitativní šet-ření), komunikačních partnerů (kvalitativníšetření),expertů (fokusní skupiny), zdrojůdalších typů dat (analýza kasuistik) atd.V krátké době bylo třeba pro participaci naprojektu získat pestré spektrum účastníků.Jen díky jejich schopnosti a ochotě rychlea aktivně reagovat na žádosti výzkumníkůa potřeby výzkumu bylo možné v krátkém

čase získat solidní datovou základnu ne-zbytnou pro naplnění cílů projektu.

Cíle projektu

V průběhu řešení projektu bylo třebashromáždit poznatky o fungování stávajícíposudkové praxe, zejména o tom, jakýzpůsob spolupráce je v současné doběuplatňován mezi participujícími odbor-nostmi, tedy zejména mezi sociálními pra-covníky agendy PnP a posudkovými lékaři.Na základě získaných poznatků pak bylotřeba dle zadání projektu dosáhnout dvouhlavních cílů: 1. Provést analýzu současné posudkové

praxe, zejm. popsat parametry stávajícíposudkové praxe zejména s ohledemna možnosti uplatňování multidiscipli-nárního přístupu. V rámci této analýzybylo třeba se dle zadání soustředitzejm. na vliv právní úpravy na součas-né pojetí multidisciplinarity; dále naidentifikaci rizik z hlediska uplatněnímultidisciplinárního přístupu v posuzo-vání nároku na PnP a dopady těchtorizik na cílové skupiny posuzovanýchnapř. dle typu disability.

2. Navrhnout úpravy či změny stávajícíposudkové praxe, aby docházelo k vět-šímu uplatnění multidisciplinárního pří-stupu. Rozpracování varianty takovéhozpůsobu posuzování nároku na PnP,který povede k plnohodnotnému využí-vání multidisciplinárního přístupu v po-suzování nároku na PnP, mělo dle zadá-ní projektu zahrnovat návrh složenímultidisciplinárního týmu z hlediskaodbornosti, počtu členů, odbornýchkompetencí, dále různých typů podmí-nek fungování týmu a zhodnocení do-padů, tj. rizik, přínosů a nákladů navr-hovaných inovací.

Vymezení základních pojmů: posudkovápraxe a multidisciplinarita

Při řešení projektu jsme používali dvaklíčové pojmy: „posudková praxe“ a „mul-tidisciplinarita“. Je proto nezbytné přiblí-žit, v jakém smyslu tyto pojmy chápeme:� pojem „posudková praxe“ - V kontextu

našeho výzkumu pracujeme s širšímpojetím posudkové praxe. To znamená,že do posudkové praxe zahrnujemevíce než činnosti, které při posuzovánístupně závislosti vykonává posudkovýlékař. Řadíme sem rovněž: informace,které do posouzení vstupují, a způsoby,

jak byly získány; zdroje, ze kterých bylyzískány; způsob, jakým jsou tyto infor-mace zpracovány a zohledňovány; čin-nosti a postupy, které vedou ke stano-vení stupně závislosti od sociálního šet-ření po vydání rozhodnutí; zúčastněnéobory/odborníky a kompetence, kterévyužívají; míru a způsob provázanostičinností, postupů a míru spolupráce zú-častněných odborníků a dalších aktérů;to vše v rámci daném platnou právníúpravou a především způsobem jejíhovýkladu a uplatňování; situačně dalšífaktory, které mohou ovlivnit výsledekřízení o PnP.

� pojem „multidisciplinarita“ - pod tímtopojmem chápeme takový typ spoluprá-ce, kdy zúčastněné obory/odborníci sle-dují vlastní dílčí cíle a při práci na spo-lečném úkolu zůstávají v hranicíchsvého oboru. Každý postupuje dle me-todologie vlastního oboru. Každýv rámci svého oboru a jeho poznatkůněco „přidá“. Odborníci vedle sebestaví poznatky z různých disciplín, různíčlenové týmu dodají svůj pohled z per-spektivy svého oboru. Integrující pří-stup není uplatňován. Jednotlivé oboryfungují paralelně nebo jsou při řešenídaného problému angažovány po sobě;odborníci mohou fungovat i částečněnezávisle na sobě. Naopak „interdiscip-linarita“ pak představuje syntézu dvouči více disciplín, směřuje k integraci po-znatků. Odborníci pracují v týmu spolu,ale každý přispívá ze základny své pro-fese. Cíle jsou společné. Společně vyví-její např. řešení problému. Používají jed-notnou metodologii. V praxi samozřej-mě platí, že existují smíšené modelyspolupráce, v nichž se prvky obou pří-stupů prolínají. Také v některých dopo-ručeních, která pro modifikaci stávajícíposudkové praxe navrhujeme, směřuje-me spíše k uplatnění smíšeného multia interdisciplinárního typu spolupráce.

Metodologie výzkumu a dílčí výzkumnéa další projektové činnosti

Výzkumná metodologie projektu spočí-vá v široce založeném smíšeném přístupukombinujícím kvalitativní a kvantitativnímetodologii. Jednotlivé dílčí činnosti bylyv průběhu řešení projektu realizoványv následujícím pořadí, přičemž prováděníněkterých z nich se překrývalo: � Analýza zahraniční posudkové praxe -

na základě relevantních zákonných

Multidisciplinarita v příspěvku na péčiOlga Hubíková

V březnu až listopadu 2016 byl brněnským výzkumným týmem VUPSV, v. v. i pod vedením prof. Libora Musila reali-

zován projekt TB05MPSV007 Multidisciplinarita v posuzování nároku na příspěvek na péči. Zadavatelem projektu bylo

MPSV a výsledky projektu budou zadavatelem využity při jeho metodické a koncepční činnosti v oblasti rozvoje po-

sudkové praxe u příspěvku na péči.



Poznatky z praxe

a podzákonných norem, metodik a me-todických pokynů bylo popsáno, jakýmzpůsobem je nastaveno posuzování ná-roku na dávky/služby směřované k pod-poře osob dlouhodobě závislých napéči jiné osoby ve Slovenské republice,v Anglii a v Rakousku.

� Kvalitativní sekundární analýza - z ob-sáhlého souboru kvalitativních dat zís-kaných v rámci dvou fází sběru dat přiřešení předchozího projektu TD020037„Využívání poznatků sociálního šetřenív sociální práci se žadateli o příspěvekna péči“ byla pro sekundární analýzuvybrána data relevantní z hlediska vyu-žitých teoretických konceptů a vybra-ných parametrů a podmínek spoluprá-ce v oblasti multidisciplinární spoluprá-ce v posudkové praxi.

� Právní analýza - zachycení vlivu platné-ho právního rámce posuzování nárokuna PnP na pojetí multidisciplinarity po-suzování v současné praxi, v němž jepojednána mj. možnost zapojení růz-ných odborností a jejich možnostiovlivnit výsledek řízení; využití různýchzdrojů informací; zohlednění výstupu zesociálního šetření; komunikace/ spolu-práce a výměna informací; Předkládání„důkazů“ a vyrovnání se s nimi; vydánírozhodnutí; vyjádření a námitky v prů-běhu řízení; odvolání a jiné opravnéprostředky.

� Fokusní skupina I - fokusní skupina sezástupci sdružení a organizací osobs různými typy zdravotních handicapů.Měla převážně explorační charaktera jejím cílem bylo především zachytit,jakým způsobem z hlediska různých díl-čích cílových skupin žadatelů a příjem-ců příspěvku na péči a variability disa-bilit PnP funguje, zejm. na jaké limitya bariéry mohou osoby s různými typydisabilit narážet. Skupina byla složenaze 14 účastníků z celkem 13 různých or-ganizací, přičemž šlo o širokou varietuorganizací zastupujících osoby s různý-mi typy zdravotních handicapů a ome-zení z různých lokalit ČR.

� Analýza kasuistik - cílem této výzkum-né činnosti bylo rozšířit a prohloubitpoznatky o tom, jaké typy disabilit jsouv současné posudkové praxi (potenciál-ně) rizikové a především z jakých důvo-dů. Pro získání kasuistik bylo postupněosloveno více než 120 různých organi-zací, které se zaměřují na osoby s růz-nými typy zdravotních postižení a dlou-hodobých onemocnění. Parametry ka-suistik byly vymezeny poměrně strikt-ně. Do analýzy jsme zařazovali případy,v nichž podle názoru/zkušenosti oslove-ných skutečně došlo k výraznému ne-poměru mezi posouzeným stupněm zá-vislosti a zdravotním stavem a mírousoběstačnosti posuzovaného.

� Kvalitativní šetření praktických lékařů -bylo uskutečněno 32 polostrukturova-ných rozhovorů s 21 praktickými lékařipro dospělé a s 11 praktickými lékaři proděti a dorost z různých lokalit ČR. Rozho-

vory se týkaly zkušeností s vyplňovánímformuláře Lékařský nález pro posouzenízdravotního stavu; zkušeností z oblastispolupráce/komunikace s posudkovýmilékaři; problému zpětné vazby; povědo-mí lékařů o příspěvku na péči; možnos-ti/ochoty informovat své pacienty o přís-pěvku na péči; role praktických lékařův příspěvku na péči celkově.

� Kvantitativní dotazníkové šetření pra-covníků agendy PnP - do výzkumujsme kromě sociálních pracovníků za-řadili i vedoucí pracovníky a referenty,nebo� řada vedoucích pracovníků i re-ferentů má kvalifikaci, která je předpo-kladem pro výkon činností sociálnípráce, a tyto činnosti také v agenděpříspěvku vykonávají. Z 1251 oslove-ných pracovníků všech kontaktníchpracoviš� ÚP se zapojilo do dotazníko-vého šetření 1046 pracovníků. Cílembylo zmapovat nejen relevantní oblas-ti současné posudkové praxe, alei zkušenosti, názory a postoje pracov-níků, které se týkají případných změnv nastavení posudkové praxe, v rolíchjednotlivých odborností, míře a pod-mínkách spolupráce, zapojení dalšíchodborností, využití multidisciplinární-ho týmu atd. Zjiš�ovali jsme také po-drobnosti organizace zpracování žá-dosti, tj. zejména míru kontinuity čifragmentace procesu zpracování žá-dosti, což je jeden z důležitých faktorůovlivňujících možnosti vzájemné spo-lupráce.

� Kvantitativní dotazníkové šetření pra-covníků agendy PnP - byli oslovenivšichni posudkoví lékaři uvedení v da-tabázi kontaktů poskytnutých OdboremLPS ČSSZ. Celkově bylo získáno 194 do-tazníků vyplněných těmi posudkovýmilékaři, jejichž posudková činnost v doběvýzkumu zahrnovala v nějaké míře i po-suzování stupně závislosti, a mohli tedyvyplnit všechny otázky týkající se zkou-mané problematiky. Tematicky se do-tazníky pro posudkové lékaře doplňova-ly a částečně kryly s dotazníky určený-mi pro pracovníky agendy PnP tak, abydata získaná od obou skupin respon-dentů byla vzájemně komplementární.

� Fokusní skupina II - expertní fokusnískupina složená z odborníků, kteří majíznalosti a zkušenosti s problematikouposuzování stupně závislosti. Zároveňúčastníci zastupovali odbornosti, kteréjsou relevantní při zvažování variantsložení multidisciplinárního týmu proposuzování stupně závislosti. Cílem fo-kusní skupiny bylo na základě dosavad-ních výzkumných poznatků a zkušenos-tí z praxe pozvaných odborníků diskuto-vat varianty uplatnění multidisciplinár-ního rozhodování v oblasti posuzovánínároku na PnP.

� Odborný workshop - byl stěžejní aktivi-tou finální fáze projektu, tj. představeníHlavního výstupu. Na workshopu sesešli zástupci z hlediska projektu klíčo-vých organizací a subjektů - Generální-

ho ředitelství úřadu práce ČR, přísluš-ných odborů Ministerstva práce a soci-álních věcí ČR, Odboru lékařské posud-kové služby České správy sociálního za-bezpečení, zástupci dalších organizací,jako je např. Národní rada zdravotněpostižených či Asociace poskytovatelůsociálních služeb.

Hlavní výstupy projektu

1. Analýza současné posudkové praxev posuzování stupně závislosti u příspěv-ku na péči

V rozboru současné praxe z hlediskamožností uplatňování multidisciplinárníhopřístupu a z hlediska rizik pro určité typydisabilit či situací žadatelů o PnP jsmekladli důraz na empirickou identifikaci situ-ací či stavů, které mohou být v rámci sou-časné posudkové praxe komplikované,silně nejednoznačné či přímo rizikové. Ri-zikovost z hlediska žadatele (i systémuPnP, resp. naplnění účelu dávky PnP) jsmechápali tak, že může dojít k výrazně neade-kvátnímu posouzení zdravotního stavua přiznání neodpovídajícího stupně závis-losti, a to jak nadhodnocení tak i podhod-nocení stupně závislosti. Určili a popsalijsme 5 typů hledisek, z nichž byly rizikovéči potenciálně rizikové případy empirickydefinovány. Tato hlediska se vzájemně ne-vylučují, ale naopak překrývají a vzájemnězpřesňují. Konkrétní případ může být rizi-kový z více či všech takto empiricky vyme-zených hledisek. Jedná se o následujícíhlediska:

A. Případy rizikové v důsledku úzké in-terpretace či opomíjení některých právníchustanovení. U zákona č. 108/2006 Sb.,o sociálních službách se toto týká přede-vším § 3 písmeno c) a písmeno d) (tedy vy-mezení dlouhodobě nepříznivého zdravot-ního stravu a vymezení přirozeného soci-álního prostředí) a u vyhlášky č. 505/2006Sb., kterou se provádějí některá ustanove-ní zákona o sociálních službách, jde o usta-novení § 2 odst. 1 a ustanovení § 2 odst. 2;

B. Případy spadající do některých typůzdravotních omezení či situací danýchzdravotním stavem. Do této skupiny bylyzařazeny následující situace: kolísavý zdra-votní stav; nemoci, kde hrozí nebezpečíakutních stavů/situací; kumulace více zdra-votních potíží (více chorob či postižení);výrazně nejasný budoucí vývoj onemocně-ní; vzácná onemocnění /málo zavedené di-agnózy; nejasná diagnóza;

C. Situace, které vyplývají ze samotnéhořízení o příspěvku na péči a posuzovánístupně závislosti. Jsou to zejména: opako-vané neúspěšné podávání žádosti o PnP čijeho zvýšení; nesoulad názorů/informacína jejichž základě posouzení probíhá; krát-ká délka platnosti posudku;

D. Konkrétní diagnózy či skupiny diag-nóz. Sem byla zařazena: duševní onemoc-nění; rannější fáze demencí; poruchy au-tistického spektra/lehká MR; symptom ge-riatrické křehkosti;



Poznatky z praxe


E. Děti - v rámci všech výzkumných čin-ností a od všech typů do výzkumu zahrnutýchaktérů bylo možné zaznamenat názor a zku-šenosti, že není optimální uplatňovat stejnýpostup posuzování a téměř stejnou sadu po-sudkových kritérií na děti i na dospělé.

Na závěr analytické části shrnujeme silnéstránky i slabé stránky současného nasta-vení posudkové praxe v posuzování stupnězávislosti jako jedno z východisek pro navr-hované změny. Změny by neměly narušitsilné stránky, měly by vést k redukci či eli-minaci slabých stránek stávající posudkovépraxe, zejména s ohledem na její nejednot-nost a identifikované rizikové skupiny.

2. Návrhy a doporučení k posílení a rozší-ření multidisciplinarity v posudkové praxi

Návrhy variantního řešení a opatření naposílení a rozšíření multidisciplinarityv posudkové praxi se týkají: � posílení odborných kompetencí hlav-

ních aktérů posudkové praxe - návrhysměřující k vytvoření minimálního spo-lečného vzdělávacího základu provšechny aktéry, kteří participují či v bu-doucnu budou participovat na procesuposouzení stupně závislosti a usnadnittak vzájemnou spolupráci mezi těmitoaktéry, a jednotného rámce dalšíhovzdělání v oblasti posuzování stupnězávislosti pro hlavní odbornosti, kteréjsou v současné době pro proces po-souzení stupně závislosti klíčové: tedysociální pracovníky, posudkové lékařea praktické lékaře pro dospělé a praktic-ké lékaře pro děti a dorost;

� implementace inovovaného modelu po-suzování stupně závislosti, který je naprincipu multidisciplinární spoluprácezaložen - navrhujeme strukturované vari-antní řešení posuzování nároku na PnPtak, aby bylo dosaženo výrazného posíle-ní multidisciplinarity v posudkové praxi;

� obecně definujeme, jaký základní cíla jaké parametry by měl mít model po-sudkové praxe, v němž dojde k posílení,upevnění a rozšíření multidisciplinarity

tak, aby tento model byl životaschopný- měl šanci na zavedení do praxe a takéna akceptaci a skutečné uplatňovánípracovníky první linie posudkové praxe- tedy především sociálními pracovníkya posudkovými lékaři;

� vymezujeme žádoucí parametry multi-disciplinárního posuzování stupně zá-vislosti;

� podrobně rozpracováváme tři fáze posí-lení a rozšíření multidisciplinarity v po-sudkové praxi posuzování stupně závis-losti u PnP. Navržené fáze lze připravita realizovat zároveň či postupně, aleplatí, že podmínkou úspěšného usku-tečnění druhé fáze je uskutečnění první,a podmínkou uskutečnění třetí fáze jerealizace prvních dvou:

I. Zajištění větší kompatibility a využi-telnosti podkladů vstupujících do po-suzování stupně závislosti - v tétofázi jde zejména o větší standardizaciposudkové praxe;

II. Posílení a rozvoj spolupráce mezi so-ciálními pracovníky a posudkovýmilékaři agendy příspěvku na péči. Tatofáze cílí na dosahování celkové vyššíspolehlivosti a objektivity posouzenístupně závislosti a na řešení problé-mu, kdy v důsledku chybějící paralel-ní spolupráce vyjdou v současnédobě případné nejasnosti a nesouladnajevo obvykle až po vydání prvníhorozhodnutí;

III. Rozšíření posuzování stupně závis-losti o multidisciplinární poradnítýmy. Užší spolupráce mezi jednotli-vými odbornostmi a rozšíření počtuzúčastněných odborností ve specific-kých a obtížně posouditelných přípa-dech povede k přesnějšímu posuzo-vání stupně závislosti.

3. Diskuse: Zvážení rizik nákladů a benefi-tů spojených se zaváděním navrhovanýchzměn posudkové praxe

V souvislosti s implementací změn jetřeba počítat s tím, že zásah do fungování

posudkové praxe ponese určitá rizika a ná-klady. V poslední části výstupu se tedy za-býváme tím, v jakých oblastech se mohouobjevovat rizika a kde mohou vznikat. Po-drobněji se zabýváme těmito oblastmirizik a nákladů: rizika spojená se zavádě-ním změn do posudkové praxe; rizika způ-sobená změnou posudkové praxe; pře-chodné náklady vzniklé zaváděním změndo posudkové praxe; trvalé náklady spoje-né s multidisciplinární posudkovou praxí.

Jako efekt navrhovaných změn posud-kové praxe očekáváme také benefity a rov-něž úspory plynoucí ze zavedení těchtozměn, a to zejména díky odstranění či re-dukci stávajících zdrojů neefektivit a pro-dražování posudkové praxe. To dle našichpoznatků o současném fungování posud-kové praxe vzniká zejména v důsledku:nízké míry spolupráce mezi hlavními pro-fesionály posuzování stupně závislosti,kdy strategie či postupy, který každý z nichindividuálně uplatňuje, mohou někdy(i nezáměrně) jít proti sobě, a včas nedoře-šené diskrepance jsou pak předmětem ná-mitek/odvolání či důvodem k podání novéžádosti; nízké míry důvěry mezi profesio-nály či dokonce zpochybňování odbornos-ti/nezaujatosti ostatních aktérů, kdy vý-sledkem je zejm. znehodnocení části ná-kladů na sociální šetření i na poskytnutí lé-kařských podkladů tím, že nejsou využity,a dochází k zatěžování systému dalšímikroky, jako jsou zejm. nová vyšetření spe-cialistů; způsobu uplatňování posudko-vých kritérií, který vede k pochybnostemo správnosti posouzení u poměrně širokéškály zdravotních omezení a tím zvyšujepočty odvolání, opakovaných žádostí, po-řizování dalších a dalších vyjádření specia-listů atd.

Autorka Mgr. Olga Hubíková ([email protected]) působí jako výzkumnápracovnice Výzkumného ústavu prácea sociálních věcí, v. v. i. (Research Institutefor Labour and Social affairs - RILSA), Děl-nická 213/12, 170 00 Praha 7, Holešovice,Česká republika.

Rovnost příležitostí z pohledu rodinné politiky

Petra Michalová

Národní centrum pro rodinu se veřejné diskuse o rovných příležitostech účastní už řadu let. Během těch let se ale po-

jetí konceptu značně proměnilo a je důvodné se domnívat, že pod pojmem „rovné příležitosti“ si každý představí něco

trochu jiného. Tento vývoj se nakonec stal impulsem k uspořádání semináře „Rovnost příležitostí z pohledu rodinné

politiky“, který proběhl 20. 9. 2016 v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Seminář se konal

pod záštitou poslankyň Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR paní Pavly Golasowské, Jitky Chalánkové a Niny Nová-

kové a spolu s Národním centrem pro rodinu ho pořádala Asociace center pro rodinu.

Hlavním motivem veřejné diskuse o ro-dinné politice se v posledních letech stalyrovné příležitosti. Historický vývoj tohoto

konceptu, který přímo navazuje na vývojchápání a uplatnění práv lidí s jakýmkolivznevýhodněním, se aktuálně výrazně pro-

filuje jako koncept, který se zabývá(ne)rovností mužů a žen a uplatňuje sev mnoha oblastech veřejného prostoru,




ale zejména ve vládních vizích a strate-giích v oblasti rodinné politiky a politikyzaměstnanosti.

V programu semináře zazněly příspěvky,které nabízely širší a provázanější kontextpro úvahy, jaké místo má koncept rovnýchpříležitostí v demokratické společnosti, jakývliv má jeho uplatňování na podobu veřej-ných politik a na jaká východiska při jehoaplikaci je dobré nezapomínat. Úvod doproblematiky a velmi zřetelnou ilustraci vý-chodisek, která stála na začátku formováníkonceptu rovných příležitostí, obsahovalpříspěvek doc. Haralda Christiana Scheue,specialisty na právo EU a mezinárodní a ev-ropskou ochranu lidských práv, pedagogaPF UK a člena Rady vlády pro lidská práva.Jeho úvaha se týkala mimo jiné ekonomic-ké teorie práva, která ovlivňuje veřejné po-litiky i v oblastech, které jsou daleko vícespojeny s individuálními lidskými osudya pokouší se ekonomicky motivovat proce-sy postavené na vzájemné úctě, respektua mezilidských vztazích.

V rodinné politice se daleko více než v ji-ných veřejných politikách objevuje a uplat-ňuje pojem „svobodná volba“. Nezbytnoupodmínkou pro svobodu volby je dobráznalost všech okolností, které volbě před-cházejí, a také vědomé rozhodnutí nést zani odpovědnost. Pokud se v rámci rodinnépolitiky zabýváme situací a potřebami rodi-ny, pak k tomu neodmyslitelně patří péče,která se v rodině odehrává. Významem ro-dičovské péče z hlediska vývojové psycho-logie, komplementárním působením otcea matky na dítě a rozdíly v péči rodičovskéa nerodičovské se ve svých příspěvcích za-bývala prof. Lenka Šulová z Filozofické fa-kulty UK. Její vystoupení významně oceňo-valo rodičovský přínos a význam jednotli-vostí, které v jednom celku představují ro-dičovskou výchovnou péči, a pomohlo po-sluchačům znovu si uvědomit, jak důležitoua cennou práci odvádějí během těch let,kdy svůj čas a energii věnují svým dětem.Že to není jen způsob uspokojení vlastníchemocionálních potřeb a potřeb dítěte, alespolečensky významný způsob, jak investo-vat do další generace.

Zahraniční zkušenost s aplikací rovnýchpříležitostí a také s podobou rodinné politi-ky na severu Evropy přijel do Prahy před-nést pan Jonas Himmelstrand, publicistaa člen kolegia Institutu Gordona Neufelda,který se věnuje výzkumu neurověd. JonasHimmelstrand je také autorem knihyo osobním růstu a rodinné politice ve Švéd-sku a dlouholetým kritikem uplatňování ná-strojů švédské rodinné a sociální politiky.Jeho vystoupení bylo velmi zajímavým po-hledem na cestu, která v českých poměrechleží před námi - cestu velmi nekompromis-ního uplatňování rovných příležitostí jakonástroje, který zásadně ovlivňuje rodinnýživot.

Příspěvky, které na semináři zazněly, senevěnovaly pouze aspektům rodičovsképéče. V rodině se často pečuje i o dalšíčleny, nemocné, lidi s postižením nebo se-niory. Obě roviny péče - naplňování potřeb

pečovaného a zároveň projev vztahu, sou-náležitosti a solidarity pečujícího - jsou ne-sporně výrazným sociálním přínosema cenným projevem mezigenerační solida-rity. Zároveň posilují vědomí odpovědnostijednoho člověka za druhého, posilují pre-ventivní účinek kvalitního vztahového záze-mí a ovlivňují další sociální a lidské roviny.Zároveň s sebou ale dlouhodobá péče při-náší výrazná sociální rizika, která mohousnižovat kvalitu života rodiny, pečujícíhoi pečovaného. O aspektech dlouhodobépéče promluvila na semináři paní Olga Hu-bíková z Výzkumného ústavu práce a soci-álních věcí, výzkumnice, která se otázkámpéče v rodině a situací pečujících dlouho-době zabývá. Z jejího příspěvku bylo zřej-mé, že velkou pozornost, která je koncent-rována na otázky slučitelnosti rodiny a za-městnání zejména ve vztahu k péči o nej-menší děti a někdy redukována na odpoví-dající počet míst v zařízeních péče o děti,bude nezbytně nutné distribuovat rovno-měrněji a také s větším akcentem na zátěž,kterou péče v rodinách představuje. Péčiv rodině chceme přiznat velkou hodnotu,nemůžeme ale nevidět, že svobodná volbav podmínkách rozhodnutí o dlouhodobépéči přichází velmi zkrátka - nejčastěji, alene zcela dobrovolně, pečuje ten rodinnýpříslušník, který např. ztratil zaměstnání,pečující vykonávají často úkony, pro něž senecítí dostatečně vybaveni nebo které jimpůsobí velké rozpaky, v systému péčetéměř neexistují odlehčovací služby, kteréby umožnily, aby rodina či jednotlivý peču-jící nevyčerpal svoje síly až na dno. Uplat-nění konceptu rovných příležitostí jev tomto ohledu pouze deklaratorní. Kon-krétních opatření je velmi málo a vzhledemk ukazatelům demografického vývoje ne-jsou dostatečná.

Také rovnost příležitostí pro lidi, kteří seocitli na hranici (nebo za hranicí) sociálníhovyloučení, je těžko představitelná. Pokudrovnost příležitostí znamená, že je třeba„stanovit stejnou startovní čáru“ (mít mož-nosti uplatnit se ve společnosti a dosáh-nout svých práv), pak je také třeba připustit,že tento přístup nepočítá s lidmi, kteří stej-nou startovní čáru nemají a jejichž možnos-ti uplatnění budou vždycky něčím limitová-ny - i oni ovšem žijí v naší společnostia spíše než programy na jejich zaměstnává-ní by potřebovali program, který by společ-nost naučil jimi nepohrdat a nevylučovat jejen proto, že nesplňují některý z faktorů„normálnosti“. Doktor Libor Prudký, jehožvystoupení se věnovalo rovným příležitos-tem v kontextu sociálního vyloučení, upo-zorňoval na řadu stereotypů v převládají-cích přístupech k lidem sociálně vylouče-ným, stereotypů, které vedou k prohloube-ní závislosti na sociální pomoci státu ze-jména tím, že neproměňují společensképodmínky, ale poskytují jen momentálnípomoc.

Účinnou příležitost však nabízí pouzekombinace obou přístupů - řešení momen-tální nouze a zároveň porozumění individu-álním potřebám každého člověka. Pokud se

někdo zabývá potřebami konkrétního člově-ka, dává mu tím současně najevo, že na-chází smysl v jejich odlišnostech. Otázkymají být pokládány konkrétní osobě (potře-buji, aby o mě někdo stál, potřebuji býtoslovován jménem, potřebuji, aby můj pří-běh nebyl redukován na tady a te� - ex-trémně sociálně vyloučen, ale abych bylvnímán v kontextu svých předchozích život-ních fází, kdy jsem možná něco uměl,někým byl, potřebuji, aby lidé kolem mě vě-řili, že mám nějakou perspektivu), pak jsoujednoznačným východiskem pro uplatňo-vání konceptu rovných příležitostí.

Diferenciace, vědomí rozdílnosti, se takstává principem nejen sociálních řešení, aletaké principem svobodné volby uplatňova-né i v rodinné politice: rovných příležitostílze dosáhnout tím, že společně vytvořímeprostředí, kde se rodiny budou moci roz-hodnout pro svoje originální řešení, aniž setím významně ekonomicky nebo společen-sky oslabí. Diferenciace jako druhý pól rov-nosti příležitostí. Nikoliv konfliktní, spíšekomplementární.

V tomto duchu uzavřela seminář svýmpříspěvkem Marie Oujezdská, která ilustro-vala na historickém přehledu rodinné politi-ky a klíčových okamžicích jejího vývoje sou-vislosti mezi dnešní podobou rodiny a urči-tým společenským a také politickým očeká-váním, které od rodiny máme.

Veřejná diskuse nad otázkami rodinnépolitiky je aktuálně velmi bouřlivá, jistě takév souvislosti s koncepcí rodinné politiky, ježbude základním koncepčním materiálempro přijímání dalších opatření, která mohouovlivnit život rodiny u nás. Cílem seminářebylo zamyslet se kriticky nad příliš úzkýmchápáním rovných příležitostí a zároveňnajít společná východiska a skutečně kon-senzuální postoje jednotlivých zástupců od-borné veřejnosti a veřejné správy. Kvalitaživota rodiny je významným společenskýmukazatelem, ale zároveň je za tímto souslo-vím dobré vidět mámy a táty usilovně za-městnané výchovou dětí, obětavé rodiny,které v nelehkých podmínkách pečujío svoje nemocné, seniory, kteří mají sesvými blízkými méně kontaktů, než by sisami přáli, nebo třeba mladé lidi, kteří zva-žují, zda si založením rodiny nezkomplikujícestu za nějakým snem. Bylo společnýmpřáním a záměrem organizátorů, aby spo-kojený a plnohodnotný rodinný život bylsoučástí toho snu, ambicí a cílem mnohalidí a také součástí politické vize pro příštíroky.

Všechny příspěvky za semináře jsou kestažení na www.rodiny.cz.

Autorka Petra Michalová ([email protected]) pracuje v Národním centru pro ro-dinu, které se zabývá rodinnou politikou nakomunální i celostátní úrovni (The NationalCenter for Family), Průchodní 377/2,602 00 Brno - město, Česká republika.




Odborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

SOCIÁLNÍ SLUŽBY

www.socialnisluzby.eu

Z obsahu lednového čísla:

� Aktuální nabídka seminářů Institutu vzdělávání APSS ČR na 1. pololetí 2017

� Mgr. Bc. Andrea Tajanovská, DiS.: Reportáž: Kufry plné vzpomínek - další unikátní semi-

nář Institutu vzdělávání APSS

� Představujeme nově zvolené radní pro oblast sociálních služeb v krajích: Zlínský kraj

� Rozhovor s Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR

� Renata Hasilová: Co je canisterapie, co dokáže a co nedokáže? 1. díl

� Mgr. Marcela Hauke: Kam pracovník může a nemůže aneb Práva osob z pohledu terén-

ních služeb sociální péče

� SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA: Adiktologické služby

� Michael Viereckl, Mgr. Jiří Šupa: Reforma psychiatrické péče

� MUDr. Markéta Janatová: Moderní technologie snižují riziko pádů

� Zařízení certifikovaná Značkou kvality

Staronová knihovna Výzkumného ústavupráce a sociálních věcí byla pro veřejnostoficiálně otevřena 16. 1. 2017. Provoz bylomezen od podzimu 2016 do 13. 1. 2017z důvodu stěhování knihovny z Palackéhonáměstí do nových prostor v budově Ros-marin Business Center, která se nacházív Dělnické ulici v Praze - Holešovicích.

Knihovna disponuje specializovaným kni-hovním fondem o objemu cca 20 000 svaz-ků. Fond obsahuje jak české, tak zahraničnípublikace a periodika z oblasti sociální po-litiky, sociální ochrany, trhu práce, výběro-vě ze statistiky, ekonomie, sociologiea dalších souvisejících oborů. Až na výjim-ky knihovna půjčuje materiály absenčně(viz knihovní a výpůjční řád). Uživatelům jek dispozici on-line katalog, ve kterém simohou na základě zvolených vyhledáva-cích kritérií materiály vyhledávat a přímorezervovat. U publikací vydaných ústavem

je přístup k plnému textu v elektronickéverzi. Samostatnou databází je Zlatý fondsociální politiky, katalog historicky a od-borně významných publikací odrážejícíchvznik a vývoj československé, resp. českésociální politiky.

Uživatelům jsou poskytovány knihovnic-ké a informační služby, k dispozici je také čí-tárna s jedním pracovním místem s PCa deseti místy ke studiu. Poplatky v knihov-ně zůstávají beze změn.

Knihovnu je možné navštívit denněkromě pátku. Po předchozí telefonické čiemailové domluvě je možné dohodnout ná-vštěvu i v jiném než stanoveném čase. Kon-taktními osobami, které se Vám budou rádyvěnovat, jsou Mgr. Štěpánka Tůmováa Mgr. Katarína Švehlová. Bližší informacenajdete na stránkách knihovny VÚPSVhttp://www.vupsv.cz/index.php?p=libra-ry&site=default.

Kontakty: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Business Center Rosmarin (2. patro)Dělnická 213/12170 00 Praha 7 - HolešoviceTel.: 211152727, [email protected]@[email protected]

Knihovna Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v novém

Výpůjční doba:

Pondělí 14:00 - 16:00

Úterý 9:00 - 12:00

Středa 9:00 - 12:00, 13:00 - 17:00

Čtvrtek 9:00 - 12:00

Novinky v knižním fonduEkonomie rodiny v proměnách času, institucí a

hodnot. / Mlčoch, LubomírPraha: Karolinum, 2014. 192 s. ISBN 978-80-246-2323-8.Proč potřebujeme rodinu, práci a přátele. Štěstí

ze sociologické perspektivy. /Hamplová, DanaPraha: Fortuna Libri, 2015. 214 s. ISBN 978-80-7321-947-5.Pěstounská péče. Manuál pro pomáhající pro-

fese. / Pazlarová, Hana [EDI]Praha: Portál, 2016. 255 s. ISBN 978-80-262-1020-7.Socialni služby I. Užitečné informace pro ma-

nažery.

Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních slu-žeb ČR, 2016. 215 s. ISBN 978-80-906320-4-2.Správní právo. Obecná část. / Hendrych,Dušan a kol.Praha: C. H. Beck, 2016. 570 s. - ISBN 978-80-7400-624-1.


Summaries of selected articlesObsah/Contents

Editorial 1

Reviewed articles, studies, essays and analysesThe principles of the public financing of social care services in the Czech Republic - reflection and proposals for systemic changes 2Petr Vojtíšek

An analysis of the factors influencing the success of an integration programme in a municipality with a socially excluded area - a case study 8Jan Vašat

The funding of social enterprises 15Kateřina Legnerová, Marie Dohnalová

Findings from practice

The most significant labour market barriers to the recruitment of persons following a term of imprisonment 17

Social work provided by local and regional authorities in the form of delegated powers 25

The multidisciplinary nature of the care allowance 28

Information service for readers

Equal opportunities from the family policy perspective 30

The relocation of the library of the Research Institute for Labour and Social Affairs 32

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.

Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včet-ně mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé, klíčová slova v češtině a kód JEL Clas-sification. Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou. Grafy a obrázky musí být přizpůso-beny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové sou-bory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více na: www.vupsv.cz

For summaries of the articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyPrincipy veřejného financování služeb sociální péče v ČR - reflexe a návrhy systémových změn 2Petr Vojtíšek

Analýza faktorů ovlivňujících úspěšnost integračního programu v obci se sociálně vyloučenou lokalitou - případová studie 8Jan Vašat

Financování sociálních podniků 15Kateřina Legnerová, Marie Dohnalová

Poznatky z praxeNejvýznamnější překážky uplatnění osob 17po výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce

Sociální práce zajiš�ovaná obecními a krajskými úřady v přenesené působnosti 25

Multidisciplinarita příspěvku na péči 28


Rovnost příležitostí z pohledu rodinné politiky 30

Knihovna Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v novém 32

The most significant labour market barriers to

the recruitment of persons following a term of

imprisonment

The very low number of options available in thelabour market and the high rate ofunemployment of persons released from prison(referred to in the study as "released persons"or "persons with a criminal record") as well as,typically, high rates of indebtedness (or overindebtedness) constitute the main reasons thatsignificantly complicate the possibility ofreturning such persons to, and reintegratingthem into, society.

Social work provided by local and regional

authorities in the form of delegated powers

While social services are provided by local andregional authorities in the framework of theirindependent jurisdiction, the social workactivities of these entities were entrusted tothem in the form of delegated powers, i.e. thetown halls of municipalities with so-calledextended powers, and regional authorities, bymeans of Act no. 108/2006 Coll., on socialservices, and municipalities with authorisedtown halls as well as extended powers via Actno. 111/2006 Coll., on assistance for those inmaterial distress, as amended. The system isbased on the "mixed territorial administration"model.

The multidisciplinary nature of the care

allowance

From March to November 2016, the Brnoresearch team of the VÚPSV (Research Institutefor Labour and Social Affairs), led by Prof. LiborMusil, conducted the "Multidisciplinary Natureof Assessing Entitlement to the CareAllowance" project. The care allowance benefitrepresents a somewhat sensitive topic forresearchers for the following reasons: the highnumber and varied composition of addressees;the granting or withholding of the allowance isof critical importance for the lives of both theapplicant and carer; the granting or withholdingof the allowance is preceded by a somewhatcomplicated process involving the assessment

of the degree of dependence; assessmentinvolves the direct or indirect participation ofa wide variety of stakeholders; ensuring that thecare allowance system functions is demandingin terms both of personnel and financialresources; and the amount of the benefit is highand continues to increase. Furthercomplications consist of how to reflect thevarious vested interests, experiences,requirements and concepts concerning theoptimal system settings of the care allowance,and the fact that the care allowance is subject tolobbying from various parties and interestedgroups, as well as pressure to introducechanges and efforts to block further changes.

Equal opportunities from the family policy

perspective

For many years, the National Centre for theFamily has actively participated in the publicdebate on equal opportunities. Over the years,however, this concept has changed significantlyand it is reasonable to state that the term "equalopportunities" is understood slightly differentlyfrom person to person. This developmenteventually led to the organisation of a seminarentitled "Equal opportunities from the familypolicy perspective" which took place on 20September 2016 in the Chamber of Deputies ofthe Czech Parliament building. The seminarwas held under the auspices of Members of theChamber of Deputies Pavla Golasowská, JitkaChalánková and Nina Nováková and was jointlyorganised by the National Centre for the Familyand the Association of Centres for the family.

The relocation of the library of the Research

Institute for Labour and Social Affairs

The library of the Research Institute for Labourand Social Affairs was officially re-opened tothe public on 16 January 2017. The operation ofthe library was restricted from autumn 2016 to13 January 2017 due to the moving of thefacility from the Institute's former headquartersat Palackého náměstí, central Prague, to newpremises in the Rosmarin Business Centerbuilding located in Dělnická street, Prague 7 -Holešovice.


1

dvouměsíčník/ročník11 2017

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz


obalka 1 2017praha.vupsv.cz/fulltext/fsp_2017-01.pdffÓrum sociální politiky 1/2017 1 editorial...

Documents