Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

PRESKRIPCE POHYBOVÉ AKTIVITY JAKO

SOUČÁST LÉČEBNÉ A PREVENTIVNÍ PÉČE

Diplomová práce

(bakalářská)

Autor: Lenka Kratochvílová

rekreologie – pedagogika volného času

Vedoucí práce: PhDr.Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

Olomouc 2013

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE

Jméno a příjmení autora: Lenka Kratochvílová

Název diplomové práce: Preskripce pohybové aktivity jako součást léčebné a

preventivní péče

Pracoviště: Katedra rekreologie

Vedoucí diplomové práce: PhDr.Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

Rok obhajoby diplomové práce: 2013

Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá možnostmi a způsoby preskripce pohybové

aktivity v prostředí zdravotnických, sociálních a soukromých služeb. Teoretická část

práce se zaměřuje na psychologické, kognitivní a léčebné procesy, kterými jedinec

prochází při směřování k vyšší kvalitě života prostřednictvím léčebné a preventivní

péče. Praktická část práce srovnává diagnostické metody a využití existujících teorií

při zavádění preskripce pohybové aktivity do praxe. Závěrečná diskuse a úvaha

představuje preskripci pohybové aktivity jako systémové řešení v moderním pojetí

primární a sekundární prevence s akcentem na nelékařské profese, které se stávají

frontální skupinou pro implementaci metod a forem práce v této oblasti.

Klíčová slova: preskripce, pohybová aktivita, prevence, kvalita života, léčebná péče,

diagnostika.

BIBLIOGRAPHICAL IDENTIFICATION

Author´s first name and surname: Lenka Kratochvílová

Title of the master thesis: Prescription of physical activity as a part of medical and

preventive care

Department: Department of recreology

Supervisor: PhDr.Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

The year of presentation: 2013

Abstract: Bachelor’s thesis is concerned with various possibilities and ways of

prescription of physical activity in the setting of medical, social and private services.

The theoretical part of the thesis focuses on psychological, cognitive and therapeutic

processes, by which an individual goes through when moving towards higher quality

of life through medical and preventive care. Practical part of the thesis compares

diagnostic methods and the use of existing theories in the implementation of

prescribing physical activity to practice. Closing discussion and reflection introduces

the prescription of physical activity as system solution in the modern concept of

primary and secondary prevention with emphasis on non-medical professions, which

become frontal group for the implementation of method sand forms of work in this

area.

Keywords: prescription, physical activity, prevention, quality of life, medical care,

diagnostics.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením

PhDr.Dr. Martina Sigmunda,Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje

a dodržovala zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 26. června 2013......................................

Poděkování

Děkuji PhDr.Dr. Martinovi Sigmundovi za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při

zpracování diplomové práce.

OBSAH

1 ÚVOD...................................................................................................................8

2 POHYBOVÁ AKTIVITA A JEJÍ PRESKRIPCE..........................................9

2.1 Prevence...........................................................................................................9

2.2 Teorie pohybové aktivity.................................................................................10

2.2.1 Zásady pohybové aktivity.......................................................................11

2.2.2 Druhy pohybových aktivit......................................................................12

2.2.3 Formy léčebně tělesné výchovy..............................................................12

2.2.4 Fyziologická účinnost pohybových aktivit.............................................14

2.2.5 Kognitivní funkce a jejich význam v pohybové aktivitě........................15

2.3 Pohybová aktivita ve zdraví............................................................................16

2.3.1 Lékařské vyšetření..................................................................................16

2.3.2 Anamnéza...............................................................................................17

2.3.3 Vyšetření funkce opěrného pohybového systému..................................17

2.3.4 Měření výdeje energie při pohybové aktivitě.........................................19

2.3.5 Holterovo monitorování křivky EKG.....................................................20

2.3.6 Funkční zátěžová diagnostika.................................................................20

2.3.7 Faktory ovlivňující energetický výdej....................................................23

2.3.8 Energetická náročnost pohybových aktivit.............................................26

2.4 Pohybová aktivita v nemoci............................................................................30

2.4.1 Ischemická choroba srdeční....................................................................32

2.4.2 Hypertenze..............................................................................................34

2.4.3 Periferní cévní onemocnění....................................................................35

2.4.4 Nadváha a obezita...................................................................................36

2.4.5 Nádorová onemocnění............................................................................38

3 POSOUZENÍ ÚČINKŮ PA POMOCÍ ZDRAVOTNÍCH BODŮ...............39

3.1 Tabulka č.1-6..................................................................................................40

4 VÝCHODISKA SYSTÉMOVÉHO ŘEŠENÍ PRESKRIPCE PA...............48

4.1 Promotor pohybové aktivity............................................................................48

5 CÍLE A HYPOTÉZY.......................................................................................50

6 ZÁVĚR..............................................................................................................51

7 SOUHRN...........................................................................................................52

8 SUMMARY.......................................................................................................53

9 REFERENČNÍ SEZNAM................................................................................54

10 SEZNAM TABULEK.......................................................................................56

11 SEZNAM ZKRATEK......................................................................................57

1 ÚVOD

Nízká úroveň pohybových aktivit je nezávislým rizikovým faktorem

ovlivňujícím výskyt i průběh civilizačních chorob. Naopak zvýšená pohybová

aktivita jako součást primární prevence může incidenci civilizačních onemocnění

snížit a v rámci sekundární prevence přispět ke snížení důsledků nemoci a k vyšší

kvalitě života jedince. Toto jsou obecně známá fakta, se kterými pracují metodici

prevence, lékaři, zdravotníci, sociální pracovníci, trenéři, atp.. Uvedené premisy

pohybové aktivity se mnohdy realizují na pozadí zdravotní, sociální péče či

rekondiční péče, bez přímého zacílení na edukaci jedince. Toto pojetí mnohdy

nepřináší potřebný efekt, poněvadž se opírá o obecné předpoklady a fakta, nikoli o

konkrétní činnosti zacílené na jedince a jeho zdraví, respektující celkovou anamnézu,

individuální možnosti a motivaci. Pohybová aktivita má v životě každého člověka

úzkou spojitost s hodnotovým systémem, který zahrnuje složku fyzickou i duševní.

Proto není reálné dosahovat kýžených výsledků na základě obecných schémat,

doporučení a univerzálních metod.

Hlavním cílem této bakalářské práce je vytvořit podklady k doporučením

optimální pohybové intervence v rámci léčebné a preventivní péče. Jedním z dílčích

cílů opírajících se v širších souvislostech o aktuální statistická data, je důraz na

preskripci pohybové aktivity jako součásti léčebné rehabilitace. Kontinuálním cílem

této práce je propagace zdravého životního stylu zahrnujícího pohybovou aktivitu

jako součást prevence civilizačních chorob a opatření ke snížení rizika recidivy

existujících onemocnění.

10

2 POHYBOVÁ AKTIVITA A JEJÍ PRESKRIPCE

2.1 Prevence

Prevence (z lat. praeventus - zákrok předem), znamená předcházení zpravidla

škodlivým vlivům.

„V současné době se do popředí zájmu všech zainteresovaných dostává jedna

z nemanipulativních, neagresivních metod intervence, a tou je prevence. Zatímco

terapie a rehabilitace jsou intervenční metody známé, prevence je zatím ještě nová a

teprve se s ní učíme zacházet. Zjišťujeme její možnosti, ale i úskalí.

Aktivity prevence dělíme zpravidla do tří stupňů:

primární prevence, také tvůrčí, kreativní, konstruktivní, zaměřená jednak

obecně, nespecificky na posilování zdraví s očekáváním, že se tak zesílí i

obranyschopnost jedince a sníží potenciální výskyt poruch zdraví, jednak na

specifické nebezpečí, což je nazýváno profilaxí snižující riziko výskytu

poruchy

sekundární prevence, orientovaná na včasné vyhledávání latentních stádií

nemoci či rizikových osob s cílem předejít rozvoji onemocnění, komplikacím,

chronicitě, apod., přičemž se používají techniky a metody cílené

k diagnostikování nemoci a jejích projevů ve chvílích, kdy je sdtav ještě

reverzibilní

terciální prevence, je srovnatelná s termínem zdravotní rehabilitace, tedy

s obnovením fyzických, psychických a sociálních schopností člověka“

(Výrost, Slaměník, 2001, 164).

„Medicínskou prevencí se v řadě států zabývá tzv. preventivní medicína. Je to

disciplína, která se na rozdíl od kurativy soustřeďuje na preventivní aktivity“

(Bártlová, Matulay, 2009, 90).

11

2.2 Teorie pohybové aktivity

Pohybová aktivita je nezbytná pro naše zdraví. Pro upevnění a zachování

zdraví je nezbytným a nejpřirozenějším předpokladem aktivní pohyb. Pohyb je

zajišťován činností rozsáhlého pohybového aparátu rozděleného do tří podsystémů –

opěrného, efektorového a koordinačního (Machová, Kubátová, 2009).

„Mnoho experimentů a vědeckých důkazů potvrzuje, že adekvátní pravidelná

pohybová aktivita přináší lidem – mužům a ženám všech věkových skupin,

v různých zdravotních stavech, včetně lidí s psychickým či fyzickým postižením –

širokou škálu fyzického, sociálního a mentálního užitku“ (Word Health

Organization, 2003).

„Pohybová aktivita je tělesný pohyb způsobený kontrakcí kosterního svalstva a

je spojen s energetickým výdejem. Nejedná se tedy pouze o sportovní aktivity, ale o

jakýkoliv tělesný pohyb“ (Hejnová, www.lf3.cuni.cz).

„Efektivita pohybové aktivity závisí na činnosti příslušných oblastí v CNS,

přesné koordinovanosti jednotlivých svalových skupin a na signalizaci jednotlivých

receptorů. Receptory (proprioreceptory, receptory kožní, vestibulární a zrakové)

signalizují místní pohybovou aktivitu svalu či pohybovou aktivitu celého organismu

a současně pomáhají člověku vnímat polohocit a pohybocit“ (Machová, Kubátová,

2009, 40).

Mezi hlavní strategické záměry WHO je „podpora zdravé životosprávy a

omezení zdravotních rizik vyplývajícího z ekologických, ekonomických a sociálních

podmínek“ (Word Health Organization, 2011).

„Současná medicína poznala, že příčiny nežádoucích změn v kosterním

svalstvu, které byly přičítány pohybové chudosti a jednostrannosti moderního

způsobu života, mají hlubší fyziologický základ, spočívají v odlišnosti svalů

s převážnou činností tonickou (které mají funkci převážně posturální) od svalů

s převážnou činností fázickou. Svaly první skupiny mají tendenci k hyperaktivitě,

k hypertonii a ke zkracování. Svaly druhé skupiny mají naopak tendenci

k hypoaktivitě, k hypotonii a k oslabení. Často u nich dochází k nadměrnému

zvětšování klidové délky“ (Kabelíková, Vávrová, 1997, 13).

12

Definice pohybu podle EU parlamentu.

„Fyzická aktivita je běžně definována jako jakýkoliv tělesný pohyb spojený se

svalovými kontrakcemi, který zvyšuje energetické požadavky oproti klidovému

stavu. Tato široká definice zahrnuje všechny způsoby tělesné aktivity volnočasová

fyzická aktivita zahrnující sporty a fyzické aktivity, pracovní fyzická činnost, fyzická

aktivita habituální“ (ec.europa.eu).

2.2.1 Zásady pohybové aktivity

Každý pacient by měl být lékařem informován o svých pohybových

schopnostech. Při preskripci (předpisu) pohybové aktivity by měl lékař společně se

specialistou na pohybovou aktivitu dodržovat určité zásady, volit optimální druhy

činností, přihlížet k jejich fyziologické účinnosti, doporučit správnou intenzitu,

frekvenci a trvání zatížení.

„Změny předcházející pohybovou činnost mají za účel zvýšit metabolismus již

před počátkem fyzické činnosti, aby zvyšování funkcí organismu na počátku

pohybové činnosti bylo co nejrychlejší“ (Havlíčková a kol., 2008, 84).

A) Metodické zásady:

1. Názornost

2. Přiměřenost

3. Postupnost

4. Soustavnost

5. Spojení teorie s praxí

6. Posuzování pohybových aktivit a hodnocení výsledků

B) Individuální přístup

1. Věk

2. Pohlaví

3. Vysvětlení významu a prospěšnosti doporučených pohybových aktivit

4. Somatické zvláštnosti

5. Pohybová anamnéza

13

6. Funkční zdatnost

C) Kontrola

1. Účinnost absolvované pohybové aktivity

2. Funkční a klinický stav (Placheta, 1998)

2.2.2 Druhy pohybových aktivit

Obecná východiska:

„Posturální stabilitu chápeme jako aktivní držení segmentů těla proti působení

zevních sil, ze kterých má v běžném životě největší význam síla tíhová. Posturální

stabilita však není synonymem vzpřímeného stoje na dvou končetinách nebo sedu,

jak je nejčastěji prezentováno, ale je součástí jakékoli jiné polohy (třeba vzpřímené

držení hlavy v poloze na břiše) a především každého pohybu“ (Kučera, Kolář,

Dylevský, 2011, 66).

U osob se změněným zdravotním stavem se využívá pohybová aktivita

metodicky upravená. Jako součást terapie je prováděna pod dohledem lékaře

v lázeňských, lůžkových i ambulantních zařízení. Využívá se při individuálních i

skupinových cvičení se zaměřením na příslušné onemocnění. Celou řadu cviků může

pacient provádět individuálně i mimo zařízení po předchozí odborné instruktáži za

předpokladu průběžných kontrol a respektování správné indikace.

Obsah i formy spolu úzce souvisejí a vzájemně se ovlivňují při svém účinku,

který může být posuzován z hlediska psychologického, fyziologického a

biomedicínského. (Placheta, 1998). Rozhodující úlohou je také zajištění přímého

držení těla mající správné vztahy a spolupráce mezi jednotlivými součástmi

pasivního a aktivního pohybového systému. (Šmolík a kol., 1985).

2.2.3 Formy léčebné tělesné výchovy

Úspěšnost léčení funkčních poruch metodami reflexoterapie, fyzikální

medicíny, rehabilitací a balneoterapií je v klinické praxi zhruba 80-ti procentní. Ve

14

20-ti procentech recidivují stejné symptomy ve stejných lokalitách a pokud se

vyskytují poruchy v typických čtyřech oblastech pohybového aparátu, tj.:

oblast orofaciální,

oblast šíje,

oblast lumbosakrálního přechodu,

oblast funkčních poruch dna pánevního,

pak víme, že porucha se týká vyšších funkcí CNS, limbického systému a že se jedná

o somatisaci psychické bariéry, bloku v psychice o funkční poruchy CNS v úrovni

emocí, citů, afektů, libida, postojů, žebříčku hodnot (Jandová, 1997).

V oblasti LTV rozlišujeme:

Aktivní pohyby – jsou pohyby, které provádí cvičenec volní svalovou činností.

Tato volní svalová aktivita se projeví buď jen zcela nepatrným pohybem v kloubu

(převažuje isometrická svalová kontrakce), nebo je spojena s výrazným pohybem

v kloubu (převažuje isotonická svalová kontrakce). Do této kategorie patří: chůze,

klus, poskoky, plavání, kolektivní hry, cyklistika, sportovní hry, zimní sporty, vodní

sporty, kontaktní sporty

Pasivní pohyby – jsou pohyby, které nevykonává cvičenec volní aktivitou

vlastních svalů, nýbrž je s cvičencem provádí jiná osoba. Ve cvičení se užívají

k různým účelům a podle účelu volíme různou techniku jejich provedení. Jako např.

vytahování, polohování, protahování, uvolňování. (Máček, Vávra, Štefanová, 1975)

Dechová gymnastika – regulace dýchacích pohybů, svalová činnost při

dýchání, dynamika inspiračních a exspiračních pohybů, dýchání v různých polohách

těla, správné držení těla

Regenerace – relaxační svalová cvičení, psychická

Kondiční cvičení – zvyšování svalové síly, aerobní vytrvalosti (srov. Placheta

1998)

Habituální pohybová aktivita

„Zahrnuje všechny fyzické činnosti běžného života, lékař a specialista by měl

znát energetickou náročnost příslušných aktivit a předvídat i pravděpodobnou odezvu

15

pacienta na ně. Pracovní fyzická činnost - některé pracovní činnosti mohou být

součástí habituální nebo rekreační pohybové aktivity“ (Placheta, 1998, 93).

Rekreační pohybová aktivita

Nejčastější doporučovaná vytrvalostní pohybová aktivita je chůze. Nevyžaduje

vysokou intenzitu, přiměřeně zatěžuje transportní systém i oxidativní energetický

metabolismus a příznivě jej ovlivňuje.

Chůze patří k základním pohybům nevyžadující zvláštní technické vybavení a

proti běhu má výhodu, že většinou nezatěžuje pohybový systém. (Sovová,

Zapletalová, Ciprianová, 2008).

Hodnoty energetické náročnosti chůze se uvádějí pro různé rychlosti na rovině

v tabulkách. Při ordinaci její rychlosti je nutné rozdělení na různou energetickou

náročnost při rozdílných stoupáních. „Měla by být součástí denního režimu

nemocných, oslabených osob a zdravých jedinců. Příznivě může ovlivnit funkční i

zdravotní stav a přispívá ke zlepšení kvality života“(Placheta, 1998, 93).

„Vhodné formy pohybu, pro seniory, jsou zvláště pohyby pomalé, vědomě,

klidně a soustředěně prováděné. Esteticky působící pohyb zároveň vyvolává

pozitivní vnitřní odezvu, má tedy i mravní vliv. Příhodný je rovněž takový pohyb,

který je prováděn na povrchu těla, např. doteky, poklepy, masáže, automasáže. Nejde

jenom o pohyby velkých částí těla, či těla jako celku. Velmi oblíbené a účinné jsou

cviky rukou i s prsty, nohou s prstci, cvičení mimických svalů, očí a jazyka. Poměrně

málo jsou doceňována cvičení v představě – viziualizační cvičení. Jsou velmi vhodná

nejen pro nemobilní seniory, ale u všech stimulují představivost, pozornost i důvěru

ve své schopnosti“ (Kubíčková, Štilec, 2004, 27).

2.2.4 Fyziologická účinnost pohybových aktivit

Působení pohybu na organismus

zvyšuje svalovou sílu, rozsah a koordinaci pohybu

přispívá k ekonomice cirkulace při zátěži střední a submaximální intenzity

16

působí jako nejméně škodlivý prostředek regulace napětí a stresu

udržuje optimální tělesnou hmotnost a snižuje podíl nadměrného tuku o 8-

10%

snižuje riziko vzniku vertebrogenních syndromů a komplikací aterosklerózy

omezuje odvápnění kostí a snižuje riziko zlomenin (Kolektiv autorů, 1997).

V této souvislosti rozlišujeme:

Krátkodobou zátěž – „téměř zcela kryta aerobně a probíhá od nástupu

aerobního metabolismu (cca od 3 min.)do začátku odbourávání tuků (cca do 20 až 30

min.).

Středně dlouhou zátěž – využívá úhrady prostřednictvím rezervních látek ve

svalech a v dalších depotech tuku.

Dlouhodobou zátěž – mobilizuje i bílkovinovou oblast“ (Kučera, Dylevský

1999, 20).

2.2.5 Kognitivní funkce a jejich význam v pohybové aktivitě

Silové schopnosti „vyjadřují komplex integrovaných vnitřních vlastností

vedoucích k překonání odporu vnějších a vnitřních sil v daném okamžiku.

Dominantně se na nich podílejí izometrické svalové kontrakce. Zhodnocení jejich

kladných i negativních důsledků patří nejen k prevenci, ale i terapii“ (Kučera,

Dylevský, 1999, 19).

Dynamické zatížení - chůze, klus, plavání, jízda na kole, běh na lyžích prováděná

aktivita ve vyšší intenzitě.

„Silové schopnosti chápeme jako vnitřní, samostatné i vzájemně propojené soustavy

organismu, které používáme k překonání a vyrovnání odporu sil“ (Komeštík, 2006,

37).

Obratnostní schopnosti „jsou fyziologicky vyjadřovány neuromuskulární

koordinací“ (Kučera, Dylevský, 1999, 17).

17

Zatěžují především neuromuskulární systém, příznivě ovlivňují psychiku a

kardiopulmonální systém. Koordinační aktivity – cvičení s prvky gymnastickými,

obratnosti, zručnosti a reakce

Rychlostní schopnosti „mají základ ve schopnosti provést svalovou kontrakci

v určitém čase. Odrážejí kvalitu a kvantitu nervového impulzu, jeho vedení, přesnost

a místní odpověď. Znamenají tedy limitaci délkou času, za kterou ke stahu dochází,

v širším pohledu i dobu uvolnění a při vyjádření pohybu celkovým efektem činnosti“

(Kučera, Dylevský 1999, 18).

„Rychlost sama není spojena se specifickými projevy na celulární úrovni. Jde spíše o

předpoklady v oblasti neuromuskulární interakce, koordinace synergistů a

antagonistů, zdokonalování pohybových stereotypů“ (Máček, Vávra, 1988, 32).

„Fyziologická účinnost uvedených aktivit je rozhodující při ordinaci pohybové

aktivity. U každé činnosti je nutné znát nejen její energetickou náročnost, ale také

účinek na jednotlivé orgánové systémy a jejich funkce. Proto by měl lékař při

preskripci přihlížet k rozdělení, které vychází ze základních pohybových schopností,

k nimž patří vytrvalost, rychlost, síla, koordinace a flexibilita“ (Placheta, 1998, 93).

2.3 Pohybová aktivita ve zdraví

2.3.1 Lékařské vyšetření

Cíle vyšetření

Zjištění změn zdravotního stavu, které by mohly zvyšovat rizika a nebezpečí

provádění vybraných pohybových aktivit. Odhalení změn zdravotního stavu, při

kterých by zvýšená námaha mohla přinášet riziko jeho zhoršení.

Doporučení pohybových aktivit pro upevnění dobrého zdravotního stavu, zvýšení

tělesné zdatnosti a dosažení individuální maximální výkonnosti. (Kučera, Dylevský

1999).18

2.3.2 Anamnéza

„Kromě anamnézy osobní a rodinné se dotazujeme na dosavadní pohybovou

aktivitu, vztah k pohybu, aktivity ve volném čase, pracovní náplň v zaměstnání

včetně vzdálenosti bydliště od zaměstnání. To vše má význam pro výběr činností

doporučených k pohybové aktivitě“ (Kučera, Dylevský,1999, 148).

Tab. 1. Dotazník vstupního vyšetření

2.3.3 Vyšetření funkce opěrného a podpůrného systému

„Vyšetření postoje a držení těla ve stoji s chodidly 5cm od sebe rovnoběžně při

pohledu zezadu vyšetříme postavení nohou, kolenních kloubů, pánve, odchylky

páteře do stran, postavení lopatek, držení ramen a hlavy. Vyzveme pacienta, aby

vystoupil na špičky. Poté provede úklony do stran, předklon s napjatými kolenními

klouby-sledujeme jednak rozsah pohybu a jednak rozvíjení páteře, mizení nebo 19

zvýraznění odchylek. Při chůzi sledujeme postavení nohou, kolenních a kyčelních

kloubů, pánve, souhyby paží.

Vyšetřujeme rotaci hlavy, pohyblivost ramenního kloubu (zkouška šály,

zapažených a založených rukou), extenze v loketních kloubech a zápěstí.

Hypermobilitu v dolní polovině těla vyšetříme vstoje při předklonu s napjatými

kolenními klouby (normálně se lze dotknout podložky jen špičkami prstů), při

úklonech do stran (normálně prochází kolmice spuštěná z axily intergluteální rýhou).

Vkleče s hýžděmi přitisknutými k patám se normálně přitiskne pacient hrudníkem ke

stehnům lehce, při hypermobilitě se při abdukovaných kolenech dostane až na

podložku“ (Kučera, Dylevský 1999, 150-151).

Svalové dysbalance, jsou nejčastější příčinou narušené svalové rovnováhy.

Diagnostika horního a dolního zkříženého syndromu s diagnostikováním svalů

s tendencí k oslabování a s tendencí ke zkracování (Kučera, Dylevský, 1999).

Základní somatometrické hodnoty – „tělesná výška, měří se vzdálenost

vertexu od podlahy.

Stanovení procenta tělesného tuku – měření tloušťky kožních řas kalibrem

Index tělesné hmotnosti BMI (Body Mass Index) – se používá nejčastěji

k posouzení aktuální hmotnosti ve vztahu k tělesné výšce = hmotnost (kg)/

výška (m2)

Stanovení tepové frekvence – podle Karvonena pro začátečníky 60%

maximální srdeční rezervy (MSR) podle Borga hodnotí subjektivní vnímání

intenzity namáhavosti) příslušného výkonu RPE (Rating Percieved Exertion)“

(Kučera, Dylevský, 1999, 163-164).

20

Tab. 2. Borgova škála subjektivního vnímání intenzity cvičení (RPE)

2.3.4 Měření výdeje energie při PA

Pro měření lze použít přenosného systému Cosmed K4, na měření výměny

dýchacích plynů při jakékoliv činnosti. Měří O2, CO2, ventilaci a srdeční frekvenci.

Pro hodnocení výdeje energie při pohybové aktivitě, při cvičení pro redukce a

kontrolu hmotnosti lze použít elektronických pohybových senzorů, které jsou

založeny na principu registrace akcelerace těla (Caltreac, Kenzo).

Přenosný akcelerometr určený k nošení na opasku, který poskytuje informace o

intenzitě i kvantitě pohybu. Po zadání věku, výšky, hmotnosti a pohlaví vypočítá

klidový metabolismus a k němu připočítává energii vydanou pohybem (Kučera,

Dylevský, 1999).

21

2.3.5 Holterovo monitorování křivky EKG

„U pacientů s ICHS nebo poruchami rytmu je výhodné před zahájením

pohybových aktivit monitorovat křivku EKG se při specifických aktivitách, které

budou provádět (chůze, jízda na kole). Pomocí nálezu si můžeme ověřit, zda

doporučená intenzita aktivit vyjádřená srdeční frekvencí je vhodná“ (Kučera,

Dylevský 1999, 165).

2.3.6 Funkční zátěžová diagnostika

Význam funkční zátěžové diagnostiky v rámci primární a sekundární prevence.

Primární prevence

vyšetření rizikových skupin pacientů s rizikovou rodinnou anamnézou

vyšetření pacientů s vysokým rizikem vzniku kardiovaskulárního

onemocnění

vyšetření pacientů s extrémně chudou pohybovou anamnézou

Sekundární prevence

vyšetření pacientů s patologickými symptomy, které vznikají v souvislosti se

zátěží

vyšetření pacientů s náhlým zhoršením zdatnosti

vyšetření pacientů jako prevence před zahálením pohybových aktivit (Kučera,

Dylevský, 1999).

Orientační stanovení tělesné zdatnosti

Důležité je stanovení pohybové anamnézy, podle které musíme adekvátně

zvolit zátěžový protokol. Po vyloučení absolutních kontraindikací tělesné zátěže je

potom možné přistoupit k testování.

22

Chodecký test

„Chodecký test je určen pro zdravé osoby, pacienty s minimální limitací

kardiovaskulárního systému.

Příprava testu: délka dráhy 2 km, stanovení výšky a hmotnosti pacientů, Stanovení

BMI,

Test: rozcvičení měřených osob (protahovací cviky, 2-5 min. rozehřívací chůze,

v dalších minutách soustředění na tempo s maximální rychlostí.

Vyhodnocení: zaznamenává se celkový čas testu fH jako čtyřnásobek počtu tepů za

prvních 15 sekund po konci testu. (fH pod 120 u osob do 40 let a fH pod 110u osob

40-65letých je suspektní známkou špatně nasazeného tempa či nízké motivace

k testu.

U osob s tepovou frekvencí nad uvedený limit vypočítáme index zdatnosti (IZ) dle

vzorců:

Muži

IZ = 434 – (čas v minutách x 11,6) - (BMI x 2,6) + (věk v letech x 0,2)

Ženy

IZ = 431 – (čas v minutách x 11,6) - (BMI x 2,6) + (věk v letech x 0,2) “ (Kučera,

Dylevský1999, 172).

Kaschův step-test

„Příprava testu:schod o výšce 30 cm, metronom, ověření, zda pacient je

schopen vystoupat na schod.

Test: pacient dle metronomu vystupuje 24 krát za minutu nahoru a dolů na schůdek.

Po 3 minutách minutu v sedě odpočívá, potom mu změříme tepovou frekvenci jako

23

Čtyřnásobek tepů za 15 sekund.

Výsledek: podle dosažené tepové frekvence – odečteme z tabulky“ (Kučera,

Dylevský, 1999, 172).

Tab. 3. Hodnoty tepové frekvence pro věkové kategorie do 27 roků a od 27 do 60 let

Plné účinnosti pohybové aktivity můžeme dosáhnout jen za podmínek její

pravidelnosti a dlouhodobosti. Aktivní období, kdy cvičíme pro zdraví dělíme na tři

fáze.

1. fáze startovací – pro jedince s nedostatečnou PA v období 2-8 týdnů

2. fáze zvyšování tělesné zdatnosti – v závislost na věku a trénovanosti 20-72 týdnů

3. fáze udržovací – po dosažení optimální úrovně zdatnosti

Aby bylo vytrvalostní cvičení účinné z hlediska prevence hromadných neinfekčních

onemocnění, musí intenzita zatížení přesáhnout dolní hranici účinnosti, která se

pohybuje mezi 50% a 60% maximálního příjmu kyslíku a nesmí přesáhnout její

horní hranici, tzv. anaerobní práh.

Maximální příjem kyslíku – „je největší množství kyslíku, které jsou plíce schopny

získat při maximálním zatížení z vdechovaného vzduchu a které se krevní cestou

24

dopraví do buněk celého těla. Používá se ukazatel kapacity tzv. transportního

systému, který zabezpečuje přenos energie do celého těla.

činností jsou zařazeny aktivity spočívající v léčbě uměním a skupinovým sdílením

činností. Terapeutické činnosti a hry představují pro seniory zejména duševní

hygienu“ (Stejskal, 2004, 44)

2.3.7 Faktory ovlivňující energetický výdej

Jeden z hlavních faktorů ovlivňujících energetický výdej je tělesné cvičení.

V tomto směru rozlišujeme několik typů:

Izokinetické – při kterém dochází k procvičování svalu blízko jeho maxima

v průběhu celého rozsahu pohybu v kloubu

Izometrické – při kterém dochází ke stahu svalů, aniž by se zkracovaly, svaly

se tak sice posílí, ale tento druh cvičení nemá vliv na činnost kardiovaskulárního

systému.

Izotonické – při kterém dochází ke stahu svalů a umožňuje pohyb končetin

v kloubech, tímto druhem cvičení se účinně posiluje svalová síla a dochází k růstu

svalové hmoty, vliv na kardiovaskulární systém je malý (Vondruška, Barták 1999)

Anaerobní – při kterém se využívá energie vznikající při nepřítomnosti nebo za

relativního nedostatku přívodu kyslíku k pracujícím svalům za vzniku kyseliny

mléčné, která při zvyšující se koncentraci v buňce vede k postupné únavě svalů

(www.lfhk.cuni).

Aerobní - „cvičení, které vyžaduje zvýšený příjem kyslíku po delší dobu (má

vytrvalostní charakter). Pro takovou pohybovou aktivitu získává lidský organismus

energii rozkládáním zásobních tuků a cukrů uvnitř pracující buňky (v tzv.

mitochondriích). Vytrvalostní pohyb je přirozeným projevem lidské lokomoce, na

který se dovedeme poměrně dobře adaptovat, má jeho pravidelné opakování

pozitivní vliv na naše zdraví. Z hlediska prevence a léčení onemocnění spojených

s nedostatkem pohybu je účinné pouze takové cvičení, které splňuje kvantitativní

podmínky, dané jeho frekvencí, trváním a intenzitou. Vzhledem k dědičným

25

dispozicím, pohlaví, věku, trénovanosti a zdravotnímu stavu se uvedené podmínky u

jednotlivých lidí liší“ (Stejskal, 2004, 45).

Anaerobní práh – „úroveň látkové výměny, nad kterou přestává stačit energie

získaná za přístupu kyslíku a energetické palivo, v tomto případě výhradně cukry se

začíná využívat méně efektivně v chemických reakcích bez přístupu kyslíku. Čím je

člověk vytrvalostně trénovanější, tím výše má svůj anaerobní práh“ (Stejskal, 2004,

45).

Aerobní práh – „úroveň látkové výměny maximální intenzity, při které přestává

výhradní aerobní krytí, intenzita od které se začíná zapojovat anaerobní krytí a tak

vzniká laktát“ (Stejskal, 2004, 45).

„Rozhodující pro energetické nároky cvičení, a tedy i pro zdravotní účinky jsou

intenzita, trvání frekvence a typ cvičení. Jestliže v této fázi pomineme typ cvičení,

potom energetický výdej při cvičen je dán součinem frekvence, intenzity a trvání

(zkráceně FIT). FIT je angl. Slovo, které znamená „v dobré kondici“. (Stejskal 2004,

45).

Frekvence, Intenzita, Trvání = energetický výdej

Frekvence cvičení

„Při cvičení pro zdraví se doporučuje aerobní pohybová aktivita ve frekvenci 3-

5 cvičení týdně. Vzhledem k tomu, že rychlost a kvalita adaptace na zatížení je

závislá především na pravidelnosti opakovaných aktivit, je výhodnější alternativa

cvičení ob den“(Stejskal 2004, 46). Cvičíme-li ob den, je cvičení ideální a přináší

skutečně nejlepší zdravotní efekty. Je důležité, že pohybová aktivita by neměla být

kumulována do více než dvou dnů za sebou, neboť vyšší frekvence cvičení

neumožňuje dokonalou regeneraci a vede k postupnému zvyšování únavy a

snižování pozitivních zdravotních efektů. Přestávka mezi jednotlivými aerobními

cvičeními by neměla být delší než 1 den, neboť nízká frekvence cvičení vede ke

snížení jeho výsledného efektu. (Stejskal 2004).

Trvání cvičení

26

„Čím vyšší je intenzita a frekvence cvičení, tím může být cvičení kratší. Přesto

je určitá dolní mez trvání, pod kterou se efektivita cvičení prudce snižuje. Při

optimální intenzitě zatížení je touto hranicí 30 min., při nízké intenzitě zatížení je

dolní hranice 45 min. Je třeba také vědět, že delší trvání cvičení než 60 min.

nezvyšuje výrazně jeho zdravotní efekty.

Největší pozitivní zdravotní efekt má cvičení v tzv. setrvalém stavu, kdy se

odpověď organizmu na zatížení už výrazně nemění. Proto do aerobního cvičení

nezapočítáváme ani dobu nezbytnou na dosažení setrvalého stavu (5-10 min.), ani

dobu nutnou pro rozcvičení a závěrečnou relaxaci (10 +10 min.), kdy intenzita

zatížení je výrazně nižší. Z toho plyne, že celková doba, kterou musíme vyhradit

cvičení je 60 až 70 min. Při pravidelném cvičení jsou to 2% - 2,5% celkového času,

který máme k dispozici – prakticky každý i sebevíce zaneprázdněný člověk si může

dovolit „luxus“ starat se o své zdraví.

Pro osoby, které nebyly po dlouhou dobu fyzicky aktivní, může být

půlhodinové cvičení příliš náročné. Proto u nich v prvních týdnech začínáme

s kratším cvičením (15 min.), které v průběhu dvou měsíců postupně prodlužujeme

až na 45 min.

I když nepřetržité cvičení je efektivnější, můžeme v prvních týdnech celkovou

dobu cvičení rozdělit na dvě nebo více částí. Minimální trvání jednoho děleného

cvičení však nesmí být kratší než 10 min. U zdravého člověka by přestávka mezi

cvičeními měly trvat maximálně dvojnásobnou bobu, než trvá cvičení“(Stejskal,

2004, 45).

Intenzita zatížení

„Tento faktor je z hlediska efektivity cvičení a rizik s ním spojených

nejdůležitější. Příliš vysoká intenzita zatížení výrazně zvyšuje možnost zranění nebo

jiného zdravotního poškození. Toto riziko stoupá s věkem člověka a s dobou, po

kterou nebyl fyzicky aktivní. Např. kardiovaskulární systém může být při příliš

intenzivním cvičení výrazně poškozen, neboť nároky pracujícího srdce mohou být

větší, než jsou možnosti jeho nedostatečně adaptovaného tepenného řečiště. Podobně

i pohybový systém netrénovaného člověka se musí na cvičení adaptovat a intenzita

27

zatížení by měla být zpočátku spíše nižší. Pozitivní je i redukce hmotnosti, která

snižuje zatížení svalů a kloubů dolních končetin a trupu.

Naopak trvale nízká intenzita zatížení vede k tomu, že efektivita cvičení klesá

a postupně ztrácí z hlediska pozitivního ovlivňování zdravotního stavu smysl.

Pravidelná pohybová aktivita a úprava životosprávy jsou jediným trvale efektivním

prostředkem, který řeší prevenci a léčení onemocnění spojených s nedostatkem

pohybu“(Stejskal 2004, 47).

Energetický výdej

EV = BM + HA+ DT+PA

BM – bazální metabolismus

HA - habituální aktivita (doma, v zaměstnání, uklízení)

DT - dietní termogeneze (asi 10% z celkového energetického příjmu)

PA - pohybová aktivita

BM - energetický výdej k zachování životně důležitých funkcí (v lehu v

klidu, 12 hod bez jídla a 24 hod bez zátěže)

Množství energie potřebné pro udržování nezbytně nutných životních pochodů

a udržení tělesné teploty za 24 hodin. Jeho velikost závisí na stáří, pohlaví, ploše

tělesného povrchu, podnebí, stavu výživy, onemocnění a účinku hormonů (Rameš,

1983).

BM muži (kcal) = 66 + (13,7 x hmotnost) + (5,0 x výška) - (6,8 x věk)

BM ženy (kcal) = 65 + (9,6 x hmotnost + (1,85 x výška) - (4,7 x věk).

(www.upol.cz)

2.3.8 Energetická náročnost pohybových aktivit

Energetická náročnost různých pohybových činností (MET). Množství energie

v potravě by měla odpovídat našim potřebám. Příjem a výdej energie se vyjadřuje

v kaloriích, je to fyzikálně množství tepla, které ohřeje 1g vody o 1°C. V praxi se

užívá tzv. kilokalorie (kcal), tj. 1000 kalorií (cal) (Máček, 1972). Energetická

náročnost různých pohybových aktivit může být vyjádřena v násobcích klidové 28

spotřeby energie (metabolit multiple) při vědomí vsedě, v energetickém obratu neboli

v „metech“ (MET = metabolic energy turnover). 1 MET odpovídá přibližně 75

J.min−1.kg−1. (Novotný, 2013).

(Příklady modifikováno a doplněno podle B.E.Ainsworth a kol., 1993):

29

30

Energetické nároky na svalovou práci lze odhadnout z příjmu kyslíku a vyjádřit ji:

v „metech“ (MET), tj. v násobcích klidové spotřeby energie (metabolicmultiple)

1 MET ≈ 75 J.min−1.kg−1 (3,5 mlO2.min−1.kg−1) – vsedě při vědomí

ve “spotřebované” energii (J) – nepřímá energometrie

31

2.4 Pohybová aktivita v nemoci

„Problémy spojené s enormním nárůstem výskytu hromadných neinfekčních

onemocnění v populaci řeší v současné době většina vyspělých států světa včetně

České republiky. Nárůst onemocnění, mezi něž patří kardiovaskulární onemocnění,

diabetes mellitus 2. typu, chronické respirační onemocnění, osteoporóza, některé

typy rakoviny a daůlší, lze právem považovat za celosvětový problém, který

jednoznačně souvisí s nízkou úrovní pohybové aktivity“ (Ješina, Hamřík a kol.,

2011).

Tab. 4. Aktuální data úmrtnosti obyvatel ČR podle nejčastějších příčin v r. 2012,

2011 (ÚZIS)

Kapitola Název Diagnózy Muži2012

Ženy2012 Celkem Muži

2011Ženy2011 Celkem

I.

Některé infekční a parazitární nemoci A00-B99 12,9 8,6 10,4 10,8 7,6 9,0

II. Novotvary C00-C97 243,2 145,0 186,0 249,2 146,4 189,1

III.

Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se mechanismu imunity

D50-D89 1,2 1,1 1,1 1,0 1,0 1,0

IV.

Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek

E00-E90 20,0 14,8 17,2 20,1 16,2 18,1

V.

Poruchy duševní a poruchy chování F00-F99 7,2 4,8 5,9 7,1 4,9 6,0

VI.

Nemoci nervové soustavy

G00-G99 20,2 13,9 16,6 17,1 12,4 14,4

32

VII.Nemoci oka a očních adnex H00-H59 - 0,0 0,0 - - -

VIII.

Nemoci ucha a bradavkového výběžku H60-H95 0,0 - 0,0 0,0 0,0 0,0

IX.

Nemoci oběhové soustavy I00-I99 403,1 264,0 325,0 412,9 268,1 331,5

X.

Nemoci dýchací soustavy J00-J99 53,1 26,3 37,0 55,3 25,1 37,1

XI.

Nemoci trávicí soustavy K00-K93 41,1 23,2 31,8 43,2 23,2 32,6

XII.

Nemoci kůže a podkožního vaziva L00-L99 1,0 1,1 1,1 0,9 1,1 1,1

XIII.

Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

M00-M99 1,5 1,4 1,4 1,1 1,0 1,0

XIV.

Nemoci močové a pohlavní soustavy N00-N99 11,0 6,8 8,4 9,6 6,5 7,6

XV.

Těhotenství, porod a šestinedělí O00-O99 x 0,1 0,1 x 0,0 0,0

XVI.

Některé stavy vzniklé v perinatálním období

P00-P96 2,6 1,9 2,2 2,8 2,0 2,4

XVII.

Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality

Q00-Q99 1,9 2,0 1,9 2,0 1,5 1,7

XVIII.

Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařaz.jinde

R00-R99 12,4 5,2 8,6 12,3 5,1 8,5

33

XIX.

Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin

S00-T98 70,9 22,6 45,7 73,1 23,4 47,2

XX.

Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti V01-Y98 70,9 22,6 45,7 73,1 23,4 47,2

XXI.

Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami

Z00-Z99 - - - - - -

Celkem 903,1 542,6 700,6 918,4 545,5 708,4 Celkem

2.4.1 Ischemická choroba srdeční

„Ateroskleróza je degenerativní onemocnění, které je způsobeno akumulací

cholesterolu a zmnožení vazivové tkáně pod vnitřní vrstvou buněk cévní stěny.

Projevuje se zesílením stěny tepen, ztrátou její pružnosti a zúžení jejich průsvitu.

Krevní tuky (triglyceridy a cholesterol) jsou v krvi transportovány pomocí tzv.

lipoproteinů.

Lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) transportují cholesterol ze zažívacího

traktu a jater směrem do periferních tkání (tedy např. do stěn tepen) a jejich zvýšené

množství zvyšuje riziko vzniku aterosklerózy. Naopak lipoproteiny o vysoké hustotě

(HDL) transportují cholesterol obráceně, tedy z periferií do jater, kde se cholesterol

přeměňuje na jiné látky, nebo se dostává zpět do krve; zvýšené množství HDL

cholesterolu snižuje riziko vzniku aterosklerózy.

Aterosklerózou mohou být postiženy tepny na nejrůznějších místech těla,

nejčastěji to bývají věnčité tepny srdce. Zúžení těchto tepen může zůstat

nediagnostikováno mnoho let. Nedostatek kyslíku a živin pro svalovinu srdce může

být příčinou anginy pectoris, srdečního infarktu, náhlé srdeční smrti způsobené

34

zástavou srdce nebo chvěním (fibrilacemi) srdečních komor a u starších lidí i

progresivního onemocnění srdce.

Pravidelná pohybová aktivita výrazně pomáhá snižovat riziko vzniku

ischemické choroby srdeční (ISCH) a zvyšuje pravděpodobnost přežití prvního

záchvatu srdečního infarktu. Osoby s nedostatečným pohybovým režimem mají mezi

sebou i větší zastoupení kuřáků a osob s větším příjmem tuků než osoby fyzicky

aktivní. U osob staršího věku s nízkou pohybovou aktivitou je psychická deprese

spojená s nedostatkem pohybu samotným rizikovým faktorem, přispívajícím ke

vzniku úmrtí na ISCH“ (Stejskal, 2004, 15).

Sledování vztahu mezi pohyblivostí a zdravotním stavem ukázalo, že tělesný

pohyb má úzký vztah také k srdeční mrtvici (apoplexii). Výzkum, který zjistil

čtyřnásobně častější výskyt srdeční mrtvice u lidí s nižší pohybovou aktivitou oproti

lidem, kteří cvičili více a častěji (Křivoklavý, 2001).

Evropský parlament přijal poměrem hlasů 607:2 usnesení o kardiovaskulárních

onemocněních, která jsou příčinou téměř poloviny všech úmrtí v Evropské unii.

Poslanci poukazují na skutečnost, že náklady na léčení těchto nemocí dosahují 169

mld. EUR, zatímco výdaje na prevenci tvoří pouze kolem 3 % výdajů na

zdravotnictví. Poslanci proto vyzývají Komisi, aby navrhla doporučení o

kardiovaskulárních chorobách a o preventivních strategiích v Evropě

(www.europarl.europa.eu).

Aerobní cvičení zvyšuje energetický výdej, brání ukládání tuku do tělesných

zásobáren (podkoží a dutina břišní), a tím brání vzniku obezity nebo ji pomáhá

redukovat. Stejný efekt má časově omezené bránění poklesu látkové výměny v klidu

(tzv. bazální metabolismus), ke kterému dochází nejen se zvyšujícím se věkem, ale

také působením redukční diety. Při dlouhodobém cvičení kombinujícím dietu a

aerobním a silovým cvičením dochází u obézních osob ke snížení tělesného tuku a ke

zvýšení svalové hmoty. (Stejskal, 2004).

„Na základě experimentálních prací i lékařských zkušeností se ukazuje, že

hipokinéza představuje jeden z rizikových faktorů vzniku aterosklerózy a jejich

komplikací, jako je ischemická choroba myokardu či její důsledek-infarkt

myokardu“ (Linc, 1988, 398).

35

Pravidelná pohybová aktivita optimální intenzity, trvání a frekvence také

pomáhá optimalizovat patologický profil krevních tuků. Snižuje výšenou hladinu

LDL cholesterolu a zvyšuje sníženou hladinu HDL cholesterolu. Tím snižuje poměr

mezi LDL a HDL, který je uznávaným ukazatelem míry rizika vzniku ISCH.

(Stejskal 2004, s. 15). Pravidelná pohybová aktivita snižuje tepovou frekvenci a

krevní tlak (v klidu i při cvičení) a zlepšuje tak plnění a vyprazdňování srdce, a tím

zvyšuje efektivitu srdeční práce. Při preskripci pohybové aktivity nutné respektovat

dělení na funkční skupiny podle (WHO).

Návrh preskripce PA:

„Pravidelná pohybová aktivita při dodržování všech zásad jejího správného

provádění pokud možno denně po dobu 20-6 min. podle druhu a intenzity zatížení i

zdatnosti a zdravotního stavu pacienta.

Vytrvalostní cvičení cyklického charakteru – chůze, cyklistika, plavání

v teplejší vodě, běh na lyžích při bezvětrném a ne příliš chladném počasí

Dynamické vytrvalostní aktivity – cvičení na ergometrech

Kontraindikace: nestabilní angina pectoris, aneurysma a trombem, statické zatížení

s velkým odporem a zadrženým dechem, s rychlými pohyby, cvičení na nářadí

intenzivní pohybová aktivita v chladném a větrném počasí“(Placheta, 1998,

112,113).

2.4.2 Hypertenze

„Hypertenze je charakterizována systolickým tlakem, který přesahuje 160 mm

Hg nebo diastolickým tlakem vyšším než 90 mm Hg. Primární prevence je velmi

důležitá, neboť většina pacientů s onemocněním srdce a oběhového systému trpí

vysokým krevním tlakem; hypertenze přispívá ke vzniku centrální mozkové příhody,

periferních cévních onemocnění, ISCH a choroby srdeční. Bylo prokázáno, že

nedostatek přiměřeného tělesného pohybu zvyšuje výskyt hypertenze“ (Stejskal

2004, 16).

36

Návrh preskripce PA:

„Vytrvalostní aktivity – běh nižší intenzity, plavání, chůze, cyklistika

Kolektivní a individuální hry se střední intenzitou zatížení – odbíjená,

kopaná, stolní tenis aj.běžné habituální a pracovní činnosti

Kontraindikace: krátkodobé statické zátěže vysoké intenzity se zadrženým dechem,

kombinované dynamické a statické zatížení vysoké intenzity, rychle opakované

odporové zátěže i nižších intenzit“ (Placheta, 2004, 104).

2.4.3 Periferní cévní onemocnění

„Ateroskleróza a další formy periferních cévních onemocnění mohou vést

k částečnému nebo i úplnému uzávěru hlavních tepen zásobujících dolní končetiny.

Toto onemocnění se projevuje přerušovanými silnými křečovými bolestmi

pracujících svalů, které mají nedostatek živin a kyslíku. Trpí jimi asi 25% pacientů

s ISCH a častěji bývají postiženi muži.Velké množství studií prokázalo, že cvičení

zvyšuje průtok krve dolními končetinami a redukuje nebo dokonce zcela eliminuje

v časném stadiu symptomy periferního onemocnění cév. Nejlepší výsledky byly

dosaženy na základě dlouhotrvajícího chodeckého tréninku, jehož intenzita se

postupně zvyšovala“ (Stejskal 2004, 16).

Návrh preskripce PA

„Ordinace PA se musí řídit všemi základními zásadami. Všestranná pohyboví

činnost by měla začínat již v dětství, ve středním a starším věku by měla převládat

vytrvalostní a dynamická vytrvalostní zatížení v rámci komplexní pohybové léčby“

(Placheta, 2004, 105).

Další onemocnění srdce, krevního oběhu a dýchacího systému

„U celé řady dalších onemocnění se pohybová aktivita uplatní především

v rámci sekundární prevence, tedy při jejich léčení. Mezi tato onemocnění patří např.

vrozená onemocnění srdce. Pohybová aktivita patří mezi léčebné prostředky i při 37

rekonvalescenci po chirurgických zákrocích na srdci, např. po přemostění

neprůchodného úseku věnčitých srdečních tepen (tzv. koronární bypass) nebo po

transplantaci srdce.

Aerobní cvičení je doporučováno i pacientům s různými onemocněními

dýchacího systému jako je např. průduškové astma, cystická fibróza a chronické

plicní obstrukční onemocnění. U všech výše uvedených diagnóz patří předpis

pohybové aktivity v rámci sekundární prevence do rukou odborných lékařů“

(Stejskal, 2004, 16,17).

2.4.4 Nadváha a obezita

Hlavní nebezpečí obezity spočívá v řadě dalších onemocnění, která se s

obezitou pojí a komplikují její průběh. „V prvé řadě je to diabete mellitus, která má

s obezitou často společný původ a příčinu vzniku. V mládí je většina diabetiků

štíhlých, avšak s přibývajícím věkem mezi 25 a 40 lety začíná v důsledku

nadměrného příjmu energie a poklesu tělesné aktivity tloustnout v horní polovině

těla, zejména v oblasti abdomen.

Tato situace je obvykle spojená se sníženou citlivostí buněk na inzulin

(inzulinová rezistence), protože inzulin reguluje hladinu krevního cukru, která musí

být relativně stálá, musí se jeho produkce zvýšit. V tomto období nadprodukce

nevýkonného inzulinu, kdy člověk nemá většinou žádné zdravotní potíže, vzniká celá

řada poruch, které se projeví v plné síle až později. Vznik vlastního diabetu druhého

typu je spojen s neschopností slinivky břišní vyprodukovat potřebné množství

inzulinu a snížit tak stoupající hladinu krevního cukru.

Obezita je rovněž  jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů ovlivňující

vznik onemocnění srdce a oběhu. Je to zejména proto, že lidé s tzv. androidním

(centrálním) typem obezity (většina tuku je distribuována v horní polovině těla,

zejména v oblast břicha) mají často vysoký krevní tlak, který může vést vedle ICHS i

k CMP. Obézní mají častěji i křečové žíly, zvýšenou srážlivost krve, trombózu

hlubokých žil dolních končetin a poruchy lymfatické cirkulace.

38

Nadváha bývá provázena vysokou hladinou triglyceridů a cholesterolu v krvi,

které vedou k předčasnému vzniku aterosklerózy. Podobným rizikem pro vznik

ICHS je u obézních osob i zvýšené množství kyseliny močové. Mají častější výskyt

rakoviny vaječníků, dělohy prsu a žlučovodů. U mužů zvyšuje obezita riziko vzniku

rakoviny prostaty a tlustého střeva. Zvyšuje riziko vzniku degenerativních

onemocnění kolenních a kyčelních kloubů. Existuje celá řada příčin, které zhoršují

obézním lidem kvalitu jejich života“ (Stejskal,2004, 17,18).

„Od konce 80. Let se procento lidí trpících obezitou zdvojnásobilo. V roce 2008

trpělo nadváhou více než 1,4 miliard lidí nad 20 let. A z nich 200 miliónů mužů a

300 miliónů žen bylo obézních. V roce 2008 35% dospělých trpělo nadváhou a 11%

bylo obézních. Více než 40 miliónů dětí pod věkem 5 let mělo nadváhu. Nadváha a

obezita se definují jako nadměrné, až excesivní hromadění tuku v těle, které škodí

zdraví.WHO definuje : BMI </= 25 – nadváha BMI </= 30 – obezita“

(www.who.int).

„Více než 30% nádorových onemocnění lze zabránit upravením nebo

odstraněním klíčových rizikových faktorů podle studie z roku 2005 tyto faktory

zahrnují: užívání tabáku, nadváha a obezita, nízký příjem ovoce a zeleniny, fyzická

nečinnost, užívání alkoholu, sexuální přenosné HPV infekce, znečištěné ovzduší ve

městech, diety. Pravidelná fyzická aktivita a udržování zdravé tělesné hmotnosti

spolu se zdravou stravou výrazně snižují riziko výskytu rakoviny. Mezi různými

druhy rakoviny a nadváhou existuje souvislost. Například mezi rakovinou jícne,

kolorekta, prsu, děložní sliznice a ledvin. Zvýšený příjem ovoce a zeleniny může mít

výrazný ochranný účinek“ (www.euro.who.int).

Pro zjištění nadváhy či obéznosti, vypočítáme indexem tělesné hmotnosti (Body

Mass index-BMI), BMI=hmotnost(kg) : Výška 2 (m)

39

Klasifikace hodnoty BMI

Tab.5. Pro klasifikaci vypočtené hodnoty BMI se používá tabulka vytvořená

Světovou Zdravotnickou Organizací (WHO).

BMI klasifikace

< 18,5 podváha

18,5 - 24,99 optimální váha

25 - 29,99 nadváha

30 - 34,99 obezita prvního stupně

35 - 39,99 obezita druhého stupně

> 40 obezita třetího stupně

2.4.5 Nádorová onemocnění

„Pohybová aktivita je spojená s menším počtem úmrtí na rakovinu,

mechanismus tohoto pozitivního vlivu cvičení není dosud známý, mohl by spočívat

ve zlepšení některých imunitních funkcí po dlouhodobém cvičení a v pozitivních

změnách, které jsou spojeny se změnou životního stylu u osob, které začaly

sportovat.

Nedostatek pohybu je u mužů rovněž spojen se zvýšeným rizikem vzniku

rakoviny tlustého střeva a konečníku a pravidelná pohybová aktivita patří mezi

preventivní prostředky jejího vzniku. Mechanismus tohoto pozitivního vlivu by mohl

spočívat vedle zvýšení imunity i ve zlepšení peristaltiky stěny zažívacího traktu a

zrychlení střevní pasáže, nitrosaminy a další střevní karcinogeny vznikající ve

žlučových kyselin a pryskyřic se dostávají ze střeva. U žen byl zjištěn pozitivní vliv

pravidelné pohybové aktivity na prevenci rakoviny prsu“ (Stejskal,2004, 21).

40

3 POSOUZENÍ ÚČINKŮ POHYBOVÉ AKTIVITY POMOCÍ

ZDRAVOTNÍCH BODŮ

„Systém zdravotních bodů (ZB) umožňuje optimalizovat objem cvičení a

odhadnout zdravotní účinky nejen cyklických, ale i některých acyklických

pohybových aktivit.

Po poradě s lékařem a jeho doporučením, zda by nějaké zdravotní důvody

omezovaly naši pohybovou aktivitu můžeme pomocí systému ZB ihned cvičit, tak

aby pohybová aktivita byla efektivní a zároveň bezpečná. ZB umožňují každému

člověku kvantifikovat změny životního stylu, snížit dosavadní rizika a dosáhnout

pomocí cvičené pozitivních zdravotních efektů.

Systém zdravotních bodů vychází s potřeby určitého energetického výdeje,

který je zapotřebí k pozitivnímu ovlivnění zdraví. Každý týden bychom měli při

pohybové aktivitě spotřebovat zpočátku min. 10 kcal/kg, později až 25 kcal/kg.

Systém ZB je založen na výsledcích četných studií. Podle tohoto systému bychom

měli každý týden při pohybové aktivitě získat minimálně 50 ZB, optimálně při

dobrém zdravotním stavu a odpovídající zdatnosti až 125 ZB. Abychom mohli

vypočítat ZB pro základní pohybové aktivity, tedy pro chůzi a běh, potřebujeme znát

délku trati a čas, za který jsme ji ušli nebo uběhli za pomocí krokoměru popř.

akcelerometru“ (Stejskal, 2004, 81).

Lehká intenzita - cvičení které je charakterizováno pocitem odpovídajícím

RPE méně než 12 bodů, se zapotíme jen minimálně a dechová frekvence se

zvýší jen málo. Srdeční frekvence odpovídá méně než 50% maximální tepové

rezervy.

Střední intenzita – zatížení je subjektivně vnímána jako poněkud těžká RPE-

12-13 bodů, pacient je při ní zpocený a má zrychlené dýchání, při které je

možnost verbální komunikace jen mírně omezená. Srdeční frekvence se

pohybuje mezi 50% MTR a srdeční frekvencí sníženou asi o 5-10 tepů.

Vysoká intenzita – zatížení je vyšší než 13 bodů, pocení je výrazné a

dechová frekvence je hodně zvýšená (nedovoluje verbální komunikaci).

41

Srdeční frekvence odpovídá optimálnímu nebo i vyššímu zatížení. (Stejskal,

2004).

Tab. 6. Přepočet rychlosti pohybu v rovinatém terénu na zdravotní body, které

získáme za 1 min aktivity (ZB/min)

42

Tab. 7. Přepočet rychlosti pohybu v mírně zvlněném terénu na zdravotní body,

které získáme za 1 min aktivity (ZB/min)

43

Tab. 8. Přepočet rychlosti pohybu ve zvlněném terénu na zdravotní body, které

získáme za 1 min aktivity (ZB/min)

44

Tab. 9. Přepočet rychlosti pohybu v kopcovitém terénu na zdravotní body, které

získáme za 1 min aktivity (ZB/min)

45

Tab. 10. Přepočet sportovních aktivit na zdravotní body, které získáme za 1 min

(ZB/min)

46

Tab. 11. Přepočet sportovních a společenských aktivit na zdravotní body, které

získáme za 1 min (ZB/min)

47

Vyhodnocení pohybového plánu

Tab. 12 Interpretace efektivity týdenního cvičení

ZB Interpretace

˃125 Perfektní výsledek

100 - 124 Velmi dobrý výsledek

70 - 99 Dobrý výsledek

50 - 69 Mírně podprůměrný výsledek

˂49 Slabý výsledek

Tab. 13. Sloupce cvičebního deníku

1 2 3 4 5 6 7 8

Datum/den

v týdnu

Druh

cvičení

(min)

Celkové

trvání

Trvání cvičení

v doporučeném

pásmu (min)

RPE

(body)

(ZB/min)

Rychlost

(km/hod)

Intenzita

zatížení

ZB Poznámky

Tab. 14. Příklad jednoduchého záznamu ZB

Datum Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle ZB/

týden

5.1.-11.1. 28,0 - 27,0 - 24,0 - 29,0 108,0

12.1.-18.1. - 29,0 - 27,0 - 31,0 - 87,0

19.1.-25.1. 27,0 - 29,0 - 25,0 - 31,0 112,0

26.1.-1.2. - 28,0 . 29,0 - 28,0 - 85,0

Průměr 27,5 28,5 28,0 28,0 24,5 29,5 30,0 98,0

48

ZB

od 5.1.-2.1

Tab. 15. Čtrnáctidenní záznam pohybové aktivity ženy 33 roků (5. a 6. Týden

programu pohybové aktivity

49

4 VÝCHODISKA SYSTÉMOVÉHO ŘEŠENÍ PRESKRIPCE

POHYBOVÉ AKTIVITY

V současnosti probíhá preskripce pohybové aktivity v rámci sportovní

medicíny, avšak pro širší uplatnění těchto doporučení v oblasti pohybové aktivy není

vytvořen systémový prostor. Úroveň doporučení jako výstup lékařských prohlídek

mnohdy pozbývají konkrétní podobu a nesplňují parametry individuálního

pohybového plánu, jehož plnění by bylo dále monitorováno a vyhodnocováno.

Hodnocení pohybové aktivity prostřednictvím zdravotních bodů umožňuje

skórovat proces pohybové aktivity, včetně jeho dopadů na kvalitu života jedince. Při

modifikaci této metody pro její praktické využití v oblasti primární a sekundární

prevence se nabízí hned několik variant systémového využití.

Například v rámci pravidelných preventivních prohlídek by se doporučení

lékaře neomezovalo pouze na obecné pokyny, ale pacientovi by byl navržen plán

pohybové aktivity, jeho plnění by si pacient zaznamenával do preskripčního

formuláře a při další preventivní prohlídce by lékař provedl jeho klasifikaci a založil

ho do zdravotní dokumentace. Podobně by mohl zařadit plán pohybové aktivity do

terapeutické péče fyzioterapeut, a to na základě kineziologického rozboru a dále

korigovat jeho zaměření i rozsah s cílem zlepšit účinky rehabilitace.

4.1 Promotor pohybové aktivity

Tyto úvahy o praktikování preskripce pohybové aktivity v současné lékařské

praxi získávají reálnou podobu v okamžiku, kdy by do tohoto léčebně-preventivního

procesu byla zahrnuta činnost „promotora pohybové aktivity“, který na základě

doporučení praktického či odborného lékaře nebo fyzioterapeuta, provádí sestavení

individuálního plánu pohybové aktivity samostatně, což by výrazně méně

komplikovalo situaci a časovou náročnost preskripce na straně zdravotníků.

Na činnosti „promotora pohybové aktivity“ by bylo charakteristické to, že v

terénu nepracuje s homogenní skupinou, ale s pel mel portfoliem klientů. Tato

skutečnost klade vysoké nároky na jeho znalosti teoretické i praktické, ale současně 50

mu umožňuje cíleně působit v oblasti primární a sekundární prevence v úzké

součinnosti s lékaři, zdravotníky či sociálními pracovníky.

Práce „promotora pohybové aktivity“ by byla přínosem i pro hodnocení

chování pacientů v rámci preventivní péče, která sehrává stále důležitější roli při

snižování výdajů ve zdravotnictví. Například zdravotní pojišťovny monitorují a

analyzují oblast preventivní péče převážně na základě docházky pacientů na

preventivní lékařské prohlídky a dále pak dle frekvencí a objemu zdravotních výkonů

hrazených ze zdravotního  pojištění či statistik incidence nemocí (ÚZIS). Pravidelné

preventivní prohlídky s jasným výstupem – klasifikací pohybové aktivity

prostřednictvím zdravotních bodů, by vnesly do systému další ukazatele.

Výše uvedená hypotéza vzniku pozice promotora pohybové aktivity jako

činitele její systémové preskripce otevřené široké veřejnosti, se opírá i o výsledky již

realizovaných projektů, jako je například „Projekt aktivního stylu života seniorů“

realizovaný na FTVS UK Praha, který disponuje vedle elementárního základu mnoha

inovativními směry v oblasti pohybové aktivity a přispívá k jejich uvádění do praxe.

Zkušenosti z podobných projektů v kombinaci s ověřenými diagnostickými

postupy,by mohly být vhodným základem pro vznik metodiky činnosti promotora

pohybové aktivity. Tyto praktické podpůrné prostředky by mohly rovněž vznikat

jako dílčí produkt projektů zaměřených na vytvoření a implementaci edukačního

systému podpory pohybové aktivity, jako VIPPA realizovaný na katedře rekreologie

FTK UP v Olomouci.

51

5 CÍLE A HYPOTÉZY

Hlavním cílem této bakalářské práce bylo vytvoření teoretického základu pro

doporučení optimální pohybové intervence v rámci léčebné a preventivní péče.

Dílčími cíly bylo potvrzeno, že pohybová aktivita jako jeden z intervenčních

prostředků v rámci primární a sekundární prevence, umocňuje přímý efekt léčebné a

rehabilitační péče, přispívá k  vyšší kvalitě života.

V rámci této práce byly představeny návrhy na zavedení preskripce pohybové

aktivity do systémové praxe. Předkládaná řešení předpokládají respektování a

dodržování zásad a druhu pohybové aktivity v návaznosti na jejich fyziologickou

účinnost, intenzitu, frekvenci a trvání zatížení, změnu životního stylu a výživových

zvyklostí. Hypotéza vystavěná na absenci preskripce pohybové aktivity jako

systémového opatření, poukazuje na poptávku specializovaných služeb v této oblasti.

Vymezením role„promotora pohybové aktivity“ - pracovníka disponujícího erudicí v

oblasti pohybové aktivity, který v kontextu existujících zdravotních, sociálních a

rekondičních služeb, pomocí dostupných nástrojů a prostředků, provádí

personalizovanou edukaci a analýzu výsledků pohybové aktivity u svěřených klientů,

a to v rozdílném sociálním prostředí, dává procesu preskripce pohybové aktivity

konkrétní podobu.

52

6 ZÁVĚR

Předmětem této bakalářské práce bylo poskytnout teoretický základ pro vznik

metodického manuálu určeného pro preskripci pohybové aktivity u nelékařských

profesí. Ucelený přehled přínosů pohybové aktivity ve zdraví a nemoci obsažený v

kapitolách 2 a 3 této práce, dokládá význam preskripce pohybové aktivity jako

systémového opatření v oblasti primární a sekundární prevence. Hlavní cíl této

bakalářské práce byl tedy splněn.

Důležitým předpokladem pro úspěšné zavedení preskripce pohybové aktivity

do systému léčebně-preventivní péče, je dosažení konsensu zainteresovaných stran

(lékařů, zdravotníků, zdravotních pojišťoven) o zdravotním, sociálním a

ekonomickém významu pohybové aktivity a o jejím konkrétním zařazení do

stávajících úkonů v oblasti veřejných zdravotních služeb.

Východiskem ze stávající situace, by mohlo být delegování kompetencí

zahrnující preskripci na profesionály se zaměřením na pohybovou aktivitu –

promotory pohybové aktivity. Jejich systémovým zapojením do stávající nabídky

v oblasti léčebné a preventivní péče, by nevznikaly další finanční ani časové nároky

na zdravotnický personál, ale v úzké součinnosti s ním by došlo ke zvýšení

kredibility preskripce pohybové aktivity jako prostředku podporujícího péči o zdraví

obyvatelstva. S tím souvisí i vznik pilotních projektů, které by si kladly za cíl

etablovat preskripci pohybové aktivity do portfolia zdravotních služeb.

53

7 SOUHRN

V úvodu práce autor pojednává o významu pohybových aktivit v prevenci

civilizačních chorob. Rozvádí současnou situaci při podávání doporučení ze strany

lékařů, rehabilitačních a sociálních pracovníků a odborníků na sportovní lékařství.

Klade důraz na hodnotový systém jedince a místo, které v něm pohybová aktivita

sehrává.

Druhá kapitola obsahuje teoretický základ pro oblast prevence a pohybových

aktivit, s akcentem na jejich koordinaci s léčebnou a rehabilitační péčí.

Třetí kapitola se zaměřuje na způsob klasifikace pohybových aktivit formou

zdravotních bodů a možnostmi její preskripce.

Čtvrtá kapitola předkládá systémová východiska a řešení preskripce

pohybových aktivit prostřednictvím činnosti profesionálů v této oblasti. Zvláštní

důraz klade na ukotvení role „promotorů pohybových aktivit“ v současné péči o

zdraví obyvatelstva.

V kapitole páté jsou představeny cíle této práce a hypotézy, které z jejího

obsahu vyplývají.

54

8 SUMMARY

In the introduction of the thesis, author discusses the meaning of physical

activities in the prevention of diseases of civilization. The author elaborates on the

current situation with making recommendations from doctors, rehabilitation and

social workers and experts in sports medicine. The author emphasizes the value

system of individuals and the position of physical activity in it.

The second chapter contains theoretical basis for the area of prevention and

physical activities with emphasis on its coordination with medical and rehabilitative

care.

The third chapter focuses on the way of classification of physical activities

through health and possibilities of its prescription.

The fourth chapter presents starting points and solutions of prescription of

physical activities through the work of professionals in this area. Special emphasis is

placed on the anchor role of "promoters of physical activities" in the current health

care population.

The fifth chapter introduces goals of this thesis and hypotheses that arise from

its content.

55

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Havlíčková, L. a kol. (2008). Fyziologie tělesné zátěže I. Praha: Univerzita Karlova

v Praze nakladatelství Karolinum.

Bártlová, S., Matulay, S. (2009). Sociologie zdraví, nemoci a rodiny. Martin SR:

Osveta.

Frömel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc:

Univerzita Palackého.

Ješina, O., Hamřík, Z. a kol. (2011). Podpora aplikovaných pohybových aktivit

v kontextu volného času. Olomouc: Univerzita Palackého.

Kabelíková, K., Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržování svalové

rovnováhy. Praha: GradaPublishing.

Kolektiv autorů. (1997). Pohybový systém a zátěž. Praha: GradaPublishing.

Komeštík, B. (2006). Kinantropologie-Antropomotorika-Metodologie. Olomouc:

Univerzita Palackého.

Křiviklavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál.

Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Gradapublishing.

Kučera. M., Dylevský, I., Kolář, P. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galen.

Linc, R. (1988). Nauka o pohybu. Praha: Avicenum.

Máček, M., Vávra, J. (1988). Fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže. Praha:

Avicenum.

Máček, M. (1972). Tělesná zdatnost a jak ji získáte. Praha: Avicenum.

Máček, M., Vávra, J., Šteflová, J. (1975). Léčebná tělesná výchova v pediatrii.

Praha: Avicenum.

Machová, J., Kubátová, D. a kol. (2009). Výchova ke zdraví. Praha. GradaPublishing.

56

Placheta, Z. (1998). Zátěžová funkční diagnostika a preskripce pohybové léčby ve

vnitřním lékařství. Brno: Masarykova Univerzita.

Rameš, I. (1983). Fyziologie výživy. Praha: Avicenum.

Sborník III. Celostátní konference v oboru funkční antropologie a zdravotní tělesné

výchovy. (1997). Diagnostika pohybového systému. Pohybovávýchova Olomouc:

Univerzita Palackého.

Sovová, E., Zapletalová, B., Cipryanová, H. (2008). 100+1 otázek a odpovědí o

chůzi, nejennordické.Praha: Grada Publishing.

Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus.

Šmolík, P. a kol. (1985). Pohybová výchova. Praha: Mladá fronta.

Štilec, M., (2004). Pohybově-relaxační programy pro starší občany. Praha:

Univerzita Karlova.

Výrost, J., Slaměník, I. (2001). Aplikovaná sociální psychologie II. Praha: Grada.

Internetové zdroje:

http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs311/en/index.html

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IM-PRESS+20070706BRI08890+ITEM-017-CS+DOC+XML+V0//CS&language=CS

http://ec.europa.eu/sport/library/documents/c1/eu-physical-activity-guidelines-

2008_en.pdf

http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/noncommunicable-diseases/

cancer/policy/prevention-of-cancer

http://www.uzis.cz/category/edice/publikace/rocenky

http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/pages/16-vyziva.html

http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics

http://www.lfhk.cuni.cz/bartak/pohyb.pdf

57

10 SEZNAM TABULEK

Tabulka 1. Dotazník vstupního vyšetření 17

Tabulka 2. Borgova škála subjekt. vnímání intenzity cvičení 19

Tabulka 3. Hodnoty tepové frekvence 22

Tabulka 4. Aktuální data úmrtnosti obyv ČR podle nejčastějších příčin. 31

Tabulka 5. Vypočítané hodnoty BMI 39

Tabulka 6.-11. Přepočty rychlosti pohybu ZB 41

Tabulka 12. Interpretace efektivity týdenního cvičení 47

Tabulka 13. Sloupce cvičebního deníku ...........47

Tabulka 14. Příklad jednoduchého záznamu ZB 47

Tabulka 15. Čtrnáctidenní záznam pohybové aktivity 48

58

11 SEZNAM ZKRATEK

kol. kolektiv

např. například

tzv. takzvaný

apd. a podobně

aj. a jiné

59