2

3

LIBELLUS AMICORUM Beket Bukovinská

Lubomír Konečný – Lubomír Slavíček (edd.)

Vydalo Artefaktum Ústav dějin umění AVČR, v. v. i.

Praha 2013

ARTEFACTUM ÚSTAV DĚJIN UMĚNÍ AV ČR

4

Tato publikace vznikla za finanční podpory Akademie věd České republiky. Recenzent: Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D.

ISBN 978–80–86890–62–3

© Ústav dějin umění AVČR, v. v. i. a autoři, 2013

Obálka: Georg Flegel a dílna Valckenborchů (?), Zátiší se vzácnymi nádobami a služebnou, ca. 1610, detail, soukromá sbírka

5

Beket Bukovinské, nepostradatelné duši rudolfinských studií

6

Charlotta KotíkováBéket a Földnek – Béket minden kimbo / Mír celému světu – mír pro všechny / Peace to the World – Peace for All

Polana BregantováBibliografie Beket Bukovinské 1970–2012

1. Ivan P. Muchka Architektura posledních Rožmberků v evropském kontextu The Architecture of the Last Two Rosenbergs in a European Context

2. Jürgen Zimmer Der Kaiser und die Warenwelt: Privilegien Rudolfs II. für Handwerk, Handel und Erfindungen / Císař a svět zboží: Privilegia Rudolfa II. pro řemeslo, obchod a vynálezy

3. Madelon Simons The Door of the Kunstkammer / Dveře kunstkomory

4. Ivo Purš Zápalná zrcadla císaře Rudolfa II. a jejich alchymická laborace The Burning Mirrors of Emperor Rudolf II and His Alchemical Processes

5. Lubomír Konečný & Jaroslava Lencová Hendrick Goltzius a ruka umělce / Hendrick Goltzius and Hand of the Artist

6. Thea Vignau-Wilberg Freundschaft für die Ewigkeit: Joris Hoefnagels unbekannte Miniatur für Johannes Radermacher / Přátelství navěky: Neznámá miniatura Jorise Hoefnagela pro Johanna Radermachera

7. Eliška Fučíková Christoph Schanternell v Praze / Christoph Schanternell in Prague

8. Ilja Veldman Crispijn de Passe’s Representations of Emperor Rudolf II Císař Rudolf II. v díle Crispijna de Passe

9. Štěpán Vácha Léta 1598, 1599, 1607: K datování tří děl rudolfínských mistrů 1598, 1599, 1607: Towards the Dating of Three Works by Rudolfine Masters

OBSAH / CONTENTS

8

22

36

56

72

86

100

112

126

136

156

7

10. Lars Olof Larsson Gattenliebe und Künstlerruhm: Aegidius II. Sadelers Stich von Bartholomeus Spranger vor dem Epitaph seiner Frau Christina Müller / Manželská láska a umělecká sláva: Bartholomeus Spranger před epitafem své manželky Kristiny Müllerové na rytině Aegidia II. Sadelera. 11. Jürgen Müller Sex um 1600: Hendrick Goltzius’ graphische Folge Wege und Mittel zum Glück in neuer Deutung / Sex kolem 1600: Nová inter- pretace grafické série Hendricka Goltzia Prostředky a cesty ke štěstí 12. Dorothy Limouze Time, the Wisest Counsellor: A Nobleman’s Sundial from 1606 Čas, nejmoudřejší rádce: Šlechticovy sluneční hodiny z roku 1606 13. Hana Seifertová Georg Flegel a frankfurtští klenotníci Georg Flegel and the Frankfort goldsmiths 14. Günter Irmscher Integumentum – „verdeckt weiß“: Zum „Diana-Actaeon-Callisto“ -Lavabo (1613) von Paulus van Vianen / Integumentum – „verdeckt weiß“: Diana a Aktaión na lavabu (1613) Pauluse van Vianen 15. Sergiuz Michalski Zur Ikonologie des Waldsteingartens in Prag: Der neu entdeckte Atlas des Adriaen de Vries / K ikonologii Valdštejnské zahrady v Praze: Nově objevený Atlas od Adriaena de Vries 16. Lubomír Slavíček „Dieses seltene Stück von einem wenig bekannten Künstler…“: Obraz Johanna Königa v loterijním prodeji 1790/1791 / “Dieses seltene Stück von einem wenig bekannten Künstler …”: A Painting by Johann König in a Lottery in 1790/1791 17. Sylva Dobalová Zacharias Lesche, Salomon de Caus z Ostrova nad Ohří? Zacharias Lesche, the Salomon de Caus of Ostrov nad Ohří? 18. Martin Mádl Emblém „SINE MACULA“ v kostele Navštívení P. Marie na Svatém Kopečku / The “SINE MACULA” Emblem in the Church of the Visitation of the Virgin Mary in Svatý Kopeček 19. Vojtěch Lahoda Tintoretto modernista / Tintoretto the Modernist 20. Petr Wittlich Když byl svět jak labyrint / When the World was Like a Labyrinth

174

190

212

222

236

248

270

288

298

320

328

288

ZachariasLesche,SalomondeCausz OstrovanadOhří?Sylva Dobalová

17

289

Merianova grafika zámku a zahrady v Ostrově nad Ohří (Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, Frankfurt am Main: Matthäus Merian 1650), která je otištěna snad v každé publikaci o českém umění renesan-ce a baroka, zobrazuje snově neuvěřitelný architektonický a sochařský výkon raného novověku. [1] Procházka zahradou musela vypadat tak, jako bychom vstoupili do obrazu Sebastiana Vrancxe nebo Hanse Vre-demana de Vries. Z dějin zahrady si připomeňme jen nejdůležitější fak-ta.1 Založil ji kníže Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský, poté, co v roce 1625 získal Ostrov dědičně a následně si jej zvolil za svou hlavní rezidenci. Kvůli blízkým vztahům k  Albrechtovi z  Valdštejna byl vévo-da Julius Jindřich potrestán odebráním vojenských hodností a svůj čas věnoval právě Ostrovu, kde budoval mimo jiné i rozsáhlé umělecké sbírky. Zahrada byla po své devastaci povodní roku 1661 ve velké míře renovována, na přelomu 17. a 18. století byly některé její partie zceleny a modernizovány podle aktuálních pravidel baroka. Mimořádná zahrada zažívala svůj druhý vrchol. Až do konce 18. století však byla její původní kompozice víceméně čitelná. To bylo možné díky dvěma charakteristic-kým prvkům, které ji formovaly – mohutnému opevnění a náročně ře-šenému vodnímu režimu. Po roce 1771, kdy zemřel poslední z mužských potomků dědiců – markrabat bádenských, připadl zámek a zahrada tos-kánským Habsburkům. Po sérii přírodních katastrof začal úpadek celého areálu a řada objektů byla pro špatný stav postupně stržena.

Předpokládá se, že Julius Jindřich začal zahradu budovat hned ve třicátých letech 17. století. K vývoji areálu se dochovalo poměrně dost materiálu včetně několika plánů, ale všechny pocházejí až z druhé polo-viny 17. století. I v literatuře zanechala zahrada přirozeně nejeden ohlas – osobně mně potěšila zejména Balbínova zmínka, že zde byl chován velký bílý papoušek z Turecka, který mluvil španělsky a který předtím patřil císaři Rudolfu II.2 Málo však víme o počátcích a vzniku zahrady.

1 V poslední době zejména Zora Kulhánková, The garden in Ostrov nad Ohří as an example of European garden design development, Studies in the History of Garden and Designed Landscapes 32, 3, 2012, s. 214–239. – Michel Wenger, Die Gärten der Herzöge von Sachsen-Lauenburg in Schlackenwerth: Gartenkunst von europäischem Format, in: Baroc-kes Erbe. Markgräfin Sibylla Augusta von Baden-Baden und ihre böhmische Heimat, Stuttgart 2010, s. 75–95. Viz též Lubomír Zeman, Zámecky park v Ostrově, Minulostí západočeského kraje 3, 1995, s. 110–146. – Lubomír Zeman (ed.), Dějiny města Ostrova, Ronov nad Dou-Ronov nad Dou-bravou 2001, zejména s. 102–145. – Lubomír Zeman – Jiří Klsák, Vodní režim v barokním Ostrově, in: Technická infrastruktura budov a sídel (= Svorník 7), Praha 2009, s. 87–98.2 Citováno podle Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmani-tosti z historie Království českého, ed. Helena Businská, Praha 1986, s. 170.

290

Ukazuje to i seznam umělců a řemeslníků pracujících pro ostrovský lauenburský dvůr – vedle malířů, grotařů, sochařů (zmiňuje se zde ku-příkladu známý Jeremias Süssner) ad., jsou uvedena i jména několika za-hradníků. Jejich výčet však opět nesahá hlouběji než k roku 1659.3 Hlavní slovo určující podobu zahrady měl bezesporu sám vévoda. Bližší údaje o jakémkoliv odborníku, tvůrci, o jeho kořenech a školení však postrá-dáme. Snad mi jubilantka, pověstná svou ostražitostí vůči jakýmkoliv spekulacím, odpustí, když si zde právě nastínění hypotézy o autorovi či jednom z autorů zahrady dovolím.

Badatelská pozornost by měla být především upřena na Zacharia-se Lescheho, tvůrce veduty města Ostrova datované rokem 1642, jež byla zřejmě předlohou pro Merianovu grafiku.4 Mimo ni však Lesche

3 Anton Gnirs, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München 1996, s. 123–125.4 Gnirs (pozn. 3), s. 102, obr. 262, bez udání autora; vyobrazení též in: Zeman, Dějiny města Ostrova (pozn. 1), obr. s. 101, ktery jako tvůrce udává Lescheho. Srov. též Pavel Vl-ček, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 364.

1. Matthäus Merian, Ostrov nad Ohří, in: Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesia, Francofurti 1650

291

ještě vytvořil kolekci dvacetidvou grafik, které nezůstaly badatelům ne-známé. Na velké kašně s vodotrysky, znameními zvěrokruhu a sochou Herkula stojícího na zeměkouli se podepsal jako „Zacharias Lesche Inv.“ [2] Grafiky vyryl v letech 1642 až 1647 August Ranich a Johannes Muller, jejichž jména jsou také na některých vyobrazeních zaznamenána (fecit).5 Mělo jít o album jednotlivých objektů v zahradě.6 Svazek obsahuje i dva detailnější pohledy na zahradní celky, než jaké zprostředkovává Me-rianova veduta. Dochovaly se ještě poměrně neohrabané kresby deseti z objektů v zahradě, snad vytvořené podle zmíněného grafického alba.7 Z obrazového materiálu je zřejmé, že vedle obvyklejších gigantických

5 Uloženo v Universitätsbibliothek Salzburg (složka „Die Wasserkünste von Schlak-Die Wasserkünste von Schlak-kenwerth“). Archiv uvádí dataci dvou detailních pohledů na zahradu jako 1642, zobrazení jednotlivych objektů v zahradě 1647.6 Snad právě tuto knihu zmínil ve svém popisu Balbín (pozn. 2), s. 139: „[…] existuje dokonce vydaná kniha s hojnými mědirytinami“. Zmínky si povšimla Jarmila Krčálová, Kašny, fontány a vodní díla české a moravské renesance, Umění 31, 1973, s. 527–541, s. 540, pozn. 64.7 Dnes Státní oblastní archiv Plzeň, pracoviště Klášter (dříve pracoviště Žlutice), VÚ Ostrov, soubor štětcovych kreseb plastik a vodních děl.

2. Zacharias Lesche, Kašna s Herkulem a znameními zvěrokruhu, 1642, Universitätsbibliothek Salzburg

292

figur a fontán s různou výzdobou jsou některé ze zobrazených objektů velmi originální. Kupříkladu „vodní hodiny“ – šlo o velké sluneční hodi-ny provedené na zemi, přičemž číslice byly značeny náležitým počtem vodotrysků. Je však možné, že i zde voda měla i nějakou mechanickou úlohu, protože některé ze zobrazených objektů jsou bezpochyby vodní automaty.8

Za mimořádné i v rámci evropské hortikultury jsou považovány te-rasy pod hospodářským Bílým dvorem, které dobře zobrazuje jeden ze dvou výše uvedených Lescheho detailních pohledů. [3] Tato část zahrady však nebyla osázena rostlinami v  záhonech nejrůznějších tvarů, jak se může zdát při povrchním pohledu na grafiku, ale její tvůrce ji celou roz-členil do množství vodních ploch a bazénů. Vznikl tak tzv. vodní parter (Wasserparterre, parterre d’eau), kdy je země „osázena vodou“. Voda se roz-lévá v geometricky pravidelných záhonech, mezi kterými můžeme chodit po chodnících. Svou podstatou jde taková rafinovaná varianta parteru „proti smyslu“ ornamentálních záhonů.9 S vodním parterem v Ostro-

8 K astronomickym aspektům v symbolismu zahrady viz Kulhánková (pozn. 1), s. 235. Na automaty upozornila Krčálová (pozn. 6), s. 538.9 Na to upozornil autor monografie o desítkách typů zahradních parterů Wilfried Hansmann, Das Gartenparterre. Gestaltung und Sinngehalt nach Ansichten, Plänen und Schriften aus sechs Jahrhunderten, Worms 2009, s. 20. Hansmann uvádí, že compartimens

3. Zacharias Lesche, Vodní parter z ostrovské zahrady, 1642, Universitätsbibliothek Salzburg

293

vě lze srovnat jediný – a to kanonicky správnější, a tedy nesrovnatelně střídmější realizaci umělce, geniálního inženýra a mechanika Salomona de Caus pro kurfiřta Fridricha Falckého v Heidelbergu. Zahrada, která je zřejmě celá de Causovým dílem, zde vznikala v letech 1616 až 1619. [4] Vodní bazény v roli záhonů zde vytvářely ornament známý z dobové hor-tikulturní literatury jako „parterre des pieces coupées“.10 Mnoho podobně náročných realizací k porovnání již nenajdeme; obvyklejší jsou čtyři ba-zény obklopující kašnu umístěnou ve středu, jak známe např. z Fontány Maurů ve vile Lanta v Bagnanie.11

Uvedený příklad lze chápat jako doplněk ke srovnání, které ne-překvapí – totiž podobností koncepce zahrad v Ostrově a Heidelbergu.

nebo guillochis vytvořené vodou zmiňuje ve svém traktátu Traité du jardinage selon les rai-sons de la nature et de l’art (Paříž 1638) Jacques Boyceau de la Baraudiere (před 1560–1635).10 Hansmann (pozn. 9), s. 20.11 Podobny vodní parter florentské vily Gamberaia (Settignano) vznikl až na konci 19. století. Nejznámější vodní parter navrhl André le Notre v Chantilly (1665–1667). Obrovské vodní partery ve Versailles fungují spíše jako velká zrcadla a nejsou již vnímány jako „zá-hony“.

4. Salomon de Caus, Perspektiva vodního parteru zahrady v Heidelbergu, in: Salomon de Caus, Hortus Palatinus, Francofurti 1620

294

Obě charakterizuje jisté nakupení hříček bez ohledu na celkovou kom-pozici zahrady, koherentnost jejich narativních programů je diskuta-bilní, a politické, respektive reprezentativní poselství zjevné.12 Jistou vágnost výše řečeného lze prolomit otázkou, zda ostrovské obrazové album nemohlo mít svůj vzor v traktátu Hortus Palatinus Salomona

12 Problém ikonografického programu zahrady v Heidelbergu stručně popsal Thomas daCosta Kaufmann (rec.), Luke Morgan, Nature as Model: Salomon de Caus and Early Seventeenth-Century Landscape Design, Journal of the Society of Architectural Historians 68, 2013, s. 272–274. Viz také Hortus Palatinus. Die Entwürfe zum Heidelberger Schlossgar-ten von Salomon de Caus 1620, Kommentar von Reinhardt Zimmermann, 1986, s. 37–40.

5. Sonnet über H. Zacharias Leschens / [et]c Ingeneurs entworffenen Abriß Der Vestung Bleissenburg bey der Stadt Leipzig, Leipzig 1645, Stadtgeschichtliche Museum Leipzig

295

de Caus (Frankfurt am Main: Johann Theodor de Bry 1620). Hortus Palatinus byl navíc prvním tištěným traktátem věnovaným jednomu konkrétnímu uměleckému, respektive architektonickému dílu v ději-nách evropského umění vůbec.13 Pro pořádek dodám, že de Causova publikace v úvodu obsahuje popis jednotlivých oddělení zahrady a pak následují grafiky záhonů, kašen, grot i staveb, zatímco „Lescheho“ albu chybí jakýkoliv slovní komentář mimo krátké veršované popisky s ná-zvy a mírami pod vlastními vyobrazeními. Některé znaky, např. nevypl-něné nápisové kartuše, ukazují na to, že album nebylo dokončeno. Zá-měr je však zřejmý; budoucnost podobných publikací teprve přichází.

Na rozdíl od Salomona de Caus, o kterém bylo napsáno mnohé,14 není o Zachariasi Leschem samotném známo vlastně nic. Připomínám, že byl dosud považován v podstatě jen za vedutistu. Tuto situaci mohu alespoň trochu napravit novým zjištěním – totiž Lescheho vazbou na město Lipsko. Hans Praesent uvedl Lescheho mezi ranými německý-mi kartografy, protože společně s Heinrichem van der Osten vytvořil vedutu Lipska (1646); zde se Lesche podepsal jako Zacharia Leschen.15 Zajímavější pro naše téma je ale Sonnet über H. Zacharias Leschens / [et]c Ingeneurs entworffenen Abriß Der Vestung Bleissenburg bey der Stadt Leipzig z roku 1646 (Leipzig: Köhler 1645).16 [5] Autor textu, básník a evangelický farář Tobias Clausnitzer chválí pevnost, kterou lze srovnat s hradbami Tróji, a oslavuje vyobrazený nákres pevnosti jako dílo inženýra Lescheho. Sonet patří do žánru tzv. Städtelob (laudatio urbis), typického pro huma-nistickou kulturu. Bordura letáku, dochovaná na exempláři z Lipska, je

13 Vysoké hodnocení traktátu viz naposledy Stefan Schweizer, Salomon de Caus, Die Einheit von Kunst, Wissenschaft und Technik in der Höfischen Gesellschaft um 1600, in: Gabriele Uerscheln – Verena Schneider (edd.), Wunder und Wissenschaft: Salomon de Caus und die Automatenkunst in Gärten um 1600. Katalogbuch zur Ausstellung im Museum für Europäische Gartenkunst der Stiftung Schloss und Park Benrath, 17. August bis 5. Oktober 2008, Düsseldorf 2008, s. 11–27, zvláště s. 14. 14 Viz pozn. 12 a 13. S ohledem na zahradu v Heidelbergu viz dále zejména Annette Frese, Hortus Palatinus. Der Garten Friedrichs V. und Salomon de Caus’: locus amoenus und Ort fürstlicher Repräsentation, in: Peter Wolf – Michael Henker et al. (edd.), Der Winterkönig – Friedrich von der Pfalz. Bayern und Europa im Zeitalter des Dreißigjährigen Krieges, Darmstadt 2003, s. 83–92.15 Hans Praesent, Beiträge zur deutschen Kartographie. Den Mitgliedern des 20. Deut-schen Geographentages in Leipzig 17. bis 19. Mai 1921 gewidmet von der Deutschen Bücherei anlässlich der ihren Räumen veranstalteten Kartenausstellung, Leipzig 1921, s. 15.16 Jeden exemplář se dochoval ve Stadtgeschichtliches Museum Leipzig, 36,6 x 29,2 cm, a druhy mně známy v Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel (http://www.gbv.de/vd/vd17/23:688759V).

296

složena z přesně odpozorovaných květin – je ovšem otázkou, zda i bordu-ru nakreslil Lesche.

Z nálezu jednolistu však vyplývá něco velmi podstatného, totiž, že Lesche (Leschen) byl inženýr a že rozuměl stavbě pevností i vlastního opevnění (a tím pádem i režimu vedení vody). Ač to dnes není nijak zvláš-tě zdůrazňováno, měla tato dovednost k  budováním barokních zahrad zejména, pokud vznikly ještě v době třicetileté války, velmi úzký vztah. Nejde jen o to, že opevnění bylo ve válečné době nutností – ideální šlech-tická zahrada teoretika Josepha Furttenbacha (Architectura civilis, Ulm: Jonus Sauer 1628) je obkroužena hradbami a bastiony nikoliv nepodobný-mi těm, na kterých vyrůstá ostrovský komplex.17 V navrhování rozsáhlých zahrad nebylo možno vystačit s pouhým okem a zahradníci čelili stejným problémům jako vojenští inženýři při stavbě opevnění, upozornila Hélè-ne Vèrinová.18 Kupříkladu při vyvažování vzájemných proporcí jednotli-vých zahradních prvků jako cesty a vodní kanály tak, aby stimulovaly zrak návštěvníka, se používali podobné metody měření – s úhlem pohledu se pracuje podobně jako úhlem střely. Pevností architekt musí mít na zřeteli nejen správnou perspektivu, ale i proporční vztahy mezi místem bráně-ným a místem, ze kterého může být napadeno. Také systém odvodnění a práce s vodním režimem jsou znalosti nutné jak pro opevnění, tak i za-hrad. Zahrada je stejně jako opevnění významným příkladem geometric-ky kontrolovaného prostoru.19 Dokonce ani kartografie není od navrho-vání zahrad vzdálená, naopak.20

Cílem článku bylo upozornit, že Lesche určitě nebyl pouhým kres-lířem, který na objednávku zaznamenával viděné stavby. 21 Bezesporu se podílel na zřízení zahrady v Ostrově aktivně. Řez úrovněmi terénu ostat-ně zaznamenal i na grafice ze salcburského alba – na jednom z celkových pohledů, konkrétně na část zahrady s vodními kanály tvaru střely. Je tedy možné, že právě tuto část, stejně jako obdivovaný vodní parter, Lesche navrhoval nebo pro ně připravoval technické řešení – jsou to jediné dva

17 Na vztah upozornil Wenger (pozn. 1), s. 78.18 Hélène Vèrin, Technology in the Park: Engineers and Gardeners in Seveneenth-Century France, in: Monique Mosser – Georges Teyssot (edd.), The History of Garden Design. The Western Tradition from the Renaissance to the Present Day, London 1991, s. 135–146.19 Podle Vérin (pozn. 18), s. 135.20 Některé styčné momenty viz Françoise Boudon, Garden history and cartography, in: Mosser – Teyssot (pozn. 18), s. 125–134.21 Možnost, že Lesche by mohl byt počítán mezi architekty zahrady zmínil Gnirs (pozn. 3), s. 140, s. 192 pozn. 280. Od něj tento názor přejal např. Vlček (pozn. 4) s. 364.

297

Zacharias Lesche, the Salomon de Caus of Ostrov nad Ohří?

The article draws attention to Zacharias Lesche, creator of the source for the Ostrov nad Ohří veduta (vista) made by Matthäus Merian (1593––1650). [1] He had already been considered as the possible author of the drawings for the series of engravings of Die Wasserkünste von Schlack-enwert. [2, 3] This publication undoubtedly took example from the treatise of Salomon de Caus (1576–1626), Hortus Palatinus (Frankfurt am Main: Johann Theodor de Bry 1620). [4] Lesche, however, was not only a draught-sman and cartographer. It arises from the discovered single sheet Son-net über [...] Abriß Der Vestung Bleissenburg, which was created in the context of his preparations for the Leipzig veduta, [5] that Lesche was an engineer who understood fortress construction. This skill, alongside carto-graphic skills, was greatly welcomed in the establishment of Baroque gar-dens. Lesche could therefore have even participated actively in the creation of the Ostrov garden and been the unknown expert at the court of Julius Henry of Saxe-Lauenburg (1586–1665) who designed the fountains as well as the particularly admired water parterres. This water garden could also have been inspired by de Caus’ treatise, or by the garden in Heidelberg.

celkové pohledy v albu mimo zobrazení celé zahrady.22 Jako inženýr, kte-rý rozuměl stavbě pevností, jak si snad lze údaje na jednolistu vykládat, mohl dokonce vodní parter navrhovat. Neprokázala jsem sice, že Lesche navrhoval všechny kašny a stavby. Přesto se lze s nadsázkou domnívat, že v něm vévoda Julius Jindřich Sasko-lauenburský našel svého lokálního Salomona de Caus.

22 Za konzultaci k tomuto tématu děkuji Lubomíru Zemanovi z Národního památko-vého ústavu, územní odborné pracoviště Loket. Jeho stavebně historicky průzkum nazna-čil, že tyto dvě partie zahrady na vychodním okraji komplexu spíše vznikly později, nežli ostatní části zahrady.