ochrana památek před graffiti - is muni

1

Masarykova univerzita

Přírodovědecká fakulta

Ochrana památek před graffiti

Diplomová práce

Bc. Pavel Lattenberg

Brno 2010

3

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a v seznamu

literatury jsem uvedl veškerou použitou literaturu a prameny.

..................................

Pavel Lattenberg

4

Poděkování

Děkuji prof. RNDr. Jiřímu Příhodovi, CSc. za obětavé vedení a celkovou

pomoc s realizací diplomové práce, RNDr. Richardu Ševčíkovi, PhD. za

opakovanou pomoc s vyhodnocováním výsledků, Mgr. Miloši Klímovi, PhD.

za umožnění experimentů s plazmovou tužkou a kolegům za cenné rady a

připomínky.

5

Abstrakt

Tato práce se zabývá fenoménem moderní doby zvaným graffiti, zhodnocením

současných možností k jejich odstraňování a prezentací vlastních poznatků

vyplývajících z provedených pokusů. Teoretická část obsahuje jak historické, tak

sociologické aspekty vedoucí ke vzniku a udržení graffiti v moderní společnosti,

ale především je zaměřena na technologickou část tohoto problému. Celá

problematika je zde studována na povrchu významného uměleckého a

stavebního materiálu, přírodního kamene. Praktická část je zaměřena na

jednotlivá rozpouštědla používaná v komerčních odstraňovačích graffiti

a na zhodnocení jejich vlastního čistícího efektu. Účinnost je porovnávána na

zástupcích tří základních typů hornin: žule, mramoru a travertinu.

Experimentální část je doplněna několika dalšími doprovodnými experimenty,

včetně aplikace plazmatu plazmovou tužkou.

Klíčová slova:

graffiti, přírodní kámen, rozpouštědla, odstraňování graffiti, sprej, plazma

Abstract

This work deals with the phenomenon of modern times, called graffiti. The

thesis describes and reviews various ways of graffiti removal based on author´s

proposals that follow from performed experiments. The theoretical part reflects

both historical and sociological aspects leading to the creation and nature of

graffiti demonstrations as well as its extent in the modern society. The work

describes technological methods and equipment used for the graffiti removal

from natural stone surfaces. The experimental part is focused on single solvents

which are present in available antigraffiti agents. Their efficiency was tested on

three significant artistic and building material, natural granite, marble, and

travertine. This section is supplemented by results of some other experiments,

including the application of plasma pencil.

The key words

Graffiti, Stone, Solvents, Removing of graffiti, Spray, Plasma

6

Obsah

ÚVOD ........................................................................ 8

I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................... 9

1. Historické a sociální pozadí graffiti .......................................... 9

2. Technologické pozadí graffiti ................................................... 12

2.1 Podkladový materiál – kámen ....................................... 12

2.1.1 Typy kamene a jejich specifika .......................... 13

2.1.2 Vyvřelé horniny ................................................ 14

2.1.3 Usazené horniny ............................................... 16

2.1.4 Přeměněné horniny ........................................... 19

2.2 Prostředky používané pro tvorbu graffiti ....................... 21

2.2.1 Starší nástroje pro tvorbu graffiti ...................... 21

2.2.2 Fixy .................................................................. 22

2.2.3 Spreje ............................................................... 22

3. Metody odstraňování graffiti .................................................... 23

3.1 Mechanické čištění ...................................................... 24

3.2 Chemické čištění ......................................................... 26

3.3 Další metody ................................................................ 32

II. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................... 33

4. Podkladový materiál ................................................................ 33

5. Použité graffiti prostředky ....................................................... 34

5.1 Aplikace a vlastnosti použitých graffiti prostředků ....... 35

5.1.1 Spreje ............................................................... 35

5.1.2 Marker ............................................................. 37

6. Použité chemikálie .................................................................. 37

7. Předběžná zkouška jednotlivých rozpouštědel pomocí TLC ...... 39

7.1 Uspořádání .................................................................. 39

7.2 TLC na vrstvě spreje Montana ...................................... 40

7.3 TLC na vrstvě spreje Clash ........................................... 41

7.4 Další zkoušky s TLC .................................................... 42

7

7.5 Zhodnocení .................................................................. 44

8. Odstraňování barevných vrstev z povrchu kamene .................. 46

8.1 Příprava vzorku a obecné podmínky experimentu ......... 46

8.2 Základní zkoušky na povrchu leštěné žuly ................... 46

8.2.1 Odstranění difuzí a stěrem ................................ 48

8.2.2 Zhodnocení ....................................................... 55

8.3 Odstranění barevných vrstev z povrchu

leštěného mramoru ...................................................... 56

8.3.1 Zhodnocení ....................................................... 61

8.4 Odstranění barevných vrstev z povrchu

leštěného travertinu ..................................................... 61

8.4.1 Zhodnocení ....................................................... 63

8.5 Doplňková zkouška odstranění barevných

vrstev z povrchu onyxu ................................................ 65

9. Doplňkové experimenty ........................................................... 66

9.1 Účinek horkovzdušné pistole........................................ 66

9.2 Zkouška odstranění difuzí za mírného podtlaku ........... 67

9.3 Zkouška účinků plazmatu ........................................... 68

10. Závěr ........................................................................ 73

11. Seznam literatury ................................................................... 74

12. Seznam obrázků a tabulek ...................................................... 77

12.1 Seznam obrázků .......................................................... 77

12.2 Seznam tabulek ........................................................... 80

13. Přílohy ........................................................................ 82

8

ÚVOD

Graffiti, slovo v dnešní době tolik nenáviděné a tolik opěvované. Ale co to

vlastně je, kde se zrodilo a jak ho máme chápat? Vlastní historické a

sociologické pozadí tohoto výrazu je nejednotné, stejně jako jeho současná

podoba a význam. Pokud ponecháme stranou hodnocení všech těchto

filozofických problémů a otázek a přesuneme se do roviny materiální,

zjistíme, že ani zde není situace jednoduchá a jednoznačná. Dnešní doba se

svými ohromnými možnostmi a rozmanitostmi v produkci nátěrových hmot,

barevných sprejů, popisovačů a jiných barevných vrstev představuje

ohromnou škálu využívaných materiálů. To nám umožňuje pro konkrétní

případ použít konkrétní vrstvu, která by v jiných podmínkách byla třeba

naprosto nevyhovující. Tato vysoká diferenciace je však právě v případě

graffiti velkým problémem.

Stejně jako existuje řada způsobů a materiálů pro tvorbu graffiti, existuje i

řada metod pro jejich odstraňování. Nejsnáze je lze rozdělit na mechanické,

chemické a ostatní. Faktem ovšem zůstává, že ani jedna metoda nebývá vždy

na stoprocentní a bez jakýchkoli vedlejších vlivů. Proto se v praxi využívá

kombinace jednotlivých metod, která zohledňuje konkrétní situaci a zajišťuje

dosažení lepších výsledků s menšími riziky. Celá tato problematika je značně

rozsáhlá a využívá poznatků z řady oborů. Velice důležitou součástí je i

chemická stránka problému, o které však prakticky neexistují žádné veřejné

odborné publikace a texty. Důvodem je patrně čistě komerční sféra, do které

jak produkce barev, tak odstraňování graffiti patří. Jednotlivé firmy si své

dosažené poznatky důkladně chrání a bližší složení jednotlivých přípravků lze

zjistit jen omezeně (např. díky rizikům obsažených látek, které musí být

uvedeny v bezpečnostním listu). Vlastní vliv látky na odstraňování barevných

vrstev je však již nutné zjistit prakticky.

Právě zjištění vlastní účinnosti jednotlivých rozpouštědel na různé vrstvy a

za různých podmínek je předmětem praktické části. Jelikož k této

problematice existuje jen velmi málo ucelené literatury, bude tato část pojata

značně experimentálně pro dosažení prakticky využitelných výsledků.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

1. Historické a sociální pozadí graffiti

Graffito (graffiti je množné číslo) je původně italské označení pro nápis

vyrytý rydlem nebo vyškrábaný na hliněných nebo kovových předmětech

(nejčastěji na omítce). Historicky nejznámější, a patrně také nejrozsáhlejší

soubor těchto nápisů, byl nalezen v Pompejích.

Později dostává toto označení nový význam a je pod ním prezentována

technika ornamentální či figurální kresby ryté do omítky, u nás běžně

označována jako sgrafito.1

V dnešní době je toto označení přiřazováno především nápisům na

zdech vytvořených většinou anonymně, pomocí sprejů a fixů. I když se za

několik set let změnily způsoby tvorby graffiti i jejich umístění, co se příliš

nezměnilo, je jejich obsahová stránka. V historii i současnosti převládají

erotická a skatologická témata, která jsou v dnešní době zobrazována

především v angličtině.2 Nově přibývají značky nebo názvy jednotlivců

i skupin (crews).

Pokud se budeme zabývat moderním pojetí graffiti, je dobré si alespoň

v krátkosti představit vývoj i psychologické a sociální aspekty tohoto

moderního fenoménu.

Graffiti vzniklo v 60. letech ve Filadelfii, ale větší pozornosti se dočkalo

počátkem 70. let v New Yorku, kde mladík přezdívaný Taki 183 začal při

své práci doručovatele psát na zdi první tag (značka, symbol) TAKI 183.

Tyto tagy vzbudily pozornost až do té míry, že New York Times pořídily

s autorem rozhovor, který odstartoval vlnu zájmu o graffiti nejprve v New

Yorku a později na celém světě. U nás se první graffiti začaly objevovat

1 ŠEFCŮ, O. : Graffiti a památky. In KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20. května. 1997, p. 3-4.


10

kolem roku 1990 a v následujících letech se poměrně rychle rozšířily do

všech měst.3

Mezi writery (tvůrci graffiti) existuje řada názorů a stylů, nelze proto

hodnotit graffiti objektivně jako celek. Je nutné si uvědomit, že graffiti

pochází z prostředí velkoměst, ohromných neosobních betonových ploch,

které se jejich tvůrci z větší části snažili „zlidštit“. Pokud se však

přesuneme do prostoru s historickými budovami a objekty, má tvorba

graffiti přesně opačný účinek. Dnes se prosazuje zřizování tzv. legálů, což

jsou plochy oficiálně určené pro tvorbu graffiti (betonové ploty, konstrukce

mostů, atd.), kde by se tvůrci mohli realizovat, aniž by vznikla někomu

škoda. Je ovšem nutno říci, že zřízení těchto ploch není dostatečnou

ochranou ostatních budov, protože tvorba graffiti je již od počátku spojena

s kouskem ilegality, nabídkou rychlého dobrodružství a vyplavení

adrenalinu. V této psychologické části jsou všechny materiální snahy

většinou marné a je zapotřebí prosazovat spíše psychologické a sociální

řešení problémů. I přes veškeré tyto snahy je prozatím výsledek nejistý a

graffiti se stále hojně objevují i tam, kde by být neměly.

Pokud pomineme estetickou hodnotu díla, odvahu k jeho vytvoření

(i když většinou anonymní), je nutné považovat tvorbu graffiti jak na

památkových objektech, tak i na nepovolených plochách (fasády

rodinných domů, prostředky hromadné dopravy, atd.) za obyčejný

vandalismus.4

Pro preventivní ochranu před možným vznikem graffiti dnes existuje

řada antigraffiti nátěrů, které umožňují poměrně snadné odstranění

následně vzniklých graffiti. Pokud však povrch není těmito nátěry

chráněn, je odstraňování složitější, časově i finančně náročnější a ne vždy

má stoprocentní účinek. Snadnost odstranění graffiti nezáleží jen na

3 NIA. Graffiti svět [online]. 2008 [cit. 2010-05-03]. Graffiti svět. Dostupné z WWW:

<http://graffitiblog.wgz.cz/>.


11

použitém spreji nebo fixu, ale stejnou měrou také na podkladu a poměrně

značně i na době zaschnutí.

Z těchto důvodů je odstraňování graffiti v dnešní době nedílnou součástí

ochrany kulturního dědictví. Při zpracování této problematiky v oblasti

památek z přírodního kamene se jedná ve srovnání s ostatními typy

poškození o poškození s nejnepříznivějším poměrem mezi časem

potřebným k jeho vzniku a časem potřebným k jeho odstranění. Poškození

je někdy dokonce tak závažné a netypické, že jeho odstraněním můžeme

paradoxně způsobit památce větší škody než jeho ponechání.5

Graffiti jsou moderním fenoménem, určitou součástí a zároveň

i prezentací dnešní doby, je však nepřijatelné, aby v důsledku dnešních

trendů byly poškozovány věci historicky, kulturně nebo i jinak cenné.

Proto je nutné tento problém řešit sofistikovaným způsobem a na základě

výzkumů a dalších informací přikročit k jeho nápravě.

5 KOTLÍK, P. : Graffiti jako technologický problém. In KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20. května. 1997, p. 5-9.

12

2. Technologické pozadí graffiti

Problém graffiti v technologické rovině je možné rozdělit do několika

oblastí, které vzájemně velmi úzce korespondují a ovlivňují se. Těmito

oblastmi jsou podkladový materiál, prostředky použité pro tvorbu graffiti,

prostředky pro odstraňování graffiti a prostředky pro tvorbu antigraffiti

nátěrů.

2.1 Podkladový materiál – kámen

Přírodní kámen je z hlediska povrchu materiálu velice různorodý, může

se jednat o silně porézní pískovec nebo o vysoce kompaktní vyleštěnou

žulu. Proto je opět prakticky nemožné psát o přírodním kameni jako

o jednom materiálu, ale je nutné porozumět rozdílnostem jednotlivých

hornin, jejich zpracování a z nich vycházejících výhod i problémů.

Z hlediska využití na památkových objektech jsou nejčastější pískovec,

žula, mramor a vápenec.

Struktura a typ materiálu nepřímo diktuje volbu prostředku pro

vytvoření graffiti a tím také možnosti následného čištění. Pro hrubý,

případně silně narušený povrch není prakticky možné použít

s dostatečným účinkem prostředky vyžadující přímý kontakt s podkladem,

jako jsou fixy, křídy a tužky. Pokud se tyto prostředky pro psaní na tento

materiál i přesto použijí, nedostane se většinou barvivo, případně pigment

do prohlubní a hlouběji do struktury kamene. Avšak je třeba si uvědomit,

že porézní materiály umožňují pronikání barvicího média do struktury, což

následné čištění velice znesnadňuje.

Bohužel je obdobně omezeno i jejich čištění, které se potýká se stejnými

problémy, a tedy nerovnost povrchu zamezuje stírání tampóny, nanášení

chemických prostředků, naopak při čištění vodou vede pórovitá struktura

k snazšímu nasáknutí kamene a jeho podmáčení. Velké zavlhčení je

nebezpečné hned z několika důvodů, jednak se snižuje pevnost kamene,

ale hlavně voda umožňuje migraci vodou rozpustných solí, případně

i jiných nečistot hlouběji do struktury kamene. Někdy je situace obvyklými

13

postupy neřešitelná a musí se na závěr přistoupit k obroušení povrchu

nebo jeho barevné retuši.

U hladkých povrchů s malou porozitou je naopak paleta možných

psacích prostředků mnohem širší, ale zároveň se rozšiřují i možnosti

čištění.

Kromě porozity a hrubosti povrchu je také velice důležitá vlastní tvrdost

materiálu, která neovlivňuje tolik vznik graffiti, jako spíše možnosti

čištění. Měkké materiály metody čištění silně omezují, protože při značné

části postupů by mohlo dojít k nevranému poškození povrchu vlivem

obroušení nebo narušení struktury (jedná se především o abrazivní

metody).6

2.1.1 Typy kamene a jejich specifika

Podle definice jsou minerály přírodní anorganické látky se symetrickou

krystalovou strukturou, která odráží vnitřní uspořádání atomů. Dnes je

známo přes 2 500 druhů minerálů, ale jen 25 z nich, ať již čisté nebo

častěji v heterogenních směsích, mohou být použity pro stavební účely.

Existují tři základní kritéria, která musí kámen splňovat, jestliže má být

použit pro jakoukoli jednotlivou situaci. Za prvé musí být dostatečně

pevný, za druhé by měl být ekonomicky dosažitelný a lehce opracovatelný

do požadovaného stavu a za třetí by měl splňovat estetické požadavky pro

daný účel.7

Přes množství a rozmanitost hornin lze kteroukoli z nich zařadit do

jedné ze tří charakteristických skupin. Těmito skupinami jsou horniny

vyvřelé (vulkanické), usazené (sedimentární) a přeměněné

(metamorfované).

6 KOTLÍK, P. : Technologická problematika graffiti a jejich odstraňování. In KOTLÍK, P.

(ed.). Graffiti a co s nimi?. Praha. 1996 7 ASHURST, J.; G DIMES, F. Conservation of Building and Decorative Stone. 2nd ed.

London : Butterword-Heinemann, 2006. 468 p. ISBN 10: 0-7506-3898-2.

14

2.1.2 Vyvřelé horniny

Vyvřelé horniny lze dále dělit podle různých faktorů, například podle

polohy vzniku na hlubinné, žilné a výlevné. Vyvřelé horniny lze

z chemického hlediska označit jako křemičitany a právě podle obsahu

oxidu křemičitého můžeme vyvřelé horniny dělit z materiálně

zajímavějšího hlediska, jak je to prezentováno na obrázku 1. Bližší

rozdělení i s konkrétními horninami jsou uvedeny v následující tabulce.8

Tab. 1 Tabulka znázorňuje rozdělení vyvřelých hornin v závislosti na obsahu SiO2

8 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. , 30. 11. 2009 [cit. 2009-12-29]. Available

from www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyvřelé_horniny>

Druh vyvřeliny chemické složení

kyselé intermediální bazické ultrabazické

Vulkanické (výlevné)

vyvřeliny

(skelný nebo velmi

jemnozrnný)

Za normální situace jsou skelné nebo příliš jemnozrnné na to,

aby mohly existovat individuální krystaly

Tuff

Pemza

Obsidián

Ryolit

Andezit Bazalt

Žilné vyvřeliny

(jemnozrnné nebo

středně zrnité)

křemen je

pravděpodobně

přítomen

křemen může

být přítomen

křemen

nepřítomen

křemen

nepřítomen

křemenný porfyr porfyr dolerit

Hlubinné vyvřeliny

(středně zrnité nebo

hrubě zrnité)

žula diorit gabro peridot

15

Obr. 1 Závislost viskozity na podílu oxidu křemičitého v tavenině

Žula

Žuly nebo také granity jsou kyselé hlubinné vyvřelé horniny. Jsou

v podstatě složené z křemene (20 až 40 %), živců a menšího množství

tmavých minerálů (5 až 20 %). Z živců jsou to především alkalické živce

(orthoklas a mikroklin), v menší míře je zastoupen plagioklas (albit až

oligoklas). Žuly mají často šedivé nebo modravé zbarvení, známé jsou

ovšem také červené žuly (rapakivi). Žuly jsou stejnoměrně zrnité

(eugranitické), občas porfyrické.9

Žula je extrémně odolná proti povětrnostním vlivům, mechanickému

namáhání a chemickému působení. Přitom má velice elegantní vzhled,

širokou barevnou škálu, vysokou pevnost v tlaku i tahu, což ji se všemi

uvedenými vlastnostmi předurčuje pro rozmanitá použití. Používá se jak

v interiérech, tak exteriérech na obklady, dlažby, schody, na zhotovení

sloupů, soch a mnoho dalších uměleckých i užitných předmětů.

Čedič

Čedič neboli bazalt je nejhojnější výlevná magmatická hornina na

povrchu Země, kde tvoří více než 90 % výlevných hornin. Čedič je

jemnozrnná šedočerná hornina složená přibližně stejným dílem

z plagioklasů a pyroxenů (u obou jde o druhy bohaté na vápník) a

z necelých 20 % ostatních minerálů (hlavně olivín, pyroxen chudý na

9 Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:

<http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl>

16

vápník a Fe-Ti oxidy). Svým chemickým složením patří čedič mezi bazické

vyvřeliny.10

Čedič je odolný proti obrusu a chemickým látkám, má vysokou pevnost,

tvrdost i otěruvzdornost. Je ho možné tavit při teplotách kolem 1300 °C

(poznámka: největším světovým producentem výrobků z taveného čediče je

firma EUTIT s.r.o. ve Staré Vodě u Mariánských Lázní). Tyto vlastnosti ho

předurčují pro nejrůznější typy podlah, které se vyskytují jak

v soukromých a průmyslových objektech, tak například i v kostelích.11

Tuf

Je druh horniny ze sopečného popela (pyroklastika) vyvrženého během

sopečné erupce a postupem času konsolidovaného do jednolité masy.

Jsou z hlediska složení poměrně různorodé a pro umělecké nebo stavební

práce jsou v surové formě používány jen výjimečně. Z tufu jsou vytvořeny

některé ze soch Moai na Velikonočním ostrově.

2.1.3 Usazené horniny

Usazené horniny vznikly přemístěním, usazením a následným

zpevněním zvětralých úlomků (tzv. fyzikální proces), vysrážením z roztoků

(tzv. chemický proces) anebo usazením vlivem biologického činitele (tzv.

biologický proces). V přírodě fungují všechny procesy současně a výsledný

charakter horniny je určen dominantním procesem. Tyto horniny vznikají

převážně na zemském povrchu nebo v malých hloubkách, a proto je jejich

zastoupení na zemském povrchu oproti zbývajícím horninám dominantní.

Celkové procentuální zastoupení na Zemi se pohybuje okolo 5 %, ale na

povrchu dosahuje hodnoty až 75 % a na dně moří a oceánů

téměř 100 %.12


<http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl> 11 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. , 11. 11. 2009 [cit. 2009-12-29]. Available

from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čedič 12 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. , 30. 11. 2009 [cit. 2009-12-29]. Available

from www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Usazené_horniny>

17

Usazené horniny nejsou zcela souvislé, ale jedná se o řadu jednotlivých

vrstev, které na sebe byly v průběhu času ukládány, a proto je jejich

rozvrstvení většinou horizontální. Hlavními složkami jsou nejčastěji

uhličitan vápenatý (především ve formě kalcitu), křemen, železo ve formě

limonitu (2Fe2O3·3H2O) a dolomit.

Pískovec

Pískovec je hornina, kde jsou podstatnou složkou částice o velikosti

0,06 až 2 mm. Podle velikosti částic můžeme rozlišit pískovce jemnozrnné,

středozrnné a hrubozrnné. Pro klasifikaci běžných pískovců se nejčastěji

používá trojúhelníkový diagram (obrázek 3), podle něhož hlavními typy

pískovců jsou křemenný pískovec, arkóza a droba. Kromě drobných částic

je zde přítomna základní mezerní hmota neboli matrix (nejčastěji jílovitá) a

tmel, který jednotlivá zrna spojuje (nejčastěji karbonátový nebo železitý).13

Pískovce jsou velice rozmanité a mohou mít různé zbarvení, od šedé přes

žlutou až k červené (někdy může být pískovec i vícebarevný).

Obr. 2 Trojúhelníkový diagram pro klasifikaci pískovců: J - jíl, silt a slídy (tj. základní

hmota neboli matrix), K 4- S - křemen a zrna stabilních hornin, Ž + N - živce a úlomky

nestabilních hornin.

13Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:


18

Vlastnosti jsou silně závislé na konkrétním typu pískovce, celkově však

nepatří mezi nejstálejší horniny, poměrně snadno se drolí a zvětrává.

Avšak díky snadné dostupnosti a jednoduchému opracování byl dříve

poměrně široce používán v sochařství, kamenictví i stavebnictví

(především obklady).

Vápenec

Hlavní složkou vápence je uhličitan vápenatý, který se vyskytuje ve

dvou formách, buď jako stabilnější klencový kalcit, nebo jako

kosočtverečná modifikace aragonit. Jelikož se jedná o sedimentární

horninu, velice málo se vyskytuje jen jako jednosložková hornina. Častěji

se vyskytuje ve vícesložkových horninách se sedimenty jílovitými,

písčitými nebo s dolomitem. Aby bylo možné mluvit o vápenci, musí být

zastoupení kalcitu nebo aragonitu minimálně 50 %.

Vápence můžeme rozdělit na organogenní, chemogenní a detritické.

Organogenní jsou ty vápence, které jsou složené z kosterních elementů

rostlin i živočichů vylučujících uhličitan vápenatý (biochemické procesy)14

jako například korál. Chemogenní vápence vznikly vysrážením z roztoku,

patří sem například travertin. Detritické vápence jsou složeny z jemné drti

i větších úlomků organogenního karbonátu nebo starších vápenců.15

Využití vápence je velice široké, ve stavebnictví se nejčastěji používá pro

pálení vápna. Díky barevné různorodosti (bílá, červená, šedá, zelená, atd.),

snadné dostupnosti, vhodným mechanickým i estetickým vlastnostem je

také široce používán v kamenictví a sochařství. Leštitelné vápence jsou

u nás často označovány též jako mramory, což je terminologicky zcela

špatně, ale jedná se o poměrně vžité označování.

Známý a dekoračně využívaný druh aragonitu je onyxový mramor, který

může mít různé nejednotné zbarvení (nejčastěji pásové vybarvení).


from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vápenec 15 Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:


19

Opuka

Jedná se o písčitý slínovec s příměsí biogenního oxidu křemičitého,

pocházející především ze svrchní křídy Českého masívu. Má bělavou až

pískovou žlutošedou barvu.16

Díky své snadné opracovatelnosti a poměrně dobrým mechanickým

vlastnostem byla opuka dříve hojně uplatňována jako stavební materiál

(např. rotunda sv. Jiří na Řípu) nebo v kamenosochařství.17

Onyx a onyxový mramor

Onyxový mramor je druh jemně zrnitého a obvykle průsvitného

aragonitu, který může mít různé nejednotné zbarvení (nejčastěji pásového

rozložení). Je používán jako luxusní materiál pro obklady, kde je

především využíván jeho vzhled a jedinečná průsvitnost.18

Onyx je oproti tomu přírodní, kryptokrystalická odrůda křemene, forma

chalcedonu (SiO2), která se tvoří v dutinách hornin, kde vzniká za nízkých

teplot jako sraženina silikátových roztoků.

2.1.4 Přeměněné horniny

Přeměněné (metamorfované) horniny vznikají ze všech ostatních druhů

hornin v důsledku vysokých tlaků, teplot a chemických vlivů prostředí,

kterým jsou horniny v zemské kůře vystaveny. Výsledný stupeň přeměny

je závislý na délce působení a velikosti daných činitelů.19



from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Opuka 18 Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:


from www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Přeměněné_horniny>

20

Obr. 3 Ukázka vzniku metamorfované horniny vlivem tlaku na usazeniny (usazené

horniny

Mramor

Mramor neboli krystalický vápenec je hornina s obsahem kalcitu vyšším

než 95 %. Další příměsi jako například jílové hmoty, nerosty (grafit,

limonit, aj.) i organické látky původně bílý mramor zabarvují.20

V technické praxi se jako mramor označuje jakákoliv dobře opracovatelná

a leštitelná karbonátová hornina, tedy i nemetamorfované (viz vápenec).21

Obr. 4 Nejednotná struktura a složení vápence je metamorfováno na rekrystalovanou

rovnoměrnou strukturu drobných krystalků kalcitu.

Mramor je jako dekorativní matriál jedinečný. Má tvrdost 3 dle Mohsovy

stupnice, je relativně izotropní a homogenní, což spolu s jedinečným

vzhledem z něj dělá ideální materiál pro sochařství. Je také používán

k obkladům, na dlažební kostky, pro tvorbu mozaik a pro spoustu dalších

kamenických, uměleckých i technických účelů.


from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mramor 21 Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:


21

2.2 Prostředky používané pro tvorbu graffiti

Jak již bylo uvedeno, prostředky při tvorbě graffiti jsou omezeny již

vlastnostmi daného podkladu a dále pak také situací, ve které dílo vzniká

(na frekventovaných místech je nutná rychlost a efektivita, naopak na

odlehlých místech může writer více využít i časově náročnější techniky).

Dnes již je používání tužky, křídy nebo rtěnky vzhledem k modernějším

materiálům spíše výjimkou, ale přesto se občas může objevit. Nejvíce je

rozšířeno používání fixů a sprejů, které jsou velice efektivní, umožňují

rychlé vytváření graffiti a jejich přeprava i použití jsou velice jednoduché.

2.2.1 Starší nástroje po tvorbu graffiti

Jedná se pouze o okrajovou oblast, která již není příliš aktuální, proto

těmto technikám nebude již dále věnována pozornost. Do této kategorie lze

zařadit tužku, křídu, mastné křídy, ale vzhledem k zastaralé metodě

aplikace i barvy nanášené štětci.

Tužka a křída jsou specifické v tom, že obsahují prakticky pouze čistou

barevnou složku (grafit, uhličitan vápenatý). Při jejich použití je naprosto

nezbytný přímý kontakt s podložkou. Jejich odstranění je poměrně

jednoduché, tužku i křídu lze odstranit gumováním nebo jemným

odrhnutím. Křídu lze také snadno smýt studenou vodou.22

Mastná křída má obdobné vlastnosti, ale na odstraňování je již

náročnější, protože kromě barevné složky obsahují i určitý druh pojiva,

většinou na bázi vosku nebo vazelíny, což pro efektivní odstranění

vyžaduje použití organických nepolárních rozpouštědel (benzín, toluen).

Z hladkých a neporézních povrchů je jejich odstranění poměrně

jednoduché pomocí setření, omytí teplou vodou nebo použitím zmíněných

rozpouštědel (případně pasty s jejich obsahem). U porézních materiálů

však již existuje riziko, že dojde k vsáknutí části barviva do pórů.23

22 KOTLÍK, P. (ed.). Průzkum antigraffiti nátěrů a odstraňovačů graffiti. Praha, 30.

dubna. 2007. 23 KOTLÍK, P. (ed.). Průzkum antigraffiti nátěrů a odstraňovačů graffiti. Praha, 30.

dubna. 2007.

22

U barev nanášených štětcem se jedná o poměrně neefektivní a

nepohodlnou techniku, ale co se týče materiálu, je víceméně shodná

s materiály používanými ve spreji. Z tohoto důvodu je odstraňování těchto

vrstev shodné s odstraňováním vrstev vzniklých pomocí sprejů a bude jí

věnována pozornost v dalších částech.

2.2.2 Fixy

Fixy (rollery, markery) jsou používány především pro psaní na hladkých

površích, jako jsou sklo, plast, kov, ale i leštěné kameny. Barevnou

složkou jsou zde většinou organická barviva rozpuštěná ve vhodných

organických rozpouštědlech. Některé barvy jsou po zaschnutí ve vodě

rozpustné, ale jiné jsou nerozpustné a vodě odolné (obsahují navíc

rozpuštěné organické pojivo). Barviva fixů mají většinou malou kryvost, a

proto pod jejich vrstvou zůstává dobře patrná struktura povrchu. Díky

přítomnosti rozpouštědla může po nanesení roztok barviva migrovat do

struktury i málo porézního materiálu (mramor).

Rozpustnosti barviv lze ale také využít k jejich odstranění. To je ovšem

spojeno s jistým rizikem, pokud se totiž barvivo pomocí vhodného

rozpouštědla uvolní, může před odstraněním opět pronikat hlouběji do

struktury materiálu.24 Dále je možné při odstraňování využít i malé

odolnosti barviv vůči oxidačním činidlům a UV záření. Překrytí nánosu

barviva (retuš) je poměrně nespolehlivé, protože rozpustná barviva mají

tendenci migrovat do hmoty a probarvovat ji, někdy je postačující jen

vzdušná vlhkost.25

2.2.3 Spreje

Při tvorbě graffiti jsou v současnosti nejrozšířenější. Jejich obliba

spočívá v jejich snadném použití, univerzálnosti, široké paletě nabízených

typů a barev. Při jejich použití lze velice snadno modulovat intenzitu

24 KOTLÍK, P. : Technologická problematika graffiti a jejich odstraňování. In KOTLÍK,

P. (ed.). Graffiti a co s nimi?. Praha. 1996 25 TŮMA, V. : Charakteristika inkoustů používaných v popisovačích. In KOTLÍK, P.

(ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20. května. 1997.

23

i šířku stopy vzdáleností trysky od podkladu. Další nespornou výhodou je

rychlost jejich zasychání, která zabraňuje rozpíjení jednotlivých vrstev, a

také způsob aplikace, který umožňuje během krátké doby vytvořit

poměrně rozsáhlé plochy. Z velké škály prodejců a jejich výrobků si lze

téměř bez omezení vybírat mezi vlastnostmi, jako jsou odstín, kryvost,

lesk, fluorescence a další.

Jako barvicí složka je zde obvykle přítomen pigment nebo inertní nosič

obarvený vhodným barvivem. To většinou nedovoluje pronikání do

struktury materiálu a zůstává ukotveno jen na povrchu, což umožňuje

snadnější čištění. Odstraňování většinou spočívá v rozpuštění pojiva,

kterým bývají nejčastěji organické pryskyřice, s následným smytím

narušené vrstvy tlakovou vodou. Je nutné si také uvědomit, že některá

pojiva barev ztrácejí časem rozpustnost, tzv. vysychají. Z tohoto důvodu je

nutné odstraňovat graffiti co nejdříve po jejich vzniku.26

3. Metody odstraňování graffiti

Metody lze rozdělit do tří základních skupin: mechanické metody,

chemické metody a další metody. Nejběžnější je kombinace mechanického

a chemického čištění, která je jak technicky, tak ekonomicky

nejdostupnější. Do třetí kategorie lze zařadit čištění laserem, popřípadě

pomocí jiných metod. Jedná se o skupinu založenou na zcela jiném

principu, sofistikovanější technologii a také na zcela jiných ekonomických

předpokladech.

Obecně však bohužel platí, že převážně z porézních materiálů nelze

většinu graffiti zcela odstranit bez poškození až ztráty původní hmoty.

Většinou zůstanou na povrchu nejasné stíny, které sice ve srovnání

s předcházejícím stavem jsou mnohem méně rušivé, ale přesto není

26 KOTLÍK, P. : Technologická problematika graffiti a jejich odstraňování. In KOTLÍK,

P. (ed.). Graffiti a co s nimi?. Praha. 1996

24

výsledek dokonalý. Proto se musí často v druhém kroku přistoupit

k barevné retuši, která je ale náročná a opět neřeší všechny problémy.

3.1 Mechanické čištění

Jedná se o metody, kdy jsou graffiti odstraňovány bez narušení

struktury barvy čistě mechanickými postupy. U hladkých a neporézních

materiálů to může být prosté stírání na závěr doplněné opláchnutím

vodou. Mnohem účinnější je použití tlakové vody, které se neomezuje

pouze na hladké materiály. Vyšší účinnost je však kompenzována vyšším

rizikem poškození. Vlivem tlaku vody může dojít k porušení nebo odnosu

části povrchového materiálu, což u starých narušených kamenů může mít

katastrofální následky.

Obr. 5 Schéma otryskávacího stroje TORNADO ACS 35 (převzato ze stránek výrobce:

www.sys-teco.de)

Regulace tlaku vody je poměrně zásadní a vyžaduje odborné znalosti a

zkušenosti, jelikož přístroje mohou dosahovat tlaku až 9 MPa. Dalším

nebezpečím je v případě porézního materiálu možnost vysokého zavlhčení.

Samotné zavlhčení snižuje pevnost matriálu a umožňuje transport vodou

25

rozpustných solí hlouběji do materiálu, kde následnou krystalizací a

vzrůstem tlaku vznikají mikrotrhliny, které porušují kompaktnost kamene

a vedou k jeho drolení a rozpadu.

Kromě tlakové vody jsou z mechanických metod vysoce účinné abrazivní

metody, které jako nosné médium využívají vzduch, popřípadě vodu.

Proudem daného média je unášen abrazivní materiál (např. mletý

vápenec), který by měl být vždy volen s ohledem na konkrétní materiál,

aby docházelo k co nejmenšímu porušení vlastního materiálu. Jelikož při

použití vzduchu jako nosného média je velkým problémem prašnost a při

použití vody zas nebezpečí zavlhčení, kombinují moderní přístroje oba tyto

postupy v přiměřené míře. Abrazivní částice jsou unášeny vzduchem a

kolem tohoto proudu je vytvářena jemná vodní mlha, která zabraňuje

víření prachu, ale neumožňuje vznik zavlhčení. Abrazivní materiál by měl

být o něco nižší tvrdosti, než je čištěný materiál. Dnes se používají

nejčastěji tyto typy abraziva (řazeny přibližně od nejměkčích po nejtvrdší):

polymerní granule, skořápky ovocných pecek a ořechů, mletý vápenec

nebo dolomit, upravená soda, křemelina, skleněné mikrokuličky

(balotina), mleté sklo, mletý křemen, mletý oxid hlinitý (korund). Je velmi

důležité se vyhnout použití ve vodě rozpustných (tzv. ekologických)

abraziv, jako je upravená soda, jejíž zbytky mohou na očištěném povrchu

při vysychání způsobit výkvěty, které mohou dále podporovat korozi.

Mezi nejúčinnější a nejšetrnější abrazivní metody patří ty, které

umožňují vznik rotačního pohybu abrazivního materiálu a zároveň jeho

vibrace. Díky tomu nedopadají částice na povrch kolmo, ale téměř

rovnoběžně s ním, čímž dochází k velice šetrnému „stírání“ povrchu. Mezi

nejznámější zařízení tohoto typu patří zařízení (či metoda) JOS (systém

nízkotlakého jemného otryskávání). Je jím možno odstraňovat graffiti z

různých povrchů včetně fasádních nátěrů či dřeva. Při vhodné volbě

abrazivního materiálu je možné touto metodou čištěný povrch zároveň

26

leštit.27 Díky absenci chemických prostředků a poměrně malé spotřebě

vody (60-80 litrů za hodinu) je tato metoda velice šetrná k životnímu

prostředí.28

Obr. 6 Klasická tryska a tryska systému JOS se znázorněným způsobem rotace

abraziva29

3.2 Chemické čištění

V případě chemického přístupu k řešení problému odstraňování graffiti

není již situace tak přehledná a poměrně jednoduchá, jako je tomu

v případě mechanického čištění. Zde se nám nabízejí nové možnosti na

zcela jiném principu, ale vyvstávají zde také nové problémy a nebezpečí,

které nesmíme opomíjet.

Obdobné postupy a směsi látek se používaly již mnohem dříve, než

začal být problém graffiti tak závažný. Touto oblastí zájmu bylo

odstraňování starých nátěrů. Pokud si uvědomíme, že spreje (pomineme

fixy) jsou vlastně barvy ve spreji, které mají z větší části stejný základ,

není se moc čemu divit. Proto se k odstraňování graffiti začaly jako první

používat již dříve osvědčené postupy na odstraňování těchto nátěrů.

Postupem času se výrobci kvůli zvyšující se poptávce začali touto oblastí

27HLAVA, M.; KOTLÍK, P. Graffiti - jejich odstraňování a možnosti ochrany před nimi.

Stavební technologie [online]. , 27. 5. 2002 [cit. 2010-01-01]. Available from www:

<http://www.stavebnitechnologie.cz/view.php?cisloclanku=2002052701> 28 EKOFAS, spol. s.r.o [online]. [cit. 2010-2-11]. Available from www:

<http://www.ekofas.cz/obsah/jos_trysky.htm> 29 WINKLER, Erhard M. Stone in Architecture : Properties, Durability. 3rd completely

edition. Berlin : Springer-Verlag, 1997. 292 s. Dostupný z WWW: <http://books.google.cz/books?id=u9zt12_gEAC&printsec=frontcover&dq=stone+in+arch

itecture&cd=1#v=onepage&q=&f=false>. ISBN 3-540-57626-6.

27

mnohem více zabývat a začaly vznikat konkrétní přípravky na

odstraňování graffiti. Vlivem rozvoje této oblasti máme dnes na trhu celou

řadu různých typů látek na různých základech. U řady z nich můžeme

stále najít v kolonce účel vedle odstraňování graffiti zároveň i odstraňování

starých fasádních nátěrů.

Při pohledu na současný trh a nabídky jednotlivých firem se nám nabízí

poměrně široké spektrum jednotlivých výrobků, které nabízí řada českých

i zahraničních firem. Většina těchto firem nabízí kompletní ochranu

povrchu před tvorbou graffiti. Tedy nejen prostředky na odstranění

nežádoucích výtvorů z nechráněného povrchu, ale i preventivní ochranné

antigraffiti nátěry, které umožňují snadnější opakované odstraňování

graffiti. Mezi jednotlivými výrobci i výrobky je ovšem často značný rozdíl

nejen v ceně, ale i složení a samozřejmě také účinnosti. V roce 2007 byl

společnosti STOP proveden průzkum trhu s odstraňovači graffiti a

výsledky byly prezentovány ve sborníku Průzkum antigraffiti nátěrů a

odstraňovačů graffiti. Na základě seznamu výrobců a prodejců jednotlivých

přípravků z tohoto seznamu byla v rámci diplomové práce vypracována

z dostupných údajů tabulka s používanými chemikáliemi v jednotlivých

přípravcích (příloha 1). U některých přípravků je složení spíše jen

naznačeno než uvedeno, což je vzhledem k ochraně výrobního tajemství

pochopitelné. I přesto je však zřejmé, že základy jednotlivých přípravků se

liší.

Obecně se však jedná o směsná rozpouštědla, která mají za úkol

nabobtnat a rozrušit vrstvu pojiva, která váže částice pigmentu k povrchu.

Jak již bylo uvedeno v kapitole věnované sprejům, je pojivo většinou na

bázi organických pryskyřic (nejčastěji akrylátů). V případě fixů, kde je

většinou využito rozpustných barviv, je situace složitější a tato

problematika vyžaduje většinou odlišný přístup.

Obecný postup je však téměř u všech přípravků naprosto stejný.

Nejprve se nanese odstraňovač na požadované místo buď nástřikem, nebo

nátěrem a následně se nechá určitou dobu působit. Doba se v závislosti

na typu přípravku pohybuje od několika minut až po hodiny. Po zbobtnání

28

vrstvy pojiva dojde k odstranění vrstvy nejčastěji pomocí tlakové vody,

u hladkých a neporézních, respektive málo porézních materiálů je možné

použít jen mokrý hadr (výjimečně je doporučeno suché stírání).

Obecně však bohužel platí, že převážně z porézních materiálů většinu

graffiti zcela odstranit nelze. Většinou zůstanou na povrchu nejasné stíny,

které sice ve srovnání s předcházejícím stavem jsou mnohem méně rušivé,

ale přesto není výsledek dokonalý. Proto se musí často v druhém kroku

přistoupit k barevné retuši, která je ale náročná a opět neřeší všechny

problémy.

Jen velmi malá část odstraňovačů se může pyšnit označením

ekologické. Je to především tím, že nejúčinnější látky jsou většinou

chlorované uhlovodíky nebo jiné poměrně toxické látky. Toxicita a

ekologická závadnost jsou tedy poměrně závažnou a také omezující

vlastností, na kterou se při výběru jednotlivých rozpouštědel i jejich směsí

musíme zaměřit. Tyto vlastnosti nelze opomíjet a stavět do pozadí, protože

je nutné si uvědomit, že ošetřované plochy jsou většinou poměrně

rozsáhlé, a jelikož závěrečné odstranění zbobtnalé vrstvy se provádí

tlakovou vodou, je zde značné riziko úniku těchto látek do kanalizační sítě

a potažmo do životního prostředí. Další nebezpečnou a závažnou vlastností

je hořlavost. Stejně jako toxicita a ekologická nezávadnost nám velmi silně

ovlivňuje možnosti použití manipulace, skladování, aplikace a přeprava.

Stejně důležité také je, aby byla látka nebo daný systém inertní vůči

podkladu (vlastnímu materiálu) a abychom nezpůsobili více škody než

užitku.

Pokud si uvědomíme tyto technologicky méně důležité, přesto bohužel

zásadní vlastnosti, můžeme se zaměřit na vlastnosti, které ovlivňují vlastní

účinnost rozpouštědla (systému). Těmito vlastnostmi jsou rozpouštěcí

schopnosti vzhledem k daným látkám a relativní rychlost odpařování.30

Vzhledem k tomu, že u většiny systémů pro odstranění graffiti se jedná jak

30 NIKITIN, M.K.; MEL'NIKOVA, J. P. Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi. Přeložil Jiří Příhoda. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2003. 232 s. ISBN 80-210-3062-3.

29

o směsi jednotlivých typů rozpouštědel, tak dalších látek, je dobré si

uvědomit, jak jednotlivé složky působí a jaký mají význam.

Rozdělení účinných složek v odstraňovačích fasádních nátěrů a graffiti

Jak již bylo uvedeno, při chemickém odstraňování nežádoucí vrstvy

z povrchu kamene se snažíme o rozpuštění pojivé složky. Touto složkou

jsou nejčastěji akrylátové nebo jiné pryskyřice. Důsledkem rozpouštědla

dojde k narušení vazeb v polymeru, což se nám z makroskopického

hlediska jeví jako zbobtnání. Tohoto efektu je možné docílit použitím tří

základních typů látek, které mají značně rozdílné vlastnosti i složení.

Těmito třemi okruhy jsou:

1. odstraňovače na bázi chlorovaných rozpouštědel

2. odstraňovače na bázi tenzidů („ekologicky nezávadné přípravky“)

3. odstraňovače alkalické31

4. odstraňovače s jinou aktivní látkou

Odstraňovače na bázi chlorovaných rozpouštědel a jejich směsí

s aromatickými rozpouštědly jsou jedny z nejúčinnějších, ale díky své

značné zdravotní a ekologické závadnosti se od jejich používání upouští.

V tabulce sestavené dle výzkumu společnosti STOP z roku 2007 (příloha 2)

byl ze všech zjišťovaných přípravků uveden pouze dichlormethan, a to

pouze u jednoho přípravku (Graffitix Batiment). Obecně je dichlormethan

považován za jednu z nejméně škodlivých látek z oblasti chlorovaných

rozpouštědel, ale i přesto je to látka nebezpečná pro živé organismy včetně

člověka, která navíc vykazuje bioakumulační schopnost a její

biodegradace je velice pomalá32. Celkově jsou tato rozpouštědla značně

těkavá a v případě jejich použití je nutné použít zahušťovací přísady,

kterými jsou nejčastěji deriváty celulózy. Po aplikaci systému se někdy

31 KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-

technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112. ISBN 80-7080-347-9 32 Ministerstvo životního prostředí České republiky : integrovaný registr

znečišťování [online]. 2005-2008 [cit. 2010-02-20]. Dostupný z WWW:

<http://www.irz.cz/latky/dichlormethan>

30

také používá překrytí fólií, která odpařování rozpouštědla značně sníží.

Kromě dobré účinnosti je další výhodou nehořlavost.33

Druhou skupinu tvoří látky složené z rozpouštědel na bázi glykolů,

tenzidů a zahušťovadel. Jsou méně účinné, a proto je vyžadováno delší

působení na odstraňovanou vrstvu (někdy i několik hodin). Přestože jsou

tyto odstraňovače prezentovány jako ekologické a hygienicky nezávadné,

nelze většinou odstraněný nátěr vyvézt na běžnou skládku, ale je nutná

likvidace ve spalovně.34 Z dostupných údajů o jednotlivých přípravcích dle

zmíněné tabulky se glykoly vyskytují pouze v přípravcích jednoho

dodavatele (FASCO PLUS s.r.o.) a tenzidy jsou jako doprovodné látky

uvedeny jen u pár výrobců (Biotec a.s.). Přítomnost tenzidů má však

pravděpodobně spíše ulehčovat odstraňování zbobtnalé vrstvy jinými

rozpouštědly pomocí tlakové vody.35

Třetí skupina je ještě méně obvyklá než předchozí dvě, přesto se občas

vyskytne. Jedná se o odstraňovače s obsahem louhů (hydroxidů)

v kombinaci s rozpouštědly. Bohužel jsou zde poměrně významné

nežádoucí vedlejší účinky, které prakticky nelze odstranit. Je to především

nebezpečí pozdějších výkvětů solí pocházejících ze zbytků louhů vsáklých

do struktury podkladu.36 Jako příklad lze uvést hydroxid sodný, který se

ve zdivu (kameni) přemění na uhličitan a ten následně na síran sodný, což

jsou poměrně nebezpečné výkvětové soli.37 V menším množství byl

hydroxid uveden pouze u jednoho přípravku (GRS 25), a to konkrétně

hydroxid draselný. Tyto látky jsou účinné v případě přítomnosti esterové

skupiny (fermežové a alkydové nátěry), kdy vlivem hydroxidu dochází

k zmýdelnění. Neplatí to však vždy, například u akrylátových kopolymerů

33 KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-

technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112. ISBN 80-7080-347-9 34 KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-

technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112. ISBN 80-7080-347-9

35 HEIDINGSFELD, V. : Metody odstraňování starých fasádních nátěrů. In KOTLÍK, P.

(ed.). Odstraňovače starých fasádních nátěrů. Praha, 30. října. 1997, p. 1-2.

36 KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká škola

chemicko-technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112. ISBN 80-7080-347-9 37 HEIDINGSFELD, V. : Metody odstraňování starých fasádních nátěrů. In KOTLÍK, P.


31

je vždy součástí struktury methylmetakrylát nebo styren, které

zmýdelňování brání. Z tohoto důvodu se tyto látky používají ve směsi

s dalšími rozpouštědly, která tak zvyšují účinnost a rozšiřují

použitelnost.38

Obr. 7 Zmýdelňování esteru hydroxidem sodným za vzniku glycerolu a sodných solí

mastných kyselin

Do čtvrté skupiny lze pro odlišení od předcházejících zařadit všechny

ostatní používané látky. Tato skupina obsahuje naprosto odlišné látky,

u nichž nelze označit určitou společnou vlastnost. Můžeme sem zařadit

jak aromatická rozpouštědla (toluen, xyleny, ad.), tak alkoholy-především

nižší (ethanol, methanol, benzylalkohol, ad.), ethery (dimethylether),

ketony, acetáty a mnoho dalších.

Tyto látky jsou dnes v odstraňovačích asi nejběžnější. Jsou jakýmsi

kompromisem mezi první a druhou skupinou z hlediska účinnosti a

toxicity, i když některé látky jsou poměrně značně nebezpečné (toxický

dimethylformamid).

Je také zřejmé, že v odstraňovačích nalézáme vždy směsi jednotlivých

rozpouštědel a jiných látek. I když je zde většinou daná účinná látka

zastoupena v nadbytku, přesto zde hrají nepostradatelnou roli i ostatní

látky. Pokud se jedná o směsi rozpouštědel, tak by se jednotlivé složky

měly vhodně doplňovat, a ne navzájem svůj účinek snižovat. Z dalších

látek, které zde již byly uvedeny, jsou velice důležitá zahušťovadla.

V důsledku jejich přítomnosti mají přípravky gelovitou formu, která je pro

38 HEIDINGSFELD, V. : Metody odstraňování starých fasádních nátěrů. In KOTLÍK, P.


CH2

CH

CH2

O

O

O

C

C

C

O

O

O

R1

R3

R2+NaOH

CH2

CH

CH2

OH

OH

OH

+

R1COONa

R2COONa

R3COONa

32

aplikaci mnohem vhodnější než čistá směs rozpouštědel, především díky

dobré přilnavosti a snížení rychlého odpařování přítomných těkavých

složek. Nejčastěji je jako zahušťovadlo použitý některý derivát celulózy,

např. methylcelulóza nebo hydroxyethylcelulóza.39 Z dostupných údajů

jednotlivých přípravků bylo také zjištěno, že jako další možné

zahušťovadlo je uváděn jíl (bez bližších specifikací), dříve se vyskytoval

i parafín40. Zahušťovadla jsou uváděna v množství 1-5 %.41 Kromě zvýšení

viskozity mají také za úkol vytvořit po nanesení na povrchu odstraňovače

vrstvičku, která brání odpaření přítomných rozpouštědel. To je důležité

jak z technologických (dostatečné zbobtnání vrstvy), tak z hygienických

důvodů, kdy je takto okolí méně obtěžováno výpary z rozpouštědel.

Další metody

Asi nejzajímavější a poměrně efektivní metodou je čištění laserem. Tento

způsob využívá rozdílných fyzikálních vlastností podkladového materiálu a

odstraňované vrstvy, a tak dokáže velice šetrně odstraňovat pouze danou

nežádoucí vrstvu. Lasery se používají k odstraňování nežádoucích vrstev

různého charakteru (korozní produkty, usazeniny, aj.)42.

Značnou nevýhodou této metody je vysoká pořizovací, potažmo provozní

cena, a relativně pomalý proces odstraňování. Z těchto důvodů je tato

metoda obhajitelná u významných památek, kde je sebemenší poškození

vlastního materiálu nepřijatelné. V komerční sféře a při používání na větší

plochy, se však tato metoda zatím téměř neuplatňuje.

39 KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112. ISBN 80-7080-347-9

40 HEIDINGSFELD, V. : Metody odstraňování starých fasádních nátěrů. In KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňovače starých fasádních nátěrů. Praha, 30. října. 1997, p. 1-2.

41 Bezpečnostní listy jednotlivých přípravků z tabulky sestavené společností STOP

v roce 2007 42 COOPER, M. : Laser cleaning in conservation : introduction. 1st ed. Oxford:

Butterword-Heinemann, 1998. 98 p. ISBN: 0-7506-3117-1.

33

II. PRAKTICKÁ ČÁST

4. Podkladový materiál

Pro experimentální část byly jako podkladové materiály použity základní

typy kamene, které se běžně používají v interiérech i exteriérech budov pro

nejrůznější účely. Dále byly testy pro porovnání a zajímavost provedeny

i na onyxu. Ze sedimentárních hornin byl vybrán vápenec (travertin),

z vulkanických žula (Bianco Tarn, Giallo California, Blue Pearl) a

z metamorfovaných mramor. Jejich praktické využití a výskyt na

budovách nebo uměleckých dílech byl zmíněn v teoretické části. Kromě

typu kamene je důležité také zohlednit povrchovou úpravu. Ta, stejně jako

typ kamene, hraje významnou roli, a proto bude u jednotlivých testů

rovněž uváděna.

Na následujících obrázcích jsou zobrazeny detaily jednotlivých povrchů.

Obr. 8 Povrch leštěného travertinu

Obr. 9 Leštěná žula (Blue Pearl a Giallo California-vlevo)

34

Obr. 10 Leštěná žula (Bianco Tarn)

Obr. 11 Leštěný bílý mramor

5. Použité graffiti prostředky

Ze sprejů byly pro praktickou část použity spreje Clash Verde matrix a

sensimilia (zelená), Montana 2G Colors (červený) a pro doplnění a srovnání

ještě autoloak Motip Dupli (Škoda Autospray 150 ml). Jako popisovač byl

zvolen marker Molotow 420 PP. Všechny tři prostředky (kromě spreje

Motip) byly voleny po konzultacích s praktikujícími tvůrci graffiti. Jedná se

vždy o výrobky přímo určené pro grafickou, designérskou a jinou tvůrčí

činnost, v které graffiti hrají nemalou roli (již reklama jednotlivých

výrobků je orientována na tvůrce graffiti).

Přesné složení a bližší vlastnosti sprejů nebyly výrobci udány, ani se je

nepodařilo dodatečně zjistit (konzultace s prodejci a dealery, webové

stránky). Díky informacím o podobných typech sprejů (montana alien,

35

montana 94) lze však některé vlastnosti vztáhnout i na použité typy a při

zamýšleném čištění zohlednit.

5.1 Aplikace a vlastnosti použitých graffiti prostředků

5.1.1 Spreje

Barevná vrstva je po aplikaci na dotyk suchá během 10 až 15 minut, ale

pro úplné vyschnutí je požadováno 24 hodin. Tloušťka zaschlé nanesené

vrstvy se pohybuje kolem 15 m, minimální teplota pro aplikaci je 8 °C a

teplota podkladu by měla být v rozmezí 5-50 °C. Relativní vlhkost vzduchu

do 85 %. Tepelná odolnost nanesené vrstvy je do 100 °C. Jak již bylo

uvedeno v teoretické části, hnacím médiem je vždy směs propan-butanu,

dále sprej obsahuje systém rozpouštědel, barevný pigment a pojivou

složku.

Obr. 12 Použité spreje (zleva): Motip (černý), Montana (červený), Clash (zelený)

Bližší složení bylo zjištěno u univerzálního spreje Colorlak Profi sprej,

který sice není jako výše uvedené spreje určen přímo pro tvorbu graffiti,

ale lze usuzovat, že vzhledem k jeho univerzálnímu použití by mohl mít

velice podobné složení. Pro přehlednost je zde uvedena tabulka s obsahy

jednotlivých složek uvedených v bezpečnostním listu výrobku.

CAS Název Obsah

v hm. %

Symbol

(y)

107-98-2 1-methoxypropan-2-ol 1,2 – 1,7 Xi

123-42-2 4 - hydroxy-4-methylpentan-2-on 1,4 – 1,9 Xi

67-64-1 aceton 29 – 36,5 F, Xi

36

64742-48-9 benzinová frakce (ropná), hydrogenovaná těžká 0 – 1,3 Xn

71-36-3 butan-1-ol 1,9 - 10 Xn

123-86-4 n-butyl-acetát 6,7 - 17

64-17-5 ethanol 0 – 1,3 F

141-78-6 ethylacetát 0 - 4 F, Xi

7429-90-5 hliník práškový stabilizovaný 2,1 – 2,4 F

9004-70-0 nitrocelulóza, obsah dusíku ≤ 12,6% 0 - 4 F

108-88-3 toluen < 0,1 F, Xn

1330-20-7 xylen, směs isomerů 1,8 – 8,8 Xn

106-97-8 butan < 21,5 F+

75-28-5 isobutan < 0,6 F+

74-98-6 propan < 5,5 F+

Tab. 2 Složení univerzálního spreje Colorlak Profi sprej

Pro sprej Motip bylo z jeho bezpečnostního listu zjištěno následující

složení:

Tab. 3 Složení spreje Motip Dupli

Jak lze v tabulkách vidět, je řada používaných látek dráždivých, zdraví

škodlivých a hořlavých. Odpovídající piktogramy lze nalézt na téměř všech

používaných sprejích.

Kromě těchto získaných dat je také nutné doplnit, že sprej Montana je

matný, vzniklá vrstva není příliš kompaktní a poměrně snadno se v malé

míře otírá. Naopak vrstvy vytvořené spreji Clash a Motip dupli jsou lesklé

a značně kompaktní.

CAS Název Obsah

v hm. %

Symbol

(y)

67-64-1 Aceton 25-50 Xi

123-86-4 Butyl-acetát 10-25

106-97-8 Butan 10-25 F+

15-10-6 Dimethylether 10-25 F+

74-98-6 Propan 10-25 F+

108-65-6 2-Methoxy-1-methylethyl-acetát 5-10 Xi

64742-95-6 Solventní nafta (ropná), lehká aromatická;

Benzínová frakce - nespecifikovaná 1 Xn, Xi,N

37

5.1.2 Marker (popisovač)

Vybraný popisovač Molotow je založen na alkoholové bázi, ale konkrétní

složení se zjistit nepodařilo.

Obr. 13 Použitý marker Molotow (při experimentech byl použit černý odstín)

Společnost Centropen, a.s. pro permanentní alkoholové značkovače ze

svého sortimentu uvádí toto obecné složení43:

• rozpouštědlo směs ethanolu, butanolu a isopropanolu

• barvivo bazická barviva

• pojivo cyklohexanová pryskyřice (rozpustná v lihu)

Jelikož se jedná o stejný typ (alkoholová báze) pro obdobné použití, lze

se domnívat, že složení markeru Molotow 420 PP by mohlo být obdobné.

Aplikace byla velice jednoduchá a vzniklá vrstva byla na povrchu

zaschlá během několika sekund. Vzniklý film neměl na rozdíl od vrstev

sprejů takovou kryvost.

6. Použité chemikálie

Pro pokusy s odstraňováním barevných vrstev byla vybrána

rozpouštědla ze sestavené tabulky (příloha 1) na základě jejich

procentuálního zastoupení a kombinaci s ostatními rozpouštědly. Jejich

základní fyzikální vlastnosti jsou uvedeny v tabulce 444.

43 TŮMA, V. : Charakteristika inkoustů používaných v popisovačích. In KOTLÍK, P.

(ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20. května. 1997.

44 VOHLÍDAL, Jiří; JULÁK, Alois; ŠTUHLÍK, Karel. Chemické a analytické tabulky.

první. Praha : Grada Publishing, spol. s.r.o., 1999. 652 s. ISBN 80-7169-855-5.

38

Tab. 4 Základní fyzikální údaje vybraných rozpouštědel; εr – dielektrická konstanta,

η 25 – dynamická viskozita

Z větší části se jedná o látky s dráždivým nebo dokonce toxickým

účinkem, některé jsou navíc ještě hořlavé. Tyto vlastnosti je nutné brát

v úvahu. V dalším textu budou pro přehlednost některá rozpouštědla

označována následujícími zkratkami:

Tab. 5 Seznam zkratek použitých rozpouštědel

CA

S

název

b.v

.[°C

]

tlak p

ar

(20 °

C)

[hPa]

husto

ta [g.c

m-3]

rozpustn

ost

ve

vodě [g.d

m-3]

dip

ólo

vý

mom

ent

εr (2

5)

η 2

5

872-50-4 n-methyl-2-pyrrolidon 202 0,32 1,03 13,63 32 1,67

110-80-5 2-ethoxyethanol 135,6 5 0,93 6,94 29,6 1,85

108-20-3 diisopropylether 67-70

(1,013 hPa) 175 0,72 12 4,07 3,88 0,33

68-12-2 N,N-dimethylformamid 153 4 0,9487 12,88 36,71 0,80

100-51-6 benzylalkohol 205,5 0,013 1,04 0,8 5,54 13,1

εr (20) 5,05

64-17-5 ethanol 78,29 7,969 0,7894 5,54 24,55 1,08

67-64-1 aceton 56,29 - 0,79 8,97 20,7 0,30

108-88-3 toluen 110,63 3,8 0,8623 0,5 1,03 2,379 0,55

voda 100 - 0,9971 - 5,87 78,54 0,89

Název Zkratka

n-methyl-2-pyrrolidon nm2p

2-ethoxyethanol 2-EE

diisopropylether DIPE

N,N-dimethylformamid DMF

Benzylalkohol BA

39

Předběžná zkouška jednotlivých rozpouštědel pomocí (TLC)

Pro objektivnější vyhodnocení rozpouštěcích a transportních schopností

jednotlivých rozpouštědel pro konkrétní druhy vrstev byla zvolena TLC.

Předností tohoto způsobu vyhodnocení je především instrumentální a

ekonomická nenáročnost spolu s poměrně objektivním hodnocením.

Pokus byl však od klasické chromatografie značně odlišný. Úkolem bylo

porovnat transportní a rozpouštěcí schopnosti jednotlivých rozpouštědel

pro jednotlivé druhy vrstev (spreje a marker). Nejednalo se tedy o žádné

dělení obsažených složek, ale pouze o srovnání požadovaných schopností

jednotlivých rozpouštědel. Předběžně se počítalo i s možností nalezení

určité korelace mezi účinkem a fyzikálními daty rozpouštědel.

Uspořádání

Pro experiment byl použit chromatografický materiál SILUFOL (silikagel

nanesený na hliníkové fólii), z něhož byly nastříhány pruhy 1,5 cm široké

a 10 cm dlouhé. Místo chromatografické komory byl použit větší exsikátor

a jako stojánek pro uchycení chromatografické destičky ve svislé poloze

byl použit skleněný zábrusový nástavec. Vrstva zkoušeného spreje

(markeru) byla vždy starší 7 dní a byla nanesena na povrchu leštěné žuly.

Obr. 14 Experimentální uspořádání při zkoušce s TLC

Postup jednotlivých experimentů byl následující. Do exsikátoru byl

umístěn vzorek žuly s nanesenou vrstvou. Na povrch vrstvy zkoušeného

spreje (markeru) bylo nakápnuto 0,1 ml daného rozpouštědla a doprostřed

40

kapky byl postaven proužek chromatografické desky a exsikátor byl

následně uzavřen. Po 10 minutách byl proužek TLC destičky vyjmut a po

zaschnutí bylo stanoveno čelo mobilní fáze s obsaženým pigmentem a

intenzita zbarvení. Jelikož se nejedná o chromatografii v pravém slova

smyslu, lze zanedbat předběžné nasycení exsikátoru parami zkoušeného

rozpouštědla. Po provedení jednotlivých experimentů bylo vzhledem

k dosaženým výsledkům upuštěno i od stanovení retenčního faktoru

(většinou nelze rozlišit čelo mobilní fáze a vzdálenost dosaženou

rozpuštěným pigmentem). Dle předpokladu nedošlo ani v jednom případě

k rozdělení více barevných fází.

Intenzita zbarvení byla odhadována na škále 1 – 5, přičemž hodnota 5

odpovídá nejvyšší intenzitě. Vzdálenost od spodní hrany je uváděna

v milimetrech.

7.2 TLC na vrstvě spreje Montana

Obr. 15 TLC pro jednotlivá rozpouštědla na spreji Montana Colors. Pořadí jednotlivých

rozpouštědel je následující (zleva): DIPE, BA, DMF, 2-EE, nm2p, toluen, aceton, ethanol a

voda

41

Rozpouštědlo Výška čela

rozpouštědla [mm]

Intenzita vybarvení

(1 až 5)

voda 30 0

ethanol 16 0

aceton 21 1

toluen 29 1

n-methyl-2-pyrrolidon 37 3

2-ethoxyethanol 26 0

N,N-dimethylformamid 33 3

benzylalkohol 24 1

diisopropylether 11 1

Tab. 6 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro sprej Montana

7.3 TLC na vrstvě spreje Clash

Obr. 16 TLC pro jednotlivá rozpouštědla na spreji Clash. Pořadí jednotlivých rozpouštědel

je zleva následující: DIPE, BA, DMF, 2-EE, 1m2p, Toluen, Aceton, EtOH a Voda

42

Rozpouštědlo Výška čela

rozpouštědla [mm]

Intenzita vybarvení

(1 až 5)

voda 30 0

ethanol 20 0

aceton 13 1

toluen 11 1

n-methyl-2-pyrrolidon 32 2

2-ethoxyethanol 29 0

N,N-dimethylformamid 49 3

benzylalkohol 25 1

diisopropylether 15 0

Tab. 7 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro sprej Clash

7.4 Další zkoušky s TLC

Pro zkoušku na akrylovém spreji Motip a markeru Molotow byla již

použita pouze dvě nejúčinnější rozpouštědla podle předešlých zkoušek a

dosažená výška a intenzita byla porovnána.

Obr. 17 Dosažená výška pro jednotlivé typy sprejů, 1-methyl-2-pyrrolidon (vlevo) a

NN-dimethylformamid, (marker je zcela vlevo a zcela vpravo)

43

1-methyl-2-pyrrolidon

(výška v mm)

NN-dimethylformamid

(výška v mm)

Motip Dupli (černá) 33 35

Montana Colors

(červená) 37 33

Clash (zelená) 32 49

Molotow marker 39 52

Tab. 8 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro jednotlivé spreje v závislosti na

dvou nejúčinnějších rozpouštědlech

Jak lze vidět, účinek těchto dvou rozpouštědel se nijak nelišil ani pro

tento třetí typ spreje a marker. Intenzita zbarvení byla také obdobná (dle

stupnice hodnota 5).

Pro další experiment byly připraveny tři základní směsi

1-methyl-2-pyrrolidonu a NN-dimethylformamidu, a to v poměru 1:1, 1:2

a 2:1. Na těchto základních směsích se měl potvrdit nebo vyloučit možný

zesilující efekt.

Obr. 18 Ukázka rozdílné výšky a intenzity vybarvení pro samostatná rozpouštědla a jejich

základní směsi. Zleva 1m2p, NN-DMF, směs nm2p:DMF = 1:1; 1:2; 2:1

44

Výška [mm] Intenzita

Nm2p 37 3

DMF 33 3

nm2p:NN-DMF = 1:1 22 3

nm2p:NN-DMF = 1:2 45 2

nm2p:NN-DMF = 2:1 40 2

Tab. 9 Hodnoty výšky a intenzity vybarvení pro základní směs nm2p a NN-DMF

Jak lze na snímku vidět, zesilující efekt v pravém slova smyslu

pozorovat nelze. Co je zajímavé, je nepatrně vyšší intenzita probarvení

chromatografické vrstvy u směsi 1:1. Pokud uvážíme hloubku pórů

kamene, z kterých potřebujeme odstranit přítomnou barevnou vrstvu, tak

jen těžko se budeme pohybovat v řádech centimetrů.

7.5 Zhodnocení

Záměrem bylo posoudit rozpouštěcí a mobilní schopnosti jednotlivých

rozpouštědel a jejich směsí. Z tohoto poměrně jednoduchého srovnání

vyplynulo, že nejúčinnějšími látkami ze zkoušených látek jsou

nm2p a DMF. Jejich směsi bohužel nejevily zesilující efekt v pravém slova

smyslu, pouze směs s poměrem 1:1 vykazovala lepší rozpouštěcí

schopnost. Co se týká jednotlivých typů sprejů, na kterých byl pokus

prováděn, jsou výsledky na jednotlivých vrstvách srovnatelné. Pro

názornost je uveden graf znázorňující dosaženou výšku čela jednotlivých

rozpouštědel (pořadí je stejné jako v předešlých tabulkách – odshora dolů).

45

V závislosti na získaných a fyzikálních údajích uvedených v tabulce 4

byl učiněn pokus najít mezi těmito údaji nějakou závislost. Jedná se

především o dielektrickou konstantu a dipólový moment.

Pokud si pozorně prohlédneme data u dvou nejúčinnějších látek (nm2p,

DMF), u obou můžeme oproti ostatním nalézt značně vysoké hodnoty

dipólového momentu. Z ostatních dat jsou ještě zajímavé poměrně vysoké

body varu a trochu vyšší dielektrická konstanta oproti ostatním

rozpouštědlům (kromě vody).

Jediná veličina, kterou je tedy možné dávat do souvislosti s vyšším

účinkem daných rozpouštědel, je dipólový moment. Tento poznatek lze

podpořit i tím, že látka, která u jednoho z dalších odstraňovačů (Graffiti

Cleaner, Pinta a.s.) je zastoupena v množství asi 90 % (dle bezpečnostního

listu), je -butyrolakton, který má hodnotu dipólového momentu dokonce

13,74. Zvyšující se hodnota dipólového momentu však rozhodně neroste

lineárně s účinkem rozpouštědla, jak lze vidět u jiných látek, a proto není

jeho jediným ukazatelem účinnosti.

0

10

20

30

40

50

60

Výš

ka[m

m]

Dosažená výška jednotlivých rozpouštědel na TLC

Montana

Clash

Motip

46

8. Odstraňování barevných vrstev z povrchu kamene

Na základě předběžných pokusů pomocí TLC bylo přikročeno

k pokusům na povrchu přírodního kamene s jednotlivými typy barevných

vrstev. Nejprve budou prezentovány a diskutovány jednotlivé pokusy na

povrchu leštěné žuly a až v dalších částech budou získané údaje

aplikovány a posuzovány na jiných druzích povrchů.

Volba základního podkladu vyžaduje materiál co nejodolnější, s co

nejmenší pórovitostí, který by umožňoval poměrně snadné porovnávání

účinnosti jednotlivých přípravků a postupů. Jako nejodolnější materiál

byla zvolena leštěná žula, díky své tvrdosti, praktické absenci

mezikrystalických prostor a vysoce odolnému povrchu. Co se týče

jednotlivých druhů, jsou jejich rozdíly vzhledem k experimentům

nepodstatné. Jak bylo uvedeno, získané výsledky budou dále pozorovány

na jiných podkladových materiálech a tak bude možné objektivně

zhodnotit a oddělit vliv čisticí techniky a činidla od vlivu podkladového

materiálu.

8.1 Příprava vzorků a obecné podmínky experimentů

Aplikace sprejů byla prováděna za laboratorních podmínek ze

vzdálenosti cca 30 cm ve vodorovné poloze. Podle jednotlivých zkoušek byl

sprej ponechán různou dobu schnout, než bylo přikročeno k vlastnímu

odstraňování. Marker byl aplikován kontaktním způsobem.

Aby bylo možné objektivně sledovat změnu povrchu během čištění, je

součástí experimentu podrobná fotodokumentace. Všechny experimenty

byly prováděny za laboratorních podmínek (teplota, tlak, vlhkost).

Pro jednotlivé typy zkoušek bude postup a podmínky vždy popsány

přímo v dané části.

8.2 Základní zkoušky na povrchu leštěné žuly

Vzhledem k možnostem a značné spotřebě se nejedná o stejné vzorky

žuly, ale liší se jak svými rozměry, tak i typem (použité druhy byly

47

popsány v úvodu k praktické části). Na následujících fotografiích je vidět

povrch po nanesení jednotlivých barevných vrstev.

Obr. 19 Detaily nanesených vrstev jednotlivých médii; (zleva shora): 1. Montana Colors,

2. Clash, 3. Motip, 4. Molotow (marker)

Na fotografiích je dobře patrná rozdílná struktura jednotlivých vrstev.

Zatímco sprej Montana má značně členitý povrch (matný typ spreje),

ostatní vrstvy jsou mnohem hladší a kompaktnější. Na snímcích výše jsou

zachyceny části zcela pokryté barevnou vrstvou (kromě markeru, kde je

fotografií zdůrazněna odlišnost ostrým ukončením stopy, aby nedošlo

k záměně) a níže jsou pro názornost zachyceny okrajové části.

48

Obr. 20 Okrajové části jednotlivých barevných vrstev (stejné pořadí jako dříve)

8.2.1 Odstranění difúzí a stěrem

Svinutý obdélníček gázy o rozměrech 1,5 x 10 cm byl navlhčen 1 ml

daného rozpouštědla a pod tlakem přiložen k barevné vrstvě na povrchu

kamene (zatížení pomocí kamenného kvádříku). Přenesení barevné vrstvy

bylo pozorováno po 1 a 10 minutách.

Odstranění markeru Molotow

Obr. 21 Původní stav

49

Obr. 22 Stav po 1 minutě (vlevo) a po 10 minutách; Rozpouštědla zleva: ethanol, aceton,

nm2p, voda

Obr. 23 Stav po 1 minutě (vlevo) a po 10 minutách; Rozpouštědla zleva: DMF, BA,

2-EE, DIPE, nm2p (pro snazší srovnání dle fotografií)

Dle očekávání se marker výborně odstraňuje pomocí všech

rozpouštědel, jak je možné pozorovat na jednotlivých fotografiích. Je však

poměrně značný rozdíl v chování jednotlivých rozpouštědel, který podle

fotodokumentace není zřejmý. Zatímco například aceton velice rychle a

téměř v celé ploše rovnoměrně rozpustil a přenesl přítomné barvivo, tak

nm2p rozpustil jen těsné okolí místa nanesení a zbylé části jen „naleptal“.

V tomto případě se jedná spíše o názornou ukázku, jelikož víme, že

marker je založen na alkoholové bázi a je v ethanolu výborně opětovně

rozpustný. Pokud se však vyskytují stopy markeru (tagy) v kombinaci se

spreji, bylo by zbytečné nejprve čistit marker ethanolem a zbylé vrstvy

spreje jiným rozpouštědlem, když dané rozpouštědlo marker také

50

odstraňuje. K úplnému odstranění markeru z povrchu došlo ve všech

případech dodatečným setřením gázou napuštěnou daným rozpouštědlem.

Pokud však povrch není zcela kompaktní a objeví se někde trhlinka, je

odstraňování všemi prostředky mnohem komplikovanější a zpravidla ne

zcela účinné. Tento významný problém bude mnohem lépe pozorovatelný

u jiných podkladových materiálů, jako je mramor nebo travertin.

Odstranění sprejů Montana, Clash a Motip

Pro lepší srovnání účinnosti jednotlivých rozpouštědel na jednotlivé

spreje byl vzorek vytvořen ze tří samostatných pásů jednotlivých sprejů.

Vrstva spreje byla ponechána 7 dní schnout, aby bylo zajištěno dokonalé

vytvrzení (výrobce uvádí 24 hodin). Pro zkoušku odstranění difúzí na gáze

byly vždy jednotlivé proužky gázy překládány přes všechny tři pruhy vrstev

sprejů. Každá část byla opět navlhčena 0,1 ml daného rozpouštědla a poté

přitlačena závažím k povrchu. Rozpouštědla se nechala působit 10 minut,

jelikož při prvních zkouškách bylo zjištěno, že 1 minuta pro nabobtnání

vrstvy a uvolnění pigmentu nestačí (především u spreje Clash). Na

fotografiích je vidět stav vzorku před a po provedení experimentu. U druhé

fotografie jsou přiloženy i použité gázové tampóny, na kterých lze zřetelně

vidět různou účinnost jednotlivých rozpouštědel.

Obr. 24 Stav vzorku žuly před provedením experimentu na odstranění vrstev pomocí

difůze

51

Obr. 25 Vzorek s použitými tampóny po 10 minutách působení. Zleva voda, ethanol,

toluen, aceton, nm2p, 2-EE, DMF, BA, DIPE

Na fotografii po provedení experimentu je dobře vidět, že jednotlivá

rozpouštědla nejsou z hlediska difuze účinná na všechny druhy sprejů

stejně. Z hlediska chování vrstev sprejů lze říci, že jako nejodolnější se

jevil sprej Clash, který difúzí uvolňoval pigment jen velmi obtížně. Vrstva

spreje Montana se odstraňovala difůzí podstatně lépe a vrstva spreje Motip

nejlépe.

Z hlediska rozpouštědel zůstala zcela bez účinku (dle očekávání) voda a

téměř žádný účinek nevykazoval ani ethanol, benzylalkohol a

diizopropylether vykazovaly jen mírný účinek. Pokud bychom podle

vizuálního hodnocení seřadili zbývajících pět rozpouštědel do tabulky

podle účinku na jednotlivé vrstvy, vypadala by asi takto (1-nejlépe, 2-hůře,

atd.):

52

Montana Motip Clash

toluen 1 - 1

aceton 2 1 3

nm2p 3 2 1

2-EE 3 2 3

DMF 3 3 2

Tab. 10 Obtížnost odstraňování jednotlivých vrstev účinnými rozpouštědly na stupnici

1 až 5

Je však nutné vzít v potaz i další působení rozpouštědel, než je pouze

odstranění difuzí. To je nejmarkantnější na vrstvě spreje Clash, který vůči

difuzi byl nejodolnější. Pokud se na jednotlivé vrstvy podíváme blíže,

uvidíme různě pozměněné povrchy, jak lze vidět na fotografiích.

Obr. 26 Změna povrchu po aplikaci rozpouštědel, zleva nm2p, 2-EE, NN-DMF, BA a DIPE

Obr. 27 Detail povrchu po aplikaci nm2p

53

Po zkoušce na odstranění vrstev pomocí difuze byla provedena zkouška

odstranění pomocí stírání jednotlivými rozpouštědly. Je nutné zdůraznit,

že kromě vody se nakonec podařilo odstranit téměř beze zbytku všechny

tři typy vrstev všemi použitými rozpouštědly. Avšak jednotlivé rozdíly při

stírání byly značné. V následující tabulce je stručně vyhodnocena

obtížnost stírání s uvedením pořadí obtížnosti u jednotlivých sprejů.

V tabulce není uvedena voda, která byla zcela bez účinku.

Popis průběhu

odstranění

Pořadí obtížnosti odstranění

jednotlivých vrstev

Hodnocení

obtížnosti 1-5

ethanol Velice těžko Motip Montana Clash 5

toluen

Překvapivě bylo

odstranění vrstvy

spreje Motip

nejobtížnější

Montana Clash Motip 4

aceton

Nejlépe ze všech

odstranil vrstvu

spreje Motip již

difuzí, ostatní

poměrně dobře.

Motip Montana Clash 2

nm2p

Okamžitě a lehce

byla uvolněna

i změkčená vrstva

spreje Clash.

Motip Montana, Clash 1

2-EE

Oproti odstranění

pomocí difuze byl

stěr mnohem horší.


DMF

Obdobné jako

u nm2p, okamžitě

byly odstraněny

všechny vrstvy.

Motip Montana, Clash 1

BA

Vrstva spreje Motip

šla setřít poměrně

obstojně, ale

zbývající vrstvy jen

velice obtížně.


54

DIPE

Asi o stupeň lepší

než v případě BA, ale

opět bylo čištění

velice obtížné.


Tab. 11 Popis a zhodnocení obtížnosti odstraňování vrstev jednotlivými rozpouštědly.

Očištění povrchu bylo hodnoceno pod mikroskopem a dle očekávání

bylo zjištěno, že plochy bez prasklin jsou očištěny beze zbytku, ale plochy,

kde se vyskytují praskliny a výraznější hranice zrn, jsou částečně

zaneseny červenou barvou pocházející ze spreje Montana. Jiné zbytky

sprejů nebyly nikde nalezeny. Z toho lze usoudit, že Montana, i když je

poměrně snadno z větší části odstranitelná, je tvořena malými částečkami

pigmentu, který po rozrušení pojiva velmi snadno proniká do drobných

mezer, kde zůstává přichycen na povrchu. Důvod, proč zde nenacházíme i

zbytky sprejů Clash a Motip není zcela jasný, ale pokud se podrobněji

podíváme na způsob odstraňování jednotlivých vrstev, přijde nám tento

výsledek poměrně logický. Sprej Clash i při odstraňování drží poměrně

kompaktní film a samotný pigment se uvolňuje daleko méně. Sprej Motip

film sice netvoří, ale odstraňuje se mnohem rychleji a lépe než Montana.

Tyto skutečnosti lze pozorovat na fotografiích níže.

Obr. 28 Povrch leštěné žuly po očištění (konkrétně se jedná o místo čištěné pomocí

nm2p); V kompaktní části nejsou vidět žádné zbytky barev, zato v prasklinách a na

výraznějších hranicích zrn jsou zbytky červené barvy poměrně výrazné.

Dále byl proveden pokus dočistit povrch dodatečnou difuzí pomocí

nm2p. Na ošetřovaný povrch bylo nakápnuto rozpouštědlo v dostatečném

55

množství, aby vytvořilo na povrchu souvislý film, a pak byl na povrch

přiložen suchý tampón. Celý proces byl opakován 3x, bohužel bez

významnějšího výsledku, jak lze vidět na fotografiích.

Obr. 29 Výsledek po první difůzi (vlevo), výsledek po druhé difůzi (vpravo)

Obr. 30 Výsledek po třetí difuzi

8.2.2 Zhodnocení

Jednotlivými zkouškami byla pozorována účinnost jednotlivých

rozpouštědel na všechny typy zkoušených povrchů. Z tohoto experimentu

jasně vyplynulo, že voda je zcela neúčinná a ethanol, benzylalkohol a

diizopropylalkohol jsou účinné jen velmi omezeně. Zbylá rozpouštědla jsou

svým účinkem významnější. Pokud vezmeme v úvahu účinnost čištění na

všechny typy zkoušených vrstev, vychází nejlépe trojice rozpouštědel

aceton, nm2p a DMF. Nelze předpokládat, že u jiných materiálů, které

jsou téměř výhradně méně odolné a mají méně kompaktní povrch

56

(praskliny, mezikrystalické prostory), by mohl experiment dopadnout

s lepšími nebo zcela odlišnými výsledky.

8.3 Odstraňování barevných vrstev z povrchu leštěného mramoru

Mramor je již méně odolný než žula a vzhledem k výsledkům dosaženým

na jejím povrchu lze očekávat větší problémy s odstraňováním jednotlivých

vrstev. Již z předchozího experimentu je jasné, která rozpouštědla jsou

účinná a která nikoli. Přesto byla ještě pro tento pokus použita všechna

dosavadní rozpouštědla, aby bylo prokázáno, že účinnost rozpouštědel se

nemění v závislosti na druhu podkladu.

Na vzorek leštěného mramoru byly opět v jednotlivých pruzích naneseny

tři typy sprejů a experiment probíhal naprosto shodně s odstraňováním

barevných vrstev z leštěné žuly. Vrstva spreje byla ponechána 7 dní

schnout, aby bylo zajištěno dokonalé vytvrzení. Na povrch byla přiložena

gáza navlhčená 0,1 ml daného rozpouštědla, která byla následně zatížena.

Po 10 minutách byl vyhodnocen účinek a bylo provedeno dočištění

jednotlivých míst stíráním gázou navlhčenou danými rozpouštědly.

Obr. 31 Vzorek před aplikací rozpouštědel.

57

Obr. 32 Stav po zkoušce čištění difuzí. Čísla tampónů odkazují na místo aplikace a

pořadí rozpouštědel: 1 Aceton, 2 ethanol, 3 voda, 4 toluen, 5 nm2p,

6 2-EE, 7 DIPE, 8 BA, 9 DMF

Na některých tampónech je vidět nerovnoměrnost přenesené barvy, což

je způsobeno nedostatečným množstvím rozpouštědla, které se ne vždy

podařilo nanést rovnoměrně po celé ploše. Jedná se o aceton, nm2p a

DMF, kde je patrně vidět více vybarvená jen jedna strana.

Dále bylo provedeno čištění stíráním navlhčeným tampónem. Posouzení

obtížnosti a chování jednotlivých vrstev je opět uvedeno v tabulce.

Popis průběhu

odstranění

Pořadí obtížnosti odstranění

jednotlivých vrstev

Hodnocení

obtížnosti 1-5

ethanol Velice těžko Motip Montana Clash 5

toluen

Opět bylo setření

vrstvy spreje Motip

nejobtížnější.

Montana Clash Motip 4

aceton

Stejně jako dříve

bylo odstranění

všech vrstev


58

poměrně

jednoduché.

nm2p Jednoduše všechny

vrstvy. Motip Montana, Clash 1

2-EE

Oproti odstranění

pomocí difuze byl

stěr opět horší.


DMF Opět jako u nm2p. Motip Montana, Clash 1

BA

Vrstva spreje Motip

šla setřít poměrně

obstojně, vrstva

spreje Clash byla

výborně nabobtnalá

a bylo ji možné

odstranit překvapivě

snadno.


DIPE

Asi o stupeň lepší

než v případě BA, ale

opět bylo čištění

obtížnější.


Tab. 12 Popis a zhodnocení obtížnosti odstraňování vrstev jednotlivými rozpouštědly.

Z výsledků zapsaných v tabulce je poměrně dobře vidět, že výsledek a

průběh čištění se oproti čištění na povrchu leštěné žuly prakticky nelišil.

Obr. 33 Stav po zkoušce čištění stíráním. Popis obtížnosti čištění a dosaženého výsledku

je uveden v tabulce 12.

59

Z dosažených výsledků lze jednoznačně vyvodit, že typ podkladu nemá na

účinek rozpouštědla žádný vliv. To se však netýká členitosti povrchu a

pórovitosti. Výsledek mikroskopického vyhodnocení byl zcela shodný

s výsledky předchozího experimentu. V mezikrystalických prostorách

zůstalo téměř výhradně červené barvivo ze spreje Montana. Zbytky spreje

Motip nebyly nalezeny na žádném očištěném místě a zbytky spreje Clash

byly nalezeny pouze v místech s mechanickým poškozením (praskliny,

rýhy, jamky). Tato skutečnost je prezentována na povrchu čištěném nm2p.

Obr. 34 Povrch leštěného mramoru po očištění nm2p, (shora zleva): Clash, Motip,

Montana, inverzní snímek povrchu po očištění spreje Montana

Pro názornost byl snímek s očištěným povrchem od spreje Montana

invertován a lze zde jasně vidět, jak je barvivo uchyceno ve všech

mezikrystalických prostorech.

Marker Molotow byl zkoušen zvlášť a vzhledem k předchozím výsledkům

byl odstraňován pouze pomocí ethanolu, acetonu, nm2p a DMF. Dle

očekávání všechna rozpouštědla v tomto případě fungovala naprosto

60

stejně a došlo z makroskopického hlediska k úplnému odstranění.

Problém, na který bylo upozorňováno již v teoretické části, migrace

rozpustného barviva do hmoty mramoru, byl pozorován u všech

rozpouštědel.

Obr. 35 Ukázka postupu čištění nm2p

Obr. 36 Mikrosnímek povrchu mramoru po očištění vrstvy markeru Molotow (klasický a

inverzní snímek)

Jak lze dobře vidět na inverzním snímku, nebylo však zanesení

mezikrystalických prostor tak znatelné, jako tomu bylo v případě spreje

Montana.

61

U všech povrchů a vrstev bylo provedeno dočištění difuzí stejným

způsobem jako v předchozím případě, ale opět bez výraznějšího zlepšení.

8.3.1 Zhodnocení

Dle očekávání byly jednotlivé vrstvy odstraňovány se stejným výsledkem

u konkrétních rozpouštědel, jako tomu bylo u čištění žulového povrchu.

Navíc zde ovšem vyvstal problém se zbytky barviva ulpělého v četnějších

mezikrystalických prostorách. Tento problém nebyl ani tak významný

u markeru, kde se to očekávalo, jako spíše u spreje Montana. Na závěr byl

proveden pokus o dočištění difuzí, který však neměl praktický význam a

změna nebyla pozorována ani mikroskopicky.

Celkově lze výsledky experimentu shrnout do dvou bodů. Zaprvé bylo

prokázáno, že jednotlivá rozpouštědla vykazují i při změně podkladu

stejnou účinnost jako v předchozím experimentu, a zadruhé barvivo ulpělé

v mezikrystalických prostorách prakticky nelze beze zbytku odstranit

žádným typem rozpouštědla.

8.4 Odstraňování barevných vrstev z povrchu leštěného travertinu

Travertin je, co se týče rezistence povrchu, asi jedním z nejméně

odolných materiálů především díky velké četnosti prasklin,

mezikrystalických prostor, vzduchových kapes a nízké tvrdosti povrchu.

Všechny tyto vlastnosti velmi ztěžují možnosti čištění.

Vzhledem k předchozím výsledkům bylo odstranění vrstev prováděno

pouze acetonem, nm2p a NN-DMF. Jednotlivé vrstvy sprejů a markeru

byly opět ponechány 7 dní schnout, než bylo přikročeno k experimentu.

Na fotografiích je dobře vidět nepravidelnost a členitost povrchu (jak

čistého, tak s aplikovanou vrstvou) před očištěním.

62

Obr. 37 Povrch leštěného travertinu s nanesenými barevnými vrstvami.

Obr. 38 Detaily vrstev jednotlivých povrchů, zleva marker Molotow, spreje Motip (černý),

Montana (červený), Clash (zelený).

63

V tomto případě již nebylo aplikováno jako první čištění difuzí, které bylo

spíše ukázkou síly jednotlivých rozpouštědel, ale rovnou čištění stíráním

pomocí dostatečně navlhčeného tampónu. Dle očekávání nedošlo ani

v jednom případě k úplnému odstranění barevné vrstvy. Jako nejméně

účinný se jevil dle předpokladu aceton, účinnost DMF a nm2p se jevila

z makroskopického hlediska stejná. Detailní pozorování povrchu pod

mikroskopem neukázalo také žádné výrazné změny, jak lze vidět na

fotografiích.

Obr. 39 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Clash (zelená) pomocí rozpouštědel

(zleva): aceton, DMF a nm2p

Obr. 40 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Montana (červená) pomocí

rozpouštědel (zleva): aceton, DMF a nm2p

64

Obr. 41 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Motip (černá) pomocí rozpouštědel

(zleva): aceton, DMF a nm2p

Obr. 42 Povrch travertinu po odstranění vrstvy markeru Molotow (černá) pomocí

rozpouštědel (zleva): aceton, DMF a nm2p

Jak lze dobře vidět na všech fotografiích, nepodařilo se zcela odstranit

žádnou vrstvu ani jedním ze zkoušených rozpouštědel. Je zde dobře

patrné, že se zásadně jedná o zbytky vrstev ulpívající v prasklinách a

jiných zahloubených prostorách, odkud i po několikanásobném

nabobtnání není možné zbytky barevných vrstev odstranit. Použití

mírného tlaku vody na odstranění zbobtnalých vrstev nebylo příliš účinné.

Lze předpokládat, že vysokotlaké myčky (vapky) mohou mít lepší účinky,

ale k absolutnímu odstranění všech vrstev nedojde. Důvod je jednoduchý,

tlak vody bude účinný pouze tam, kde bude mít přímý přístup. Pokud se

ale podíváme na povrch travertinu, uvidíme řadu prasklinek, které nejsou

na povrchu zcela otevřené a kam se barvivo dostalo zatečením při plošném

65

rozpouštění. Množstvím a velikostí těchto prasklin a prohlubní je travertin

extrémním případem nejen u sedimentárních hornin, a právě proto je zde

nejlépe vidět omezená účinnost chemického čištění.

8.4.1 Zhodnocení

Travertin byl vybrán jako extrémní příklad nekompaktního a porézního

materiálu, který je však ve značné míře používán pro obklady a stává se

tak velmi často cílem útoků tvůrců graffiti a vandalů. Na základě

provedených testů však musíme konstatovat, že stoprocentní odstranění

barevných vrstev pouze pomocí chemického čištění není možné.

8.5 Doplňková zkouška odstranění barevných vrstev z povrchu

onyxu

Povrch onyxu je až na ojedinělé prasklinky velice kompaktní a v případě

leštěné úpravy je vůči pronikání a ulpívání barviv a podobných látek

značně odolný. Tento předpoklad se potvrdil i experimentální zkouškou,

kdy byly na povrch aplikovány, stejně jako v předchozích případech,

barevné vrstvy jednotlivých sprejů a markeru. Pokud nebyl povrch

mechanicky poškozen a nebyly přítomny žádné praskliny, došlo ve všech

případech velice jednoduše k odstranění všech vrstev. Na odstranění byly

opět použity rozpouštědla aceton, NN-DMF a nm2p. Celkově lze výsledky

ztotožnit s výsledky dosaženými na leštěné žule.

Obr. 43 Povrch onyxu s očištěnou a neočištěnou částí.

66

9. Doplňkové zkoušky

9.1 Účinek horkovzdušné pistole

Nad rámec základních experimentů byla provedena zkouška účinku

horkovzdušné pistole (zvýšené teploty) na jednotlivé vrstvy. Cílem bylo

zjistit, jestli krátkodobé výrazné zvýšení teploty (až na 600 °C – údaj na

horkovzdušné pistoli) ovlivní odolnost jednotlivých vrstev. Většina výrobců

uvádí odolnost vrstvy do 100 °C, čehož by šlo teoreticky využít

k odstraňování, stejně jako se to děje při odstraňování určitých typů

starých nátěrů (např. nátěry oken).

Zaschlé barevné vrstvy nanesené na povrchu leštěné žuly byly ohřívány

asi 2 minuty horkovzdušnou pistolí a pak byla změna vrstvy hodnocena

makroskopicky i pod mikroskopem. Dále byl proveden pokus

o mechanické odstranění za podpory nm2p.

Zatímco na povrchu spreje Montana a markeru Molotow nebyla

pozorována žádná změna, tak na povrchu spreje Clash se vytvořily drobné

popelavé puchýře a souvislý povrch spreje Motip jakoby popraskal.

Obr. 44 Ukázka povrchu po krátkodobém zvýšení teploty, sprej Clash (vlevo) a Motip.

Při pokusu o očištění bylo zjištěno, že odolnost vrstvy Montana a Clash

se příliš nezměnila, naopak odolnost vrstev spreje Motip a markeru

Molotow enormně vzrostla a prakticky je nebylo vůbec možné odstranit.

Tuto skutečnost lze názorně pozorovat na fotografii 44, kde je jasně vidět

kruhové místo, vytvrzené horkovzdušnou pistolí.

67

Obr. 45 Ukázka povrchu spreje Motip po účinku horkovzdušné pistole a čištění nm2p.

9.2 Zkouška odstranění difuzí za mírného podtlaku

Cílem bylo zjistit, jestli je možné podpořit difuzi snížením tlaku. Zde je

samozřejmostí použití rozpouštědel o nízké tenzi par, aby nedošlo

k předčasnému odpaření rozpouštědla. Jako pracovní prostředí byl použit

exsikátor, z kterého byl odčerpáván vzduch vodní vývěvou. Jako

rozpouštědlo byl použit DMF, který byl nanesen v dostatečné míře na

tampón. Takto připravený tampón byl přiložen v exsikátoru na povrch

odstraňované vrstvy a asi po 5 minutách bylo zahájeno odsávání vzduchu.

Podtlak byl vyvíjen po dobu 10 minut a poté byl vzorek vytažen a

zhodnocen. Paralelně s tímto pokusem byl za normálního tlaku prováděn

identický pokus, aby bylo možné výsledky objektivně zhodnotit. Pokus byl

prováděn na povrchu travertinu, kde by bylo stejně jako u mramoru

dodatečné odstranění zbytků barevných vrstev nejvíce potřeba. Bylo ale

pozorováno, že účinnost vlivem snížení tlaku nijak nevzrostla. Tuto

skutečnost je možné pozorovat na fotografiích.

Obr. 46 Povrch travertinu dočišťovaný difuzí DMF za sníženého (vlevo) a normálního

tlaku

68

9.3 Zkouška účinků plazmatu

Plazma aplikované pomocí plazmové tužky bylo zkoušeno především pro

jeho účinek snižovat povrchové napětí, což by umožnilo pronikání a

zpětnou difuzi barviva z prasklin, mezikrystalických prostor a jiných těžko

dostupných míst. Při těchto experimentech byl vyzkoušen i samotný

účinek na barevné vrstvy, který byl poměrně zajímavý.

Vždy byl jako nosný plyn použit argon s průtokem 5 dm3/min. s příměsí

kyslíku 0,3 dm3/min. a generátor byl nastaven na výkon 150 W.

Dle očekávání nereagovaly všechny barevné vrstvy stejně, ale podstatně

se svou reakcí lišily. Účinek však byl také značně ovlivněn tloušťkou

vrstvy, což se ukázalo jako velice důležité. Zatímco plazma aplikované na

plnou vrstvu spreje Clash a Montana vedlo ke spálení a tvorbě popelavých

černých puchýřů, došlo u vrstvy spreje Motip a markeru Molotow ke

značnému odstranění.

Obr. 47 Vrstvy spreje Clash (vlevo) a Montana po aplikaci plazmatu.

69

Obr. 48 Vrstvy spreje Motip (vlevo) a markeru Molotow po aplikaci plazmatu. Detail

očištěné a neočištěné části.

Pokud bylo plazma aplikováno pouze na tenké vrstvy nebo zbytky ulpělé

v mezikrystalických prostorech a podobných nerovnostech, byl účinek

podstatně vyšší a například u spreje Montana došlo téměř k absolutnímu

odstranění (zneviditelnění). Tento poznatek je nejlépe vidět na povrchu

mramoru se zbytky červené a černé vrstvy (obr. 48 a 49). Tyto pozitivní

výsledky vedly k dalším testům na povrchu nejproblematičtějšího

povrchu – travertinu. Zde již zůstávaly při chemickém čištění ve větší míře

i zbytky zeleného spreje Clash, které na povrchu mramoru nebyly téměř

pozorovány. Jelikož se zde nacházejí prasklinky a drobné vzduchové

kapsy, které jsou jen omezeně přístupné, nachází se zde zbytky vrstev

v mnohem větší míře, než tomu bylo u mramoru. Tento fakt je na výsledku

experimentu výrazně patrný a reakce zbytků vrstev je podobná jako při

odstraňování plných vrstev prováděných na začátku.

V případě vrstev spreje Montana byl konečný efekt opět téměř

stoprocentní, na rozdíl od spreje Motip a markeru Molotow, kde již

výsledek tak jednoznačný nebyl. Nejhůře dopadl experiment se zbytky

vrstvy Clash. Jelikož se tato vrstva chová jako kompaktní film, byly

i drobné zbytky oproti ostatním vrstvám poměrně silné. Z tohoto důvodu

dopadl experiment obdobně jako při odstraňování tlusté vrstvy.

70

Obr. 49 Ukázka povrchu leštěného mramoru se zbytky spreje Montana před a po

opracování kyslíkovým plazmatem.

Obr. 50 Ukázka povrchu leštěného mramoru se zbytky spreje Montana a Motip před a po

opracování kyslíkovým plazmatem.

Z makroskopického hlediska byla aplikace na zbytky spreje Clash méně

účinná ve srovnání s ostatními. Z bližšího pohledu však můžeme vidět

výrazné zlepšení.

71

Obr. 51 Povrch travertinu se zbytky spreje Montana před a po aplikaci plazmatu.

Obr. 52 Povrch travertinu se zbytky spreje Clash před a po aplikaci plazmatu.

Obr. 53 Na fotografiích je vidět části, kde bylo plazma použito jen k dočištění (plochy

v kroužcích mimo barevnou plochu) a části uprostřed barevných vrstev, kde bylo plazma

aplikováno na plnou tloušťku vrstvy.

Z pozorování při provedených experimentech je možné vyvodit závěr, že

aplikace plazmatu na odstranění drobných zbytků barevných vrstev je do

72

jisté míry účinná. Získané informace však nelze zobecňovat, ale k jejich

správné interpretaci by bylo nutné znát řadu dalších faktorů a informací,

které tento poměrně komplikovaný proces ovlivňují. Především by se

jednalo o reakce samotných pojiv, pigmentů, barviv a dalších látek

obsažených ve větším množství v jednotlivých typech sprejů. Dále pak

vlastní nastavení přístroje, jako průtok nosného plynu, výkon generátoru,

případně zmlžování přídavných látek. Na základě dosažených poznatků

nelze zatím říci, co se s odstraňovanou vrstvou přesně děje.

Tento experiment ukázal, že v určitých případech může být plazma jako

čisticí metoda vysoce účinná, avšak bez bližšího poznání mechanismů

probíhajících reakcí a závislostí různých faktorů na konečný účinek

nebude možné tuto metodu bezpečně a spolehlivě používat. Proto by bylo

velmi dobré výzkum v tomto směru dále rozvíjet.

73

Závěr

V teoretické části byly prezentovány současné možnosti a trendy čištění

povrchů poškozených graffiti. Nepostradatelnou a v současnosti velice

významnou částí procesu odstraňování graffiti je chemické čištění. Je

zarážející, že k této problematice prakticky neexistuje žádná dostupná

odbornější literatura. Z tohoto důvodu bylo vlastní sestavení a provedení

experimentu poměrně komplikované, jelikož nebyly dostupné žádné

vstupní informace naznačující, kterým směrem by bylo dobré se ubírat.

Praktická část byla proto pojata značně obecně a experimentálně bez

záměru detailního vysvětlení a prozkoumání. I přesto bylo množství a typ

provedených experimentů poměrně velké a jejich vyhodnocení ne vždy

jednoznačné.

Z dosažených výsledků, podrobněji uvedených vždy v závěrech

jednotlivých kapitol a částí, je nejdůležitější porovnání účinnosti

jednotlivých rozpouštědel. Z experimentů provedených pro zjištění

účinnosti jednotlivých rozpouštědel na různých typech povrchů

a barevných vrstev vyšel nejlépe n-methyl-2-pyrrolidon,

NN-dimethylformamid a o trochu hůře dopadl aceton. Bylo zjištěno, že

v případě méně kompaktního nebo i lehce porézního povrchu není možné

stoprocentní odstranění barevných vrstev čistě chemickými metodami.

Různé účinky rozpouštědel na různých površích a vrstvách jsou vždy

detailně dokumentovány pomocí fotografií.

Nejzajímavější výsledky poskytl experiment na dočištění zeslabených

barevných vrstev pomocí plazmové tužky. Jak je však ze získaných

výsledků zřejmé, bylo by pro praktické využití a pochopení vlastního

účinku plazmatu nutné provést řadu dalších experimentů.

Význam práce není detailně prostudovat všechny možné způsoby a

možnosti odstraňování graffiti, ale jaksi uceleně pojednat o tomto

problému na základě literárních pramenů i vlastních experimentů,

týkajících se chemické stránky věci.

74

11. Použitá literatura

ASHURST, J.; G DIMES, F. Conservation of Building and Decorative

Stone. 2nd ed. London : Butterword-Heinemann, 2006. 468 p. ISBN 10: 0-

7506-3898-2.

BURGET, R. : Technologie odstraňování starých nátěrů. In KOTLÍK, P.

(ed.). Odstraňovače starých fasádních nátěrů. Praha, 30. října. 1997, p.

14-15.

COOPER, M. : Laser cleaning in conservation : introduction. 1st ed.

Oxford: Butterword-Heinemann, 1998. 98 p. ISBN: 0-7506-3117-1.

Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2009-12-29]. Available from www:

http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl

GRIMMER, A. Keeping it Clean : removing Exterior Dirt, Paint, Stains and

Graffiti from Historic Masonry Buildings. 1992.

HEIDINGSFELD, V. : Metody odstraňování starých fasádních nátěrů. In

KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňovače starých fasádních nátěrů. Praha, 30. října.

1997, p. 1-2.

HLAVA, M.; KOTLÍK, P. Graffiti - jejich odstraňování a možnosti ochrany

před nimi. Stavební technologie [online]. , 27. 5. 2002 [cit. 2010-01-01].

Available from www:

http://www.stavebnitechnologie.cz/view.php?cisloclanku=2002052701

KOTLÍK, P. : Graffiti jako technologický problém. In KOTLÍK, P. (ed.).

Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20.

května. 1997, p. 5-9.

KOTLÍK, P. (ed.). Průzkum antigraffiti nátěrů a odstraňovačů graffiti.

Praha, 30. dubna. 2007.

http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl

http://www.stavebnitechnologie.cz/view.php?cisloclanku=2002052701

75

KOTLÍK, P. : Technologická problematika graffiti a jejich odstraňování.

In KOTLÍK, P. (ed.). Graffiti a co s nimi?. Praha. 1996

KOTLÍK, P. Stavební materiály historických objektů. 1. vyd. Vysoká

škola chemicko-technologická v Praze, Praha 1999. Str. 112.

ISBN 80-7080-347-9

Ministerstvo životního prostředí České republiky : integrovaný registr

znečišťování [online]. 2005-2008 [cit. 2010-02-20]. Dostupný z WWW:

http://www.irz.cz/latky/dichlormethan

MJARTAN, J. : Odstraňování nápisů z povrchu kamene. In KOTLÍK, P.

(ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20.

května. 1997, p. 11-12.

NIA. Graffiti svět [online]. 2008 [cit. 2010-05-03]. Graffiti svět. Dostupné

z WWW: <http://graffitiblog.wgz.cz/>.

NIKITIN, M.K.; MEL'NIKOVA, J. P. Chemie v konzervátorské a

restaurátorské praxi. Přeložil Jiří Příhoda. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2003. 232

s. ISBN 80-210-3062-3.

STACK, S. Graffiti Remover Research and Field Test Report: Graffiti

Remover Research and Field Test Report:The Search for Safer Products.

2003.

ŠEFCŮ, O. : Graffiti a památky. In KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňování

graffiti a prostředky na ochranu proti graffiti. Praha, 20. května. 1997,

p. 3-4.

http://www.irz.cz/latky/dichlormethan

76

TŮMA, V. : Charakteristika inkoustů používaných v popisovačích. In

KOTLÍK, P. (ed.). Odstraňování graffiti a prostředky na ochranu proti

graffiti. Praha, 20. května. 1997.

VOHLÍDAL, Jiří; JULÁK, Alois; ŠTUHLÍK, Karel. Chemické a analytické

tabulky. první. Praha : Grada Publishing, spol. s.r.o., 1999. 652 s. ISBN

80-7169-855-5.

WHITFORD, M. Getting Rid of Graffiti. London : EFN SPON, 1992.

ISBN 0-419-17040-5.

WINKLER, Erhard M. Stone in Architecture : Properties, Durability. 3rd

completely edition. Berlin : Springer-Verlag, 1997. 292 s. Dostupný z

WWW: <http://books.google.cz/books?id=u9zt12_gE-AC&printsec=

frontcover&dq=stone+in+architecture&cd=1#v=onepage&q=&f=false>.

ISBN 3-540-57626-6.

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. , 30. 11. 2009 [cit. 2009-12-

29]. Available from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyvřelé_horniny


29]. Available from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Usazené_horniny


29]. Available from www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čedič

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyvřelé_horniny

http://cs.wikipedia.org/wiki/Usazené_horniny

http://cs.wikipedia.org/wiki/Čedič

77

12. Seznam obrázků a tabulek

12.1 Seznam obrázků

Obr. 1 Závislost viskozity na podílu oxidu křemičitého v tavenině, str. 15

Obr. 2 Trojúhelníkový diagram pro klasifikaci pískovců: J - jíl, silt a slídy

(tj. základní hmota neboli matrix), K 4- S - křemen a zrna

stabilních hornin, Ž + N - živce a úlomky nestabilních hornin. ,

str. 17

Obr. 3 Ukázka vzniku metamorfované horniny vlivem tlaku na usazeniny

(usazené horniny) , str. 20

Obr. 4 Nejednotná struktura a složení vápence je metamorfováno na

rekrystalovanou rovnoměrnou strukturu drobných krystalků

kalcitu. str. 20

Obr. 5 Schéma otryskávacího stroje TORNADO ACS 35 (převzato ze

stránek výrobce: www.sys-teco.de) , str. 24

Obr. 6 Klasická tryska a tryska systému JOS se znázorněným způsobem

rotace abraziva, str. 26

Obr. 7 Zmýdelňování esteru hydroxidem sodným za vzniku glycerolu

sodných solí mastných kyselin, str. 31

Obr. 8 Povrch leštěného travertinu, str. 33

Obr. 9 Leštěná žula (Blue Pearl a Giallo California-vlevo) , str. 33

Obr. 10 Leštěná žula (Bianco Tarn) , str. 34

Obr. 11 Leštěný bílý mramor, str. 34

Obr. 12 Použité spreje (zleva): Motip (černý), Montana (červený), Clash

(zelený) , str. 35

Obr. 13 Použitý marker Molotow (při experimentech byl použit černý

odstín) , str. 37

Obr. 14 Experimentální uspořádání při zkoušce s TLC , str. 39

Obr. 15 TLC pro jednotlivá rozpouštědla na spreji Montana Colors. Pořadí

jednotlivých rozpouštědel je následující (zleva): DIPE, BA, DMF,

2-EE, nm2p, toluen, aceton, ethanol a voda, str. 40

78

Obr. 16 TLC pro jednotlivá rozpouštědla na spreji Clash. Pořadí

jednotlivých rozpouštědel je zleva následující: DIPE, BA, DMF,

2-EE, 1m2p, toluen, aceton, EtOH a voda, str. 41

Obr. 17 Dosažená výška pro jednotlivé typy sprejů, 1-methyl-2-pyrrolidon

(vlevo) a N,N-dimethylformamid, (marker je zcela vlevo a zcela

vpravo) , str. 42

Obr. 18 Detaily nanesených vrstev jednotlivých médii; (zleva shora): 1.

Montana Colors, 2. Clash, 3. Motip, 4. Molotow (marker) , str. 47

Obr. 19 Okrajové části jednotlivých barevných vrstev (stejné pořadí jako

dříve) , str. 48

Obr. 20 Původní stav, str. 48

Obr. 21 Stav po 1 minutě (vlevo) a po 10 minutách; Rozpouštědla zleva:

ethanol, aceton, nm2p, voda, str. 49

Obr. 22 Stav po 1 minutě (vlevo) a po 10 minutách; Rozpouštědla zleva:

DMF, BA, 2-EE, DIPE, nm2p (pro snazší srovnání dle fotografií),

str. 49

Obr. 23 Stav vzorku žuly před provedením experimentu na odstranění

vrstev pomocí difuze , str. 50

Obr. 24 Vzorek s použitými tampóny po 10 minutách působení. Zleva

voda, ethanol, toluen, aceton, nm2p, 2-EE, DMF, BA, DIPE,

str. 51

Obr. 25 Změna povrchu po aplikaci rozpouštědel, zleva nm2p, 2-EE, DMF,

BA a DIPE, str. 52

Obr. 26 Detail povrchu po aplikaci nm2p, str. 52

Obr. 27 Povrch leštěné žuly po očištění (konkrétně se jedná o místo čištěné

pomocí nm2p); V kompaktní části nejsou vidět žádné zbytky

barev, zato v prasklinách a na výraznějších hranicích zrn jsou

zbytky červené barvy poměrně výrazné, str. 54

Obr. 28 Výsledek po první difúzi (vlevo), výsledek po druhé difuzi (vpravo),

str. 55

Obr. 29 Výsledek po třetí difuzi, str. 55

Obr. 30 Vzorek před aplikací rozpouštědel , str. 56

79

Obr. 31 Stav po zkoušce čištění difúzí. Čísla tampónů odkazují na místo

aplikace a pořadí rozpouštědel: 1 Aceton, 2 ethanol, 3 voda, 4

toluen, 5 nm2p, 6 2-EE, 7 DIPE, 8 BA, 9 DMF , str. 57

Obr. 32 Stav po zkoušce čištění stíráním. Popis obtížnosti čištění a

dosaženého výsledku je uveden v tabulce 12. , str. 58

Obr. 33 Povrch leštěného mramoru po očištění nm2p, (shora zleva): Clash,

Motip, Montana, inverzní snímek povrchu po očištění spreje

Montana, str. 59

Obr. 34 Ukázka postupu čištění nm2p, str. 60

Obr. 35 Mikrosnímek povrchu mramoru po očištění vrstvy markeru

Molotow (klasický a inverzní snímek) , str. 60

Obr. 36 Povrch leštěného travertinu s nanesenými barevnými vrstvami. ,

str. 62

Obr. 37 Detaily vrstev jednotlivých povrchů, zleva marker Molotow, spreje

Motip (černý), Montana (červený), Clash (zelený). , str. 62

Obr. 38 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Clash (zelená)

pomocí rozpouštědel (zleva): aceton, DMF a nm2p, str. 63

Obr. 39 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Montana (červená)


Obr. 40 Povrch travertinu po odstranění vrstvy spreje Motip (černá) pomocí

rozpouštědel (zleva): aceton, DMF a nm2p, str. 64

Obr. 41 Povrch travertinu po odstranění vrstvy markeru Molotow (černá)


Obr. 42 Povrch onyxu s očištěnou a neočištěnou částí. , str. 65

Obr. 43 Ukázka povrchu po krátkodobém zvýšení teploty, sprej Clash

(vlevo) a Motip. , str. 66

Obr. 44 Ukázka povrchu spreje Motip po účinku horkovzdušné pistole a

čištění nm2p. , str. 67

Obr. 45 Povrch travertinu dočišťovaný difuzí DMF za sníženého (vlevo) a

normálního tlaku, str. 67

Obr. 46 Vrstvy spreje Clash (vlevo) a Montana po aplikaci plazmatu. ,

str. 68

80

Obr. 47 Vrstvy spreje Motip (vlevo) a markeru Molotow po aplikaci

plazmatu. Detail očištěné a neočištěné části, str. 69

Obr. 48 Ukázka povrchu leštěného mramoru se zbytky spreje Montana

před a po opracování kyslíkovým plazmatem, str. 70

Obr. 49 Ukázka povrchu leštěného mramoru se zbytky spreje Montana a

Motip před a po opracování kyslíkovým plazmatem, str. 70

Obr. 50 Povrch travertinu se zbytky spreje Montana před a po aplikaci

plazmatu, str. 71

Obr. 51 Povrch travertinu se zbytky spreje Clash před a po aplikaci

plazmatu, str. 71

Obr. 52 Na fotografiích je vidět části, kde bylo plazma použito jen

k dočištění (plochy v kroužcích mimo barevnou plochu) a části

uprostřed barevných vrstev, kde bylo plazma aplikováno na plnou

tloušťku vrstvy,str. 71

11.2 Seznam tabulek

Tab. 1 Tabulka znázorňuje rozdělení vyvřelých hornin v závislosti na

obsahu SiO2, str. 14

Tab. 2 Složení univerzálního spreje Colorlak Profi sprej, str. 36

Tab. 3 Složení spreje Motip Dupli, str. 36

Tab. 4 Základní fyzikální údaje vybraných rozpouštědel; εr – dielektrická

konstanta, η 25 – dynamická viskozita, str. 38

Tab. 5 Seznam zkratek použitých rozpouštědel, str. 38

Tab. 6 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro sprej Montana,

str. 41

Tab. 7 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro sprej Clash,

str. 42

Tab. 8 Výška čela rozpouštědla a intenzita vybarvení pro jednotlivé spreje

v závislosti na dvou nejúčinnějších rozpouštědlech, str. 43

Tab. 9 Hodnoty výšky a intenzity vybarvení pro základní směs nm2p a

DMF, str. 44

81

Tab. 10 Obtížnost odstraňování jednotlivých vrstev účinnými rozpouštědly

na stupnici 1 až 5, str. 52

Tab. 11 Popis a zhodnocení obtížnosti odstraňování vrstev jednotlivými

rozpouštědly. , str. 54

Tab. 12 Popis a zhodnocení obtížnosti odstraňování vrstev jednotlivými

rozpouštědly. , str. 58

82

13. Přílohy

Příloha 1 Tabulka sestavená na základě studie společnosti STOP z roku

2007

Dodavatel (výrobce) Název výrobků Zjištěné složení

AKEMI

(MUREXIN AG, Rakousko)

Odstraňovač grafiti MX

15

Graffiti-Entferner spray

MX 15

Dimethylether (25-50%), Aceton

(10-25%), propan (10-25%),

n-butyl-acetát (10-25%), butan

(5-10%), cyklohexanon (<2,5%)

Durych Norbert

(Bellinzoni,Itálie) Wall clean -

Biotec a.s.

Graffitix batiment

(kapalina nebo gel)

GRAFITIX BATIMENT

GEL RPE

Dichlormethan (>75%),

methanol (3-10 %), Parafin,

benzoát

sodný, zahušťovadlo

na bázi celulózy

GRAFITIX BIOGRAF

GRAFITIX BIOGRAF

AEROSOL

Isotridekanol, ethoxylovaný

(10-20%), n-methyl-2-pyrrolidon

(>20%), Dimethyl-sukcinat

Dimethyl-adipat

Dimethyl-glutarat

směs uhlovodíků

neidentifikovaná

GRAFITIX DECOLORANT

chlornan sodný (10-25%),

2-methoxy-1-methylethyl-acetát

(25-50%), další pomocné

látky – jíl a tenzioaktivní

složky na bázi akrylátů

GRAFITIX GRAFISOLV

(kapalina)

Dimethyl-adipat (5-15%),

Dimethyl-glutarat (25-50%),

Dimethyl-sukcinat (5-15%)

GRAFITIX GRAFI-VERT

GEL

Benzylalkohol (25-50%), oktan

(0,25-2,5%), isotridekanol,

ethoxylovaný (1-2,5%), nafta

těžká, hydrogenačně

rafinovaná, Nafta těžká,

hydrogenačně odsířená

Colorlak-servis s.r.o. (ČR) -

83

Falcon plus s.r.o. -

FASCO PLUS s.r.o.

(Grafitix industries,

Francie)

Eliminator Dichlormethan, methanol

SHADOW ERASER -

Ultima net I

směs kyslíkatých a organických

rozpouštědel :

propyl-glykol-éter 25 až 75

%,aromatické alkoholy 25 až 75

% a uhlovodíková rozpouštědla

2,5 až 10 %.

Ultima net II směs kyslíkatých rozpouštědel

GRS 21

n-methyl-2-pyrrolidon (30-60%),

zahušťovací činidlo (1-5%),org.

Kyselina (1-5%), dizásaditý ester

(30-100%)

GRS 23

D1-zásaditý ester (30-100)%,

zahušťovací činidlo

GRS 24

propylen glycol methyl ether

(30-100 %),dipropylen glycol

methyl ether(30-50 %),

n-methyl-2-pyrrolidon (10-30%)

GRS 25 2-(2-Butoxietoxi)ethanol (>70%)

GRS 27

Diethyl glykol (30-100%),

propylen glykol (10-20%),

hydroxid draselný (10-20%)

QUALICHEM s.r.o.

Graffitistop 1

NN-dimethylformamid (<55%),

1-methoxypropan-1-ol (<30%)

Graffitistop 2

n-methyl-2-pyrrolidon (<80%),

propylenkarbonat (>20%)

Graffitistop 3

n-methyl-2-pyrrolidon (<70%),

propylenkarbonat (>20%)

Graffitistop 4 NN-dimethylformamid (>95%)

Graffitistop 5 NN-dimethylformamid (>90%)

PINTA a.s.

(severochema liberec) Graffiti cleaner

Gamma-butyrolakton (<90%),

1-methoxy-2-propanol (5-15%),

ethoxylát mastného alkoholu,

C13 (3-8%)

84

Graffiti cleaner GB 100

gel




C13 (3-8%)

Graffiti cleaner zahuštěný




C13 (3-8%)

ostatní výrobky tohoto

výrobce mají stejné

složení

MISTTRAL s.r.o. antigraffiti likvidace

n-methyl-2-pyrrolidon (cca

65%), propylenkarbonat (<30 %)

Keimfarben s.r.o. Keim Flagranti -

Mapei graffiti remover gel -

MC-BAUCHEMIE Emecephob cleaner

2-methoxy-1-methylethyl-acetát

(<10 %), n-methyl-2-pyrrolidon

(25-50%), solventní nafta

(ropná, lehká

aromatická; nespecifikovaná

benzínová frakce (25-50 %)

PROMO-PLUS s.r.o. AGS 2 -

AGS 221 gel -

ochrana památek před graffiti - is muni

Documents