documentation rl

intoduction

Richard Loskot vytváří ve svých instalacích jakási novodobá tech-nologická zátiší a subtilní prostorové kompozice. Těmi diváky průběžně informuje o svém dlouhodobém výzkumu „neviditelné-ho“ a „toho, co nás přesahuje“.

Barbora Šedivá

Richard Loskot creates in his installations a sort of modern technological still lives and subtile spatial compositionsthrough which he continuously informs the viewers about his long-term research into „invisible“ and „what exceeds us“.

Barbora Šedivá

Úvod

last work

2015 MonzaBird system Biennale Giovani Monzauseet

2015 PragueSecondary nature galleryCzech Academy of Sciences

2015 Ústí nad LabemComplex image galleryHraničář

A view of the first scene. The viewer (the camera in the photograph) stands in front of a green curtain and looks into a large mirror, confronted with a different environment than the one she/he is actually standing in. Using video collage and 3D illusions, the viewer is transferred into a situation in which she/he can see a niche without the curtain and a figure watching an empty image with her or his back towards us.

The author always works with a concrete space; he lets it lead and in-spire him, and he adapts his work to it. The work of art is created throu-gh a mutual dialog with the space, and the art communicates with the space. The installation of The Complex Image is placed in a building where it is closely intertwined with the theatre, which su-its the author’s tendency to create works of art that include certain structures or scenes. The Complex Image can be seen as a certain scene or environment staged for the viewer, who is then staged in the painting herself/himself. Thus, we touch one of the original meanings of the word “stage”. According to the great German theatretheoretician, Erika Fischer-Lichte, the French saying “mettre quelqu’un, quelque chose sur la scène”, which means “to make someone or some-thing the subject of the theatre” or “to place someone or something in a literary or other work of art, such as a painting”, took root around 1660. 1) Richard Loskot also places viewers in a specific place where they are both themselves and someone else. This duplication characterises the entire installation. It is emphasised by the use of the mirror and the principle of false mirroring, which involves using a technically manipu-lated and projected image. Again, it is linked with the symmetrical ar-rangement of the gallery space. The viewer becomes an integral part of the work and enters it. Without the viewer, the work would not be com-plete. Although the viewer’s place in the installation is clearly defined, her/his role is not completely passive. The work is completed by the re-cipients’ perception and awareness that we are part of a certain staging and that we ourselves are staged. This helps us examine our own per-ception as well as its formation and conditioning based on practices and expectations. We can compare the experience offered by the instal-lation with our own experience, i.e. examine ourselves and our experien-ces in the contemporary world.

Although it may seem that emotional and personal involvement will not fully manifest and develop through the sophisticated technologies and procedures used by the author (the colour-keying technique), I hold that the opposite is true. The references to the theatre, to which Richard Los-kot devoted himself as a stage designer and to which he is clearly at-tached, are evident. In addition to the symbolic and functional elements and references, such as the curtain, the above-mentioned staging can be understood not only in the theatrical sense but also as “an aspect of the creative and transforming relationship between the man and him-self and the world that surrounds him”2). This is also related to the tit-le, which the author uses to suggest or complete the entire situation and reveal his thinking. For Richard Loskot, an image is complete if it is per-ceived. In other words, the image obtains its meaning and meets its mis-sion only through the perception and experience of the viewer.

Vendula Fremlová

1 Fischer-Lichte, E.: Divadelnost / teatralita a inscenace (Theatricality and production). In Roubal, J. (ed.): Souřadnice a kontexty divadla. An-tologie současné německé divadelní teorie (Coordinates and Contexts of the Theatre. An Anthology of the Contemporary German Theatre Theo-ry). Prague: Divadelní ústav, 2005, p. 130.

2 Ibid., p. 133.



A view of the second scene. A still life including several elements is composed in the alcove opposite the first scene. It is a template of the image watched by the figure behind the curtain. A viewer who enters the still-life environment is composed into the picture (monitor) in front of her or him. Together with the viewer, other parts of the figure (the observer from the first scene, mirrored in green), start to emerge.

2015 RoudniceThe inner space Gallery of modern artRoudnice

reality of things is reflected in the glass

material:special LCD without polarizing film, plaster, wood frame, glass, metal construction

group exhibition, „Receptacle for the spirit“

2015 Graz (Austria)Three generation Rotor galleryuseet

work 2014

2014 OsloAnother Place exhibition: Europe, EuropeAstrup Fearnley Museet

All natural phenomena are just a shadow of eternal forms or ideas. However, most people are content with their life amidst the shadow images. Let us enter into the dialogue between Plato and Timaeus: How does the world of shadows come into being? How is it that ideas are ma-nifested, though imperfectly, as objects in the world of the senses? The-re must exist some intermediate stage, a third principle that places both worlds into mutual interaction, a force that causes an ideal shape to be imprinted into archetypes.The installation “Another place” consists of three found objects, installed in a seemingly traditional manner in dis-play cases and on pedestals. The artist displays the most ordinary items such as a flower or a cup. But through their inventive installation on plinths lit from below, they confuse the viewer and reveal their new mea-ning. Understanding comes instinctively. All it takes is to gaze at the re-flection in the display case glass, where we do not see the image that we might have expected. The objects, seen in reflection, appear as if they belong to another world where our physical laws do not apply. In its re-flection, the fragment of a real cup reveals its true Platonic essence.We often see intimately familiar objects around us without realizing that we are close to a fundamental discovery. Then we look at them again with fresh eyes and cry out EUREKA! Exactly this experience is what the artist hopes to provide through his installation. The technique used for this revelation is no complicated “trick”, but makes use of the basic physical characteristics of light. The illusion of the white glass on which the objects are placed is created by a monitor underneath it who-se polarizing film has been removed. The light is thus polarized on the display case glass.

2014 OsloAnother Place exhibition: Europe, EuropeAstrup Fearnley Museet

2014 BroumovLight in the image Galerie Dům

I transformed result of installation „Simple thing“ (2012) and created composition from colored mirror reflections. The work is not just this composition, but whole system through which it was created. In additi-on to the visualization of the physical aspect the role of experience and imagination of the viewer play an important role. The option of insight into the process of creating the image is providing to the viewer.


Compounded images. Just light, prism, mirrors.

2014 PardubiceTime is in the stars publick space, railway station

Light installation in hall railway station in Pardubice

I have completed the monumental mosaic from J. Moravec from 1959 with the subtle light installation - twelve bright shining stars. They disappear and appear accidentally in new constellations.

2014 PardubiceTime is in the stars publick space, railway station

The grid system helps us to structure the world which we explore. It splits the world into smaller regular images. In the Renaissance, painters used to look through the grid to precisely paint a perspective. In addition, philosophy analyzes the reality with a linguistic grids. Furtermote, the structure of a digital image today is a grid filled with range of colors (mosaic).

In fact, the grid is an abstract tool which analyzes the world, so we can understand it, so we can synthesize new pieces of the world. The new pieces, which we create, replaces more and more our natural environment with an artificial world of ‚synthetic reality‘.

Light grid projection of the grid, which is installed in the room with prolonged exposure of photograph, causes disintegration of moving person into the „space-time scheme.“ Human moves cause formation of a new object on a grid structure.

2014 Spacetime grid project for art magazineFotograf

in collaboration withMarek Štim

Spacetime grid 2014 project for art magazineFotograf

in collaboration withMarek Štim

Sol 2014 New York

What people ignore and it‘s everywhere around them. These circles of the a light, which formplay of shadow are images of the sun. The result is a seemingly abstract blue stain ... But it is the image of the sun made by its own power (light).

Sol 2014 New York

Prostor

Naši představivost napínáme až k prasknutí, ale ne jako ve fikci - kde si můžeme představit věci, které neexistují - ale proto abychom pochopli ty věci, které skutečně existují.

Richrd Feynman

Space

„Our imagination is stretched to the utmost, not, as in fiction, to imagine things which are not really there, but just to comprehend those things which are there.“

Richard P. Feynman

NeskutečnostUnreality

Galerie Laboratorio

Světla v řadě se postupně rychle rozsvětsují a zhasínají. Květina se nehýbe, ale stín nám napovídá: Pokud zrychlíme film, na kterém vidíme rostlinu, její pohyby se nám zdají naprosto živé. Nechme jí proto její čas. Každý tón v melodii přichází také po jisté době. V běžném životě se obvykle neptáme, ale podíváme se na hodinky: čas je pro nás něco, co se počíta měří.

2013 Praha

The lights in a row gradually quickly flash on and off. Flower is not moving, but the shadow tells us: If we speed up a film of a plant, its movements seem perfectly live. So, let us leave it to its naturaly time. Every tone in a melody comes after a time, too. In everyday, life we usually do not ask, but we look at our watch instead: The time is something that is counted and measured for us.

NápadyIdeas

Žilinská synagoga 2012 Žilina

Specifická atmosféra žilinské synagogy od architekta Behrense, která je momentálně ve stadiu přestavby na Kunsthalle, mne vedla k vytvoření instalace, která pracuje s fenoménem ideje. Idea, která visí ve vzduchoprázdnu někde nad námi, se k nám snáší a my poté hledáme její určitou formu. A tento konkrétní nápad, který vzniká, se časem formuje ve své podstatě jako nová idea a stoupá do pomyslného prostoru nad námi. Vytvořil jsem šest set náhodných geometrických kreseb, které se v pravidelném rytmu jedna po druhé snášely z vrchu kopule synagogy. Poletující listy se jeden po druhém pomalu snášely prostorem, stejně jako ona idea a dopadaly do světelného kruhu reflektoru. V něm byla mezi listy papíru nainstalována zrcadla různých geometrických tvarů vycházející ze samotných kreseb. Jejich světelné tvary se promítaly v klenbě kopule. Tím se princip koloběhu ideje uzavírá.

The atmosphere of synagogue in Žilina inspired me to create an installation which works with phenomenon of an idea. The synagogue designed by an architect Mr. Behrens is nowadays under reconstruction for Kunsthalle. The idea which is hanging in a vacuum somewhere above us is swooping down on us and then we are looking for some form of it. This particular idea that arises is formed like a new idea and rises up to the space above us. I made six hundred random geometric drawings. They were swooping down from a dome of the synagogue in regular rhythm. Sheets of paper with the drawings were falling to a circle of light. There were also mirrors of different geometric shapes in this circle. Shapes of mirrors were projected to the dome of the synagogue. This principle concludes the cycle of ideas.

Podstata věcíThe Point of things

Nitranská galerie 2013 Nitra

Za neustálým šumem, který k uchu diváka proudí potemnělým výstavním prostorem, se ukrývá neméně tajemný signál. Richard Loskot ve své experimentální instalaci přináší ozvěnu velkého třesku, kterou k nám ze středu vesmíru doléhá neviditelné reliktní záření. Svou Podstatou prostoru se vrací k momentu vzniku vesmíru, kdy měl mnohem vyšší teplotu než je tomu dnes. Na začátku velmi žhavá hmota se postupným rozpínáním ochlazovala, až se stala průhlednou pro elektromagnetické záření. Ačkoliv může šum připomínat příliv moře, představuje pozůstatek prvotní exploze, který vypovídá o utváření světa v jeho počátečních fázích vývoje. Tak, jak se nepřerušovaně šíří podél zdí, jsme i my zváni k probádání jeho původu přesahující naše dosavadní poznání, jež ještě více umocňuje vlastní zatemnění prostoru. Jasná struktura promítaného obrazu jako by sledovala pravidelnost intenzity signálu nesoucího se na mikrovlnách ve stejné intenzitě všemi směry. Světelně-zvuková atmosféra má moc člověka pohltit do vlastního nitra. Pod lehounkým závěsem mu přitom poodkrývá tajemství existence a přivádí k poznání, jak nespatřitelné věci rozehrávají děje kolem nás.

Olga Staníková

Through the blacked exhibition space flows to the ear´s spectator continuous noise, that hides an equally mysterious signal. Richard Loskot in its experimental installation brings an echo of the Big Bang, which bears to us the invisible microwave background radiation from the center of the universe. In his Essence of Space he is returning to the moment of creation of the universe, which had a much higher temperature than it is today. At the beginning was the very hot mass, the expansion gradually colling to become transparent to electromagnetic radiation. Although the noise reminds tide of the sea,it is a remnant of the primeval explosion, which refers to the creation of the world in its early stages of evolution. How to continuously spread along the walls, we are also invited to goes beyond our current understanding, which further intensifies the darkling room. The clear structure of the projected image as if is watching the regularity of the intensity of the signal, carrying the microwave in the same intensity in all directions. Light and sound atmosphere has the power to absorb us into its own inner of space. Under the lightest curtain it reveals the mystery of existence and leads to the knowledge of how invisible things playing out happens around us.

Olga Staníková

Podstata věcíThe Point of things

Nitranská galerie 2013 Nitra

Zpráva od MahenaMessage from Mahen

Sochy v ulicíchBrno Art Open

2013 Brno

Sdílená virtuální instalace

V poklusu mu na ulici Kobližná pípla sms v mobilu. Ještě zaskočit do knihovny půjčit si knížku na víkend a potom rychle domů. Večer při kontrole zpráv našel vzkaz od Jiřího Mahena. Úryvek z jeho textů a v hlavě zmatek. Přes dlouhá desetiletí setkání se spisovatelem, který žil pro Brno.

Michal Koleček

Shared virtual installation

As he jogs along Kobližná street, a text message beeps on his mobile. Pop into the library to borrow a book for the weekend and then quickly home. Checking his texts in the evening he finds a message from Jiří Mahen. A sample from his texts and confusion in his mind. After long decades a meeting with the writer who lived for Brno.

Michal Koleček

Zpráva od MahenaMessage from Mahen

Sochy v ulicíchBrno Art Open

2013 Brno

„Příliš věříme ve šťastné náhody a často mluvíme o nadaných lidech. Není to tak jednoduchá hra.“ Mahen

V brněnské ulici Kobližná, spojující Mahenovo divadlo s Knihovnou Jiřího Mahena, byly v rámci výstavy „Na hraně příběhu - Sochy v ulicích“ rozesílány po tři měsíce procházejícím lidem sms zprávy (16 000 sms). Jejich obsahem byly fiktivní vzkazy bývalé přední osobnosti města jeho současným obyvatelům.

„We believe too much in lucky coincidence and often talk about talented people. It is not such a simple game“ Mahen

Sms (16 000) with fictional message are sent from an important figure in history of the city to current residents in Kobližná street in Brno. There are created invisible monuments, which reminds present of Jiří Mahen in Brno.

Jiné místoAnother place

CJCH Finále 2012CJCH Final 2012

2012 Brno

Jiné místoAnother place

CJCH Finále 2012CJCH Final 2012

2012 Brno

Světelná instalace Richarda Loskota je inscenovanou scénou reagující na dispozice místnosti v Domě Pánů z Kunštátu. Prázdné stěny, čtyři skleněné tabule a čisté bílé světlo vstupující do místnosti nápadně ozářenými okny vyvolává pocit prázdnoty. Autor tím vytváří architektonickou scénu pro své umělecké dílo, založenou na psychologickém působení umělého světla, které je současně i jediným klíčem pro diváka, recipienta k dalšímu zkoumání. Jiné místo, stejně jako jiné Richardovy práce, vytváří otevřenou scénu, kdy se divák musí stát její součástí. V tu chvíli se mu vyjeví svět za oknem. Na stěnách, na stole i na podlaze se v odrazu oken objevuje vnější prostor. Prostor současně neexistující i všudypřítomný. Prostor viditelný pouze v odraze. Nereálno pronikající do místnosti vzbuzuje pocit nejistoty i zájem o objevení onoho vnějšího světa, který se pootevírá z každé části místnosti o trochu víc. Nenalezneme však krajinu města, díváme se na místo, které je jakousi neurčitou paralelou stejné situace v jiném časoprostoru. Celá instalace je založena na jednoduchém principu polarizace světla. Světlo vstupující do instalace je polarizované, i když se tedy do místnosti z oken promítá video, lidské oko jej nemůže rozpoznat bez analyzátoru, kterým jsou v tomto případě skleněné tabule.

Romana Veselá

Richard Loskot’s light installation is a staged scene responsive to the layout room in the House of Lords of Kunštát. Blank walls, four glass panes and pure white light entering a room noticeably irradiated windows evoke feeling of emptiness. Author creates an architectural scene for his work of art, based on the psychological effects of artificial light, which is also the only key for the viewer to further explore it. Another place, as well as Richard‘s other work, creates an open scene where the viewer must become part of it in order to reveal the world outside the window. The exterior appears on the walls, on the table and on the floor as a reflection from the window panes creating an omnipresent yet non-existent space – visible only in the reflection. The unreal entering into the room evokes feeling of uncertainty and simultaneously raises interest about the discovery of the outer world which is creeping in from every part of the room a bit more. However, we do not find the city landscape, we are looking at a place that is a sort of indeterminate parallel of the same situation in a different time and space. The installation is based on the simple principles of light polarization. Light entering the installation is polarized, and therefore even when the windows reflect the projected video, the human eye is incapable of detecting it without an analyzer, which in this case are the glass panels.

Romana Veselá

Působení neviditelnéhoAction of Invisibility

Stredoslovenská galéria 2010 Banská Bystrica

Byl jsem vyzván, abych vytvořil instalaci ve vile realistického slovenského malíře Skuteckého, kde je dnes expozice jeho obrazů. Chtěl jsem, aby má věc s jeho prací nějakým způsobem komunikovala. Protože se jednalo o realistické výjevy, které mohou přímo evokovat scénu, kde slyšíme konkrétní realistické zvuky, podobně jako u filmové scény, připravil jsem si zvukové koláže, vázající se ke konkrétním obrazům. Tyto nahrávky jsem vysílal za pomocí pěti malých rádiových vysílačů z dosahem několika metrů do prostoru expozice na stejné frekvenci. Vyplnil jsem tuto dvou patrovou vilu prostorovou imaginární kompozicí, kterou sice nejsme schopni vizuálně vnímat, zato však díky vytvořenému radiovému poli můžeme odhalovat světlá místa (se signálem) a stinná místa (bez signálu), celý prostor je tam jakousi kompozicí šerosvitu. I když tedy vizuálně vnímáme pouze obrazy slovenského realisty, vstupujeme zároveň doinscenované atmosféry v prostředí rádiového záření a oněch obrazů a vlastní zkušeností, skrze zvuk, objevujeme celkový obraz této prostorové instalace. Návštěvníkům jsem tedy připravil při vstupu do vily několik rádiových přijímačů nabaterky s již předlaďenou frekvencí. Ty jim byli k dispozici, jako nástroje, kterými mohli odhalit zvuk v daném místě, který se vynořil ze šumu, pokud zrovna přistoupili blíže k obrazu. Divák se tak stal součástí práce, protože tato instalace byla na jeho aktivním přístupu závislá.

I was asked to create a realistic installation of Villa Skutecky, the Slovak painter, where is the exhibition of his painting nowadays. I wanted to communicate with his work in some way. Because the paintings are realistic, they can directly evoke the scenes, in which we can hear the specific sounds, like in movie scene. I set up my sound collage binding to specific images. These recordings I´ve aired by five small radio transmitters with the range of few meters to the exhibition space at the same frequency. I filled this two-storey villa with the imaginative spatial composition that we are not able to perceive visually, but in that radio field we can detect bright spots (with signal) and shady spots (without signal). The whole space is a king of chiaroscuro composition. Even if we visually perceive the painting of Slovak realist, we are entering into the staged atmosphere of radio waves at the same time. Through these paintings, sounds and our own experience we discover the whole image of these spatial installation. The visitors of the exhibition get the radio receiver with present frequency. These were the detectors of the sounds in given places for them. The sounds emerged out of the noise if the visitor came close to the painting. The visitor became the part of my work, because the installation has been dependent of his active approach.

Cesty

Světlo je vše, co vidíme.Nic víc. Světlo má v sobě veškeré informace

Paths

Light is everything that we see.Nothing more.Light has within itself all the information

Detail Galerie Půda

V instalaci skládáme autorem dříve rozložený obraz. Ačkoli zpočátku o tom nevíme. Ztemnělým prostorem galerie nás vedou malé světelné obrazy. Přiblížením se dozvíme, že jsou to zrcadlové odrazy, vlastně dokonce odrazy odrazů, ale s vlastní výtvarnou kvalitou. Sledováním jejich světelných drah se přibližujeme ke zdroji.

Pohyb galerií s jeho postupným zaostřováním našeho zraku může vyznívat i jako metafora pro pochopení. Pro „přečtení“ výstavy. Porozumění autorovi. S každým dalším světelným obrazem-odrazem na zdi se obraz zostřuje, přihořívá, až se objevíme v samotném světle zrekonstruovaného celku.

Petr Kovář

The installation we compose previously decomposed image. Although initially we do not know. Darkened gallery space lead us to a small light images. Zooming to learn that they are mirror reflections, actually even reflections of reflections, but with their own artistic quality. Monitoring their light paths are closer to the source.

2013 Jihlava

Detail Galerie Půda 2013 Jihlava

Stejné obrazyThe same images


NeskutečnostUnreality

Galerie Laboratorio 2013 Praha

Cesta světlaThe path of light

Arte Boccanera 2013 Trento, Italy

Paprsek putuje z jediného zdroje celým prostorem galerie. Je odrážen pomocí soustavy zrcadel a provází návštěvníka do dalších místností. Návštěvník pátrá po zdroji a odhaluje tuto hru vlastním stínem. Zároveň vznikají na stěnách světelné kompozice.

A ray of light travel from the single source through whole space of the gallery. The light is reflected by a system of mirrors and the ray guides a visitor to the other rooms. The visitor is searching for this source and finds this game thanks to own shadow. There are created light compositions on walls at the same time.

Jednoduchá věcThe simple thing

GHMP Strart UP 2012 Praha

Jednoduchá věcThe simple thing

GHMP Strart UP 2012 Praha

S vnímáním světla si Loskot pohrává i v instalaci Jednoduchá věc , která byla vytvořena přímo pro prostor Start up. Divák spatří barevné spektrum, které je výsledkem základní optické sestavy sestrojené autorem za pomoci “optického ramene”, světelných reflektorů, zrcadel a skleněného hranolu. Loskot nám představuje princip optiky polopaticky. Vidíme do přístroje zevnitř, můžeme zjistit, jak funguje odraz a rozklad bílého světla. Celou instalaci završuje sérií fotografií, s níž nepracuje jako s artefaktem, ale naopak ji využívá jako pomůcku pro svůj pokus. Experiment a objevování překvapivých momentů jsou základem Loskotovy práce - když už se divákovi zdá, že předkládané schema rozkladu bílé pochopil, objevuje opačný směr odrazu k výchozímu bodu: umělec celý fyzikální proces obrací a naznačuje tak opět kosmologický princip věčného návratu.

Markéta Vinglerová

Perception of light is likewise the subject of Loskot´s playful interest in the installation entitled Simple Thing which was made to measure for the Start up venue. The spectator is offered the sight of a colour spectrum which is generated by a basic optical system built by the artist with the use of an “optical arm,” light reflectors, mirrors, and a glass prism. Loskot offers a demonstrative illustration of a principle of optics. The innards of the apparatus are exposed here, making visible the process of reflection and dispersion of white light. The whole installation is rounded off by a series of photographs which are not employed here as an artifact, but rather on the contrary, as an experimental aid. Experimentation and discovery of unexpected facts constitute the groundwork of Loskot´s output - at a point by when the spectator has come to believe to understand the pattern provided here to demonstrate the dispersion of white light, there ensues a discovery of reflection in the opposite direction, back to the starting point: the artist reverses the physical process, once again bringing up the cosmological principle of eternal return. Markéta Vinglerová

Otevřené systémy

Dle teorie systémů je systém otevřený, pokud interaguje s prostředím. Jinými slovy, pokud jsou procesy, ke kterým v něm dochází, podmíněny působením vnějšího prostředí. Otevřený systém se neuzavírá prostředí, ale je neustále předmětem působení kontextu a konstantní výměny se vším, co ho obklopuje.

S tím se setkáváme v instalacích Richarda Loskota, které se často rodí na základě analýzy interakcí mezi prostředím, přírodním světlem, vlivem radiových vln a elektronických přístrojů obecně.

The open systems

In systems theory, a system is open if it interacts with the environment, in other words if the input or the effects of the processes that occur wi-thin it are conditioned by the action of the outside environment. Ba-sically, an open system does not act in isolation, apart from interacti-ons with external variables, but instead it is subject to the continual ef-fects of the context, to the constant exchange with everything that sur-rounds it. The input/output dynamics are, then, characterized by a gre-ater complexity because the external variability is such as to influence the system itself.

This is the condition we see in many installations by Richard Loskot which frequently result from an analysis of the interactions between the environment, natural light, radio waves, and electronic devices in gene-ral.

SystémThe system

GEF 2007 Ústí nad Labem

Drobné elektronické elementy jsem propojil tak, aniž bych věděl, jak bude výsledný proces fungovat. Systém je otevřený, nic není ukryto. Nebulizér vytváří studenou mlhu v akváriu. Na mikrofon, který je umístěn v akvariu, dopadají kapky. Výsledný zvuk kapání řídí otáčení motoru a ten spíná tlačítko, jenž zapíná ventilátor. Ten chaoticky jezdí po zemi, protože mu chybí několik lopatek. Na něm je umístěno čidlo, které vytváří šum na malém monitoru. Zvuk naladěného rádia rozbliká žárovku. Jednoduché děje se ovlivňují a v celku působí komplikovaně a náhodně. Věřím, že život je ve všem, jen záleží na formě projevu.

I have tiny electronic elements interconnected without knowing how the final process will work. The system is open, nothing is hidden. Nebulizer creates a cold mist in the aquarium. Drops fall on the microphone placed in the aquarium. The resulting sound of dripping controls the motor that switches the button that turns the fan on. The fan chaotic riving on the floor, because it lacks a few blades. The sensor is placed on the fan and it generates noise on a small monitor. The sound of the tuned radio flashes the bulb. Easy-going actions effect each other and the whole thing seems to be complicated and random. I believe that life is in anything, just depends on the form of expression.

SystémThe system

GEF 2007 Ústí nad Labem

systemova konstrukce universa

System structure of the universe

Přírodní materiályThe nature materials


Přírodní materiályThe nature materials


Systém ptačího zpěvuThe bird system

Arte Boccanera 2012 Trento (IT)

Lampa svítí na solární panel. Ten vytváří energii pro ventilátor. Ventilátor se pohybuje ve větru a náhodně spíná dráty, které zapínají a vypínají sirénu. Ta běžně hraje monotónně, ale ona náhoda systému vytváří dojem ptačího zpěvu.

Light shines on solar panel. It makes energy for ventilator. Ventilator is blowing in the wind and switch incidentally wires, which switch on and off the siren. It sounds normally monotonous, but this coincidence makes an impression of the birdsong.

Systém vlnThe ocean system

Arte Boccanera 2012 Trento (IT)

Systém pracuje s monotónním šumem nenaladěného rádia. Pomocí jednoduché manipulace s intenzitou hlasitosti a basů dochází k transformaci rádiového šumu ve vlnobití oceánu. Slyšíme oceán, zvuk evokující poetické prostředí, jeho zdrojem jsou však rádiové vlny, všudypřítomné a aktuální.

System works with monotonous noise of an untuned radio. Simple manipulation with the intensity of the volume and bass leads to the transformation of radio noise to the ocean waves. We hear the ocean, sound that evokes poetic environment, but the source of this sound are radio waves.

documentation rl

Documents