císařské lázně, luisiny lázně a slatinné lázně ve františkových lázních

CÍSAŘSKÉ LÁZNĚ,LUISINY LÁZNĚ

A SLATINNÉ LÁZNĚVE FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍCH

PAMÁTKY KARLOVARSKÉHO KRAJE

KARLOVARSKÝ KRAJ A NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV

ISBN 978-80-87104-70-5

Císařské lázně, luisiny lázně a slatinné lázně ve františkovýCh lázníCh

V edici Památky Karlovarského krajevydal: Karlovarský kraj ve spolupráci s Národním památkovým ústavem

a Klubem Za krásné Karlovarsko

Texty © Lubomír Zeman 2010Fotografie © Lubomír ZemanHistorická dokumentace, plány a veduty © Městské muzeum Františkovy LázněLektoroval: PhDr. Stanislav Macek

Publikace byla připravena na základě poznatků získaných v rámci následujících grantových úkolů:Grantový projekt Grantové agentury České republiky č. 409/06/1759 Lázně a lázeňství v České republice v kontextu světového vývoje lázeňstvíVýzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 301 Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 402 Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století

grafická úprava a tisk: POLYPRESS s.r.o.nákladem 1000 ksKarlovy Vary 2010

ISBN 978-80-87104-70-5

Císařské lázně, luisiny lázně a slatinné lázněve františkovýCh lázníCh

historie

Františkovy Lázně disponují velkými ložisky mineralizované slatiny. Nacházejí se zde také silné zdroje minerálních pramenů s vysokým obsahem volného oxidu uhličitého. Podle chemického složení pramenů se dělí františkolázeňské prameny do skupin salinických, salinicko-muriatických a alkalicko-salinicko-muriatických kyselek. Pro nemoci onkologického charakteru, oběhového a pohybového ústrojí, srdeční choroby, nemoci ženské a gynekologické se používají vodoléčba a koupele, suché uhličité koupele, termoterapie (slatinné zábaly a tampony, fango), pitné kúry, světloléčba aj. Léčebným využitím slatiny se Františkovy Lázně řadí k nejstarším slatinným, rašelinným lázním na světě.

Jako první veřejné lázně u vývěru oblíbené chebské kyselky byly postaveny již mezi roky 1704-1706 kyselkové lázně, přistavěné ke starému dřevěnému hostinci. Kyselka se přečerpávala vodními pumpami, ohřívala v měděném kotli a roznášela do koupelen. Kyselkový dům obsahoval 12 kabinek pro koupele a 14 pokojů k ubytování. Roku 1748 pak vyrostla vedle hostince hrázděná kaple sv. Jana Nepomuckého. Sezónní lázně přečkaly ve své prvotní podobě sto let a zanikly spolu s hostincem roku 1808.

První etapa zástavby ve Františkových Lázních byla na přelomu 18. a 19. sto-letí realizována v čistých klasicistních formách. Domy měly takřka jednotnou architektonickou podobu. Ve stavebním předpisu z 12. června 1793 se výslovně stanovila podmínka, že nově stavěné domy by měly být nejméně jednopatrové, horní patro mělo být určeno pro lázeňské hosty, pro které měla být zřízena i samostatná kuchyň a sociální zařízení. V přízemí byla

Starý hostinec u Chebské kyselky, Kyselkový dům, Müllerova mapa 1719.

předepsána lázeňská koupelna. Za objekty se nacházely prostorné dvory, kde byly umístěny stodoly, sýpky, stáje i remízy pro kočáry. Jednalo se tak o zredukovanou formu selské usedlosti.1 V počátcích výstavby navrhoval první veřejné objekty Tobias Gruber, prvotní plány dále rozpracovával Johann Rothhesel. Ostatní stavby pak ve specifickém duchu barokizujícího klasicismu realizovali chebští stavitelé.2 Domy byly orientovány do ulice šířkovým průčelím s dvorními hospodářskými trakty, stájemi a vozovnami. V zadní části parcel byly zřizovány malé zahrady, kde stály zahradní pavilóny a stinná loubí. Tak jako v jiných lázeňských městech (například v Karlových Varech) byly i zde hojně rozšířené dvoutraktové dispozice se střední vstupní chodbou, vlastně síní, ze které byly přístupné místnosti v přízemí. Do patra se vstupovalo po dvojramenném schodišti přimknutém ke stěně v zadním, dvorním traktu. Všude již fungovalo nepřímé vytápění pomocí klasicistních válcových kachlových kamen. Záchody a koupelny se nacházely v zadním traktu a někdy byly záchody i tradičně vysouvány na záchodovou pavlač. Podobně jako v Karlových Varech bylo zobytněno podkroví, alespoň jeho přední část, která byla osvětlována pomocí velkého středního vikýře. Objevovaly se i střechy mansardové s plným využitím podkroví.Jednotlivé lázeňské domy tak měly na počátku i soukromé lázeňské koupelny. Jak píše doktor Hofer v roce 1799: „Každý ze zde postavených domů má dvě až tři koupelny, ve kterých je možné se podle libosti vykoupat buď v obyčejné vodě

nebo v kyselkové vodě a to buď ve studené nebo teplé. Kdo si nechá připravit koupel ve svém vlastním pokoji, zaplatí za ní 30 krejcarů, za koupel v koupelně se účtuje 12 krejcarů.“ 3

Od druhého desetiletí 19. století byla dosavadní kompozice lázeňského města rozšiřována vlivem podchycování dalších vzdálenějších pramenů. Nejprve byl v roce 1806 objeven a zachycen západně od vnitřního města vydatný Luisin pramen, pojmenovaný po císařovně Luise, a roku 1817 byly objeveny prameny Solný a Luční jihovýchodně od města. Tak vznikla diagonální parková osa s čtyřřadou lipovou alejí od Františkova pramene k Solnému pramenu, která

Františkovy Lázně - lázeňská koupelna, konec 19. století.

Františkovy Lázně - lázeňská koupelna, expozice v městském muzeu.

Františkovy Lázně – Loimannovy lázně u domu Tři lilie, kolem roku 1880.

předepsána lázeňská koupelna. Za objekty se nacházely prostorné dvory, kde byly umístěny stodoly, sýpky, stáje i remízy pro kočáry. Jednalo se tak o zredukovanou formu selské usedlosti.1 V počátcích výstavby navrhoval první veřejné objekty Tobias Gruber, prvotní plány dále rozpracovával Johann Rothhesel. Ostatní stavby pak ve specifickém duchu barokizujícího klasicismu realizovali chebští stavitelé.2 Domy byly orientovány do ulice šířkovým průčelím s dvorními hospodářskými trakty, stájemi a vozovnami. V zadní části parcel byly zřizovány malé zahrady, kde stály zahradní pavilóny a stinná loubí. Tak jako v jiných lázeňských městech (například v Karlových Varech) byly i zde hojně rozšířené dvoutraktové dispozice se střední vstupní chodbou, vlastně síní, ze které byly přístupné místnosti v přízemí. Do patra se vstupovalo po dvojramenném schodišti přimknutém ke stěně v zadním, dvorním traktu. Všude již fungovalo nepřímé vytápění pomocí klasicistních válcových kachlových kamen. Záchody a koupelny se nacházely v zadním traktu a někdy byly záchody i tradičně vysouvány na záchodovou pavlač. Podobně jako v Karlových Varech bylo zobytněno podkroví, alespoň jeho přední část, která byla osvětlována pomocí velkého středního vikýře. Objevovaly se i střechy mansardové s plným využitím podkroví.Jednotlivé lázeňské domy tak měly na počátku i soukromé lázeňské koupelny. Jak píše doktor Hofer v roce 1799: „Každý ze zde postavených domů má dvě až tři koupelny, ve kterých je možné se podle libosti vykoupat buď v obyčejné vodě

nebo v kyselkové vodě a to buď ve studené nebo teplé. Kdo si nechá připravit koupel ve svém vlastním pokoji, zaplatí za ní 30 krejcarů, za koupel v koupelně se účtuje 12 krejcarů.“ 3

Od druhého desetiletí 19. století byla dosavadní kompozice lázeňského města rozšiřována vlivem podchycování dalších vzdálenějších pramenů. Nejprve byl v roce 1806 objeven a zachycen západně od vnitřního města vydatný Luisin pramen, pojmenovaný po císařovně Luise, a roku 1817 byly objeveny prameny Solný a Luční jihovýchodně od města. Tak vznikla diagonální parková osa s čtyřřadou lipovou alejí od Františkova pramene k Solnému pramenu, která

Františkovy Lázně - lázeňská koupelna, konec 19. století.

Františkovy Lázně - lázeňská koupelna, expozice v městském muzeu.

Františkovy Lázně – Loimannovy lázně u domu Tři lilie, kolem roku 1880.

se stala hlavní lázeňskou promenádou. Velký rozvoj lázní, spojený se zvyšující se návštěvností, vedl k nové výstavbě lázeňských domů. Národní třída již byla zastavěna, proto začaly nové domy vyrůstat i v obou bočních ulicích, k nimž přibyla na východní straně čtvrtá, Nová ulice (dnešní ulice Boženy Němcové). Charakter vnitřního města se vytvořením velkých uličních bloků výrazně změnil. V dispozičním řešení lázeňských domů se již prosazovaly trojtrakty se střední chodbou. Kuchyně byly ale stále černé, dymníkové, s prostupem do velkých dymníků.

V letech 1826-1827 byl postaven nad nedalekým Luisiným pramenem a vývěrem Studeného vřídla podle projektu krajského inženýra Wenzela Stöhra jeden z nejzajímavějších pavilónků nad prameny v západočeských lázních. První velkou budovu veřejných lázní s centralizací lázeňského provozu vybudoval první starosta města Kryštof Loimann na konci zahrady svého domu Tři lilie v letech 1827-1828. Nazývaly se loimannovy lázně. Byla to velká dvoupatrová budova respektující principy domovní zástavby, s dvojicí nárožních rizalitů ukončených trojúhelnými štíty. Chebský stavitel

Vincenc Pröckl, který byl pověřen vypracováním projektu, byl před započetím práce vyslán na studijní cestu po evropských lázeňských městech. Nové lázně měly 30 koupelen vytápěných teplým vzduchem. K léčebným účelům byla používána odpadní voda z Luisina a Studeného pramene. Voda byla ohřívána parou a rozváděna dřevěným potrubím do koupelen, kde byly plechové, mramorové, serpentinové, měděné a bronzové vany. Slatina se těžila nedaleko od Luisina pramene, na pozemku, který patřil starostovi Loimannovi.4 Užíváním slatiny se Loimannovy lázně staly prvními rašelinnými lázněmi na světě.

V roce 1840 se pak rozhodl Kryštof Loimann postavit naproti svým lázním a Luisinu prameni další lázně, dnes nazývané luisiny lázně. Přízemní stavba byla původně pouze dvoukřídlá, s hlavním průčelím směřujícím k Luisinu pavilónu. Fasády byly řešeny v přísných formách pozdního klasicismu s naznačeným kvádrováním (kvádrovou rustikou) a sdruženými korintskými pilastry rámujícími nárožní rizality. Budova byla zastřešena nízkou valbovou střechou.

Františkovy Lázně - půdorysný plán T. Gruber – J.Rothesel 1795.

se stala hlavní lázeňskou promenádou. Velký rozvoj lázní, spojený se zvyšující se návštěvností, vedl k nové výstavbě lázeňských domů. Národní třída již byla zastavěna, proto začaly nové domy vyrůstat i v obou bočních ulicích, k nimž přibyla na východní straně čtvrtá, Nová ulice (dnešní ulice Boženy Němcové). Charakter vnitřního města se vytvořením velkých uličních bloků výrazně změnil. V dispozičním řešení lázeňských domů se již prosazovaly trojtrakty se střední chodbou. Kuchyně byly ale stále černé, dymníkové, s prostupem do velkých dymníků.

V letech 1826-1827 byl postaven nad nedalekým Luisiným pramenem a vývěrem Studeného vřídla podle projektu krajského inženýra Wenzela Stöhra jeden z nejzajímavějších pavilónků nad prameny v západočeských lázních. První velkou budovu veřejných lázní s centralizací lázeňského provozu vybudoval první starosta města Kryštof Loimann na konci zahrady svého domu Tři lilie v letech 1827-1828. Nazývaly se loimannovy lázně. Byla to velká dvoupatrová budova respektující principy domovní zástavby, s dvojicí nárožních rizalitů ukončených trojúhelnými štíty. Chebský stavitel

Vincenc Pröckl, který byl pověřen vypracováním projektu, byl před započetím práce vyslán na studijní cestu po evropských lázeňských městech. Nové lázně měly 30 koupelen vytápěných teplým vzduchem. K léčebným účelům byla používána odpadní voda z Luisina a Studeného pramene. Voda byla ohřívána parou a rozváděna dřevěným potrubím do koupelen, kde byly plechové, mramorové, serpentinové, měděné a bronzové vany. Slatina se těžila nedaleko od Luisina pramene, na pozemku, který patřil starostovi Loimannovi.4 Užíváním slatiny se Loimannovy lázně staly prvními rašelinnými lázněmi na světě.

V roce 1840 se pak rozhodl Kryštof Loimann postavit naproti svým lázním a Luisinu prameni další lázně, dnes nazývané luisiny lázně. Přízemní stavba byla původně pouze dvoukřídlá, s hlavním průčelím směřujícím k Luisinu pavilónu. Fasády byly řešeny v přísných formách pozdního klasicismu s naznačeným kvádrováním (kvádrovou rustikou) a sdruženými korintskými pilastry rámujícími nárožní rizality. Budova byla zastřešena nízkou valbovou střechou.

Františkovy Lázně - půdorysný plán T. Gruber – J.Rothesel 1795.

Dispoziční řešení bylo dvojtraktové s boční chodbou, na kterou se napojovaly lázeňské koupelny. Lázeňské kabiny s koupelnami byly otočeny směrem do dvora, kde se mísila rašelinová směs, naplňovala se do dřevěných van a ty se pak vozily přímo do koupelen. Po dokončení koupele v rašelině se pacient očistil ve druhé, pevně stojící vaně s čistou vodou. V roce 1849 byl k chodbě připojen druhý trakt koupelen a dispozice se přeměnila na trojtraktovou se střední chodbou. Kapacita koupelen ale stále nepostačovala zájmu a lázeňskému provozu. Proto Dr. Loimann rozhodl o dalším rozšíření budovy. V roce 1861 navrhl Karl Wiedermann navýšení hlavního traktu o patro. Tento návrh se ovšem nerealizoval. Namísto do výšky se ale lázeňský provoz rozšířil o další přízemní křídlo, což umožňovalo jednodušší zavážení van se slatinou do koupelen. V roce 1864 tak bylo přistavěno podle plánu Adama Haberzettla nové západní křídlo s nárožními pavilóny. Opět bylo dvojtraktové, s chodbou na západní straně a koupelnami na východní straně u dvora. V severním pavilónu byla čekárna, v jižním pavilónu koupelny a záchody. Ve střední ose byla připojena hala se symetricky řešenými verandami. Konstrukce byla hrázděná, zasazená do terénu na dřevěných pilotech. Nárožní pavilóny měly uplatněny velké ondřejské kříže a dekorativní vyřezávané štíty. Stávající vícekřídlý půdorys byl dotvořen v roce 1872, kdy byl podle projektu Karla Wiedermanna dostavěn k západnímu křídlu druhý trakt koupelen. Konstrukce obvodové zdi opakovala systém hrázdění předchozí stavební etapy s užitím velkých ondřejských křížů.5 Vybavení bylo jako u předchozích lázní na evropské úrovni. Poskytovaly se zde slatinné a minerální koupele, parou ohřívaná voda byla dřevěným potrubím rozváděna k jednotlivým koupelnám. Celkem se zde nabízely 164 lázeňské kabiny s 500 vanami, 5 čekáren s čítárnami, salón a Knížecí pokoj.6

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně (dnes Luisiny lázně), konec 19. století.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, návrh přístavby, Karl Wiedermann, říjen 1849.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, Karl Wiedermann, 50. léta 19. století.

Dispoziční řešení bylo dvojtraktové s boční chodbou, na kterou se napojovaly lázeňské koupelny. Lázeňské kabiny s koupelnami byly otočeny směrem do dvora, kde se mísila rašelinová směs, naplňovala se do dřevěných van a ty se pak vozily přímo do koupelen. Po dokončení koupele v rašelině se pacient očistil ve druhé, pevně stojící vaně s čistou vodou. V roce 1849 byl k chodbě připojen druhý trakt koupelen a dispozice se přeměnila na trojtraktovou se střední chodbou. Kapacita koupelen ale stále nepostačovala zájmu a lázeňskému provozu. Proto Dr. Loimann rozhodl o dalším rozšíření budovy. V roce 1861 navrhl Karl Wiedermann navýšení hlavního traktu o patro. Tento návrh se ovšem nerealizoval. Namísto do výšky se ale lázeňský provoz rozšířil o další přízemní křídlo, což umožňovalo jednodušší zavážení van se slatinou do koupelen. V roce 1864 tak bylo přistavěno podle plánu Adama Haberzettla nové západní křídlo s nárožními pavilóny. Opět bylo dvojtraktové, s chodbou na západní straně a koupelnami na východní straně u dvora. V severním pavilónu byla čekárna, v jižním pavilónu koupelny a záchody. Ve střední ose byla připojena hala se symetricky řešenými verandami. Konstrukce byla hrázděná, zasazená do terénu na dřevěných pilotech. Nárožní pavilóny měly uplatněny velké ondřejské kříže a dekorativní vyřezávané štíty. Stávající vícekřídlý půdorys byl dotvořen v roce 1872, kdy byl podle projektu Karla Wiedermanna dostavěn k západnímu křídlu druhý trakt koupelen. Konstrukce obvodové zdi opakovala systém hrázdění předchozí stavební etapy s užitím velkých ondřejských křížů.5 Vybavení bylo jako u předchozích lázní na evropské úrovni. Poskytovaly se zde slatinné a minerální koupele, parou ohřívaná voda byla dřevěným potrubím rozváděna k jednotlivým koupelnám. Celkem se zde nabízely 164 lázeňské kabiny s 500 vanami, 5 čekáren s čítárnami, salón a Knížecí pokoj.6

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně (dnes Luisiny lázně), konec 19. století.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, návrh přístavby, Karl Wiedermann, říjen 1849.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, Karl Wiedermann, 50. léta 19. století.

S výstavbou veřejných lázní se postupně rušily koupelny v soukromých domech a přecházelo se na systém penzionů a velkých lázeňských komplexů, v německy hovořících regionech zvaných Kurhaus, kam lázeňští hosté k procedurám z penzionů docházeli.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, 1849, situace.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, záměr navýšení východního křídla, Karl Wiedermann, duben 1861.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, přístavba západního křídla, Adam Haberzettl, srpen 1864.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, přístavba druhého traktu západního křídla, Karl Wiedermann, srpen 1872.

S výstavbou veřejných lázní se postupně rušily koupelny v soukromých domech a přecházelo se na systém penzionů a velkých lázeňských komplexů, v německy hovořících regionech zvaných Kurhaus, kam lázeňští hosté k procedurám z penzionů docházeli.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, 1849, situace.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, záměr navýšení východního křídla, Karl Wiedermann, duben 1861.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, přístavba západního křídla, Adam Haberzettl, srpen 1864.

Františkovy Lázně - Loimannovy lázně, přístavba druhého traktu západního křídla, Karl Wiedermann, srpen 1872.

V letech 1849-1851 byly postaveny za hlavním Františkovým pramenem Městské lázně v režii města Cheb. Přízemní stavba s převýšeným středním rizalitem a bočními koupelovými křídly navazovala zřetelně na klasické principy italského stabilimenta, hojně rozšířeného i ve francouzském prostředí.

Střední rizalit byl doplněn o mohutný vstupní portikus vynášející velký balkón v patře. Portikus byl široký tak, aby pod něj mohl zajet kočár a lázeňští hosté mohli vstoupit do objektu chráněni před nepřízní počasí. V roce 1878 bylo podle projektu Wiedermanna přistavěno první patro a dispozice byla uzavřena dalšími křídly kolem otevřeného dvora. Objekt byl kryt jednotnou valbovou střechou a střední rizalit byl završen, stejně jako nárožní rizality, přímou atikou. Dispoziční řešení lázeňského komplexu bylo trojtraktové. Hlavní vstup byl

veden ve středním rizalitu do vstupní haly, odkud vedly chodby k lázeňským kabinkám v bočních křídlech, rozmístěných po obou stranách koridoru. Celkem zde bylo 53 koupelen s 66 vanami a sprchami. V patře rizalitu byl

Františkovy Lázně - Městské lázně, původní vzhled ze 70. let 19. století.

Františkovy Lázně - Městské lázně, návrh nerealizované přístavby patra.

Františkovy Lázně - Městské lázně, půdorys

Tabiano (Itálie) - stabilimento 30. léta 19. století.

V letech 1849-1851 byly postaveny za hlavním Františkovým pramenem Městské lázně v režii města Cheb. Přízemní stavba s převýšeným středním rizalitem a bočními koupelovými křídly navazovala zřetelně na klasické principy italského stabilimenta, hojně rozšířeného i ve francouzském prostředí.

Střední rizalit byl doplněn o mohutný vstupní portikus vynášející velký balkón v patře. Portikus byl široký tak, aby pod něj mohl zajet kočár a lázeňští hosté mohli vstoupit do objektu chráněni před nepřízní počasí. V roce 1878 bylo podle projektu Wiedermanna přistavěno první patro a dispozice byla uzavřena dalšími křídly kolem otevřeného dvora. Objekt byl kryt jednotnou valbovou střechou a střední rizalit byl završen, stejně jako nárožní rizality, přímou atikou. Dispoziční řešení lázeňského komplexu bylo trojtraktové. Hlavní vstup byl

veden ve středním rizalitu do vstupní haly, odkud vedly chodby k lázeňským kabinkám v bočních křídlech, rozmístěných po obou stranách koridoru. Celkem zde bylo 53 koupelen s 66 vanami a sprchami. V patře rizalitu byl

Františkovy Lázně - Městské lázně, původní vzhled ze 70. let 19. století.

Františkovy Lázně - Městské lázně, návrh nerealizované přístavby patra.

Františkovy Lázně - Městské lázně, půdorys

Tabiano (Itálie) - stabilimento 30. léta 19. století.

umístěn čekací a odpočinkový sál.7 Po vybudování Nové stáčírny v roce 1892 podle projektu chebského stavebního rady Josefa Paschera byly Městské lázně spojeny s budovou stáčírny vznosnou arkádovou chodbou, řešenou jako krytá promenádní galerie. V roce 1945 byly ale bohužel pro pokles na slatinném podloží Městské lázně kompletně zbourány.

Také lázeňský lékař dr. Paul Cartellieri zamýšlel v roce 1861 postavit své lázně u Lučního pramene s tím, že by využíval odpadní vody z tohoto pramene. Městská rada tento záměr ovšem zamítla, a tak si dr. Cartellieri zakoupil pozemky u Slatin-ného potoka a zachytil zde další dva prameny, Železitý a Minerální (Cartellieriho) pramen. V letech 1863-1864 vybudoval jižně od kolonády Solného a Lučního pramene nové veřejné lázně, nazývané Cartellieriho lázně (později Lázně císaře Františka Josefa, Lázně III a dnes slatinné lázně). Projekt stavby v duchu romantického historismu vypracoval Gustav Wiedermann. Lázně byly otevřeny a uvedeny do provozu dne 4. června 1864. Patrová budova s dvojicí kolmých křídel na půdorysu otevřeného V měla hlavní vstup s vestibulem a schodišťovou halou situovaný ve styku obou křídel. Další vstup byl otevřen i ve směru od kolonády Solného a Lučního pramene. Fasády byly pročleněny lisénovými rámci s použitím obloučkové římsy. Rizality byly zvýrazněny v duchu starých tradic atikami.

Dispozičně se jednalo o trojtraktová řešení se středními chodbami. Ke dvornímu průčelí se přimykal přístavek pro drcení a mletí slatiny. Již v roce 1865 musela být lázeňská budova rozšířena přístavbou do dvora. Obdélná patrová budova uzavírající trojúhelný provozní dvůr, byla postavena v patře z hrázděného zdiva. Byla dvojtraktová s koridorovou chodbou a napojujícími se koupelnami situovanými směrem do dvora. Dále zde byla umístěna i vozovna a prádelna. Ve své době byly lázně vybaveny nejmodernějším lázeňským zařízením, byly zde např. Schwarzovy vany s dvojitým dnem, podávaly se slatinné a železité koupele. Celkem zde bylo v přízemí 23 koupelen pro železité a 31 koupelen pro slatinné lázně, v patře bylo 15 pokojů pro minerální lázně a 6 pokojů pro

Františkovy Lázně - Městské lázně, realizovaný projekt navýšení patra, (K. Wiedermann ?, 1878).

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, jihozápadní průčelí, 80. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, severní průčelí, 80. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, půdorys.

umístěn čekací a odpočinkový sál.7 Po vybudování Nové stáčírny v roce 1892 podle projektu chebského stavebního rady Josefa Paschera byly Městské lázně spojeny s budovou stáčírny vznosnou arkádovou chodbou, řešenou jako krytá promenádní galerie. V roce 1945 byly ale bohužel pro pokles na slatinném podloží Městské lázně kompletně zbourány.

Také lázeňský lékař dr. Paul Cartellieri zamýšlel v roce 1861 postavit své lázně u Lučního pramene s tím, že by využíval odpadní vody z tohoto pramene. Městská rada tento záměr ovšem zamítla, a tak si dr. Cartellieri zakoupil pozemky u Slatin-ného potoka a zachytil zde další dva prameny, Železitý a Minerální (Cartellieriho) pramen. V letech 1863-1864 vybudoval jižně od kolonády Solného a Lučního pramene nové veřejné lázně, nazývané Cartellieriho lázně (později Lázně císaře Františka Josefa, Lázně III a dnes slatinné lázně). Projekt stavby v duchu romantického historismu vypracoval Gustav Wiedermann. Lázně byly otevřeny a uvedeny do provozu dne 4. června 1864. Patrová budova s dvojicí kolmých křídel na půdorysu otevřeného V měla hlavní vstup s vestibulem a schodišťovou halou situovaný ve styku obou křídel. Další vstup byl otevřen i ve směru od kolonády Solného a Lučního pramene. Fasády byly pročleněny lisénovými rámci s použitím obloučkové římsy. Rizality byly zvýrazněny v duchu starých tradic atikami.

Dispozičně se jednalo o trojtraktová řešení se středními chodbami. Ke dvornímu průčelí se přimykal přístavek pro drcení a mletí slatiny. Již v roce 1865 musela být lázeňská budova rozšířena přístavbou do dvora. Obdélná patrová budova uzavírající trojúhelný provozní dvůr, byla postavena v patře z hrázděného zdiva. Byla dvojtraktová s koridorovou chodbou a napojujícími se koupelnami situovanými směrem do dvora. Dále zde byla umístěna i vozovna a prádelna. Ve své době byly lázně vybaveny nejmodernějším lázeňským zařízením, byly zde např. Schwarzovy vany s dvojitým dnem, podávaly se slatinné a železité koupele. Celkem zde bylo v přízemí 23 koupelen pro železité a 31 koupelen pro slatinné lázně, v patře bylo 15 pokojů pro minerální lázně a 6 pokojů pro

Františkovy Lázně - Městské lázně, realizovaný projekt navýšení patra, (K. Wiedermann ?, 1878).

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, jihozápadní průčelí, 80. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, severní průčelí, 80. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Cartellieriho lázně, půdorys.

solné lázně podle nauheimerské metody. Koupelny již obsahovaly předsíňky pro odložení šatů. Samozřejmě nechyběly čekárna a odpočinkový sál.8 V obraze veřejných lázní se uplatňovaly jako výrazné dominanty nezbytné komíny pro ohřev rašelinových směsí.

Východně od kolonády Solného a Lučního pramene vyrostly v letech 1878-1880 Císařské lázně. Stavbu financoval petrohradský bankéř Anton Singer a projekt vypracovali v září 1878 Karl Haberzettl a Gustav Wiedermann v neorenesančním duchu. Konečné řešení dopracoval v lednu 1879 již sám Gustav Wiedermann. Základní kámen ke stavbě byl položen 16. října 1878 a stavba byla dokončena již následujícího roku. V roce 1880 byly lázně otevřeny veřejnosti.9 Jednopatrový objekt měl zvýrazněný střední pavilón s vestibulem a navazující boční křídla s koupelnami vytvářejícími čestný dvůr. Vstup byl situován ve středním pavilonu s portikem a sochařskou výzdobou v patře. Zastřešením mohutnou neckovou kupolí získal celý objekt podobu francouzsky laděné neorenesance. Báň byla původně doplněna ozdobně tepaným lemováním hran, masivní římsou a kovaným zábradlím. Iónské sloupy v patře nesly původně čtyři plastiky.

Dispozičně se jednalo o dvojtrakty s koridorovou chodbou, na kterou se napojují jednotlivé lázeňské kabinky jen z jedné strany. Na vestibul se napojovalo další kolmé křídlo, ukončené apsidálně, kde se nacházel bazén. Oproti prvotnímu návrhu, kde byla křídla symetricky rozložena i ve dvorním průčelí, nebyla provedena zadní část jižního křídla.10 Celkem bylo v budově 120 lázeňských kabin s elegantním Knížecím lázeňským salonem a pokojem, velká čekárna a odpočinkový sál. Nabízely se zde koupele v minerálních lázních, uhličitých a železitých lázních, dále lázně solné a termální, elektroléčba, fototerapie, římsko-irské a ruské parní lázně, všechny druhy sprchových lázní, léčebné procedury studenou vodou, masáže, irigace a později byl zřízen

kabinet pro rentgen.11 Později získal lázně císařský rada a generální rada Rakousko-Uherské banky ve Vídni Fridrich Suess. Postupem doby se Císařské lázně staly svou vznosnou architekturou symbolem Františkových Lázní, dokumentujícím jejich vzestup mezi světová lázeňská střediska.

V letech 1903 a 1904 postupně odkoupilo město Františkovy Lázně všechny veřejné lázně spolu s dalšími lázeňskými provozními budovami, prameny, slatiništi i parky a začíná podnikat ve vlastní režii. Lázeňský provoz se tak dostal pod jednu správu a jedno vedení. V roce 1947 byla lázeňská zařízení znárodněna a předána pod správu Československých státních lázní. V roce 1992 vznikla akciová společnost Lázně Františkovy Lázně, která zajišťuje lázeňské služby ve Františkových Lázních a je jednou z největších soukromých lázeňských společností v České republice.

Františkovy Lázně - Císařské lázně 1898.

Františkovy Lázně - půdorysný plán 1905.

solné lázně podle nauheimerské metody. Koupelny již obsahovaly předsíňky pro odložení šatů. Samozřejmě nechyběly čekárna a odpočinkový sál.8 V obraze veřejných lázní se uplatňovaly jako výrazné dominanty nezbytné komíny pro ohřev rašelinových směsí.

Východně od kolonády Solného a Lučního pramene vyrostly v letech 1878-1880 Císařské lázně. Stavbu financoval petrohradský bankéř Anton Singer a projekt vypracovali v září 1878 Karl Haberzettl a Gustav Wiedermann v neorenesančním duchu. Konečné řešení dopracoval v lednu 1879 již sám Gustav Wiedermann. Základní kámen ke stavbě byl položen 16. října 1878 a stavba byla dokončena již následujícího roku. V roce 1880 byly lázně otevřeny veřejnosti.9 Jednopatrový objekt měl zvýrazněný střední pavilón s vestibulem a navazující boční křídla s koupelnami vytvářejícími čestný dvůr. Vstup byl situován ve středním pavilonu s portikem a sochařskou výzdobou v patře. Zastřešením mohutnou neckovou kupolí získal celý objekt podobu francouzsky laděné neorenesance. Báň byla původně doplněna ozdobně tepaným lemováním hran, masivní římsou a kovaným zábradlím. Iónské sloupy v patře nesly původně čtyři plastiky.

Dispozičně se jednalo o dvojtrakty s koridorovou chodbou, na kterou se napojují jednotlivé lázeňské kabinky jen z jedné strany. Na vestibul se napojovalo další kolmé křídlo, ukončené apsidálně, kde se nacházel bazén. Oproti prvotnímu návrhu, kde byla křídla symetricky rozložena i ve dvorním průčelí, nebyla provedena zadní část jižního křídla.10 Celkem bylo v budově 120 lázeňských kabin s elegantním Knížecím lázeňským salonem a pokojem, velká čekárna a odpočinkový sál. Nabízely se zde koupele v minerálních lázních, uhličitých a železitých lázních, dále lázně solné a termální, elektroléčba, fototerapie, římsko-irské a ruské parní lázně, všechny druhy sprchových lázní, léčebné procedury studenou vodou, masáže, irigace a později byl zřízen

kabinet pro rentgen.11 Později získal lázně císařský rada a generální rada Rakousko-Uherské banky ve Vídni Fridrich Suess. Postupem doby se Císařské lázně staly svou vznosnou architekturou symbolem Františkových Lázní, dokumentujícím jejich vzestup mezi světová lázeňská střediska.

V letech 1903 a 1904 postupně odkoupilo město Františkovy Lázně všechny veřejné lázně spolu s dalšími lázeňskými provozními budovami, prameny, slatiništi i parky a začíná podnikat ve vlastní režii. Lázeňský provoz se tak dostal pod jednu správu a jedno vedení. V roce 1947 byla lázeňská zařízení znárodněna a předána pod správu Československých státních lázní. V roce 1992 vznikla akciová společnost Lázně Františkovy Lázně, která zajišťuje lázeňské služby ve Františkových Lázních a je jednou z největších soukromých lázeňských společností v České republice.

Františkovy Lázně - Císařské lázně 1898.

Františkovy Lázně - půdorysný plán 1905.

PrůvodCe objekteM CísařskýCh lázní

Okázalá budova Císařských lázní v historizujícím stylu francouzské neorenesance v sobě skrývá skvostné interiéry s neobvyklým komfortem a na svou dobu nejmodernějším vybavením. Skladba kompozičních prvků s kruhovým bazénem navazovala na klasická antická schémata, zejména na předlohy římských therm, například Caracallovy lázně s velkým bazénem v zadní pozici nebo na kruhová frigidaria či caldaria v Pompejích (lázně u Fóra, Stabijské lázně).12 Půdorysné řešení s předstupujícími bočními křídly odpovídá předlohám lázeňských komplexů v německých lázních Bad Oeynhausen (1857-1858). Vložení bazénu na závěr osy axiální dispozice se téměř shoduje s návrhem Josefa Durma pro lázně Vierordtbad v Karlsruhe (1871-1873).13 Obklopení bazénu kabinkami se sprchami na půdorysu půlkruhu ovšem posouvá celé řešení až do Francie – například etablissement thermal v Luxeuilu (1842-1843).

Františkovy Lázně - Císařské lázně, pohled na průčelí od severozápadu.

Bad Oeynhausen - Lázně I ,1857, půdorys.Karlsruhe - Vierordtbad, J. Durm 1871-1873.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, půdorys.

PrůvodCe objekteM CísařskýCh lázní

Okázalá budova Císařských lázní v historizujícím stylu francouzské neorenesance v sobě skrývá skvostné interiéry s neobvyklým komfortem a na svou dobu nejmodernějším vybavením. Skladba kompozičních prvků s kruhovým bazénem navazovala na klasická antická schémata, zejména na předlohy římských therm, například Caracallovy lázně s velkým bazénem v zadní pozici nebo na kruhová frigidaria či caldaria v Pompejích (lázně u Fóra, Stabijské lázně).12 Půdorysné řešení s předstupujícími bočními křídly odpovídá předlohám lázeňských komplexů v německých lázních Bad Oeynhausen (1857-1858). Vložení bazénu na závěr osy axiální dispozice se téměř shoduje s návrhem Josefa Durma pro lázně Vierordtbad v Karlsruhe (1871-1873).13 Obklopení bazénu kabinkami se sprchami na půdorysu půlkruhu ovšem posouvá celé řešení až do Francie – například etablissement thermal v Luxeuilu (1842-1843).

Františkovy Lázně - Císařské lázně, pohled na průčelí od severozápadu.

Bad Oeynhausen - Lázně I ,1857, půdorys.Karlsruhe - Vierordtbad, J. Durm 1871-1873.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, půdorys.

exteriér Jednopatrový objekt je rozložený na půdorysném obrazci H. Celkovou kompozici s trojaxiálním členěním hmot formuje hlavní průčelí v podélné ose, z něhož vystupuje ve střední sekci převýšený trojosý pavilón zastřešený neckovou kupolí, bání a příčná boční křídla, ukončená opět trojosými pavilóny završenými přímými atikami. Předstupující křídla vytvářejí klasickou formu čestného dvora (cour d‘honneur).

Františkovy Lázně - Císařské lázně, bazén, 90. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, rondel bazénu.

Řím - Caracallovy thermy, půdorys.

Pompeje - lázně u Fora, půdorys - A. palaestra; B. apodyterium; C. frigidarium; D. tepidarium; E. caldarium; F. vytápění a ohřev; G,H,I. ženské oddělení

exteriér Jednopatrový objekt je rozložený na půdorysném obrazci H. Celkovou kompozici s trojaxiálním členěním hmot formuje hlavní průčelí v podélné ose, z něhož vystupuje ve střední sekci převýšený trojosý pavilón zastřešený neckovou kupolí, bání a příčná boční křídla, ukončená opět trojosými pavilóny završenými přímými atikami. Předstupující křídla vytvářejí klasickou formu čestného dvora (cour d‘honneur).

Františkovy Lázně - Císařské lázně, bazén, 90. léta 19. století.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, rondel bazénu.

Řím - Caracallovy thermy, půdorys.

Pompeje - lázně u Fora, půdorys - A. palaestra; B. apodyterium; C. frigidarium; D. tepidarium; E. caldarium; F. vytápění a ohřev; G,H,I. ženské oddělení

Dominantou celé kompozice je střední část, ve které je situován hlavní vstup do objektu. Ten byl zvýrazněn mohutným trojosým portikem v římsko-dórském řádu s přepásanými sloupy vynášejícími široký balkón. Zvýšené rampy nájezdu umožňovaly průjezd kočárů. V patře byla čelní stěna se vstupem na balkón prolomena arkádovými otvory zasazenými do trojdílné iónské edikuly. Iónské sloupy vynášejí zalamovanou římsu se středním frontonem. Na dnes prázdných postamentech nad římsou byly původně osazeny čtyři plastiky antických božstev. Dodnes se zachovaly plastiky v nikách na boční stěně středního i nárožních pavilónů. Přízemí celé stavby je zmohutněno pásovou bosáží, patro člení mělká rustika a nárožní armatura (kvádrování). Okna s půlkruhovými záklenky, v přízemí s naznačenými klenáky a bustami tzv. zelených mužů, rámují v patře iónské pilastry. V navazující boční sekci středního pavilónu i v nárožních pavilónech jsou okna v patře

zasazena do edikul s trojúhelnými frontony. Zastřešení sedlovými střechami je podle italských vzorů velice nízké, aby se uplatňovala rozložitost stavby a v nárožních pavilónech přímá atika, zvýrazňující jejich kubické hmoty. Do obdélných výplní atik, stejně jako do parapetních výplní oken, jsou vloženy festony a girlandy. Střední sloupy atikových zdí nesou dekorativní vázy, na krajích osazené obelisky však dnes již chybí. Na hlavní osu axiální dispozice se napojil velký bazén ve formě kruhového frigidaria či caldaria, zastřešený nízkou kuželovou střechou. Obvodové stěny jsou členěny sdruženými lisénami a toskánskými pilastry.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, pohled na vstupní průčelí.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, střední pavilón s portikem hlavního vstupu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, edikula v patře středního pavilónu.

Pompeje - lázně u Fora, frigidarium.

Dominantou celé kompozice je střední část, ve které je situován hlavní vstup do objektu. Ten byl zvýrazněn mohutným trojosým portikem v římsko-dórském řádu s přepásanými sloupy vynášejícími široký balkón. Zvýšené rampy nájezdu umožňovaly průjezd kočárů. V patře byla čelní stěna se vstupem na balkón prolomena arkádovými otvory zasazenými do trojdílné iónské edikuly. Iónské sloupy vynášejí zalamovanou římsu se středním frontonem. Na dnes prázdných postamentech nad římsou byly původně osazeny čtyři plastiky antických božstev. Dodnes se zachovaly plastiky v nikách na boční stěně středního i nárožních pavilónů. Přízemí celé stavby je zmohutněno pásovou bosáží, patro člení mělká rustika a nárožní armatura (kvádrování). Okna s půlkruhovými záklenky, v přízemí s naznačenými klenáky a bustami tzv. zelených mužů, rámují v patře iónské pilastry. V navazující boční sekci středního pavilónu i v nárožních pavilónech jsou okna v patře

zasazena do edikul s trojúhelnými frontony. Zastřešení sedlovými střechami je podle italských vzorů velice nízké, aby se uplatňovala rozložitost stavby a v nárožních pavilónech přímá atika, zvýrazňující jejich kubické hmoty. Do obdélných výplní atik, stejně jako do parapetních výplní oken, jsou vloženy festony a girlandy. Střední sloupy atikových zdí nesou dekorativní vázy, na krajích osazené obelisky však dnes již chybí. Na hlavní osu axiální dispozice se napojil velký bazén ve formě kruhového frigidaria či caldaria, zastřešený nízkou kuželovou střechou. Obvodové stěny jsou členěny sdruženými lisénami a toskánskými pilastry.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, pohled na vstupní průčelí.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, střední pavilón s portikem hlavního vstupu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, edikula v patře středního pavilónu.

Pompeje - lázně u Fora, frigidarium.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, fasáda bočních křídel. Františkovy Lázně - Císařské lázně, edikula okna v patře.

interiér Stejně jako honosně pojatý exteriér je bohatě zdobený i interiér budovy, kde se uplatnily vedle neorenesančního dekoru i antikizující prvky.

Vstupní halaVstupní halu, vestibul, obíhá ve výši patra galerie, vynášená mohutnými volutovými konzolami. Stěny člení pilastrový řád, v přízemí v toskánském řádu a v patře v řádu iónském, vynášejícím kladí a otvory (okna a vstupy), jejichž profilované archivolty dosedají k pilastrům. Tvoří tak charakteristické římské pročlenění hmot podle vzorců Marcellova divadla či vignolovské renesance.

Interiér je také doplněn bohatou sochařskou výzdobou. Cvikly arkád v přízemí nesou vlysy rákosí symbolizující proměněnou nymfu Syrinx a v patře reliéfy antických božstev – nymfy s Tritony. Do kazetových výplní jsou v přízemí osazeny reliéfy číše ovinuté hadem, symbolizující bohyni zdraví Hygeiu, a v patře reliéf Poseidona (Neptuna) s nezbytným trojzubcem v ruce. Postamenty pilastrů jsou vyplněny reliéfy s bustou satyra, Faunovými píšťalami s bubínkem a Panovy flétny s Dionýsovými hrozny. Vše je doplněno dalšími symbolickými vlysy, jako jsou rohy hojnosti, vázy s rákosím, busty Poseidona s rozetami a akanty. V slepých arkádách na galerii jsou umístěny antikizující busty. Strop s ústředním zrcadlem a fabionem je rozdělen na tři nestejně velké díly rámované rozvinutým olivovým věncem. V ústředním poli je centrálně zavěšen velký lustr s původní klimatizací krytou dekorativní mřížkou, ovinutou olivovým věncem a akantovými listy a výběžky. Po obvodu lemuje pole pás s rozvilinami a kruhovými medailonky s náměty z antické mytologie. Krajní obdélná pole nesou kruhové rozety s rozvilinami.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul. Františkovy Lázně - Císařské lázně, zrcadlo v přízemí vestibulu s motivem rákosiny ve cviklech archivolty.

interiér Stejně jako honosně pojatý exteriér je bohatě zdobený i interiér budovy, kde se uplatnily vedle neorenesančního dekoru i antikizující prvky.

Vstupní halaVstupní halu, vestibul, obíhá ve výši patra galerie, vynášená mohutnými volutovými konzolami. Stěny člení pilastrový řád, v přízemí v toskánském řádu a v patře v řádu iónském, vynášejícím kladí a otvory (okna a vstupy), jejichž profilované archivolty dosedají k pilastrům. Tvoří tak charakteristické římské pročlenění hmot podle vzorců Marcellova divadla či vignolovské renesance.

Interiér je také doplněn bohatou sochařskou výzdobou. Cvikly arkád v přízemí nesou vlysy rákosí symbolizující proměněnou nymfu Syrinx a v patře reliéfy antických božstev – nymfy s Tritony. Do kazetových výplní jsou v přízemí osazeny reliéfy číše ovinuté hadem, symbolizující bohyni zdraví Hygeiu, a v patře reliéf Poseidona (Neptuna) s nezbytným trojzubcem v ruce. Postamenty pilastrů jsou vyplněny reliéfy s bustou satyra, Faunovými píšťalami s bubínkem a Panovy flétny s Dionýsovými hrozny. Vše je doplněno dalšími symbolickými vlysy, jako jsou rohy hojnosti, vázy s rákosím, busty Poseidona s rozetami a akanty. V slepých arkádách na galerii jsou umístěny antikizující busty. Strop s ústředním zrcadlem a fabionem je rozdělen na tři nestejně velké díly rámované rozvinutým olivovým věncem. V ústředním poli je centrálně zavěšen velký lustr s původní klimatizací krytou dekorativní mřížkou, ovinutou olivovým věncem a akantovými listy a výběžky. Po obvodu lemuje pole pás s rozvilinami a kruhovými medailonky s náměty z antické mytologie. Krajní obdélná pole nesou kruhové rozety s rozvilinami.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul. Františkovy Lázně - Císařské lázně, zrcadlo v přízemí vestibulu s motivem rákosiny ve cviklech archivolty.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, galerie vestibulu, reliéfy nymfy a Tritona ve cviklech slepých arkád.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, strop vestibulu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul, reliéf Poseidona na galerii.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul, reliéf symbolizující bohyni Hygeiu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, galerie vestibulu, reliéfy nymfy a Tritona ve cviklech slepých arkád.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, strop vestibulu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul, reliéf Poseidona na galerii.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, vestibul, reliéf symbolizující bohyni Hygeiu.

Celkové pročlenění stěn vestibulu arkádami s patrovým pilastrovým řádem dosvědčuje recepci jak italské renesanční architektury, tak i anglických neopalladináských forem. Architektonické řešení vstupního prostoru programově navozuje dojem tradičního anglického slavnostního sálu, tzv. „Assembly Rooms“, rozvíjeného především v anglických lázeňských městech a mající funkci společenských prostorů. Základní hmotové rozložení navazuje na řešení sálu Assembly Rooms v Yorku, který postavil Lord Burlington v letech 1731-1733, haly Kedleston Hall Roberta Adamse z let 1761-1770 v Derbyshire i základního schématu „Egyptské haly“ Andrea Palladia. Tímto způsobem se posouvá charakter prostoru z obvyklého vestibulu na zcela výjimečný společenský sál světových měřítek. Vlevo i vpravo se na vstupní halu napojují reprezentační dvojramenná schodiště do patra s litinovým zlaceným zábradlím.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, schodiště do prvního patra.Františkovy Lázně - Císařské lázně, reliéf satyra s Faunovými a Panovými symboly.

Celkové pročlenění stěn vestibulu arkádami s patrovým pilastrovým řádem dosvědčuje recepci jak italské renesanční architektury, tak i anglických neopalladináských forem. Architektonické řešení vstupního prostoru programově navozuje dojem tradičního anglického slavnostního sálu, tzv. „Assembly Rooms“, rozvíjeného především v anglických lázeňských městech a mající funkci společenských prostorů. Základní hmotové rozložení navazuje na řešení sálu Assembly Rooms v Yorku, který postavil Lord Burlington v letech 1731-1733, haly Kedleston Hall Roberta Adamse z let 1761-1770 v Derbyshire i základního schématu „Egyptské haly“ Andrea Palladia. Tímto způsobem se posouvá charakter prostoru z obvyklého vestibulu na zcela výjimečný společenský sál světových měřítek. Vlevo i vpravo se na vstupní halu napojují reprezentační dvojramenná schodiště do patra s litinovým zlaceným zábradlím.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, schodiště do prvního patra.Františkovy Lázně - Císařské lázně, reliéf satyra s Faunovými a Panovými symboly.

BazénZa vestibulem se nachází střední křídlo, kde byly v severním i jižním traktu kabinky potních lázní. Chodba vede dále k velkému kruhovému bazénu. Vstup do prostoru bazénu je zvýrazněn monumentálním portálem s představěnými polosloupy v římsko-dórském řádu, vynášejícími kladí s triglyfy. Na římse se zubořezem je vysazena přímá atika s polychromovanými výplněmi, festony a na pilířcích s monogramy AS (Anton Singer) podbarvenými rumělkou. Dveřní otvor byl doplněn trojúhelným frontonem vynášeným konzolami, do jehož tympanonu byla vložena štuková dekorace sestávající z mušle, podložené olivovou ratolestí a trsem rákosiny, podbarvená podle renesančních předloh modře. Na portálu vstupu z vestibulu jsou navíc na trojúhelném frontonu osazeny po michelangelovském způsobu dva putti.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, chodba bočních křídel v prvním patře. Františkovy Lázně - Císařské lázně, portál vstupu k bazénu.

BazénZa vestibulem se nachází střední křídlo, kde byly v severním i jižním traktu kabinky potních lázní. Chodba vede dále k velkému kruhovému bazénu. Vstup do prostoru bazénu je zvýrazněn monumentálním portálem s představěnými polosloupy v římsko-dórském řádu, vynášejícími kladí s triglyfy. Na římse se zubořezem je vysazena přímá atika s polychromovanými výplněmi, festony a na pilířcích s monogramy AS (Anton Singer) podbarvenými rumělkou. Dveřní otvor byl doplněn trojúhelným frontonem vynášeným konzolami, do jehož tympanonu byla vložena štuková dekorace sestávající z mušle, podložené olivovou ratolestí a trsem rákosiny, podbarvená podle renesančních předloh modře. Na portálu vstupu z vestibulu jsou navíc na trojúhelném frontonu osazeny po michelangelovském způsobu dva putti.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, chodba bočních křídel v prvním patře. Františkovy Lázně - Císařské lázně, portál vstupu k bazénu.

Samotný kruhový bazén, situovaný uprostřed, obíhá obvodová galerie. Stěny člení pilastrový řád s kladím v toskánském řádu a edikuly prostupů do přilehlých kabin sprchových lázní, doplněných nikami se sochařskou výzdobou. Vstupy i niky jsou završeny trojúhelnými frontony vynášenými konzolami a na nich zavěšenými střapci. Supraporty vstupů jsou doplněny bukraniony, hlavami kozlů symbolizujících Fauna či Satyra a festony s obilím v náznaku plodné hojnosti. Niky s archivoltou jsou doplněny mušlí a ve cviklech rozetkou. V nikách stojí plastiky antických božstev, věčně mladých géniů s číšemi léčivé vody. Kruhový bazén je svojí formou i symbolikou bohaté sochařské dekorace zcela unikátní a jedinečnou výpovědí své doby. Programově odkazuje na antická frigidaria či caldaria a soudobá francouzská lázeňská zařízení. Veškerá uplatněná dekorace má svůj hluboký smysl a symboliku. Bazén Císařských lázní tak představuje naprosto mimořádný prvek v rámci západočeských lázní i v rámci českých zemí.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, portál vstupu z vestibulu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, původní orientační systém lázeňského provozu.

Samotný kruhový bazén, situovaný uprostřed, obíhá obvodová galerie. Stěny člení pilastrový řád s kladím v toskánském řádu a edikuly prostupů do přilehlých kabin sprchových lázní, doplněných nikami se sochařskou výzdobou. Vstupy i niky jsou završeny trojúhelnými frontony vynášenými konzolami a na nich zavěšenými střapci. Supraporty vstupů jsou doplněny bukraniony, hlavami kozlů symbolizujících Fauna či Satyra a festony s obilím v náznaku plodné hojnosti. Niky s archivoltou jsou doplněny mušlí a ve cviklech rozetkou. V nikách stojí plastiky antických božstev, věčně mladých géniů s číšemi léčivé vody. Kruhový bazén je svojí formou i symbolikou bohaté sochařské dekorace zcela unikátní a jedinečnou výpovědí své doby. Programově odkazuje na antická frigidaria či caldaria a soudobá francouzská lázeňská zařízení. Veškerá uplatněná dekorace má svůj hluboký smysl a symboliku. Bazén Císařských lázní tak představuje naprosto mimořádný prvek v rámci západočeských lázní i v rámci českých zemí.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, portál vstupu z vestibulu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, původní orientační systém lázeňského provozu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, bazén.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, bazén se světlíkem.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, detail edikuly a niky galerie bazénu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, bazén se světlíkem.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, detail edikuly a niky galerie bazénu.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, socha císaře Františka Josefa I.

PrůvodCe objekteM luisinýCh lázní

Přízemní objekt na složitém půdorysu několika podélných křídel propojených příčnými křídly, směřující svým hlavním průčelím k Luisinu pavilónu. Stavba byla řešena v přísných formách pozdního klasicismu, které představovaly pro současníky vznešené a ušlechtilé rysy. Fasády jsou pokryty kvádrovou rustikou evokující zdivo vystavěné z kamenných kvádrů. Okna jsou obdélná s prostou přímou nadokenní římsou. Podélná křídla jsou ukončena nárožními pavilóny, které jsou směrem do ulice trojosé, s arkádovými francouzskými okny. Uprostřed býval původně vstup do objektu. Směrem k Luisinu pavilonu se otevírá široký vstup s archivoltou, nad nímž je osazen reliéfní polychromovaný znak města Františkovy Lázně, osazovaný na městské budovy po zakoupení městskou radou v roce 1904. Nároží i arkádová okna jsou rámována sdruženými pilastry s korintskými hlavicemi, které vynáší kladí, obíhající celé průčelí. Objekt je zastřešen nízkými valbovými střechami, které umožňují zachování nízké hladiny zástavby a citlivé zasazení do parkové zeleně.Navazující nižší západní křídlo je postaveno z hrázděných konstrukcí. Převyšující nárožní pavilónky mají uplatněnou hrázděnou konstrukci z velkých ondřejských křížů. Ve štítech sedlových střech byly doplněny dekorativně vyřezávanou konstrukcí. Ve středu západního křídla byla v převýšeném

V parkové úpravě před Císařskými lázněmi stojí obnovená socha císaře Františka Josefa I., v klidném přímém postoji, na vysokém žulovém podstavci.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, detail bukranionu ve frontonu vstupu galerie bazénu.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, nárožní rizalit.

PrůvodCe objekteM luisinýCh lázní

Přízemní objekt na složitém půdorysu několika podélných křídel propojených příčnými křídly, směřující svým hlavním průčelím k Luisinu pavilónu. Stavba byla řešena v přísných formách pozdního klasicismu, které představovaly pro současníky vznešené a ušlechtilé rysy. Fasády jsou pokryty kvádrovou rustikou evokující zdivo vystavěné z kamenných kvádrů. Okna jsou obdélná s prostou přímou nadokenní římsou. Podélná křídla jsou ukončena nárožními pavilóny, které jsou směrem do ulice trojosé, s arkádovými francouzskými okny. Uprostřed býval původně vstup do objektu. Směrem k Luisinu pavilonu se otevírá široký vstup s archivoltou, nad nímž je osazen reliéfní polychromovaný znak města Františkovy Lázně, osazovaný na městské budovy po zakoupení městskou radou v roce 1904. Nároží i arkádová okna jsou rámována sdruženými pilastry s korintskými hlavicemi, které vynáší kladí, obíhající celé průčelí. Objekt je zastřešen nízkými valbovými střechami, které umožňují zachování nízké hladiny zástavby a citlivé zasazení do parkové zeleně.Navazující nižší západní křídlo je postaveno z hrázděných konstrukcí. Převyšující nárožní pavilónky mají uplatněnou hrázděnou konstrukci z velkých ondřejských křížů. Ve štítech sedlových střech byly doplněny dekorativně vyřezávanou konstrukcí. Ve středu západního křídla byla v převýšeném

V parkové úpravě před Císařskými lázněmi stojí obnovená socha císaře Františka Josefa I., v klidném přímém postoji, na vysokém žulovém podstavci.

Františkovy Lázně - Císařské lázně, detail bukranionu ve frontonu vstupu galerie bazénu.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, nárožní rizalit.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, pohled od severovýchodu.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, pohled na uliční průčelí od jihovýchodu.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, dvůr 1910

Františkovy Lázně - Luisiny lázně.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, dvůr 1910

pavilónu vyložena dřevěná veranda s halou, po které zbyla trojice velkých arkádových oken a dekorativně dřevem deštěný štít.V interiéru se za vstupním vestibulem otevírají středem vedené chodby, na které se napojují jednotlivé lázeňské kabinky, koupelny. Stěny chodeb jsou členěné lisénovými rámci. Rašelina se drtila, mísila s minerální vodou a ohřívala na dvoře lázeňského areálu a odtud se převážela v dřevěných vanách do jednotlivých lázeňských koupelen. V lázeňském provozu se dosud dochovaly některé originální prvky původního zařízení, mezi jinými zajímavé potní skříně.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, pohled do střední koridorové chodby.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, potní skříně.

pavilónu vyložena dřevěná veranda s halou, po které zbyla trojice velkých arkádových oken a dekorativně dřevem deštěný štít.V interiéru se za vstupním vestibulem otevírají středem vedené chodby, na které se napojují jednotlivé lázeňské kabinky, koupelny. Stěny chodeb jsou členěné lisénovými rámci. Rašelina se drtila, mísila s minerální vodou a ohřívala na dvoře lázeňského areálu a odtud se převážela v dřevěných vanách do jednotlivých lázeňských koupelen. V lázeňském provozu se dosud dochovaly některé originální prvky původního zařízení, mezi jinými zajímavé potní skříně.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, pohled do střední koridorové chodby.

Františkovy Lázně - Luisiny lázně, potní skříně.

je osazen ve vysoké arkádě s dvojicí oken ukončených širokou archivoltou. Nad vstupem je osazen polychromovaný znak města Františkovy Lázně. Nároží člení lisénové rámce s obloučkovou římsou a představěnými sloupky vrcholícími špicemi. Atika v čele vstupu je prolomena cimbuřím. Boční nároží vstupního rizalitu jsou opatřena horizontální rustikou a rámována lisénami s vpadlými výplněmi a routou (kosočtvercem).

PrůvodCe objekteM slatinnýCh lázní

Původní Cartellieriho lázně jsou patrovým objektem na půdorysu rovnostranného trojúhelníka. Architektonické formy čerpají z romantického historismu, s oblibou rozvíjeného ve Františkových Lázních od poloviny 19. století. Hlavní vstup je situován k jihozápadu, do styku obou podélných křídel. Je zvýrazněn mohutným okoseným pavilónem, završeným atikou. Vstup

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, hlavní vstup od jihozápadu.

je osazen ve vysoké arkádě s dvojicí oken ukončených širokou archivoltou. Nad vstupem je osazen polychromovaný znak města Františkovy Lázně. Nároží člení lisénové rámce s obloučkovou římsou a představěnými sloupky vrcholícími špicemi. Atika v čele vstupu je prolomena cimbuřím. Boční nároží vstupního rizalitu jsou opatřena horizontální rustikou a rámována lisénami s vpadlými výplněmi a routou (kosočtvercem).

PrůvodCe objekteM slatinnýCh lázní

Původní Cartellieriho lázně jsou patrovým objektem na půdorysu rovnostranného trojúhelníka. Architektonické formy čerpají z romantického historismu, s oblibou rozvíjeného ve Františkových Lázních od poloviny 19. století. Hlavní vstup je situován k jihozápadu, do styku obou podélných křídel. Je zvýrazněn mohutným okoseným pavilónem, završeným atikou. Vstup

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, hlavní vstup od jihozápadu.

Kordónové římsy jsou doplněny zalamovanými obloučkovými římsami a podřímsí vpadlými rovnoramennými kříži. Nad vstupem je vysazen balkón s litinovým zábradlím, vynášený volutovými konzolami. Na východní straně se napojuje přistavěné křídlo, které je směrem do veřejného prostoru členěno obdobným způsobem s trojosým mělkým rizalitem završeným přímou atikou, lisénovými rámci s obloučkovou římsou a vpadlými kříži v podřímsí.

Podélná křídla jsou hladká s obdélnými okny zasazenými do profilovaných šambrán, v přízemí doplněných přímou nadokenní římsou. V podřímsí je uplatněn motiv kladí s vpadlými obdélnými výplněmi a kruhovými terči. Další vstup je situován v severním nárožním pavilónu, směrem ke kolonádě Solného a Lučního pramene. Průčelí zde člení střední trojosý rizalit vrcholící přímou atikou s nápisovou plochou. Nároží rizalitu i celého severního pavilonu rámují lisény s vpadlými výplněmi a routami, v podřímsí osmihrotými hvězdami.

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, vstup v severním nárožním rizalitu.

Kordónové římsy jsou doplněny zalamovanými obloučkovými římsami a podřímsí vpadlými rovnoramennými kříži. Nad vstupem je vysazen balkón s litinovým zábradlím, vynášený volutovými konzolami. Na východní straně se napojuje přistavěné křídlo, které je směrem do veřejného prostoru členěno obdobným způsobem s trojosým mělkým rizalitem završeným přímou atikou, lisénovými rámci s obloučkovou římsou a vpadlými kříži v podřímsí.

Podélná křídla jsou hladká s obdélnými okny zasazenými do profilovaných šambrán, v přízemí doplněných přímou nadokenní římsou. V podřímsí je uplatněn motiv kladí s vpadlými obdélnými výplněmi a kruhovými terči. Další vstup je situován v severním nárožním pavilónu, směrem ke kolonádě Solného a Lučního pramene. Průčelí zde člení střední trojosý rizalit vrcholící přímou atikou s nápisovou plochou. Nároží rizalitu i celého severního pavilonu rámují lisény s vpadlými výplněmi a routami, v podřímsí osmihrotými hvězdami.

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, vstup v severním nárožním rizalitu.

Ve vstupním vestibulu se rozevírá široké dvouramenné samonosné schodiště na půdorysu podkovy, vedoucí do prvního patra. Schodiště pomáhají vynášet dva masivní okosené lichoběžníkové pilíře. Střední koridorové chodby člení slepé arkády, v nichž jsou zasazeny vstupy do jednotlivých lázeňských kabin, koupelen. V patře člení stěny pilastrový řád. Dnes se v těchto lázních podávají především slatinné koupele. Dosud se zde zachovaly z původního vybavení unikátní měděné ohřívače vody firmy Brosch (Enterocleaner original Doc.) v depotu firmy Waldek & Wagner (Praha II).

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, vestibul hlavního vstupu se schodištěm do patra. Františkovy Lázně - Slatinné lázně, originální ohřívač vody v koupelnách.

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, pilíře schodiště do patra.

Ve vstupním vestibulu se rozevírá široké dvouramenné samonosné schodiště na půdorysu podkovy, vedoucí do prvního patra. Schodiště pomáhají vynášet dva masivní okosené lichoběžníkové pilíře. Střední koridorové chodby člení slepé arkády, v nichž jsou zasazeny vstupy do jednotlivých lázeňských kabin, koupelen. V patře člení stěny pilastrový řád. Dnes se v těchto lázních podávají především slatinné koupele. Dosud se zde zachovaly z původního vybavení unikátní měděné ohřívače vody firmy Brosch (Enterocleaner original Doc.) v depotu firmy Waldek & Wagner (Praha II).

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, vestibul hlavního vstupu se schodištěm do patra. Františkovy Lázně - Slatinné lázně, originální ohřívač vody v koupelnách.

V těsné blízkosti lázní se nachází mechanizovaná skládka slatiny, kde se slatina připravuje ke koupelím. Je zde možné vidět úzkokolejnou železnici, po které malá drezína přiváží ve výklopných vozících slatinu k použití v lázních.

V západočeských lázeňských městech se od počátku 19. století budovaly luxusní a velkolepé lázeňské areály, které měly být „ozdobou města“, a to nejen pro své architektonické ztvárnění, ale i pro kvalitu lázeňské léčby prováděné na nejvyšší úrovni. Skvostné interiéry veřejných lázní typu Kurhaus se i ve Františkových Lázních propojovaly s neobvyklým komfortem a tehdejším nejmodernějším léčebným vybavením. Lázně tak za ostatními světově proslulými lázeňskými centry nijak nepokulhávaly, ale naopak je v řadě případů dokázaly i předstihnout. Přestože často přijímaly, případně rozvíjely urbanistické, architektonické, ale i typologické či technologické impulsy přicházející odjinud, dokázaly je vždy upravit, přetvořit a transformovat do unikátních realizací staveb a celků.Františkovy Lázně představují z památkového hlediska nejintaktnější lázeňský celek v České republice, vyznačující se velmi koncentrovanou a jednotně koncipovanou klasicistní, empírovou a historizující zástavbou. Jádro města bylo proto roku 1992 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, úzkokolejná železnice s vláčkem na slatinu.

V těsné blízkosti lázní se nachází mechanizovaná skládka slatiny, kde se slatina připravuje ke koupelím. Je zde možné vidět úzkokolejnou železnici, po které malá drezína přiváží ve výklopných vozících slatinu k použití v lázních.

V západočeských lázeňských městech se od počátku 19. století budovaly luxusní a velkolepé lázeňské areály, které měly být „ozdobou města“, a to nejen pro své architektonické ztvárnění, ale i pro kvalitu lázeňské léčby prováděné na nejvyšší úrovni. Skvostné interiéry veřejných lázní typu Kurhaus se i ve Františkových Lázních propojovaly s neobvyklým komfortem a tehdejším nejmodernějším léčebným vybavením. Lázně tak za ostatními světově proslulými lázeňskými centry nijak nepokulhávaly, ale naopak je v řadě případů dokázaly i předstihnout. Přestože často přijímaly, případně rozvíjely urbanistické, architektonické, ale i typologické či technologické impulsy přicházející odjinud, dokázaly je vždy upravit, přetvořit a transformovat do unikátních realizací staveb a celků.Františkovy Lázně představují z památkového hlediska nejintaktnější lázeňský celek v České republice, vyznačující se velmi koncentrovanou a jednotně koncipovanou klasicistní, empírovou a historizující zástavbou. Jádro města bylo proto roku 1992 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Františkovy Lázně - Slatinné lázně, úzkokolejná železnice s vláčkem na slatinu.

1 Macek S.: Architektura Františkových Lázní v 19. století, Františkovy Lázně 1989, s. 26.2 Zatloukal P.: Františkovy Lázně. In: Architektura 19. století. Praha 2001, s. 1103 Macek S.: Františkovy Lázně. Historie města. Františkovy Lázně 1995, s. 47.4 Tamtéž, s. 48.5 Městské muzeum Františkovy Lázně, archiv muzea.6 Kisch H.: Marienbad, Franzensbad, Teplitz-Schönau, Johannisbad, Liebwerda, Bilin,

Giesshübl-Sauerbrunn, Krondorf, Neudorf, Wien-Prag 1902, s. 239 a 241.7 Městské muzeum Františkovy Lázně, archiv muzea.8 Kisch H.: (poznámka 6), s. 243-244.9 Macek S.: (poznámka 1), s. 111.10 Městské muzeum Františkovy Lázně, archiv muzea.11 Kisch H.: (poznámka 6), s. 245-247.12 Jarrassé D. - Grenier L.: Les Thermes. In: Villes d´Eaux en France, Paris 1985, s. 68-70.13 Föhl T.: Von Klassizismus bis Neubarock. In: Bothe R.: Kurstädte in Deutschland, Berlin

1984, s. 58; Coenen U.: Von Aque bis Baden-Baden. Die Baugeschichte der Stadt und ihr Beitrag zur Entwicklung der Kurarchitektur, Aachen - Mainz 2008, s. 398-399.

Prameny

Městské muzeum Františkovy Lázně, archiv muzea.

literatura

Bothe Rolf: Kurstädte in Deutschland, Berlin 1984Coenen Ulrich: Von Aque bis Baden-Baden. Die Baugeschichte der Stadt und ihr Beitrag zur Entwicklung der Kurarchitektur, Aachen - Mainz 2008Föhl Thomas: Von Klassizismus bis Neubarock. In: Bothe Rolf: Kurstädte in Deutschland, Berlin 1984Kisch Heinrich: Marienbad, Franzensbad, Teplitz-Schönau, Johannisbad, Liebwerda, Bilin, Giesshübl-Sauerbrunn, Krondorf, Neudorf, Wien-Prag 1902Kuča Karel - Zeman Lubomír: Památky Karlovarského kraje. Koncepce památkové péče v Karlovarském kraji. Karlovy Vary 2006Jarrassé Dominique - Grenier Lise: Les Thermes. In: Villes d´Eaux en France, Paris 1985 Macek Stanislav: Architektura Františkových Lázní v 19. století, Františkovy Lázně 1989Macek Stanislav: Františkovy Lázně. Historie města. Františkovy Lázně 1995Zatloukal Pavel: Františkovy Lázně. In: Architektura 19. století. Praha 2001Zeman Lubomír - Kuča Karel - Kučová Věra: Západočeský lázeňský trojúhelník. Západočeské lázně vybrané k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO, Karlovy Vary 2008Zeman Lubomír: Západočeský lázeňský trojúhelník. Západočeské lázně v kontextu evropského lázeňského dědictví, Karlovy Vary 2009.Zeman Lubomír: Velké lázeňské domy typu „Kurhaus“ v západočeských lázních. In.: Dějiny staveb 2009, Plzeň 2009.

ISBN 978-80-87104-70-5

císařské lázně, luisiny lázně a slatinné lázně ve františkových lázních

Documents