UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

KAMILA KALENSKÁ

5. ročník – prezenční studium

Obor: pedagogika – hudební výchova

BOBBY MCFERRIN – INSPIRACE PRO UČITELE

HUDEBNÍ VÝCHOVYDiplomová práce

Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.

Olomouc 2010

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 1. 4. 2010

……………………..

vlastnoruční podpis

Poděkování

Děkuji paní PaedDr. Leně Pulchertové, Ph.D. za odborné vedení práce

a poskytování rad a také všem učitelům za vyplnění průzkumného dotazníku.

„Chtěl jsem být knězem, mým kázáním se ale stala hudba“

Bobby McFerrin

Obsah

Úvod………………………………………………………………………..7

1 Životopis…………………………………………………………………8

1.1 První kontakt s hudbou……………………………………………………………..8

1.2 Zlomové období…………………………………………………………………...10

1.3 Cesta k osobitosti………………………………………………………………….12

1.4 První album………………………………………………………………………..13

1.5 Spolupráce s dalšími hudebníky…………………………………………………...15

1.6 Nejúspěšnější skladba……………………………………………………………...17

1.7 Nový začátek………………………………………………………………………18

1.8 Vokální soubor Voicestra…………………………………………………………..23

1.9 Bobby na přelomu tisíciletí………………………………………………………..24

1.10 Bobby a současnost………………………………………………………………25

1.11 Důležité mezníky v kariéře……………………………………………………….27

2 Diskografie……………………………………………………………...28

. 2.1 Vydaná alba……………………………………………………………………….28

2.1.1 Bobby McFerrin 1982………………………………………………………...28

2.1.2 The Voice 1984………………………………………………………………..28

2.1.3 Spontaneous Inventions 1986…………………………………………………29

2.1.4 Simple Pleasures 1988………………………………………………………...30

2.1.5 Medcine Music 1990…………………………………………………………..30

2.1.6 Play 1991………………………………………………………………………31

2.1.7 Hush 1992……………………………………………………………………...31

2.1.8 Paper Music 1995……………………………………………………………...32

2.1.9 The Mozart Sessions 1996……………………………………………………..32

2.1.10 Bang! Zoom 1996…………………………………………………………….32

2.1.11 CircleSongs 1997.…...………………………………………………………..33

2.1.12 Beyond Words 2002…………………………………………………………...33

2.1.13 VOCAbuLarieS 2010………………………………………………………….34

2.2 Ocenění a úspěchy…………………………………………………………………….36

2.3 Hodnocení médií a kritika…………………………………………………………….37

3 Praktické využití…………………………………………………………39

. 3.1 Práce s hlasem………………………………………………………………………39

3.2 Interakce s publikem………………………………………………………………..41

3.3 Praktické využití v pedagogické praxi……………………………………………...43

3.3.1 Využití na prvním stupni ZŠ……………………………………………………44

3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ…………………………………………………...48

3.3.3 Využití na SŠ …………………………………………………………………..55

3.3.3.1 Ave Maria – průřez barokem, romantismem a současností……………….55

3.3.3.2 Projekt……………………………………………………………………..56

3.3.4 Vlastní zkušenosti z praxe……………………………………………………..61

3.4 Vyhodnocení průzkumného dotazníku……………………………………………..63

Závěr………………………………………………………………………..64

Použitá literatura a prameny……………………………………………...65

Summary........................................................................................................66

Přílohy

Seznam příloh

Anotace

Úvod

V této diplomové práci, jak již napovídá samotný název, se budeme zabývat

osobností Bobbyho McFerrina, jeho životem, hudební tvorbou a prací s hlasem. Bobby

McFerrin vyniká v oblasti improvizace a výborně ovládá hru na své tělo, jakožto hudební

nástroj. Jeho pěvecké činnosti a práce s rytmem jsou velmi inspirující pro pedagogickou

praxi, kterou nastíním podrobněji v jedné z kapitol.

Osobnost Bobbyho McFerrina a jeho nesmírný hudební talent nás dlouhodobě

zaujal jak z pohledu osobního, tak i profesního. Bohužel se ale při sbírání informací

a potřebných dat k této práci objevilo několik úskalí, a to především ve špatné dostupnosti

a malého množství materiálů. Doposud nebyla vydána žádná knižní publikace o jeho

osobě. Proto se nebudeme opírat o klasickou literaturu a jsme nuceni čerpat informace

především z internetových zdrojů, a to i v anglickém jazyce.

Diplomová práce je členěna do třech obsáhlejších kapitol. V první kapitole se

pokusíme nastínit zpěvákův život od útlého dětství po současnost a jeho kariérní růst.

Od vydání prvního alba se McFerrin stává známý po celém světě pro svůj jedinečný

hlasový projev a spolupracuje s nejlepšími jazzovými hudebníky.

Druhá kapitola nás seznámí s doposud vydanými alby a také s tím, jaká získal

McFerrin ocenění za své výkony. Dále je zde uvedeno několik hodnocení médii a kritikou.

Třetí kapitola je věnovaná především praktickému využití některých

improvizačních prvků a práci s rytmem v hodinách hudební výchovy na základní a střední

škole. Pro střední školy je zde navrhnut projekt „Ave Maria“, který se snaží o propojení

artificiální a nonartificiální hudby ve výuce. Poslední částí této kapitoly bude stručné

vyhodnocení průzkumného dotazníku směřovaného učitelům hudební výchovy.

Chtěli bychom poukázat na to, že osobu Bobbyho McFerrina v diplomové práci

častokrát jmenujeme pouze jako Bobby, ale je to pro to, že si touto zdrobnělinou svého

jména sám nechává říkat a téměř nikdo si se jménem McFerrin nevybaví Robert, ale pouze

Bobby.

- 7 -

1 Životopis Bobbyho McFerrina

Bobby McFerrin je největší improvizátor se svým hlasem a hrou na tělo, zpěvák

s rozsahem více než čtyři oktávy, držitel deseti cen Grammy. Pohybuje se v oblasti jazzu,

folku, word music i v klasické hudbě, a to i na poli dirigentském. Je uznávaný jako

skladatel filmové hudby i jako zastánce povinné hudební výchovy ve školách.

Spolupracuje také s mnoha světovými hudebníky, jimiž jsou například klavírista Chick

Corea, Herbie Hancock nebo violoncellista Yo-Yo Ma.

To je jen velmi stručné představení Bobbyho McFerrina. Do povědomí lidí celého

světa se dostal svou skladbou „Don´t Worry, be Happy“, která se v té době stala hitem,

a díky svému textu i melodii je právem označována za „nejpohodovější“

a „nejoptimističtější“ skladbu všech dob.

V následujících odstavcích je popisován McFerrinův život a důležité mezníky

v jeho kariéře a cestě ke slávě.

1.1 První kontakt s hudbou

Robert „Bobby“ McFerrin se narodil 11. 3. roku 1950 v New Yorku. Přezdívalo se

mu Bobby, jelikož byl nositelem téhož jména, jaké měl jeho otec – Robert. Proto tedy

oslovování Roberta mladšího zdrobnělinou Bobby, aby se jména vzájemně nepletla.

Bobby vyrůstal v hudební rodině. Jeho matka Sara vyučovala sólový zpěv, byla

korepetitorka a sopranistka v divadle. Otec Robert byl taktéž zpěvák klasické hudby

a dokonce se stal prvním afroamerickým sólistou Metropolitní opery v New Yorku.

Bobby měl dobré rodinné zázemí a vyrůstal v příjemném prostředí, které bylo

naplněné hudbou. Když byla Sara s Bobbym v jiném stavu, neustále se věnovala hudbě.

Hrála na klavír, zpívala mu písničky i ukolébavky a tím byl denně vystaven jejímu

působení. Bobby měl za sourozence tři sestry. S nejmladší sestrou Brendou se pokoušeli

o prvotní improvizace ještě než oba začali mluvit. Každé z dětí bylo ve své postýlce,

navzájem si zpívaly a houpaly se k tomu do rytmu.

- 8 -

V roce 1958 se rodina přestěhovala do Hollywoodu, kde jeho otec dostal nabídku

hrát ve filmu. Celé Ferrinovo dětství bylo protknuté hudbou. Už od pěti let se učil hrát

na klavír, ale daleko více tíhnul ke klarinetu, na něž hrál později ve školním orchestru. Hrál

part prvního klarinetu, ale ne na dlouho. Začal nosit rovnátka a nástroje se musel vzdát.

Bobby z toho byl pochopitelně velmi nešťastný. Chvíli rodičům vzdoroval, ale pak se začal

věnovat klavíru a v pozdějších letech si jej více oblíbil. Záhy se začalo projevovat jeho

hudební nadání daleko intenzivněji.

Když chodil Bobby na střední školu, procházel se po domě a vydával ze sebe

velkou spoustu nejrůznějších hluků a zvuků. Neustále si prozpěvoval, pískal a broukal

nějaké melodie. Tehdy jeho maminka ještě netušila, že se jimi v budoucnosti tak proslaví.

Rodiče, ačkoli byli oba zpěváci klasické hudby, nikdy Bobbyho zpívat neučili. Bobby je

pouze pozoroval, když se doma učili nové skladby a připravovali se na koncerty. Otec

Robert doma dával soukromé hodiny zpěvu a Bobby tomu jen naslouchal a pomalu

nabýval vědomosti o správné hlasové technice. Bobbyho otec byl ve vyučování svých žáků

velmi pečlivý. Bobby o něm říká, že je jedním z nejlepších učitelů, které kdy viděl.

Studoval na Sacramento State Univerzity v Kalifornii, obor skladba a instrumentace

a poté pokračoval na Cerritos Junior College v Norwalku v Jižní Kalifornii. Původně

na Bobbyho otec naléhal, aby vystudoval kněžský seminář a celý život zasvětil Bohu.

Bobby ale již cítil, že má hudbu v srdci a studium kněžství bylo přesunuto na neurčito.

„Chtěl jsem být knězem, mým kázáním se ale stala hudba“ 1

V sedmdesátých letech, když bylo Bobbymu něco málo přes dvacet let, dostal

spoustu nabídek jako klavírista. Vystupoval po barech a klubech na celém západním

pobřeží Ameriky. Jeho repertoár tvořily převážně populární písně, ne jazzové, jak by mnozí

mohli předpokládat. Zpíval například písně Steveho Wondera nebo i skupiny Led Zeppelin.

Hrával s mnohými rockovými i funkovými kapelami, a tím nasbíral zajímavé životní

i hudební zkušenosti.

- 9 -

1 Citováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009

Mimo jiné hrál i na varhany v kostelech, vedl regionální pěvecké sbory a psal písně

pro různé taneční skupiny. Určitou dobu působil se skupinou „The Ice Follies“, ve které

hrával na klávesy. Na jednom z mnohých vystoupení s touto kapelou potkal i svoji budoucí

ženu Debbie Greenovou, vzali se v roce 1975. Debbie se pro Bobbyho stala životní láskou

a partnerkou a vždy ho ve všem podporovala, i když některá životní období byla krizová.

Bobby žije se svou ženou a rodinou v San Franciscu. S Debbie spolu mají tři krásné

a nadané děti. Dodnes spolu mají harmonický vztah.

1.2 Zlomové období

Důležitým mezníkem v McFerrinově kariéře se stal rok 1977, kdy po mnoha letech

hraní s nejrůznějšími kapelami dospěl k závěru, že není žádný klavírista, nýbrž zpěvák.

Bobby si pamatuje přesně den, kdy se to stalo. Bylo jedenáctého června 1977, kdy uslyšel

hlas ve své mysli, který mu řekl, že se má stát zpěvákem. A tak začal činit vše pro to, aby

se jím mohl stát.

Když Bobby zanechal profese klavíristy, snažil se živit výhradně zpěvem. Bohužel

ale začátek jeho pěvecké kariéry nebyl jednoduchý. Několikrát uspořádal koncert, ale

nikdo na něj nepřišel. Se ženou se ocitli ve velké finanční tísni, dokonce i nějakou dobu

byli nuceni bydlet v garáži, než se jejich finanční situace zlepší. Stále ale chtěl být

zpěvákem a nic ho nedokázalo od jeho snu odradit. Jeho žena Debbie ho po celou dobu

podporovala a stála při něm.

Cesta byla dlouhá. Prvním krokem bylo, že Bobby začal chodit na různé jam

session. 2 Poslouchal muzikanty, jakým hrají stylem, jak dokáží zaujmout, co se mu na nich

líbí a postupně si začínal utvářet svůj vlastní osobitý hudební styl.

Díky své nezdolné píli se začal propracovávat ke svému ojedinělému originálnímu

stylu a začal být čím dál oblíbenější a žádanější. Postupem času ho lidé začali poznávat,

znali jeho jméno a dostal se jim do paměti. Začali si ho pamatovat jako zpěváka, který

dokáže svým hlasem zazpívat téměř cokoli.

- 10 -

2 Výraz jam session se používá k označení improvizovaného setkání hudebníků, většinou z oblasti jazzu, kteří společně hrají bez rozsáhlé přípravy a předem dané kompozice.

V roce 1978 začal zpívat se skupinou Astral Project v New Orleansu. Působením

v kapele se mu dostávalo dalších úspěchů. Když mu bylo třicet let, můžeme říci, že to byl

jeden ze základních mezníků jeho kariéry, upoutal legendárního jazzového zpěváka Jona

Hendrickse. Ten přijal Bobbyho do své kapely a vyjel s ním na velké turné. Na koncertech

ho Jon představil divákům a Bobbymu se dostala příležitost sólově vystoupit. Z toho, co

zazpíval a hlavně jak, byli posluchači u vytržení. Svým hlasem dokázal zazpívat všechny

party písně – harmonii, akordy i basovou linku, a to vše jenom svým unikátním hlasem.

Vytvořil zcela nový druh vokálu.

Zde začíná jeho kariéra, která je založená na jeho jedinečném hlasu. Bobby ale stále

hledal svůj vlastní styl zpěvu. I přesto, že vzbudil u publika takový ohlas, nebyl sám se

sebou jako se zpěvákem spokojený. Ještě to nebylo to pravé, co Bobby hledal. Hledal stále

sám sebe.

A jaká byla jeho cesta k nalezení sebe sama?: „Když jsem poznal, že mým pravým

nástrojem je hlas, záměrně jsem asi na dva roky přestal poslouchat jakékoliv zpěváky

a zpěvačky. Tehdy jsem poslouchal vlastně jen sebe! Stále dokola jsem se nahrával

na magnetofon a hledal svoji cestu. Věděl jsem, že by na mě poslech jiných vokalistů

snadno udělal dojem. A bál jsem se, aby mě něco natolik neohromilo, že bych se to – třeba

jen podvědomě – snažil přejímat. Tomu jsem se prostě musel vyhnout. Úplně jsem se na

dva roky odřízl od všech, Jona Hendrickse,… Teprve když jsem si uvědomil, co chci jako

zpěvák dělat, mohl jsem zase poslouchat ostatní.“ Bobby McFerrin 3

Na své první vystoupení se Bobby připravoval celkem šest let. Zní to neuvěřitelně

a ta doba nám připadá neskutečně dlouhá. První dva roky poslouchal Bobby jen svůj hlas.

Jelikož se sám neslyšel, jaký je jeho pěvecký projev, nahrával se na magnetofon a hledal se

jako zpěvák. Další čtyři roky sbíral sílu a odhodlání, aby mohl sám vystupovat.

- 11 -

3 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 20. 1. 2010

1.3 Cesta k osobitosti

Nakonec se McFerrinovi podařilo najít svůj osobitý vlastní styl hlavně v tom, že

zpíval bez jakéhokoli doprovodu. Veškerý zvuk vydával jen jeho hlas a tělo. Nechal se

inspirovat sólovými koncerty klavíristy Keitha Jarretta, jehož vystoupení byla improvizací

od začátku do konce.

„Jeho hra mě hodně inspirovala právě v okamžiku, kdy jsem se odhodlával zpívat

bez doprovodu. Jarrett vlastně dělal něco podobného. Třeba na slavném živém albu

z kolínského koncertu. Prostě si sedl k pianu a hrál jen to, co měl právě v hlavě. O to mi

šlo. Nemít nic připraveného. Přijít na jeviště, sednout si, otevřít ústa a nechat se unášet tím,

co člověku přijde na mysl.“ Bobby McFerrin 4

To bylo přesně to, co Bobby hledal a o čem snil. Chtěl diváky zaujmout sám sebou,

svým hlasem a nepředvídatelnou improvizací. To bylo přesně ono – Bobby McFerrin, jak

jej známe dnes.

Vystupovat na jevišti zcela sám a bez doprovodu však bylo velmi riskantní, ale

zároveň to byla určitá výzva, jak se prosadit. Bobby měl možnost neustále zkoumat své

hlasové možnosti a improvizovat. Jeho vystoupení bylo pro posluchače vždy něčím

neočekávaným.

Jeho přátelé ho sice psychicky podporovali, ale příliš Bobbymu nevěřili, že dokáže

posluchače zaujmout po dobu celého vystoupení. Říkali, že obecenstvo vydrží tak deset,

maximálně patnáct minut poslouchat lidský hlas sám osobě, ale celý večer se poslouchat

jeden člověk nedá. V tom se ale velmi spletli.

Před prvními vystoupeními měl Bobby velikou trému. Aby se před koncertem

uklidnil, několikrát obíhal areál, kde měl vystupovat. Čerstvý vzduch a pohyb z něj

vyplavil všechny negativní emoce a nervozitu. Teprve pak mohl jít na pódium a zpívat.

Jeho výkony byly vždy ohromující. Málo kdo by uvěřil, že Bobby pociťoval velkou trému.

- 12 -

4 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 20. 1. 2010

Ve světě showbyznysu 5 už jméno Bobby McFerrin začalo být známé. Dovídali se

o něm hudební manažeři po širokém okolí. Bobbymu se naskytla příležitost, aby vystoupil

na jednom malém pódiu v Oregonu. Sál měl špatnou akustiku, tak si říkal, že si vezme

stoličku od klavíru, posadí se na ni na kraji pódia a bude zpívat. Když skončil se zpěvem,

nestačil se divit. Uběhlo celých devadesát minut stanoveného času a byl konec vystoupení.

V tom momentě věděl, že to dokázal. Zvládl se sám postavit před publikum a celé

představení zaujímal obecenstvo jen svým hlasem. Nepotřeboval k tomu jiné hudebníky

ani doprovod.

V roce 1980 si McFerrinova nevídaného zpěvu na jednom z jeho koncertů všiml

Bill Cosby 6 a zajistil mu vystoupení na Playboy jazzovém festivalu a bylo mu umožněno

vystupovat také v New Yorku. Jeho vystoupení se stalo zásadním průlomem v jeho kariéře.

Na základě velkých ohlasů na jeho vystoupení a zájmu o jeho další vystoupení došlo

k prvotnímu nahrávání jeho vlastních písní a ke vzniku demosnímku.

1.4 První album

McFerrinova první demo nahrávka se dostala do rukou Lindy Goldsteinové, která

se pohybovala v hudebním průmyslu. Nahrávka ji velmi nadchla a snažila se Bobbymu

sehnat smlouvu na vydání desky. Bobby doposud neměl žádného manažera a každý dobrý

umělec nějakého potřebuje. Od té doby se Linda Goldsteinová stala jeho producentkou

a manažerkou.

První album na sebe nenechalo dlouho čekat. Vyšlo v roce 1982 a neslo

jednoduchý název „Bobby McFerrin“. A s tímto albem se také vydává v roce 1983 na své

první turné po Evropě. Své manažerce Lindě sdělil, že chce jet na turné jako sólista. Teď

už věděl, jaké to je stát na pódiu úplně sám před plným sálem posluchačů. Bobbyho nápad

na realizaci koncertů se ale nelíbil mnohým organizátorům koncertů. Někteří dokonce

ohlášené koncerty zrušili. Turné se ale přeci jen uskutečnilo.

- 13 -

5 Showbyznys znamená umělecký svět a podnikání v něm.6 Bill Cosby je známým americkým hercem, komikem a moderátorem

Vystupoval jen on sám se svým hlasem a hudbou, která často vznikala přímo

na místě. Diváci byli zprvu jeho vystoupením zaskočeni. Není divu, vždyť byl Bobby

první, kdo přišel s takovýmto způsobem zpěvu a improvizace. Všiml si, že jeho publikum

na jeho zpěv reaguje pozitivně a rozhodl se, že se je pokusí zapojit také do svých

vystoupení. A tak se také stalo.

Lidé nechodili na Bobbyho vystoupení jen pro jedinečnost jeho hlasu, ale již také

pro to, že se mohli stát součástí programu, diváci byli doslova vtaženi do víru improvizací.

Člověk, který se šel podívat na Bobbyho koncert nikdy nevěděl, co ho čeká a co uslyší.

Každé z jeho vystoupení bylo něčím zvláštní, žádné nebylo jednotvárné a stejné jako to

předešlé. Dalo by se říci, že jeho představení byla neočekávatelná. Lidé z Bobbyho

koncertů chodili rozradostnění a nadšení a velmi jeho hudební styl obdivovali. Doslova

chce, aby byli nabyti jeho dobrou náladou a optimismem. Při poslechu Bobbyho skladeb

zjišťujeme, že snad žádná z nich nemá smutnou či depresivní náladu. Bobby to prostě

nemá ve své povaze. Chce, aby diváci z jeho koncertů odcházeli s pocitem radosti a aby

s ním hudbu sdíleli. Hudba má tu moc, že lidi navzájem sbližuje. Stovky lidí, kteří se

navzájem vůbec neznají, se promění ve spoluúčastníky vystoupení a stávají se jedním

velkým sborem.

„Snad nejcennějším McFerrinovým darem publiku je to, že své posluchače

proměňuje z pouhých diváků v přímé účastníky slavnosti: koncertní sál se stává hřištěm,

prostorem pro radost...“ 7

Postupně se mu, i díky tomuto novátorskému kroku, dostávalo velkého nadšení

a stával se čím dál více populárnějším. To, co Bobby na svých koncertech předváděl, bylo

naprosto jedinečné, publikum i organizátory koncertů si brzy získal na svou stranu. Stával

se více populárnějším a jeho koncerty byly beznadějně vyprodané

Na koncertech v Německu se setkal s výborným manažerem Karetném Yankee,

který jím byl velmi nadšen. Manažer Bobbymu sjednal dalších třináct koncertů

v německých městech a o dalších několika se uvažovalo. Získal si na svou stranu

i německé posluchače. Očekávané úspěchy se samozřejmě dostavily. Němci mu dali

přezdívku „Stimme Wunder“, což v překladu znamená zázračný hlas. A to plně popisuje

jeho umělecké schopnosti.

- 14 -

7 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 22. 1. 2010

Živé nahrávky z těchto koncertů sloužily jako podkladový materiál pro další

album. Ale s jeho vydáním byl zprvu problém. Opět tu byly obavy z toho, vydat album jen

se sólovým hlasem. Jeho první deska sice byla úspěšná, ale manažeři mu radili, aby nějaký

čas s experimentováním počkal. Bobby ale všem tvrdil, že Bůh chce, aby vzniklo nové

album, a tak se také stalo.

Nové album neslo název „The Voice“ (Hlas). Oproti prvnímu albu sklidilo ještě

větší úspěch. Doslova „vzalo útokem“ jazzovou scénu. Neexistoval na světě nikdo, kdo by

zpíval jako on. Jeho hudba oslovila i další hudebníky z jazzové oblasti, kteří hledali

kreativní spoluhráče, jako byl právě McFerrin. A tak se také stalo, že i McFerrin byl

osloven ke kreativní, vzájemně obohacující se spolupráci.

1.5 Spolupráce s dalšími hudebníky

Jedním z prvních, kdo začal s McFerrinem spolupracovat, byl jazzový klavírista

Herbie Hancock. Ten věděl, že lidé dobře reagují na lidský hlas a tak ho chtěl nějakým

způsobem využít do hudby k soundtracku 8 k filmu Round Midnight (Kolem půlnoci).

Hancock přemýšlel o tom, jak využít lidský hlas jako hudební nástroj. Nebylo těžké vybrat

osobu, která by to měla zpívat. Možností na výběr nebylo příliš mnoho, a tak Hancock

oslovil McFerrina. Jemu se Hancockův nápad velice zamlouval a tak spolupráce mezi

hudebníky začala. Na soundtracku pracovali dnem i nocí, strávili mnoho hodin

v nahrávacím studiu, ale dlouho očekávané dílo se podařilo.

Mimo jiné společně uspořádali vystoupení při udílení cen Grammy v roce 1986,

které bylo pro všechny zúčastněné nezapomenutelným zážitkem. Oba dva také cenu

Grammy dostali za soundtrack k výše zmíněnému filmu. Nebyla to však McFerrinova

první Grammy, svou první cenu dostal již o rok dříve spolu se skupinou Manhattan

Transfer za píseň Another Nigth in Tunisia.

V následujícím roce se mu dostává další ceny Grammy za hudbu k filmu How The

Rhinoceros Got His Skin (Jak získal nosorožec kůži). Hlavní roli ztvárnil známý herec

Jack Nicolson.

- 15 -

8 Soundtrack znamená zvukový záznam nebo stopu. Většinou si pojem spojujeme s originálním zvukovým záznamem hudby k filmu

Jedním z dalších Bobbyho kroků bylo jamování 9. Při jednom z mnohých

vystoupení Bobby najednou uslyšel hlas „Bobby, je čas na jam!“. Onen hlas patřil

známému americkému herci a komikovi Robinu Williamsovi. Bobby s Robinem byli velcí

přátelé a Robin byl několikrát hostem na Bobbyho vystoupeních. Ale nyní nebylo vůbec

na programu koncertu, že se na něj má někdo další dostavit. Spontánně spolu na jevišti

vytvořili píseň, kterou později nazvali „Beverly Hills Blues“. Jejich vystoupení byla jedna

velká komedie. Text písně i bohaté melodie vznikaly přímo na místě, zcela bez přípravy.

Ale užili si při tom spousty legrace. Ale to se Bobbymu i divákům nesmírně líbilo. Dalo by

se říci, že byl Bobby ve „svém živlu“, když mohl naprosto nečekaně a spontánně něco

tvořit. Robin vymýšlel text, Bobby melodickou linku a zároveň tvořil bas. Diváci se smáli

vtipným textům, tleskali radostí a celé vystoupení bylo velkým zážitkem.10 Bobby

s Robinem byli velcí přátelé a Robin byl několikrát hostem na Bobbyho vystoupení.

Časem začal na své koncerty zvát i řadu známých hudebníků z jazzové scény. Hosti

byli například Dizzy Gillespie 11, Chico Freeman 12 a další. Bobby se brzy proslavil

ve světě jazzu. Doslova se stává hvězdou a o spolupráci ho žádají světoví špičkoví sólisté.

Bobby uskutečnil celou řadu koncertů a vystoupení. Po ukončení turné je

na Bobbyho vyvíjen tlak, že by se měl opět vrátit do studia a začít s nahráváním další

desky, již třetí v pořadí. Bobby ale věřil tomu, že by hudba měla vznikat spontánně

a člověk by se k ní již neměl zpětně vracet. Improvizace je pro něj velká výzva. Bobby

nikdy neví, kdy skončí, někdy se sice k smrti bojí, ale stále ho to naplňuje.

Tvrdil: „Nic mě nenudí více než jedna píseň dvakrát stejně zahraná.“ 13

Řešením, jak podnítit McFerrina k nahrávání desky bylo pouze to, že by byly

použity záznamy z koncertů. Podobně tomu bylo u předešlého alba „The Voice“. Veškerou

hudbu na albu by tvořila pouze improvizace. Bobby na tuto variantu přistoupil.

- 16 -

9 Jamování viz poznámka č.210 Volně parafrázováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 200911 Dizzy Gillespie byl jazzový trumpetista, skladatel a zpěvák. Zajímavostí u Dizzy Gillespieho je to, že jeho trubka nevypadala jako všechny ostatní, její roztrub byl o 45 ° zahnutý směrem nahoru. K jejímu zahnutí došlo při jedné nehodě, ale Dizzy si ojedinělý tvar i jiný zvuk svého nástroje velmi oblíbil a od té doby ho nikdo hrát jinak neviděl.12 Chico Freeman je světoznámý saxofonista.13 Citováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009

Nové album neslo název „Spontaneous Inventions“, což v doslovném překladu

znamená spontánní invence. Název alba tedy přesně vystihuje jeho podstatu, že se jedná

čistě o improvizace. Tato deska obsahovala plno improvizací s Herbie Hancockem,

Waynem Shortrem, který je vynikajícím americkým saxofonistou a improvizátorem, a se

skupinou Manhattan Transfer. Nelze očekávat nic jiného než další Bobbyho úspěch s tímto

albem.

1.6 Nejúspěšnější skladba

Po úspěšném živém albu by se dalo říci, že byl Bobby připravený k návratu

do studia. Rozhodl se, že celou desku nahraje svým hlasem tak, že nazpívá všechny vokály

i všechny nástroje. Ve výsledku bychom měli mít z nahrávky dojem, že hraje celá kapela,

orchestr nebo pěvecký sbor. Bobby do tohoto nahrávání vložil hodně sil a energie.

Album bylo pojmenováno „Simple Pleasures“, v překladu Prosté potěšení.

Natočeno bylo v roce 1988. Téhož roku také poprvé zpívá před naprosto vyprodanou

Carnegie Hall v New Yorku.

Kupodivu ale nejúspěšnější skladba na desce a jeho nejúspěšnější skladba vůbec

vznikla na poslední chvíli ve studiu. Ta skladba se jmenovala „Don´t Worry, Be Happy“.

Říká se o ní, že „proměnila náladu celého národa“ nebo že to je „nejpohodovější skladba

všech dob“. K této skladbě byl natočený i videoklip, zanedlouho si získal přízeň celého

světa. Ve videoklipu účinkuje výše zmíněný Bobbyho kamarád a herec Robin Williams

a další Bobbyho přítel Bill Irwin, který je taktéž hercem a bavičem. Po prvním vysílání

písně v rádiu začali lidé do rádia volat a zajímat se blíže o původ skladby a o jejího

interpreta. Dennodenně se hrávala tato skladba po celých Spojených státech a doslova se

vryla lidem pod kůži. Píseň obsazovala přední příčky hitparád a v anketách

o nejpopulárnější píseň desetiletí či století se také umisťuje na předních pozicích. Lidé si ji

s rádiem nebo televizí zpívali nebo si pobrukovali melodii po celý den. Píseň se stala

celosvětovým hitem a dodnes je oblíbená.

Sám McFerrin ale říká: „Kdybych věděl, že mě budou lidé znát jen díky písni

Don´t Worry, Be Happy, nikdy bych ji býval nenatočil.“ 14

- 17 -

14 Volně parafrázováno podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009

Dále o písni tvrdí: „Strašně mě to překvapilo. A ještě dodnes mi ta nahrávka

vynáší! Což je skvělé, moje děti díky tomu dostávají dobré vzdělání! Tehdy mě to

překvapilo už proto, že jsem nebyl druhem umělce, který chce ‚vyrobit‘ hit. Don't Worry,

Be Happy jsem napsal strašně rychle, asi během hodiny a ihned se to nahrálo. Ani jsem

písničku nijak sám nezkoušel propagovat, nevyrazil jsem s ní hned na koncertní šňůru. Ona

se prostě prosadila sama od sebe.“ 15

Toto album se stalo několikanásobně platinové a vyhrálo další tři ceny Grammy

v kategoriích Nahrávka roku, Píseň roku a Nejlepší vokální interpretace populární písně

1988.

Znal ho celý svět. A celý svět od Bobbyho také čekal, že uspořádá velké turné a že

budou vyprodané všechny světové haly. Ale Bobby udělal něco naprosto neočekávaného.

Místo toho, aby měl radost z úspěchu desky a skladby a natáčel rozhovory do médií

a koncertoval, stáhl se s celou svojí rodinou do ústranní. Nechtěl být vystaven velkému

tlaku, který by se na něj hrnul ze všech států světa. Píseň spustila lavinu pozornosti, která

mu byla nepříjemná. O takovouto popularitu neusiloval. Vzal si dovolenou na neurčitou

dobu a naplno se věnoval své rodině a odpočinku. Pracovat nemusel, píseň to činila za něj.

Doslova se Bobby vypařil, dlouho se o něm nevědělo a dokonce se i šířily bulvárem zvěsti,

že neunesl svoji popularitu a spáchal sebevraždu. Určitě se tomu všemu Bobby spolu

s rodinou někde na poklidném místě smáli.

1.7 Nový začátek

Po delší přestávce či dovolené se McFerrin opět vrací do povědomí lidí. A nebyl by

to pravý Bobby McFerrin, kdyby nepřišel opět s něčím novým. Hudba je jeho životem

a bez ní by žít ani nemohl. V době, kdy měl tvůrčí přestávku, neodpočíval po celou dobu.

V mysli se Bobbymu utvářely nové myšlenky a nápady, jakým dalším směrem se má

ubírat. Vzpomněl si na svá raná léta a jeho snem před tím, než se chtěl stát zpěvákem, bylo

věnovat se dirigování. Jako malý kluk stával doma na konferenčním stolku, v ruce držel

tužku a dirigoval nahrávky s klasickou hudbou. Ke klasické hudbě neměl nikdy daleko,

však také vyrůstal v rodině operních zpěváků.

- 18 -

15 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 27. 1. 2010

U Bobbyho nastala proměna ze sólového zpěváka na dirigenta a interpreta vážné

hudby. Během jeho dvouleté pauzy se věnoval studiu dirigování u předních světových

dirigentů, jakými jsou Leonard Bernstein, Gustav Meier nebo také Seiji Ozawa.

I v této oblasti Bobby uplatňuje své mimořádné hudební schopnosti a umění

improvizovat a nadále rozvíjí svůj talent.

Své první vystoupení na postu dirigenta si nadělil jako dárek ke čtyřicátým

narozeninám. Dirigoval Beethovenovu Sedmou symfonii se Symfonickým orchestrem

v San Franciscu. Při jeho prvním dirigování byl Bobby velmi nervózní, aby se vystoupení

povedlo a myslel si, že jedním vystoupením vše skončí. Ale za pár týdnů na to jej oslovila

Bostonská filharmonie a nabídla mu hostování na postu dirigenta. A nebyla to jediná

z nabídek, jak uplatnit své dirigentské schopnosti. Najednou se tu objevila možnost

věnovat se dirigování zcela na plný úvazek.

„Mnozí interpreti, mezi nimi i opravdu slavní instrumentalisté, zkoušejí štěstí

u dirigentského pultíku, ne všichni však jsou při předávání svých hudebních nápadů

pomocí taktovky úspěšní. McFerrin je jedním z těch, jimž se to daří. Dirigoval zpaměti

a dokázal orchestr dovést k elegantním výkonům vyznačujícím se přehledností harmonické

složky, zpěvností smyčců v průběhu celého večera, tempovým důrazem či naopak

lyričností, aniž by přitom vznikal dojem uspěchanosti či unylosti, a přesnou souhrou

hudebníků. McFerrin je hudebníkem zasluhujícím uznání i proto, že k sobě dokáže

připoutat pozornost publika, což z něho činí přesně onen typ interpreta, který dnes

v klasické hudbě velmi naléhavě potřebujeme.“ Seattle Post Intelligencer 16

Ze začátku ho nikdo z odborníků nebral příliš vážně. Však byl McFerrin jen člověk,

který napsal „Don´t Worry, Be Happy“ a jak ten měl rozumět vážné hudbě? Jeden

z McFerrinových dobrých přátel mu dal radu, že bude trvat deset let, než se bude cítit jako

opravdový dirigent. Po uplynulých deseti letech si na ta slova Bobby vzpomněl a skutečně

tomu tak bylo.

Bobbyho dirigentským vzorem se stal Carlos Kleiber, uznávaný dirigent. Kleiber

hudbu vytváří v každém svém gestu. Docílit takové techniky, jakou Kleiber disponuje, je

McFerrinovým cílem.

„Dirigovat je něco, jako zpívat rukama, očima, celým tělem.“ Bobby McFerrin 17

- 19 -

16 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 4. 2. 201017 Citace podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009

Při dirigování si Bobby nemůže odpustit, aby si při něm nezazpíval. Přeci jen je

především zpěvák. Ale snaží se být při zpěvu co nejtišší, aby tím nerušil hudebníky.

Ze všech skladatelů, co kdy Bobby dirigoval, je jeho srdci nejbližší Wolfgang Amadeus

Mozart. Jeho hudba je zpěvná a radostná. Mozarta miluje natolik, že by mohl zasvětit

zbytek života dirigováním jeho hudby.

„Jednou mi říkali maestro, ale nejsem jím. Jsem zpěvák s velkým zájmem o záhady

v dirigování.“ Bobby McFerrin 18

Nabídky na hostování i trvalejší spolupráci s Bobbym se jen hrnuly. Začala

spolupráce s mnohými světovými orchestry, jako byly například Chicagský symfonický

orchestr, Clevelandský orchestr, Newyorská a Filadelfská filharmonie, lipský

Gewandhausorchestra nebo Vídeňská filharmonie a mnohá další tělesa. S vídeňskými

filharmoniky uspořádal v roce 2003 turné po Evropě.

Jelikož má Bobby rád neustále změnu a nečekané události, poprosí svého přítele –

violoncellistu Yo Yo Mu, aby se k orchestru přidal. Bude to pro oba dva velká příležitost.

S Yo Yo Mou se Bobby seznámil na sedmdesátinách Leonarda Bernsteina v Tanglewoodu

v roce 1988, kam byl Bobby pozván Bernsteinovou dcerou Jamie, která často navštěvovala

Bobbyho vystoupení a později se spolu seznámili. Bobby byl tenkrát velmi potěšen,

že světoznámý dirigent Leonard Bernstein zná jeho jazzová alba a říkal mu, že si velmi

váží toho, co dělá a ať u toho vydrží. U jedné z mnoha společných večeří mu dával

Bernstein první hodinu dirigování.

Od oné oslavy jsou Bobby a Yo Yo přátelé. Bobby po něm žádal, aby při vystoupení

mohli hrát dvacet minut pouze spolu a že to pro něj bude zajímavá zkušenost a zážitek.

Yo Yo Movi se nápad na společné vystoupení zamlouval a Bobbyho pozvání s radostí

přijal. Po Bobbym žádal, aby mu poslal program a noty, co spolu budou hrát. Kdyby ale

YoYo Ma předem věděl, jaký má Bobby plán, určitě by na jeho návrh nepřikývl. Termín

koncertu se rychle blížil a Yo Yo Ma stále neměl noty, co se bude hrát a začínal být velmi

netrpělivý. Poslední den před vystoupením konečně obdržel noty.

V den koncertu mu ale Bobby říká: „Žádné noty se neuč, raději si spolu

zamuzicírujeme“. 19 Říká vždy optimisticky naladěný Bobby.

- 20 -

18 Přeloženo z anglického originálu na www.nytimes.com , staženo dne 10.3. 201019 Volně parafrázováno podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009

Yo Yo Ma byl na Bobbyho velmi rozzlobený, tohle mu neměl dělat, když přeci ví,

že improvizace není jeho parketa. Nemá ani tušení, co by měl zahrát. Bobby mu ale

s úsměvem oponuje a říká mu, ať se improvizace vůbec nebojí. Vlastně že improvizovat

umí, ale neví o tom, je to jen otázkou přístupu. Nejdůležitější na improvizaci je to, že se

člověk musí zcela uvolnit. To ale Yo Yo Mu příliš neuklidnilo. Yo Yo Ma je vynikajícím

violoncellistou, kterého by nemělo nic rozhodit, ale stále byl nervózní. Je velmi nepříjemné

zůstat v nejistotě. Člověk neví, co jej čeká. 20

Na koncertě divákům říkal, že je k smrti vyděšený a nic nezahraje. Yo Yo Ma měl

přímo hrůzu v očích. Ale ve výsledku z něj nakonec tréma opadla a při improvizaci

s Bobbym nemůže být nikdo neuvolněný. Vystoupení bylo velmi úspěšné a lidé dlouho

tleskali ve stoje. Pro Yo Yo Mu to byla zajímavá lekce, na kterou nikdy nezapomene.

Nastal u něj obrat v pohledu na improvizaci, už se jí tak nebál, spíše naopak, dokonce se

později stala součástí jeho vystoupení. I Yo Yo Ma několikrát zval Bobbyho na své

koncerty. A jejich spolupráce a přátelství trvá dodnes.

Vzájemná spolupráce a improvizování je moc bavilo. A tak v roce 1992 spolu

Bobby McFerrin a Yo Yo Ma natáčejí album s názvem „Hush“ (Ticho). Deska byla velmi

úspěšná jak v Americe, tak měla ohlasy i v zahraničí. Prodalo se jí více než milion kusů.

Komorní orchestr v Minnesotě mu v roce 1994 nabídl místo uměleckého

vedoucího. Bobby tuto nabídku přijal. Hlavní výhodou bylo to, že mohl být sám sebou

a měl naprostou svobodu. Vymýšlel mnoho kreativních metod, jak orchestru sdělit způsob

hry. Dokonce jim i zpíval a tančil svou představu a hráči ji pochopili. Bobbyho osobnost je

celá prostoupená hudbou a když diriguje, všichni hráči to spolu s Bobbym velmi prožívají.

S tímto orchestrem vydává své první album jako dirigent. Album nese název „Paper

Music“ (Papírová hudba).

- 21 -20 Zajímavostí je, jak Yo Yo Ma cvičil na violoncello. Jeho otec mu dovolil trénovat pouze čtyři takty ze skladby denně. Z jednoho úhlu pohledu to muselo být velmi nudné, ale z druhého naopak velmi zajímavé, protože existuje řada možností, jak čtyři takty zahrát. Nešlo jen o to umět je nazpaměť hrát stále dokola, ale s jakým výrazem. Důležité je zahrát právě jen čtyři takty pokaždé jinak. Možná zrovna v tomto způsobu trénování skladby tkví Yo Yo Mova výjimečnost hraní na violoncello.

„Často nevím, co všechno chci s orchestrem dělat. Protože každý je jiný.

A vždycky, když se před některý orchestr postavím poprvé, on si musí zvykat na mou

techniku. Navzájem se domlouváme, jak se budou hrát různé pasáže a tak dál. (…)

Při hledání té společné řeči mi jazzové zkušenosti s improvizací a okamžitou reakcí na to,

co se právě děje na pódiu, s celou tou jazzovou spontaneitou bývají často velmi užitečné.“ 21

Postupně se jeho kariéra v klasické hudbě rozvíjela i v prostředí, které bylo složeno

čistě z hudebníků bílé barvy pleti. Bobbyho dredatý účes a bosá chodidla na zkouškách pro

ně byly příjemnou změnou. Bobby říká, že přímo nesnáší dirigentský pult, je to příliš

svazující před ním stát. A i při vystoupení většinou diriguje všechny skladby zpaměti. Chce

být s orchestrem co nejblíže spjatý. Chce, aby hráči slyšeli jeho dech a společně vytvářeli

hudbu. Hudba je dílem nejen autorovým, ale také celého orchestru, jak jsou propojeni, jaký

mají výraz a jak spolu s dirigentem tvoří harmonický celek. Když každý vkládá do hudby

něco ze sebe, stává se její součástí a tvoří ji. To znamená improvizovat ve světě, ve kterém

je napsána každá nota. Bobby často improvizuje i při koncertech a vyžaduje to i

po sólistech.

Je obdivuhodné, že při práci dirigenta zvládl ještě svá sólová vystoupení a ještě se

stihl věnoval své rodině. Je téměř neuvěřitelné, kolik má Bobby v sobě energie a stále

nových tvůrčích nápadů. Sólová vystoupení ho bavila ze všeho nejvíce. Bobby říká, že to

byly koncerty spíše publika než jeho. Vždy publikum rozezpíval, naladil je takříkajíc

na stejnou vlnu a sám k tomu zpíval sólo. Ve svém nitru slyšel něco jako podklad, Bobby

tomu říká vnitřní hlas, ten předzpíval divákům, ti se ho naučili a na základě toho mohl

Bobby improvizovat. Celkový výsledek byl unikátní, pro každého to byl nevšední zážitek,

být součástí vystoupení.

- 22 -

21 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 5. 2. 2010

1.8 Vokální soubor Voicestra

V roce 1986 založil Bobby dvanáctičlenný pěvecký soubor Voicestra. Můžeme říci,

že Voicestra není jen sbor, ale i pružný a bohatě tvarovaný nástroj. 22

Soubor byl složen z lidí, kteří si chtěli společně zazpívat. Složení tělesa: Nicolas

Bearde, Joey Blake, Judy Donaghy, Sussan Deihym, Gary Eckert, Kirsten Falke-Boyd,

LaTanya Hall, Rhiannon, Janis Siegel, Roger Treece, Dave Worm, Pierre Cook a Bobby je

jako třináctý člen na pozici sbormistra a uměleckého vedoucího.

Jejich vystoupení byla jedna velká show. Měli svého osobního choreografa, který

jim připravoval každé vystoupení. Průběh vystoupení byl secvičen od začátku do konce,

včetně nastupování. Samozřejmě nechyběly zajímavé kostýmy a převleky.

To ale nezahrnuje hudbu, ta vznikala přímo na místě, což bylo pro ně i diváky velmi

vzrušující. Rozvíjela se hudba, která byla bohatá na mnohé žánry. Inspiraci nacházeli

i v africké hudbě, ale také doslova propadli kouzlu lidových písní různých národů. Bylo to

velmi inspirativní.

Jejich vystoupení byla hodně výrazná a energická. Z každého člena čišela osobitost

a vlastní styl zpěvu a projevů. Při koncertech stáli ve tvaru půlkruhu nebo podkovy

a Bobby stál buď uprostřed nebo byl součástí tělesa. Na sezení jsou jim k dispozici barové

stoličky, ale příliš je nevyužívají. Když na nich sedí, nemohou se naplno oddat hudbě

a doprovodným pohybům, proto raději zpívají ve stoje, kdy mohou svými těly plně

podpořit hudbu.

Na začátcích každé nové písně jim Bobby zpívá melodii a buď se Voicestra přidá

s doprovodným zpěvem, nebo nejprve Bobby zpívá podklad písně a následně vymýšlí

bohatou melodii. Často se při vystoupení stává, že když se blíží závěr písně, Bobby ho

nechá zpěváky doznít a sám už začíná motiv jiné písně. Dalo by se říci že jejich vystoupení

je jedna dlouhá píseň s měnící se dynamikou a tempem. Jedna píseň prostupuje do písně

druhé, všechno je spolu plynule propojené a písně navazují na sebe a to vše je jedna velká

společná improvizace.

- 23 -

22 Podle informací o tělesu Voicestra z internetového zdroje http://www.bobbymcferrin.com/bobby_biz.php, staženo dne 9. 2. 2010

Součástí improvizace je i hra na mnohé perkusové nástroje, jakými jsou bonga,

konga nebo jiné bubínky. Zpěváci je přidávají ke svému zpěvu a improvizuje se na ně.

Vystoupení je tak příjemně oživené a diváci se ani na malou chvíli nestačí nudit. Zpěváci si

užijí na vystoupení i při zkouškách mnoho legrace. Společně improvizují a dokonce si

i sami zkouší celou Voicestru dirigovat.

Bobby dává možnost, aby se jednotliví sólisté mohli předvést před publikem.

Před sborem se ocitne některý z jejích členů a předzpívává a Bobby se stává součástí

doprovodu.

V době, kdy se Bobby začal věnovat dirigování, práce s Voicestrou na nějakou dobu

ustala. Vrátil se k ní až v roce 1997, ale jejich projevy nebyly už tak bouřlivé, ale naopak

tišší a jednodušší.

Společně vydávají album pod názvem „Circle Songs“ (Písně v kruhu). K této desce

následuje turné, na kterém ale nezazní ani jediná píseň z tohoto alba. Veškerá hudba vzniká

opět na místě, nikdy se žádná neopakovala. Zpívají je v neurčitém jazyce, aby nebylo

poznat, o čem jsou. To si mohou posluchači pouze domyslet.

„Jedna z nejjednodušších a nejpřímějších způsobů modlitby a meditace je

prostřednictvím zpěvu a zpívání v komunitě je mimořádně silné.“ 23

1.9 Bobby na přelomu tisíciletí

Na sklonku devadesátých let se pokouší Bobby napsat operu. Ve svém domě si

zařídil plně vybavené studio, aby si mohl zaznamenávat nápady v tom okamžiku, jak

k němu přicházely. Nastal u něj ale problém s dokončením prací. Tak si Bobby řekl, že

každou půl hodinu bude muset dokončit jeden ze svých nápadů.. Rozvíjel své nápady,

zorchestroval je, snažil se sladit všechny stopy, a to vše během třiceti minut. Teprve pak

mohl jít na další úsek nebo mohl jít dělat něco z cela jiného. Hlavně musel vždy dokončit

to, co začal. Jinak by se ve svých nápadech začal ztrácet.

- 24 -

23 Citováno z internetového zdroje, staženo dne 28. 2. 2010 http://www.bobbymcferrin.com

Celá tato etapa trvala něco málo přes rok. Byl to jeho první projekt, který byl

neúspěšný. Dospěl ke zjištění, že vlastně žádnou operu nenapsal. Byla to jen spousta

nápadů, ale dohromady nedávaly žádný smysl. Vůbec si nevěděl rady, co s nimi bude dál

dělat. Nápady sice byly dobré, ale nedokázal je spolu provázat a propojit dohromady.

Chyběly tu souvislosti. Uvědomil si jako autor, kde jsou jeho hranice v tvořivosti.

Od tohoto nápadu raději zavčasu rezignoval. Byl to velký omyl, ale také další zkušenost

v hudebním světě.

Přeci jen v něčem byly Bobbymu nápady z nevydařené opery dobré. Po několika

letech byl opět čas natočit další album. Z opery čerpal mnohé myšlenky, opera skýtala

četné nápady, se kterými se dalo pracovat. Zpětně tedy mohl Bobby říct, že nepromarnil

nad nevydařenou operou rok života.

Další album se jmenovalo „Beyond Words“ (Více než slova). Spolupracoval

na něm s Chickem Coreou. Album bylo opět úspěšné. Kritici si ho zamilovali, dalo by se

říci, že každé jeho album bylo úspěšnější než to předchozí.

1.10 Bobby a současnost

I přes všechny úspěchy v hudbě, kterých kdy Bobby dosáhnul, si ho bude většina

lidí pamatovat jako zpěváka, který napsal „Dont´t Worry, Be Happy“. Tak se mnohým

zakořenil v mysli.

Ale ti, kteří ho znají lépe, vědí, že každé jeho vystoupení je naprosto jedinečné,

můžeme mluvit o malém zázraku, když Bobby zpívá. Jeho zpěv nezná hranice, je osobou,

která má v sobě celý orchestr i sbor.

Jeho největší zbraň je v síle okamžiku a v jeho schopnosti dokonale improvizovat,

v tom tkví jeho jedinečnost a originalita.

Za posledních pár let má za sebou velké množství koncertů ve vyprodaných halách.

Dokonce i v loňském roce 2009 zavítal k nám do České republiky, kde se nám představil

hned na dvou koncertech, a to v Praze ve Smetanově síni secesního Obecního domu

a v Kongresovém centru. Oba koncerty byly beznadějně vyprodané během pár týdnů.

- 25 -

Na svá vystoupení v Čechách si pozval naše české vynikající muzikanty. V první

řadě jím byl Dan Bárta, dále Clarinet Faktory, což je komorní kvarteto, které se skládá

ze tří klarinetů a basklarinetu. Dalšími hosty byl chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri

a ženské violoncellové duo Tara Fuki, které je tvořeno Dorotou Barovou a Andreou

Konstankiewiczovou.

V letošním roce Bobby představuje další album pod názvem „VOCAbuLarieS“.

Na obalu desky je její název přeložen do mnoha jazyků, mezi nimi nechybí ani čeština.

Album se tedy jmenuje „Slovníčky“. Na této desce uslyšíme Bobbyho spolu se sborem,

který byl sestaven pouze pro tuto příležitost. Hudba se prolíná všemi žánry, od gospelu

přes soul až k funku.

Jelikož bylo loňské vystoupení v Čechách tak úspěšné, přijede Bobby i letos

a představí nám své nové album. Proběhnou u nás hned tři koncerty, a to 21. a 22. dubna

opět v Praze a 24. dubna na festivalu Colours of Ostrava a myslíme si, že můžeme

očekávat stejný, možná že větší úspěch, než byl v loňském roce. Kdo bude letos Bobbyho

hostem zatím zůstává v tajnosti. Budeme se těšit na jeho vystoupení a necháme se

překvapit.

- 26 -

1.11 Důležité mezníky v kariéře

1977 – v tomto roce uslyšel Bobby svůj vnitřní hlas, který mu řekl, že se má stát

zpěvákem. Zanechal práce jako klavírista a začal se věnovat výhradně zpěvu.

1980 – turné s jazzovým zpěvákem Jonem Hendricksem, poté následovala samostatná

sólová vystoupení

1982 – první album s názvem „Bobby McFerrin“

1983 – první turné po Evropě

1984 – druhé album „The Voice“

Spolupráce s Herbie Hancockem Bobbymu vynesla v roce 1986 první z deseti cen

Grammy. V témž roce zakládá Bobby vokální soubor Voicestra.

1988 – vydání v pořadí již čtvrtého alba „Simple Pleasures“ a proslavení nejúspěšnější

skladby „Don´t Worry, Be Happy“ – nazvaná též jako nejpohodovější a nejoptimističtější

skladba všech dob

- téhož roku získal tři ceny Grammy

- Bobby byl seznámen s Leopardem Bernsteinem a violoncellistou Yo Yo Mou

1990 – jako dárek ke čtyřicátým narozeninám si Bobby nadělil dirigování symfonického

orchestru, začíná tím jeho nová kariéra jako dirigenta

1992 – s přítelem Yo Yo Mou společně natáčejí album „Hush“

1997 – opětovná spolupráce s Voicestrou

2002 – vydání opět úspěšného alba „Betone Words“, které bylo nahráno společně

s Chickem Coreou

2010 – vydání zatím posledního alba „VOCAbuLarieS“

- 27 -

2 Diskografie

2.1 Vydaná alba

2.1.1 Bobby McFerrin 1982

Debutové album, na němž spolupracovalo mnoho hudebníků. Po jeho vydání bylo

uspořádáno turné.

Seznam skladeb:

1. Dance With Me

2. Feline

3. You've Really Got a Hold on Me

4. Moondance

5. All Feets Can Dance

6. Sightless Bird

7. Peace

8. Jubilee

9. Hallucinations

10. Chicken

2.1.2 The Voice 1984

Na tomto albu spolupracuje s Herbie Hancockem a zaznívají na něm momenty

z koncertů i ze života. Album je věnované Bobbyho rodičům, kteří ho od narození

obklopovali hudebním prostředím a také Fredovi Asterovi, že kvůli němu mohl Bobby

zůstat doma místo školy, aby slyšel radostné rytmy stepujících nohou. Album je

poděkováním všem lidem, kteří chodí na koncerty a samozřejmě všem realizátorům.

Bobby také děkuje Bohu za dar být sám sebou.

1. Blackbird

2. Jump

3. El Brujo

4. I Feel Good

- 28 -

5. I'm My Own Walkman

6. Music Box

7. Medley

8. Donna Lee

9. Big Top

10. We're in the Money

11. I´m Alone

12. A-Train

2.1.3 Spontaneous Inventions 1986

Na tomto albu Bobby spolupracoval opět s Herbie Hancockem a dále s Jonem

Hendricksem, se skupinou Manhattan Transfer, se saxofonistou Waynem Shorterem

a s komikem Robinem Williamsem.

Píseň „Another Night in Tunisia“ získala dvě ceny Grammy za nejlepší jazzový

zpěv v kategorii muži a za nejlepší vokální provedení více hlasů (s Cheryl Bentyne).

Toto album bylo rovněž vydané jako DVD.

1. Thinkin' About Your Body

2. Turtle Shoes

3. From Me To You

4. There Ya Go

5. Cara Mia

6. Another Night in Tunisia

7. Oportunity

8. Walkin´

9. I Hear Music

10. Beverly Hills Blues

11. Ma�ana Iguana

- 29 -

2.1.4 Simple Pleasures 1988

Na této nahrávce se objevuje Bobbyho největší hit „Don´t Worry, Be Happy“, který

získal tři ceny Grammy za nahrávku roku, píseň roku a nejlepší popový výkon.

1. Don't Worry Be Happy

2. All I Want

3. Drive My Car

4. Simple Pleasures

5. Good Lovin'

6. Come To Me

7. Suzie Q

8. Drive

9. Them Changes

10. Sunshine of Your Life

2.1.5 Medcine Music 1990

Na albu uslyšíme gospely a spirituály, které zpívá Voicestra Bobbyho otec Robert.

U nás toto album není příliš známé.

1. Medicine Man

2. Baby

3. Yes, You

4. The Garden

5. Common Threads

6. Sweet in the Mornin'

7. Discipline

8. He Ran All the Way

9. Angry

10. The Train

11. Soma So De La De Sase

12. The 23rd Psalm

- 30 -

2.1.6 Play 1991

Bobby nahrával toto album společně s Chickem Coreou. Upravují a hrají podle

sebe jazzové standarty.

1. Spain

2. Even From Me

3. Autumn Leaves

4. Blues Connotation

5. Round Midnight

6. Blue Bossa

2.1.7 Hush 1992

Album Hush natočili společně Bobby a Yo Yo Ma. Yo Yo o albu tvrdí: „Je hudební

oslavou života od mládí po stáří. Hlavním cílem je objevit v dospělém člověku alespoň

kousek dětské duše. toto album je určitým spojením krásy a kouzla.“

Bobby o Yo Yo Movi říká: „Yo Yo Ma je génius, který projekt dokáže udržet v pohybu. Je

pro mě velkou inspirací.“ 24

1. Grace

2. Andante from Concerto in D minor for two Mandolína (Vivaldi)

3. Flight of the Bumblebee (Rimsky-Korsakov)

4. Stars

5. Hush Little Baby

6. Vocalise (Rachmaninoff)

7. Musette (J.S. Bach)

8. Coyote

9. Allegro Prestissimo from Sonata for 2 Cellos (Barriere)

10. Ave Maria (Gounod/Bach)

11. Howdown!

12. Air from J.S. Bach's Orchestral Suite No. 3 (J. S. Bach)

13. Goodbye

- 31 -

24 Přeloženo z amerického originálu bulletinu cd Hush.

2.1.8 Paper Music 1995

Paper Music je Bobbyho první album s vážnou hudbou, na němž zpívá, ale i

diriguje Orchestr svatého Pavla .

1. Overture to The Marriage of Figaro (Mozart)

2. Menuet from String Quintet No. 1 in E Major, Op.13, No.3 (Boccherini)

3. Pavane (Faure)

4. Minuetto & Finale from Pulcinella Suite (Stravinsky)

5. Concerto in G minor for 2 Cellos, Strings and Continuo (Vivaldi)

6. Scherzo from A Midsummer Night's Dream, Op. 61, No.1 (Mendelssohn)

7. First Movement from Concerto for Violin, Strings and Continuo in A minor (Bach)

8. Eine kleine Nachtmusic, K. 525 (Mozart)

2.1.9 The Mozart Sessions 1996

Toto Album natočil Bobby společně s Chickem Coreou, který je vynikajícím

klavíristou. Corea hrál na klavír své vlastní kadence a Bobby improvizoval

v mozartovském stylu.

1. Concerto for Piano and Orchestra No.23 in A Major, K. 488

2. Concerto for Piano and Orchestra No. 20 in D minor, K. 466

3. Song for Amadeus, Improvisation on Mozart's Sonata No. 2 in F Major K. 280/189e:II

Adagio

2.1.10 Bang! Zoom 1996

Na tomto albu spolupracuje s celou řadou umělců a se skupinou Yellow Jackets.

1. Bang! Zoom

2. Remembrance

3. Selim

4. Freedom is a Voice

5. Friends

6. Heaven's Design

7. My Better Half

- 32 -

8. Kid´s Toys

9. Mere Words

2.1.11 CircleSongs 1997

Toto album bylo nahráno společně s vokálním souborem Voicestra.

1. Circlesong One

2. Circlesong Two

3. Circlesong Three

4. Circlesong Four

5. Circlesong Five

6. Circlesong Six

7. Circlesong Seven

8. Circlesong Eight

2.1.12 Beyond Words 2002

V tomto albu nalézáme hudební vlivy z celého světa. Zazní španělské rytmy,

africké či asijské a samozřejmě jazzové.

1. Invocation

2. Kalimba Suite

3. A Silken Road

4. Fertile Field

5. Dervishes

6. Ziggurat

7. Sisters

8. Circlings

9. Chamsín

10. Windows

11. Marlowe

12. Mass

13. Pat & Joe

- 33 -

14. Tailor Made

15. A Piece, A Chord

16. Monks/The Shepherd

2.1.13 VOCAbuLarieS 2010

Nejnovější Bobbyho album vychází v letošním roce a v rámci koncertního turné

nám jej přijede představit i do České republiky. Album nese i český název a tím je

„Slovníčky“. Autorem všech písní je sám McFerrin, na některých spolupracoval se

skladatelem a zpěvákem Rogerem Treecem, který je zároveň členem vokálního seskupení

Voicestra.

„Páteř tohoto silně meditativního alba tvoří sedm skladeb, plynoucích se

samozřejmostí filmové muziky a kolikrát bez významnějších melodických motivů; nejsou

to písničky spíš pestré textury a organické vrstvy desítek hlasů… Ta hudba se nese na silné

africké notě, místy naznačuje vliv kmenového zpěvu, prozrazuje inspiraci křesťanskými

kostelními sbory a nepopírá ani McFerrinova léta strávená studiem klasické hudby.

Společně vokalisté vystřídají snad všechny polohy: ze spletence hlasů tu a tam vystoupí

samostatné mužské a ženské celky, jednotliví zpěváci se prostřídají v minisólech, nechají

se vést McFerinnovým předzpěvem anebo kolem repetitivních motivů zbožně recitují slova

vypůjčená z desítek světových jazyků. Hlavní hvězda toho všeho takovouto hudbou umně

prostupuje, využívá celého svého čtyřoktávového rozsahu, charakteristické recitace

vlastním jazykem anebo omílá nekonečné melodické cyklické břehy. A třeba ve třetí

skladbě Say Ladeo s doprovodem jemných perkusí a křikem ptáků zase evokuje silný

dojem z přírody. Ta první funguje jako oslava věcí člověku blízkých a McFerrinův sbor se

v ní snaží vyzpívat všechnu krásu a radost ze života, kdežto pokorný nápěv z Brief Eternity

se za doprovodu sekce symfonického orchestru slévá v amalgám na pomezí klasické hudby

a pop music, tak trochu ve stylu Stingova dowlandovského alba. McFerrin deklamuje

a rozjímá o věčnosti, nástroje s ním o tom vedou přísně sakrální dialog a tichou,

přemýšlivou cestou se dobírají k tomu, že životem a smrtí nic nekončí.

- 34 -

Na rozdíl od tradice evropské klasické hudby bez epického zápasu či souboje

s pomíjivostí. … Zážitek je to i na první poslech mimořádný. Ta muzika zkrátka neustále

plyne v kruzích a nemá, kde se zastavit“. 25

1. Baby

2. Say Ladeo

3. Wailers

4. Messages

5. The Garden

6. He Ran To the Train

7. Brief Eternity

- 35 -

25 Harmonie 3/2010, Daniel Konrád, 3/2010

2.2 Ocenění a úspěchy

Jak už bylo výše zmíněné v životopise, Bobby McFerrin je držitelem deseti cen

Grammy.

V roce 1984 a 1985 byl oceněn jako nejlepší mužský zpěvák v „Down Beat“.

Grammy:

• 1985 – za nejlepší jazzový zpěv v kategorii muži, v písni „Another Night In Tunisia“

• 1985 – za nejlepší pěvecký výkon dvou či více hlasů opět v písni „Another Night In

Tunisia“

• 1986 – za nejlepší jazzový mužský zpěv v „Round Midnight“

• 1987 – opět ve stejné kategorii za „What Is This Thing Called Love“

• 1987 – za nejlepší nahrávku pro děti, z filmu „The Elephant's Child“ společně s Jackem

Nicolsnem

• 1988 – k písni „Don´t Worry, Be Happy“ se vztahují hned tři ceny Grammy, a to

za skladbu roku, nahrávku roku a za nejlepší popový mužský výkon

• 1988 – nejlepší jazzový mužský zpěv, píseň „Brothers“

• 1992 - nejlepší jazzový mužský zpěv v „Round Midnight“

- 36 -

2.3 Hodnocení médií a kritika

Bobby McFerrin je jednou z mála osobností z hudebního světa, která není

dennodenně na prvních stránkách bulvárního tisku. Je tomu spíše naopak. Bobby je médii

hodnocen velmi pozitivně, jaký je fenomenální hudebník, nepřekonatelný improvizátor

a rovněž vynikající dirigent. Jen ve velmi málo případech na Bobbyho uslyšíme nějakou

výtku či kritiku. Bobby si leckdy dělá, co chce, ale na druhou stranu je člověkem

spolehlivým a nekonfliktním a jeho přátelé i svět okolo něj ho mají rádi.

Pro představu, jak je Bobby vnímán médii, uvádím několik málo informací.

New York Times

Bobby McFerrin se pohybuje na pomezí jazzu a vážné hudby, který se zdá být stále

v procesu v definování sebe sama. Využívá své mimořádné hlasové schopnosti, aby se stal

orchestrem o jednom muži. Nezáleží na tom, jaký druh hudby ho osloví, ale že se do ní

vrhne doslova „po hlavě“. Náročné publikum se vždy těší na jeho nakažlivý úsměv

a úžasný výkon, stejně jako on. 26

Ladislav Karpianus 18.5. 2008

„Na ulici byste si ho zcela jistě nevšimli. Ušmudlané oblečení, dredy a jemně

našedlá bradka Bobbyho McFerrina by se hodily spíše do filmu o newyorském podsvětí

než na nejvyhlášenější pódia. Pod slupkou vagabunda hrajícího na mikrofon jako na flétnu

se ale skrývá virtuóz s rozsahem čtyř oktáv, desetinásobný držitel Grammy Award

a v neposlední řadě i uznávaný dirigent. Skoro každý tak věděl, že se nemusí jeho

pražského koncertu worry, že po něm bude stoprocentně happy“. 27

- 37 -

26 Přeloženo z anglického originálu na www.bobbymcferrin.com, staženo dne 10. 3. 201027 Citováno z www.nekultura.cz, staženo dne 10. 3. 2010

Charles Ullery

Jeho hudební základ je pevný jako skála. Dává mu inspiraci a osvěžení. 28

Tribuse – Reviev Classical Music Critic

Tisk ve městě St. Paul negativně kritizoval Bobbyho dirigování, že je málo

profesionální, ale výkon hudebníků byl ohromující. 29

New York Times (James R. Ostereich)

Když hráli Vivaldiho, McFerrin dirigoval a zároveň k tomu zpíval. Jeho hlas zněl

až jako kontratenor. 30

- 38 -28 Přeloženo z anglického originálu na www.pittsburghlive.com , staženo dne 10.3.2010 29 Přeloženo z anglického originálu na www.pittsburghlive.com , staženo dne 10.3.201030 Přeloženo z anglického originálu na www.nytimes.com, staženo dne 10.3. 2010

3 Praktické využití

3.1 Práce s hlasem

Bobby McFerrin má neuvěřitelný hlasový rozsah a dokáže vytvořit širokou škálu

nejrůznějších tónů a zvuků. Známé zpěváky poznáme podle jejich typického hlasu, ale

u McFerrina máme pocit, že zpívá pokaždé někdo úplně jiný. Se svým hlasem dokáže

neuvěřitelné věci. Nejenom že se z něj linou různé zvuky a skřeky, dokáže i sám sobě

zpívat ozvěnu. Když ho slyšíme, máme někdy pocit, že zpívá vícehlasně nebo že zní

zároveň melodie i doprovod.

Jeho hlas má rozsah čtyř oktáv a nečiní mu problém měnit hrudní hlasový rejstřík

do falzetu. Dokáže zpívat v jednom okamžiku mužský part a najednou se pohybuje

v polohách sopránu a naopak. Je obdivuhodné, co se svým hlasem vše dokáže a že vlastně

nikdy neměl opravdového učitele zpěvu. K zajímavým hlasovým technikám došel pouze

tak, že nejprve sám sebe dva roky poslouchal, nahrával se na magnetofonové pásky

a věnoval se pouze rozvoji svého hlasu. Na tu dobu se oprostil od všech ostatních zpěváků,

nikoho krom sebe neposlouchal.

Hravě zvládne svým hlasem napodobit kterýkoli hudební nástroj. Při jazzových

improvizacích má jeho hlas podobu trubky s dusítkem, jindy svým hlasem a pleskáním

o hrudník představuje bicí nástroje. Snadno dokáže napodobit i různé zvířecí zvuky.

Při zpěvu na mikrofon si McFerrin pomáhá ke správné intonaci a to tím, že prsty

hraje na mikrofon jako by příslušné výšky tónů.

Na jeviště přichází většinou bosý, v triku a džínech. K dispozici má jen barovou

stoličku a láhev vody, kterou v určité chvíli využije jako hudební nástroj. Pleská o ni,

bubnuje nebo do ní fouká a vydává řadu zvuků. I s mikrofonem dokáže předvádět

nejrůznější představení. Například si jej strčí do úst a zpívá s ním a nebo jej v pravidelném

rytmu tře o části oděvu a zpívá k tomu. Nejčastěji s mikrofonem šustí o kravaty a košile,

někdy i o kalhoty.

Výborně dokáže improvizovat v jakémkoli hudebním žánru nebo dokáže při zpěvu

prolínat prvky vážné hudby a populární. Zářným příkladem jsou tomu Bachovy skladby,

které swinguje.

- 39 -

Na jednom z mnoha vystoupení měl pozvaného světoznámého saxofonistu Wayna

Shortera. Shorter hrál jazzové standarty a McFerrin k němu zpívá druhý hlas, který

připomíná svou barvou také saxofon.

Na jazzovém festivalu v Montrealu byla Bobbyho hostem gymnastka na visuté

hrazdě. Podle toho, jak ona tančila, Bobby zpíval. Jeho zpěv opravdu znázorňoval její

vystoupení.

Se smyčcovým kvartetem si spolu zaimprovizovali na Mozartovu „Malou noční

hudbu“. Jednotlivé části například jódlují, zpívají místo v durové tónině v mollové

a Bobby za pomoci prvního houslisty zkouší hrát na housle. Koncert je jedna velká show.

Když Bobby zpívá, ať je to cokoli, hudba vyzařuje celým jeho tělem. Na tváři má

vždy usměvavý výraz, září optimismem a dobrou náladou a přenáší ji i na publikum. Lze

u něj pozorovat opravdovou radost ze zpěvu a pohybu. Když se jednou Bobbyho novináři

ptali, zda má ve svém repertoáru nějaké smutné písně, odpověděl jim na to, že nemá.

Smutné či depresivní skladby v jeho repertoáru nemají místo, protože ani sám není

melancholické povahy.

- 40 -

3.2 Interakce s publikem

Jedním z důvodů, proč lidé chodí na koncerty Bobbyho McFerrina je ten, že jsou

přímo vtaženi do jeho dění. Jsou součástí celého vystoupení. McFerrin nejen že vyniká

v improvizaci a se svým hlasem dokáže předvést nejrůznější zvuky, ale do svých koncertů

dokáže zapojit publikum. Proto jsou jeho koncerty tak žádané a beznadějně vyprodané.

Nejběžnější formou interakce s publikem je ta, že Bobby předzpívá určitý motivek

nebo jen krátký zvuk a na jeho pokyn jej diváci zopakují. Mnohem zajímavější ale je, když

Bobby prochází mezi diváky a namátkově někoho osloví a zeptá se ho, jak se jmenuje

a zda někdy zkoušel zazpívat své jméno. Oslovený se pokouší o malé improvizace.

S divákovým jménem Bobby poté vymýšlí jednoduché či bohatě zdobené melodie.

Často se vyskytující metodou práce s publikem je ta, že je hlediště rozděleno na dvě

i více částí a každá z nich po Bobbym opakuje určitý tón. Výsledkem je akord, většinou

durového charakteru. Nebo každá část publika má určený motivek, Bobby zpívá

a na ukázání zapojí určitou skupinu.

Bobby se rád prochází mezi diváky a ne pouze po hlavní uličce, ale troufne si

přelézat z jedné řady do druhé a při tom zpívá. Kdo jej nějakým způsobem zaujme, snaží se

s ním o společnou improvizaci. Většinou nechá diváka začít rozvíjet vlastní hudební

myšlenku a následně se Bobby připojí, ale může tomu být i naopak. Mikrofonem šustí

o různé části oblečení diváků nebo jim bubnuje na ramena. Častokrát zve i odvážnější lidi

na pódium. Bobby například zpívá „Chodíme v rytmu“ a tuto větu zpívá ne-li stokrát

a pokaždé jiným způsobem a diváci chodí v kruhu.

Bobby neimprovizuje pouze s publikem, ale zahrává si i s technickým týmem, který

celkem ochotně přistoupí na jeho nápady. Například s panem kameramanem si hraje na

honěnou nebo se vzájemně přetlačují pohledy a k tomu Bobby samozřejmě zpívá

neurčitými zvuky. Při jednom z vystoupení byl kameraman natolik kreativní, že kamerou

kýval do rytmu a ve směru melodie, až nakonec skončili za stále se linoucí melodie

s Bobbym na podlaze. Publikum bylo nadšené.

Dalšími oblíbenci bývají fotografové. Hlavního fotografa přiměl, aby mačkal

spoušť přímo do rytmu zpěvu. Publikum je z takovýchto hrátek přímo u vytržení

a závěrečné aplausy ve stoje nemají konce. Obecenstvo si doslova vynutí další přídavky.

Když už Bobby opravdu odchází do zákulisí, nese s sebou stále mikrofon a zpívá, dokud

nedojde do své šatny.

- 41 -

McFerrinovým cílem s prací s publikem je ten, že chce na každého přenést dobrou

náladu, optimismus a radost. Stále předvádí něco neočekávaného, neudělá žádnou činnost

naprosto stejným způsobem. Po divácích žádá, aby se pokusili zapomenout na trému nebo

že jsou v televizi a především, aby se uvolnili. Bobby se snaží najít v divácích kousek

dětské spontánní duše a aby se ji nebáli ukázat.

- 42 -

3.3 Praktické využití v pedagogické praxi

Tvorba a hudební působení Bobbyho McFerrina se promítá do všech složek

hudební výchovy. Inspiraci můžeme nalézt v jeho nepřekonatelném hlasové projevu,

rytmických dovednostech, bohaté improvizaci a v neposlední řadě také v jeho optimismu,

že každý člověk je muzikální, jen se musí jeho schopnost probudit.

Pro mnohé pedagogy může být McFerrin velkým vzorem v tom, jak dokáže využít

své tělo jako rytmický nástroj nebo dokonce jako orchestr vybavený celou řadou

nejrůznějších zvuků. Když to dokáže McFerrin, proč by to nemohl dokázat některý z nás

nebo našich žáků, alespoň v malé míře. Jistě se může člověk inspirovat jeho způsobem hry

na své tělo a něco z toho použít ve výuce. Žáky a studenty to jistě nadchne, protože je tu

pro ně něco nového, s čím se ještě nesetkali a chtějí si to vyzkoušet.

Jeho další schopností k zamyšlení je jeho výjimečný hlas. Kdo jej nezná, těžko

uvěří tomu, co vše zvládne lidský hlas zazpívat, kolik druhů barvy lidského hlasu je možné

slyšet a jaké jím může vytvořit nejrůznější zvuky a jak dokáže zvuky dokonale

napodobovat.

V neposlední řadě můžeme obdivovat Bobbyho úžasnou schopnost improvizace,

a to v jakémkoli prostředí. To, jak dokáže zapojit několikatisícový dav do svého

vystoupení, je ohromné. Můžeme hovořit přímo o pedagogickém mistrovství, jak dokáže

vtáhnout diváky do děje. I v tomto si můžeme vzít příklad, jak zaujmout své žáky

ve výuce.

Bobby je vskutku osobností inspirující k tvořivosti a mít možnost vidět jeho

vystoupení je úžasným a nezapomenutelným zážitkem, který se nám vryje do paměti.

- 43 -

3.3.1 Využití na prvním stupni ZŠ

Možností na improvizační hrátky s dětmi na prvním stupni je velmi mnoho. Stačí

jen zapojit fantazii nebo si pustit Bobbyho McFerrina a nápady se jen hrnou.

1. příklad: „Hra na otázku a odpověď“

Na začátku vyučovací hodiny hudební výchovy vchází učitel do třídy s dobrou

náladou a chtěl by zjistit, jakou náladu mají žáci. Učitel si stoupne před třídu

a jednoduchou melodií žáky pozdraví a sdělí jim, jak se dnešní den cítí. Daná melodie

může být zcela vymyšlená nebo na motivy pro děti známé písně.

Učitel se poté obrátí na některého z extrovertních a aktivních žáků, u kterého

předpokládá, že se ke hře s melodií přidá. Učitel zazpívá například: „Honzíku, Honzíku,

jak se dneska máš?“ Honzík se snaží svou vlastní melodií odpovědět na otázku, například:

„Venku svítí sluníčko a mám dobrou náladu“. Poté se učitel obrátí na další žáky a hra

pokračuje. Žáci se později můžou oslovovat sami. Snažíme se, aby byly do hry zapojeny

všechny děti. Ale kdo vyloženě zpívat nechce, nutit ho nebudeme.

Obměny – Jaký si měl víkend? Co jsi dělal o prázdninách? Jaké jste dostali dárky

k Vánocům? Apod.

2. příklad: „Hra na ozvěnu“

Tato činnost vyžaduje u dětí maximálního soustředění a pozornosti. Učitel sedí

na židli co nejblíže k dětem, aby viděli jeho ruce a nohy. Jedna noha nebo obě udávají

dvoudobé metrum a rukama vytleskává jednoduché rytmické útvary ve dvou

dvoučtvrťových taktech. Poté následuje jedna či dvě doby pauza a děti se snaží úryvek

zopakovat.

Pokud se stávají děti ve vytleskávání jistějšími, můžeme volit dvoutaktí složitější

nebo po učiteli neopakují úsek všechny děti, ale pouze jedno určené. Každý tudíž musí

stále dávat pozor, jestli na něj přijde řada.

- 44 -

Obměny

a) Pedagog vytleská dvoutaktí a postupně se ostatní přidávají se svým vymyšleným

rytmickým úsekem, navazují na sebe jeden žák za druhým. Tuto variantu ale volíme až

tehdy, kdy mají děti s touto hrou již nějaké zkušenosti. Při prvním setkání s hrou by to pro

ně mohlo být příliš náročné a také nevydrží dlouho udržet pozornost.

b) Do rytmické hry zapojíme i jinou hru na tělo, nejen tleskání. Předem děti

seznámíme, co hra na tělo znamená. Nejprve ať se snaží děti přijít na to, které pohyby

můžeme ke hře na tělo využít, poté je doplníme. Podporujeme tím tvořivé myšlení a vlastní

názor u dětí a všechny jsou aktivně zapojené do výuky.

Co znamená HRA NA TĚLO

• Tleskání - tvrdé, staccatové

- měkké, legatové

- skluzem (dlaně se po sobě sklouznou vertikálně, tj. se shora dolů)

• Pleskání - znamená plesknutí rukama o stehna, a to oběma rukama současně

- střídavě pravá, levá

- křížem přes sebe

• Dupání - jednou nohou

- střídavě oběma nohama

- na patu a na špičku

- skluzem po zemi

• Luskání - jednou rukou nebo oběma

• Další alternativy - mlaskání, frkání, pískání, houkání, čichání, dech, pleskání

do hrudníku, mručení a jiné zvuky vytvořené ústy.. 31

- 45 -

31 VÁŇOVÁ, H. a kol. Praktické úkoly z didaktiky hudební výchovy pro první stupeň ZŠ. Katedra hudební výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Praha 1991. ISBN 80-7066-459-2, str. 222.

3. příklad: „Improvizace v pentatonice“

Výhoda pentatoniky je ta, že ať žák zahraje kterýkoli tón, je správný, v podstatě

nemůže zahrát nic špatně. Myslíme si, že je to výborné cvičení na podporu sebevědomí

méně šikovných žáků. Dá jim to pocítit to, že jsou šikovní a podporuje to jejich kreativitu,

dát jim vlastní prostor vyjádřit se.

Pentatoniku hrajeme na dětských zvonkohrách nebo na xylofonech a metalofonech,

pokud je má škola k dispozici. Ideální je zvolit pentatoniku v C dur. Vznikne tak, že

vynecháme citlivé tóny, tím jsou čtvrtý a sedmý tón. Hrajeme tedy pouze tóny c, d, e, g, a.

Motivovat můžeme děti tím, že si hrajeme na hudební skladatele a skládáme hudbu

k čínské pohádce nebo pro čínskou princeznu. Třídu můžeme rozdělit na polovinu, kdy

jedna půlka hraje určitý ostinátní motiv a druhá půlka se snaží improvizovat, všichni

současně nebo po jednotlivcích. Pokud na někoho ze žáků nevystačí melodické nástroje,

přidělíme mu triangl, prstové činelky, činely a jiné nástroje, kterými se doplní celkový

zvuk.

Touto činností podporujeme u dětí rozvíjení hudební představivosti.

4. příklad: „Bobby McFerrin - album Spontaneous Inventions, píseň ThereYa Go“

Tuto skladbu bychom zvolili až pro žáky od páté třídy a výše, protože již vyžaduje

jisté rytmické dovednosti a složitější improvizaci než u předešlých cvičení. Při skladbě

bychom využili také hudební nástroje z Orffova instrumentáře. Žáci by s nimi měli být

seznámeni již dříve a umět je pojmenovat a manipulovat s nimi. Při práci s touto skladbou

uplatníme vokální, pohybové, instrumentální a poslechové činnosti. Žáci se mohou

kreativně vyjádřit a rozvíjet u sebe pozitivní sebedůvěru.

Než si výše zmíněnou skladbu pustíme, seznámíme žáky s tím, kdo je Bobby

McFerrin a veškerý zvuk, který v nahrávce uslyší, vydává jen jeho hlas a tělo. A my se

pokusíme ho v některých zvucích napodobit nebo doplnit.

Při prvním poslechu žáci vnímají charakter skladby a společně se pokusíme

napodobit McFerrinovy poklepy (pleskání) na hrudník. Pleskat se snažíme na každou

lehkou dobu. Pro děti – je to tedy každá druhá doba.

- 46 -

Než si píseň znova pustíme, naučíme žáky dalším doprovodům. Po celou dobu

písně bude znít krouživý pohyb dlaněmi o sebe. Dále si vyzkoušíme potichu říkat „dum“

na každou dobu a drhlo určíme vždy na každou čtvrtou dobu. Viz grafický zápis níže. Žáky

rozdělíme na skupinky a zkusíme všechny naučené motivky zahrát a zazpívat dohromady

a poté současně s písní.

Po odeznění skladby se dětí ptáme, jaké další doprovodné zvuky by se k písni ještě

hodily. Například houkání, mručení, napodobení trubky a jiné. Akceptujeme vše, co děti

vymyslí. Při posledním poslechu písně zazní vše, co si žáci doposud zafixovali a zájemcům

umožníme improvizovat v tom, že je necháme zpívat nebo hrát na hudební nástroje další

motivky.

- 47 -

3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ

Se žáky na druhém stupni základních škol můžeme spoluvytvářet řadu kreativních

činností, které budou bavit nejen žáky, ale i učitele.

1. příklad: náročnější varianta „Hry na ozvěnu“

Na druhém stupni již volíme náročnější cvičení. Procvičujeme paměť a koncentraci

po dobu činnosti. Rytmické úseky jsou náročnější, obsahují tečkovaný rytmus, tečku

u noty, časté střídání not a pomlk. Můžeme také prodloužit dvoutaktí na čtyřtaktí. Buď

učitel vytleská (nebo v kombinaci s ostatní hrou na tělo) celé čtyři takty a žáci se je po něm

snaží reprodukovat, a nebo vymyslí pouze dvoutaktí a po směru kruhu nebo lavic pokračují

žáci tak, že se zopakuje dvoutaktí a dále žák pokračuje svým vymyšleným úsekem. A na

něj vzápětí navazuje další žák. Rytmický řetězec by se neměl zastavit.

Vyžaduje to velmi pohotové reakce. Pro udržení stejného tempa a plynulosti je

dobré, aby učitel udával metrum, dupáním jedné nohy o podlahu nebo střídání pravé

a levé.

Kvůli posloupnosti od jednoduššího k náročnějšímu bychom nejprve volili pouze

tleskání a teprve poté kombinovali pleskání, dupání, luskání apod.

2. příklad: „Improvizace v C dur“

K této činnosti jsou potřeba melodické nástroje, a to zvonkohry, metalofon

a xylofony. Podle počtu nástrojů, které máme k dispozici, rozdělíme žáky na polovinu nebo

na skupiny. Pokud mají nástroje rozsah více jak jednu oktávu, mohou na něj hrát děti dvě.

Ke hře jim bude stačit každému pouze jedna palička. Žákům připomeneme, jak se správně

palička drží, na které místo udeří a jakým způsobem. Aby nástroj správně zněl, musí se

palička od kamene odrazit.

- 48 -

Tato činnost je vlastně také hra na ozvěnu, ale s nástroji. Procvičujeme hudební

paměť a představivost. Žáci se snaží po učiteli opakovat melodické úseky. Opět

postupujeme od méně náročných úseků k těžším. Nejprve jsou melodie pouze v rozsahu

tercie, později kvinty. Učitel hraje melodie na klavír nebo na jiný melodický nástroj.

Podstatné je, aby na žáky viděl, zda hrají správně. Po učitelově melodii následuje jedna až

dvě doby pauza a poté žáci motivek opakují.

Dále určujeme jednotlivce, kteří vymýšlejí své motivky a ostatní je opakují. Podle

věku žáků a individuálních schopností volíme buď jednodušší melodie, nebo složitější.

Abychom se dostali ke zmíněné improvizaci v C dur, přejdeme k další činnosti, kdy

nejprve učitel zahraje melodii, což je předvětí (žákům říkáme, že to je otázka na ně) a žáci

se snaží odpovědět, to je závětí. Vysvětlíme jim, aby byla odpověď ukončená, posledním

tónem bude vždy C. Nebudeme jim to stěžovat tím, že mohou končit na tercii nebo kvintě.

Odpověď bude vždy končit na C 1 nebo C 2. V podstatě ať zahrají kterékoli tóny a skončí na

tónice, bude to správně. Samozřejmě opět můžeme vybrat jednotlivce, kteří zahrají otázku

a třída odpovídá. Každý si i může vyzkoušet vlastní otázku a odpověď.

3. příklad: „Don´t Worry, Be Happy“

Tato píseň je McFerrinovou nejznámější a podle ní ho většina lidí také zná. Píseň

byla označena za nejoptimističtější a nejpohodovější skladbu všech dob. Zmíněná píseň je

velmi chytlavá a snad jen málokterému člověku by se nelíbila. Posluchač si při jejím

poslechu zpívá spolu s Bobbym McFerrinem nebo si přinejmenším pobrukuje její melodii.

Při činnostech s touto písní rozvíjíme u žáků rytmické cítění, správné nástupy

v písni, pěvecké dovednosti a také správnou výslovnost anglického textu.

Celá činnost s touto skladbou vyžaduje více jak jednu vyučovací hodinu

na secvičení třídy. Buď tedy volíme postup takový, že vše nacvičíme při dvouhodinovém

vyučovacím bloku, nebo po dvou samostatných hodinách, aby nepřišla žákům činnost

příliš jednotvárná.

- 49 -

1) V první řadě si nejprve píseň poslechneme – z nahrávky nebo můžeme žákům

promítnout přímo videoklip. Sdělíme žákům, jak tato píseň vznikla – na poslední chvíli

při natáčení ve studiu a stala se celosvětovým hitem. Ve videoklipu můžeme kromě

Bobbyho McFerrina vidět také jeho přítele a komika Robina Williamse a Billa Irwina,

který je hercem, tanečníkem a vynikajícím umělcem v klaunském varieté.

Je důležité zmínit se o tom, že všechny hlasy, které z nahrávky slyšíme, zpívá pouze

sám McFerrin. Při nahrávání písně nebyly použity žádné hudební nástroje, jen jeho zvučný

hlas. Ve skutečnosti v písni zazní sedm hlasů.

2) Než si píseň společně zazpíváme, projdeme se žáky přesné frázování

a výslovnost anglického textu. Píseň si přibližně přeložíme do češtiny. Poté zpíváme

společně s nahrávkou a ke zpěvu můžeme zapojit luskání prsty na každou druhou dobu.

Anglický text umístíme ve velkém formátu na tabuli, abychom zajistili pozornost všech

dětí směrem k učiteli nebo k tabuli a ne aby se žáci stále dívali do textu umístěném

na lavici.

3) Následně se pokusíme píseň doprovodit. Nejprve se pokusíme nacvičit ostinátní

motivek. Viz notový obrázek.

č-č-č č – č č - č č-č-č č – č č - č

Tento motivek zní po celou dobu písně – buď říkáme „č-č-č“, nesnažíme se ale

vyslovovat přesně písmeno č, ale měl by zaznít jen ostrý úder jazyka o horní patro, aby

zvuk co nejvíce připomínal hudební nástroj. Další možností je podpořit tento motivek

dřívky. U hraní na dřívka dbáme na jejich náležitý způsob hry na ně – tedy na úder

a držení. Důležité je také přesně dodržovat rytmus a neměnit tempo.

- 50 -

Jako další část doprovodu si vyzkoušíme jednoduchý motivek, na který

vyslovujeme „c-p-p“. Můžeme si jej odposlouchat přímo z nahrávky. Rovněž jako

u předešlého motivku se nesnažíme o přesnou výslovnost souhlásek, ale usilujeme o ostré

a krátké vyslovení. Každé souhlásce musí být rozumět. Přesné akcenty jsou vyobrazeny

na úryvku z not. Motivek je rytmického charakteru, tudíž na jeho tónový zápis nebereme

ohled. Významný je pro nás rytmický zápis.

C - P - P C - P - P

Po nacvičení daných motivků rozdělíme třídu na dvě poloviny a pokusíme se

motivky spojit dohromady (aby zazněly současně). Nejprve se žáci připojí k nahrávce, poté

to zkoušejí sami. K motivkům dále přidáme luskání a jeden nebo dva žáci budou

doprovázet na dřívka hraním prvního motivku. Pro lepší orientaci je možné dané motivky

zapsat na tabuli, aby je žáci měli před očima.

4) Následuje secvičení rytmické části a zpěvu. Třída bude rozčleněná přibližně

na třetiny, přičemž jedna třetina zpívá melodii a další dvě třetiny rytmizují motivky. Učitel

zadá na klavír výchozí tón písně. Jako první začíná rytmický doprovod a po dvou taktech

se přidává melodie, která nejprve zaznívá pískáním, poté následují sloky. Pokud je to

v individuálních možnostech žáků, pokouší se k písni luskat a pohupovat se do rytmu.

Dané skupiny prohodíme. Čistě pro legraci se skupiny mohou navzájem oznámkovat, která

zpívala a rytmizovala lépe konkrétní úseky. Záleží však na tom, s jakou pracujeme třídou,

v jakém věku se nacházejí a jak jsou přístupné pro takovéto činnosti.

5) Pokud je naše třída velmi kreativní a činorodá, můžeme jí zadat domácí úkol, aby

si vymysleli k písni vlastní text a následující hodině jej můžeme společně zpívat.

Zdali budou žáci nadšení, mohou se s nacvičenou písní pochlubit na školní

akademii či besídkách pro rodiče. To ovšem vyžaduje důkladnější prostudování celé písně.

- 51 -

4. příklad: píseň „I´m My Own Walkman“ z alba „The Voice“

Píseň opět složil a nazpíval Bobby McFerrin. Tato píseň v překladu znamená „Mám

svého walkmana“. I když v současnosti by se spíše hodil název „Mám svou MP3, MP4“

nebo „Mám svého discmana“ a jiné hudební nosiče. Nicméně charakter dané písně přesně

sedí na současnou mládež a její hudební styl. Píseň je již z roku 1984, ale žánrově je

i dnes aktuální a domníváme se, že pubescentní mládeži na druhém stupni by se mohla

líbit. Žáci jsou v tomto věku velmi kritičtí, ale mohli by ocenit, že se jim chce učitel

přiblížit.

Jako u předešlých písních nebo cvičení se i v této budeme snažit o rozvíjení

rytmického cítění u žáků druhého stupně. Rovněž budeme žáky vybízet ke kreativním

vlastním výstupům. Domníváme se, že zejména chlapci, by tuto píseň mohli oživit

tanečními kreacemi ze stylů rap, hip hop nebo breakdance. Tyto styly jsou jim

v pubescentním věku velmi blízké, což dokazují volné téměř padající kalhoty a mikiny

s kapucí, nejlépe značkové kvality.

Nevýhodou této písně je to, že je příliš dlouhá. Trvá čtyři minuty. Nejvýraznější

rytmiku má první polovina písně. Pro práci s touto písní bychom volili úpravu pouze

prvních dvou minut. Ve druhé minutě a šesté sekundě se opakuje počátek písně, v tomto

momentě bychom píseň sestříhali. Jinak by žáky píseň začala nudit a to není naším cílem.

1) Na začátek si píseň poslechneme (zkrácenou dvouminutovou verzi) a zeptáme se

žáků, co by k ní mohli říci. Jaký mají z poslechu dojem, zda se jim píseň líbí či nikoli a jak

by ji dokázali doprovodit. Necháme žákům prostor k vyjádření se.

2) Zahrajeme, předvedeme či zazpíváme náměty žáků. Pokud je to možné, zapojíme

do doprovodu všechny náměty, akceptujeme vlastní tvořivé nápady žáků. Společně píseň

doprovázíme.

- 52 -

3) Učitel představuje své náměty k doprovodu.

Pokud má daná škola k dispozici cajon [kachon] 32, lze jej využít následovně. Jeho

funkci ale samozřejmě může nahradit kterýkoli jiný velký buben, konga nebo bonga.

- 53 -

32 Cajon, čteme kachon, je poměrně velký perkusový nástroj ve tvaru kvádru, vyrobený z javorového dřeva. Ve španělštině znamená bedýnka. Zvuk se vytváří tak, že hráč na něm sedí obkročmo a dlaní nebo pěstí udeří o stěnu cajonu. Uvnitř jsou navíc podél ozvučné desky nataženy laditelné kovové struny podle místa úderu na desku cajon zní.

http://www.muzikus.cz, staženo dne 12.3. 2010

Part cajonu:

4) V písni zaznívají nejrůznější pokřiky a zajímavé zvuky – pokusíme se je

napodobit nebo vymyslet vlastní slova. Když v písni konkrétně zaznívá „I´m My Own

Walkman“, pokusí se žáci v ten moment říci danou větu, eventuálně jinou hlášku. Přesné

nástupy hlášek se musí přesně odposlouchat, nástupy nejsou jednoznačné.

5) Přibližně v první minutě písně přichází chvíle, kdy dáme volný prostor

k tanečním kreacím. Můžeme nechat chlapce doslova se předvádět a vyblbnout. Do taneční

improvizace mohou breakovat, rapovat, jakkoli se vyjádřit, dokonce mohou předvést i dnes

populární beatbox. Nápadům se meze nekladou.

- 54 -

3.3.3 Využití na SŠ

Se studenty na středních školách můžeme rovněž vykonávat různé rytmické

činnosti a vést je k improvizaci. Určitě lze s nimi provádět většinu z předešlých cvičení, ale

v náročnějších variantách. Domníváme se, že by studenty zaujala hra na ozvěnu,

improvizace v C dur nebo činnosti spojené s písní „Don´t Worry, Be Happy“. Velké

množství nápadů k rytmizaci a improvizaci má i píseň „I´m My Own Walkman“.

Práce a činnosti se středoškolskými studenty na gymnáziích nebo středních

pedagogických školách mají následující výhodu. Lze s nimi daleko více diskutovat než

s mladšími žáky. A nejen to. S poměrně dobrou dostupností nejrůznějších informací mohou

i sami studenti přispět k realizaci výuky. Nebojí se říci svůj vlastní názor

na danou věc a jsou daleko více komunikativnější, ale zároveň i kritičtější.

Následující projekt pro středoškolské studenty umožňuje rozvíjet řadu klíčových

kompetencí a podporuje rozvíjet kritické myšlení.

3.3.3.1 Ave Maria – průřez barokem, romantismem a současností

Inspirace Bobby McFerrinem nemusí být pouze při práci s rytmem, ale jeho tvořivá

práce nás může inspirovat téměř vždy. McFerrin není jen osobností pohybující se na poli

jazzovém, ale prolíná se všemi žánry. Vnímání hudby jeho způsobem může daleko více

přiblížit vážnou hudbu mladé generaci. Bobbyho pojetí hudby nedělá příliš značné rozdíly

mezi artificiální a nonartificiální hudbou, spíše je mnohdy spolu prolíná.

Proto se snažíme přijít na to, jak by se dala vážná hudba studentům středních škol

přiblížit. Naskýtá se tu možnost vytvořit přímo několikahodinový projekt, který prostupuje

od vážné hudby k populární. Dalo by se říci, že se jedná o průřez hudebními styly.

Daný projekt má charakter přípravy na vyučování. Zvolili bychom jej v době, kdy

je se studenty probíráno dvacáté století v hudbě, konkrétně populární a současná hudba.

V projektu se uplatní předchozí znalosti studentů z dějin hudby – baroko a romantismus,

poslech skladby, rozbor a analýza skladby, hudební styly a žánry, pěvecké činnosti

a kritické a analytické myšlení studentů. Odpovídající podobu projektu zvolíme přímo pro

typ střední pedagogické školy (předmět hudební výchova s metodikou), je ale samozřejmě

možné jej aplikovat i na gymnázia.

- 55 -

3.3.3.2 Projekt

Škola: střední pedagogická škola

Předmět: hudební výchova s metodikou

Téma: „Ave Maria – průřez nonartificiální a artificiální hudbou“

Cíle:

kognitivní – studenti budou schopni rozlišit pojetí skladby Ave Maria v období baroka,

romantismu a současnosti

- určit formu skladby

- rozlišit melodické a doprovodné hlasy

- správná výslovnost textu a orientace v partituře

- drobná analýza hudebního díla

afektivní – reagování na dané hudební ukázky

- rozlišit vnímání sklady z hlediska vážné hudby a McFerrinova pojetí

- formulování vlastního názoru a myšlenek týkající se dané skladby

psychomotorické – uvědomit si správné nástupy a dýchání v pěvecké reprodukci skladby

- snažit se o správnou intonaci, tvoření tónu, práce s dynamikou

Ročník: čtvrtý

Časové rozvržení: 2 – 4 vyučovací hodiny

Materiální didaktické prostředky:

pomůcky – tabule, partitura dané skladby, noty ke zpěvu, sešity a psací potřeby studentů

didaktická technika – CD přehrávač ukázek (J. S. Bach – Temperovaný klavír, Ch. Gounod

– Ave Maria), PC nebo notebook na přehrání videoukázky s B. McFerrinem

prostorové vybavení – v učebně hudební výchovy by neměl chybět klavír nebo jiný

klávesový nástroj

Forma výuky: hromadná

Typ hodiny: kombinovaná

Metody výuky:

monologické – samotný výklad učitele

- motivace a aktivizující činnosti

dialogické – reagování studentů na učitelovy otázky

- diskuze

- při poslechu hudebních ukázek

- 56 -

názorně demonstrační – ukázka partitur, not

- pozorování videa B. McFerrinem – práce s písní

praktické - nácvik zpěvu Ave Maria

Zvláštní didaktická hlediska: motivace a aktivizace

Aktivizující je jistě to, že výuka není pouze monologického charakteru, snažíme se

zapojit všechny žáky do diskuze.

Vybíráme zajímavé hudební ukázky.

Motivujeme a povzbuzujeme studenty během výuky a činností. Pro udržení

kontaktu a zájmu výuku prokládáme otázkami, ptáme se studentů na jejich názory.

Nedílnou součástí motivace je také pozitivní naladění učitele i studentů a vhodná

denní doba výuky.

Obsah učiva – průběh vyučování:

Než se studenty začneme diskutovat o konkrétní skladbě Ave Maria, zeptáme se jich

nejprve, jestli znají nějakou skladbu či píseň, která byla zkomponovaná před několika

stoletími a je populární dodnes. Společně diskutujeme o vyřčených návrzích. Pokud se

studenti nezmíní o Ave Marii, plynule na ni navážeme.

Zeptáme se jich, zda skladbu znají, v jakém ji slyšeli provedení a zda ji sami hráli

na nástroj. Další dotaz na studenty směřuje k autoru skladby a době jejího vzniku a na jaký

byla hrána hudební nástroj.

Necháme studenty zapřemýšlet, proč je dnešním tématem hodiny právě tato

skladba. Důvod je takový, že bychom jim chtěli lépe přiblížit vážnou hudbu. Klasická

hudba nemusí být vždy nudná, jak si mnozí myslí, ale naopak může být zajímavá, poutavá

a v podání Bobbyho McFerrina i veselá. Bobbyho McFerrina studenti znají již z předešlých

hodin. Jen stručně se pobavíme o tom, v čem McFerrin vyniká, do jakého žánru ho

můžeme zařadit a co o něm stručně vědí. A další důvod je představit jednu skladbu

z několika možných způsobů její interpretace, že je možné ji zahrát několika způsoby.

- 57 -

Nyní již ke konkrétní skladbě. Název Ave Maria byl skladbě připsán až v období

romantismu. Zkomponovaná byla již v období baroka, a to skladatelem Johannem

Sebastianem Bachem v díle „Temperovaný klavír“. Temperovaný klavír se skládá

ze čtyřiadvaceti preludií a fug, a to ve dvou svazcích. Celkem jich tedy čítá čtyřicetosm.

První svazek byl napsán v roce 1722 a obsahoval prvních 24 preludií a fug na každém

půltónu ve stupnici. Jinak řečeno, Bach napsal v každé durové a mollové tónině jedno

preludium a fugu. Byly tak oblíbené, že Bach o dvacet let později vyhověl žádosti

o napsání dalšího svazku. Zásluhou těchto fug a preludií je Bach navždy nazýván mistrem

fugy.

Co to vlastně znamená temperovaný klavír nebo temperované ladění? Je to způsob

ladění, při kterém jsou některé čisté intervaly záměrně rozladěny, aby se docílilo

přesnějšího naladění intervalů jiných.

Studentům zopakujeme, jaký má preludium a fuga charakter. Preludium je volně

komponovaná skladba, stručně řečeno znamená předehru ke skladbě. Fuga je

nejvýznamnější polyfonní forma. „Je to několikadílná vícehlasá skladba, vybudovaná

na základě imitací jednoho nebo více témat, jež postupně procházejí všemi hlasy skladby

podle určitých pravidel.“ 33 Podle počtu hlasů rozdělujeme fugy na dvouhlasé až šestihlasé.

Má určitou hlavu tématu, která se několikrát opakuje. Dochází ke střídání hlavního tématu

a protivěty (dux a comes).

Po zopakování a zapsání teorie následuje ukázka. Poslech 1. preludia C dur

z Temperovaného klavíru. Studenti sledují ukázku současně s partiturou.

- 58 -

33 Zenkl, L. ABC hudebních forem. Praha: Bärenreiter, 2006. str.145

Soubor Temperovaný klavír se stal ve své době velmi populární a nebylo klavíristy,

co by jej neznal. Rovněž modlitba Ave Maria (Zdrávas Maria) byla oblíbeným textem

hudebních skladatelů. Text modlitby v období romantismu (19. století) zhudebnil Charles

Gounod a vložil jej právě k poslechnutému Prvnímu preludiu C dur z Temperovaného

klavíru. Toto dílo se zařadilo do dějin jako „Ave Maria od Bacha – Gounoda“. Následuje

hudební ukázka za sledování partu zpěvu.

Tuto skladbu zná takřka celý svět a nejeden zpěvák a klavírista i mají ve svém

repertoáru. Není tomu jinak ani u již zmíněného Bobbyho McFerrina, který ji dotváří podle

sebe. Ave Maria můžeme slyšet v podání McFerrina a jeho přítele violoncellisty Yo Yo My,

ale známější verzí je ta, kdy Bobby zapojuje publikum. Bobby zpívá akordický rozklad

a publikum melodii Ave Maria. Tato skladba zazněla i na oslavách 250. výročí úmrtí

Johanna Sebastiana Bacha, kde rozezpíval dvacetitisícové obecenstvo. Následuje další

ukázka – videoukázka McFerrinova zpěvu Ave Maria. Zajímavé je sledovat McFerrina, jak

si k udržení správné intonace skladby pomáhá prsty, které běhají po mikrofonu, jako po

klavíru nebo flétně. Kopíruje jimi svůj zpěv – rozklad akordů. Mimochodem McFerrin

dokáže skvěle improvizovat i na jiná Bachova díla, například na „Air“.

- 59 -

Poté se studenty navodíme diskuzi, jaká verze se jim nejvíce líbí, co se jim zdá

nejbližší. Po diskuzi následuje rozdání not, pouze pěvecké linky Ave Maria. Nejprve si

řekneme latinský text a dbáme na správnou výslovnost.

Možnou další variantou zpěvu Ave Maria je ten, že mužské obsazení třídy bude

zpívat základní tóny akordu, které jsou v basové lince partitury klavíru. Můžeme pro pány

připravit zvlášť noty, kde budou jejich základní tóny barevně vyznačené, aby se v nich lépe

orientovali. Po nácviku si skladbu zazpíváme společně, nejprve spolu s ukázkou, později

sami s klavírním doprovodem, který hraje buď učitel, nebo šikovný klavírista z řad

studentů.

Na závěr studenty poprosíme o konečné shrnutí a vyjádření vlastního názoru

formou metody volného psaní. Na list papíru, anonymně, napíší vše, co je k dané

problematice napadne.

- 60 -

3.3.4 Vlastní zkušenosti z praxe

Na podzim 2009 jsem absolvovala souvislou pedagogickou praxi na střední

pedagogické škole. V té době jsem již věděla, že budu psát diplomovou práci o Bobbym

McFerrinovi a samozřejmě jsem si chtěla se studenty vyzkoušet nějaké činnosti, kde by se

uplatnila improvizace.

Vždy mě bavila rytmická cvičení a rozhodla jsem se se studenty pro hru na ozvěnu.

Výuka probíhala v hudebním centru, kde nejsou žádné lavice, ale pouze židle

s výklopnými stolečky. Pracovala jsem pouze s půlkou třídy, takže se všichni studenti vešli

do jedné řady, kterou jsme upravili tak, aby tvořila půlkruh. Tím jsme docílili toho, aby

na sebe všichni žáci viděli.

Nejdříve jsem se studentů ptala, jestli rytmickou hru na ozvěnu znají, ale bohužel

s ní neměli příliš zkušeností. Další otázkou jsem se ptala, co je hra na tělo a jaké znají její

způsoby. V tomto ohledu měli spoustu nápadů. Vysvětlila jsem jim pravidla a mohli jsme

s činností začít. Vytleskala jsem rytmický úsek v rámci dvou čtyřdobých taktů a studenti

postupně úsek opakovali. Abychom udržovali tempo, dupala jsem nohou metrum.

Po vystřídání všech studentů následovalo další kolo, tentokrát ale rytmický úsek

nezahrnoval pouze tleskání, ale i ostatní hru na tělo (pleskání, dupání, luskání apod.).

Následně jsem přenechala aktivitu pouze na studentech a byla jsem pouze v roli

koordinátora. První v řadě předvedl své dvoutaktí a další ho po něm zopakoval

a následovalo jeho vlastní dvoutaktí. Do hry jsme zapojili i pískání, mlaskání a pleskání

o různé části těla, například hruď nebo tváře.

Hra splnila účel procvičení se v rytmu a udržení metra, ale zároveň studenty bavila

a stala se příjemnou částí vyučování.

- 61 -

Ve druhé části dvouhodinového bloku jsem se chtěla pokusit se studenty nacvičit

známou píseň Don´t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Jeho osobnost znala jen

malá část studentů a tak jsem se v krátkosti zmínila, v čem vyniká a že je mistr

v improvizaci. Stručně jsem je seznámila, jak zmíněná skladba vznikla. Následovala

hudební ukázka a rozdání not. Společně jsme si píseň v pomalém tempu zazpívali. Jelikož

píseň všichni znali, přešli jsme od melodie k nácviku rytmického doprovodu. Před

nástupem na praxi jsem ještě nevěděla, s jak velkou skupinou budu pracovat, tak jsem měla

připravený doprovod o čtyřech hlasech, ale pouze s polovinou třídy by byl nácvik přiliž

obtížný. Zvolila jsem tedy rozdělení na zpěv a dva doprovodné hlasy. Přesný rytmický

zápis je viz kapitola 3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ, konkrétně tato píseň.

I když měly doprovodné hlasy charakter ostinata, nebylo pro studenty jednoduché

udržet se v rytmu i tempu, zejména když jsme secvičovali oba doprovodné hlasy.

Píseň jsme nacvičili tak, že první dva takty zněl jen doprovod a poté začal zpěv.

Oba doprovodné hlasy jsme podpořili dřívky, aby zněly průrazněji. Při druhém opakování

písně jsme studenty požádali, aby se ke zpěvu postavili, odložili noty a zkusili luskat vždy

na druhou dobu. Kdo si nezapamatovat text, mohl zpívat na slabiku „na“. I když zde byl

malý problém s textem a většina zpívala na slabiku „na“, ostatní ke svému doprovodu

i luskali a někteří se pohupovali do rytmu. Můj dojem z nácviku písně byl velmi dobrý

a myslím si, že kdyby se píseň nacvičila s celou třídou, rytmický doprovod by mohl být

jako v původní zamýšlené verzi čtyřhlasý.

- 62 -

3.4 Vyhodnocení průzkumného dotazníku

Průzkumný dotazník se týkal Bobbyho McFerrina, práce s rytmem a hry na tělo.

Byl určený pro učitele hudební výchovy všech typů škol. Cíl a záměr vytvoření dotazníku

byl čistě informativního charakteru. Otázky směřovaly na to, zda učitelé hudební výchovy

znají osobnost Bobbyho McFerrina, zda se věnují ve výuce hře na tělo a jestli pracují

s rytmem.

Dotazníků se nashromáždilo 28 a vyplňovali jej učitelé základních, středních

a základních uměleckých škol. Nejčastěji ho vyplňovali učitelé druhého stupně a středních

škol.

Z oslovených osmadvaceti respondentů osobnost Bobbyho McFerrina nezná pouze

6 z nich. Práci s rytmem v hodinách hudební výchovy využívají učitelé téměř každou

hodinu a věnují mu čas přibližně 10-15 minut. Pouze tři dotazovaní pracují s rytmem

každou hodinu a dva učitelé zřídka. Hrou na tělo se zabývají téměř všichni dotazovaní,

pouze jeden ji nevyužívá nikdy.

Činnosti spojené s rytmem a hrou na tělo řada učitelů zařazuje i při zpěvu. Při

výuce se učitelé věnují tleskání, luskání, pleskání, dupání. Takto odpověděla většina z nich,

ale v dotazníku se objevilo například mlaskání, vyťukávání tužkou, tření dlaněmi o sebe,

tleskání dvěma prsty o dlaň, frkání, pískání, houkání, čichání.

Na otázku „V čem Vás McFerrin zaujal či inspiroval?“ uvádíme několik zajímavých

odpovědí. McFerrin má osobitý hudební projev, je jedinečný ve své improvizaci

a napodobování nástrojů, pracuje s tělem jako s hudebním nástrojem, je všestranně

muzikální, má jedinečný styl improvizace a práce s hlasem, je kreativní flexibilní, zapojuje

posluchače do činností, má mimořádný hlasový rozsah a techniku, disponuje jedinečným

nápady a vytváří hudbu bez hudebních nástrojů.

Ve většině případů mají žáci a studenti sami zájem doprovázet písně hrou na tělo

nebo na rytmické nástroje. Učitel jim umožňuje se kreativně a spontánně v hodině

projevovat, pouze jeden z nich tuto možnost nedovoluje, což je překvapující až zarážející.

- 63 -

Závěr

Když se ohlédneme za touto diplomovou prací, pojednává komplexně o osobnosti

Bobbyho McFerrina a jeho vynikajících improvizačních schopnostech jak se svým hlasem,

tak v práci s rytmem. Učitelé hudební výchovy v McFerrinově hudebním působení mohou

nalézt mnoho inspirace pro svou praxi.

Práce byla rozčleněna na tři kapitoly, které nám přibližují zpěvákův život, tvorbu

a praktickou část, která byla zaměřena na pedagogickou praxi učitelů hudební výchovy

na základních a středních školách.

Domníváme se, že by se mohla dále podrobněji rozpracovat praktická část, která

nabízí vskutku plno možností, jak pracovat s rytmem a využít ve vyučování improvizaci.

Bobby McFerrin nabízí téměř nevyčerpatelné možnosti, jak může být hudební pedagog

kreativní. Proto doufáme, že McFerrin zaujme nejednoho učitele, který se jeho působením

nechá inspirovat.

- 64 -

Summary

This diploma thesis deals with artistic personality of Bobby McFerrin. It describes

not only his life and works but also his voice work and interaction with audience.

Furthermore, many possible applications of one’s body as a musical instrument are

described. To conclude, McFerrin and his works are presented as a source of inspiration for

pedagogical practice, especially, in area of improvisation and rhythm activities.

- 65 -

Použitá literatura a prameny

literatura:

DOWLEY, T. Ilustrované životopisy slavných skladatelů – J. S. Bach. Bratislava:

Campagne avantgarde, 1994. ISBN 80-7150-169-7

HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 80-244-1237-3

KERNFELD, B. editor The New Grove dictionary of jazz – second edition. 2. část. Grove:

Macmillan Publisher Limited, 2002. ISBN 033369189X

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ. Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický

dům, spol. s r. o.1998. ISBN 80-90-1647-8-1

ZENKL, L. Abc hudebních forem. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. ISBN 808638533-7

VÁŇOVÁ A KOL. Praktické úkoly z didaktiky hudební výchovy pro 1. stupeň zš. Praha:

Katedra hudební výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, 1991. ISBN 80-7066-

459-2

notový materiál:

BACH, J. S., GOUNOD, CH. 1. preludium J. S. Bacha a Ch. Gounoda. Mayence: Les fils

de B. Scott. naklad. číslo 15888

BACH, J. S., GOUNOD, CH. Ave Maria – Musica sacra. Brno: Editio Moravia, 1997.

ISMN M 706511-01-6

CD a hudební dokumenty:

MCFERRIN, B. Bang!zoom. Kapitol, 1995, naklad. číslo 531677

MCFERRIN, B. Beyond Words. Capitol Records, naklad. číslo 7243 5 34201 2 3

MCFERRIN, B. Beyond Words. Kanadský dokument 2003. Odvysíláno v České televizi

11. 1. 2009

MCFERRIN, B. Hush. New York: Dreamland recording Studios, 1991, naklad. číslo SK

48177

MCFERRIN, B. Spontaneous Inventions. Záznam koncertu odvysílaný v roce 2003

na ČT2.

MCFERRIN, B. Simple Pleasures. Bratislava: Opus, 1989, naklad. číslo 9313-1889

- 66 -

MCFERRIN, B. Spontaneous Inventions. Manhattan Records, 1986, naklad. číslo 7462982

MCFERRIN, B. The Voice. 1984, naklad. číslo 7559-60366-2

internetové zdroje:

http://www.bobbymcferrin.com

http://www.bobbyvpraze.cz

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208522160100009-na-plovarne/BobbyMcFerrin,

premiéra vysílání 16.11 2008 na ČT2

http://www.muzikus.cz

www.nytimes.com

www.nekultura.cz

www.pittsburghlive.com

- 67 -

Přílohy

Seznam příloh

Příloha č. I Dětská léta Bobbyho McFerrina

Příloha č. II Portrét 1

Příloha č. III Portrét 2 a 3

Příloha č IV Portrét 4, 5, 6

Příloha č. V Bobby jako dirigent 1, 2, 3

Příloha č. VI Výběr z alb

Příloha č. VII Noty ke zpěvu skladby Ave Maria

Příloha č. VIII Partitura pro klavír, 1. preludium C dur J. S. Bacha, 1. část

2. část

Příloha č. IX Partitura písně Don´t Worry, Be Happy. 1. část

2. část

3. část

Příloha č. X Text k písni Don´t Worry, Be Happy

Příloha č XI Vzor dotazníku pro učitele hudební výchovy

Šestiletý Bobby (nahoře), se sestrou Brendou níže

I.

Portrét Bobbyho McFerrina č. 1

II.

Portréty č. 2 a 3

III.

Portréty č. 4, 5, 6

IV.

Bobby jako dirigent 1, 2, 3

V.

Výběr z alb

The Voice

Hush s Yo Yo Mou

Circle Songs

Beyond Words

VI.

Noty ke zpěvu skladby Ave Maria

VII.

Partitura pro klavír, 1. preludium C dur J. S. Bacha

1. část

VIII.

Partitura 2 část

Partitura písně Don´t Worry, Be Happy.

1. část

IX.

2. část

3. část

Text k písni Don´t Worry, Be Happy

Here's a little song I wrote

You might want to sing it note for note

Don't Worry — Be Happy

In every life we have some trouble

But when you worry you make it Double

Don't Worry — Be Happy

Ain't got no place to lay your head,

somebody came and took your bed

Don't Worry, Be Happy

The landlord say your rent is late,

he may have to litigate

Don't Worry — Be Happy

Ain't got not cash, ain't got no style,

ain't got no gal to make you smile

Don't Worry — Be Happy

Cause when you worry your face will frown

and that will bring everybody down

Don't Worry — Be Happy

X.

Dotazník pro učitele hudební výchovyDobrý den, jmenuji se Kamila Kalenská a ráda bych Vás požádala o pomoc při sbírání dat pro

mou diplomovou práci na téma „Bobby McFerrin – inspirace pro učitele hudební výchovy“.

Dotazník je anonymní a slouží pouze pro účely diplomové práce. U každé otázky

zakroužkujte jednu z možností nebo zvolte slovní odpověď. Dotazníky mi prosím odevzdejte

nejpozději do konce listopadu letošního roku.

Předem děkuji za Váš čas.

1) Na jakém stupni či typu školy učíte?

2) Jakou hodinovou dotaci Hv týdně vyučujete?

a) jednu hodinu

b) dvě hodiny

c) tři hodiny

d) více

3) Znáte Bobbyho McFerrina?

a) ano

b) ne

4) Pokud ano, v čem Vás zaujal či inspiroval?

5) Myslíte si, že se jeho hudební tvorba a práce s rytmem může promítat do hodin Hv?

6) Jak často se v hodinách hudební výchovy věnujete práci s rytmem?

a) každou hodinu

b) téměř každou hodinu

c) zřídka

d) nikdy

7) Kolik času z hodiny věnujete práci s rytmem?

8) Využíváte v hodinách hru na tělo?

a) ano

b) spíše ano

XI

c) zřídka

d) ne

9) Čemu se z uvedených možností se žáky/studenty věnujete? (můžete označit více možností)

a) tleskání

b) luskání

c) pleskání

d) dupání

e) jiné (prosím popište)

10) Domníváte se, že práce s rytmem žáky/studenty baví?

a) ano

b) spíše ano

c) ne

d) nepřemýšlím o tom

11) Využíváte práci s rytmem i při pěveckých činnostech?

a) ano

b) ne

12) Pokud ano, dále zakroužkujte. Využívám:

a) tleskání

b) tleskání a jinou hru na tělo

c) práci s rytmickými nástroji

d) využívám všechny z uvedených možností

13) Věnujete se nejčastěji

a) lidové písni

b) písním umělým a populárním

14) Mají žáci/studenti sami zájem písně doprovázet hrou na tělo či rytmickými nástroji?

a) ano

b) ne

15) Mají žáci/studenti ve Vaší hodině možnost se kreativně a spontánně projevovat?

a) ano

b) spíše ano

c) zřídka

d) ne

Děkuji za vyplnění dotazníku a za Váš čas. Kamila Kalenská, studentka 5. ročníku Ped –

Hv

Anotace

Jméno a příjmení: Kamila Kalenská

Katedra: Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2010

Název práce: Bobby McFerrin – inspirace pro učitele hudební výchovy

Název v angličtině: Bobby McFerrin – inspiration for teachers of music

Anotace práce: Diplomová práce pojednává o Bobbym McFerrinovi, jeho životě, hudební

tvorbě, práci s hlasem a dále jak se jeho působení může promítat do pedagogické praxe.

Klíčová slova: Bobby McFerrin, improvizace, hra na tělo, interakce s publikem, vyžití

v pedagogické praxi, projekt Ave Maria

Anotace v angličtině: This diploma thesis deals with the life, music production and voice

work of Bobby McFerrin. Moreover, it also shows the application of his works in

pedagogical practice.

Klíčová slova v angličtině: Bobby McFerrin, Improisation, Body as a musical instrument,

Audience interaction, Application in pedagogical praktice, Project Ave Maria

Přílohy vázané v práci: 11

Rozsah práce: 67 stran textu

Počet titulů použité literatury: 7

Počet titulů ostatních pramenů: 18

Jazyk práce: český