2. ročníkjolana fialová sou domažlice, prokopa velikého 640 stránka 6 celokovové nástroje...

Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 0

2. ročník


VÝZNAM ZDRAVOVĚDY PRO KADEŘNÍKA

Osobní hygiena kadeřníka

Péče o čistotu těla:

pravidelné mytí rukou před a po každém Z

po návštěvě toalety

při jakémkoliv znečištění

před a po jídle

doma pravidelná koupel (lepší je denní sprchování)

Koupel:

studená K = do 25°C, má vliv na napětí kůže

vlažná K = do 30°C, má vliv na nervové uklidnění

horká K = do 40°C, může si jí dopřát pouze zdravý člověk (nedoporučuje se před

spaním a po jídle)

Sprcha je doporučována z hygienického důvodu (menší zdroj nákazy)

Péče o chrup:

čistit pravidelně (ráno, večer a po každém jídle)

při zápachu z úst zjistit příčinu (zubní kaz, žaludeční a jiné problémy)

vyplachovat ústa ústní vodou

nejíst nevhodné potraviny (česnek, cibule, víno, pivo…….)

Oděv K:

oblečení a obuv musí být vždy čistá ( proto je nutná větší zásoba náhradního prádla)

nosit pouze v práci (nenosit pro dom.použití apod.)

při pocení používat deodoranty, časté omývání a časté převlékaní do čistého oděvu

musí být savého materiálu, nejčastěji světlé barvy

Obuv K:

pohodlná vzdušná, ale s pevnou oporou pro klenbu nohy

nosit bavlněné ponožky

obuv často vymývat a nechávat vysychat (hlavně při potivých nohou)

mít náhradní

Péče o nohy:

správné a časté mytí

používání kos.přípravků

návštěvy pedikéra

používání správných ponožek a punčoch (nesmí škrtit, kvůli možnosti vzniku

křečových žil)

v práci se snažit střídat stání a chozením a sezením

Péče o ruce:

správná čistota a udržování základních hygienických pravidel (toaleta, jídlo….)

po umytí nezapomínat na ošetření rukou vhodným krémem

při projevu jakéhokoliv poranění (třísky, úlomky skla…) je nutné ihned odstranit a

vydezinfikovat (jodisolem, ajatinem, peroxidem vodíku, apod.) = možnost vzniku

hnisavého onemocnění a přenosu infekce na Z.

Péče o kůži:

udržování osobní čistoty

po umytí chránit vhodnými kos.doplňky

chránit před vnějšími škodlivinami (vítr, slunce, prach, chem. látky…..)


Držení těla při práci:

při nesprávném držení těla dochází k bolestem v krajině bederní a křížové

dochází k deformaci kloubních plošek, omezení pohybu a bolestivý zánět

nesprávné držení vzniká při špatném sezení (školní lavice), rychlý růst, nedostatek

tělesného pohybu

skolióza (může být vrozená, zkrácení jedné končetiny, křivice…)

kyfóza (v dospívání choroba páteře, nebo vzniká při nesprávném držení těla)

provádět správná soustavná cvičení, která vyrovnají zatížené a nezatížené části

lidského těla

ŽIVOTOSPRÁVA: správný způsob života

správná výživa, (příjem potravin se musí rovnat výdeji energie)

= musí obsahovat bílkoviny (mléko, mléčné výrobky, maso…)

= tuky a cukry

= nerostné látky (vápník v mléce)

= vitamíny

Negativní vlivy:

alkoholické nápoje, drogy

ovlivňují nervovou soustavu, srdce, játra

kouření, dráždí sliznici horních cest dýchacích, poškozuje srdce, cévy a má vliv na

vznik rakoviny

Pozitivní vlivy:

pravidelná cvičení

procházky na čerstvém vzduchu

Únava:

snížená výkonnost způsobena mnoha faktory

zima, teplo, světlo, vydýchaný vzduch v místnosti……..

neměla by se přemáhat (může vzniknout přepracovanost)

Přepracovanost:

vzniká z únavy, po nedostatečném odpočinku

projevuje se bolestmi hlavy, poruchy spánku, nechutenstvím

vliv může mít i nesprávná životospráva

nutno střídat práci s odpočinkem

Spánek:

nejdůležitější pro odpočinek

vhodná postel (spíše tvrdší)

vyvětraná místnost

lehčí pokrývka

2 hodiny před spánkem již nic nejíst ani necvičit (neposilovat…)

délka spánku je individuální dle věku, prac.zatížení, pohlaví……


HYGIENA A POŘÁDEK V PROVOZOVNĚ

v kadeřnickém oddělení:

řídí se hygienickou a protiepidemickou směrnicí

musí být oddělena od obytných provozních, průmyslových, a distribučních závodů

musí mít samostatné vchody

obsluhy mužů a žen musí mít oddělení prac. místnosti

Plošné nároky na prostory kadeřnického oddělení

nejméně 2 m široká a 2,8 m vysoká

na 1 křeslo je potřeba 3m3 podlahové plochy

od stěny k 1 křeslu vzdálenost = 0,6 m k dalšímu křeslu= 0,7 m

čekárny samostatné popř. od prac.křesla vzdálenost = 1,5m

věšáky

místnost pro zaměstnance (nad 3 zaměstnance)

administrativní místnost (nad15 zaměstnanců)

toalety (pro Z i pro K)

Vybavení kadeřnického oddělení:

Úprava stěn a podlah:

do výše 1,8 m opatřeny obkladačkami, nebo omyvatelným nátěrem, stropy bílé či

světlé barvy

podlahy hladké beze spár, linoleum, PVC nebo jinou lehce omyvatelnou hmotou

Světlo:

rovnoměrně rozložené, přirozené ( okna velikosti 1/8 plochy podlahy)

umělé osvětlení pouze s rozptýleným nebo odraženým světlem

instalovat na všechna potřebná místa

Větrání:

přirozené větrání ( okny)

výměna vzduchu by měla být trojnásobná (trvalé, barvení….)

při větrání dáváme pozor na průvan (lítající vlasy….)

není-li možno, lze zřídit umělé větrání, nebo odsávací zařízení (velice nákladné)

Teplota na pracovišti:

teplota nesmí klesnout pod 18 °C

pouze v provozovnách kde se provádějí masáže a pod je nutná vyšší teplota ( ta ale

unavuje)

Ohřev vody:

umyvadlo s tekoucí nezávadnou vodou

bojler, průtokový ohřívač

při plynové karmě pozor na plynové zplodiny odcházet do místnosti,ale komínem ven

Nábytek:

hladký, lehce omyvatelný

záclony ze světlého pracího materiálu


desky stolků = sklo, mramor, plast

Prádlo

Minimální zásoba prádla :

nejméně jeden čistý plášť, mýdlo, ručník pro vlastní potřebu

80 ubrousků, 6 pláštěnek. 5 ručníku (pro oddělení můžu)

5 pláštěnek, 15 ručníků (oddělení ženy)

Čištění použitého prádla:

prádlo musí být z materiálu, které se dá vyvářet

použité se ukládá do nepropustných snadno uzavíratelných obalů

obaly omýváme a dezinfikujeme

denně odvážíme k praní (nesmí se zůstat vlhké = možnost zplesnivění)

prádlo žehlíme (dezinfekce), pláštěnky ze syntetické tkaniny se nesmí žehlit musí se

dezinfikovat nástřikem

nesmí přijít do styku s čistým prádlem!!!!!!!!!!!

Obecně hygienické zásady

nepoužívají se žádné přípravky, které by mohli přenášet různé nákazy

Z. přikrýváme pláštěnkou (nedošlo k poškození oděvu )

Z. krk obložíme krepovým papírem, nebo ubrouskem (po skončení ihned odhodit do

koše)

ručníky, ubrousky, síťky, vazače = musí být pro každého Z čistý

Zvláštní hygienické zásady platné v K.O.

nesfoukávat vlasy z obličeje, hlavy, ramen Z

zvlhčovat hřeben vlastními slinami

zakázáno roztírat mýdlo po obličeji rukou

k osušení obličeje se používají jen čisté vyžehlené ubrousky, ručníky

STERILIZACE zničení všech choroboplodných zárodků včetně spor

DEZINFEKCE souhrn opatření, které mají zbavit vnější prostředí choroboplodných zárodků a vést tak

k přerušení cesty nákazy od jejího zdroje k vnímavému jedinci

rozeznáváme základní dva způsoby dezinfekce = FYZIKÁLNÍ a CHEMICKÁ

Fyzikální mytá a čištění (mechanicky se odstraňují choroboplodné zárodky ze znečištěných

předmětů)

větrání ( snižuje počet CH.Z. ve vzduchu místnosti)

přímé nerozptýlené sluneční záření ( ničí CH.Z. na povrchu předmětu)

působení vysoké teploty (je nejúčinnější fyzikálním prostředkem)

Dezinfekce vysokou teplotou:

suchý žár a horký vzduch = lékařská desinfekce a sterilizace, používají se sterilizátory

(el.proudem lze docílit 160 – 200°C), také zažehlení lze

považovat do jisté míry, že desinfikuje


voda 100°C teplá = dezinfekce nástrojů, které se při velké teplotě nezničí( kovové

předměty, nádobí….)

vyváří se po dobu 15 minut od bodu varu, účinek lze zvýšit přidáním 1 lžíce sody na 1l

vody

použité nástroje je třeba před vyvářením opláchnout vlažnou vodou nebo 1-2%

roztokem

Lyzolu

bohužel na některé bakterie neúčinkuje ani teplota 100 °C

horká pára = použití u předmětů, u kterých je podezření, že jsou infikovány i uvnitř, a

chem.dezinfekce by tam nepronikla

tento způsob se většinou kombinuje směsí páry vzduchu a formalínu při teplotě

58-59 °C

(tato dezinfekce se provádí v dezinfekčních komorách)

Chemická je závislá na účinnosti použitého preparátu vůči mikrobům a na neškodnosti pro lidský

organismus (Krezol, chlórové preparáty, rtuťové preparáty, Ajatin, vápenné

mléko, hypermangan………)

Chlorové preparáty: des.vody, žumpy,

Vápenné mléko: des. dřevěných rohoží (sprchy, sauny)

Rtuťové preparáty: des. kůže vyplachování ran, k ukládání nástrojů….

Ajatin: des.kůže v 0,5% roztoku

Hypermangan: vhodný proti virům, účinný ke kloktání, výplachům, ke koupelím ran a

odstraňuje zápach

Prostředky chem. dezinfekce

Postup čištění nástrojů a přístrojů

věci na holení, stříhání

Štětky na holení řádně vymýt v čisté horké vodě, vodu z nich vystříkat

Štětce na barvení řádně vymyjeme v roztoku odmašťovače (saponátu), propláchnout a odstříkat z nich

vodu

Břitvy pečlivě omýt a utřít do sucha

Strojky na stříhání a hřebeny očistit tvrdým kartáčem, otřít vhodným dez. prostředkem

Kartáče na vlasy řádně očistit a udržovat v suchu

Prostředek Koncentrace Doba

působení Prostředek Koncentrace Doba

působení

% minuty % minuty

Chloramín 2 30 a více Persteril 0,5 10 a více

Orthosan 2 30 Dikonit 0.5 10

Persteril 0,5 až 1 10 Chloramín

B 2 30

Lyzol 12 až 15 10 Chlordetal 2 30


Celokovové nástroje omýt pod tekoucí vodou za pomocí mýdla a kartáčku, po dobu 30 min. vyvařovat, pak

uložit do dez.roztoku (délka dle návodu), při použití sterilizátoru nezapomenout balit

do chomáčků vaty

Nástroje z plastů omytí mýdlem pod horkou tekoucí vodou, vyčistit kartáčkem a

vložit do dez.roztoku (nejvhodnější je roztok ajatinu)

Nástroje otírat pouze čistou vyžehlenou rouškou!!!!!!!!!

Dezinfekce pokožky a drobných poranění

používat pouze čistou vatu, ubrousky…. (po upotřebení do koše)

při drobném poranění potřít roztokem

ajatinu, 3% peroxidem vodíku

kamencovou tyčinku

Jodisolem

jodovou, merfenovou tinkturou

BEZPEČNOST PRÁCE

nezávadnost prac.podmínek, opatření zaručující bezpečnost pracovníků

Úrazová zábrana vychází ze studia příčin nejčastějších prac.úrazů

každý provoz před uvedením do činnosti prochází schvalováním z hlediska

bezpečnosti

(prostor, přístroje, nástroje)

Pracovní úraz utrpěný při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním

(počítá se i cesta z práce a do práce)

Odpovědnost za bezpečnost při práci je dána zákonem v zákoníku práce:

č. 65 / 1965 Sb.ve znění zákona č.153/ 1969 Sb., ve vládním zařízení č.66/ 1965 Sb.

Novelizováno1.února 1991, spolupracuje s Inspektorátem bezpečnosti práce a na základě

kolektivní smlouvy i s odborovými orgány na úseku BOZP

odpovědnost mají vedoucí pracovníci a nesmějí jí přenášek na své podřízené

v případě porušení, zanedbání prac.opatření přímo pracovníkem, není vina na

vedoucím pracovníkovi

vedení provozovny má povinnost plánovat, zřizovat a udržovat nařízení pro

bezpečnost a ochranu zdraví při práci

dodržování stanovených podmínek má na starost „ Český úřad bezpečnosti práce a

jemu podřízené inspektoráty“

Vznik úrazů nedostatečná pozornost

nesprávný výběr zaměstnanců pro jednotlivé druhy práce

chybějící bezpečnost-ně technických zařízení


nedostatek ochranných zařízení

neuposlechnutí příkazů, nepozornosti, lehkomyslnosti

odstraňování ochranných zařízení

alkohol, drogy

vyčerpanost z důsledku svévolného prodlužování pra.doby

PROTIPOŽÁRNÍ BEZPEČNOST

požár může vzniknout několika způsoby:

nesprávná instalace elektrického vedení, špatná manipulace

v blízkosti kamen umístěny hořlavé látky

špatně nainstalované a ošetřované plynové přístroje

Hasicí přístroje

každá provozovna musí být vybavena vhodným hasicím přístrojem, dobře přístupným,

správně udržovaným, kontrolovaným a zaměstnanci by měli být poučeny o správném

zacházení (nesmějí být uloženy v blízkosti tepelných zdrojů)

Nejběžnější hasicí přístroje:

kapalinový

pěnový

sněhový

tetrachlorový (nejčastěji používaný v kadeřnictví, hašení el.zařízení, tekutých hořlavin,

motorových vozidel)

práškový

Bezpečnost elektrického zařízení musí být instalována pouze odborníky k tomu určenými

Nejčastější úrazy

různé provizorní vedení z neupevněných vodičů

pohyblivé vodiče k ručním přístrojům

manipulace s pojistkami

Zásah el.proudem

dotyk vodivých částí el. zařízení

záleží na množství, kmitočtu, napětí, době působení, na tělesném (jemnost a vlhkost

kůže) a duševním stavu člověka

pokud není osoba izolována proti zemi gumovou podrážkou, dochází k tomu, že

postižený není schopen křičet a ani se pustit vodiče

el.proud ochrnuje i dýchací svaly (celkové dýchání), postižení srdce vede k rychlému

zastavení srdeční činnosti

Předpisy ESČ

stanoví pravidelné kontroly el.instalací a el.přístrojů

dělíme je:

předpisy pro výrobce

na předpisy pro uživatele

při používání přístrojů je nutná izolace vodičů i elektrovodičů


Neodborná manipulace

s pojistkami (výměna spálené za novou)

se zásuvkami

se spínači

se spouštěči

Předpisy o elektrických přístrojích elektrické přístroje musí být uzamčeny tzv.ochranným kontaktem zásuvky

(je uzamčena nebo spojena s nulovým vodičem)

každá zásuvka má mít 3 kontakty (jeden zajišťuje uzemnění přístroje)

než začneme pracovat, je nutné zkontrolovat

zasunutí zásuvky

stav vodiče

připojení vodiče k přístroji

Předpisy o pojistkách a zásuvkách

nesmějí být instalovány v blízkosti vodní instalace a ve vlhkém prostředí

nesmí se manipulovat zároveň s vodou a s el.přístrojem nebo se zásuvkou


SKLADBA LIDSKÉHO TĚLA

BUŇKA, TKÁŇ, ORGÁN, ORGANISMUS

Buňka (cellula)

název pochází od anglického přírodovědce Roberta Hooka (cell = cela = malá

místnost)

základní stavební a funkční jednotkou živých organismů (netýká se nebuněčných virů,

vidů a virusoidů

některé organismy jsou pouze jednobuněčné (např. bakterie), jiné organismy tak např.

člověk, jsou mnohobuněčné a jejich těla se skládají z obrovského počtu velmi

specializovaných buněk.

strukturu buňky rozlišujeme: mikroskopickou - to, co vidíme světelným mikroskopem

submikroskopickou - to, co pozorujeme elektronovým mikroskopem

dělíme je na

PROKARYOTICKÉ - s jednoduchým jádrem (př. bakterie)

EUKARYOTICKÉ - nesložitým jádrem (rostlinné a živočišné)

Anatomická stavba buňky

1. Základní cytoplazma

bezbarvá, polotekutá látka, tvoří základní hmotu buňky

složení

voda 70 – 80 %

bílkoviny 10 – 20 %

tuky, cukry, RNA

význam

jsou zde uloženy všechny organely

pro výměnu látek z buňky do buňky a z buňky do prostředí

2. Povrchové struktury

cytoplazmatická membrána

buněčná stěna

3. Jádro (nukleus, karyon)

nejdůležitější základ dědičnosti

diploidní 2n tělní buňky = 43 chromozomů

haploidní n pohlavní buňky = 23 chromozomů

4. Buněčné organely

vakuola, mitochondrie, plastidy, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát…….

5. Buněčné inkluze

jsou různé látky volně rozptýleny v cytoplazmě bez membránového ohraničení.


je to pro buňku víceméně nepotřebná věc - odpad, jež nejde vyloučit.

Kapénky lipidů

Shluky sacharidů

Různé pigmenty

Silice (u některých rostlin)

Buněčné dělení

reprodukce (rozmnožování) je obecná vlastnost všech živých soustav

buňky se množí dělením: z jedné buňky mateřské vznikají dvě buňky dceřiné

dělení samotné buňky předchází tzv. karyokineze, kdy dojde k rozdělení jádra

Formy reprodukce buňky:

• amitóza - dělení přímé • meióza - dělení redukční • mitóza - dělení nepřímé

Amitóza prosté zašrcení jádra na dvě poloviny, nezávisí na přesném rozdělení chromozomů

vyskytuje se pouze ve zvláštních případech = např. nádorové bujení, množení

jaterních buněk

Meióza dochází k redukci počtu chromozómů na polovinu, probíhá při vzniku pohlavních

buněk

skládá se v podstatě ze 2 modifikovaných mitóz, probíhá ve dvou fázích

po telofáze následuje tzv.cytokineze (vlastní dělení buňky)


1. profáze 1. metafáze 1.anafáze 1.telofáze 1.interfáze 2.metafáze 2.anafáze

2. telofáze 2. interfáze

Mitóza většina dělení, nemění se počet chromozómů (počet chr.mateřské buňky = počet

chr.dceřinné buňky)

toto dělení provádí přibližně jednou denně

fáze

profáze

metafáze

anafáze

telofáze

interfáze (doba mezi dvěma mitózami)

sama může sloužit jak k budování mnohobuněčného organismu, tak k tzv.

nepohlavnímu rozmnožování u jednobuněčných a primitivnějších mnohobuněčných

organismů)

produktem takovéhoto rozmnožování jsou geneticky identické buňky či organismy –

klony

výhodou je praktičnost a efektivnost takovéhoto množení, nevýhodou je uniformita

potomstva.

.


Struktura prokaryotické buňky: neobsahuje chloroplasty a mitochondrie

1) Buněčná stěna

tuhý obal buňky,uděluje tvar, mechanicky chrání. Je složena z peptidoglykanu

(dusíkatý polysacharid typický pro baktérie).

2) Plazmatická membrána

odděluje vnitřní prostředí od vnějšího, je polopropustná = semipermeabilní, podílí se

na replikaci chromozómu

3) Cytoplazma

viskózní, koncentrovaný roztok obsahující převážně bílkoviny, uvnitř buňky

4) Jádro

nukleoid - jedna dvouvláknová kruhová molekula DNA (asi 1000x delší než

buňka, bez jaderné membrány.

5) Ribozómy

drobná tělíska v cytoplazmě ze dvou podjednotek, skládají se z RNA a bílkovin

6) Fimbrie

krátké vlákno na povrchu bakterie uplatňující se při jejím pohybu a kontaktu

mezi buňkami

7) Inkluze

látky různě rozptýleny, odpad jež nelze vyloučit

8) Vakuola

zásobárna vody a jiných látek (vodu, enzymy, barviva, bílkoviny ….)

9) Bičík

slouží k pohybu

10) Plazmid

dosahují přibližně 1-5% množství DNA

Rozmnožování:

dělením

z jedné mateřské buňky vzniknou dvě dceřiné (nesou stejnou gen. informaci jako

buňka mateřská.)


Eukaryotická buňka

Typy buněk - rostlinná- živočišná- buňka hub

Stavba:

1.plazmodezmy

kanálky, jimiž si buňky vyměňují látky

2. buněčná stěna

má stálý tvar

biomembrána

3. chloroplasty

obsahují zelené barvivo chlorofyl

chlorofyl seřazen v zrnkách - tylakoidy

cytoplazma chloroplastu se nazývá stroma

4. vakuola

zásobní- zásobárna vody

jsou v ní rozpuštěny chemické látky rozpustitelné ve vodě

mladé buňky mají malou vakuolu

starší buňky mají velkou, která vytlačuje všechny ostatní organely k buněčné stěně

5. tonoplast

biomembrána na povrchu vakuoly


Živočišná buňka

Stavba:

a) buněčný obal

cytoplazmatická membrána + buněčná stěna

b) buněčná tekutina

cytoplazma

c) buněčné organely

jádro (řídící centrum)

jadérko

vakuola (zásobní, potravní)

endoplazmatické retikulum (syntéza látek)

Golgiho aparát (doprava a úprava látek)

lyzosom (účastní se nitrobuněčného trávení)

ribozom (syntéza bílkovin)

centriola (význam při dělení buněk)

bičík (pohyb)

řasinky = fibrie (pohyb, přichycení buňky)

cytoskelet (buněčná kostra = výztuž)

plastidy (chemické reakce, barviva)

červené krvinky člověka jsou bezjaderné.

velikost jádra se určuje podle typu buňky

jádro je většinou uloženo v centru buňky


Organizace živých organismů - rozdělujeme:

Nebuněčné (podbuněčné) organismy nemají buňku

Viry - nebuněčné organismy (nukleová kyselina, DNK, RNK + bílkovinný obal

= HIV….)

Fágy (bakteriofágy) – viry parazitující na bakteriích

Priony – bílkoviny způsobující závažná onemocnění:

zvířat (BSE = houbovité chorobné změny mozku hovězího dobytka. )

člověka ( CJD =Creutzfeld-Jacobův syndrom znamená bolestivé umírání:

rozkládá se mozek, nastávají bolesti hlavy, ztráty koordinace,

halucinace, ochrnutí a následné koma a smrt)

Jednobuněčné organismy tělo složené z jedné buňky, která vykonává všechny základní funkce

Bakterie – koky (streptokoky, stafylokoky)

bacily (mikrobakterie tuberkulózy)

vibria (vibrio cholery)

spirochety (treponema = syfilis, borelia = lymská borelióza)

Kvasinky – jednobuněčné houby (candida = v těle již od narození)

Prvoci – jednobuněčné živočichové (trepka, bobovka, vejcovka…)

Mnohobuněčné organismy tělo složené z velkého počtu buněk, které mají rozlišné funkce

rozlišujeme několik úrovní

buňka, tkáň, orgán, orgánová soustava, jedinec

Individua (jedinci) vyššího řádu mnohobuněčné organismy, které žijí ve společenství, ve kterých mají rozlišné funkce

(mravenci, včely, vosy, termiti….)

Tkáň

je tvořena buňkami

rozeznáváme

Krycí= pokrývá celou plochu těla a vystýlá tělní dutinu

Pojivovou = vyplňuje prostor mezi orgány a zpevňuje tělo, skládá se z buněk a

mezibuněčné hmoty (podle stavby = vazivo, chrupavka, kost)

Svalovou = hlavní součást svalstva (schopnost = dráždivost a stažitelnost)

Nervovou = hlavní součást svalstva (schopnost = dráždivost, přijímání a vedení

podráždění vyvolané různými podněty)

Orgán

soustava tkání vytváří jeden celek plnící složitější funkce (plíce, srdce, žaludek….)

má svůj typický tvar, stavbu a charakteristickou fci.

žádný orgán nepracuje samostatně, ale závisí na dalších orgánech (ústrojí: dýchací,

krevní….)


Organismus

tvoří jednotný celek, jehož nedílnou součástí jsou tkáně, orgány a ústrojí

je řízena nervovou soustavou, která zajišťuje souhrn jednotlivých ústrojí a současně

zprostředkuje styk vnitřního vnějšího prostředí, tím umožňuje přizpůsobení měnícím se

životním podmínkám


KOSTERNÍ SOUSTAVA základním projevem je pohyb, rozhodující úlohu má kostra a svalstvo

určuje základní tvar a chrání lehce zranitelná vnitřní ústrojí

KOSTI člověk má průměrně 206 kostí

nejtěžší kost je stehenní asi 1 kg

nejširší je kost pánevní

nejmenší a nejlehčí je kost ve středním uchu třmínek asi necelou setinu gramu

Složení kostí anorganické

sloučeniny vápníku, hořčíku a fosforu

organické

ossein, dává kosti pružnost (40 %)

Funkce kostí Opora kosti tělo podpírají, udržují také orgány na správných místech.

Ochrana kosti tvořící lebku chrání mozek a žebra chrání srdce, plíce a žaludek.

Tvorba krve v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní elementy - červené a bílé krvinky a

krevní destičky. Krvetvorba během života jedince postupně ustává v dlouhých kostech

a přetrvává hlavně v kostech plochých - např. v kosti hrudní, nebo kyčelní.

Pohyb kosti spolu se svaly umožňují pohyb.

Ukládání minerálních látek v kostech je skladován fosfor a kalcium, které mohou být v případě potřeby uvolněny.

Stavba kostí

DLOUHÉ KOSTI (stehenní), PLOCHÉ (lopatka), KRÁTKÉ (články prstů)

Povrch

na kloubních plochách kryje kost chrupavka

ostatní povrch vazivová blána okostice (je protkána cévami a nervy vnikají do kosti

a vyživují kost

obsahuje kostitvorné buňky, které vytváří kostní hmotu a kost roste do tloušťky

Vnitřní stavba

kost hutná (kompaktní)

kost houbovitá (spongiózní)

kostní dřeň (uvnitř kosti)


Spojení kostí

Pevné

chrupavkou (žebra na kost hrudní), vazivem, srůstem (pánevní kost = sedací+ kyčelní+

stydká)

Pohyblivé

klouby jednoduché (stýkají se 2 kosti)

klouby složené (kloub loketní)

podle zakřivení styčných ploch

klouby kulovité (kloub ramenní)

klouby válcovité (články prstů)

Vazivo je to pojivová tkáň v těle rozšířená a velmi pevná

tvoří ji kloubní vazy, šlachy

Chrupavka pevná, pružná pojivová tkáň

na začátku má zárodek chrupavčitou kostru, postupně kostnatí (osifikuje)= kosti

některé kosti vznikají z vaziva (lebeční)

chrupavčitá tkáň zůstává

hrtan, průdušnice, nosní přepážky a ušního boltce

LIDSKÁ KOSTRA skládá se z lebky, kostí trupu, kostry končetin (dolních a horních)

Lebka dělí se na část mozkovou a obličejovou

k lebce je přiřazována jazylka (podkůvkovitá kůstka), při poranění hrozí v oblasti krku

hrozí nebezpečí dušení.

Mozková část:

kost čelní

2 spánkové kosti

2 temenní kosti

klínová kost

týlní kost

čichová kost

jsou spojeny švy, ve spodině je velký otvor jimž procházejí nervy a cévy

Obličejová část

2 kosti horní čelisti

dolní čelist

2 lícní kosti

2 patrové kosti

radličná kost

2 nosní kůstky


3 páry nosních skořep

2 slzní kůstky

Kostra trupu základem je páteř

7 krčních obratlů

12 hrudních obratlů

5 bederních obratlů

5 křížových obratlů srostlých v kost křížovou

2-3 kostrční obratle srůstající v kost kostrční

Žebra:

tvar hrudníku a pohyblivost žeber má velký význam pro

dýchání

Pravá

1-7 pár = napojují se přímo na kost hrudní

Nepravá

8 -10 pár = připojují se na chrupavku 7 páru žeber

Volná

11- 12 pár = končí volně v dutině hrudní

KOST HRUDNÍ + ŽEBRA + OBRATLE HRUDNÍ =

HRUDNÍ THORAX

Kostra horní končetiny lopatkový pletenec (lopatka a klíční kost)

pažní kost

loketní kost

vřetení kost

zápěstní kosti (8)

záprstní kosti (5)

články prstů (palec 2 + ostatní prsty po 3

článcích = 14 článků)


Kostra dolní končetiny 2 pánevní kosti

stehenní kost

hlavice stehenní kosti

krček stehenní kosti

velký chocholík

malý chocholík

čéška

zevní hrbol stehenní kosti

holení kost

lýtková kost

zevní kotník

vnitřní kotník

7 zánártních kostí

sedací kost

stydká kost

hrbol zánártní kosti

krychlová kost

patní kost

hlezenní kost

loďkovitá kost

klínové kůstky

5 nártních kostí

články prstů

NEMOCI KOSTÍ Artróza opotřebení (degenerace) kloubní chrupavky.

Osteoartróza důsledek stárnutí a opotřebování kloubů

Osteoporóza řídnutí kostí

Gonartróza – artróza kolenních kloubů

Koxartróza – artróza kyčelních kloub

Risartróza - artróza kloubu palce u ruky

Spondylartróza – artróza páteře a bederních obratlů

PRVNÍ POMOC

KLOUBY

a) Distorze = podvrknutí První pomoc: kloub zafixovat, nechat v klidu a pokud možno chladit.

b) Luxace = úplné vykloubení První pomoc: končetinu nikdy sami nevracíme! Poraněný kloub chladit, popřípadě


zafixovat končetinu ve vynucené poloze. Zavolat lékaře, není vhodný vlastní

transport.

FRAKTURY LOPATKA A KLÍCNÍ KOST

První pomoc: velký šátkový závěs musí být modifikován tak, aby ruka (dlaň) byla mírně

zvednuta až na protilehlé rameno. Při otevřené zlomenině je nutná dlaha od

konečku prstu až po rameno.

PAŽNÍ KOST

První pomoc: velký šátkový závěs, při němž je ruka ve své přirozené poloze. Při otevřené

zlomenině je nutná dlaha od konečku prstu až po rameno.

LOKETNÍ KOST První pomoc: velký šátkový závěs, při němž je ruka ve své přirozené poloze. Při otevřené

zlomenině je nutná dlaha od konečku prstu až po rameno.

ZÁPESTÍ A PRSTY

První pomoc: šátkový závěs (sahá pouze nad loket), při němž je ruka ve své přirozené

poloze. Při otevřené zlomenině je nutná dlaha od konečku prstu až po loket.

PÁNEV První pomoc: šetrná fixace: poraněného vleže zabalit do deky, upravit do polohy

„stolička“(škrcené nohy do pravého úhlu) a po stranách sepnout. Fixace musí

být od kolen až po pas.

STEHENÍ KOST První pomoc: 2 dlahy „J“ a „I“, kde vnější je od chodidla až po pas, vnitrní sahá pod kotník.

Co nejdříve zahájit protišoková opatření.

Dlahu tvarujeme vždy na zdravé noze!

KOLENO CI CÉŠKA

První pomoc: opět dlahy „J“ a „I“

BÉREC První pomoc: dlahy „J“ a „I“ do poloviny stehen

KOTNÍK, ZÁNÁRTÍ, PRSTY První pomoc: pouze dlaha „J“, délka ke kolenu

c) Zlomeniny žeber První pomoc: fixace hrudníku: obvazujeme odspoda hrudníku, každé obtočení obinadla vždy

při výdechu

d) Zlomeniny pátere První pomoc: s poraněným hýbeme co nejméně, nesmí ho zvedat za ruce a nohy, položíme na

záda a zafixujeme hlavu!, položíme na pevnou podložku.


POHYBOVÉ ÚSTROJÍ

rozlišujeme ho podle složení buněk

HLADKÉ (útrobní)

PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ (kosterní)

SRDEČNÍ

tělo obsahuje až 600 svalů, tj. 40% tělesné hmotnosti

HISTORIE:

vypracované svalstvo bylo znamením krásy již ve starověkém Řecku

koncem 15 a začátek 16 století bylo svalstvo propagováno především

v malířství (Leonardo da Vinci)

struktura svalu byla objasněna až s rozvojem anatomické pitvy a

mikroskopu

SVAL HLADKÝ

je tvořen krátkými vřetenovitými buňkami s jedním jádrem

nachází se ve stěnách cév, žaludku nebo dělohy (umožňuje stahování a

rozšiřování cév nebo práci žaludku při trávení potravy)

sval pracuje pomaleji, ale dokáže pracovat vytrvaleji

vlastní vůli ho nemůžeme ovlivnit, je řízeno vegetativním nervstvem

SRDEČNÍ SVAL

srdeční svalové buňky, jsou krátké, rozvětvené a jsou mezi sebou

propojeny vodivými spoji, které při podráždění jedné buňky se přenáší

na další buňku (není u kosterního svalstva)

buňky nejsou aktivovány nervy, srdce má vlastní centrum řízení = automácii (dávají

povely ke stahu)

SVAL PŘÍČNĚ PRUHOVANÝ

tvoří ho dlouhá svalová vlákna, na kterých je viditelné světlé a tmavé pruhování a

větší počet jader

vlákna se spojují do snopečků= snopečky do snopců= soubor snopců je sval

obsahuje dva typy vláken MYOSIN a AKTIN

sval pracuje na podnět nervového svalu

při podráždění se uvolní Ca, dojde k reakci mezi aktinem a myosinem

(myosin se nasouvá na aktin = svalový stah)

(Ca se váže zpět a vazba myosám a aktin se uvolní = natažení svalu)

Stavba svalu

svalová buňka

cytoplazmatická membrána, protoplazma s organelami

chemické složení

anorganické látky = voda (70 – 75%), ionty (Na, K, Ca…)

b) organické látky = bílkoviny (aktin, myosin= stah svalu)

= glukóza, glykogen, ATP (energie)

skládá se ze svalových vláken = mikrofibrily (až 100 sval.buněk), vaziv a cév


průměr 20-150 mikrometrů, délka 0,5-20 cm

myofibrily = skládají se ze dvou vláken

MYOSIN – dvojlomná (anisotropní) bílkovinné vlákno (filamenta silná)

AKTIN – jednolomná (isotropní) bílkovinné vlákno (filamenta slabá)

na povrchu svalu je vazivový obal = facie (svalová povázka)

cévy

zásobují sval krví

nervy

vedou vzruchy, řídí kontrakce – stahy svalu

šlacha

je na začátku a na konci svalu, vytváří spoj mezi svalem a kostí

10 – 100 svalových vláken + řídká vaziva = snopečky +

snopečky = snopce + snopce = sval

RELAXACE

KONTRAKCE

dělíme:

DLOUHÉ (svaly končetin)

KRÁTKÉ (mezižeberní svaly)

PLOCHÉ (břišní svaly)

KRUHOVITÉ (ústní sval)

Svaly hlavy - dělíme na mimické a žvýkací

Mimické svaly

1. Vazivová blána

2. Čelní sval

3. Týlní sval

4. Kruhový sval oční

5. Kruhový sval ústní

6. Sval tvářový

7. Sval lícní (velký, malý)

Žvýkací svaly

1. Zevní sval žvýkací

2. Spánkový sval

Svalstvo krku


1. Podkožní sval

2.

Zdvihač hlavy (nejmohutnější)


Svaly trupu

svaly hrudníku, svaly břicha, svaly zad

Svaly hrudníku

velký prsní sval (umožňuje přitahovat paže k hrudi)

malý prsní sval

přední pilovitý sval (umožňuje upažení, předpažení, vzpažení a částečný vdech)

vnější a vnitřní mezižeberní svaly

bránice (dýchací sval, ze tří otvorů = jícen, aorta, dolní dutá žíla)

Svaly břicha

přímý sval břišní

zevní sval břišní

vnitřní sval břišní

příčný sval břišní

Svaly zad

sval trapézový

široký sval zádový

Svaly končetin

svaly horních a dolních končetin

Svaly horních končetin

sval deltový (lopatka + k. pažní)

dvojhlavý sval pažní (biceps)

trojhlavý sval pažní (triceps)

svaly předloktí (ohybače = přední strana ruky a prstů natahovače = zadní strana ruky a

prstů)

Svaly dolních končetin

hýžďové svaly (velký, střední, malý)

dlouhý sval stehenní (krejčovský)

čtyřhlavý sval stehenní

dvojhlavý sval stehenní

svaly bérce dlouhý natahovač palce

dlouhý natahovač prstů

trojhlavý sval lýtkový

sval chodidlový

ohybače prstů a palce

Onemocnění a úrazy svalové soustavy

pohmožděný sval

projevuje se modřinou a bolestivostí v místě pohmoždění, které po krátké době

zmizí.


svalové křeče či ochrnutí svalů v důsledku úrazů či jiných závažných onemocnění

a) dýchání v buňce (nedostatek kyslíku, výroba kyseliny mléčné)

b) nedostatek Ca

dlouhotrvající nečinnost (ruka v sádře)

svalová obrna (ochrnutí svalu, následek boreliozy, pásového oparu..)

zánět svalu (vyskytují se samostatně, ale často se navzájem kombinují, přechod zánětu

z okolní tkáně, celkové infekční onemocnění organizmu nebo následná infekce

po zranění. K zánětu může dojít i po celkovém fyzickém přepětí organizmu,

objevuje silná bolestivost, otok a teplota postiženého místa, kulhání, neochota

k pohybu a porucha funkce.

namožení svalu (bolestivé, stálé opakování konkrétních pohybů)

přetržení svalu (nepřiměřený pohyb, dřep….)

natržení svalu (prudkých došlap a dopad= atletika, tenis, …)

svalová dystrofie: dědičné onemocnění

svalový třes: rychlé stahování svalů

OBĚHOVÁ SOUSTAVA

krevní oběh je soustava rozvádějící krev cévami ze srdce ke tkáním a od nich zpět

k srdci

cévy dělíme na: TEPNY, VLÁSEČNICE, ŽÍLY

Tepny

vedou krev ze srdce


stěny jsou pevné, pružné a růžové

ve svalovině vazivo s elastickými vlákny

tepny se postupně větví na vlásečnice

Vlásečnice

prostupují všechny tkáně kromě pokožky a její útvary (vlasy nehty, chlupy,

oční rohovka, chrupavky)

jejich stěnami prostupují živiny, kyslík z krve do tkání, obráceně oxid uhličitý

a odpadní látky

Žíly

stejné vrstvy jako u tepen, pouze tenčí, měkčí a namodralé

vedou krev do srdce

Srdce:

objevitel krevního oběhu je

anglický lékař William Harvey

je to dutý svalový orgán, o

velikosti mužské pěsti asi12,5

dlouhé a 7 cm široké

v dospělosti váží přibližně 230 –

340 g (závisí na věku a objemu

srdeční svaloviny)

stěna srdeční má tři vrstvy

ENDOKARD (tenká lesklá blána vystýlající nitro srdce)

MYOKARD (svalová vrstva z příčně pruhované svaloviny srdeční)

EPIKARD (je povrchový obal srdce)

má 4 dutiny (2 síně a 2 komory, pravá síň + pravá komora= pravé srdce levá síň + levá

komora = levé srdce)

mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň

mezi levou síní a komorou je dvojcípá chlopeň

Malý krevní oběh dodává srdci okysličenou krev

stahem z pravé komory do plicní tepny, dále

do plic, kde je okysličena

okysličená krev z plic, jde plicní žilou do

levé předsíně srdce

Velký krevní oběh


okysličená krev projde z levé předsíně přes dvojcípou chlopeň do levé komory a odtud

do tepny srdečnice (aorty) a odtud do tkání

okysličená krev se vrací velkou dutou

žílou z tkání do pravé předsíně srdce

z pravé předsíně přes trojcípou chlopeň do

pravé komory a odtud do plicního oběhu

Do velkého krevního oběhu patří VRÁTNICOVÝ OBĚH

vede játry a zajišťuje dodání živin do krve

LEDVINOVÝ OBĚH odstraňuje z těla rozpuštěné látky

Krevní tlak může se měřit na tepnách, krev je vypuzována ze srdce do srdečnice a plicnice pod

tlakem

podle srdečních stahů měříme maximální (systolický) a minimální (diastolický) tlak

u dospělého člověka obvykle 120 / 80, u dětí a starších lidí jsou tyto hodnoty odlišné

vysoký K.T. = hypertenze 160/90( nepříznivě působí na srdce, mozkové cévy, jiné

orgány)

nízký K.T.= hypotenze 90/60 (motání hlavy i omdlévání)

ozvy srdeční stahů pocítíme, přiložíme-li prsty na zápěstí nebo krční tepnu, průměrně

72 tepů za 1 min.(u dětí je frekvence vyšší)

KREV je vazká červená tekutina

člověk má v průměru kolem 5 litrů

(ženy = 4,5 -5l, muži = 5-6 l), při ztrátě větší než

1,5 l krve ohrožuje život

okysličená krev je jasně červená, odkysličená

tmavě rudá

Funkce krve

rozvádí kyslík ke tkáním a odvádí z nich oxid

uhličitý

rozvádí živiny vstřebané trávicím ústrojím

vyrovnává tepelné rozdíly mezi jednotlivými

částmi těla

zneškodňuje choroboplodné zárodky, obrannými

látkami obsaženými v sobě

rozvádí výměšky žláz s vnitřním vyměšováním

(hormony)


do jisté míry zajišťuje součinnost všech orgánů a jednotu celého organismu

Složení krve :

v oběhu je tekutá, mimo oběh se rychle sráží

skládá se: z krevní plazmy

je tekutá, průhledná s nažloutlou barvou a tvoří asi

54% krve, obsahuje 91% vody a 9% rozpuštěných

pevných látek (bílkoviny, chlorid sodný)

z červených krvinek (erytrocyty) jsou to pevné bezjaderné buňky, tvoří se v červené

kostní dřeni, žijí asi 120 dní a zanikají ve slezině

v 0.001ml krve je jich asi 5 miliónů (u mužů více)

hemoglobin= červené barvivo, které naváže na sebe

kyslík v plicích a přestupuje do tkání

z tkání pak červené krvinky na sebe naváží oxid

uhličitý, ten se uvolní v plicích a je vydechovaného

vzduchu

z bílých krvinek (leukocyty) pevné jaderné krvinky, větší než červené

tvoří se v kostní dřeni a v mízních uzlinách, žijí

asi 5- 10 dní

v 0,001 l krve je jich 5 – 8 tisíc (jejich počet

stoupá při práci, po jídle, při některých chorobách

hlavně zánětlivých

dělíme je na GRANULOCYTY= barvitelná

zrníčka (neurotrofilní, eozinofilní, bazofilní)

AGRANULOCYTY= neobsahují

barvitelná zrníčka (monocyty, lymfocyty T a B

z krevních destiček (trombocyty) jsou pevné a nejmenší z krevních tělísek

v 0,001 l krve je jich asi 300 tisíc, žijí jen několik

dní

jsou důležité při srážení krve (uvolňují příslušné

enzymy a tím mechanicky ucpávají ránu)

RH – FAKTOR

vyskytuje se asi u 85 % lidí, Rh + (pozitivní), ostatní Rh – (negativní)

při těhotenství, kdy je matka Rh – a otec Rh +, dítě Rh + hrozí = fetální erytroblastóza,

Krevní transfúze je léčebný výkon

cizí krev je převáděna od dárce příjemci (krevní konzervy, nebo přímo)

dárce

příjemce 0− 0+ B− B+ A− A+ AB− AB+

AB + + + + + + + + +

AB - + + + +

A+ + + + +


A- + +

B+ + + + +

B- + +

O+ + +

O- +

Nemoci:

Anémie – snížená hladina červených krvinek, únava, bledost

Ateroskleróza – ukládání tuku – tím se zužují tepny, u mozkové cévy zacpání = mrtvice, u

věnčitých tepen = infarkt

Flebitida – zánět žil

Hemofilie – dědičná nedostatečná srážlivost krve

Hemoroidy – rozšíření a ztenčení žilek kolem konečníku, bolest a krvácení při stolici

Hypertenze – trvalé zvýšení krevního tlaku

Sepse – otrava krve

Trombóza – tvorba krevní sraženiny (trombu), může vést k ucpání srdeční cévy - infarkt

Mozková mrtvice – poškození mozku když se přeruší zásobení krví, projeví se poškozením

tělesných funkcí

MÍZA (LYMFA) čirá, mírně zakalená tekutina, proudící v mízních

cévách

obsahuje soli (jako v krevní plazmě), bílkoviny

(méně), lymfocyty

vzniká z tkáňového moku

odvádí některé látky, které nejsou schopny projít

stěnami krevních vlásečnic

mízní cévy odvádějí mízu do žilní krve a do jejich

průběhu jsou vsunuty mízní uzliny

mízními cévami se šíří některé infekce a rakovinná

bujení


NERVOVÁ SOUSTAVA

ovládá přímo nebo nepřímo činnost všech orgánů, vytváří chování organismu a

komunikuje s okolím

fce: příjem, zpracování, ukládání a vydávání informací

působí velmi rychle, účinek je krátkodobý (po dobu trvání podnětu)

NERVOVÁ TKÁŇ

nerv.buňka je základní stavební a funkční jednotka = NEURON (celkem asi 25-

30mld)

tvorba a přenos nerv.signálu

mají různý tvar, velikosti okolo 7 tisícin milimetru (velikost červených krvinek),

střední velikost 10-20 tisícin milimetru, těch je nejvíce, 150 tisícin milimetru (největší

buňky v lidském těle)

vodivost nerv.vláken je závislá na MYELINOVÉ pochvě( čím je silnější tím rychleji

vede vlákno vzruchy)

nerv.vlákna s pochvou jsou bílá a bez pochvy šedá

nachází se především v mozkové kůře a nerv.centrech


k jednotlivým ústrojím vystupují (odstředivá) hybná vlákna a do nich vstupují ze

smyslových orgánů dostředivá (pocitová vlákna)

Stavba

DENDRITY

krátké výběžky vedou vzruch do buňky (dostředivé),

přijímají signály z jiných neuronů nebo smyslových

buněk

NEURIT – AXON

počet neuronů v mozkové kůře je 14 miliard

vede vzruch z buňky (odstředivé), na délku 1 m)

INICIÁLNÍ SEGMENT

spojuje tělo s axonem

BUŇ.TĚLO

soma

NERVOVÉ ZAKONČENÍ

synoptický knoflík (tvar knoflíku)

nemnoží se, pouze regenerují

jsou citlivé, nutné zásobení 02 (kyslík se dostane do

mozku krví, za1min.proteče mozkem skoro 1 l krve)

Reflex

tento pojem vysvětlil a zavedl český fyziolog Jiří Procházka (1749 – 1820)

rozdělení na podmíněný a nepodmíněný rozdělil ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov

(1849- 1936)

Nepodmíněny

jsou vrozené, stálé (podráždění rohovky = mrknutí)

Podmíněné

jsou získané a dočasné (vznik na základě určitého podnětu, světlo= jídlo….)

Vzruch

je jediným projevem činnosti nerv.buňky

šíří se rychlostí až 120m/s

přenos vzruchu z jedné buňky na druhou se nazývá SYNAPSE

REFLEXNÍ OBLOUK

děj, při kterém se přenáší signál z čidla nerv.drahou k výkonnému orgánu( klepnutí

pod koleno)

skládá se z 5 částí

1) RECEPTOR = příjem podráždění


2) DOSTŘEDIVÝ NERV AFERENTNÍ = vede vzruch do CNS

3) CNS = zpracování informací

4) ODSTŘEDIVÝ NERV EFERENTNÍ = vede vzruch z CNS

5) EFEKTOR= výkonný orgán, odpověď na podráždění

CENTRÁLNÍ NERVSTVO je představováno mozkem a míchou

MOZEK je uložen v lební dutině a dělí se na zadní, střední a přední mozek

váží přibližně 1300 g a je chráněna 3 plenami: tvrdá plena (cévy tuk a vazivo)

pavučnice (bezcévnatá)

omozečnice (bohatá cévami)

prostor mezi pavučnicí a omozečnicí je vyplněn mozkomíšním mokem (chrání mozek

a míchu před otřesy a nárazy)

Stavba mozku:

PRODLOUŽENÁ MÍCHA

VAROLŮV MOST

MOZEČEK

STŘEDNÍ MOZEK

MEZIMOZEK

KONCOVÝ MOZEK

MOZKOVÁ KŮRA

KŮRA PŘEDNÍHO MOZKU

Zadní mozek

prodloužená mícha, mozeček a Varolův most

je zde soustředěno mnoho nižších ústředí, z nichž je řízeno dýchání, krevní

oběh a trávení

mozeček má vliv na napětí kosterního svalstva, udržení vzpřímené polohy těla

na mozeček působí alkohol (vrávoravá chůze)


Střední mozek

jsou v něm centra pro řízení pohybu očí a hlavy, zraková a sluchová centra,

udržování vzpřímené polohy těla

Přední mozek

mozková kůra, pod ní je bílá hmota, která je tvořena nerv.vlákny spojující

nerv,ústředí

je rozdělen brázdami: temenní lalok (s ústředím kožní citlivosti)

čelní lalok (s oblasti pohybu)

spánkový lalok (s oblasti sluchu)

týlní lalok (zpracovávají se vzruchy ze zrakového ústrojí)

V mozkové kůře najdeme i ústředí pohybu, sluchu, zraku a řeči.

MÍCHA

je uložena v páteřním kanálu

v jejím středu se nachází šedá hmota (řídí pohyby bránice a většiny kosterních svalů) a

kolem ní bílá hmota (řídí nervová vlákna)

poškození vláken předních rohů míšních se projeví poruchami hybnosti – obrnami

výpadek zadních rohů míšních má za následek poruchy citlivosti

přerušení míchy v pase vede k obrně dolních končetin, v oblasti přechodu krku v

hrudník k obrně horních i dolních končetin

postižení dolní bederní a křížové páteře se projeví poruchou močení, odchodu stolice a

u mužů poruchami erekce či ejakulace.

Mozek řídí činnost míchy a mícha ovlivňuje činnost mozku.


OBVODOVÉ NERVSTVO (periferní) obsahuje mozkomíšní nervy a vegetativní (útrobní)

Mozkomíšní nervy hlavové (12 párů) a míšní (31 párů)

dostředivá vlákna vedou podněty z orgánů do nerv.center

odstředivá vlákna vedou podněty z center k orgánům

Hlavové vystupují ze spodiny mozku

čichové, zrakové, okohybné, kladkový, trojklaný, odtahující, lícní, sluchově

rovnovážný, jazykohltanový, bloudivý, přídatný, podjazykový

Míšní vystupují po obou stranách páteře, mezi jednotlivými obratli

přední kořen obsahuje odstředivá vlákna (hybná), zadní kořen dostředivá

(pocitová)

pleteň krční, pleteň pažní, nervy hrudní, pleteň bederní, pleteň křížová, pleteň

stydká, pleteň kostrční

Vegetativní (útrobní, autonomní)

automatická regulace našich orgánů bez našeho vědomí (srdce, plíce, žaludek, střevo,

pohl.orgány…..)

má dvě skupiny nervů: PARASYMPATIKUS

vystupuje z mozku (většinou snižuje činnost)

SYMPATIKUS

vystupuje z míchy (většinou zvyšuje činnost)

Onemocnění N.S.

otřes mozku, mdloby, bezvědomí, ochrnutí, neuralgie, ischias (houser- skřípnutí

nervu)

bolesti hlavy, migréna, epilepsie (padoucnice), zánět mozkových blan (meningitis),

zánět

mozku (encefalitis)

Degenerativní choroby NS

Alzheimerova choroba

roztroušená mozkomíšní skleróza

Parkinsonova choroba (třes, tuhost)

poruchy řeči- koktavost, dyslexie, dysgrafie…

Duševní choroby


Neurózy (fobie, deprese…)

psychózy- schizofrenie, paranoia, maniodepresívní psychóza

Poruchy vyvolané duševními příčinami

žaludeční neuróza, nespavost, nechutenství, mentální anorexie (bez poškození orgánů)

žaludeční vředy, hypertenze, astma (s poškozením orgánů)

DÝCHACÍ SOUSTAVA

dýcháním dodáváme tkáním kyslík, který je potřebný k průběhu látkové přeměny a

odstranění vzniklého oxidu uhličitého

rozeznáváme dvojí dýchaní

zevní (výměna plynů mezi plícemi a zevním prostředím)

vnitřní (výměna plynů mezi krví a tkáněmi)

DÝCHACÍ CESTY


dýchací cesty rozdělujeme

HORNÍ CESTY: dutina nosní, nosohltan

DOLNÍ CESTY: hrtan, průdušnice, průdušky

Dutina nosní

zahřívá vzduch a částečně zbavuje hrubých součástek a jde do nosohltanu

( hltan= trubice kterou prochází vzduch a potrava)

Hrtan

v dolní části jsou hlasivky, proti vniknutí potravy do hrtanu brání chrupavčitá

příklopka, uzavírá se reflexně, je vystlán sliznicí

hrtanové chrupavky, z nichž největší je štítná žláza

Průdušnice

rozvětvují se asi po 13 cm na pravou a levou plíci (uvnitř plic= průdušky a

průdušinky)

vystlány sliznicí s velkým množství hlenových žlázek

Průdušky

jsou vystlány malými žlázkami vylučující hlen, který má za úkol vdechovaný

vzduch filtrovat

K vlastní výměně plynů dochází až v plicních sklípcích.

Plicní sklípky

jsou tvořeny vrstvou výstelkových buněk a obetkány hustou sítí krevních

vlásečnic

PLÍCE:

pravá plíce = 3 laloky


levá plíce = 2 laloky

na povrchu jemná blána (poplicnice), na vnitřní straně plicní vazivo (pohrudnice),

mezi nimi je tekutina

barva růžová u novorozence, postupem věku má šedavý nádech

průměrná hmotnost je 640 g u žen a 780 g u mužů

Dýchání = plicní ventilace

množství nadechnutého vzduchu je závislé na pohyblivosti hrudníku a na jeho

schopnosti se rozepnout

vliv má také pohyblivost bránice (funguje jako píst), když jde dolů je vzduch nasáván

do plic, když jde nahoru, vytlačí vzduch z plic

dospělí člověk za 1 min. vykoná asi 15 – 16 dýchacích pohybů

Vdech = aktivní

objem hrudní dutiny se zvětšuje

21% kyslíku, 79 % dusíku a vzácných plynů, 0,04 oxidu uhličitého

Výdech = pasivní

nemá stále stejné složení

16% kyslíku, 79 % dusíku a vzácných plynů, 6% oxidu uhličitého

Dechový objem: při klidném dýchání je objem cca 500- 600 ml

při námaze 1 -2 l

Maximální množství vzduchu na jeden nádech nazýváme „ Vitální kapacita plic“ VKP

u žen asi 3200 ml, u mužů asi 4200 ml, trénovaní jedinci až 7000 ml

Kyslíkatý dluh

při velké námaze nestačí množství vdechovaného kyslíku a v těle se vytváří

kys.mléčná (při delším nedostatku kyslíku = tělo unavené)

Onemocnění dýchacích cest

chřipka, zápal plic, TBC, zvýšený hlen ………..

bronchitida infekce z nosohltanu, která zachvátí průdušky

bronchopneumonie, zánět průdušek a přilehlé plicní tkáně

Dbát

dýchaní nosem, ne ústy, bezprašné prostředí, chránit se před nákazami ze vzduchu

být v prostředí bohatém na kyslík provádět pohybovou činnost (alespoň rekreačně)

vyvarovat se pohybu u nemocného


TRÁVICÍ SOUSTAVA

funkce:

1. příjem potravy a odstraňování nestravitelných odpadních látek

2. mechanické a chemické zpracování potravy

3. vstřebávání živin


trávicí trubice se skládá z:

ústní dutina – hltan – jícen –

žaludek – tenké střevo – tlusté

střevo – trávicí žlázy –

konečník – řitní otvor

stěny trávicí trubice mají tyto části:

1. sliznice

funkce

vystýlá trávicí trubici,

produkuje určité látky

(žlázový epitel)

resorbuje určité látky

(epitelové resorpční

buňky)

žlázové buňky –

roztroušeny v epitelu

nebo se sdružují a

schlipují do hlubších

vrstev a tvoří trubičky

nebo váčky – vznikají žlázy bez vývodu nebo žlázy s vnitřní sekrecí produkty

žláz – sekrety, odpadní produkty – exkrety

2. podslizniční vazivo

řídké s cévními kmeny připojuje sliznici ke svalové vrstvě

3. svalová vrstva

tvořena hladkou svalovinou – výjimka začátek trávicí trubice (až po

střední část jícnu) a dolní konec konečníku 2 vrstvy:

- vnitřní – uspořádána kruhovitě

- vnější – uspořádána podélně stahy vytváří peristaltické pohyby – potrava je

jimi v trubici posouvána

4. vazivový obal

zevní povrch trávicí trubice

vstřebávání (resorpce) – prostupování malých molekul skrze membrány střevních

buněk do krve nebo lymfy

DUTINA ÚSTNÍ ohraničena patrem, rty a tvářemi

spodinu tvoří jazyk připojený svaly k dolní čelisti

funkce


příjem potravy, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování

Zuby

řezáky, špičáky, třenové zuby,

stoličky

stavba

korunka – vyčnívá z dásně

krček

kořeny

zasazeny v čelisti v zubních

jamkách,

ke kosti připevněny vazivem –

ozubicí – vyplňuje

štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou

povrch zubu: zubní sklovina

vnitřek zubu – vyplněn dentinem – tvořen

odontoblasty - uvnitř dentinu – dutinka dřeňová –

vyplněná zubní dření = vazivová tkáň s nervy a

cévami v oblasti kořene – dentin kryt zubním cementem

děti – mléčný chrup – 20 zubů – chybí třenové (do 15 let nahrazen trvalým)

dospělí – trvalý chrup – 32 zubů

v polovině čelisti – 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby, 3 stoličky

Co ubližuje zubům

plak (zubní povlak) – obsahuje bakterie a organické kyseliny

zubní kámen – plak mineralizovaný vápenatými solemi

paradentóza – onemocnění dásní, krvácení, bolest, viklavost až ztráta zubů

zubní kaz – mikroorganismy rozkládají sacharidy na organické kyseliny, ty spolu

s bakteriálními enzymy odvápňují sklovinu

prevence – důsledná hygiena

Slinné žlázy

3 páry – příušní, podčelistní, podjazykové

složení slin – 99 % voda, 1 % soli + bílkoviny (hlavně mucin)

některé významné látky obsažené ve slinách


mucin – vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen – ochranná

funkce

ptyalin – enzym amyláza – štěpí - glykosidické vazby (škrob na maltózu)

lysozym – ničí bakterie, choroboplodné zárodky

Jazyk

svalnatý orgán

účastní se tvorby řeči, obrací a posouvá potravu

kořen jazyka připojen k jazylce

na hřbetu a bocích jazyka se nachází chuťové pohárky

HLTAN

společná část dýchací a trávicí sou stavy

3 části

1. nosohltan

2. ústní část hltanu – kříží se dýchací a polykací cesty

3. hrtanová část – neúplně uzavřená hrtanovou příklopkou, která se při polykání

sklání a brání vniknutí polykaného sousta do dýchací soustavy

JÍCEN

trubice – 32 cm dlouhá

prochází mezihrudí přepážkou a bránicí, ústí do žaludku

horní část – příčně pruhované svalstvo

dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby

Pohyb potravy

potrava žvýkána, míchána se slinami – vytvoří se sousto – polknuto do hltanu

proces polykání – hrtan se zvedne, hrtanová příklopka se uzavře, zastaví se dýchání –

potrava putuje z hltanu do jícnu – peristaltické pohyby – do žaludku

pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy

ŽALUDEK

svalový vak, pojme 1 – 2 l potravy

v levé brániční klenbě

ve sliznici žaludku – četné žaludeční žlázky

funkce

shromáždění a zadržení potravy a její promíchání s žaludeční šťávou – chemicky

se změní na tráveninu – po malých dávkách vypouštěna k dalšímu zpracování do

tenkého střeva

Žaludeční šťáva

čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1)

produkt žaludečních žlázek – denně 1 – 2 l

složení: HCl, pepsinogen, hlen (mucin), voda, anorganické látky

Kyselina chlorovodíková

vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu


usnadňuje trávení masa – vazivo bobtná, maso se rozpadá na jednotlivá vlákna

chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C)

ničí choroboplodné zárodky

Pepsinogen

neúčinná forma pepsinu, v kyselém prostředí se mění na účinný pepsin

pepsin – enzym, který štěpí bílkoviny na jednodušší látky (jen určité vazby), sráží

mléko

pozn. u kojenců sráží mléko chymosin

Hlen

zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici

chrání před účinkem pepsinu + HCl

Řízení vyměšování žaludeční šťávy

nervově i látkově

zahájeno reflexně – drážděním chuťového čidla a čidel ve stěně žaludku

trvá tak dlouho, dokud se vytváří gastrointestinální hormony – př. gastrin (vznikají ve

sliznici žaludku a tenkého střeva dokud neopustí žaludek všechna trávenina)

Plnění žaludku a jeho pohyby

tekutiny žaludkem protékají

při plnění hustší potravou – stěny ochablé

10 – 15 minut po jídle – stahy žaludeční svaloviny – peristaltika (příčné zaškrcování

od česla až k vrátníku) – dochází k promíchání se žaludeční šťávou – vznik tráveniny

(chymus)

za 3 – 4 hod stahy zesilují, vrátníkový svěrač ochabne – porce tráveniny vypuzeny do

dvanáctníku

trávenina z cukrů zůstává v žaludku 2 hodiny, z bílkovin 4 hodiny, z tuků 6 hodin

rychlost vyprazdňování žaludku – přímo úměrná množství potravy

TENKÉ STŘEVO

4 – 5 m dlouhé, 3 – 3,5 cm široké

Funkce

probíhá konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky a

jejich vstřebávání

sliznice – tvoří četné řasy, je pokryta drobnými výběžky – klky

klky – obsahují pleteň krevních vlásečnic, mízní vlásečnici a snopečky hladkého

svalstva vysoké 0,5 – 1,5 mm pokryté výstelkovými buňkami – zvětšují povrch

sliznice až na 40 m2

při dráždění sliznice se smršťují a natahují

mezi klky – jednoduché trubicovité žlázky střevní – produkují střevní šťávu

v horní části střeva – buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony – sekretin

a pankreozymin – podněcují slinivku břišní k produkci šťávy

Části tenkého střeva

1. dvanáctník

25 – 30 cm, podkovovitě ohnutý, ústí zde žlučový vývod a vývod

slinivky břišní

2. lačník

3. kyčelník


Slinivka břišní

podlouhlá žláza uložená v ohbí dvanáctníku

skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami do hlavního vývodu, mezi trubičkami –

shluky drobných buněk – Langerhansovy ostrůvky – produkují inzulín

šťávy slinivky břišní - první – obsahuje hydrogenuhličitan sodný - slouží

k neutralizaci HCl z žaludku druhá – velký počet trávicích enzymů

směs amyláz – štěpí škroby na jednoduché cukry

směs lipáz – rozkládají tuky

Játra

největší žláza v těle – 1,5 kg

v pravé brániční klenbě, pravý (větší) a levý (menší) lalok

každý lalůček – složen z jaterních buněk seřazených do dvou řad v trámečky

do štěrbiny mezi řady vyměšují buňky žluč – odtéká do jaterních žlučovodů – jaterní

vývod (vystupuje z jater) – žlučovod – ústí do dvanáctníku

při ucpání žlučovodu – žluč se hromadí v krvi – vzniká žloutenka (žluté zbarvení

kůže)

mezi jaterním vývodem a žlučovodem – spojka se žlučovým měchýřem – žlučníkem

Onemocnění jater

hepatitida typu A - bolesti v břišní dutině, zvětšení jater, poruchy trávení, moč tmavě

zbarvená od bilirubinu, zežloutnutí kůže, „nemoc špinavých rukou“

hepatitida typu B – podobný průběh, šíří se krví – „sérová hepatitida“

alkoholická hepatitida – nadměrné pití alkoholu, dochází k zánětu jaterních buněk,

později zanikají, vytváří se nefunkční zjizvená tkáň – stádium cirhózy

Žlučník

7 – 10 cm dlouhý

leží na ploše jater

shromaždiště žluče, žluč se koncentruje – cholesterol se může vysrážet – vznikají

kameny

játra – dvojí krevní přítok - vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny

- jaterní tepna – zásobuje játra kyslíkem (vychází z aorty) cévy opřádají lalůčky

a jejich vlásečnice vnikají mezi trámce

jaterních buněk z jater odchází krev jaterní žilou do dolní duté žíly

žluč

žlutohnědá vazká tekutina, až 1 litr denně

obsahuje: voda, soli, žlučová barviva (bilirubin), soli žlučových kyselin a další

látky soli žlučových kyselin - snižují povrchové napětí – rozptylují tuky na

jemné kapénky – emulzi – usnadňuje působení trávicích enzymů tuků a jejich

vstřebávání bilirubin – ve střevě odbourán bakteriemi – vzniká urobilinogen –

způsobuje zabarvení stolice

Tlusté střevo

✥ 1,5 m dlouhé, 5 – 7 cm široké

✥ Stavba

slepé střevo – na jeho spodině – červovitý výběžek – apendix

- vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník, esovitá klička, konečník


✥ sliznice nemá klky, neprodukuje žádné enzymy, obsahuje žlázové buňky – produkují

hlen

✥ střevo se plní za 4 – 8 hodin

✥ shromažďuje se zde nestrávené a nestravitelné zbytky, dochází ke vstřebávání solí a

vody zahušťuje se obsah střeva

✥ probíhají zde kvasné a hnilobné procesy – vznikají plyny (metan, amoniak, sulfan,

oxid uhličitý) – příčina plynatosti

✥ činností Escherichia coli – vytváří se vitamíny – B12, K – jsou vstřebávány tlustým

střevem

✥ za 18 – 20 hodin po přijetí potravy – z nestrávených zbytků – stolice – zabarvená

produkty rozpadu žlučových barviv

✥ vyprázdnění stolice z konečníku – reflexní děj – nahromaděním vzniká tlak

v konečníku

defekační reflex proběhne pouze, pokud to vůlí povolíme

svalstvo konečníku se smrští – uvolní se vnitřní a vnější svěrač – konečník se

vyprázdní

vnitřní svěrač

hladký sval – nelze ovládat vůlí

vnější svěrač

příčně pruhovaný – lze ovládat vůlí – lze zadržovat stolici

Zácpa

vzniká při požívání potravy chudé na nestravitelné složky – buničinu a nedostatek

vody

Průjem

zrychlený průchod střevního obsahu, příčina: porucha trávení, požití potravin na

které je střevo citlivé

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA

vylučování se děje ledvinami, plícemi, kůží, játry a trávicím ústrojím


odstraňuje odpadní produkty – exkrety

LEDVINY

párový orgán, po stranách bederní

páteře za pobřišnicí

12 cm dlouhé, 6 cm široké, 4 cm silné

obklopeny tukovým vazivem, na

povrchu vazivové pouzdro

vnitřní okraj – zářez – ledvinová branka

– vstupují a vystupují cévy a nervy,

vystupuje močovod

základní stavební jednotka ledvin=

Nefron (1 000 000 v každé ledvině)

ledviny mají velký přívod krve – za 1

minutu 20 – 25 % klidového

minutového objemu

vznik primární moči (za 24 hodin – 170

– 200 l)

✥ v kanálcích dochází k těmto dějím:

1. vstřebává se část vody a s ní řada

rozpuštěných látek (glukosa, aminokyseliny,

minerální látky, některé vitamíny)

2. exkrece látek přijímaných do těla – př. léky (penicilín a jiná antibiotika), barviva

- po vstřebání většiny vody vzniká definitivní moč, kterou sběrné kanálky odvádějí do

ledvinných kalichů – ústí do ledvinové pánvičky – močovod – 30 cm dlouhý, 5 – 7 mm

silný – močový měchýř – objem 500 – 700 ml moče

Řez ledvinou světlá kůra

tmavá dřeň – je žíhaná – žíhání se sbíhá v ledvinové kalichy – ústí v ledvinové

pánvičce

Vyprazdňování 2 svěrače močové trubice – vnitřní s hladkou svalovinou a vnější s příčně pruhovanou

svalovinou

lze ovládat vůlí – pouze do objemu 700 ml

močová trubice – ženy 3 – 5 cm dlouhá, muži 15 – 20 cm dlouhá

denně vyloučíme 1 – 1,5 l moči

ústředí reflexu močení – v křížové míše – jeho činnost podléhá řízení z vyšších oddílů

nervové soustavy

ŘÍZENÍ ČINNOSTI LEDVIN

nervové i látkové

antidiuretický hormon (ADH) – produkován hypotalamem, ovlivňuje vstřebávání vody

aldosteron – produkován buňkami kůry nadledvin, ovlivňuje vstřebávání Na+ kationtů

renin – produkován ledvinami, reguluje přívod krve do glomerulů – mění se průsvit

přívodní cévy

Činnost ledvin – nezbytná pro život – udržují stálost vnitřního prostředí

porucha – za 3 – 5 dní nastává smrt


ONEMOCNĚNÍ

Ledvinové kameny – tvořeny převážně šťavelanem vápenatým

souvisí s hladinou Ca v krvi (jeho množství zvyšují tyto faktory – příjem mléka, vitamín

D, hyperfunkce příštitných tělísek)

prevence – dostatečný příjem tekutin

Infekce a záněty – spojeny s jinými chorobami (spála, zánět nosohltanu)

napadá-li zánět glomeruly – v 30 % nastává chronické selhání ledvin

Chronické selhání ledvin léčba – dialýza (umělá ledvina), transplantace

Akutní (náhlé) selhání ledvin různé příčiny (požití jedu, ztráta krve)

v některých případech lze léčbou obnovit normální funkci ledviny

MOČOVÝ MĚCHÝŘ

je to dutý tlustostěnný svalnatý orgán

leží v dolní části pánve, mezi kostmi

stydkými a konečníkem

na povrchu základny leží

u mužů = tenké střevo

u žen = děloha

ledviny nepřetržitě dodávají moč do

močového měchýře

svalová vlákna se roztahují, dokud se

zcela nenaplní M.M.

začne-li měchýř klást odpor, cítíme potřebu moč vypustit

moč odchází z těla močovou trubicí, která vystupuje z nejnižšího místa M.M., tento

otvor je normálně uzavřen svěračem ( okrouhlý sval)

při močení se svěrač uvolňuje a součastně stahuje stěny měchýře, aby se mohla moč

vyloučit

Složení vylučované moči

závisí na tom, které toxické látky tělo vytváří

zbarvení moče podmiňuje řada látek, které nejsou dostatečně identifikovány bilirubin a

další), závisí na dietě, podávání léků a na přítomnosti nemocí. pH moči za normálních okolností mezi 5,5 až 6,0, extrémně může dosáhnout až 4,0

vegetariánská strava hodnoty pH zvyšuje.

hodnoty nad 7,0 jsou obvykle spojené s kontaminací moče bakteriemi s ureázovou

aktivitou.

co se nachází v moči se většinou nachází i v krvi ( liší se koncentrací)

zápach moči není vždy stejný ( vit. C, antibiotika, česnek, kofein………)

ledvinami prochází denně 1200 litrů krve a vytvoří asi 11 litrů filtrátu ( primární

moč), téměř všechen filtrát se resorbuje a zbývá přibližně 1 litr moče, který odtéká

močovody nepřetržitě z ledvin do močového měchýře.

Ženy mají kratší močovou trubici než muži a to je důvodem pro časté močové infekce

Muži mají v močové trubici prostatickou část, která věkem vytváří určité obtíže


(přerušované, bolestivé močení)

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ


činnost orgánů a organismu v lidském těle je ovlivňována nervovou soustavou a

žlázami s vnitřní sekrecí

jsou umístěny na různých místech těla, ale funkčně tvoří soustavu řízenou mozkovým

podvěskem = HYPOFÝZOU

žlázy, které vylučující látky přímo krve

nazýváme = ENDOKRINNÍ

žlázy, které vylučují látky do svého okolí,

nazýváme = EXOKRINNÍ (slinné žlázy …….)

HORMONY

působí již ve velmi malé koncentraci

hladiny hormonů v krvi bývají extrémně nízké

jsou to chem.poslové

ovlivňují celkový metabolismus, srdeční činnost, růst, rozmnožování

doba působení je několik minut až několik týdnů

POPIS ŽLÁZ S VNITŘNÍ M VYMĚŠOVÁNÍM

MOZKOVÝ PODVĚSEK (hypofýza)

je uložen na spodině mozku, je to oválné tělísko dělící se na zadní a přední lalok

v předním laloku je tvořen nejdůležitější růstový hormon (SOMATOTROPIN), na

kterém závisí růst těla = nadbytek způsobuje nadměrný růst GIGANTISMUS

= při nedostatku vzniká NANISMUS

další hormon podporuje činnost štítné žlázy, nadledvin činnost pohlavních žláz

v zadním laloku se tvoří hormony ovlivňující hladké svalstvo cév, dělohy a látky

snižující vyměšování moči

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA dva laloky uloženy po obou stranách štítné chrupavky hrtanu

váha u dospělého člověka je asi 20 g

při nedostatku jódu v potravě dochází ke zvětšení Š.Ž. nazývané ENDEMICKÉ

STRUMA (lid. VOLE)

známe dva typy poruchy Š.Ž.= sníženou a zvýšenou fci

Snížená činnost

tělo funguje pomaleji, projevuje se únava, pocit chladu, snížená schopnost

soustředit se, přibývání na váze, suché lámavé nehty, zácpa, bolesti křeče

svalů, pomalý srdeční tep, potíže s otěhotněním, předčasný porod (u 20%)

Zvýšení činnost

svalová slabost, padání vlasů, častější vyměšování, úbytek na váze, pocit

přebytečné energie, pocit slabosti a vyčerpání, oči zarudlé, podrážděné,

suché, oteklé, objevuje se tlak na oční nerv a očnici (vylézání očí z důlků)

PŘÍŠTITNÁ TĚLÍSKA

jsou to 4 malé útvary na zadní straně obou laloků


Š.Ž.o celkové hmotnosti asi 12 g

její hormon řídí množství vápníku v krvi a v kostech

při snížené činnosti klesá normální množství

vápenatých solí obsažených v krvi= zvyšuje se

nerv.dráždivost a dráždivost kosterního svalu = křeče

BRZLÍK

v dětství se nachází pod Š.Ž.před průdušnicí

skládá se z 2 plochých laloků

jeho hormony mají vliv na růst kostry, svalstva a

pohlavních orgánů a přeměnu cukrů

v době pohlavního dospívání zakrní a v dospělosti

téměř vymizí

SLINIVKA BŘIŠNÍ

jedna z největších žláz těla, která vylučuje do

dvanáctníku břišní slinu

leží v horní části břišní dutiny

v této žláze jsou také tzv.: LANGERHANSOVY

OSTRŮVKY, které zaujímají 2-3% její hmotnosti

produkují INZULIN, který řídí

hospodaření s cukry

nedostatek způsobuje CUKROVKU (diabetes

melitus)

známe několik druhů cukrovky

stařecká= senilní,

juvenilní = postihuje mladé lidi,

těhotenská= většinou porodem mizí

těžká cukrovka se projevuje hubnutím, stálou žízní, hladem ale i přijímáním velkého

množství potravin

NADLEDVINY

jsou umístěny nad ledvinami (kde sedí jako čepičky na

vrcholu obou ledvin)

skládají se ze dvou odlišných částí

VNITŘNÍ DŘENĚ

VNĚJŠÍ KŮRY

Dřeň vylučuje ADRENALIN a jemu příbuzný NORADRENALIN


jsou známy jako hormony „ útoku a útěku“ (připravují tělo na nadměrnou námahu,

kontakt z nebezpečím, stresem, řešení složitého problému….)

při dlouhodobém působení přetížení (psychickému i fyzickému) může dojít

k vysokému krevnímu tlaku, celkovému vyčerpání, ale i cukrovky

Kůra obaluje dřeň, vylučuje skupinu hormonů známých jako STEROIDY

reguluje vylučování soli ledvinami (při velké ztrátě solí ztrácí tělo vodu a dochází

k srdečním potížím)

řídí zpětné vstřebávání sodíku Na a současně vylučování draslíku K v ledvinových

kanálcích

ŠIŠINKA

nepárová orgán, produkuje

MELATONIN

v dětství brzdí vývoj pohlavních žláz

kontroluje cyklus bdění a spánku

POHLAVNÍ ŽLÁZY

u mužů = ve varlatech jsou Leydigovy buňky produkují

TESTOSTERON

ovlivňují růst a rozvoj muž.pohl.orgánů a

sekundárních znaků

nárůst svalové hmoty, urychluje zánik růstových

chrupavek

u žen = ve vaječníkách je Graafův folikul produkuje ESTROGENY a ESTRADIOL

řídí menstruační cyklus a podmiňuje ženské sekundární znaky

při přeměny Graafova folikulu se uvolňují GESTAGENY A PROGESTERON

působí na děložní sliznici, brání zrání dalších G.folikulů (jestliže již došlo

k oplození), ovlivňují buňky mléčných žláz


POHLAVNÍ SOUSTAVA

Pohlavní orgány muže

pohlavní úd (PENIS)

šourek

varlata

nadvarlata

chámovody (a část močové

trubice, semenovod)

měchýřkovité žlázy

prostata

PENIS

centrální trubice (močová

trubice) odtéká z ní moč a

při pohlavním styku semeno.

za normálních okolností visí ochable dolů

délka 6 – 12 cm

při sexuálním vzrušení se vzpřimuje mírně nahoru, tvrdne a jeho délka se pak

pohybuje 10 – 20 cm

nejcitlivější oblastí je žalud ( GLANS)

oblast, kde se připojuje k dolní části břišní dutiny se nazývá kořen

PREDKOŽKA A ŽALUD

jemný žalud ( GLANS ) chrání kožní záhyb nazývaný předkožka (PRAEPUTIUM)

při zvětšování penisu během erekce se předkožka svléká dozadu, aby byl žalud

vystaven dráždění (orgasmu)

produkují mazovou substanci nazývanou SMEGMA, která se musí odstraňovat

pravidelně (umývat), protože při nashromáždění vytváří zapáchající sýrovitou

nečistotu, která pak může způsobit bolest, zánět předkožky (BALANITIDU)

u některých kultur bylo toto právě důvodem k provádění obřízky

(CIRCUMCISIO)

VARLATA

délka dospělého muže délka 4 – 5 cm, šířka 2 – 3 cm

normální počet 2

vyvíjí se v nich a zrají SPERMIE, vývoj nazýváme SPERMATOGENEZE

mají oválný tvar

na zadní stranu každého varlete se připojuje menší struktura podélného tvaru nadvarle

dozrávají spermie (každá má všechny genetické informace muže)

obsahují buňky, které produkují mužský hormon TESTOSTERON, a ovlivňují

tak znaky jako hluboký hlas, ochlupení a typické rozložení tuku

mají oddělené soubory buněk, proto když 1 funkce selže, druhá může pracovat

normálně


NADVARLE

skládá se z mikroskopicky tenkých kanálků, které shromažďují spermie

vyprodukované varletem, funkční stav spermií je 40 dní

CHÁMOVOD

je asi 40 cm dlouhý vývod nadvarlete

prochází od nadvarlete šourkem a tříselním kanálem do břišní dutiny, pak se

stočí do pánve a ústí v oblasti prostaty pod močovým měchýřem do močové

trubice.

MECHÝRKOVITÉ ZLÁZY a PROSTATA

obohacují hlenovitý sekret nadvarlete o další důležité látky

tekutina, která po smísení vzniká je semeno (EJAKULÁT)

k vypuzování mimo tělo může docházet i samovolně, obvykle ve spánku (POLUCE)

EJAKULACE

spermie putují chámovody, dvěma trubicemi spojujícími varle i nadvarle

s močovou trubicí (URETHROU) v předstojné žláze do jejího rozšířeného

konce – tam přibírají sekrety (semenná tekutina) a stimulují schopnost spontánního

pohybu (MOTILITU), schopnost přežít ve vaginálním sekretu

při ejakulaci se sérií svalových stahů vypudí ejakulát z nadvarlete do močové

trubice a pak ven.

při ejakulaci do ženské pochvy, se spermie pohybují co nejrychleji krčkem

dělohy a pokračují do vejcovodů (je-li tam vajíčko, dojde k oplození)

SPERMIE

funkce oplodnění ženského vajíčka

je dlouhá asi 0,05 mm (tvar pulec)

tvoří množství chem.látek a genetických materiálů

chromozomy přenášejí genetickou kopii otce a

určují rodičovské dědičné znaky dítěte

Složení

Hlavička (AKROZOM )

obsahuje spec. Enzymy, umožňující proniknout do vajíčka a oplodnit.

Střední část

obsahuje MITOCHONDRIE- je zdrojem životně důležité energie (cesta za

vajíčkem)

Bičík

posouvá švihem asi 3 – 3,15 mm za 1 minutu

Tvorba spermii

teplota asi o 3 stupně nižší než je teplota těla, proto se tvoří uvnitř šourku kde

okolní tkáň pomáhá regulovat teplotu varlat v šourku jejich zdviháním nahoru

v chladu a bohatým zásobením krevních cév, jež rozptylují teplo

za měsíc 10 – 30 BILIONU v semenotvorných kanálcích varlat---pak nadvarle kde je

skladovací a vývojová oblast 60 – 72 HODIN plná zralost

nadvarle se, ale může vyprázdnit 3 – 4 ejakulacemi za 12 hodin a potřebuje 2 dny k

naplnění

nedojde-li k ejakulaci, spermie se rozkládají a vstřebávají (reabsorbují)


Moč

močová trubice spojuje močový měchýř (uskladňuje moč) s otvorem na vrcholu

penisu

prstenec svaloviny při výstupu z močové trubice z měchýře zadržuje nashromážděnou

moč (je ovládáno vědomím)

Pohlavní orgány ženy

vaječníky

vejcovody

děloha

pochva

Vaječníky jsou uloženy ve spodní části dutiny

břišní a mají přibližně velikost

vlašského ořechu

Funkce

produkovat zralá vajíčka

syntetizovat a uvolňovat pohlavní hormony

Vejcovody připomínají svým tvarem prohnutou nálevku s roztřepeným okrajem, která je

přiložena k vajíčku a ústí do dělohy.

Funkce

zachytit vajíčko uvolněné ze zralého Graafova folikulu vaječníku a transportovat

vajíčko do dělohy.

dochází zde k oplození vajíčka

Děloha dutý silnostěnný orgán tvaru komolého kužele, tvořený převážně hladkou

svalovinou

dochází zde k zachycení rozrýhovaného vajíčka (popř. rozrýhovaných vajíček)

s k jeho vývoji v zárodek – EMBRYO a dále v PLOD.

dělí se na dvě části

Tělo (CORPUS)

Krček ( CERVIX ) - má válcovitý tvar a jeho dolní

část vyčnívá do dělohy, je dlouhý asi 12,5 cm a

hladce přechází směrem nahoru do dělohy, směrem

dolů do vagíny

Pochva je rovněž svalnatá trubice spojující děložní dutinu se zevními pohl. orgány

je to dlouhý kanál 7 – 9 cm

vchod do pochvy je před prvním pohl. stykem téměř uzavřen slizniční řasou

(panenská blána zvaná HYMEN ) - řecký bůh svatby

ohraničují tzv. zevní pohl.orgány tvořené velkými a malými stydkými pysky,

vestibulárními žlázami a topořivými tkáněmi po obou stranách poševního

vchodu (klitoris- poštěváček, topořivé tělísko)


CLITORIS poštěváček se svou stavbou podobá penisu, tak že stříška pysků odpovídá jeho

předkožce

malý provazec pojivové tkáně se nazývá uzdička

je mimořádně citlivý

je to orgán sexuálního vzrušení, při jeho vzrušení se jeho houbovitá tkáň

překrví a ztopoří, při tření ztopořeného klitorisu penisem nebo jiným způsobem

vedou obyčejně k orgasmu.

Funkce

během sex. vzrušení se genitálie především malé stydké pysky + dolní část pochvy,

překrví a množství poševního ( vaginálního )sekretu vzroste.

během orgasmu se svaly pánve, včetně těch, které obklopují pochvu, nevědomě

stáhnou.

jestliže je žena během styku nervózní, svaly obklopující pochvu se stáhnou a způsobí

stažení, křeč (SPASMUS), čímž se stane pochva úzká a styk velice bolestivý.

Vývoj vajíček

nazývá se OOGENEZE, které se vyvíjejí ze zákl. buněk tvz. OOCYTŮ

již při narození ženy obsahují oba vaječníky přibližně 400 000 zárodků vajíček.

ROZMNOŽOVANÍ Menstruační cyklus délka 28 dní

fáze 1. menstruační fáze = trvá 4 dny (krvácení)

fáze 2. proliferační (růstové) fáze = od 5 – do 12 dne, dochází ke zrání

Graafova folikulu (vyvíjí se vajíčko), roste děložní sliznice

fáze 3. sekreční (vylučovací) fáze = trvá od 13 – 27 dne cyklu

= mezi 12 až 14 dnem, dochází k uvolnění

vajíčka z folikulu (ovulace)

= ve vaječníku vzniká žluté tělísko a sliznice

dělohy je připravena přijmout oplozené

vajíčko

= pokud nedojde k oplození vajíčka, žluté

tělísko postupně zaniká a děložní

sliznice se snižuje

= mezi 24 – 27 dnem se rozpadá

Pohlavní styk (koitus)

zavedení ztopořeného pyje do pochvy

při erekci jsou spermie vstříknuty do pochvy a bičíkovitým

pohybem směřují do dělohy

Oplození

ženské vajíčko je vypuzeno z Graafova folikulu do dutiny břišní,

je zachyceno okrajem vejcovodu a posunováno (pohybem

řasinkovitým epitelem) k děloze

spermie po vstříknutí do pochvy se pomocí bičíku pohybují

směrem do dělohy

ve vejcovodu dochází k proniknutí spermie do vajíčka a nastává

rýhování za neustálého pohybu směrem k děloze (4 – 8 dní),

pak dojde k uhnízdění v děloze (NIDACE)

začne se vyvíjet zvláštní orgán vyživující plod tzv.plodový

koláč čili PLACENTA


Placenta

zajišťuje výměnu látek mezi plodem a matkou od 3 měsíce těhotenství

zastupuje u plodu činnost trávicího, vylučovacího a dýchacího ústrojí

Embryo = plod

nabývá ke konci 2 měsíce lidskou podobu

(končetiny, hlava, oči), je dlouhý asi 3,5 – 4 cm

na konci 3 měsíce lze rozlišit prsty

v 5 měsíci začínají růst vlasy

v 8 měsíci se začíná ukládat v podkoží plodu tuk

na konci 9 měsíce těhotenství měří plod zhruba 50 cm a 3,5 kg

těhotenství 9 měsíců = 10 lunárních měsíců

(1 lunární měsíc = 28 dní)

Vliv těhotenství na matku

nervový systém matky, změny fce.žaludku, střev, zvracení, jiná chuť k jídlu

zvětšuje se srdce (zvýšené nároky)

mění se dýchání v kostální (žeberní)

možnost zvýšené pigmentace (zevní rodidla, prsní bradavky, chloasma)

zvětšení prsou

jiné držení těla (přizpůsobené zvětšení obsahu dutiny břišní)

změny hormonálního systému (progesteron = rozvoj a udržení těhotenství )

Porod

skládá se ze 4 fází

a) fáze přípravná

příprava pohlavního aparátu a celého organismu na porod

b) 1. doba porodní

systematické stahy svalstva dělohy, díky působení

OXYTOCINU

stahy se zkracují a trvání je delší

otevře se děložní hrdlo a pukne blána plodového vaku

c) 2. doba porodní

odtok plodové vody, otevírání porodních cest, plod se posouvá k zevním

rodidlům, mohutné stahy děložního svalstva a břišních svalů vypudí plod ven

d) 3. doba porodní

poslední děložní stahy svalstva odloupne placentu a vypudí jí z organismu, svalstvo

dělohy zůstává dál v silné kontrakci, stlačují se cévy a tím brání silnému krvácení po

odloučení placenty

Šestinedělí

přibližně 6 týdnů trvá návrat organismu po porodu do stavu před těhotenstvím

zmenšuje se děloha i pochva, vyrovnává se kůže břicha

obnova je rychlejší je-li podporována správnou výživou a popřípadě cvičením

Prsní žlázy

růst prsů (ze 150 g na 400 -900 g)

jsou největší kožní žlázou v těle

u žen v období puberty vlivem vaječníkových hormonů narůstají

ESTROGENY = podporují růst vývodů mléčné žlázy

PROGESTERON = stimulují růst žlázové tkáně


Produkce mléka

vyvolává hormon PROLAKTIN (na konci těhotenství a po porodu)

nejdříve je produkuje mlezivo (KOLOSTRUM) od 2 dne po porodu mléko

vystřikování mléka vzniká stahem vývodu mléčné žlázy, ovlivňující hormonem

OXYTOCINEM

2. ročníkjolana fialová sou domažlice, prokopa velikého 640 stránka 6 celokovové nástroje...

Documents