Jedna z forem bakalá řské práce na našem ústavu audiovizuální kultury je

neformalistická analýza vybraného filmu. Proto jsem zvolil tuto formu textu. Vzhledem

k p ředepsané struktu ře a délce textu se budu v ěnovat pouze jedné kapitole.

V kapitole Akira Kurosawa se zmíním o život ě a karié ře režiséra filmu Sedm

samuraj ů . Pokusím se dokázat, že jeho p řínos nejen pro japonskou, ale i pro

světovou kinematografii je nesmírn ě d ů ležitý.

Tato kapitola se věnuje životu a karié ře japonského režiséra Akira Kurosawi.

V n ě kolika podkapitolách rozebírá jednotlivé pasáže jeho života.

Režie, ideologie, kolaborace, kinematografie.

REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. D ějiny Japonska. 2., dopin ěné vyd.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. (D ějiny stát ů .)

• Text obsahuje pohled na socio-ekonimický kontext vzniku filmu • V mé práci z tohoto zdroje čerpá hlavn ě kapitola Drtivý dopad konce války na

Japonsko • Publikace je aktuální • Autor je odborníkem v oboru • Publikace je výborn ě p řeložena do češtiny

SCHRODER, Nicolaus. Slavní filmoví režisé ři. Praha: Slovart, 2004.

• Text obsahuje detailní informace o jednotlivých režisérech • Kapitola Akira Kurosawa čeprá nejvíce informací práv ě z tohoto zdroje • Publikace je aktuální • Autor je odborníkem v oboru • Publikace je výborn ě p řeložena do češtiny

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Akira_Kurosawa&oldid=9350735

• Obsahuje zajímavosti a dopl ň ující informace • Zdroj není p říliš v ě rohodný, p říspěvky vkládají uživatelé • Nep řesné informace • Nejistá aktuálnost • Č lánek není dostateč ně ozbrojován

Neoformalistická analýza — analýza nejen filmu samotného, ale také veškerých aspekt ů s filme přímo souvisejících

Japonský film a západ 0.41,

'

2,4, •

Sedm samurajů

Kafiliurni ekonorwleMr kootwrxt llí«orlskir kontext in4f iqk - V$11.411- .4004~ Vál ■C>,

japoNssook1í - ~Prd " 100:11~.«4 PrOPWS¥Pli 1~4~4 130Conla(4 riiM4043 ;CIJO4 - on N6 owo. iQiner

Akira Kurosawa

„Tvořit znamená vzpomínat. Moje vlastní zkušenost a to, co jsem četl, mi z ůstává

v paměti a tvoří základ mé tv ůrčí práce. Z ničeho nelze nic vytvo řit." Akira Kurosawa2

Akira Kurosawa, p řezdívaný Shakespearův samuraj, je popisován jako

„nejzápadnější" režisér japonské kinematografie. Díky Akiru Kurosawovi se film

definitivně stal rovnocennou formou ostatním um ěním. Otevřel bránu japonskému

filmu do západního světa.

Počátky

Akira Kurosawa se narodil 23. března 1910 v Tokiu v obchodnicko-samurajské

rodině jako poslední ze sedmi d ětí. V mládí se často dostával do sporů se svým

otcem, zastáncem tradičního japonského způsobu života a milovníkem klasického

japonského umění. Kurosawa domácí uměleckou tvorbu sice nezatracoval, ale

zároveň obdivoval moderní západní umění: klasickou hudbu ( často doprovází jeho

filmy), ruskou literaturu (Dostojevského) a malí řství (Cézanna a van Gogha). Po

úspěšném dokončení studií malířské akademie se v 26 letech uplatnil jako asistent

režiséra Kadžira Jamamoty. Získal tak první, ale velmi cenné filmové zkušenosti.

Začal psát scénáře a v r. 1943 realizoval svůj první film Sugata, který pojednával o

2 Citace z rozhovoru v knize Akira Kurosawa: So etwas wie eine Autobiographie, Znrich 1991.

zrodu zápasu judo. Japonskou kritikou byl dobře přijat. V důsledku to znamenalo

tvůrčí volnost pro tehdy mladého režiséra.

Střet s ideologií

První „problémy s režimem" m ěl mladý Akira už na střední škole kvůli povinnému

vojenskému výcviku. Protože byl p říliš slabý pro nošení pušky, učinil z něj kapitán

velitele čety. Pozdější rázný režisér se ukázal jako neschopný velitel a škodolibí

spolužáci důsledně pinili jeho špatné příkazy. Během vojenské inspekce s velkou

chutí zalehli uprostřed bahna. 3

Toto japonské „švejkování" spolužáků však nebylo namířeno proti Akirovi, ale proti

neoblíbenému vyučujícímu. Kurosawa nakonec jako jediný z vojenského výcviku

propadl, přesto střední školu absolvoval. Pozd ěji ho v roce 1930 u vojenského

odvodu zprostil přítomný důstojník, žák jeho otce, vojenské služby. D ůvodem byly

celková tělesná slabost a potíže se zády.

Snahy o ovlivnění kinematografie ze strany ústředních orgánů přišly až v roce 1937,

v době války s Čínou. Tlak na jednotlivá studia se postupně zvyšoval, v dubnu 1939

byl zaveden zákon vycházející z praxe fašistického N ěmecka. Filmy musely

zdůrazňovat národní kulturu a patriotismus. Rovn ěž se měly vyvarovat propagace

západního způsobu života a kultury, zakázán byl jazz a americké moderní tance.

Cenzurní úřad zavedený ministerstvem vnitra kontroloval scéná ře ještě před tím,

než se filmy dostaly do výroby. 4

Poselství

V žádném z režisérových povále čných filmů není ani jednou označen nebo hledán

viník tíživé hospodářské i moráhií situace. Chudoba zem ě je prezentována jako

fatální důsledek prohrané války, se kterým se musí vyrovnat jednotlivci i celá

společnost. Na druhé straně tyto tíživé okolnosti neomlouvají selhání jedince.

Kurosawa své poválečné hrdiny determinuje nejen sociáln ě , ale hlavně individuálně ,

ukazuje hranice, které nejsou schopni p řekročit, a oni se tak přirozeně ocitají

v krajních situacích. V okamžiku tohoto mezního stavu, který nutn ě vede

k vnějšímu krachu a zároveň k vnitřní katarzi, si hrdina uv ědomuje svoji existenci,

avšak onen okamžik prozření (chceme-li styk s absolutnem nebo Bohem) z n ěj nesnímá existenciální tíži, samotu a úzkost. Tento ryze individuální prožitek

nechává režisér v p řípadě popisované novoroční scény ve filmu Skandál prožít

náhodně posbíraný kolektiv, kde jednotlivci uzav řeni do sebe izolovaně prožívají

obdobnou situaci, do které dosp ěli individuální zkušeností, aktuálním prožitkem

3 Vzpomínka na tuto příhodu se objevila v jeho pozdním snímku, polobiografickém filmu Sny Akiry Kurosawy (1990), kde pochodující mrtví vojáci v epizod ě Tunel vypadají, jako by se vyváleli v bahně . 4 Některé filmy a témata však byla cenzurována už mnohem d říve, například společnost Jokoda byla potrestána v roce 1908 za název filmu Francouzská revoluce.

nebo jen prostým intuitivním zábleskem své mysli. Tento motiv Kurosawa opakuje

ve scénách z karnevalu na zimním kluzišti ve filmu Idiot a ve scén ě z baru ve

snímku Žít, kdy hrdinovi hrají na p řání čtyřicet let starý šlágr. Tato „nálada doby"

paradoxně spojuje jedince izolované ve své samotě mnohem víc, než dokázala

kolektivní ideologie předchozí epochy.

Za zmínku také stojí jeho spolupráce s hudebním skladatelem Fumiem Hajasakou 5 ,

který se podílel na hudb ě v Kurosawových filmech až do své smrti r. 1955.

Ideové zdroje Kurosawových film ů, jako by jej předurčily k natočení „velkého" filmu

z období druhé světové války. Přesto se tak nestalo. V bezprost ředních poválečných

filmech se sice nevyhýbá stopám války, ale slouží mu pouze jako dopin ěk, pozadí

pro rozehrání jiných p říběhů . Nelze však konstatovat, že nenato čení takového filmu

značí přiznání válečné viny. Stejně těžké by bylo rozsoudit, nakolik ovlivnil

film Nejkrásnější tehdejší mladé divačky, postižené stejným osudem, jako hrdinky

filmu, kolik z nich přivedl k vyčerpání a možná zbyte čné smrti nebo naopak, kolika

z nich vlil do žil novou sílu a uchránil je p řed zoufalstvím a sebevraždou. Po čátek

Kurosawovy tvorby za války klade, tak jako osudy jiných za čínajících umělců v autoritativních režimech, otázky po smyslu slov loajalita, kolaborace, hranice

autocenzury, umělecká a ideová svoboda. Kurosawova povále čná tvorba potvrzuje

politickou spletitost a nestabilitu doby a nutí nás k potvrzení poznání, že to, co je

na první pohled černobíle přehledné a jasné, se při hlubším ohledání může jevit

jako velmi problematické. Srovnání jeho tvorby a života zase potvrzuje, že neexistuje

přímá úměra mezi morální konzistenci tvůrce a přesvědčivostí jeho umělecké

výpovědi. Tyto všeobecně uznávané, snad až banální pravdy však nabývají nového

rozměru, mnohdy vnitřně bolestného, jestliže se uplatní v případě oblíbeného

umělce.

5 19.8.1914-15.11.1955, hudební skladatel, jeho spolupráce s A. Kurosawou za čala filmem Opilý anděl (1948).