vysokÁ Škola polytechnickÁ jihlava - vspj.cz - vŠpj/finanční analýza - petr jiříček,...

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

FINANČNÍ ANALÝZA

Ing. Petr Jiříček, Ing. Magda Morávková

2008

Katedra ekonomiky a managementu

Recenzovali: Ing. Eliška Hořínková

Ing. Anna Gregarová

Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídají autoři.

Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.

© Petr Jiříček, Magda Morávková, 2008

ISBN 978-80-87035-14-6

Finanční analýza

________________________________________________________________________

1

PŘEDMLUVA ............................................................................................... 3

1 ZÁKLADY FINANČNÍ ANALÝZY ................................................. 5

1.1 Úvod do finanční analýzy .................................................................................... 5

1.2 Uživatelé finanční analýzy .................................................................................. 5

1.3 Zdroje vstupních dat ........................................................................................... 7 1.3.1 Rozvaha ................................................................................................................. 7

1.3.2 Výkaz zisků a ztrát ................................................................................................ 8

1.3.3 Výkaz cash-flow .................................................................................................... 9

1.3.4 Slabé stránky účetních výkazů ............................................................................ 10

1.3.5 Vzájemné vztahy mezi účetními výkazy ............................................................. 11

2 METODY FINANČNÍ ANALÝZY ................................................. 13

2.1 DRUHY METOD FINANČNÍ ANALÝZY ..................................................... 13 2.1.1 Elementární metody ............................................................................................. 13

2.1.2 Vyšší metody ....................................................................................................... 14

2.2 PŘÍPADOVÁ STUDIE ..................................................................................... 14

3 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH UKAZATELŮ ................................ 15

3.1 ANALÝZA TRENDŮ (horizontální rozbor) .................................................. 15

3.2 HODNOCENÍ ANALÝZY TRENDŮ (horizontální rozbor) ........................ 21

3.3 PROCENTNÍ ROZBOR (vertikální analýza) ................................................ 28 3.3.1 Struktura aktiv ..................................................................................................... 28

3.3.2 Struktura pasiv ..................................................................................................... 29

3.3.3 Základní pravidla finančního řízení ..................................................................... 29

3.3.4 Složení výsledku hospodaření ............................................................................. 29

3.4 HODNOCENÍ PROCENTNÍHO ROZBORU ................................................ 34

4 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ .............................. 40

4.1 ANALÝZA FONDŮ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ ..................................... 40 4.1.1 Čistý pracovní kapitál .......................................................................................... 40

4.1.2 Čistý peněžní majetek .......................................................................................... 41

4.1.3 Čisté pohotové prostředky ................................................................................... 41

4.2 VÝPOČET FONDŮ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ ..................................... 42

5 ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ ............................... 44

5.1 DEFINICE poměrových ukazatelů .................................................................. 44 5.1.1 Používání poměrových ukazatelů ........................................................................ 44

5.1.2 Systematizace poměrových ukazatelů ................................................................. 44

5.2 UKAZATELE LIKVIDITY ............................................................................. 45 5.2.1 Ukazatel hotovostní likvidity .............................................................................. 45

5.2.2 Ukazatel pohotové likvidity ................................................................................ 46

5.2.3 Ukazatel běžné (celkové) likvidity ...................................................................... 46

5.2.4 Výpočet a hodnocení ukazatelů likvidity ............................................................ 48

5.3 UKAZATELE RENTABILITY ....................................................................... 49 5.3.1 Domácí pojetí ukazatelů rentability ..................................................................... 49

5.3.2 Mezinárodní pojetí ukazatelů rentability ............................................................. 50

5.3.3 Konstrukce ukazatelů rentability ......................................................................... 51

5.3.4 Výpočet a hodnocení ukazatelů rentability ......................................................... 54

5.4 UKAZATELE AKTIVITY ............................................................................... 56 5.4.1 Konstrukce ukazatelů aktivity ............................................................................. 56

5.4.2 Výpočet a hodnocení ukazatelů aktivity .............................................................. 60

5.5 UKAZATELE ZADLUŽENOSTI ................................................................... 62 5.5.1 Podstata ukazatelů zadluženosti .......................................................................... 62

Finanční analýza

________________________________________________________________________

2

5.5.2 Konstrukce ukazatelů zadluženosti ...................................................................... 63

5.5.3 Výpočet a hodnocení ukazatelů zadluženosti ...................................................... 66

5.6 ANALÝZA FINANČNÍ PÁKY......................................................................... 68

5.7 UKAZATELE KAPITÁLOVÉHO TRHU ...................................................... 70 5.8.1 Ukazatele na bázi cash-flow ................................................................................ 72

5.8.2 Ukazatele efektivity, reprodukce majetku a produktivity .................................... 72

6 ANALÝZA SOUSTAV UKAZATELŮ .......................................... 74

6.1 Du Pont rozklad ................................................................................................. 74

6.2 Logaritmický pyramidální rozklad .................................................................. 75

7 KOMPLEXNÍ UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY ............... 76

7.1 BANKROTNÍ MODELY .................................................................................. 76 7.1.1 Altmanovo Z-skóre .............................................................................................. 76

7.1.2 Domácí modifikace Altmanova Z-skóre .............................................................. 77

7.1.3 Tafflerův model.................................................................................................... 78

7.2 BONITNÍ MODELY ......................................................................................... 78 7.2.1 Tamariho model ................................................................................................... 78

7.2.2 Kralickův Quicktest ............................................................................................. 79

7.2.3 Argentiho model .................................................................................................. 79

7.2.4 Ratingové modely ................................................................................................ 79

7.2.5 Gearing ................................................................................................................. 80

7.2.6 Metoda EVA (Economic Value Added) .............................................................. 80

8 FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ ............................................................... 82

8.1 FINANČNÍ CÍLE PODNIKU ........................................................................... 82

8.2 FINANČNÍ POLITIKY PODNIKU ................................................................. 83 8.2.1 Politika daňová ..................................................................................................... 83

8.2.2 Politika dluhová ................................................................................................... 83

8.2.3 Politika účetní ...................................................................................................... 84

8.2.4 Politika likviditní.................................................................................................. 84

8.2.5 Politika obchodně - úvěrová ................................................................................ 84

8.2.6 Politika dividendová ............................................................................................ 85

8.3 PRINCIPY FINANČNÍHO PLÁNOVÁNÍ ...................................................... 85

8.4 DLOUHODOBÉ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ .................................................. 86 8.4.1 Prognózování prodeje .......................................................................................... 87

8.4.2 Plánování investiční činnosti ............................................................................... 87

8.4.3 Plánování dlouhodobých finančních zdrojů ......................................................... 87

8.4.4 Plánování peněžních toků .................................................................................... 87

8.5 KRÁTKODOBÉ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ .................................................. 88 8.5.1 Specifika ročního finančního plánování .............................................................. 88

8.5.2 Plánování výnosů, nákladů a zisku ...................................................................... 89

8.5.3 Plánování krátkodobé likvidity ............................................................................ 90

8.5.4 Plánování majetkové a finanční struktury ............................................................ 91

SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................. 93

SEZNAM TABULEK ................................................................................. 93

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................... 94

Finanční analýza Předmluva

________________________________________________________________________

3

PŘEDMLUVA

Ekonomická reforma a zavedení tržní ekonomiky v naší zemi s sebou přinesla

především vysoce konkurenční prostředí. Dnešní doba je mimo jiné charakterizována stále se

měnícími podmínkami, vznikem nových, dříve nepoznaných situací v ekonomickém životě

a nárůstem neurčitostí a rizik. K tomu, aby mohl být jakýkoli podnik v těchto podmínkách

úspěšný, musí věnovat pozornost především svému systému řízení, neboť jen správné řízení

vede k úspěchu. Podnikové řízení se skládá z několika druhů řídících činností. V posledních

letech se jako jedno z podstatných jeví řízení finanční. Mezi základní cíle finančního řízení

patří především dosažení a udržení uspokojivé finanční situace podniku.

Uspokojivou finanční situaci je možné přirovnat k pojmu finanční zdraví podniku.

Za finančně zdravý podnik lze považovat takový podnik, který je schopen perspektivně

naplňovat smysl své existence. V podmínkách tržní ekonomiky to znamená, že je trvale

schopen dosahovat takové míry zisku, která je požadována investory a zhodnocovat tak

vložený kapitál. Odrazem této schopnosti je určitá majetková a kapitálová struktura a taktéž

struktura hospodářského výsledku. Dobrý stav finančního zdraví je předpokladem plynulého

financování záměrů podnikového plánu, trvalé platební schopnosti a získání výhodného

postavení na trhu. Finanční analýza je kritickým nástrojem, s jehož pomocí lze odhalit

finanční zdraví podniku, a to jeho silné a slabé stránky, tendence i budoucí vývoj.

Tato skripta se zabývají metodickými nástroji, jichž finanční analýza používá. Některé

nástroje, jako je poměrová analýza, jsou již dlouho dobře známé a používané, vyžadují však

pro kvalifikovaný výrok o finanční situaci podniku vysoké nároky na profesní zdatnost

a odborné zkušenosti uživatele. Přesto jsou široce používány v oblasti podnikového

finančního managementu, leasingových společností, vládních agentur či méně kapitálově

silných finančních institucí.

Jiné metody jsou založeny na statistickém zkoumání a snaží se vybrat takové ukazatele,

které můžeme seskupit do předem stanovené rovnice a z ní obdržet jediný výsledek – číslo,

které přiřazením do hodnotící škály sdělí i méně erudovanému hodnotiteli, zejména z řad

podnikového managementu, stupeň finančního zdraví firmy.

S rozvojem výpočetní techniky a softwarového inženýrství se pomocí aplikovaných

metod matematické statistiky, teorie pravděpodobnosti a operační analýzy konstruují

komplexní metody založené na použití nejen kvantifikovatelných (tj. číselných) hodnot, ale

i kvalitativních parametrů. Vytváříme zde hodnocení, založené na multikriteriálním

rozhodování, jako zpětné vazby se používá citlivostní analýzy a informace se neustále

podrobují statistickým rozborům matematických expertů. Takovému vrcholnému pojetí

finanční analýzy se všeobecně říká ratingové metody; ty jsou nejprůkaznějším indikátorem

finančního zdraví firmy. Vzhledem k vysoké náročnosti jich však používají finančně silné

specializované subjekty, jako ratingové agentury, investiční a obchodní banky.

Finanční analýza je jedním z nejnáročnějších oborů, jemuž se lze v plné šíři jen

obtížně ve školní výuce naučit. Kvalifikované komentáře jednotlivých finančních veličin,

získaných v absolutní podobě přímo z účetních výkazů či zkonstruovaných do poměrových

ukazatelů, lze velmi těžko provádět bez delší ekonomické praxe a detailní znalosti příslušného

hodnoceného podniku. Takže kvalitní finanční analýze musí předcházet důkladný „průzkum

terénu“, aby získané hodnoty mohly být dány do reálných souvislostí života firmy. Rovněž

důležitá je znalost ekonomického prostředí, kde je nutné do kontextu uvést i vlivy

z mikroekonomické a makroekonomické sféry na chování podniku.

Skripta jsou koncipována tak, že v jednotlivých kapitolách jsou popsány teoreticky

nejdůležitější a nejpoužívanější metody finanční analýzy. Výjimkou je odborně navazující

závěrečná část s výkladem finančního plánování, jež používá mj. výsledky finanční analýzy.

Finanční analýza Předmluva

________________________________________________________________________

4

V úvodu jsou definováni uživatelé finanční analýzy a základní účetní výkazy, které se

používají jako nejpodstatnější zdroj informací pro hodnotitele.

Poměrně velká pozornost je věnovaná mnohdy opomíjené analýze absolutních

ukazatelů, jež i pro zkušeného analytika poskytuje větší oporu při konečných výrocích

o finanční situaci firmy než poměrová analýza. Ta je zase neocenitelnou pomocnicí při

posuzování dílčích stránek ekonomického života podniku. V poslední části jsou stručně

popsány komplexní metody, které je běžný uživatel schopen jen omezeně používat a jsou

používané vrcholnými specializovanými subjekty oboru. Jejich vnitřní struktura (zejména

ratingu) je přísně tajena a má vysokou tržní hodnotu.

Autoři předpokládají, že skripta budou užívána jak v teoretické části výuky při

přednáškách, tak v praktických cvičeních. Tomu je uzpůsobena jejich struktura, kde

teoretickému výkladu většinou asistuje případová studie, jež využívá obrazu reálné firmy

z naší ekonomiky k praktickému rozboru její finanční situace - průřezově pomocí jednotlivých

vyučovaných metod finanční analýzy.

Na závěr lze říci, že autoři skripta věří, že skripta umožní studentům finančních oborů

lépe proniknout do poměrně obtížné problematiky ekonomického studia.

Finanční analýza Základy finanční analýzy

________________________________________________________________________

5

1 ZÁKLADY FINANČNÍ ANALÝZY

1.1 ÚVOD DO FINANČNÍ ANALÝZY

Obor finanční analýza se vyvinul v USA a v Evropě se objevil až po 2. světové válce.

Jedná se o oblast, která představuje významnou součást soustavy podnikového řízení.

Finanční analýza je úzce spojena s finančním řízením podniku a finančním účetnictvím,

ze kterého vychází. Tento vztah se dá vyjádřit tak, že účetnictví poskytuje data a informace

pro finanční rozhodování prostřednictvím základních výkazů: rozvahy, výkazu zisků a ztrát

a přehledu o peněžních tocích (cash-flow), případně přílohy k účetní závěrce. Samotné

souhrnné výstupy však neposkytují úplný obraz o hospodaření, finanční situaci či silných

a slabých stránkách podniku. Právě proto na pomoc přichází finanční analýza, která získané

údaje mezi sebou navzájem poměřuje, rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost a umožňuje

dospět k určitým závěrům, které se mohou stát základem budoucích rozhodnutí vedení

podniku. Finanční analýza představuje rozbor minulosti, současnosti a předpokládané

budoucnosti finančního hospodaření podniku, neboť se promítá i do budoucího rozvoje

ve formě finančního plánování.

Hlavním úkolem finanční analýzy je vytěžit z účetních výkazů a dalších zdrojů

relevantní informace, posoudit zdraví podniku, najít jeho slabiny, poukázat na jeho silné

stránky a připravit podklady pro potřebná budoucí řídící rozhodnutí.

Finanční analýzu podniku dělíme do dvou oblastí. Jedná se o [1]:

a) externí finanční analýzu. Tato analýza vychází z veřejně dostupných a zveřejňovaných

informací, zejména z účetních informací,

b) interní finanční analýzu. Tato analýza je pouze jiným pojmenováním pro rozbor

hospodaření podniku, kdy jsou pracovníkovi, který analýzu provádí, k dispozici veškeré

údaje a informace z celého informačního systému podniku. Jedná se o informace

z finančního účetnictví, manažerského a vnitropodnikového účetnictví, z kalkulací,

statistiky, podnikových plánů a dalších podnikových materiálů.

Postup, jakým lze cílů finančního řízení podniku pomocí finanční analýzy dosáhnout,

můžeme charakterizovat následujícím způsobem:

1. zobrazení minulého vývoje finančního hospodaření podniku a vývoje finanční situace

v časové řadě

2. určení příčin určitého vývoje na základě zlepšení nebo zhoršení jednotlivých

položek finančního hospodaření

3. zvolení optimálního směru budoucího usměrňování finanční situace podniku (predikce)

1.2 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY

O informace, týkající se finančního stavu podniku se zajímá mnoho subjektů, které

přicházejí s daným podnikem do kontaktu.

V podmínkách rozvinutého tržního hospodářství lze vymezit hlavní kategorie

uživatelů účetních informací, účetních výkazů a potažmo i finanční analýzy.

Management podniku - vedení podniku jako skupina lidí, která má hlavní

odpovědnost za celkovou činnost podniku a dosažení jeho cílů, je hlavním

uživatelem účetních informací. Celkově platí, že vedení podniku potřebuje pro

vykonávání svých funkcí podstatně více informací než ostatní uživatelé. Na rozdíl

od nich je však vedení podniku v takové situaci a postavení, které mu umožňuje


________________________________________________________________________

6

požadované informace získat a vytvořit si je (vytvořit si odpovídající informační

systém podniku).

Vlastníci podniku - vlastníci investují do podniku svůj kapitál proto, aby jej

zhodnotili. Z hlediska možnosti zajištění informací potřebných pro rozhodnutí, zda

do podniku investovat či nikoli, rozlišujeme dvě základní kategorie vlastníků –

investorů. Vlastníci podniku mající přímý vstup ke všem informacím - tato situace je

charakteristická pro ty formy podnikání, kdy vlastník podniku zároveň podnik sám

přímo řídí. Jedná se o podniky fyzických osob, veřejné obchodní společnosti,

společnosti s ručením omezeným. Vlastníci podniku nemající přímý vstup ke všem

informacím - vlastnictví podniku je odděleno od bezprostředního řízení podniku,

jedná se o akciové společnosti či družstva. Akcionáři a členové družstva nemají

přímý přístup ke všem informacím, základním pramenem informací je výroční

zpráva akciové společnosti resp. družstva.

Věřitelé podniku - do této kategorie uživatelů účetních informací a výkazů patří

věřitelé, jejichž nároky vůči podniku je třeba uspokojit. Do skupiny krátkodobých

věřitelů patří zejména dodavatelé, stát a banky poskytující krátkodobé úvěry.

Krátkodobí věřitelé se soustřeďují především na informace, podle nichž mohou

zhodnotit, jak je podnik schopen splácet své závazky v daných blízkých termínech,

což charakterizují především ukazatele likvidity tohoto podniku.

Nejčastějšími formami dlouhodobých dluhů jsou dluhopisy vydávané v různých

formách a dlouhodobé bankovní úvěry, lze sem zařadit i finanční leasing.

Dlouhodobí věřitelé (nejčastěji banky, leasingové společnosti, ale i např. investiční

a penzijní fondy apod.) požadují pak jako prvořadou informaci o podniku jeho

dlouhodobou likviditu. Dalšími informacemi jsou potom ukazatele, charakterizující

finanční stabilitu podniku, jeho míru zadluženosti a s tím spojené věřitelské riziko.

U bank jsou tyto informace určujícím faktorem i pro poskytování dalších úvěrů a pro

stanovení lepších či horších podmínek úvěrové smlouvy.

Zákazníci - chtějí-li odběratelé udržovat dlouhodobé obchodní spojení

s dodavatelem a považovat jej za stabilní a spolehlivý zdroj zásobování, požadují

informace, které by jim mohly takové rozhodnutí potvrdit. Odběratele zajímá nejen

běžná finanční situace podniku, ale i jeho dlouhodobé vyhlídky a jeho rozvoj.

Zaměstnanci podniku - pro zaměstnance je podnik zdrojem životní existence,

prostředkem jejich uplatnění. Zaměstnanci (často prostřednictvím odborové

organizace) mají proto zájem o informace, podle nichž by mohli posuzovat

zajištěnost zaměstnání i do budoucna, výši odměn za práci i dalších

zaměstnaneckých výhod.

Vláda, státní orgány - jedná se o významnou kategorii uživatelů účetních

informací, počet těchto uživatelů závisí především na institucionálním uspořádání

státní správy. Mezi takového orgány patří finanční úřady, úřad dohledu nad burzou

cenných papírů, orgány statistiky, správa sociálního zabezpečení a další.

Burza cenných papírů a ostatní instituce finančního trhu – pro připuštění

k obchodování na finančních trzích (zejména na hlavním trhu burzy cenných

papírů) jsou v zájmu investorů i chodu dané finanční instituce vyžadovány podrobné

informace o ekonomické a finanční situaci firmy.

Veřejné fondy, evropské fondy – jejich zájmem je zjištění finančního zdraví firmy

z hlediska úspěšnosti projektů financovaných z těchto fondů formou úvěru, grantu či

přímé dotace.

Konkurenční podniky - všechny výše uvedené kategorie uživatelů účetních

informací mají společný rys, a to finanční zájmy na efektivní činnosti podniku. To

neplatí pro konkurenční podniky, které mohou mít zájem opačný. Konkurenci


________________________________________________________________________

7

zajímají výsledky, kterých dosahují jiné podniky, protože mohou usilovat o získání

kontroly nad činností daného podniku, o jeho koupi, mohou usilovat o informace

o výnosnosti podniku pro porovnání s vlastní výnosností, snaží se získat potřebné

informace pro formulování vlastní rozvojové strategie.

1.3 ZDROJE VSTUPNÍCH DAT

Hlavním zdrojem informací pro finanční analýzu je především finanční účetnictví.

Účetní výkazy zachycují pohyb podnikových financí ve všech jejich podobách a všech fázích

činnosti podniku. Jsou výchozím a základním zdrojem informací pro finanční analýzu pro

všechny uživatele finanční analýzy, a to jak uvnitř podniku, tak mimo podnik. Aby tyto

výkazy byly pro finanční analýzu využitelné a finanční analýza měla svůj smysl, musí účetní

výkazy věrně odrážet skutečnou finanční situaci v podniku, nesmí být zkreslené.

V České republice je struktura účetních výkazů závazně upravena opatřením

Ministerstva financí ČR, které vychází z platného Zákona o účetnictví a z postupů účtování.

Účetní výkazy lze podle účelu, ke kterému slouží, rozdělit do dvou základních skupin [4]:

- výkazy finančního účetnictví

- výkazy vnitropodnikového účetnictví

Výkazy finančního účetnictví jsou výkazy externí, protože poskytují informace

zejména externím uživatelům. Podávají přehled o majetkové a finanční struktuře podniku,

o tvorbě a užití výsledku hospodaření a o celkovém pohybu peněžních prostředků.

Výkazy vnitropodnikového účetnictví nepodléhají žádné jednotné celostátní metodice

a záleží pouze na interních potřebách podniku, v jaké formě a členění tyto výkazy vytváří.

Jedná se například o výkazy, které podávají přehled o čerpání podnikových nákladů podle

druhového nebo kalkulačního členění, výkazy o spotřebě nákladů na jednotlivá střediska

podniku nebo podnikové výkony a jiné.

Základním zdrojem údajů a podkladem pro finanční analýzu jsou rozvaha, výkaz

zisků a ztrát, případně výkaz cash-flow a příloha k účetní závěrce [2]. Pokud mají

obchodní společnosti dle účetní legislativy povinný audit, musí auditované účetní výkazy

zveřejňovat v Obchodním věstníku. Dalšími zdroji informací jsou v případě holdingů

konsolidovaná účetní závěrka, v případě významným firem výroční zpráva, obsahující

i předešlé výkazy. Firmy obchodující na burze jsou povinny vyhotovovat prospekty cenných

papírů a pololetní zprávu emitenta cenných papírů.

1.3.1 Rozvaha Rozvaha poskytuje informace o finanční situaci podniku, které jsou nezbytné pro

řízení. Vypovídá o skutečném stavu a složení majetku a o zdrojích (tj. vlastním kapitálu

a dluzích), ze kterých byl majetek pořízen. Rozvaha umožňuje hodnotit majetkovou

a kapitálovou strukturu podniku, tedy strukturu jeho zdrojů (strana pasiv) a majetku, kterým

disponuje (strana aktiv).

Rozvahu můžeme definovat jako utříděný přehled aktiv (levá strana - obraz majetku

firmy) a pasiv (pravá strana - obraz vlastního kapitálu a dluhů firmy) v určitém ocenění

k určitému okamžiku. Den, k němuž se rozvaha sestavuje, se nazývá rozvahový den. Pro

potřeby finanční analýzy je nejdůležitější roční výkaz k 31.12., používají se i výkazy čtvrtletní

či měsíční. V rozvaze musí vždy platit tato základní zásada, nazývaná bilanční rovnice:


________________________________________________________________________

8

AKTIVA celkem = PASIVA celkem

Aktiva zobrazují majetek podniku podle druhů. Jsou členěna v zásadě podle stupně

likvidity od položek nejméně likvidních ke krátkodobému finančnímu majetku jako

nejlikvidnější složce aktiv.

Stálá aktiva (Dlouhodobý majetek) – zobrazují majetek podniku s dobou využitelnosti

delší než 1 rok.

Oběžná aktiva - představují majetek s dobou obratu kratší než 1 rok.

Ostatní aktiva (Časové rozlišení) – představují náklady a příjmy příštích období.

Pasiva - nepřesně řečeno, jde o tradiční naše účetní pojetí, v čistějším anglosaském

pojetí jde spíše o sumu položek vlastního kapitálu (equity) a dluhů, neboli čistých

ekonomických pasiv (liabilities) - představují zdroje financování majetku a člení se dle

původu tohoto zdroje.

Vlastní kapitál - zahrnuje zdroje vložené do podniku vlastníky a zdroje získané

hospodářskou činností podniku.

Cizí zdroje - představují cizí kapitál, tj. dluhy, uspořádané podle doby splatnosti.

Ostatní pasiva (Časové rozlišení) – představují výdaje a výnosy příštích období.

Z hlediska finančního je správnější výše uvedenou bilanční rovnici psát ve tvaru:

AKTIVA = VLASTNÍ KAPITÁL + DLUHY

Údaje v rozvaze jsou uváděny za běžné i minulé období. Za běžné období jsou

vyjádřeny ve 3 stavech: brutto, korekce a netto. Brutto stav vyjadřuje majetek v ocenění dle

Zákona o účetnictví. Ve sloupci korekce jsou uváděny oprávky a opravné položky se

znaménkem minus, neboť nám snižují hodnotu majetku. Netto stav vyjadřuje stav majetku po

korekci, tj. brutto stav minus korekce.

1.3.2 Výkaz zisků a ztrát Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) podává přehled o nákladech, výnosech a výsledku

hospodaření za určité období. Výkaz zisků a ztrát je uspořádán stupňovitě, což umožňuje

získat informace o zdrojích tvorby výsledku hospodaření. Výnosy jsou uspořádány podle

jednotlivých zdrojů, z nichž vznikají, náklady jsou uspořádány dle druhového a účelového

členění. Jednotlivé související druhy výnosů a nákladů jsou spolu ve výkazu svázány.

Výsledek hospodaření účetní jednotky může být buď zisk (výnosy > náklady) nebo ztráta

(náklady > výnosy) a člení se podle jednotlivých druhů hospodářských činností na:

provozní VH - rozdíl výnosů skupin 60 až 65 a účtu 697 a nákladů skupin 50 až 55

a účtu 597

finanční VH - rozdíl výnosů skupin 66 a 67 a účtu 698 a nákladů skupin 56 a 57

a účtu 598

mimořádný VH - rozdíl výnosů skupiny 68 a nákladů skupiny 58

Na základě této skutečnosti a struktury výnosů a nákladů lze z poskytnutých údajů ihned

částečně odhadnout odvětvový charakter společnosti.


________________________________________________________________________

9

Z hlediska daně z příjmu je mimo to třeba rozlišovat další stupně hospodářského

výsledku:

VH za běžnou činnost = provozní VH + finanční VH

VH za účetní období = VH za běžnou činnost + mimořádný VH

Ve výkazu zisků a ztrát se uvádějí údaje skutečné za běžné a za minulé účetní období,

což umožňuje vzájemné srovnávání vývoje jednotlivých výnosů a nákladů za dvě účetní

období.

1.3.3 Výkaz cash-flow Pro finanční situaci podniku je důležité zajištění dostatku peněžních prostředků ke své

hospodářské činnosti. Z tohoto důvodu je sestavován výkaz cash-flow, který bývá využíván

spíše k hlubší finanční analýze. Záleží přitom na účelu a potřebě vlastní finanční analýzy, kdy

je nejčastějším záměrem vyjádřit finanční potenciál podniku. Výkaz peněžních prostředků bývá součástí přílohy k účetním výkazům. Zobrazuje

přírůstky a úbytky peněžních prostředků při hospodářské činnosti účetní jednotky za určité

období, udává stav peněžních prostředků na začátku období a na konci období, jejich tvorbu

a užití a umožňuje zjistit příčinu platební neschopnosti podniku. Povinné sestavování výkazu

cash-flow pro auditované společnosti bohužel vymizelo z české účetní legislativy.

Hlavní informace, které lze zjistit z výkazu cash-flow, jsou tyto [4]:

- zdroje, z nichž byly finanční prostředky během sledovaného období získány a podíl

těchto jednotlivých zdrojů,

- hlavní postupy řídících pracovníků a hlavní zásady podnikových politik v oblasti

financování,

- proporce užití finančních prostředků na provoz, na strategický rozvoj (investice) a na

posílení finanční stability (splátky dlouhodobých dluhů, poskytnutí úvěrů, změny

vlastního kapitálu),

- očekávané možnosti výplaty příjmů vlastníků (dividend) v příštích obdobích,

- celkový trend ve finanční situaci podniku, tj. tendence k jejímu upevňování nebo

zeslabování.

Základními zdroji pro sestavení výkazu o cash-flow jsou výkaz zisků a ztrát za běžné

období, rozvaha za běžné období, údaje o stavech na rozvahových účtech na počátku období

(respektive rozvaha za předcházející období). Další potřebné informace je třeba získat přímo

z účetnictví nebo z přílohy k účetním výkazům. Výkaz cash-flow se vnitřně člení na:

CF z provozní činnosti

CF z investiční činnosti

CF z finanční činnosti

Také podle vývoje struktury těchto údajů lze ihned stručně charakterizovat danou společnost.

Pro stanovení peněžních toků se vychází z údajů výkazu zisků a ztrát a rozvahy.

Používají se dvě metody: přímá a nepřímá [2].

POZN. : Způsoby sestavení výkazu cash-flow

Většina podniků používá nepřímou metodu, která spočívá v úpravě čistých peněžních toků z provozní činnosti

(odvozených od výsledku hospodaření) o tzv. peněžní ekvivalenty. Tyto položky, vzniklé v souvislosti

s přírůstky a úbytky dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu, je nutné transformovat na peněžní toky a děje se

tak pomocí údajů výkazu rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Přímá metoda sestavení výkazu o peněžních tocích


________________________________________________________________________

10

využívá údajů o peněžních pohybech na bankovních účtech a v pokladně, v praxi je však často zejména

u velkých firem se značnými obraty téměř nerealizovatelná.

1.3.4 Slabé stránky účetních výkazů I když účetní výkazy představují základní zdroj pro finanční analýzu, je třeba

respektovat skutečnost, že mají i některé slabé stránky. Ty mají základ v samotné konstrukci

účetních výkazů, v používaných účetních zásadách a metodických postupech účtování.

Slabé stránky rozvahy

Statický charakter, neboť je sestavována k určitému okamžiku a nemůže informovat

o dynamice společnosti.

Rozvaha přesně nevyjadřuje skutečnou současnou hodnotu aktiv a pasiv v důsledku

převažujícího ocenění na bázi historických cen, jež zároveň nebere v úvahu inflaci.

K určení reálnější hodnoty některých položek je proto vhodné použít odhad. Jedná se

například o pohledávky, které by měly být očištěny o položky, které již nejsou reálným

aktivem podniku (pochybné a sporné částky). Dalším příkladem je dlouhodobý majetek,

u něhož pořizovací ceny neberou v úvahu případné zhodnocení těchto aktiv (jedná se

především o aktiva, která se zhodnocují, jako například orná půda, lesy či doly). Výše

odpisů a oprávek, s nimiž je spojena zvolená metodika odepisování, jsou jen nepřesným

vyjádřením skutečného (fyzického i morálního) opotřebení dlouhodobého majetku, a tak

skutečná životnost aktiva není vázána na jeho odepsanost.

Rozvaha nezachycuje určité položky, které mají na podnik velký vliv. Důvodem jsou

úskalí spojená s jejich oceněním. Jedná se například o zkušenosti a úroveň kvalifikace

zaměstnanců, pověst podniku, postavení na trhu nebo podporu firmy jiným významným

subjektem.

Rozvaha v českém pojetí nezachycuje majetek, pořízený na leasing a to se promítá

zejména do ukazatelů rentability a efektivity. Čisté řešení nabízí americké finanční

účetnictví, kde leasovaný majetek vchází do tohoto výkazu.

Slabé stránky výkazu zisků a ztrát

Nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné příjmy a výdaje - objevují se zde

i přesto, že v daném účetním období nemuselo dojít k žádnému pohybu hotovosti.

V případě výnosů se jedná například o tržby, které se vykazují již v okamžiku uskutečnění

(fakturace), ale neváží se na budoucí příjem peněz (platbu). U nákladů se tento problém

týká nejčastěji odpisů.

Dosažené výnosy a náklady spojené s jejich vytvořením nemusí být vynaloženy

ve stejném období - je třeba tyto výnosy a náklady časově rozlišit.

Úprava účetních výkazů pro potřeby finanční analýzy

Z praktického hlediska činí největší problémy zařazení některých položek rozvahy,

v menší míře výsledovky [2].

Ostatní aktiva a ostatní pasiva (Časové rozlišení)

Názory autorů nejsou v tomto směru jednotné, někteří zahrnují ostatní aktiva nebo jejich část

do oběžných aktiv a navyšují tak hodnotu aktiv např. při výpočtu ukazatelů likvidity, ostatní

pasiva jsou často přičítána k cizím zdrojům celkem. Jiní autoři zahrnují ostatní aktiva a ostatní

pasiva pouze do celkových součtů aktiv a pasiv a v ostatních ukazatelích je nezohledňují.

Rozhodující se však jednotný přístup v daném podniku v delší časové řadě.


________________________________________________________________________

11

Rezervy

Rezervy jsou cizí dlouhodobé zdroje, někteří autoři však rezervy při výpočtech ukazatelů

zadluženosti zcela vypouštějí, neboť nepředstavují přímé dluhy (závazky), nýbrž de facto jde

o vlastní prostředky s předem určeným použitím, jimiž se reaguje na potenciální (skrytý)

dluh.

Dlouhodobé pohledávky

V oběžných aktivech jsou zahrnuty i dlouhodobé pohledávky, což je z hlediska finanční

analýzy nepřesné, protože oběžná aktiva, se kterými uvažujeme při výpočtech poměrových

ukazatelů např. likvidity, jsou charakterizována jako aktiva, která se vztahují k činnosti

podniku v rámci jednoho roku. Dlouhodobé pohledávky mají splatnost delší než jeden rok.

Proto by se tyto pohledávky při výpočtech např. poměrových ukazatelů likvidity z oběžných

aktiv měly vyjmout.

Výsledek hospodaření

Výsledek hospodaření z výkazu zisků a ztrát neobsahuje důležité informace, které jsou pro

analytika potřebné, především to, jaká část čistého zisku byla vyplacena akcionářům ve formě

dividend nebo společníkům ve společnosti s ručením omezeným ve formě podílů na zisku

a jakou část si podnik ponechal ve formě nerozděleného zisku pro příští období. Mimořádný

výsledek hospodaření je další spornou položkou, kterou analytici pro účely finanční analýzy

do celkového výsledku hospodaření často nezařazují.

1.3.5 Vzájemné vztahy mezi účetními výkazy Rozvaha je základním výkazem o hospodářské činnosti podniku. Výkaz zisků a ztrát

podrobně zobrazuje výsledek hospodaření, který je součástí položky vlastní kapitál v pasivech

rozvahy jako jeden z velmi důležitých zdrojů financování. Přehled o peněžních tocích (cash-

flow) vyjadřuje přírůstky, úbytky, zdroje a užití finančních prostředků, které jsou zachyceny

v rozvaze jako součást oběžných aktiv.

Při hospodářské aktivitě podnikatelského subjektu vznikají 4 základní typy

hospodářských operací:

1) operace, které ovlivňují peněžní prostředky (peněžní toky) a majetek (rozvahu), ale

neovlivňují zisk (výkaz zisků a ztrát) - přijaté nebo poskytnuté zálohy, nákup materiálu

za hotové,

2) operace, které ovlivňují majetek (rozvahu) a zisk (výkaz zisků a ztrát), ale nemají vliv

na peněžní prostředky (peněžní toky) – odpisy,

3) operace, které ovlivňují zisk (výkaz zisků a ztrát) a peněžní prostředky (peněžní toky), ale

neovlivňují majetek (rozvahu) - nákup služeb v hotovosti,

4) operace, které nemají vliv ani na zisk (výkaz zisků a ztrát) ani na peněžní prostředky

(peněžní toky), ale ovlivní majetek (rozvahu) - nepeněžní vklad do základního jmění.

Na základě vztahů mezi těmito účetními výkazy můžeme mluvit o hospodářském

procesu jako o tříbilančním systému [4].


________________________________________________________________________

12

POZN.: Názvosloví položek aktiv a pasiv, výsledovky a dopady pro finanční analýzu

V historickém a bohužel zejména v současném vývoji dochází k častému přejmenovávání jednotlivých položek

i změnám struktury výkazů, zejména rozvahy. Některé změny jsou pochopitelné (zejména ve vztahu

k mezinárodnímu sbližování pojmů a výstižnějším překladem anglickojazyčných termínů), některé změny jsou

však sporné z hlediska praktického zobrazení ekonomické reality v terminologii i ve struktuře výkazů (viz změna

Stálá aktiva→Dlouhodobý majetek, kdežto zůstal pojem Oběžná aktiva), někdy nadbytečné (viz Ostatní

aktiva/pasiva→Časové rozlišení) a převod některých položek do pohledávek resp. závazků. Tyto změny působí

problémy nejen v teoretické oblasti a pojmosloví, ale rovněž u komentářů a závěrů finanční analýzy.

CASH FLOW

Počáteční

stav

peněz

Příjmy

Výdaje

Konečný

stav

peněz

ROZVAHA

Stálá Vlastní

aktiva kapitál

Zisk

(ztráta)

Oběžná

aktiva

Cizí

Konečný zdroje

stav

peněz

VZZ

Náklady Výnosy

Zisk

(ztráta)

Finanční analýza Metody finanční analýzy

________________________________________________________________________

13

2 METODY FINANČNÍ ANALÝZY

2.1 DRUHY METOD FINANČNÍ ANALÝZY

Zatímco zdroje informací, ze kterých finanční analýza vychází, to je především

finanční účetnictví, je již upravena mezinárodními účetními standardy nebo direktivami

Evropské unie, problematika finanční analýzy dosud sjednocena dostatečně není. V praxi

se v různé literatuře proto setkáváme se skutečností, že řada autorů používá stejné pojmy,

avšak s různým obsahem nebo naopak různé pojmy se stejnou náplní obsahu. Tato skutečnost

se týká jak českých autorů odborné literatury, tak překladů zahraničních autorů.

Jednotlivé metody finanční analýzy můžeme rozdělit do těchto dvou základních

skupin:

elementární metody

vyšší metody

2.1.1 Elementární metody Tyto metody[2] jsou označovány jako elementární, neboť k výpočtům hodnot

jednotlivých ukazatelů si vystačíme se základními aritmetickými operacemi. Zejména proto

se v běžné praxi nejvíce a nejčastěji užívají právě tyto základní (elementární) metody finanční

analýzy.

Elementární metody pracují s ukazateli, kterými jsou buď přímo položky účetních

výkazů a údaje z dalších zdrojů nebo čísla z nich odvozená. Počet možných ukazatelů je

potom značný a rozlišujeme je na ukazatele extenzivní a ukazatele intenzivní.

Extenzivní ukazatele dávají informace o rozsahu, objemu, představují kvantitu –

u položek účetních výkazů se jedná o peněžní jednotky.

Intenzivní ukazatele naproti tomu charakterizují míru, v jaké jsou extenzivní ukazatele

využívány v podniku a jak rychle a silně se v podniku mění.

Elementární metody lze rozdělit takto:

analýza absolutních (stavových) ukazatelů - analýza trendů (horizontální analýza)

- procentní rozbor (vertikální analýza)

analýza rozdílových ukazatelů - analýza fondů finančních prostředků

analýza poměrových ukazatelů - analýza ukazatelů likvidity

- analýza ukazatelů rentability

- analýza ukazatelů aktivity a efektivity

- analýza ukazatelů finanční stability (zadluženosti, finanční struktury)

- analýza ukazatelů kapitálového trhu

- analýza na bázi cash-flow

analýza soustav ukazatelů - Du Pont rozklad

- pyramidové rozklady

Finanční analýza Metody finanční analýzy

________________________________________________________________________

14

2.1.2 Vyšší metody Finanční analýza pracuje kromě elementárních metod také s metodami vyššími.

K uplatnění těchto metod, jejich zvládnutí a správné interpretaci výsledků je však zapotřebí

znalostí obecné a matematické statistiky, stejně jako kvalitní podpůrné softwarové vybavení

a hlubší znalosti jednotlivých ekonomických veličin, uváděných ve výkazech. Nelze tedy

předpokládat, že by tyto metody byly pravidelně a často využívány na úrovni podnikatelských

jednotek. Ve skriptu si však uvedeme jejich základní charakteristiky, obecně se jedná

v zásadním členění o:

bankrotní modely

bonitní modely

2.2 PŘÍPADOVÁ STUDIE Vzhledem k důležitosti praktického osvětlení jednotlivých metod a postupů,

používaných ve finanční analýze firmy, pokládají autoři ve skriptu za nutné dokumentovat

objasňovanou teorii na praktickém případu. K tomu bude sloužit tato případová studie,

pracující s modelem reálné, skutečně fungující firmy, která je součástí mateřského koncernu.

Firma je z odvětví potravinářského průmyslu, která se zabývá výrobou masných výrobků

a část produkce realizuje ve vlastních prodejnách. Případová studie bude sloužit zároveň jako

výchozí materiál k cvičením a seminářům.

V jednotlivých částech případové studie se budeme věnovat:

analýze trendů ve výkazech rozvahy (aktiv a pasiv) a výsledovky (výkaz zisků a ztrát)

včetně komentáře k jednotlivým položkám,

analýze struktury (vertikální analýze) - procentnímu rozboru rozvahy (aktiv, pasiv)

a výsledovky (výkazu zisku a ztrát) včetně komentáře,

analýze fondů finančních prostředků (čistý pracovní kapitál, čistý peněžní majetek

a čisté pohotové prostředky) včetně komentáře,

poměrové analýze (ukazatelů likvidity, rentability, aktivity, zadluženosti, finanční

páky a kapitálového trhu).

Zejména v této praktické části mohou do budoucna studentům dělat potíže časté

změny terminologie a struktury základních výkazů, zejména rozvahy a částečně i výkazu

zisků a ztrát. Autoři vycházejí zde z dlouhodobého reálného pohledu na odraz ekonomické

reality do účetních výkazů a některé sporné změny lze zejména v případě komentáře a závěrů

finanční analýzy těžko akceptovat. Navíc se tyto změny často v dalším roce opět buď navrátí

k původnímu pojetí, nebo tvůrci výkazů i v zájmu své obchodní politiky provedou další

experiment. Je bohužel nutností finančních analytiků a tedy i studentů tohoto oboru se s nimi

teoreticky i prakticky každoročně vyrovnat. Část změn je jistě oprávněných, ale dlouhodobější

stabilita v účetních výkazech by byla však nesporně ku prospěchu věci.

Případová studie vychází tedy z daných pojmů v reálných výkazech daného

zkoumaného roku, autoři se pokusí některé terminologické odlišnosti zde vyznačit. Navíc

terminologické změny a drobné a časté změny ve struktuře výkazů nemají podstatný vliv

na reálné zobrazení závěrů finanční analýzy.

Finanční analýza Analýza absolutních ukazatelů

________________________________________________________________________

15

3 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH UKAZATELŮ

Při použití údajů obsažených v účetních výkazech přímo pro hodnocení finanční

situace pracujeme s absolutními ukazateli. K rozboru absolutních ukazatelů se používá

analýza trendů (horizontální analýza) a procentní rozbor (vertikální analýza). Již při této

analýze nám účetní výkazy napoví mnohé o ekonomice firmy. Analýza trendů a procentní

rozbor jsou součástí výročních zpráv podniků.

3.1 ANALÝZA TRENDŮ (HORIZONTÁLNÍ ROZBOR)

Analýza trendů je založena na porovnání jednotlivých položek účetních výkazů

za určitá období v nějaké časové řadě [1]. Porovnávání se provádí po řádcích rozvahy, tedy

horizontálně. K porovnávání údajů se vypočítávají absolutní a procentní (relativní) změny

jednotlivých položek vzhledem k předem stanovenému roku. Pro lepší přehled je případně

možné uvádět řetězové a bazické indexy.

Řetězový index (Ři) porovnává údaje sledovaného roku k roku předcházejícímu

u zjišťované položky v rozvaze.

Bazický index (Bi) porovnává údaje sledovaného roku k roku základnímu u zjišťované

položky v rozvaze. Základní rok je třeba si zvolit, nejčastěji je jím první rok podnikání,

organizační změny, či přelomový rok (desetiletí, pětiletí apod.) – volíme jej tak, aby srovnání

mělo smysl.

Z takto stanovených časových řad vyplynou nejzávažnější změny jednotlivých

položek výkazů a jejich hlavní příčiny. Na základě podrobného zkoumání průběhu těchto

změn lze odhalit dlouhodobé trendy určitých položek, posoudit jejich dosavadní vývoj

a odhadnout jejich vývoj do blízké budoucnosti. Platí přitom zásada, že čím delší je zkoumaná

časová řada, tím lépe (přesněji) může analytik tento vývoj odhadnout.

Při odhadu do budoucnosti (tzv. predikci) je třeba zahrnout předpokládané změny

(inflace, změny cen, deregulace cen, vývoj měnového kurzu apod.). Interpretace změn musí

být prováděna komplexně, neboť změny různých položek výkazů spolu navzájem souvisejí.

Pro určení budoucího vývoje má analýza trendů větší vypovídací schopnost než procentní

rozbor.

Při provádění analýzy trendů je však nutné postupovat s velkou obezřetností, záleží totiž

na tom, jestli se podnik v budoucnu bude chovat stejně jako v minulosti. Je nutno

poznamenat, že sebelepší a propracovanější predikce nemůže předpovědět kvalitativní změny

ve firmě či jejím ekonomickém a sociálním okolí, takže vždy pracujeme s určitým stupněm

nejistoty.

K dosažení dostatečné vypovídací schopnosti této metody je zapotřebí:

mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu údajů, minimálně tři období. Čím

delší je však tato časová řada, tím se vypovídací schopnost analýzy trendů zvyšuje.

zajistit srovnatelnost údajů v časové řadě. Jedná se o situace, kdy podnik měnil svoji

právní formu (změna ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost,

přechod z podnikání individuálního podnikatele jako fyzické osoby na osobu

právnickou, tj. obchodní společnost, dále změny v používané účetní soustavě,

tj. přechod z daňové evidence na účetnictví a další vlivy).

vyloučit ze zpracovávaných údajů analýzy všechny náhodné vlivy, které na vývoj

určité posuzované položky nějakým způsobem dříve působily (neopakovatelné


________________________________________________________________________

16

makroekonomické jevy, např. výrazná deregulace cen, živelné pohromy, které měly

vliv např. na zvýšené náklady na opravy apod.).

Analýzu trendů můžeme vyjádřit následovně:

Absolutní změna = ukazatel ve sledovaném roce - ukazatel v porovnávacím roce

absolutní změna * 100

Procentní změna = ------------------------------------------------

ukazatel v porovnávacím roce


________________________________________________________________________

17

Tab. 1 - Analýza trendů aktiv (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1998

absolutní

hodnota změna Ři Bi

absolutní


absolutní


absolutní

hodnota

AKTIVA CELKEM 562 239 43 463 1,084 1,106 518 776 21 535 1,043 1,021 497 241 -11 067 0,978 0,978 508 308

STÁLÁ AKTIVA 360 164 43 942 1,139 1,114 316 222 5 935 1,019 0,978 310 287 -12 984 0,960 0,960 323 271

Dlouhodobý nehmotný majetek 3 324 3 110 15,533 2,989 214 -365 0,370 0,192 579 -533 0,521 0,521 1 112

Dlouhodobý hmotný majetek 356 820 40 832 1,129 1,108 315 988 6 300 1,020 0,981 309 688 -12 451 0,961 0,961 322 139

Stavby 226 666 -1 452 0,994 0,951 228 118 -5 827 0,975 0,957 233 945 -4 456 0,981 0,981 238 401

Samostat. movité věci a soubory věcí 90 778 18 948 1,264 1,245 71 830 2 107 1,030 0,985 69 723 -3 184 0,956 0,956 72 907

Nedokončený dlouhod. hmotný maj. 29 729 18 049 2,545 4,165 11 680 9 452 5,242 1,636 2 228 -4 910 0,312 0,312 7 138

OBĚŽNÁ AKTIVA 201 012 1 082 1,005 1,152 199 930 24 604 1,140 1,145 175 326 774 1,004 1,004 174 552

Zásoby 115 062 -1 110 0,990 1,207 116 172 23 604 1,255 1,219 92 568 -2 764 0,971 0,971 95 332

Materiál 56 886 -2 483 0,958 1,570 59 369 18 708 1,460 1,639 40 661 4 437 1,122 1,122 36 224

Nedokončená výroba a polotovary 17 212 4 200 1,323 2,490 13 012 5 653 1,768 1,883 7 359 447 1,065 1,065 6 912

Výrobky 21 502 -2 260 0,905 0,767 23 762 561 1,024 0,848 23 201 -4 831 0,828 0,828 28 032

Zboží 19 140 -167 0,991 0,792 19 307 -1 364 0,934 0,799 20 671 -3 491 0,856 0,856 24 162

Krátkodobé pohledávky 75 859 14 097 1,228 1,191 61 762 -12 402 0,833 0,970 74 164 10 462 1,164 1,164 63 702

Pohledávky z obchodního styku 66 909 11 189 1,201 1,190 55 720 -18 130 0,755 0,991 73 850 17 626 1,313 1,313 56 224

Finanční majetek 10 091 -11 905 0,459 0,650 21 996 13 402 2,559 1,417 8 594 -6 924 0,554 0,554 15 518

Peníze 49 -88 0,358 0,653 137 1 1,007 1,827 136 61 1,813 1,813 75

Účty v bankách 10 042 5 633 2,278 0,650 4 409 -4 049 0,521 0,286 8 458 -6 985 0,548 0,548 15 443

Krátkodobý finanční majetek 0 -17 450 0 - 17 450 17 450 - - 0 0 - - 0

OSTATNÍ AKTIVA 1 063 -1 561 0,405 0,101 2 624 -9 004 0,226 0,250 11 628 1 143 1,109 1,109 10 485

Časové rozlišení 1 051 -1 543 0,405 0,100 2 594 -8 969 0,224 0,248 11 563 1 091 1,104 1,104 10 472

Náklady příštích období 127 -444 0,222 0,016 571 -4 361 0,116 0,072 4 932 -2 986 0,623 0,623 7 918

Kursové rozdíly aktivní 868 -1 155 0,429 0,340 2 023 -4 608 0,305 0,792 6 631 4 077 2,596 2,596 2 554


________________________________________________________________________

18

Tab. 2 - Analýza trendů pasiv (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1 998

absolutní


absolutní


absolutní


absolutní

hodnota

PASIVA CELKEM 562 239 43 463 1,084 1,106 518 776 21 535 1,043 1,021 497 241 -11 067 0,978 0,978 508 308

VLASTNÍ KAPITÁL 275 100 48 650 1,215 1,591 226 450 45 264 1,250 1,310 181 186 8 299 1,048 1,048 172 887

Základní kapitál 103750 0 1 1 103750 0 1 1 103750 0 1 1 103750

Fondy ze zisku 10 350 1 557 1,177 1,366 8 793 415 1,050 1,160 8 378 800 1,106 1,106 7 578

VH minulých let 112 350 43 707 1,637 2,466 68 643 7 884 1,130 1,507 60 759 15 204 1,334 1,334 45 555

VH běžného účetního období 48 650 3 386 1,075 3,040 45 264 36 965 5,454 2,828 8 299 -7 705 0,519 0,519 16 004

CIZÍ ZDROJE 264 046 -20 318 0,929 0,811 284 364 -29 090 0,907 0,873 313 454 -12 311 0,962 0,962 325 765

Rezervy 9 918 2 311 1,304 8,808 7 607 477 1,067 6,756 7 130 6 004 6,332 6,332 1 126

Rezerva na kursové ztráty 868 -1 155 0,429 1,430 2 023 -4 608 0,305 3,333 6 631 6 024 10,924 10,924 607

Ostatní rezervy 9 050 3 466 1,621 17,437 5 584 5 085 11,190 10,759 499 -20 0,961 0,961 519

Dlouhodobé závazky 0 -82 529 0 0 82 529 21 568 1,354 3,555 60 961 37 743 2,626 2,626 23 218

Krátkodobé závazky 138 007 55 072 1,664 0,877 82 935 -31 547 0,724 0,527 114 482 -42 872 0,728 0,728 157 354

Závazky z obchodního styku 40 556 391 1,010 0,482 40 165 -33 032 0,549 0,478 73 197 -10 878 0,871 0,871 84 075

Závazky k zaměstnancům 3 885 561 1,169 1,641 3 324 629 1,233 1,404 2 695 327 1,138 1,138 2 368

Závazky k podnikům s rozhod.

vlivem 75 215 74 055 64,841 1,276 1 160 -22 855 0,048 0,020 24 015 -34 923 0,407 0,407 58 938

Bankovní úvěry a výpomoci 116 121 4 828 1,043 0,806 111 293 -19 588 0,850 0,773 130 881 -13 186 0,908 0,908 144 067

Bankovní úvěry dlouhodobé 17 556 -19 528 0,473 0,124 37 084 -77 504 0,324 0,262 114 588 -26 800 0,810 0,810 141 388

Běžné bankovní úvěry 98 565 24 356 1,328 36,792 74 209 57 916 4,555 27,700 16 293 13 614 6,082 6,082 2 679

OSTATNÍ PASIVA 23 093 15 131 2,900 2,392 7 962 5 361 3,061 0,825 2 601 -7 055 0,269 0,269 9 656

Časové rozlišení 16 537 10 260 2,635 6,945 6 277 5 498 8,058 2,636 779 -1 602 0,327 0,327 2 381

Výdaje příštích období 386 -4 019 0,088 - 4 405 4 405 - - 0 0 - - 0

Kursové rozdíly pasivní 16 151 14 279 8,628 6,783 1 872 1 093 2,403 0,786 779 -1 602 0,327 0,327 2 381

Dohadné účty pasivní 6 556 4 871 3,891 0,901 1 685 -137 0,925 0,232 1 822 -5 453 0,250 0,250 7 275


________________________________________________________________________

19

Tab. 3 - Analýza trendů výkazu zisků a ztrát (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1998

Absolutní

hodnota Změna Ři Bi

absolutní


absolutní


absolutní

hodnota

Tržby za prodej zboží 104 739 11 607 1,125 1,034 93 132 -9 504 0,907 0,919 102 636 1 339 1,013 1,013 101 297

Náklady vynaložené na prodané zboží 65 301 5 615 1,094 0,697 59 686 -17 598 0,772 0,637 77 284 -16 364 0,825 0,825 93 648

Obchodní marže 39 438 5 992 1,179 5,156 33 446 8 094 1,319 4,373 25 352 17 703 3,314 3,314 7 649

Výkony 441 551 -19 136 0,958 1,212 460 687 113 701 1,328 1,264 346 986 -17 349 0,952 0,952 364 335

Tržby za prodej vlast. výrobků a služeb 437 681 -12 868 0,971 1,222 450 549 100 804 1,288 1,258 349 745 -8 283 0,977 0,977 358 028

Změna stavu vnitrop. zásob vlast. výroby 1 352 -6 129 0,181 0,263 7 481 11 616 -1,809 1,456 -4 135 -9 273 -0,805 -0,805 5 138

Výkonová spotřeba 306 982 -3 045 0,990 1,098 310 027 57 251 1,226 1,109 252 776 -26 892 0,904 0,904 279 668

Spotřeba materiálu a energie 258 733 -14 507 0,947 1,019 273 240 45 958 1,202 1,076 227 282 -26 582 0,895 0,895 253 864

Služby 48 249 11 462 1,312 1,870 36 787 11 293 1,443 1,426 25 494 -310 0,988 0,988 25 804

Přidaná hodnota 174 007 -10 099 0,945 1,885 184 106 64 544 1,540 1,994 119 562 27 246 1,295 1,295 92 316

Osobní náklady 66 068 7 732 1,133 1,363 58 336 5 942 1,113 1,203 52 394 3 911 1,081 1,081 48 483

Odpisy dl. hmotného a nehmotného maj. 26 472 3 715 1,163 1,090 22 757 -1 330 0,945 0,937 24 087 -210 0,991 0,991 24 297

Tržby z prodeje dl. hmot.maj. a mater. 19 836 12 192 2,595 14,770 7 644 6 178 5,214 5,692 1 466 123 1,092 1,092 1 343

Zůstatková cena prodaného DM a m at. 12 332 6 761 2,2136 12,17 5 571 4 835 7,5693 5,50 736 -277 0,727 0,727 1 013

Zúčtování rezerv a čas. rozl. do provoz.V 2 704 -13 245 0,1695 0,31 15 949 3 599 1,2914 1,85 12 350 3 720 1,431 1,431 8 630

Tvorba rezerv a čas. rozl. provoz. N 6 170 -14 864 0,2933 0,68 21 034 8 703 1,7058 2,31 12 331 3 209 1,352 1,352 9 122

Zúčtování OP do provozních výnosů 3 024 -179 0,9441 1,30 3 203 -3 864 0,4532 1,38 7 067 4 741 3,038 3,038 2 326

Zúčtování OP do provozních nákladů 4 595 -10 881 0,2969 0,65 15 476 8 089 2,095 2,19 7 387 320 1,045 1,045 7 067

Ostatní provozní výnosy 3 560 3 324 15,085 3560 236 98 1,710 236,00 138 137 138 138 1

Ostatní provozní náklady 9 717 3 535 1,572 2,232 6 182 648 1,117 1,420 5 534 1 180 1,271 1,271 4 354

Provozní VH 77 058 -4 209 0,948 7,679 81 267 43 663 2,161 8,098 37 604 27 569 3,747 3,747 10 035

Zúčtování rezerv do finančních výnosů 1 155 -16 163 0,067 0,038 17 318 2 332 1,156 0,562 14 986 -15 810 0,487 0,487 30 796


________________________________________________________________________

20

Tab. 3 - Analýza trendů výkazu zisků a ztrát (v tis. Kč) - pokračování P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Tvorba rezerv na finanční náklady 0 -12 710 0 0 12 710 -8 300 0,605 0,825 21 010 5 607 1,364 1,364 15 403

Výnosové úroky 621 127 1,257 0,895 494 80 1,193 0,712 414 -280 0,597 0,597 694

Nákladové úroky 11 174 -1 145 0,907 0,846 12 319 -765 0,942 0,933 13 084 -126 0,990 0,990 13 210

Ostatní finanční výnosy 8 061 -384 0,955 0,445 8 445 -2 296 0,786 0,466 10 741 -7 367 0,593 0,593 18 108

Ostatní finanční náklady 12 143 1 885 1,184 1,087 10 258 -7 068 0,592 0,919 17 326 6 160 1,552 1,552 11 166

VH z finančních operací -13 480 -4 450 1,493 -1,373 -9 030 16 246 0,357 -0,920 -25 276 -35 095 -2,574 -2,574 9 819

VH za běžnou činnost 50 611 5 141 1,113 3,474 45 470 37 150 5,465 3,121 8 320 -6 248 0,571 0,571 14 568

Mimořádné výnosy 641 331 2,068 0,367 310 -192 0,618 0,177 502 -1 246 0,287 0,287 1 748

Mimořádné náklady 2 404 1 888 4,659 7,705 516 -7 0,987 1,654 523 211 1,676 1,676 312

Mimořádný VH -1 961 -1 755 9,519 -1,366 -206 -185 9,810 -0,143 -21 -1 457 -0,015 -0,015 1 436

VH ZA ÚČETNÍ OBDOBÍ 48 650 3 386 1,075 3,040 45 264 36 965 5,454 2,828 8 299 -7 705 0,519 0,519 16 004


________________________________________________________________________

21

P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

3.2 HODNOCENÍ ANALÝZY TRENDŮ (HORIZONTÁLNÍ

ROZBOR)

Cílem hodnocení názorného příkladu analýzy trendů je posoudit dosavadní vývoj

položek účetních výkazů, identifikovat příčiny změn jejich vývoje a určit jejich

pravděpodobný vývoj do blízké budoucnosti.

AKTIVA Z analýzy trendů aktiv vyplývá, že celková aktiva firmy měla rostoucí tendenci.

Výjimkou byl rok 1999, kdy došlo k mírnému snížení jejich hodnoty. Od roku 1998 vzrostla

celková aktiva celkem o 10,6 %, když největší nárůst zaznamenala v roce 2001 (o 8,4 %).

Hlavní příčinou vzrůstajícího trendu bylo zvýšení stálých aktiv společnosti v letech 2000

a 2001 a postupné zvyšování hodnot oběžných aktiv. Trend celkových aktiv je příznivý

a zobrazuje celkový rozvoj společnosti, jenž je předpokladem dosahování dobrých výsledků

v budoucím hospodaření.

Stálá aktiva (Dlouhodobý majetek)

U stálých aktiv byl dosavadní trend velmi podobný. Od roku 1998 zaznamenala stálá

aktiva vzrůst celkově o 11,4 %, přičemž největšího nárůstu dosáhla v roce 2001 (o 13,9 %)

a poklesu v roce 1999 (o 4 %). Pokles v roce 1999 byl zapříčiněn menší investiční činností

společnosti, jak u dlouhodobého nehmotného majetku, tak u dlouhodobého hmotného

majetku, a také z důvodu opotřebení stávajícího majetku. V roce 2000 se sice zvýšila

investiční činnost firmy, vzestup stálých aktiv byl však pouze menšího rázu (o 1,9%). Tato

skutečnost byla způsobena snížením stavu staveb z důvodu opotřebení. I přes tento mírný

vzestup nedosahovala stálá aktiva hodnoty roku 1998 (pokles o 2,2 %), což je zřejmé

z bazického indexu. Velký nárůst stálých aktiv v roce 2001 byl důsledkem velkých

investičních výdajů. Narostla hodnota dlouhodobého nehmotného majetku (o 1453,3 %),

který tvořil nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek. Společnost však především

investovala do nákupu dlouhodobého hmotného majetku. Z něho největší nárůst zaznamenaly

samostatné movité věci (nákup nových strojů a zařízení) a nedokončené hmotné investice

(jednalo se především o projekty), a to i přesto, že společnost v tomto roce prodávala

nepotřebné zařízení. Větší výdaje na investice v tomto roce také charakterizoval úbytek

finančního majetku a navýšení běžných úvěrů.

I když vývoj stálých aktiv zaznamenal v roce 1999 pokles, od tohoto roku stálá aktiva

rostla a docházelo ke stále většímu investičnímu rozvoji společnosti. Lze předpokládat, že

trend stálých aktiv bude v nejbližší budoucnosti stejný, tedy rostoucí. Jednou z hlavních příčin

je výstavba nové výrobní haly, započatá již tento rok, spojená s dalšími výdaji na její strojní

a jiné zařízení. Po ukončení výstavby této haly se pravděpodobně vzrůst stálých aktiv

na určitou dobu stabilizuje, případně budou stálá aktiva vykazovat mírný, stoupající trend.

Oběžná aktiva

Oběžná aktiva zaznamenala stále vzrůstající trend směřující ke stabilizaci.

Od základního roku vzrostla oběžná aktiva celkově o 15,2 %, když největšího nárůstu

zaznamenala v roce 2000. Ve vývoji všech položek oběžných aktiv se v jednotlivých letech

objevují velké výkyvy.


________________________________________________________________________

22

Zásoby

Velký nárůst oběžných aktiv v roce 2000 (o 14 %) byl zapříčiněn výrazným vzestupem

zásob, přičemž hodnoty vzestupu finančního majetku a poklesu krátkodobých pohledávek

se vyrovnaly. Velký nárůst zásob v tomto roce byl důsledkem výrazného navýšení stavu

materiálu na skladě. Tento stav byl způsoben převodem různých druhů výrob z mateřské

do dceřinné společnosti. Vzniklo tak rozsáhlé sortimentní složení materiálů pro jednotlivé

druhy výrob. Společnost dodávky těchto materiálů zajistila, avšak potřeba těchto materiálů

nedosáhla předpokládaných hodnot. O něco příznivější vývoj u jednotlivých složek zásob

zaznamenala společnost u výrobků a zboží. Jejich stavy se v průběhu sledovaného období

postupně snižovaly (od roku 1998 celkem o 23,3 %, resp. o 20,8 %), z čehož lze usoudit

zvyšující se odbyt na základě vzrůstajících požadavků zákazníků. Z tohoto pohledu bylo také

příznivé snížení stavu materiálu na skladě v roce 2001 (o 4,2 %), jehož vývoj

v předcházejících letech byl nepříznivý (zbytečně se hromadil na skladech). Hlavní příčinou

poklesu stavu materiálu bylo vytvoření opravné položky na přebytečné materiály.

Pohledávky

Krátkodobé pohledávky zaznamenaly největší nárůst v roce 2001 (o 22,8 %). Příčinou

bylo především zvýšení odbytu výrobků a zboží z důvodu navázání nových obchodních

kontaktů spojených s novými aktivitami (zvýšení pohledávek z obchodního styku).

Tento stav mimo jiné způsobil největší navýšení tržeb za prodej zboží ve sledovaném období

(o 12,5 %). Lze sledovat, že výrazně stoupla aktivita v podnikání. Vzrůst pohledávek

z obchodního styku v roce 1999 byl však z větší části zapříčiněn zhoršenou platební kázní

odběratelů firmy. Odběratelé své závazky hradili velmi často pozdě, což se projevilo na stavu

finančního majetku, který zaznamenal v tomto roce úbytek o 44,6 %. Tento stav nebyl pro

společnost příznivý, neboť se zvýšilo riziko okamžité platební neschopnosti, a současně

společnost nemohla využít finanční prostředky, které by získala od odběratelů včas, pro své

další záměry. Výrazný úbytek finančního majetku v roce 1999 byl také způsoben celkovým

poklesem závazků (o 5 129 Kč) a bankovních úvěrů (o 13 186 Kč) z důvodu jejich úhrad

společností. Na poklesu krátkodobých pohledávek v roce 2000 měl největší vliv pokles

pohledávek z obchodního styku (o 24,5 %). Za příčinu tohoto stavu lze považovat zlepšení

obchodní činnosti společnosti spojené s vytvořením dodatečných opatření na základě

špatných zkušeností z minulého roku.

Finanční majetek

Z důvodu poklesu pohledávek zaznamenal finanční majetek v roce 2000 nárůst

přibližně o 2,6 %, který představoval krátkodobý finanční majetek. Jednalo se o nákup

depozitní směnky, kterou společnost uložila v bance. Vyplacenou směnku společnost využila

v roce 2001 k financování investiční výstavby. Z hlediska oběžných aktiv byla příznivá

skutečnost, že společnost nevykazovala dlouhodobé pohledávky, které mohly skrývat riziko

nedobytnosti. Zvyšující se nároky od odběratelů, jejich správný výběr (z hlediska plnění

svých závazků) a správné hospodaření se zásobami by měly zajistit stoupající trend

finančního majetku a klesající trend zásob na skladě.

Ostatní aktiva (Časové rozlišení a Dohadné účty aktivní)

Ostatní aktiva zaznamenávala od roku 1999 klesající trend. Výrazný úbytek nastal

v roce 2000 (o 77,4 %). Důvodem byl pokles obou položek časového rozlišení. Náklady

příštích období vykazovaly v celém sledovaném období klesající trend. Jejich velikost tvořil

především finanční leasing osobních automobilů, software a hardware. Vývoj kursových

rozdílů aktivních zaznamenal výkyvy. V roce 1999 sice jejich hodnota narostla o 159,6 %,

avšak od tohoto roku vykazovaly klesající trend. Vývoj ostatních aktiv lze hodnotit příznivě.


________________________________________________________________________

23

Náklady příštích období představují výdaj společnosti v běžném období, který se jí však

do nákladů promítne až v období příštím. Kursové rozdíly aktivní představují očekávané

kursové ztráty z obchodování se zahraničním.

Obr. 1 - Analýza trendů aktiv

Trendy aktiv společnosti

0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

300 000

350 000

400 000

450 000

500 000

550 000

600 000

1998 1999 2000 2001

období

tis.

Kč Aktiva celkem

Stálá aktiva

Oběžná aktiva

Ostatní aktiva

PASIVA Tak jako celková aktiva, tak samozřejmě také celková pasiva měla vzrůstající tendenci,

která by měla v nejbližší budoucnosti pokračovat.

Vlastní kapitál

Vlastní kapitál společnosti vykazoval stálý nárůst bez žádných výkyvů. Od roku 1998

narostla jeho hodnota celkově o 59,1 %. Stoupající trend vlastního kapitálu představoval

velice příznivý vývoj, neboť aktiva podniku byla stále více kryta vlastními zdroji, které

podnik vytvářel. Hodnota základního kapitálu zůstala po celé sledované období nezměněná.

Hlavní vliv na zvýšení vlastního kapitálu tak mělo postupné zvyšování VH minulých let,

který byl pravidelně doplňován zvyšujícím se výsledkem hospodaření (ziskem) běžného

období. VH běžného období zaznamenal ve svém vzrůstajícím vývoji výkyv v roce 1999,

kdy došlo k výraznému snížení jeho hodnoty o 48,1 % oproti roku 1998. Další rok však

společnost dokázala navýšit celkový VH absolutně o 36 965 Kč. Z vytvořeného zisku

běžného období společnost dle zákona jeho část povinně přidělovala do rezervního fondu,

zbývající část převáděla na VH minulých let. Na základě analýzy trendů lze usoudit, že vývoj

hodnoty vlastního kapitálu bude stále stoupající.

Cizí zdroje

Celková hodnota výše uvedených cizích zdrojů (neboli dluhů) zaznamenala od roku

1998 snižující vývoj (celkem o 18,9 %). Tento trend byl pro společnost příznivý, neboť

docházelo ke stálému snižování její zadluženosti. K největšímu snížení hodnot cizích zdrojů

došlo v roce 2000 (o 9,3 %), když hlavními příčinami bylo snížení krátkodobých závazků

a bankovních úvěrů a výpomocí. Jednotlivé položky cizích zdrojů vykazovaly v průběhu

zkoumaného období časté výkyvy.


________________________________________________________________________

24

Rezervy

Hodnoty rezerv se rok od roku zvyšovaly. Stoupající trend ovlivňovaly především

ostatní rezervy, neboť rezervy na kursové ztráty od roku 1999 výrazně klesaly z důvodu

zlepšujícího se kursového vývoje. Ostatní rezervy společnost vytváří dle zásad účetnictví

k pokrytí veškerých rizik vyplývajících z hospodaření. Účelem tvorby ostatních rezerv bylo

rovnoměrné zatížení hospodářského výsledku v jednotlivých letech. Jejich velikost se výrazně

zvýšila v roce 2000 (o 1019 %) z důvodu zavedení tvorby ostatních rezerv na mnohé další

položky. V letech 1998 a 1999 vytvářela společnost ostatní rezervy především na mzdy,

pojištění, reklamu, pohledávky a úroky. V dalších dvou letech poté na audit, nevyčerpanou

dovolenou, odměny, garance a ztráty z prodeje komponentů hotových výrobků. Stoupající

trend závazků k zaměstnancům souvisel se stále se zvyšujícím stavem a mzdami pracovníků.

Závazky

Dlouhodobé závazky představovaly pouze závazky ke koncernu a jejich trend byl až do

roku 2001 stoupající. Největší absolutní hodnoty dosáhly v roce 2000 a největšího navýšení

v roce 1999 (o 162,6 %). Tyto závazky společnost využívala k pokrytí závazků vůči bankám

(ke splacení bankovních úvěrů). Tato skutečnost ovlivňovala ve sledovaném období vývoj

hodnot bankovních úvěrů a výpomocí, především pak dlouhodobých bankovních úvěrů.

Vývoj hodnot dlouhodobých a krátkodobých závazků byl ovlivněn dobou jejich splatnosti,

když po uplynutí určité doby byly dlouhodobé závazky klasifikovány jako závazky

krátkodobé. Tato skutečnost byla hlavním důvodem velkého navýšení krátkodobých závazků

(především závazků ke koncernu) v r. 2001 (o 66,4 %), přičemž hodnota dlouhodobých

závazků dosáhla nuly. Krátkodobé závazky zaznamenaly klesající vývoj, z čehož je zřejmé, že

je společnost dokázala pravidelně splácet.

Bankovní úvěry

Co se týká bankovních úvěrů, platí u nich z hlediska doby splatnosti stejná pravidla jako

u závazků. Jejich trend byl stejný jako trend krátkodobých závazků a stával se pro společnost

příznivým. Lze sledovat, že se společnost snažila splácet především dlouhodobé bankovní

úvěry, ze kterých plynou vyšší nákladové úroky. K financování potom společnost stále více

využívala běžné (krátkodobé) bankovní úvěry. Od roku 1998 se snížila hodnota

dlouhodobých úvěrů o 87,6 %, což se také projevilo na postupném snižování hodnot

nákladových úroků. Největší nárůst běžných úvěrů byl zaznamenán v letech 2000 a 2001.

Z důvodu zvýšení stavu dlouhodobého hmotného majetku v těchto letech je zřejmé, že byly

tyto úvěry z větší části použity k nákupu dlouhodobého hmotného majetku a také

k financování investiční výstavby (což lze považovat za jisté porušení pravidel likvidity).

Z analýzy trendů cizích zdrojů lze usoudit, že trend této položky bude pravděpodobně

stále mírně klesající, a že společnost bude k financování svých aktiv využívat stále více

vlastní zdroje.

Ostatní pasiva (Časové rozlišení a Dohadné účty pasivní)

U ostatních pasiv docházelo od r. 1999 k jejich navyšování, když k výraznému zvýšení

došlo v roce 2001 (o 190 %). Důvodem bylo velké navýšení kursových rozdílů pasivních

(o 762,8 %). Z vývoje hodnot kursových rozdílů pasivních lze sledovat, že měly zcela opačný

vývoj než kursové rozdíly aktivní. Tato skutečnost poukazuje na zlepšení kursového vývoje

koruny od roku 2000, přičemž výkyv hodnot všech kursových rozdílů v letech 1998 a 1999

byl zapříčiněn nestabilním kursovým vývojem české koruny vůči německé marce. Výdaje

příštích období společnost vykazovala pouze v letech 2000 a 2001, kdy se jednalo o částky

služeb a bankovních úroků. Zvýšená hodnota dohadných účtů pasivních v roce 2001


________________________________________________________________________

25

(o 289,1 %) byla důsledkem nevyfakturované dodávky nástrojů. Z těchto výsledků lze

hodnotit vývoj ostatních pasiv pozitivně. Výdaje příštích období patří do nákladů období

běžného, ale hrazeny budou až v dalším roce. Kursové rozdíly pasivní představují očekávané

kursové zisky společnosti z obchodování se zahraničím.

Podobně jako u ostatních aktiv, tak také u ostatních pasiv lze předpokládat, že

na jejich velikost bude mít především vliv vývoj kurzu koruny vůči marce.

Obr. 2 - Analýza trendů pasiv

Trendy pasiv společnosti

050 000

100 000150 000200 000250 000300 000350 000400 000450 000500 000550 000600 000

1998 1999 2000 2001

období

tis.

Kč Pasiva celkem

Vlastní kapitál

Cizí zdroje

Ostatní pasiva

VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT Při hodnocení analýzy trendů výkazu zisků a ztrát (tzv. výsledovky) se zaměříme

především na VH za účetní období a na jednotlivé druhy VH, které ho tvoří. Budeme

si všímat v daném členění nejpodstatnějších či zajímavých položek ve zkoumaném období.

VH za účetní období

Velmi dobrým výsledkem hospodaření společnosti byla skutečnost, že VH za účetní

období byl v každém roce kladný, přičemž od roku 1999 dosahoval stále se zvyšujících

hodnot. Největšího nárůstu poté dosáhl VH za účetní období (čistý zisk) společnosti v roce

2000 (o 445,4 %). Důvodem byl velký nárůst provozního VH (o 116,1 %) a výrazné snížení

ztráty z finančních operací (o 64,3 %). Od roku 1998 se čistý zisk zvýšil celkem o 204 %,

přičemž největší absolutní hodnoty čistého zisku společnost dosáhla v roce 2001. Na snížení

VH za účetní období v roce 1999 měla hlavní vliv velká ztráta dosažená z finančních operací.

I přes tuto skutečnost lze konstatovat, že trend VH za účetní období byl příznivý a v průběhu

několika příštích let se dá očekávat jeho další navyšování.

Provozní VH

Provozní VH zaznamenával stále narůstající hodnoty. Výjimkou se stal rok 2001, kdy

došlo k jeho mírnému poklesu (o 5,2 %), když hlavní příčinou byl pokles přidané hodnoty.

K poklesu přidané hodnoty došlo z důvodu celkového poklesu výkonů podniku (o 4,2 %),

a to tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb (o 2,9 %) a z důvodu změny stavu zásob

vlastní výroby (o 81,9 %). Tomuto snížení přidané hodnoty nezabránila ani zvýšená hodnota

obchodní marže (o 17,9 %). Nejvyšší hodnoty a současně nejvyšší nárůst zaznamenal


________________________________________________________________________

26

provozní VH v roce 2000. Důvodem bylo velké zvýšení přidané hodnoty (o 54 %) oproti roku

1999, a to z důvodu obrovského nárůstu tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb (o 28,8 %)

a zvýšení obchodní marže (o 31,9 %).

Tržby a náklady

Značný nárůst tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb zapříčinilo především velké

zvýšení dodávek výrobků v rámci koncernu. Se současným nárůstem těchto tržeb došlo

samozřejmě také k navýšení výkonové spotřeby (o 22,6 %), především pak spotřeby materiálu

a energie (o 20,2 %). Porovnáním absolutních hodnot položek tržeb za prodej vlastních

výrobků a služeb a spotřeby materiálu a energie lze zjistit, že i přes navýšení spotřeby

materiálu a energie došlo v roce 2000 ke snížení materiálové náročnosti výroby. Z těchto

výsledků je zřejmé, že v roce 2000 došlo k výraznému zvýšení výrobní činnosti

ve společnosti. Hlavním důvodem zvýšení provozního zisku v roce 1999 bylo zvýšení přidané

hodnoty (o 29,5 %), spojené s výrazným zvýšením obchodní marže (o 231,4 %) a výrazným

snížením výkonové spotřeby (o 9,6 %), zvláště pak materiálové náročnosti výroby. Snížení

výkonové spotřeby v tomto roce souviselo s poklesem tržeb z prodeje vlastních výrobků

a služeb. Příčinou snížení hodnot u těchto položek bylo snížení výrobní produkce společnosti.

Ostatní nákladové a výnosové položky tvořící provozní VH ovlivňovaly jeho velikost

ve sledovaném období rozdílně.

Osobní náklady

Osobní náklady měly stále vzrůstající trend z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů.

Postupné zvyšování mzdových nákladů bylo zapříčiněno jednak zvyšujícím se počtem

zaměstnanců společnosti a jednak zvyšováním průměrných mezd.

Odpisy

Na zvýšení odpisů dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku v roce 2001

(o 16,3 %) se podepsal nákup nových strojů a zařízení v tomto a předcházejícím roce.

Tržby z prodeje dlouhodobého hmotného majetku a materiálu

Ty zaznamenaly vzrůstající trend, přičemž největšího nárůstu dosáhly v letech 2000

a 2001. Z rozdílu položek tržeb a zůstatkových cen je zřejmé, že největšího “zisku“ z prodeje

dlouhodobého hmotného majetku a materiálu společnost dosáhla v roce 2001 (7 504 Kč).

V roce 2000 tvořily většinu těchto tržeb tržby z prodeje materiálu. V následujícím roce

se jednalo hlavně o tržby z prodeje dlouhodobého hmotného majetku.

Tvorba a zúčtování rezerv a časového rozlišení

Položka zaznamenala do roku 2000 vzrůstající trend, když v následujícím roce hodnoty

obou položek výrazně poklesly (o 83 %, resp. 70,7 %). V letech 1998 a 1999 se tyto položky

relativně vyrovnávaly, a proto svým rozdílem neovlivňovali tolik velikost provozního VH.

V dalším roce však hodnota tvorby rezerv a časového rozlišení do provozních nákladů

zaznamenala větší zvýšení než hodnota zúčtování rezerv a časového rozlišení do provozních

výnosů (170,6 % oproti 129,1 %). Přibližně stejný rozdíl vykazovaly tyto položky při

shodném poklesu v roce 2001. Z těchto údajů lze sledovat, že v letech 2000 a 2001

ovlivňovaly tyto položky výši provozního zisku tak, že snižovaly jeho velikost.

Opravné položky

Vývoj hodnot opravných položek byl ve sledovaném období proměnlivý a nelze hovořit

o pravidelném trendu. Opravné položky společnost tvořila na zásoby a pohledávky. Výrazně

větší část ve sledovaném období tvořily opravné položky k pohledávkám. Výjimkou byl


________________________________________________________________________

27

pouze rok 2001, kdy opravná položka k zásobám tvořila 3 110 Kč a byla vytvořena

na materiály a výrobky nepoužitelné, případně s prošlou dobou skladovatelnosti. V každém

roce vykazovala nákladová položka (tvorba opravných položek) vyšší hodnotu než výnosová

položka (zúčtování opravných položek). Hodnoty tvorby a zúčtování opravných položek tak

ovlivňovaly velikost provozního zisku (snižovaly ho) především v letech 1998 a 2000.

Ostatní provozní náklady a výnosy

Položka zaznamenala shodně vzrůstající trend, když největšího nárůstu zaznamenaly

v roce 2001. V každém roce platilo, že nákladová položka byla několikanásobně větší něž

výnosová, což mělo za důsledek snižování provozního zisku. Ostatní provozní náklady tvořily

například licenční a investiční poplatky či příspěvky na stravování zaměstnanců.

Lze očekávat, že nadále bude trend provozního VH (zisku) stále stoupající. K této

skutečnosti by mělo přispět očekávané zvýšení výkonů společnosti (především tržeb z prodeje

vlastních výrobků a služeb), plynoucích z očekávaných, zvyšujících se nároků od odběratelů,

udržení trendu výkonové spotřeby (materiálové náročnosti výroby) a udržení zvyšujícího

se trendu obchodní marže.

VH z finančních operací

Položka vykazovala v průběhu zkoumaného období ztrátu, výjimkou byl pouze rok

1998. Hodnota ztráty se v jednotlivých letech střídavě prohlubovala i zmenšovala. Největší

ztráty z finančních operací společnost dosáhla v roce 1999. Důvodů bylo hned několik.

Prvním bylo snížení hodnoty zúčtování rezerv do finančních výnosů (o 51,3 %) a zvýšení

hodnoty tvorby rezerv na finanční náklady (o 36,4 %). Druhým důvodem bylo snížení

hodnoty ostatních finančních výnosů (o 40,7 %) a zvýšení hodnoty ostatních finančních

nákladů (o 55,2 %). V roce 2000 došlo ke snížení ztráty, a to především z důvodu snížení

hodnoty tvorby rezerv (o 39,5 %), rozpuštěním rezerv do výnosů (zvýšení o 15,6 %)

a snížením hodnoty ostatních finančních nákladů (o 40,8 %). Rozdíl položek tvorby

a zúčtování rezerv do finančních nákladů představoval v jednotlivých letech zvýšení

či snížení rezerv na kursové ztráty. Od roku 2001 společnost užívá novou metodiku tvorby

a zúčtování rezerv z finančních operací. Ta spočívá v tom, že zúčtování rezerv je prováděno

na nákladový účet se znaménkem “mínus“.

Ostatní finanční náklady a výnosy

Představovaly především kursové ztráty a zisky vyplývající z obchodování se

zahraničními partnery. Z toho je patrné, že jejich hodnoty ve sledovaném období nejvíce

ovlivnil kursový vývoj koruny. Mimo to tvořilo hodnotu ostatních finančních nákladů placené

pojištění a náklady ve styku s bankou.

Nákladové a výnosové úroky

Položka ovlivňovala výši VH z finančních operací podstatně. Jejich velikost souvisela

s výší tvorby rezerv na finanční náklady. Příznivým faktorem pro společnost byl klesající

trend nákladových úroků. Výnosové úroky zaznamenaly rostoucí trend. Zvýšení hodnoty

výnosových úroků v letech 2000 a 2001 bylo způsobeno získáním depozitní směnky.

Budoucí vývoj VH z finančních operací bude největší mírou ovlivňovat další vývoj

kursu koruny a způsob financování investiční výstavby v roce 2002 (možnost úvěrů). Je

možné, že bude nadále docházet k častým výkyvům hodnot tohoto VH, který bude

pravděpodobně vykazovat ztrátu.


________________________________________________________________________

28

Mimořádný VH

Stejně jako VH z finančních operací, tak také mimořádný VH vykazoval kromě roku

1998 ve zbývajících letech hospodářské činnosti ztráty. Důvody dosažení ztrát z finančních

operací v jednotlivých letech lze najít v poklesu mimořádných výnosů v letech 1999 a 2000

(o 71,3 %, resp. 38,2%) a ve značném nárůstu mimořádných nákladů v roce 2001

(o 365,9 %).

Mimořádné náklady tvořila manka a škody na zásobách a odpisy nepotřebných zásob.

Jejich velké zvýšení v roce 2001 se podepsalo na úbytku stavu zásob v tomto roce. Hodnoty

mimořádných výnosů ve sledovaném období tvořily náhrady škod od pojišťovny nebo jiných

firem a aktivace přebytku materiálu na skladě.

Obr. 3 - Analýza trendů výkazu zisků a ztrát

Trendy výkazu zisků a ztrát

společnosti

-50 000

-25 000

0

25 000

50 000

75 000

100 000

125 000

150 000

175 000

200 000

1998 1999 2000 2001

období

tis.

Kč

Čistý HV

Provozní HV

Finanční HV

Mimořádný HV

Přidaná hodnota

3.3 PROCENTNÍ ROZBOR (VERTIKÁLNÍ ANALÝZA)

Tato metoda je též nazývaná analýzou společné základny. Spočívá v převedení položek

výkazů v absolutních hodnotách na jejich relativní procentní vyjádření, kdy jednotlivé

položky představují procentuální podíly zvolené základny [1]. Základna se vždy rovná 100 %.

V rozvaze základnu představují celková aktiva a celková pasiva. Ve výkazu zisků a ztrát se

obvykle za základ berou celkové výnosy nebo celkové náklady resp. celkový výsledek

hospodaření. Jednotlivé položky rozvahy a výkazu zisků a ztrát jsou poté poměřovány k této

základně. Výsledky procentního rozboru ukazují strukturu aktiv a pasiv podniku, tedy jeho

majetkovou a kapitálovou strukturu, a složení výsledku hospodaření podniku z pohledu

celkových výnosů a nákladů v jednotlivých letech zkoumání.

Nevýhodou metody je, že konstatuje skutečnost, ale nezjistíme příčiny vývoje. Naopak

výhodou je její nezávislost na meziroční inflaci a z toho vyplývající srovnatelnost výsledků

z různých let.

3.3.1 Struktura aktiv Struktura aktiv informuje o tom, do čeho firma investovala kapitál, tedy do jakých

složek aktiv ho umístila. Obecně platí, že výnosnější je pro podnik investice do dlouho-


________________________________________________________________________

29

dobých složek aktiv. Každé efektivní umístění kapitálu vyžaduje podstoupení určitého (pokud

možno racionálního) rizika. Většinou platí skutečnost, že čím méně rizikové je umístění

kapitálu, tím menší je výnos.

3.3.2 Struktura pasiv Struktura pasiv podává informace o tom, z jakých a z jak drahých zdrojů podnik svá

aktiva pořídil. Platnou zásadou je, že pro podnik je výnosnější (lacinější) financovat svá

aktiva z krátkodobých cizích zdrojů, neboť dlouhodobé zdroje jsou dražší - to však

za podmínky dodržení finanční likvidity ve smyslu tzv. zlatého pravidla financování .

Cizí kapitál se stává pro podniky přitažlivým, neboť převážná část úroků z tohoto

kapitálu je daňově uznatelným výdajem - dochází ke zvýšení finančních nákladů, čímž

se snižuje účetní zisk a tím i základ daně z příjmu (daňový štít).

Správná struktura majetku a jeho zdrojů krytí je tedy velmi důležitá především pro

finanční stabilitu podniku, také jeho vývoj, prosperitu a navíc může často rozhodovat o jeho

další existenci.

3.3.3 Základní pravidla finančního řízení Aby podnik dosáhl co nejvhodnějšího poměru mezi složkami aktiv a pasiv, měl by

respektovat následující základní pravidla finančního řízení [5]:

pravidlo vertikální kapitálové struktury - říká, že podíl vlastních a cizích zdrojů

na celkových zdrojích by měl být trvale směrován k poměru 1 : 1. V praxi však působí

faktory (odvětvové, postoje manažerů, cena kapitálu), jež toto pravidlo ovlivňují.

tzv. „zlaté bilanční pravidlo“ - ve svém pojetí říká, je nutno dbát na dodržování

finanční likvidity podniku, tj. že dlouhodobý majetek je nutno financovat

dlouhodobým kapitálem a krátkodobý majetek krátkodobým kapitálem.

Dlouhodobější porušování tohoto pravidla vede k ohrožení finanční stability firmy.

Metodu procentní analýzy můžeme výhodně používat pro porovnávání účetních

výkazů podniku v delším časovém horizontu, samozřejmě opět po zajištění srovnatelnosti

vstupních dat. Metoda může být využita i při finančním plánování. Procentní analýza je dále

použitelná pro srovnávání podniku s jinými podniky v rámci oboru a s oborovými průměry.

Lze ji aplikovat pro porovnávání výkazů v rámci vnitropodnikových útvarů. Nevýhodou této

metody je změna absolutní základny pro výpočet procentních podílů v jednotlivých letech

a to, že pouze změny konstatuje, avšak neukazuje na příčiny těchto změn.

3.3.4 Složení výsledku hospodaření Výsledek hospodaření je postupně tvořen z jednotlivých oblastí hospodářského života

firmy (provozní, finanční, mimořádná). Je konstruován jako rozdíl mezi vzájemně

provázanými výnosy a náklady, tato vzájemnost se odráží v členění výkazu zisku a ztrát.

Vývoj v jednotlivých položkách výsledku hospodaření firmy vypovídá o druhu, koncentraci

i úspěšnosti jejích ekonomických aktivit, stejně jako detailní rozbor jednotlivých výnosů

či nákladů v příslušném účetním členění.


________________________________________________________________________

30

Tab. 4 - Procentní rozbor aktiv (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1998

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

Procentní

hodnota

absolutní

hodnota

Procentní

hodnota

AKTIVA CELKEM 562 239 100 518 776 100 497 241 100 508 308 100

STÁLÁ AKTIVA 360 164 64,06 316 222 60,96 310 287 62,40 323 271 63,60

Dlouhodobý nehmotný majetek 3 324 0,59 214 0,04 579 0,12 1 112 0,22

Dlouhodobý hmotný majetek 356 820 63,46 315 988 60,91 309 688 62,28 322 139 63,37

Pozemky 3 175 0,56 3 160 0,61 3 157 0,63 3 153 0,62

Stavby 226 666 40,31 228 118 43,97 233 945 47,05 238 401 46,90

Samostatné movité věci a soubory věcí 90 778 16,15 71 830 13,85 69 723 14,02 72 907 14,34

Nedokončený dlouhodobý hmotný maj. 29 729 5,29 11 680 2,25 2 228 0,45 7 138 1,40

Dlouhodobý finanční majetek 20 0,004 20 0,004 20 0,004 20 0,004

OBĚŽNÁ AKTIVA 201 012 35,75 199 930 38,54 175 326 35,26 174 552 34,34

Zásoby 115 062 20,46 116 172 22,39 92 568 18,62 95 332 18,75

Materiál 56 886 10,12 59 369 11,44 40 661 8,18 36 224 7,13

Nedokončená výroba a polotovary 17 212 3,06 13 012 2,51 7 359 1,48 6 912 1,36

Výrobky 21 502 3,82 23 762 4,58 23 201 4,67 28 032 5,51

Zboží 19 140 3,40 19 307 3,72 20 671 4,16 24 162 4,75

Krátkodobé pohledávky 75 859 13,49 61 762 11,91 74 164 14,92 63 702 12,53

Pohledávky z obchodního styku 66 909 11,90 55 720 10,74 73 850 14,85 56 224 11,06

Finanční majetek 10 091 1,79 21 996 4,24 8 594 1,73 15 518 3,05

Peníze 49 0,01 137 0,03 136 0,03 75 0,01

Účty v bankách 10 042 1,79 4 409 0,85 8 458 1,70 15 443 3,04

OSTATNÍ AKTIVA 1 063 0,19 2 624 0,51 11 628 2,34 10 485 2,06

Časové rozlišení 1 051 0,19 2 594 0,50 11 563 2,33 10 472 2,06

Dohadné účty aktivní 12 0,002 30 0,01 65 0,01 13 0,003


________________________________________________________________________

31

Tab. 5 - Procentní rozbor pasiv (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1 998

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

Procentní

hodnota

PASIVA CELKEM 562 239 100 518 776 100 497 241 100 508 308 100

VLASTNÍ KAPITÁL 275 100 48,93 226 450 43,65 181 186 36,44 172 887 34,01

Základní kapitál 103 750 18,45 103 750 20,00 103 750 20,87 103 750 20,41

Fondy ze zisku 10 350 1,84 8 793 1,69 8 378 1,68 7 578 1,49

VH minulých let 112 325 19,98 68 643 13,23 60 759 12,22 45 555 8,96

VH běžného úč. období 48 650 8,65 45 264 8,73 8 299 1,67 16 004 3,15

CIZÍ ZDROJE 264 046 46,96 284 364 54,81 313 454 63,04 325 765 64,09

Rezervy 9 918 1,76 7 607 1,47 7 130 1,43 1 126 0,22

Rezerva na kursové ztráty 868 0,15 2 023 0,39 6 631 1,33 607 0,12

Ostatní rezervy 9 050 1,61 5 584 1,08 499 0,10 519 0,10

Dlouhodobé závazky 0 0 82 529 15,91 60 961 12,26 23 218 4,57

Krátkodobé závazky 138 007 24,55 82 935 15,99 114 482 23,02 157 354 30,96

Závazky z obchodního styku 40 556 7,21 40 165 7,74 73 197 14,72 84 075 16,54

Závazky k zaměstnancům 3 885 0,69 3 324 0,64 2 695 0,54 2 368 0,47

Odložený daňový závazek 4 544 0,81 13 513 2,60 11 008 2,21 9 320 1,83

Závazky k podnikům s rozhod. vlivem 75 215 13,38 1 160 0,22 24 015 4,83 58 938 11,59

Bankovní úvěry a výpomoci 116 121 20,65 111 293 21,45 130 881 26,32 144 067 28,34

Bankovní úvěry dlouhodobé 17 556 3,12 37 084 7,15 114 588 23,04 141 388 27,82

Běžné bankovní úvěry 98 565 17,53 74 209 14,30 16 293 3,28 2 679 0,53

OSTATNÍ PASIVA 23 093 4,11 7 962 1,53 2 601 0,52 9 656 1,90

Časové rozlišení 16 537 2,94 6 277 1,21 779 0,16 2 381 0,47

Dohadné účty pasivní 6 556 1,17 1 685 0,32 1 822 0,37 7 275 1,43


________________________________________________________________________

32

Tab. 6 - Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát (v tis. Kč) P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Výkazová položka

2001 2000 1999 1998

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

procentní

hodnota

absolutní

hodnota

Procentní

hodnota

Tržby za prodej zboží 104 739 18,00 93 132 15,33 102 636 20,64 101 297 19,13

Náklady vynaložené na prodané zboží 65 301 11,22 59 686 9,83 77 284 15,55 93 648 17,69

Obchodní marže 39 438 6,78 33 446 5,51 25 352 5,10 7 649 1,44

Výkony 441 551 75,87 460 687 75,84 346 986 69,79 364 335 68,82

Tržby za prodej vlast. výrobků a služeb 437 681 75,20 450 549 74,17 349 745 70,35 358 028 67,63

Změna stavu vnitrop. zásob vlast. výroby 1 352 0,23 7 481 1,23 -4 135 -0,83 5 138 0,97

Aktivace 2 518 0,43 2 657 0,44 1 376 0,28 1 169 0,22

Výkonová spotřeba 306 982 52,74 310 027 51,04 252 776 50,84 279 668 52,83

Spotřeba materiálu a energie 258 733 44,45 273 240 44,98 227 282 45,72 253 864 47,95

Služby 48 249 8,29 36 787 6,06 25 494 5,13 25 804 4,87

Přidaná hodnota 174 007 29,90 184 106 30,31 119 562 24,05 92 316 17,44

Osobní náklady 66 068 11,35 58 336 9,60 52 394 10,54 48 483 9,16

Mzdové náklady 48 717 8,37 42 984 7,08 38 231 7,69 35 303 6,67

Náklady na sociální zabezpečení 16 676 2,87 14 643 2,41 13 015 2,62 12 346 2,33

Sociální náklady 675 0,12 709 0,12 1 148 0,23 834 0,16

Daně a poplatky 719 0,12 515 0,08 387 0,08 368 0,07

Odpisy dl. hmotného a nehmotného maj. 26 472 4,55 22 757 3,75 24 087 4,84 24 297 4,59

Tržby z prodeje dl. majetku a

materiálu 19 836 3,41 7 644 1,26 1 343 0,27 1 466 0,28

Zůstatková cena prodaného dl. maj. a mat. 12 332 2,12 5 571 0,92 736 0,15 1 013 0,19

Zúčtování rezerv a čas. rozl. do prov. V 2 704 0,46 15 949 2,63 12 350 2,48 8 630 1,63

Tvorba rezerv a čas. rozl. provoz. N 6 170 1,06 21 034 3,46 12 331 2,48 9 122 1,72


________________________________________________________________________

33

Tab. 6 - Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát (v tis. Kč) – pokračování P Ř Í P A D O V Á S T U D I E

Zúčtování OP do provozních výnosů 3 024 0,52 3 203 0,53 7 067 1,42 2 326 0,44

Zúčtování OP do provozních nákladů 4 595 0,79 15 476 2,55 7 387 1,49 7 067 1,33

Ostatní provozní výnosy 3 560 0,61 236 0,04 138 0,03 1 0,0002

Ostatní provozní náklady 9 717 1,67 6 182 1,02 5 534 1,11 4 354 0,82

Provozní hospodářský výsledek 77 058 13,24 81 267 13,38 37 604 7,56 10 035 1,90

Zúčtování rezerv do finančních

výnosů 1 155 0,20 17 318 2,85 14 986 3,01 30 796 5,82

Tvorba rezerv na finanční náklady 0 0 12 710 2,09 21 010 4,23 15 403 2,91

Výnosové úroky 621 0,11 494 0,08 414 0,08 694 0,13

Nákladové úroky 11 174 1,92 12 319 2,03 13 084 2,63 13 210 2,50

Ostatní finanční výnosy 8 061 1,38 8 445 1,39 10 741 2,16 18 108 3,42

Ostatní finanční náklady 12 143 2,09 10 258 1,69 17 326 3,48 11 166 2,11

VH z finančních operací -13 480 -2,32 -9 030 -1,49 -25 276 -5,08 9 819 1,85

Daň z příjmu za běžnou činnost 12 967 2,23 26 767 4,41 4 005 0,81 5 286 1,00

VH za běžnou činnost 50 611 8,70 45 470 7,49 8 320 1,67 14 568 2,75

Mimořádné výnosy 641 0,11 310 0,05 502 0,10 1 748 0,33

Mimořádné náklady 2 404 0,41 516 0,08 523 0,11 312 0,06

Daň z příjmu z mimořádné činnosti 198 0,03 0 0 0 0 0 0

Mimořádný VH -1 961 -0,34 -206 -0,03 -21 -0,004 1 436 0,27

VH za účetní období 48 650 8,36 45 264 7,45 8 299 1,67 16 004 3,02

VÝNOSY CELKEM 582 022 100 607 418 100 497 163 100 529 401 100


________________________________________________________________________

34


3.4 HODNOCENÍ PROCENTNÍHO ROZBORU Záměrem hodnocení procentního rozboru je posoudit, zda složení aktiv a pasiv

společnosti odpovídá dobrému standardu finančního řízení. Mimo to je uvedeno složení

výsledku hospodaření společnosti z hlediska výnosů.

AKTIVA Podobně jako při analýze trendu, tak také při procentním rozboru rozvahy,

se zaměříme na strukturu celkových aktiv a pasiv společnosti a jejich jednotlivých složek.

Z procentního rozboru aktiv je zřejmé, že ve sledovaném období byla převážná část

aktiv společnosti tvořena stálými aktivy. Podíl stálých aktiv byl v každém roce dominantní,

vždy přesahoval 60 % celkových aktiv (pohyboval se v rozmezí 60,96 % až 64,06 %). Téměř

celou zbývající část aktiv tvořila oběžná aktiva. Ta v jednotlivých letech dosahovala podílu

v rozmezí od 34,34 % do 38,54 %. Velikost ostatních aktiv nepředstavovala ve sledovaném

období výrazný podíl na celkových aktivech společnosti, za zmínku stojí pouze jejich podíly

v letech 1998 a 1999 (2,06 %, resp. 2,34 %), které tvořily položky časového rozlišení.

Z těchto výsledků je zřejmé, že ve sledovaném období nedocházelo k zásadním

změnám ve velikosti stálých, oběžných i ostatních aktiv. Roky 1998 a 1999 byly svojí

strukturou aktiv téměř shodné. Mírné snížení celkových aktiv v roce 1999 bylo způsobeno

snížením stálých aktiv (o 1,2 %), neboť oběžná aktiva v tomto roce vzrostla (o 0,92 %).

V roce 2000 zaznamenala oběžná aktiva svůj největší podíl na celkových aktivech

společnosti, když vzrostla o dalších 3,2 %, což bylo hlavním důvodem vzrůstu celkových

aktiv v tomto roce. V roce 2001 se situace obrátila. Podíl stálých aktiv vzrostl o 3,1 %, a proto

především vzrůst těchto aktiv zapříčinil další zvýšení celkových aktiv.

Z dosažených výsledků lze hodnotit strukturu aktiv společnosti pozitivně, neboť svůj

kapitál umisťovala především do výnosnějších, dlouhodobých složek aktiv. Snižující se podíl

stálých aktiv od roku 1998 byl zapříčiněn jejich velkým nárůstem v letech 1996 a 1997

(výstavba nového areálu firmy). Po období “relativního klidu“ se společnost rozhodla

investovat další kapitál do své výstavby a modernizace.

Stálá aktiva (Dlouhodobý majetek)

Při podrobnějším rozboru stálých aktiv zjistíme, že největší váhu zde představoval

dlouhodobý hmotný majetek (tvořil téměř celý podíl stálých aktiv ve sledovaném období),

kde svým podílem dominovaly stavby. Procentní podíl staveb se však postupem let snižoval,

a to především z důvodu opotřebení (od roku 1999 o 6,74 %). Snižování podílu staveb se dělo

na úkor ostatních složek DHM, z nichž nejvýrazněji v roce 2001 stoupla hodnota

samostatných movitých věcí (na 16,15 % celkových aktiv) a hodnota nedokončeného

dlouhodobého hmotného majetku (na 5,29 % celkových aktiv). Dlouhodobý finanční majetek

představoval ve stálých aktivech z hlediska procentního rozboru zanedbatelnou část.

Oběžná aktiva

Ve složení oběžných aktiv zaujímaly ve všech sledovaných letech největší podíl zásoby,

nejmenší pak finanční majetek. Tento stav nebyl příznivý, neboť z procentního rozboru lze

sledovat, že přibližně poloviční velikost zásob představovaly zásoby materiálu. Ty zbytečně

navyšovaly náklady spojené s jejich skladováním. Podíly zásob hotových výrobků a zboží jen

pozvolna klesaly - jejich velké množství na skladě na sebe váže finanční prostředky, které by

společnost mohla získat jejich prodejem. Krátkodobé pohledávky zaznamenaly nárůst v letech

1999 (z 12,53 % na 14,92 %) a 2001 (z 11,91 % na 13,49 %), zde převažovaly pohledávky


________________________________________________________________________

35

z obchodního styku, když v roce 1999 představovaly téměř celou výši krátkodobých

pohledávek. Z finančního majetku tvořily téměř celý podíl peníze na bankovních účtech.

Obr. 4 - Procentní rozbor aktiv

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

pro

cen

tní

ho

dn

ota

1998 1999 2000 2001

období

Struktura aktiv společnosti

Stálá aktiva

Oběžná aktiva

Ostatní aktiva

PASIVA Z procentního rozboru pasiv je na první pohled zřejmé, že ve sledovaném období došlo

k viditelným změnám v jejich složení. Jednalo se především o složení vlastních a cizích

zdrojů, neboť podíly ostatních pasiv nepředstavovaly významnou část celkových pasiv.

Za zmínku u ostatních pasiv stál pouze podíl 4,11 % v roce 2001, jenž byl způsoben zvýšením

hodnoty položek časového rozlišení. Podíl vlastního kapitálu od roku 1998 postupně stoupal

(od 34,01 % do 48,93 %), naopak cizí zdroje postupně klesaly. V letech 1998 a 1999 svým

podílem ve struktuře pasiv dominovaly cizí zdroje, když jejich podíl činil 64,09 %, resp.

63,04 %. Zlom ve složení celkových pasiv společnosti nastal v letech 2000 a 2001.

Vlastní kapitál

V roce 2000 došlo k velkému navýšení podílu vlastního kapitálu (o 7,21 %), což mělo

za samozřejmý následek snížení podílu cizích zdrojů (o 8,23 %). Tento pozitivní posun

dokázala společnost v roce 2001 ještě vylepšit, když se opět výrazně zvýšil podíl vlastního

kapitálu (o 5,28 %) při poklesu podílu cizích zdrojů (o 7,85 %). Z těchto výsledků je zřejmé,

že největší vliv na navýšení celkových pasiv společnosti v letech 1998, 2000 a 2001 mělo

zvýšení hodnot vlastního kapitálu. Naproti tomu, na mírném poklesu celkových pasiv v roce

1999 se podepsal úbytek cizích zdrojů (o 1,05 %), neboť podíl vlastního kapitálu v tomto roce

narostl (o 2,43 %).

Podíl složek vlastního kapitálu se v jednotlivých letech měnil. V letech 1998 až 2000

tvořila hodnota základního kapitálu většinový podíl.V roce 2001 tvořil již největší podíl VH

minulých let, neboť společnost dosáhla v každém sledovaném roce zisku. Tím docházelo ke

stálému nárůstu procentní hodnoty VH minulých let (od 8,96 % k 19,98 %). Tato skutečnost

se také projevila na velikosti rezervního fondu, jehož podíl na vlastním kapitálu společnosti se

konstantně zvyšoval.


________________________________________________________________________

36

Cizí zdroje

Při souhrnném hodnocení struktury pasiv společnosti je třeba poukázat na skutečnost, že

nebyla v letech 1998 a 1999 zcela příznivá. Společnost používala k financování svých aktiv

převážně cizí zdroje, byla tedy celkově více zadlužená. Nejednalo se však o závažný stav,

z hlediska příčiny vzniku zcela normální. Tato situace byla způsobena velkou investicí do

výstavby nového výrobního areálu společnosti v letech 1996 a 1997, zde se k jejich

financování společnost rozhodla využít cizí zdroje. Z nich ještě dost velký podíl v letech 1998

a 1999 tvořily dlouhodobé bankovní úvěry, které společnost stále splácela. Složení pasiv se

dle očekávání zlepšilo v roce 2000.

Mohlo by se zdát, že struktura cizích zdrojů nebyla zcela ideální (nevýnosná), neboť

podíl dlouhodobých závazků na celkových pasivech byl stejný jako podíl krátkodobých

závazků. Je však třeba si uvědomit, že podíl dlouhodobých závazků představovaly závazky

společnosti ke koncernu, z nichž pro společnost neplynuly žádné nákladové úroky. Ideálního

stavu ve struktuře pasiv dosáhla společnost v roce 2001. Došlo ke snížení podílu cizích

zdrojů, a to z důvodu zániku dlouhodobých závazků, a ke snížení podílu dlouhodobých

bankovních úvěrů (o 4,03 %).

Z podrobného rozboru cizích zdrojů je patrné jejich proměnlivé složení v jednotlivých

letech. To bylo zapříčiněno především účetními převody dlouhodobých závazků

a dlouhodobých bankovních úvěrů na krátkodobé závazky a běžné bankovní úvěry po

uplynutí určité doby od jejich vzniku.

Rezervy

Podíl rezerv se mírně zvyšoval z důvodu zvýšení podílu ostatních rezerv v letech 2000

a 2001. Svojí velikostí však rezervy netvořily velký podíl ve struktuře pasiv.

Dlouhodobé závazky

Ty tvořily významnou část cizích zdrojů v letech 1999 a 2000 (12,96 %, respektive

15,91 % celkových pasiv).

Krátkodobé závazky

Velkou váhu v cizích zdrojích společnosti také znamenaly podíly krátkodobých

závazků, které však postupně klesaly (od 30,96 % k 15,99 %). Jejich pokles byl zapříčiněn

klesajícími podíly závazků z obchodního styku, které v těchto letech tvořily podstatnou část

krátkodobých závazků. V roce 2001 stoupl jejich podíl na 24,55 %, a krátkodobé závazky tak

tvořily většinu cizích zdrojů. Příčinou bylo opět účetní navýšení těchto závazků ke koncernu.

Bankovní úvěry

Podíl bankovních úvěrů v celkových pasivech se také řadil k podstatným, a to i přes jejich

klesající procentní hodnoty. V letech 1998 a 1999 v nich svým podílem dominovaly

dlouhodobé úvěry (27,82 %, resp. 23,04 % celkových pasiv). V následujících dvou letech

značně vzrostl podíl krátkodobých úvěrů při významném poklesu dlouhodobých úvěrů.


________________________________________________________________________

37

Obr. 5 - Procentní rozbor pasiv

0

10

20

30

40

50

60

70

pro

cen

tní

ho

dn

ota

1998 1999 2000 2001

období

Struktura pasiv společnosti

Vlastní kapitál

Cizí zdroje

Ostatní pasiva

Z hlediska hodnocení složení aktiv a pasiv společnosti je dobré připomenout pravidla

správného finančního řízení. Z procentního rozboru pasiv je zřejmé, že pravidlo vertikální

kapitálové struktury bylo splněno pouze v letech 2000 a 2001. Struktura pasiv předchozích let

(především roku 1998) s sebou nesla zvýšené riziko podnikání, které mohlo znamenat stálé

zvyšování úvěrů vedoucí k velké zadluženosti.

Zákonitosti zlatého bilančního pravidla byly kromě roku 2001 splněny ve všech

zbývajících letech. Je zřejmé, že ke krytí svých dlouhodobých aktiv společnost využívala

vlastní kapitál a dlouhodobé cizí zdroje. Tento stav se změnil v roce 2001, kdy společnost

ke krytí dlouhodobých aktiv využívala spíše krátkodobé zdroje. Došlo tak k mírnému zvýšení

rizika platební neschopnosti společnosti, avšak z pohledu složení krátkodobých závazků

(značný podíl závazků ke koncernu) se nejednalo o špatný stav.

Obr. 6 - Zlaté bilanční pravidlo

0

5 0 0 0 0

1 0 0 0 0 0

1 5 0 0 0 0

2 0 0 0 0 0

2 5 0 0 0 0

3 0 0 0 0 0

3 5 0 0 0 0

4 0 0 0 0 0

tis

. K

č

1 9 9 8 1 9 9 9 2 0 0 0 2 0 0 1

o b d o b í

Z l a t é b i l a n č n í p r a v i d l o

S t á l á a k t i v a

V l a s t n í k a p i t á l

V l . k a p i t á l + d l .

c i z í z d r o j e


________________________________________________________________________

38

VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT V procentním rozboru výkazu zisků a ztrát se zaměříme především na výnosové

položky jednotlivých druhů výsledku hospodaření společnosti.

Z hodnocení procentního rozboru výkazu zisků a ztrát je patrné, že zcela dominující část

výnosů na celkových výnosech společnosti tvořily výkony. Jejich podíly se ve sledovaném

období pohybovaly v rozmezí od 68,82 % (r. 1998) do 75,87 % (r. 2001).

Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb

Tvořily téměř celý podíl výkonů, v roce 1999 dosáhly tyto tržby dokonce většího podílu

než celkové výkony společnosti, a to z důvodu záporné změny stavu vnitropodnikových zásob

vlastní výroby.

Tržby z prodeje zboží

Druhou největší výnosovou položku tvořily tržby z prodeje zboží, jejichž podíly

se ve sledovaném období pohybovaly od 15,33 % (r. 2000) do 20,64 % (r. 1999) celkových

výnosů. Tržby za prodej zboží zaznamenaly střídavě vzrůstající a klesající procentní hodnoty

při rovnoměrně vzrůstajících podílech obchodní marže. Tato skutečnost byla způsobena tím,

že společnost dokázala i při poklesu tržeb za prodej zboží ještě více snižovat náklady potřebné

na prodej tohoto zboží, které představovaly ve sledovaném období druhou největší

nákladovou položkou. Podíly součtu všech zbývajících provozních výnosů na celkových

výnosech se od roku 1998 postupně mírně zvyšovaly (od 2,35 % až do 5 %).

Tržby z prodeje DHM

Největší podíl (3,4 %) z celkových tržeb tvořily tržby z prodeje dlouhodobého

hmotného majetku roce 2001. Důvodem byl prodej zastaralého a nepotřebného majetku

v souvislosti s novou investicí.

Náklady

Z nákladových položek tvořila největší podíl ve sledovaném období výkonová spotřeba,

jejíž podíly se pohybovaly v rozmezí od 50,84 % (r. 1999) do 52,83 % (r. 1998) celkových

výnosů. Z dosažených hodnot lze potom sledovat, že v letech 1999 a 2000 dokázala

společnost výrazně snížit podíl výrobních nákladů, z čehož plynula následná zvýšení

provozního VH. K tomuto je dobré poukázat na podíly spotřeby materiálu a energie, které

tvořily dominantní část výkonové spotřeby. Z rozdílu procentních hodnot tržeb za prodej

vlastních výrobků a služeb a spotřeby materiálu a energie je možno dojít k závěru, že od roku

1998 společnost postupně snižovala materiálovou náročnost výroby, což bylo velmi příznivé.

Provozní VH

Poměr provozního VH k celkovému VH vykazoval v celém průběhu sledovaného

období kladnou hodnotu, nejpříznivějšího podílu dosáhl v roce 2000 (13,38 %). Velikost

podílu tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb nejvíce ovlivňovala velikost podílu přidané

hodnoty a tím také provozního VH, když postupně vzrůstající podíly všech těchto položek

zaznamenaly v roce 2001 pokles. Značný vliv na hodnoty samotného provozního VH měla

samozřejmě také výkonová spotřeba. Důvod zásadního vlivu přidané hodnoty a výkonové

spotřeby na velikosti provozního VH je třeba hledat ve skutečnosti, že důležitým předmětem

hospodářské činnosti společnosti je vedle výroby i obchodní činnost.

Finanční VH

Výsledek hospodaření z finančních operací vykazoval kromě roku 1998 v dalších letech

zápornou hodnotu, což je v podstatě obvyklý výsledek v podnikatelském sektoru vyjma


________________________________________________________________________

39

segmentu finančních služeb. Poměr ztráty kolísal, když největší hodnoty dosáhla v roce 1999

(-5,08 %). Finanční výnosy jako celek postupně klesaly (od 9,37 % do 1,69 %). Největší podíl

v roce 2001 tvořily ostatní finanční výnosy (1,38 %), ve zbývajících letech potom zúčtování

rezerv do finančních výnosů (5,82 %, 3,01% a 2,58 %).

Mimořádný VH

Mimořádný VH vykazoval kromě roku 1998 v dalších letech záporné procentní hodnoty

(ztráty). Poměr ztrát se postupem času stále mírně zvětšoval, a proto největší ztráty

z mimořádné činnosti společnost dosáhla v roce 2001 (-0,34 %). Podíl mimořádných výnosů

nepředstavoval významnou část celkových výnosů a v průběhu sledovaného období kolísal.

VH za účetní období

Procentní hodnoty VH za účetní období ukazovaly v letech 2000 a 2001 na velmi

dobrou situaci v hospodaření společnosti (11,86 %, resp. 10,62 % celkových výnosů). Podíl

čistého zisku v roce 2001 představoval vůbec nejlepší výsledek, který společnost dosáhla od

prvního roku své hospodářské činnosti. Tento podíl byl především zapříčiněn poklesem

procentních hodnot u většiny nákladových položek v tomto roce. Na tvorbě celkového VH se

ve sledovaném období největší měrou podílel provozní VH.

Obr. 7 - Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát

0

10

20

30

40

50

60

70

80

pro

cen

tní

hod

no

ta

1998 1999 2000 2001

období

Struktura výnosů společnosti

Tržby za zboží

Tržby za vl. výr. a

sl.Ostatní provozní V

Finanční V

Mimořádné V

Finanční analýza Analýza rozdílových ukazatelů

________________________________________________________________________

40

4 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ

Rozdílové ukazatele, které slouží finanční analýze a finančnímu řízení podniku

se označují jako finanční resp. peněžní fondy.

Musíme však připomenout jednu závažnou skutečnost, a to že pojem "fond" není

ve finanční analýze užíván v tom smyslu, v jakém jej používá metodika účetnictví, tj. jako

zdroj financování aktiv (např. kapitálové fondy, rezervní fond). Ve finanční analýze

a ve finančním řízení se pojmem "fondy" označují ukazatele, které vypočítáváme jako rozdíly

mezi určitými položkami aktiv a pasiv. Toto pojetí se používá ve finanční analýze tradičně

zejména v anglosaských zemích, u nás jde spíše o minoritní jev.

4.1 ANALÝZA FONDŮ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ Pojem „fondy“ zde představuje rozdílové ukazatele orientované na likviditu podniku.

Existují různé typy fondů peněžních (též finančních) prostředků, mezi nejčastěji používané

ve finanční analýze se řadí tyto [3]: čistý pracovní kapitál

čistý peněžní majetek

čisté pohotové prostředky

4.1.1 Čistý pracovní kapitál Čistý pracovní kapitál (označovaný též jako provozní kapitál) je nejčastěji

používaným ukazatelem. Stanoví se jako rozdíl mezi celkovými krátkodobými (běžnými)

aktivy a krátkodobými (běžnými) pasivy.

ČPK = krátkodobá aktiva – krátkodobá pasiva

Čistý pracovní kapitál lze charakterizovat jako krátkodobá (též běžná) aktiva očištěná

o krátkodobá pasiva, tj. dluhy (někdy se používá terminologicky méně vhodně pouze pojem

závazky), které musí podnik co nejdříve uhradit. Jedná se vlastně o přebytek oběžných aktiv

nad krátkodobými dluhy, z čehož vyplývá, že jsou to ta oběžná aktiva, financovaná

z dlouhodobých zdrojů. Pro finanční zdraví firmy je nutné, aby potřeba pracovního kapitálu

byla kryta běžným financováním a tedy aby firma měla potom dostatek dlouhodobých zdrojů.

Tento vztah má pak významný vliv na platební schopnost podniku: dlouhodobý majetek

podniku bude financován dlouhodobým kapitálem, krátkodobé dluhy budou pokryty hotovostí

a oběžnými aktivy rychle přeměnitelnými na peníze (v určitých stupních likvidnosti daného

aktiva). Čím vyšší je hodnota čistého pracovního kapitálu, tím větší je likvidní schopnost

podniku hradit své dluhy. Je-li ukazatel čistého pracovního kapitálu záporný, jedná se

o nekrytý dluh.

Při hodnocení tohoto ukazatele je třeba brát v úvahu určité zkreslení, které může být

způsobeno tzv. neočištěnými oběžnými aktivy (například neprodejné zásoby, nelikvidní

krátkodobé pohledávky). Je vhodné jej proto hodnotit v kontextu s poměrovými ukazateli,

neboť sám o sobě má omezenou vypovídací schopnost.

POZN.: Terminologické odlišnosti

Pojem běžná je přeložen z anglického výrazu current, a odpovídá významu krátkodobá. V naší terminologii

rozvahy však běžná aktiva představují obvykle oběžná aktiva. Do vzorce by dle významu této položky bylo

vhodnější ovšem dosadit pouze krátkodobá (odpovídá lépe významu běžná) aktiva, tj. oběžný majetek snížený


________________________________________________________________________

41

o rozvahové dlouhodobé pohledávky, jež jsou v krátké době nelikvidní. Obdobný problém je na straně běžných,

tj. krátkodobých pasiv (dluhů), která by neměla obsahovat pouze krátkodobé závazky, nýbrž veškerá krátkodobá

pasiva (dluhy), tj. i krátkodobé bankovní úvěry, resp. krátkodobou složku rezerv a časové rozlišení. Tato

terminologická nejasnost souvisí s pojmem pasiv, kdy naše účetní terminologie považuje vlastní kapitál

za pasivum, ač tak rozhodně ekonomicky nemůže být. Anglosaská terminologie považuje za pasiva pouze

dlužný kapitál (naše rozvahové cizí zdroje), což ve srovnání s účetní terminologií českou při definici ukazatelů

ve finanční analýze přináší obtíže.

4.1.2 Čistý peněžní majetek Čistý peněžní majetek (zvaný též někdy peněžně-pohledávkové finanční fondy), je

jakousi střední variantou mezi dvěma zbývajícími rozdílovými ukazateli. Tento ukazatel

vylučuje z krátkodobých aktiv zásoby.

Někdy se ze vzorce vylučují i nelikvidní krátkodobé pohledávky, což je však v praxi obtížné

stanovit pouze z externích zdrojů informací.

ČPM = krátkodobá aktiva - zásoby – krátkodobá pasiva

4.1.3 Čisté pohotové prostředky Čisté pohotové prostředky jsou relativně nejpřesnějším ukazatelem. Zachycují pouze

nejlikvidnější část aktiv, jenž je nezávislá na zvolených oceňovacích metodách, čímž

odstraňují nedostatky ostatních dvou fondů.

ČPP = krátkodobá aktiva – zásoby – krátkodobé pohledávky – splatná krátkodobá pasiva

Zahrnují-li čisté (netto) pohotové prostředky pouze peníze v pokladně a peníze

na běžném účtu, jde o nejvyšší stupeň likvidity. Z druhého pohledu je možné mezi čisté

pohotové prostředky zahrnout také směnky včetně vistasměnek, šeky, krátkodobé cenné

papíry a zůstatky nevyčerpaných neúčelových úvěrů, neboť jsou rychle přeměnitelné

na peníze. Na straně pasiv se používají okamžitě splatné závazky, tj. splatné ke dni, kdy

provádíme analýzu a starší.

V praxi je tento ukazatel užíván pro hodnocení okamžité platební schopnosti. Jeho

přesné užití je omezené malé, neboť z důvodu zjištění splatnosti jednotlivých závazků je jeho

konstrukce složitá. Pro externí analytiky je výpočet velmi obtížný, často i nemožný, neboť

z publikovaných účetních závěrek ukazatel vypočítat nelze.

To je i obecně důvod pro malé používání tohoto typu finanční analýzy u externích

finančních analytiků (banky, stát, veřejné fondy apod.). Proto se někdy používá jen pojem

pohotové prostředky (tedy nikoli netto), jež nezahrnuje veškeré obtížně určitelné položky

z finančního majetku a okamžitě splatných dluhů (běžných pasiv).

Pro členy náležející do aktiv ve vzorci je také používán výraz likvidní prostředky

1. stupně.


________________________________________________________________________

42


4.2 VÝPOČET FONDŮ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ V následující tabulce jsou uváděny údaje potřebné k výpočtu a výpočty jednotlivých

fondů finančních prostředků.

Tab. 7 - Výpočet fondů finančních prostředků

Položka Období

1998 1999 2000 2001

Oběžná aktiva 174 552 175 326 199 930 201 012

Zásoby 95 332 92 568 116 172 115 062

Peníze 75 136 137 49

Účty v bankách 15 443 8 458 4 409 10 042

Kr. finanční majetek 0 0 17 450 0

Krátkodobá pasiva 160 033 130 775 157 144 236 572

ČPK 14 519 44 551 42 786 -35 560

ČPM -80 813 -48 017 -73 386 -150 622

ČPP -144 515 -122 181 -135 148 -226 481

Čistý pracovní kapitál

Čistý pracovní kapitál dosahoval v jednotlivých letech vyjma roku 2001 kladných

hodnot, z čehož lze určit, že společnost měla většinou dostatek prostředků k zajištění

a financování své běžné činnosti. Hodnoty čistého pracovního kapitálu měly od roku 1998

výrazně vzrůstající tendenci, která byla ukončena v roce 2001 viditelným poklesem

do záporných hodnot. Nejlepší hodnoty tak čistý pracovní kapitál dosáhl v roce 1999. V tomto

roce výrazně klesla krátkodobá pasiva (zejména krátkodobé závazky, běžné bankovní úvěry

vzrostly) a u společnosti došlo k navýšení oběžných aktiv, když se výrazně zvýšila hodnota

finančního majetku. Je však třeba si uvědomit, že na navýšení zásob v roce 2000 se také

podílely přebytečné zásoby materiálu vzniklé přeložením různých výrob. Z těchto výsledků

lze usoudit, že především v letech 1999 až 2000 měla společnost dostatek dlouhodobých

zdrojů, kterými kryla i svá oběžná aktiva. Pokles hodnoty čistého pracovního kapitálu v roce

2001 informoval o tom, že společnost financovala svá aktiva více z krátkodobých zdrojů,

protože v tomto roce došlo k jejich značnému nárůstu.

Hodnoty čistého pracovního kapitálu lze hodnotit ve většině sledovaného období jako

příznivé. Poukazovaly na dobré finanční zázemí podniku spojené s platební schopností úhrady

svých krátkodobých dluhů, nepříznivý vývoj zaznamenal poslední rok.

Čistý peněžní majetek

Hodnoty ukazatele čistého peněžního majetku (čistých peněžně-pohledávkových

fondů) dosahoval záporných hodnot. Z těchto výsledků je patrné, že společnost neměla

ve sledovaném období dostatek těchto fondů, když hlavní příčinou záporných hodnot v letech

1998 až 2001 byla narůstající výše krátkodobých dluhů (zejména běžných bankovních úvěrů).

Velký vliv na záporné hodnoty těchto fondů v jednotlivých letech měl také velký podíl zásob

(především zásob materiálu), ve kterých byly vázány disponibilní peněžní prostředky.

Čisté pohotové prostředky

Z výsledků fondu čistých pohotových prostředků je zřejmé, že jeho hodnoty byly

ve sledovaném období nepříznivé a poukazovaly na špatnou okamžitou platební schopnost


________________________________________________________________________

43

společnosti. Tato skutečnost by se mohla nepříznivě projevit například při potřebě

bezprostřední úhrady větší sumy některého z dluhů společnosti.

V celkovém pohledu na výsledky hodnot tohoto fondu i fondů předcházejících

v jednotlivých letech je třeba si uvědomit několik skutečností. Tou nejdůležitější je, že

na velkém vzrůstu krátkodobých závazků v letech 1998 a 2001 se výrazně podílely závazky

společnosti ke koncernu, které v těchto letech tvořily dominantní podíly v jejich struktuře.

Tyto závazky nemusela a nemusí společnost hradit okamžitě, a proto by se v hodnotách

celkových krátkodobých závazků (jakožto okamžitě splatné) neměly objevovat. Tím by došlo

k výraznému snížení krátkodobých závazků v letech 1998, 1999 a 2001, čímž došlo

ke zkreslení ukazatele (především v roce 2001). Nepříznivou skutečnost však zaznamenal stav

zásob společnosti. Přebytečné zásoby materiálu znamenaly zbytečné výdaje finančních

prostředků, které v nich byly vázány až do jejich přeměny na výrobky. Zásoby hotových

výrobků a zboží potom představovaly volné finanční prostředky, které mohla společnost

získat jejich prodejem. U fondů finančních prostředků a ukazatelů likvidity je vhodné pro

získání lepšího přehledu o stavu a pohybu finančních prostředků využít přehledy o peněžních

tocích společnosti v jednotlivých letech (výkazy cash-flow). Z přehledu o peněžních tocích je

možné lépe určit další příčiny malého podílu finančního majetku. Hodnota finančního

majetku byla po celé sledované období ovlivněna úhradami závazků a bankovních úvěrů,

stejně jako nárůstem pohledávek z obchodního styku v letech 1999 a 2001 a velkými výdaji

na investice (především v roce 2001).

Na základě předcházejících zdůvodnění se nemusí hodnotit výsledky fondů finančních

prostředků jako zcela špatné. Faktem však zůstává skutečnost, že i přes úpravu velikosti

krátkodobých závazků by dosahovaly hodnoty posledních dvou fondů finančních prostředků

ve všech letech záporných hodnot. Z tohoto důvodu lze managementu této společnosti

doporučit, aby se lépe soustředil na splatnost pohledávek a především pak na efektivní

hospodaření se svými zásobami.

Je předpoklad, že po ukončení investiční výstavby, splacení krátkodobých závazků s ní

spojených a včasným získáváním finančních prostředků od odběratelů, dosáhnou hodnoty

těchto fondů v dalších letech mnohem lepších výsledků.

Obr. 8 - Fondy finančních prostředků

Finanční analýza Analýza poměrových ukazatelů

________________________________________________________________________

44

5 ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ

5.1 DEFINICE POMĚROVÝCH UKAZATELŮ Poměrové ukazatele jsou považovány za základní metodický nástroj finanční

analýzy[1]. V současné době jsou naprosto nejběžnější používanou metodou zejména

v podnikové praxi, neboť umožňují získat rychlý přehled o základních finančních

charakteristikách firmy za více období. Pomocí poměru představují ukazatelé vzájemný vztah

dvou položek účetních výkazů. K dosažení smysluplné interpretace musí být mezi těmito

položkami vzájemná souvislost. Ukazatelé jsou rozděleny do jednotlivých skupin, které se

vážou k různému pohledu hodnocení finanční situace podniku. Konstrukce a výběr

poměrových ukazatelů záleží především na tom, co chceme změřit, čeho chceme výpočtem

dosáhnout. Obecně uznávaná pravidla finanční analýzy používají pro hodnocení poměrových

ukazatelů většinou doporučené rozpětí, v nichž by se měl výsledný poměrový ukazatel

pohybovat (např. ukazatele likvidity), či doporučovanou tendenci vývoje ukazatele (např.

u ukazatele produktivity práce).

5.1.1 Používání poměrových ukazatelů Předností těchto ukazatelů je rychlé a poměrně přesné zhodnocení finanční situace

v jednotlivých dílčích oblastech firmy (např. zásoby, úvěry apod.), konečné zhodnocení

finanční situace firmy jako celku je však velice obtížné a vyžaduje značnou zkušenost

a erudici. Při nedostatečné znalosti fungování firmy může naopak vést hodnocení finanční

situace podniku pomocí poměrových ukazatelů k zkreslené interpretaci a chybným závěrům

analýzy. Proto pro správné hodnocení finančního zdraví podniku je tuto metodu potřeba

vhodně kombinovat s metodami analýzy pomocí absolutních či rozdílových ukazatelů.

Moderní postupy právě tento princip používají při komplexních metodách finanční analýzy,

zejména v případě tvorby a použití ratingu.

Další nevýhodou poměrových ukazatelů je skutečnost, že nepředstavují přesná

měřítka pro sledované charakteristiky hospodaření podniku, ale jsou spíše

pravděpodobnostního charakteru v doporučovaných intervalech (minimum, maximum, rozpětí

ukazatele a v něm doporučované optimum). Poměrové ukazatele umožňují získat rychlý

a nenákladný okamžitý přehled o základních finančních charakteristikách podniku. Lze říci,

že jsou jakýmsi sítem, které zachytí oblasti, které v podniku poté vyžadují hlubší pozornost

a analýzu.

Analýza poměrových ukazatelů umožňuje provádět i analýzu časového vývoje

finanční situace sledované firmy, je vhodným nástrojem průřezové analýzy, tj. porovnávání

finanční situace podniku s finanční situací podobných podniků. Některé ukazatele jsou přímo

mezinárodně porovnatelné a slouží nejen k velmi kvalitnímu posouzení úrovně firmy v dané

zemi, ale i jako měřítko výkonnosti jednotlivých oborů či ekonomik (např. ukazatele

materiálové a energetické náročnosti, produktivity práce, vybavenosti pracovníků hmotným

majetkem či exportní výkonnosti).

5.1.2 Systematizace poměrových ukazatelů Poměrových ukazatelů je velké množství, a proto se třídí do určitých skupin, obvykle

podle oblastí finanční analýzy. Jedná se o tyto skupiny:

a) likvidita - odhaduje se schopnost podniku splácet krátkodobé závazky,

b) rentabilita (výnosnost) - poměřuje se schopnost a úspěšnost dosahovat podnikových cílů,

ukazatele poměřují zisk s jinými veličinami,

c) aktivita - měří se efektivnost podnikatelské činnosti a využití zdrojů podle rychlosti obratu

nebo doby obratu vybraných položek rozvahy,


________________________________________________________________________

45

d) zadluženost - posuzuje se finanční struktura firmy z dlouhodobého hlediska, ukazatele

slouží jako indikátory výše rizika, které podnik podstupuje při své struktuře vlastních

a cizích zdrojů; lze posuzovat i míru schopnosti podniku znásobit své zisky při využívání

cizího kapitálu

e) ukazatele kapitálového trhu - zabývají se hodnocením činnosti z hlediska zájmů

současných i budoucích akcionářů; obvykle se s nimi pracuje u společností, které jsou

kótovány na burze cenných papírů,

f) ukazatele efektivity – dokumentují úroveň a výkonnost podniků v mezioborovém

či mezinárodním srovnání, kde jsou dobře porovnatelné,

g) ostatní ekonomické ukazatele – ukazatele produktivity, reprodukce hmotného majetku,

solventnosti, ukazatele využívající cash-flow ap.

5.2 UKAZATELE LIKVIDITY Ukazatele likvidity jsou zřejmě nejpoužívanější ukazatele pro vyjádření schopnosti

podniku hradit své krátkodobé dluhy, která je jednou ze základních podmínek jeho existence.

Od platební schopnosti se odvozuje solventnost, likvidita a likvidnost, a proto je dobré si tyto

pojmy blíže vysvětlit [6].

Solventnost lze charakterizovat jako obecnou schopnost podniku získávat prostředky

na úhradu svých závazků a připravenost hradit své dluhy. Jedná se o relativní přebytek

hodnoty aktiv nad hodnotou závazků. Podmínkou solventnosti je likvidita, tedy okamžitá

schopnost podniku splácet své krátkodobé dluhy. Likvidnost představuje vlastnost majetku

(složky aktiva), a to rychlost přeměnitelnosti jednotlivých složek majetku na peníze. Čím

snáze a rychleji lze tuto přeměnu realizovat, tím je aktivum likvidnější.

Obecně lze stanovit 3 stupně likvidnosti majetku:

1. stupeň - peníze v hotovosti a na běžném účtu, krátkodobé cenné papíry

2. stupeň - pohledávky

3. stupeň – zásoby

V praxi se rozlišují následující tři základní ukazatele likvidity, které jsou odvozeny

od stupně likvidnosti jednotlivých skupin oběžných aktiv – uvádíme je zde sestupně

od nejvyššího stupně po nejnižší. Stálá aktiva se při zjišťování platební schopnosti

nepoužívají, protože jsou málo likvidní.

5.2.1 Ukazatel hotovostní likvidity

finanční majetek

Hotovostní likvidita = ------------------------------------------

krátkodobá pasiva

Ukazatel hotovostní likvidity (též likvidity I. stupně) patří mezi nejpřesnější ukazatele

likvidity. Měří schopnost podniku hradit právě splatné dluhy, tj. čistá ekonomická pasiva

(v rozvaze – cizí zdroje) naprosto nekompromisně. Při výpočtu bereme v úvahu jako finanční

majetek peníze v hotovosti a na bankovních účtech, krátkodobý finanční majetek

a termínované účty se splatností do 3 měsíců.

Ukazatel je někdy označován jako "okamžitá likvidita", což je však nepřesné označení,

protože poměřuje nejlikvidnější část oběžných aktiv s dluhy splatnými do jednoho roku.

Z tohoto důvodu by bylo přesnější dosazovat do vzorce ukazatele hotovostní likvidity

za krátkodobé dluhy (krátkodobá neboli běžná pasiva) ty okamžitě splatné. Takto


________________________________________________________________________

46

konstruovaný ukazatel však nelze sestavit z veřejně publikovaných údajů z účetních závěrek,

výši okamžitě splatných závazků lze zjistit pouze z interních účetních podkladů podniku.

Hodnota ukazatele hotovostní likvidity v případě, že používáme ke konstrukci ukazatele

krátkodobé dluhy (ne okamžitě splatné dluhy), by se měla pohybovat v intervalu 0,2 - 0,5.

Čím vyšší je hodnota, tím je situace podniku příznivější, avšak hodnoty nad 1,0 znamenají

nerentabilní vázání prostředků na účtech, což není výhodné z hlediska výnosnosti podnikání.

5.2.2 Ukazatel pohotové likvidity

finanční majetek + pohledávky

Pohotová likvidita = ------------------------------------------

krátkodobá pasiva

Ukazatel pohotové likvidity (též likvidity II. stupně) je širším kritériem než hotovostní

likvidita, neboť do čitatele přistupují méně likvidní aktiva – pohledávky.

Zvláštní pozornost při konstrukci ukazatele běžné likvidity je třeba věnovat

krátkodobým pohledávkám (vzhledem k nelikvidnosti bývají dlouhodobé pohledávky

ze vzorce vyloučeny). Aby byla vypovídací schopnost tohoto ukazatele co nejvyšší, dosazuje

se hodnota pohledávek po korekci (netto), tzn. po uplatnění opravných položek a rezerv.

Pokud podnik tyto opravné položky a rezervy řádně vytváří, jsou pohledávky očištěny o jejich

nedobytnou nebo jinak pochybnou část. Někteří analytici dokonce doporučují vyloučit

z krátkodobých pohledávek veškeré pohledávky s určitým limitem po lhůtě splatnosti, a to

i v případě, že opravné položky nebyly dosud vytvořeny.

Vývoj tohoto ukazatele by se měl sledovat současně s ukazatelem celkové likvidity.

Porovnáním můžeme zjistit, která část oběžných aktiv ukazatel ovlivňuje v negativním směru.

Podstatně méně příznivá hodnota ukazatele běžné likvidity signalizuje nadměrný podíl zásob

ve struktuře oběžných aktiv.

Hodnota ukazatele by měla být v intervalu 1,0 - 1,5 a neměla by určitě pod tuto hranici

klesnout. V takovém případě je podnik schopen se vyrovnat se svými závazky, aniž by musel

prodávat své zásoby. Vysoká hodnota ukazatele je příznivější pro věřitele, avšak méně

příznivá pro vedení podniku a majitele, neboť značný objem těchto oběžných aktiv, který

přináší jen malý nebo žádný úrok, negativně ovlivňuje celkovou výnosnost vloženého

kapitálu.

5.2.3 Ukazatel běžné (celkové) likvidity

oběžná aktiva

Běžná likvidita = ------------------------------------------

krátkodobá pasiva

Ukazatel běžné, též celkové likvidity (nebo likvidity III. stupně) vyjadřuje kolikrát je

podnik schopen uspokojit své věřitele, pokud naráz promění všechna oběžná aktiva

na hotovost.

Hlavním smyslem tohoto ukazatele je, že pro úspěšnou činnost podniku je třeba hradit

krátkodobé závazky z těch položek aktiv, které jsou k tomu určeny. Ukazatel má největší

význam pro krátkodobé věřitele podniku, tzn. dodavatele, a i přes jeho některé nevýhody je

považován za klíčový ukazatel likvidity.


________________________________________________________________________

47

Některé nevýhody ukazatele:

a) hodnota ukazatele je zkreslena, pokud v čitateli jsou zahrnuta celá oběžná aktiva, tedy

také nedobytné pohledávky či neprodejné zásoby (vylučují se zejména dlouhodobé

pohledávky),

b) měří sice likviditu podniku, ale vychází z rozvahy k určitému datu, likvidita je však

reálně ovlivněna peněžními toky - mezi zůstatky aktiv, pasiv a peněžních toků je

časový posun,

c) lze ho vyjádřit k určitému datu, nevyjadřuje nám průběh likvidity během celého roku,

jeho výši můžeme ovlivnit dnem sestavení účetní závěrky.

Hodnota ukazatele by měla být v rozmezí 2,0 - 2,5. Čím je hodnota vyšší, tím je podnik

schopen lépe dostát svým závazkům, má vyšší platební schopnost. Při interpretaci tohoto

ukazatele je třeba však brát v úvahu všechny výše uvedené nedostatky ukazatele, především

skutečnost, že ne všechna oběžná aktiva jsou stejně likvidní a některá dokonce na peněžní

prostředky nepřeměnitelná (např. zastaralost zásob). Pokud by podnik přeměnil všechna svá

oběžná aktiva na peněžní prostředky (tj. především všechny zásoby), těžko by mohl zdárně

pokračovat ve své činnosti.

Přes všechny uvedené nedostatky je ukazatel celkové likvidity považován za jeden

z významných indikátorů platební schopnosti podniku, v běžném finančním řízení každého

podniku by se stabilita tohoto ukazatele měla stát základem plánovacího procesu.

Hodnota ukazatele celkové likvidity nižší než 1 vyjadřuje sníženou likviditu a není

příznivá. Hodnotu ukazatele je třeba vždy posuzovat s ohledem na konkrétní podmínky

příslušného podniku.


________________________________________________________________________

48

Případová studie

5.2.4 Výpočet a hodnocení ukazatelů likvidity

Tab. 8 - Výpočet ukazatelů likvidity

Položka Období

1998 1999 2000 2001

Oběžná aktiva 174 552 175 326 199 930 201 012

Zásoby 95 332 92 568 116 172 115 062

Peníze 75 136 137 49

Účty v bankách 15 443 8 458 4 409 10 042

Kr. finanční majetek 0 0 17 450 0

Krátkodobá pasiva 160 033 130 775 157 144 236 572

Běžná likvidita 1,10 1,34 1,27 0,84

Pohotová likvidita 0,50 0,63 0,53 0,36

Hotovostní likvidita 0,10 0,06 0,14 0,04

Ukazatel běžné (celkové) likvidity

Hodnoty celkové likvidity dosahovaly ve všech sledovaných letech mírně příznivých

hodnot. Z této skutečnosti je patrné, že společnost měla mírně podprůměrnou platební

schopnost, ale byla schopna uspokojit své věřitele přeměnou svých oběžných aktiv na

hotovost. Od roku 1998 se hodnoty celkové likvidity postupně zvyšovaly, od roku 2000 však

došlo k jejímu viditelnému poklesu. Příčinou bylo převedení dlouhodobých závazků

ke koncernu na závazky krátkodobé. Nejlepšího výsledku tak společnost dosáhla v roce 1999,

kdy byla 1 Kč krátkodobých závazků kryta 1,34 Kč oběžných aktiv.

Ukazatel pohotové likvidity

Vývoj hodnot pohotové likvidity byl velice podobný jako u běžné likvidity. Do roku

1999 zaznamenávaly hodnoty pohotové likvidity rovnoměrný nárůst, který byl přerušen

poklesem od roku 2000. Přijatelné hodnoty (už větší než 1) však tato likvidita nedosáhla.

Z porovnání těchto výsledků s výsledky celkové likvidity je patrné, že horší hodnoty

pohotové likvidity byly způsobeny velkým podílem zásob ve struktuře oběžných aktiv, jinak

řečeno, že své volné peněžní prostředky měla společnost vázány především v zásobách.

Společnost nebyla schopna dostát svým krátkodobým závazkům bez toho, aby prodávala své

zásoby.

Ukazatel hotovostní likvidity

Výsledky hotovostní likvidity ve sledovaném období nevykazovaly vyjma snad roku

2000 dobré výsledky, z čehož je zřejmé, že společnost nebyla schopna uhradit všechny své

splatné krátkodobé závazky naprosto okamžitě. Z tohoto pohledu je patrné, že dost velké

množství peněžních prostředků společnosti bylo v letech 1999 a 2001 vázáno také

v pohledávkách. Velikost finančního majetku byla ve sledovaném období ovlivněna různými

úbytky peněžních prostředků, což lze sledovat ve výkazech cash-flow za jednotlivé roky.

V roce 1999 znamenalo výrazné úbytky peněžních prostředků navýšení pohledávek

z provozní činnosti, snížení závazků z provozní činnosti, platba úroků a výdaje na pořízení

stálých aktiv. V dalším roce patřily mezi největší úbytky peněžních prostředků úhrady

závazků z provozní činnosti, platba úroků a výdaje na pořízení stálých aktiv. V roce 2001


________________________________________________________________________

49

ovlivnila velikost peněžních prostředků změna stavu pohledávek, platba daně za běžnou

činnost z minulého období, platba úroků a především pak výdaje na pořízení stálých aktiv.

Ukazatelé likvidity velmi úzce souvisí s ukazateli fondů finančních prostředků. Tato

skutečnost se projevila ve výsledcích jednotlivých ukazatelů likvidity, které potvrzovaly

dosažené hodnoty fondů finančních prostředků v jednotlivých letech. Proto i zde bylo třeba

brát v úvahu velikost krátkodobých závazků ke koncernu. Společnost by se v současnosti

měla zaměřit na splatnost pohledávek z obchodního styku a na lepší hospodaření se zásobami.

Obr. 9 - Ukazatelé likvidity

0,0

0,2

0,4

0,6

0,8

1,0

1,2

1,4

1,6

1998 1999 2000 2001

hodnota

období

Vývoj ukazatelů likvidity společnosti

Běžná

likvidita

Pohotová likvidita

Hotovostní

likvidita

5.3 UKAZATELE RENTABILITY Další významný způsob, kterým se hodnotí podnikatelská činnost, je poměřování

celkového zisku se zdroji, kterých bylo užito pro dosažení zisku. Jedná se o poměrové

ukazatele rentability, které jsou též nazývány ukazateli míry zisku, ziskovosti nebo

výnosnosti.

Pojem rentabilita lze vyjádřit jako měřítko schopnosti podniku vytvářet nové zdroje

a dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Rentabilita je formou vyjádření míry

zisku z podnikání. Proto patří mezi nejdůležitější způsob, jímž se hodnotí podnikatelská

činnost.

Základním vztahem rentability je poměr výsledku hospodaření (ekonomický smysl

má pouze zisk) s jinými veličinami - vlastním nebo cizím investovaným kapitálem,

náklady, tržbami apod.

5.3.1 Domácí pojetí ukazatelů rentability Obsah kategorie "výsledek hospodaření" vyplývá z finančního účetnictví, jedná se o:

a) provozní výsledek hospodaření, který vyjadřuje rozdíl mezi provozními výnosy

a provozními náklady

Provozní výsledek hospodaření = (tržby za prodej zboží + tržba za prodej vlastních výrobků

a služeb + tržby z prodeje dlouhodobého majetku + ostatní provozní výnosy) - provozní

náklady


________________________________________________________________________

50

b) finanční výsledek hospodaření, který je vyjádřen rozdílem mezi finančními výnosy

a finančními náklady

Finanční výsledek hospodaření = finanční výnosy - finanční náklady

c) výsledek hospodaření za běžnou činnost

Výsledek hospodaření z běžné činnosti před zdaněním = provozní výsledek hospodaření +

finanční výsledek hospodaření

d) mimořádný výsledek hospodaření

Mimořádný výsledek hospodaření = mimořádné výnosy - mimořádné náklady

5.3.2 Mezinárodní pojetí ukazatelů rentability K výpočtům jednotlivých ukazatelů rentability se mezinárodně používá následné

členění výkazu zisků a ztrát, převzaté z finanční analýzy používané v anglosaských zemích,

zejména v USA [8]:

Tržby - náklady bez odpisů, úroků a daní = zisk před odpisy, úroky a daněmi (EBDIT)

Zisk před odpisy, úroky a daněmi – odpisy = zisk před úroky a daněmi (EBIT)

Zisk před úroky a daněmi (EBIT) – nákladové úroky = zisk před zdaněním (EBT)

Zisk před zdaněním (EBT) - daň z příjmu = zisk po zdanění (EAT)

Lze konstatovat, že provozní výsledek hospodaření podle platné české metodiky

představuje spolehlivé ohodnocení provozní výkonnosti podniku a je přijatelnou náhradou

v systému mezinárodní konstrukce výkazu zisků a ztrát (ad EBIT).

Čitatel zlomku jednotlivých ukazatelů není tedy zadán jednoznačně a uvádí se jako:

zisk před odpisy, úhradou úroků a daně z příjmů – EBDIT (earnings before

depreciation, interest and tax)

zisk před úhradou úroků a daně z příjmu (provozní zisk) – EBIT (earnings before

interest and tax)

zisk před zdaněním – EBT (earnings before tax)

zisk po zdanění (čistý zisk) - EAT (earnings after tax)

Při hodnocení pomocí těchto ukazatelů musíme brát v úvahu, že jisté problémy nese

fakt, že rozvaha je výkaz se stavovými veličinami, kde bereme údaje k určitému datu, zatímco

výkaz zisků a ztrát je tokový výkaz, kde můžeme sčítat data za určité období.

Velmi důležitým hlediskem pro tyto ukazatele je snižování nákladů, kterým může

podnik dosahovat vyšších částek zisku a zlepšovat tak hodnoty jednotlivých ukazatelů.


________________________________________________________________________

51

5.3.3 Konstrukce ukazatelů rentability K hodnocení rentability se nejčastěji používají následující poměrové ukazatele [5].

Ukazatel rentability aktiv (ROA-return of assets)

zisk před úroky a zdaněním (EBIT)

ROA = ----------------------------------------------------

celková aktiva

Ukazatel rentability aktiv (celkového vloženého kapitálu) je považován za klíčové

měřítko rentability. Poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání

a vyjadřuje tak celkovou efektivnost podniku, jeho hrubou produkční sílu. Informuje, jak byl

zhodnocen celkový vložený kapitál bez ohledu na to, zda byl financován z vlastních či cizích

zdrojů. Finanční struktura podniku je tak nepodstatná, a proto se částka celkového vloženého

kapitálu nepřebírá ze strany zdrojů rozvahy, ale ze strany, na které jsou vykazována aktiva.

Hovoříme-li proto u tohoto ukazatele o celkovém vloženém kapitálu, myslíme tím celková

aktiva.

Jedná-li se o zisk, dosazuje se do čitatele většinou částka zisku před zdaněním a úroky

placenými z cizího kapitálu. Tato skutečnost bere v úvahu to, že efektem reprodukce

celkového vloženého kapitálu není jen odměna vlastníkům, ale také odměna věřitelům

za půjčení kapitálu - úrok. Úrok je však zdaněn daní z příjmů. V případě, že bychom nebrali

v úvahu zdanění úroků, docházelo by ke změnám tohoto ukazatele pouze vlivem změny

finanční struktury.

Je-li do čitatele vzorce při výpočtu dosazen čistý zisk zvýšený o zdaněné úroky,

znamená to, že požadujeme po ukazateli, aby poměřil vložené prostředky nejen se ziskem, ale

i s těmi efekty, které vyplývají ze zhodnocení cizího kapitálu. Celkové vložené prostředky

totiž musí vyprodukovat tolik zisku, aby mohly být zaplaceny i úroky z cizího kapitálu.

Fiktivní zdanění úroků pak vyjadřuje skutečnou cenu cizího kapitálu. Zahrnutí úroků

do nákladů vede ke zvýšení nákladů a tím pádem snížení základu daně z příjmu a tím i k nižší

dani z příjmu. Právě o takto ušetřenou částku daně z příjmu je cena cizího kapitálu nižší.

Hodnocení rentability podniku podle tohoto ukazatele se považuje za teoreticky

správnější (v porovnání s ukazatelem rentability vlastního kapitálu). Z praktického hlediska

totiž nelze z celkového zisku přesně určit tu část, která je výsledkem použití pouze vlastního

kapitálu. Ukazatel rentability aktiv se využívá především ke komplexnímu posouzení

schopnosti podniku jako celku vytvářet zisk, ale i při hodnocení vnitropodnikových útvarů.

Ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE-return of equity)

čistý zisk (EAT)

ROE = ---------------------------------

vlastní kapitál

Ukazatel rentability vlastního kapitálu je klíčovým ukazatelem pro vlastníky

či akcionáře podniku při hodnocení úspěšnosti jejich investic. Vytvořený čistý zisk (=VH

za účetní období) představuje zhodnocení kapitálu, který do podniku vložili. Investor

samozřejmě požaduje, aby zhodnocení vloženého kapitálu bylo vyšší než zhodnocení tohoto

kapitálu při alternativní formě investice. Na základě tohoto ukazatele mohou pak investoři

posoudit, zda je jejich kapitál dostatečně zhodnocován vzhledem k určitému riziku jejich

investice.


________________________________________________________________________

52

Bude-li hodnota tohoto ukazatele dlouhodobě nižší nebo rovna výnosnosti jiných

různých druhů cenných papírů, bude podnik pravděpodobně odsouzen k zániku, neboť

investor bude investovat svůj kapitál výhodnějším způsobem.

Při zvažování úvěru (využívání cizích zdrojů) by mělo platit, že rentabilita vlastního

kapitálu je větší než rentabilita celkového vloženého kapitálu.

Za zisk po zdanění, který je použit v tomto ukazateli, přebíráme v podmínkách české

účetní metodiky výsledek hospodaření za účetní období převzatý z řádku 60 výkazu zisků

a ztrát.

Ukazatel rentability celkového investovaného kapitálu (ROCE-return of capital

employed)

zisk po zdanění + nákladové úroky * (1-sazba daně z příjmu)

ROCE = ----------------------------------- ---------------------------------------- *100

dl. závazky + dl. bankovní úvěry + vlastní kapitál

Je to ukazatel, který poskytuje informace o výnosnosti dlouhodobých zdrojů podniku.

V čitateli zlomku jsou zahrnuty celkové výnosy všech investorů, jmenovatel (na rozdíl

od rentability celkového vloženého kapitálu) je nižší o krátkodobé zdroje.

Z úroků, zahrnovaných do čitatele vzorce, by měly být brány v úvahu pouze

nákladové úroky, které jsou placeny dlouhodobým věřitelům, tj. úroky z dlouhodobých úvěrů

či jiných dlouhodobých závazků.

Ukazatel rentability tržeb (ROS-return of sales)

Důležitým extenzivním ukazatelem jsou tržby, kterých podnik dosáhne za určité

časové období (rok, čtvrtletí, měsíc, dekádu, den). Tržby jsou tržním ohodnocením výkonů

podniku.

Výkony = výrobky nebo služby zhotovené nebo poskytnuté v určitém období. Podnik

je vybaven kapitálem (vlastním i cizím), zaměstnanci, dlouhodobým majetkem, je určitým

způsobem řízen, avšak při posuzování každého podniku hraje významnou roli jeho výkon, to

znamená, jak je podnik schopen účinně využít všechny své prostředky k vytváření hodnot

a k uplatnění na trhu.

Teprve tržní uznání výsledků práce podniku stanoví jejich cenu, která se do podniku

vrací na úhradu nákladů a k vytvoření zisku.

Tržní úspěšnost podniku je podmíněna mnoha faktory, přičemž "skutečná hodnota"

výrobků nebo služeb nemusí být vždy rozhodující.

Velkou roli zde hraje také např. reklama, marketingová strategie, poptávka a taktéž

cenová politika podniku. Cenová politika podniku znamená nalezení vhodného kompromisu

mezi prodejem menšího množství dražšího zboží a hromadnou realizací za nižší ceny.

Cenová strategie podniku se odráží v hodnotě dalších poměrových ukazatelů finanční

analýzy, a to ukazatele:

rentability tržeb (ziskového rozpětí)

rentability nákladů

nákladovosti

čistý zisk (EAT)

ROS = ---------------------------------

tržby


________________________________________________________________________

53

Ukazatel rentability tržeb (ziskové marže) informuje o tom, jak je podnik ziskový,

kolik korun zisku mu vyplyne z jedné koruny tržeb, měří tedy ziskovost (efekt) tržeb.

Z tohoto ukazatele můžeme usoudit jak hospodárně firma vynakládá prostředky, jak

kontroluje náklady a jaké má firma postavení na trhu z hlediska úspěchu jejích výrobků. Pro

dosazení údajů z výkazu zisku a ztrát za tržby obvykle dosazujeme tržby za prodej zboží

a tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, tj. ty, jež představují výstup z vlastní

podnikatelské činnosti firmy, za čistý zisk považujeme výsledek hospodaření za účetní

období.

Dosahuje-li zisková marže nízkých hodnot nebo několik let klesá, měl by se podnik

zaměřit na podrobnou analýzu jednotlivých nákladů. Snížením nákladů by pak mohl

dosahovat vyššího zisku. Obecně platí, že čím vyšší je rentabilita tržeb, tím lépe.

Hodnotu tohoto ukazatele je však třeba posuzovat s celkovým objemem tržeb (odbytu)

a rychlostí obratu zásob. Nízká hodnota tohoto ukazatele, spolu s rychlým obratem zásob

a vysokým objemem tržeb, může být výhodnější než v opačném případě. Absolutní částku

zisku je možné zvyšovat zvětšováním objemu tržeb, i když zisková marže klesá, což je

typickým příkladem dnešních maloobchodníků, kteří se snaží zvýšit odbyt snížením cen

výrobků. Dosahují tím sice nižšího zisku na jednotku, ale v souhrnu jejich zisk narůstá právě

zvýšením tržeb.

Ukazatele ziskového rozpětí

Ukazatel ROS v tomto pojetí bývá v literatuře též nazýván jako ziskové rozpětí

po zdanění. Dále se můžeme v literatuře setkat s modifikací ukazatele ROS, a to s ukazatelem

ziskové rozpětí před zdaněním, kdy do čitatele vzorce při výpočtu ukazatele dosazujeme

zisk před zdaněním (EBT), nebo s ukazatelem provozní ziskové rozpětí, kdy do čitatele

vzorce dosazujeme zisk před úroky a daněmi (EBIT).

Ukazatel rentability nákladů

čistý zisk

Rentabilita nákladů = ---------------------------------

náklady

Ukazatel rentability nákladů vyjadřuje kolik korun zisku podnik získal vložením jedné

koruny nákladů, vyjadřuje tedy, s jakou mírou efektivnosti byly náklady vynaloženy. Hodnota

tohoto ukazatele by měla být co nejvyšší a měla by se ve svém vývoji stále zvyšovat, neboť

podnik by se měl snažit dosahovat co nejvyššího zisku při co nejnižších nákladech.

Ukazatel nákladovosti

náklady

Nákladovost = ---------------------------------

tržby

Ukazatel nákladovosti informuje o tom, kolik korun celkových nákladů bylo

vynaloženo na jednu korunu tržeb. Ukazatel je doplňkovým ukazatelem ziskovosti tržeb

a porovnává se s rentabilitou nákladů. Za příznivou se považuje co nejnižší hodnota nebo

postupně klesající trend.


________________________________________________________________________

54


5.3.4 Výpočet a hodnocení ukazatelů rentability

Tab. 9 - Výpočet ukazatelů rentability

Položka Období

1998 1999 2000 2001

EBIT 10 035 37 604 81 267 77 058

Čistý zisk 16 004 8 299 45 264 48 650

Tržby 460 791 453 724 551 325 562 256

Náklady 513 397 488 864 562 154 537 242

Celková aktiva 508 308 497 241 518 776 562 239

Vlastní kapitál 172 887 181 186 226 450 275 100

ROA 0,02 0,08 0,16 0,14

ROE 0,09 0,05 0,20 0,18

ROS 0,03 0,02 0,08 0,09

Rent. nákladů 0,03 0,02 0,08 0,09

Nákladovost 1,11 1,08 1,02 0,96

Ukazatel rentability celkového vloženého kapitálu

Rentabilita celkového vloženého kapitálu dosáhla ve sledovaném období vzrůstajícího

trendu, mírné snížení hodnoty zaznamenala v roce 2001. Z toho je patrné, že nejlepšího

zhodnocení vloženého kapitálu dosáhla společnost v roce 2000 (16 %). Při vzrůstajících

celkových aktivech společnosti byla příčinou hodnota provozního zisku, nejvyšší

ve sledovaném období. V letech 1998 a 1999 docházelo jen k malému zhodnocení vloženého

kapitálu. V dalších letech se zhodnocení zvýšilo, z čehož je zřejmé, že v letech 2000 a 2001

se výrazně zvýšila produkční síla společnosti. Z těchto dosažených výsledků lze dojít

k závěru, že v průběhu sledovaného období docházelo ve společnosti ke stále většímu

zhodnocení vloženého kapitálu. Na základě plánovaného zvýšení výrobní činnosti a tržeb

z prodeje vlastních výrobků a služeb lze očekávat, že zhodnocení vloženého kapitálu dosáhne

přinejmenším v příštím roce vyšší hodnoty, což bude velmi příznivým faktorem pro

společnost.

Ukazatel rentability vlastního kapitálu

Z výsledků rentability vlastního kapitálu je zřejmé, že v roce 1999 zaznamenala pokles

oproti roku 1998. Důvod poklesu hodnoty je třeba hledat především ve značném poklesu

čistého zisku. V dalším roce naopak došlo k výraznému navýšení hodnoty zisku, což mělo

za následek dosažení vůbec nejlepšího výsledku rentability vlastního kapitálu ve sledovaném

období. Hodnoty rentability vlastního kapitálu v posledních dvou sledovaných letech

vyjadřovaly velmi dobré zhodnocení kapitálu investora (20 %, resp. 18 %). Na základě

výsledků v těchto letech mohl vlastník hodnotit své investice do společnosti jako velmi

úspěšné. Jediným vlastníkem společnosti je od roku 1993 zahraniční koncern.

V dalším roce lze očekávat mírně narůstající, případně stejné hodnoty rentability

vlastního kapitálu z důvodu plánovaného nárůstu čistého zisku.

Při porovnání hodnot rentability vlastního kapitálu a rentability celkového vloženého

kapitálu lze dojít k závěru, že kromě roku 1999 bylo pro společnost výhodné využívat cizích

zdrojů (bankovních úvěrů). Na základě uvedeného předpokladu a závěru je možno vedení


________________________________________________________________________

55

společnosti doporučit, aby se rozhodla pro získání úvěru jako zdroje financování své

investiční výstavby v tomto roce.

Ukazatel rentability tržeb

Ukazatel rentability tržeb informoval o tom, že z jedné koruny tržeb dosáhla společnost

v roce 1998 0,03 Kč zisku, v roce 1999 0,02 Kč zisku, v r. 2000 0,08 Kč zisku a v roce 2000

0,09 Kč zisku. Z těchto výsledků je zřejmé, že v posledních dvou letech se výrazně zvýšila

efektivnost (ziskovost) tržeb společnosti. Příčiny tohoto zlepšení je třeba hledat hlavně

ve snížení výrobních nákladů, především pak materiálové náročnosti výroby. Mimo to,

hodnoty rentability tržeb posledních dvou let odrážely dobrou úroveň řízení podniku spojenou

s aktuální prosperitou společnosti. Nižší hodnoty dosažené v letech 1998 a 1999 nemusely

znamenat zcela nevýhodný stav, neboť objem tržeb společnosti byl vcelku velký, nepříznivým

jevem však byl pomalý obrat zásob podniku v těchto letech.

Značný nárůst hodnot rentability tržeb v blízké budoucnosti by mělo zaručit plánované

zvýšení objemu tržeb, udržení velmi dobrého trendu snižujících se výrobních nákladů

a zlepšení obratovosti zásob. Tento stav by velmi přispěl k výraznější a úspěšnější prezentaci

společnosti.

Ukazatel rentability nákladů a ukazatel nákladovosti

Hodnoty ukazatele rentability nákladů dosahovaly přibližně (zaokrouhlení) stejných

hodnot jako ukazatel rentability tržeb. Z výsledků ukazatele rentability nákladů je třeba

vyzdvihnout jejich vzrůstající trend započatý od roku 2000. V posledních dvou letech došlo

ve společnosti k nejlepšímu zhodnocení nákladů, když společnost dokázala získat vydáním

jedné koruny nákladů 0,08 Kč, resp. 0,09 Kč zisku.

Vývoj hodnot ukazatele nákladovosti potvrzoval vývoj hodnot ukazatele rentability

nákladů. Ukazatel nákladovosti vykazoval v letech 1998 a 1999 nepříznivé výsledky

převyšující hodnotu 1. Postupný pokles hodnot tohoto ukazatele v dalších letech však

znamenal snížení podílu nákladů a tedy stále příznivější situaci pro společnost.

Z výsledků obou těchto ukazatelů je zřejmé, že v letech 2000 a 2001 se společnost

více zaměřila na úsporu nákladů, především nákladů spojených s výrobou. Příznivé hodnoty

v těchto letech souvisely také s výrazným zvýšením tržeb a čistého zisku. Shrnu-li vše

dohromady, společnost se stávala stále více prosperující.

Na základě předpokládaného vývoje a dosažených výsledků lze očekávat stále lepší

hodnoty obou těchto ukazatelů.

Obr. 10 – Ukazatele rentability

Vývoj ukazatelů rentability společnosti

0,0

0,2

0,4

0,6

0,8

1,0

1,2

1998 1999 2000 2001

období

ho

dn

ota

ROA

ROE

ROS

Nákladovost


________________________________________________________________________

56

5.4 UKAZATELE AKTIVITY Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat vložených prostředků. Informují

o tom, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy, s jakou intenzitou využívá kapitál,

který má k dispozici. Jestliže má podnik více aktiv, než je schopen efektivně využít, zvyšují

se jeho náklady spojené se skladováním. Naopak při nedostatku aktiv dochází k omezení

výroby a podnik přichází o vyšší tržby, kterých by mohl dosáhnout realizováním

podnikatelských příležitostí.

Při hodnocení je opět třeba vzít v úvahu, že tržby jsou položkou výkazu zisků a ztrát

a odrážejí tak stav za určité období (tokové veličiny), kdežto aktiva jsou položkou rozvahy

a postihují stav k určitému okamžiku.

Ukazatele aktivity vyjadřují dva parametry.

Rychlost obratu - kolikrát se obrátí určitý druh majetku za dané období. V čitateli se

uvádějí tržby, ve jmenovateli určitá položka aktiv. Hodnoty těchto ukazatelů jsou

absolutní čísla, která uvádí počet obrátek za rok.

Dobu obratu - tj. dobu, po kterou je majetek v určité formě vázán, tedy za jak dlouho

uskuteční svoji přeměnu do peněžní formy. V čitateli jsou uvedeny určité složky aktiv,

které jsou poměřovány k určité charakteristice jejich výstupů, nejčastěji k tržbám.

Hodnoty těchto ukazatelů se uvádí v jednotkách času (dnech).

5.4.1 Konstrukce ukazatelů aktivity

Ukazatel rychlosti obratu celkových aktiv

tržby

Obrat celkových aktiv = ---------------------------------

celková aktiva

Ukazatel rychlosti obratu celkových aktiv patří mezi nejkomplexnější ukazatele

aktivity. Je vyjádřen poměrem tržeb k celkovému vloženému kapitálu, což je dle bilanční

rovnice rovno celkovým aktivům. Ukazatel informuje, jak rychle dokáže podnik otáčet

vložený kapitál, jaký je obrat celkových aktiv. Vysoký obrat je projevem efektivního

využívání majetku.

Ukazatel rychlosti obratu stálých aktiv

tržby

Obrat stálých aktiv = ---------------------------------

stálá aktiva

Ukazatel rychlosti obratu stálých aktiv (dlouhodobého majetku) je ukazatelem

efektivnosti a intenzity využívání stálých aktiv, zejména dlouhodobého hmotného majetku,

s cílem dosažení tržeb. Hodnotu tohoto ukazatele je třeba posuzovat s odstupem, neboť

investice do zařízení jsou prováděny s předstihem, proto klesající nebo nízká hodnota může

znamenat probíhající investici podniku, jež prozatím nepřináší budoucí požadovaný efekt.

Ukazatel je také ovlivněn zvolenou metodikou odepisování. Čím je ukazatel vyšší, tím lépe.

S tímto ukazatelem je spojen i reciproční ukazatel relativní vázanosti stálých aktiv,

který poměřuje stálá aktiva (v čitateli vzorce) k ročním tržbám (ve jmenovateli vzorce), tj. jde


________________________________________________________________________

57

o inverzní vzorec. Tento ukazatel podává informace o relativní výkonnosti, s níž podnik

využívá stálých aktiv s cílem dosáhnout tržeb. Je měřítkem celkové produkční efektivnosti.

Čím je ukazatel nižší, tím je na tom podnik lépe, rozvíjí se bez zvyšování finančních zdrojů.

Použijeme-li v čitateli stálá aktiva v zůstatkových cenách, ukazatel se s počtem let

zlepšuje zcela automaticky bez jakéhokoliv přičinění podniku. Rovněž se zde projevuje vliv

používaného způsobu odepisování (rovnoměrný nebo zrychlený odpis) a vliv historických cen

(nezohledňují inflaci). Tím je řada stálých aktiv pořízených před mnoha lety v rozvaze

podhodnocena a podnik, který funguje již řadu let, může vykazovat lepší výkonnost i bez

svého přičinění. Z tohoto důvodu je třeba tento ukazatel interpretovat velmi opatrně a vždy

v souvislosti s používanou účetní politikou odepisování a oceňování.

Hodnota tržeb vychází z položek výkazu zisků a ztrát – tržby za prodej zboží a tržby

za prodej výrobků a služeb, pokud bychom dosazovali další kategorie tržeb, dochází k jistému

zkreslení na dosahovaný výstup podnikatelské činnosti firmy a musíme s tím v komentáři

počítat. To platí obecně i pro další ukazatele finanční analýzy, kde se vyskytuje parametr

„tržby“.

Ukazatel rychlosti obratu zásob

tržby

Obrat zásob = ---------------------------------

zásoby

Ukazatel rychlosti obratu zásob, někdy nazývaný ukazatel intenzity využití zásob,

informuje o tom, kolikrát se zásoby ve sledovaném období přemění na jiné formy oběžných

aktiv až po prodej výrobků a další nákup zásob. Místo statické veličiny stavu zásob v rozvaze

se doporučuje používat ve jmenovateli průměrný stav zásob za sledované období.

Variantně by bylo možné použít v čitateli místo tržeb celkové náklady, neboť výše

zisku není při rychlosti obratu zásob určující, nás také zajímají náklady na prodané zboží.

Má-li podnikové hospodaření sezónní charakter nebo se v průběhu roku objevují velké

výkyvy stavu zásob, je pro získání realističtějšího obrázku lepší použít průměrné roční

zásoby.

Ukazatel lze rovněž používat v detailnější podobě, kdy místo zásob celkem použijeme

jednotlivé druhy zásob - např. materiál, nedokončená výroba, hotové výrobky, zboží. Tento

detailní rozbor je však možný pouze při interní finanční analýze.

Ukazatel doby obratu zásob

zásoby

Doba obratu zásob = ---------------------------------

průměrné denní tržby

Tento ukazatel udává, kolik dnů jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob, tj. dobu

potřebnou k jejich přeměně do peněžní formy. Jinak řečeno, ukazatel určuje, jak dlouho jsou

zásoby uskladněny v podniku než dojde k jejich spotřebě nebo prodeji. Cílem účetní jednotky

by mělo být co největší zkracování této doby, což může mít za důsledek snižování nákladů

spojených se skladováním a následné využití volných finančních zdrojů jiným způsobem, což

vede i ke zvýšení rentability.

Za optimální je považována hodnota ukazatele do 30 dní, rozmezí 50 až 100 dní je

dobou obratu zásob u většiny organizací u nás, doba obratu nad 100 dní představuje negativní


________________________________________________________________________

58

vývoj. Obecně platí, že čím vyšší je rychlost obratu zásob a kratší doba obratu zásob, tím si

podnik stojí lépe.

Při výpočtu průměrných denních tržeb, případně průměrného stavu zásob

v předcházejícím vzorci, lze využít jak variantu 365 dnů v roce, tak i variantu 360 dnů v roce.

Oba tyto ukazatele jsou považovány za signály intenzity využívání zásob v podniku.

Je však třeba si uvědomit, že rychlý obrat zásob nemusí znamenat pouze intenzivní využívání

zásob v podniku, ale také příliš nízkou úroveň zásob z hlediska zajištění plynulé výroby

a uspokojování potřeb zákazníků, to znamená určitou podkapitalizaci podniku. Zajištění

optimálního poměru mezi velikostí zásob a rychlostí obratu zásob je jedním ze základních

úkolů finančního řízení podniku v krátkodobém horizontu.

Ukazatel rychlosti obratu pohledávek

tržby

Obrat pohledávek = ---------------------------------

pohledávky

Ukazatel rychlosti obratu pohledávek udává, jak rychle jsou pohledávky firmy

přeměněny na hotovost. Platí, že čím rychlejší je obrat pohledávek (to znamená vyšší hodnota

tohoto ukazatele), tím rychleji inkasuje podnik své pohledávky a získané peníze může dále

využít, a to ať již k dalším nákupům materiálu a služeb, k úhradě závazků, k investování

do dalšího rozvoje a podobně.

Při výpočtu tohoto ukazatele by bylo metodicky přesnější vyloučit z tržeb tu část, která

se týká prodeje za hotové (to znamená očistit tržby o tu část tržeb, při kterých nedochází

ke vzniku pohledávky). Toto však bývá v praxi obvykle složité a při výpočtu ukazatele musí

analytik pracovat s celkovými tržbami.

Ukazatel doby splatnosti (obratu) pohledávek

pohledávky

Doba obratu pohledávek = ---------------------------------

průměrné denní tržby

Ukazatel doby splatnosti pohledávek vyjadřuje, kolik dní se majetek podniku vyskytuje ve

formě pohledávek, tedy za jak dlouho odběratel uhradí pohledávku. Stanovuje průměrnou

dobu, která uplyne mezi prodejem výrobků, zboží nebo služeb a inkasem peněz za tyto

výrobky, zboží nebo služby. Hodnota pohledávek by měla být upravena o hodnotu

nedobytných pohledávek.

V tomto směru se jedná o obchodní úvěr, který je při obchodování běžný

a nevyhnutelný. Prodej na obchodní úvěr má své nevýhody, neboť přichází podnik o úroky,

nemá ihned k dispozici volné peněžní prostředky, a proto si musí někdy vzít krátkodobý

bankovní úvěr, kde hradí úroky a navíc podstupuje riziko, že mu dlužník nezaplatí.

Ukazatel se používá při řízení pohledávek a výběru odběratelů firmy. Optimální vývoj

záleží na stanovení a dodržení obchodně-úvěrové politiky podniku. Za ideální lze považovat

dobu splatnosti pohledávek menší než 30 dnů. Při výpočtu průměrných denních tržeb platí

stejná metodika jako u ukazatele doby obratu zásob a rychlosti obratu zásob, tj. rok

představuje 360 dní, lze použít taktéž rok jako 365 dní. Pro dané období výpočtu je vhodnější

dosazovat do hodnoty čitatele průměrný stav pohledávek za zjišťované období, které je více

vypovídajícím reprezentantem stavu pohledávek.


________________________________________________________________________

59

Pro úplnost se uvádějí ještě další poměrové ukazatele aktivity, a to ukazatel rychlosti

obratu závazků a doby obratu závazků. Jejich konstrukce je obdobná, místo údajů

o pohledávkách se doplňují příslušné hodnoty z položek závazků. Rychlost obratu závazků

je poměr mezi tržbami a závazky z obchodního styku. Doba splatnosti závazků je poměr

mezi závazky z obchodního styku a průměrnými denními tržbami.

Vztah mezi dobou obratu pohledávek a závazků svědčí o tzv. krátkodobé finanční

pozici firmy. Z pohledu finanční analýzy je výhodnější, když zejména obchodní závazky

převažují nad obchodními pohledávkami, neboť jde o výhodný způsob financování bez

úrokového či sankčního zatížení.


________________________________________________________________________

60

P Ř Í P A D O V Á S T U D I E 5.4.2 Výpočet a hodnocení ukazatelů aktivity

Tab. 10 – Výpočet a hodnocení ukazatelů aktivity

Položka Období

1998 1999 2000 2001

Tržby 460 791 453 724 551 325 562 256

Průměrné denní tržby 1 280,0 1 260,3 1 531,5 1 561,8

Celková aktiva 508 308 497 241 518 776 562 239

Stálá aktiva 323 271 310 287 316 222 360 164

Zásoby 95 332 92 568 116 172 115 062

Pohledávky 63 702 74 164 61 762 75 859

Obrat celkových aktiv 0,9 0,9 1,1 1,0

Obrat stálých aktiv 1,4 1,5 1,7 1,6

Obrat zásob 4,8 4,9 4,7 4,9

Doba obratu zásob 74,5 73,4 75,9 73,7

Obrat pohledávek 7,2 6,1 8,9 7,4

Doba splatnosti pohled. 49,8 58,8 40,3 48,6

Ukazatel rychlosti obratu celkových aktiv

Hodnoty ukazatele rychlosti obratu celkových aktiv nevykazovaly ve sledovaném

období značné výkyvy. Nejlepšího výsledku tohoto ukazatele dosáhla společnost v roce 2000.

Z celkového hlediska se však jednalo spíše o nižší obratovost celkových aktiv společnosti.

Ukazatel rychlosti obratu stálých aktiv

Z důvodu značného podílu dlouhodobého hmotného majetku ve struktuře stálých aktiv

lze říci, že tento ukazatel informoval především o intenzitě využití dlouhodobého hmotného

majetku. Z dosažených hodnot tohoto ukazatele je patrné, že využívání dlouhodobého

hmotného majetku roste. Jelikož společnost v posledních dvou letech výrazně investovala

do pořízení stálých aktiv, lze očekávat vzrůst hodnot tohoto ukazatele v dalších obdobích.

Ukazatele rychlosti obratu a doby obratu zásob

Výsledky ukazatele rychlosti obratu zásob, stejně jako ukazatele doby obratu zásob,

vykazovaly ve sledovaném období vyrovnané hodnoty. Z hodnot ukazatele rychlosti obratu

zásob je zřejmé, že položka zásob byla ve sledovaném období přibližně pětkrát přeměněna

na hotovost (prodána) a znovu uskladněna. Ukazatele doby obratu zásob informovaly o tom,

že zásoby byly uloženy ve skladech 73 až 75 dnů, než došlo k jejich spotřebě nebo prodeji. Je

třeba konstatovat, že hodnoty obou těchto ukazatelů nebyly pro společnost příznivé. Je

zřejmé, že společnost udržovala na skladech přebytečné množství zásob. Velké množství

zásob mělo za důsledek zbytečné navyšování nákladů spojených s jejich skladováním.

Nepříznivé hodnoty těchto ukazatelů se nejvíce podílely na stavu finančních prostředků

společnosti. Malá obratovost zásob zapříčinila, že zásoby na skladech na sebe zbytečně vázaly

finanční prostředky, které by mohla společnost získat jejich přeměnou na výrobky nebo

prodejem. Závěrem je vhodné dodat, že v dalších letech své hospodářské činnosti by se měla

společnost zaměřit především na řízení svých zásob.


________________________________________________________________________

61

Ukazatel obratu a doby splatnosti pohledávek

Z výsledků obou těchto ukazatelů je zřejmé, že přijatelných hodnot dosáhly pouze

v roce 2000. Naopak značně nepříznivé hodnoty těchto ukazatelů jsou zjištěny v roce 1999.

Nepříznivý stav v tomto roce byl zapříčiněn zhoršenou platební kázní odběratelů firmy. Mírné

zhoršení hodnot obou těchto ukazatelů v roce 2001 bylo způsobeno získáním nových

kontraktů. Otázkou je, zda budou tyto pohledávky v dalším období včas uhrazeny. Nepříliš

dobré výsledky ukazatelů obratu a doby splatnosti pohledávek by měly vedení společnosti

motivovat k mnohem větší zainteresovanosti v oblasti inkas svých pohledávek. Získáním

peněžních prostředků by také došlo ke zlepšení jednotlivých ukazatelů likvidity.

Obr. 11 - Ukazatele aktivity

Vývoj ukazatelů aktivity společnosti

0

20

40

60

80

1998 1999 2000 2001

období

dn

y

Doba obratu

zásob

Doba splatn.

pohl.


________________________________________________________________________

62

5.5 UKAZATELE ZADLUŽENOSTI

5.5.1 Podstata ukazatelů zadluženosti Ukazatele zadluženosti (finanční stability) jsou založeny na poměru mezi cizími

a vlastními zdroji, hodnotí finanční strukturu podniku z dlouhodobého hlediska. Pojem

zadluženost vyjadřuje skutečnost, že podnik k financování svých aktiv využívá i cizí zdroje.

Financování aktiv nelze provádět jen z vlastních zdrojů, znamenalo by to totiž snížení celkové

výnosnosti vloženého kapitálu. Určitá výše zadluženosti je pro účetní jednotku užitečná,

avšak příliš vysoká zadluženost zvyšuje finanční riziko vlastníků (akcionářů), a to z důvodu,

že podnik je příliš zatížen placením úroků a může se rychle dostat do nepříznivé finanční

situace. Volba vhodného poměru mezi cizími a vlastními zdroji závisí na rozhodnutí

manažerů. Nejvhodnější poměr se zjišťuje pomocí daných pravidel finančního řízení,

uvedených při rozboru majetkové a kapitálové struktury podniku [6].

Účelem použití cizího kapitálu je předpoklad, že výnos, který jím společnost získá

a výnosnost úhrnných vložených prostředků budou vyšší než náklady spojené s jeho

použitím, tj. placenými úroky. Při zvažování úvěru či jiného cizího zdroje je třeba se řídit

především radou, že dluh je účelné zvýšit, jestliže se vyšší zadlužeností zvyšuje bohatství

firmy – platí to však z hlediska budoucích možných rizik jen do určitých limitů.

Poměr vlastních a cizích zdrojů souvisí s cenou kapitálu, tj. s náklady, které jsou

spojeny se získáním určitého druhu kapitálu. Cenou cizího kapitálu je úrok, který musí

podnik zaplatit. V případě vlastního kapitálu je významná především cena základního

kapitálu. Jeho cenou je (v závislosti na typu společnosti) - dividenda (u akciové společnosti)

nebo podíl na zisku (u společnosti s ručením omezeným, u komanditní společnosti, případně

u družstva).

Obecně platí, že cena cizího kapitálu je závislá na době jeho splatnosti a na stupni

investorského rizika (finanční trojúhelník). Čím delší je doba, na kterou je cizí kapitál

poskytnut, tím vyšší je jeho cena. Proto jsou krátkodobé cizí zdroje lacinější než stejné zdroje

dlouhodobého charakteru. Dále pak platí, že čím je poskytnutí cizího kapitálu rizikovější, tím

menší má investor jistotu, že svůj kapitál dostane zpět i s příslušnými úroky a tím vyšší cenu

za svůj kapitál požaduje.

Cena cizího kapitálu souvisí i s příslušnými platnými daňovými zákony. Jak již bylo

uvedeno, úroky z úvěrů zvyšují finanční náklady a snižují účetní zisk a základ daně

z příjmu (daňový štít) [6]. Tím se stává cizí kapitál pro podnik přitažlivějším. Naproti tomu

výnos z vlastního kapitálu - dividendy a podíly na zisku - je zdaňován dvakrát. Poprvé při

zdanění zisku společnosti, podruhé při jeho rozdělení mezi akcionáře, společníky a členy

družstva.

Cena vlastního kapitálu je závislá na typu společnosti. Nejdražší je vlastní kapitál

u akciové společnosti, akcionář není oprávněn požadovat vložený kapitál zpět (jedná se pouze

o právo na podíl z likvidačního zůstatku). Vložení kapitálu do základního kapitálu

jakékoliv společnosti je pro investora vždy spojeno s vyšším rizikem než uložení tohoto

kapitálu do peněžního ústavu nebo státních obligací, proto za svůj kapitál oprávněně

požaduje vyšší cenu. Naproti tomu pro podnik je základní kapitál bezpečným zdrojem

financování, za který platí cenu jen v závislosti na dosažení zisku a podle rozhodnutí valné

hromady či podle společenské smlouvy.

Jestliže je formování finanční struktury a tím i optimální zadluženosti výrazně

ovlivněno náklady, které jsou spojené se získáním příslušného druhu kapitálu, je třeba vyřešit

otázku, zda lze optimální strukturu teoreticky stanovit. Podle současné finanční teorie lze


________________________________________________________________________

63

považovat za optimální takové rozložení kapitálových zdrojů, které představuje

minimalizaci průměrných nákladů spojených s obstaráním celkového podnikového

kapitálu [6]. Tato koncepce vychází z podnikání formou akciové společnosti a je založena na

těchto předpokladech:

1. Protože akciový kapitál nezískává společnost zdarma (očekává se, že zajistí alespoň běžně

dosahovanou výnosnost), relativní náklady na kapitál se vypočtou jako poměrový ukazatel

dividendového výnosu (tj. dividenda na akcii dělená tržní cenou akcie) zvýšený o míru

růstu dividend.

2. Náklady na cizí kapitál představují úrok v procentech, který musí podnik platit věřiteli.

Výše úroku se snižuje o částku, která odpovídá jeho pomyslnému zdanění.

3. S vyšší mírou zadluženosti rostou jak náklady na cizí kapitál, tak náklady na vlastní

kapitál. Je to odůvodněno tím, že při stoupající zadluženosti roste finanční riziko podniku

a věřitelé proto vyžadují vyšší úrok z úvěru. Zároveň stoupají požadavky akcionářů

na výši vyplácených dividend, protože i oni nesou vyšší riziko.

Pro výpočet nákladů na celkový kapitál se obvykle uvádí následující vzorec:

Průměrné náklady na celkový kapitál v % =

CZ VK

= kc * (1 - m/100) * ---------------- + kv * ----------------

CZ + VK CZ + VK

kde jsou:

kc = náklady na cizí zdroje (cizí kapitál) před zdaněním zisku v %

m = míra zdanění zisku v %

kv = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %

VK = vlastní kapitál

CZ = cizí zdroje (cizí kapitál)

5.5.2 Konstrukce ukazatelů zadluženosti Ve finanční analýze používáme nejčastěji následujících ukazatelů finanční stability

(zadluženosti).

Ukazatel věřitelského rizika (celkové zadluženosti)

cizí zdroje

Celková zadluženost = --------------------------------- *100

celková aktiva

Cizí zdroje (dluhy) jsou součtem rezerv, krátkodobých závazků, dlouhodobých

závazků, bankovních úvěrů a výpomocí a ostatních pasiv.

Ukazatel věřitelského rizika či celkové zadluženosti je základním ukazatelem

zadluženosti. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím více se stává firma zadluženější,


________________________________________________________________________

64

a proto by z pohledu věřitelů měla být jeho hodnota co nejnižší. S růstem tohoto ukazatele

roste také riziko, že věřitelé o investovaný kapitál přijdou, protože podnik nebude solventní.

Při analýze musíme vždy brát v kontextu ukazatele rentability celkového kapitálu, neboť

používáním cizích zdrojů, a tím možnost placení úroků, ovlivňujeme také výnosnost

vloženého kapitálu. Je-li podnik schopen dosáhnout vyššího procenta rentability z celkového

kapitálu než je procento placených úroků, může být i vysoká hodnota tohoto ukazatele pro

účetní jednotku příznivá.

Při hodnocení tohoto ukazatele nelze však přesně stanovit přesná kritéria pro jeho

výši, to znamená, nelze přesně určit doporučenou hodnotu tohoto ukazatele. Pokud bychom se

drželi "zlatého pravidla", měla by úroveň ukazatele dosahovat hodnoty 50 %. V českých

podmínkách však tohoto poměru dosahuje jen málo firem. Ukazatel je však nutné, jak bylo již

výše uvedeno, posuzovat pro určení finančního zdraví firmy v souvislosti s dosahovanou

rentabilitou podniku, především s výší ukazatele rentabilita celkového vloženého kapitálu

a dále se strukturou cizího kapitálu.

Ukazatel celkové zadluženosti je možné rozdělit z pohledu doby splatnosti závazků

na další dva ukazatele zadluženosti:

Ukazatel dlouhodobé zadluženosti

dlouhodobé dluhy

Dl. zadluženost = ---------------------------------

celková aktiva

Dlouhodobé dluhy zde představují obvykle součet rozvahových položek dlouhodobých

závazků a dlouhodobých bankovních úvěrů (případně rezerv dlouhodobého charakteru).

Hodnota ukazatele by se měla v dlouhodobé tendenci pohybovat pod hranicí 25 %.

Koeficient samofinancování

vlastní kapitál

Koeficient samofinancování = --------------------------------- * 100

celková aktiva

Koeficient samofinancování vyjadřuje z kolika procent jsou celková aktiva financována

z vlastních zdrojů podniku (z peněz vlastníků). Ukazuje stupeň finanční nezávislosti účetní

jednotky. Je recipročním ukazatelem k ukazateli věřitelského rizika. Spolu s ukazatelem

celkové likvidity je považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční

situace podniku.

Ukazatel úrokového krytí

zisk před úroky a zdaněním (EBIT)

Uk. úrokového krytí = -----------------------------------------------

nákladové úroky


________________________________________________________________________

65

Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát pokrývá vytvořený zisk (před odpočtem úroků

a daní) nákladové úroky. Ukazatel je důležitý pro banky, věřitele a akcionáře podniku, které

informuje o tom, zda je podnik schopen splácet své závazky z úroků. K výpočtu se v čitateli

zlomku používá zisk před odečtením úroků a daní (EBIT), a to především z toho důvodu, že

úrok je nákladovou položkou (to znamená, že zvyšuje náklady podniku, které jsou daňově

uznatelné, a tím pádem snižuje daňový základ) a není tak zdaněním ovlivněna schopnost

podniku zaplatit úroky. Čím vyšší je ukazatel, tím je situace lepší. Průměrná hodnota tohoto

ukazatele se v amerických průmyslových podnicích pohybuje kolem 8 (jedná se o hodnotu,

která je uváděna jako bezproblémová úroveň), v ostatních zemích se udává jako kritická

hodnota ukazatele hodnota 3,0.

V literatuře se můžeme setkat ještě s dalšími ukazateli finanční stability (zadluženosti,

finanční struktury) podniku. Pro doplnění celkového přehledu této skupiny ukazatelů je též

ve stručnosti uvádíme. Jedná se o tyto ukazatele [5]:

Ukazatel finanční páky

Jedná se o převrácenou hodnotu koeficientu samofinancování. Ukazatel je tím větší,

čím vyšší je podíl cizích zdrojů na celkovém financování. U tohoto ukazatele dosazujeme

do čitatele vzorce celková aktiva, do jmenovatele vzorce pak vlastní kapitál.

Ukazatel poměru dluhu k vlastnímu kapitálu

Ukazatel nemá samostatnou vypovídací schopnost, je to ukazatel, který pouze

kombinuje ukazatel věřitelského rizika s koeficientem samofinancování. U tohoto ukazatele

dosazujeme do čitatele vzorce cizí zdroje, do jmenovatele vzorce vlastní kapitál.

Míra finanční samostatnosti

Ukazatel je převrácenou hodnotou předcházejícího ukazatele, tj. ukazatele poměru

dluhu k vlastnímu kapitálu.

Jak již bylo uvedeno, u celé skupiny ukazatelů finanční stability (zadluženosti,

finanční struktury) je velmi obtížné stanovit optimální nebo doporučené hodnoty.

Nejdůležitější informací pro věřitele a vlastníky podniku, ale i pro vedení podniku při jejich

finančním řízení, je zjištění, jak je podnik schopen se vyrovnávat se svými závazky, dalo by

se říci jakási přiměřenost zadluženosti.

I při nízkém ukazateli věřitelského rizika se může podnik dostat do situace, kdy není

schopen splácet ani úroky ze svých úvěrů, natož pak jistinu samotnou. Je to především

způsobeno nedostatečnou tvorbou zisku, resp. cash-flow. Tato situace pak může dojít až k

zániku podniku.

Pokud však podnik dosahuje stabilně vysokých tržeb, dosahuje zisku, může si dovolit

i vyšší zadluženost, protože je schopen z vytvořených zdrojů bez potíží splácet své závazky.

Ukazatelů zadluženosti může být konstruován velký počet, počítaje v to i reciproční či

inverzní ukazatele. Ve skriptu jsou uvedeny ty nejdůležitější a nejpoužívanější, i když i

na toto mohou být různé názory.


________________________________________________________________________

66

P Ř Í P A D O V Á S T U D I E 5.5.3 Výpočet a hodnocení ukazatelů zadluženosti

Tab. 11 - Výpočet ukazatelů zadluženosti

Položka Období

1998 1999 2000 2001

Celková aktiva 508 308 497 241 518 776 562 239

Vlastní kapitál 172 887 181 186 226 450 275 100

Cizí zdroje 325 765 313 454 284 364 264 046

Dlouhodobé závazky 164 606 175 549 119 613 17 556

Krátkodobé závazky 160 033 130 775 157 144 236 572

EBIT 10 035 37 604 81 267 77 058

Nákladové úroky 13 210 13 084 12 319 11 174

Uk. věřitelského rizika 64,09 63,04 54,81 46,96

Dlouhod. zadluženost 32,38 35,30 23,06 3,12

Krátkod. zadluženost 31,48 26,30 30,29 42,08

Koef. samofinancování 34,01 36,44 43,65 48,93

Uk. úrok. krytí 0,76 2,87 6,60 6,90

Ukazatel věřitelského rizika (celkové zadluženosti)

Hodnoty ukazatele celkové zadluženosti v podstatě zobrazují procentní podíl cizích

zdrojů ve struktuře pasiv společnosti. Z dosažených výsledků je zřejmé, že celková

zadluženost společnosti zaznamenala ve sledovaném období klesající trend. V letech 1998

a 1999 byla aktiva společnosti z větší části kryta cizími zdroji, společnost byla více zadlužená.

Důvodem tohoto stavu byl velký podíl dlouhodobých závazků, především pak dlouhodobých

bankovních úvěrů, které byly použity jako zdroj financování výstavby nového areálu

společnosti v letech 1996 a 1997 a které společnost ještě stále splácela. Výrazně lepšího

výsledku pro věřitele společnosti dosáhl ukazatel celkové zadluženosti v roce 2000, kdy byla

společnost zadlužena přibližně z 55 %. Příčinou zlepšení bylo navýšení celkových aktiv

a zvýšení podílu vlastního kapitálu ve struktuře pasiv (především z důvodu docílení výrazně

většího zisku v tomto období). V roce 2001 dosáhla společnost nejmenší zadluženosti (47 %).

Důvodem bylo navýšení celkových aktiv (především stálých aktiv) při dalším snížení hodnoty

závazků společnosti. Na základě zjištěných výpočtů lze vývoj hodnot tohoto ukazatele

ve sledovaném období hodnotit jako velice příznivý, neboť se postupně snižovalo riziko, že

by věřitelé mohli přijít o investovaný kapitál. Z tohoto hlediska je třeba připomenout, že

v letech 2000 a 2001 vedení společnosti splňovalo správný standard finančního řízení.

V dalším období lze očekávat mírné zvýšení celkové zadluženosti společnosti, neboť je

velmi pravděpodobné, že investiční výstavba v roce 2002 bude z větší části financována

z cizích zdrojů.

Z hodnot ukazatelů dlouhodobé a krátkodobé zadluženosti je možné sledovat, jak byla

tvořena hodnota celkové zadluženosti v jednotlivých letech. Jednalo se o strukturu závazků

společnosti z časového hlediska. V prvních dvou sledovaných letech převažovala dlouhodobá

zadluženost, přičemž hodnoty obou těchto ukazatelů zadluženosti byly v roce 1998 téměř

vyrovnané. V letech 2000 a 2001 převažovala ve společnosti krátkodobá zadluženost,

za povšimnutí stojí její značný podíl v roce 2001. Z těchto výsledků lze sledovat, že postupem

času začala společnost stále více využívat krátkodobé cizí zdroje. Příčinou tohoto jevu bylo


________________________________________________________________________

67

převedení dlouhodobých závazků na krátkodobé po uplynutí určité doby od data jejich

vzniku.

Koeficient samofinancování

Stejně jako ukazatel celkové zadluženosti, tak také koeficient samofinancování

vykazoval ve sledovaném období stále se zlepšující, tedy rostoucí vývoj, který poukazoval

na zvyšující se finanční nezávislost společnosti. Z hodnot tohoto ukazatele v jednotlivých

letech je třeba vyzdvihnout výsledky za poslední dva roky, kdy byla celková aktiva

společnosti z 43,7 %, resp. 48,9 % financována z vytvořených vlastních zdrojů společnosti.

Tato skutečnost ukazovala také na celkově se zlepšující finanční situaci společnosti.

Ukazatel úrokového krytí

Ukazatel úrokového krytí nevykazoval v prvních dvou letech dobré výsledky, neboť by

měl nabývat hodnoty vyšší než 3. Velká hodnota bankovních úvěrů získaných

v předcházejících obdobích s sebou přinesla zvýšené hodnoty nákladových úroků v letech

1998 a 1999. Z této skutečnosti pak plynuly nízké hodnoty tohoto ukazatele. V letech 2000

a 2001 došlo k výraznému zlepšení situace, když hodnoty ukazatele úrokového krytí dosáhly

velmi přijatelných hodnot 6,6, resp. 6,9. V těchto letech došlo ke snížení hodnot nákladových

úroků, hlavní příčinou zlepšených výsledků tohoto ukazatele však byly výrazně zvýšené

hodnoty zisku (především v roce 2000).

Zdá se být pravděpodobné, že se budou hodnoty tohoto ukazatele v nejbližších obdobích

pohybovat v přibližně stejných hodnotách jako v posledních dvou sledovaných letech. Vedle

prognózy zvýšení zisku společnosti lze očekávat i nárůst nákladových úroků, a to z důvodu

získání a použití bankovního úvěru(ů) na financování investiční výstavby v roce 2002.

Obr. 12 - Ukazatele zadluženosti

0

10

20

30

40

50

60

70

pro

cen

tní

ho

dn

ota

1998 1999 2000 2001

období

Vývoj ukazatelů finanční stability společnosti

Uk. věřitelského

rizika

Koef.

samofinancování


________________________________________________________________________

68

5.6 ANALÝZA FINANČNÍ PÁKY Při objektivním hodnocení finančního zdraví podniku a jeho perspektivy by se

finanční analýza neměla omezit jen na výpočet ukazatelů rentability a zjišťování trendu

vývoje, ale měla by se věnovat i faktorům, které na vývoj rentability působí.

Ukazatel rentability je založen na zisku po zdanění, to znamená, že na tento ukazatel a

na jeho vývoj působí např.:

a) vývoj sazby daně z příjmů

b) vývoj úrokových sazeb z úvěrů

c) vývoj zadluženosti

d) objem tržeb

e) vývoj cen

f) vývoj výrobních i nevýrobních nákladů

Ve finanční analýze se používá rozklad základního ukazatele rentability na součin

dílčích ukazatelů [7], a to:

a) ziskové rozpětí tržeb po zdanění

b) obrat celkových aktiv

c) finanční páka

zisk po zdanění tržby celková aktiva

Rentabilita vlastního kapitálu = ---------------------- . ----------------------- . ---------------------

tržby celková aktiva vlastní kapitál

Ukazatel finanční páky je jedním z možných vyjádření zadluženosti podniku. Čím

vyšší je hodnota ukazatele, tím menší je podíl vlastního kapitálu na celkovém financování

podniku a tím je vyšší podíl cizích zdrojů ve finanční struktuře. To znamená, že vysoká

finanční páka představuje vysoký podíl cizích zdrojů na financování aktiv, tj. vysokou

zadluženost podniku.

Pro zjištění podmínek pro pozitivní dopad vyššího zadlužení na rentabilitu vlastního

kapitálu je třeba provést detailnější rozklad ukazatele rentability.

ZD A

RVK = RCVK . ------- . -------- . (1-sD)

ZUD VK

Kde:

RVK = rentabilita vlastního kapitálu (ROE),

RCVK = rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA),

ZD = zisk před zdaněním (EBT),

ZUD = zisk před úroky a zdaněním (EBIT),

A = aktiva celkem,

VK = vlastní kapitál,

sD = sazba daně ze zisku (jako desetinné číslo).


________________________________________________________________________

69

Je zřejmé, že platí

Z

1 - sD = --------

ZD

kde:

Z = zisk po zdanění (EAT)

Po této úpravě a rozkladu rentability celkového vloženého kapitálu na součin

ziskového rozpětí před zdaněním a obrátky celkových aktiv (T = tržby),

ZUD ZUD T

RCVK = -------------- = -------------- . ------------

A T A

se získá rovnice

ZUD ZD A Z ZUD T ZD A Z

RVK = -------- . ------- . -------- . ----- = ------- . ------- . --------- . ------- . -------

A ZUD VK ZD T A ZUD VK ZD

Z rozkladu je zřejmé, že vliv zadluženosti na rentabilitu vlastního kapitálu vyjadřují

dva faktory:

a) úroková redukce zisku, tj. zisk před zdaněním/zisk před úroky a zdaněním,

b) finanční páka, tj. celková aktiva/vlastní kapitál,

přičemž tyto faktory působí protichůdně (zvýšení podílu cizích zdrojů je doprovázeno

zvýšením úroků a tím snížením podílu zisku pro vlastníky podniku).

Pro zkoumání celkového dopadu zadluženosti na rentabilitu vlastního kapitálu slouží

ukazatel

Ziskový účinek finanční páky

ZD CA

Ziskový účinek finanční páky = -------------- * ---------

ZUD VK

Je-li ziskový účinek finanční páky vyšší než 1, pak použití cizích zdrojů rentabilitu

vlastního kapitálu zvyšuje, jestliže je menší než 1, působí finanční páka opačným směrem

a rentabilita vlastního kapitálu se snižuje.


________________________________________________________________________

70

5.7 UKAZATELE KAPITÁLOVÉHO TRHU Dosud uváděné ukazatele, tj. ukazatele likvidity, rentability, aktivity a ukazatele

zadluženosti, jsou konstruovány výhradně na základě údajů zjištěných z finančního účetnictví,

a to především z údajů uvedených v účetních výkazech. Ukazatele kapitálového trhu se

od těchto výše uvedených ukazatelů liší v tom, že jejich součástí jsou i informace

mimoúčetního charakteru, např. tržní cena akcie, kterou sledovaný podnik emitoval [7].

Ukazatele kapitálového trhu jsou též pravidelnou součástí kurzovních lístků

a burzovního zpravodajství.

Dividendový výplatní poměr

Je základním ukazatelem kapitálového trhu. Tento ukazatel je indikátorem

dividendové politiky podniku a udává, jak velká část vyprodukovaného čistého zisku je

vyplácena akcionářům ve formě dividend. Doplňkovým ukazatelem k němu je aktivační

poměr, jenž udává proporci nevyplaceného zisku reinvestovaného do podnikání.

Ukazatel se vyjadřuje buď desetinným číslem nebo v procentech.

dividenda na 1 akcii

Dividendový výplatní poměr = --------------------------------- * 100

čstý zisk na 1 akcii

Účetní hodnota akcie

vlastní kapitál - prioritní akcie

Účetní hodnota akcie = --------------------------------- -------------- * 100

počet emitovaných kmenových akcií

Ukazatel vyjadřuje, jaká částka vlastního kapitálu připadá na jednu kmenovou akcii

podniku. Jedná se více či méně o indikativní údaj, protože tržní hodnota nebo jmenovitá

hodnota akcie se od takto vypočtené účetní hodnoty akcie většinou liší.

Ve finanční analýze však tato hodnota bývá považována za minimum, pod které by

tržní hodnota akcie neměla klesnout. Pokud dojde k poklesu, bývá to z hlediska investorů

varujícím signálem.

Zisk na jednu akcii

čistý zisk - dividendy z prioritních akcií

Zisk na jednu akcii = ------------------------------------------------------


Tento ukazatel bývá ve finanční analýze považován za klíčový údaj o finanční situaci

v podniku, velikost tohoto ukazatele bývá ze strany investorů považována za hlavní faktor při

jejich investičním rozhodování.

Je však třeba připomenout, že velikost čistého zisku může být zkreslena či ovlivněna

výší vytvořeného účetního zisku, na kterou má velký vliv zvolená odpisová politika podniku,

tvorba rezerv a opravných položek a podobně.


________________________________________________________________________

71

Dividenda na akcii

dividendy z kmenových akcií

Dividenda na akcii = ---------------------------------------------- * 100


Tento ukazatel je dalším indikátorem dividendové politiky podniku. Některé podniky

vyplácejí nízké dividendy, protože chtějí uchovat co největší rezervy pro financování dalšího

rozvoje podniku, některé vyplácejí poměrně vysoké dividendy a další rozvoj podniku

financují převážně z cizích zdrojů - pak je výše vyplacené dividendy vedlejším produktem

úvěrové politiky podniku.

Skutečná dividendová politika podniku je v podstatě hledáním optimálního

kompromisu mezi zadržováním zisku na jedné straně a výplatou dividend a emisí nových

akcií na druhé straně. Pro větší vypovídací schopnost ukazatele je při konstrukci uvažována

hrubá dividenda ještě před odečtením srážkové daně.

Cash-flow na akcii

provozní cash-flow

Cash-flow na akcii = ------------------------------------------------ * 100


Tento ukazatel je považován za vhodnější ukazatel pro srovnávání výkonnosti podniků

než ukazatel "zisk na jednu akcii". Tento ukazatel umožňuje porovnávání podniků, které

používají různé metody odepisování, uplatňování rezerv apod. Proto je ukazatel používán i při

mezinárodních srovnáváních.

Poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii (P/E ratio)

kurs akcie

Poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii = ------------------------------ * 100

zisk na 1 akcii

Tento ukazatel je nejpopulárnějším měřítkem, kterým investoři hodnotí podniky

na trhu s cennými papíry a je obsažen i v burzovním zpravodajství. Ukazatel lze interpretovat jako:

a) částku, kterou investoři musí zaplatit za jednu korunu vykazovaných minulých zisků

b) dobu návratnosti kapitálu investovaného do nákupu akcie za předpokladu zachování

úrovně minulého zisku na akcii.

Čím je ukazatel v časovém intervalu nebo ve srovnání s jinými akciemi nižší, tím je

pravděpodobnější podhodnocení akcie trhem a tím je tedy pro investora výhodnější k nákupu.

Toto však nelze paušalizovat - nízká hodnota ukazatele může též znamenat nezájem investorů

vzhledem k blížícímu se bankrotu podniku.

Pro podrobnější analýzu lze konstruovat další možné ukazatele ve vztahu k výši

dividendy či ukazatele reciproční resp. inverzní k výše uvedeným základním ukazatelům.


________________________________________________________________________

72

5.8 OSTATNÍ EKONOMICKÉ UKAZATELE

5.8.1 Ukazatele na bázi cash-flow Důvodem pro používání parametrů získaných z výkazu cash-flow v ukazatelích

finanční analýzy je to, že vylučují problémy spojené z aktuálním účetnictvím a mohou tak

doplňovat ukazatele, sestavované na bázi rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Využívání ukazatelů

konstruovaných na bázi cash-flow není zatím příliš četné, ale má velký význam pro praktické

finanční řízení podniku z toho důvodu, že vylučuje efekt dosaženého účetního zisku, avšak

mnohdy jeho sníženého či nulového peněžního dopadu do financí firmy. Výkaz peněžních

toků a ukazatele z něj tvořené rovněž omezují možnosti manipulace s účetním ziskem [8] a ukazují míru samofinancování investic.

Výkaz cash-flow zahrnuje peněžní toky vzniklé z provozní činnosti, peněžní toky

z investiční činnosti a peněžní toky vzniklé z finanční činnosti. Pro potřeby finanční analýzy

se nejčastěji používají ukazatele na bázi celkového bilančního cash-flow či provozního cash-

flow, tedy oblasti, kde by se měl hlavně vykazovat efekt z podnikatelské aktivity - peněžní

zdroje podnikatele by neměly zásadně plynout z prodeje majetku či z poskytnutého úvěru.

Ukazatel solventnosti z cash-flow

bilanční cash-flow

Solventnost z cash-flow = ------------------------------------------------

krátkodobá pasiva

Ukazatel rentability z cash-flow


Rentabilita z cash-flow = ---------------------------------------------------

celková aktiva

Ukazatel míry samofinancování investic


Stupeň samofinancování investic z cash-flow = --------------------------------------------

přírůstek investic

5.8.2 Ukazatele efektivity, reprodukce majetku a produktivity Tyto ukazatele jsou širšího ekonomického významu a odrážejí i postavení a chování

podniku v makroekonomických souvislostech. Mají svůj význam zejména

ve vnitrooborovém, mezioborovém a mezinárodním srovnání, když poměřují úroveň lidského

kapitálu, výrobních prostředků i vědeckotechnického pokroku v dané zemi. Jsou rovněž

významným indikátorem pro strategické rozhodování např. v souvislosti se vstupem

zahraničního kapitálu apod. Uvedeme si zde ty nejdůležitější a nejpoužívanější. Hodnocení

ukazatelů zahrnuje doporučenou zlepšující se tendenci či srovnání s vnitroodborovými,

mezioborovými či mezinárodně uznávanými standardy ekonomicky srovnatelných zemí (tyto

standardy jsou z pochopitelných důvodů proměnlivé v čase – inflace, vědecko-technický

pokrok apod.).

aktiva celkem

Reprodukční schopnost aktiv = ----------------------------------------

čistý zisk + odpisy


________________________________________________________________________

73

osobní náklady

Mzdová náročnost = -----------------------------------------

výnosy celkem

spotřeba materiálu a energie

Materiálová a energetická náročnost = -----------------------------------------

výnosy celkem

tržby

Produktivita práce = ---------------------------------------------

průměrný počet zaměstnanců

mzdové náklady

Průměrný výdělek = -----------------------------------------

průměrný počet zaměstnanců

Finanční analýza Analýza soustav ukazatelů

________________________________________________________________________

74

6 ANALÝZA SOUSTAV UKAZATELŮ

Mezi mnoha poměrovými ukazateli existují vzájemné závislosti, lze je rozkládat

a vyjadřovat je pomocí jiných poměrových ukazatelů. Tak dostaneme posloupnost rozkladů,

kterou lze graficky vyjádřit ve tvaru pyramidy, na jejímž vrcholu je výchozí ukazatel. Při

rozkladech poměrových ukazatelů je požadováno, aby jednotlivé podíly v rozkladech měly

ekonomickou nebo technickou interpretaci. V tržním hospodářství existuje řada různých

pyramidových soustav, lišících se podle potřeb podniků.

6.1 DU PONT ROZKLAD Nejznámějším pyramidovým rozkladem je Du Pont diagram (název je odvozen

od nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours), též znám jako pyramidový

rozklad rentability [7]. V prvním stupni této analýzy je ukazatel rentability celkového

vloženého kapitálu (ROE), který představuje vrchol pyramidy a je rozhodujícím

ukazatelem pro hodnocení finanční situace firmy. V dalším stupni se tento ukazatel rozkládá

do dvou dílčích ukazatelů: ukazatele rentability tržeb (levá strana pyramidy) a ukazatele

doby obratu celkových aktiv (pravá strana pyramidy).

Součin těchto ukazatelů se nazývá Du Pont rovnice.

aktiva

ROE = ROA * -------------------------

vlastní kapitál

Rovnici lze rozšířit (ROA = čistý zisk/aktiva):

čistý zisk tržby aktiva

ROE = ----------------- * ------------------- * ---------------------

tržby aktiva vlastní kapitál

Pomocí těchto tří ukazatelů (dle Higginse „pák“) mohou manažeři ovlivňovat

výnosnost vlastního kapitálu, což je hlavním cílem podnikání. Cestou (pákou) může být buď

rentabilita tržeb, jindy rychlost obratu aktiv a jindy je možno ovlivnit výnosnost firmy výší

podílu vlastního resp. cizího kapitálu k financování majetku.

Obr. 13 – Du Pont pyramida

DuPont diagram-hlavička

Zisková marže

Zisk/Tržby

Levá strana diagramu

Obrat aktiv

Tržby/Aktiva

Pravá strana diagramu

ROA-Výnos na aktiva Multiplikátor jmění akcionářů

Aktiva/vlastní kapitál

ROE-Výnos na kapitál akcionářů

Vložte funkci

Finanční analýza Analýza soustav ukazatelů

________________________________________________________________________

75

Levá strana DuPont diagramu

Tržby

Odpisy Úrok Dań ze zisku Ostatní náklady

Celkové náklady

Čistý zisk

Tržby-Celk. náklady

Tržby

Zisková marže

Zisk/Tržby

Pravá strana DuPont diagramu

Tržby

Peníze kd Cenné papíry Pohledávky Zásoby

Krátkodobá aktiva (běžná) Dlouhodobá aktiva-stálá

Aktiva

Obrat aktiv

Tržby/Aktiva

6.2 LOGARITMICKÝ PYRAMIDÁLNÍ ROZKLAD Tato metoda spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele (obvykle opět

ROE) na dílčí ukazatele, jež jej ovlivňují. Pro výpočet vlivu dílčích ukazatelů na vrcholový

ukazatel ROE, mezi nimiž je multiplikativní vazba, se používá metoda rozkladu logaritmů

těchto dílčích ukazatelů [9].

Pokud budeme uvažovat vliv tří faktorů A, B a C na vrcholový ukazatel ROE, kde:

A = daňové břemeno = čistý zisk/zisk před zdaněním,

B = rentabilita aktiv ROA = EBIT/aktiva,

C = složená finanční páka = (zisk před zdaněním/EBIT) * (aktiva/vlastní kapitál).

Pak například pro změnu ROE v důsledku změny faktoru A ze stavu v čase 1 do stavu 2 platí:

ln ( A2 /A1 )

∆ ROE A = --------------------- --------- x ( ROE2 – ROE1 )

ln ( ROE2 /ROE1 )

obdobně platí pro ∆ ROE B vlivem změny faktoru B a pro ∆ ROE C vlivem změny faktoru C.

Celková změna vrcholového ukazatele ROE v Du Pont pyramidě poté je definována jako:

Δ ROE = Δ ROEA + Δ ROEB + Δ ROEC

Finanční analýza Komplexní ukazatelé finanční analýzy

________________________________________________________________________

76

7 KOMPLEXNÍ UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY

Od finanční analýzy očekávají vlastníci podniku i podnikový management nejen

analýzu minulého vývoje a minulého stavu podniku, ale i předpověď budoucího vývoje.

Klasická finanční analýza pomocí jednotlivých ukazatelů, ať již absolutních, poměrových

nebo skupin ukazatelů, není příliš schopna předpovědět především tu skutečnost, zda podnik

má šanci přežít či nikoliv.

Z tohoto důvodu byly vytvořeny tzv. systémy včasného varování, jedná se o systémy,

kdy celá analýza je soustředěna do jediného výstupního údaje. Existující modely [7] jsou

rozdělovány do dvou základních skupin. Jedná se o:

a) bankrotní modely, které odpovídají na otázku, zda podnik do určité doby zbankrotuje,

b) bonitní modely, které odpovídají na otázku, zda je podnik dobrý nebo špatný.

Obě skupiny modelů vycházejí ze stejného předpokladu, že v podniku několik let před

bankrotem dochází k jistým odlišnostem ve vývoji, které jsou charakteristické právě pro

podniky ohrožené bankrotem.

Základní rozdíl mezi bankrotními a bonitními modely spočívá v tom, že bankrotní

modely vycházejí ze skutečných údajů z ekonomické praxe, zatímco bonitní modely jsou

založeny zčásti na teoretických poznatcích, zčásti na pragmatických poznatcích získaných

zobecněním dílčích údajů pomocí metod matematického modelování včetně zahrnování

kvalitativních parametrů a vytváření multikriteriální funkce.

Dosažený počet bodů v kritériích obou skupin modelů po přiřazení do číselné stupnice

poté vypovídá o kvalitě finanční situace firmy (stupni finančního zdraví), respektive

o tendenci k bankrotu.

7.1 BANKROTNÍ MODELY

7.1.1 Altmanovo Z-skóre Profesor E. I. Altman použil pro svou analýzu přímou statistickou metodu (tzv.

diskriminační analýzu), pomocí které odhadl váhy v lineární kombinaci jednotlivých

poměrových ukazatelů, které zahrnul do svého modelu jako proměnné veličiny [5]. Při své

práci vycházel z údajů podniků, které ve sledovaném období prosperovaly nebo později

zbankrotovaly.

Na tomto základě pak vyvinul model, který má odlišit podniky, u kterých se jeví velká

pravděpodobnost úpadku, od podniků, kterým toto nebezpečí nehrozí. Model byl publikován

v roce 1968.

Altmanovo Z-skóre = 1,2 * x1 + 1,4 * x2 + 3,3 * x3 + 0,6 * x4 + 1,0 * x5

kde:

x1 = čistý pracovní kapitál/celková aktiva

x2 = zadržené výdělky/celková aktiva

x3 = zisk před úroky a zdaněním/celková aktiva

x4 = tržní hodnota vlastního kapitálu/cizí zdroje

x5 = tržby/aktiva celkem


________________________________________________________________________

77

Kritérium úspěšnosti je jednoduché: čím větší hodnota Z-skóre, tím je podnik finančně

zdravější.

Je-li hodnota Z-skóre:

Z > 2,99 - jedná se o finančně stabilní podniky bez finančních potíží

Z < 1,81 - jedná se o podniky, u kterých dojde v brzké době k bankrotu.

Hodnoty mezi těmito intervaly charakterizují podniky s omezenými finančními problémy.

7.1.2 Domácí modifikace Altmanova Z-skóre Vzhledem k tomu, že se jedná o model vyvinutý v USA na základě zkušeností

z fungování amerických podniků, není možné tento model stoprocentně aplikovat

v podmínkách české ekonomiky. Z tohoto důvodu se o řešení problému pokusili Inka a Ivan

Neumaierovi, kteří navrhli modifikovaný Altmanův model pro podmínky české ekonomiky,

kde k Altmanovu vzorci přidávají další proměnnou, která postihuje problematiku platební

neschopnosti českých podniků.

Altmanovo skóre = 1,2 * x1 + 1,4 * x2 + 3,3 * x3 + 0,6 * x4 + 1,0 * x5 + x6

kde x6 = závazky po lhůtě splatnosti/výnosy.

Pro ukazatele v klasickém Altmanově modelu i české verzi se doporučuje používat

následující vstupy z finančních výkazů ČR takto:

Zisk před zdaněním = výsledek hospodaření za účetní období + daň z příjmu + nákladové

úroky

Tržní hodnota vlastního kapitálu = 5 * (výsledek hospodaření za úč. období + odpisy

dlouhodobého majetku)

Účetní hodnota dluhu = cizí zdroje – rezervy

Zadržené výdělky = fondy ze zisku + VH minulých let + výsledek hospodaření běžného

účetního období

Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobé závazky – běžné bankovní úvěry –

krátkodobé bankovní výpomoci


________________________________________________________________________

78

Tržby = tržby za prodej zboží + tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu + výkony

+ ostatní provozní a finanční výnosy + tržby z prodeje CP + výnosy z finančních investic +

výnosové úroky + mimořádné výnosy + zúčtování rezerv, opravných položek a časové

rozlišení do provozních a finančních výnosů

Modifikovaný Altmanův model má pro praktické použití určitou nevýhodu v tom, že

závazky po lhůtě splatnosti nejsou veřejně publikovaným údajem. Protože jsou však povinnou

součástí přílohy k účetní závěrce, je tento problém řešitelný.

7.1.3 Tafflerův model Tafflerův model je určitou variantou Altmanova modelu, byl vyvinut pro analýzu

britských společností v roce 1977. Taffler zakládá svůj model na ukazatelích, které odrážejí

klíčové charakteristiky platební schopnosti podniku, jakými jsou ziskovost, přiměřenost

pracovního kapitálu, finanční riziko, likvidita [8].

Z(T) = 0,53 x1 + 0,13 x2 + 0,18 x3 + 0,16 x4

kde:

x1 = zisk před zdaněním/krátkodobé závazky

x2 = oběžná aktiva/celkové závazky

x3 = krátkodobé závazky/celková aktiva

x4 = "interval nepokrytý úvěrem" = (finanční majetek - krátkodobé závazky)/(provozní

náklady - odpisy)

Přitom ukazatel x1 měří ziskovost, ukazatel x2 pozici pracovního kapitálu, ukazatel x3

finanční riziko a ukazatel x4 likviditu.

Pokud má analyzovaný podnik součet Tafflerova modelu Z(T) větší než nula, pak je

platebně schopný a je nepravděpodobný jeho úpadek. Pokud je index Z(T) menší než nula,

podnik se nachází v krizovém období a je předpoklad jeho bankrotu.

7.2 BONITNÍ MODELY Bonitní modely jsou v podstatě závislé na množství informací o výsledcích v daném

oboru. Málokteré bonitní modely však skutečně využívají skutečných oborových hodnot,

většinou pracují s uměle stanovenými konstantami, které mají charakterizovat dobrý nebo

špatný podnik.

7.2.1 Tamariho model Tento model byl vytvořen v roce 1966, jedná se o model, který bodově ohodnocuje

úroveň dosažených vypočtených poměrových ukazatelů a jejich postavení na pomyslném

žebříčku podniků v daném oboru a bonitu podniku stanovuje na základě celkem dosaženého

počtu bodů. Kvalita Tamariho modelu spočívá v tom, že ve svém hodnocení vychází

ze skutečného rozložení hodnot ukazatelů v hodnotící skupině a tím může být použit

univerzálně pro podnik z jakéhokoliv oboru nebo z jakékoliv vybrané skupiny podniků.

Počet bodů je stanoven za dosaženou výši daného ukazatele. Velmi dobrý podnik

dosahuje v Tamariho modelu hodnocení > 60, špatný < 30. Ukazatele, které se hodnotí, jsou:

a) vlastní kapitál / cizí zdroje


________________________________________________________________________

79

b) čistý zisk

c) čistý zisk / vlastní kapitál

d) pohotová likvidita

e) výrobní spotřeba / průměrný stav rozpracované výroby

f) tržby / průměrný stav pohledávek

g) výrobní spotřeba / pracovní kapitál.

7.2.2 Kralickův Quicktest Tento bonitní model, stejně jako Tamariho model přiděluje stanovený počet bodů

za dosaženou výši určitého ukazatele.

V tomto modelu se hodnotí následující ukazatele:

a) vlastní kapitál / celková aktiva

b) (celkové dluhy - peněžní prostředky) / provozní cash-flow

c) zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva

d) provozní cash-flow / provozní výnosy

Je-li hodnocení Quicktestu > 3, jde o velmi dobrý podnik, při hodnocení < 1 jde o firmu

s finančními problémy.

7.2.3 Argentiho model Tento model se svým charakterem vymyká zařazení do klasických bankrotních nebo

bonitních modelů. Pouze zčásti se opírá o kvantifikované finanční informace, model hodnotí

nedostatky podniku, jeho chyby a příznaky a přiděluje body. Dosažený počet bodů se

srovnává s bodovou hranicí nebezpečí.

Model hodnotí např. nedostatky v oblasti managementu (autokratický generální

ředitel, nedostatek profesionálních manažerů na nižších řídících funkcích, pasivní

představenstvo apod.), nedostatky v oblasti účetnictví (např. chybějící plánování cash-flow,

chybějící rozpočtová kontrola a kalkulační systém aj.). Co se týče chyb, model posuzuje např.

růst výroby a tržeb bez potřebného finančního zajištění stálým kapitálem nebo nerozumnou

úroveň zadlužení vůči bankám.

V oblasti příznaků se hodnotí např. zhoršující se hodnota Altmanova Z-skóre, "tvůrčí

účetnictví" (tj. přikrášlování výsledků hospodaření), zhoršení kvality, pracovní morálky apod.

Každá hodnocená oblast má stanovený maximální počet možných dosažitelných bodů

a bodovou hranici nebezpečí.

Velmi dobré podniky dosáhnou v Argentiho modelu méně jak 25 bodů, čím více nad

tuto hranici, tím je pravděpodobnost úpadku větší.

7.2.4 Ratingové modely Jedná se o systém multikriteriální finanční analýzy, který představuje její nejvyšší

a nejdokonalejší formu. Rating jako komplexní metoda finanční analýzy nám výsledkem dává

opět jedno číslo, které zde přiřazením do určité několikastupňové škály definuje stav

finančního zdraví firmy (např. stupně A, Aa, Ab, B, Ba, Bb, C, Ca, Cb atd.).

Rating jako nejdokonalejší formu finanční analýzy používají speciální ratingové

agentury (Moody’s, Fitch, Standard & Poor’s) či banky, které jsou schopny vyvíjet finančně

i odborně náročný software, podložený matematickými a statistickými metodami. Tento

software představuje vysoce ceněné know-how, jež ovšem musí být podrobováno neustálému

testování na spolehlivost pomocí citlivostní analýzy.

Rating je silně orientován odvětvově a představuje syntézu zejména absolutních

a poměrových ukazatelů finanční analýzy, užívá i Altmanova Z-skóre, ukazatelů Du Pont

metody a v určité míře i kvalitativních ukazatelů, transformovaných do číselné hodnoty. Tyto


________________________________________________________________________

80

proměnné jsou doplňovány váhami, pomocí nichž ratingová instituce přisuzuje důležitost

jednotlivým ukazatelům procentuální důležitost v ratingovém skóre.

7.2.5 Gearing Gearing představuje pomocnou, avšak důležitou metodiku zabezpečení kvality

vstupních údajů pro provádění vlastní finanční analýzy na nejvyšší úrovni. Jedná se

o ověřování kvality aktiv (majetku firmy) z hlediska pravděpodobnosti správnosti výše jejich

ocenění a stanovení prodejní ceny aktiv, pravděpodobnosti získání vykazovaných pohledávek

a správnosti jejich ocenění, kvality vykazovaných zásob, rizika z ocenění nehmotných aktiv a

z ocenění dlouhodobého finančního majetku včetně jeho likvidnosti. Ze strany pasiv se

gearing zabývá zkoumáním zejména podrozvahových pasiv (záruk, akreditivů, směnečných

avalů) z hlediska jejich rizika dopadu do finanční situace firmy v případě realizace.

Metodika rovněž zvažuje riziko plynoucí z používaných metod oceňování či

odepisování majetku. Gearing tedy zabezpečuje modifikované vstupní rozvahové položky

(v kladném či spíše v záporném směru při použití hlediska předběžné opatrnosti pro věřitele či

investora) pro účely provedení kvalifikované finanční analýzy.

7.2.6 Metoda EVA (Economic Value Added) Ekonomická přidaná hodnota vyjadřuje míru zhodnocení investovaného kapitálu,

pomocí metody EVA analyzujeme rentabilitu investic na základě ocenění použití vlastního či

cizího kapitálu firmou. Každý subjekt má dvě možnosti – vlastník kapitálu může jako

akcionář investovat do akcií (firma rozšiřuje vlastní kapitál) či jako věřitel do jistých cenných

papírů - obligací. Firma tyto finance pak používá jako cizí kapitál. Investice do akcií nesou

riziko - akcionář požaduje vyšší výnos než držitel obligací. Vycházíme zde z takzvaných

průměrných vážených kapitálových nákladů (WACC), kdy vlastní kapitál je ohodnocen

sazbou akciového trhu - rentabilitou dividendy.

WACC = U * i * (1-d) + W * p + E * r

kde:

U = úvěry/ obligace, i = úrok z dlouhodobých úvěrů resp. obligací

d = koef. sazby daně

W = prioritní akcie, p= rentabilita dividendy prioritních akcií

E = základní kapitál + zisk

r = rentabilita dividendy kmen. akcií

Ekonomická přidaná hodnota je pak definována jako [6]:

EVA = NOPAT – C * WACC

• NOPAT = upravený provozní výsledek hospodaření po zdanění bez úroků

• C = investovaný kapitál

Jde tedy o reziduální příjem, který zůstane firmě po odečtu všech nákladů (ceny

použití vlastního kapitálu, ceny použití úvěru a zdanění) z provozního hospodářského

výsledku. Jiné odvození EVA [8]

EVA = ( ROE – rE ) * VK

• ROE = rentabilita aktiv, rE = oportunitní náklad na vlastní kapitál, VK = vl. kapitál.


________________________________________________________________________

81

Ekonomická přidaná hodnota se užívá jako univerzální metoda pro analytiky,

investory, manažery i vlastníky - existuje žebříček firem, hodnocených sestupně dle

dosažené EVA. Nedá se však říci, že by tato moderní metoda či její ostatní bonitní či

bankrotní modely hodnocení finančního zdraví firmy nahrazovaly podrobnou a obsáhlou

finanční analýzu, prováděnou na základě rozboru absolutních či poměrových ukazatelů

či nejkomplexnější metodu - rating, jež v sobě obsahuje všechny předešlé metody

a postupy.

Finanční analýza Finanční plánování

________________________________________________________________________

82

8 FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ

8.1 FINANČNÍ CÍLE PODNIKU Základem řízení je rozhodování, veškerá rozhodnutí podniku jsou zakotvena v jeho

plánech. Plánovací proces je proces, který předpokládá kritéria rozhodování v jednotlivých

rozhodovacích situacích. Nejvyšším kritériem je poslání podniku, jeho účel existence. Toto

nejvyšší kritérium podniku je dále rozvedeno do podnikových cílů. Chování podniku při

sledování těchto podnikových cílů je vázáno pravidly, která jsou formulována v podnikových

politikách.

Strategické cíle podniku se soustřeďují na základní účel jednotlivých podnikových

funkcí, např. marketingu, financí, personálního řízení, apod [5]. Vedle kvalitativních cílů

(např. úroveň výroby, kvalita výrobků nebo služeb, inovace) se podnik soustřeďuje i na

kvantitativní cíle, kterými jsou např.

zvýšení obratu

objem investic

rentabilita celkového vloženého kapitálu

zisk na jednu akcii

celkový růst tržní hodnoty podniku

Po vytýčení podnikových cílů je nutné, aby si podnik stanovil způsob, jakým těchto

cílů dosáhne, stanoví si politiku, jak cíle sledovat a jaké kroky je nutné učinit k dosažení

vytčených cílů. Jednotlivé politiky na sebe navzájem navazují a tvoří ucelený systém, který

přijal management podniku a všechny vnitropodnikové útvary jej musí respektovat.

Na formulování cílů a podnikových politik navazuje podnikový plán, který je

vyjádřením prostředků a opatření k realizaci podnikových cílů. Finanční plán je součástí

celkového podnikového plánu, který propojuje všechny záměry, rozhodnutí a opatření

v souladu s podnikovými cíli.

Finanční cíl podniku je obecně definován jako maximalizace tržní hodnoty podniku.

Tento cíl vyplývá ze zájmů vlastníků podniku.

Tržní cena u akciové společnosti je dána součinem tržní ceny akcie na trhu cenných

papírů a počtu emitovaných akcií. Tržní hodnota podniku se liší od účetní hodnoty.

Finanční cíl podniku[1] je možné formulovat i tak, že majitelům podniku se jedná

o maximální hodnotu poměru tržní hodnoty podniku k účetní hodnotě podniku. Tento poměr

lze rozložit na součin ukazatelů:

Tržní hodnota podniku / účetní hodnota podniku =

= rentabilita vlastního kapitálu * (tržní cena jedné akcie / zisk na jednu akcii )

Tržní hodnotu podniku zvyšuje růst rentability vlastního kapitálu a růst poměru mezi

kursem akcie a ziskem na jednu akcii. Akciová společnost může dosahovat určitých výsledků

rozdílnými kombinacemi faktorů, které působí jak na rentabilitu vlastního kapitálu, tak

na tržní hodnotu akcie.


________________________________________________________________________

83

Finanční chování podniku by proto mělo být výsledkem uplatňování jednotlivých

součástí finanční politiky podniku, ke kterým patří politika[1]:

a) daňová

b) dluhová

c) účetní

d) likviditní

e) úvěrová

f) dividendová

8.2 FINANČNÍ POLITIKY PODNIKU

8.2.1 Politika daňová Daňová politika se týká rozdílu mezi účetním výsledkem hospodaření a základem

daně z příjmu. Jedná se o rozdíly, které vyplývají z úpravy výsledku hospodaření na základ

daně, např. rozdíl mezi účetními odpisy dlouhodobého majetku (výši a způsob odepisování si

volí účetní jednotka sama v tzv. odpisovém plánu na základě vlastního uvážení) a daňovými

odpisy (účetní jednotka si zvolí pouze způsob odepisování konkrétního dlouhodobého

majetku, avšak výše odpisů a doba odepisování je dána zákonem o dani z příjmu v § 26 - 33).

Dále se jedná o rozdíly, které se týkají zákonných a ostatních rezerv, jejich tvorby

a užití (zatímco v účetním výsledku hospodaření je zahrnuta tvorba a čerpání veškerých

rezerv, základ daně ovlivňují pouze zákonné rezervy).

8.2.2 Politika dluhová V tržní ekonomice je poměr mezi vlastním kapitálem a cizími zdroji závislý

na množství vnějších vlivů a okolností, ale zároveň také na rozhodnutí vedení podniku, jak

velkou relativní zadluženost zvolí. Vlastní kapitál je obvykle nejdražším zdrojem financování.

Odměna z vlastního kapitálu se vyplácí vlastníkům až ze zisku po zdanění, a kromě toho

požadovaný výnos z investice do vlastního kapitálu ovlivňuje skutečnost, že akcionář

podstupuje dvě rizika:

a) v případě, že se podniku nedaří, nezískává ani dividendu, ani nestoupá kurs akcií,

b) v případě, že podnik zkrachuje, bývá postižen více než věřitelé, popřípadě přijde

o celou svou investici.

Stupeň zadluženosti je však faktorem, který za určitých okolností zvyšuje rentabilitu

vlastního kapitálu. Je vyjádřen poměrem, kde v čitateli uvádíme celková aktiva,

ve jmenovateli pak vlastní kapitál ( = finanční páka).

Cizí zdroje jsou pro podnik teoreticky levnějším zdrojem kapitálu. Jestliže jsou tyto

zdroje úročeny (bankovní úvěry), započítávají se úroky do vlastních nákladů a cena je pro

podnik ve skutečnosti, po zohlednění daňové úlevy, jen částí celkové úrokové míry.

Jestliže je úroková sazba z úvěru např. 10 % p.a., sazba daně z příjmu právnických

činí osob 31 %, pak úroveň "zdaněných úroků" je

Mezi cizími zdroji se však také vyskytují neúročené závazky (závazky z obchodního

styku). Má-li být přijetí cizích zdrojů (a tím i finanční páka) pro podnik výhodná, musí platit,

0,10 * ( 1- 0,31) = 6,9 ( %)


________________________________________________________________________

84

že úroková míra musí být menší než poměr zisku před úroky a zdaněním k celkovým

aktivům.

8.2.3 Politika účetní Účetní politika se týká položek účtu zisků a ztrát, které ovlivňují provozní výsledek

hospodaření. Možnost alternativního účtování se podle platné české metodiky týká spotřeby

materiálu a odpisů.

Postupy účtování pro podnikatele umožňují v naší republice dva způsoby ocenění

zásob na skladě:

a) v ceně zjištěné váženým průměrem z pořizovacích cen

b) FIFO (první cena pro ocenění přírůstku zásob je použita jako první cena pro

ocenění úbytku zásob)

V podmínkách inflace vede metoda FIFO k nižším materiálovým nákladům a tím

pádem k nadhodnocení zisku ve srovnání s druhou metodou oceňování zásob, tj. s metodou

průměrných cen. Toto má za následek zvýšené daňové zatížení podniku, které může činit

určité problémy především při nedostatečné likviditě podniku. Určitý prostor pro účetní

politiku vytváří i metodika účetních odpisů. Zákon o účetnictví nestanovuje závazné způsoby

odepisování majetku účetním odpisem. Jedna ze zásad účetnictví, a to zásada opatrnosti, však

stanovuje, aby účetnictví nebylo komplikované a nestalo se neprůhledným.

8.2.4 Politika likviditní Bez jakéhokoliv rizika nelze podnikat, je tedy nutné v rámci finanční politiky podniku

zvolit takovou míru rizika, která je přijatelná jak pro finanční investory (a to jak pro vlastníky

podniku, tak pro věřitele), tak pro management podniku.

Vedení podniku se velmi často brání rizikům, která po něm žádají vlastníci podniku

v zájmu většího zisku, věřitelé naopak požadují jistoty co se týče budoucí platební schopnosti

podniku. Míru rizika platební schopnosti nebo neschopnosti podniku vyjadřují ukazatele

dlouhodobé a krátkodobé likvidity.

Dlouhodobá likvidita zajímá především věřitele, kteří svěřují do podniku finanční

prostředky na dobu delší než jeden rok (především komerční banky, leasingové agentury či

vládu). Tito věřitelé chtějí mít jistotu, že nepřijdou ani o jistinu, ani o úroky z poskytnutých

prostředků, a to ani tehdy, když se bude finanční situace v podniku v budoucnu zhoršovat.

Management podniku vidí zase v dlouhodobých závazcích nebezpečí pro případ, kdy budou

chybět finanční zdroje a peněžní hotovost na úhradu závazků dlouhodobých věřitelů.

Péče o krátkodobou likviditu má zabezpečit, že během následujícího roku není

pravděpodobné, že by se podnik dostal do platební neschopnosti. K tomu přispívá relativně

nízký objem krátkodobých pasiv (krátkodobých závazků a krátkodobého bankovního úvěru)

a přiměřená výše a likvidnost oběžných aktiv. Je třeba dbát na udržení přijatelného poměru

mezi oběžnými aktivy a krátkodobými pasivy a na zajištění dostatečné tvorby peněžních toků.

Při sestavování finančního plánu musí vedení podniku prosazovat racionální likvidní

politiku jako vstupní hodnotu finančního plánu.

8.2.5 Politika obchodně - úvěrová Tato politika je zaměřena na běžnou situaci v podnikové praxi, kdy dodavatelé

poskytují obchodní úvěr tím, že nepožadují okamžité zaplacení faktur, ale stanoví lhůtu

splatnosti (a tím i odklad placení po určitou dobu). Obchodně – úvěrová politika se týká

celkové částky poskytovaného obchodního úvěru a zahrnuje i platební podmínky. Obchodní

úvěr je nástrojem, který má přispívat ke zvýšení prodeje a tím i k růstu zisku, navíc bez

nutnosti financování pomocí bankovního úvěru se všemi finančními důsledky.


________________________________________________________________________

85

Objem podnikových výkonů by neměl překročit rámec daný finančními předpoklady

pro poskytování obchodního úvěru a vedení podniku by mělo brát v úvahu i riziko, že část

pohledávek zůstane nezaplacená. Poskytování obchodního úvěru nad finanční možnosti

podniku bývá totiž prvním krokem k finanční nestabilitě firmy.

8.2.6 Politika dividendová O způsobu užití zisku po zdanění rozhodují vlastníci podniku, v akciové společnosti

jsou to akcionáři na valné hromadě. Zisk po zdanění může být rozdělen akcionářům ve formě

dividendy nebo ponechán v podniku jako finanční zdroj pro rozšíření majetku (zvýšení aktiv)

nebo úhradu závazků (snížení pasiv).

Dividendová politika podniku obsahuje pravidla, která byla přijata jako dlouhodobá

směrnice pro rozdělování zisku po zdanění na dividendy a nerozdělený zisk. Dividendovou

politiku by mělo brát vedení podniku v úvahu i při řízení zisku a při stanovování daňové,

účetní a dluhové politiky.

Výplata dividend je signálem pro finanční trh: snížení dividendy signalizuje finanční

potíže podniku, nečekaně vysoká dividenda je zase příslibem trvalého zvýšení úrovně výplaty

dividend, který však nemusí být v budoucnu dodržen.

Politika stabilního růstu dividendy znamená, že při zrychleném vzrůstu zisku

po zdanění se zmenší výplatní podíl a při jeho přechodném zpomalení se výplatní podíl zvětší.

Výplata dividendy také signalizuje, že jsou v podniku k dispozici peněžní prostředky

(podnik má dostatečný cash-flow). Výplata dividend by však v žádném případě neměla

ohrozit likviditu podniku.

8.3 PRINCIPY FINANČNÍHO PLÁNOVÁNÍ Na rozdíl od finančního účetnictví nejsou pro finanční plánování vydány žádné

závazné postupy ani formuláře. Proto úvodem uvádím, z jakého pojetí finančního plánování je

třeba vycházet.

Pojetí finančního plánování je shrnuto do 13 výchozích tezí [1].

1. Finanční plánování orientuje finanční řízení především na finanční cíl. I kdyby se podniku

finančního cíle nepodařilo dosáhnout, nebo kdyby se zjistilo, že zvolené prostředky

k dosažení cíle byly chybné, udává nám směr, který je třeba zabezpečovat opatřeními

v současnosti.

2. V souladu se základním cílem podnikání se stává finančním cílem nejčastěji zisk, a to

na úrovni zisk před zdaněním, aby tento zisk nebyl ovlivňován platnými daňovými

zákony, které se v průběhu let velmi často mění.

3. Finanční plánování omezuje finanční riziko. Finanční plánování zahrnuje i prognózy

vnějších i vnitřních rizik podniku, předchází rizikům, promítá důsledky současných

rozhodnutí do budoucnosti. Zároveň plní úlohu včasného varování, protože předvídá

situace, které by mohly v budoucnu přinést podniku komplikace, dříve než nastanou.

4. Zásadní změny v ziskovosti podniku jsou dosahovány pomocí opatření, která přinášejí

výsledný, očekávaný efekt až po delší době. Tomuto odpovídá zásada dlouhodobosti

finančního plánování, časový horizont dlouhodobého plánování je tři až pět let, může být

však i delší. Je třeba, aby krátkodobá rozhodnutí byla posuzována s ohledem na vliv

těchto rozhodnutí na dlouhodobou perspektivu zisku.

5. Finanční plán je součástí dlouhodobého podnikového plánu. Finanční plán je integrující

složkou podnikového plánu, ve kterém se zobrazují všechny složky podnikového plánu.

Finanční plán zároveň také prověřuje proveditelnost a úspěšnost ostatních částí

podnikového plánu.


________________________________________________________________________

86

6. Finanční plán se sestavuje tzv. posuvným způsobem. V praxi to znamená, že součástí

dlouhodobého finančního plánu je krátkodobý finanční plán (zpravidla roční), který je

detailně rozpracován. Po uplynutí ročního období se celý dlouhodobý plán přepracuje

s tím, že dřívější druhý rok se stane prvním rokem (opět detailně rozpracovaným)

a na konec dlouhodobého plánu se připojí další rok tak, aby počet plánovaných let byl

opět úplný.

7. Finanční plán je relativně autonomní. Finanční plán sleduje strategické a taktické finanční

cíle, řídí se přijatou finanční politikou, vychází ze skutečně dosažené úrovně podnikových

financí a z prognózovaného vývoje vnějšího ekonomického prostředí. Autonomie je však

relativní, příprava finančního plánu se neobejde bez výměny názorů mezi jednotlivými

pracovníky vedení podniku.

8. Jádrem finančního plánování je investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Vývoj

zisku lze ovlivňovat zejména investičními projekty a výzkumně vývojovou činností

podniku. Investice se plánují a připravují s několikaletým předstihem. Dlouhodobé

financování souvisí s vývojem stálých aktiv a pracovního kapitálu, týká se i vlastního

kapitálu a dlouhodobých bankovních úvěrů.

9. Struktura a forma finančního plánu odpovídá struktuře a formě základních účetních

výkazů. Finanční plán se sestavuje v podobě plánových finančních výkazů, a to jako

plánová rozvaha, plánová výsledovka a plán peněžních toků.

10. Příjmy a výdaje, které jsou zachycené v plánu peněžních toků (cash-flow), jsou středem

pozornosti dlouhodobého finančního plánování. Přehled o peněžních tocích jako výkaz

o skutečnosti navazuje na rozvahu a výkaz zisků a ztrát. Při plánování je tomu naopak:

z plánové výsledovky a plánu peněžních toků se výsledky promítají do plánové rozvahy.

11. Finanční plánování se přiklání k co nejprůhlednějším výpočtům, které jsou založeny

na logice vztahů mezi vstupními a plánovanými veličinami a umožňují přesvědčivé

zdůvodnění.

12. Plán peněžních toků doplňují v dlouhodobém finančním plánu tří dílčí plánovací

dokumenty. Jedná se o prognózu prodeje, rozpočet investičních výdajů a rozpočet

externího financování. Prognóza prodeje je důležitým východiskem pro posouzení

reálnosti plánovaného vývoje zisku. Rozpočet investičních výdajů je časový

harmonogram výdajů, které bude třeba financovat a zároveň základem pro výpočet

očekávaných přínosů z investice. Rozpočet externího financování dává přehled o splácení

dlouhodobých dluhů, uvádí termíny, kdy bude třeba doplnit základní kapitál a dlouhodobé

závazky. Transformace prognózy prodeje do peněžních toků z provozní činnosti, rozpočtu

investičních výdajů do peněžních toků z investiční činnosti a rozpočtu externího

financování do peněžních toků z finanční činnosti má zabezpečit vzájemnou finanční

provázanost těchto činností a jejich vazbu na finanční cíl.

13. Finanční plán v podobě plánových výkazů za jednotlivé roky plánovaného období

se hodnotí pomocí kritérií finanční analýzy.

8.4 DLOUHODOBÉ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Krátkodobé (roční) finanční plánování bezpodmínečně potřebuje své zázemí

v dlouhodobém podnikovém finančním plánování a v jeho finančním vyjádření. V časovém

výhledu několika let může podnik lépe vymezit své cíle a připravit se na realizaci projektů,

které vyžadují jednak čas, jednat finanční prostředky.

U dlouhodobého finančního plánu není nejdůležitější forma prezentování ani přesnost

výpočtů, ale spíše kvalitativní vyjádření faktorů, s nimiž je třeba počítat při zajištění

plánované úrovně zisku.


________________________________________________________________________

87

8.4.1 Prognózování prodeje Ve finančním plánu jsou jako první položka uváděny tržby. Odhad tržeb bývá

poměrně složitý a záleží na zkušenostech podnikového plánovače, jak si s tímto úkolem

poradí. Špatný odhad budoucích tržních podmínek může vážně ohrozit finanční zdraví

podniku, pokud s určitým objemem prodeje počítá ve finančním plánu.

Nejčastěji se při prognózování používá metoda procentního podílu z prodeje, dále

závislost tržeb na vývoji hrubého domácího produktu, na vývoji reálných mezd a jiné

ukazatele. Prognózy se opírají o národohospodářské nebo demografické ukazatele,

o průzkumy mezi zákazníky nebo dodavateli apod.

Pokud bude prognóza prodeje chybně stanovena, může tato situace pak vážně ohrozit

fungování celého podniku. Rozšíří-li se poptávka ve větší míře, než na jakou se podnik

připravil, nebude podnik schopen uspokojit své zákazníky, budou se hromadit nevyřízené

objednávky, budou se prodlužovat dodací lhůty, poroste nespokojenost zákazníků a ti budou

přecházet ke konkurenci. Příliš optimistická prognóza prodeje zase naopak může vést

k nadměrnému vybavení dlouhodobým majetkem a nákupem nadbytečných zásob. Ukazatele

rychlosti obratu zásob budou klesat, bude klesat rentabilita podniku a pokud podnik použije

k financování úvěru, mohou nastat i obtížně řešitelné problémy s likviditou.

8.4.2 Plánování investiční činnosti Jestliže splnění prognózy prodeje záleží do značné míry na tom, jak se splní

předpoklady o externích vlivech, investiční činnost je určována především interními

rozhodnutími podniku a její účinky se projevují často až po značném časovém odstupu

od okamžiku rozhodnutí.

Celý finanční plán podniku je investiční činností silně ovlivněn. Lze říci, že celý

podnikový finanční plán se odvíjí právě od investiční činnosti podniku. Investice představuje

nejrizikovější bod pro zachování finanční stability firmy, chybná investice vede často

k nevratným dopadům na její finanční zdraví.

Při plánování investiční činnosti se vedení podniku nevyhne posuzování investice

z hlediska její výhodnosti a efektivnosti. Metody hodnocení a výběru investičních záměrů

podle finančních hledisek mají být co nejprůkaznější.

Při posuzování finančních důsledků je třeba rozlišovat investiční projekty, které mají

za cíl prostou obnovu opotřebeného majetku, rozšíření nedostatečných kapacit

a technologické inovace.

8.4.3 Plánování dlouhodobých finančních zdrojů Růst prodeje a růst zisku vytváří z finančního hlediska napětí ve finančních zdrojích

podniku a často bývá ohrožena likvidita podniku.

Zvýšení tržeb vyvolává potřebu zvýšit majetkovou strukturu podniku (tj. aktiva),

v důsledku toho je však nutné zvýšit i zdroje financování - finanční strukturu podniku

(tj. pasiva). Má-li být zachována kapitálová struktura, je třeba zvýšit stejnou měrou jak vlastní

zdroje, tak cizí zdroje.

Plánování dlouhodobých zdrojů vyústí v rozpočtu externího financování. Tento

rozpočet zachycuje plánované emise akcií a dluhopisů, plánované přijetí dlouhodobých

bankovních úvěrů a dále termíny a výši splátek jak dlouhodobých úvěrů, tak i dluhopisů.

8.4.4 Plánování peněžních toků Prognóza prodeje zastupuje v dlouhodobém horizontu podniku významnou část

výsledku hospodaření podniku, rozpočet investiční činnosti představuje výhled o vývoji aktiv


________________________________________________________________________

88

podniku, rozpočet externího financování má vazbu na vývoj jeho pasiv. Klíčovou úlohu

v dlouhodobém finančním plánování podniku však má plánování peněžních toků.

Základní, výchozí verze plánu peněžních toků, stanoví cíle podniku v oblasti zisku.

V návaznosti na minulý vývoj a dosažený stav se podle finančního cíle dotvářejí nároky

na tvorbu peněžních toků z provozní činnosti (na tržby a náklady) na jedné straně a na jejich

zabezpečení v oblasti investiční činnosti na druhé straně. Potom se ověřuje, jakým způsobem

by bylo možné zajistit financování rozvoje podniku.

Teprve následně se bere v úvahu, jaké jsou reálné možnosti dosažení tržeb z prognózy

prodeje, které investiční projekty z plánu investiční činnosti jsou vhodné a jaký bude

očekávaný přísun kapitálu podle rozpočtu externího financování, a to jak vlastního, tak

i cizího kapitálu.

Východiskem je analýza finančního stavu a možností podniku - tzv. finanční studie.

V této části dlouhodobého plánu má velký význam využití nástrojů finanční analýzy, výpočty

jednotlivých ukazatelů a jejich správná interpretace.

Minulé výsledky je třeba posuzovat s ohledem na měnící se podmínky ve vývoji

poptávky, nákupních a prodejních cen, devizových kursů, mzdového vývoje, zaměstnanosti,

inflace a dalších vlivů. Vedle vnějších vlivů je třeba zhodnotit i vlivy vnitřní, posoudit chyby

a omyly, ke kterým došlo v uplynulém období, zhodnotit správnost finanční politiky podniku,

provést rozbor odchylek skutečných výsledků od očekávaných a plánovaných výsledků.

Po finanční studii následuje hodnocení investičních příležitostí a možností, které má

podnik k dispozici. Souběžně s hodnocením investičních možností je třeba prognózovat

finanční zdroje, které budou dostupné v příštích letech, a to jak v oblasti vlastního kapitálu,

tak v oblasti cizího kapitálu. Všechna omezení, která vyplývají z finanční politiky, musí být

zahrnuta do plánovacího procesu - např. zadluženost, úrokové krytí, běžná likvidita a jiné.

8.5 KRÁTKODOBÉ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Krátkodobý roční finanční plán vzniká konkretizací a zpřesněním záměrů pro daný rok

v dlouhodobém finančním plánu. Krátkodobý finanční plán je tedy součástí dlouhodobého

finančního plánu.

Po ročním finančním plánu se však nepožaduje, aby všechny záměry, které byly pro

daný rok dříve konkretizovány, byly dogmaticky splněny. Je však nutné bezpodmínečně

zajistit, aby nedošlo k odchýlení od původních záměrů, které mají zabezpečit splnění

původních cílů v dalších letech. Roční finanční plán se proto musí sestavovat v souvislosti

s aktualizací dlouhodobého finančního plánu, který stanovuje zpětně úkoly, které musí být

v prvním roce realizovány. Roční finanční plán je základem krátkodobého plánování v oblasti

podnikových financí, podnik může provést specifikaci na jednotlivá čtvrtletí, případně měsíce.

Kratší členění již nemá smysl.

8.5.1 Specifika ročního finančního plánování Roční finanční plán má svá specifika ve srovnání se sestavováním plánu na druhý

a další roky dlouhodobého finančního plánu.

Jedná se o následující specifika:

1. Plánovanému roku předchází období, za které je známa očekávaná skutečnost. Roční

finanční plán se sestavuje koncem běžného roku, kdy přesné konečné výsledky běžného

roku nejsou dosud známé, ale zbývá ještě určitý čas k tomu, aby byla vytvořena

co nejpříznivější východiska. Proto je příprava ročního finančního plánu spojena

s finanční kontrolou plánu běžného roku, kdy se zjišťují odchylky skutečného vývoje


________________________________________________________________________

89

od plánovaného, zjišťují se příčiny těchto odchylek a vyhodnocují se faktory, které budou

působit na vývoj v podniku i v plánovaném roce.

2. Čím je bližší a kratší období, za které se prognózují vnější podmínky, tím menší je riziko

prognostické chyby.

3. Zisk jako cíl je limitován krátkodobě na základě provozních možností podniku. Výrobní

kapacita podniku a sortiment výrobků limitují tržby, daná technologie určuje náklady.

4. Na základě předcházejícího specifika dochází k plánování výnosů, nákladů a zisku.

Plánovaný vývoj tržeb navazuje na prognózu prodeje a zohledňuje předpokládané změny

v sortimentu výroby, v cenách, v platebních podmínkách, v měnových kursech a další

změny. Plán výnosů, nákladů a zisku se sestavuje v kalkulačním členění (přímé náklady,

nepřímé náklady, zisk).

5. Prvořadým úkolem ročního finančního plánu je zabezpečení krátkodobé likvidity.

V ročním časovém horizontu lze získat úplnější přehled o příjmech a výdajích, a proto lze

při plánování peněžních toků použít přímou metodu sestavení peněžního toku.

6. Při ročním finančním plánování rozlišujeme tři kroky. Prvním krokem je sestavení

plánové výsledovky v kalkulačním členění na základě plánu výnosů, nákladů a zisku.

Druhým krokem je sestavení plánu peněžních toků, který navazuje v provozní činnosti

na plánovou výsledovku a na rozpočet příjmů a výdajů, v investiční činnosti na rozpočet

investičních výdajů a ve finanční činnosti na rozpočet externího plánování. Plánová

rozvaha, jako třetí krok, pak odráží přírůstky a úbytky zdrojů a užití, které jsou uvedené

v plánu peněžních toků. Všechny tři kroky jsou však nutně dynamicky provázány.

7. Roční finanční plán obsahuje cíle, nikoliv úkoly. Realizaci cílů zabezpečují zadání

obsažená v rozpočtech a kontrolovaná v rámci rozpočtové kontroly. Plnění ročního

finančního plánu se kontroluje pomocí účetních výkazů, tyto výkazy jsou pro interní

potřebu podniku sestavovány i v průběhu roku, takže kontrola plnění ročního finančního

plánu probíhá podle potřeby podniku podle čtvrtletí, měsíců, dekád.

8.5.2 Plánování výnosů, nákladů a zisku Plán výnosů, nákladů a zisku převedený do tvaru účetního výkazu je v podstatě

plánová výsledovka.

Výnosy a náklady jsou náplní jednak finančního plánování, jednak náplní

rozpočetnictví. Zatímco rozpočetnictví stanoví rozpočetní náklady a výnosy z detailních

podkladů, finanční plán vzniká promítnutím vlivu činitelů, které působí na změnu

nákladových a výnosových položek buď zjištěných za předchozí období nebo očekávaných

v příštím období.

Klíčovou otázkou ročního finančního plánu je spolehlivý odhad vývoje tržeb.

Na vývoj tržeb působí změny struktury prodeje podle výrobků, změny ceníkových cen,

úpravy skonta a rabatů, změny podílu prodeje za hotové a na obchodní úvěr, očekávaný vývoj

poptávky a další.

Při plánování tržeb je třeba specifikovat, se kterými změnami se počítá a jaký bude

jejich vliv na vývoj tržeb. Současné finanční plánování klade stejné nároky na plánování

výnosů jako na plánování nákladů. Tržby jsou základem propočtu zisku i příjmů.

Plánování nákladů rozlišuje náklady na variabilní, které se vyvíjejí stejným směrem

jako tržby, a na náklady fixní, které se mění jen vědomými zásahy do faktorů, které tyto

náklady vyvolávají. Koncept variabilních a fixních nákladů se využívá při analýze a plánování

nákladů, tržeb a zisku - tzv. CPV analýza. Je to metoda zkoumání vztahu mezi změnami

množství (tj. objemu výkonů) a změnami v celkových tržbách, v celkových nákladech a zisku,

a to v krátkém období, kdy podnik musí vystačit se stávajícími kapacitami.


________________________________________________________________________

90

Základem pro roční finanční plánování je očekávaná skutečnost předcházejícího

běžného období. Finančnímu plánování vyhovuje následující upravený tvar plánové

výsledovky:

a. tržby

b. přímý materiál

c. přímé mzdy

d. variabilní nepřímé náklady

e. fixní nepřímé náklady

f. z toho odpisy

g. zisk před zdaněním

h. daň z příjmu

i. zisk po zdanění

Tržby se plánují podle prognózy prodeje, základem plánování nákladů je vztah mezi

náklady, výnosy a ziskem. Tento vztah je založen na rozlišení fixních a variabilních nákladů

a zabývá se jím analýza bodu zvratu.

8.5.3 Plánování krátkodobé likvidity Při plánování likvidity má zabezpečit peněžní rovnováhu v podniku plán peněžních

toků. Pro potřeby finančního plánování pak vyhovuje následující struktura plánu peněžních

toků (cash-flow):

I. Peněžní toky z provozní činnosti před investováním do pracovního kapitálu,

z toho:

zisk

odpisy

II. Peněžní toky ze změn pracovního kapitálu, z toho změna stavu:

zásob

pohledávek

finančního majetku

krátkodobých závazků

III. Peněžní toky z příjmů a výdajů podle dlouhodobých dispozic, z toho:

peněžní toky z investiční činnosti

změna stavu dlouhodobých závazků

změna stavu dlouhodobých úvěrů

příjmy z emise akcií

výplata dividend

IV. Peněžní toky ze změny krátkodobých úvěrů

Plán peněžních toků přebírá údaje z plánové výsledovky a dále vychází z toho, že

položky, které tvoří pracovní kapitál, sledují vývoj tržeb a nákladů. Kromě toho se pro

plánové výpočty používá metod optimalizace zásob, pohledávek a finančního majetku.


________________________________________________________________________

91

Změny položek aktiv a pasiv, se kterými se počítá v plánu peněžních toků, se pak

promítají do plánové rozvahy, která tvoří třetí dokument ročního finančního plánu.

Pomocí finanční analýzy, především analýzy poměrových ukazatelů, lze potom ověřit,

zda roční finanční plán odpovídá požadavkům na finanční zdraví podniku. Zejména se

sleduje, zda ve srovnání s minulým vývojem nedochází ke zhoršení finančního zdraví

podniku. Na základě finančního plánu pak mohou v podniku působit další nástroje

operativního řízení podniku, a to především rozpočetnictví a kalkulace.

Zajištění krátkodobé likvidity je stěžejním úkolem krátkodobého finančního

plánování. Krátkodobé finanční plánování se zaměřuje především na ty oblasti, které není

možné podrobně a spolehlivě obsáhnout v dlouhodobém finančním plánu, to je

na problematiku pracovního kapitálu - oběžná aktiva a krátkodobé závazky. Zatímco jádrem

dlouhodobého finančního plánování je investiční plánování, roční finanční plán je nástrojem

finančního řízení oběžného majetku a oběžného kapitálu.

Předpokladem pro trvalou platební schopnost podniku je především příznivý poměr

celkových příjmů a celkových výdajů v plánovaném roce i v dílčích obdobích tohoto roku. Je

třeba zajistit, aby případné výkyvy v příjmech a výdajích nevyvolaly platební obtíže

v podniku.

Základem řízení krátkodobé likvidity je systematické doplňování pracovního kapitálu

v rámci dlouhodobého finančního plánování. Přiměřenou výši pracovního kapitálu je možné

odvodit ze dvou rovnic:

Pracovní kapitál = krátkodobá aktiva - krátkodobá pasiva

Běžná likvidita = krátkodobá aktiva / krátkodobá pasiva

Běžná likvidita ani pracovní kapitál nejsou dostatečně spolehlivými ukazateli

krátkodobé likvidity. Větší význam je přikládán peněžním tokům v členění na peněžní toky

z provozní činnosti, z investiční činnosti a z finanční činnosti. Právě proto je součástí ročního

finančního plánu plán peněžních toků.

8.5.4 Plánování majetkové a finanční struktury Plánování výnosů, nákladů a zisku vede ve finančním plánování k sestavení plánové

výsledovky a současně poskytuje výchozí údaje pro plán peněžních toků. Při zpracování plánu

peněžních toků se získávají údaje o změnách položek aktiv a pasiv. Plánová rozvaha se

sestavuje zároveň s plánem peněžních toků, protože se každá změna položek majetku

a závazků promítá do stavů ke konci období. Všechny tři části ročního finančního plánu

na sebe navazují a nelze je sestavovat nezávisle na sobě.

Při plánování majetkové struktury je třeba věnovat velkou pozornost oběžným

aktivům. Jejich plánovaná výše nesmí být nereálná, je třeba přihlížet k podílu nepotřebných

zásob a pochybných pohledávek, dále nelze připustit, aby stavy zásob a pohledávek byly

neúměrné, protože nadměrné zásoby a nedobytné pohledávky váží zbytečně kapitál

a vyvolávají další zbytečné náklady. Dlouhodobý majetek a dlouhodobá pasiva vycházejí

z představ dlouhodobého finančního plánu, v případě ročního plánování se jedná o jejich

průběžné korigování.

V případě, kdy jsou dlouhodobé cíle podniku ohroženy poklesem výkonnosti podniku

a mění se struktura pasiv ve prospěch zadluženosti, je pro finanční řízení prioritní otázkou

zabezpečení krátkodobé i dlouhodobé likvidity. Jestliže přetrvávají obtíže podniku


________________________________________________________________________

92

v peněžních tocích, je třeba, aby podnik provedl potřebné změny v majetkové struktuře,

žádoucí se pak zeštíhlení majetku (odprodej zásob, pohledávek, nevyužívaného dlouhodobého

majetku apod.).

Finanční analýza Přílohy

________________________________________________________________________

93

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 - Analýza trendů aktiv............................................................................................ 23

Obr. 2 - Analýza trendů pasiv............................................................................................ 25

Obr. 3 - Analýza trendů výkazu zisků a ztrát.................................................................... 28

Obr. 4 - Procentní rozbor aktiv......................................................................................... 35

Obr. 5 - Procentní rozbor pasiv.......................................................................................... 37

Obr. 6 - Zlaté bilanční pravidlo......................................................................................... 37

Obr. 7 - Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát.................................................................. 39

Obr. 8 - Fondy finančních prostředků................................................................................ 43

Obr. 9 - Ukazatelé likvidity............................................................................................... 48

Obr. 10 - Ukazatelé rentability.......................................................................................... 55

Obr. 11 - Ukazatelé aktivity............................................................................................... 59

Obr. 12 - Ukazatelé zadluženosti....................................................................................... 65

Obr. 13 - Du Pont pyramida............................................................................................... 72

SEZNAM TABULEK

Tab. 1 – Analýza trendů aktiv............................................................................................ 17

Tab. 2 – Analýza trendů pasiv........................................................................................... 18

Tab. 3 – Analýza trendů výkazu zisků a ztrát.................................................................... 19

Tab. 4 – Procentní rozbor aktiv......................................................................................... 30

Tab. 5 – Procentní rozbor pasiv......................................................................................... 31

Tab. 6 – Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát.................................................................. 32

Tab. 7 – Procentní rozbor výkazu zisků a ztrát.................................................................. 42

Tab. 8 – Výpočet ukazatelů likvidity................................................................................. 47

Tab. 9 – Výpočet ukazatelů rentability.............................................................................. 53

Tab. 10 – Výpočet a hodnocení ukazatelů aktivity............................................................ 58

Tab. 11 – Výpočet ukazatelů zadluženosti........................................................................ 61

Finanční analýza Přílohy

________________________________________________________________________

94

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

[1] Grunwald, R., Holečková J. Finanční analýza a plánování podniku, 1. vydání,

Praha : VŠE Praha, 1994, ISBN 80-7079-257

[2] Kovanicová, D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu světového vývoje, 2. vydání,

Praha : nakladatelství Polygon, 1999, ISBN 80-85967-98-7

[3] Doležal, J., Fireš, B., Míková, M. Finanční účetnictví, 1. vydání, Praha : Grada

Publishing, 1992, ISBN 80-85623-10-2

[4] Vorbová, H. Výkaz cash-flow a finanční analýza, 1. vydání, Praha : Linde s. r. o.,

1997, ISBN 80-902105-3-8

[5] Synek, M. a kol. Manažerská ekonomika, 3. vydání, Praha : Grada Publishing, 2003,

ISBN 80-247-0515-X

[6] Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance, 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2004,

ISBN 80-7179-802-9

[7] Brealey, R. A., Myers, S. C. Teorie a praxe firemních financí, 1. vydání,

Praha : Computer Press, 2000, ISBN 80-7226-189-4

[8] Mrkvička, J., Kolář, P. Finanční analýza. 2. vydání, Praha : ASPI, 2006,

ISBN 80-7357-219-2

[9] Kislingerová, E., Hnilica, J. Finanční analýza krok za krokem, 1. vydání,

Praha : C. H. BECK, 2005, ISBN 80-7179-321-3

Ing. Petr Jiříček, Ing. Magda Morávková

FINANČNÍ ANALÝZA

1. vydání

Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2008

Tisk Ediční oddělení VŠPJ, Tolstého 16, Jihlava

Náklad 800 výtisků

ISBN 978-80-87035-14-6

vysokÁ Škola polytechnickÁ jihlava - vspj.cz - vŠpj/finanční analýza - petr jiříček,...

Documents