Zpráva o činnosti Senátu v roce 2000 – do konce 2. funkčního období

Tato zpráva navazuje na zprávu o činnosti Senátu v roce 1999 a mapuje činnost Senátu v roce 2000 do konce 2. funkčního období tj. do 19. prosince 2000, kdy okamžikem zahájení 1. schůze Senátu ve 3. funkčním období po pravidelných volbách do Senátu konaných ve dnech 12. a 19. listopadu 2000 začalo 3. funkční období Senátu.

V tomto období se konalo 9 schůzí Senátu. Celkem vyslovili senátoři souhlas se 44 mezinárodními smlouvami a projednali 148 návrhů zákonů, z toho 2 návrhy ústavních návrhů zákonů. Zde naleznete celkový přehled legislativní činnosti Senátu.

Z těchto 147 postoupených návrhů zákonů Senát schválil 41 návrhů zákonů (novela zákona o dani z přidané hodnoty, novela školského zákona, novela občanského soudního řádu, zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, autorský zákon, zákon o volbách do zastupitelstev krajů, novela zákona o návykových látkách, zákon o ochraně sbírek muzejní povahy, zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, novela zákona o České obchodní inspekci, zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty, novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, novela zákoníku práce, novela zákona o vysokých školách, zákon o ochraně biotechnologických vynálezů, zákon o Státním fondu rozvoje bydlení, novela zákona o výkonu vazby, novela zákona o volbách do Parlamentu České republiky, zákon o elektronickém podpisu, zákon o rozpočtovém určení daní, zákon o podpoře regionálního rozvoje, zákon o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, zákon o integrovaném záchranném systému, zákon o Hasičském záchranném sboru České republiky, novela zákona o požární ochraně, zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákon o státních svátcích, zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, novela zákona o krmivech, zákon o ekologickém zemědělství, krizový zákon, zákon o matrikách, novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, zákon o zemědělských skladních listech, zákon o státním dluhopisovém programu na částečnou náhradu škod zemědělským subjektům postiženým suchem v roce 2000, novela trestního zákona, novela zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, novela zákona o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky).

Při projednávání 49 návrhů zákonů vyjádřil Senát vůli se jimi nezabývat (návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha za rok 1998, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Veřejném ochránci práv, novela zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, novela zákona o spotřebních daních, novela zákona o ochraně spotřebitele, novela zákona o ochraně chmele, novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, novela zákona o cestovních náhradách, zákon o ochraně olympijských symbolik, novela zákona o Pozemkovém fondu České republiky, novela zákona o technických požadavcích na výrobky, zákon o investičních

1

pobídkách, novela lesního zákona, zákon o námořní plavbě, návrh zákona o veřejné podpoře, návrh zákona o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků, novela zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, zákon o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků, novela zákona o dani z nemovitostí, zákon o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán, zákon o hlavním městě Praze, zákon o evidenci obyvatel, souhrnná novela zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, novela zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, novela katastrálního zákona, novela zákona o metrologii, novela zákona o civilním letectví, zákon o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna, zákon o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, zákon o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů, plemenářský zákon, novela zákona o konkursu a vyrovnání, zákon o ochraně průmyslových vzorů, novela zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, novela zákona o Vojenské policii, novela zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, novela zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, novela zákona o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv, zákon o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu, zákon o  povodích, tiskový zákon, novela zákona o dani silniční, novela zákona o hnojivech, zákon o zřízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, novela zákona o státní statistické službě, zákon o hospodaření energií, zákon o rostlinolékařské péči, zákon o ochraně práv k odrůdám, novela o rybářství).

S pozměňovacími návrhy bylo Poslanecké sněmovně vráceno 43 návrhů zákonů. Ve 27 případech se Poslanecká sněmovna ztotožnila se zněním Senátu (zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád v letech 1939 až 1945, novela zákona o pozemních komunikacích, novela zákona o konkursu a vyrovnání, novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury, zákon o telekomunikacích, zákon o okresních úřadech, novela zákona o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, rozpočtová pravidla, novela zákona o vinohradnictví a vinařství, novela zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, zákon o Probační a mediační službě, zákon o auditorech, zákon o ochraně veřejného zdraví, novela zákona o soudních poplatcích, zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu, obchodní zákoník, zákon o informačních systémech veřejné správy, novela zákona o zaměstnanosti, novela zákona o dluhopisech, novela zákona o cenných papírech, zákon o zrušení Fondu dětí a mládeže, zákon o provozu na pozemních komunikacích, novela zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, novela zákona o daních z příjmů).

Dalších 13 návrhů zákonů bylo přijato v původním znění Poslanecké sněmovny (tiskový zákon, novela zákona o komoditních burzách, zákon o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, zákon o ochraně osobních údajů, novela zákona o vlastnictví bytů, zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, novela zákona o léčivech, zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, zákon o mezinárodní pomoci při správě daní, občanský zákoník, novela zákona o ochraně utajovaných skutečností, novela zákona o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění).

2

Ve 3 případech nebyl zákon vrácený Senátem do Poslanecké sněmovny schválen (novela zákona o ochraně hospodářské soutěže, exekuční řád, novela zákona o bankách).

V průběhu roku 2000 bylo Senátem zamítnuto 5 návrhů zákonů. Ve 4 případech setrvala Poslanecká sněmovna na svém původním znění (novela zákona o silniční dopravě, novela zákona o České národní bance, energetický zákon, zákon o státních dluhopisových programech na úhradu schodku státního rozpočtu České republiky za rok 1999 a na úhradu jistin státního dluhu splatných v letech 2001 a 2002) a v 1 případě nebyl zákon schválen (zákon o finanční kontrole ve veřejné správě).

V 7 případech Senát nepřijal žádné usnesení (novela zákona o přestupcích, která tak nebyla přijata, neboť současně novelizovala jednací řády obou komor, novela zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon o zdravotnických prostředcích, zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2000, zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, novela zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, novela zákona o burze cenných papírů).

Ze 2 návrhů ústavních návrhů zákonů, Senát 1 schválil (novela Ústavy a ústavního zákona o bezpečnosti České republiky) a 1 vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy (návrh na vydání ústavního zákona o referendu), přičemž Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění schváleném Senátem neschválila a tento tudíž nebyl přijat.

Celkový přehled za 2. funkční období

3

Přehled návrhů zákonů vrácených s pozměňovacími návrhy ve 2. funkčním období

Celkem tedy Senát ve 2. funkčním období projednal 82 mezinárodních smluv a 225 návrhů zákonů, z toho 2 návrhy ústavních návrhů zákonů. Z tohoto počtu u 68 návrhů zákonů vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, 72 návrhy zákonů schválil, 9 návrhů zákonů zamítl, 66 vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a u 9 nepřijal usnesení.

Ze 66 návrhů zákonů, které Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, bylo 18 z nich schváleno ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou a 44 ve znění Senátu. Zatímco v roce 1999 bylo ve znění Senátu schváleno 17 návrhů zákonů z 22 tj. 77 %, v roce 2000 to bylo 27 návrhů zákonů ze 44 tj. 61 %.

Co se týče návrhů zákonů, které Senát zamítl, v roce 1999 to byly 4 návrhy zákonů, přičemž ve všech 4 případech Poslanecká sněmovna setrvala na svém původním návrhu, v roce 2000 to bylo 5 návrhů zákonů a z toho u 4 z nich Poslanecká sněmovna veto Senátu přehlasovala.

Pokud porovnáme údaje za obě funkční období Senátu, zjistíme, že v 1. funkčním období tj. v době od 1. schůze Senátu v prosinci 1996 do 7. schůze Senátu v listopadu 1998 Senát projednal 59 mezinárodních smluv a 111 návrhů zákonů, z toho 4 návrhy ústavních návrhů zákonů.

Senát 84 návrhy zákonů schválil, z toho všechny předložené návrhy ústavních návrhů zákonů, u 4 návrhů zákonů vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, 5 návrhů zákonů zamítl a 17 návrhů zákonů vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Z těchto 17 návrhů zákonů, byly 4 schváleny ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou a 9 ve znění Senátu, což je 53%.

Z 5 návrhů zákonů, které Senát zamítl, v 1 případě setrvala Poslanecká sněmovna na svém původním návrhu, v ostatních případech zákony přijaty nebyly.

Nyní podrobněji o některých návrzích zákonů, které byly v průběhu roku Senátem projednávány:

4

Senát na své lednové schůzi projednal a vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád, jehož účelem je ocenění mimořádných zásluh příslušníků zahraničních armád a spojeneckých armád v boji proti nacismu. Poslanecká sněmovna se změnami navrženými Senátem ztotožnila.

Senát převážnou většinou svých hlasů schválil novelu školského zákona, která umožní, aby se přijímacího řízení ke studiu na středních školách mohli zúčastnit i žáci zvláštních škol. Doposud mohli být přijímání pouze uchazeči, kteří úspěšně ukončili základní školu.

Senát se dále zabýval poslaneckým návrhem novely zákona o přestupcích, zabývající se přestupky poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. Tento návrh zákona potřeboval ke svému schválení souhlasu obou komor, což se v případě Senátu nestalo.

Senátu byl v 1. čtvrtletí také postoupen vládní návrh zákona o ochraně osobních údajů, který stanovil pravidla pro zpracování osobních údajů, zavedl sankce za jejich porušení a opatření k nápravě a zřídil Úřad na ochranu osobních údajů.

Ve druhém čtvrtletí byl Senát doslova zasypán "legislativní smrští", která se na něj valila z Poslanecké sněmovny. Ve velké většině se jednalo o zákony a novely zákonů, které souvisejí se vstupem České republiky do Evropské unie.

Jedním z nich byl i takzvaný telekomunikační zákon, jehož hlavním cílem je postupné odstranění monopolu Českého Telecomu na našem trhu a vymezení podmínek pro ostatní poskytovatele telefonního spojení. Senát přijal tento návrh zákona s řadou pozměňovacích návrhů, Poslanecká sněmovna však potvrdila návrh zákona ve svém původním znění.

Dále jím byla i novela zákoníku práce, jejíž hlavním cílem je harmonizace českého pracovního práva s právem Evropských společenství, zejména pokud jde o problematiku rovných pracovních příležitostí pro muže i ženy, sociálního dialogu mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců a problematiku úpravy základních standardů v oblasti pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V tomto smyslu byly promítnuty do zákoníku práce úpravy obsažené zejména v těchto směrnicích Evropských společenství: Senát tento návrh zákona schválil v postoupeném znění.

Za zmínku zcela jistě stojí ještě návrh novely zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích a o změně některých dalších zákonů. Mezi hlavní cíle novely bychom mohli zařadit například novou úpravu postupu při darování finančního obnosu nad padesát tisíc korun, kdy je zavedena darovací smlouva. Dále novela mění dosavadní výši státního příspěvku jednotlivým politickým stranám a upřesňuje postup při změně stanov strany nebo hnutí. Po bouřlivé diskusi Senát nepřijal k tomuto návrhu zákona žádné usnesení. Poslanecká sněmovna jej později svým hlasováním potvrdila, a to i přesto, že tento návrh zákona nepodepsal prezident republiky.

Na své 21. schůzi, která proběhla ve dnech 26. července až 10. srpna byla projednána řadu zákonů a mezinárodních smluv. Senát, kromě dalších devíti zákonů, vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích, který výrazně mění doposud platné předpisy. Zavádí se povinné užívání dětských autosedaček, v zimním období jízda

5

s rozsvícenými světly. Zákon dále zakazuje užívat takzvané antiradary a držet během jízdy telefon či jiné hovorové zařízení. Významný posun ke zvětšení bezpečnosti chodců nastal zavedením jejich přednosti na přechodech. Poslanecká sněmovna posléze návrh zákona schválila ve znění Senátu.

Dalším zákonem, ke kterému byly upřeny zraky široké veřejnosti, byla novela zákona o České národní bance a o Nejvyšším kontrolním úřadu. Tuto novelu zákona Senát poměrně jasnou většinou zamítl. Odpůrci tohoto zákona poukazovali zejména na to, že by nejprve mělo dojít ke změně Ústavy a teprve potom by měla následovat změna zákonů, jichž se tato změna týká.

Senátem byl rovněž projednán a schválen návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který umožňuje rychlé reagování České republiky při plnění jejích závazků v oblasti obrany a mezinárodní pomoci daných členstvím v mezinárodních organizacích.

Ve čtvrtém čtvrtletí Poslanecká sněmovna povolila v nasazeném tempu a do Senátu postoupila celkem 17 návrhů zákonů a 11 mezinárodních smluv. Byla projednána celá řada zákonů, z nichž za zmínku zcela jistě stojí energetický zákon. Jedná se o zcela novou právní úpravu, kterou bude nahrazen zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Senát po pečlivém uvážení tento návrh zákona, stejně jako další tři, zamítl. Dále Senát projednal i dva takzvané lustrační zákony. Cílem obou poslaneckých návrhů novel bylo prodloužení účinnosti těchto zákonů na dobu výslovně neurčenou; platná ustanovení těchto lustračních zákonů o účinnosti totiž stanoví jejich omezenou časovou působnost do 31. prosince 2000. Senát po zralé úvaze obě novely schválil. Také v tomto čtvrtletí Senát některé zákony vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, jednalo se celkem o 4 zákony. Z nich je třeba připomenout novelu zákona č.  586/1992 Sb., o daních z příjmů, který se dotýká všech občanů České republiky. Senát přijal k této novele celkem 22 pozměňovacích návrhů, které Poslanecká sněmovna akceptovala.

V roce 2000 také pokračovalo projednávání senátních návrhů zákonů předložených Poslanecké sněmovně:

Návrh senátního návrhu zákona o Památníku doby nesvobody 1939 - 1989 - sněmovní tisk č. 450 - návrh zákona byl ve II. čtením v obecné rozpravě 5. 4. 2000 na 24. schůzi PS zamítnut.

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákonů č. 485/1991 Sb. a č. 10/1993 Sb. - sněmovní tisk č. 468 - návrh zákona byl v I. čtením 6. 4. 2000 na 24. schůzi PS zamítnut.

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. - sněmovní tisk č. 467 - návrh zákona byl ve II. čtení v obecné rozpravě 28. 6. 2000 na 26. schůzi PS zamítnut

6

A pokračovalo také jednání o návrzích senátních návrhů zákonů:Návrh senátního návrhu ústavního zákona Komise Senátu pro Ústavu České republiky, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky a dalších, kterým se mění zákon č.140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Františka Kroupy a dalších, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb. a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Emila Škrabiše a dalších, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.

Senát však na svých schůzích neprojednává pouze návrhy zákonů či mezinárodní smlouvy. Podílí se také na výběru funkcionářů v úřadech a institucích zřizovaných Ústavou nebo zákony.

V únoru vyslovil Senát na žádost prezidenta republiky - poprvé ve své historii - souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu. Byl jím doc. JUDr. Jiří Malenovský.

Na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, navrhuje Senát a prezident republiky Poslanecké sněmovně po dvou kandidátech na funkci Veřejného ochránce práv a na jeho zástupce. V květnu tedy Senát, po té, co vyslechl všechny navržené kandidáty, zvolil JUDr. Stanislava Drobného a JUDr. Simeonu Zikmundovou kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv a JUDr. Jiřího Vyvadila a Ing. Vladimíra Zemana kandidáty na zástupce veřejného ochránce práv.

Při následné volbě v Poslanecké sněmovně však nezískal žádný z nich potřebnou většinu ke zvolení.

Senát tedy v říjnu přistoupil k volbě kandidátů znovu a zvolil JUDr. Otakara Motejla a Mgr. Marii Hoškovou na funkci Veřejného ochránce práv a pana Jana Voráčka na funkci jeho zástupce. V listopadu zvolil druhým kandidátem na tuto funkci JUDr. Jiřího Vyvadila.

Poslanecká sněmovna posléze zvolila Veřejným ochráncem práv JUDr. Otakara Motejla a jeho zástupcem paní Annu Šabatovou.

Senát dále na základě zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zvolil na své srpnové schůzi RNDr. Karla Neuwirta kandidátem na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů a Ing. Bc. Miloše Dokoupila, Ing. Milana Šnytra, RNDr. Jiřího Součka a Ing. Mojmíra Hajníka kandidáty na inspektory Úřadu pro ochranu osobních údajů. Prezident posléze od 1. září jmenoval pana Karla Neuwirta předsedou tohoto Úřadu a od 1. října první tři jmenované kandidáty inspektory Úřadu. Celkový zákonem předpokládaný počet inspektorů je sedm, Senát tedy navrhne prezidentu republiky ke jmenování další čtyři osoby.

7

Senát také na základě zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, který stanoví, že místopředsedou dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu je senátor, zvolil místopředsedou dozorčí rady tohoto fondu senátora Emila Škrabiše.

V lednu se Senát zabýval Zprávou o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení, tentokráte za období od 1. 7. - 31. 12. 1999, kterou Senátu pravidelně předkládá Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu.

Senát v květnu předložil prezidentu republiky návrhy na propůjčení či udělení státních vyznamenání. Návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají podle zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, prezidentu republiky Poslanecká sněmovna, Senát a vláda. Řádovými dny jsou 1. leden a 28. říjen.

Senát se dále na základě svého usnesení č. 196 ze dne 18. listopadu 1999 pravidelně zabývá informacemi vlády České republiky o působení jednotek a štábů Armády ČR. V roce 2000 Senát projednal: - Informaci vlády České republiky o účasti na vojenských cvičeních jednotek a štábů

Armády České republiky se zahraničními partnery v roce 2000 (senátní tisk č. 150)- Vládní návrh k vyhodnocení nasazení jednotek Armády České republiky v operacích

mnohonárodních sil pod vedením NATO JOINT FORGE (SFOR II) na území Bosny a Hercegoviny, JOINT GUARDIAN (KFOR) na území SRJ (Kosova), ALLIED HARBOUR (AFOR) na území Albánie a 6. polní nemocnice při zemětřesení v Turecku za období červenec - prosinec 1999 (senátní tisk č. 220)

- Informace vlády ČR o nově sjednaných vojenských cvičeních jednotek a štábů AČR se zahraničními partnery na území České republiky a mimo území České republiky na 2. pololetí 2000 a přehled o realizovaných průjezdech a přeletech přes území České republiky za období leden - květen 2000 (senátní tisk č. 329)

Senát také na své schůzi 12. července 2000 přijal usnesení č. 425 k vývoji situace v Bělorusku.

V další části zprávy se zaměříme na orgány Senátu. Jsou jimi jednak výbory Senátu, které ve svých usneseních doporučují Senátu, aby návrh zákona či mezinárodní smlouvu schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou či zamítnul, vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat nebo vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Kromě legislativní činnosti se však výbory zabývají také dalšími úkoly.

Ze zákona Senát zřizuje Organizační výbor a Mandátový a imunitní výbor. Oba mají v zákoně o jednacím řádu stanoveny úkoly. Členy Organizačního výboru jsou ze zákona předsedkyně Senátu a místopředsedové Senátu a dále jimi byli předsedové senátorských klubů.

Specifickou působnost má také Mandátový a imunitní výbor Senátu. V roce 2000 uspořádal 10 schůzí.

8

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal 90 návrhů zákonů a 18 mezinárodních smluv, a to na 24 schůzích.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal 30 návrhů zákonů a 57 mezinárodních smluv, přičemž se sešel na 19 schůzích.

Ústavně-právní výbor projednal 68 návrhů zákonů a 15 mezinárodních smluv. Schůzí výborů se konalo 33.

Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu projednal 39 návrhů zákonů a 12 mezinárodních smluv, a to na 15 schůzích.

Výbor pro evropskou integraci projednal 43 návrhů zákonů a 9 mezinárodních smluv. Schůzí výborů se uskutečnilo 19.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal 19 návrhů zákonů a 11 mezinárodních smluv, a to na 19 schůzích.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal 33 návrhů zákonů a 6 mezinárodních smluv. Výbor uspořádal 23 schůzí.

Senát má také svou volební komisi. Ta pro Senát připravuje volby konané Senátem, jakož i nominace vyžadující jeho souhlas. Volební komise měla 7 členů. Předsedou komise byl senátor Bohumil Kulhánek, který svolal 8 schůzí.

Vedle výborů jsou orgány Senátu také komise Senátu, které Senát může zřídit, jedná-li se o úkoly dotýkající se působnosti více orgánů Senátu anebo o úkoly, které nejsou v působnosti žádného ze Senátem zřízených orgánů (§ 43 jednacího řádu Senátu).

V roce 2000 v Senátu dále pracovali tři komise Senátu:1. Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. V čele této Komise stojí senátor

Milan Špaček. Další informace o činnosti Stálé komise vyšly v časopise Senát – č. 2/2001.

2. Stálá komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu. Komisi předsedá senátor Karel Korytář. Činnost Stálé komise ve 2. funkčním období byla zhodnocena v časopise Senát – č. 1/2001.

3. Komise Senátu pro Ústavu České republiky . Předsedou Komise byl zvolen senátor Jiří Stodůlka. Další informace o činnosti Komise vyšly v časopise Senát – č. 2/2001.

9

Zahraniční aktivity Senátu v roce 2000 - zahraniční cesty a přijetí zahraničních návštěv

V roce 2000 se uskutečnily čtyři cest předsedkyně Senátu, jedenáct cest místopředsedů Senátu a dále se uskutečnilo šest cest delegací Senátu.

Dále proběhlo devět zahraničních cest senátorů, pět cest Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, delegace Stálé komise Senátu pro práci KS absolvovala zahraniční cestu do Italské republiky , čtyřicet tři cest členů stálých delegací do meziparlamentních organizací - deset cest do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, cesta do Středoevropské iniciativy, deset cest do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, pět cest do Parlamentního shromáždění NATO, čtyři cesty do Meziparlamentní unie, dvanáct cest do Shromáždění Západoevropské unie a cesta členů stálé delegace pro spolupráci s   Evropským parlamentem.

Ve dnech 27. až 28. dubna proběhlo v Praze zasedání Výboru pro parlamentní vztahy a styk s veřejností ZEU na téma: „Stav institucí zkoumajících obranu a bezpečnost v zemích přidružených členů Západoevropské unie“.

Delegace Ústavně-právního výboru uskutečnily dvě zahraniční cesty a členové výboru přijali tři zahraniční návštěvy.

Členové Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost uskutečnili šest zahraničních cest a výbor navštívilo dvacet osm zahraničních návštěv.

Delegace Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu uskutečnily v průběhu roku 2000 dvě zahraniční cesty a členové výboru se zúčastnili přijetí pěti zahraničních návštěv.

Delegace Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí uskutečnily dvě zahraniční cesty.

Delegace Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu uskutečnily šest zahraničních cest a výbor navštívilo osmnáct zahraničních delegací.

Delegace Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku absolvovaly tři zahraniční cesty a výbor přijal jednu zahraniční delegaci.

Členové Výboru pro evropskou integraci uskutečnil jedenáct zahraničních cest a delegace výboru přijala jedenáct zahraničních návštěv.

Předsedkyně Senátu v čele delegace Senátu přijala v loňském roce třicet pět zahraničních návštěv, místopředsedové Senátu celkem dvacet čtyři zahraničních návštěvy a výbory Senátu celkem sedmdesát šest zahraničních návštěv.

10

Senát navštívilo v loňském roce na pozvání předsedkyně Senátu sedm zahraničních delegací. Delegace Národní rady Provincií Parlamentu Jihoafrické republiky vedená předsedkyní Grace Naledi Mandisa Pandor navštívila Senát v březnu. V březnu přijala delegace Senátu v čele s předsedkyní Senátu delegaci Senátu Francouzské republiky vedenou předsedou Ch. Ponceletem.

V červnu to byla delegace Senátu Filipínské republiky vedená předsedou Blase F. Ople a delegace Shoura Council (Senátu) Egyptské arabské republiky vedená jeho předsedou Mostafa Kamal Helmy. V červnu také navštívil Prahu na pozvání předsedkyně Senátu předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Lord Russel-Johnston a dále delegace Senátu Irské republiky vedená předsedou Brianem Mulloolym.

V říjnu poté Senát navštívila delegace Senátu Chilské republiky v čele s jeho předsedou Andrés Zaldívar Larraínem.

Delegace Senátu v čele s předsedkyní Senátu přijaly v průběhu roku pět nejvyšších představitelů států. V únoru byl předsedkyní Senátu přijat prezident Polské republiky A. Kwasniewski, v dubnu poté prezident Tádžické republiky Emomali Rachmonov, v květnu prezident Estonské republiky L. Merih. V červenci Senát navštívila prezidentka Lotyšské republiky V.Vike - Freibergová a v listopadu prezident Řecké republiky Konstantinos Stefanopulos.

Senát kromě jiných zahraničních návštěv navštívila také v březnu ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických M. Albrightová a v dubnu Lord Irvine of Lairg, předseda Sněmovny lordů.

Na půdě Senátu se také pravidelně konají konference a semináře (uvádíme kompletní chronologicky řazený seznam), na kterých senátoři dávají prostor k vyjádření se zástupcům odborné i laické veřejnosti. V roce 2000 se takovýchto akcí uskutečnilo 111. Z nich příkladmo uvádíme následující:

Ve dnech 2. - 4. března se uskutečnila „Konference "T. G. Masaryk, idea demokracie a současné evropanství", kterou pořádala Nadace Jiřího z Poděbrad pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla a předsedkyně Senátu Libuše Benešové.

Dne 25. května se konal „Dětský sněm 2000“, který pořádala Česká rada dětí a mládeže v rámci festivalu Bambiriáda 2000. Záštitu převzal 1. místopředseda Senátu Ivan Havlíček.

U příležitosti Mezinárodního dne dětí uspořádal dne 29. května Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu pod záštitou předsedkyně Ireny Ondrové Koncert souboru Virtuosi di Praga.

Ve dnech 9. až 10. června uspořádalo Fórum dárců „1. celostátní konference nadací v České republice“. Záštitu převzala předsedkyně Senátu Libuše Benešová.

Další z řady akcí zabývající se romskou problematikou proběhla 28. července. Tentokráte se jednalo o seminář „Romská menšina v procesu integrace Evropy“ pořádaný 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem

11

Dne 7. září pořádala předsedkyně Senátu Libuše Benešová konferenci „Asociace evropských hraničních regionů“.

Dne 2. listopadu proběhlo setkání senátorů s úspěšnými členy českého paralympijského týmu, pořádané předsedkyní Senátu L.Benešovou.

Již tradičně se dvakrát v roce – 8. května a 28. října – konal Den otevřených dveří, ke kterému přibyl Den otevřených dveří ve Valdštejnské jízdárně, a to ve dnech 9. až 11. června. 15. června pak byla Jízdárna Valdštejnského paláce slavnostně otevřena.

12

CELKOVÝ PŘEHLED

počet čísla senátních tiskůÚstavní zákony - celkem 2Schváleno 1 284, zamítnutopozměňovací návrhy 1 142Návrhy zákonů - celkem 145nezabývat se

49

145, 147, 148, 149, 163, 164, 165, 166, 168, 169, 174, 175, 176, 178, 179, 180, 184, 185, 186, 189, 204, 206, 209, 212, 216, 217, 232, 237, 241, 243, 245, 251, 256, 265, 266, 287, 288, 308, 309, 311, 315, 316, 320, 337, 338, 339, 342, 343, 344

schváleno

41

141, 144, 146, 201, 202, 205, 208, 211, 214, 215, 218, 219, 234, 236, 242, 248, 250, 254, 255, 267, 268, 270, 273, 274, 275, 278, 279, 280, 281, 283, 285, 290, 292, 293, 307, 319, 323, 331,.333, 335, 336

zamítnuto 5 199, 318, 332, 340, 360, pozměňovací návrhy

43

140, 143, 152, 167, 171, 173, 177, 181, 182, 183, 187, 196, 200, 203, 207, 235, 238, 239, 240, 244, 247, 252, 253, 269, 271, 276, 282, 286, 291, 294, 306, 310, 312, 313, 314, 317, 321, 322, 324, 334, 341, 347, 362,

nepřijato usnesení 7 170, 210, 213, 233, 272, 277, 289Mezinárodní smlouvy - celkem 44nezabývat se 0 0vysloven souhlas

44

153, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 190, 191, 192, 193, 194, 195, 197, 198, 222, 223, 224, 225, 226, 228, 229, 230, 231, 257, 258, 259, 260, 261, 262, 263, 264, 297, 298, 299, 300, 301, 302, 303, 304, 305, 349, 350, 351, 352, 353, 354, 355, 356, 357, 358, 359

zamítnuto 0 0

13

Číslo senátního tisku + název

čísla usnesení výborů Senátu

navrhovatel resp. zástupce navrhovatele výbory + zpravodajové v Senátu

schůze Senátu + číslo usnesení Senátu + datum projednání

postoupeno + lhůta k projednání + publikováno

NÁVRHY SENÁTNÍCH NÁVRHŮ ZÁKONŮ PROJEDNÁVANÉ SENÁTEM V ROCE 200084 - návrh senátního návrhu ústavního zákona Komise Senátu pro Ústavu České republiky, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.Word 97 (186kB)

84/1 - ÚPV - přerušuje84/2 - VEI - schválit84/3 - VPLP - přerušuje84/4 - VZVOB - přerušuje84/5 - VUZP - schválit84/6 - VZSP - odročit84/7 - VPLP - schválit84/8 - MIV - schválit84/9 - VHZD - schválit84/10 - VZVOB - odročuje84/11 - ÚPV - přerušuje84/12 - ÚPV - schvaluje s pozměňovacími návrhy84/13 - KÚČR - doporučení Senátu84/14 - SKÚČRPP - zpětvzetí návrhu

Komise Senátu pro Ústavu České republiky

ÚPV - Jaroslav ŠulaVZVOB - František KroupaVEI - Richard SalzmannVUZP - Jiří PospíšilVHZD - Ladislav DrlýVPLP - Antonín PetrášVZSP - Karel BartákMIV- Jiří Pavlov

Navrhovatel vzal svůj návrh zpět

60 dní pro výbory 26. listopadu 1999

114 - návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č.140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb.

Word 97 (51kB)

114/1 - VZVOB - odročit114/2 - ÚPV - přerušit114/3 -VVVK- odročit

senátoři Jiří Liška, Tomáš Julínek, Dagmar Lastovecká,Vladislav Malát a další

VZVOB - Jan RumlÚPV - Vladimír ZemanVVVK - Irena Ondrová

do konce 2. funkčního období nebyl návrh zařazen na pořad schůze Senátu

60 dní pro výbory - 10. ledna 2000

14

Číslo senátního tisku + název

čísla usnesení výborů Senátu

navrhovatel resp. zástupce navrhovatele výbory + zpravodajové v Senátu

schůze Senátu + číslo usnesení Senátu + datum projednání

postoupeno + lhůta k projednání + publikováno

296 - návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb. a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu SenátuWord 97 (78kB)

296/1 - ÚPV - schválit296/2 - VZVOB - schválit296/3 - MIV - zamítnout

senátoři František Kroupa, Jiří Stodůlka, Jaroslav Šula, Zuzana Roithová, Bohumil Čada, František Bartoš, Pavel Heřman, Milan Špaček, Oldřich Dočekal, Stanislav Bělehrádek, Jitka Seitlová, Jan Ruml, Vítězslav Matuška, Jiří Pavlov, Irena Ondrová, Alena Palečková, Vladimír Kulhánek a Rostislav Harazin

 ÚPV - Vladimír ZemanVZVOB - Oldřich DočekalMIV - Jaroslav Doubrava

do konce 2. funkčního období nebyl návrh zařazen na pořad schůze Senátu

předloženo 22. 6. 2000

60 dní pro výbory 8. září 2000

348 - návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichyWord 97 (75kB)

348/1 -VUZP - záznam z jednání348/2 - VHZD - schválit

senátoři Emil Škrabiš, Karel Korytář, Jiří Liška, Vladimír Oplt, Jaroslav Petřík, Jiří Rückl

VUZP - Petr SmutnýVHZD - Ivan Havlíček

do konce 2. funkčního období nebyl návrh zařazen na pořad schůze Senátu

60 dní pro výbory 29. prosince 2000

Lhůta prodloužena o 30 dní do 28. ledna 2001

15

Číslo senátního tisku + název

čísla usnesení výborů Senátu

navrhovatel resp. zástupce navrhovatele

schůze Senátu + číslo usnesení Senátu + datum projednání

151 - zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 7. - 31. 12. 1999

VPLP - Věra Vašínková 15. schůze č.   250 bere na   vědomí 12.   ledna 2000

Hlasování č. 16

246 - návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

senátor Josef Kaňa 19. schůze č. 372 předkládá návrhy na vyznamenání18. května 2000

Hlasování č. 54

16

Zpráva o činnosti Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu

za II. funkční období

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve II. funkčním období navázal plynule na práci výboru z I. funkčního období a jeho velkou výhodou bylo, že všech jeho 11 členů bylo členy výboru již v I. funkčním období, což se výrazně projevilo ve stylu práce, dělnosti a pracovitosti, neboť záběr výboru co do množství a rozsahu projednávaných zákonů, by jinak nebylo možné zvládnout. Do čela výboru byl zvolen senátor Karel Burda a v jeho nelehké práci mu byli nápomocni další tři místopředsedové.

Toto suché konstatování lze shrnout do několika statistických údajů. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se ve II. funkčním období sešel na 55. schůzích, na kterých projednal 28 mezinárodních smluv a dohod, 115 návrhů zákonů z nichž doporučil 46 schválit, 31 vrátit s pozměňovacími návrhy, u 26 vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, 3 zamítnout a u 9 zákonů nepřijal žádné usnesení. Dále uskutečnil 10 výjezdních zasedání, 8 zahraničních cest, přijal 22 zahraničních delegací, uspořádal 10 prezentací a 5 veřejných slyšení. Zvládnout, tak značný rozsah práce vyžadovalo od členů i sekretariátu výboru mimořádné pracovní úsilí a nasazení.

Široký záběr výboru, který projednával všechny zákony z oblasti hospodářství, zemědělství a dopravy a navíc všechny zákony daňové, včetně projednávání rozpočtu Senátu - kapitola 303 státního rozpočtu vyvolalo potřebu ustanovení dvou podvýborů. Jednak podvýboru pro energetiku v jehož čele stál senátor Mirek Topolánek a podvýboru pro zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství, který vedl senátor Vladimír Oplt. Tato potřeba byla ještě znásobena řadou zákonů zejména zcela nového energetického zákona, při které oba podvýbory sehrávaly významnou roli při organizování veřejných slyšení a rozprav, které měly významný vliv na věcný průběh projednávání těchto zákonů na plénu Senátu.

Hodnocení prvního roku II. funkčního období výboru provedl jeho bývalý předseda senátor Karel Burda. Zaměřím se proto na hodnocení druhého roku, II. funkčního období.

Výbor odvedl kus dobré práce při projednávání zákonů, které byly navrhovány k vrácení Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jen namátkově připomínám zákon o pozemních komunikacích, zákon o konkursu a vyrovnání, zákon o auditorech a obchodní zákoník.

Výjezdní zasedání výboru sledovaly zpravidla dva hlavní cíle. Seznámit se na místě s odborníky a projednat konkrétní problémy, které přináší praktický život u zákonů, které budou projednávány v Parlamentu nebo seznámit se s problémy, které přinášejí již přijaté a schválené zákony a hledání cesty k jejich případné nápravě. Takovými byly výjezdní zasedání na Chomutovsko, Vsetínsko a Litoměřicko. Nedílnou součásti všech těchto výjezdních zasedání bylo setkání nejen s odbornou veřejností, ale i se zástupci státní správy a samosprávy.

17

Zahraniční cesty výboru nebyly nikdy koncipovány jako cesty poznávací, ale sledovaly vytvořit příznivé prostředí a prezentovat zájem státu na prohlubování oboustranně výhodných, hospodářských a politických styků na parlamentní úrovni, a budovat tak příznivé klima pro jednání exekutivy a podnikatelů. Počet účastníků zahraničních pracovních cest nebyl nikdy vyšší než tři senátoři. Takovými cestami byly cesty na Slovensko, do Estonska, Polska a Brazílie. Cesty se uskutečnily na základě pozvání partnerských výborů parlamentu hostitelské země. Hlavním tématem jednání cesty na Slovensko byla liberalizace trhu, celní unie po vstupu do EU a podpora vstupu Slovenska do NATO. V Estonsku pak hlavními tématy bylo průběh privatizace, dělení majetku s Ruskem, navrácení půdy a majetku, a strategie rozvoje přibližování k EU. V Polsku byly hlavními tématy příprava obou států na vstup do EU, zejména pokud jde o zemědělství, problémy úvěrování bank, a příhraniční spolupráce. Cesta do Brazílie byla prakticky první cestou delegace českého parlamentu po 42 letech. Ten, kdo se chce uchytit na trzích Jižní Ameriky, musí nutně začít u Brazílie, jako potencionálně největšího, nejlidnatějšího a hospodářsky nejvýznamnějšího státu na tomto kontinentu. Z toho pak vyplývala hlavní témata jednání, kterými byly vzájemný obchod, uzavření mezinárodních dohod o spolupráci, ochraně investic a zamezení dvojího zdanění a zrušení vízové povinnosti. Návštěvě delegace výboru byla v hostitelské zemi věnována díky péči zastupitelského úřadu značná pozornost. Vedle pracovních cest výboru se uskutečnila v roce 2000 ještě řada individuální cest členů výboru a to do Berlína, Košic, Tchajwanu a Estonska, které byly úzce tématicky zaměřené.

Za neméně významnou lze považovat činnost výboru v pořádání prezentací a veřejných slyšení, které reflektovaly aktuální problémy. Jednalo se zejména o problematiku kapitálového trhu, liberalizaci telekomunikací, podporu dodávek investičních celků. Dále pak to byly semináře k problematice železniční dopravy, bankovnictví, převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu, či veřejná slyšení k legislativní pomoci podnikatelským svazům a zákonu o vodách.

Celé funkční období práce výboru se vyznačovalo věcností, korektností, tolerancí názorových rozdílů a vysokým pracovním nasazení všech jeho členů.

senátor Jaroslav Petřík místopředseda výboru

18

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKYSENÁT

VÝBOR PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI, OBRANU A BEZPEČNOST

ZPRÁVA O ČINNOSTI V DRUHÉM FUNKČNÍM OBDOBÍ(1998-2000)

Předseda výboru: Michael ŽANTOVSKÝ (US/ODA)

Místopředsedové: Jan KRÁMEK (ODS) Vítězslav MATUŠKA (ČSSD) Oldřich DOČEKAL (KDU-ČSL)Členové výboru: Zdeněk KLAUSNER (ODS)

Jaroslav HORÁK (ODS) Peter MORÁVEK (ČSSD)

František KROUPA (KDU-ČSL) Jan RUML (US/ODA) Milan ŠPAČEK (KDU-ČSL)

Přehled legislativní činnostiVýboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu

PČR ve druhém funkčním období(1998 - 2000)

VZVOB projednal v tomto období celkem :

168 legislativních předloh (návrhů zákonů,mezinárodních smluv či dohod, příp. návrhů usnesení či zpráv)

Z tohoto počtu : 58 návrhů zákonů 95 mezinárodních smluv a dohod15 ostatní (návrhy usnesení, zprávy)

VZVOB byl garančním výborem v 65 případech.

Ve zbývajících případech byl VZVOB dalším výborem, kterému byla předloha přikázána.

Dva členové výboru - sen. M. Žantovský a sen. F. Kroupa předložili společně se skupinou senátorů vlastní senátní návrhy zákonů.( sen. tisk č. 82 - návrh senátního návrhu zákona o Památníku doby nesvobody; sen. tisk 296 - návrh senátního návrhu zákona,kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, atd.)

19

Vyhodnocení legislativní činnosti:

Nejdůležitější událostí roku 1999 pro Českou republiku z hlediska jejího zahraničněpolitického a bezpečnostního postavení ve světě bylo nabytí členství v Severoatlantické alianci. Jednou z podmínek členství v NATO bylo zpracování nové branné legislativy.

Její projednávání patřilo k nejdůležitějším legislativním aktivitám Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ministr obrany ČR Vladimír Vetchý v úvodním vystoupení na půdě Senátu před členy výboru zdůraznil, že projednávaný soubor zásadních zákonných předloh řeší jako celek oblasti, které dosud branná legislativa nezohledňovala. Dosud roztříštěná právní úprava tak dostala ucelený rámec beroucí v úvahu členství České republiky v NATO.

nová branná legislativa

Zákon o ozbrojených silách České republiky Zákon o vojácích z povoláníZákon o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon)Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o rozsahu branné povinnosti a vojenských správních úřadech (branný zákon) a zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze Zákon o zajišťování obrany České republiky Zákon o průběhu základní nebo náhradní služby

další legislativní normy, jejichž přijetí může být dáno do souvislosti se vstupem ČR do NATO:

Zákon o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČRZákon o obranné standardizace Novela Zákona o utajovaných skutečnostech Prodloužení české účasti v SFOR a KFOR Novela Ústavy a ústavního zákona o bezpečnosti ČR (vysílání armády ČR a pobyt cizích vojsk na území ČR)Návrh na zapojení ČR do protivzdušné obrany NATOatd.

Další významné předlohy, které výbor projednal:

Zákon o státním občanstvíZákon o pobytu cizinců na území ČRZákon o azyluZákon o výkonu trestuZákon mediační a probační službě

20

Rozšířil se také rozsah projednávaných předloh souvisejících s úsilím ČR o vstup do EU. Mezi nejdůležitější patří :

Zákon o ochraně osobních údajů Zákon o telekomunikacích Zákon o referenduZákon o cestovních dokladechZákon proti legalizaci výnosů z trestné činnostiatd.

Některé zahraničněpolitické aktivity VZVOB v 2. volebním období

Mezinárodní styky VZVOB PČR hrají důležitou roli při vytváření zahraniční politiky České republiky. Zatímco první volební období bylo výrazně dominováno přípravami na vstup České republiky do Severoatlantické aliance, následné období bylo poznamenáno snahou posílit vztahy s jistým počtem zemí, se kterými tyto vztahy nebyly na patřičné úrovni, ať už kvůli zeměpisné vzdálenosti anebo v důsledku změn posledního desetiletí.

Pracovní cesta delegace VZVOB do Thajska na podzim 1999 umožnila zmapovat stav thajské společnosti z hlediska politického i hospodářského a přispěla takto k nastolení důvěry nezbytné k rozvoji obchodní výměny. Z Thajska senátní výbor pokračoval cestu do Vietnamu, aby zde zaplnil několikaleté vakuum ve vzájemných parlamentních vztazích. Jednání v Hanoji potvrdila, že zahraničněpolitická koncepce k socialismu se hlásícího Vietnamu značně odráží změny probíhající ve světě. Vietnam se orientuje na výrazně pragmatický a odideologizovaný kurs, který směřuje k podpoře ekonomických vztahů a to za oboustranně prospěšného využití tradičních pojítek se zeměmi bývalého Východního bloku.

Další dominantou mezinárodních styků VZVOB Senátu PČR byla jednání s parlamentními a jinými institucemi zemí středoevropského regionu, ať už sousedskými, anebo těmi, které pojí s ČR podobná historická zkušenost. Atmosféra všech rozhovorů v Rumunsku, které delegace uskutečnila koncem roku 1999, byla poznamenána blížícím se summitem EU v Helsinkách a napětím, zda Rumunsko bude zařazeno mezi země, se kterými EU zahájí jednání k případnému vstupu země do unie. Rumuni také se zájmem vyslechli zkušenosti z příprav ČR na vstup do NATO a zažádali o podporu úsilí o vstup Rumunska do této organizace.

V rámci rozhovorů, které vedla delegace tentýž rok na jaře v Polsku, byla značná pozornost věnována vyhodnocení prvních měsíců společného členství v Severoatlantické alianci, analýze stávajících problémů a součinnosti obou zemí v oblasti zbrojního průmyslu. Dalším centrálním tématem byla přirozeně i zde společná perspektiva vstupu obou zemí do EU, ale stranou nezůstaly ani otázky jako přeshraniční spolupráce či unií vyžadovaná reforma státní správy, která ostatně již v Polsku proběhla, zatímco v České republice je pouze ve stádiu příprav.

Setkání předsedů zahraničních výborů a výborů pro obranu všech komor Parlamentů Polska, Maďarska a České republiky, započatá v roce 1998 schůzkami v Budapešti a ve Varšavě, pokračovala i v následujících letech a stala se prakticky institucionalizovanou příležitostí k výměně názorů mezi volenými představiteli tří středoevropských zemí s historicky propojenými osudy. Pražského setkání v dubnu 1999 se zúčastnil coby pozorovatel předseda Zahraničního výboru Národní rady Slovenské republiky a v říjnu téhož roku v Budapešti se už slovenští představitelé zúčastnili jednání s plným statutem členů skupiny sdružující předsedy zmíněných výborů. Toto oživení středoevropské spolupráce - tzv. "Visegrádské čtyřky" - na parlamentní úrovni mělo své vyvrcholení v poslední schůzce, která se

21

uskutečnila symbolicky v Bratislavě, kde všichni zúčastnění vyjádřili podporu slovenské snaze o začlenění země do NATO.

Lidská a politická práva jsou práva universální a jejich respektování je věcí lidí na celé planetě. Tuto myšlenku vyjádřil výbor a v návaznosti i celý Senát Parlamentu České republiky už v prvním volebním období, když přijal usnesení upozorňující na porušování lidských práv v Číně a v Tibetu. Že na tomto názoru lpí potvrdil výbor i letos přijetím usnesení proti porušování lidských a občanských práv v Běloruské republice. Tomuto přijetí předcházelo veřejné slyšení, v rámci kterého výbor vyslechl představitele nezávislých organizací, které monitorují situaci v této postsovětské republice. Předseda výboru M. Žantovský a člen výboru, senátor J. Ruml, při této příležitosti navštívili z pověření celého výboru Bělorusko, aby se situací seznámili přímo na místě a aby poznali názory jak vlády, tak opozice.

Podobné obavy z porušování lidských práv vedly výbor ke shromažďování informací o situaci vzniklé v Čečensku v důsledku vojenské intervence ruských federálních sil. Také při této příležitosti se výbor seznámil se svědectvími členů humanitárních organizací působících na území vzpurné kavkazské republiky a vyslechl obsáhlý rozbor událostí z úst české novinářky L. Procházkové, která se děním v tomto regionu zabývá již několik let.

Do oblasti lidských práv patří i problematika vězeňství, jejíž sledování plně spadá do kompetencí VZVOB. Jelikož i zde je cílem dodržování universálních anebo široce uznávaných standardů, je možné říci, že tato problematika má i své mnohé mezinárodní aspekty. To ostatně potvrdilo veřejné slyšení "Vězeňství v České republice" , při kterém senátoři a odborná veřejnost obdrželi nesčetné podklady ke komparativní úvaze na toto téma od přizvaných českých a zahraničních expertů.

Jednotliví senátoři a jednotlivé výbory - s VZVOB na velmi citlivém místě hrají - jak už bylo řečeno - důležitou a zcela specifickou roli při tvorbě české zahraniční politiky.Všechny senátory, představitele různých politických stran, bezpochyby pojí základní konsensus, kterým je zájem České republiky. Nicméně způsob, jakým ho prosazují se liší od způsobu, jakým se tento zájem odráží v činnosti státních orgánů jako takových. Na rozdíl od ministrů a jiných představitelů státu, volení senátoři nejsou svázáni stejným množstvím diplomatických omezení a nepodléhají stejné povinnosti rezervy. V jednáních s představiteli cizích Parlamentů, cizích států a institucí hájí to, co považují za výsostný zájem svých voličů a činí tak i když se formulace tohoto názoru liší od oficiální. Mezinárodní styky na parlamentní úrovni se tak stávají přímým živým kontaktem mezi občany České republiky a občany cizích států. Takto koncipovaná diplomacie se harmonicky doplňuje s běžnou mezistátní diplomacií a projevuje často svou účinnost i tam, kde klasické formy diplomacie selhávají.

Přehled zahraničních cest VZVOB v 2. volebním období Senátu PČR

24. 2. - 26. 2. 1999 - Polská republika (senátoři M. Žantovský, J. Krámek, V. Matuška, O. Dočekal)

20. 4. - 22. 4. 1999 - Spolková republika Německo (senátoři M. Žantovský, Z. Klausner, P. Morávek, F. Kroupa)

23. 9. - 31. 10. 1999 - Thajské království a Vietnamská socialistická republika

( senátoři M. Žantovský, V. Matuška, J. Horák, O. Dočekal)

22

5. 12. - 8. 12. 1999 - Rumunská republika (senátoři J. Krámek, M. Špaček, P. Morávek, F. Kroupa)

24. 4. - 26. 4. 2000 - Běloruská republika (senátoři M. Žantovský, J. Ruml)

23. 9. - 7. 10. 2000 - Filipínská republika a Indonéská republika (senátoři M. Žantovský, V. Matuška, F. Kroupa, Z. Klausner)

9.10 - 13. 10. 2000 - Nizozemské království (senátoři M. Žantovský, J. Horák, P. Morávek, O. Dočekal)

Setkání předsedů partnerských parlamentních výborů zemí V 3 (později rozšířené na V 4)

Ve druhém volebním období proběhly 4 ze 6 doposud uskutečněných setkání předsedů zahraničních výborů a výborů pro obranu Parlamentů PR, MR a ČR (od pražského setkání v dubnu 1999 rozšířené o předsedy partnerských výborů NR SR a později o předsedy výborů pro evropskou integraci zemí V4). Na závěr každého jednání byla přijata společná deklarace.

VZVOB byl na všech těchto setkáních zastoupen předsedou výboru senátorem M. Žantovským. Na parlamentní úrovni tato setkání představují jedinou pravidelnou společnou akci, do které jsou zapojeny tři nové středoevropské země NATO spolu s kandidátským Slovenskem. Další setkání se má uskutečnit v první polovině roku 2001, tentokrát v Praze.

16. 4. 1999 - Praha

5. 10. 1999 - Budapešť

28. 4. 2000 - Bratislava

18. 12. 2000 - Varšava

Přijetí zahraničních delegací VZVOB

Mezi četnými přijetími uskutečněnými výborem ve 2. volebním období lze uvést zejména:

Přijetí delegace Výboru pro národní obranu polského Sejmu, kterou vedl předseda B. Komorowski (9. 3. 1999)

Přijetí delegace zahraničního výboru francouzského Národního shromáždění, kterou vedl místopředseda R. G. Schwartzenberg (21. 4. 1999)

Přijetí poslanců Spolkového sněmu SRN M. Meckela a P. Erstenbergera (11. 6. 1999) Přijetí delegace Zahraničního výboru NR SR, kterou vedl předseda P. Weiss (18. 6. 1999) Přijetí předsedy vojenského výboru NATO admirála G. Venturoniho (26. 8. 1999) Přijetí delegace libanonského Národního shromáždění, kterou vedl místopředseda

parlamentu E. Ferzli (14. 9. 1999)

23

Přijetí delegace, kterou vedl předseda Zahraničního výboru polského Sejmu C. Bielecki (30. 9. 1999)

Přijetí delegace Spolkové rady Rakouské republiky, kterou vedl její předseda J. Weiss (3. 11. 1999)

Přijetí předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky G. Naledi Mandisa Panndor (16. 3. 2000)

Přijetí náčelníka štábu SHAPE D. Stöckmanna (4. 4. 2000) Přijetí předsedy Senátu Irské republiky B. Mulloolyho (23. 6. 2000) Přijetí ministra obrany Itálie S. Mattarelly (20. 7. 2000) Přijetí Jeho Svatosti tibetského dalajlámy (18. 10. 2000) Přijetí ministra obrany Chorvatska J. Radoše (6. 11. 2000) Přijetí delegace zahraničněpolitické komise švýcarské Rady kantonů, kterou vedl předseda

B. Frick (13. 11. 2000) Přijetí delegace Výboru pro obranu a bezpečnost NR SR, kterou vedl předseda V. Paľko

(21. 11. 2000) Přijetí ministra obrany Belgie A. Flahauta (13. 12. 2000)

Veřejná slyšení + semináře Veřejné slyšení : Vězeňství v České republice - 19. 4. 2000

Do kompetencí výboru spadá sledování bezpečnostní situace, t. j. mimo jiné i stavu vězeňství v České republice. Ten se dramaticky zhoršoval vzhledem k přeplněnosti většiny zařízení a dokonce vládly obavy z nepokojů v některých z nich. Dne 8. dubna 1999 delegace výboru navštívila věznici ve Valdicích - největší v republice a zároveň největší s režimem zvýšené ostrahy - aby se se situací vězňů a zaměstnanců vězeňské služby seznámila přímo na místě. Získané informace měly taktéž pomoci při vypracovávání zákona o výkonu trestu, který byl v roce 1999 postoupen Parlamentu ke schválení. Bohužel se potvrdilo, že obavy způsobené zhoršováním podmínek v českých věznících jsou opodstatněné, jak to ukázaly vězeňské vzpoury, které zde vzplanuly na počátku následujícího roku. Proto se výbor nadále věnuje pozornost této problematice a na duben roku 2000 naplánoval veřejně slyšení na toto téma v Senátu PČR, kterého se zúčastní zástupci odborné veřejnosti a všech rezortů, jichž se otázka vězeňství týká.

Veřejné slyšení : Vývoj situace v Bělorusku - 16. 3. 2000

Na základě průběhu veřejného slyšení, zmapování situace přímo v Bělorusku a následné diskuse přijal Výbor usnesení č. 157 k vývoji situace v Bělorusku, ve kterém mj. konstatoval, že v Bělorusku dochází k rozsáhlému porušování lidských práv, není dodržován právní řád, je kriminalizována politická činnost opozičních představitelů , není zajištěn rovný přístup ke sdělovacím prostředkům, atd. Výbor zároveň doporučil Senátu, aby vyjádřil nad situací v Bělorusku znepokojení , apeloval na běloruské představitele , aby obnovili demokratické fungování orgánů státní správy a vládu ČR vyzval k tomu, aby na všech mezinárodních forech kladla důraz na obnovení demokracie a dodržování lidských práv v Bělorusku. S návrhem této rezoluce se Senát ztotožnil na své 20. schůzi dne 12. července, kdy přijal usnesení č. 425.Seminář k Bezpečnostní strategii ČR - 31. 10. 2000(ve spolupráci s MZV ČR)

24

Shrnutí semináře MZV ČR a VZVOB Senátu PČRk návrhu Bezpečnostní strategie ČR

(31. 10. 2000 - Jednací sál Senátu)

Ve východiscích BS ČR je kladen důraz na historickou preambuli, která připomíná ty historické zkušenosti a procesy, které měly v moderních českých dějinách vliv na způsob a uvažování obyvatelstva v souvislosti s obranou státu. Vyzdvižena je zároveň schopnost ČR samostatně definovat bezpečnostní politiku a bezpečnostní zájmy, které vycházejí z nutnosti pevných vazeb se stabilními bezpečnostními orgány demokratických zemí. Dále je zdůrazněna myšlenka kolektivní bezpečnosti v souvislosti se vstupem ČR do Severoatlantické aliance, čímž se výrazně zkvalitnil rámec bezpečnostních záruk, které poskytuje čl. 5 Washingtonské smlouvy.

Při charakteristice bezpečnostního prostředí se dokument zaměřuje hlavně na roli národního státu, kterému i nadále připisuje úlohu hlavního aktéra mezinárodní politiky. Poukazuje na jeho dynamický vývoj, který se vlivem různých faktorů a trendů odráží ve změně jeho vnímání .

S ohledem na změnu prostředí mezinárodních vztahů je i nadále NATO považované za základní bezpečnostní organizaci v Evropě. Role hlavní celosvětové organizace je připisována OSN, v jejímž rámci je vyzdvižena úloha RB OSN, která má primární zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Zároveň se však poukazuje na nutnost její restrukturalizace v souvislosti s aktuálním vývojem mezinárodních vztahů. Dokument zmiňuje rovněž evropskou obrannou a bezpečnostní identitu, jejímž cílem je vytvoření společné obranné a bezpečnostní politiky, v rámci posílení CSFP formulované Amsterodamskou smlouvou

V oblasti zahraniční politiky je zdůrazněn vztah mezi zahraniční politikou a bezpečnostní strategií, která vlastně odráží zahraničně politické ambice ČR. Zároveň se potvrzuje oboustranný vliv těchto koncepcí. Úsilí české diplomacie o účast při tvorbě bezpečnostní politiky EU se spojuje s důrazem na maximální účelnost uspořádání bezpečnostních vztahů mezi EU a NATO. Podkladem pro formulaci bezpečnostní a obranné politiky je strategická koncepce aliance, což vyplývá z členství ČR v NATO. Definice obranné politiky se nese v duchu zásad Charty OSN a koncepce kolektivní obrany NATO.

Nejzávažnější připomínky k obsahu dokumentu se týkaly rozpočtových otázek a problému přílišné obecnosti dokumentu. BS ČR by měla mít větší vnitřní disciplínu s důrazem na jasné vymezení priorit, a přesnou formulaci bezpečnostních rizik a hrozeb. Dokument by zároveň měl lépe odrážet reálný stav. Tzn. rozdíl mezi koncepcí a realitou a z toho vyplývající aktuálnost dokumentu. Závažným momentem je veřejnost a dostupnost tohoto dokumentu - otázka bezpečnosti je do značné míry záležitostí postoje veřejnosti a její vůle podílet se na ní - a měla by být tudíž patřičně zohledněna.

Schválil : M. ŽantovskýV Praze, dne 30. 12. 2000

25

Činnost Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky v roce 2000

Hlavní náplní práce Ústavně-právního výboru Senátu je posuzovat projednávané návrhy zákonů z hlediska jejich souladu s Ústavou ČR a dalšími právními předpisy českého právního řádu. Významnou prioritou práce výboru je projednávání návrhů zákonů také z hlediska jejich souladnosti s právem Evropské unie. Znamená to, že výbor se zabývá všemi návrhy na změnu Ústavy ČR, dále projednává většinu návrhů zákonů z oblasti občanského, obchodního a trestního práva a všechny kodifikace. Dále výbor projednává všechny ty návrhy právních předpisů, které výrazným způsobem zasahují do povinností občanů. Projednává také mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Z tohoto důvodu patří Ústavně-právní výbor (spolu s Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu) k výborům Senátu, které projednávají největší počet předloh. Ve druhém funkčním období, které probíhalo od listopadu 1998 do listopadu 2000 se výbor sešel na 64 schůzích, na kterých přijal celkem 264 usnesení z nichž většina obsahovala doporučení pro Senát, jakým způsobem naložit s projednávaným návrhem zákona. V roce 2000 se výbor sešel na 33 schůzích a přijal 133 usnesení.

V lednu roku 2000 projednával ÚPV žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu a doporučil Senátu vyslovit souhlas se jmenováním doc. JUDR. Jiřího Malenovského, CSc., soudcem Ústavního soudu ČR.

V lednu 2000 se výbor zabýval také procedurálními a personálními otázkami souvisejícími s volbou veřejného ochránce práv Parlamentu ČR a přijal v této věci dvě doporučující usnesení pro Senát. Dále se výbor zabýval pravidly pro jednání Senátu ve věci volby osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Výbor věnuje velkou pozornost otázkám souvisejícím s reformou soudnictví v České republice. V květnu roku 2000 uspořádal ve spolupráci se Soudcovskou unií ČR konferenci na téma "Soudnictví ve světle evropské integrace-třetí pilíř maastrichtských dohod". Tohoto semináře se zúčastnili kromě senátorů a poslanců a dalších předních představitelů české politiky také zástupci akademické obce a čeští a zahraniční soudci. (Záznam z tohoto jednání je přílohou této zprávy).

Dále výbor převzal záštitu nad uspořádáním odborného semináře k reformě soudnictví před vstupem ČR do Evropské unie. Tato akce se uskutečnila dne 23.5. 2000. S úvodními referáty zde vystoupili místopředseda vlády pro legislativu JUDr. Pavel Rychetský, tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Otakar Motejl, velvyslanec a vedoucí Delegace evropské komise v Praze.

V říjnu 2000 se výbor zabýval projednáním návrhů jednotlivých variant připravované reformy správního soudnictví. Práce na návrhem koncepce správního soudnictví budou pokračovat i v roce 2001.

I v roce 2000 byla věnována velká pozornost reformě veřejné správy. Podvýbor ÚPV pro právní rámec reformy veřejné správy uspořádal dne 28.3. 2000 seminář na téma "Záruky úspěšnosti reformy veřejné správy".

V březnu 2000 uspořádal ÚPV v jednacím sále Senátu závěrečné kolo celostátní studentské soutěže "Ke kořenům naší ústavnosti", kterého se zúčastnili se svými odbornými

26

pracemi na téma "Ústava ČR" studenti středních škol. Finalisté soutěže zde prezentovali výsledky svých odborných prací před senátory Ústavně-právního výboru.

Zahraniční aktivity výboru

ÚPV uskutečnil v tomto období dvě zahraniční cesty. Ve dnech 27.2.2000-3.3.2000 se uskutečnila pracovní cesta delegace výboru do SRN, ve dnech 1.-9.10. 2000 pracovní cesta do USA.

Výbor uskutečnil tato přijetí zahraničních delegací:

2.2.2000- přijetí pana Piera Luigi Vigna, prokurátora Státního zastupitelství pro boj s mafií Italské republiky

30.3.2000- přijetí delegace Výboru pro justici, legislativu a lidská práva Sněmovny poradců Parlamentu Marockého království

22.6. 2000- přijetí představitelů Nejvyšší soudcovské rady Italské republiky

27

příloha k činnosti ÚPV v roce 2000

Přepis záznamu z jednání mezinárodní konference k problematice soudnictví konané dne 14. května 2000

Senátor Jiří Vyvadil: (Část projevu ve francouzštině.) Na kanále č. 1 je jazyk český, na kanále č. 2 jazyk anglický, na kanále č. 3 jazyk francouzský. Nejprve mi dovolte, abych poděkoval předsedkyni Senátu paní Libuši Benešové, která převzala záštitu nad touto mezinárodní konferencí a alespoň zpočátku se na chvíli s námi tohoto jednání zúčastní. Dále mezi námi vítám a předem se omlouvám, jestli případné pořadí protokolárně by bylo nebo nebylo přesné, paní Girard Pâquerette, prezidentku Mezinárodní asociace soudců, pana Markela Ernsta, prezidenta Evropské asociace soudců a viceprezidenta Mezinárodní asociace soudců, pana Nijenhofa Jana, poradce PHARE pro vstup ČR do EU v sektoru Justice, jeho excelenci van Houtuma, velvyslance Nizozemského království, jeho excelenci pana Cibriana Ramira, velvyslance - vedoucího delegace Evropské komise v ČR, pana Ramona Rodrigueze Arribase, čestného prezidenta Mezinárodní asociace soudců. Z české strany - začnu dámou - paní předsedkyni Nejvyššího soudu JUDr. Elišku Wagnerovou, pana místopředsedu vlády JUDr. Pavla Rychetského, pana ministra spravedlnosti JUDr. Motejla a konečně představitele spoluorganizátorské organizace a v určité fázi též spoluřídícího, prezidenta soudcovské unie, pana JUDr. Libora Vávru.

Dámy a pánové, téma naší konference má název "Soudnictví ve světle evropské integrace, třetí pilíř maastrichtských dohod". Podle čl. 1 Ústavy ČR je ČR definována jako demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Je nepochybné, že imanentní částí definice právního státu je a musí být právo občana dovolat se ochrany svých práv a právem předpokládat, že to dovolání bude úspěšné. Je tedy též nesporné, že v tomto ohledu klíčový význam pro realizaci této stránky demokratického právního státu má naše soudnictví.

Po deseti letech budování demokracie v České republice, a možná je to přirozené, nastává jistá psychologická eroze důvěry občanů v to, co se dělá, v parlamentní instituce, ve vládu, ale i v soudnictví. Je to přirozené, protože před tím, než v roce 1989 nastala zásadní změna poměru, každý z nás možná s obrovskou mírou naivity věřil, že poté, co bude svobodný tisk, demokratický parlament a nezávislý soudci, vše bude jako mávnutím ruky vyřešeno.

Než náš parlament, a já jsem rád, že je zde mezi námi zástupce i dolní komory pan poslanec dr. Křeček, a doufám, že i v tomto krásném počasí s námi zůstane po celou dobu, i když je zároveň dneska hokejové utkání klíčového významu ČR - Slovensko. Nastává situace, že parlament, a teď nebudu diskutovat, která komora, má míru popularity 19 - 25 %, vláda 26 % a nechci mluvit za soudce, ale i ti se pohybují někde v onom rámci. A to je výzva pro nás pro všechny, protože víme, že je naší povinností toto změnit. Za mnohé mohou zákonodárci, my zákonodárci, protože zákony jsou takové, jaké jsou, a chtě nechtě leckdy jsou vnitřně velmi rozporné. Aniž bych chtěl zabíhat do problémů, základním problémem je chronické podávání a neustálé podávání pozměňovacích návrhů, zejména v Poslanecké sněmovně. Nejde o to, že by nebylo dobré podávat pozměňovací návrhy, ale ne vždy se stačí zajisti, aby podané pozměňovací návrhy byly dokonale začlenitelné do textu zákona. V tom je ten základní problém, který nás trápí již 8 let. To je asi naše výzva, toto se musí změnit.

28

Proto chci vyjádřit, že i soudci mohou soudit v rámci toho režimu, který my zákonodárci jim připravíme, a poctivě za to, kdyby byly lepší zákony, tak by měli lepší podmínky pro to, jak mají soudit. Přesto se poctivě domnívám, že nepochybně v posledním roce a půl, zejména díky ministru spravedlnosti panu JUDr. Motejlovi se nastartoval proces zásadní soudní reformy české justice tak, aby splnila onen základní požadavek, který je důležitý pro občana, aby ten občan měl pocit - já se toho práva mohu úspěšně dovolat. Pan ministr v něčem uspívá, podařilo se přijmout novelu občanského soudního řádu, v něčem se mu to ne zcela ještě daří, ale já věřím, že bude mít podporu a že nakonec věci budou zvládnuty.

Já jsem nechtěl zde - a ani mi nepřísluší činit jakékoli závěry, pouze bych chtěl říci, že tato nastartovaná soudní reforma je odpovědí na pravidelné řekl bych kritické poznámky Evropské komise, týkající se stavu soudnictví. Je tou nejzodpovědnější odpovědí, protože hodnotící zprávy jsou výzvou, to není cosi záporného, to je dobré, že to je, a my se chceme poctivě s tím vyrovnat. A já věřím, že i tato konference přispěje k tomu, že se s těmito problémy vyrovnáme.

Dovolte mi nyní, abych požádal řekl bych hostitelku nebo paní tohoto domu paní předsedkyni Senátu o její úvodní slovo. Prosím.

Předsedkyně Senátu Libuše Benešová: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane místopředsedo vlády, pane ministře, vaše excelence páni velvyslanci, vzácní a milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítala na dnešním zasedání. Stav soudnictví v ČR a nutnost jeho reformy je téma nanejvýš aktuální a je pro mě ctí, že diskuse nad ním proběhne na půdě Senátu a proběhne v tak význačné společnosti, v tak význačném seskupení. Význam dnešního semináře vidím především v tom, že je dokladem společné vůle politiků, soudců, akademické obce i vlády ČR docílit ve fungování českého soudnictví evropského standardu, a to co nejdříve. Takový postoj je základem pro rychlé nalezení nápravy v kritizované oblasti dostupnosti práva a obrany soudcovského postavení. Takový postoj umožňuje diskuse v kolegiální a věcné rovině a jsem ráda, že právě takový ráz diskusí je typický pro jednání na půdě této instituce. Věřím, že tady bude bohatá diskuse nad harmonogramem prací na reformě soudnictví, a na názorech na jeho jednotlivé aspekty. Jsou tu zástupci všech relevantních institucí, názorových i poltických směrů. Je tu ideální prostor na vyjasnění si jednotlivých postojů, nápadů a snad i pochybností, předání zkušeností a především pro nalezení konsensu a jeho vykrystalizování do podoby, odrážející společný postoj a vůli jej prosazovat.

Přeji vám všem, aby konference, kterou jste dnes navštívili, splnila všechna vaše očekávání a byla živým důkazem pravdy, že společná vůle řešit věci je polovinou cesty k tomuto řešení. Bohužel jak už tady pan předseda našeho Ústavně-právního výboru řekl, nemohu tady s vámi být celý den, ale jenom asi do půl desáté, protože tato čest zahájit tento seminář je pouze jedna z akcí, které v dnešním dnu mě ještě čekají. Pokládám se nikoli za plnohodnotnou hostitelku, ale za poloviční hostitelku, protože hostitel sedí tady za mnou, a on jistě zajistí, aby se vám tady dobře pracovalo, abyste se tady cítili celý den dobře a aby všechny vaše potřeby tady byly přiměřeně uspokojováni.

Jste pro nás opravdu vzácní hosté, milí hosté, jsme rádi, že jste tady, přeji vám krásný den a přeji si, aby vzpomínky na toto jednání byly navždy spojeny i se vzpomínkou na český Senát. Děkuji vám a přeji vám pěkný den. (Potlesk)

29

Senátor Jiří Vyvadil: Děkuji paní předsedkyni Senátu a jako první s věcným příspěvkem vystoupí místopředseda vlády pan Pavel Rychetský.

Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně Senátu, vážené dámy a pánové, když jsem se dozvěděl, že bych měl na tomto fóru vystoupit na téma "české soudnictví ve světle integračního procesu", musím říci, že jsem jistou dobu věnoval úvahám o tom, proč je české soudnictví pravidelným tématem hodnotících zpráv evropské komise, nejen ve vztahu k České republice, ale soudnictví jako takové ve vztahu k ostatním kandidátským zemím. Proč je tomuto tématu věnovaná taková pozornost, když při pohledu na akikominoter zjistíme, že je to jedna z mála oblastí, která téměř neobsahuje regulaci ve vztahu k členským státům, ani k uchazečským, ani k členským státům. Samotný systém vnitřní organizace soudů je naprosto nepochybně suverénní doménou každého členského nebo uchazečského státu, a jsme svědky modelů, které jsou v naprostých protikladech na jedné straně, modely zemí řekněme románských, které mají většinou i ústavně vyjádřený princip takové míry oddělení moci soudní od moci výkonné a zákonodárné, že vytvářejí cestou jakýchsi quasi samosprávných prvků svůj vrcholný orgán soudní moci, a na druhé straně máme extrémy jako Velkou Británii, resp. Spojené království, ve kterém je jeden a tentýž člověk, se kterým jsem se nedávno sešel, současně předsedou Nejvyššího soudu, ministrem spravedlnosti, předsedou horní komory britského parlamentu, a je tedy současně představitelem všech tří mocí, u kterých tolik dbáme na jejich oddělení a vzájemnou nezávislost

Akikominoter ve vztahu k soudnictví v jednotlivých členských zemích ve skutečnosti obsahuje jeden zásadní a pro nás jako uchazečskou zemi nejvýznamnější pilíř, a to je pilíř, odkazující nikoli na Evropskou komisi, ale na Evropskou unii, na Evropskou úmluvu o lidských právech a zejména na jejich čl. 6, který byť je stručný, dnes představuje pro všechny i vyspělé země významný úkol, jak zajistit v moderních podmínkách nepřehledného a složitě strukturovaného právního řádu přístup k soudu a právo na spravedlivý soud každému, kdo se nachází na území členských zemí.

V oblasti hmotného práva nalezneme velmi málo zavazujících směrnic akikominoter, v podstatě jenom ty, na kterých se shodly členské země, že je nezbytné je vzájemně trestat, v oblasti procesního práva pak už téměř žádné. Přemýšlel jsem o tom, proč pravidelná hodnotící zpráva Evropské komise věnuje tak značný rozsah, když hodnotí Českou republiku, stavu našeho soudnictví, a usoudil jsem, že jsem ve zvláštní situaci, kterou se pokusím popsat na základě svých vlastních zkušeností. Jsem totiž otcem dvacetileté dcery a tuším, že někdy v blízkém časovém dohledu dojde k tomu, že nám někdy při nedělním obědě sdělí - vážení rodiče, já jsem se rozhodla, že se budu vdávat. A my okamžitě začneme horečně přemýšlet, co to je za člověka, který má přijít do naší rodiny. Z jaké je rodiny, z jakých je poměrů, čím se živí, živí se slušně, má dostatečné vzdělání, hodí se do naší rodiny, bude moc s námi žít? Mám pocit, že zhruba stejným způsobem postupuje Evropská komise, když hodnotí Českou republiku, zda může zaujmout dostatečně důstojné místo v rodině členských zemí Evropských společenství. Evropská komise má stejné obavy a má vysoké nároky na to, aby ten ženich, který přijde do rodiny, v té rodině skutečně obstál.

Když jsem zhruba před 1 rokem měl podobné vystoupení na výročním zasedání naší České soudcovské unie a měl jsem se pokusit o charakterizování stavu české justice, byl jsem možná příliš příkrý. Použil jsem slov, které vložil William

30

Shakespeare do úst umírajícímu Merkuciovi, a ta slova zněla: "Ta rána není ani hluboká jako studně, ani široká jako vrata, ale stačí." Myslím si, že stav českého soudnictví, nahlíženo tím přísným zrakem Evropské komise, je shledáván z tohoto hlediska vskutku nedostatečný. A to odhlížím od skutečnosti, že stav soudnictví z hlediska postavení občana i ve členských zemích Evropských společenství podle mého názoru a podle mých zkušeností není o mnoho lepší.

Chtěl bych tedy zdůraznit, že když česká vláda přistoupila k rasantní a zásadní reformě soudnictví v ČR, nečinila tak v prvé řadě pod tlakem Evropské komise, ale činila tak v prvé řadě u vědomí toho, že jsem tomu povinni občanům této země, že skutečnost, že se rozšířila představa, že české soudnictví není průchodné, že soudní řízení zejména ve sporech majetkových v oblasti netrestní je natolik dlouhé, že se stává, že vlastně soudy neposkytují efektivní ochranu právům dotčených subjektů, dokonce se byť žertem často hovoří o tom, že dočkat se výsledku svého vlastního soudního procesu je někdy téměř nemožné a že dříve umírají účastníci než soudci.

Já ani zdaleka nesdílím tento obecný velmi kritický pohled na stav českého soudnictví a v žádném případě nečiním odpovědnými za tento stav soudce. Odpovědnost za tento stav má celou řadu příčin. Musím říct, že jednou z nich je nepochybně skutečnost, že máme soudnictví z dob - z hlediska ducha soudnictví, jeho organizace, z dob nikoli komunistického režimu, jak všichni očekáváte, ale z dob Rakousko-Uherského císařství a království. Z dob monarchie, ve které soudce nebyl služebník občana, ve které byly soudy do značné míry vrchnostenskými soudy.

Příčinou tohoto stavu je skutečnost, že právní řád doznává tak prudkých a častých změn, že nejen subjekty, tzn. občané a právnické osoby, které se jím mají řídit, ale i soudci nemají téměř možnost množství těchto změn zaznamenat, vstřebat, a je velmi obtížné dosáhnout i jakéhosi sjednocujícího výkladu. Dochází k situacím, zejména tam, kde procesní předpisy neumožňují sjednocování judikatury, mám tím na mysli správní soudnictví v ČR, že máme 8 typů správního soudnictví. Ve věcech daňových je nejvyšší instancí správní soud, neexistuje žádný prostředek, jak zajistit sjednocování judikatury, inu, soudí se v každém kraji jinak.

Toto jsou všechno skutečnosti a řada dalších, mohl bych hovořit zejména o oblasti trestního práva, kde na jedné straně máme smutné, nikoli prvenství, ale tuším, že jsme na druhém místě v počtu vazebně stíhaných osob na počet obyvatel, na druhé straně žijeme v zemi, ve které hromadné sdělovací prostředky a veřejnost velmi ostře kritizují skutečnost, že přece jenom dochází k tomu, že obviněný, který je propuštěn z vazby, vzápětí spáchá stejně závažný nebo ještě závažnější trestný čin.

Co je opravdu nejhorší, je stav veřejného mínění, který je v napjaté situaci naprosto jednoznačně kritický, a my jsme se o něm přesvědčili i v tom, protože je nepochybné, že parlament odráží nějakým způsobem stav veřejného mínění, když jsem předložili reformu, o které chci dnes hovořit, dolní sněmovně Parlamentu ČR a seznali jsme, že je zatím většinově odmítána. Mám takové podezření, že představitelé naší soudcovské unie zamýšleli právě touto mezinárodní konferencí, právě za pomoci vaší autority přesvědčit naše zákonodárce, že reforma, kterou předkládáme spolu se soudcovskou unií, je nezbytným a správným krokem. Z tohoto hlediska se cíl konference patrně mine účinkem, neboť skutečně ze 200 poslanců českého parlamentu je zde toliko jeden a z 81 senátorů kromě těch, kteří tady být musíme, abych tak řekl, paní předsedkyně, mě a předsedajícího Vyvadila, tady vidím též jednoho.

Myslím si, že nemá smysl lámat hůl nad touto konferencí jenom proto, že o ni nemají zájem naši zákonodárci. Myslím si, že je velmi třeba i v té fázi, ve které jsme,

31

se podělit o zkušenosti, neboť žádné dílo není dokonalé a my s panem ministrem spravedlnosti se nedomníváme, že projev celkové reformy soudnictví, předložený vládě a schválený vládou a v tuto chvíli velmi obtížně projednávaný na půdě Parlamentu ČR, by byl projektem bez jakýchkoli vad, o kterém by se nemělo diskutovat.

V čem spočívá reforma českého soudnictví? Protože jsme si řekli, že jeho největší bolestí je zdlouhavost soudního řízení, základním pilířem tohoto projektu a řekněme první etapou celkové reformy soudnictví je zásadní rekodifikace procesních předpisů. Vláda předložila jak rozsáhlou novelu civilního procesního řádu, která svým rozsahem je větší než dosavadní platný občanský soudní řád, tak stejně rozsáhlou novelu trestního řádu. Protože novela civilního procesu již byla oběma komorami parlamentu schválena a podepsána prezidentem, zde se mi o ní hovoří lépe a nemusím jí věnovat tolik prostoru. Obsahem novely procesního řádu jsou kroky, které mohou být vnímány i jako kroky kontroverzní nebo směřují k výraznému zrychlení civilního procesu ve vyjmenovaných, řekněme vysoce sofistikovaných věcech, jako jsou věci patentové a hospodářské soutěže, dokonce zákon nařizuje rozhodnout prakticky v jednom jediném ústním jednání, tím že ukládá stranám ve velmi sevřených lhůtách předložit důkazy a zakazuje jim posléze v průběhu procesu jej protahovat předkládáním důkazů dalších.

Poprvé se v občanském soudním řádu této země objevila lhůta, ve které musí soudce rozhodnout. Je to povinnost rozhodnout o návrhu na předběžné opatření do 7 dnů od jeho podání. Musím říci, že vím, že vám to připadá možná poněkud malicherné, když to zde říkám, protože přicházíte ze zemí, kde soudci rozhodují v termínech měřených na hodiny a nikoli na dny nebo týdny. U nás jde o revoluci, které se mimochodem nejvíce bránili právě soudci, a já pevně věřím, že to není jenom první, ale že to není ani poslední změna procesního předpisu, který bude obsahovat lhůtu, ve které musí závazně být soudem rozhodnuto.

Ostatní změny občanského procesu směřují především do oblasti vykonatelnosti soudních rozhodnutí, prakticky představují nový moderní exekuční řád. Dalo by se říci, že novou rekodifikací civilního procesu vstupujeme do světa moderních zemí se snahou o velmi rychlý proces, ale i s těmi negativními důsledky, které všichni vnímáte i ve svých zemích, s jistým omezením procesních práv účastníků. Účastníci, kteří nepředloží včas důkazy, jsou ze hry, apelační princip v odvolacím řízení se výrazným způsobem redukuje směrem k principu revizně kasačnímu a objevily se dokonce požadavky, aby za této situace takovýto zásadní krok byl doprovázen ustanovením o povinném zastoupení advokátem v takovém řízení, neboť laik amatér se může skutečně dostat do situace, ve které jeho práva, dříve než se o nich doví, cestou tohoto procesu zaniknou.

V rámci této první etapy reformy soudnictví jsem zmínil již i zásadní reformu trestního procesu. Musím říci, že na české podmínky, ale možná i na středoevropské podmínky je to reforma ještě revolučnější než ta, o které jsem hovořil v oblasti procesu civilního. Trestní proces v České republice kontinuálně navazuje na trestní proces, jak byl v této zemi právě v dobách habsburské monarchie, dalo by se říci na trestní proces výrazným způsobem poznamenaný inkvizičním prvkem. Je to trestní proces, ve kterém se vlastně vše odehraje před policejním vyšetřovatelem a k soudu může být předložena až věc, která je beze zbytku vyšetřena, prokázána a soud vlastně opakuje, i když má povinnost opakovat osobně, opakuje důkazy prováděné v průběhu někdy mnoho let trvajícího přípravného řízení trestního. Negativními jevy tohoto modelu je skutečnost, že lze s úspěchem pochybovat o nezaujatosti, nepodjatosti soudce, který dostane hotový spis s hotovými důkazy a vidí jej dříve než

32

obžalovaného a předpokládám také, že se s ním podrobně seznámí. Dále ještě negativnějším rysem této formy trestního procesu je skutečnost, že dokazování před soudem ztrácí kvalitu a hodnověrnost, když svědci si po letech, po 3, po 4 letech ani zdaleka nemají možnost pamatovat skutkový průběh toho, čeho byli svědky, takové události, od které uplynula řada let.

Stručně řečeno, novela trestního řádu, a musím otevřeně říci, že nám v současné době uvázla na půdě dolní komory a že budeme o ni velmi těžce bojovat, činí výrazný krok směrem ke kontradiktornímu řízení, a mám-li vyjádřit skutečně jenom 2 větami, řeknu, že vychází z principu. Jakmile je známo, že se stal skutek, jakmile je známo, kdo je z něj důvodně podezřelý a je alespoň základní důkaz spojující skutek s podezřelým, věc jest nutno předložit soudu a veškeré dokazování se bude odehrávat před soudem. Je to model, který zná český občan jenom z detektivek o Perry Masonovi. Sám jsem velice zvědav a jsem si vědom toho, že to je model náročný na naše soudce, náročný na naši policii a samozřejmě náročný na naše prokurátory.

Celková reforma soudnictví v ČR se ale ani zdaleka neomezuje na změnu procesních předpisů. To byla první etapa, a nyní jsme ve stádiích druhé a posléze i třetí etapy. Druhá etapa, o které patrně velmi často a velmi frekventovaně hovoříte s představiteli našeho soudcovského stavu, je etapa spočívající v založení prvku soudcovské samosprávy do právní řádu v oddělení výkonu spravedlnosti, a tedy výkonu soudcovské moci od moci exekutivní do těch důsledků, že tím, kdo by byl polticky odpovědným, ústavně odpovědným za stav soudnictví by nebyl ministr spravedlnosti a nebyla vláda, ale nejvyšší rada soudnictví, což tedy vyžaduje i změnu Ústavy,nejvyšší rada soudnictví, která je do značné míry inspirována modelem řekněme francouzsko-španělsko-italským, která je přirozeně jistým kompromisem, podle představ vlády a předloženého návrhu na změnu ústavy by tato rada byla složena paritně, z jedné poloviny ze soudců přímo volených všemi soudci v České republice v tajných volbách a z druhé poloviny, ta se dělí na další dvě části, volená z řad předních odborníků v oboru právní teorie a praxe na návrh vědeckých rad, univerzit, komory advokátů, komory státních zástupců atd., oběma komorami parlamentu.

Na tuto zásadní změnu navazují samozřejmě výrazné změny v oblasti zákona o soudech i v oblasti předpisů o postavení soudce. Musím říci, že to nejsou kroky, které by byly nezbytné z hlediska posílení soudcovské nezávislosti. Jsem přesvědčen o tom, a jsem o tom přesvědčen velmi pevně a doufám, že nejsem jediný, že soudce v ČR rozhoduje nezávisle a nestranně. Je ovšem pravda, že ještě stále o tom, v jakých podmínkách bude pracovat, zda bude mít k dispozici computer, zda bude mít k dispozici jednací síň, když ji potřebuje, a aparát administrativní, o tom do značné míry rozhoduje státní správa soudů, vykonávané dnes sice předsedy soudů, tzn. soudci, leč jako osobami podřízenými z tohoto hlediska a odpovědnými z tohoto hlediska ministru spravedlnosti, takže i zde vedeme velice jednoznačnou dělící čáru a státní správu chceme oddělit od vlastního výkonu soudní moci.

I tato část se setkala s velmi nepříznivým ohlasem v dolní komoře českého Parlamentu. Tady myslím, že asi v diskusi čeští kolegové vystoupí a budou se snažit nějakým způsobem vysvětlit tuto zvenčí nahlíženou velmi paradoxní skutečnost. Pravda je, že jsme zemí postkomunistickou, zemí, která má za sebou více než 40 let komunistické totality. Pravda je, že poslanci sami v sobě vidí alespoň z velké části jakési představitele té nové demokratické éry, nejsou ochotni nahlížet na soudcovský sbor, ačkoli soudcovský sbor byl ze 2/3 obměněn, 2/3 dnešních soudců jsou soudci, kteří se stali soudci po listopadu roku 1989, a pravda je, že uvnitř obou komor

33

parlamentu je stále dominující většina, která je přesvědčena, že ještě není čas, která si myslí, že toto jsou kroky, které jsem spolu s panem ministrem učinil před 9 lety. Tehdy jsem byl předsedou federální vlády a pan ministr spravedlnosti byl předsedou federálního Nejvyššího soudu, kroky, které vedly k jmenování soudců, abych tak řekl natrvalo, tzn. bez omezení k jejich neodvolatelnosti a nepředložitelnosti, kroky, které vedly k zakotvení principů soudcovské nezávislosti, jsou do dnešního dne nám oběma částí politického spektra vyčítány jako kroky předčasné. V podstatě se hovoří o tom, že i v oblasti justice měla proběhnout jakási - promiňte mi ten termín - denacifikace.

Musím říci, že ti, kteří tyto názory zastávají, by byli nejraději, kdyby to byla permanentní denacifikace. Já jsem to zmínil ve svém přípitku v Lichtensteinském paláci včera večer. My, představitelé exekutivy se setkáváme dnes a denně na půdě obou komor parlamentu s tím velice výrazně postrevolučním fenoménem parlamentu, který by chtěl nejen přijímat zákony, ale který by chtěl sám i vládnout, i soudit. To je zřejmě prvek typický pro všechny země, které mají za sebou dlouhé období totality, je to prostě parlament, který je veden těmi nejušlechtilejšími představami, leč ty konce jsou v řadě případů, a ty výsledky jsou v řadě případů spíše zhoubné.

Říkám tedy otevřeně, že tato druhá etapa reformy justice je v současné době předmětem intenzivních politických jednání, předsedové dvou největších politických stran, tj. premiér a předseda parlamentu, dohodli alespoň to, že dosavadní stav, kdy gesční Ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny navrhl zamítnout jak novelu trestního řádu, tak změnu ústavy, se pokusíme poopravit tím, že se vrátí tyto zásadní pilíře naší reformy soudnictví zpět do výborů dolní komory k novému projednání a že se snad dočkáme věcné diskuse o tom, co je a co není žádoucí pro naši zemi.

Nemohu si nedovolit malou jedovatost. Vláda je ve dvojím ohni. Z jedné strany na ni tlačí soudcovská unie a z druhé strany na ni tlačí politické kluby v parlamentu, a tak, jako jsme říkali soudcovské unii, pozor, vážení přátelé, to nejsou zákony pro soudce, to jsou zákony pro občany, tak říkáme parlamentu, že tyto zákony, tuto reformu neděláme podle libosti jednotlivých ideologických směrů, zastoupených v parlamentu, ale děláme je pro tuto zemi, pro tuto společnost.

Mohl bych a asi bych měl ještě alespoň stručně nastínit třetí zásadní etapu reformy soudnictví v České republice. Je to etapa, která se načala v roce 1991, opět tedy za asistence pana kolegy Motejla a mé existence, a je to etapa směřující k reformě správního soudnictví. Do roku 1991 v České republice, resp. v Československu vlastně správní soudnictví v evropském konceptu neexistovalo. Jedinou výjimkou bylo rozhodování o dávkách důchodového zabezpečení. Od roku 1991 jsme u nás zavedli, a to jak v listině základních práv a svobod, která má sílu ústavního aktu, tak v občanském soudním řádu princip, podle kterého každé soudní rozhodnutí podléhá soudního přezkumu, každý individuální správní akt podléhá soudnímu přezkumu….

34

…. kdy tomu tak není, které jsou nepochybně odůvodněné, jako třeba

kázeňské tresty uložené v rámci výkonu vojenské základní služby apod. To byl ovšem jenom půlkrok, protože tento model přezkumu administrativních aktů v sobě neobsahuje to, co požaduje čl. 6 Evropské úmluvy o právu na spravedlivý proces při přezkoumávání jakéhokoli rozhodnutí, dotýkající se tímto způsobem, tzn. sankčním způsobem práv a postavení občana, protože naše soudy jsou postaveny čistě na kasačním principu - a nejen to, v oblasti správního soudnictví nemají právo ani provádět dokazování, ani hodnotit dokazování, provedené ve správním řízení, a posuzují pouze legalitu předcházejícího administrativního řízení, a mají možnost pouze administrativní akt potvrdit nebo zrušit.

My nejsme schopni ani zjistit, kolik správních aktů v individuálních věcech je v ČR ročně produkováno. Náš odhad je mezi 2 - 3 mil. Máme ovšem statistiky, kolik správních žalob na přezkoumání legality správního řízení podáváno je, a jsme přesvědčeni, že nastal okamžik, kdy je nezbytné ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy zavést správní soudnictví s plnou jurisdikcí tak, jak je interpretována ve výrocích evropského soudního dvora ve Štrasburku, neboť z vlastní Evropské úmluvy, co to je plná jurisdikce, nikdo z nás nevyčte.

Tato třetí etapa bude patrně vyžadovat několik zásadních politických rozhodnutí, které se rozhodla vláda přenést na parlament, aby se vyvarovala opakování podobné situace,v jaké jsme s tou etapou druhou na půdě parlamentu. Je ovšem pravděpodobné, že bude zřízen Nejvyšší správní soud, se kterým počítá ústava, zatímco je pravděpodobné, alespoň - nebo je ze tří variant, které vláda předloží Parlamentu ČR, se jeví jako schůdná v první etapě nezřizovat na nižších článcích samostatné správní soudy, nýbrž svěřit specializovaným samosoudcům nebo senátům správní agendu na úrovni krajů.

Byl jsem upozorněn na to, že jsem opět podlehl svému zlozvyku a mluvím déle, než je vhodné. Ačkoli si velice vážím Winstona Churchilla, jeho známý výrok, že dobrý řečník má vyčerpat téma, nikoli však své posluchače, jsem patrně nedodržel, a proto se vám omlouvám a děkuji vám za pozornost. (Potlesk)

Senátor Jiří Vyvadil: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Myslím, že podal plastický stav přístupu vlády k soudní reformě. (Další část ve francouzštině)

Cibrian Ramiro: Děkuji vám mockrát. Vážený pane předsedající, vážení přítomní, je pro mě velkou ctí, že se mám možnost účastnit této důležité konference, věnované soudnictví kandidátských zemí. Opakoval jsem mnohokrát, že moje znalost češtiny, a připravenost na členství kandidátských zemí jsou více méně podobné. Oba jsme udělali pokroky, možná významné pokroky, ale existuje ještě prostor pro další pokroky. A reforma soudnictví není žádnou výjimkou. (Další část projevu v angličtině.) Děkuji vám mockrát za pozornost.

Senátor Jiří Vyvadil: Nyní poprosím paní předsedkyni Nejvyššího soudu.

JUDr. Eliška Wagnerová: Pane předsedající, dámy a pánové, především dovolte, abych poděkovala za pozvání na tuto konferenci, za možnost vystoupit na ní a mých spíše pár poznámek bude věnováno jakýmsi výzvám, s nimiž byli evropští

35

soudci konfrontování v průběhu 20. století a s nimiž koneckonců pozvolna a postupně bude konfrontován, částečně už i byl, český soudce.

Někteří historici, někteří politologové, neztotožňují začátky století, konce století, s jakýmsi mechanickým označením dat. Století vymezují spíše jako epochu, pro kterou jsou charakteristické určité sociální události a jejich dopady na vzorce myšlení a chování lidí, žijících v určitých geograficky vymezených společenstvích, tedy jinak řečeno dopady na široce chápanou kulturu těchto společenství, včetně kultury právní. Z tohoto pohledu bylo evropské 20. století vlastně velmi krátké. Začalo až v 2. desetiletí tohoto století první světovou válkou, skončilo pádem železné opony prakticky v 2. desetiletí před koncem tohoto století.

Pro právo jako kulturní fenomén jsou v takto vymezeném dvacátém století charakteristické dva rysy dle mého soudu. Jde jednak o akcent na univerzální lidská práva, tzn. individuální základní práva, která prostě existují bez ohledu na to, zda je určitý stát uznává nebo ne. Pokud je stát neuzná, musí vrcholní politici takového státu počítat s odpovědností před mezinárodním společenstvím.

Již po skočení 2. světové války toto mezinárodní společenství neváhalo postavit takové politiky před mezinárodní tribunál, aby se trestně právně odpovídali ze spáchání činů, které byly namířeny přímo proti lidství samotnému, ač nešlo o činy, které by byly obsaženy v pozitivním právu jako činy trestné.

Druhým charakteristickým rysem pro právo 20. století je vzrůstající důležitost klasického mezinárodního práva, to z jedné strany, avšak z druhé, a to bych chtěla zdůraznit, vzrůstá důležitost originální tvorby práva nadnárodním společenstvím. Tedy vlastně kromě dřívějšího právního dualismu, tzn. práva domácího, práva mezinárodního, vzniká jakási třetí kategorie, kategorie práva nadnárodního, které je tvořeno přímo společenstvím nadnárodním, a zde v kontextu Evropy samozřejmě mluvím o tzv. evropském právu, přesněji řečeno o právu Evropských společenství.

Toto právo, vytvořené na nadnárodní úrovni, je pak přímo aplikovatelné národními soudy, ba dokonce má přednost před domácím právem a zdá se, že přes jisté legitimní rozpaky některých států EU, že má toto nové evropské právo přednost dnes i před národním ústavním právem. Tento zmíněný dvojí zlom v pojímání práva je náročný zejména a především pro národního soudce, který právo, ať tedy jde o právo národní, nadnárodní nebo mezinárodní, aplikuje.

Význam osobnosti soudce, na kterého je v takto komplikovaně právně vymezeném prostoru kladen požadavek širokého všestranného a vskutku evropského rozhledu, si plně uvědomíme, představíme-li si prvé působení práva v následujícím trojúhelníku. Vždy půjde jednak o text právní normy, vždy půjde o kontext, v němž je právní norma tvořena a má být aplikována, a nakonec půjde vždy o způsob interpretace takového textu právní normy. Je zřejmé, že všechny tyto veličiny jsou velmi proměnné a je také zřejmé, že nalezení jejich obsahu je pro soudce, který se pohybuje v širším než jen národním prostoru, mnohem náročnější, než to, na co byl dosud zvyklý. Nejde ani tak o to, že text, tedy první vrchol zmíněného trojúhelníku, se zmnohonásobí. Zmnohonásobí se počet norem, se kterými bude muset soudce pracovat.

Současný stav počítačové techniky soudci jistě umožní rychlou orientaci v těchto textech, přirozeně za předpokladu, že soudce bude počítačovou technikou vybaven. Mnohem větší úskalí připraví soudci druhý a třetí vrchol zmíněného trojúhelníku, tzn. poznání kontextu a přiléhavá interpretace textu, a to taková, která bude respektovat nadnárodním společenstvím uznávaný hodnotový standard. Tyto dvě veličiny totiž dostávají nový evropský rozměr, se kterým se soudce bude muset,

36

a tedy samozřejmě český soudce, o něm mluvím, seznamovat, aby jeho rozhodnutí bylo kompatibilní s rozhodováním jeho evropských kolegů.

Na toto nové, téměř cestovatelské dobrodružství by se měl český soudce připravovat již nyní. Již dnes je v jeho vlastním zájmu studovat jak judikaturu národních soudů států EU, tak tamní právnickou literaturu a samozřejmě rozhodnutí Evropského soudního dvora, jakož i Evropského soudu pro lidská práva.

Je zřejmé, že tyto naznačené úkoly, pokud jde o studium, jdou nad možnosti individuálního soudce, co do obstarávání si ucelených zdrojů poznání. Mám za to, že je povinností státu, aby uvolnil dostatečné množství finančních prostředků na zásobení knihoven jednotlivých soudů, jak zahraniční právní literaturou, tak judikáty obou evropských soudních instancí. Jde o investici, která se státu nepochybně vyplatí a zmnohonásobí se a zmnohonásobí se o to víc, bude-li učiněna včas.

Na tomto místně mně dovolte, abych za Nejvyšší soud poděkovala vládě USA, Institutu …, který je dnes situován v Praze, za to, že Nejvyššímu soudu ČR pomohly zbudovat centrum a v mezinárodních právních informacích, které, a to je možná trochu paradoxní, hovořím-li o americkém partnerovi, obsahuje veškeré informace o evropském právu, o judikátech Evropského soudního dvora. Čili ještě jednou americké straně děkuji.

Za stejně důležitou přípravu českých soudců na vstup do EU považuji pořádání seminářů s mezinárodní účastí. Ty by se měly konat velmi pravidelně, pokud možno často. Tématicky by měly být cíleně zaměřeny, přičemž výběr témat pro určité časové období, ať půlroční či roční, by měl reflektovat především ty oblasti práva, a samozřejmě vlastně života, v nichž je rozhodování českých soudců vnímáno ze strany EU kriticky. V jejich rámci by se ukázalo, zda opravdu platí oblíbené okřídlené rčení o tom, že chybí legislativa, anebo zda lze k evropsky kompatibilním výsledkům dospět posunem v interpretaci stávajících právních norem.

Je přitom nepochybné, že šíře evropského práva se bude rozšiřovat. Amsterdamská smlouva, tak jak o tom hovořil již pan velvyslanec Cibrian, posunula velice sice komplikovaně, snad ne zcela zřetelně, avšak přesto s účinností od 1.května loňského roku určité oblasti, které se týkají justice, z třetího pilíře do pilíře prvního, tzn. důsledně vzato do oblasti, kde bude platit možnost originální nadnárodní normotvorby, to za prvé, a do oblasti, kde bude platit jurisdikce Evropského soudního dvora.

Do budoucna lze očekávat, že se prostor této evropské normotvorby bude z jedné strany zvětšovat, z druhé strany že jak na evropské právo, tak i na jeho aplikaci domácími soudy budou kladeny přísnější nároky co do zvýšeného standardu lidských práv. Lidská práva se stávají tématem samozřejmě i v EU samotné, ačkoli trošku zamíchalo stavem věcí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, tedy orgánu Rady Evropy ve vztahu k primárnímu právu Evropských společenství v případu …, je nepochybné, že lidská práva se budou snad právě proto rozvíjet i v rámci Evropských společenství mnohem dynamičtěji, než tomu bylo dosud, a lze snad i očekávat, že ovšem tím se může vytvářet jakýsi dvojí standard nebo dvojí interpretace lidských práv, obsažených jinak v Evropské úmluvě o lidských právech.

Mám však zato, že čeští soudci zatím rozhodně nepochybí, budou-li důsledně sledovat jak judikaturu obou evropských soudů, tzn. Nadnárodního evropského soudního dvora, tak i Mezinárodního evropského soudu pro lidská práva, a budou-li svá rozhodnutí měřit jejich standardem. Jde samozřejmě pro soudce o práci navíc, veškeré toto studium, o kterém se tady zmiňuji. Jde o namáhavou práci, která je však nezbytná, neboť vstoupí-li ČR do EU, budou i soudy a přesněji řečeno soudci jako reprezentanti státu odpovědni za plné a úplné plnění a akikomuniter.

37

Probíhající reforma soudnictví musí všechny tyto aspekty, které jsme zmínila o umožnění přibližování se práce soudců českých práci jejich kolegů ve státech, které jsou již členy EU, tato probíhající reforma soudnictví musí všechny tyto aspekty brát v úvahu, a zejména jde o věci, které bude třeba řešit ani ne tak novou legislativní úpravou, jako spíše organizačním uspořádáním, vnitřním organizačním uspořádáním soudů a o věci, které na první pohled jsou velmi přízemní, ale které práci soudce, obohacenou o tuto namáhavou další činnost, mohou usnadnit, anebo naopak ji naprosto znemožnit.

Stejně tak ovšem musí vzít tyto aspekty v úvahu i soudci sami. My si musíme uvědomit, že náš přístup a náš postoj k evropskému právu ovlivní posuzování ČR z hlediska jejího případného přijetí do EU. Jsme tedy vlastně odpovědní již dnes za hodnocení, kterému bude vystaven náš stát.

Lze říci, že to zpočátku zmiňované 20. století normativně zastihlo českého soudce jenom v tom prvním aspektu, tzn. v aspektu lidských práv. To byl aspekt nový, se kterým je český soudce konfrontován v posledním desetiletí. Ten druhý aspekt, tzn. přímá dokonce přednostně aplikace nadnárodního práva se všemi důsledky, tzn. i s důsledkem neaplikování domácího práva, pokud je v nadnárodním rozporu, nemá zatím pochopitelně pro nás, české soudce, normativní povahu, a budeme se s tímto aspektem muset potýkat později. Chce-li však český soudce vstoupit do 21. století jako plnohodnotný evropský partner, musí se už dnes pokoušet zvládat obojí, alespoň co do znalostí, uvědomění si obou těch aspektů, a musí se o to pokoušet v mnohem kratším čase, než který byl dopřán jeho západním kolegům. K tomu, aby to zvládl, tedy potřebuje jak podporu svého státu, tak i podporu a pomoc nadnárodního společenství, tedy EU.

Závěrem mi dovolte, dámy a pánové, abych za Nejvyšší soud ČR poděkovala delegaci Evropské komise a především panu velvyslanci Cibrianovi za pomoc a podporu, kterou Nejvyššímu soudu poskytl on i další jeho diplomaté při tvorbě projektu pro stanovení tzv. (?) twinnera pro Nejvyšší soud ČR, a za pomoc a podporu, kterou nám poskytl pro uspořádání dalších, předpokládám velmi užitečných aktivit, které Nejvyšší soud ČR připravuje, teď hovořím o naší příští akci, tzn. půjde o mezinárodní seminář k ekonomické kriminalitě, který se bude konat příští měsíc. Tedy ještě jednou děkuji, pane velvyslanče Cibriane, děkuji, pane Markele a panu Dryerovi jsem chtěla poděkovat, ale toho tu nevidím, tak mu, prosím, můj dík vyřiďte. Děkuji vám, dámy a pánové, všem za pozornost. (Potlesk)

Senátor Jiří Vyvadil: Děkuji paní předsedkyni. Myslím si, že nazrál čas, kdy je možné zažít ona slova během půlhodinové přestávky, kdy bude podáváno občerstvení. Po přestávce se ujme řízení paní prezidentka Mezinárodní asociace soudců Girard Pâquerette. Jako první po přestávce by vystoupil pan Ernst Markel, jako druhý po přestávce vystoupí pan předseda Libor Vávra. Každému z vás na stůl byly rozdány přihlášky do diskuse. Prosím, abyste během té půlhodinky toho využili a přihlásili se.

Ještě před přestávkou bych chtěl říci, že jsem rád, že jsou mezi námi představitelé státních zástupců, protože já sám je pokládám, a nejenom já, za součást onoho společného stavu JUDr. Löffelmann, prezident Soudcovské unie, a představitelé advokacie, předseda České advokátní komory pan JUDr. Čermák. Nyní vyhlašuji půlhodinovou přestávku, dámy a pánové.

Předsedající: (Projev ve francouzštině)

38

39

(Pokračuje řečník v anglickém jazyce.)

Předsedající:Dávám slovo předsedovi Unie soudců česka panu Liboru Vávrovi.

Libor Vávra: Dámy a pánové, dovolte, abych i já zde přednesl několik poznámek k tématu, které se v podstatě propojuje ve dvou možných názvech nebo přeložení toho, co bylo předmětem té pozvánky, totiž jednak snaha České republiky o integraci do Evropské unie a v nemalé míře, jak jsme zde již slyšeli, je to i otázka stavu české justice a s tím související i forma nebo způsob reformy českého soudnictví. S českým soudnictvím v této zemi není spokojen prakticky nikdo. Občané právem nebo alespoň většinou právem vyčítají českému soudnictví nízkou efektivitu, tedy i jistou pomalost, soudci také nejsou spokojeni s efektivitou své práce, s tím, jak vynaložené úsilí přináší výsledky v rámci rozhodování, nejsou ovšem také spokojeni také s nezávislostí svého postavení a v podstatě shodný pocit se soudci opakovaně deklarovaly i orgány evropské integrace, expertní zprávy, pravidelné zprávy Evropské unie a mnohdy stesky slýcháváme i od zahraničních investorů, o které naše republika tolik stojí. Řešit takové problémy podle mého soudu je vždycky třeba komplexně, systémově a nikoliv tedy jistým nahodilým odstraňováním jednotlivých problémů, které se objeví. Zde již rovněž bylo řečeno, že v podstatě kořeny naší právní úpravy, co do systému, co do práva, sahají hluboko do 2. poloviny 19. století. V tuto chvíli tedy máme v podstatě tři možnosti, jak překročit tento stín. Prvním řešením je do jisté míry zachovat stávající právní pořádek, včetně systému soudnictví, systému práva a urychleně posilovat nástroje k vymáhání práva, tedy zvyšovat počty soudců, vyšších soudních úředníků, zvyšovat a zlepšovat jejich podporu z hlediska počtu budov, počítačů a dalšího zajištění. Druhou možností, podle mého soudu tato cesta sama o sobě je ekonomicky neúnosná ve vztahu k tomu, co vůbec může přinést. Druhou možností jsou pouze dílčí změny stávajících zákonů, tak aby tyto zákony reflektovaly společenský posun v naší republice. Domnívám se, že vedle toho, že stávající zákony mnohdy staré desítky let, již neunesou moderní změny na svém těle, tak druhým závažným argumentem proti tomuto postupu je fakt, že na evoluční vývoj v rámci justice prostě nemáme čas. My jsme o ten čas přišli těmi dlouhými lety, kdy jsme byli uzavřeni od otevřené společnosti a kdy do jisté míry právní teorie, právní řád stál na zcela jiných principech, než kam se hýbal ve zbytku demokratického světa. Čili podle mého soudu zbývá jediná možnost. Tedy tvorba zcela nové tváře, zcela nového systému výkonu spravedlnosti v České republice týkající se všech součástí tohoto problému. A tady opět podle mého soudu nemáme příliš mnoho času. Bez ohledu na možnou integraci do Evropské unie, protože i pro nás soudce, nejen pro politiky České republiky, je to především odpovědnost k těm, kteří se na nás obrací, totiž k občanům České republiky, aby včas a spravedlivě bylo v jejich věci rozhodnuto. Podle mého soudu nezbývá, než abychom se inspirovali nikoliv stávajícími právními systémy stávajícími zákony jednotlivých evropských zemí, které měly ten čas na evoluční vývoj, ale musíme se zaměřit skutečně na trendy, na ty nejvyšší možné míry, které jsou nacházeny v Evropě a které jsou také sdíleny jako optimální možnosti dalších změn. Pan místopředseda vlády zde správně připomněl, že Evropská unie mezi svými členskými státy zná řadu systémů justice, řadu systémů výkonu spravedlnosti a nepochybně těžko hledat mnohdy sjednocující prvek mezi nimi. Ale říkal to zde již pan prezident Markl, prezident Evropské asociace soudců i

40

z velmi rozdílných kulturních a justičních systémů soudci nacházejí společnou řeč v tom, kam se jejich justice pohne poté, kdy zjistí, že je třeba k takové reformě přikročit, a to je i otázka pro nás. Podle mého soudu odpovědností politiků v České republice, odpovědností poslanců a senátorů, bude to správně definovat ne stávající problémy, ale správně definovat to, jakou chtějí mít justici na počátku nového tisíciletí, justici pro občany, nikoliv pro nás soudce či pro sebe samé. Oni někteří političtí představitelé v České republice rádi hovoří o tom, že možná vyšší samostatnost justice na moci výkonné či moci zákonodárné má tu nevýhodu v uvozovkách, že nebude přesně definováno, kdo nese politickou odpovědnost za justici. Podle mého soudu a je to zřejmé i z toho, jakým způsobem doposud k justici je přistupováno, politická reprezentace státu přece nemůže nést odpovědnost za rozhodování soudců, nemůže nést ani odpovědnost za rychlost rozhodování soudců, tím méně za kvalitu a rozhodně ne za obsah takového rozhodnutí. Pokud se političtí představitelé tak rádi hlásí k politické odpovědnosti za justici, byl bych rád, kdyby se přihlásili zejména k politické odpovědnosti za vytvoření kvalitního prostředí a kvalitního systému justice, protože to je jejich bezprostřední úkol v té zákonné oblasti, bezprostřední úkol našich zákonodárců v té oblasti materiální pak bezprostřední úkol pro moc výkonnou. Tolik snad několik poznámek k tomu, jak já vidím dnešní situaci v České republice, protože projednávání různých zákonů a soudcovská unie pochopitelně zejména sleduje tu část soudcovských zákonů, nepochybně přináší velmi zvláštní argumentaci některých, zejména politických představitelů, ale i z teoretické fronty, práva, kde evidentně inspirací tedy není to, kam bychom měli směřovat, ale spíše systémy pojmenované kdesi v 60. či na počátku 70. let. Já bych prosil, aby ta dnešní diskuse se skutečně zaměřila spíše na ty vývojové trendy, na možnosti, jak nalézt optimální stav takový, aby třeba nový systém justice v naší republice možná žil ke spokojenosti občanů dalších 130 let. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

Karel Čermák: Vážená paní předsedající, vážení přítomní, milí přátelé, paní předsedající bych především rád poděkoval za tu poznámku, která myslím v naší zemi je velice významná, a to, že advokacie je jistou součástí justice v širším slova smyslu. Od toho bych také chtěl odvinout několik poznámek z hlediska advokátů, z hlediska České advokátní komory. Advokáti, advokacie, není nevýznamnou složkou toho justičního systému už pro své počty. Dneska v České advokátní komoře je zapsáno více než 6000 advokátů, skoro 3000 čekatelů advokacie, advokátních koncipientů a přístupy této masy právníků k justiční reformě budou rozhodně hrát důležitou roli. Česká advokátní komora samozřejmě s jistými vlastními názory na některé věci zásadně vždycky podporovala justiční reformu a volala po ni. O těch několik poznámek, které se ani tak netýkají toho, co tak pěkně vysvětlil pan předseda vlády, tj. postupu té soudní reformy se spíše budou týkat ty mé poznámky teď toho, co v té justiční reformě možná chybí a čím bychom ji ještě v krátké době měli doplnit. Byla tady řeč o rovnosti přístupu k právům, rovnosti zbraní účastníků v řízení a byla tady řeč i tom, že v této souvislosti v oblasti občanského soudního řádu se uvažovalo i o povinném zastoupení advokátem pro některá řízení, pro větší počet řízení, než je tomu rozhodně dosud, protože ten okruh je velmi omezen povinného zastoupení advokátem a je dlužno tedy podotknout, že tyto snahy rozšířit povinné zastoupení advokátem v zájmu ochrany práv občana nebo účastníka řízení, že tyto pokusy zatím ztroskotaly a nový občanský soudní řád neobsahuje v tomto

41

směru v podstatě žádnou změnu proti tomu, co bylo doposud. Já si myslím a nejsem asi daleko pravdy, protože  mnoha těch diskusích jsem se zúčastnil, že jedním důvodem je samozřejmě ten důvod, že řekneme-li ano na povinné zastoupení advokátem v civilním řízení, musíme asi říci ano také nějakému systému zajištění práv těch v občanském soudním řízení, kteří z nějakých důvodů si to právní zastoupení nemohou obstarat. A ty důvody mohou být různé, mohou být sociální, ale většinou jde samozřejmě o důvody majetkové. A tady zajisté stojí náš stát a advokátní komora to plně respektuje, před jistými rozpočtovými problémy. Přesto věříme a chceme a budeme o tom i dále jednat, zejména s panem ministrem spravedlnosti, ale i se zástupce vědy a se zástupci zákonodárných sborů, pokusíme se znovu otázku dostat na program dne a najít nějaké řešení. Otázky, která z hlediska evropské právní kultury, z hlediska těch hodnotových standardů, o kterých mluvila paní předsedkyně Nejvyššího soudu, je velmi důležitá. To tedy je jeden problém vedle správního soudnictví, o kterém se už šířit nebudu. Není tolik času, které vidíme jako velmi aktuální doplňky dosahovat připravované reformy soudnictví. Druhá moje poznámka bude, jak mě mnozí z vás už znají, hodně teoretická a ani ne tak teoretická jako půjde někam možná více do filozofie než do práva. To je často diskutovaná oblíbená otázka stavu právního vědomí v této zemi a při odpovědích na tuto otázku si myslím, že děláme jednu podstatnou chybu, totiž že zaměňujeme právní vědomí se znalostí práva. Tomu tak zcela jistě není. A když řekneme, že znalost práva je něco jiného než právní vědomí, tak okamžitě nás musí napadnout jedna věc. Že i my právníci máme nějaké právní vědomí, které není přímo úměrné znalostem práva, které my máme. Advokát, budu mluvit za sebe, zná právo možná docela dobře, ale jestli jeho právní vědomí je takové, že právo slouží k tomu, že aby si on vydělal hodně peněz, nebo k tomu, aby nějakým způsobem ošidil protistranu, tak je mu jeho znalost práva úplně k ničemu a jeho právní vědomí je strašlivě pokleslé. Ale nezlobte se na mě, mně to nepřísluší ten samý problém mají soudci, ten samý problém mají státní zástupci, ten samý problém mají státní úředníci, ten problém máme prostě všichni právníci. A proto si myslím, že k výchově právníků v pozitivním právu evropském nebo v lidských právech,nějakým způsobem také bude muset postupně patřit výchova toho právního vědomí, totiž v tom směru, abychom ty zažité kulturní přístupy k právu, jako je Evropská unie a celá řada dalších států zná, aby se staly i nedílnou součástí našeho právního vědomí. Třetí poznámka se bude týkat toho, o čem mluvila laskavě paní předsedající, že bez fungující advokacie si nelze dost dobře představit ani fungující soudnictví. Je to otázka postavení advokáta. Uplynulo 10 let od roku 1989, advokacie je nezávislá, má svoje vlastní slušné zákonodárství, slušně fungují její struktury, ale ani po těch 10 letech a denně se lze o tom přesvědčit, není bych tak řekl zcela vyjasněna její pozice ke státu. Já mám často ke státu nebo k justici, jak chcete, já mám často dojem, že advokacie už netrpí nějakou svou dětskou chorobou, že tedy, jak o tom mluvil jeden z bývalých ministrů spravedlnosti, že právní stát je ten, ve kterém se mají dobře právníci a zejména advokáti, tak tuto dětskou nemoc jsme, doufejme, tedy už překonali, ale přesto se mi často zdá, že advokacii chceme i teď z mnohých míst vytlačit do pozice čistě tržního povolání. Povolání, které je zcela shodné s jakýmkoliv jiným podnikáním, jak tomu u nás nešťastně říkáme a že tedy mezi tím advokátem a majitelem směnárny a kominíkem a tímto obchodníkem není vůbec žádný rozdíl. Toto jistě si myslí sami někteří advokáti. Ale to není tak důležité, rozhodně si to nemyslí všichni a myslím si, že v současné době si jich to myslí menšina, kteří do toho povolání přicházejí s podivnými představami, oč jde. Ale do těchto pozic někdy se mi zdá vytlačují advokacii i politika a zejména taková ta zideiologizovaná politika. Taková politika,

42

která nějak cítí, že advokacie všude v Evropě alespoň je nějakou součástí občanské společnosti a že v ní hraje prostě dosti snad důležitou úlohu a pak když se celá ta občanská společnost někam má vytlačit, tak se s ní vytlačuje i ta advokacie do mezí pouhého tržního výkonu nějakého povolání. To je samozřejmě myslím nešťastné i z hlediska justice i z hlediska fungování právního státu. To jsou tedy snad ty poznámky, které jsem chtěl při této příležitosti učinit. Jinak advokacie si samozřejmě přeje, aby reforma justice zaznamenala výrazný úspěch v krátké době. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

Giacomo Oberto: Hovoří v angličtině.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

Stanislav Křeček: Vážená paní prezidentko, pane předsedo, ohledně nebo směrem k Parlamentu České republiky a jeho dolní komoře zvláště a vůči politickým představitelům již na tomto shromáždění padlo několik nelichotivých poznámek, takže sbírám odvahu před tímto váženým shromážděním vystoupit i za situace, kdy se nepovažuji za představiteli Parlamentu, protože asi nemůžeme přistoupit na filozofii, že jediný,který se dostaví je představitelem. Dovolte mi dvě poznámky k problémům, o kterých tady hovoříme a hovoříte, a to je především otázka průchodnosti reformy justice v Parlamentu České republiky. Já jsem s jistými rozpaky přijal vystoupení pana místopředsedy Rychetského, který jakoby naznačil, že na jedné straně je soudcovský stav, soudcovská unie, toto shromáždění, které se snaží přemluvit poslance, aby přijali reformu justice a oni se tomu nějakým způsobem brání. Já jsem členem ústavně-právního výboru a myslím si, že tomu tak docela není. Myslím si, že i na půdě soudcovské unie, v soudcovském stavu, panuje velmi výrazná nejednota ohledně reformy justice a bude-li tato nejednota trvat a bude-li se projevovat tak intenzivně, těžko lze od poslanců očekávat jiný postoj než většina z nich k našemu politování dosud zaujímají. Těžko lze od poslance, který je laikem, technikem stavebním – členem ústavně-právního výboru, jehož jediná zkušenost s justicí je jeho vlastní rozvod, když přijede na zasedání ústavně-právního výboru a vytáhne z tašky negativní stanovisko svého okresního soudu, články svých soudců v okrese v okresních novinách, kde velmi kritizují reformu justice, obávají se prodlevy v řízení a týká se to zejména trestního řádu, těžko lze očekávat, že takovýto poslanec bude reagovat jinak než dosud reaguje. Vzpomínám si na slova místopředsedy Poslanecké sněmovny pana Langera, který na shromáždění široké odborné veřejnosti v Parlamentu po celodenním vyslechnutí nejrůznějších názorů na závěr řekl, když se neshodnete vy, co můžete očekávat od nás, kteří jsme laici, kteří tomu nerozumíme, kteří musíme názory, ale jaké názory máme přijmout, slyšíme-li názory zásadně odlišné. Domnívám se proto, že by bylo pro reformu justice velmi užitečné kdyby i na půdě soudcovské unie došlo k jakési, nikoliv 100%, ale převažující jednotě, převažujícímu názoru, který by byl vážným doporučením Parlamentu ČR a poslancům. Já se záměrně nezmiňuji o druhém, velmi závažném důvodu, pro který tato reforma má v Parlamentu určité potíže a tím je otázka, kterou si někteří poslanci kladou, proč zrovna tato vláda. Proč zrovna tento ministr by měl uspět s reformou, když se to nepodařilo vládám jiným a jiným ministrům, ale samozřejmě pak tento problém na půdu tohoto shromáždění nepatří. Druhý problém, o kterém bych se chtěl zmínit je mnohokrát zde znějící problematika rychlosti řízení.

43

Já jsem advokátem, taktikujícím advokátem přes členství v Parlamentu. Často se setkávám s různými názory lidí, že soudy rozhodují pomalu a já se domnívám, že je také třeba zdůraznit, že soudy samozřejmě by měly možná rozhodovat rychleji, ale u vědomí, že soud není nástrojem rychlé pomoci. Nemůže nahradit exekutivní orgány, které mají pomoci okamžitě v této chvíli, kdy je porušeno právo. Představa některých novinářů a publicistů a bohužel tedy i zprostředkovaně laické veřejnosti je, že by to měl soud. Když vám policista tváří tvář znakům, které zřetelně naplňují skutkovou podstatu trestného činu řekne obraťte se na soud, žalujte si, tak samozřejmě těžko lze očekávat od laické veřejnosti, že bude mít na věci jiný názor. Domnívám se, že to je třeba samozřejmě velice zdůrazňovat. Já patřím k poslancům, kteří si velmi přejí reformu justice. Myslím, že není v Poslanecké sněmovně nikdo, kdo by si reformu justice nepřál. Problém je, jakou, v jakém rozsahu, kdo ji povede a za jaké vlády bude tato reforma přijata, ale to jsou ty nešťastné politické problémy, které nejen reformu justice, ale i celou řadu dalších otázek v této zemi spíše zatěžuji, než zjednodušují a činí bezproblémovým. Děkuji vám.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

Ctirad Löffelmann: Paní předsedající, dámy a pánové, vysoce vážení hosté, já mám trochu jednoduchou pozici, protože dost dlouho se mlčelo o státním zastupitelství, o prokurátorech a pak dva předřečníci vlastně řekli to, na co já se připravoval. Ale nicméně využiji svého vystoupení k drobnému vysvětlení a to co vám chci sdělit jsou vlastně už jenom podpoznámky na rozdíl od mých předchůdců, kteří vám sdělovali poznámky. Tak ta první podpoznámka je vysvětlit postavení prokuratury po r. 1990. Dostala se do velmi zvláštního postavení a velmi citlivého. Převzala mnohdy navíc i roli obětního beránka. On by proto byl přiléhavější název, příměr, já ho použiji, prokuratura se stala fackovacím panákem. Ale to by bylo pochopitelné, protože na sklonku éry bývalého režimu se projevovaly některé vrstvy v prokuratuře krajně reakčně. Takže ta reakce, kdy se svalovalo na prokuraturu téměř úplně všechno, byla přirozená. Poněkud nepřirozené bylo to, že tento stav se začal vysvětlovat teoreticky a do budoucnosti. A prokuratura se dostávala do jakéhosi méně cenného postavení v rámci výkonných orgánů spravedlnosti. Já věřím, že tato éra je již minulostí, protože přece jenom přišla doba, kdy se obejdeme bez překotných změn, překotných názorů a kdy začne převládat systematičnost a rozdíl. Všichni víme, že jsme na prahu změn právního systému. A justice tedy zvlášť. Právní stát, to je to, co každý moderní a civilizovaný stát má zakotvené v hlavním právním předpisu, v ústavě, ale náplň, co je to právní stát, rozhodně asi právním státem bude ten, kde je funkční demokracie, to myslím práva v tom nejširším slova smyslu, že nalézají svého výsledku, svého efektu, ale samozřejmě právní stát je i ten, kde je funkční justice. Se vším všudy. A tvrdím jedno, že bez funkčního státního zastupitelství nemůže být funkční justice alespoň na trestním úseku. A kolegové civilisti jistě dovolí poznámku, že jestliže bude společnost ve stavu, kdy nebude převládat vliv zločinných seskupení, kdy kriminalita bude paralyzována, takže i jim se bude pracovat daleko lépe a daleko efektivněji. A máme před sebou myslím příznivé perspektivy pokud budeme mít společnou vůli. Je to otázka výchovy právních čekatelů, a to je začátek. Ne se rozdělovat na justiční čekatele a právní čekatele, to jsou prokurátoři, státní zástupci, ale vést společnou výchovu a nakonec poznáme, kdo kam patří, kdo má větší zájem být soudcem, kdo má větší zájem být zástupcem státním. Je tu možnost pak naprosté průchodnosti, prostupnosti tedy obou funkcí, a to i v zájmu momentálních potřeb společnosti. To není jenom jakýsi samosmyslný

44

význam. Čili i to bude mít hluboký věcný význam. Je tu celý úsek trvalé výchovy celoživotní, která by vycházet ze specializace společná, příbuzná a co nejvíce efektivní. Těch otázek je celá řada. Ale myslím, že bych překročil rámec tohoto shromáždění, překročil bych i určitý asi časový limit, který se ode mě očekává a možná, že bych i překročil určitou vhodnost, protože toto jsou vesměs otázky, které budeme muset řešit my sami, i když za vaší pomoci, vás hostů. Proto závěrem mi dovolte vyslovit naději, že dochází v České republice k renesanci státního zastupitelství, a to ve smyslu toho, že by se podílelo na výkonu spravedlnosti v tom nejširším slova smyslu. Děkuji za pozornost.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

Řečník: Hovoří ve francouzštině.

Předsedající: Hovoří ve francouzštině.

45

Předsedající: … abychom mohli pokročit v naší diskusi. Já, jestli dovolíte, tak zneužiji této příležitosti nejprve k tomu, abych, nikoliv jako řídící schůze, ale jako prezident Soudcovské unie, reagoval na slova pana poslance Křečka o té jisté nejednotnosti uvnitř Soudcovské unie.

Součástí reformy soudnictví je rovněž navrhovaná změna struktury soudů, která se zejména dotýká našich kolegů na krajských obchodních soudech a vrchních soudech, a víme dobře všichni, že pochopitelně tito kolegové sdílejí jisté starosti o svůj další osud, nicméně právě z těchto pozic asi mohli dojít nejednotné informace z pozice soudnictví. Ale myslím si, že je to trošku i o vnímání takového lobbyingu nebo takových názorů poslanci samotnými, neboť pokud reprezentant Soudcovské unie sdělí většinový názor jejich členů, tak by to snad mělo být vnímáno poněkud jinak než individuální či relativně užší, to neznamená, že špatný, názor části soudců, kteří reagují na konkrétní navrhované změny uvnitř soudní soustavy. Nicméně vím, a řada poslanců nás na to upozorňovala při projednávání těchto zákonů, že doposud nebyli na podobné rozdíly v názorech soudců zvyklí, a proto to zřejmě zaneslo jistou dezorientaci při projednávání některých zákonů.

Pokud jde o přihlášené, částečně je zde paní prezidentka přednesla, dovolte, abych vás požádal o jistou výjimku. Pan ministr spravedlnosti poprosil, zda-li by mohl nyní po obědě promluvit jako první, ale protože není v pořadu přihlášených řečníků, prosím vás o souhlas s tímto postupem, aby mohl promluvit a reagovat tak na některé myšlenky. Čili pokud vidím, že nikdo nevrtí hlavou negativně, prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Otakar Motejl: Pane předsedající, vzácní hosté, dámy a pánové. Především děkuji vám za shovívavý postoj k tomu, že se ujímám slova na zahájení této odpolední části vašeho shromáždění, ale skutečně některé důvody technického charakteru mne nutí k tomu na straně jedné, na straně druhé považuji za svou povinnost na to, co zde odeznělo nebo bylo vzpomenuto, přiměřeně a s určitým relativně kratším výstupem také reagovat.

Ale dříve, než se pokusím o některé glosy pokoušející se spíše objasnit a vysvětlit, než oponovat názorům, které zde odezněly, bych chtěl především vám poděkovat za účast, a zejména potom organizátorům a zejména potom zahraničním hostům tohoto shromáždění o projevený zájem o problematiku toho, čeho se tento seminář týká, o problematiku soudní reformy.

A hned mi dovolte úvodem, abych učinil jakési do jisté míry osobní vyznání. Mým projektem, mým předsevzetím, ujímaje se funkce ministra spravedlnosti, upřímně řečeno, velká reforma nebyla. Mým předsevzetím, a mým projektem, a já jsem dokonce přesvědčen, že jsem tomuto přesvědčení učinil za dost a zůstal jsem mu věrný, bylo vyvolat změny. Vyvolat změny k lepšímu. Rozhodně ne ambice postavit věci z hlavy na nohy nebo z nohou na hlavu.

Bylo mi totiž jasné, že v demokratickém státě nelze postupovat žádným jiným způsobem, než hledat kompromis mezi poznanou nutností a poznanou možností. A z tohoto hlediska se jevila býti jako poznaná nutnost dosáhnout obratu zejména ve způsobu, jakým je naše soudnictví vnímáno, v posledních deseti letech, analyzovat příčiny tohoto převážně nepříznivého pohledu na soudnictví a pokusit se operativními prostředky tento stav korigovat nebo napravit.

Samozřejmě, že se zde mísily aspekty vnitrostátního, řekl bych, občanského nebo politického hodnocení stavu českého soudnictví, které do jisté míry akcentovaly celou řadu objektivních pravd i určitý soubor sputativních dedukcí o skutečném stavu českého soudnictví a o jeho vývojových tendencích, konečně o tom zde bylo v

46

dopoledních vystoupeních také učiněna zmínka, a k tomu přistupoval vysoce kritický pohled na naše soudnictví tak, jak se postupně kumuloval a projevoval v mezinárodních dokumentech hodnotících Českou republiku jako celek a české soudnictví jako zvláštní situaci.

Nejsem pochopitelně jediný na tomto shromáždění, který je, řekl bych, autoritativně svědkem 45 let vývoje českého právnictví, tak říkajíc, na vlastní kůži. A dovoluji si do jisté míry stejně autoritativně zpochybnit oboje odsuzující hlediska aplikovaná v posledních deseti letech jenom jako relativně poctivé a relativně platné, ale současně jsem si vědom toho, že existuje celá řada fakticit, které oddiskutovat nelze, které do značné míry stigmatizují a také limitují možnosti dosažení změn. A to jsou jednat tedy ty vnější posudky nebo odsudky, jednak skutečné vnitřní možnosti a vnitřní kapacita českého soudnictví tak, jak se zejména v posledních deseti letech, to, co je solí této justice, to znamená soudcovské sbory, jak se vyvíjely, jakým směrem, na základě jakých okolností a skutečností, do jaké míry často vyloženě nahodilých nebo do značné míry limitovaných tou kterou personalitou, tou kterou regionální situací, a z tohoto pohledu potom jsem vycházel při představách o možnostech dosáhnout změn a obratu.

Odtud se také do značné míry odvíjel onen, řekl bych, trochu medialistický nebo i nelogický přístup k věci, že dříve, než se nám podařilo, mluvím způsobem rámcovat reformní kroky kodifikační hmotně právní, jsme přistoupili ke změnám procesních ustanovení, s vědomím toho, že právě v této oblasti je možno o něco operativněji nalézt alespoň částečné změnění rytmu, obsahu a fází činnosti soudců a soudců především.

Tolik tedy na vysvětlení současného stavu, na vysvětlení, řekl bych, subjektivního, ne zcela vyváženého pohledu na ministerstvo spravedlnosti pod mým vedením a na mne samotného jako na velkého reformátora. Moje představa o reformě soudnictví, kdyby šlo, o řekl bych, experimenty in vitro, by byla v podstatě jiná. Ale o co v daném případě jde - že pracujeme s určitým vysoce kvalifikovaným, ale přece jenom ne zcela jednolitým, jednolitě strukturovaným lidským kapitálem, tj. se současným sborem soudců, a že pracujeme v určitém zcela jasně diferencovaném, a neříkám, že zcela nekorektním politickém prostředí, které jest klíčem k tomu, co v této zemi se stane zákonem a co zákonem nebude.

Je pochopitelně velice svízelný pocit, dnes 14. května, pro mne jako resortního ministra, konstatovat v podstatě, že to, co jsem, upřímně řečeno, předpokládal, nalezne jakýsi konsens, převládající konsens a bude to chápáno především jako pokus o, řekl bych, změnu technologií, které by měly přinésti určité zlepšení situace, a zase zdůrazňuji především zlepšení situace na domácím trhu s využitím těch kapacit, které se v posledních deseti letech podařilo shromáždit. Zde stojím v podstatě už ne poprvé, ale poněkolikáté, v podstatě na hanbě. Jako iniciátor projektů, které jsou neuvážené, subjektivní, předčasné, příliš radikální, málo radikální, nedostatečně projednané, nedostatečně podporované teorií a více méně s velikými výhradami, přijímané praxí. Dokonce jsem označován za člověka, kterého se soudci bojí a jedině skrze tento stav, nesmějte se, pane místopředsedo, znáte onu teorii, jedině skrze tento strach se reforma soudnictví nestává tak spontánně odmítavým krokem alespoň z větší části soudcovské veřejnosti.

Tolik, řekl bych, vyznání člověka, který je svým způsobem paličatě přesvědčen o tom, že změny jest třeba, že máme potenciál na to tuto změnu strávit, že tato změna by měla přispět k tomu o co, mimo jiné, zdůrazňuji mimo jiné, o zvýšení prestiže soudnictví, o zvýšení prestiže soudců, o zvýraznění a podtržení jejich legitimního sebevědomí, jako funkcionářů státu jejichž posláním a povinností je

47

sloužit věci spravedlnosti a věci práva. A v tomto směru postrádám, aniž bych se tím chtěl kohokoliv zde z přítomných dotknout, protože téma je tak široké, ten vnitřní aspekt problematiky soudnictví a reflex této reformy do této oblasti, do oblasti etiky, oblasti pohledu, oblasti sebereflexe, sebe soudní moci, jakožto složky určené především ke službě, ne ke sloužení, posluhování, ale ke službě, kterážto služba jest odměňována pouze jedním jediným, jak společnost soudce odměnit může - uznáním, respektem, který bude soudní moci vykazovat a prokazovat.

Ctihodnost soudcovského stavu je věc nikoliv titulatury, řekl bych, legislativně zajistitelné titulatury, je to záležitost získané autority, získané důvěry. A tato důvěra, která objektivně v tomto státě byla, nikoliv vinou současných soudců, ale za značného přispění soudců bývalých, v tomto státě více méně vynulována. A vy jste opravdu začínali, řekl bych, opravdu na bodě nula. Jeden z prvních projevů pana prezidenta z ledna 1990 hovořil jasně o pokleslé justici tohoto státu. To stigma tady zůstává. Faktem je, že za těch posledních deset let, se obraz české justice a její vnímání obecně podstatně zlepšil. Společnost si nakonec uvědomila a legislativní produkce o tom jasně vypovídá, že bez funkční společnosti moderní stát existovat nemůže, že bez funkční justice se moderní společnost neobejde a dává tomu výrazně projev rozšiřováním a udílením dalších a dalších judiciálních kompetencí k řešení problémů a záležitostí, se kterými se naše tradiční, řekl bych, lehce úřednická justice nikdy ani v té světlejší vzdálené minulosti ani v té temnější nedávné minulosti vypořádávat neuměla a nemusela. A přesto se s těmito problémy česká justice nakonec vypořádala, a po mém soudu, se úkoly v zásadě plní.

Já jsem jistě dosti znepokojen tím, že jsou stále ještě přítomny hlasy, které chtějí, aby česká justice nejen vyřešila svoje historicky kumulované problémy v neobyčejně krátkém časovém období, to období jsme si arci sami zkrátili, když vlastně v tom intervalu 1991 -1999 jsme v podstatě nedokázali korigovat nic z toho, co bylo v určitém období jakéhosi revolučního optimizmu a naivity a revoluční nutnosti, koncipováno v letech 1990 -1991, ale že se justice dokázala vypořádat alespoň s tím, co je jejím, řekl bych, každodenních chlebem. Ne tak zcela se justice dokázala vypořádat s těmi vnitřními problémy, s těmi problémy skutečného postavení soudce, skutečného postavení soudního a soudcovského funkcionáře, skutečné autority soudce dobrého, skutečné autority předsedy soudu, jako nejlepšího z těch dobrých, a proto a odtud se do jisté míry, odvíjela i, řekl bych, třetí noha problému, z nichž tedy ty dvě nohy tvoří procesní předpisy trestní a občansko právní a třetí soubor justiční zákony.

Pokud se týká jejich záměru, rozsahu a dosahu, chtěl bych jenom naše zahraniční hosty na jedné straně ubezpečit o tom, že jsme si vědomi určitých nedostatků, které vzdalují tuto předlohu od ideálního modelu, který je dnes legitimně uplatňován jako výhledový, optimální, model toho, řekl bych, autonomistického hnutí justičního ve vztahu ke zbývajícím mocím toho klasického dělení mocí.

Ale stejně tak, jako jejich realizované modely jsou produktem určitého historického a politického vývoje, i naše vkročení do těchto modelových zón je limitováno reálnou historickou a politickou situací této společnosti a nelze jaksi tento fakt, tento historický práh nebo tento schod přeskočit nebo vynechat. Je s ním třeba reálně počítat, i když je samozřejmě legitimní s tím krokem nesouhlasit. Ale jako určitou realitu, a stal-li jsem se ministrem, stal jsem se politikem a stal-li jsem se politikem, musím ctít výchozí krédo politického myšlení jako myšlení o kompromisech možných i nemožných, jsem proto vyznavačem tohoto, řekl bych, limitujícího poznatku.

48

Stejně tak je jistě svým způsobem legitimní hledět kriticky nebo korigovat některé koncepční projevy primární i druhotné v těch reformních projektech nebo změnách, včetně tedy, u nás velice citlivého, postavení státního zastupitelství ve vztahu k soudnictví a naopak. I zde jsme do značné míry limitováni historickými zkušenostmi, i zde jsme obětí do značné míry, jsme děti své doby a s jinými, než dětmi své doby už v životě nebudeme. Je pochopitelně možné nahlížet na tento problém z nejrůznějších úhlů pohledu. Ten úhel tak, jak je nastaven do značné míry i v ústavním dokumentu, je úhel spíše dělící než spojující a zase na druhé straně myslím, že postavení státního zastupitelství, založené rovněž na bázi doživotně jmenovaných a jen ze zcela výjimečných zákonných důvodů odvolatelných státních zástupců, jest model, který rozhodně obstojí i při poměrně kritickém a náročném hodnocení toho institutu.

Jsem si také vědom toho, že je před námi stále aktuální problém zajištění právní pomoci lidem sociálně slabým. Nemohu ovšem sdílet pocit pana předsedy České advokátní komory a mého vzácného přítele o tom, že by současná velká novela občanského soudního řádu, se nedotkla řešení tohoto problému. Ono malé promíjení pojmů, že předseda senátu může ustanovit zástupce slovy, že předseda senátu musí ustanovit zástupce v oněch případech, kdy je v ochraně toho sociálně slabého, státního zástupce nezbytně třeba, považuji za krok téměř revoluční, i když zase na druhé straně potvrzuji, že budeme i nadále vážit a uvažovat možnosti nějakého širšího zákonného prostoru pro vyřešení problému vstupu státu do zajišťování právní pomoci aniž bych chtěl připustit možnost, že novelizovaný občanský soudní řád zakládá proces jako proces typicky advokátský, ve kterém bez právního zastoupení, povinného právního zastoupení, účastník uplatnit svá práva své možnosti, jednoznačně ztrácí. Bylo proto také rozhodnuto a v podstatě dohodnuto, že uvidíme po prvních zkušenostech s aplikací tohoto předpisu, bude tak vznikající konkrétní procesní situace dostatečně nosná a únosná pro to, co se celosvětově považováno za advokacii šlechtící, to znamená pro to vyřizovat ty věci v rámci toho pro bono a do jaké míry musí do této oblasti vstoupit státní rozpočet s několika set milionovými dotacemi, které by nutně povinné advokátní zastoupení ve všech občanskoprávních věcech určitého rozměru, si vyžádalo.

Tolik jenom snad na okraj některých poznatků, které nejsou jistě klíčovými a nezabývají se klíčovými otázkami reformy, ale které na tomto semináři odezněly. Závěrem mi dovolte vyslovit jakési vyznání, že navzdory té aktuální situaci chovám určitý optimizmus ohledně dalšího vývoje těch legislativních projektů, a to bez ohledu na, řekl bych, informaci z politického polosvěta nebo podsvěta, která zde odezněla z úst pana náměstka pana místopředsedy vlády JUDr. Rychetského o jakési politické dohodě o dalším osudu oněch dvou, řekl bych, zákonodárných souborů, z nichž jedna je novela trestního řádu a trestního zákona a druhá je ta novel Ústavy a na ní navazující zákon o soudech, zákon o soudcích, zákon o státním zastupitelství.

Věřím totiž v to, že Poslanecká sněmovna, na které skutečně leží, řekl bych, legitimní ústavní a v podstatě neoddiskutovatelná povinnost a odpovědnost za rozhodnutí o tom, co bude v této zemi zákonem, bude schopna ty věci posoudit v celém širším komplexu. Já se musím zastat pana poslance Křečka a potvrdit jeho pocity, které skutečně má on, a které do značné míry sdílím já.

Česká veřejnost a odborná právnická veřejnost se ke všem normám, a nikoliv jenom k těm normám justičním, chová opravdu způsobem sice demokratickým, ale hrubě lobbystickým. A pozice českých poslanců je v tomto směru skutečně silně determinována tím, jakým způsobem jsou jim poskytovány relevantní či méně relevantní informace, které jdou tak daleko, že určité skupiny či jednotlivci, vydávající

49

se za reprezentanty skupin, podkládají a předkládají těmto zákonodárcům písemné texty postojů a prohlášení, pod které by se často autoři sami autoritativně, třeba uveřejněním takového textu v nějakém odborném nebo dokonce populárním časopisu, rozhodně nepodepsali.

A je skutečně ne zcela příjemným poznatkem, že totéž se svým způsobem týká i některých justičních norem, někdy o to tíživějším pro mne, že, řekl bych, znám literární styly a rukopisy svých kolegů nebo známých, takže znám, řekl bych, i skutečné autory těchto inspirujících, v uvozovkách, námětů a připomínek. A to se zase vracíme k té etické záležitosti. A tady bych chtěl reagovat na to, co je skutečně nejotevřenější a nejtíživější problém, který jest hoden i této konference. Je to otázka postoje soudců k těm, řekl bych, principiálním úkolům justice tak, jak jsem se já do značné míry konfrontoval se Soudcovskou unií nad oním, řekl bych, základním nebo zásadním ustanovení - přeložit soudce bez jeho souhlasu. Já ponechávám stranou, že onen zákonný paragraf je koncipován, podle mého názoru, je doslovnou replikou toho evropského standardu a je také koncipována tato možnost skutečně jenom v tom rozsahu a v tom, řekl bych, územním působení tohoto uvažovaného přeložení a za oněch zákonných i materiálních podmínek, které jest garantovat.

Chtěl bych přitom vyslovit svoje přesvědčení o tom, že znám české soudce, a že jim mohu věřit, že potřeba použít tohoto ustanovení je potřeba především teoretická, že to je do značné míry i jakási úlitba, řekl bych, té exekutivní a zákonodárné moci, která chce, aby taková, řekl bych, autoritativní možnost jednání byla, protože stále věřím, že i čeští soudci nebudou mít k problematice justice jako instituce jako celku tak příkrý a odmítavý postoj, aby nebyli ochotni pomoci tam, kde věci justice za horizontem přední hrany jejich pracovního stolu, jest skutečně třeba.

Dosavadní vývoj mě arci k takovému optimizmu neopravňuje. Česká justice není stále ještě personálně obsazena a víte sami, a jsou zde dokonce reprezentanti některých dotčených soudů, že jsou stále ještě regiony, které trpí vážným nedostatkem. Dosavadní výsledek mě nepřesvědčuje proto, že česká justice není dostatečně personálně vybavena ani v tom vertikálním členění, že skutečně je velkým problémem obsazení funkčních míst soudců krajských soudů, tedy soudů vyšší instance pro, řekl bych, tak trošku pochopitelný, ale přeci jenom mírně nepochopitelný odpor nebo nesouhlas soudců, kteří by měli, řekl bych, této kariérové záležitosti, býti věci justice nápomocni.

Proto tedy odtud ta úvaha o potřebě dočasného přeložení soudců bez jejich souhlasu k sousednímu nejbližšímu soudu na časovou dobu při zajištěné možnosti soudního přezkumu tohoto rozhodnutí jako, řekl bych, symbolu spíše než jako skutečná realita. Naproti tomu jsem přesvědčen o tom, že jsme v jakési logické návaznosti na toto ustanovení celkem legitimně opustili myšlenku, která je nikoliv jedinečná v Evropě, v Itálii, která je poměrně univerzální a tradiční, to překládání soudců z trestu. Ale v tomto směru myslím, že jsme vykročili možná trošku originálně, ale nicméně podle mých představ a zkušeností jako by moderně, protože v regionu a prostoru tak minimálním se obávám, že by tedy působení soudce kdesi z trestu přeloženého, bylo přesně to, co může do jisté míry kredit, nejen tohoto soudce, ale celého soudu, spíše ohrozit, než vyjádřit určité znepokojení nad potřebou toho konkrétního soudce, pro zaviněné porušení některých právních nebo etických norem, postihnout.

Sumárně, dovolte mi, abych na závěr vyslovil především již zmíněný dík našim zahraničním hostům pro projevený zájem, pochopení a zejména potom za projevené přísliby další spolupráce, která vždycky je samozřejmě i výraznou pomocí a vám potom za projevený zájem o tuto konferenci, a pokud jsou mezi vámi soudci, abych

50

vám poděkoval i za faktickou soudcovskou činnost i za tu střízlivou, leč stále ještě tiše odeznívající podporu usilování o změny v české justice s projektem, aby tyto změny české justici prospěli. Děkuji vám. (Potlesk)

Předsedající: Já děkuji panu ministrovi a další do diskuse je přihlášen pan Ramon Rodriguez Arribas, čestný prezident Mezinárodní asociace soudců.

Ramon Rodriguez Arribas: Hovoří francouzsky. (Potlesk.)

Předsedající: Já děkuji panu Arribasovi, že se s námi podělil o zkušenosti ze Španělska, které, jak ostatně řekl pan vicepremiér, bylo jedním ze zdrojů inspirace pro navrhované právní úpravy v ČR a nyní prosím pana doktora Duchoně z Nejvyššího soudu ČR.

p. Duchoň: Děkuji, pane předsedo. Vážení přítomní. Charakter tohoto shromáždění a pozdní odpolední hodina nedovoluje pouštět se do příliš specializovaných témat, čili jenom pár slov.

Demokratický stát založený na principu právního státu vyžaduje permanentní kultivaci a stejnou kultivaci vyžaduje soudnictví. Jedná se o nikdy nekončící proces. Jsme prakticky v roce 11 od změny režimu v roce 1989. Nechci zde bilancovat, mám jen několik poznámek.

Ústava ČR konstatuje v čl. 2., že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústava tedy vychází z teorie dělby moci, která je jedním ze základních principů uspořádání demokratického státu. Součástí této teorie je i princip rovnováhy a vzájemných brzd, jejichž cílem je zabránit tomu, aby některá z výše uvedených mocí získala převahu nad ostatními. Soudní moc pak musí být nezávislá jak na moci zákonodárné, tak i výkonné. Ovšem současná situace v ČR tyto základní principy nerespektuje. Je to dáno skutečností, že mezi mocí zákonodárnou a výkonnou existuje spíše dělba práce než vlastní dělba či rozdělení moci, protože obě přirozeně vycházejí z politické reprezentace dané výsledky voleb a volebních dohod.

Čili nezávislost soudní moci v ČR není dosud institucionálně zajištěna. Podle Ústavy čl. 81 soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Ale soudy nezávislé nejsou. Nezávislí mohou být jen soudci. Jak mohou být soudy nezávislé, když předsedové soudů jsou do své funkce jmenováni a odvoláváni z ní ministrem spravedlnosti -typickým politickým funkcionářem a reprezentantem moci výkonné. Soudci jsou prezidentu republiky navrhováni ke jmenování opět ministrem spravedlnosti. Koho ministr nenavrhne, soudcem se nikdy nestane. O tom, jaký bude mít ten který rozpočet, počet soudců, administrativního personálu, v jaké budově bude sídlit apod., to vše je v rukou ministra spravedlnosti. Samozřejmě je třeba konstatovat, že až dosud všichni polistopadoví ministři spravedlnosti tyto široké pravomoci nezneužili, ale soudní moc skutečně u nás není zastřešena orgánem, který by ji reprezentoval a který by ji institucionálně garantoval nezávislost vůči ostatním mocím ve státě. V žádné zemi nejsou sody milovány, protože ukládají tresty, rozsuzují spory, ve kterých zpravidla jedna strana prohrává, ale jednotlivé země se liší podle toho, jak své soudnictví respektují, jaké zajišťují podmínky pro jeho práci a jak garantují jeho nezávislosti, a to nejenom na teoretické úrovni.

Proto většina Evropy v průběhu uplynulých let přistoupila ke zřízení nejvyšších či národních rad soudní moci jako orgánů zajišťujících nezávislost soudní moci a tuto moc reprezentujících. Jedná se o kolektivní orgány, ve kterých jsou zastoupeni

51

jednak soudci, kteří jsou voleni soudci v dané zemi, jednak slovutní právníci z oblasti právní teorie i praxe, jejich členství vzniká různými způsoby. Funkční období rad je různě dlouhé, je však pamatováno na jejich kontinuitu. Předsedou rady bývá zpravidla předseda nejvyššího soudu. Podle doporučení Rady Evropy mezinárodních soudcovských organizací by v těchto radách měli mít soudci většinu. Nejzajímavější modely těchto rad vznikly v Evropě právě v těch zemích, které v poslední době prošly, podobně jako Česká republika, vývojem od totalitního k demokratickému státu. Mohu jmenovat např. Španělsko, Portugalsko…

(konec 1. strany)

… Maďarsko, Polsko. Jednotlivé národní úpravy se liší kompetencemi těchto rad, ale společné zůstává to, že rada vybírá na základě konkurzu kandidáty na soudce, ty pak navrhuje ke jmenování případně je jmenuje sama, rozhoduje o umístění soudců, o jejich postupu k soudům vyšších stupňů, o jejich odvolání z funkce, jmenuje a odvolává předsedy soudů, má široké pravomoci na úseku soudního dohledu, vede disciplinární řízení se soudci, zajišťuje celoživotní vzdělávání apod.

Existují potom i nejrůznější modely spolupráce mezi radou a ministerstvem spravedlnosti, zejména pokud se jedná o finanční a materiální zabezpečení, kde samozřejmě zase ty kompetence nebo ty modely dělby práce se liší podle toho, o jakou zemi se jedná. Ovšem ČR je v tomto směru evropským skanzenem, protože zde se až donedávna vůbec nic nedělo. Nakonec to konstatoval i pan ministr.

Reformy soudnictví z počátku 90. let znamenaly spíše návrat k demokratickým tradicím první republiky, aniž se přihlíželo k současnému vývoji v Evropě. Teprve poté, co se stal ministrem spravedlnosti JUDr. Motejl se seriózně začalo na pracích na reformě soudnictví. Domníváme se, a hovořím teď za Soudcovskou unii ČR, že je nezbytné, aby byl konečně zřízena podobná rada i v ČR. Nejedná se o zřízení nějaké soudcokracie, protože přítomnost nesoudcovských odborníků v radě vyloučí možnost úzkých resortních pohledů tzv. soudcovského korporativizmu a členství soudců v radě zase omezí nebezpečí politizace. A včlenění rady do systému ústavních orgánů za současného vybudování vzájemných brzd ostatních mocí ve státě, zlepší celkové fungování právního státu.

V této souvislosti připomenu jenom čl. 4. Ústavy, podle kterého základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Rovněž důležitost dobrého fungování soudnictví a právního státu pro hospodářský rozvoj země a pro integraci ČR do EU není třeba zdůrazňovat. To podtrhuji.

Ovšem všechny tyto základní otázky, to znamená, zda bude rada zřízena, jaké bude mít složení, kompetence atd., to všechno musí být vyřešeno politickým rozhodnutím. Odpovědnost za stav a fungování soudnictví v této zemi nese zatím moc politická. Ke kultivaci soudnictví a právního státu vůbec je ovšem zapotřebí spolupráce všech tří mocí. To u nás nefunguje, protože soudnictví pracuje s takovými zákony, jaké mu dává moc zákonodárná, v podmínkách, jaké mu vytváří moc výkonná - ministr spravedlnosti jako člen vlády a vykonávají ji soudci vybraní opět mocí výkonnou. Moc soudní jako taková žádnou reprezentaci nemá, nemá vliv na chod soudnictví, na jeho reformu, není ústavně zastřešena, protože shora zmíněné ústavní principy dosud u nás nebyly dotaženy do konce.

Po zřízení rady si slibujeme rychlejší odborný vnější postup v dalším rozvoji soudnictví, v pokračování jeho reformy, protože snad nastane odliv nadměrné politizace a nastane příliv větší odbornosti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

52

Předsedající: Děkuji panu kolegovi. Nyní bych rád zrekapituloval přihlášené osoby pro případ, abyste zvážili své další přihlášky. V tuto chvíli je přihlášen pan kolega Vyklický, pan Günter Woratsch, kolega Filemon, kolega Mádr, pan Francke, pan Nienhof a v tuto chvíli, pokud jde o diskutující k věci samotné, je toto úplný seznam. Prosím pana JUDr. Vyklického, Soudcovská unie ČR.

JUDr. Vyklický: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, vážení přátelé. Povaha tohoto shromáždění se zásadně změnila. Proto také volím toto méně oficiální oslovení, neboť si myslím, že všechny z vás mohu označit za kolegy a přátele, včetně dvou zbylých zástupců parlamentu, nebo dokonce už jenom jednoho. Ne tři jsou, tu, pardon. Protože ti už svojí přítomností dokazují, že jsou ochotni, připraveni, dobře motivováni v otázkách, které tu dnes diskutujeme.

Pravda je, že bych byl býval, kdyby složení přítomných bylo jiné, se věnoval některým otázkám, které teď zkrátka v tuto chvíli už dále rozvíjet nebudu, protože si myslím, že je zbytečné, abych přesvědčoval přesvědčené a informoval informované. Tak jenom řeknu, že to podstatné, co zde mělo zaznít, zaznělo, zejména v podání našich zahraničních přátel, zvláště vystoupení pana prezidenta Evropské asociace soudců - pana Markela a také našeho italského kolegy pana Giacoma Oberta.

Je skoro škoda, že v době, kdy hovořil pan doktor Markel, nebyly v jednací síly přítomny klíčové osoby naší reformy, aby si na místě mohly vyslechnout argumentaci, které by se dalo těžko teoreticky i prakticky oponovat. Řekl bych, že mně vlastně dneska zbývá jen přiměřeně zareagovat na to, co zde odeznělo v některých vystoupeních - ne podle důležitosti, ale podle toho, jak jsem si je zaznamenal - bych tedy nejprve zareagoval na pochopitelnou, logickou - v jeho pojetí - samozřejmě správnou pochybnost, kterou zde přednesl poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pan kolega Křeček.

Začnu jinak. Já jsem byl od začátku, a jsem a budu přesvědčen o tom, že zásadní reforma soudnictví jako zásadní změna každého déle trvajícího systému není myslitelná bez toho, že by měla relevantní podporu. Pro soudnictví to přirozeně platí také. Optimální by bylo, kdyby myšlenky reformy byly podporovány soudci, byly podporovány politiky, byly podporovány veřejností. Ale není to samozřejmě nezbytně nutné. Lze si představit situaci, kdy taková změna není podporována soudci vůbec, za to tvoří jednoznačný názor politické reprezentace. Jde samozřejmě o odpovědnost za osud takové reformy. Nelze si bohužel dost dobře představit - prakticky - teoreticky snad, že by bylo dosaženo shody v reformě proti naprostému nesouhlasu veřejnosti. Jenomže tady musím zdůraznit, že by muselo jít o veřejnost dobře a objektivně informovanou o tom, o čem se jedná. To nastavuje samozřejmě zvláštní problém kvality informace veřejnosti tak, jak by se jí mohlo dostat prostřednictvím vyvážené informace sdělovacími prostředky.

Naše reforma nevznikla, říkal jsem to už několikrát, říkám to znovu, v červnu roku 1998. Všechny bodu reformy bez výjimek, a teď tím mám na mysli samozřejmě ty ideové části reformy, byly postupně definovány od roku 1993 a nabyly konkrétní podoby již v následujících dvou letech, to znamená v letech 1994 a 1995, po té byly postupně ještě upřesňovány, kultivovány, také za osobního přispění pozdějších kritiků té reformy, takže v roce 1998 v onom červnu byl k dispozici poměrně konsenzuální postoj soudcovské veřejnosti ke všem zásadním bodům navrhované reformy soudnictví, přičemž ten soudcovský hlas vyjadřovala Soudcovská unie. Tady musím říci jediná reprezentantka většinových názorů českých soudců.

53

Hovořím tedy o ideovém návrhu reformy. Pak nastal proces, kdy tyto ideje byly předloženy nebo nabídnuty do té politické debaty postupně zkrátka docházelo k tomu, že se ta ideově čistá struktura, ideově čistá reforma, měnila v jakousi hmotu, která posléze byla těžko poživatelná pro všechny zúčastněné strany. Nebylo dosaženo stavu, kdy by bylo možné, aby tu reformu přijali politici. Jenomže se postupně začalo dít i to, že ta reforma opouštěla některé principiální body, kterými byl podmíněn i pozitivní postoj soudcovské veřejnosti k té reformě, a to je právě konec, kterým jsem začal tuto část své úvahy. Zkrátka ta reforma ztratila to podstatné, co každá taková změna musí mít. Ztratila relevantní podporu.

Já beru na vědomí to, co říkal pan JUDr. Křeček. A nemám mu za zlé, že ne úplně přesně reflektuje to, k čemu skutečně došlo. Soudcovská unie nikdy neztratila jednotný vztah k reformě soudnictví. V jisté době byl jednotně pozitivní, v určité době se stal jednotně opatrný nebo obezřetný, protože Soudcovská unie se už nemohla jaksi, řekl bych, globálně ztotožnit s reformou v situaci, kdy obsahovala některé aspekty, které pro soudce zkrátka a jednoduše přijatelné nejsou.

Z toho vyplývá, že, a mně k tomu, řekl bych, opravňuje, povzbuzuje, v tom slova smyslu, každé slovo, které zde přednesli zástupci legislativní moci, i pan vicepremiér i pan ministr spravedlnosti, že nekončí debata, je třeba znovu tu debatu otevřít. A je to možné, protože je velmi dobře možné udělat ten nezbytný krok zpět, vrátit se ke kořenům té reformy, to znamená k jejímu ideovému námětu a bez nějakého zbytečného spěchu v té debatě pokračovat dál. Máme velikou komparativní výhodu vyplývající z toho, že všechny kroky můžeme porovnat s informacemi, které dnes získáme od, řekl bych, zkušenějších, mohu-li to tak nazvat, kolegů ze zemí s lépe stabilizovanými soudními systémy a jsme samozřejmě a musíme být, to je politická realita, vedeni, řekl bych, tím, jak je celý ten problém definován a jak jsou nastaven podmínky Evropskou unií. Její hodnotící zprávy, její expertní postoje v té věci prostě nelze přehlédnout proto, že jsou v zásadě zcela pravdivé, zcela přesně reflektující situaci v této zemi s detaily, které by neměly být stavěny jako argument pro to, aby se zásadně správný postoj zpochybňoval.

Nebýt vystoupení pana ministra Motejla, nabyl bych dojmu, že celá reforma soudnictví není vůbec, o tom třetím pilíři, o kterém jsme hovořili na předcházejícím dvoudenním zasedání Evropské asociace soudců, totiž o tom, že třetím, nikoliv co do významu, pilířem té reformy je reforma mravní. Je to tedy ta oblast podmiňující řadu změn v soudním systému tím, že ti soudci je na základě, řekl bych, toho zažitého mravního přístupu k soudcovskému povolání, přijmou i tehdy, jestliže pro ně individuálně, osobně nebudou představovat optimální řešení, pakliže budou v obecném slova smyslu naplňovat tu základní ideu, to znamená, že povedou ke zlepšení fungování spravedlnosti ve prospěch společnosti ve prospěch občanů.

Co se ovšem stalo. Pan ministr tedy tu otázku reflexe soudců zde zmínil, řekl bych, ve správném slova smyslu, jenomže návrh té reformy těm slovům, která tady dnes zazněla, opravdu neodpovídá. Promiňte, jestliže to chápu jinak než vy, ale tak to je tak, jak já jsem pochopil příslušná ustanovení zákona o soudcích. Soudcovská etika jako, řekl bych, vnitřní svět soudce, jako jeho ztotožnění se s určitými mravními principy, podle kterých lze vykonávat soudcovské povolání, je něco úplně jiného než § 27 zákona o soudech a soudcích, který se sice tváří jako pasáž upravující soudcovskou etiku, avšak svojí povahou nemůže být s etickým kodexem zaměňován. Lituji, ale na mě a na některé mé kolegy to spíše působí dojmem, že jde o pokud do zákona vetknout představu politiků o tom, jak se mají soudci chovat tak, aby to vyhovovalo těm politikům, ne samozřejmě soudcům, to není to podstatné, ale dokonce ani ten veřejný zájem tam nehraje žádnou roli.

54

Soudcovská etika, jakkoliv je nutná, je organizmus, který musí být neustále kultivován diskusí. Jakmile je jednou uzavřen do rámce zákona, tak ztrácí charakter vyvíjející se etické normy nebo etických norem, abych tak řekl, zamrzne, zmrtví v té liteře zákona a v tomto slova smyslu je to vlastně protisměrný pohyb proti tomu, o čem hovořil pan ministr Motejl a proti tomu, jak my chápeme problém soudcovské etiky. To je něco, kde nelze nalézt kompromis a kde soudci nikdy zkrátka nebudou se zahrnutím tzv. etických pravidel do zákona souhlasit.

Děkuji za pomoc našim zahraničním kolegům, Komisi EU, protože jejich postoje, jejich pomoc tvoří naprosto zásadní zdroj inspirací pro naši další práci. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající: Já děkuji panu Vyklickému a prosím pana Güntera Woratsche, aby se ujal slova. Pan Günter Woratsch.

Günter Woratsch: Hovoří francouzsky. (Potlesk.)

Předsedající: Děkuji panu Günteru Woratschovi za jeho slova a prosím pana kolegu Filemona - Krajský obchodní soud v Brně.

JUDr. Filemon: Vážení přátelé, sympatizanti naší justiční reformy, protože pokud tady vidíme tu signifikantní absenci pánů poslanců a senátorů, tak počítám s vámi jako s lidmi, osobami, které reformu naší justice podpoří.

Z časových důvodů bych začal dvěma fenomény. Je to jednak již zmíněný uvažovaný vstup do EU, jak se o tom vyjádřil pan místopředseda vlády JUDr. Rychetský, a dále je to také paralelní vstup do 21. století, jak se s námi svou esejí podělila paní předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. A nyní taková malá reflexe spíše pro české posluchače, kde se z hlediska naší civilní justice nacházíme.

Z toho prvního pohledu - vstupu do EU - jsem někde pouze dosti daleko přede dveřmi. Z toho pohledu druhého se nacházíme spíše v polovině století 19. Ale bez reformy justice, ale takové skutečné, z gruntu, se nehneme ani ve směru časovém do té perspektivy moderního právního státu a ani do toho evropského společenství.

Pro to, aby reforma nezamrzla na mrtvém bodě, je zapotřebí to, co bylo proklamováno a zčásti zrealizováno, považovat jenom za jakýsi předstupeň těch mnoha a mnoha dalších kroků reformy, kdy bude nutno se zabývat i praktickou činností justice, nejenom tedy těmi vysoce závažnými a rámcově klíčovými momenty ústavními, ale bude potřeba se zabývat každodenním praktickým chodem justice. Bude nutno, byť tedy dodatečně, provést potřebné analýzy, aby bylo tak, jak předseda České advokátní komory JUDr. Čermák, svého času poukazoval na to, že chybí kvalitní právní politika státu, aby v tomto se vytvořil základní teoreticko státní a filozofický kontext, ze kterého by bylo možno i vycházet s těmi dílčími kroky praktickými.

Dalším takovým nezbytným krokem nebo technikou bude rozsáhlá komparace a výzkum chodu justice v zahraničí, a to ať již vysláním našich kolegů, nebo zásadním rozvojem přímých kontaktů našich soudců se soudci zahraničními, aby bylo možno konzultovat tu, kterou otázku, která se před našimi soudci konkrétně objeví, jak je řešena v zahraničí. S tím také souvisí velmi zajímavá spolupráce ze strany našich holandských kolegů, různých nadací, také zástupce programu PHARE pana Nijenhofa pro perspektivy přípravy vstupu české justice do Evropského společenství, souvisí s tím také spolupráce francouzského styčného soudce pana

55

Peltiera a osob dalších, jak třeba paní JUDr. Wagnerová, zmínila americkou organizaci.

Čili to jsou ty aspekty nadnárodní. Jde o to nezůstat v jakési polofázi pouhé české cesty. Nebudu vás zatěžovat nějakými podrobnosti o tom, co, jak, v které zemi, reformy probíhají nebo již vstoupili do realizace, jenom jedinou zmíním, a sice velmi úspěšně odstartovanou reformu Velké Británie ohledně civilní justice a tato reforma vstoupila v účinnost 1. dubna roku minulého, a jak mě včera náš britský kolega na recepci informoval, s touto reformou jsou velmi dobré zkušenosti. Je to reforma jednoduchá, praktická, s jasnými a srozumitelnými procesními pravidly, čili pravý opak našeho mastodonta v podobě občanského soudního řádu.

K tomu, abych vás dále nezdržoval, bych jenom popřál, aby se podařily další kroky reformy, abychom nezůstali u toho, co je dodnes jenom pouhou diskusí a výměnou, často negativních názorů, mezi panem minstrem a parlamentem. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající: Děkuji panu kolegovi Filemonovi. Nyní prosím o slovo našeho švédského kolegu, delegáta Evropské asociace soudů pan Jan Francke.

Jan Francke: Hovoří anglicky. (Potlesk)

Předsedající: Já velmi děkuji, že díky panu Franckovi jsme se seznámili se systémem, který je nám přece jenom informačně poněkud vzdálenější než tradiční systém kontinentální. Nyní tedy je přestávka na kávu. Prvním řečníkem po této přestávce bude pan Jan Nijenhof - v tuto chvíli expert programu PHARE pro Českou republiku. Čili prosím vás o dochvilnost, abychom potom zbytečně neprotahovali naše jednání.

(Přestávka)

Prosím o zaujetí vašich míst, zejména proto, abychom mohli pokračovat v naší diskusi bez dalších nároků na náš čas. A poprosil bych pana Jana Nijenhofa, aby do jisté míry intelektuálně dokončil jistou cestu vyspělou Evropou na západní výspě našeho kontinentu a přispěl tedy i svými myšlenkami z pozice nizozemského soudce. Prosím pana Jana Nijenhofa.

Jan Nienhof: Hovoří anglicky.

56

(pokračuje Nijenhof)

Předsedající: Děkuji Janu Nijenhofovi a prosím pana kolegu Jaroslava Mádra, člena výkonného výboru Soudcovské unie ČR.

Jaroslav Mádr: Vážení zbývající vytrvalí přítomní! Budu velmi stručný. Nejen proto, že je pokročilá hodina, ale i proto, že během dne jsem si svůj příspěvek neustále proškrtával, abych neopakoval co zde bylo řečeno, až mi v něm prakticky nic nezbylo.

Řeknu především něco, co jsem nejprve připraveno neměl. Již zde dnes bylo vysloveno určité politování nad tím, že při zásadním projevu pana dr. Markela zde nebyli v Jednacím sále přítomni čelní představitelé naší justice. K tomu politování se sám připojuji; zvláště s ohledem na skutečnost, že pan dr. Markel hovořil o otázkách, které podle mě mají zásadní význam pro naší reformu justice a zejména pro pochopení postoje soudců k nasměrování této reformy.

Současně bych chtěl vyjádřit politování nad tím, že se zde - s čestnými výjimkami - dnes neúčastní ti, kteří mají osud justiční reformy ve svých rukou, tedy představitelé moci zákonodárné.

Chtěl bych věřit tomu, že tato jejich neúčast je výrazem jejich změněného postoje - tedy, jestliže projevují nezájem o problémy justice, že nadále nebudou její reformě bránit a že při svém rozhodování se spolehnout na úsudek těch, kteří problémy justice denně žijí a kterým problémy justice skutečně drží na srdci. Tolik k tomu, co jsem původně říkat vůbec nechtěl.

Na závěr snad jen poslední větu z mého připravovaného příspěvku. Domnívám se, že je-li zde dnes diskutováno o změnách v českém soudnictví, o jeho reformě, mělo by jít o změny připravované v souladu s principy, ke kterým se Evropa obrací a ne o zavedení stavu, který se snaží překonat, ale to už také bylo řečeno. Děkuji za pozornost.

Předsedající: Děkuji panu kolegovi za ty věty, které si nepřipravil, ale pronesl. A prosím pana ing. Kováře, bývalého poslance Federálního shromáždění, dalšího hosta našeho semináře.

Kovář: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se představil. Jsem systémový inženýr, byl jsem u kolébky změn - zásadních, strukturálních - tohoto státu ve velké politice. A při tomto vystoupení jsem jako zástupce fóra angažovaných křesťanů.

Dovolte, abych především jaksi maličko odbočil a symbolickou kytičku předal přítomným ženám, které mají dneska velký svátek - svátek matek. I zanedbání takové nepatrnosti je myslím příčinou, proč jsme v takové situaci v jaké jsme. Rozpad rodin, deficit komunikací, generace si nerozumí, vícegenerační rodiny neexistují atd. A potom my chceme vstoupit s největší historickou restrukturalizací našeho právního systému.

Pan prezident Havel 7. 10. na fakultě sociologie řekl, že stojíme na největší křižovatce našich dějin. Já to vnímám velmi citlivě a pozorně. Jestliže naše dějiny spolu s Anglií jsou nejstarší v Evropě a jestliže ta křižovatka je právě teď a nyní, tak skutečně z hlediska globalizace je tato věc velmi vážná a já velmi a nesmírně oceňuji, a to byl i důvod proč jsem vstoupil, že vůbec se na symbolické půdě Senátu, což z hlediska mého konzervativního trojrozměrného vnímání světa - je otázka

57

symbolů velmi důležitá - a jestliže se tato záležitost řeší právě na půdě Senátu, který je symbolický. Před 350 lety zde vznikaly tyto budovy, v určité historické etapě naší země, tak myslím, že bychom měli usilovat především o to, co nám tento odkaz zanechává.

Myslím, že odkaz, který nám zanechává náš první prezident Masaryk, který říká, a tady se o tom moc nehovořilo o těchto záležitostech systémových; vzpomenu pana dr. Vyklického, který řekl, že soudcovská etika, kterou nelze zavřít do paragrafů, což plně souhlasím. A je notoricky známo, že právo je minimem morálky. Tak potom jestliže máme tento problém, tak řešme systémově hierarchicky vyšší problémy. A ty vyšší problémy spočívají v komunikaci.

Chtěl jsem jaksi začít s nepřítomností novinářů a když jsem šel vedle, tak jsem uviděl auto Televize NOVA a potkal jsem pana Dumbrovského, takže jaksi trošku zachránil tu prestiž, ale nicméně tvrdím, že přiblížit mediální obraz reálnému obrazu společnosti je záležitostí novinářů. A jestliže novináři budou hledat senzace, budou vybírat jenom to co je pro ně významné a jaksi přitažlivé, jak tady řekl pan dr. Čermák, že se advokáti komercionalizují, takže jestliže se bude veřejnoprávní televize komercionalizovat a bude se zabývat jenom nepodstatnými věcmi a po povrchu, tak naši globalizační velkou změnu právního systému, s kterou stojí a padá už od doby osvícenství existence tohoto státu, myslím si, že asi těžko budeme řešit.

Já bych chtěl ještě k tomu dodat, že to co říká Masaryk - morálka v politice, morálka ve společnosti, morálka jednotlivce - je naprosto zásadní. Je na novinářích a duchovních autoritách této společnosti, aby toto nějakým způsobem přiblížili občanovi - jak jsme tady slyšeli o těch výzkumech.

Prostě analfabetismus této společnosti pokud se týká nástupu nových technologií, je podstatně vyšší než na Západě, asi o 10 %. Je velmi důležité, aby se hledaly metody, jak to těm lidem sdělit. Pokud chce někdo se svým výrobkem proniknout, tak musí najít takové metody, aby toho zákazníka získal. Jestliže my chceme lidem sdělit něco důležitého, co je důležité pro jejich děti a pro jejich vnuky, tak musíme najít tu metodu nutně, jak jim to můžeme sdělit. To si myslím, že je meritorní a klíčové.

Pokud se týká další věci, kterou bych chtěl využít - to je pomoc kolegů z Evropské unie. To je obrovsky důležité věc. Je to nejen v otázce právního systému, kdy tady pan ze Španělska, z Itálie, Francie - velmi podnětně hovořili. My musíme tyto věci, domnívám se, implantovat na svoje podmínky a držet se svých principů. Měl jsem možnost se třeba bavit dneska na téma vyjití Židů z Egypta, proč jim trvalo 40 roků než prošli trasu, kterou mohli projít za šest týdnů - protože se museli zbavit jakéhosi egyptského syndromu, aby mohli být od něho očištěni.

Myslím, že totéž čeká naši společnost a že je třeba do této problematiky zapojit systémově ty lidi, kteří jsou schopni dosáhnout to, aby bylo slyšení, aby soudcovská etika a morálka v politice, ve společnosti, jednotlivce, aby jaksi dobře komunikovali, dobře si rozuměli. A myslím, že potom vytvořit nějaké paragrafované znění v této záležitosti je technická záležitost. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající: Děkuji panu inženýrovi. A nyní bych poprosil, protože mám poslední dva přihlášené; totiž pana předsedu ústavně-právního výboru pana dr. Vyvadila, kde předpokládám, že obsahově do jisté míry shrne své pocity a poznatky z dnešní debaty. Posledním, který se přihlásil a je mezi prvními s tím, že chce mluvit poslední, je pan Kösters, výkonný ředitel Nizozemského helsinského výboru - jeden ze spoluautorů dnešního projektu, že jsme se zde sešli. Ptám se tedy, zdali ještě někdo chce promluvit. Pokud ne, tak prosím pana předsedu Vyvadila.

58

Senátor Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v České republice již měsíc neprší. Česká republika čeká na životodárný déšť. Pan předsedající říkal, že možná sdělím své pocity. Mé pocity v určité fázi byly takové, že jsem přemýšlel, že je snad ani sdělit nebudu chtít, protože i politik je jenom člověk. A jako ten životodárný déšť přišlo vystoupení pana Jana Nijenhofa, který vyváženě, moudře a spravedlivě posoudil to co se děje nebo neděje. Jako malinký déšť přišla kuloární rozmluva s panem kolegou, který zastupuje Evropskou komisi, protože asi ví, co se tady děje anebo o co se pokoušíme.

V září minulého roku zde v tomto sále se konalo veřejné slyšení se všemi předsedy okresních a krajských soudů, zástupci právní teorie s tím, že jsme začali hovořit o reformě našeho soudnictví. A před tím rokem jsem já už upozorňoval na to, že je nezbytné změnit to základní, a vy jste se o tom zmínil; a já jsem se o tom zmínil ve svém úvodním slovu - lidé v České republice musí důvěřovat právu. A budou-li důvěřovat právu, je to především záležitost soudců. A jestliže soudci zajistí, že budou důvěřovat právu, je možno nastolit celou řadu otázek, o kterých se dnes hovořilo.

Náš volič, který je hrubě nespokojen s prací Parlamentu, a to já jsem přiznal; hrobě nespokojen s prací Senátu i Poslanecké sněmovny, je též hrubě nespokojen s prací soudců. Politici musí reflektovat to, že je nespokojen s politiky. A soudci musí odstartovat to, aby řekli - co my můžeme udělat pro to, aby nám lidé více důvěřovali.

Tady stále dochází poslední roky k tomu, že zpravidla jeden a tentýž člověk, případně dva, tři; přijdou na setkání, kde se stále hovoří o téže problematice a já opakovaně říkám - mohu přesvědčit kolegy-poslance a senátory v tom okamžiku, kdy oni budou mít jistotu - zřídí-li se nejvyšší soudní rada, bude se o 50 % kvalitněji soudit, budou to účinnější a efektivnější metody. Prostě je to spojená nádoba a já jenom konstatuji, že za ten rok se zásadní sebereflexe nezměnila.

Tady padly otázky, proč zde není víc zákonodárců. Ano, jsem tady já, a znovu to příště budu konat. Ale ti ostatní přijdou v tom okamžiku, když budou mít pocit - naši soudci vědí, že je to jejich poslání, že na nich závisí, zda lidé budou mít pocit, že zde v této zemi je právní stát. Stále jsme v kruhu a upřímně řečeno - pan ministr Motejl zde byl jako jeden z těch nejvíce kritizovaných. Problém je v tom, že on bojuje z úhlu někoho za málo, ale ti poslanci ale i senátoři mají pocit, že možná chce moc.

Jinými slovy, ten závěr je jeden, a proto já jsem vášnivý stoupenec EU a evropského přidružení, protože vidím, že tam jsou ty věci vyvážené. Musíme o věcech hovořit, ale nenastane zde změna do toho okamžiku, když si všichni nebudeme naslouchat a když každý z nás neudělá tu svoji sebereflexi.

My zákonodárci nemůžeme pouštět zákony s chybami, byť je jasné, že v této fázi do 30. června, kdy evidentně chceme implementovat obrovské množství směrnic, téměř je nemožné přijímat bezchybné zákony. Prostě to není lidsky možné. Není to v této fázi do 30. června možné. Ale uděláme všechno pro to, abychom prostě byli na čele pelotonu v rámci těch zemí, které mají o přístup zájem. Ano, politici potom mohou být vystřídáni ve volbách, je to v pořádku, ale je zapotřebí, aby naši soudci učinili tu sebereflexi a řekli - přátelé, dámy a pánové, potřebujeme nejvyšší soudní radu, protože jejím výsledkem bude, že soudnictví bude kvalitnější. My ji potřebujeme pro to, aby se občan lépe dovolal práva. Pokud takto nebude postavena ta situace, není naděje v té ČR. Tak to totiž zní. Občan chce mít tu jistotu, kdy se to zřídí. Já budu mít lepší jistotu, že se toho práva dovolám. To je realita. Tak to je a každý politik to takto musí vnímat.

Nicméně jsem přesvědčen, že ty věci jsou svým způsobem dobrým nastartovaným směrem. Něco už je teď; občanský soudní řád, něco možná není.

59

Nepovedlo se zatím, je to tam zmražené - prosazovat první náznaky ústavní úpravy nejvyšší soudní rady, ale bude to. Ale nebude to bez toho, když soudci v ČR, soudcovská unie neprovede hloubkovou sebereflexi. Když to neprovede, nebude to. To nezáleží na politicích, protože občané tomu nedají tu podporu a tady to bylo řečeno.

Dámy a pánové, já jsem možná na závěr skončil trošku rozporně, ale o tom to také je. Svět není černobílý. Svět nikdy není jenom z té jedné hrany. A vždycky dochází k tomu, že ti kteří zůstávají a kteří tady sedí jsou jakoby bití a přitom chtějí ty věci probojovávat, ale otevřeně řečeno - potřebují pomoc. A základní pomoc je, základní poslání by bylo - Soudcovská unie ČR udělá všechno pro to, co je v jejích silách, aby se zkvalitnilo české soudnictví, aby se občan více dovolal svého práva. Tak to je a potom samozřejmě politici tomu mohou více vyjít vstříc.

Já jsem rád za ten déšť; já jsem dal možná napůl trošičku déšť napůl jemné zajiskření. Ale dělám to poctivě, protože ten ústavně-právní výbor se snaží už rok a půl se soudcovskou unií tyhle věci pořádat, Ale musíme ty věci spojit, musíme je doladit. Odpovědnost mají nejenom politici, ale mají ji i soudci. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající: Děkuji panu předsedovi ústavně-právního výboru za námět na můj další projev při nejbližší příležitosti při podobném setkání. Bohužel bude podstatně delší než ty stávající, protože se domnívám, že těch důkazů o sebereflexi české justice zdaleka není málo. Prosím pana Jose Kösterse, aby se ujal jako jeden ze spoluhostitelů slova.

Jos Kösters: (Následuje projev v anglickém jazyce, který byl zakončen dlouhotrvajícím potleskem.)

Předsedající: Já s ulehčením a s radostí konstatuji, že Jos Kösters řekl asi všechno to co by na závěr tohoto semináře býti řečeno mělo. Dovolte mi, abych i já jménem soudcovské unie poděkoval vám všem za pomoc, diskusi, za starost o další osud české justice. Našim kolegům a přátelům bych popřál i velmi šťastnou cestu domů a dovolte, abych tedy tímto prohlásil náš seminář za uzavřený.

Děkuji a na shledanou! (Potlesk.)

60

Přehled aktivit Výboru pro zdravotnictví a sociální politikuza rok 2000

Výbor měl 10 členů. Funkci předsedy vykonával senátor František Bartoš, místopředsedy byli Alena Palečková, Karel Barták a Milan Štěch. V rámci výboru působily tři podvýbory, a to pro rodinnou politiku, pro rovnoprávné postavení zdravotně postižených a pro důchodovou reformu.

Výbor se během roku sešel na 20 schůzích, v jejichž rámci projednal tyto zákony: - o lidovém hlasování,- o převodu majetku státu,- o přechodu vlastnictví ke státním věcem,- o cestovních náhradách,- o Všeobecné zdravotní pojišťovně,- o léčivech,- o návykových látkách,- o zdravotnických prostředcích,- o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele,- o nakládání s geneticky modifikovanými organismy,- o mzdě,- zákoník práce,- o ochraně veřejného zdraví,- o Probační a Mediační službě,- o působnosti orgánů ČR ve věci převodu majetku sátu,- o ochraně veřejného zdraví,- o integrovaném záchranném sytému,- o zaměstnanosti,- o veřejném zdravotním pojištění;

a tyto smlouvy:- smlouva s Litvou o sociálním zabezpečení,- Evropská dohoda o soustavách sociálního zabezpečení,- Úmluva o ochraně zástupců pracovníků v podniku,- Úmluva o noční práci žen,- Úmluva o povinném pojištění v zemědělských podnicích,- Evropský zákoník sociálního zabezpečení,- Evropská úmluva o výkonu práv dětí,- Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství,- Úmluva o trojstanných poradách,- Úmluva o správě práce,- Úmluva o bezpečnosti zdraví při práci v dolech.

Podvýbor pro důchodovou reformu shromáždil a analyzoval řadu podkladových materiálů hodnotících současný stav důchodového systému. Zabýval se i předpokládaným vývojem populace a od toho se odvíjejících možností na řešení nepříznivého demografického vývoje v ČR. Zpracoval soubor otázek, kterými lze blíže vymezit hlavní charakteristiky změn důchodového systému. Tyto otázky byly předány senátorským klubům a z jejich vyjádření podvýbor zpracoval základní parametry kluby preferovaných změn. Byl navázán kontakt i s nově vytvořenou komisí pro důchodovou reformu Poslanecké sněmovny.

61

Podvýbor pro rodinnou politiku navázal spolupráci s útvarem, který pro řešení otázek rodiny vznikl na Úřadu vlády ČR i s odpovídajícím pracovištěm MPSV. Zpracovával i připomínky k zákonu o rodině, které byly zasílány na adresu VZSP. Na jeho půdě se diskutovalo o obsahu i praktickém provádění politiky státu ve prospěch rodiny. Toto téma bylo i jednou z náplní zahraničních cest výboru.

Podvýbor pro rovnoprávné postavení zdravotně postižených občanů navázal kontakty se zastřešujícími organizacemi zdravotně postižených, s příslušným vládním výborem a s partnerským podvýborem, který působí v rámci Poslanecké sněmovny. Zabýval se mimo jiné naplňováním Národního plánu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením.

V souvislosti s projednávaným zákonem byl uspořádán seminář o záchranných službách.

Jako příspěvek výboru k Mezinárodnímu roku dobrovolnické práce byl uspořádán celodenní seminář na toto téma.

Ve spolupráci s externími odbornými pracovišti se uskutečnila konference o sociálních dávkách. V jejím rámci byla představena sociální doktrína vytvořená za přispění Socioklubu.

Ve spolupráci s Národním centrem pro rodinu a s Sozialinstitut der KAB Bayern pořádal výbor II. mezinárodní konferenci o rodině.

Jako součást mezinárodních aktivit výboru se uskutečnila cesta do Francie, Maďarska a Austrálie. Kromě setkání na parlamentní úrovni byly cesty vždy doplněny jednáními o sociálních a zdravotních systémech hostitelských zemí.

Při cestě do Francie a Austrálie senátoři jednali i o obecnějších společných zájmech. Na půdě francouzského Senátu delegace jednala se skupinou francouzsko-českého přátelství. Cesta do Austrálie byla společnou akcí VZSP a Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí.

Dvě setkání na úrovni předsednictev partnerských výborů Senátu a Poslanecké sněmovny měla za cíl nejen zlepšení vzájemné informovanosti, ale i do určité míry koordinaci aktivit obou orgánů Parlamentu ČR.

Formou pracovního setkání s ministrem zdravotnictví Fišerem se senátoři seznámili s aktuálními aktivitami MZ ČR i celého resortu zdravotnictví. Ministr zodpověděl dotazy senátorů ke grantovému systému MZ, k legislativnímu plánu ministerstva, ke vzdělávání lékařů, k dalšímu postupu při výběrových řízeních, k lázeňské péči, atd.

Schůzka s reprezentanty zdravotních pojišťoven proběhla v souvislosti s připravovanými legislativními změnami a výbor se tak mohl seznámit s různými pohledy na jejich očekávaný dopad i s problémy, které dosud nejsou z pohledu zdravotních pojišťoven účinně řešeny.

V říjnu bylo jedno dopoledně věnováno návštěvě České správy sociálního zabezpečení. Její nový ředitel senátory seznámil se svým rozvojovým záměrem. Předal jim klíčové materiály s tím související "Vybraná statistická data za rok 1999" a Program digitalizace nárokových podkladů". Rozprava byla věnována finanční stránce rozvojového programu, který má především více odpovídat současným klientským potřebám, a to jak v

62

důchodovém tak nemocenském pojištění. Výbor se zabýval i vládním návrhem na vznik Sociální pojišťovny.

VZSP převzal záštitu nad předáváním plaket J.Jánského dobrovolným dárcům krve a nad účastí zdravotně postižených šachistů na olympiádě v Turecku.

Zástupce výboru se zúčastnil pražské akce podporující vybrané sportovní aktivity kardiaků.

Při projednávání zákonů výbor pokračoval v osvědčeném způsobu ustanovení tzv. pozorovatelů. Takto pověření členové výboru sledují projednávání zákonů již od samého jeho začátku v Poslanecké sněmovně. Mohou tak průběžně výbor informovat o závažných bodech tohoto procesu. Poté, co je zákon postoupen ze sněmovny a přikázán výboru se stávají zpravodaji a mají dostatek znalostí a podkladů pro vlastní projednávání na půdě Senátu.

Zpracovala: RNDr. Blanka Fotrová, CSc.tajemnice VZSP

Dne: 24. ledna 2001

63

Výroční zpráva Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí za rok 2000

V roce 2000 Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí - projednal 33 návrhů zákonů;- projednal 6 mezinárodních smluv, úmluv; - uskutečnilo se 23 schůzí výboru;- během 2. funkčního období nedošlo k žádné změně ve složení výboru, členů výboru bylo tedy i nadále 11.

Na své lednové schůzi výbor vyslechl Informace o záměrech a zákonech dotýkajících se bytové politiky, které uvedl JUDr. Jan Wagner, vrchní ředitel sekce bytové politiky Ministerstva pro místní rovoj a Informace o Aproximační strategii pro přípravu vstupu do EU pro Kapitolu 22 "Životní prostředí", které uvedl prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., ředitel odboru evropské integrace Ministerstva pro životní prostředí.

Na únorové schůzi vedle projednávání přikázaných návrhů zákonů výbor vyposlechl Informace o regionálním rozvoji ve vztahu k vládnímu návrhu zákona o podpoře regionálního rozvoje, které uvedl pan RNDr. Josef Postránecký, vrchní ředitel Ministerstva pro místní rozvoj.

V měsíci březnu tj. 1. 3. 2000, kromě pravidelných výborových schůzí k projednávání přikázaných návrhů zákonů, se většina členů výboru zúčastnila výjezdního zasedání v Brně. Zde členové výboru vyslechli informace o gastronomických veletrzích a dalších záměrech BVV.

Zákony týkající se reformy veřejné správy byly projednávány na výborových schůzích ve dnech 29 . - 30. 3. 2000 a 5. 4. 2000.

Dne 4. května 2000 byla předsedou výboru a 2 místopředsedy přijata paní Caroline Jacksonová, předsedkyně Výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu. Byly diskutovány problémy našeho přibližování k právu Evropské unie v oblasti životního prostředí.

Ve spolupráci se Svazem měst a obcí, sekcí malých obcí proběhl v Jednacím sále Senátu a dalších saloncích dne 5. 5. 2000 seminář "Venkov v Senátu", který se konal pod záštitou předsedkyně Senátu Parlamentu ČR PhDr. Libuše Benešové.

Na doporučení Ministerstva zahraničních věcí výbor ve dnech 14. 5. - 20. 5. 2000 uskutečnil zahraniční cestu do Mongolska ve složení: Petr Smutný, Stanislav Bělehrádek, Pavel Eybert, Jiří Pospíšil, Miloslav Müller.

V měsíci červnu výbor zorganizoval pracovní seminář "k návrhu legislativního řešení zálohových systémů vratných lahví", který se konal ve Frýdlantském salonku dne 1. 6. 2000 a seminář "k návrhu zákona o odpadech", který se uskutečnil v Jednacím sále Senátu dne 2. 6. 2000 za velké účasti odborníků z příslušných oborů. Oba semináře vedla místopředsedkyně výboru pro životní prostředí senátorka Jitka Seitlová.

64

Předseda výboru senátor Petr Smutný se účastnil Veřejného slyšení o rozšíření EU a životního prostředí v Bruselu dne 20. června 2000 v rámci delegace Ministerstva životního prostředí, kterou vedl ministr životního prostředí RNDr. Miloš Kužvart.

Téhož měsíce v Senátu proběhlo (dne 21. 6. 2000) přijetí na počest předsedy Horní komory Parlamentu Egyptské arabské republiky J. E. Prof. Dr. Mostafa Helmy. Za výbor se přijetí zúčastnili: Petr Smutný, Jiří Brýdl, Bohumil Kulhánek, Stanislav Bělehrádek, Miloslav Müller, Pavel Eybert.

V červenci byl na žádost Ministerstva životního prostředí výborem zorganizován odborný seminář "O přípravě českého životního prostředí na vstup do EU", který se konal v Jednacím sále Senátu dne 13. 7. 2000.

Dne 5. září 2000 v Bruselu oficiálně předala delegace Ministerstva životního prostředí Implementační plán komisařce Margot Wallströmové. Tohoto předání se zúčastnil předseda výboru Petr Smutný.

Na základě doporučení Ministerstva zahraničních věcí se uskutečnila druhá zahraniční cesta, při které bylo ve dnech 10. - 16. září 2000 navštíveno Bulharsko, Rumunsko, Moldávie. Delegaci vedl Petr Smutný a dále se jí účastnili senátoři Bohumil Kulhánek, Zdeněk Vojíř, Miloslav Müller. Ve všech navštívených zemích proběhla oficiální přijetí na vládní i parlamentní úrovni.

V měsíci říjnu byl v Senátu pod záštitou místopředsedy výboru pro územní rozvoj senátora Jiřího Brýdla zorganizován seminář "Modernizace bytového fondu" , který se konal dne 17. 10. 2000 za velké účasti odborníků z oblasti, ale i veřejnosti.

Pod záštitou senátora Miloslava Müllera proběhl dne 25. října 2000 křest knihy generála A. Šišky "KX-B neodpovídá".

V měsíci listopadu se uskutečnilo dne 22. listopadu 2000 přijetí delegace Slovenské národní rady. Delegaci přijal předseda výboru Petr Smutný spolu se senátory Jiřím Brýdlem, Stanislavem Bělehrádekem, Bohumilem Kulhánkem a Pavlem Eybertem.

Dne 7. prosince 2000 se uskutečnilo setkání senátorů se členy Organizačního výboru Světového poháru veteránů v ledním hokeji, kterého se zúčastnil senátor Ladislav Svoboda.

Ostatní aktivity členů výboru- Jiří Brýdl - Podvýbor pro reformu veřejné správy - Podvýbor pro kulturní dědictví- Ladislav Svoboda - předseda Mandátového a imunitního výboru- Pavel Eybert - Podvýbor pro energetiku

- byl jmenován do Řídící komise Programu obnovy venkova- Jitka Seitlová - Podvýbor pro zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství

- byla jmenována do rady SÚRAO po odstoupení senátora Pavla Heřmana- členka Meziparlamentní unie

65

- Bohumil Kulhánek - předseda Volební komise

Čtyřem členům výboru v měsíci listopadu 2000 vypršel 4 letý mandát. Senátor Miloslav Müller již nekandidoval, ostatní tři senátoři Petr Smutný, Jiří Brýdl a Jiří Pospíšil byli úspěšní a své mandáty znovu obhájili. Na ustavující chůzi výboru dne 19. 12. 2000 byl novým předsedou výboru zvolen senátor Jiří Brýdl, místopředsedy:- Pavel Eybert, gesce územní rozvoj;- Jitka Seitlová, gesce životní prostředí;- Petr Smutný, gesce veřejné správy.

Výbor doplnili nově zvolení senátoři Petr Fejfar, Jaroslav Mitlener, Vladimír Schovánek.

Ing. Petr Smutnýpředseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

66

ORGANIZAČNÍ VÝBOR SENÁTU V ROCE 2000

Výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Senátu. Zejména připravuje schůze Senátu a navrhuje předsedovi Senátu jejich termín a pořad, přikazuje návrhy zákonů k projednání výborům Senátu, schvaluje plán zahraničních styků delegací Senátu, jeho orgánů a senátorů a navrhuje Senátu pravidla hospodaření senátorských klubů na kalendářní rok. V loňském roce Organizační výbor přijal na 29 schůzích 216 usnesení.

V roce 1999 Organizační výbor zřídil dva podvýbory, a to Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání a Podvýbor Organizačního výboru pro přípravu návrhu zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu a jejich orgánů mezi sebou a navenek (dále jen „Podvýbor pro přípravu návrhu zákona o styku obou komor“), jež oba pokračovaly ve své činnosti také v tomto roce.

Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání se v roce 2000 sešel čtyřikrát a přijal 2 usnesení, přičemž předložil 17 návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, které byly předloženy Senátu k projednání.

Podvýbor pro přípravu návrhu zákona o styku obou komor si vzal za svůj úkol projednat návrh zákona, jehož účelem je upravit vzájemné vztahy obou komor Parlamentu mezi sebou i navenek zejména vůči jiným ústavním institucím a předejít tak možným konfliktům, které by mohly při vzájemných stycích vznikat. V roce 2000 se sešel jedenkrát a na toto jednání navazovaly 2 společné schůze podvýboru Senátu a ekvivalentního podvýboru Poslanecké sněmovny PČR. Vyvrcholením práce tohoto podvýboru bylo předložení návrhu zákona předsedovi Poslanecké sněmovny k projednávání.

67

MANDÁTOVÝ A IMUNITNÍ VÝBOR V ROCE 2000

Pod vedením předsedy senátora Ladislava Svobody bylo svoláno 10 schůzí a bylo přijato 15 usnesení výboru. V disciplinárním řízení byly projednány tři dopravní přestupky senátorů, jeden možný střet zájmů a urážka veřejného činitele. Výbor dále projednával žádost o vyslovení souhlasu s trestním stíhání senátora.

Další činnosti:

Dne 24. 2. projednal návrh zákona o přestupcích (senátní tisk č. 170)Dne 14. 12. ověřil platnost volby 27 senátorů pro 3. funkční období.

Mandátový a imunitní výbor Senátu vede evidenci a uschovává oznámení veřejných funkcionářů (poslanci, členové vlády a vedoucí dalších ústředních správních orgánů), předložených dle § 5, 6 a 7 zákona ČNR č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 8 odst. 2 tohoto zákona umožňuje každému občanu, na základě jeho písemné žádosti, nahlédnout do těchto oznámení. Nahlížení se koná vždy každé první pondělí v měsíci od 14.30 do 16.15 hod.

V roce 2000 přišlo celkem 39 občanů - převážně mediálních pracovníků.

68

ČINNOST VOLEBNÍ KOMISE V ROCE 2000

V průběhu roku volební komise organizovala:

- tajné hlasování o kandidátovi na soudce Ústavního soudu ČR- tajné volby kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv a jeho zástupce- tajné volby kandidátů na předsedu a inspektory Úřadu pro ochranu osobních údajů- tajné volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu- tajné volby dalších kandidátů na funkce Veřejného ochránce práv a jeho zástupce.

69

Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturuParlament České republiky

Senát

ČINNOST V ROCE 2000

V průběhu druhého roku druhého funkčního období Senátu PČR Výbor petiční, pro lidská práva, vědu a vzdělávání nedoznal žádných personálních změn. Desetičlenný výbor řídila předsedkyně senátorka Irena Ondrová spolu se třemi místopředsedy - senátorkou Věrou Vašínkovou, senátory Josefem Kaňou a Václavem Jehličkou.

Předsedkyně: Irena Ondrová - oblast živé kultury a vzdělávání

Místopředsedové: Věra Vašínková - vyřizování peticíVáclav Jehlička - oblast hmotné kultury, Podvýbor pro kulturní

dědictvíJosef Kaňa - oblast vědy, vysokého školství, lidských práv

Vzhledem k širokému záběru, jak ostatně vyplývá i z názvu výboru, a podle pravidla, že každý nemůže dělat vše, členové se rozhodli ustavit neformální pracovní skupiny, zpravidla o třech členech podle zájmů či zkušeností. V oblasti školství pracovali senátoři - Fr. Vízek, A. Petráš, I. Ondrová, D. Kroupa, v oblasti kultury pak senátoři V. Jehlička, J. Pavlata, I. Ondrová, M. Dvořák a v oblasti lidských práv a peticí senátorka V. Vašínková a senátoři J. Pavlata, J. Kaňa a J. Šenkýř.

V průběhu roku se výbor sešel k 15 schůzím, v jejichž průběhu bylo přijato 102 usnesení, šest záznamů o výsledku projednávání zákonů, u nichž výbor nepřijal usnesení a byly zpracovány tři protokoly z veřejných slyšení. Výbor se zabýval 51 senátními tisky, z toho dvanácti mezinárodními smlouvami.

Členové výboru se shodli, mimo činností daných Ústavou ČR, na takových formách práce, které ukáží na pravou podstatu problémů s nimiž se občané či sdružení na Senát PČR obracejí. Veřejná slyšení výboru, semináře, kolokvia a např. výjezdní zasedání slouží jako spolehlivý nástroj ke zjištění pravého stavu věcí, umožní výměnu názorů na co nejširší platformě s využitím stanovisek nezávislých odborníků a postojů zástupců orgánů státní správy.

Výbor převzal záštitu nad seminářem pořádaným Občanským institutem k aktuálnímu tématu k Ústavnímu zákonu o referendu. Seminář se konal dne 25.ledna 2000 v Jednacím sále Senátu. Cílem bylo zahájit veřejnou diskusi nad tímto závažným tématem.

Ožehavé téma Veřejné knihovny v ČR a legislativní zabezpečení jejich činnosti řešilo veřejné slyšení výboru dne 27. ledna 2000. Jednání se zúčastnili čelní reprezentanti oboru

70

pod vedení prezidenta Asociace knihovníků a informačních pracovníků v ČR PhDr. Víta Richtera. Přepis jednání byl uveřejněn na internetové stránce výboru.

Nejvýznamnější a také nejpočetněji navštívený byl VII. seminář "Úmluva o právech dítěte a její naplňování v ČR", konaný dne 15. února 2000 s mezinárodní účastí a za přítomnosti zástupců ministerstev, nestátních neziskových organizací a vysokých škol. Byly diskutovány dílčí zprávy z oblasti dodržování práv dětí, přičemž mimořádná pozornost byla věnována stěžejnímu tématu, které přednesl tajemník Komise pro práva dítěte OSN. Thomas Hammarberg je mezinárodně uznávaným expertem v oboru lidských práv. Z jeho prací česky vyšla přednáška "Všeobecná práva dítěte" a studie "Škola pro děti, které mají práva".Ve svém vystoupení nastínil novou cestu při naplňování dětských práv, kterou prosazuje při přípravě výročního Světového summitu o dětech v září 2001 v OSN. Během deseti let dospěl k dvojímu poučení, že jejich realizace nemůže být pouze jednorázovou akcí a že je bezprostředně vázána na politickou vůli.

Výbor převzal záštitu nad prezentací děl výtvarného sdružení Valašský názor, která proběhla v březnu v Jednacím sále Valdštejnského paláce za hojné účasti valašských rodáků a významných osobností kulturního a hospodářského života ČR.

Dne 24. března výbor uspořádal seminář k výročí 330 let od smrti Jana Amose Komenského s názvem "Jan Amos Komenský a postavení učitele ve společnosti" za účasti 82 zástupců odborných pedagogických a vědeckých institucí. Nosný referát přednesl PhDr. Jiří Beneš z Filozofického ústavu AV ČR a náš přední komeniolog. Dále vystoupili náměstek ministra školství PaedDr. Jaroslav Soural, děkan PedF UK doc. Dr. Pavel Vašák, DrSc. a další.

Výbor převzal záštitu nad konferencí "Mladí lidé - aktivní občané v budoucí Evropě",

kterou již po deváté pořádal Klub UNESCO Kroměříž ve dnech 25. - 26.dubna 2000.

Další úspěšnou akcí výboru, nad níž převzal záštitu a organizační zabezpečení bylo uspořádání finále soutěže "Debatní liga 2000", občanského sdružení, které napomáhá rozvoji duchovních hodnot, vzdělání, kultury a realizaci cílů s humanitním posláním dne 2. května 2000 v Jednacím sále Senátu PČR. Asociace debatních klubů ČR se zabývá mimoškolní i školní činnosti středoškoláků v oblasti komunikace a debatování. Soutěžní týmy jednotlivých školních debatních klubů se setkávají na turnajích, kde debatují na dané téma a podle vymezených pravidel. Debatní soutěže probíhají také v cizích jazycích. Panelová diskuse finálové soutěže byla na téma - Válka a konec XX. století.

V dubnu výbor uspořádal veřejné slyšení k problematice uměleckého školství v ČR, zejména k jeho financování a postavení uměleckého školství jako významného segmentu školské soustavy.

S projednáváním senátního tisku 221 k Návrhu kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv a jeho zástupce bylo spojeno i náročné slyšení třinácti kandidátů, které proběhlo v průběhu 34. schůze dne 19. dubna 2000.

Usnesením č. 170/00 pověřil předsedkyni výboru převzetím záštity nad koncertem Virtuosi di Praga, který se již podruhé v Senátu uskutečnil při příležitosti Mezinárodního dne dětí dne 29. května 2000 v Jednacím sále.

71

Na pořad 40. schůzi výboru bylo zařazeno dlouhodobě připravované veřejné slyšení na téma "Nynější stav a podmínky výuky dějepisu" se spolupráci s Asociací učitelů dějepisu v ČR. Sledované téma úrovně a aktualizace nejen učebnic dějepisu na všech stupních škol, jejich hodinová dotace, ale i otázky výuky studentů pedagogiky a postgraduální vzdělávání. Závěry, které vyplynuly byly zpracovány v usnesení č. 216/00 a byly zaslány na MŠMT ČR.

Veřejné slyšení výboru "K některým podáním výboru od školských pracovníků" bylo věnováno souboru peticí a podání učitelů, kteří se cítili být poškozeni postupem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vyvolalo zájem a odezvu u odborné veřejnosti.

Avizované a zainteresovanými odborníky očekávané III. kolokvium na téma "Sponzoring a média" se z organizačních důvodů nepodařilo uskutečnit.

Výboru bylo přímo nebo prostřednictvím Senátu PČR v průběhu roku doručeno 34 peticí, které podepsalo 28 267 občanů a 44 podání jednotlivých občanů. Občané svými podáními informují o svých stanoviscích k vládním návrhům zákonů aktuálně projednávaných Parlamentem ČR. Největší počet podání se týkalo problému družstevních záložen, dále vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím různých orgánů např. ve školství. Výbor pravidelně v souladu se zákonem o jednacím řádu Senátu podává zprávu o peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení.

V průběhu roku 2000 výbor uskutečnil jedno výjezdní zasedání, a to na 9. konferenci k lidským právům na téma "Mladí lidé - aktivní občané v budoucí Evropě" konané v Kroměříži ve dnech 25. - 26. dubna.

Mimo zmiňované aktivity výbor přijal zahraniční delegaci Výboru pro lidská práva a legislativu Senátu Marockého království jako reciproční návštěvu. Výbor ve spolupráci ze Zastupitelským úřadem Maroka v Praze zabezpečil náročný program s výjezdem do Kopřivnice s návštěvou tamnějšího závodu Tatra, a.s. a do Mírova s návštěvou věznice. Připravovaná návštěva učitelů jazyků menšin Švédska se uskutečnila ve dnech 28. října - 3. listopadu 2000. Zástupci výbor se setkali při pracovním obědě s delegací partnerského výboru polského Sejmu, v průběhu došlo k oboustrannému seznámení s aktuálními legislativnímu úkoly obu zákonodárných orgánů a také k navázání osobních kontaktů, zejména senátorů z příhraničních oblastí obou zemí. K výměně zkušeností došlo při pracovním setkání s členy delegace výboru pro školství, vědu, mládež a tělovýchovu Národní rady Slovenské republiky.

Jediná zahraniční cesta delegace členů výboru do Republiky Chorvatsko se uskutečnila pod vedením místopředsedy výboru senátora V. Jehličky a byla tématicky zaměřena na legislativní opatření pro oblast ochrany kulturního dědictví s návštěvou unikátních historických měst zejména členů UNESCO nebo těch, které na členství aspirují.

Výše uvedený výčet není zdaleka vyčerpávající, nepostihuje celé spektrum práce výboru, pouze ji ilustruje. Připravované veřejné slyšení výboru místopředsedou výboru senátorem J.Kaňou na téma Věda a její rozvoj se neuskutečnilo, neboť ve stejném termínu probíhala příprava na seminář Senátu PČR na téma Vědní politika státu a garanti těchto akci se dohodli na participaci. Problematika ochrany lidských práv se promítá do většiny projednávaných senátních tisků a dále je aktuálně probírána v souvislosti s konkrétními podáními či peticemi občanů.

72

Skupina přátel ČR a SR, která byla ustavena v průběhu prvního funkčního období, byla i v druhém období potvrzena a rozvíjela svou činnost zejména vytvořením pracovních i osobních kontaktů s partnerským výborem pro kultura a média Národní rady Slovenské republiky. Čilé vztahy se Slovenským institutem v Praze, především jeho ředitelkou Doc.Dr. G. Leinerovičovou, potvrdily potřebnost spolupráce a prospěšnost výměny zkušeností. Pravidelně jsou členové zváni na setkání občanského sdružení Slováci v Praze pořádaného v Klubu Mánes.

Podvýbor pro kulturní dědictví plnil činnost stanovenou plánem pro rok 2000 schváleného na prvním zasedání v roce.

Členové podvýboru se dle plánu své činnosti pravidelně zúčastňovali zasedání Sboru expertů pro obnovu Valdštejnského paláce pro potřeby Senátu PČR a aktivně ovlivňovali zásadní koncepční rozhodnutí, která stanovila podmínky dalšího postupu prací na obnově Valdštejnského areálu. Rovněž tak se pravidelně vyjadřovali k aktuálním potřebám Kanceláře Senátu v oblastech nového využití obnovených prostor, výzdoby senátních prostor, nákupu protokolárních dárků a předmětů, které by v budoucnosti doplnily historický mobiliární fond. Podvýbor pro kulturní dědictví byl gestorem výběru pamětní medaile Senátu PČR.

V prvé polovině roku byla hlavní činností Podvýboru příprava a uskutečnění veřejného slyšení Podvýboru na téma Financování péče o kulturní dědictví - problémy a východiska. Smyslem tohoto veřejného slyšení bylo naznačit a nalézt cesty pro tak velmi problematickou oblast, kterou je financování záchrany a obnovy nemovitých kulturních památek. Toto veřejné slyšení bylo uskutečněno ve spolupráci se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Možno konstatovat, že spolupráce s touto největší nevládní organizací je velmi těsná a produktivní. Členové podvýboru se pravidelně zúčastňují zasedání výboru Sdružení. Účast na veřejném slyšení, které bylo koncipováno jako jednodenní překonala veškerá očekávání. Bylo přítomno 140 účastníků, kteří zastupovali státní správu, samosprávu, významné vlastníky, členy dobrovolných aktivit a odborných organizací památkové péče. Z přednesených příspěvků byl sestaven sborník, který byl následně distribuován. Celkově lze zhodnotit přínos veřejného slyšení pro řešení dané problematiky jako velmi pozitivní.

Výstupy z veřejného slyšení byly následně promítnuty do usnesení Podvýboru pro kulturní dědictví, které přijal k návrhu státního rozpočtu pro rok 2001 v kapitole věnované záchraně a obnově nemovitého a movitého památkového fondu.

Možno konstatovat, že Podvýbor pro kulturní dědictví se během své činnosti v minulém roce aktivně spolupodílel na formování a řešení základních koncepčních otázek ochrany fondu tvořícího kulturní dědictví České republiky, tak i pro konkrétní řešení otázek spojených s obnovou Valdštejnského areálu. V Praze dne 31. ledna 2001Zpracovala: PhDr. Marta Hubová

73

Zpráva o činnosti Výboru pro evropskou integraciSenátu PČR v roce 2000

Výbor pro evropskou integraci (dále jen "VEI") měl ve 2. funkčním období Senátu, za předsednictví senátorky Jarmily Filipové, 11 členů. Činnost výboru lze rozdělit na několik oblastí:

1. Činnost zákonodárná Na 19 schůzích (v období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000) bylo projednáno 43 návrhů zákonů (z nichž VEI svým usnesením doporučil schválit ve znění postoupeném PS PČR 22, vrátit PS PČR s pozměňovacími návrhy 14, nezabývat se 5, zamítnout 1 a v jednom případě nepřijal žádné usnesení) a 9 mezinárodních smluv (ve všech případech byl vysloven souhlas), vše zejména s důrazem na hledisko kompatibility s právem ES. Postupovalo se tak, že nejprve byla zjišťována souvislost s komunitárním právem EU, t.j. zda předmětný předpis je či není součástí komunitárního práva EU. Pokud ano, pak byl porovnán s odpovídajícími předpisy EU. V těchto záležitostech byla významnou pomoc Legislativního odboru Senátu a Parlamentního institutu.

Na zásadě držet se při doporučeních pro plénum Senátu především kompatibility s evropským právem se členové výboru předem dohodli a pokud někdy došlo k vybočení do ryze odborné oblasti, bylo tak učiněno vědomě a na podnět odborně fundovaného člena.

2. Přípravy ČR na vstup do EUExperti z příslušných ministerstev podali výboru zprávy a následně diskutovali s jeho

členy o stavu v jednotlivých kapitolách a na příbuzná témata:

- zemědělství (ministr J. Fencl, náměstek A. Kalina)- volný pohyb zboží (zmocněnec MPO pro EU V. Polák)- energetika (vrchní ředitel sekce energetiky MPO J. Konečný)- legislativní program Ministerstva životního prostředí (Prof. RNDr. B.

Moldan)- celkový stav příprav ČR na vstup do EU (ministr J. Kavan)- Pravidelná zpráva Evropské komise o stavu příprav ČR na členství

v EU v roce 2000 (Ing. P. Kubernát - vrchní ředitel SEI MZV, p. R. Dreyer - 1. rada Delegace EK v ČR, p. J. P. Lacroix – 1. rada velvyslanectví Francouzské republiky, p. I. Karlsson – velvyslanec Švédského království)

3. Styky se zahraničím

74

Vzhledem k tomu, že integrační proces vyžaduje vedle stále se prohlubující znalosti evropského práva a institucí rovněž spojení s aktuálním děním probíhajícím v EU i kandidátských zemích, byla i v roce 2000 věnována péče navazování kontaktů a rozvíjení spolupráce s odpovídajícími parlamentními výbory v zahraničí:

- VEI uskutečnil 4 zahraničních cesty tohoto druhu (Slovensko, Slovinsko, Estonsko a Litva, Francie),

- přijal 11 zahraničních delegací a politiků:- delegaci Výboru pro národní hospodářství Senátu Polské

republiky,- velvyslance Slovinské republiky D. Prelovšeka,- místopředsedkyni Seimu Litevské republiky R. Juknevičiene,- poslance Bavorského zemského sněmu,- delegaci Župní sněmovny Chorvatského státního sněmu,- velvyslance R. Cibriana, vedoucího Delegace Evropské komise

v ČR,- předsedu Hospodářského výboru Senátu Rumunské republiky

V. Gavanescu,- delegaci Výboru pro mezinárodní vztahy a evropské záležitosti

Národní rady Republiky Slovinsko,- delegaci Zahraničního výboru Senátu Italské republiky,- předsedu zahraničněpolitické komise Rady kantonů Švýcarské

konfederace Bruno Fricka,- expertní misi Evropské unie,

- společně se zástupci VEI Poslanecké sněmovny se zástupci účastnili pravidelných setkání: 2 konference předsedů a dalších zástupců VEI členských a kandidátských zemí (COSAC), schůzka předsedů zahraničních, branně-bezpečnostních a integračních výborů ČR, Maďarska, Polska a Slovenska v Bratislavě a Varšavě ("V4"),

- členové výboru se dále jednotlivě zúčastnili následujících akcí konferenčního charakteru:- konference "Budoucnost společné evropské zahraniční a

bezpečnostní politiky" v Budapešti (sen. E. Lánský),- Setkání předsedů evropských parlamentů s předsedkyní EP

N. Fontaineovou" v Lublani (sen. J. Moserová),- mezinárodní kongres "Hodnocení zločinů komunizmu" (sen. J.

Moserová) ve Vilniusu,- "Druhé parlamentní fórum o přidružení k EU" v Bonnu (sen. V.

Malát),- "Sedmá mezinárodní konference Estonsko a EU" v Tallinu (sen.

V. Reitinger)

4. Ostatní činnostVe spolupráci s britským velvyslanectvím výbor uspořádal v sídle

Senátu seminář na téma: "Postavení horní sněmovny britského parlamentu a vymezení jejích pravomocí vůči pravomocím dolní

75

sněmovny" za účasti tajemníka Toma Mohana Výboru pro záležitosti Evropské unie Sněmovny lordů britského parlamentu a pana Christophera Kerse, právního poradce téhož výboru. Náplní byla práce britské horní sněmovny a zejména jejího "evropského " výboru ve vztahu k evropské integraci.

Na pozvání a náklady T. M. C. Asser Institute v Haagu výbor ve spolupráci s Parlamentním Institutem a s využitím programu PHARE uspořádal zájezd do Nizozemí. Zúčastnilo se jej 7 členů. Náplní studijního pobytu byly problémy spojené s evropskou integrací a dále komunitární právo a jeho implementace do právního řádu členských zemí. Vedle toho byly navštíveny zainteresované státní instituce a nizozemský senát.

V listopadu byla činnost výboru v dosavadním složení ukončena v souvislosti s volbami do Senátu a následnými změnami ve složení jeho orgánů.

76

19. února 2001

STÁLÁ KOMISE SENÁTU PRO KRAJANY ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ2. FUNKČNÍ OBDOBÍ

1999-2000

Během 2. funkčního období uskutečnila Stálá komise 18. schůzí spolu se 4 zahraničními cestami. Na těchto cestách Stálá komise průběžně mapuje stav krajanské komunity v dané oblasti a společně se zahraničním odborem připravuje setkání s partnerskými skupinami, kde konzultuje své kroky a čerpá z jejich někdy delší zkušenosti s krajanskou komunitou. V tomto roce se jednalo o tyto země: Chorvatsko, Švýcarsko, Velká Británie a Austrálie.

Politicky významnou i emocionálně působivou událostí se pro zahraniční Čechy a krajany v poslední době stala Konference zahraničních Čechů, která se konala pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla ve dnech 1.-5. října 2000. Organizoval ji Mezinárodní koordinační výbor Univerzity Karlovy pro zahraniční Čechy spolu se Stálou komisí Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Zúčastnili se jí přední ústavní a veřejní činitelé a přes 300 zahraničních Čechů a krajanů z třiadvaceti zemí. Poměrně vysoký počet účastníků byl určitou známkou toho, že zájem krajanské veřejnosti o pěstování plodných vztahů s Českou republikou se nejen nesnižuje, ale naopak vzrůstá.

Klíčovou součástí celkového programu byla pracovní Konference představitelů a pracovníků českých spolků a organizací v zahraničí, která se uskutečnila ve čtyřech odborných sekcích - a) legislativní, politické a ekonomické, b) sociální, c) kulturní a d) školské - ve dnech 3.-5. října 2000 na Právnické fakultě UK. Diskuse na konferenci byla plodná, podnětná a samozřejmě zčásti i kontroversní. Nechyběly v ní hlasy, které ve srovnání s rokem 1998 již konkrétněji reagovaly také na dosavadní tříletou činnost Stálé komise pro krajany. Tím víc je potěšitelné, že tyto hlasy vyzněly bez výjimky velmi pozitivně. Především ocenily, že Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí jak doma, tak v zahraničí výrazně přispěla k lepšímu porozumění a rozvoji spolupráce mezi zahraničními Čechy a krajany a Českou republikou.

*

K významným počinům Stálé komise pro krajany patřila její aktivní účast na akcích v rámci Týdne zahraničních Čechů ve dnech 28.6. - 4.7.1998 v Praze a zvláště její podíl na obsahové přípravě konference Přítomnost a budoucnost českých komunit v zahraničí konané pod záštitou a s podporou vedení Senátu dne 3.7.1998 v senátních prostorách. Kromě předních představitelů politického a veřejného života České republiky se tohoto setkání zúčastnilo 185 zástupců českých komunit v zahraničí. Nové poznatky, informace, požadavky a podněty, které komise na této konferenci získala ve všech oblastech vztahů a spolupráce, počínaje problematikou občansko-právní, politickou, kulturní a konče hospodářsko-obchodní, se staly základním východiskem pro upřesnění priorit činnosti komise, katalogizaci problémů a jejich řešení.

77

Stálá komise Senátu pro krajany jako celek se snažila o to, aby rozšířila a zintensivnila pozornost představitelů vlády a parlamentu k současnému postavení a úloze zahraničních Čechů a problémům, které mezi nimi a Českou republikou existovaly a které v té či oné míře i nadále zůstávají otevřené. Její legislativní aktivity se v první řadě zaměřily na řešení občansko-právních otázek. Komise se podílela na přípravě návrhu zákona č. 194/1999 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky především tím, že do něj byly zapracovány její pozměňovací a doplňující návrhy. V rámci legislativního procesu přípravy zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů dosáhla toho, aby projednání předlohy tohoto zákona v Legislativní radě bylo urychleno a aby do návrhu byla vtělena preambule, kterou formulovala.

V současné době je hlavní náplní činnosti Stálé komise Senátu pro krajany legislativní iniciativa, která směřuje k řešení občansko-právního postavení krajanů, kteří nemají české státní občanství. K této problematice dala komise vypracovat návrh Věcného záměru zákona o krajanech, kteří nejsou občany České republiky. K návrhu probíhá nyní diskuse. Připomínky z českých komunit v zahraničí a zejména zmíněná pracovní konference ukázaly, že má plnou podporu zahraničních Čechů a krajanů. Ministerstva, která návrh obdržela k posouzení, zatím o vypracování takového zákona neuvažují. Stálá komise Senátu pro krajany s podporou Podvýboru Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny pro styky s krajany se proto rozhodla vyvinout vlastní legislativní iniciativu. Rovněž zvažuje možnosti novelizace předpisů souvisejících s občansko-právním postavením zahraničních Čechů, zejména na Slovensku.

Součástí aktivit Stálé komise Senátu pro krajany se stalo zprostředkovávání odborných expertiz a konzultací k řadě otázek z občansko-právní, politické, sociální, kulturní i ekonomické oblasti, s nimiž se na komisi obracely nejen krajanské organizace a jednotlivci, ale i instituce domácí. Četnost žádostí o vysvětlení těchto otázek a v neposlední řadě i o pomoc při řešení občanství, restitucí a sociálního postavení se výrazně zvýšila poté, co nové zákony o občanství vstoupily od října 1999 v platnost.

Běžnou činností se stalo zpracovávání a poskytování informačních i analytických materiálů pro potřeby orgánů Senátu, Poslanecké sněmovny, Kanceláře Prezidenta republiky i vládních resortů. Komise by také chtěla reflektovat zkušenosti a poznatky, jichž nabyli senátoři a poslanci z korespondenčních i osobních kontaktů se zahraničními Čechy a krajany, a získat rovněž podněty k užší spolupráci mezi ní a senátními výbory a komisemi.

Komise reagovala na zvýšenou komunikační frekvenci kromě jiného tím, že po předběžných poradách s představiteli zahraničních Čechů a krajanů přistoupila k vytváření nového institucionálního rámce pro rozvoj celkových vztahů a spolupráce, k čemuž vzešel podnět už na konferenci Přítomnost a budoucnost českých komunit v zahraničí. Výsledkem bylo postupné ustavování konzultativní rady při Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Rada má dnes 31 členů, kteří reprezentují zahraniční Čechy a krajany z téměř celého světa. Jejím posláním je na jedné straně napomáhat vytvářet dělnější prostředí pro řešení návrhů, podnětů i kritických připomínek ze strany krajanských komunit vůči České republice a na straně druhé poskytovat Stálé komisi Senátu pro krajany a s ní spolupracujícímu Podvýboru Poslanecké sněmovny pro krajanské styky cenný zdroj poznatků o krajanské problematice. Dotváření a rozvoj nového organizačního systému klade zvýšené nároky jak na obsahovou, tak organizační činnost komise a jejího sekretariátu.

78

Celkový nárůst objemu aktivit i specifických úkolů motivoval Stálou komisi Senátu pro krajany v polovině roku 1999 k vypracování nového návrhu komplexní koncepce činnosti. Návrh pod názvem Agenda 2000 rozvíjí dosavadní pracovní program a vychází z dosažených zkušeností na poli spolupráce se zahraničními Čechy a krajany.

Koncem roku 2000 zpracovala Stálá komise Senátu pro krajany společně s Mezinárodním koordinačním výborem UK dokument, který v devíti rezolucích schválených v pracovních sekcích Konference zahraničních Čechů obohacuje Agendu 2000. Návrhy a podněty, které jsou v těchto rezolucích obsažené, byly vtěleny do návrhu Hlavní směry činnosti a úkoly pro 3. funkční období 2001-2002. Tyto úkoly se současně stávají konkrétním podkladem a východiskem k jednání s vedoucími představiteli ministerských resortů o tom, jak realizovat nové návrhy, podněty a připomínky k rozvoji vztahů a spolupráce v oblasti politické, legislativní, ekonomické, sociální, školské a kulturní mezi zahraničními Čechy a Českou republikou.

79

Komise Senátu pro Ústavu České republiky v roce 2000

Po změnách v roce 1999 - rezignace senátora Vyvadila a úmrtí senátora Bendy, příchod senátora Reitingera a senátorky Lastovecké - bylo složení Komise stabilizováno. Uskutečnilo se 12 jejích schůzí, z čehož jedna byla společná s Ústavně-právním výborem. Hlavními tématy zájmu a činnosti Komise byly (chronologicky) ústavní aspekty reformy soudnictví, kdy vlastní představu některých řešení, odlišnou od představ vlády (postavení soudců Ústavního soudu, Nejvyšší rada soudnictví apod.), vyjádřila ve stanovisku adresovaném Legislativní radě vlády, tzv. poslanecká novela Ústavy, k níž přijala pro potřeby senátorských klubů obsáhlé stanovisko s doporučením řady změn, návrh ústavního zákona o referendu, k němuž zpracovala Senátem posléze přijatý komplexní pozměňovací návrh omezující předmět referenda na obligatorní a decisní referendum o vstupu do Evropské unie, anketa o obecné úpravě referenda v našem právním řádu, tzv. bezpečnostní novela Ústavy, na jejíž některé nedostatky upozornili členové Komise i později na schůzi Senátu, pracovní verze připravovaného vládního návrhu novelizace "mezinárodního a evropského rozměru" Ústavy, na jehož zpracování se několik členů Komise přímo podílelo, a konečně koncepce správního soudnictví.

Pokračovala osvědčená tradice úzké spolupráce s experty, z nichž je třeba zmínit zejména Jana Filipa, Jiřího Malenovského, Michala Mazance, Lenku Pítrovou, Víta Schorma, Jindřišku Syllovou a Jiřího Zemánka.

Komise kromě řádných schůzí zorganizovala v dubnu a květnu dva semináře: "Vybrané problémy poslaneckého návrhu novely Ústavy" a "Ústavní aspekty integrace České republiky do Evropské unie", jichž se vedle expertů již zmíněných zúčastnili i místopředseda vlády Pavel Rychetský, Aleš Gerloch, Michal Klíma nebo Václav Pavlíček. Těsnopisecké záznamy seminářů, doplněné několika dalšími příspěvky, byly uspořádány do pracovního materiálu.

80

ZAHRANIČNÍ CESTY DELEGACÍ SENÁTU, ORGÁNŮ SENÁTU A SENÁTORŮ V ROCE 2000

STÁLÁ DELEGACE PČR DO PARLAMENTNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ RADY

EVROPY9. 1. - 10. 1. Francie - Paříž - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění

Rady Evropy a člen Výboru pro právní záležitosti a lidská práva J. Vyvadil - účast na zasedání Výboru pro právní záležitosti a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy

23. 1. - 28. 1. Francie - Štrasburk - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy J. Moserová, A. Palečková, F. Kroupa - účast na pravidelném zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy

22. 3. - 24. 3. Belgie - Brusel - členka Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy a členka Výboru pro kulturu a vzdělání Parlamentního shromáždění Rady Evropy J. Moserová - účast na společném zasedání Výboru pro kulturu a vzdělání Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Výboru pro kulturu, mládež, vzdělání, média a sport Evropského parlamentu a na slyšení na téma Výchova v médiích

2. 4. - 7. 4. Francie - Štrasburk - členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy A. Palečková a F. Kroupa - účast na řádném zasedání pléna Parlamentního shromáždění Rady Evropy

25. 4. - 27. 4. Francie - Paříž - senátor F. Kroupa - účast na zasedání Výboru pro jednací řád PS Rady Evropy

21. 5. - 24. 5. Kypr - Limassol - senátor F. Kroupa - účast na zasedání Výboru pro právní otázky a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy

25. 6. - 30. 6. Francie - Štrasburk - A. Palečková, F. Kroupa, členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy - účast na 3. řádném zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy

3.9. - 4.9. Maďarsko - Budapešť - členka Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy senátorka J.Moserová –účast na zasedání

23.9.-29.9. Francie -Štrasburk -členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy J.Moserová,A.Palečková a J. Vyvadil -účast na zasedání

8. 11. - 10. 11. Francie, Štrasburk - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy a předseda Výboru pro jednací řád F. Kroupa se zúčastnil zasedání Stálého výboru Parlamentního shromáždění Rady Evropy

STÁLÁ DELEGACE DO PARLAMENTNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ NATO 19. 2. - 22. 2. Belgie - Brusel - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění

NATO P. Morávek - člen Politického výboru, R. Salzmann - člen Ekonomického výboru - účast na společném zasedání Politického výboru, Výboru pro obranu a bezpečnost a Ekonomického výboru Parlamentního shromáždění NATO

23. 2. - 24. 2. Francie - Paříž - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO a člen Ekonomického výboru R. Salzmann - účast na společném zasedání Ekonomického výboru s OECD

26. 5. - 30. 5. Maďarská republika - Budapešť - senátor P. Morávek - účast na jarním zasedání Parlamentního shromáždění NATO

18. 6. - 21. 6. Slovenská republika - Bratislava - senátor P. Morávek - účast na cestě Politického výboru Parlamentního shromáždění NATO

17. 11. - 20. 11. Spolková republika Německo - Berlín – člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO P. Morávek se zúčastnil podzimního zasedání Parlamentního shromáždění NATO

81

DELEGACE DO PARLAMENTNÍHO SHROMÁRDĚNÍ ORGANIZACE PRO

BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCI V EVROPĚ16. 2. - 22. 2. Kyrgyzská republika - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního

shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě J. Pavlov a J. Zapletal - účast na pozorování parlamentních voleb pod záštitou Parlamentního shromáždění OBSE/ODIHR

23. 3. - 27. 3. Ruská federace - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě J. Pavlov a J. Šenkýř - účast na pozorování prezidentských voleb pod záštitou Parlamentního shromáždění OBSE/ODIHR

11. 4. - 16. 4. Turecká republika - členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění OBSE J. Pavlov a J. Zapletal - účast na zasedání

11. 5. - 12. 5. Rakouská republika - Vídeň - účast senátorů J. Pavlova a J. Zapletala na zasedání Stálé rady Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

5. 7.- 11. 7. Rumunská republika -Bukurešť –členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění OBSE J.Pavlov a J.Zapletal -účast na výročním zasedání

19. 7. - 21. 7. Polská republika -Varšava - členové Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění OBSE J.Pavlov a J.Šenkýř -účast na semináři o činnosti Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR)OBSE

27. 9. - 29. 9. Rakouská republika -Vídeň - člen Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění OBSE senátor J. Pavlov -účast na zasedání

3. 10. - 7. 10. Kypr - Limassol - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě J. Šenkýř se zúčastnil zasedání rozšířeného byra Parlamentního shromáždění OBSE a semináře "Organizovaný zločin a korupce", organizovaného Parlamentním shromážděním OBSE

9. 11. - 12. 11. Bosna a Hercegovina - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě J. Šenkýř a J. Pavlov se zúčastnili pozorování parlamentních voleb pod záštitou Parlamentního shromáždění OBSE

7. 12. - 8. 12 Rakouská republika - Vídeň - člen Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu a člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě J. Šenkýř se zúčastní jednání s představiteli Regionální kanceláře pro střední a východní Evropu IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) a jednání OBSE

STÁLÁ DELEGACE DO MEZIPARLAMENTNÍ UNIE6. 2. - 15. 2. Thajské království - Bangkok - členka Stálé delegace Parlamentu ČR do

Meziparlamentní unie J. Seitlová a K. Korytář, člen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu - účast na konferenci na téma "OSN o obchodu a rozvoji Pacifiku a střední Asie"

19. 2. - 25. 2. Korejská republika - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie V. Reitinger - účast na zahajovacím zasedání Meziparlamentní unie pro zemědělství a rybolov

29. 2. - 4. 3. Švýcarsko - Ženeva - členka Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie a členka Výboru pro trvale udržitelný rozvoj J. Seitlová - účast na zasedání Výboru Meziparlamentní unie pro trvale udržitelný rozvoj

27. 4. - 7. 5. Jordánské hášimovské království - Ammán – členové Stálé delegace PČR do Meziparlamentní unie J. Seitlová, V. Oplt a M. Špaček se zúčastnili 103. konference Meziparlamentní unie

STÁLÁ DELEGACE DO SHROMÁRDĚNÍ ZÁPADOEVROPSKÉ UNIE6. 2. - 9. 2. Norské království - Oslo - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění

Západoevropské unie senátor V. Matuška - účast na kolokviu o statutu asociovaných členů Západoevropské unie

22. - 25. 2. Slovinská republika - Lublaň - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění

82

Západoevropské unie a člen Výboru pro obranu O. Dočekal - účast na výjezdním zasedání Výboru pro obranu Shromáždění Západoevropské unie

27. - 29. 2. Italská republika - Milán - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění Západoevropské unie a člen Výboru pro technologii, letectví a kosmonautiku V. Malát - účast na výjezdním zasedání Výboru pro technologii, letectví a kosmonautiku Shromáždění Západoevropské unie

9. 5. - 10. 5. Francie - senátor V. Matuška - účast na zasedání Výboru pro parlamentní vztahy a styk s veřejností Západoevropské unie

10. 5. Francie - senátor V. Malát - účast na zasedání Výboru pro technologii, letectví a kosmonautiku Shromáždění Západoevropské unie

4. 6. - 8. 6. Francie - Paříž - senátoři O. Dočekal, V. Malát a V. Matuška - účast na I. části 46. řádného zasedání Shromáždění Západoevropské unie

4. 7. - 6. 7. Francie -Paříž - člen Stálé delegace PČR do Shromáždění Západoevropské unie V. Matuška -účast na zasedání Řídícího výboru Shromáždění ZEU

15. 7. - 28. 7. USA -člen Stálé delegace PČR do Shromáždění Západoevropské unie a člen Výboru pro technologii,letectví a kosmonautiku V. Malát -účast na výjezdním zasedání Výboru pro technologii,letectví a kosmonautiku Shromáždění Západoevropské unie

3. 10. - 5. 10. Francie - Paříž - člen stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění Západoevropské unie a člen Výboru pro obranu O. Dočekal se zúčastnil setkání výborů Shromáždění Západoevropské unie se členy Parlamentu Ruské federace

11. 10. - 13. 10. Bulharská republika - Sofie - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění Západoevropské unie a člen Výboru pro parlamentní vztahy a styk s veřejností V. Matuška se zúčastnil zasedání Výboru pro parlamentní vztahy a styky s veřejností Shromáždění ZEU

13. 11. - 15. 11. Francie - Paříž - člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění ZUE a člen Výboru pro parlamentní vztahy a styky s veřejností V. Matuška a člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění ZEU a člen Výboru pro letectví a kosmonautiku V. Malát se zúčastnil společného zasedání výborů a francouzského předsednictví Evropské unie a Západoevropské unie

4. 12. - 7. 12. Francie - Paříž - členové Stálé delegace Parlamentu ČR do Shromáždění ZEU V. Malát, V. Matuška a K.Barták se zúčastnili pravidelného 46. zasedání Shromáždění ZEU

STÁLÁ DELEGACE PRO SPOLUPRÁCI S EVROPSKÝM PARLAMENTEM12. 12. - 14. 12. Francie - Štrasburk - členové Stálé delegace Parlamentu ČR pro spolupráci s

Evropským Parlamentem O. Dočekal a F. Mezihorák se zúčastnili schůze Výboru přidružení ČR-EU

STÁLÁ DELEGACE DO STŘEDOEVROPSKÉ INICIATIVY16. 4. - 18. 4. Maďarská republika - Budapešť - účast senátora A. Michalíka na zasedání

parlamentních výborů při Středoevropské iniciativě

CESTA DELEGACE SENÁTU17. 1. - 21. 1. Nizozemské království - Belgické království - Lucemburské velkovévodství -

návštěva delegace Senátu vedené předsedkyní Senátu L. Benešovou - další členové delegace: J. Šenkýř - člen Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, předseda senátorského klubu KDU-ČSL, V. Jehlička - místopředseda Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, Z. Klausner - člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, místopředseda senátorského klubu ODS, F. Vízek - člen Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, místopředseda senát. klubu ČSSD

3. 4. - 5. 4. Slovenská republika - Bratislava, Košice - delegace Senátu vedená předsedkyní Senátu L. Benešovou ve složení: místopředseda Senátu P. Pithart a senátoři T. Julínek, D. Kroupa, P. Morávek, J. Stodůlka - oficiální návštěva Slovenské republiky

19. 4. Republika Chorvatsko - Záhřeb - delegace Senátu: předsedkyně Senátu L. Benešová, 1. místopředseda Senátu I. Havlíček, senátorka J. Moserová, senátoři P. Smutný, M.

83

Špaček a J. Voráček, na pozvání K. Ivaniševič, předsedkyně Senátu Parlamentu Republiky Chorvatsko

5. 6. - 8. 6. Lotyšská republika - předsedkyně Senátu L. Benešová, místopředseda Senátu J. Musial, senátoři V. Jehlička, T. Julínek, Z. Vojíř, J. Zahradníček

3.11. Ukrajina - Kyjev - předsedkyně Senátu L. Benešová, místopředseda Senátu J. Musial a místopředseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámek se zúčastní odhalení pamětních desek v Kyjevě k uctění památky založení České družiny a význačného činitele protirakouského odboje v Rusku Václava Vondráka

3. 11. - 7. 11. Vatikán - Svatý stolec - delegace Senátu ve složení: D. Kroupa, F. Kroupa, J. Kaňa, P. Morávek a V. Šubrt se zúčastnila jubilejního shromáždění zástupců parlamentů a vlád, konaného pod záštitou prezidenta Italské republiky Ciampiho

CESTY PŘEDSEDKYNĚ SENÁTU14. 3. Francie - Paříž - předsedkyně Senátu L. Benešová - účast na setkání předsedů senátů a

druhých komor všech států světa s dvoukomorovým parlamentním systémem - na pozvání předsedy Senátu Francie Ch. Ponceleta

20. 3. Spolková republika Německo - Berlín - předsedkyně Senátu L. Benešová - přijetí ve Spolkovém sněmu jeho místopředsedkyní Antje Vollmerovou, pracovní setkání s předsedou Poslanecké sněmovny Spolkové země Berlín R. Führerem

17. 4. - 19. 4. Slovinská republika - Lublaň - setkání předsedů evropských parlamentů s předsedkyní Evropského parlamentu Nicole Fontaine za účasti předsedkyně Senátu L. Benešové a senátorky J. Moserové

4. 10. Spolková republika Německo - předsedkyně Senátu L. Benešové u příležitosti oficiálního otevření Českého centra v Mnichově spolu s 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem a předsedkyní Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu I. Ondrovou

CESTY MÍSTOPŘEDSEDŮ SENÁTU8. 3. Švýcarsko - Bern - místopředseda Senátu P. Pithart - účast na vzpomínkovém večeru k

150. výročí narození T. G. Masaryka na pozvání Čs. společnosti pro vědu a umění spolu s velvyslanectvím ČR v Bernu

24. 3. - 27. 3. Polská republika - Gdaňsk - Varšava - účast místopředsedy Senátu J. Musiala na schůzce předsedů parlamentů členských států Středoevropské iniciativy

13. 5. Slovenská republika - Košice - místopředseda Senátu J. Musial - účast na mezinárodní výstavě Od Vltavy k Piavě - Československé legie v Itálii

25. 5. - 28. 5. Bosna a Hercegovina, Kosovo - místopředseda Senátu J. Musial - účast na tématické kontrole v misích KFOR a SFOR

6. 6. - 7. 6. Spolková republika Německo - Hannover - místopředseda Senátu P. Sobotka - účast na EXPU 2000

6. 6. - 10. 6. Japonské císařství - 1. místopředseda Senátu I. Havlíček - účast na pohřbu předsedy vlády Keiza Obuchiho

16. 6. - 20. 6. Nizozemí - Haag, Amsterodam - 1. místopředseda Senátu I. Havlíček - cesta na pozvání Strany práce a Nadace Alfreda Mozera

17. 6. Švýcarsko - St. Gallen - místopředseda Senátu P. Sobotka - účast na oslavách desetiletého výročí regionální spolupráce St. Gallen - Liberec

8. 8. - 15. 8. USA - Washington - místopředseda Senátu P. Pithart a místopředsedkyně Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí J.Moserová -účast na 20.světovém kongresu Československé společnosti pro umění a vědu

7. - 8. 11. Francie - Paříž - 1. místopředseda Senátu I. Havlíček se zúčastnil ustavující schůze Sdružení evropských senátů

24. 11. - 26. 11. Spolková republiky Německo - Hamburk - 1. místopředseda Senátu I. Havlíček a senátor P. Morávek se zúčastní na III. výroční konferenci Česko-německého diskusního fóra s názvem Evropská bezpečnost jako společný úkol České republiky a Německa

84

ZAHRANIČNÍ CESTY VÝBORŮ SENÁTU

VÝBOR PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI, OBRANU A BEZPEČNOST19. 1. - 20. 1. Polská republika - Varšava - předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a

bezpečnost M. Žantovský - účast na setkání představitelů evropských zemí a USA, kteří se významným způsobem podíleli na přijetí České republiky, Maďarska a Polska do NATO

1. 5. - 5. 5. Belgické království - Nizozemské království - J. Krámek a V. Matuška - setkání s nejvyššími vojenskými a politickými představiteli Nizozemského království, návštěva centrály NATO

11. 9. - 13. 9. Republika Chorvatsko - Záhřeb - místopředseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J.Krámek - účast na konferenci předsedů evropských parlamentů –členů Paktu stability

23. 9. - 7. 10. Filipínská republika - Indonéská republika - pracovní návštěva delegace Výboru pro zahraniční věci,obranu a bezpečnost vedené předsedou výboru M.Žantovským

8. 10. - 12. 10. Nizozemské království - Haag - delegace Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ve složení: předseda výboru M. Žantovský, místopředseda výboru O. Dočekal, členové výboru J. Horák a P. Morávek navštíví partnerské výbory Parlamentu Nizozemského království a budou jednat na velitelství NATO (AFNORTH HQ) v Brunssumu

17. 12. - 18. 12. Polská republika - Varšava - předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovský a místopředsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Moserová se zúčastní pravidelné schůzky předsedů zahraničních, branně-bezpečnostních a integračních výborů Polské republiky, Maďarské republiky. Slovenské republiky a České republiky

VÝBOR PRO HOSPODÁŘSTVÍ, ZEMĚDĚLSTVÍ A DOPRAVU2. 5. - 5. 5. Slovenská republika - delegace Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu -

senátoři K. Burda, L. Drlý, J. Petřík - návštěva partnerského výboru Národní rady Slovenska

8. 5. - 12. 5. Estonská republika - delegace Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu - senátoři L. Drlý, J. Liška, J. Petřík a E. Škrabiš - návštěva partnerského výboru Parlamentu Estonské republiky

16. 9. - 21. 9. Spolková republika Německo - Berlín – člen Výboru pro hospodářství,zemědělství a dopravu E.Škrabiš -účast na semináři Berlín a nové spolkové země jako příklad reforem na cestě do EU

1. - 5. 10. Polská republika - Varšava - delegace Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve složení: místopředseda výboru A. Michalík, členové E. Škrabiš a J. Zapletal navštívila partnerské výbory Senátu Polské republiky

15. 10. - 21. 10. Brazilská federativní republika - delegace Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve složení místopředseda výboru J. Petřík a členové výboru K. Korytář a M. Topolánek navštívila Hospodářský výbor Senátu Brazilské federativní republiky Ney Suassuny

18. 10. - 22. 10. Slovenská republika - Herlany, Košice - člen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu E. Škrabiš se zúčastní mezinárodní vědecké konference "Národná a regionálna ekonomika III", pořádané Ekonomickou fakultou Technické univerzity v Košicích

VÝBOR PRO EVROPSKOU INTEGRACI22. - 24. 2. Slovenská republika - delegace Výboru pro evropskou integraci ve složení:

předsedkyně výboru J. Filipová a členové výboru E. Lánský a F. Mezihorák - návštěva Slovenské republiky na pozvání předsedy Výboru Národní rady Slovenské republiky

85

pro evropskou integraci F. Šebeje 28. 2. - 5. 3. Nizozemsko - Haag - delegace Výboru pro evropskou integraci ve složení:

předsedkyně výboru J. Filipová, místopředsedové výboru R. Salzmann a V. Reitinger, členové výboru P. Heřman, F. Mezihorák, Z. Roithová, V. Šubrt a člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Z. Klausner - studijní cesta na základě nabídky T.M.C Asser Institute Haag, ve spolupráci s programem PHARE a Parlamentním institutem PS PČR

2. 3. - 4. 3. Maďarská republika - Budapešť - člen Výboru pro evropskou integraci E. Lánský - účast na pozvání Maďarské atlantické rady na konferenci na téma "Budoucnost společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky"

28. 3. - 31. 3. Republika Slovinsko - Lublaň - delegace Výboru pro evropskou integraci ve složení: předsedkyně výboru J. Filipová a senátoři V. Reitinger a V. Šubrt - návštěva partnerského výboru Státní rady Parlamentu Republiky Slovinsko

16. 4. - 18. 4. Estonská republika - delegace Výboru pro evropskou integraci - J. Filipová, P. Heřman a F. Mezihorák - účast na jednání s partnerským výborem Parlamentu Estonské republiky

18. 4. - 20. 4. Litevská republika - delegace Výboru pro evropskou integraci - J. Filipová, P. Heřman a F. Mezihorák - jednání s partnerským výborem Litevské republiky

26. 4. - 28. 4. Slovenská republika - Bratislava - senátorka J. Filipová a senátor R. Salzmann - účast na schůzce předsedů zahraničních, branně-bezpečnostních a integračních výborů parlamentů Maďarska, Polska, Slovenska a ČR

22. 5. - 25. 5. Francie - delegace Výboru pro evropskou integraci - J. Filipová, Z. Roithová a R. Salzmann - účast na jednání s partnerským výborem Senátu Francouzské republiky a návštěva dalších vládních i nevládních institucí

27. 5. - 31. 5. Portugalská republika - Lisabon - účast senátorky J. Filipové na XXII. konferenci zvláštních orgánů pro evropské záležitosti (COSAC)

15. 10. - 17. 10. Francie - Versailles - místopředseda Výboru pro evropskou integraci R. Salzmann se zúčastnil XXIII. konference zvláštních orgánů pro evropské záležitosti (COSAC)

18. 10. - 20. 10. Spolková republika Německo - Bonn - člen Výboru pro evropskou integraci V. Malát se zúčastní 2. parlamentního fóra o přidružení k Evropské unii, pořádaného Centrem pro evropská integrační studia

VÝBOR PRO ÚZEMNÍ ROZVOJ, VEŘEJNOU SPRÁVU A RIVOTNÍ PROSTŘEDÍ14. 5. - 20. 5. Mongolsko - delegace Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí -

S. Bělehrádek, P. Eybert, M. Müller, J. Pospíšil a P. Smutný - na pozvání Státního velkého Churalu Mongolska

10. 9. - 16. 9. Rumunská republika - Bulharská republika - Moldavská republika - delegace Výboru pro územní rozvoj,veřejnou správu a životní prostředí – předseda P. Smutný, členové výboru B.Kulhánek, M. Müller a Z. Vojíř - návštěva partnerských výborů parlamentů

VÝBOR PRO ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ POLITIKU17. 1. - 21. 1. Francie - delegace Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ve složení: předseda

výboru F. Bartoš, místopředseda výboru K. Barták a členové výboru M. Coufal, T. Julínek a J. Zahradníček - účast na jednání s partnerským výborem Senátu Francouzské republiky, jednání na Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu práce a sociálních věcí

5. 6. - 8. 6. Maďarská republika - Budapešť - delegace Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku - A. Palečková, F. Bartoš, M. Coufal a R. Harazin - na pozvání předsedy partnerského výboru Parlamentu Maďarské republiky M. Kökényho

27. 10. - 9. 11. Austrálie - Canberra, Sydney - společná delegace Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ve složení předseda výboru F. Bartoš, členové výboru M. Coufal a T. Julínek a delegace Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ve složení místopředseda komise F. Mezihorák a člen komise J. Šula navštíví partnerské výbory Horní komory Parlamentu Austrálie i Parlamentu Nového Jižního Walesu a příslušná ministerstva; komise bude jednat s partnerskými spolky

86

VÝBOR PETIČNÍ, PRO LIDSKÁ PRÁVA, VĚDU, VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU15. 2. - 18. 2. Slovenská republika - delegace Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a

kulturu ve složení: předsedkyně výboru I. Ondrová, místopředseda výboru J. Kaňa, členové výboru A. Petráš, J. Šenkýř a F. Vízek - návštěva Slovenské republiky na pozvání místopředsedy Výboru Národní rady Slovenské republiky pro kulturu a média

25. 9. - 29. 9. Republika Chorvatsko - delegace Výboru petičního,pro lidská práva,vědu vzdělání a kulturu - místopředseda výboru V. Jehlička, členové výboru M. Dvořák, J. Pavlata, J. Šenkýř a F. Vízek - návštěva partnerských výborů Župní sněmovny Republiky Chorvatsko

ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍ VÝBOR27. 2. - 3. 3. Spolková republika Německo - delegace Ústavně-právního výboru ve složení:

předseda výboru J. Vyvadil, místopředseda výboru J. Voráček, členové výboru J. Doubrava, J. Pavlov, J. Šula - účast na jednání s Právním výborem Spolkové rady a Právním výborem Spolkového sněmu; návštěva Ministerstva spravedlnosti, Spolkového ústavního soudu, Spolkového soudního dvora a Spolkového státního zastupitelství

1. – 9. 10. 2000 Spojené státy americké – delegace Ústavně-právního výboru ve složení: předseda výboru Jiří Vyvadil, místopředsedové výboru Jan Voráček a Jiří Stodůlka, členové výboru Jiří Pavlov a Jaroslav Doubrava

STÁLÁ KOMISE SENÁTU PRO KRAJANY ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ4. 2.- 8. 2. Republika Chorvatsko - Zagreb - Daruvar - návštěva delegace Stálé komise Senátu

pro krajany žijící v zahraničí - místopředseda komise F. Mezihorák, členové komise J. Šula, K. Barták a P. Eybert

6. 3. - 9. 3. Rakousko - Vídeň - delegace Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ve složení: předseda komise M. Špaček a členové komise B. Kulhánek, Z. Klausner a V. Matuška - účast na oslavách 150. výročí narození T.G.Masaryka ve Vídni - na pozvání Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku a Konzultativní rady při Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v Rakousku

18. 5. - 22. 5. Švýcarská republika - delegace Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí - V. Vašínková, K. Barták, V. Oplt a J. Šula - účast na sjezdu delegátů Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku

24. 6. Spojené království Velké Británie a Severního Irska - Londýn, Edinburgh - delegace Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí: M. Špaček, V. Vašínková, B. Kulhánek a V. Matuška - na pozvání Britsko-československého sdružení v Londýně

21. 7. - 24. 7. Republika Chorvatsko - návštěva delegace Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí -předseda M. Špaček a místopředseda F. Mezihorák - na pozvání Svazu Čechů v Republice Chorvatsko

STÁLÁ KOMISE PRO PRÁCI KANCELÁŘE SENÁTU3. 10. - 6. 10. Italská republika - delegace Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu ve

složení: předseda komise K. Korytář, místopředseda J. Pavlata a člen V. Jehlička navštíví Senát Italské republiky na pozvání předsedy Senátu

CESTY SENÁTORŮ9. 4. Švýcarská republika - senátor L. Svoboda - účast na studijní cestě s řediteli českých

zdravotních pojišťoven 25. 4. - 28. 4. Spolková republika Německo - Görlitz, Jauermick - senátor E. Škrabiš - účast na

mezinárodní vědecké konferenci Ekologická situace v německo-polsko-českých pohraničních regionech

8. 5. - 10. 5. Nizozemské království - Amsterodam, Maastricht - senátor M. Žantovský - účast na jednání u kulatého stolu o rozšíření EU

87

4. 6. - 11. 6. USA - New York - senátorka J. Seitlová - účast na 23. zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN „Ženy 2000„

11. 6. - 13. 6. Litevská republika - Vilnius - účast senátorky J. Moserové na mezinárodním kongresu „Hodnocení zločinů komunismu„

15. 6. - 19. 6. Francie - Beauvais - senátor V. Šubrt25. 6. - 28. 6. Polská republika - Varšava - senátor M. Žantovský - účast na 1. světovém fóru o

demokracii1. 11. - 3. 11. Estonská republika - místopředseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu

J. Petřík a člen Výboru pro evropskou integraci V. Reitinger se zúčastní 7. mezinárodní konference Estonsko a Evropská unie: Estonsko na cestě do měnící se Evropy

6. 12. - 10. 12. Francie - Nice - senátor D. Kroupa se zúčastní mezivládní konference EU. Bude účastníkem diskusí u kulatého stolu dne 7. 12. 2000. Zároveň se zúčastní jednání Federální rady Mezinárodní organizace Evropského hnutí (8. 12. - 10. 12. 2000)

88

PŘIJETÍ ZAHRANIČNÍCH NÁVŠTĚV A SETKÁNÍ SE ZAHRANIČNÍMI NÁVŠTĚVAMI V ROCE 2000

DELEGACE SENÁTU V ČELE S PŘEDSEDKYNÍ SENÁTU12. 1. Přijetí představitele EDF Pierre Abou z Francouzské republiky předsedkyní Senátu L.

Benešovou3. 2. Přijetí ministryně spravedlnosti Spolkové republiky Německo Herty Däubler-Gmelin

předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta, předsedy Ústavně-právního výboru J. Vyvadila a předsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Filipové

9. 2. Přijetí generálního ředitele UNESCO pana Koichiro Matsuury předsedkyní Senátu L. Benešovou

15. 2. Přijetí ministryně obrany Norského království Eldbjorg Lower předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti I. Havlíčka, 1. místopředsedy Senátu, J. Krámka, místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, J. Moserové, místopředsedkyně Výboru pro evropskou integraci a B. Čady, člena Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

18. 2. Přijetí místopředsedy vlády Slovenské republiky pro legislativu L´. Fogaše předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, předsedy Ústavně-právního výboru J. Vyvadila, předsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Filipové a předsedy Výboru pro zahraniční věci obranu a bezpečnost M. Žantovského

21. 2. Slavnostní oběd pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou na počest prezidenta Polské republiky A. Kwasniewskeho za účasti místopředsedů Senátu P. Pitharta a P. Sobotky, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského, místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost V. Matušky, člena Výboru pro evropskou integraci V. Maláta a člena Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku V. Kulhánka

28. 2. Přijetí M. Grenfell-Baines, předsedkyně British Czech and Slovak Association, členky konzultativní rady při Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti M. Špačka, předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí

7. 3. Přijetí ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických M. Albrightové předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského a člena Výboru pro evropskou integraci E. Lánského

9. 3. Přijetí ministra pro plánování a mezinárodní spolupráci při Palestinské národní správě N. Shaatha předsedkyní Senátu L. Benešovou

17. 3. Přijetí předsedy vlády Andorrského knížectví Marca Forné Molné předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, místopředsedy Senátu P. Pitharta, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského a předsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Filipové

6. 4. Přijetí místopředsedkyně Seimu Litevské republiky R. Juknevičiene předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta

11. 4. Přijetí prezidenta Tádžické republiky Emomali Rachmonova předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátora V. Matušky

12. 4. Přijetí delegace Výboru pro justici, legislativu a lidská práva Sněmovny poradců Parlamentu Marockého království předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti senátorky I. Ondrové a senátora J. Pavlaty

17. 4. Přijetí předsedy dolní komory Parlamentu Kanady Gilberta Parenta předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka a senátora O. Dočekala

27. 4. Přijetí místopředsedy Evropského parlamentu Ajelo Vidal-Quadras Rocy předsedkyní Senátu L. Benešovou

28. 4. Přijetí delegace Senátu Francouzské republiky vedené předsedou klubu za Republikánskou stranu Josselin de Rohanem předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátorů V. Jehličky, V. Matušky a V. Reitingera

28. 4. Přijetí Lorda Irvine of Lairga, předsedy Sněmovny lordů, předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedů Senátu I. Havlíčka a P. Pitharta a senátorů J. Krámka, V.

89

Reitingera a J. Skalického3. 5. Přijetí předsedy Lidového poradního shromáždění Republiky Indonésie A. Raise

předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátorů L. Svobody a M. Žantovského

23. 5. Přijetí předsedy vlády Slovenské republiky M. Dzurindy a dalších členů vlády předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátorů V. Maláta a M. Žantovského

30. 5. Přijetí gubernátora Sverdlovské oblasti E. Ergartoviče Rossela předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátorů A. Michalíka a K. Korytáře

30 . 5. Oběd pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou na počest prezidenta Estonské republiky L. Meriho za účasti místopředsedy Senátu P. Pitharta a senátorů M. Coufala, V. Reitingera a M. Žantovského

2. 6. Přijetí místopředsedkyně vlády Lucemburského velkovévodství J. E. Lydie Polfer předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, senátorky J. Filipové a senátorů J. Šenkýře a M. Žantovského

12. 6. Přijetí předsedy vlády Chorvatské republiky I. Račana předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, senátorů V. Fischera a P. Smutného

30. 6. Přijetí předsedy dolní komory Parlamentu Indické republiky G. M. C. Balayogy předsedkyní Senátu L. BenešovouPřijetí místopředsedy Evropského parlamentu A. Vidal Quadras-Rocy předsedkyní Senátu L. Benešovou

25.7. Přijetí prezidenta Výboru regionů Evropské unie J.Chaberta předsedkyní Senátu L.Benešovou za účasti předsedy Výboru pro územní rozvoj,veřejnou správu a životní prostředí P.Smutného

28.7. Oběd pořádaný předsedkyní Senátu L.Benešovou na počest prezidentky Lotyšské republiky V.Vike -Freibergové za účasti místopředsedy Senátu P.Pitharta,senátorky J.Filipové a senátora M.Žantovského

20.9. Snídaně předsedkyně Senátu L.Benešové s viceprezidentem Jihoafrické republiky Jacobem Zumou za účasti místopředsedy Senátu P.Pitharta a místopředsedy Výboru pro zahraniční věci,obranu a bezpečnost V.Matušky

29.9. Pracovní snídaně předsedkyně Senátu L. Benešové s ministryní zahraničních věcí Bulharské republiky N.Michajlovou

3.10. Přijetí ministra obrany Slovenské republiky P. Kanise předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka a 1. místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámka

9.10. Přijetí předsedy vlády Rumunska Mugur Isarescu předsedkyní Senátu L. Benešovou a místopředsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu J. Petříkem

12.10. Přijetí ministra zahraničních věcí Albánské republiky Pascala Milo předsedkyní Senátu L. Benešovou spolu s 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem, místopředsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu J. Petříkem a členem Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí M. Müllerem

17.10. Přijetí ministra zahraničních věcí Lotyšské republiky Indulise Berzinše předsedkyní Senátu L. Benešovou spolu s 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem, předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a místopředsedou Výboru pro evropskou integraci V. Reitingerem

24.10. Přijetí předsedkyně Senátu L. Benešové spolu s 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem Jeho Veličenstvem Albertem II., králem Belgie

15.11. Přijetí prezidenta Řecké republiky Konstantinose Stefanopulose předsedkyní Senátu L. Benešovou spolu s 1. místopředsedou I. Havlíčkem, předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a členem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu E. Škrabišem

PŘIJETÍ VELVYSLANCŮ

4. 1. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance ČR v Ekvádoru M. Zeleného předsedkyní Senátu L. Benešovou

10. 1. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance ČR v Kanadě V. Kotzyho

90

předsedkyní Senátu L. Benešovou12. 1. Večeře pořádaná předsedkyní Senátu L. Benešovou na počest velvyslance Belgického

království Bernarda Pierreho4. 2. Přijetí mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně Nigerijské federativní republiky Julie

Joke Ayorinde předsedkyní Senátu L. Benešovou10. 2. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Čínské lidové republiky Li Changhe

předsedkyní Senátu L. Benešovou10. 2. Přijetí chargé d'affaires Kubánské republiky v ČR Davida Pauloviche Escalony předsedkyní

Senátu L. Benešovou22. 3. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Švýcarské konfederace v ČR J.

Buchera předsedkyní Senátu L. Benešovou30. 3. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Vietnamské socialistické republiky

Doana Thanga předsedkyní Senátu L. Benešovou3. 5. Přijetí velvyslance Ruské federace N. T. Rjabova předsedkyní Senátu L. Benešovou10. 5. Setkání předsedkyně Senátu L. Benešové s velvyslanci zemí EU a zemí kandidátských 31. 5. Přijetí velvyslance Kyperské republiky G. I. Vyridese předsedkyní Senátu L. Benešovou26. 6. Přijetí velvyslance Španělska v ČR Juana M. de Barandica předsedkyní Senátu L.

Benešovou12.9. Přijetí velvyslance Španělska v ČR Santiaga Cabanase předsedkyní Senátu L.Benešovou12.9. Přijetí velvyslance Chilské republiky Ricarda Conchy předsedkyní Senátu L.Benešovou

PŘEDSEDA SENÁTU PARLAMENTU FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY8. 3. Pracovní snídaně pořádaná předsedkyní Senátu L. Benešovou při příležitosti oficiální

návštěvy předsedy Senátu Francouzské republiky Ch. Ponceleta za účasti předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského, předsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Filipové, místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost O. Dočekala, místopředsedů Výboru pro evropskou integraci J. Moserové a R. Salzmanna, členů Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Horáka, F. Kroupy a členů Výboru pro evropskou integraci P. Heřmana, Z. Roithové a V. Šubrta

předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky15. 3. Přijetí předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky Grace Naledi

Mandisa Pandor předsedkyní Senátu L. Benešovou, 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem, předsedou senátorského klubu KDU-ČSL J. Šenkýřem a místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost V. Matuškou

15. 3. Slavnostní večeře pořádaná místopředsedou Senátu P. Pithartem na počest předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky Grace Naledi Mandisa Pandor za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, předsedkyně Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu I. Ondrové, místopředsedy výboru J. Kani a člena výboru F. Vízka

16. 3. Slavnostní oběd pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou na počest předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky Grace Naledi Mandisa Pandor za účasti místopředsedů Senátu P. Sobotky a J. Musiala

16. 3. Večeře pořádaná předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským na počest předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky Grace Naledi Mandisa Pandor za účasti místopředsedů výboru O. Dočekala a V. Matušky a člena výboru F. Kroupy

16. 3. Setkání předsedkyně Národní rady provincií Parlamentu Jihoafrické republiky Grace Naledi Mandisa Pandor s předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou, místopředsedy výboru J. Petříkem, A. Michalíkem a členem výboru L. Drlým

PŘIJETÍ PŘEDSEDY PARLAMENTNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ RADY EVROPY

91

12. 6. Přijetí předsedy Parlamentního shromáždění Rady Evropy lorda Russella-Johnstona předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti senátorů P. Heřmana, F. Kroupy, V. Maláta a L. Svobody

12. 6. Večeře na počest předsedy Parlamentního shromáždění Rady Evropy lorda Russella-Johnstona pořádaná místopředsedou Senátu P. Pithartem za účasti senátorky A. Palečkové a senátora F. Kroupy

13. 6. Oběd na počest předsedy Parlamentního shromáždění Rady Evropy lorda Russella-Johnstona pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, senátorky J. Filipové a senátorů P. Heřmana a V. Matušky

PŘEDSEDA SENÁTU FILIPÍNSKÉ REPUBLIKY12. 6. Přijetí předsedy Senátu Republiky Filipíny Blase F. Opleho předsedkyní Senátu L.

Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka a senátorů F. Kroupy a P. Heřmana

12. 6. Oběd na počest předsedy Senátu Filipínské republiky Blase F. Opleho pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti senátorů P. Heřmana a Z. Vojíře

13. 6. Přijetí předsedy Senátu Filipínské republiky Blase F. Opleho předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou za účasti senátorů A. Michalíka a J. Petříka

13. 6. Večeře pořádaná místopředsedou Senátu P. Pithartem na počest předsedy Senátu Filipínské republiky Blase F. Opleho za účasti senátorů K. Burdy, J. Kani a V. Matušky

PŘEDSEDA SENÁTU IRSKÉ REPUBLIKY22. 6. Večeře na počest předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho pořádaná1.

místopředsedou Senátu I. Havlíčkem za účasti senátorů F. Bartoše, J. Petříka a R. Salzmanna

23. 6. Pracovní snídaně předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho s předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a senátorem J. Horákem

23. 6. Přijetí předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I. Havlíčka, senátorky J. Filipové a senátora O. Dočekala

23. 6. Přijetí předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou za účasti senátorky J. Moserové a senátora R. Salzmanna

23. 6. Oběd pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou na počest předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho za účasti senátorky J. Filipové a senátorů J. Krámka a J. Šenkýře

26. 6. Setkání předsedy Senátu Irské republiky Briana Mulloolyho s předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou a senátory J. Liškou a J. Petříkem

PŘEDSEDA SHOURA COUNCIL (SENÁTU) EGYPTSKÉ ARABSKÉ

REPUBLIKY

21. 6. Slavnostní večeře na počest předsedy horní komory Parlamentu Egyptské arabské republiky Prof. Dr. Mostafa Kamala Helmy pořádaná předsedou Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí P. Smutným za účasti místopředsedů výboru J. Brýdla a J. Pospíšila a členů výboru B. Kulhánka, P. Eyberta, M. Müllera a S. Bělehrádka

22 . 6. Přijetí předsedy horní komory Parlamentu Egyptské arabské republiky Prof. Dr. Mostafa Kamala Helmy předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy Senátu I.

92

Havlíčka a senátorů J. Kani a M. Žantovského22. 6. Slavnostní oběd pořádaný předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti 1. místopředsedy

Senátu I. Havlíčka, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského a senátora J. Kani

23. 6. Slavnostní oběd pro část delegace pořádaný 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem, za účasti předsedy Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí P. Smutného, předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí M. Špačka a senátorky J. Moserové

23. 6. Pracovní oběd pro část delegace pořádaný předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským za účasti místopředsedy výboru V. Matušky

PŘEDSEDA SENÁTU CHILSKÉ REPUBLIKY2. 10. Přijetí předsedy Senátu Chilské republiky Andrés Zaldívar Larraína předsedkyní Senátu L.

Benešovou a místopředsedou Senátu J. Musialem2. 10. Slavnostní večeře u příležitosti návštěvy předsedy Senátu Chilské republiky Andrés

Zaldívar Larraína pořádaná 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem a za účasti předsedy senátorského klubu KDU-ČSL J. Šenkýře a místopředsedkyně Výboru pro evropskou integraci J. Moserové

PŘIJETÍ MÍSTOPŘEDSEDŮ SENÁTU11. 1. Oficiální přijetí ministra zahraničních věcí Peruánské republiky Fernando de Trazegnies

Granda 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem a O. Dočekalem, místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

2. 2. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Peruánské republiky Armanda Raúla Patiňo - Alvístura 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem

15. 2. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Spolkové republiky Německo Hagen von der Wenge Graff Lambsdorffa 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem

23. 2. Přijetí zplnomocněného zástupce prezidenta Gruzie T. Shashiasviliho 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem a předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, K. Burdou

29. 3. Přijetí studentů z Běloruska místopředsedou Senátu P. Sobotkou30. 3. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Peruánské republiky v ČR Armanda

Raula Patina Alvistura místopředsedou Senátu P. Sobotkou5. 4. Přijetí velvyslance a vedoucího Delegace Evropské komise v ČR R. Cibriana 1.

místopředsedou Senátu I. Havlíčkem6. 4. Večeře na počest místopředsedkyně Seimu Litevské republiky R. Juknevičiene pořádaná

místopředsedou Senátu P. Pithartem za účasti senátorek J. Filipové, J. Moserové a senátora A. Michalíka

11. 4. Oběd pořádaný místopředsedou Senátu J. Musialem na počest delegace Senátu Království Lesotho za účasti senátorů F. Bartoše, J. Horáka a V. Matušky

9. 5. Večeře na počest viceprezidenta Bulharské republiky T. Kavaldžieva pořádaná 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem za účasti senátorky J. Seitlové a senátorů J. Kani, V. Kulhánka, V. Reitingera a V. Šubrta

11. 5. Přijetí prezidenta autonomní oblasti Murcie R. L. Valcárcel Siso místopředsedou Senátu P. Pithartem

24. 5. Přijetí delegace Župní sněmovny Chorvatského národního Parlamentu místopředsedou Senátu P. Sobotkou

25. 5. Přijetí delegace Ústavního soudu Portugalské republiky vedené místopředsedou Luisem Nunes de Almeidou místopředsedou Senátu P. Pithartem za účasti senátora J. Vyvadila

12.9. Přijetí delegace Výboru pro finance Parlamentu Dánského království 1.místopředsedou Senátu I.Havlíčkem za účasti senátorů J.Šenkýře a M. Topolánka

29.9. Přijetí předsedy Mezinárodního družstevního svazu R.Rodriguese 1.místopředsedou Senátu I.Havlíčkem a zástupci senátorských klubů ODS,KDU-ČSL a US-ODA

11.10. Slavnostní oběd pořádaný místopředsedou Senátu J. Musialem pro delegaci výborů pro hospodářskou a zemědělskou politiku Rady federace Ruské federace vedenou místopředsedou hospodářského výboru Anatolijem Alexandrovičem Kozeradskim za účasti

93

předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdy11.10. Pracovní večeře předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdy, členů

výboru L. Drlého, E. Škrabiše a J. Rückla s delegací výborů pro hospodářskou a zemědělskou politiku Rady federace Ruské federace vedenou místopředsedou hospodářského výboru Anatolijem Alexandrovičem Kozeradskim

16.10. Místopředseda Senátu J. Musial přijal delegaci Ústavního soudu Chorvatské republiky vedenou předsedou Smiljko Sokolem

17.10. Přijetí členů Poradního výboru Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin Rady Evropy 1. místopředsedou Senátu I. Havlíčkem

7.11. 1. místopředseda Senátu I. Havlíček přijme delegaci Zahraničního výboru Senátu Italské republiky vedenou místopředsedou Francescem Servellem

8.11. Místopředseda Senátu P. Sobotka a předseda Mandátového a imunitního výboru L. Svoboda přijmou delegaci Výboru pro neslučitelnost funkcí státních funkcionářů Národní rady Slovenské republiky vedenou jeho místopředsedou Stanislavem Bartošem

14.11. Přijetí předsedy zahraničněpolitické komise Rady kantonů Švýcarské konfederace Bruno Fricka 1. místopředsedou I. Havlíčkem

29.11. Přijetí státního tajemníka pro Wales Davida Hansona a státního tajemníka pro Skotsko Briana Wilsona senátorem P. Pithartem a senátory P. Smutným a V. Šubrtem

11.12. Přijetí předsedy vlády Bulharské republiky Ivana Kostova 1. místopředsedou Senátu vykonávajícím pravomoci předsedy Senátu I. Havlíčkem spolu s předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským, členkou Výboru pro evropskou integraci Z. Roithovou a členem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu J. Liškou

PŘIJETÍ VÝBORU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI, OBRANU A BEZPEČNOST8. 2. Přijetí chargé d'affaires Kubánské republiky v ČR Davida Pauloviche Escalony

předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským11. 2. Přijetí státního tajemníka Ministerstva zahraničních věcí Lotyšské republiky Māris

Riekstiņše 1. místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámkem za účasti J. Rumla, člena Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

23. 2. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Spolkové republiky Německo v ČR Hagen von der Wenge Graff Lambsdorffa předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

28. 2. Přijetí skupiny studentů US Air War College předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a místopředsedou výboru J. Krámkem

14. 3. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Peruánské republiky A. Raúla Patiňo-Alvístura předsedouVýboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

17. 3. Přijetí delegace poslanců Parlamentu Dánského království 1. místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámkem a členem výboru F. Kroupou

30. 3. Přijetí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Peruánské republiky v ČR Armanda Raula Patina Alvistura předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

4. 4. Přijetí náčelníka štábu SHAPE D. Stöckmanna předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským za účasti senátora J. Krámka

6. 4. Přijetí velvyslance Běloruské republiky v ČR Uladzimira Belskiho předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským za účasti senátorů O. Dočekala a J. Rumla

7. 4. Přijetí místopředsedkyně Seimu Litevské republiky R. Juknevičiene předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a senátory J. Krámkem a V. Matuškou

11. 4. Přijetí ředitele vojenského štábu Západoevropské unie viceadmirála Jeana M. Viriota místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost V. Matuškou za účasti senátora O. Dočekala

26. 4. Přijetí ministra obrany Bulharské republiky Boiko Noeva místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámkem za účasti senátorů J. Horáka a V. Matušky

94

15. 5. Přijetí delegace US National War College předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

24. 5. Přijetí ředitele pro strategické věci Ministerstva obrany Francouzské republiky M. Perrin de Brichambauta předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

30. 5. Přijetí státního ministra obrany a národní bezpečnosti Republiky Maledivy generálmajora Abdul Sattar Anbaree předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

30. 5. Přijetí generálního ředitele Organizace pro zákaz chemických zbraní v Haagu J. Bustani místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost J. Krámkem a V. Matuškou

16. 6. Přijetí ministra obrany Maďarské republiky J. Szabó předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

16. 6. Oběd pořádaný předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským pro delegaci Zahraničního výboru Spolkového sněmu SRN

20.7. Přijetí ministra obrany Italské republiky S.Mattarelliho předsedou Výboru pro zahraniční věci,obranu a bezpečnost M.Žantovským za účasti místopředsedů výboru J. Krámka a V.Matušky

6.11. Přijetí ministra obrany Republiky Chorvatsko Jozo Radoše předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským a dalšími členy výboru

7.11. Pracovní oběd předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovského za účasti místopředsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost V. Matušky s delegací Zahraničního výboru Senátu Italské republiky vedenou místopředsedou Francescem Servellem

13.11. Přijetí předsedy zahraničně politické komise Rady kantonů Švýcarské konfederace Bruno Fricka předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským spolu s místopředsedy téhož výboru O. Dočekalem a V. Matuškou a členy téhož výboru J. Horákem a J. Rumlem

13.11. Oběd pro delegaci zahraničněpolitické komise Rady kantonů Švýcarské konfederace vedené jejím předsedou Bruno Frickem s předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským, s místopředsedy výboru O. Dočekalem a V. Matuškou a členy téhož výboru J. Horákem a J. Rumlem

14.11. Přijetí politické poradkyně Vrchního velitele spojeneckých sil v Atlantiku Joan E. Corbett předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským

20.11. Předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovský přijme generálního sekretáře Mezinárodní organizace IDEA Bengt Säve-Söderbergha

21.11. Pracovní oběd pořádaný předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským za účasti místopředsedy výboru O. Dočekala a členů výboru J. Horáka a F. Kroupy pro delegaci Výboru Národní rady Slovenské republiky pro obranu a bezpečnost vedenou předsedou výboru V. Paĺkem

12.12. Přijetí delegace běloruských opozičních politiků předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským spolu s místopředsedou téhož výboru O. Dočekalem a členy výboru J. Horákem a J. Rumlem

13.12. Přijetí ministra národní obrany Belgického království André Flahauta předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovským spolu s místopředsedou téhož výbor V. Matuškou, členem Výboru pro evropskou integraci V. Malátem a členkou téhož výboru Z. Roithovou

PŘÍJETÍ VÝBORU PRO EVROPSKOU INTEGRACI21. 3. Oběd pořádaný předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou na počest

delegace Výboru pro národní hospodářství Senátu Polské republiky vedené K. Kleinou za účasti místopředsedkyně výboru J. Moserové, členů výboru F. Mezihoráka a V. Šubrta

23. 3. Přijetí velvyslance Slovinské republiky D. Prelovšeka předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou

6. 4. Přijetí místopředsedkyně Seimu Litevské republiky R. Juknevičiene předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou za účasti senátorek J. Moserové a Z. Roithové a senátorů E. Lánského, F. Mezihoráka, V. Reitingera, R. Salzmanna a V.

95

Šubrta 11. 4. Přijetí delegace poslanců Bavorského zemského sněmu předsedkyní Výboru pro

evropskou integraci J. Filipovou za účasti senátorky J. Moserové a senátorů E. Lánského, V. Reitingera a R. Salzmanna

26. 5. Přijetí delegace Župní sněmovny Chorvatského státního sněmu místopředsedy Výboru pro evropskou integraci V. Reitingerem a R. Salzmannem za účasti senátora F. Mezihoráka

2. 6. Přijetí velvyslance R. Cibriana, vedoucího Delegace Evropské komise v ČR, předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou

27. 6. Přijetí předsedy Hospodářského výboru Senátu Rumunské republiky V. Gavanescu místopředsedy Výboru pro evropskou integraci V. Reitingerem a R. Salzmannem za účasti senátora F. Mezihoráka

3. 10. Přijetí delegace Výboru pro mezinárodní vztahy a evropské záležitosti Národní rady Republiky Slovinsko vedené jeho předsedou Francem Batagaljem předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou, místopředsedy Výboru pro evropskou integraci V. Reitingerem a R. Salzmannem a členy výboru F. Mezihorákem a V. Šubrtem

7.11. Přijetí delegace Zahraničního výboru Senátu Italské republiky vedené místopředsedou Senátu Francescem Servellem místopředsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Moserovou a místopředsedou Výboru pro evropskou integraci R. Salzmannem

14.11. Přijetí předsedy zahraničněpolitické komise Rady kantonů Švýcarské konfederace Bruno Fricka místopředsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Moserovou a členy téhož výboru F. Mezihorákem a V. Šubrtem

20.11. Přijetí expertní mise Evropské unie předsedkyní Výboru pro evropskou integraci J. Filipovou spolu s místopředsedy výboru J. Moserovou a R. Salzmannem

PŘIJETÍ VÝBORU PETIČNÍHO, PRO LIDSKÁ PRÁVA, VĚDU, VZDĚLÁVÁNÍ A

KULTURU15. 2. Pracovní oběd pořádaný předsedkyní Výboru petičního, pro lidská práva, vědu,

vzdělávání a kulturu I. Ondrovou s tajemníkem Komise pro práva dítěte OSN T. Hammarbergem

12. 4. Přijetí delegace Senátu Království Lesotho předsedkyní Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu I. Ondrovou za účasti senátora D. Kroupy

19. 4. Pracovní oběd předsedkyně Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu I. Ondrové a senátorů J. Kani, A. Petráše, J. Šenkýře a F. Vízka s delegací Národní rady Slovenské republiky

17.10. Přijetí členů Poradního výboru Rámcové úmluvy o ochraně národnostní menšin Rady Evropy předsedkyní Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu I. Ondrovou spolu s místopředsedou téhož výboru J. Kaňou a členem výboru A. Petrášem

7.11. Místopředsedkyně Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu V. Vašínková a další členové výboru přijmou delegaci Výboru pro vzdělání, vědu a mládež Sejmu Polské republiky vedenou předsedkyní výboru Grazynou Staniszewskou

PŘÍJETÍ ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍHO VÝBORU12. 4. Přijetí delegace Výboru pro justici, legislativu a lidská práva Sněmovny poradců

Parlamentu Marockého království předsedou Ústavně-právního výboru J. Vyvadilem 31. 5. Setkání představitelů Světové banky s předsedou Ústavně-právního výboru J.

Vyvadilem a senátory M. Štěchem, M. Topolánkem a J. Zapletalem28. 6. Přijetí představitelů Nejvyšší soudcovské rady Italské republiky členy Ústavně-

96

právního výboru

PŘIJETÍ VÝBORU PRO HOSPODÁŘSTVÍ, ZEMĚDĚLSTVÍ A DOPRAVU17. 2. Přijetí delegace Finančního a ekonomického výboru Všečínského shromáždění lidových

zástupců předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou, místopředsedou výboru J. Petříkem a členy výboru L. Drlým, J. Liškou, K. Korytářem a E. Škrabišem

14. 3. Přijetí E. Kastlerové a P. Parkera, zástupců mise Světové banky v oblasti dopravy předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou za účasti místopředsedy výboru J. Petříka a člena výboru K. Korytáře

21. 3. Pracovní večeře Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu s partnerským výborem polského Senátu za účasti předsedy výboru K. Burdy, místopředsedy výboru A. Michalíka a člena výboru E. Škrabiše

22. 3. Přijetí delegace Výboru pro národní hospodářství Senátu Polské republiky členy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu

23. 3. Přijetí delegace Výboru pro národní hospodářství Senátu Polské republiky vedené K. Kleinou předsedkyní Senátu L. Benešovou za účasti předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdy

28. 3. Přijetí ministra zahraničního obchodu Nizozemského království G. Yberna zástupci Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu

11. 4. Přijetí delegace Senátu Království Lesotho předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou za účasti senátorů K. Korytáře, J. Petříka a E. Škrabiše

12. 4. Přijetí ředitele Spolkové rady Spolkové republiky Německo prof. Georg-Berndt Oschatze předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou

12. 4. Oběd pořádaný předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou na počest delegace Senátu Království Lesotho za účasti senátorů K. Korytáře, J. Petříka a E. Škrabiše

24. 5. Jednání delegace Župní sněmovny Chorvatského národního parlamentu se senátory K. Burdou, L. Drlým a M. Topolánkem

26. 5. Oběd na počest návštěvy delegace Župní sněmovny Chorvatského národního parlamentu pořádaný předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou

29. 5. Večeře na počest předsedy Výboru pro finance, rozpočet a měnu Národní rady Slovenské republiky P. Farkase, místopředsedů Výboru pro rozpočet a finance Národního shromáždění Maďarské republiky I. Szekerese a L. Mádi, místopředsedů Výboru pro veřejné finance Sejmu Polské republiky M. Pietrewicze a P. Arndeta, předsedy Výboru pro finance a měnovou politiku Národního shromáždění Republiky Slovinsko J. Kopače a předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny V. Tlustého pořádaná předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou

13. 6. Přijetí delegace Evropského vzdělávacího institutu předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou

27. 6. Pracovní oběd předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdy s předsedou Hospodářského výboru Senátu Rumunské republiky V. Gavanescu

29. 6. Přijetí delegace Společného výboru pro finance a veřejnou správu Parlamentu Irské republiky vedené předsedou výboru M. Ahernem předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou

11.7. Přijetí delegace Výboru pro zemědělství,lesy a pozemkovou reformu Parlamentu Bulharské republiky místopředsedy Výboru pro hospodářství,zemědělství a dopravu V. Opltem a J.Petříkem a členy výboru L.Drlým a E.Škrabišem

10. 10. Pracovní oběd delegace výborů pro hospodářskou a zemědělskou politiku Rady federace Ruské federace vedené místopředsedou hospodářského výboru Anatolijem Alexandrovičem Kozeradskim s předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdou a členy výboru L. Drlým, E. Škrabišem a J. Rücklem

27.10. Pracovní oběd předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu K. Burdy, členů výboru E. Škrabiše, J. Rückla a J. Lišky s delegací Parlamentu Australského svazu

PŘIJETÍ VÝBORU MANDÁTOVÉHO A IMUNITNÍHO

97

8.11. Pracovní oběd delegace Národní rady Slovenské republiky se zástupci Mandátového a imunitního výboru L. Svobodou, V. Vašínkovou a J. Doubravou

PŘIJETÍ VÝBORU PRO ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ POLITIKU18. 5. Přijetí slovenské delegace při příležitosti podpisu Dohody o odborné spolupráci mezi

Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR a Všeobecnou zdravotnou poisťovnou SR zástupci Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku

PŘIJETÍ SENÁTORŮ5. 5. Přijetí delegace předsednictva Mezinárodního evropského hnutí senátorkou Z.

Roithovou26. 5. Přijetí delegace Lidového spolku péče o německé válečné hroby vedenou F. Döringem

senátory F. Kroupou, F. Mezihorákem a P. Morávkem 30. 5. Setkání senátorky Z. Roithové se zástupci srbských, černohorských a kosovských

nevládních organizací26. 6. Přijetí soudkyně Nejvyššího soudu Kanady Luise Arbour senátorem J. Rumlem22.8. Přijetí skupiny korejských junáků senátorem P.Eybertem23.8. Přijetí novozélandských hudebníků senátorkou A.Palečkovou

98