A R C H E O L O G I C K Ý

S L O V N Í K

Redaktor: Karel Sklenář

Část 1.

K a m e n n é a r t e f a k t y

1.1Kamenné š t ípaná i n d u s t r i e(Karel Sklenář)

1.2Kamenné broušené i n d u s t r i e( J i ř í H a r t l )

1.3O s t a t n í kamenné výrobky( J i ř í H a r t l - Karel Sklenář)

Praha 1989

Ú v o d

Otázka pevné a Jednoznačné terminologie jako neodmysli-te lného a t r i b u t u dokonale konstituovaných vědních oborů bu-d i l a odedávna pozornost archeologů. Amatérská povaha, k t e r ése a rcheolog ie J e š t ě po počátku našeho s t o l e t í Jen nesnadnozbavovala, k ladla však sjednocovacímu ú s i l í značné překážky.V h i s t o r i i oboru můžeme sledovat celou řadu pokusů soukromýchi o f i c i á l n í c h , pokusů Jednot l ivců i celých komisí - p r a k t i c -ky vždy se stejným negativním výsledkem (a to ne jen u n á s ,nýbrž i v Jiných zemích nebo v mezinárodním měřítku). Archeo-log ická terminolog ie se nakonec vyvinula víceméně ž i v e l n ě J a -ko ne zcela závazný, s p í š e zvykový soubor pojmů velmi různo-rodého původu, Jehož dodržování, výběr a l t e r n a t i v n í c h a t v o r -ba nových termínů závise ly vždy do značné míry na r e g i o n á l -ních zvyklostech, na subjektivním názoru Jednot l ivců.

Tato s i t u a c e se nepř íznivě projevuje zejména v muzejníp r á c i s archeologickými sbírkami. Tak, Jak s t o u p a j í požadavkyna komplexní povahu informací, vědeckou úroveň evidence s b í -r e k , s jednocení evidence & cílem s o u s t ř e d i t informace z v íceústavů a zpracovat Je s t r o j o v ě , r o s t e zejména v o b l a s t i a r c h e o -log ické muzeologie vědomí nutné potřeby s jednocení a závaz-n o s t i terminologie i způsobu popisu. Zavádění automatizovanéevidence s b í r e k v současné době n a s t o l u j e t u t o otázku s d e f i -n i t i v n í n u t n o s t í a neodkladnou n a l é h a v o s t í .

Je tedy p o c h o p i t e l n é , že i n i c i a t i v a musí vy j í t od archeo-logů p r a c u j í c í c h v muzeích. Oborové komise muzejních a r c h e o l o -gů ČSR p ř i Ústředním muzeologickém kabinetu Národního muzeav Praze se s vědomím t é t o potřeby zabývala touto problemati-kou J i ž od počátku osmdesátých l e t : na návrh autora t é t o před-mluvy (Jenž byl pověřen koordinací c e l é akce) bylo z muzej-ních archeologů Cech a Moravy sestaveno někol ik komisí prod í l č í zpracování terminologie jednot l ivých období od pravěkudo středověku. V p r á c i t ě c h t o komisí se bohužel o d r a z i l y t y -t é ž o b t í ž e , k t e r é způsobily konečný neúspěch předchozích akcítohoto druhu. Jedinou, k t e r á s p l n i l a svůj ú k o l , byla komisepro p a l e o l i t a mezol i t ( d r . Karel V a l o c h , CSc. ,

3

d r . Mart in O l i v a , C S c . ) , j e j í ž dodané podklady bylyintegrovány do č á s t i 1 . 1 . tohoto svazku. Protože však s p l n ě -ni daného úkolu je neodkladné, p ř i s t o u p i l koordinátor po do-hodě s ř e d i t e l s t v í m Národního muzea - Historického muzea kpokusu o s e s t a v e n í terminologického s lovníku na u ž š í , a l ee f e k t i v n ě j š í personální základně. Určitým konkrétním vzoremse s t a l a nedávno zahájená obdobná řada Etnograf ického s l o v n í -ku, vydávaného rovněž Národním muzeem v Praze.

Předkládaná př í ručka nemá být a n i d e t a i l n í vědeckou t e r -minologi í č i t e o r e t i c k o u k l a s i f i k a c í archeologického m a t e r i á -l u , a n i k las i f ikačním klíčem pro jeho chronologické č i k u l t u r -ní určování* Je pokusem o prakt ické s jednocení dosud nejednot-ného a často subjekt ivního popisu sbírkových předmětů v mu-ze ích v rozsahu potřebném pro evidenci 2. s tupně. Nemá a ne-může ovšem nahradi t p r á c i archeologa-odborníka; měla by býthlavně pomůckou pro archeology mimo rámec j e j i c h u ž š í s p e c i a -l i z a c e .

Protože p ř i chronologickém uspořádání m a t e r i á l u by nutnědocházelo k častému opakování a pro funkční nejsou vždy d o s t a -tečné podklady, byl zvolen systém založený na p o u ž i t é s u r o v i -n ě , přičemž každé t a k t o vymezená skupina je pojímána diachro-nicky* Termíny nejsou vzhledem k praktickému používání řazenyabecedně, nýbrž podle p ř í b u z n o s t i t varu a opracování. Dalš ísvazky budou věnovány keramice a s k l u , kovovým výrobkům apředmětům z o s t a t n í c h m a t e r i á l ů , pokud j sou běžně ji zastoupe-ny na našem území a v našich muzejních s b í r k á c h . Chronologic-ky půjde o a r t e f i c i á l n í m a t e r i á l pravěký až středověký ( p ř í -padně antický ve výběru odpovídajícím možnostem nálezů na na-šem území) s výjimkou mincí. V tomto časovém rámci se s l o v n í ksoustřeďuje na běžný, podstatný m a t e r i á l - p ř i u r č i t é nutnég e n e r a l i z a c i typových znaků - a pomíjí un ikátn í tvary; výraz-ně zjednodušuje spektrum s u b a l t e r n í c h tvarů ( r e s p . t e r m í n ů ) ,uváděných do odborné l i t e r a t u r y různými autory v nadměrnémmnožství. Nezahrnuje t a k é předměty opracované či u ž i t é , a l enevýrazné či nesnadno k l a s i f i k o v a t e l n é (v tomto svazku např .tvarované s tavební kameny), a r t e f a k t y povahy umělecko histo-

rické s vazbou na nemovité památky (a rch i tek tonické články)

4

či předměty, j e j ichž povaha se b l í ž í nemovitým památkám (ná-hrobní kameny, t z v . smírč í k ř í ž e , milníky, mezníky) a d í l aumělecké ( skulptury , r e l i e f y ) . Ke kamenným nádobám bude p ř i -hlédnuto ve svazku o keramice.

Č l e n ě n í s lovníku tedy z praktických důvodů klade h lavnídůraz na t v a r a v n ě j š í v l a s t n o s t i , t řebaže do u r č i t é míryrespektu je i chronologi i . Funkce vzhledem k problematickémuurčení či polyfunkčnosti různých typů má zde význam j e n dru-hotný. Toto hledisko se týká i volby termínů samých: v na-p r o s t é vě t š ině nejde o tvorbu nových pojmů, a l e o s jednocenía kodi f ikac i zavedených a běžně užívaných názvů, pokud vys lo-veně neodporují log ice a nesugeruj í funkci v rozporu s proká-zanou s k u t e č n o s t í . Je samozřejmé, že názvy t r a d i č n í , s p o j u j í -cí předmět s určitým druhem pracovní č i n n o s t i , j sou často jenkonvenční a jako takové j sou chápány i zde.

Není pochyby o tom, že předkládané terminolog ie , ač vy-chází podle možností z názvosloví obvyklého a zavedeného, ne-bude odpovídat subjektivním zvyklostem všech odborníků. Bezohledu na t o , že a n i ne lze v y t v o ř i t systém vyhovující všembeze zbytku, je však v současné době - zdůrazňujeme znovu -j i ž bezpodmínečně nutné vybrat ze současných termínů jedenjako závazný a vzájemnou dohodou přijmout jeden u r č i t ý systémza platný a respektovaný základ. Předkládaný s lovník je t e -dy míněn jako návrh normy závazné přinejmenším pro muzejníev idenci .

Předpokládáme, že archeologové za interesovaní na t é t oproblematice se k návrhu vyjádří a p ř i s p ě j í t a k k jeho zdoko-n a l e n í předt ím, než z íská s v o j i d e f i n i t i v n í formu.

K. S.

P r a k t i c k á i n f o r m a c e

Obě hlavní skupiny - š t í p a n á a broušené i n d u s t r i e - j s o uuvedeny nástinem systematiky hlavních pojmů. Následuje názvo-s l o v í a r t e f a k t ů v rovině obecné a s p e c i á l n í . Každé heslo s t r u č -ně c h a r a k t e r i z u j e typ po s t ránce t v a r o v é , což spolu s p ř i p o j e -

5

nou kresbou (měřítko není ovšem jednotné) slouží 1c ident i f i -kaci typu pro účely katalogizace; ve zkratce je připojenorámcové datování typu. Text doplňují zásady měření artefaktů(sjednocení udávaných rozměrů) a zásady je j ich zobrazování,zejména pro katalogizační účely.

Průběžně jsou užívány tyto zkratky a značky:

a) d. - délka, š - šířka, v. - výška; max. - maximálně,min. - minimálně;—> termín podrobněji vysvětlen na jinémmístě pod heslem, na které šipka ukazuje;

b) (syn. ....) - za termínem, považovaným za nejvhodnější azávazný, se v závorce uvádějí da lš í pojmy - synonyma protýž typ, z různých důvodů méně vhodné a k dalšímu užívánínedoporučené.

6

c)

P = paleolit

M =

N = neolit

E = eneolit

B = doba bronzová

st. = s t a r š ístř. = středníml. = mladšípozd. = pozdní

mezolit

s t . = s t a r š ístř. = středníml. = mladší

s t . = s t a r š ís t ř . = středníml. = mladší

st. = s t a r š í

hranice zhruba

250 000 p ř . n . l .40 00010 000

8 000

5 500

4 000

2 000

Č á s t 1 . 1

KAMENNÁ ŠTÍPANÁ INDUSTRIE

A. SYSTEMATIKA

Kamenná š t ípaná indust r ie zahrnuje a r t e f a k t y( t j . výrobky l idské ruky, ať už vzniklé Jako cíl pracovníhoprocesu nebo jako odpad v jeho průběhu) vyrobené z kamenetechnikami š t í p á n í (otloukáním, přitloukáním přímým či n e p ř í -mým, t lakem), případně i dále opracované jemnější technikou( r e t u š í ) .

(Od ar te faktů nutno o d l i š i t pseudoartefakty - přirozenét v a r y , j e j ichž podoba s ar tefakty je náhodná.)

Výchozím materiálem pro výrobu j e s u r o v i n av neupraveném stavu, zpravidla amorfní (úlomek horniny) nebotvarovaná prostředím vzniku (konkrece, h l íza) Si pohybem vevodě (valoun, pod 6 cm délky oblázek)• Kus, který začal býtvyužíván pro výrobu, případně byl k tomu i záměrně upraven,j e — > j á d r o , o d něhož s e odštěpuj í — > ú š t ě p y .Jádro i úštěp může být jak cílovým výrobkem, tak i polotova-rem pro výrobu — > n á s t r o j ů prostřednictvím d a l š íúpravy polotovaru (zejména r e t u š í ) . P ř i úpravě jádra i polo-tovaru vzniká — > o d p a d , zpravidla dále nepoužitý.

Kamenná š t ípaná industr ie zahrnuje tedy 4 základní sku-piny ar te faktů : 1. j á d r a , 2. úštěpy, 3. n á s t r o j e , 4. odpad.

B . N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů

1 . J á d r o

Kus kamenné suroviny, s l o u ž í c í jako z d r o j pro výrobu polo-tovarů pomocí odštěpování. Jsou na něm p a t r n é stopy t é t o č i n -n o s t i , zejména, úderové plocha a konkávní negativy odšt ípnu-tých úštěpů na povrchu ( těžné ploše) . Tvar se ř í d í zejména

7

druhem těžených úštěpů. Rozezná-váme zejména;

a ) n a č a t é - valoun č ihl íza a povrchem dosud jen zčás-ti porušeným ne četnými očišťova-cími úštěpy;

b ) d i s k o v i t é - těženépo jedné či obou stranách směremod obvodu ke středu (kratš í aš i r š í úštěpy);

c ) k u l o v i t é (syn. po-lyedrické) - b e z obvodové hrany,těžba nepravidelná po celé čipo většině plochy;

d ) h r a n o l o v i t é (syn.prismatické) - plošší i masivněj-ší hranol s podélnými negativypo těžbě čepel í . Může být da)jednopodstavové (syn. jednosměr-né) , když je odštěpováno jen zjednoho konce, t j . má jednu úde-rovou plochu; db) dvoupodstavo-vé (syn. dvousměrné) - z oboukonců, dvě úderové plochy; dc)se změněnou orientací - ventrál-ní strana těžena jiným směremnež dorsální;

e ) j e h l a n c o v i t é(syn. pyramidální, konické) -jednopodstavové hrotitého tvaru;

f ) n e p r a v i d e l n é

g ) z b y t e k j á d r a -malý, vytěžený natolik, že původ.ní tvar už nebývá patrný.

8

1

2 . Ú š t ě p

Základní p o l o t o v a r , zpravid la plochý a os t rohranný,vzniklý odšt ípnut ím ( s y n . odrážením, sbíjením) od j á d r a . S t á -vá se a) odpadem, neby1-1i vhodný k dalšímu u ž i t í (očišťovacíú š t ě p y , zejména pokud mají d o r s á l n í s t r a n u z č á s t i nebo zcelapokrytu původní kůrou kusu s u r o v i n y ) , b) nástrojem bez d a l š í -ho o pracování (makroskopicky l z e poznat nanejvýš podle—>užit-kové r e t u š e ) , c) polotovarem pro výrobu n á s t r o j ů .

Kromě t v a r ů — > odpadu rozeznáváme dva h lavní tvary ú š t ě -pu:

a) ú š t ě p (v užším smyslu) - d. = max. 2x š . ( j e s t l i ž ed. = š., jde o krátký ú š t ě p , p ř i š. > d. o š iroký ú š t ě p ) ;

b) č e p e l - z v l á š t n í t v a r ú š t ě p u , jehož d . = min. 2x š . ,tedy ú š t ě p p r o t á h l ý , jehož hrany a zprav id la i d o r s á l n í hranyjsou víceméně souběžné a příčný p r o f i l n e j s p í š e t r o j ú h e l n í k o -vý ( s t ř e c h o v i t á čepel) nebo l ichoběžníkový ( t y t o rysy j soud ů l e ž i t é pro určení zlomků č e p e l í , i když neznáme původnídélku) . P ř i odpovída j íc í d é l c e , a l e menší p r a v i d e l n o s t i h r a ni p r o f i l u l z e kus označi t jako č e p e l o v i t ýú š t ě p , čepel o š . menší než 1 c m jako č e p e l k u .

9

Celkový t v a r popisujeme jako h r o t i t ý , zaoblený, neprav i-d e l n ý . Obě hlavní plochy označujeme Jako s t r a n y (syn.l í c e ) ; podélně m á ú š t ě p b o k y ( b k ) , v l a s t n í obvod s eoznačuje jako h r a n a ( h ) , v přirozeném stavu obvykleo s t r á .

V - v e n t r á l n í (syn. spodní) s t r a n a je tvořena Jedinou p l o -chou (Štěpnou p lochou), na níž jsou stopy vznik lé p ř ivýrobě úš těpu:

p - patka (zbytek úderové plochy jádra)bú - bod úderu ( v r c h o l bulbu)b - bulbus (úderový kužel) a s ním někdy spojená úderová

jizvakv - koncentr ické v lny , r o z b í h a j í c í se od bulbu;pop - podélný p r o f i l úš těpupřp - příčný p r o f i l úš těpuD - d o r z á l n í s t r a n a (syn. h ř b e t n í , horní) o dvou a v í c e plo-

chách zpravidla lehce konkávních - negativech předchozíchúš těpů, ohraničených dorsálními hranami (dh).

Úštěp se p ř i popisu d ě l í na č á s t i :

bč - b a z á l n í (syn. základnová, = proximální) č á s t ( r e s p . ko-nec) , tvořená bází úš těpu včetně b a p ; r e s p . b a z á l -n í polovina ( b p ) ;

10

cč - c e n t r á l n í (syn. m e s i á l n í , s t ředová)t č - t e r m i n á l n í (syn. d i s t á l n í , h r o t o v á ) , r e s p . t p .Těmito termíny se označuj í i zlomky úš těpu.

Obvod ú š t ě p u se d ě l í na část b a z á l n í (bčo) a t e r m i n á l n í ( t č o ) ,úseky mezi nimi j sou l a t e r á l n í ( l č o ) - levý ( s i n i s t r o l a t e r á l -ní) a pravý ( d e x t r o l a t e r á l n í ) - určené p ř i pohledu na D ú š t ě -pu orientovaného bází d o l ů .

Základní př íčné p r o f i l y úš těpu a n á s t r o j e ;

a) t ro júhelníkový ( syn . s t ř e c h o v i t á ) , b) l ichoběžníkový,c) kosodélníkový, d) plankonvexní, e) bikonvexní .

3 . N á s t r o j

Úštěp ( č e p e l ) , a l e i jádrovitý kus či přirozený úlomek,Jehož hrany či s t r a n y jsou upraveny r e t u š í . (Hranu, k t e r á Jeurčena k výkonu funkce n á s t r o j e , označujeme jako pracovní*)Podle toho Je n á s t r o j

a) jádrový - masivnějš í , upravený sp í še h r u b š í technikou dot v a r u potřebného k výkonu u r č i t é pracovní č i n n o s t i ,

b) úštěpový ( r e s p . čepelový) - upravený s p í š e Jemnější r e t u š í *

Nejběžnějším způsobem opracování n á s t r o j e J e tedy r e -t u š o v á n í - úprava hrany č i s t r a n y n á s t r o j e odštěpová-ním drobných šupinovitých odštěpků (př i t loukáním přímých čis p í š e nepřímým - pomocí úderníku, t lakem; výsledek má podobusouvis lého či nesouvislého pásu (na hraně) č i plochy (na s t r a -ně úštěpu) negat ivů po drobných odštěpcích* R e t u š dělíme

a ) podle stupně záměrnosti n a z á m ě r n o u ( v i z v ý š e ) ,u ž i t k o v o u (vzniklou v důsledku pracovního u ž i t í n ahraně neopracovaného úš těpu nebo na neopracované hraně n á s t r o -je - obvykle nepravidelnou, nesouvis lou a nevýraznou) ap s e u d o r e t u š (vzniklou n a p ř . t e p l o t n í m i změnami nebo

11

pohybem kusu ve vodě, přirozeným a nezáměrným ot lučením);

b ) podle rozsahu n a o b v o d o v o u n a hranách resp .bocích ( l a t e r á l n í , s i n i s t r o - , d e x t r o - č i b i l a t e r á l n í , v e n t r o -č i d o r z o l a t e r á l n í ; b a z á l n í , t e r m i n á l n í ) , p ř i opracování c e l é -h o obvodu oběžnou, a p l o š n o u , pokrývající z č á s t inebo zcela jednu či obě s t rany ( d o r s á l n í , v e n t r á l n í , bifaciál-ní); i obvodová r e t u š může vybíhat od hrany dále do plochyboků a J s o u - l i negativy protáh lé směrem od hrany kolmo čišikmo k podélné ose kusu, označuje se jako l a m e l á r n í ;

c ) podle návaznosti n a s o u v i s l o u (po ce lé h r a n ě ) ,n e s o u v i s l o u nebo j e n m í s t n í ;

d) podle úhlu svíraného v e n t r á l n í plochou nás t ro je a plochaminegativů obvodové r e t u š e na p l o c h o u (pod 45°) as t r m o u (nad 45°);

e) podle v e l i k o s t i a provedení se od běžné o d l i š í h r u b áč i naopak d r o b n á (syn. p e r l i č k o v i t á ) ;

f) podle tvaru opracované hrany ( v i s o b r . ) na fa) rovnou,fb) konvexní až fc) vyčnělou, fd) konkávní až fe) vrubovitou,resp . ff) zoubkovitou; u terminální r e t u š e fg) př íčně rovnou.fh) příčně šikmou, prohnuté tvary jako u l a t e r á l n í r e t u š e .

Kromě r e t u š e v pravém smyslu rozeznáváme d a l š í způsoby,hlavně- v y š t i p o v á n í p ř i úpravě—> d l á t a a d l á t k a- r y d l o v ý ú d e r p ř i ú p r a v ě — > r y d l a .

Z á k l a d n í t v a r y ( t y p y ) n á s t r o -j ů kamenné š t ípané i n d u s t r i e nás ledu j í v přibližném chro-nologickém pořadí. Mohou se vyskytovat samostatně i jakok o m b i n o v a n é nást ro je - dva typy na témže kusu,hlavně na p r o t i l e h l ý c h koncích ( n e j č a s t ě j i šrabadlo-rydlo,škrabadlo — vrták).

12

Masivní n á s t r o j zpravidlajádrový(obvykle valounový).Bazální část nebývá opracová-na, terminální (zhruba t ř e t i -na až polovina kusu) uprave-na hrubým otlučením (jednímči několika málo údery) donepravidelně k l i k a t é pracovníhrany víceméně konvexníhoprůběhu v nárysu. ( J e - l i h r a -na př íčně rovná, vzniká méněčastý p ř í č n ý sekáč.)Odštěpování může být provedenop o jedné s t r a n ě ( s . j e d -n o s t r a n n ý , s y n . j e d -nolící - o b r . j) nebo po obous t r a n á c h ( s . o b o u s t r a -nný, syn. d v o u l í c í - o b r . d).U kusů P s t . mohou být hranyi plochy negativů o broušenyč i n n o s t í v ě t r u .P s t . ( - s t ř . ) , a l e i p o z d ě j i .

Sekáčovitý n á s t r o j na masiv-ním úš těpu, kde je j e d n o s t r a n -nou r e t u š í vyznačena t e r m i n á l -n í pracovní h r a n a .P s t ř .

13

S e k á č

H o b l í k

Jádrový (případně i masivníúštěpový) n á s t r o j t v a r u n e j s p í -še kapkovitého či hruškovitéhose zes í lenou bazá ln í č á s t í (ně-kdy neopracovanou - j e š t ě s ků-r o u valounu); t e r m i n á l n í čás tje často vypracována do h r o t u ,od něhož probíha j í v íce či méněpravide lné pracovní hrany poobou bocích směrem k b a z á l n í m ukonci. Retuš je jemnější než usekáče, z obvodu se š í ř í na p l o -chu, n e j č a s t ě j i oboustranně(obr . a). Podle t v a r u se rozezná-v a j í kl íny p r o t á h l é , t r o j ú h e l n í -kové, oválné, mandlovité a j . , kusk r a t š í než 6 cm bývá označovánjako k l í n e k ( o b r . b ) . Pokud k l í nnemá průřez bikonvexní, a l e t r o j -úhelníkový či l ichoběžníkový( " v e n t r á l n í " s t r a n a plochá, s p í -še neopracovaná), nazývá seš p i č á k .P s t . - s t ř . (-poč. ml.).

N á s t r o j h r o t i t é h o t v a r u , prove-dení jemnějšího než p ě s t n í k l í n ,vesměs úštěpový (čepe lový) . P ř í -klady:1) hroty úštěpové (P s t ř . - poč.P m l . ) :l a ) l e v a l l o i s k ý -zhruba trojhranný s upravenoupatkou ( r e t u š úderové plochy -patka se v tom případě k r e s l í ) ,na obvodu nanejvýš j e n místně r e -tušovaný, d o r z á l n í hrany t v o ř íčasto vzor převráceného Y;

14

P ě s t n í k l í n

H r o t

l b ) m o u s t i e r s k ý(syn. pěstní hrot) - podobný,ale silná laterální retuš, sbí-hající se do hrotulc) 1 i s t o v i t ý - hro-t i t ý na jednom či obou koncích,oboustranně zčásti i zcela ploš-ně retušovaný, výrazně tenčínež pěstní klín; baze rovná,zaoblená, hrotitá, příčný pro-f i l plankonvexní či spíše bikon-vexní; řada podtypů.2) hroty čepelové (P ml., i pozdě-j i) - čepel s terminál. koncempřirozeně hrotitým nebo retušo-vaným do hrotu. Retuš a) late-rální (rovná či lehce konvexní,b) bilaterální (do hrotu), c)příčně šikmá (hrot vzniká na prů-sečíku terminální a delší laterál-ní hrany). V drobném provedeníd. pod 2 cm se označuje jakom i k r o l i t i c k ý (syn.hrůtek), obvykle na zlomku če-pelky (četné formy v M, hlavněs retuší typu c). Podtypy s úpra-vami v bazální části:2d) h r o t s v r u b e m -bazální čtvrtina až polovina jed-noho boku je strmě vrubovitě od- retušována;

2e) h r o t s ř a p e m -totéž provedeno na obou bocích(vrubovitě nebo jen zúžením čepe-l e ) ; někdy i plošná retuš na čás-t i ventrální stranyHrot šípu - viz šipka.

15

Úštěpový (jen vzácně čepelovýči jádrový) nástroj spíše masiv-ní , jehož jedna hrana (případněi dvě) je opracována výraznouhrubší r e t u š í ; jako podtypy ro-zeznáváme zejménaa ) j e d n o d u c h é - m ájen jednu pracovní hranu, a toboční nebo příčnou (když pracov-ní hrana lež í prot i bulbu), podletvaru aa) rovnou, ab) konvexní,ac) konkávní, U kusů se dvěmahranami rozeznáváme podle vzá-jemného vztahu hran drasadlob ) d v o j i t é (hrany pro-t i l eh lé)c ) ú h l o v é (hrany s e sbí-haj í , bulbus úštěpu lež í prot ijedné z nich)d ) h r o t i t é ( totéž, alebulbus l e ž í prot i je j ich průse-číku - hrotu).P s t ř . (- poč. P ml.).

Nástroj na úštěpu (čepel i) , kdejedna hrana je ponechána bezúpravy jako pracovní ( o s t ř í ) ,druhá (hřbet) může být rovněž p ř i -rozená, ale tupá (kůra valounu,neupravená plocha) nebo je otu-pena strmou r e t u š i . Vyskytuje sev řadě podtypůa) v P s t ř . v hrubších, obvykleúštěpových formách s hřbetem re-tušovaným (aa) i přirozeným(ab);b) v P ml. převážně jako čepelo-vý nás t ro j , který lze označit ijako čepel s otupeným bokem,

16

D r a s a d l o

N ů ž

s l a t e r á l n í (obvykle mírně kon-vexní) č i př íčnou r e t u š í ;c) v P pozd. zejména jakoo b l o u k o v i t ý n o ž í k- čepel (ka) a jedním bokem l e h -ce konvexně otupeným ( t a t o strmár e t u š o d l i š u j e nožík od h r o t uobloukovitě r e t u š o v a n é h o ) , d r u -hý t v o ř í př i rozená hrana bez r e -t u š e ; t e rminá ln í konec je (asy-metricky) h r o t i t ý .

Jemnější obdoba d r a s a d l a ; pra-covní h r a n a , upravená strmou r e t u -š í , je víceméně konvexní.1 ) č e p e l o v é ( syn . kon-cové) - hrana umístěna př íčně naterminálním konci č e p e l e , k terýse pak nazývá h l a v i c e ; ta můžebýt a) př íčně rovná, b) př íčněšikmá, c) konvexní (syn. oblou-kovité škrabadlo) - n e j č a s t ě j š í ,d) lomená až e) vyčnělá ( t j . p ř ibocích vrubovi tě vybraná) . Dalš ír e t u š může být na h r a n á c h . Čepe-lové škrabadlo může být i f) dvo-

17

Š k r a b a d l o

j i t é (na obou protilehlých kon-cích čepele).2) úštěpová škrabadla se děl ípodle podílu retuše na obvoduv zásadě naa ) n e h t o v i t é - krátkýúštěp s terminální retuší (můževšak být i na bazálním zlomkučepele); je- l i baze úštěpu zúže-ná či hrot i tá , lze je označitjako podkovovité, resp. vějířo-vi té ;b ) p o l o k r u h o v é -zhruba terminální polovina obvo-du strmě retušována do výrazněkonvexní hlavice;c) o k r o u h l é - celý ob-vod retušován.d ) k ý l o v i t é (syn. člun-kovité, vysoké) škrabadlo vyrobe-no vysokou retuši na masivnímúštěpu; v. hlavice je větší nežje j í š. Úpravou uvedenou podle)vzniká z 2d) škrabadlo v y č -n ě l é .P ml. - E.

Nástroj zpravidla čepelový, je-hož jeden konec (obvykle termi-nální) je strmou retuší bi late-rálně vybrán tak, že vybíhá vúzký, protáhlý, souměrně širokývýčnělek (obr. a) ; mimořádně pro-táhlý j e k r č k o v i t ý (aa).Více než 1 výčnělek má vrtákv í c e n á s o b n ý (obr. b ) .Hrubší variantou je vrták z o -b á k o v i t ý (syn. ozub,

18

V r t á k

zobec), vybíhající do silnéhotrojúhelníkového retušovanéhohrotu (obr. c ) .P ml. (-N).

Dlátovitý nástroj vyrobený zpra-vidla z čepele jednoduchým Sivícenásobným rydlovým úderem -odražením - rydlového odštěpuz hrany tak, aby se vytvořilakrátká ploška a pracovní hranavíceméně kolmá na strany čepele(zejména na ventrální stranu).Kromě toho je častá i retuš nahranách kusu. Častá jsou rydlavícenásobná na protilehlých kon-cích a hranách téhož kusu (a toi různého typu na témž kusu).Hlavní podtypy:a ) h r a n o v é - n a čepelibuď zlomené (aa) nebo příčně(rovně, šikmo,...) retušované(ab); pracovní hrana vzniká naprůsečíku této příčné hrany srydlovým odštěpem na laterálníhraně;b) k l í n o v é - 2 i vícerydlových úderů formuje 1 (termi-nální) konec klínového tvaru; pod-le umístění klínu vzhledem k osečepele je ba) středové, bb) za-křivené, bc) boční;

19

R y d l o

c ) o b l o u k o v é (syn.kýlové) - polyedrická pracovníhrana vytvořena větším počtemstejnosměrných rydlových úderů,hlavně ventrálně;d) p ř í č n é - podobné, úde-ry kolmo na podélnou osu;e) p l o c h é - více úderůvedle sebe rozloženo po ploše(vesměs na ventrální straně).P ml. (- M).

(syn. nůž typu Kostenki) - t e r -minální konec čepele zeslabenventrálně (nebo bifacialně)plošnou retuší (resp. vyštípá-ním).P ml.

(zčásti syn. odštěpovač, stírad-lo) - nástroj vyrobený na zbytkujádra (dlátko v užším smysluslova) nebo na drobnějším úštěpuzeslabením a zaostřením, u úště-pů jedné nebo i obou příčnýchhran (terminální, případně i ba-zální) , pomocí jednostranné čispíše oboustranné zeslabující

20

D l á t o

D l á t k o

retuše (vyštípání - zalámanénegativy). Ostří dlátka bývá načelním průmětu prohnuté oblou-kovitě, pracovní hrana podstat-ně š i r š í než u dláta (poměr kd. kusu zhruba l : l - 1,5).P ml.

V r u b Nástroj na úštěpu (čepeli, zlom-ku) s vrubem vyretušovaným s t r -mou či plošší retuší na jednéhraně (podélné či příčné) nastraně dorzální či ventrální.Může být i vícenásobný.P stř . - ml.

P i l k a Čepel(ka) s víceméně pravidelnouzoubkovou retuší na jedné la te-rální hraně; druhé bývá někdyotupena strmou retuší (tzv, otu-pený bok).P ml. (- N).

Č e p e l k a a o t u p e n ý m b o k e m Čepelkas jednou laterální hranou otupe-nou strmou retuš í v přímé l i n i i .Konce čepelky bývají odlomeny.P ml. (- M).

21

G e o m e t r i c k é m i k r o l i t y Skupina typů drob-ných a r t e f a k t ů o d. a s i 1-2 cm,vyrobených z čepelek či malýchúštěpů drobnou ( p e r l i č k o v i t o u )r e t u š í .P ml. - M ( - N).a ) o b d é l n í k ( syn. p r a -voúhelník) - čepelka a otupenýmbokem a př íčně přímo retušovaný-mi konci ;b ) k o s o č t v e r e c ,k o s o d é l n í k ( syn.rhomboid) - čepelka bez l a t e r á l -n í r e t u š e , konce retušoványpř íčně šikmo ve stejném směru;c ) l i c h o b ě ž n í k ( syn.t r a p e z , př íčná š ipka) - s t ředováč á s t č e p e l e ( - k y ) , j e j í ž souběžnél a t e r á l n í hrany nejsou r e t u š o v á -ny, zatímco odlomené konce j s o uretušovány př íčně šikmo, a l e n e -souběžně ( t a t o r e t u š může býtpřímá nebo konkávní). Lichoběž-n í k je symetrický nebo asymetr ic-ký; délkové extrémy se označuj íjako protáhlý (d. přesahuje d v o j -násobek š . ) , nebo krátký ( d . = š . ) .d ) t r o j ú h e l n í k -drobný h r o t vyrobený z čepelkyt a k , že j e j í konce j s o u odlomenya c e n t r á l n í čás t opracována dotrojúhelníkového t v a r u , obvyklese 2 retušovanými hranami; n e j -d e l š í se označuje jako přepona,k r a t š í jako odvěsny ( l e v á , pravá).V P m l . bývá re tušována s p í š epřepona a l odvěsna (otupený boka př íčná přímá nebo šikmá r e t u š ) ,

22

v M spíše obě odvěsny (přeponutvoří neretušovaná laterálníhrana).e ) k r u h o v á ú s e č(syn. segment) - centrální částčepelky s odlomenými konci, je-jíž jedna laterální hrana jeretušována výrazné konvexnědrobnou retuší, druhá (tětiva)zůstává neopracována (pouze vP ml. bývá retuš i na n í ) .

Š i p k a Artefakt vypracovaný na krátkémúštěpu či čepeli jemnou retušínejen obvodovou, ale zčásti ažzcela i plošnou. Hlavní formy:a) trojúhelníková s bází aa)přímou či ab) konkávní; ac) přisilně konkávní bázi se dolníhroty protahují v křidélka;b) trojúhelníková s řapem (syn.trnem), který je vypracován, re-tuší - vrubovitým vybráním bokův bazální části;c) trojúhelníková s řapem a kři-délky;d) trojúhelníková s vruby boční-mi při bázi;e) l istovitá, příp. f) l istovitás řapem.E - B st.

23

K ř e s a c í k á m e n Artefakt užívaný k získáváníohně od pravěku do novověku,ale většinou bez určité typickéformy (obr. a - raný středověk),nápadné bývají hrany, olámané aodrcené užíváním. Poměrně typic-kou formu mají kameny užívanéve střelných zbraních do 19.stol. , vyrobené nejspíše z cen-trální části silné čepele (čize silného úštěpu) plošně roz-sáhlejší retuší celého obvodu naobou či jen na dorzální straně;jejich tvar je víceméně čtverco-vý. Mohou být zaměněny za pra-věké formy, zejména škrabadla.(obr. b.)

S r p o v ý n ů ž (syn. srp, půlměsíc, nůž) Většía silnější úštěp, oboustranněplošně retušovaný, ve tvaru kru-hové úseče s jednou laterálníhranou výrazně konvexní, druhourovnou nebo konkávně lehce pro-hnutou. U nožů z deskovité suro-viny bývají retušovány jen hra-ny - výrazně, často bifaciálně- plochy stran mohou být pokrytypůvodní kůrou kusu suroviny. Typmohl být užíván v podobné funkcijako—>srpová čepelka.E - B st.

24

S e k e r k a ( š t í p a n á ) Artefakt z masivníhoúštěpu či jádra, upravený hrubýmoštípáním do válcovitého až hra-nolovitého tvaru, na koncíchněkdy zúžený (na břitu i jemněj-ší re tuš í ) . Mohl sloužit i jakonástroj, ale zpravidla byl polo-tovarem k dalšímu (i jen částeč-nému) opracování broušením ahlazením.E ml. - B s t .

Oboustranně plošně opracovanázbraň, zejménaa) l istovitá - připomíná—>lis-listovitý hrot, ale obvykle jen1 konec hrotitý;b) dýka s rukojetí - rukojeť vy-pracována plošnou retuší buď jenkonkávním vybráním boků, nebozúžením jednoho konce do delšíhotyčinkovitého řapu o souměrnésí le a oválném až čtyřbokém prů-řezu.c) Úštěpová dýka - trojúhelníko-vitý široký úštěp větších rozměrů,neopracovaný plošně, ale jen nahranách retušovaný (spíše místně).E - B s t .

25

D ý k a

4 . O d p a d

vzniká a) při očišťování jádra při výrobě jádrového ná-stroje před výrobou úštěpů — polotovarů, b) při výrobě úštěpů(úštěpy nevhodné jako polotovary, obnovování jádra), c) přivýrobě nástrojů retuší polotovarů. Odpad v obecném smyslu (cožnevylučuje použití ve funkci nástroje, prokazatelné však jenstudiem pracovních stop)tvoří zejména:

- úštěpy nesoucí dorsálně původní zvětralou kůru suroviny- úštěpy nepravidelného tvaru a povrchu (amorfní)- úštěpy (čepelovité úštěpy) z hrany jádra- odštěpky (drobné úštěpy, jejichž d. ani š. nepřesahuje 1 cm)- třísky (drobný odpad, který nemá charakter úštěpu).

Tvarově výraznější kategorie odpadu:

V r c h l í k j á d r a Útvar podoby nepravidelného ku-lového vrchlíku, vzniklý připrvotní úpravě valounu či hlízysuroviny na jádro; klenutou plo-chu tvoří kůra suroviny, základ-nu štěpná plocha. Dále už neníopracován.

H r a n a j á d r a Čepel (ovitý úštěp) vyšší, strmě-jí střechovitého (trojúhelníko-vého) příčného průřezu, jehoždorzální hrana je nepravidelnáa otlučená. Odpad při úpravějádra odštípnutím nevhodné hra-ny.

26

R y d 1 o v ý o d š t ě p Odpad př i výrobě rydla - t r o j -boká tř íska odlomená z hrany če-pele. Ventrální strana s bulbemje odlišná od původní ventrálnístrany čepele. Odštěp mívá něk-dy retuš na původní hraně čepe-le.

M i k r o r y d l o Odpad při výrobě —>lichoběžní-ku (geometrického mikrolitu):bazální či terminální zlomekčepelky šikmo přelomené v místěvrubu, vyretušovaného na jednéhraně je j í centrální část i ."Rydlová ploška" ventrálně, po-lovina vyretušovaného vrubudorzálně na opačném boku.(P ml.-) M.

C . S t o p y u ž i t í n a n á s t r o j í c h

Zjišťují se zpravidla jen mikroskopicky a nemají význampro morfologickou klasifikaci. Výjimku tvoří s r p o v áč e p e l k a - kus užitý jako vložka do žacího nože (skláda-ného nástroje a rukojetí z organické hmoty). Není to typ, alefunkce; typově jde zpravidla o geometrický mikrolit, nejspíšeprotáhlý—>lichoběžník nebo—>kruhovou úseč, také ale jeno čepelku příčně šikmo retušovanou. V podobné funkci se užíval(zřejmě samostatně) i —> srpový nůž. Funkce se projevuje t r o j -úhelníkovými ploškami vysokého lesku po obou stranách kusu,zpravidla šikmo přes jeden roh - tak, jak šikmo zasazená čepel-ka zubovitě vyčnívala z rukojeti; ostřím byla neretušovanáhrana. Ploška vznikla stykem pazourku s kyselinou křemičitou

27

p ř i ř e z á n í s t é b e l .N - E ( - B s t . ) .

D . Z á s a d y e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n i

1 . Z á s a d y p o p i s u

P ř i běžné muzejní k l a s i f i k a c i pro evidenční účely uvá-díme:

a) název typu ( resp . podtypu);b) označení polotovaru, v případě n e ú p l n o s t i kusu označení

jeho zachovalé č á s t i ;c) druh, způsob a l o k a l i z a c i opracování;d) stopy p o u ž i t í a j e j i c h l o k a l i z a c i ;e) surovinu: druh, barvu, s tav povrchu ( p a t i n a c i ) ;f) rozměry: U nástrojů vždy min. d. x š. x v . , j inak údaje

potřebné k charakterizaci objemu, min. vždy d. (vše v mm).

Příklad: škrabadlo čepelové (terminální zlomek čepele) s kon-vexní hlavicí strmě retušovanou, lokální užitková r e t u š b i la-t e r á l n ě ; pazourek tmavošedý, bělavě patinovaný, 47 x 18 x 7 mm.

2 . Z á s a d y m ě ř e n í

d . = d é l k a měřená u úště-pů (čepelí) dvojím způsobem:a) po ose vzniku, tj. od boduúderu přes bulbus, kolmo na pat-ku; b) po morfologické ose, tj.mezi dvěma nejvzdálenějšími bo-dy na obvodu kusu. Tento druhýzpůsob používáme p ř i evidencisbírek pro jeho jednoznačnost apoužitelnost ve všech případech(i u neúplných kusů);š . = š í ř k a - maximálnívzdálenost hran ve směru kolmém

28

na podélnou osu;v. = v ý š k a - maximálnívzdálenost mezi v e n t r á l n í a d o r -z á l n í s t ranou ve směru kolmémna v e n t r á l n í s t r a n u .(U n á s t r o j ů se p ř i k l a s i f i k a c iudávají minimálně t y t o 3 rozmě-r y , u o s t a t n í c h a r t e f a k t ů mini-málně d . )

3 . Z á s a d y z o b r a z o v á n í

Kamennou š t ípanou i n d u s t r i i zobrazujeme zpravidla v mě-ř í t k u 1 : 1 . Možné aspekty zobrazení : A - d o r z á l n í n á r y s ,B - příčný p r o f i l , C - podélný p r o f i l , D - s i n i s t r o l a t e r á l n íbokorys, E - d e x t r o l a t e r á l n í bokorys, F - v e n t r á l n í nárys ,G - b a z á l n í průmět, H - t e r m i n á l n í (syn. č e l n í ) průmět.

A + B, r e s p . + C t v o ř í základní se s tavu, minimální prozobrazení každého n á s t r o j e ; dá le se podle potřeby př ipo ju jeF (v případě v e n t r á l n í r e t u š e - s t a č í však j e n výřez r e t u š o -

29

vané p a r t i e ) , p ř í p . D + E; G v případě úpravy patky, H v p ř í -padě potřeby zachycení podoby t e r m i n á l n í r e t u š e (zejména uh l a v i c e škrabadla) . Zobrazení jednoho a téhož kusu j sou prozachování s o u v i s l o s t i propojena vodorovnými (v případě B, G,H i kolmými) čárkami.

Základní poloha kusu (A) je s v i s l á , bazálním koncem dolů(resp. retušovanou pracovní hranou nahoru, j e - l i určení bazen e j i s t é ) . Bokorysy D, E j sou vzhledem k A umístěny t a k , jakoby se kus A o t á č e l kolem své podélné (na obrázku s v i s l é ) osy:levý bok D umístěn napravo od A a naopak. V e n t r á l n í s t r a n a Fnásleduje teprve po bokorysu D nebo E kromě př ípadů, kdy sebokorys nezobrazuje). P ř í č n á zobrazení B, G, H jsou o r i e n t o -vána na s v i s l o u osu A (H je v e n t r á l n í s t r a n o u nahoru); polohap r o f i l u B je na nárysu A vyznačena p r o t i l e h l o u d v o j i c í k r á t -kých čárek ( p r o f i l je vo len na takovém m í s t ě , aby c h a r a k t e r i -zoval objem předmětu).

Lin ie obvodové i v n i t ř n í se k r e s l í s t e j n o u s i l o u č á r y .Plochy (zejména d o r z á l n í ) mohou být pokryty obloučkovým s t í n o -váním naznačujícím lehce prohnuté plochy, především u pazour-ku, přičemž se poč í tá se světlem z pravého horního rohu k r e s -l i c í plochy. Retuš je vyznačena obloučkovitým průběhem h r a nnegativů po šupinovitých odštěpcích; j e j í plošky mohou býtrovněž s t ínovány, pokud nejsou t a k malé, že by s t í n o v á n í s n i ž o -valo č i t e l n o s t r e t u š e . Na bokorysech a průmětech se n e s t í n u j e ,s t í n o v á n í se tedy t ý k á j e n A, r e s p . i F.

Značky užívané p ř i kresbě:

a - kůra původního povrchu suroviny (užívá se na A, p ř í p . D,E); o b l i n u valounu l z e naznačit stínováním (zhuštěním t e -č e k )

b - l e s k na srpové čepelce (A, F)c,d - vyplnění p r o f i l ů (c vhodné sp í še pro menší plochy) (B,C)e - původní kůra suroviny na p r o f i l u valounu (B, C)

30

f - plocha zhmožděna opakovanými úderyg,h - poloha bulbu (g) dochovaného, (h) nedochovaného, a l e

polohově u r č i t e l n é h o (např . j e - l i odretušován) (A)j - směr rydlového úderu (A, F)

31

Č á s t 1 . 2 .

K A M E N N Á B R O U Š E N Á I N D U S T R I E

A . S y s t e m a t i k a

Označení kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje soubora r t e f a k t ů vyrobených z h o r n i n nebo nerostů u r č i t ý c hrozpoznaných fyz iká lních a technických v l a s t n o s t í , vhodnýchpro zamýšlenou funkci výrobku. Na počátku procesu výroby ka-menné broušené i n d u s t r i e s t o j í tedy s u r o v i n a ( j e -den z nejvýznamnějších aspektů rozvoje m a t e r i á l n í ku l tury)ať už těžená z primárních geologických výchozů anebo nalézanána povrchu jako u p o t ř e b i t e l n é valouny. ( J e j í t echnické a fy-z i k á l n í v l a s t n o s t i j s o u určeny ponejvíce minerálním složenímuži tých h o r n i n , j e j i c h t e x t u r o u a s t r u k t u r o u ; j s o u to n a p ř .h u s t o t a , poréznost , pevnost v t l a k u a t d . )

K výrobě kamenné broušené i n d u s t r i e bylo užíváno s p e c i á l -ních — > v ý r o b n í c h t e c h n i k , a t o jak velmijednoduchých ( n a p ř . p ř i t l o u k á n í ) , t a k s l o ž i t ě j š í c h ( ř e z á n í ,v r t á n í , broušení a d a l š í c h ) . V průběhu výroby prochází kamen-n á broušená i n d u s t r i e zpravidla stadiem — > p o l o t o v a -r u (jímž je kus suroviny se zřejmými stopami i n t e n c i o n á l n íúpravy t v a r u do p ř i b l i ž n é podoby zamýšleného a r t e f a k t u ) , r e s p .sekundární úpravy poškozeného předmětu k novému p o u ž i t í . P ř ivýrobě vzniká výrobní —> o d p a d, k terý je však u kamen-né broušené i n d u s t r i e s jednou výjimkou (—> vývrtek) těžkoprokazatelný a s ledovate lný; proto t a k é nelze prokázat jehomožné následné p o u ž i t í .

Kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje tedy 4 základní sku-piny:

1. polotovary,2. výrobní n á s t r o j e ,3 . zbraně,4. odpad.

33

B . P o s t u p v ý r o b y

1 - Hrubé vytvarování polotovaru št ípáním na t e n č í deskysouběžné s " l é t y " suroviny;

2 - p ř i t l o u k á n í , e v e n t . ořezávání deskovitými vápencovými(snad i dřevěnými) p i lami podsypávanými vhodným abrazi-vem - n e b o přímo pi lami pískovcovými;

3 - odlomení v mís tě zářezu;4 - t v a r o v á n í polotovaru odbíjením (s výjimkou vhodných p ř í -

rodních t v a r ů k výrobě—> závaží,—> p ř e s l e n ů , — > d r t i č ů ,některých — > seker a t d . ) ;

5 - hrubá r e t u š ke s n í ž e n í hmotnosti a r t e f a k t u , k vytvarová-ní p ř i b l i ž n é podoby Jednot l ivých jeho č á s t í , např. zúže-ní t ý l u , z tenčení b ř i t u před vybroušením a pod.;

6 - event. jemnější r e t u š ;7 - obrušování povrchu na s tacionárním —> brusu;8 - v l a s t n í b r o u š e n í , p ř i němž vznika l výsledný t v a r předmě-

t u ; rych los t a hrubost byla dána použitým abrazivem, r e s p .brusem nebo—> brouskem; nelze vy louč i t u ž i t í brusnépasty - směsi abraziva s vodou, anebo polévání pracovníplochy brusu;

9 - vyhlazení povrchu (zejm. u —> sekeromlatů) jemnozrnnýmikamennými h l a d i d l y ;

10 - z v l á š t n í technikou opracování povrchu některých—> sekerje t z v . oklepávání ( resp. p i k e t á ž ) , tj. odbí jení drobnýchč á s t í suroviny zprav id la v ě t š í z r n i t o s t i ;

11 - v r t á n í a) za p o u ž i t í dutého v r t á k u podsypávaného a b r a z i -vem, b) plnou podsypávanou tyčinkou (zjevně mnohem méněú č i n n é ) ; r e l a t . vzácně se vyskytuje i dvo j í v r t á n í s ná-sledným prorážením hráze mezi oběma průvrty a dobroušenímve směru kolmém na podélnou osu a r t e f a k t u , čímž (zejm.opět u —> sekeromlatů(vznikne e l i p s o v i t ý t v a r "otvoru"pro nasazení topůrka;

12 - vybroušení fasetky—> výstružníkem po vyvrtání p r ů v r t u ,aby se poněkud z v ě t š i l průměr okraje a aby nebylo ostrýmokrajem p r ů v r t u po vyražení—> vývrtku poškozováno topůr-ko;

34

13 - vyleštění povrchu (zejm. u honosných —> sekeromlatů) dovysokého lesku snad i za použití popele a tuku.

C . N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů

1 - b ř i t , 2 - o s t ř í , 3 - hřbet, 4 - bok, 5 - t ý l ,6 - báze, 7 - průvrt, a - týlová část, b - břitová část

35

1 . P o l o t o v a r Kus kamenné suroviny s e z ř e t e l -nými stopami i n t e n c i o n á l n í úpravyt v a r u do hrubé podoby a r t e f a k t u ,k t e r ý mohl být do žádané podobyješ tě dopracován; j e d n o t l i v é fá-ze výroby, jak právě některé po-lotovary ukazuj í , nebyly vždyod sebe n i j a k s t r i k t n ě oddělo-vány: vedle hrubého o ř e z á n í ,r e s p . o š t í p á n í může nést polo-t o v a r už i stopy broušení , v r t á -n í a t d .

2 . Skupinu v ý r o b n í c h n á s t r o j ů t v o ř í a r t e -f a k t y , k t e r é byly záměrně vyrobeny k následnému už i t í ve výro-bě. (Kamenné broušené výrobní n á s t r o j e byly z velké č á s t i u ž i -ty k obrábění d ř e v a . ) Spolehlivého o d l i š e n í t é t o skupiny odo s t a t n í c h druhů kamenných broušených produktů, tj. předevšímzbraní l ze dosáhnout pouze prozkoumáním mikroskopických pra-covních s t o p na bř i tových p a r t i í c h a r t e f a k t u . P ř i evidenčníprax i J e však nutno s e spolehnout j e n n a j e j i c h m o r f o -l o g i i , a to s vědomou r e z i g n a c í na přesnost co do sku-tečného u ž i t í n á s t r o j e (v iz např. problém označení nevrtaných—> t e s l i c ) . Cílem je post ihnout tvarovou s t r á n k u předmětů.Proto jsou kamenné broušené n á s t r o j e členěny t a k t o :

S e k e r a - výrobní n á s t r o j s l i n e á r n í m i pracovními s topa-m i , procházej ícími oboustranně diagonálním

směrem v p a r t i i b ř i t u , t j . k l i n i i o s t ř í v nárysu; š .> v. ;t v a r (v porovnání s kopytovitými " k l í n y " ) výrazně k r a t š í aš i r š í ; b ř i t zbroušen symetricky nebo asymetricky,—> příčnýprůřez oválný, čočkovitý, bikonvexní až obdélníkovitý.

Pod t o t o označení ( s t e j n ě Jako do skupiny—> plochých s e -kerek) Je nutno zahrnout morfologicky n e r o z l i š i t e l n é nevrtané

36

tes l ice, l i š íc í se většinou od nevrtaných seker, resp.—>plo-chých sekerek právě jen uspořádáním a směrováním pracovníchs t o p . Ani symetr ie , r e s p . asymetrie b ř i t u není spolehlivýmukazatelem. Název sekera je tedy u ž i t pro evidenční p r a x is m l u v n ě výhradně ve významu morfologickém. Mezi kamen-nými broušenými sekerami l z e rozeznat :

R u b a c í s e k e r a n e v r t a n á ( syn . mlatov i tésekera) - výrobní n á s t r o j u r č e -ný základní c h a r a k t e r i s t i k o u s e -kery co do umístění a směru p r a -covních s t o p , příčného průřezu,— > nárysu l i n i e o s t ř í a t d . ; prorozlišení rubacích a —> štípacíchseker je rozhoduj íc í v e l i k o s t—> bři tového úhlu (α), k terý u

rubacích seker nikdy nedosahujetakových hodnot (v iz—> š t í p a c ísekery) ; p a t ř i sem i tvary tzv .seker těžkých (KŠK), k t e r é sevyznačují j e n zběžně modelovaným,zpravidla hrubě opracovaným t ě -lem (výjimkou není a n i p o u ž i t ívě t š ího ř í č n í h o valounu) avšakdokonale vybroušeným o s t ř í m ; ztechnologického h led i ska běží ojednu ze dvou prokazate lně spe-cia l izovaných forem kamennýchbroušených seker.N - E.

37

R u b a c í s e k e r a v r t a n á ( s y n . kopytovitýsekeromlat) - výrobní n á s t r o jsouměrně nebo nesouměrně vybrou-šeného b ř i t u a t ě l a (někdy izhruba hraněného), zaoblenéhonebo rovného (i mírně sešikmené-ho)—> t ý l u ; průvrt je umístěnzpravidla b l í ž e t ý l u . Základnít v a r t ě l a nazýván někdy s r d c o -vitým, "žehl ičkovitým", ve jco-vitým a pod. Maxim. š. v r o v i n ěprůvrtu;—> č e l n í průmět l i n i eo s t ř í kolmý na rov inu baze.N - B st.

Š t í p a c í s e k e r a n e v r t a n á - výrobní n á -s t r o j o d l i š i t e l n ý od nevrtanýchrubacích seker výrazně větším—> bř i tovým úhlem (α), dosahu-

j íc ím v ě t š i n o u 60 - 70°; t v a rt ě l a v nárysu je v e j č i t ý ažt r o j ú h e l n í k o v i t ý , š í ř k a s e b l í -ž í d é l c e ; od v e l i c e u n i v e r z á l -ních rubacích seker se čas to od-l i š u j e i méně dokonalým vybrouše-ním b ř i t u .N - E.

Š t í p a c í s e k e r a v r t a n á - výrobní n á s t r o jshodné základní morfologie spředchozím tvarem: nárys t ě l av ě j č i t ý a ž t r o j ú h e l n í k o v i t ý , š í ř -ka se b l í ž í d é l c e , r e l a t . velkýbř i tový ú h e l , k terý t y t o sekerynápadně o d l i š u j e od vrtaných s e -ker rubac ích; průvrt vě t š inour e l a t . velkého průměru je umís-t ě n zpravid la b l í ž e s t ř e d u ná-

38

stroje.(N ml.) - E.

K o p y t o v i t á s e k e r k a s e s v i s l ý mo s t ř í m - výrobní nástrojprotáhlého tvaru, klenutéhohřbetu a zpravidla rovné báze;výška vždy výrazně přesahuješířku, l i n i e o s t ř í je v příčnémprůřezu kolmá na rovinu báze.E.

P l o c h á s e k e r k a - výrobní nástroj více č i méněprotáhlého tvaru, většinou rov-né nebo mírně konvexní báze ahřbetu, symetricky nebo asymet-ricky vybroušeného bř i tu ; příč-ný průřez artefaktu je oválný,čočkovitý, bikonvexní až obdél-níkovitý; l in ie os t ř í je v čel-ním průmětu konvexní, přímá vrovině báze i hřbetu, event.šikmá k rovině báze. Týl je p ř í -mý, zaoblený nebo zahrocený, uněkterých typů postupně se zužu-j í c í .Pro toto označení p l a t í poznám-ka uvedená u seker; př i běžnémevidenčním popisu je nezbytnérezignovat na určení mikroskopic-kých pracovních stop a zahrnoutmezi ploché sekerky smluvně (av morfolog. smyslu označení) idrobnější tvary nevrtaných— > t e s l i c , jež nejsou r o z l i š i -te lné např. symetrií, resp. asy-

39

metrií břitu či velikostí bři-tového úhlu.N - E.

T e s l i c e ( s y n . t e s l a ) - ploše plankonvexní výrobnín á s t r o j vě t š inou symetrického

t v a r u , oválného, čočkovitého, bikonvexního až obdélníkovéhopříčného průřezu s pracovními stopami rovnoběžnými s podél-nou osou t ě l a , k teré jsou ( j d e — l i o t v a r v bokorysu asymet-r ický) vždy p a t r n ě j š í na h ř b e t n í s t r a n ě n á s t r o j e . (Názevpředmětu je dán způsobem jeho u ž i t í ve výrobě, tj. p ř i opra-cování dřeva, a proto k t e s l i c í m plným právem n á l e ž e j í i t v a -ry s asymetricky zbroušeným bři tem a zužuj íc í se tý lovou č á s -t í , k t e r é byly donedávna zcela v rozporu s j e j i c h funkcí na-zývány motykami či dokonce motykovitými sekeromlaty. Naopakvšak n e v r t a n é t e s l i c e j e p ř i evidenční praxi n u t -no ř a d i t bez ohledu na je j ich funkci mezi nevrtané rubacísekery, r e s p . ploché sekerky.)

T e s l i c e v r t a n á (syn. motyka, motykovitý sekero-mlat) - výrobní n á s t r o j c h a r a k t e -rizovaný především průvrtem, je-hož osa j e k o l m á n a l i -n i i o s t ř í , a značným rozpětímrozměrů (d. 70 - 200 mm), r e s p .masivnost i .Lze r o z l i š i t :a) konvexní obdélníkový t v a r smírně zaoblenou l i n i í o s t ř í at ý l u , rovnou bází a průvrtemumístěným b l í ž e t ý l u , plankonvex-ního či oble oválného nebo hraně-ného příčného průřezu;N ml. - E st.b) l ichoběžníkový t v a r se zúže-ným zaobleným týlem a v ě j í ř o v i t ěrozšířeným bři tem; hřbet je mír-ně k lenutý, průvrt b l í ž e s t ř e d u ;N ml. - E s t ř .

40

c) lichoběžníkový tvar zúženýsměrem k břitu (ostatní morfo-log. prvky jsou obdobné).N - E s t ř .

K o p y t o v i t ý " k l í n " - výrobní nastroj výrazněprotáhlého tvaru, štíhlého, zpra-vidla plankonvexního, trapezovi-tého, obdélného či oble trojúhel-níkovitého příčného průřezu;d.> š.; vzácnější variantou jsoutvary s příčným průřezem kvadra-tickým, stejně jako formy se sou-měrně zabroušeným břitem.(Běží o zcela tradiční, velmirozšířený název nevyjadřujícínikterak způsob užití artefaktu.podle něj měl by být řazen mezitesl ice, je však zachován jakosamostatný typ mezi kamennýmibroušenými výrobními nástrojipředevším z hlavního hlediskaevidenční praxe - pro velmi vý-razné odlišení morfologické.)N - E s t .

M l a t - souhrnný název pro výrobní ná-stroje, resp. zbraně působícítupým úderem; z morfolog. hle-diska lze je dělit na:

41

N e v r t a n ý m l a t (syn. d ů l n í mlat) - výrobní ná-s t r o j protáhlého t v a r u buď soblým zakončením na obou s t r a -nách nebo krátkým zaobleným h r o -tem na jedné s t r a n ě a tupým k l a -divovitým koncem na s t r a n ě opač-né; někdy je a r t e f a k t o p a t ř e nžlábkem pro upevnění topůrka,vymodelovaným vybroušením neboodbíjením.N - B s t .

K l a d i v o v i t ý m l a t - výrobní n á s t r o j protáhléhonárysu; směrem k oběma zaoblenýmnebo mírně zahroceným koncům sev ě t š i n o u z ř e t e l n ě zužuje; průvrtje umístěn zhruba doprostřed ne-bo b l í ž e k t ý l u .N m l . - E.

( O s t a t n í podtypy - dvojramenný,d i s k o v i t ý , kulovitý a mlat sežlábkem - j sou řazeny mezi

z b r a n ě . )

K l a d í v k o - výrobní n á s t r o j (čas to vyrobe-ný z poškozených kamenných brou-šených tvarů přibroušením defor-movaných konců původního n á s t r o -je či zbraně do oblého zakončení)

v ě t š i n o u obdélníkového nárysu,ploché baze a mírně klenutéhoh ř b e t u . (Mohou být vyrobena i zvr taných a r t e f a k t ů . )N - E.Zvláštním tvarem j sou t z v .k o v o t e p e c k á k l a -d í v k a (KZP), k t e r á s e l i š í

42

od velmi podobných sekerek(resp. teslic) zejm. tím, ženemají vybroušené ostří.E ml.

D l á t o - výrobní nástroj většinou pra-videlného, mírně konvexního čel-ního průmětu linie ostří, v bo-korysu zřetelně asymetrickéhovybroušení břitu, tvořícího vý-raznou jednostrannou pracovníplošku; v Čelním průmětu je zpra-vidla dobře patrný pravošikmýúklon; dláta vykazují obecnějen velmi malý úhel sbíhavostiboků. Pracovní stopy jsou kolmék l ini i ostří v nárysu, otlukya výštěpy v krajině týlu majíspecifický charakter (kratšítvary vykazují zpravidla menšípočet otluků, s délkou nástrojepočet deformací roste; odštěpyhran se soustřeďují při patě ašpičce břitu). Výjimečná jsoudláta oboustranná.Z morfologického hlediska lzerozeznat:a) dlouhé ploché dláto (N ml. -E)b) ploché dláto typu Slánská ho-ra (E s t ř . )c) dláto čepovací. (E)Popis uvádí základní tvar, roz-měry, charakter deformací pracov-ní části, tj. ostří, event. bři-tu.

43

Nůž - podlouhlý, plochý výrobní ná-s t r o j ( d . > š . ) s c h a r a k t e r i s -tickým o s t ř í m souběžným s l i -n i í zesí leného hřbetu; r o z l i š u -je se:1 ) n ů ž s v r u b e ma) polokruhovitým (E s t ř . )b) obloukovitým (E)c) klínovitým (E)vrub je umístěn vždy na bř i tovés t r a n ě v b l í z k o s t i t ý l u n á s t r o -je ; hřbet je z ř e t e l n ě z e s í l e na k lesá postupně anebo prudče j ik o s t ř í ;

2) n ů ž s k r á t k o uo d d ě l e n o u r u k o -

j e t í , oddělenou o d b ř i t umělkým prožlabením; l i n i e a ze-s í l e n í hřbetu j sou obdobné;(E s t ř . )

3 ) n ů ž s k r á t k o un e o d d ě l e n o u r u -

k o j e t í , s t e j n ě širokoujako je čepel nože nebo se zužu-j í c í směrem k t ý l u ; l i n i e a ze-s í l e n í h ř b e t u jsou obdobné (E)

4 ) n ů ž z ř í č n í h ov a l o u n u s oběma konci

př i rozeně oblými, obloukovitěklenutým hřbetem a zprav id la isouhlasně prohnutým bř i tem; ruko-jeť není vytvarována. (E)

44

S e k á č - výrobní nástroj morfologickypodobný noži, a to zejména ze-síleným hřbetem a způsobem skle-nutí k ostř í ; odlišuje se všakvesměs většími rozměry a nápad-nou masivností; má zřetelně od-sazenou a výrazně modelovanourukojeť, l i š íc í se od rozměrubřitu jak výškou, tak celým pro-filem.(E s t ř . )

P i l a - většinou plochý deskovitý vý-robní nástroj z abrazivního ma-teriálu; základní tvar v nárysuje protáhlý, pracovní hrana vru-bovitě upravená štípáním, hřbetmírně klenutý, čelní průmět vetvaru úzkého rovnoramenného t r o j -úhelníku postaveného na vrchol onejmenším úhlu.Při popisu se uvádějí rozměry,tvar a morfologie řezných ploch.N - E.

3. Skupina z b r a n í (které mohly být i atributy mocinebo společenského postavení) je tvořena předměty vyrobenýmizpravidla s velkou pečlivostí, ať už běží o tvarovou stránkuči o úpravu jejich povrchu. Rozhodně je nelze směšovat s in-tencionálními výrobními nástroji (a to ani přes mnohou morfo-logickou podobnost např. mezi vrtanými sekerami a sekeromlaty),při jejichž výrobě dbal člověk zcela jiných hledisek.

45

D v o j r a m e n n ý m l a t j e zbraň podlouhlého, zhru-ba obdélníkovitého nárysu, jehožd e l š í s t r a n y se někdy směrem kzaobleným břitům z u ž u j í , a p lan-konvexního až bikonvexního boko-rysu; konický průvrt je umístěnv e s t ř e d u a r t e f a k t u , t j . v mís-tě n e j v ě t š í výšky, a je kolmýk l i n i í m " o s t ř í " .N.

D i s k o v i t ý m l a t - zbraň (?) víceméně p r a v i d e l -ného kruhového nárysu s ús t ředněumístěným konickým průvrtem, p l o -ché baze, d i s k o v i t ě klenutým"hřbetem" a tupou obvodovou f a -s e t o u namísto vybroušeného o s t ř í ,N.

K u l o v i t ý m l a t ( s y n . bulava) - zbraň (?) zhrubakulovitého průřezu o nevelkémprůměru s konickým průvrtem umís-těným víceméně do s t ř e d u předmě-t u ; povrch více Či méně pečl ivěo h l a z e n .E ml .

46

M l a t s e ž l á b k e m (syn. sedlovi tý sekeromlat)- zbraň (?) se zřetelně modelo-vaným žlábkem pro upevnění t o -půrka, člunkovitým nárysem, ne-vybroušeným břitem a zaoblenýmtýlem, klenutým hřbetem, rovnoubází a oválným příčným průřezem;povrch zpravidla je zběžně oh la-zen.(E -) B st.

S e k e r o m l a t - zbraň (event. i výrazný symbolspolečenského postavení v la s tn í-ka) značné variační š í ř e , v zá-sadě charakterizovaný jednak zá-kladní morfologií a průvrtemumístěným víceméně kolmo na bá-zi a rovnoběžně s l i n i í o s t ř í ,jednak zpravidla velmi pečlivězpracovaným povrchem. Sekeromla-ty jsou (s výjimkou zvláště ho-nosných typů, které se odlišujíjak zpracováním tak tektonikou)namnoze základními morfologický-mi prvky podobné vrtaným sekerám,které jsou však dřevozpracující-m i výrobními n á s t r o j ia nikol i intencionálními zbraně-mi (a naopak). Sekeromlaty se

47

odlišuj í od seker ovšem zejménaabsencí pracovních stop na (mnoh-dy dokonce nevybroušeném) bř i tu .Eneolitické sekeromlaty dě l í sena řadu typů a variant; nejvý-raznější jsou:a) sekeromlat s o k r o u h -l ý m t ý l e m a p o -d é l n ý m ž e b r e m ( E s t . )b ) plochý sekeromlat t y p uX s šestiúhelníkovým průmětem(E s t . )e ) f a s e t o v a n ý sekero-mlat, event. s bočními žebrynebo rozšířeným břitem (E ml.)d ) č e p c o v i t ý sekero-mlat (E st.)e ) sekeromlat č e s k é h ot y p u ( E m l . )a dalš í .

48

4. O d p a d , který vznikl při výrobě kamenné broušenéindustrie, je z j i s t i te lný prakticky pouze v jediné formě:

V ý v r t e k - nevelký kamenný komolý kužel (připo-mínající zátku), Jehož délka Je dánavýškou vrtaného artefaktu (sekery, tes-lice, mlatu nebo sekeromlatu), průměrbazální i dorzální základny průměrempoužitého vrtáku; plášť komolého kuželenese zřetelné stopy rotačního vrtání;při užší straně bývá někdy zachovánaostrá hrana, jež vznikla nedovrtánímartefaktu a vyražením vývrtku v závěruprůvrtu.N - B s t .

49

D . Z á s a d y e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í

l . Z á s a d y p o p i s u

P ř i běžné muzejní klasi f ikaci pro účely evidence 2. stup-ně se uvádí;v jednom výrazu (v rubrice "předmět")

a) název typu artefaktu, resp. podtypub) stupeň zachování (není- l i uveden, je zřejmé, že jde o celý

předmět; jinak je uvedeno, o kterou část celku běží)c) surovina (nelze- l i ji kvalifikovaně u r č i t , uvede se pouze

rámcově)

Příklad: kamenné dláto čepovací;v místě pro v lastní popis se uváděj:T - doplnění morfolog. údajů, pokud zřetelně nevyplývají

z kresbyZ - podrobnější údaj o stupni zachování, včetně event. ma-

krodeformacíP - údaj o úpravě, resp. zpracování povrchuB - barva(a to vše heslovitě v závazném pořadí, na samostatných řádcíchuvozených uvedenými písmennými zkratkami, s možným vynechánímúdaje, který není třeba zařazovat, např. T nebo Z);následují údaje o rozměrech - minimálně délka ( d . ) , šířka ( š . ) ,výška (v.), event. oba průměry průvrtu (pr . 1, pr. 2 ) ; všechnymíry se uvádějí zásadně v milimetrech.

2 . Z á s a d y m ě ř e n í

d. = d é l k a - vzdálenost mezi tečnami vedenými kol-mo k podélné ose artefaktu v rovině o s t ř í a tý lu; u diskovi-tých a kulovitých mlatů je rovna průměru ( 0 ) , resp. rozmezíhodnot <v mm), které jejich průměr t v o ř í ;

š. = š í ř k a - nejkratš í vzdálenost mezi tečnami kbokům artefaktu rovnoběžnými v nárysu s podélnou osou;

v. = v ý š k a - nejkratš í vzdálenost mezi tečnami ve-denými rovnoběžně s podélnou osou artefaktu v rovině báze ahřbetu.

50

š o . = š í ř k a o b l o u -k u o s t ř í - n e j k r a t š ívzdálenost mezi patou a špičkouo s t ř í ;α = ú h e l b ř i t u s v í -r a j í tečny k rovinám vybrouše-ných břitových ploch;ø p . = p r ů m ě r p r ů -v r t u s e uvádí v e dvou hod-notách: průměr p r ů v r t u na b a z á l -ní s t r a n ě (ø p. 1) a na s t r a n ěh ř b e t u ( d o r z á l n í ) (ø p. 2 ) ;

p ř í č n ý p r ů ř e z :1 - t ro júhelníkový2 - 3 oválný a ž kruhový4 - čočkovitý5 - t r a p e z o v i t ý6 - 8 bikonvexní a ž obdélníko-

v i t ý9 - plankonvexní

10 - profi lovaný s žebry11 - šes t iúhelníkový12 - vícenásobně hraněný

51

n á r y s l i n i e o s t ř í1 - souměrně zaoblená, kolmá na

podélnou osu a r t e f a k t u2 - v ě j í ř o v i t ě s y m e t r i c k á3 - ú b ě ž n á4 - v ě j í ř o v i t ě úběžná5 - zaoblená, šikmá k podélné

ose a r t e f a k t u6 - přímá, kolmá na podélnou

o s u a r t e f a k t u7 - přímá, šikmá na podélnou

osu a r t e f a k t u

č e l n í p r ů m ě t l i -n i e o s t ř í1 - konvexní2 - přímá3 - konkávní4 - v rovině báze5 - v r o v i n ě h ř b e t u6 - šikmá k rov ině báze7 - kolmá na rov inu báze8 - výrazně konvexní

52

b o k o r y s o s t ř ík o l m é h o n a r o v i -n u b á z e1 - mírně zaoblené, kolmé na

podélnou osu a r t e f a k t u2 - přímé, kolmé na podélnou

osu a r t e f a k t u3 - souměrně zaoblené, šikmé

k podélné ose a r t e f a k t u4 - nesouměrně zaoblené, šikmé

k podélné ose a r t e f a k t u

n á r y s t ý l u1 - přímý2 - zaoblený3 - zahrocený4 - se zúženým čepcem5-s rozšířeným čepcem

3 . Z á s a d y z o b r a z o v á n í

P ř i muzejní evidenční p r a x i zobrazuje se kamenná brouše-ná i n d u s t r i e v nejvhodnějším měří tku vzhledem k v e l i k o s t ia r t e f a k t ů (vě t š inou zřejmě 1 : 2, r e s p . 1 : 3; měřítko 1 : 1u p l a t n í se jen zřídka - buď např , u přes lenů či menších d l á tanebo u zlomků jiných druhů kamenné broušené i n d u s t r i e ) . S t e j -nou s i l o u čáry zobrazuje se obrys a r t e f a k t u v n á p y s u(a to h ř b e t n í s t r a n a předmětu), přičemž t ý l směřuje vzhůru,v b o k o r y s u ( h ř b e t n í s t r a n a směřuje doprava) av č e l n í m p r ů m ě t u s vyznačením průběhu l i n i e

53

o s t ř í , k te rá ( s t e j n ě jako průběh průvrtu) s e k r e s l í t e n č í č á -r o u . J e - l i t o ú č e l n é , k r e s l í s e i p ř í č n ý p r ů ř e zar te faktem, a to zejména u hraněných sekeromlatů a pod.

54

Č á s t 1 . 3

O S T A T N Í K A M E N N É V Ý R O B K Y

Tato skupina zahrnuje velmi různorodý materiál, z něhožlze uvést pouze výběr tvarů umožňujících určitou typizaci.Kterých kategorií se tento výběr výslovně netýká, bylo řečenov úvodu. Z ostatních lze pro účely slovníku uvést tyto:

1. Předměty užívané při výrobě štípaná industrie

P r a c o v n í p o d l o ž k a (syn. kovadlina) - různěvelký, ale zpravidla nejméně jed-nou plochou stranou charakteri-zovaný kus horniny v přirozenémstavu či na část i (na celém) po-vrchu oštípaný do vhodného tvaru;na horní (pracovní) ploše makro-skopicky patrné deformace vznik-lé údery kamene.

P ř i t l o u k a č (syn. retušér) - kámen méněštěpné horniny, nejspíše valounči oblázek (někdy i jádro suro-viny, zvláště znehodnocené),s makroskopickými stopami úderů(poškození, deformace povrchu)na užším konci či hraně, na jed-nom i více místech.

2. Předměty užívané při výrobě broušené industrie a opraco-vání organických hmot

Hladítko - kámen (nejspíše valoun) jedno-stranně plošně o broušený použí-váním.

55

B r u s - masivní, stacionární (snad iupevněný) kamenný výrobní ná-s t ro j sloužící k opracování ka-menné (i dřevěné a kostěné)broušené industrie, což dosvěd-čuje jak charakter materiálu,tak i zachované pracovní stopy,t j . brusné rýhy a plochy. Tvarje přirozeně neustálený. V ranémstředověku se vyskytne i brusrotační .

B r o u s e k - výrobní nástroj, jehož tvarnení nijak ustálen, většinou skonkávními brusnými plochami,resp. rýhami oblého průřezu.Brousky byly vyráběny z různězrnitého abrazivního materiálu,nejčastěji pískovce celé škálydrsnosti.Vyspělejš í formou jsou brouskydvojdílné , v ě t š i n o uoble obdélníkové, půlkruhovéhoprůřezu s podélným žlábkem (kbroušení r a t i š ť š ípů a pod.) nab á z i .

56

V ý s t r u ž n í k - většinou roubíkovitě opraco-vaný výrobní nástroj s charakte-ristickým čepem, vyrobený rovněžz abrazivních hornin, zpravidlajemnozrnného pískovce. Pracovníčást - čep nese obvykle charak-teristické stopy kruhového brou-šení.N - B st.

P ř i t l o u k a č (syn. retušér) - viz předmětyužívané při výrobě štípané in-dustrie. K těmto nástrojům seřadí i sekundárně použité poško-zené kamenné broušené artefakty,jejichž příslušnost ke kladívkůmmůže být sporná.K obvyklému popisu třeba uvéstcharakter makrodeformací.

i

3. Předměty jiného určení

Z á v a ž í - artefakty morfologicky i veli-kostí značně rozmanité; jejichspolečným znakem je vymodelovanýžlábek, průvrt, event. průrazpro uvázání; různé bylo zřejměi upotřebení - jako závaží ketkalcovským stavům (vedle hlině-ných komolých jehlanů), k rybář-ským sítím atd.

57

P ř e s l e n - většinou drobný předmět kru-hového nárysu s průvrtem upro-střed; bokorys zpravidla plochý,diskovitý, čočkovitý až dvoj ko-nický; povrch je vesměs velmidobře vyhlazen.

K a d l u b - forma k odlévání kovových před-mětů, vyrobená vybroušením nega-tivu odlitku z pískovce. Tvar jezcela podřízen potřebě, tj. tva-ru žádaného výrobku: vedle podél-ných kadlubů jsou známy i tvaryvíceméně okrouhlé nebo čtvercovéatd., vyspělejší jsou formy více-dílné.K běžnému popisu je třeba připo-j i t právě u vícedílných forem způ-sob připojení, event. upevněníjednotlivých dílů, morfologii ne-gativu odlitku, konstrukční prvkysouvisející s funkcí (otvory kl i t í kovu, vzduchové kanálky) apod.(E ml. -) B a dále.

58

Drtidlo ( s y n . r u č n í mlýnek) - kombino-vaný výrobní n á s t r o j s e s t á v a j í -cí ze dvou č á s t í .a ) d r t i c í p o d l o ž -k y (syn. d r t i d l o ) , což j ev ě t š í s t a c i o n á r n í plochý kamen,upravený do potřebného t v a r uvět š inou z hrubozrnné horniny,se š i rokou (zpravidla konkávní)plochou;b ) d r t i č e ( s y n . t ř í k ) ,pohyblivé č á s t i n á s t r o j e , v ě t š i -nou kamene (uchopitelného d l a n í )s výrazně obroušenou t ř e c í p l o -chou.

ž e r n o v - dvoudílný d i skovi tý výrobnín á s t r o j , s k l á d a j í c í se ze spod-ní ( s t a c i o n á r n í ) a vrchní ( r o -t a č n í ) č á s t i ( t j . l e ž á k ua b ě h o u n u ) , k t e r á j eopatřena otvorem k sypání r o z t í -raného, r e s p . drceného z r n í . Naobou pracovních plochách vznika-jí průběžně mnohočetné makrodefor-mace.K něžnému popisu se p ř i p o j u j eoznačení způsobu osazení osy, t v a -ru a průměru násypného otvoru azpůsobu spojení obou č á s t í .L a d á l e .

R o z t í r a c í p o d l o ž k a - plochý kámen č i kamen-ná d e s t i č k a víceméně neupravenéhot v a r u , charakter izovaná stopamir o z t í r a n é h o barviva ( z p r a v i d l aokrového, v odst ínech ž l u t é ažčervené) na h o r n í víceméně rovné

59

(či lehce konkávní) a užívánímněkdy obroušené p loše . Roz-tírač užívaný v kombinacis ní l z e o d l i š i t od přirozenéhokamene č i p ř i t l o u k a č e , h l a d í t k arovněž především podle s t o p mi-nerálního barviva.

N á t e p n í d e s t i č k a - součást výs t ro je (ochra-na v n i t ř n í s t rany z á p ě s t í ) t v a r upodlouhlého obdélníka, jehož d e l -ší s t rany j sou někdy prohnutyd o v n i t ř ( š í ř k a dest ičky j e tedyuprostřed nejmenší) , j indy j s o uvíceméně rovnoběžné, někdy semírně k oběma koncům s b í h a j í .Většinou j sou vybroušeny z b ř i d -l i c e do tenkých (v příčném prů-ř e z u konvexních) d e s t i č e k o p a t ř e -ných na obou koncích jedním ažt řemi průvrty k uvázání k zápěs-tí. Vzácně jsou zdobeny rytím.E ml.

4. Ozdoby

N á r a m e k - okrouhlý, v e l i k o s t i přiměřenék navlečení na z á p ě s t í , vyrobenýz měkčí horniny (z vápence v neo-l i t u - syn. mramorový, v l a t é n uze s a p r o p e l i t u - syn. švartnový)broušením, p ř í p . soustružením(už v l a t é n u ) a hlazením. ( P ř ivýrobě laténských sapropel i tovýchnáramků - obr. a - vzniká jakoodpad vyříznutím v n i t ř k u okrouhlý,na obvodu hrubě ořezaný d i sk dvo j-

60

kónického průřezu - obr. b . )Průřez tě lem náramku je ne jčas-t ě j i okrouhlý (obr . c ) , úzceplankonvexní ( d ) , š i roce p l a n -konvexní (e) či nesouměrně b i -konvexní (f).

K o r á l - ozdoba určená k navlečení našňůru spolu s jinými ve forměnáhrdelníku; tvar j e zpravid laokrouhlý a poměrně plochý, opa-t ř e n ý průvrtem buď úzkým (obr.a) nebo širokým (obr . b). Před-mět v ě t š í h o průměru, u něhožpoměr celkového průměru 1) kprůměru průvr tu a 2) k s í l e před-mětu je z ř e t e l n ě nevyrovnaný,označujeme jako provrtané ko leč-ko.

K o r á l e k ( s y n . p e r l i č k a ) - k o r á l , jehožpříčný průřez nepřesahuje 1 cm.Vždy je o p a t ř e n průvrtem, u po-délných předmětů podélným. Mán e j č a s t ě j i t v a r kulovi tý (obr.a ) , soudkovitý (obr. b) s koncizaoblenými nebo př íčně s e ř í z n u -tými, vá lcovi tý (obr. c; pokudprůvrt zaujímá v íce než polovinuprůřezu, je rourkovi tý - obr. d ) ;hranolov i tý (obr. e ) , někdy sezkosenými rohy (obr. f ) . Surovi-nou bývá j a n t a r , vzácné či ozdob-né kameny.

61

Závěsek - podobný předmět, který Je buďprovrtán, ale výrazně mimo střed(obr. a ) , nebo opatřen opracova-ným výčnělkem k upevnění na šňů-ru apod.

R o z d ě l o v a č - zařízeni ke spojení šňůr více-násobného náhrdelníku v jedencelek a jejich udržení v danémrozestupu; obvykle jde o hrano-lovitou destičku dvakrát či t ř i -krát provrtanou napřič souběžněs plochými stranami. Materiálemje nejčastěji jantar.

Pozn.: zásady popisu předmětů v částí 1.3 a jejich zobrazová-ní odpovídají v podstatě zásadám uvedeným pro skupinu 1.2.Pokud není u předmětu uvedeno časové zařazení, není jejichvýskyt kulturně a chronologicky úzce vymezen.

62

H E S L Á Ř

vychází ze zásady, že popis má preferovat podstatná jména(názvy typů apod.) před přídavnými (podtypy, c h a r a k t e r i s t i -ky) a v tomto pořadí je uvádět. Substantivní uspořádání hes-l á ř e je p r a k t i č t ě j š í pro o r i e n t a c i , dovoluje u každého typuokamžitý přehled a možný výběr se souhrnu podtypů. Heslářslouží zároveň jako věcný r e j s t ř í k .

63

a r t e f a k t 7,33

báze 10,35

bod úderu 10

bok 10,35- otupený 16-17, 21-22

brousek 34,56

- dvojdílný 56

broušení 33,34

brus 34,56

b ř i t 35

břitová část 35

bulbus 10

část obvodu úštěpu 11- bazální- dextrolaterální- l a t e r á l n í- s i n i s t r o l a t e r á l n í- terminálníčást úštěpu- bazální 10- centrální 11- terminální 11

čepel 8,9, 11

čepelka 9- s otupeným bokem 16-17,21- srpová 27

čepelovitý úštěp 9

dlátko 12,20

dláto 12,20,43- dlouhá ploché 43- ploché typu Slán.hora 43- čepovací 43

drasadlo 16- dvojité- hro t i t é- jednoduché- úhlové

d r t i c í podložka 59

drtič 34.59

drtidlo 59

dýka 25- l i s t o v i t á- s rukojetí- úštěpová

geometrický mikrolit 22-23(viz kosočtverec, kosodél-ník, kruhová úseč. lichoběž-ník, obdélník, trojúhelník)

64

hladítko 34,55

hlavice 17

hlazení 34

hoblík 13

hrana 10,12- dorsální 10- jádra 26- pracovní 11

hrot 14-15- čepelový 15- levalloiský 14- listovitý 15,25- mikrolitický 15- moustierský 15- a řapem 15- s vrubem 15- úštěpový 14

hřbet 35

jádro 7-8,9,10,11,26- diskovité 8- hranolovité 8

(dvojsměrné, jednosměr-né, se změněnou orien-tací)

- jehlancovité 8- kulovité 8- načaté 8- nepravidelné 8

kadlub 58

kladívko 42-43

klín- kopytovitý 41- pěstní 14

klínek 14

kombinovaný nástroj 12

konkrece 7

kopytovitý klín 41

korál 61

korálek 62- hranolovitý- kulovitý- rourkovitý- soudečkovitý

- válcovitý

kosočtverec 22

kosodélník 22

kruhová úseč 23,27

křesací kámen 24

kůra suroviny 9,16,26

leštění 35

lichoběžník 22,27- asymetrický 22- krátký 22- protáhlý 22- symetrický 22

linie ostří 52

mikrolit 22

mikrorydlo 27

mlat 41-42- diskovitý 46- dvojramenný 46- kladivovitý 42- kulovitý 46- nevrtaný 42- se žlábkem 47

náramek 60

65

nástroj 7,11-12,36- čepelový 11- jádrový 11- úštěpový 11- valounový 13

nátepní destička 60

nožík (obloukovitý) 17

nůž 16-17,24, 44- s krátkou neoddělenou

rukojetí 44- s krátkou oddělenou

rukojetí 44- s vrubem klínovitým 44

" obloukovitým 44" polokruhovým 44

- srpový 24,27- z říčního valounu 44- žací 27

obdélník 22

oblázek 7

obloukovitý nožík 17

obvod úštěpu 11

odpad 7,9,26,33,49

odštěpek 11,26

odštěpování 7,9,11

oklepávání 34

ostří 35,52-53

otloukání 7

otupený bok 16-17, 21-22

patka 10,14

pěstní klín 14

pila 34,45

pilka 21

plocha- štěpná 10- těžná 7

- úderová 7,10

polotovar 7,9,33,36

pracovní podložka 55

průřez (štípaná industrie)- bikonvexní 11- kosodélníkový 11- lichoběžníkový 9,11- plankonvexní 11- podélný 10- příčný 10,11- trojúhelníkový . 9,11

průřez (broušená industrie)- bikonvexní 51- čočkovitý 51- kruhový , 51- obdélníkovitý 51- oválný 51- plankonvexní 51- profilovaný s žebry 51- šestiúhelníkový 51- trapezovitý 51- trojúhelníkový 51- vícenásobně hraněný 51

průvrt 34,35

přeslen 34,58

přitloukač 55,57

přitloukání 7, 33-34

pseudoartefakt 7

pseudoretuš 11

66

r e t u š 7,11- drobná 12- hrubá 12- konkávní 12- konvexní 12- lamelární 12- místní 12- nesouvislá 12- oběžná 12- obvodová 12- plochá 12- plošná 12- příčně rovná 12- příčně šikmá 12- rovná 12- souvislá 12- strmá 12- užitková 9,11- vrubovitá 12- vyčnělá 12- záměrná 11- zoubkovitá 12

rozdělovač 62

r o z t í r a c í podložka 59

r o z t í r a č 60

rydlo 19-20- hranové 19- klínové boční 19- klínové středové 19- klínové zakřivené 19- obloukové 20- ploché 20- příčné 20- vícenásobné 19

rydlová ploška 19,27

rydlový odštěp 19,27

rydlový úder 12

ř a p 15,23,25

řezání 33

sekáč 13,45- jednostranný 13- oboustranný 13- příčný 13

sekera 34,36-39- rubací nevrtaná 37- rubací nevrtaná těžká 37- rubací vrtaná 38- š t í p a c í nevrtaná 38• š t í p a c í vrtaná 38

sekerka 25,39- kopytovitá se svislým

ostřím 39- plochá 37,39- štípená 25

sekeromlat 34,35,47-49- čepcovitý 48- českého typu 48- fasetovaný 48- s okrouhlým týlem

a podélným žebrem 48- typu X 48

srpová čepelka 27

srpový nůž 24,27

strana 10- dorzální

- ventrální

surovina 7,33

šipka 23- listovitá- trojúhelníková

67

škrabadlo 17-18,24- čepelové 17- dvojité . 17- kýlovité 18- nehtovité 18- okrouhlé 18- podkovovité 18- polokruhové 18- úštěpové 18- vějířovité 18

- vyčnělé 18

špičák 14

teslice 36,37,39-41

trojúhelník 22-23

tříska 26týl 35,53- přímý , 53- s rozšířeným čepcem 53- se zúženým čepcem 53- zahrocený 53

- zaoblený 53

týlová část 35

úderník U

úderová jizva 10

úderová plocha 7,10

úderový kužel 10

úštěp 7,9-11,26- čepelovitý 9- krátký 9- očišťovací 8,9- široký 9

valoun 7,13,37,44

vrchlík jádra 26

vrták 18-19- krčkovitý 18- vícenásobný 18- zobákovitý 18

vrtání 33,34

vrub 21

výstružník 34,57

vyštipování 12

vývrtek 33,49

závaží 34,57

závěsek 62

zbraň 33,36,45

zbytek jádra 8

zlomek- čepele 9- úštěpu 11

žací nůž 27

žernov 59- běhoun- ležák

V ý b ě r č e s k é t e r m i n o l o g i c k él i t e r a t u r y

BUCHVALDEK, M.: Základní t v a r o s l o v í e n e o l i t i c k é kamenné indu-s t r i e ; Zprávy Čs. s p o l . archeologické p ř i ČSAV VI, 1964,25-26.

FRIDRICH, J.: Typologie s t ředního p a l e o l i t u ; Zprávy Čs . s p o l .a r c h e o l . p ř i ČSAV X I I , 1970, 57-86.

FRIDRICH, J.: S t ř e d o p a l e o l i t i c k é o s í d l e n í Čech. Praha: ARÚČSAV, 1982.

HARTL, J . : Výrobní n á s t r o j e a j e j i c h úloha ve vývoji společ-nosti e n e o l i t u v Čechách; Sborník Národního muzea v P r a -z e , ř . A (v t i s k u ) .

KLÍMA, B.: S t a t i s t i c k á methoda. Návrh české terminologie mla-d o p a l e o l i t i c k ý c h kamenných n á s t r o j ů ; Památky a r c h e o l o g i c -ké 47, 1956, 193-210.

KOŠTUŘÍK, P.: U ž i t í kamene v pravěku. Mikulov: Okresní muzeum,1984.

MALINA, J. - VELÍMSKÝ, T.: K metodice výzkumu archeologickýchkamenných památek pravěkého až protohi s tor ického období.Brno, bez d a t a (rozmnož.), 38 s t r .

ŠTELCL, J. - MALINA, J.: Základy p e t r o a r c h e o l o g i e . Brno: UJEP1974.

VENCL, S.: Kamenné n á s t r o j e prvních zemědělců ve s t ř e d n í Evro-pě; Sborník Národního muzea v P r a z e , ř. A, XIV, 1960, 1-91.

VENCL, S.: Zásady zobrazování š t í p a n é i n d u s t r i e ; Zprávy Čs.s p o l . a r c h e o l . p ř i ČSAV VI, 1964. 6, 11.

VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í p a l e o l i t i c k é š t í p a n é i n d u s t r i e ;t a m t é ž , 8-10.

VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í n e o l i t i c k é kamenné i n d u s t r i e ;t a m t é ž , 17-18, 23-24.

68

O B S A H

Úvod . . . . . . 3

Prakt ická informace ...... 5

Č á s t 1 . 1 K a m e n n á š t í p a n á i n d u s t r i e

A. S y s t e m a t i k a . . . . . . 7B . N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů . . . . . . 7

1 . J á d r o . . . . . . 72 . Ú š t ě p . . . . . . 93 . N á s t r o j . . . . . . 1 14 . Odpad . . . . . . 2 6

C . S t o p y u ž i t í n a n á s t r o j í c h . . . . . . 2 7D . Z á s a d y e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í . . . . . . 2 8

1 . Z á s a d y p o p i s u . . . . . . 2 82 . Z á s a d y m ě ř e n í . . . . . . 2 83 . Z á s a d y z o b r a z o v á n í . . . . . . 2 9

Č á s t 1 . 2 K a m e n n á b r o u š e n á i n d u s t r i e

A . S y s t e m a t i k a . . . . . . 3 3B . P o s t u p v ý r o b y . . . . . . 3 4C . N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů . . . . . . 3 5

1 . P o l o t o v a r . . . . . . 3 62 . S k u p i n a v ý r o b n í c h n á s t r o j ů . . . . . . 3 63 . S k u p i n a z b r a n í . . . . . . 4 54 . Odpad . . . . . . 4 9

D . Z á s a d y e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í . . . . . . 5 01 . Z á s a d y p o p i s u . . . . . . 5 02 . Z á s a d y m ě ř e n í . . . . . . 5 03 . Z á s a d y z o b r a z o v á n í . . . . . . 53

Č á s t 1 . 3 O s t a t n í k a m e n n é v ý r o b k y

1 . P ř e d m ě t y u ž í v a n é p ř i v ý r o b ě š t í p a n é i n d u s t r i e . . 5 52 . P ř e d m ě t y u ž í v a n é p ř i v ý r o b ě b r o u š e n é i n d u -

s t r i e a o p r a c o v á n í o r g a n i c k ý c h hmot . . . . . . 5 53 . P ř e d m ě t y j i n é h o u r č e n í . . . . . . 5 74 . Ozdoby . . . . . . 6 0

H e s l á ř ( r e j s t ř í k ) . . . . . . 6 3

Výběr č e s k é t e r m i n o l o g i c k é l i t e r a t u r y . . . . . . 6 8

6 9