průvodce městem mělník

1Průvodce městem Mělníkem

Vida ty četné návštěvníky našeho staroslavného Mělníka, kterak bloudí městem, nevědouce, kam se mají jíti podívati a neznajíce těch četných památek a pozoru-hodností, na něž město naše s okolím je tak bohato, rozhodl jsem se sepsati tohoto „průvodce“...

Blížíme-li se z kterékoli strany k Mělníku, vidíme týž již z daleka, jak se na pěkném návrší malebně rozkládá. Jmenovitě majestátní věž kostela jeho je viditelna již ne-jen z Petřínské rozhledny, nýbrž i z Milešovky, Ještědu, Bezdězu a jiných vyšších míst severní polovice našeho království.

K malebnosti polohy Mělníka nemálo ovšem přispívá, že trůní nad soutokem na-šich zemských veletoků Labe a Vltavy, k nimž se nyní připojuje jako trojče laterární kanál Hořínsko-Vraňanský.

Půvabné položení doplňují kolem Mělníka rozkládající se zahrady, parky, háje a vinice, z nichž tyto poslední vydobyly Mělníku našemu světové pověsti co zdroje chvalně známého a proslaveného Mělnického vína.

Však i různé památnosti a pozoruhodnosti, jež město naše v lůně svém chová, k nimž druží se v nejnovější době moderní vodní zdýmadlo Hořínské, vábí sem vždy více a více výletníků, kteří vše prohlédnuvše a pokochavše se čarovnou vyhlídkou na širé okolí, neradi se s městem a vínem našim loučí.

B. Marjanko: Malebný průvodce po Mělníce a okolí, 1906 Slova sto let starého průvodce městem Mělníkem mohou i dnes otevírat stránky průvodce kdysi královským věnným městem. Dodnes návštěvníka vítá věž chrámu sv. Petra a Pavla, i když trojúhelníková silueta města s nejvyšším bo-dem právě v kříži věže již není tak jasně zřetelná díky rozlévající se zástavbě. Vi-nice nalezneme spíše ve vzdálenějším prstenci od historického jádra, v němž se nám ale nabízí řada možností vychutnat si mělničinu, podobně jako tomu učinil např. P. D. Bartoloni a následně ve Chvalozpěvu na mělnické víno napsal (1694): „… spějme všichni bez ustání – píti výtečné mé víno mělnické …“ Můžeme v klidu posedět na vyhlídce a hledět k obzoru s bájnou horou Říp či ještě o něco dále k vrcholkům Českého středohoří. A sklouzne-li náš pohled přes vinice dolů pod kopec, staneme se svědky neustálého spojování dvou největších českých řek, k nimž se připojuje laterální kanál, v době B. Marjanka stavba zcela nová, moder-ní, dnes však již zařazená mezi technické památky.

Právě vyhlídka činí naše město jedinečným, avšak to nabízí i další náměty pro zastavení se při prohlídce města, která zahrnuje sice nevelký prostor, ale ve-de více než deseti staletími. A tak se na ni společně vydejme.

Úvod

2 Průvodce městem Mělníkem

HistorieMělník – místo spojené s počátky budování českého státu, věnné město českých kněžen a královen

Historické jádro města Mělníka, tedy středověké město v hradbách, se vyvíjelo v prostoru původní-ho hradiště, snad zvaného Pšov, jehož opevnění je prokázáno archeologickým výzkumem od 9. století. Sňatkem prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje v roce 874 s Ludmilou, dcerou kní-žete Slavibora, přešel Pšov pod správu Přemyslovců a stal se jedním z opěrných bodů po obvodu jejich středočeské domény a později jedním z center hradské soustavy, tedy správního uspořádání budo-vaného na konci 10. století knížetem Boleslavem II. Jeho manželka Emma, žena neobyčejného rozhle-du (Kosmas o ní mluví jako „o ženě rodem nad jiné ušlechtilejší a ušlechtilostí mravů mnohem výtečněj-ší“), zde nechala razit mince – denáry, na nichž se

objevuje její jméno (Emma Regina) a též po-jmenování Mělník (Civi-tas Melnic), dokládající proměnu pojmenování místa. Nejen vlastní min-ce jsou dokladem výji-mečnosti Emmy. Dalším je rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu, který na počátku 11. sto-letí kněžna nechala ilu-minovat proslulou ma-lířskou školou ve Fuldě a na jehož první straně je samotná Emma klaní-cí se sv. Václavu. Existují též názory, že za Emmi-na působení byla zalo-žena na Mělníku kole- giátní kapitula při kostele sv. Petra a Pavla, patřící k nejstarším v Čechách. Jejím prvním doloženým proboštem byl Šebíř (Severus), jemuž Kosmas dedi-koval svou Kroniku Čechů (1125). Snad právě od Emminých dob začíná tradice Mělníka jako věnné-ho sídla českých kněžen a královen.

Jako město je Mělník poprvé zmiňován v listině krále Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274, kdy panovník uděluje Mělnickým privilegovaný podíl z obchodu po Labi. Město bylo držitelem řady dal-ších práv (např. právo míle, várečné, hrdelní, trhu, právo na užívání potoka Pšovky, výsada nezcizitel-nosti a nezastavitelnosti městských statků). Roku

1449 získalo město právo rozhodovat o svých zále-žitostech samo, prostřednictvím konšelů v čele s purkmistrem. Dosavadní rychta se proměnila v radnici.

Tehdy již mělo město za sebou neklidné období husitských válek, kdy se v roce 1421 přidalo na stra-nu umírněných pražanů a jako jediné město se ved-le katolické Plzně podílelo na porážce táborů a sirot-ků kališnicko-katolickou koalicí v bitvě u Lipan 30. května 1434. V průběhu válek zanikla mělnická kapitula a město se stalo utrakvistické, konaly se zde i některé sněmy a sjezdy strany podobojí (1438, 1439, 1442).

Na věhlasu získávalo město v první polovině 16. století díky vinařství, jehož počátky zde spadají již na konec 9. století, ovšem předpoklady pro jeho skutečný rozvoj byly vytvořeny až Karlem IV. (1346 – 1378), který dal dovézt na Mělnicko vinnou révu z Burgundska a zřídil na ochranu vinic zvláštní perkmistrovský úřad. Karel IV. vyhlásil také Mělník trvale jako královské věnné město. Na Mělní-ku sídlily Kunhuta Uher-ská, manželka Přemysla Otakara II., Eliška Pře-myslovna, manželka Ja-na Lucemburského, kte-ré se zde narodil roku 1322 syn Jan Jindřich, pozdější markrabě mo-ravský, Alžběta Pomo-řanská, manželka Kar-la IV., Žofie, manželka

Historie

Letecký pohled na Mělník. Dodnes je v půdorysu města jasně zřetelná hranice původního města v hradbách.

Denár kněžny Emmy(kolem roku 1000)

Pečetidlo města z počátku 14. století


Václava IV., Barbora Celská, manželka Zikmunda Lu-cemburského, Johana z Rožmitálu, manželka Jiřího z Poděbrad, která na Mělníku v roce 1475 zemřela a byla zde pochována. Jejich sídlem byl hrad, pů-vodně románský, později gotický, který se od 16. století začal proměňovat v zámek, jenž měli nej-prve v zástavním držení a následně ve vlastnictví šlechtické rody, z těch nejvýznamnějších jmenujme Berky z Dubé, Černíny a rod Lobkowiczů.

První polovina 17. století s událostmi třicetileté války (1618 – 1648) přinesla městu řadu strastí. Do českého stavovského povstání (1618 – 1620) se Mělník zapojil umírněně (půjčkami direktorům, uznáním volby Fridricha Falckého), i přesto bylo město potrestáno – konfiskacemi majetku, začalapostupná rekatolizace, a tak v roce 1628 bylo jeho obyvatelstvo již převážně katolické. Mělník se mu-sel vypořádávat s nepřátelskými vojenskými vpády, zvláště Sasů a Švédů, postiženo bylo též pustošivý-mi požáry (1646, 1652, 1681), do bran města vstou-

pila černá smrt. Poško-zen byl kostel, zámek i radnice, „ke zkáze přišla škola, špitál, záduší, hrad-by a jiné stavby, zpustoše-na byla pole, vinice neob-dělány“.

I 18. století s válka- mi o rakouské dědictví (1740 – 1748) a sedmile-tou válkou (1756 – 1763) přineslo městu značné škody, nejvíce však bylo

postiženo požárem v roce 1765, který zničil 42 do-my včetně radnice a kapucínského kláštera. Po něm následovala další etapa barokní proměny města.

K rozvoji města došlo v první polovině 19. stole-tí, v době rozvíjejícího se národního hnutí, jehož hlavními nositeli byli na Mělníku učitel Josef Věnce-slav Vlasák a děkan Antonín Hnojek, svou roli sehrá-lo též mělnické divadelnictví. Skutečný rozvoj ob-čanského života přinesl až pád Bachova absolutismu (1859). Vznikaly spolky a sdružení, z nichž některé byly obzvlášť aktivní, jako např. Zpěvácký spolek (1862) nebo Sokol (1868).

V roce 1850 se stal Mělník městem okresním, v němž měly sídlo příslušné instituce – hejtmanství, četnická stanice, soud. Předpokladem pro hospo-dářský rozvoj byly komunikace – v roce 1874 byla do Mělníka přivedena železniční trať (Severozápad-ní dráha), roku 1888 byl vybudován most přes Labe, na konci 19. století vzniklo překladiště, základ poz-dějšího přístavu. Zakládány byly peněžní ústavy

(např.: Občanská záložna 1862, Hospodářská zálož-na 1884). Druhá polovina 19. století přinesla též roz-voj odborného a středního školství. Dodnes existuje v roce 1885 zřízená ovocnicko-vinařská škola, jejíž vznik odráží vzrůstající zájem o vinařství. Zeměděl-ská výroba se též orientovala na pěstování a zpraco-vání cukrovky, v roce 1869 začal pracovat cukrovar, dlouhou dobu jediný průmyslový podnik ve městě.

Ty začaly vznikat v blízkosti Mělníka po vyhláše-ní samostatné Československé republiky (1918) v obcích, které byly v roce 1923 připojeny k Mělníku (Pšovka, Mlazice, Rousovice). Začal slibný rozvoj města systematicky a odborně vedený nově založe-ným stavebním úřadem (1926) v čele s ing. J. B. Ze-leným. Rozšiřovala se obytná zástavba o vilové čtvr-ti zvláště směrem ku Praze, byla budována městská technická zařízení (vodovod, kanalizace), nově byly upravovány ulice, vystavěny byly nové veřejné bu-dovy (např.: poštovní úřad, kulturní dům, Hospodář-ská záložna, okresní úřad) i zařízení sloužící sportov-

Historie

Český překlad listiny Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274

Znak města Mělníka v kartuši na radniční budově. Znak v so-bě spojuje českého lva jako znak zemský a královský a orlici jako znak přemyslovský.


nímu vyžití a odpočinku (např. veřejné lázně, veslařský klub), upravena byla radnice. Řešena byla též doprava ve městě s cílem ochránit historické jádro, vhodně spojit jednotlivé části města, vybudovat spojení komunikací míst-ních a dálkových včetně řešení napojení přístavu. Všechny záměry však ne-byly naplněny.

Nadějně započatou urbanistickou proměnu města Mělníka, kde se vzá-jemně respektovaly a doplňovaly hodnoty historické zástavby s moderním rozvojem, zastavily události druhé světové války. Mělník se stal pohraničním městem protektorátu a sídlem okupačních úřadů. Osvobozen byl 10. května 1945 vojsky 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci se bojů zúčastnila 2. polská armáda. Této radostné chvíli však bezprostředně předcházely chvíle tragické, kdy 9. května 1945, v okamžicích uvolnění, byl Mělník bombardován 2. so-větskou leteckou armádou s cílem zamezit ústupu německých jednotek

do zajetí k Američanům. Zahynulo 27 mělnických občanů, kteří stojí na konci řady válečných obětí – vedle příslušníků druhého odboje domá-cího i zahraničního a židovských spoluobčanů.

Zatímco prvorepublikový Mělník v sobě dokázal spojit historické s mo-derním, Mělník druhé poloviny 20. století byl již méně ohleduplný. Byla zlikvidována centrální historická část Pražského předměstí a nahrazena novou výstavbou, která město nevratně poškodila. V okolí vyrostly stavby průmyslu chemického a energetického.

Přesto si město jedinečné svou polohou na vršku, který dává pocit vol-nosti a svobody, uchovalo své kouzlo a nese v sobě nadále výpověď o více než tisíci letech své historie.

Město mne váhavce vybídlo ke schůzce jako rozjitřený poutník jsem čekal nad soutokem řek a prosil o přízeň J. Schnerch, 2006

Historie

Mělník z ptačí perspektivy, 1771; Kronika J. J. Albrechta, radního písaře královského věnného města Mělníka

Veduta města Mělníka, 1771; Kronika J. J. Albrechta, radního písaře královského věnného města Mělníka


OsobnostiKaždé místo má své kamenné objekty, přírodní pa-

mátky, zajímavosti a krásy, památné stromy, jejichž popis – stručnější, či podrobnější – je obsahem infor-mačních materiálů. Méně pozornosti je již věnováno lidem, kteří dané místo utvářeli, posouvali jej v dalším vývoji, vdechovali mu život a pro jeho vývoj byli nepo-stradatelní. Museli být vždy slavní? Mnozí z těch, kteří byli známí v době svého života, dnes již upadli (neo-právněně) v zapomnění, někteří jsou známí obecně. Komu věnovat pozornost? Českým kněžnám a králov-nám, jimž Mělník patřil a mnohé zde pobývaly? Purk-mistrům a starostům (ale i dalším konšelům či rad-ním), voleným zástupcům obce, kterým byla dána důvěra, aby město spravovali? Máme hovořit o těch, kteří odsud sice pocházeli, ale jejich životní dráha je zavedla mimo hranice malého města, jako např. zvo-naře Jakuba Mělnického nebo iluminátora Pavla Měl-nického? Nebo se zmíníme o těch, kteří sem byli po-

zváni a ve městě se nesmazatelně zapsali svým umem, jako např. stavitelé Johann Spiess z Frankfurtu, Benedikt Ried, G. B. Maderna, ar-chitekti Jindřich Frei-wald a Jaroslav Böhm, Bohumil Hübschmann, Jaroslav Fragner, malí-ři Karel Škréta (který zde vlastnil i vinice) či Josef Stern, Luděk Ma-rold či Otakar Nejedlý?

Zvláštní kapitolu by mohli tvořit čestní měšťané a poz-ději občané města Mělníka či nositelé řádu města. Úh-lů pohledu je bezpočet. Připomeňme ty, o nichž mluví pamětní desky.

Jindřich Matiegka (1862 – 1941)náměstí Míru 29, chrám sv. Petra a Pavla

Prof. MUDr. et RNDr. h. c. Jindřich Matiegka, za-kladatel antropologie u nás, rektor Karlovy univerzi-ty, je nerozlučně spjat s městem Mělníkem. Jeho manželka Marie Stránská pocházela z Mělníka a město si oblíbil i Jindřich Matiegka a často zde po-býval, aktivně vstupoval do jeho dění (především přes Krajinský musejní spolek), v letech 1915 – 1919 uspořádal mělnickou kostnici v kryptě chrámu sv. Petra a Pavla. V roce 1932 se stal čestným obča-nem města Mělníka. Řada odborných Matiegko-

vých prací je věnována právě Mělníku a jeho okolí. V Mělníce roku 1941 zemřel a je zde také pochován v ambitu hřbitova při kostele Nejsvětější Trojice na Chloumku. Město Mělník se k odkazu J. Matiegky hlásí, je spoluorganizátorem Memoriálu J. Matiegky (od roku 2005 „Memoriál J. Matiegky a J. Malého“) ve spolupráci s Hrdličkový muzeem člověka Univer-zity Karlovy.

Jiří Malý (1899 – 1950)náměstí Míru 29

Prof. MUDr. Jiří Malý se narodil roku 1899 v Měl-níku v domě čp. 29, který patřil rodině Matiegko-vých, resp. Stránských. Právě tady začíná spojení obou osobností, představitelů české antropologie – učitele Jindřicha Matiegky a jeho žáka Jiřího Malé-ho. Jejich první „odborná spolupráce“ spadá do dob

Osobnosti

Luděk Marold: Mělník od Sidonky; obraz v Masarykově kulturním domě v Mělníku

Iluminátor Pavel Mělnickýv Lounském graduálu, 1530


gymnaziálních studií Jiřího Malého, kdy pomáhal Jindřichu Matiegkovi při práci na uspořádání měl-nické kostnice. Po absolvování studií na lékařské fa-kultě se stal Jiří Malý asistentem Jindřicha Matiegky, získával od něj zkušenosti a naopak později vypo-máhal při vydávání Matiegkových vrcholných děl, některé práce vydali společně. Jiří Malý se stal v roce

2002 čestným občanem města Mělníka, v tomtéž roce byl vyznamenán prezidentem Václavem Hav-lem Medailí 1. stupně Za zásluhy.

Na dům čp. 29, kde se spojily životní osudy Ma-teigkovy a Malého, byla v roce 2003 umístěna pa-mětní deska, dílo Miroslava Kroupy.

Jaroslav Krombholc (1918 – 1985)Krombholcova 329

Jednou z nejvýraznějších osobností, která je spojena s městem Mělníkem, je v oblasti hudby Jaroslav Krombholc, dlouholetý dirigent Národního divadla a Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Té-měř pět desítek let bydlel v domě v dnešní Kromb-holcově ulici, ale nejedná se o jediné pojítko s měs-tem. Jaroslav Krombholc např. spolupracoval s divadelním souborem Vojan, a to i s jeho ženou Marií Tauberovou (1911 – 2003), operní pěvkyní. Oba jsou pochováni na hřbitově v Pražské ulici.

Josef Straka (1904 – 1976)ulice 5. května 140

Významný československý veslař, účastník dvou olympijských her, devíti mistrovství Evropy, vítěz řa-dy nejvýznamnějších evropských závodů a sedm-náctinásobný mistr republiky na všech typech lodí (od skifu po osmiveslici). Člen Klubu veslařů mělnic-kých, pro který v historických sklepích domu vybu-doval pro zimní přípravu bazén s trenažerem.

Pamětní deska, dílo MgA. Jana Brabce, byla od-halena na rodném domě Josefa Straky 10. července 2004.

Viktor Dyk (1848 – 1904)Bezručova 779, busta na vyhlídce

Viktor Dyk, jako spisovatel řazený ke generaci protispolečenských buřičů nastupující na přelomu století, jako prvorepublikový politik poslanec a se-nátor národně demokratické strany, se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce (tehdy) u Mělníka jako syn hospodářského správce. Rodný kraj prostupuje řadou děl Viktora Dyka: „Prvé mé sny inspiroval měl-nický kraj. Prvé touhy vznikly právě na jeho půdě. Prv-

Osobnosti

Jiří Jílek: Viktor Dyk, 1934

Pamětní deska Jindřicha Matiegky a Jiřího Malého, 2003Mělník, náměstí Míru 29


ní smutky ucítil jsme tam. Jak chcete, aby v mé literární práci nežilo, co žije ve vzpomínkách.“

Na Mělníce byla odhalena 13. května 1934 Vikto-ru Dykovi na rodném domě pamětní deska a na teh-dy Štefánikově vyhlídce busta sochaře Jiřího Jílka. Při této příležitosti zazněla následující slova: „Kromě terasy pod Pražským hradem není snad v Čechách místa slavnostnějšího a pathetičtějšího nad tento vr-chol mělnické skály. Za jasných večerů, kdy nebe zrů-žoví západem a když se za Řípem vynoří modré kužely

Středohoří, je to pohled jedinečné a vpravdě královské krásy.“

Otakar Jaroš (1912-1943)Nerudova 464, pomník v ulici U Sadů

Otakar Jaroš nebyl mělnickým rodákem, ale v Mělníku prožil své dětství a studentská léta – na domě, kde žil, je umístěna pamětní deska – neod-

myslitelně patřil k místní organizaci Sokola jako cvi-čitel. V srpnu 1939 přešel hranice do Polska a odtud vedla jeho cesta dále do SSSR. Stal se velitelem 1. pěší roty 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Padl při obraně Sokolova. In memoriam mu byla udělena hodnost kapitána. Jako první cizinec byl vyzname-nán medailí Zlatá hvězda a titulem Hrdina Sovětské-ho svazu.

Osobnosti

Otakar Nejedlý: Před bouří, kolem 1940; obraz v obřadní síni mělnické radnice

Oskar Kozák: Pomník Otakara Jaroše, 1958


Náměstí MíruCentrem každého města bylo náměstí - rynek. Zde se

konaly trhy, odehrávaly důležité okamžiky života města, manifestace, slavnosti, shromáždění, vítání významných návštěv, např. prezidentských, jak tomu bylo v roce 1922, kdy na Mělník zavítal T. G. Masaryk, v roce 1945 prezident Edvard Beneš, v roce 1998 Václav Havel a ko-nečně v roce 2005 Václav Klaus.

Náměstí má nepravidelný půdorys, který byl dán utvářením města v hranicích původního opevněného hradiště. Nejzachovalejší frontu domů představuje vý-chodní část s dochovaným loubím a s radniční budovou. Jedná se o domy vesměs gotického původu, v pozděj-ších dobách upravované a přestavované. Každý předsta-vuje hodnotné architektonické dílo a společně vytvářejí hodnotný urbanistický celek. Dochovány jsou v nich rozsáhlé gotické sklepy o dvou až třech úrovních.

Kašna na náměstí je dílem architekta Jaroslava Frag-nera z roku 1938, autorem sousoší Vinobraní je akade-

mický sochař Vincenc Makovský. Jedná se o dílo poměr-ně mladé, kašna, která bývala na náměstí dříve, dnes zpříjemňuje chvíle odpočinku na radničním dvoře.

Náměstí Míru

Noční náměstí Míru

Mělnické podloubí

Východní fronta domů

Radniční dvůr


RadniceDnešní budova radnice se rozkládá v místě původ-

ních čtyř gotických parcel. Dodnes čitelnou nejstarší vý-vojovou fází je gotický arkýř kaple sv. Barbory s půvab-nými hlavicemi s karikaturními maskami na oblých sloupcích z konce 14. století. Tehdy stavba ještě byla rychtou, kde sídlil představený města (rychtář) zastupu-jící vrchnost. V „rathúz“ (radnici) se rychta proměnila ro-ku 1449, kdy město rychtu vykoupilo. Nejpůsobivějším

a nejdůstojnějším prostorem radnice je bezesporu rene-sanční mázhaus v poschodí, kde je prostor zaklenut šesti poli křížové klenby s hřebínky. Podíváme-li se na sloupy síně pozorněji, možná budeme překvapeni „výzdobou“ – řadou nápisů zaznamenaných červenohnědou rud-kou. Ač jsou na 400 let staré, mnohdy mají co říci i k dne-šku. Posuďte sami: „Darové oslepují moudré a činí z spra-vedlnosti nepravost. Synu muój, tož nepřijímej daruóv, chceš-li v nebi bejti.“ „Člověče, nehřeš.“ „Dobrý člověk nepo-řádným chováním umořen bejvá.“

Novověké stavební úpravy radnice spadají do konce 18. a konce 19. století. První dala radnici barokní věž, druhá pootočila střechy o 90°, takže její hřeben je sou-běžný s průčelím budovy, fasádu doplnila o medailony významných osobností českých dějin (na vikýřích sv. Ludmily a sv. Václava). Poslední významná přestavba byla vyvolána narůstajícími potřebami úřadu a proběhla v letech 1939 – 1941 podle návrhu ing. arch. dr. J. Šebka. Přikoupeny byly dva sou-sední domy, které byly s původní historickou bu-dovou (střed) pohledově spojeny. Vystavěna byla nová křídla, čímž radnice získala půdorys ve tvaru

Domy před zavedením popisných čísel (1771 – 1775) bývaly označovány jmény svých majitelů, udáním polohy jmény majitelů domů stojících zleva a zprava, nebo jménem náměstí či uli-ce, popř. podle domovního znamení. Za vlády Marie Terezie bylo zavedeno číslování domů. Ač bylo obvyklé začít číslování radnicí (č. 1), na Mělníku začí-nalo netradičně u Pražské brány a rad-nice tak nesla až č. 12, které dodnes můžeme číst vpravo nad středověkým portálem vstupu do radnice.

Radnice

Římsa radniční budovy Arkýř kaple sv. Barbory

Radnice

Zlatá hvězda – barokní domovní znamení, které nese dům čp. 11

Původní číslování radnice – No 12


písmene U, v jehož středu vznikl reprezentační prostor radničního dvora. Ten je od roku 2002 po rekonstrukci otevřený pro veřejnost.

Vpravo od hlavního portálu radnice jsou zazděny dva železné pruty, délkové míry zvané lokte. Český loket je prostší a kratší (59,14 cm) a také z dvojice starší. Loket vídeňský je delší (77,66 cm) a zdobnější, jeho kruhovité zakončení nese v hořejším oválu nápis Rakavski 1765, což je rok, kdy se stal obecně závazným. A proč zde byly umístěny? Na radnicích byly vystavovány vzorové míry a váhy, aby si kupující mohli ověřit, zda nebyli ošizeni.

Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků – Regionální muzeum Mělník

Kostel Čtrnácti svatých pomocníků spolu s objektem bývalého kapucínského kláštera, původně měšťanské-ho domu (nyní čp. 54, sídlo Regionálního muzea Měl-ník), tvoří závěr bloku domů na východní straně náměstí Míru v místě, kde z něj vychází Erbenova ulice.

Dům čp. 54 zakoupil 8. července 1742 Ignatius Ze-bisch (Czebiss, Čebiš). Vdova po něm Terezie Barbora Če-bišová jej 31. července 1749 věnovala kapucínům. Na Mělník byli čtyři řádoví bratři z roudnického konven-tu uvedeni 20. září 1750 P. Serafínem, jenž byl za svého života třikrát provinciálem a v letech 1754 – 1756 gene-rálem kapucínů v Římě. Již na konci roku 1751 se však ukázalo, že bývalý Čebišův dům nebude stačit pro pro-voz komunity a zřízení kaple či kostelíka. Proto byl zís-kán i sousední měšťanský dům, na jehož místě byl v le-tech 1752 – 1753 zbudován kostel Čtrnácti svatých pomocníků.

Kostel má tradiční kapucínskou dispozici se třemi poli lodi, na kterou navazuje hluboké, pravoúhle zakon-čené presbyterium rozdělené „zdí“. Odlišností, vysvětli-telnou pozdní dobou vzniku a omezeným prostorem stavební parcely, je nahrazení charakteristické boční

Průčelí kostela Čtrnácti svatých po-mocníků je opatřeno kruhovým ok-nem se sluncem a s písmeny IHS (Iesus Hominum Salvator – Ježíš, spasitel lidstva) a nápisem „Sv. Františku, oroduj za nás“. Mezi dvojicí obdélných oken je umístěn štukový rám s obrazem sv. Františka z Assisi (dle obrazu B. Mu-rilla „Svatý František z Assisi objímající ukřižovaného Krista“ pro kapucínský chrám v Seville).

Radnice • Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků

Průčelí kostela Čtrnácti svatých pomocníků

Bývalý kapucínský klášter (dnes Regionální muzeum Mělník) s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků

Jedna z hlavic v kapli sv. Barbory Český a vídeňský loket, staré délko-vé míry, u vchodu do radnice


kaple Panny Marie pouhým mělkým výklenkem po levé straně kostela.

V řádovém kostele je po-chován již zmíněný P. Sera-fin, který zemřel v Mělníku24. října 1763. Odpočívá zde i Terezie Čebišová, která vy-stavění kláštera umožnila a obdarovala ho dále obra-zem Panny Marie kojící Je-zulátko a zvláště pak Praž-ským Jezulátkem, které si mělničtí kapucíni vyvolili za své paladium (posvátný

předmět uctívaný jako symbol ochrany).Roku 1785 (za Josefa II.) bylo rozhodnuto o zrušení

kláštera kapucínů v Mělníku. V tu chvíli se za ně postavi-lo město – purkmistr a městská rada se obrátili se žádos-tí zrušit uvedené nařízení přímo na císaře. Zdůrazňovali v ní ty momenty, které panovník požadoval, tedy pasto-rační činnost, vyučování a služba nemocným. Úsilí Měl-nických bylo tehdy úspěšné, až v listopadu 1950 byl ka-pucínský klášter zrušen v souvislosti s potlačováním církevního života komunistickou mocí v Českosloven-sku. Útočiště v jeho prostorách našel zvláště výtvarný obor Lidové školy umění v Mělníku. V letech 1998 – 1999 proběhla celková rekonstrukce objektu a bývalý klášter se stal sídlem Regionálního muzea Mělník.

Regionální muzeum Mělník se rokem vzniku 1888 řadí k nejstarším v Čechách. Odbornou specializací mu-zea je dokumentace vinařství v Čechách, jemuž je věno-

vána část expozice, a to i ve zpřístupněných středově-kých sklepích, které jsou zde zachovány ve třech úrovních. Další části expozice nesou tyto názvy: Nahléd-nutí do středověkého města, Dětský svět, Měšťanský in-teriér přelomu 19. a 20. století, Venkovský interiér 2. po-loviny 19. století, Všední den obyvatel venkova, Lidová architektura, Příroda Mělnicka. Nejnověji byla vybudo-vána expozice kočárků, umístěná v samostatné budově (čp. 59 v Ostruhové ulici, asi 100 m od sídla muzea). Ve dvou patrech je nainstalován průřez historií výroby a vývoje kočárků od poloviny 19. století do sedmdesá-tých let století dvacátého.

V muzeu je možné nejen se vzdělávat, ale také ochut-nat víno, posedět v kavárně a na parkánu, který byl sou-částí středověkého opevnění města a je spojen s radnič-ním dvorem.

Dvorní část domu čp. 30 na náměstí Míru nabízí příjemné posezení u zurčí-cí vody fontánky nebo v cukrárně, kte-rá doplňuje obchůdky v pasáži U Koru-ny. Tento název nesl v první polovině 19. století zájezdní hostinec, kde byly pořádány různé zábavy či plesy. Poté, co se Mělník stal v roce 1850 okresním městem, se dům stal sídlem úřadů.

Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků – Regionální muzeum Mělník

Korouhvička – kapucínekna sanktusní věžičce kostelaČtrnácti svatých pomocníků

Paladium země české (kopie staroboleslavského paladia) v kostele Čtrnácti svatých pomocníků

Domy v centru města skrývají pěkná zákoutí - nově upravený dvůr domu čp. 30 s pasáží U Koruny posky-tuje zajímavý pohled na mělnický zámek


Měšťanské domyDům čp. 3, U Černého koníčka

Dům U Černého koníčka má své domovní znamení v nové podobě umístěné pod podloubím. Je jedním z mála domů na mělnickém náměstí, který si uchoval štít, průčelí je upraveno novorenesančně. Pás s orna-mentálním sgrafitem nad okny 1. patra je pouhým zlom-kem původní výzdoby domu. Sgrafita pokrývala celý štíta fasáda mezi okny byla od roku 1899 vyzdobena na zá-kladě návrhu akademického malíře Skučka freskami Je-níka, Mařenky a Kecala, hlavních postav ze Smetanovy Prodané nevěsty, a to až do roku 1937.

K domu čp. 3 přiléhá průchod, který již je součástí radnice. Jeho raně renesanční portál patřil původně průjezdu domu, průchod za hradby města zde samo-zřejmě neexistoval. Město mohli obyvatelé opustit pou-

ze dvěma branami a jed-nou malou brankou. Když hradby přestaly plnit svou funkci a město se chtělo vymanit z jejich sevření, byly bourány a také vznikl pro snadnější spojení mezi jednotlivými částmi města tento průchod. Nechala ho vybudovat Spořitelna mělnická roku 1908.

Dům čp. 9, dříve zvaný U Zelené lípy

Roku 1911 nechala pů-vodní patrový dům s do-movním znamením lípy

(snad s odkazem na majitele Jana Lípu /1793/) přestavět v secesním slohu paní Anna Tuscherová podle plánů ar-chitekta Václava Klatovského z Prahy. Zatímco přední objekt domu se změnil během jednoho roku k nepozná-ní, v zadním traktu jako by se zastavil čas. Je zde zacho-vána poslední hláska bývalé bašty. Zachovaly se zprávy, že odtud Ferdinand II. „obzvláštní vyhlídnutí k vejchodu míval“, když na Mělníku několik dní pobýval po bělohor-ské bitvě (1620). Roku 1965 byla hlásná věžička zakon-čena makovicí s půlměsícem.

Dům čp. 10, U Zlatého beránkaDům U Zlatého beránka je zmiňován jako hostinský

již v roce 1592, kdy byl jeho majitelem Eliáš Větrovský. Tehdy byl dům nazýván Lelátkovský (u Lelátků), a to podle předcházejícího majitele (od r. 1578) Jiříka, syna Václava Lelátky, kterého připomíná náhrobní kámen v kostele sv. Petra a Pavla (†1592).

Pravděpodobně u tohoto domu zastavil dostavník, který na Mělník přivezl Karla Hynka Máchu, jak o tom sám píše v Doslovu ke Křivokladu (1834).

Dům U Zlatého beránka prošel radikální přestavbou v roce 1894, kdy se tehdejší majitelé Karel a Emílie Stádní-kovi rozhodli „dům ten částečně rozbourati a pak svýší 2 pater znovu vystavěti“, nakonec však byl dům vystavěn od přízemí. „U Stádníků“ bývalo živo, konaly se zde plesy, schůze, také se zde scházely po dlouhá léta na přelomu 19. a 20. století každý čtvrtek mělnické paní na odpolední kávu. Tento společenský kroužek dam se nazýval Klepár-na. Mluvilo se o dětech, parádě, kuchyni, o nových recep-tech, ale došlo i na vlastenecká témata, zpěv, četbu, ba i politiku, dámy pořádaly také výlety (Roudnice, Litoměři-ce, pár se jich vydalo i na světovou výstavu do Paříže).

K malebným doplňkům řady měšťan-ských domů patří též sošky svatých – ochránců před nebezpečími, která městu hrozila. Obavy budily především oheň a černá smrt, které opakovaně do města vstoupily. Proto se objevuje na domech a oltářích kostelů sv. Flori-an a sv. Roch či sv. Rosalie. Na Mělníku však najdeme ještě sv. Jana Nepomuc-kého v ulici Svatováclavské a barokní Pannu Marii Immaculatu v Palackého ulici.

Měšťanské domy

Sv. Florian

Hláska bývalé baštyza domem čp. 9


Dům U Zlaté hvězdy, čp. 11Na počátku řady nám známých majitelů domu stojí

jakýsi Líbal (rok 1540), vystřídaný Janem řezníkem a po-tom Janem Večeřadlej. Od jeho rodiny dům koupil roku 1570 Bartoš – konvař a zvonař. Ten se nám dodnes při-pomíná. Vstoupíme-li do podloubí, zdobí vchod do dnešního TIS Mělník polychromovaný renesanční portálek. Jeho součástí jsou štítky se zvonem a cínovou konvicí, tedy znameními odkazujícími právě na Bartošo-vo držení domu. Jeho výrobky se jistě hojně uplatnily nejen na stolech zákazníků, ale i u samotného výrobce, neboť v domě se vyrábělo a šenkovalo pivo (tedy nejen víno, jak by se u Mělníka předpokládalo).

Na počátku 17. století dům koupil Martin Vyžral a právě z doby tohoto rodu pravděpodobně pochází ra-ně barokní zlatá hvězda na nároží domu. Jenomže rod Vyžralů patřil k evangelíkům, kteří museli po porážce

stavovského povstání (1618 – 1620) opustit zemi. Spolu se zemí opouštěli samozřejmě i svůj dům, který připadl roku 1632 podkomořímu Filipu Fabriciovi z Rosenfeldu a Hohenfallu. Část historie domu přeskočíme, abychom mohli vstoupil do jeho dal-ší významné etapy. Roku 1832 se přiženil do rodiny Pachnerů, která dům vlast-nila, Josef Valenta, první mělnický poštmistr, milov-ník a skladatel hudby, mi-lovník a pěstitel vína. Jeho syn Antonín pokračoval v otcových hudebních šlé-pějích – a to už se vydává-me do domu čp. 12, zva-ného U Zlatého hroznu, k Vykysalům.

Studna lokalizovaná na náměstí vy-dlážděným nápisem je objektem ne-bývalé hodnoty v historickém jádru města, představuje unikátní hornické dílo. Byla vyhloubena pravděpodobně v době vzniku města. Nejnovější měře-ní (rok 2000) uvádějí hloubku 54 m, přičemž výška vodního sloupce je 7,2 m, její průměr je 4 – 5 m.

Nad studnou stávala mezi lety 1749 – 1893 „kaplička“, která nesla na vrcholu stříšky sochu Bohorodičky, na okrajích sochy sv. Floriana, sv. Pro-kopa, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vavřince. Pro cha-trnost byla na konci 19. století odstra-něna, studna byla uzavřena cihelnou kupolí a místo bylo vydlážděno.

Měšťanské domy

Renesanční polychromovaný por-tálek v loubí domu U Zlaté hvězdy

Zvon a konvice na portálu domu čp. 11, připomínka majitele Bartoše – zvo-naře a konvaře

Dům U Zlaté hvězdy

„Kaplička“ nad studnou – historické foto


Dům čp. 12, U Zlatého hroznuJižní stranu náměstí zaujímá novorenesanční dům

s loubím v hlavním průčelí. Dnešní podobu získal pře-stavbou v roce 1903.

Ale podívejme se do jeho minulosti, v níž se střídaly údobí vzestupů i pádů. Začněme tím lepším: jako první známý majitel vystupuje Hron Divický a jeho manželka Ludmila, rozená Metelicová. V historii Mělníka je známá tím, že darovala svůj dvůr na Pražském předměstí na vy-budování „schrány pro chudé“, což sice realizováno ne-bylo, avšak na tomto místě vyrostl roku 1585 kostel sv. Ludmily.

Za třicetileté války dům sešel do té míry, že musela být jeho tehdejší držitelka Anna Koracínka vyzvána, aby „dům buď zlepšiti aneb prodati hleděla“. Roku 1653 zvoli-la druhou možnost, a tak „dům v rynku nárožní, nyní spá-lený“ změnil majitele. Jejich dlouhou řadu těžko může-me celou vyjmenovat, proto již pouze stručně. Roku 1674 dům koupil magistr filozofie Kašpar Mikuláš Hoff-mann, který přestože získal ve městě významné posta-vení, nebyl příliš ctěn. Roku 1682 byl totiž Mělnickými obviněn, že „jeho nedbanlivostí věž vodní i s vasrkumštem shořela...“

A nyní už raději ke kladům. Roku 1856 přešel dům do majetku Václava Vykysala, který jej přeměnil v repre-zentační hotel. A nejen to. Sál hotelu sloužil mělnickým ochotníkům a 4. dubna 1875 v něm byla uvedena Sme-tanova Prodaná nevěsta – poprvé na venkově v podání ochotníků, byť mírně zkrácená v nejnáročnějších čás-tech. Operu nastudoval dirigent Antonín Valenta, který zároveň zpíval Kecala. Účinkující v rámci příprav jeli do-konce do Prahy na Prodanou nevěstu za Smetanova ří-zení, Smetana sám dal písemné svolení k provozování.

„Úspěch byl dokonalý a kritiky i pražských listů, zejména Dalibora, rozplývaly se chválou.“

Jak jste již pochopili, ocitli jsme se v samém centru kulturního, ale i společenského a politického dění teh-dejšího Mělníka.

Měšťanské domy

Sluneční hodiny představují starý způsob měření času, jehož doklady máme dochovány i v Mělníce – na zám-ku a v bývalém augustiniánském kláš-teře. Zámecké hodiny nesou vročení 1554 a jsou doplněny nápisem: „Stín ukazuje hodiny. Kolikátá je, pozná se od stínu. Co jsi, poznáš, až přijde stín smrti.“

Karel Vik: Mělník (dům čp. 12 a ulice Svatováclavská,1950)

Renesanční sluneční hodinyna schodišťové věži zámku (1554)

Pozdně barokní sluneční hodiny na severním dvorním průčelí býva-lého konventu kláštera obutých au-gustiniánů v Pšovce (40. léta 18. sto-letí)


ZámekSoučasná podoba zám-

ku je výsledkem tisícileté-ho vývoje od románského a gotického hradu českých kněžen a královen po re-nesanční a barokní zámek šlechticů. Všechny slohy dodnes na stavbě může-me vysledovat. Nejstarší část se ukrývá v jihozápad-ní části dnešního zámku. Období vrcholného stře-dověku je zapsáno např.

v podobě pozdně gotické vstupní brány s přetínavými pruty ve vrcholu oblouku. Hned vedle brány, již na nádvoří, se zachoval zbytek gotického zdiva, pravděpodobně hlásné věže (možný stavitel: Jo-hann Spiess z Frankfurtu). V rámci prohlídky interié-ru zámku, příp. v době ko-nání mše je přístupná go-tická kaple sv. Ludmily (pův. sv. Ludvíka) z doby lucemburské.

Severní křídlo zámku představuje hodnotné dí-lo české renesance, jímž byla započata přeměna původního hradu v nové

pohodlnější zámecké sídlo. Jeho výstavba je spojena se jménem Zdislava Berky z Dubé, jemuž Mělník zastavil roku 1542 Ferdinand I. Datace křídla s otevřenými arká-dami a sgrafitovou výzdobou se pohybuje v rozmezí třílet - nad dveřmi 1. patra je uveden letopočet 1552, nad středním pilířem 1. patra rok 1553 a nad slunečními ho-dinami schodišťové věže rok 1554.

V loggii prvního patra najdeme čtyři znaky. Dva patří Černínům, opatřeny jsou českým a německým nápisem, věnovaným Janu Humprechtu Černínovi. Datovány jsou rokem 1677. Další dva patří Lobkowiczům. První připo-míná Jiřího Kristiána z Lobkowicz (1931), druhý Otakara Lobkowicze, držitele zámku v letech 1932 – 1941, 1945 – 1948 a 1992. Vymalovat ho nechal současný majitel Ji-ří Jan Lobkowicz (2003).

Oba zmíněné rody byly hlavními šlechtickými držite-li zámku. Černínové z Chudenic ho nejprve získali roku 1646 do zástavy a nakonec panství roku 1687 koupili.

Zámek

O mechanických hodinách, „klenotu města“, hovoří prameny v závěru 15. století, i když přesně nevíme, kde byly instalovány. Jistotu máme až od roku 1536, což je letopočet uvede-ný na ostění kolem hodin na Pražské bráně směrem do města. Hodiny jsou na Pražské bráně, radniční věži, věži evangelického kostela i kostela sv. Pet-ra a Pavla. Jejich pravidelný chod dopl-ňují cimbály, na radnici údajně pochá-zející z jezuitské novoměstské pražské koleje (osazeny 1793) a na kostele sv. Petra a Pavla z Prašné brány (1886).

Erb rodu Lobkowiczů nad vstupní branou zámku

F. M. Schieffer: Křest sv. Ludmily (detail oltářního obrazu zámecké kaple; 1696)

Zbytek gotického hradu – torzo hlásné věže na nádvoří zámku

Jihozápadní nároží zámku v sobě ukrývá nejstarší (románskou) eta-pu vývoje

Hodiny Pražské brány, 1536

Cimbály Pražské brány


Zanedlouho poté zahájili dle projektu G. B. Maderny ra-ně barokní stavební etapu výstavby zámku (1690 – 1694) v podobě jižního křídla a zděné nástavby nad vstupní branou. Tím byl v podstatě stavební vývoj zámku ukon-čen.

Další práce, realizované rodem Lobkowiczů, v jejichž vlastnictví je zámek od roku 1753, již měly pouze cha-rakter oprav a úprav, neboť zámek byl využíván k vinař-skému provozu (do roku 1986).

Roku 1992 byl zámek vrácen po 44 letech v restituci rodině Lobkowiczů, kteří přistoupili nejprve k rekon-strukci interiérů (byla vybudována nová zámecká expo-zice, novou podobu dostala zámecká restaurace) a poz-ději exteriéru. Na počátku těchto úprav stojí restaurování sgrafit schodišťové věže (2002), následovala restaurátor-ská oprava fasád nádvoří, rekonstrukce obytné věže nad vstupní branou a postupná oprava vnějšího pláště do-

provázená náročným statickým zajištěním celého ob-jektu.

Zámek po určitém útlumu po roce 1992 ožívá, stává se součástí života Mělníka. Je otevřen nejen pro návštěv-níky expozic, jejíž součástí jsou díla předních mistrů čes-kého baroka a část souboru map a vedut, ale pořádány jsou zde koncerty, plesy, společenská setkání, konferen-ce, svatební obřady i hostiny. Kromě toho se zámek stal i obytným prostorem pro jeho majitele.

Vyhledávanou součástí návštěvy mělnického zámku je prohlídka vinných sklepů s možností degustace vín z produkce lobkowiczkého vinařství. Plocha sklepů je 1 500 m2, stálá teplota v nich se pohybuje mezi 8 –12 °C. V zámeckých sklepích najdete jak sudy, v nichž dozrává víno a jsou dokladem vinařské přítomnosti, tak sudy (největší o obsahu 12 500 l), které jsou dokladem dlouhé tradice lobkowiczkého vi-nařství, jež si v roce 2003 připomínalo 250 let své existence.

Západní průčelí zámku lemuje vyhlídka, která pat-ří k turisticky nejnavštěvo-vanějším místům města díky výhledu, který se zde otevírá do Polabské nížiny se dvěma hlavními body: horou Říp a soutokem La-be s Vltavou.

Síťová klenba chrámu sv. Petra a Pavla může někomu připomenout příběh apoštola Petra, kterého Kristus zvolil, aby byl „rybářem lidí“ – síť je ve-tkána do klenby presbytáře i hlavní lo-di. V polích klenby presbytáře jsou vy-obrazeni apoštolové, doprovázeni Kristem jako dobrým pastýřem a sv. Ja-nem Křtitelem. V polích závěru presby-táře píší jejich příběh evangelisté Ma-rek, Matouš, Lukáš a Jan. Tyto postavy křesťanského nebe doplňují postavy andělů držících např. nástroje umučení Krista či kalich s hostií. Na svorníku nad oltářem je vymalována tvář Kristo-va, na dalších se objevuje osmicípá hvězda a růžice.

Na klenbě jsou vyobrazeny též zna-ky habsburský, český a městský. Nad ním je nápisová stužka se slovy „Sigillum majus civitatis Melnik“, pod ním v kartuši nápis „Wymalowan tento kůr L. P. XXXIII.“ (1533)

Zámek

Pozdně gotická klenba kostela sv. Petra a Pavla

Zámecké renesanční komíny

Nádvoří zámku ožívá různými ak-cemi, např. ve Dnech evropského dědictví nebo v době konání folk-lorního festivalu Mělnický Vrkoč


Chrám sv. Petra a PavlaKostel sv. Petra a Pavla prošel dlouhým stavebním

vývojem, kdy na počátku měl pravděpodobně podobu románské trojlodní baziliky. Gotika vstupovala do chrá-mu po etapách. Nejstarší dnes představuje sakristie. Chrámové trojlodí spolu s věží vzniklo v 80. letech 15. století (stavitel Johann Spiess z Frankfurtu), zvýšení hlavní lodi a výstavba honosného presbytáře spadají do doby kolem roku 1520 (stavitel Benedikt Ried). Na sí-ťové klenbě presbytáře ožívá křesťanské nebe, ze svorní-ku nad oltářem na nás shlíží tvář Kristova.

Další stavební úpravy byly vyvolány především po-žáry v letech 1555 (renesanční štíty) a 1681 (barokní báň gotické věže). Stávající podobu kostelu vtiskl Kamil Hil-bert při rozsáhlé obnově v letech 1910, resp. 1913 – 1915.

V interiéru jsou pozoruhodné nejen malby na klenbě presbytáře. Tak např. různou podobu mají svorníky kří-

žových kleneb („W“, znak města, znak Království české-ho, veraikon,…), výpovědí o životě Mělníka mohou být náhrobky osazené především v bočních lodích kostela, vysoce kvalitní prací je pozdně gotické kamenné sank-tuarium v presbytáři. Běžně nepřístupné jsou nejhod-notnější prostory kostela, a to přízemí – kaple Božího hrobu – a první patro (pokladnice) velké věže, či interiér románské věže s bývalou kaplí sv. Jana Nepomuckého.

V pokladnici gotické věže byla v nevhodných pod-mínkách uložena vyřezávaná skříň barokních varhan (1712) kostela, která je nyní postupně restaurována s cí-lem zachránit tuto jedinečnou řezbářskou práci a dát kostelu nástroj odpovídající po stránce zvukové i vizuál-ní důstojnosti tohoto prostoru.

Mobiliář kostela je barokní, dominuje mu hlavní ol-tář s obrazem od Karla Škréty a sochami světců (sv. Vác-lav, sv. Ludmila, sv. Rosalie, sv. Florian) z dílny kosmo-noských Jelínků. Z několika bočních oltářů upozorníme

Význam chrámu sv. Petra a Pavla a při něm existující kapituly dokládají i umělecké předměty zhotovené pro jejich potřebu a výzdobu. Z oblasti knižní kultury je možné uvést Mělnický evangeliář z 1. poloviny 12. století, z výtvarného umění deskový obraz Ukřižování (poč. 16. stol.), či Brokofovo Snímání z kříže. Vrcholné umělecké ře-meslo představují gotické monstrance, z nichž menší (výška 71 cm, šíře 24 cm) představuje pravděpodobně nejstarší dochovanou monstranci na našem území (kolem roku 1380), patrně z par-léřovské zlatnické dílny. Proto repre-

Chrám sv. Petra a Pavla

Pohled na chrám sv. Petra a Pavla a zámek

Proboštský chrám sv. Petra a Pavla

Ukřižování, poč. 16. století


na oltář Snímání z kříže od F. M. Brokofa (po r. 1724, jižní loď kostela) v jižní lodi a v čele severní lodi na oltář sv. Ludmily s obrazem zachycujícím sv. Ludmilu učící vnuka Václava (Filip Massanec, 1679), jejichž kult byl na Mělníku vždy živý. Jedno z nejhodnotnějších děl chrámu – Ukřižování, vzniklé pod vlivem díla A. Dürera, je dnes zapůjčené do expozice Národní galerie Středo-věké umění v Čechách a ve střední Evropě v Anežském klášteře v Praze.

Mnoho zajímavého nabízí i exteriér stavby. Pozor-nost kolemjdoucího poutají bezesporu především velká chrámová okna presbytáře, ale vnímavější chodec si může povšimnout řady detailů: andílka – štítonoše se znaky města Mělníka a Českého království, sv. Petra a Pavla nad deskou informující o Hilbertově obnově chrámu, mračícího se maskarona, gryfů,…

Samotný prostor chrá-mu je od roku 2004 pro ve-řejnost přístupný nejen tradičním vchodem přes severní předsíň, ale také od západu z vyhlídky. Vstoupit do chrámu může-te novogotickými dveřmi z doby Hilbertovy restau-race.

zentovala naši zemi na výstavě „Prague – the Crown of Bohemia (1347 – 1437)“ v New Yorku (The Metropolitan Muse-um of Art, 2005/2006) a stala se jedním z exponátů výstavy „Karel IV., císař z boží milosti (kultura a umění za vlády posledních Lucemburků; 1347 – 1437)“ na Pražském hradě (2006).

Chrám sv. Petra a Pavla

Svorník v „pokladnici“ gotické věžeInteriér chrámu sv. Petra a Pavla

Nejsvětější Trojice v nástavci hlavní-ho oltáře kostela sv. Petra a Pavla

Snoubení slohů – svědectví po sta-letí trvajícího vývoje kostela

Klenba kaple Božího hrobu

Vrcholně gotická mělnická monstrance


KostnicePod presbytářem kostela sv. Petra a Pavla se nachází

krypta, jejíž prostor slouží jako kostnice, a to od 30. let 16. století. Její vznik souvisí se hřbitovem, který od nepa-měti obklopoval celý kostel. Jeho prostor se však nemo-hl zvětšovat a je tedy logické, že po určité době již ne-stačil, zvláště pak v době morových epidemií. Proto byly ostatky vybírány a ukládány do kostnice.

Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy bylo pohřbívání u kostela sv. Petra a Pavla za-staveno a přeloženo na hřbitov u kostelíka sv. Ludmily. Zrušena měla být i kostnice, avšak Mělničtí toto nařízení vyřešili jejím uzavřením. Později se proto mohla stát stu-dijním materiálem pro profesora Jindřicha Matiegku, za-kladatele české antropologie. Jím byla kostnice v letech 1915 – 1919 upořádána, na což nás upozorňuje pamětní deska u vstupu. Sestoupíme-li po schůdcích dolů do krypty, uvidíme ostatky 10 – 15 000 osob. Z nich sesta-vená stěna na západní straně nese název Kalvárie, vklá-dáním lebek mezi dlouhé kosti v dalších částech vznikly jednoduché obrazy kotvy a srdce, symbolizující naději a lásku, či nápis „Ecce mors“ (Ejhle smrt). Na tabulce si můžeme přečíst nápis: „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.“ Právě tehdy si asi nejspíše uvědomíme pomíjejícnost lidského života a fakt smrti.

Chrám sv. Petra a Pavla – Kostnice

„Huic loco aderat Slaup de Žluticz. Anno Dom. 1535“ – „Na tomto mís-tě byl Sloup ze Žlutic. L. P. 1535.“ Uvedené datum je nejstarší, které se zacho-valo na zdech kostnice, i když jsou zde podle typu písma nápisy ještě starší, ale bez udání letopočtu. Pozdně gotická mělnická monstrance

Kalvárie


Gotická věž chrámusv. Petra a Pavla

Už více než půl tisíciletí vévodí širému kraji na souto-ku Labe a Vltavy pozdně gotická věž kostela sv. Petra a Pavla. Jistě měla své předchůdkyně, nejprve v podobě románské a později starší gotické, kterou dnes připomí-ná opuková dlažba při vstupu do věže před západním průčelím kostela.

Se stavbou věže bylo započato na počátku 80. let 15. století. Tehdy byl kostel přestavován díky odkazu královny Johany z Rožmitálu, která v Mělníku roku 1475 zemřela a dle dobových pramenů byla ve zdejším chrá-mu pochována.

Věž na mělnickém vrchu vyrostla v průběhu několika let, což její stavitelé zaznamenali na několika místech. Rok 1486 nese klenba přízemí věže, kaple Božího hrobu, která patří spolu s komnatou prvního patra k nejhod-notnějším prostorům kostela. Letopočet 1487 nalezne-me na římse pod velkým gotickým oknem na východní straně a konečně římsa nad ním je opatřena letopočtem 1488. Ten je součástí kryptogramu (nápisu skrytého vý-znamu) prozrazujícího jméno stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu.

Původně byla věž za-končena gotickou jeh-lancovou střechou, jak je patrné na obraze Filipa Massance s námětem sv. Ludmila učící sv. Vác-lava (1679) na bočním oltáři v severní lodi. Po-zadí ústředního výjevu tvoří silueta města Měl-níka v podobě před niči-vým požárem roku 1681. Následující oprava dala věži raně barokní cibulo-vitou báň doplněnou ci-bulkami nad nárožními věžičkami ochozu.

Věž sloužila jako strážní místo i jako zvo-nice. Požár roku 1681 roztavil původní zvony, které byly následně na-hrazeny třemi novými zvony z dílny Jana Pric-queye. Dva z nich, „Sv. Petr a Pavel“ a „Sv. Václav a Ludmila“, jsou na zvo-nici dodnes zavěšeny. Třetí roku 1767 pukl, byl přelit, avšak za 1. světo-vé války byl rekvírován. Jeho nástupce zase ne-přežil běsnění následné-

Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla

V řadě významných památek do-kládajících bohatou historii města přední místo zaujímá tzv. mělnický poklad uchovávaný na radnici. Tvoří ho pozdně gotická monstrance (boho-služebný předmět z ušlechtilého kovu sloužící k vystavení Nejsvětější svátosti oltářní) z konce 15. století a pixida (schránka na hostie) - oboje ze stříbra a zlacené. Jeho třetí částí je dřevěný vyřezávaný renesanční pohár.

Mělnická velká pozdně gotická monstrance z konce 15. století, dosa-huje výšky 112 cm, šíře až 32 cm, hmot-nosti 6,61 kg. Svou podobou připomí-ná část gotického chrámu – s věžičkami zakončenými fiálami, s bohatou figu-rální výzdobou, chrliči a dalšími staveb-ními prvky. Nejčestnější místo v samém středu monstrance patří skleněnému válci se zlatým půlměsícem (lunelou), kde se uchycuje hostie. Větší postavy po stranách válce patří sv. Petru a Pav-lu, menší představují sv. Víta a Václava. Ve střední věžičce nad válcem je umís-těna postava Krista bolestného, dvoji-ce andělů nese symboly Kristova utr-pení. „Chrám“ završuje korunovaná Panna Marie s dítětem.

Gotická věž kostela sv. Petra a Pavla

Římsa pod velkým oknem na vý-chodní straně nese letopočet 1487

Římsa nad velkým oknem s krypto-gramem (J. Spiess, 1488) Zvon Sv. Petr a Pavel (1690)


ho válečného konfliktu. Na jeho náhradu se muselo če-kat dlouhou dobu, a to až do roku 1993, kdy zde byl zavěšen zvon posvěcený ke cti sv. Anežky a tehdy ještě blahoslavené Zdislavy, patronky litoměřické diecéze.

Roku 2006 byla zahájena náročná oprava věže s cí-lem jejího zpřístupnění. A jakým výhledem bude ná-vštěvník po náročném výstupu odměněn?

Co vše z věže shlédneme, záleží na tom, zda se podí-

váme z ochozu přímo pod sebe, nebo se zahledíme do dáli. Ochoz věže (ve výšce 37 m) nás přivítá na své zá-padní straně. Hned pod námi je Stará škola, zámecká vy-hlídka s bustou Viktora Dyka a zámek. Pod lobkowiczkou vinicí Sv. Ludmila se třpytí voda řek – Labe, Vltavy – a la-terálního kanálu se zdymadlem. Vpravo od něj se ukrývá za anglickým parkem obec Hořín s hodnotnou stavbou barokního zámku (nepřístupný). Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout např. na města Kralupy nad Vltavou i Kladno, stejně jako severněji na vrcholky Českého stře-dohoří, před nimiž „sedí“ homole hory Říp. Směrem ku Středohoří směřuje stužka Labe, na níž jsou navázány mnohé obce – Vliněvěs s běloskvoucí věží pseudoro-mánského kostela Stětí sv. Jana Křtitele, Dolní Beřkovice, Liběchov s dominantou kraje, již představuje kostelík sv. Ducha, a Horní Počaply – nadechněme se – s komíny a chladící věží Elektrárny Mělník. Pod samotnou věží se na její severní straně rozprostírá zámek a dále bývalé Labské předměstí a městské části Pšovka s bývalým au-gustiniánským klášterem a kostelem sv. Vavřince a Mla-zice. Odsud, tedy ze severní strany ochozu, stejně jako ze strany východní máme jako na dlani historické jádro města s náměstím s radnicí a kapucínským kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Vrcholku „naproti“ domi-

Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla

Pozdně gotická pixida je válcovi-tou nádobkou o průměru 12 cm a hmotnosti 0,595 kg. Její nejhodnot-nější část představuje víčko s výjevem Ježíše v Getsemanské zahradě.

S náměty z Nového, ale i ze Starého zákona se setkáme také na vzácném vyřezávaném poháru z roku 1582 o výšce 44 cm a průměru 10,5 cm. V pásu vinoucím se po jeho povrchu jich neznámý mistr zachytil 32 a pokud bychom je chtěli detailně prostudovat, museli bychom použít lupu.

Pohled na Mělník z gotické věže chrámu sv. Petra a Pavla

Pohledu z věže směrem západním a severním dominuje hora Říp

Ježíš v zahradě Getsemanské (víčko pixidy)

Ukřižování (dřevěný pohár, 1582)


nuje kostelík sv. Jana Nepomuckého. Pata této stavby „se nalézá ve stejné výši s vrcholem věže kostelní na Mělníce“. Nicméně tato výška nemůže zastínit další významné bo-dy horizontu – kromě vrcholků Českého středohoří (vle-vo) můžeme zahlédnout Ještěd se třpytící se špicí, vr-cholky Bezdězů či bližší Vrátenskou horu s rozhlednou. Jako místo výhledu může posloužit ve městě též Pražská brána (případně i Vodárenská věž), která nás přivádí na Pražské předměstí a otevírá pohled přes zeleň parku Na Polabí směrem ku Praze, které ovšem předchází ko-míny Spolany Neratovice. A to už se dostáváme opět k řekám a jejich spojení – k výchozímu bodu naší pohle-dové procházky po místech blízkých i vzdálenějších, která se z věže kostela mohou jevit jakoby nadosah.

Probošstství, čp. 18, Roku 1895 bylo na Mělníku obnoveno proboštství, kte-ré sice patřilo k nejstarším v Čechách, avšak zaniklo v dů-

sledku husitských válek. K příležitosti obnovy byla pořá-dána slavnost, a to v den sv. Václava 1896. Její součástí bylo vysvěcení nové budovy proboštství, na jejíž výstav-bě se rozhodující částkou podílelo město Mělník. Proto nacházíme ve vstupní chodbě proboštství nejen jeho znak, ale také znak města Mělníka. Proto také tehdejší purkmistr Václav Haupt odevzdával klíče od nové budo-vy nově jmenovanému proboštu mělnickému Josefu Bernatovi (1835 – 1925). V době jeho působení byla pod vedením Kamila Hilberta prováděna obnova chrámu sv. Petra a Pavla i oprava kostela sv. Ludmily.

Novogotická budova proboštství byla postavena si-ce podle nákresů mělnického architekta Antonína Ka-maráda, ale podle vzoru, jímž bylo Nové proboštství na Pražském hradě. Původní návrh tedy pochází od ar-chitekta Josefa Mockera.

Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla • Proboštství

Pozdně gotické sanktuarium na evan-gelijní straně presbytáře dosahuje výše 6 m a je zakončeno věžičkou s fiálou.Bylo zhotoveno z pískovce a polychro-movováno. Podstavec zdobený akan-tovými listy již odkazuje k renesanci. Hlavní část, kamenná schránka, je dole opatřena kamenickou značkou, která se již nikde v kostele neobjevuje.

Soutok Labe a Vltavy pod mělnickým vrchem Novogotická budova proboštství z věže chrámu sv. Petra a Pavla

Pozdně gotické sanktuariumv chrámu sv. Petra a Pavla

Kamenická značka na sanktuariu


Vila Karola, čp. 41 a 40Pseudogotická vila Karola je jednou ze subdominant

Mělníka. Čp. 41 představuje její starší část (1876), čp. 40 je její přístavbou z roku 1886. Ten také nese název vily „Karola“, který snad má původ ve jménu manželky jejího stavebníka Františka Vinklera, paní Karolině.

František Vinkler (1839 – 1899) byl od roku 1865 okresním tajemníkem, krátce poté se stal i členem obec-ního zastupitelstva. Stál u vzniku mělnického Sokola, je-hož byl prvním starostou, se svou ženou aktivně působil mezi mělnickými ochotníky. Od roku 1871 řídil noviny Mělničan a Pšovan. Roku 1897 však zkrachovala Hospo-dářská záložna, jejímž byl vedoucím úředníkem, což znamenalo Vinklerův pád. Zemřel v závěru století chudý a opuštěný, vila potom byla po určitou dobu nazývána Kradlovka.

Od roku 1981 sídlí ve vile Karole Městská knihovna Mělník.

Stará škola, čp. 159Objekt bývalé školy v parku u chrámu sv. Petra a Pav-

la býval kdysi sídlem mělnické kapituly. Jednalo se o ko-legiátní kapitulu, tedy sbor kněží při významném koste-le, v jejichž čele stál probošt (představený). Datum založení kapituly není přesně známo, zánik je spojen s husitskými válkami. Následně se stala budova sídlem městské partikulární latinské školy, jejímiž významnými učiteli byli, jak uvádí pamětní deska, Matouš Hosius Vy-sokomýtský (1576 – 1577), jenž byl přítelem nakladatele Daniela Adama z Veleslavína, podobně jako další měl-nický učitel Jan Civi-lius – Měšťánek Lom-nický. Škola vydržela na tomto místě po staletí, až roku 1787 přesídlila do dnešní Husovy ulice.

Stará škola býva-la součástí opevnění města. Se zámkem ji spojovala dnes již neexistující jednodu-chá hradební zeď, na její jižní nároží se připojuje příčná zeď se čtyřmi střílnami, která uzavírala pro-stor parkánu, obíha-jící město až k Lab-ské bráně.

Mělnický evangeliář, památka ob-jevená v roce 1894 a dnes uchovávaná ve Státním okresním archivu Mělník, pochází z 1. poloviny 12. století. Jedná se o knihu, v níž je svázáno 167 perga-menových listů 29,5 cm vysokých a 20,5 cm širokých, dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží. Latinský text je úhledně psán minuskulí, nápisy a po-čáteční písmena odstavců jsou psány červenou majuskulí. Původně zde byla celostránková vyobrazení všech evan-gelistů, tedy Marka, Matouše, Lukáše a Jana, list s Matoušem byl později vy-střižen, zcela dokončen je pouze Lu-káš. Vyobrazení s příslušným atribu-tem oznamuje autora evangelia, které začíná na protější straně iniciálou.

Zajímavé jsou pozdější přípisy v knize, mezi nimiž zaujme inventář ze 13. století zdejšího kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla, který dokládá bohat-ství kapituly zaniklé za husitských vá-lek roku 1421.

Vila Karola • Stará škola

Západní průčelí Staré školy

Příčná parkánová zeď se střílnami, napojují-cí se na jihozápadní nároží Staré školy

Evangelista Lukáš v mělnickém evangeliáři

Stará škola z parku u kostela sv. Petra a Pavla


Opevnění města MělníkaJedním z atributů středověkých měst bylo jejich

opevnění. Měl je i Mělník, město založené v areálu star-šího slovanského hradiště. Podle zachovaných zbytků fortifikace se jednalo o hradební zdi s cimbuřím, opatře-né osmi věžemi – baštami, dvěma branami a menší brankou pro pěší (fortnou). Tato část opevnění vznikla již ve 13. století, později došlo k výstavbě vnější parká-nové zdi a úpravě prostoru takto vzniklého mezi oběma pásy hradeb na chodník, zvaný parkán. Parkánová zeď, zvaná též poprsní, vyrůstala z hradebního příkopu, v pří-padě Mělníka suchého, do něhož byl přístup z vnější strany chráněn valem. Poloze města na kopci odpovída-la také různá míra potřebného zajištění opevňovacími prvky. Zatímco prudký svah mělnického kopce směrem k Labi na západě a severozápadě zabezpečoval město bez další potřebné ochrany (kromě hlavní hradební zdi,

do níž byla zapojena budova zdejšího hradu a kanovnic-kého domu, pozdější první mělnické školy), vyžadoval snazší přístup k městu od východu a jihu použití výše popsaných fortifikačních prvků.

Město sevřené hradbami bylo přístupné Pražskou a Labskou branou, které ležely na hlavní komunikaci procházející městem. Z těchto dvou bran se zachovala pouze Pražská brána, a to v podobě z počátku 16. stole-tí. Na místě menší branky pro pěší – fortny – stojí v České ulici dva empírové sloupy z roku 1837. Z osmi bašt se v hlavní hradební zdi zachovala jediná, ovšem již v klasi-cistní úpravě, za domem čp. 9. Pozornost si jistě zaslouží jedna z parkánových bašt hlásící se svým provedením do 15. století. Lze ji vidět v Jungmannových sadech, kde se zájemcům o středověké opevnění nabízí též pohled na hradební val, parkánovou zeď (nově opravenou), na torzo hlavní hradební zdi, ovšem již bez cimbuří, a ši-

Vinice dříve obklopovaly celé měs-to Mělník, dnešní historické jádro. Jak se město rozrůstalo, výstavba vinice pohlcovala. Dnes patří k nejznámějším vinice Sv. Ludmila na svahu pod zám-kem, založená roku 1895. K nejstarším patří vinice zvaná Na Svini, doložená od poslední čtvrtiny 14. století.

Mezi vinicemi byly rozesety lisy, strážní věžičky, viniční kaple, svahy roz-dělovaly bělostné opukové viniční zdi.

Opevnění města Mělníka

Parkánová zeď a torzo hlavní hradební zdi v Jungmannových sadech Poslední dochovaná parkánová bašta v Jungmannových sadech

V místě bývalé fortny v České uličce jsou dnes sloupy s empírovými vá-zami

Pohled na vinici Sv. Ludmila

Detail výzdoby štítu domu U Zlatého hroznu


roký hradební příkop. Jiný typ hradební zdi se střílnami, uzavírající parkán na jihozápadní straně města, je zacho-ván u budovy výše vzpomenuté Staré školy v parčíku za kostelem sv. Petra a Pavla.

Jako předsunutá součást ostrahy města mohla slou-žit též Vodárenská věž nad Podolskou úžlabinou. Vodá-renskou věž, která tvoří subdominantu v panoramatu města, je možno spolu se středověkým vodovodem do-ložit od 16. století. V této čtyřhranné, asi 20 m vysoké stavbě bez architektonických prvků charakteristických

pro některý z historických slohů byl v nejvyšším patře umístěn vodojem opatřený přítokovým (výtlačným), odtokovým a přepadovým potrubím. Voda sem byla čerpána z potoka Pšovky.

Zatímco o přesném datu vzniku tak důležitého zaří-zení, jakým byl pro Mělník s jedinou studnou uvnitř hra-deb vodovod, můžeme podle nepřímých dokladů (zmí-nek v městských knihách, analogií s pražskými vodovody) jen spekulovat, ukončení funkčnosti věže ja-ko vodojemu známe přesně. Byl jím rok 1882, kdy byl vodojem přenesen do výše položené Pražské brány.

Stavební materiál mělnických hradeb a jejich věží – opuka – se snadno rozpadá (mělní – odtud název měs-ta Mělník), a proto kromě jiných aspektů i tato skuteč-nost přispěla k rychlému chátrání a na mnoha místech úplnému zániku zdejší fortifikace. Dnes je to, co sez opevnění města zachovalo, po zásluze udržováno a chráněno.

Pražská bránaPražská brána, jíž se vstupuje do města od jihový-

chodu, je nejzachovalejší součástí středověkého opev-nění Mělníka. Její dnešní podoba pochází ze 30. let 16. století, což dokládá portálek ciferníku hodin na stra-ně obrácené do města, který je datován rokem 1536. Z té doby také pocházejí všechny původní architekto-nické detaily brány – klíčové střílny, ostění oken (částeč-ně) a zejména průjezd zaklenutý na obou koncích lome-ným obloukem. Do brány se vstupovalo točitým schodištěm vedeným v síle severní zdi ze sousedního domu (dnes čp. 110), na němž vázla tzv. služebnost –

Socha Karla IV. od Josefa Maxe, dar ry-tíře Jana z Neubergu mělnické obci, má své místo na vyhlídce nad vinicí Sv. Ludmila od roku 1925 (odhalena 1878 v ulici J. Seiferta). Nepředstavuje Karla IV. jako krále českého a císaře římského, ale jako zvelebitele českého vinařství. S tímto tématem souvisí i sousoší Vinobraní (1938), dílo Vincen-ce Makovského.

Opevnění města Mělníka • Pražská brána

Vodárenská věž

Josef Max: Karel IV.

Vincenc Makovský: Vinobraní


povinnost umožnit přístup. Schodištěm se vstupovalo do druhého poschodí brány. Dnes je vstup bohužel za-zděn. Současné schodiště vedoucí z průjezdu brány je stejně jako přístavek, jímž vede, z 19. století.

Pražská brána částečně vystupovala z líce hlavní hra-dební zdi do parkánu. Protože nenese žádné stopy po padacím mostu, jaké jsou patrné na přibližně stejně staré bráně do dnešního zámku, bývalého hradu, je té-měř jisté, že přístup k ní kryla další brána (barbakán), která toto zajištění měla. Ve věži brány střežil vstup do města branný, který měl za povinnost ráno bránu otevírat a navečer ji opět zavírat. Dozíral také na vězně, kteří si zde ve vězení odpykávali svůj trest.

Podobně jako městským domům se ani bráně v prů-běhu věků nevyhnuly různé pohromy, především požá-ry. Po požáru z roku 1562 bylo změněno původní rozvr-žení pater a po dalším z roku 1653 dostala věž, krytá původně strmou valbovou střechou, vysoký barokní štít a střecha byla ukončena věžičkou s cibulovitou bání. K další úpravě střechy, a tím i vzhledu stavby, došlo po požáru roku 1799. Velká pohroma postihla střechu brány 7. prosince 1868, kdy se nad městem přehnala vichřice. Barokní zakončení bylo potom strženo a nahra-zeno nízkou valbou krytou břidlicí. Tuto podobu brány již zachycuje fotografický snímek.

Svou hlavní funkci ztratila Pražská brána odprode-jem vrat v dražbě dne 17. října 1836. Potom ji čekal nový úděl, stala se roku 1882 vodojemem starého městského vodovodu. Ten sem byl přemístěn z níže položené vodá-renské věže. V letech 1916 – 1920 byla Pražská brána re-staurována architektem Kamilem Hilbertem. Její zdivo

KH jsou iniciály architekta Kamila Hilberta, který vedl obnovu chrámu sv. Petra a Pavla v letech 1913 – 1915 a vtiskl mu jeho současnou podobu. Iniciály jsou na počátku textu desky nad štítem sakristie, která může připo-menout obálku, do níž jsou „nacpáni“ patroni kostela sv. Petr a Pavel. Ztvárnil je Vojtěch Sucharda.

Jméno Kamila Hilberta je na Mělní-ku spojeno nejen s restaurací kostela sv. Petra a Pavla, ale též s úpravami rad-nice (1909 – 1911) a Pražské brány (1916 – 1920).

Pražská brána

Pražská brána

Pražská brána na konci 19. století Pražská brána v současnosti

Deska na štítu sakristie kostela sv. Petra a Pavla

Deska na zdivu novorománského patra věže kostela sv. Petra a Pavla, které vystavěl Kamil Hilbert, nese le-topočet 1914


budované z lomového kamene dostalo omítku z vápen-né malty, bylo doplněno, případně vyměněno kamenné ostění oken, nově pořízen otvor pro ciferník hodin na straně směrem k Pražskému předměstí a vztyčena byla nová ostřejší valbová střecha s námětky a arkýřem pro cimbály hodin. Po zrušení vodojemu v roce 1930 ztratila brána i tento úkol a byla ceněna již jen jako vý-razná subdominanta v panoramatu města.

Pro současné nové poslání ji objevil a připravil aka-demický malíř Vladimír Veselý. Je dnes originální galerií s názvem Galerie ve věži. Snoubí se zde požitek z pro-hlídky vystavovaných děl, nevšední výhled do ulic měs-ta i dále k východu a posezení s občerstvením.

PodzemíPod historickým jádrem města se nachází další měs-

to, které je tvořeno sítí chodeb a různě velkých prostor. Mělnické podzemí, pro mnohé zahalené rouškou tajem-ství, se stalo od 70. let minulého století předmětem prů-zkumů, přičemž podnětem k nim není pouze přirozená lidská zvídavost, ale také určitá nebezpečí, jež v sobě skrývá.

Podzemí vznikalo pravděpodobně od konce 13. sto-letí souběžně s výstavbou města. Chodbový systém, v podstatné části ražený v pískovci v hloubce 8–10 m pod dnešním povrchem, byl a ve většině případů je do-dnes součástí téměř každého objektu v historickém já-dru města. Dříve však byly jeho jednotlivé stavby propo-jeny, dnes je toto znemožněno četnými zazděními, zásypy a závaly, v jejichž důsledku jsou mnohé úseky podzemí nepřístupné, není objasněn ani jeho skutečný rozsah. A protože se Mělník nachází na kopci, jehož hor-nina se mělní, objevovaly se na různých místech propa-dy vozovek či chodníků (např. roku 1875 se v Husově uli-ci propadl pivovarský vůz, roku 1996 došlo k propadu do hloubky 8 m v Legionářské ulici v prostoru proluky po čp. 65 – hostinec Hamburk, v roce 2006 následovaly pro-pady v Palackého ulici), dochází ke statickým poruchám objektů. To jsou také okolnosti, které stály za rozhodnu-tím vedení města přistoupit k systematickému průzku-mu podzemí. Jeho 1. etapa proběhla pod vedením RNDr. Vladimíra Havelky v letech 2000 – 2003, přičemž se počítalo s pokračováním. Vždyť co se nachází za zmí-něnými přehrazeními chodeb? Mnohá překvapení na nás jistě ještě čekají, např. v roce 2003 byly náhodně objeveny dosud neznámé prostory pod čp. 26, v roce 2007 pod budovou radnice.

Na sochařskou výzdobu v exteriéru je Mělník poměrně chudý. Za nejstaršími sochami – barokními sv. Jany Nepo-muckými – bychom se museli vydat mimo historické jádro, a to jednak na Pšovku, do parčíku při kostele sv. Vavřince, nebo bychom museli stoupat po staré poutní cestě směrem na Chloumek.

Pražská brána • Podzemí

Nad střechami města

Sv. Jan Nepomucký v Chloumecké ulici (1720)

Sv. Jan Nepomucký v parčíku u kostela sv. Vavřince, kam byl přenesen od potoka Pšovka


Proč podzemí vůbec vzniklo? Takovéto prostory ne-jsou raritou pouze města Mělníka. Nacházíme je v řadě historických měst, jakými jsou např. Jihlava, Plzeň, Tábor, Kutná Hora či Slavonice. Podzemní prostory sloužily jako sklady, mohlo se jednat o sklepy vinařské či pivovarské, poskytovaly také útočiště v případě nebezpečí ať již vo-jenského či v podobě požáru. V našem městě jsou skle-py ve dvou až třech úrovních, ve svrchních patrech jsou vyztužovány obezdívkami, v nižších nás obklopuje už jen hornina (opuka, pískovec). Nebyly hloubeny pouze pod jednotlivými domy, ale často vybíhají mimo jejich půdorys pod veřejná prostranství a tvoří dnes již naruše-ný systém chodeb, přičemž je prokázána chodba ústící až za hradbami či chodba vedoucí ke studni. Hornina vy-rubaná z podzemních prostor sloužila našim předkům při stavbách nadzemních objektů, domů či hradeb.

Na místo, kde je ve skále vyhloubená studna, jež představuje unikátní hornické dílo, upozorňuje

na náměstí Míru kruh s ná-pisem vyskládaný v dlaž-bě. Byla vyhloubena prav-děpodobně v době vzniku města a po dlouhé období se jednalo o jeho jediný zdroj vody. Dříve byla udá-vána hloubka studny 60 m - potom by se rovnala výš-ce věže kostela sv. Petra a Pavla, nejnovější měření (rok 2000) však uvádějí hloubku 54 m, přičemž výška vodního sloupce je 7,2 m. Její průměr je mno-hem větší, než udává kruh v dlažbě, a to 4-5 m. Současný, avšak ne původní přístup ke studni je podzemní chodbou vedoucí z čp. 51. Chod-ba je ražena v pískovci v hloubce 8 m. Na konci chodby je průraz do cihelného pláště studny o rozměrech 0,5 x 0,5 m, v poslední době upravovaný. Cihlová vyzdív-ka představuje asi 11 m hloubky studny, nížeji se nachá-zí prostá hornina.

Podzemní prostory dosud nejsou přístupné veřej-nosti (výjimku představují zámecké sklepy, sklepy v mu-zeu a prostory, jež jsou součástí provozu vináren Modrá hvězda, Sv. Václav, Rytíř), avšak město Mělník by rádo alespoň část těchto prostor pro návštěvníky města ote-vřelo.

Sv. Ludmila a MělníkZ Mělníka, dříve zvaného Pšov, po-

cházela kněžna Ludmila, která v roce 874 uzavřela sňatek s Bořivojem, prv-ním historicky doloženým českým kní-žetem. S jejich jménem je spojena nej-významnější událost našich nejstarších dějin: uvedení křesťanství do naší ze-mě. Ludmila přežila svého muže o ce-lých třicet let. Byly vyplněny péčí o její vnuky Václava a Boleslava i spory se

Podzemí

Sv. Ludmila na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pav-la (1749)

Sv. Ludmila ve výklenku velké věže kostela sv. Petra a Pavla (Jaromír Čermák, 1915)


snachou Drahomírou, které vyvrcholily Drahomířiným spiknutím proti Ludmi-le a jejím zavražděním 16. září 921 na Tetíně. Smrtí sice skončil její pozem-ský život, ale brzy začal nový, a to život mučednice a světice.

Sv. Ludmila byla v Mělníku vždy ctě-na. Dokladem je nejen kostel sv. Lud-mily a zámecká kaple téhož zasvěcení, ale také četná vyobrazení v kostelech i na stavbách profánních. Příkladem může být fasáda radnice i Kroupův tri-ptych v jejím přízemí, kde je výjev Sva-tá Ludmila vyučuje sv. Václava, téma objevující se též na bočním oltáři v kos-tele sv. Petra a Pavla. Častým mělnic-kým námětem je též Ludmilin křest.

Kostel sv. Ludmily se zvonicíKostel sv. Ludmily se nachází v Pražské ulici těsně

pod náměstím Karla IV. Dříve byla tato část města nazý-vána Pražským předměstím, tudy bylo opouštěno měs-to Pražskou branou směrem ku Praze, hlavnímu městu Českého království. Podle pověsti byl kostel postaven v místech, kde přespala brzy po přijetí křesťanství kněž-na Ludmila, když ji Mělničtí, tehdy ještě pohané, nechtě-li vpustit do města (v době Ludmilině však ještě město neexistovalo, stejně jako název Mělník).

Kostel sv. Ludmily byl postaven z odkazu mělnické měšťanky Ludmily Hronové, rozené Metelicové, vdovy po prvním císařském rychtáři. Jednalo se teprve o třetí kostel v Čechách zasvěcený této české patronce, dnes je nejstarším existujícím kostelem sv. Ludmily.

Od doby jeho vysvěcení v roce 1585 neuteklo mno-ho času k válečné vřavě, jež zachvátila Evropu v letech 1618 – 1648. Pustošení se nevyhnulo ani Mělníku,

při švédském vpádu roku 1639 byl kostelík vypálen a pobořen, což byl i osud celého předměstí. Na vysvěce-ní kostela obnoveného stavitelem Francescem Cerasol-lou museli Mělničtí poměrně dost dlouho čekat, a to až do roku 1685. V základu tato stavba existuje dodnes, i když prošla opravami a úpravami včetně jejího okolí.

Roku 1828 při rozšiřování hřbitova (nejprve vedlejší-ho a v letech 1775 – 1880 hlavního) došlo k odstranění dřevěné zvonice a kostnice. Zvony našly své místo v pří-stavku (asi z roku 1789) při jižní straně lodi, který zde vy-držel do rozsáhlé opravy kostela sv. Ludmily v letech 1906 – 1907. Tehdy se zvony ukryly v nově vybudované zvonici navržené architektem Antonínem Wiehlem, hlavním tvůrcem české novorenesance, pod jehož vede-ním probíhaly stavební práce.

V interiéru útulného kostelíka mj. zaujme návštěvní-kovu pozornost mramorový náhrobek pěti dětí Sixta

Kostel sv. Ludmily

Relikviář s kůstkou z ruky sv. Ludmily, dar jeptišek z kláštera sv. Jiří, centra svatoludmilské úcty, Mělníku

(darováno před rokem 1669)

Kostel sv. Ludmily se zvonicí

Vázy na pilířích vstupní brány – lebky připomínají skutečnost, že u kostela sv. Ludmily býval hřbitov

Renesanční náhrobek rodiny Sixta Dvorského (1599)


Na starých vedutách města domi-nují v jeho panoramatu věž kostela sv. Petra a Pavla, věž radnice, Pražská brána, sanktusní věžička kapucínského kostela a kostela sv. Ludmily a vodá-renská věž. V průběhu let však přibýva-ly další, a tak mnohdy zrak pozorného chodce směřuje do výšin, aby obdivo-val řadu různých detailů věží, věžiček a vížek, které doplnily stavby a domy v historizujících slozích (např. evange-lický kostel) či stavby secesní.

Dvorského, mělnického měšťana (1599). Hlavní oltář s obrazem křtu sv. Ludmily pochází z roku 1746 a je dí-lem sochaře Jana Pursche ze Pšovky. Kazatelna datova-ná rokem 1699 nese na řečništi desky s vyobrazeními čtveřice svatých otců (sv. Jeroným, sv. Ambrož, sv. Řehoř, sv. Augustin), parapet schodiště doplňují vyobrazení sv. Ondřeje a malého Ježíše řečnícího v chrámu.

Kostel sv. Ludmily i přilehlý parčík prošly na počátku 90. let 20. století obnovou, následovala oprava zvonice. Nejnověji byly v roce 2006 osazeny na pilíře vstupní brá-ny do parku, bývalého hřbitova, repliky váz v podobě uren, jejichž dekoraci tvoří festony, zavěšené v tomto případě na lebkách. Memento mori.

Evangelický kostelV místě, kde se dnes nachází novorenesanční stavba

kostela Českobratrské církve evangelické s 23 m vyso-kou věží, bývala dříve vinice (ostatně jako v celém okolí) nazývaná Damiánka. Ke stavbě chrámu Páně v Mělníce přistoupilo „presbyterstvo evanjelické reformované církve“ ve Vysoké na základě poslední vůle paní Rosalie Titěro-vé. Žádost o povolení stavby, jejíž návrh zpracoval archi-tekt František Červenka, byla podána 7. června 1896, zá-kladní kámen byl položen v témže roce 13. září. Neuplynul ani rok a nový „chrám Páně evanjelický“ byl 18. srpna 1897 slavnostně posvěcen, čímž se vytvořil zá-klad pro rozvíjející se evangelický život v regionu. Odra-zem bylo založení evangelického sboru v Mělníku roku 1901. Jeho prvním farářem byl zvolen ThDr. František Žilka, osobnost nadregionálního významu (od roku 1920 profesor novozákonní vědy na Husově českoslo-

venské evangelické fakultě bohoslovecké, autor řady teologických prací, překladatel Nového zákona – 1. vy-dání v roce 1933). Z hlediska stavebního vývoje brzy poté došlo k proměně areálu kostela. Jižně od něj byla v roce 1903 vybudována přízemní fara, v roce 1937 pře-stavěná a doplněná přístavbou Husova domu.

Vybavení chrámu je jednoduché, což vyplývá z cha-rakteru a způsobu vedení bohoslužby reformovaných církví. Hlavní symbol církve, kalich, se nachází na několi-ka místech v dominantní poloze.

Československá církev evangelická vychází z české reformace, hlásí se k dílům reformačních teologů, z nichž

Kostel sv. Ludmily • Evangelický kostel

Evangelický kostelSanktusní věž kostela sv. Ludmily a střecha zvonice


Mělnické hřbitovyNejstarší mělnický hřbitov se roz-

kládal kolem kostela sv. Petra a Pavla, a to až do roku 1775, kdy zde bylo po-hřbívání zastaveno a přeloženo na hřbi-tov u kostelíka sv. Ludmily, který se tím-to stal hlavním, a to až do roku 1880. Tehdy byl založen hřbitov sv. Václava v Pražské ulici, který má svou část kato-lickou a evangelickou. Starého založe-ní je i hřbitov při kostele Nejsvětější Trojice v Mělníku – Chloumku, písem-né prameny ho zmiňují již od závěru 16. století. Projít se jím znamená se-známit se s částí historie města Mělní-ka, neboť zde našla místo posledního odpočinku řada vynikajících osobností města. Do výčtu mělnických hřbitovů je třeba ještě zařadit rozlohou nevelký, ale působivý hřbitov pod korunami stromů Na Ráji.

jmenujme alespoň Jana Husa a Jana Amose Komenské-ho. Přímým dokladem v mělnickém evangelickém kos-tele je pamětní deska M. Jana Husa na východním prů-čelí kostela a také nápisy na dvou zvonech ve věži. Třetí zvon byl za 2. světové války rekvírován.

Za levými bočními dveřmi jsou dnes uschovány ka-meny, které pravděpodobně dříve bývaly umístěny na vinici Damiánce. Připomínaly zakladatele vinic Kar-la IV. i držitele vinice ve 40. letech 19. století Josefa Neu-manna.

Parky města MělníkaNevelké historické jádro města Mělníka, tedy středo-

věké město v hradbách, nenabízelo možnosti pro budo-vání zahrad a parků. Město samo bylo obklopeno vinice-mi, malá zahrada přiléhala k severnímu zámeckému

křídlu. První (a poslední) park v hradbách vznikl na místě bývalého hřbitova při kostele sv. Petra a Pav-la, který byl zrušen v době josefínských reforem. Pro-stor proměněný v zelenou plochu byl nazýván Kos-telním náměstím, později Bernatovými sady (dle probošta Josefa Bernata).

Nejstarším skutečným mělnickým parkem jsou Jungmannovy sady, jež byly založeny v polovině

60. let 19. století na podnět tehdejšího purkmistra Jo-sefa Valenty v místech za-vezeného hradebního pří-kopu podél parkánové zdi. Oproti původní rozloze se jejich plocha zmenšila za-stavěním části Pražského předměstí. Nejnovější udá-lost jejich historie se ode-hrála 5. května 2000, kdy zde byl odhalen pomník obětem 2. světové války autora Miroslava Kroupy.

Park Na Polabí byl vy-budován zásluhou Mělnic-ké spořitelny, města a za vydatné pomoci vinařsko-ovoc-nické školy – podle návrhu jejího učitele Arnošta Pethse. Měl být okrasou města a odpočinkovým prostorem jeho obyvatel, zároveň však měl sloužit školským účelům. Představoval vlastně botanickou zahradu, bylo zde sou-středěno na 300 druhů a odrůd dřevin. Deska zakladate-li parku Arnoštu Pethsovi byla slavnostně odhalena 20. dubna 1999.

Nejmladším mělnickým parkem je park Na Podolí, který se rozprostírá na levém břehu říčky Pšovky. Buduje se po etapách a jeho konečná rozloha bude celkem 4 ha. První část, slavnostně otevřená 18. června 1998 v sou-sedství autobusového nádraží, zachovává charakter údolní nivy s mokřady a vodní plochou včetně domá-cích dřevin charakteristických pro tuto oblast. Nachází se zde poslední lokalita výskytu vzácných druhů obojži-velníků ve městě. V dalších částech je park koncipován

Evangelický kostel • Parky města Mělníka

Zimní parku kostela sv. Petra a Pavla

V těsné blízkosti Jungmannových sadů po desetiletí na jaře rozkvétá magnólie

Náhrobek rodiny Hauptovy (autor: B. Schnirch?)na chloumeckém hřbitově


Mělnický židovský hřbitov je pa-mátkou, která nám připomíná, že naši-mi sousedy před druhou světovou vál-kou byli také židovští občané, pro něž však nebylo návratu zpátky domů. Hřbitov byl založen roku 1878 a patřil Židovské náboženské obci Mělník. Uží-ván byl do války, symbolicky jsou zde pochovány čtyři členky rodiny Kanto-rovy, které zahynuly v koncentračním táboře.

Většina náhrobků připomíná svým tvarem křesťanské, jsou žulové či mra-morové, s českými či německými nápi-sy, s židovskými symboly (Davidova hvězda, ruce kohenů, levitská konvice, desky Desatera atd.).

již jako městský park s různými druhy dřevin včetně exo-tických a se dvěma dětskými hřišti. Při příležitosti 80. vý-ročí vzniku samostatného Československa zde byla vy-sazena lípa – Strom republiky, který doplnily 8. února 2001, v den židovského svátku Nového roku stromů,

další památné stromy, které mají být připomínkou za-vražděných židovských spoluobčanů v období holo-caustu (šoa).

V katastrálním území Mělník se nachází též anglický park. Byl založen v 60. letech 19. století Janem Eduar-dem rytířem z Neubergu u letního zámečku Neuberk poč. 18. století.

Parky města Mělníka

Park Na Podolí – zastavení v přírodě

Cesta podél potoka Pšovky

Náhrobky židovského hřbitova


Laterální kanál se zdymadlemNepřehlédnutelnou stavbou ze zá-

mecké vyhlídky je hořínské zdyma-dlo, součást vodního díla – plavebních komor na hořínsko-vraňanském kaná-lu, vybudovaném v letech 1902 – 1905 v důsledku špatné splavnosti dolního toku Vltavy. Zdymadlo, secesní objekt z kamene, cihel a kovových konstrukcí, je jedním z nejvýznamnějších děl praž-ského architekta Františka Sandera (1871 – 1932), autora návrhů četných vodních děl. Je zachováno v perfekt-ním stavu a představuje významnou architektonickou a technickou památ-ku, kterou doplňuje obytný dům pro obsluhu zdymadla. Vyústění kanálu do řeky Labe je často mylně považová-no za soutok.

Moderní architekturaNárožní dvoupatrový dům s věžičkou (čp. 26) na ná-

městí Míru, náležející dnes Komerční bance, nechala vy-budovat v letech 1907 – 1908 Mělnická spořitelna na místě jednopatrového domu se sochou Krista v náro-ží. Projektantem stavby v secesním slohu byl pražský ar-chitekt F. Buldra, vlastní realizace byla svěřena mělnické-mu staviteli Karlu Novákovi. V roce 1933, kdy spořitelna slavila 70. výročí existence, přistoupila ke stavebním úpravám. Návrh na přestavbu sklepů, přízemí a patra vy-pracovaly dvojice architektů - pražští inženýři zvučných jmen Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm a mělničtí Josef Širc a Bedřich Zeman. Tehdy dostala spořitelna svou dnešní podobu - průčelí přízemí bylo obloženo mramo-rovými deskami.

Budova na nároží ulic Pražské a Fibichovy (čp. 220), dnes sídlo České spořitelny, pochází z let 1936 – 1937. Nechala ji vystavět Okresní hospodářská záložna na zá-

kladě návrhu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma, kteří nároží dali konkávní prohnutí, do něhož zasadili válcovou výseč. Celé přízemí sjednocuje smetanový ke-ramický obklad, a to včetně válcového středu, do které-ho je vložen pravoúhlý portál vstupu obložený leštěnou žulou. Omítnutá patra křídel jsou hmotově předsunuta. Autorem sochařské výzdoby je akademický sochař Oskar Kozák. V tomto rozsáhlém objektu sídlila nejen zá-ložna, ale též kavárna a vinárna, avšak tuto funkci již ob-jekt ztratil.

Žilkovu vilu (čp. 204) v Nové ulici, dnes sídlo Úřadu práce, nechala postavit v letech 1906 – 1907 Marie Neu-mannová podle návrhu Quida Bělského. Současné ustá-lené pojmenování vily má svůj původ ve sňatku dcery Marie Neumannové s ThDr. Františkem Žilkou. Patrová vila ve stylu geometrické secese je dochována do znač-né míry v původním stavu. Její hladká bílá fasáda je čle-něna pásy hrubé okrové omítky, které jsou střídány ob-

Moderní architektura

Secesní maskaron na domě čp. 26

Nárožní objekt čp. 220 (Česká spořitelna)

Laterální kanál se zdymadlem ze zámecké vyhlídky


K nejhodnotnějším dílům, která vznikla pro klášter augustiniánů v Pšovce, je votivní obraz Mistra IW z období na přelomu pozdní gotiky a renesance. Jedná se o oboustranně malovanou dřevěnou desku. Na jedné straně je uprostřed zobrazen Vítězný Kristus, u jehož nohou klečí se sepjatý-ma rukama prosebník (donátor), zpra-va přichází Smrt – kostlivec s kosou a přesýpacími hodinami vyměřujícími čas.

razci z glazovaných kachlů a doplňují je vyřezávané barevné dřevěné štíty a zábradlí balkónů. Asymetrické-mu uličnímu průčelí se sloupovým vstupem dominuje sdružené okno s barevnou vitráží s motivem páva. V po-dobném duchu navrhl Quido Bělský ještě vilu čp. 2 v Radniční ulici, která nese jméno surrealistického bás-níka Oldřicha Wenzla (1921 – 1969).

Pozornosti by neměla uniknout ani vila čp. 210, jež vznikla v těsné návaznosti na Vodárenskou věž dle návr-hu pražského architekta Bohumila Hübschmanna, Wag-nerova žáka z vídeňské umělecké akademie. Vila, dnes sídlo Okresního státního zastupitelství v Mělníku, nese název jejího stavebníka JUDr. Františka Valiny, advokáta,

předsedy Spořitelny mělnické a též sta-rosty města (1908 – 1919, 1923 – 1925).

Masarykův kulturní dům (čp. 323) je výsledkem ne-únavného dlouhodobého úsilí Mělnických o vznik kul-turního centra města. Vystavěn byl v letech 1935 – 1936 na základě návrhu mělnických architektů Josefa Širce ml. a Bed-řicha Zemana, s nimiž následně úzce spolu-pracoval ing. dr. Jan Bohuslav Zelený.

Puristický objekt představuje členitý pravoúhlý prostor na jihozápadě s půlkru-hovým zakončením. Na jeho fasádě se uplatňuje řada materiálů: břízolitová omítka, režné zdi-vo z glazovaných cihel červené barvy, doplňující prvky jsou z mědi, kamene a dřeva. Příchozího překvapí velko-ryse pojatý vstupní prostor, s nímž souvisí i velkorysý nástupní prostor ven-kovní. V něm končí uli-ce 28. října, která smě-řuje do středu objektu a tato osa vrcholí ve vyvýšené soše T. G. Masaryka (dílo Vincen-ce Makovského) na podestě stejně velko-ryse řešeného trojra-menného schodiště.

Moderní architektura

Secesní vila čp. 204, zvaná Žilkova Okno s barevnou vitráží s pávem

Valinova vila pod Vodárenskou věží

Masarykův kulturní dům

Ulice Tyršova s novorenesanční stavbou sokolovny a školními budovami – seces-ní a kubistickou

Mistr IW: votivní obraz s Kristem,Smrtí a prosebníkem (153?)


Druhá strana desky nese vyobrazení Nejsvětější Trojice s gloriolou andílků. Dnes je tento votivní obraz vystaven v prostorách Galerie a muzea litomě-řické diecéze v Litoměřicích.

Kostel sv. Vavřince(Mělník – Pšovka)

Kostel sv. Vavřince vznikl jako součást kláštera obu-tých augustiniánů, který byl v Pšovce u Mělníka založen v 60. letech 13. století Smilem z Cítova a Pavlem z Luště-nic. Původně se jednalo o kostel s protáhlým klenutým presbytářem, k němuž přiléhalo bazilikální dvoulodí. Severní boční loď však zanikla po husitských válkách, které znamenaly dočasné zrušení kláštera.

Dnešní podoba kostela je dána především barokní-mi úpravami, jež nastoupily po ničivém zpustošení kláš-tera mělnickými odvedenci v roce 1611 a po třicetileté válce. Převážně barokní je i mobiliář kostela. V součas-nosti v interiéru není v úplnosti, neboť kostel v roce 2002 zaplavilo rozvodněné Labe a poškodilo stavbu sa-mu i mobiliář. Byly restaurovány ty jeho části, které jsou nezbytné pro fungování kostela, tzn. hlavní oltář včetně

obrazů a bohatě vyřezávané kostelní lavice. U obrazu s námětem „Sv. Vavřinec uzdravuje slepého římského vojína“ bylo potvrzeno v pramenech zmiňované autor-ství Karla Škréty. Restaurován byl i obraz Panny Marie, Matky dobré rady (nad svatostánkem), která spolu s Pan-nou Marií, Matkou potěšující (na bočním oltáři v presby-táři) patří ke zvláště uctívaným v augustiniánském řádu.

Celková obnova kostela přinesla řadu objevů doklá-dajících staletí trvající stavební vývoj. Již v roce 1996 při obnově pláště kostela bylo objeveno velké hrotité okno ve východním průčelí kostela, jehož existence byla předpokládána díky dochované rytině zachycující dran-cování kláštera roku 1611. Naopak překvapivé byly nále-zy v interiéru kostela při pracích po povodni roku 2002. V presbytáři se jednalo o raně gotické sedile s vloženou raně barokní štukovou úpravou a o renesanční sanktua-rium, v lodi dřevěné boční barokní oltáře ukrývaly starší barokní iluzivní oltáře s výjevy Ukřižování a Sv. Jan Ne-pomucký od J. E. Vodňanského.

Kostel sv. Vavřince byl až do roku 1789 kostelem kláš-terním, po zrušení kláštera Josefem II. se stal farním. Konvent začal sloužit pro potřeby správy panství Lob-kowiczů, později zde sídlilo odborné učiliště a nyní ob-jekt čeká na nové využití.

Kostel sv. Vavřince byl zaplaven v srpnu roku 2002 vodou do výše 80 cm. Někomu to nemusí připadat mno-ho, avšak voda, která vtrhla do kostela spodem, měla velkou ničivou sílu. Důsledky povodně se staly podně-tem k zahájení celkové obnovy kostela, který byl znovu-otevřen pro veřejnost 15. srpna 2004. Konají se v něm nejen bohoslužby, ale stal se i místem pořádání kultur-ních akcí.

Kostel sv. Vavřince

Mistr IW: Nejsvětější Trojice

Kostel sv. Vavřince


Andělé – boží posli, ochránci lidí, jejich pomocníci, inspirátoři lidské čin-nosti, zvláště v oblasti umělecké – mohli být Vašimi průvodci při puto-vání městem, alespoň v některých je-ho částech. A pokud jste si jich ne-všimli, podívejte se do jejich vlídné tváře alespoň nyní.

Kostel Nejsvětější Trojice(Mělník – Chloumek)

Poutní kostel Nejsvětější Trojice je gotického založe-ní (pravděpodobně 2. polovina 15. století). O jeho nej-starší historii vypovídají nejen prameny písemné, ale i hmotné – konkrétně malba na skle z jižního okna kos-tela (dnes v muzeu) připomínající jména těch, kteří prav-děpodobně měli na starost správu kostelního jmění. V textu s vročením 1585 je kromě chvály Boha připome-nuto jméno sv. Ludmily. Úpravy na počátku 17. století dosvědčují malby na klenbě presbytáře. V 2. polovině 17. století byl asi vybudován ambit uzavírající ze tří stran prostor kolem kostela. Na jeho střed směřuje vstupní brána do areálu. Ambity zakončovaly dvě kaple – severní zasvěcená sv. Gothardu a jižní Panně Marii. Dnes je v nich umístěna márnice a druhá slouží jako „čekárna“ pro pozů-stalé, což souvisí se změnou funkce kostela, kdy v něm byla vybudována přes protesty církve, památkářů i veřej-nosti smuteční síň. I přesto je poutní kostel Nejsvětější Trojice místem s neopako-vatelným geniem loci.

Od 16. století jsou zde doloženy poutě ve svátek Nejsvětější Trojice. Konaly se po celá století až do 50. let minulého století. Obnovena byla Svatotro-jická pouť, koláčová, roku 2005 díky společnému úsi-lí Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku a Proboštství Mělník.

Kaple sv. Jana Nepomuckého(Mělník – Chloumek)

Krajině na severovýchod od Mělníka vévodí již téměř po 300 let barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po-staven byl roku 1708 díky Eufrosině Schmiedové, rozené Jaroměřské ze Štromberka, mělnické měšťanky. Svému účelu sloužil do josefínských reforem a po obnově v po-lovině 19. století ještě po následujících 120 let. V roce 1971 byl pronajat a je tomu tak dodnes.

Jeho poloha, která nabízí rozhled po šírém kraji, při-lákala řadu poutníků. Kostelík se stal zastávkou na pouti K. H. Máchy do Krkonoš v roce 1832, z Obříství sem pu-toval Svatopluk Čech (1896) a zastavil se zde v roce 1920 i T. G. Masaryk. Na připomínku jejich návštěv zde byla roku 1933 odhalena bronzová pamětní deska. A protože sem směřoval ze Pšovky i Viktor Dyk, byla po něm vy-hlídka, dnes nepřístupná, pojmenována.

zámek NeuberkZámeček nechal vystavět v barokním slohu počát-

kem 18. století Jan Fridrich Neumann rytíř z Neubergu. Anglický park, který zámeček obklopuje, byl založen až mnohem později za Jana Eduarda rytíře z Neubergu v 60. letech 19. století.

V rukou Neubergů byl zámeček do prvorepublikové pozemkové reformy. Roku 1921 věnoval objekt s přileh-lými pozemky okresní úřad vinařsko-ovocnické škole. Dnes je v budově internát Střední zahradnické školy Mělník, pozemky tvoří základ školního statku.

Další památky

Kostel Nejsvětější Trojice

Anděl se štítky se znakem městským a zemským na věžičce kostela sv. Petra a Pavla

Hlavička andílka z výplně barokních lavic kostela sv. Vavřince

průvodce městem mělník

Documents