programy rozvoje vědních oblastí na univerzitě karlově...

Programy rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově (PRVOUK)PŘIHLÁŠKA PROGRAMU

Kód programu (podle struktury PRVOUK):

a) Název programu: Škola a učitelská profese v kontextu rostoucích nároků na vzdělávání

b) Vědní oblast: AM - Pedagogika a školstvíc) Stručná anotace programu (rozsah: 1/2 – 1 strana A4):Zaměření projektu. Škola je dnes konfrontována s novými, naléhavými úkoly, vyplývajícími především z vývojové dynamiky soudobé společnosti, z nezbytnosti zabezpečovat rovnost vzdělávacích příležitostí, z proměn dětství a mládí, vyvolaných činiteli působícími v současné společnosti, z přínosu nových objevů, zejména v oblasti pedagogiky, oborové didaktiky, psychologie efektivního učení a vzdělávání, z proměn edukační reality vyvolávaných rozvojem ve sféře informačních a komunikačních technologií a jejich pronikáním do struktur a funkcí společnosti, z vyhodnocování rozdílů v efektivitě vzdělávacích soustav a z nezbytnosti mezinárodní kooperace při realizaci společných cílů.

Rozvíjené vědní oblasti. Uvedenému zaměření projektu bude odpovídat rozvíjení integrovaného systému věd o výchově a vzdělávání, jmenovitě: Pedagogiky, s důrazem na pedagogiku jednotlivých stupňů a typů škol, srovnávací

pedagogiku, pedeutologii a vysokoškolskou pedagogiku. Oborových didaktik s důrazem na uplatňování nových metod a organizačních forem výuky

v úzkém propojení s rozvojem oborů, z nichž oborové didaktiky vycházejí. Speciální pedagogiky, především s důrazem na možnosti, strategie a metody inkluzivního

vzdělávání a s tím spojené kompenzace handicapů a znevýhodnění. Pedagogické psychologie, s dominantním zaměřením na psychické a psychosociální činitele

využívání potencialit vzdělávací úspěšnosti žáků a rozvoje jejich osobnosti. Filozofii, sociologii, ekonomiku a řízení vzdělávání a výchovy.Rozvíjení uvedených vědních oblastí bude dbát jejich specifických zvláštností, zejména však bude posilováno integrující zaměření na problematiku proměny školy a nových nároků na učitelskou profesi, v jejím aktuálním vědeckém a společenském významu. Bude rozvíjena spolupráce s dalšími fakultami UK, připravujícími učitele, jmenovitě FF, MFF a FTVS.

Cíle a výstupy projektu. Cílem projektu je rozvíjet a využívat inovační potenciál, obsažený v badatelských objevech, relevantních pro vzdělávání, školu a práci učitelů. Konkrétní vědecko-výzkumné výstupy budou směřovat do rozvíjení teorie školy a učitelské profese, včetně metodologie jejich výzkumu; do tvorby programů pregraduální přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů a ředitelů

škol, s cílem zvýšit efektivitu jejího edukačního působení; do didaktických opatření, adresných vůči žákům jednotlivých stupňů a typů škol; do metod a organizačních forem výuky; do opatření zajišťujících inkluzi znevýhodněných skupin žáků do vzdělávacích proudů; do tvorby standardů učitele a ředitele a zásad kariérního růstu a atestačních stupňů; do systému poradenské podpory učitelů a dalších pedagogických pracovníků; do publikačních aktivit, zvl. tvorby monografií a organizování závažných konferencí; do oblasti spolupráce s významnými zahraničními partnery.

1

P15

d) Údaje o koordinátorovi (koordinátor je habilitovaným akademickým nebo vědeckým pracovníkem s pracovním úvazkem na UK alespoň 0,8; jde-li o pracovníka zařazeného na lékařské fakultě, vztahuje se podmínka velikosti úvazku alespoň 0,8 na součet úvazků na UK a v příslušné fakultní nemocnici; úvazek na UK musí však vždy činit nejméně 0,5; koordinátor programu nemůže být členem rady jiného programu)

Jméno, příjmení, titul: Radka Wildová, doc. PaedDr. CSc.

Telefon: 221900224 E-mailová adresa: [email protected]

e) Údaje o navrhovaných členech rady programu vč. koordinátora (rada má nejméně 5 a zpravidla nejvíce 15 členů; členy rady mohou být pouze akademičtí nebo vědečtí pracovníci UK, kteří v dané vědní oblasti již prokazatelně dosáhli mezinárodně uznávaných výsledků; jde-li o společný program, musí být členem rady alespoň jedna osoba z každé participující fakulty /jiné součásti/ UK)

Jméno, příjmení, titul Identifikační číslo osoby*

Fakulta/součást Datum schválení vědeckou radou fakulty/součásti

doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc. 47439523 PedF UK 26. 4. 2012doc. PaedDr. Stanislav Bendl, Ph.D. 19318174 PedF UK 26. 4. 2012prof. PaedDr. Ludmila Fialová, Ph.D. 51301355 FTVS UK 19. 4. 2012prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc., Dr.h.c. 88474650 PedF UK 26. 4. 2012doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. 57610641 PedF UK 26. 4. 2012prof. PhDr. Kateřina Charvátová, CSc. 79183917 PedF UK 26. 4. 2012PhDr. PaedDr. Anna Kucharská, Ph.D. 64526216 PedF UK 26. 4. 2012prof. PaedDr. Michal Nedělka, Ph.D. 60818336 PedF UK 26. 4. 2012RNDr. Jarmila Robová, CSc. 45327431 MFF UK 02. 5. 2012doc. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D. 15773577 PedF UK 26. 4. 2012prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc. 73068672 PedF UK 26. 4. 2012PhDr. Martin Strouhal, Ph.D. 67177083 FF UK 19. 4. 2012PhDr. Ida Viktorová, Ph.D. 95776488 PedF UK 26. 4. 2012doc. RNDr. Naďa Vondrová, Ph.D. 71411680 PedF UK 26. 4. 2012prof. PhDr. Eliška Walterová, CSc. 34317739 PedF UK 26. 4. 2012

*osmimístné číslo zaměstnance UK uvedené např. na průkazu zaměstnance

Stručné životopisy navrhovaných členů rady (s výjimkou koordinátora; max. rozsah jednoho životopisu 1 strana A4; uveďte shrnující údaje o publikační činnosti, popř. 5 nejvýznamnějších publikací za posledních 10 let, a citovanost – v oborech, kde to je relevantní, doporučujeme podle WoS):

2

doc. PaedDr. Stanislav Bendl, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Stanislav BendlDatum a místo narození: 25. duben 1965 v PrazeSoučasné pracoviště: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, katedra školní a sociální

pedagogikyPracovní zařazení: docent, vedoucí katedryVzdělání a odborný růst: 2004 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta – jmenování

docentem pro obor pedagogika (titul doc.)1999 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta – doktorandské studium oboru pedagogika (titul Ph.D.)1991 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta – rigorózní řízení (titul PaedDr.)1987 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta – učitelství pro první stupeň základní školy (titul Mgr.)

Zaměstnání: 1994-dosud Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta:1994-1997 - interní doktorand1997-2004 - odborný asistent

od 2004 - docent od 2005 - vedoucí katedry školní a sociální pedagogiky1988-1994 Základní škola Nebušice, učitel

Odborné zaměření: sociální pedagogika, školní pedagogika, obecná pedagogika, pedeutologie, teorie výchovy

Členství v odborných orgánech:

Vědecká rada Univerzity Karlovy, Pedagogické fakulty, členOborová rada doktorského studijního programu Pedagogika na UK PedF, členOborová rada doktorského studijního programu Specializace v pedagogice na UK PedF a JU PdF, členOborová rada Grantové agentury Univerzity Karlovy pro sekci společenských věd, člen

Zahraniční spolupráce Francie: IUFM d’Aquitaine-Université Montesquieu Bordeaux 4 & Université V.Segalen Bordeaux 2, Nizozemí: Department of Econometrics & Operation Research Faculty of Economics and Business Administration, Tilburg University, Tilburg. Německo: Evangelische Fachhochschule, Bochum, Deutsches Institut für Internationale Pädagogische Forschung, Frankfurt am Main. Bulharsko: Sofia University St. Kliment Ohridski. Plovdiv University Paisi Hilendarski. Faculty of Pedagogy. Institute of Education. Polsko: Uniwersytet Lódzki. Wydzial Nauk o Wychowaniu.

Klíčové publikace (výběr): BENDL, Stanislav a kol. Klinická škola: místo pro výzkum a praktickou přípravu budoucích učitelů. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2011, 554 s. ISBN 978-80-7290-517-1.BENDL, Stanislav. Školní kázeň v teorii a praxi. Praha : Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-432-2.BENDL, Stanislav; VOŇKOVÁ, Hana. Využití pojmových map ve výuce pedagogiky. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 1, s. 16 - 38. ISSN 1211-4669.BENDL, Stanislav. Disziplin als Schutz des Kindes in der Schule. Bildung und Erziehung. 2007, roč. 60, č. 1, s.97 - 109. ISSN 0006-2456. ISBN 976-3-412-17406-4.BENDL, Stanislav. Reinterpretace kázně v současné škole. Pedagogická orientace, 2005, č. 2, s. 2 - 14. ISSN 1211-4669.

Projekty řešitel 2 výzkumných záměrů, řešitel 4 GA ČR, hlavní řešitel projektu ESF, hlavní řešitel za ČR mezinárodního projektu pod gescí Univerzity v Lodži

3

prof. PaedDr. Ludmila Fialová, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Ludmila Fialová, rozená DvořáčkováDatum a místo narození: 20. 2. 1955, PrahaSoučasné pracoviště: UK FTVSPracovní zařazení: profesorkaVzdělání a odborný růst: 1974 až 1979 – studium na UK v Praze: FTVS - obor tělesná výchova,

FF - obor český jazyk a literatura1989 – doktorka pedagogiky (Státní rigorózní zkouška po desetileté učitelské praxi na střední a základní škole)1997- Ph.D. na UK (postgraduální doktorské studium)2001 - docent – FTVS UK v Praze2011 habilitační řízení, od 1. 2. 2012 - profesor

Zaměstnání: od 1989 dosud - UK FTVS, Praha 6 – odborná asistentka, docentka, profesorka1988 - 1989 ZŠ K Milíčovu, Praha 4 – učitelka TV a ČJ1979 - 1988 SOU strojírenské, Praha 10 (maturitní třídy) – učitelka TV a ČJ

Odborné zaměření: Didaktika školní tělesné výchovy, interkulturní výchova, tělesné sebepojetí, výchova ke zdraví, učitelské kompetence


Člen vědeckých společností: Česká kinantropologická společnost, EASS (European association for sociology of sport), ISESPE (International Society of Eastern Sports and & Physical Education), PASSPE (Pan – Asian Society of Sports and & Physical Education), SVS TVS (Slovenska vedecka spoločnosť pre tělesnu výchovu a šport). Šéfredaktorka časopisu Česká kinantropologie, Redakční rada Revista Pedagógica AdalČlen mezinárodního vědeckého výboru pro mezinárodní kongres FIEP (2004), ICHPER (2009) Předseda sekce Společenské vědy v Grantové agentuře Univerzity Karlovy (2 funkční období)

Zahraniční spolupráce Univerzity v Německu, Rusku, Polsku, Francii, Španělsku, Kanadě, USA, Austrálii, Novém Zélandu, Číně

Klíčové publikace (výběr): FIALOVÁ, Ludmila. Aktuální témata didaktiky. Školní tělesná výchova. Praha: Karolinum, 2010. 152 stran. ISBN 978-80-246-1854-8. FIALOVÁ Ludmila. Sport and Integration in the Czech Republic – Minority Groups in Society a další 3 kapitoly v monografii: Gieß- Stüber, P. & Blecking, D. (Hrsg.). Sport – Integration – Europa. Widening Horizons in Intercultural Education. Baltmannsweiler: Schneider Verlag, 2008, p. 117 – 125. ISBN: 978-3-8340-0466-6.FIALOVÁ, L. Women and sport in the Czech Republic. Kapitola v monografii I. Hartmann- Tews and G. Pfister (Eds.) Sport and Women. Social Issues in international Perspective. London: Routledge Taylor Francis Group, 2003, p. 102 - 117. ISBN 0-415-24627-X (hbk), New York: Routledge Taylor Francis Group, 2003, p. 102 - 117. ISBN 0-415-24628-8 (pbk).FIALOVÁ, Ludmila. The Impact of Physical Activity on Health and Personal Satisfaction. European Journal for Sport and Society, 2004, vol. 1, no. 1, p. 51- 55. FIALOVÁ Ludmila, Gramespacher Elke. Interkulturelles Lernen im Schulsport. Bewegungserziehung. 2007, vol. 61, no. 5, p. 23 – 26. ISSN 1726-4375.39 publikací má citační ohlasy (nalezeno 105 ohlasů v ČR, 39 v zahraničí), ve vědecké databázi Spolit, Spofor, Spomedia uvedeno 27 publikací.

Projekty Podíl na řešení 24 grantových úkolů (Národní – GAČR, GAUK, VZ MŠMT…)7 mezinárodních („Sport, Health and Body Concepts in Central and Eastern Europe“, „Entwicklung der interkulturelen Kompetenz durch Sport im Kontext Europäischer Integration. EU Comenius“…)

4

prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc., Dr.h.c. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Zdeněk HelusDatum a místo narození: 19. 8. 1935 v Chotiné u PlzněSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: proděkan PedF UK v PrazeVzdělání a odborný růst: Univerzita Karlova v Praze, obor psychologie

1966 – CSc. v oboru pedagogická psychologie (obhajoba kandidátské disertační práce „Socializace osobnosti a sociální facilitace činnosti“)1998 – vědecká hodnot doktora věd DrSc. v oboru pedagogická psychologie2008 – jmenování čestným doktorem Západočeské univerzity v Plzni2011 - medaile Ministra školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně

Zaměstnání: od 1990 až dosud – PedF UK1994-1999 – děkan fakulty1990-1994; 2004-dosud proděkan1972-1989 Pedagogický ústav J.A.Komenského ČSAV – vedoucí oddělení pedagogické psychologie, paralelně na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze1967 – Psychologický ústavu Československé akademie věd – oddělení sociální psychologie.1961 – 1967 Pedagogický ústav J.A.Komenského Československé akademie vědpo absolvovaní VŠ – psycholog v dětských diagnostických domovech jako psycholog

Odborné zaměření: problematika osobnostního přístupu k dítěti a jeho realizace ve školním vyučování; proměny školy pod tlakem nároků společnosti vědění; pojetí učitele a jeho profesionalizace


předseda redakční rady časopisu Pedagogikado r. 1994 – člen Akreditační komise vlády ČRčestný člen Pedagogické společnosti

Zahraniční spolupráce 1990-2005: European forum for freedom in education2000- až dosud:Univerzita Hamburk – sekce věd o výchově a vzdělávání (meziuniverzitní spolupráce).

Klíčové publikace (výběr): HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. Rozšířené 2. vydání 2009.HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007. HELUS, Z. Učitelství – rozporuplné povolání pod tlakem nových společenských nároků. In: Pedagogika, 57, 2007, č.4, s. 349-363.HELUS, Z. Teoretická východiska pojetí učitele v době měnících se nároků na školu a vzdělávání.. In. Spilková, V. - Vašutová, J. (ed.), Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta, 2008, s. 11-28.HELUS, Z. Kultura vzdělávání na počátku milénia – edukační výzvy současnosti. In: Chochlová, S.- Pánková, M. – Steiner, M. (ed.), J.A.Komenský – Odkaz kultuře a vzdělávání.. Praha: Academia, 2009, s. 671-685.HELUS, Z. Personalizace v pedagogice. In: Pedagogika, 2010, č. 3-4.Zjištěno na 150 citací v domácí a zahraniční literatuře.

Projekty: 1999-2003: člen koordinační rady výzkumného záměru „Rozvoj národní vzdělanosti a profesionalizace učitelů v evropskémkontextu“2007-2013: člen koordinační rady Výzkumného záměru „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“

5

doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. - strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Lubomír HroudaDatum a místo narození: 8. 12. 1945 v PískuSoučasné pracoviště: PedF UK – katedra biologie a environmentální výchovy – vedoucí katedry

PřF UK – katedra biologie PřF UK v Praze (od října 2011 – úvazek 0,5)Pracovní zařazení: docentVzdělání a odborný růst: 1968 – absolvování PřF UK Praha

1977 - RNDr. (PřFUK)1982 - CSc. (Botanický ústav ČSAV)1998 - docent 1998 (PřF UK)

Zaměstnání: Od 1991 až dosud zaměstnán na katedře botaniky PřFUK2003-2009 vedoucí katedry botaniky PřF UK v Praze1992-2001 souběžně zaměstnán na Biologické fakultě JU České Budějovice

Odborné zaměření: botanikakvětena a vegetace střední Evropy, rozšíření systém cévnatých rostlin, ekologická floristika, vodní a bažinné rostliny, mediteránní flóra a vegetace


Předseda České botanické společnosti, místopředseda Rady vědeckých společností ČRZástupce šéfredaktora časopisu Preslia (IF=2,79)Grantové agentury:2000-2004 člen OR 6 Grantové agentury AV ČR, předseda panelu botanika; 2004-2009 člen POK 206 Grantové agentury ČR

Zahraniční spolupráce Přednáška na UK Bratislava, jeden z editorů Klúče k flóre Slovenska (vyjde 2013-4)

Klíčové publikace (výběr): KUBÁT, Karel, Lubomír HROUDA, Jindřich CHRTEK, Zdeněk KAPLAN, Jan KIRSCHNER a Jan ŠTĚPÁNEK. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002, 2011, 928 s. ISBN 978-80-200-2836-7.HROUDA, Lubomír. Rody Inula - oman, Pulicaria - blešník, Bupthalmum –volovec, Podospermum – hadí mordec, Tephroseris - starček. SLAVÍK, Bohumil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ. Květena České republiky 7. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 69-85, 300-306, 730-733. ISBN 80-200-1161-7.HROUDA, Lubomír. Čeleď Alismataceae, rody Gagea, Ornithogalum. ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky 8. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010, 296-306, 403-418, 565-581. ISBN 9788020018243.HROUDA, Lubomír a Vít GRULICH. Rod Iris - kosatec. ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky 8. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010, s. 600-613. ISBN 9788020018243.Publikační činnost: taxonomické a fytogeografické studie a příspěvky v mezinárodních i národních odborných botanických periodicích (Folia geobotanica, Preslia, Zprávy České botanické společnosti atd.); trvalý podíl na autorství kompendia Květena ČR (dosud 8 svazků) a na Klíči ke květeně ČR (jeden z editorů a hlavních autorů).Autorství 153 článků a pasáží v knižních publikacích. Citovanost: WOS 238, tuzem. ca 120.

Projekty podíl na 4 GAČR (2x spoluřešitel za PřF UK) 2x FRVŠ (nositel)

6

prof. PhDr. Kateřina Charvátová, CSc. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Kateřina Charvátová, rozená ProcházkováDatum a místo narození: 10. 6. 1950 v PrazeSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: 1973-1979 - Okresní muzeum v Kutné Hoře, odborný pracovník

1980-1995 - Archeologický ústav AVČR (dříve ČSAV)1995-1999 - Pedagogická fakulta UK, odborný asistent na katedře dějin a didaktiky dějepisu 1999-2009 - Pedagogická fakulta UK, vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisuod 2009 - Pedagogická fakulta UK proděkanka pro vědu

Vzdělání a odborný růst: 1968-1973 Filosofická fakulta UK, obor dějepis-prehistorie1977 - PhDr. na Filosofické fakultě UK1995-1997 - Akademie věd ČR, vědecká příprava1997 – CSc. kandidátka historických věd1998 – docentka - Masarykova univerzita v Brně, habilitační řízení – docentka v oboru České dějiny2006 – profesorka - Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – profesorka v oboru České dějiny

Zaměstnání: 1973-1979 - Okresní muzeum v Kutné Hoře, odborný pracovník1980-1995 - Archeologický ústav AVČR (dříve ČSAV)1995-1999 - Pedagogická fakulta UK, odborný asistent na katedře dějin a didaktiky dějepisu1999-2009 - Pedagogická fakulta UK, vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisu od 2009 - Pedagogická fakulta UK proděkanka pro vědu

Odborné zaměření: Středověká historie, české dějiny 13.a 14. století, středověké církevní dějiny


Členka Centra medievistických studií v Praze.Členka ediční rady rektora UK.Členka redakční rady nakladatelství Casablanka.

Zahraniční spolupráce Člen Komisii Historii Architektury Sakralnej Polskiego Komitetu Narodowego Miedzynarodowej Rady Ochrony Zabytków.

Klíčové publikace (výběr): CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420: 2. svazek Kláštery založené ve 13. a 14. století. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0385-3.CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II., král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9.CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420: 3.svazek Kláštery na hranicích a za hranicemi Čech. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 970-80-246-1668-1.CHARVÁTOVÁ, Kateřina a Zuzana SILAGIOVÁ. Fiant festa per Ordinem Universum: Cistercký kalendář bohemikálního původu z první poloviny 13. století. A Cistercian Calendar of Bohemian Origin of the first half of the 13th Century. Praha: Koniash Latin Press, 2003. ISBN 80-85917-55-6.CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Early Cistercian Economy in Bohemia (c. 1150-1300), being a treatise on The mysterious affair of the granges. Questiones Medii Aevi Novae: Family. 2004, roč. 9, s. 283-296. ISSN 1427-4418.

Projekty Řešitelka 4 projektů GAČR, 1 GAAV, 1 GAUK.

7

PhDr. PaedDr. Anna Kucharská, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Anna Kucharská, rozená KoníčkováDatum a místo narození: 18. 3. 1963 Uherské HradištěSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: PedF UK v Praze - proděkanVzdělání a odborný růst: 1982 – 1986 - PedF UK v Praze, speciální pedagogika – učitelství

1987 – 1992 - UK FF jednooborová psychologie 1998 – 2006 - PedF UK v Praze, doktorské studium pedagogická psychologie 1998 – 2004 - Sebezkušenostní výcvik SUR 1998 – 2003 - Výcvik v rodinné terapii s následnou supervizí

Zaměstnání: 1986 – 1994 - Krajská PP poradna SKNV, speciální pedagog, psycholog1994 – 1995 - Institut PP poradenství ČR, samostatný odborný referent1995 – 2000 - PP poradna Praha 6, psycholog (částečný úvazek)1995 – dosud - UK PedF odborný asistent2005 – dosud - vedoucí poradenského odd. katedry psychologie2008 – 2010 - zástupce vedoucího katedry2009 dosud - studijní proděkanka

Odborné zaměření: Vývojová psychologie a patopsychologie, pedagogická a poradenská psychologie


2007 – 2009 - Účast v Radě expertů, Psychodiagnostika s.r.o.1994 – 2011 - Pedagogicko-psychologické poradenství; členka redakční rady, ISSN 1214-72302010 – dosud - Psychologie pro praxi; členka redakčního kruhu pedagogické a školní psychologie, ISSN 1803-86701994 – dosud - Česká společnost „Dyslexie”, kolektivní člen International Dyslexia Association (IDA) - USA, kolektivní člen European Dyslexia Association (EDA), Velká Británie, místopředsedkyně společnosti

Zahraniční spolupráce: V rámci projektu 7.RP ELDEL spolupráce s University of York, Bangor University, Université Blaise Pascal, Clermont Ferrand, Université de Poitiers, University of Granada, Univerzita Komenského Bratislava

Klíčové publikace (výběr): KUCHARSKÁ, A., BAREŠOVÁ, P. Vývojová dynamika čtení v analyticko-syntetické metodě čtení a metodě genetické v 1. a 2. třídě a její uplatnění v poradenské diagnostice. Pedagogika. 2012, č. 1-2, s. 64-78. ISSN 0031-3815.JAGERČÍKOVÁ, Z., KUCHARSKÁ, A. Počátky gramotnosti u česky mluvících dětí s vývojovou dysfázíí ve srovnání s běžně se vyvíjejícími vrstevníky. Pedagogika. 2012, č. 1-2, s. 150-162, ISSN 0031-3815. KUCHARSKÁ, A. Přehled pedagogicko-psychologické diagnostiky dětí v předškolním věku. In Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha: Portál, 2010, s. 75–87. ISBN 978-80-7367-627-8.KUCHARSKÁ, A. a kol. Obligatorní diagnózy a obligatorní diagnostika ve speciálně pedagogických centrech. Praha: IPPP ČR, 2007. 220 s. ISBN 978-80-86856-42-1. KUCHARSKÁ, A. Riziko dyslexie. Pedagogicko-psychologické poradenství, 2007, č. 48, s. 28-43. ISSN 1214-7230.Asi 40 citačních ohlasů, většinou v české a slovenské odborné literatuře.

Projekty: od 2008- až dosud podíl na 2 projektech GA UK, jednom projektu GA ČR, 7. RP EU projektu, 2 projekty FRVŠ, účast ve 4 projektech ESF – OPVK (IPPP ČR - VIP I, ŠPP VIP II, NÚV - RAMPS VIP III, PedF UK v Praze – Čtenářská gramotnost)

8

prof. PaedDr. Michal Nedělka, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Michal NedělkaDatum a místo narození: 13. 5. 1964 Brandýs nas LabemSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: proděkanVzdělání a odborný růst: 1985 – 1990 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, obor ruský

jazyk – hudební výchova1991 – 1994 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, doktorské studium oboru hudební teorie a pedagogika2001 – docent - Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, docent v oboru hudební teorie a pedagogika2006- profesor – Univerzita Mateja Bela v Banské Bystrici, Fakulta humanitních vied, profesor v oboru teória vyučovania hudobnej výchove

Zaměstnání: 1994 – 2001 - odborný asistent na katedře hudební výchovy Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty2001 – 2007 – vedoucí katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty2007 až dosud - profesor na katedře hudební výchovy Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty

Odborné zaměření: Hudební teorie a podagogikaČlenství v odborných orgánech:

Od 2000 - člen poradního výboru ABI (American Biographical Institue, 5126 Bur Oak Circle, Raleigh, North Carolina, USA) pro vydávání personálních encyklopedií.Od 2004 - člen redakční rady časopisu Hudební výchova, vydávaného Vydavatelstvím Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty.Od 2008 - člen redakční rady časopisu Education and Science without Borders. Prague, ISSN1804-2473.

Zahraniční spolupráce Moskevská státní pedagogická univerzitaRuská státní pedagogická univerzita v PetrohraděStátní univerzita akademika Buketova v Karagandě – účast na konferencích a pedagogická činnostČlen katedry hudební výchovy UNESCO při hudební fakultě Moskevské státní pedagogické univerzity

Klíčové publikace (výběr): NEDĚLKA, M. Klavierimprovisation in der Weiterbildung der Musiklehrer in der Tschechischen Republik. In: Musiklernen – ein Leben lang. Wien: Universal Edition, 2004, s. 350–352.NEDĚLKA, M. Mše v soudobé české hudbě. Praha : Karolinum, 2005. 266 s. ISBN 80-246-1014-0.NEDĚLKA, M. Intěrnacionaľnyj charakter fortěpiannoj improvizzacii na načaľnom etape obučenia. In: Soveršenstvovanie professionaľnoj podgotovki učitěľa muzyki v vuze. Ufa : Izdatěľstvo baškirskogo pedagogičeskogo gosudarstvennogo universitěta, 2008, s. 65–67. ISBN 978-5-87978-439-8.NEDĚLKA, M. Odraz evropského hudebního prostoru ve výuce klavírní improvizace. In: Acta humanica 2/2008. Žilina : Fakulta prírodných vied Žilinské univerzity, katedra pedagogiky, psychologie a sociálnych vied, 2008, s. 107–113. ISSN 1336-5126.NEDĚLKA, M. The Historical Impetus of Czech Music for the Development of European. Education and Science without Borders, 2010, roč. I, č. 1, s.. ISSN1804-2473.

Projekty GA UK – Klavírní improvizace v přípravě učitele – do 2005FRVŠ Hudební Hudební formy e-lerningem - 2011

9

RNDr. Jarmila Robová, CSc. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Jarmila Robová, rozená EbrováDatum a místo narození: 8. 7. 1959, PrahaSoučasné pracoviště: MFF UK v PrazePracovní zařazení: lektorVzdělání a odborný růst: 1978 - 1983 - MFF UK Praha, učitelství matematiky-fyziky

1983 - RNDr. - MFF UK Praha1998 – CSc. - MFF UK Praha, obor teorie vyučování matematice

Zaměstnání: 1983–1994 - MFF UK na KDM - odborný pracovník, KDM1994–1998 - MFF UK v Praze, KDM odborný asistentod 1999 až dosud – MFF UK v Praze, KDM - lektor

Odborné zaměření: ICT, didaktika matematiky (využití moderních technologií ve výuce matematiky, vliv ICT na kognitivní procesy žáků a na obsah, cíle a metody školské matematiky, budování a rozvíjení finanční gramotnosti, tvorba aplikačních úloh pro středoškolskou matematiku)


od 2009 - členka pracovního panelu finanční gramotnosti při Národním ústavu pro vzdělávání – VÚPod 2010 - členka redakční rady časopisu Scientia in educationeod 2010 - členka česko-slovenského Řídícího výboru SVOČ v didaktice matematiky

Zahraniční spolupráce: spolupráce s mezinárodním vzdělávacím programem Teachers Teaching with Technology (1999–2007)

Klíčové publikace (výběr): ROBOVÁ, J. Graphing Calculator as a Tool for Enhancing the Efficacy of Mathematics Teaching. In Boezi, M. (ed.). Proceedings of the 2nd International Conference on the Teaching of Mathematics [online]. 11 s. Greece: University of Crete, 2002. 7 s. Dostupný z: <http://www.math.uoc.gr/~ictm2/Proceedings/pap503.pdf>.

ROBOVÁ, J. Heuristické metody ve výuce geometrie s využitím počítače. In Hájková, E. Vémolová, R. (ed.). 5 s. XXIV. International Colloquium on the Acquisition Process Management CD ROM. Brno: UO, 2006. ISBN 80-7231-139-5.

ROBOVÁ, J. Webové aplikace ve vyučování matematiky. In Lengyelfalusy, T. Horváth, P. (ed.). 5. žilinská didaktická konferenci s medzinárodnou účasťou CD ROM. Žilina: Žilinská univerzita, 2008. s. 47–55. ISBN 978-80-8070-862-7.

ROBOVÁ, J. Programy dynamické geometrie a jejich využití ve výuce stereometrie. In Žilková, K. (ed.). 9 s. Potenciál prostredia IKT v školskej matematike CD ROM. Bratislava: Vydavatelstvo UK, 2009. ISBN 978-80-223-2754-1.

ROBOVÁ, J. Integrace ICT jako prostředek aktivního přístupu žáků k matematice. Praha: Vydavatelství PedF UK, 2012. 243 s. (připraveno do tisku)Asi 40 citačních ohlasů, a to většinou v české a slovenské odborné literatuře.

Projekty: 1 projekt GA UK, 6 rozvojových projektů MŠMT, 7 projektů FRVŠ (jako spoluřešitelka či hlavní řešitelka)

10

doc. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Martina Šmejkalová, rozená DiasováDatum a místo narození: 28. 9. 1970, PrahaSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: docentkaVzdělání a odborný růst: 2010 - doc., UK-PedF v Praze (obor české a československé dějiny)

2003 - Ph.D., UK-PedF v Praze (studijní program pedagogika – didaktika českého jazyka)2000 - PhDr., UK-PedF v Praze (obor český jazyk)1994 - Mgr., UK-PedF v Praze, učitelství všeobecněvzdělávacích předmětů (obor ČJ – HV)

Zaměstnání: 2009–dosud - vedoucí katedry českého jazyka UK-PedF v Praze2009 - vedoucí jazykového oddělení katedry českého jazyka a literatury UK-PedF1996–2009 - odborná asistentka katedry českého jazyka UK-PedF v Praze1994–1996 - středoškolská učitelka na gymnáziu v Praze 5, Loučanské ul.

Odborné zaměření: vývoj jazyka, historie lingvistiky a lingvodidaktiky, didaktika českého jazyka


Od 2012 - členka Hlavního výboru Jazykovědného sdružení České republiky, vědecká tajemnice Jazykovědného sdružení České republiky, členka Rady projektu Univerzitního výzkumného centra (UNCE) Centrum výzkumu základního vzdělávání (UK-PedF v Praze)2011–dosud - členka hodnoticího panelu GAČR Lingvistika a literární vědy2010–dosud - členka oborových rad doktorských studijních programů (UK-PedF v Praze; PedF UJEP v Ústí nad Labem)2008–dosud – postupně členka redakčních rad časopisů Český jazyk a literatura (SPN), Didaktické studie (UK-PedF v Praze), Marginalia Historica (UK-PedF v Praze)

Zahraniční spolupráce: Bělorusko: Minsk, Fìlalahìčny fakul’tet Belaruskaha dzjaržaŭnaha unìversìteta; Slovensko: Prešov, Pedagogická fakulta Prešovské univerzity v Prešove

Klíčové publikace (výběr): ŠMEJKALOVÁ, Martina. Čeština a škola. Úryvky skrytých dějin : Český jazyk a jeho vyučování na středních školách 1918–1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1692-6.ŠMEJKALOVÁ, Martina. Vývoj pojetí lingvistického učiva ve starších školských mluvnicích češtiny (1918–1945) : O doplňku. In: BREHMER, B., R. ZIMNY a V. ŽDANOVA. Die Welt der Slaven. Sammelbände: Beiträge der europäischen slavistischen Linguistik 10. 1. vyd. München: Verlag Otto Sagner, 2007, 137–143. ISBN 978-3-87690-988-2. ŠMEJKALOVÁ, Martina. Problematika ideologizacii prepodavanija češskogo jazyka v Čechoslovakii v stalinskuju epochu. In: GRAF, E., N. THIELEMANN a R. ZIMNY. Die Welt der Slaven. Sammelbände: Beiträge der europäischen slavistischen Linguistik 11. 1. vyd. München: Verlag Otto Sagner, 2008, 214–218. ISBN 978-3-86688-008-5.ŠMEJKALOVÁ, Martina. Vliv totalitních režimů na jazykové prostředky epistolárního stylu. In: BALOWSKI, M. Odbicie ważnych wydarzeń historycznych w języku i w literaturze czeskiej. 1. vyd. Poznań: Instytut Filologii Słowiańskiej, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza, 2010, 317–329. Bohemica Posnaniensia, 5. ISBN 978-83-926152-7-9. ŠMEJKALOVÁ, Martina. Slovanské jazyky a jejich osvojování v Československu v letech 1918–1989. In: ŠEVČENKO, G. I. Aktuaľnyje problemy filologii: antičnaja kuľtura i slavjanskij mir. 1. vyd. Minsk: RIVŠ, 2011, 262–267. ISBN 978-985-500-428-9.

Projekty Hlavní řešitel 2 projektů GAČR (2006–2008, 2011–2013), 1 zapojení do projektu GAČR (2012–2015), vedoucí 2 projektů GAUK (2012), hlavní řešitel 1 projektu FRVŠ (2012).

11

prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Vladimíra Spilková, rozená Čapková Datum a místo narození: 7. 1. 1956Současné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: profesorka, vedoucí katedryVzdělání a odborný růst: 1979 - učitelský obor na Pedagogické fakultě UK Praha

1980 – PhDr. Na Pedagogické fakultě UK Praha v oboru pedagogická psychologie1989 – CSc. v oboru pedagogika na Pedagogické fakultě UK Praha1997 – docentka v oboru pedagogika na Pedagogické fakultě UK Praha2008 – jmenování profesorkou pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci

Zaměstnání: 1985-1988: Pedagogická fakulta UK, interní vědecká aspirantura1986 – 1988: Školský úřad Prahy 8, učitelka na základní škole1988 – 1996: Pedagogická fakulta UK, odborná asistentka1994 - dosud: vedoucí katedry primární pedagogiky 1997 – 2007: Pedagogická fakulta UK, docentka2008 – dosud: Pedagogická fakulta UK v Praze, profesorka

Odborné zaměření:Pedeutologie – zejm. profesionalizace učitelství, učitelské vzdělávání, profesní rozvoj učitelů, primární pedagogika, obecná didaktika, komparativní pedagogika


ATEE (Assotiation for Teacher Education in Europe) WAER (World Association for Educational Research)Vědecké rady Pedagogické fakulty UK Praha a Pedagogické fakulty JČU v Českých BudějovicíchOborové rady doktorského studia pedagogika na Pedagogických fakultách UK v Praze a UP v Olomouci a na Filozofické fakultě UKPracovní skupina Akreditační komise pro pedagogiku, psychologii a kinantropologiiRedakčních rady - Pedagogika, Pedagogická orientace

Zahraniční spolupráce: dlouhodobá spolupráce s odborníky ze zahraničních univerzit v Portugalsku, Francii, Finsku a Nizozemí v rámci projektů Comenius a učitelské mobility Erasmus-Socrates

Klíčové publikace (výběr): SPILKOVÁ, Vladimíra, VAŠUTOVÁ, Jaroslava (eds.) Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání.. Praha : UK v Praze, Pedagogická fakulta, 2008. 327 s. ISBN 978-80-7290-384-9.SPILKOVÁ, Vladimíra, TOMKOVÁ, Anna a kol. Kvalita učitele a profesní standard. Praha : Pedagogická fakulta UK 2010. 256 s. ISBN 978-80-7290-496-9.SPILKOVÁ, Vladimíra, HEJLOVÁ,Helena (eds.) Příprava učitelů pro primární a preprimární vzdělávání v Česku a na Slovensku. Vývoj po roce 1989 a perspektivy. Praha : Pedagogická fakulta UK 2010. 394 s. ISBN 978-80-7290-486-0.SPILKOVÁ,Vladimíra. Professional Development of Teachers and Student Teachers through Reflection on Practice. In European Journal of Teacher Education, roč. 24, 2001, č. 1, s. 59-66, ISSN 0261-9758.SPILKOVÁ,Vladimíra. Improving the Quality of Teacher Education Through Theoretical Reflection on Practice. In Nouveaux espaces de développement professionnel et organisationnel., Sherbrooke: Editions du CRP, 2001, s. 33-42, ISBN 2-89474-027-1.

Projekty: 1999-2004 zapojení do řešení výzkumného záměru MŠMT 2007-2013 - hlavní řešitel výzkumného záměru MŠMTzapojení do 2 projektů EU Comenius, 4 projektů MŠMT, 2 GA ČR, 2 GA UK

12

PhDr. Martin Strouhal, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Martin StrouhalDatum a místo narození: 24. 9. 1974 v PrazeSoučasné pracoviště: FF UK v PrazePracovní zařazení: vedoucí katedryVzdělání a odborný růst: 2000 - Mgr. v programu Humanitní studia na FF UK, obor filosofie-

pedagogika2006 - Ph.D. na FF UK v oboru pedagogika

Zaměstnání: od r. 2010 - odborný asistent katedry pedagogiky FF UK (úvazek 1.0)od 2011 až dosud - vedoucí katedry pedagogiky FF UK

Odborné zaměření: teorie výchovy: analýza východisek výchovné teorie ve světle durkheimovských inspirací, problematika pedagogických diskursů, otázka krize normativity v pedagogice a filosofii výchovy


člen redakční rady časopisu Pedagogikačlen redakční rady časopisu Pedagogický časopis/Journal of Pedagogy

Zahraniční spolupráce: Slovensko, Pedagogická fakulta Trnavskej univerzityKlíčové publikace (výběr): STROUHAL, M. Vztah individua a společnosti ve světle morální teorie Emila

Durkheima. První část. In: Pedagogika 2/2004, s. 144–156.STROUHAL, M. Vztah individua a společnosti ve světle morální teorie Emila Durkheima. Druhá část. In: Pedagogika 3/2004, s. 214–226.STROUHAL, M. Několik poznámek k teorii morální výchovy Emila Durkheima. In: Vališová, A. (Ed.) Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha: Karolinum 2005, s. 88–103.STROUHAL, M. K morálním a pedagogickým aspektům Durkheimova pojetí socializace. In: Pedagogický časopis/Journal of Pedagogy 1/2010, s. 25–48.STROUHAL, M. Pedagogika v postmoderním věku. In. Pedagogika 1/2011, s. 1-4.STROUHAL, M. Emile Durkheim – sociolog a pedagog. Praha: FFUK Humanitas 2011.

Projekty:

13

PhDr. Ida Viktorová, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Ida Viktorová, rozená BruknerováDatum a místo narození: 3. 11. 1959 PísekSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: pověřená vedoucí katedryKontakt: [email protected]ělání a odborný růst: 1985 – FF UK v Praze -obor Pedagogika – psychologie na FF UK Praha

1985 - PhDr. – FF UK v Praze2008 – Ph.D. – obor psychologie– PedF UK v Praze

Zaměstnání: 1985- 1990 - Pedagogický ústav ČSAV Praha - odborný pracovník1990 – 1995 - Ústav pedagogických a psychologických výzkumů PedF UK – vědecký pracovníkod 1995 až dosud - katedra psychologie PedF UK Prahaod roku 2010 až dosud - pověřená vedoucí Katedry psychologie

Odborné zaměření: Vývojová a pedagogická psychologie, kvalitativní metodologieČlenství v odborných orgánech:

Od 1990: členka rady UNICEF

Zahraniční spolupráce Tým ESCOL Université Paris Seint Denis, FrancieTrnavská univerzita Trnava, Slovenská republika

Klíčové publikace (výběr): VIKTOROVÁ, Ida. Od sedmi do jedenácti: jak děti mladšího školního věku píší literaturu. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2009, 153 s. ISBN 978-802-4616-308.VIKTOROVÁ, Ida. Děti spisovatelé. MIOVSKÝ, Michal, Ivo ČERMÁK a Vladimír CHRZ. Umění ve vědě a věda v umění: metodologické imaginace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 170-186. ISBN 9788024717074. VIKTOROVÁ, Ida. Změny rodičovského vztahu ke škole a vzdělávání. Pedagogika. 2004, č. 4, s. 389-405. ISSN 0031-3815. VIKTOROVÁ, Ida. Mimořádné události v komunikaci rodiny a školy. Studia paedagogica. 2011, č. 2, s. 27-47. ISSN 1803-7437.VIKTOROVÁ, Ida. Žákovská knížka jako nástroj socializace na 1. stupni základní školy. In: Škola - statický element v sociálnej dynamike. Trnava: Luna, 2011, s. 275-281. ISBN 978-80-878-459-1. VIKTOROVA, Ida. Les formes de la transformation des textes littéraries par les enfants., Réuni sous la dir.Jean-Yves Rochex a la faculté de pédagogie de l'université Charles. La transmission du savoir comme problème culturel et identitaire. 1st ed. Prague: Ed. Karolinum, 2001, 154 - 166. ISBN 80-246-0184-2.Za posledních 10 let má okolo 22 publikací (včetně cizojazyčných), které odpovídají databázi RIV. Citace na tyto a další publikace jsou okolo 40 případů, WoS 3.

Projekty v letech 1994 – 2011 zapojena do řešení tří projektů GAČRod 2012 projekt UNCE

14

doc. RNDr. Naďa Vondrová, Ph.D. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Naďa Vondrová, rozená Vondrová (dříve Stehlíková)Datum a místo narození: 28.1.1968 ČáslavSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: docentkaVzdělání a odborný růst: 1991 - UK v Praze, PřF: učitelství VVP matematika a zeměpis

1994 - UK v Praze, PedF: učitelství VVP angličtina1995 - Ph.D. v didaktice matematiky2005 – docent v oboru didaktika matematiky – UK v Praze, PedF

Zaměstnání: 1991-1994 – učitelka - Základní škola Burešova, Praha (úvazek 50 %)1995-1996 - učitelka International Baccalaureate - Gymnázium Nad Alejí (úvazek 25 %)1994-2005- odborný asistent - UK v Praze, PedF2008-2010 - ZŠ Táborská, Praha (23 %, pak 18 %)od 2005 až dosud – docentka – UK v Praze, PedF

Odborné zaměření: Proces strukturace a restrukturace matematických poznatků, Matematické vzdělávání na vysokoškolské úrovni – přechod mezi elementární a abstraktní matematikou, Konstruktivistické přístupy k vyučování, Rozvoj didaktických znalostí obsahu formou analýzy videozáznamů hodin matematiky.


členka redakční rady Educational Studies in Mathematics, Hellenic Mathematical Society’s Journal for Mathematics in Education, ERME (European Research in Math. Education, členka Boardu)členka redakční rady ve funkci vedoucí redaktorka časopisu Scientia in educatione, člen redakční rady Učitel matematiky, Pokroky matematiky, fyziky a astronomiečlenka Jednoty českých matematiků a fyziků (členka výboru Společnosti učitelů matematiky)členka Stálé pracovní skupiny pro oborové didaktiky Akreditační komise;

Zahraniční spolupráce: Univerzity of Derby, Warwick (později Durham), UK; Universität Duisburg-Essen (DE)

Klíčové publikace (výběr): STEHLÍKOVÁ, Naďa. Structural understanding in advanced mathematical thinking. 2. vyd. Saarbrücken: LAP Lambert Academic Publishing, 2011. ISBN 978-3-8443-1914-9. STEHLÍKOVÁ, Naďa. Interpretace některých didakticko-matematických jevů u studentů učitelství a u učitelů matematiky. Pedagogika. 2010, LX, 3-4, s. 303-313. ISSN 0031-3815. STEHLÍKOVÁ, Naďa. Využití videozáznamů pro rozvoj didaktických znalostí obsahu budoucích učitelů matematiky. JANÍK, Tomáš et al. Možnosti rozvíjení didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů. Brno: Paido, 2009, s. 111-119. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, s. 14. ISBN 978-80-7315-176-8. STEHLÍKOVÁ, Naďa. Charakteristika kultury vyučování matematice. HOŠPESOVÁ, Alena, Naďa STEHLÍKOVÁ a Marie TICHÁ. Cesty zdokonalování kultury vyučování matematice. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007, s. 13-48. ISBN 978-80-7394-052-2. SIMPSON, Adrian a Nada STEHLÍKOVÁ. Apprehending Mathematical Structure: A Case Study of Coming to Understand a Commutative Ring. Educational Studies in Mathematics. 2006, roč. 61, č. 3, s. 347-371. ISSN 0013-1954. DOI: 10.1007/s10649-006-1300-y.Citace: Mezinárodní 35, tuzemské 172 (dle WOS 5, dle Scopus 1)

Projekty: projekty GA ČR (2 hlavní řešitelka, 1 odpovědná řešitelka, 4 řešitelka), GAUK (1 hlavní řešitelka, 4 řešitelka), EU projekt (3 řešitelka), ESF projekt (1 řešitelka)

15

prof. PhDr. Eliška Walterová, CSc. – strukturovaný životopis

Jméno a příjmení: Eliška Walterová, ŠtěpánkováDatum a místo narození: 13.7. 1943 HumpolecSoučasné pracoviště: PedF UK v PrazePracovní zařazení: profesorkaVzdělání a odborný růst: 1965 - UK v Praze, Filozofická fakulta, prom. fil., učitelství 3. stupně

1969 - PhDr., UK v Praze, slovanská filologie, aplikovaná lingvistika1975 - CSc., obor pedagogika, ČSAV1994 - docent, obor pedagogika, UK v Praze, 2011 - profesor, obor pedagogika, Univerzita Mateja Bela, SR

Zaměstnání: 1975 – 1990 Pedagogický ústav J. A. Komenského, ČSAV, vědecká pracovnice1990 – dosud UK v Praze , Pedagogická fakulta, od roku 1998 ředitelka Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání

Odborné zaměření: Srovnávací pedagogika, Vzdělávací politika, Evropská studia, Metodologie, Školní vzdělávání


Vědecké rady a oborové rady: PedF UK, PedF TUL, FF MU, FMV VŠERedakční rady: Orbis scholae (předsedkyně), Pedagogika, Studia paedagogica

Zahraniční spolupráce WCCES World Council of Comparative Education Solieties, členka exekutivy,DIPF. Frankfurt nad Mohanem, UMB Bánská Bystrica

Klíčové publikace (výběr): WALTEROVÁ, Eliška a Kolektiv. Dva světy základní školy: Úskalí přechodu z 1.na 2. stupeň. Praha: Karolinum, 2011. 352 s. ISBN 978-80-246-2043-5.WALTEROVÁ, Eliška; ČERNÝ, Karel; GREGER, David; CHVÁL, Martin. Školství –věc (ne)veřejná: Názory veřejnosti na školu a vzdělávání. Praha: Karolinum, 2010 309 s. ISBN 978-80-246-1882-1.WALTEROVÁ, Eliška. Czech Comparative Education in the Bipolar World. European Education, 2006, vol. 38, No 3, pp. 48-59.WALTEROVÁ, Eliška. Srovnávací pedagogika. Vývoj a proměny v globálním kontextu. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2006. 325 s. ISBN 80-7290-269-5.WALTEROVÁ, Eliška. Teacher Education and Training in the Czech Republic: Development and Current Problems. In Karras, K. G.; Wohlhuter, C.C. (eds.) International Handbook on Teacher Education World - Wide: Issues and Challanges. Athens: Atropos, 2010, pp. 175-194. ISBN 978-960-459-088-9.Počet citací: celkem 193, z toho 62 zahraničních

Projekty Celkem 24 projekty (z toho 8 mezinárodních)koordinátorka projektu MŠMT (Centrum základního výzkumu školního vzdělávání), hlavní řešitelka projektu GA ČR, hlavní řešitelka výzkumného záměru MŠMT

f) Orientační údaje o celkovém počtu osob zúčastněných na programu z toho orientačně počet akademických a vědeckých pracovníků: 194 počet studentů: 43

Údaje o případných dalších klíčových řešitelích, kteří nejsou členy rady programu (jmenovitě s tituly a jednou větou o odborném zaměření):

16

h) Popis programu, včetně návaznosti na dosavadní vědecké výsledky

h1) Celková charakteristikah2) Vědní obory zapojené do Programu a tímto zapojením rozvíjenéh3) Dílčí oblasti badatelského Programuh4) K metodologii výzkumů, realizovaných v Programu h5) Návaznosti

h1) Celková charakteristika

Badatelský Program, předkládaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze (dále jen "Pedagogická fakulta"), se zaměřuje na problémovou oblast značné společenské závažnosti, na oblast školního vzdělávání, jeho determinant, realizačních výukových procesů a jeho klíčových aktérů – učitelů. Zvolená problémová oblast je dále strukturována do šesti úžeji vymezených oblastí dílčích, které jsou charakterizovány níže, v části h3.

Ujednocující důraz je kladen na problematiku školy a jejích žádoucích změn a spolu s tím na problematiku učitele jakožto rozhodujícího činitele proměny školy k její vyšší vzdělávací a výchovné efektivitě, k jejímu rostoucímu významu pro vzdělanost a osobnostní rozvoj mladé generace – dětí a dospívajících, žáků a studentů. Změny, kterými škola a učitelská profese procházejí a kterým bude věnována zevrubnější výzkumná pozornost, jsou dány zejména:

Vývojovou dynamikou soudobé společnosti. V popředí je důraz na vzdělanost v širokém spektru jejích podob a aktualizací v průběhu životní dráhy lidí, se zřetelem k jejímu významu pro řešení politických, sociálních a ekonomických problémů společnosti, globalizačních trendů apod.

Nezbytností zabezpečovat rovnost vzdělávacích příležitostí, překonávat nejrůznější formy znevýhodnění sociálních skupin i jednotlivců v přístupu ke vzdělávání.

Proměnami dětství a mládí, vyvolanými činiteli působícími v současné společnosti, jednak pozitivně, ale v narůstající míře i negativně (destabilizace rodiny a oslabování jejího kladného vlivu na děti a mládež, výskyt činitelů ohrožujících zdravý vývoj děti a mládeže, vliv deviantních subkultur, nárůst sociálně patologických jevů apod.).

Novými objevy v oblasti pedagogiky, didaktiky, oborových didaktik, psychologie efektivního učení a vzdělávání a v dalších vědních oborech. Tyto přínosy tvoří značný potenciál pro vzdělávací inovace, jsou však vesměs nedostatečně využívány. Je tudíž naléhavým úkolem vytvářet mechanizmy jejich projekce do činnosti a řízení škol, jmenovitě do pregraduálního i celoživotního vzdělávání učitelů, vychovatelů a dalších pedagogických pracovníků, včetně vzdělávání školských manažerů.

17

Proměnami edukační reality, vyvolávanými rozvojem ve sféře informačních a komunikačních technologií a jejich pronikáním do struktur a funkcí společnosti.

Vyhodnocováním rozdílů v efektivitě vzdělávacích soustav, jmenovitě v zemích OECD a EU a nezbytností mezinárodní kooperace při realizaci společných cílů.

h2) Vědní obory zapojené do Programu a tímto zapojením rozvíjené

Řešení vymezené problémové oblasti vyžaduje mezioborovou výzkumnou součinnost. Vědní obory, zapojené do výzkumu svými vybranými, akcentovanými oblastmi, budou spolupracovat jako součásti integrujícího se systému věd o výchově a vzdělávání.

Zapojené vědní obory jsou tradičně na Pedagogické fakultě rozvíjeny a jejich patřičnou úroveň lze doložit publikačními a dalšími údaji (viz též kapitolu i). Reprezentují je (spolu s uvedením akcentované oblasti jejich zaměření):

1. Pedagogika, s důrazem na pedagogiku jednotlivých stupňů a typů škol; na srovnávací pedagogiku (měření výkonů škol v různých vzdělávacích soustavách - vyvozování závěrů pro zvyšování účinnosti vzdělávacího systému v ČR); na pedeutologii (výzkum činitelů kvality edukačního působení učitelů a jejího zabezpečování); na vysokoškolskou pedagogiku (příprava učitelů pro edukační úkoly ve společnosti vědění a jejich další profesní rozvoj, s následným vyvozováním obecnějších závěrů pro terciární vzdělávání) a na školský management (profesionalizace řídících pracovníků ve školství a rozvoj jejich kompetencí).

2. Oborové didaktiky v úzkém propojení s vědními obory, tvořícími základ příslušných vyučovacích předmětů, jmenovitě didaktika matematiky, přírodovědných oborů, společenskovědných oborů, mateřského jazyka a cizích jazyků, uměleckých předmětů, informační výchovy, tělesné výchovy a výchovy ke zdraví. Důraz je kladen na uplatňování nových metod a organizační forem výuky, využívajících objevy v oblasti tvorby a praktické realizace kurikula a na ověřování inovativních modelů účinné podpory vyučování a učení s využitím edukačního potenciálu informačních a komunikačních technologií.

3. Speciální pedagogika, s důrazem na možnosti, strategie a metody inkluzivního vzdělávání a s tím spojené kompenzace handicapů a znevýhodnění. Realizace inkluzivního vzdělávání má v evropském školství řadu podob, které je třeba popsat, interpretovat a zhodnotit vzhledem k možnostem a požadavkům domácího vzdělávacího systému.

4. Psychologie, na prvém místě pak pedagogická psychologie, s důrazem na psychické a psychosociální činitele využívání potencialit vzdělávací úspěšnosti žáků a rozvoje jejich osobnosti; na činitele efektivního učení, utváření kognitivních a metakognitivních procesů.

5. Filozofie výchovy, s důrazem na pojetí svébytné, zodpovědně se rozhodující osobnosti, vybavené interiorizovanými mravními principy.

18

6. Sociologie a ekonomika vzdělávání, s důrazem na spravedlnost v přístupu ke vzdělávání, se zřetelem k různým sociálním vrstvám, etnikům apod.; na detekci a odbourávání bariér na cestě ke vzdělanosti. S důrazem na návratnost vkladů společnosti do vzdělávání společenským uplatněním absolventů.

h3) Dílčí oblasti badatelského Programu

Jak uvedeno výše, definovaný badatelský Program se strukturuje do šesti vzájemně propojených dílčích oblastí. Uvedené vědní obory na jejich řešení spolupracují, stejně tak jako spolupracují dílčí oblasti na řešení celistvě chápaného Programu (viz část h1). Účast jednotlivých oborů je různá, v závislosti na povaze konkrétní dílčí oblasti.

Oblast prvá: Proměna školního vzdělávání a nové nároky na učitele, jejich pregraduální přípravu a celoživotní profesní rozvoj

Konkretizace zkoumaných témat:

Kritický rozbor současného kurikula učitelského studia (se zřetelem k jednotlivým aprobacím), zejména pokud jde o pedagogicko-psychologické disciplíny a vybrané oborové didaktiky. Analýza nedostatků a formulace perspektivního výhledu jejich překonání.

Formulace inovativních programů komplexní péče o přípravu učitelů, vychovatelů a dalších pedagogických pracovníků odpovídající nárokům současné společnosti a vzdělávacím potřebám mladé generace. Teoretickými východisky bude zejména reflektivní model učitelského vzdělávání (s důrazem na systematické propojování teoretické a praktické složky v průběhu celého studia i celoživotního vzdělávání), personalizační model (s důrazem na vedení studentů učitelství a učitelů v praxi k práci s vývojovými potencialitami žáků a k podpoře jejich osobnostního rozvoje, morálních postojů, odolnosti vůči sociálně patologickým jevům v duchu inkluzivního vzdělávání), kontextový model (s důrazem na propojování školního vzdělávání s působením komplexu dalších vlivů rodiny, médií, světa práce i zábavy) a další.

Provedení mezinárodně srovnávacích analýz, vytipování partnerských pracovišť, sledujících obdobné cíle. Rozvinutí spolupráce na formulaci klíčových profesních znalostí, dovedností a kompetencí jednotlivých kvalifikačních skupin učitelů.

Experimentální vytváření a ověřování nového modelu fakultních škol, úžeji propojených s Pedagogickou fakultou, než tomu bylo dosud, tvořících zázemí výzkumné a edukačně projektové činnosti Pedagogické fakulty. Ruku v ruce s tím budou ověřovány různé podoby tzv. klinického pojetí praxe; bude koncipováno pojetí mentoringu v učitelství (chápaného jako systém kolegiální podpory učitelů a studentů učitelství v jejich profesním rozvoji), včetně přípravy učitelů na roli mentora a rozmanité podoby jeho participace na vzdělávání studentů učitelství.

19

Analýza a následná komplexní, strukturovaná formulace požadavků na kvalitu učitelské profese. V návaznosti na dosažené výsledky vypracování profesního standardu učitelství, jako argumentovaného východiska pro hodnocení a sebehodnocení pedagogického výkonu učitelů v jeho jednotlivých dimenzích, stanovení kritérií jejich kariérního postupu (atestací), vytváření systému poradenské a jiné podpory učitelů apod.

Analýza a deskripce kurikulárních a procesuálních aspektů proměn vzdělávání a ověřování pojetí, obsahu a metod přípravy učitelů pro edukační úkoly v kontextu s přípravou pro život ve společnosti vědění.

Vypracování metodologie ověřování účinnosti inovativních přístupů k přípravnému i celoživotnímu vzdělávání učitelů; metodologie výzkumu aktivní participace učitelů na inovativních přístupech; metodologie výzkumu činitelů, bránících prosazování inovací ve školské realitě; metodologie výzkumu činitelů, napomáhajících implementaci reflektivního, personalizačního a kontextového modelu přípravy učitelů, úloha ředitele školy v procesu rozvoje učitelů apod.

Rozpracování a aplikace kvalitativní metodologie výzkumu kvality školy; zjišťování jejích vnitřních proměn v kontextu sociokulturních změn. Aplikace metodologie vícepřípadové studie školy, s důrazem na zdokonalování observačních a dotazovacích technik (hloubkové rozhovory, ohniskové skupiny, triády apod.). Implementace závěrů do vzdělávání učitelů a ředitelů.

Oblast druhá: Efektivita školní výuky – nové obsahy, metody a organizační formy práce učitelů a žáků, didaktické inovace.


Základy gramotnosti, zvláště pak základy čtenářské gramotnosti a matematické gramotnosti jako jeden z prioritních úkolů primární školy; identifikace mechanismů, které rozvoj gramotnosti podporují i znesnadňují.

Stádia transformace učiva a jejich zabezpečení součinností učitele a žáků ve výukovém procesu; učivo ve své fázi dokumentové (osnovy, kurikulární dokumenty, učebnice), prezentační (výklad učiva ve výuce), komunikační (otázky a odpovědi, diskuse), interiorizované (učivo jako vnitřní bohatství jedince) a aplikační (učivo jako činitel orientovaného jednání).

Vytváření znalostních soustav u žáků na různých stupních škol a v různých vyučovacích předmětech v kontextu s rozvojem příslušných vědních oborů.

Práce žáků s učebnicí a dalšími texty, facilitujícími proces učení – od učení iniciovaného a řízeného učitelem k samoučení a učebnímu sebeřízení – od hodnocení k sebehodnocení, od sebehodnocení k autoregulovanému učení.

Organizace výuky jako kooperace žáků zainteresovaných na poznávání.

20

Analýza pojetí a vývoje edukačního prostředí integrujícího sociální a technologické prvky, využívajícího systémy propojující účastníky edukace a vzdělávací zdroje; specifikování a ověřování inovativních modelů účinné podpory vyučování a učení s využitím edukačního potenciálu informačních a komunikačních technologií.

Učivo jako prostředek transmise kulturního dědictví.

Umělecká výchova a rozvíjení estetického cítění. Podpora tvořivého sebevyjádření vlivem pochopení a interpretace uměleckých děl.

Oblast třetí: Dítě a dospívající v kontextu školních nároků a požadavků – k pojetí sociální role žáka a studenta v perspektivě utváření vzdělanosti, osobnostního rozvoje a produktivního společenského začlenění.


Rodinné zázemí a rodinná socializace dítěte jako významný faktor ovlivnění jeho školní úspěšnosti. Kulturní a sociální kapitál rodiny a jeho aktualizace v osobnosti dítěte a jeho vzdělávacích předpokladech. Závěry pro resocializační, kompenzující a rozvíjející funkce školy – odpovídající znalosti a kompetence učitelů. Spolupráce rodiny a školy. Škola jako místo komplexní edukační péče.

Situovanost dětí a mládeže v současném světě – analýza působících vlivů (medializace, konzumnost, emocionální zátěže, subkultury mládeže a jejich hodnotové systémy a pod). Důsledky pro utváření životního stylu, mezigenerační vztahy, postoje ke vzdělávání.

Potenciality vzdělávací úspěšnosti a rozvoje osobnosti. Činitelé blokující aktualizaci potencialit a naopak činitelé tuto aktualizaci podporující. Aktivizující význam motivace, perspektivní životní orientace a pozitivního sebepojetí. Posilování odolnosti vůči zátěžím a vytváření resilientního vývojového zázemí.

Důraz na učení se celou osobností a rozvoj osobnosti učením. Složky osobnosti a jejich význam pro úspěšné učení se.

Učitelova autodiagnostika – jeho reflexe vlastního pohledu na žáky a následné sebeutváření jako posilování studijní opory žáků.

Školní třída jako specifická sociální skupina – jako model dobře fungujícího kooperativního společenství.

Oblast čtvrtá: Osoby (děti, dospívající) sociálně znevýhodněné, se specifickými vzdělávacími potřebami: Pojetí, možnosti a strategie inkluzivního vzdělávání jako naléhavý úkol současné a budoucí školy.


21

Analýza podmínek inkluzivního vzdělávání na 1. a 2. stupni základní školy. Výzkum připravenosti škol a učitelů k inkluzi žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, vyhodnocení vhodnosti a efektivnosti používaných didaktických postupů. Implementace závěrů do pregraduální přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů. Využití mentoringu.

Problematika žáků s narušenou komunikační schopností. Analýza výskytu a postavení těchto žáků v základních školách, stávajících způsobů jejich začlenění a práce s nimi. Kritický rozbor nedostatků a formulace nápravných opatření. Výzkum efektivity logopedické a psychologické intervence.

Vzdělávání žáků s poruchami učení a s oslabením v oblasti kognitivní a motivačně postojové. Příprava specializovaných odborníků i učitelů realizujících inkluzivní vyučování. Diferencované přístupy k žákům s tímto druhem znevýhodnění.

Edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami prostřednictvím adresně zaměřené výtvarné, hudební, dramatické a pracovní výchovy.

Podpora sociálně znevýhodněných minorit, řešení problémů spojených s jejich ztíženou adaptibilitou na běžný provoz školy. Vytváření efektivních strategií jejich začleňování do spolužákovských vztahů.

Vyhodnocování přínosů České republiky k naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (OSN, 2006) a důsledky stávající sociální politiky na život osob se zdravotním postižením. Projektování možností dalšího vývoje.

Sociálně patologické jevy – jejich druhy, příčiny, projevy, důsledky. Projektování nápravných opatření. Nové nároky na přípravu učitelů.

Oblast pátá: Výchova a vzdělávání jako hodnotová orientace a utváření mravní pozice osobnosti.


Tradice humanitní vzdělanosti jako zdroj inspirací pro vyučovací předměty občanská výchova a základy společenských věd.

Vlivy působící na přijetí životních vzorů a vytyčování cílů u dětí a mládeže. Působení médií, virtuálních světů, subkultur, iniciativ apod. Z toho plynoucí nové nároky na učitele.

Formulace mravních kvalit a ctností osobnosti – analýza předpokladů a metod jejich osvojování a uplatňování v konkrétních životních situacích. Úskalí a krize, které se tomu staví do cesty. Výchovná práce s mravně ohroženými dětmi a mládež; nezbytné kompetence učitelů.

Učitel jako ztělesnění mravních požadavků a principů – výchova učitelovou osobností.

Oblast šestá:

22

Vzdělávací politika jako vytváření podmínek pro širokou dostupnost vyšších stupňů vzdělání a systému podpory školy a učitelů v jejich úsilí o kvalitu vzdělávání a prosociální orientaci dětí a mládeže.


Analýza příčin a projevů přetrvávající sociální nerovnosti, zejména pokud jde o dostupnost vysokoškolského vzdělání a jeho úspěšného dokončování v České republice – komparace se zahraničím.

Využitelnost vzdělání ve společnosti, uplatnění absolventů na trhu práce a jejich ohodnocení, kariérní perspektivy apod. Konkretizace na problematiku učitelství.

Typologie vzdělávacích soustav a vysokoškolských systémů se zřetelem k možnostem uplatňování zásad spravedlnosti přístupu ke vzdělávání; důsledky proměny jejich struktury a rozhodovacích pravomocí (centralizace versus autonomie). Souvislosti s měnícími se postoji a hodnotovými systémy potenciálních i aktuálních studentů a učitelů vysokých škol.

Závěrem k tematizaci dílčích oblastí badatelského Programu:

Rozvíjení uvedených vědních oblastí bude dbát jejich specifických zvláštností, současně ale také bude posilováno integrující zaměření na celistvé chápání Programu a bude i posilována součinnost participující oborů/věd o výchově a vzdělávání (viz část h2). Bude probíhat efektivní spolupráce Pedagogické fakulty s dalšími fakultami Univerzity Karlovy v Praze, připravujícími učitele, jmenovitě s Matematicko-fyzikální fakultou, Filozofickou fakultou a Fakultou tělesné výchovy a sportu.

h4) K metodologii výzkumů realizovaných v Programu

Precizování metodologické strategie výzkumného Programu a konkrétních metod, vážících se k dílčím tématům, bude úkolem první fáze výzkumu (viz kapitolu j). Bude respektován charakter zapojených vědních oborů (viz část h2) a konkrétních dílčích témat (viz část h3). Hlavním cílem volby metodologie a konkrétních metodik bude jejich výsledný přínos pro vytváření výzkumně ověřených inovaci školního kurikula a efektivní práci s učivem ve výuce konkrétních vyučovacích předmětů a kurikula učitelského vzdělávání (včetně návazného celoživotního).

Je předpokládáno využití

metod teoretické analýzy a syntézy, rozborů a komparativních analýz teoretických pramenů; metod kritického zhodnocení informačních zdrojů a zkušeností, modelů vzdělávání, programových a koncepčních dokumentů, obsahových a kurikulárních materiálů;

metod sekundární analýzy a metaanalýzy výsledků badatelské činnosti jiných významných autorů a týmů

metod empirického výzkumu, případových studií; metod výukových experimentů a akčních výzkumů, metod modelování procesů, terénních šetření ve školním

23

prostředí, včetně strukturovaného pozorování a evaluace kvality a efektivity výuky s využitím videostudií a informačních a komunikačních technologií;

metod statistického zpracování dat a metod kvalitativní analýzy vyčleněných jevů v jejich konstitutivních souvislostech. Dle požadavků konkrétních dílčích výzkumů bude aplikován smíšený design (kvalitativní i kvantitativní).

Budou sledovány jak linie základního výzkumu, tak výzkumu aplikovaného, s vyvozováním implementačních závěrů do školní praxe a do praxe přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů. Do poslední z uvedených kategorií výstupů budou náležet i učebnice a metodiky, e-learningové kurzy a educastingové podpory příslušných oborů a jejich didaktik apod.

h5) Návaznosti

Program bezprostředně navazuje na výsledky řešení Výzkumného záměru „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“ (MSM 0021620862). Hlavní výsledky, na které bude navazováno, jsou obsaženy v monografiích a studiích (a) k profesionalizaci učitelství, k pojetí profesních kompetencí učitelů a k reflektivnímu pojetí pedagogické praxe; (b) ke koncepci autodiagnostiky učitele jako východiska součinnosti s žáky ve výukovém procesu; (c) k uplatňování osobnostního zřetele ve výuce, využívání konstruktivistického přístupu ve výuce vybraným výukovým tématům; (e) k didaktickým inovacím aj.

Významná je také návaznost na získané poznatky o současných učitelích a studentech učitelství (jmenovitě na zjištění o jejich profesních názorech a přesvědčeních, úskalích jejich profesní dráhy, připravenosti realizovat kurikulární reformu apod.). Rovněž bude navázáno na některé originální metodologické přístupy, ověřené ve výzkumném záměru. Konkrétně se jedná o již zmíněnou metodu autodiagnostiky učitele, rozvíjející schopnost jeho sebereflexe; metodu analýzy videozáznamů výuky a jejich zpětnovazebního využití; aplikaci design based metody výzkum učebnic; metodu analýzy studentských esejí; metodu obsahové analýza studentských portfolií apod.

Výzkumy, realizované v Záměru, se podstatnou měrou orientovaly na situaci českého vzdělávacího systému, na vývoj a proměny české školy a důsledky, které to má pro učitele a jejich vzdělávání. Zahraniční kontext byl mimo jiné východiskem pro inovativní inspirace (například využití reflektivní výuky v pojetí Schönově, využití podnětů tzv. realistické koncepce v praktické přípravě učitelů v pojetí Korthagenově, využití podnětů k učitelově osobnosti jako faktoru efektivity výuky v pojetí Hermannově aj.). Rovněž tak komparace domácích a zahraničních výzkumných údajů k vybraným tématům přípravy učitelů, efektivity školní výuky, cílů výuky a cest jejich dosahování apod. tvořila významný inspirační zdroj. Vytvořil se také prostor pro uplatňování našich výsledků a přínosů v nadnárodním úsilí o zvyšování kvality vzdělávání. Tento trend bude nadále posilován.

24

Řešení navrhovaného Programu bude rovněž navazovat na úspěšně zakončenou činnost Centra základního výzkumu školního vzdělávání. Badatelské přínosy centra spočívají zejména v analýzách současného stavu a vývojových trendů vybraných zahraničních vzdělávacích soustav v komparaci s českým vzdělávacím systémem; v identifikaci vnějších a vnitřních faktorů ovlivňujících fungování, rozvoj a efektivitu současné české školy.

Navrhovaný Program vychází z odborného zaměření zapojených kateder a ústavů a je tak propojen s vědeckou, výzkumnou a další tvůrčí činností Pedagogické fakulty, v níž je kladen důraz na vědecký rozvoj všech oborů, především pak základních disciplín učitelského vzdělávání a na rozvíjení oborových didaktik jako vědních disciplín. Zaměření hlavních badatelských činností Pedagogické fakulty, do nichž je navrhovaný Program zasazen, bylo jejím dlouhodobým záměrem orientováno především do následujících integrujících oblastí: perspektivy rozvoje vzdělávání ve společnosti vědění; determinanty, podmínky a realizační strategie rozvoje české školy pro společnost vědění; didaktická transmise a transformace poznání v podmínkách narůstajícího významu vzdělání, se zřetelem ke konkrétním vzdělávacím obsahům a metodickým postupům; proměny edukačního prostředí v kontextu rozvoje informačních a komunikačních technologií; význam umění a estetického prožívání pro kultivaci osobnosti a její smysluplnou životní orientaci; charakteristiky psychického rozvoje současných dětí a mládeže, zkoumání možností pozitivního ovlivňování jejich vzdělávací úspěšnosti a eliminace překážek, které se tomu kladou do cesty; problematika výuky a perspektiv uplatnění talentovaných dětí a mládeže; přístupy k učiteli jako k vůdčímu aktéru proměny současné školy, analýza kompetencí zajišťujících kvaltu učitelského povolání; perspektivy výchovy, vzdělávání a společenského začleňování lidí se speciálními vzdělávacími potřebami.

Konečně, řešení navrhovaného Programu bude navazovat na výzkumné granty, úspěšně realizované v průběhu posledních deseti let v rámci GAČR, Grantové agentury Akademie věd ČR, GAUK, Sedmého rámcového programu EU, Evropského sociálního fondu na smluvní spolupráci se zahraničními univerzitními i mimouniverzitními pracovišti aj.

i) Kritické zhodnocení postavení vědní oblasti na UK v národním a zejména mezinárodním kontextu

Systém věd o výchově a vzdělávání (viz výše část h2), zapojených do vytýčeného Programu, je na Pedagogické fakultě trvale rozvíjen a tvoří spolehlivý předpoklad jeho úspěšného řešení. Jmenovitě problematika pojetí učitelské profese a učitelského vzdělávání v její komplexitě je na Univerzitě Karlově v Praze tradičně doménou její Pedagogické fakulty. Jedinečné postavení Pedagogické fakulty ve svazku fakult a součástí Univerzity Karlovy v Praze není dáno zdaleka jen přípravou učitelů, která je zabezpečována i na pěti fakultách dalších - Přírodovědecké, Matematicko-fyzikální, Filozofické, Husitské teologické, Tělesné výchovy a sportu. V porovnání s nimi je ovšem záběr učitelské přípravy, realizovaný Pedagogickou fakultou, daleko nejširší: Zahrnuje všechny stupně škol a druhy vzdělávání (od školy mateřské, přes základní až po školu

25

střední, od počátečního vzdělávání ke vzdělávání dospělých) a zaměřuje se na znatelnou většinu aprobačních předmětů. Výjimečné postavení Pedagogické fakulty je dáno zejména vybudováním útvarů orientovaných výzkumně, aplikačně a pedagogicky, s důrazem na inovace; rozsahem akreditovaných doktorských studií, vážících se přímo či zprostředkovaně k učitelské profesi a výkonu školy; rozsahem akreditovaných habilitačních a profesorských jmenovacích řízení; rozsahem zapojení do mezinárodních kontaktů a do výzkumných projektů, resp. přidělených grantů, spojených s oblastmi školy, vzdělávání a učitelství. Připomenout třeba i nakladatelství, vydávající významné monografie vědního zaměření a přední vědecké časopisy – Pedagogiku, Orbis scholae, Speciální pedagogiku a další (zařazené do seznamu uznaných vědeckých periodik).

Důležité je připomenout, že od revolučních změn v roce 1989 zde oblast, tvořící výzkumné jádro Programu, reprezentovaly vůdčí pedagogické osobnosti české pedagogiky, těšící se mezinárodnímu uznání. Jmenovitě, v devadesátých letech, ovšem s přesahem významu jejich impulzů do let dalších, budiž připomenuti R. Palouš, J. Kotásek, Z. Helus, V. Pařízek, J. Solfronk, A. Tuček, E. Vyskočilová, P. Piťha a další. Radim Palouš, jedna z vůdčích filozofických a pedagogických osobností českého disentu, první porevoluční rektor Univerzity Karlovy, vytvořil rozsáhlé dílo k filozofickým, respektive hodnotovým a antropologickým základům výchovy, promítající se do oblastí školy a učitelského povolání. Jeho zásluhou bylo aktualizováno Komenského téma výchovy a vzdělávání jako „péče o člověka“ a jako „nápravy věcí lidských“. R. Palouš se stal v osmdesátých a devadesátých letech reprezentantem rodící se pedagogiky obratu, tedy přechodu od předchozí pedagogiky manipulující člověka jeho podrobením politické moci (a nověji zavádějícímu vlivu reklamy, virtuálních pseudosvětů apod.), k nastupující pedagogice svobodného rozhodování, otevřenosti horizontům poznání a zodpovědnosti nejen za sebe sama, ale za svět, jehož je člověk součástí.

Jiří Kotásek, první porevoluční děkan Pedagogické fakulty, se zasloužil zcela zásadním způsobem o rozvinutí mezinárodních kontaktů s UNESCO, OECD, Evropskou asociací pro přípravu učitelů (ATTE) aj. Přelomový význam pro uvádění české pedagogiky do světového odborného společenství, včetně konkretizace na oblasti školy a učitelství, znamenalo organizování světového kongresu srovnávací pedagogiky v roce 1992 v Praze.

Petr Piťha se zasloužil o vypracování prvních, komplexních projektů demokratické školy v devadesátých letech. Projekty „Obecné“ a „Občanské školy“ znamenaly významný mezník v uvažování nad školou budoucnosti, odpovídající porevolučnímu období, respektující úctyhodné domácí tradice a současně včleňující naši školu do evropského kontextu. Oba projekty byly spojeny s novými nároky na přípravu učitelů, dovedenými do konkrétní, realizační podoby.

Na Pedagogické fakultě vznikaly projekty a dokumenty zásadního významu, sehrávající klíčovou roli v přechodu k demokratizaci školy a jejím dalším vývoji, včetně nového

26

pojetí funkce a rolí roli učitele jako jejího vůdčího aktéra. Jmenovitě stojí za připomenutí „Národní program rozvoje vzdělávání“ (tzv. Bílá kniha). Pro výzkum v oblasti učitelské profese byly vybudovány katedry (katedra obecné pedagogiky a aplikované školské pedagogiky, později katedra primární pedagogiky). Značný význam, potvrzující vůdčí roli Pedagogické fakulty v této oblasti, sehrály i dva ústavy: „Ustav pedagogických a psychologických výzkumů“ – v současnosti působící pod názvem „Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání“ a „Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství“. Nověji pak k nim přibylo „Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty“ a „Centrum školského managementu“, orientované zejména na přípravu řídících pracovníků ve školství, na prvém místě ředitelů škol a na výzkumnou činnost v této oblasti.

Pedagogická fakulta prosazovala svůj rozhodující vliv i na další pedagogické fakulty, v neposledním řadě prostřednictvím asociace děkanů pedagogických fakult, která vznikla z její iniciativy a je nositelem i strážcem hledání nových přístupů k učitelství. Významným počinem značné teoretické i praktické relevance byl inovativní projekt vytváření tzv. klinického semestru v pregraduální přípravě budoucích učitelů, který měl novým, progresivním způsobem vést studenty k reflexi jejich pedagogických praxí, prohloubenému chápání významu teorie v její aplikaci do hledání cest efektivní výuky. Projekt klinického semestru lze považovat za významného předchůdce dnešního popředního světového trendu tzv. reflektující, či realistické přípravy učitelů, zdůrazňující obdobným způsobem vazby mezi teorií a praxí.

Teorie učitelské profese (pedeutologie) se stala významnou součástí pedagogické vědy. Učitelská profese byla vymezena jako historicky se vyvíjející kulturní, sociální občanský fenomén, odvozující se od celé řady kontextových faktorů a nesený étosem edukační péče o člověka. Jako fenomén, vyžadující vysokou míru profesní expertnosti, kterou je třeba projektovat, zabezpečovat, hodnotit, inovovat i chránit.

Přelomovou událostí se staly dva významné projekty, posouvající bádání v problematice učitelství značně vpřed. Za prvé to byl projekt resortního plánu výzkumu (MŠMT) „Podpora práce učitelů“. Zvláště významným výsledkem byla publikace „Učitelé jako profesní skupina, jejich vzdělávání a podpůrný systém“ (2001), zahrnující jednak badatelské výstupy, ale také doporučení pro praxi. A za druhé to byl Výzkumný záměr „Rozvoj národní vzdělanosti a profesionalizace učitelů v evropském kontextu“ (1999-2004). Podstatným přínosem bylo zejména aplikování mezinárodně srovnávacích výzkumů, analýza politických, sociálních a ekonomických souvislostí fungování školy, s důsledky pro postavení a přípravu učitelů; vymezení hodnotového rámce působení školy a kritické zhodnocení teoretických impulzů, jmenovitě trendu humanizace školy, diferencovaného přístupu k žákům aj. Spolu s výše uvedeným výzkumným záměrem bylo v daném období realizováno dalších pět výzkumných záměrů, a to „Čeští žáci a základní škola po deseti letech: vývoj a změny pohledem psychologie a oborových didaktik”, „Vzdělávání pro život v informační společnosti”, „Kultivace matematického myšlení a vzdělanosti v evropské kultuře”, „Ekologické vzdělávání jako součást všeobecné

27

přípravy učitelů” a „Multidisciplinární komunikace jako edukační princip humanitních věd a umění”. Výsledky uvedených šesti výzkumných záměrů byly publikovány v 73 monografiích a monografických sbornících a více než 600 dílčích studií v časopisech a sbornících.

Další, v současnosti prioritně aktuální zlomovou událostí je výzkumný záměr „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“ (2007-2013). Tento projekt vychází z nároků na profesionalizaci učitelství, daných požadavky společnosti vědění. Své výstupy orientuje mimo jiné do oblasti přípravy učitelů na realizaci kurikulární reformy, jejíž realizace v mnoha směrech nepodává požadované výsledky, což souvisí v neposlední řadě s nedostatky ve vytváření znalostních, dovednostních a kompetenčních předpokladů učitelů stát se jejími nositeli v realitě školy. Významné místo zde zaujímají témata vztahu učitelů k proměňujícím se charakteristikám současných dětí – žáků a studentů; didaktických kompetencí učitelů ve vazbě na jednotlivé vyučovací předměty; etické dimenze profesionality učitelů aj.

Vedle nesporných úspěchů lze ovšem vysledovat i témata, která si v budoucnu zaslouží zvýšenou pozornost. Ač nebyla opomenuta, růst jejich významu žádá rozvinutí cílenějších postupů. Mezi tato témata patří například práce se sociálně patologickými jevy ve škole, zvládání problémů s žáky odchylujícími se od běžných představ, které si učitelé vytváří a od kterých se těžko odpoutávají; inkluze, rovnost vzdělávacích příležitostí; diferencovaný přístupu k žákům s různými předpoklady pro vzdělávací úspěšnost a tvořivý přístup učitelů k překonávání jejich znevýhodnění; spolupráce rodiny a školy; utváření seberegulující morální osobnosti s prosociálním cítěním a jednáním; utváření školy a školní třídy jako kooperujících společenství.

Aktuální je potřeba rozšířit přípravu učitelů o problematiku výrazně se prosazující sociální pedagogiky, orientované na bránění nárůstu sociálně patologických jevů, nekázně, demotivace ve vztahu ke vzdělávání apod. Sociální pedagogika se rozvíjí jako disciplína, posilující možnosti posilování zdravého způsobu života, Tato oblast je na UK rozvíjena na Filozofické fakultě (katedra pedagogiky, katedra sociální práce) a na Husitské teologické fakultě. Rozvoj této oblasti na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty má předpoklady rozptýlená bádání integrovat a aktualizovat se zaměřením na inovace v přípravě učitelů.

Orientace na pojetí učitelské profese, přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů je úzce propojena s didaktickou problematikou, chápanou ovšem interdisciplinárně, se spoluúčastí pedagogické psychologie, speciální pedagogiky apod. Didaktické znalosti, dovednosti a kompetence učitelů tvoří základ jejich profesionality, jsou východiskem pro jejich strategické rozhodování co do organizačních forem a metod efektivní výuky. Mezi závažnější nedostatky, respektive slabiny v této oblasti patří zejména značné rozdíly co do úrovně rozvinutosti jednotlivých oborových didaktik. Konkrétně, popřední místo zaujímá v tomto směru Didaktika matematiky. Na Pedagogické fakultě dosahuje špičkové úrovně a i zapojení do mezinárodní kooperace zaslouží ocenění. Pedagogická fakulta má pro obor didaktika matematiky akreditována doktorská studia i habilitační

28

a profesorská jmenovací řízení. Jak vyplývá ze zprávy pracovní skupiny Akreditační komise pro hodnocení doktorských studií z roku 2010, vliv pracoviště na oborově didaktické myšlení v ČR je významný a pracoviště představuje i v perspektivním výhledu centrum rozvoje oboru.

Na vysoké úrovni je i didaktika uměleckých předmětů – výtvarné a hudební výchovy, včetně rozsáhlého zapojení do mezinárodní spolupráce. Jako handicap lze vnímat převažující orientaci doktorandů na uměnovědná témata, na úkor jednoznačné orientace didaktické. Taktéž je třeba kriticky hodnotit skutečnost, že zapojení do vědeckých garantů zaostává oproti zapojení do aktivit uměleckých. S ohledem na rozvinutost obou oborů lze ovšem předpokládat, že uvedené disproporce budou překonány.

Na srovnatelné úrovni jako u oborů shora uvedených se nenachází všechny oborové didaktiky. Lze např. identifikovat nesoulad mezi úrovní rozpracování didaktiky informační výchovy a společenskou potřebou tohoto rozpracování v situaci implementace informační výchovy do systému počátečního vzdělávání. Tento stav je zapříčiněn řadou specifik oblasti, především pak rychlým rozvojem informačních a komunikačních technologií i měnícími se požadavky na vzdělávání. Úkolem didaktiky informační výchovy tak je v nejbližším období změnit naznačený stav, vyrovnat se se situací permanentní proměny obsahu a rozpracovat pojetí informační výchovy založené na invariantních nadplatformních modelových konceptech a kompetencích. Překonat tyto vývojové limity bude jedním z dílčích úkolů Programu.

S výjimkou didaktiky matematiky a didaktiky uměleckých předmětů byla dosud doktorská studia oborových didaktik realizována v rámci doktorského studijního programu Pedagogika (v souladu s modelem schváleným Akreditační komisí počátkem 90. let). V důsledku sílící kritiky tohoto modelu doporučila příslušná pracovní skupina Akreditační komise MŠMT „postupně ukončit zastřešování oborových didaktik studijním oborem Pedagogika“, v důsledku čehož bylo od akademického roku 2011/2012 přijímání studentů do oborově didaktických specializací studijního programu Pedagogika zastaveno. To samozřejmě aktualizuje požadavek na akreditování samostatných doktorských studií v oborových didaktikách, což ale z celé řady důvodů naráží na vážné potíže a v některých případech bude vyžadovat i dlouhodobé přípravné práce. Jako pozitivní doklad možností dalšího vývoje lze uvést akreditaci oboru doktorského studia Vzdělávání v biologii, a to díky spoluúčasti skupiny pracovišť – vedle Pedagogické fakulty též fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na Přírodovědecké fakultě UK byl akreditován didakticky zaměřený obor Učitelství chemie, v jehož oborové radě působí také zástupci Pedagogické fakulty. Tyto úspěchy ovšem nic nemění na ožehavém faktu, že celá řada oborů, jmenovitě například obory filologické, doktorské studium v didaktikách akreditováno nemají, což je závažným ohrožením jejich vývoje. Na hledání východiska z této povážlivé situace je třeba vynaložit maximální úsilí.

29

Úroveň rozvinutosti dalších oborů, zapojených do Programu (jmenovitě pedagogické psychologie, speciální pedagogiky, filozofie výchovy, sociologie a ekonomiky vzdělávání a školského managementu), odpovídá jeho požadavkům. A lze oprávněně předpokládat, že jejich participace na Programu bude znamenat významný impulz pro jejich další rozvoj.

j) Návrh klíčových kroků pro kvalitativní zlepšení tohoto postavení v horizontu doby uskutečňování programu, zdůvodnění a rámcový harmonogram těchto kroků, indikátory tohoto zlepšení

j1) Hlavní směry opatření, vedoucích k pozitivnímu vývoji v oblastech, sledovaných Programem

j2) Rámcový harmonogram kroků j3) Indikátory zlepšení – hodnotitelné výstupy

j1) Hlavní směry opatření, vedoucích k pozitivnímu vývoji v oblastech, sledovaných Programem

1) Rozvoj badatelské činnosti orientované do oblasti věd o výchově a vzdělávání ve smyslu Projektu s cílem přispívat k rozvoji základních disciplín učitelského vzdělávání, jejich teoretických základů a metodologie.

2) Charakteristika základních dimenzí profesionality učitelů na úrovni znalostí, dovedností a kompetencí, se zřetelem k jejich působení na konkrétních typech škol, k jejich práci s diferencovanými typy žáků v podmínkách inkluzivní školy.

3) Ověření vhodných indikátorů a nástrojů k hodnocení a sebehodnocení učitelů a studentů učitelství.

4) Formulace principů inovace kurikula pregraduálního a celoživotního vzdělávání učitelů, vychovatelů a dalších pedagogických pracovníků, včetně vzdělávání školských manažerů a postupů ověřování jeho efektivity.

5) Prezentace základních modelů učitelského vzdělávání v podmínkách českého školství, s důrazem na systematické propojování teoretické a praktické složky v průběhu celého studia. Jmenovitě reflektivního modelu propojujícího účinnějšími způsoby teorii a praxi učitelské přípravy; personalizačního modelu, zdůrazňujícího práci s potencialitami žáků a jejich učební autoregulací; kontextového modelu, nazírajícího působení školy s ohledem na další, socializačně působící činitele.

6) Rozpracování efektivního modelu mentoringu v podmínkách českého školství; využití zahraničních zkušeností a vyvození závěrů pro vzdělávání učitelů.

7) Stanovení efektivních strategií a metod inkluzivního vzdělávání, se zřetelem k různým typům znevýhodnění a různě vyjádřeným specifickým vzdělávacím a osobnostně rozvojovým potřebám.

30

8) Propojování vědecké a výzkumné činnosti Programu s rozvojem doktorských studijních programů s cílem dalšího zkvalitňování doktorského studia a zabezpečování podmínek pro rozšíření doktorského studia na fakultě o další obory. Propojování vědecké a výzkumné činnosti Programu s rozvojem kvalifikační a odborné úrovně pracovníků s cílem získání dalších akreditací pro habilitační řízení a profesorská jmenovací řízení.

9) Další posílení významu excelentně rozvinutých oborových didaktik; překonání limitujících bariér u oborových didaktik, které zaostávají; tvorba koncepčních, organizačních a akreditačních předpokladů pro etablování oborových didaktik jako plnohodnotných vědních disciplín.

10) Rozpracování vědní báze vzdělávací politiky z hlediska sociologie a ekonomie vzdělávání, zvláště pak zkoumání přístupu k terciárnímu vzdělání a vazeb individuálních charakteristik absolventů a charakteristik jejich uplatnitelnosti na trhu práce, tendencí ve financování vysokého školství a projekce vývoje kvalifikačních požadavků s důrazem na vysokoškolské kvalifikace a povolání.

11) Rozpracování metodik práce učitelů s potencialitami vzdělávací úspěšnosti žáků; posilování motivace, pozitivního sebepojetí, učební autoregulace.

12) Poznání proměn ve vzdělávání v souvislosti s rozvojem a integrací soudobých didaktických prostředků do oblasti základních a středních škol i celoživotního vzdělávání a formulace prognózy vývoje a důsledků daných procesů.

13) Analýza kurikulárních a procesuálních změn vzdělávací soustavy a priorit vzdělávacích strategií vyspělých zemí směřující k podpoře přípravy pro život a uplatnění ve společnosti vědění a ověřování vhodných cest a podob integrace prvků funkční gramotnosti do vzdělávání.

14) Evaluace vybraných inovativních projektů a vyvození závěrů pro další postup.

j2) Rámcový harmonogram kroků

Prvé dva roky:

Precizování vazeb mezi obory a dílčími oblastmi Programu. Precizování metodologické strategie realizace Programu a metodického repertoáru výzkumu dílčích oblastí.

Vytvoření řešitelských týmů a stanovení zásad jejich součinnosti. Zahájení činnosti pracovních seminářů řešitelů k východiskům Programu a jeho dílčích oblastí.

Realizace předvýzkumů a pilotního ověřování předpokladů výzkumu.

Zpracování teoretických východisek; konference k tomuto tématu, publikace. Projektování dalšího postupu. Rozvinutí vztahů s partnerskými pracovišti vnitrouniverzitními, mimouniverzitními, zahraničními.

Třetí a čtvrtý rok:

Realizace projektovaných výzkumů.

31

Organizace pravidelných seminářů k prezentaci výsledků, kritických diskusí, rozborových porad apod.

Prezentace dílčích výsledků před odbornou veřejností. Semináře a dílny pro doktorandy a fakultní učitele.

Vydávání ediční řady materiálů vážících se k Programu – využití možnosti monotematických čísel časopisu Pedagogika.

Pátý rok:

Systematické zpracování výsledků a jejich reflexe z hlediska přínosu pro teorii a praxi. Zhodnocení přínosu pro vývoj participující oborů, dílčích oblastí i celistvého pojetí Programu.

Publikace výsledků na národní i mezinárodní úrovni, pořádání výstupových konferencí

Formulace závěrů a expertních doporučení pro různé typy adresátů. Formulace dalšího řešení dané problematiky, návrhy navazujících projektů.

j3) Indikátory zlepšení – hodnotitelné výstupy

1) Monografická díla a studie v relevantních časopisech, významně přispívající k rozvoji teorie učitelské profese a přípravy na ni. Aktualizace nových závažných témat a programů, v českém kontextu dosud opomíjeným a nepříliš rozpracovaných.

2) Aplikovaná tvorba studijních materiálů, pomůcek a opor, využívajících nové poznatky o pojetí a fungování učitelské profese.

3) Vytvoření archivu výzkumného materiálu, využitelného pro návaznou výzkumnou činnost, následná doplňující šetření, analýzu vývojových trendů v dané oblasti.

4) Veřejně přístupné databáze ověřených modelů, strategií, metodologických přístupů, konkrétních návrhů (např. profesní standard, systém podpory profesního rozvoje učitelů, koncepce fakultní/klinické školy apod.).

5) Výzkumem doložené zkvalitnění vybraných oblastí učitelského vzdělávání, včetně posílení významu rozvinutých oborových didaktik a rozvoj oborových didaktik, které nedosahují srovnatelné úrovně rozpracování.

6) Rozvoj doktorských studijních programů ve vazbě k výzkumné činnosti Programu deklarovaný prodlouženými nebo nově udělenými akreditacemi doktorského studia na Pedagogické fakultě pro další obory. Rozvoj kvalifikační a odborné úrovně pracovníků ve vazbě k výzkumné činnosti Programu deklarovaný prodlouženými nebo nově udělenými akreditacemi pro habilitace a profesorská jmenovací řízení.

7) Těsnější provázání pregraduální přípravy učitelů a dalších pedagogických pracovníků s jejich celoživotním vzděláváním.

32

8) Ustavení expertní skupiny pro sociální pedagogiku s celostátní působností v rámci sítě expertních skupin, které nově organizuje Česká pedagogická společnost. Promítnutí sociálně pedagogické průpravy do základních kurzů přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů. Ověřování jejich postojů k této oblasti a vlivu na zvýšení efektivity jejich pedagogického působení.

9) Konkrétní vědecko-výzkumné výstupy budou směřovat

do rozvíjení teorie školy a učitelské profese, včetně metodologie jejich výzkumu;

do tvorby programů pregraduální přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů a ředitelů škol, jakožto vůdčích aktérů proměny školy, s cílem zvýšit efektivitu jejího edukačního působení;

do didaktických opatření, adresných vůči žákům jednotlivých stupňů a typů škol, respektujících zvláštnosti žáků co do nadání, postojového zaměření, specifičnosti jejich vzdělávacích potřeb apod.;

do metod a organizačních forem výuky, tak aby nejen poskytovala informace a vědomosti, ale také – ruku v ruce s tím – rozvíjela poznávací procesy žáků, motivovala je k samostatnému poznávání a vzdělávání, posilovala jejich prosociální životní orientaci;

do opatření zajišťujících inkluzi znevýhodněných skupin žáků do hlavních vzdělávacích proudů;

do tvorby standardů učitele a ředitele, stanovení zásad kariérního růstu a atestačních stupňů;

do systému poradenské podpory učitelů a dalších pedagogických pracovníků;

do publikačních aktivit, na prvém místě tvorby monografií a organizování závažných konferencí;

do oblasti spolupráce s významnými zahraničními partnery.

Kvantifikace předpokládaných výstupů

Pro kvantifikaci předpokládaných výstupů Programu byla užita kategorizace výsledků dle Metodiky hodnocení výzkumu a vývoje a jejich výsledků. K převzatým standardním druhům výsledků byly doplněny výstupy specifické pro předkládaný Program.

odborná kniha / monografie (druh výsledku B) – předpoklad 60

kapitola v odborné knize (druh výsledku C) – předpoklad 75

článek v odborném periodiku impaktovaném (druh výsledku Jimp.) – předpoklad 30

článek v odborném periodiku indexovaném (druh výsledku Jneimp.) – předpoklad 70

článek v odborném recenzovaném časopise (druh výsledku Jrec.) – předpoklad 110

článek ve sborníku (druh výsledku D) – předpoklad 130

33

učebnice a učební texty – předpoklad 35

studie teoretické, komparativní, analytické pro decizní sféru – předpoklad 10

Strukturace výstupů bez uvedeného předpokladu kvantifikace

koncepční materiály

akreditace doktorských studijních programů

inovované studijní programy

domácí a mezinárodní konference

teoreticko-praktické semináře a workshopy

Přestože byly zdrojem shora uváděné celkové kvantifikace individuální projekty, resp. projekty jednotlivých výzkumných týmů, je třeba ke kvantifikaci výstupů, a to i vzhledem k délce řešení Projektu, přistupovat jako ke kvantifikaci orientační.

(celkový rozsah textu podle písm. h) až j) se předpokládá v rozmezí cca 10–25 stran)

34

k) Datum a podpis koordinátora:

V Praze doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.26. dubna 2012

l) Podpisy děkanů (ředitelů) všech fakult (jiných součástí) UK, na kterých má být program uskutečňován

Fakulta/součást

Jméno, příjmení, titul děkana/ředitele

Datum a podpis děkana/ředitele

PedF UK doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.

FF UK doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.

FTVS UK doc. PhDr. Vladimír Süss, Ph.D.

MFF UK prof. RNDr. Zdeněk Němeček, DrSc.

35

programy rozvoje vědních oblastí na univerzitě karlově...

Documents