obsah úvodník aktualita veŘejné slyšení v · pdf...

ÚVODNÍK

Stanislav Balík: Meziúčet 4

AKTUALITA

Vladimír Papež: Studijní a legislativní činnost v novém kabátě 7

VEŘEJNÉ SLYŠENÍ V SENÁTU

Česká advokacie před vstupem ČR do EU – veřejné slyšení Výboru pro evropskou integracia Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR 9

ČLÁNKY

Bohumil Repík: Otázky dokazování v trestním řízení v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v letech 2001–2002 38

Radmila Kulková: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových aneb finanční prokuratura po česku – dokončení 50

František Pěcha: Občanskoprávní a administrativně právní prvky při realizaci smluvních převodů nemovitostí 56

Pavel Vantuch: Lze v rozšířeném vyšetřování dle § 168 – § 170 tr. ř. sepisovat úřední záznamy o vysvětlení nebo jen protokoly o výslechu svědků? 62

Zdeněk Kučera: Haagská úmluva o ochraně dětí a její význam pro úpravu mezinárodního práva soukromého 69

DISKUSE

Tomáš Sokol: Přípravné řízení v přímém přenosu 76

Zdeňka Králíčková: Občanskoprávní aspekty domácího násilí de lege ferenda 84

NÁZOR

Petr Pour: Komunikační kompetentnost jako předpoklad úspěšného působení v advokacii 89

Z ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY

1) Informace o 7. schůzi představenstva ČAK konané dne 13. 5. 2003 92

2) Žádost o vyplnění anketního lístku o internetových stránkách ČAK 92

3) Pojďte s námi dělat něco pro vás aneb Výzva ke spolupráci 93

4) Nikoliv slepě aneb nad jednou plnou mocí 93

5) Informace o výsledku advokátních zkoušek a uznávacích zkoušek konaných v prvním pololetí 2003 94

6) Kurz němčiny pro advokáty 96

Z KÁRNÉ PRAXE (Jan Syka)

Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže koncept podání, připravený klientem, pouze podepíše a podá u soudu, aniž by odstranil vady podání. 97

O B S A H

BULLETIN ADVOKACIE 20038

s t r a n a 1

RECENZE, ANOTACE

Korecká, Věra: Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu (J. M.) 99

Matoušová, Miroslava – Hejlík, Vladimír: Osobní údaje a jejich ochrana (J. M.) 99

Šišková, Naděžda: Dimenze ochrany lidských práv v EU (-re-) 100

ZE ZAHRANIČÍNěmecko: Prezentace advokátů na internetu podle nejnovější judikatury Německého spolkového soudu a pravomoci německých advokátních komor (Arthur Braun) 101

MEZINÁRODNÍ VZTAHY

Konvent k budoucnosti Evropy: právní stát a přístup k justici (lord D. Brennan) 104

Rezoluce 31. evropské prezidentské konference ve Vídni 106

Výroční shromáždění EYBA v Dublinu 8.–10. 5. 2003 (Milan Kyjovský) 107

Přehled změn ve struktuře sekretariátu CCBE, rozdělení úkolů ve skladbě nových či nověpojmenovaných odborných výborů CCBE a způsobu jejich práce (Jana Wurstová) 108

TISK O ADVOKACII (Jaroslava Vanderková) 110

RŮZNÉ

Z advokátního sportu 114

Semináře John Marshall Law School a České advokátní komory 115

NAKONEC

(Další) právníkova setkání s překlepy (Petr Hajn) 116

Kresba L. Lichého 117

SHRNUTÍ 118

ZUSAMMENFASSUNG 121

SUMMARY 124

INHALTSVERZEICHNIS 128

TABLE OF CONTENTS 130

INZERCE 132

O B S A H

20038 BULLETIN ADVOKACIE

s t r a n a 2

Upozornění autorům: Časopis otiskuje zásadně pouze původní, jiným periodikům k uveřej-nění nezaslané a dříve nepublikované autorské příspěvky. Rukopisy zasílejte ve dvou vyhotove-ních. Nevyžádané rukopisy redakce nevrací. Všechny autory i u nevyžádaných rukopisů infor-mujeme o jejich doručení redakci zásadně do dvou týdnů po přijetí zásilky.

O B S A H


s t r a n a 3

OPRAVA: Ve zvláštním čísle Bulletinu advokacie z května 2003, které obsahovalo Právní předpisy o advokacii,

stavovské předpisy a usnesení 3. sněmu ČAK z 29. 10. 2002, došlo k několika následujícím chybám:I. Na straně 16 u § 8 odst. 1) zákona o advokacii bylo novelou zákona č. 228/2002 Sb. účinnou

od 4. 6. 2002 zrušeno písmeno e) a na konci písmena d) a za slovem „zaplacení“ je tečka. Totéž pís-meno bylo zrušeno u § 8 odstavce 1) znění účinného od přistoupení České republiky do Evropskéunie na straně 16 a částečně 17. Škrtněte proto na dvou místech celé znění textu pod písm. e)a na konci písm. d) opravte čárku na tečku.

II. Na straně 25 u § 27 odst. 1) větě druhé se slovo „ustanoví“ nahrazuje slovem „určí“. V § 27odst. 2) větě první se slovo „ustanovený“ nahrazuje slovem „určený“ a slovo „ustanovení“ nahrazujeslovem „určení“. Opravte proto tato slova a škrtněte na straně 26 dole tři odstavce začínajícíslovy: „Znění účinné od…“ vytištěné kurzívou.

III. U stavovského předpisu pod číslem 2.8 (organizační řád ČAK) na straně 129anásl. nabývajíněkteré novelizace účinnosti až dnem, kdy vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republikyk Evropské unii. Jde o tyto změny, které jsou v textu vytištěny tučně: čl. 1 písm. b) slova „seznamuevropských advokátů“, čl. 12 odst. 1 písm. m) celé, čl. 41 písm. b) celé, čl. 49a, čl. 49b, čl. 49c.

V čl. 25 odst. 2 písm a) a b) na straně 137 platí tučně vytištěná slova „zkoušek podle § 7“ až odpřistoupení ČR k EU, v současné době platí slova „advokátních a uznávacích zkoušek“. V čl. 46odst. 1 písm. i) na straně 144 platí znění vytištěné tučně až od přistoupení ČR k EU, v současné doběplatí místo „podle § 5a zákona“ správné znění „podle § 5 odst. 2 zákona“ a místo „podle § 10odst. 1 a 2 a § 35d odst. 2 zákona“ správné znění „podle § 35d zákona“.

Zpracovatelka se tímto omlouvá.

Ú V O D N Í K


s t r a n a 4

MEZIÚČETJUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK

Říká se, že „dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla“.O dobrých úmyslech jistě nelze pochybovat pro dobu sestavování a schvalování priorit před-

stavenstva na rok 2003.

Z mého pohledu je právě 23. června 2003, tedy den, kdy je naposledy možné zařadit v rámcikorektury úvodník do osmého čísla Bulletinu advokacie, a zároveň den, kdy začne poslednípředprázdninová schůze představenstva. Dovolím si teď podělit se s vámi o můj pohled na stavplnění priorit v prvém pololetí letošního roku. Abych spojil příjemné s užitečným, použiji text to-hoto úvodníku zároveň jako „dlažební“ materiál k diskusi na této schůzi představenstva…

Vraťme se ale k textu priorit.1)

• • •

Začneme-li chronologicky, pak můžeme říci, že lhůta k plnění bodu IV. písm. a) – uložené mi-mochodem i usnesením 3. sněmu – byla splněna. Uplynuly i další fixní lhůty, a to pro priority sub.III. písm. c), d).

U obou mezinárodních akcí – referováno bylo či bude v Bulletinu advokacie samostatně –bych se rád krátce zastavil. V dubnu a červnu zavítala do Prahy řada významných osobností ev-ropské i světové advokacie. To, že se obě akce podařilo mezinárodnímu oddělení organizačněpřipravit na vysoké úrovni, i okolnost, že účastníci měli možnost seznámit se s tradicí a reálieminašeho povolání a Komory, přispělo k zvýšení prestiže ČAK před vstupem ČR do EU. S pražskýmzasedáním pak bude např. spojováno prohlášení FBE proti průlomu do povinnosti mlčenlivostiv souvislosti s tzv. praním špinavých peněz.

Za splněný lze pokládat i bod IV. písm. b), neboť – jak je ostatně známo i z informací o schů-zích představenstva – revize koncepce webu a Bulletinu advokacie byla provedena. V obou pří-padech se však ve skutečnosti jedná o úkol trvalý, změny k lepšímu bychom se měli pokusit za-vádět kontinuálně.

Pokud jde o „pravidelné informování advokátské obce“, stojí demonstrativně za zmínku, žekromě tradičních informací o schůzích představenstva je v Bulletinu advokacie pravidelně čtvrt-letně zařazován „informační“ úvodník, že na webových stránkách jsou k dispozici základní ma-teriály např. z oblasti povinnosti mlčenlivosti a praní špinavých peněz či o tématu správců kon-kurzní podstaty a že o řadě komorových aktualit je zpráva v Bulletinu advokacie.

Předpokládám, že v rámci vzdělávacích seminářů konaných v regionech nám s pány místo-předsedy bude dán prostor pro setkání a diskusi s tamějšími advokáty.

Snažím se, aby podněty advokátů nezůstávaly bez odpovědi, v každém případě je tlumočímk „dalšímu použití“. Připouštím na druhou stranu, že tím, jak jsem „uvnitř“ realit, nabývám dojmu,

1) Srv. Priority představenstva České advokátní komory pro rok 2003, Bulletin advokacie č. 3/2003, str. 95-97.

že z mého pohledu notoriety není třeba opakovat, až jsem pak vyveden z omylu, když některémuadvokátskému „kompardovi“ 2) musím „komorové kauzy“ individuálně líčit od okamžiku převzetíaž po aktuální stav včetně podrobné režie další taktiky, a to přesto, že by stačilo, aby onen ko-lega využil shora popsaný network.

• • •

Mea culpa.

Zřízení pomocného orgánu Komory pro styk s veřejností a pro komunikaci s advokáty a in-formační politiku Komory (bod I., písm. d) je v konečné fázi v mojí pravomoci. Představenstvo mischválilo zřízení cca tříčlenného poradního výboru a souhlasilo s mojí představou dílčí stručnénovely kancelářského řádu, jež by měla přinést hlavní body vymezení pracovní náplně tiskovéhomluvčího, týden před koncem lhůty jsem však změnu dosud neprovedl. Co hůře – a to již stěžístihnu – nebude realizován výběr vhodného kandidáta pro funkci tiskového mluvčího (bodI. písm. e) do 30. června 2003. V užším výběru jsou dva kandidáti, komisi pro výběr hodlám svo-lat co nejdříve, v každém případě předpokládám, že dnem nástupu do práce by měl být prvý zá-řijový pracovní den.

Oblast styku s veřejností a médii mám v rámci rozdělení agend v představenstvu svěřenu já.V uplynulém pololetí jsem se zaměřil především na tematický okruh advokacie před vstupem ČRdo Evropské unie. Pozornost byla věnována zvláště aktuálním problémům, např. konkurznímsprávcům či praní špinavých peněz. V těchto oblastech jste jistě zaregistrovali též příspěvkyčlenů představenstva či významných advokátů publikované v denících, vyslovené v rozhlase čina televizní obrazovce nebo zmíněné na teletextu.

Dluh nám zůstane i v bodě I. písm. c). Organizační struktura legislativní a studijní činnosti bylareformována a usnesení představenstva o její nové podobě bylo schváleno, nově zřízené sekcebyly svými předsedy povětšinou svolány, jmenování členů, jejichž jména jsou již známa, nebylok dnešnímu dni uskutečněno.

Jmenování bylo již naopak provedeno v případě regionálních zástupců, jejichž schůzka pro-běhla v dubnu 2003 a jejichž činnost – jak se sami můžete v regionech přesvědčit – plynule po-kračuje (bod I. písm. f).

• • •

Oblast legislativy a studijní činnosti. Do jisté míry ji lze ztotožnit s úkolem „průběžně reagovatna vzniklé aktuální situace“ (bod V. písm. b). Po stránce metodické se dle mého názoru podařiloprohloubit spolupráci s advokáty činnými v zákonodárném procesu počínaje komisemi minis-terstev přes legislativní radu vlády, vládu až po parlament. Velice si vážím toho, že tyto kolegyněa tito kolegové svým odborným zaměřením jednoznačně demonstrují fakt, že advokát v právnímstátě není omezen rozsahem své činnosti pouze na výkon advokacie v oblasti práva soukro-mého, ale je – a to v ČR v počtu téměř sedmi tisíc – odborníkem, který se nabízí pro užitečnoučinnost též v doméně práva veřejného...

Ú V O D N Í K


s t r a n a 5

2) Dámám na vysvětlenou blíže P. Ouředník, Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny, Praha1992, str. 93, 204.

Ú V O D N Í K

V dubnu se uskutečnilo veřejné slyšení v Senátu, spolupořádané s Ústavně-právním výborema Výborem pro evropskou integraci. Na tomto veřejném slyšení nám byla dána možnost sezná-mit účastníky s aktuálními problémy české advokacie před vstupem do EU, jakož i systémovýmia nesystémovými návrhy na změny advokátního práva v širším slova smyslu.

Aktuality? Dovolím si odkázat na webové stránky. Tam budou aktuality podány v době vydánítohoto úvodníku jistě aktuálněji. Termíny? Schůze Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmov-ny ČR a Rozpočtového výboru PS PČR byly ohledně novely zákona o boji proti organizovanémuzločinu odročeny na září, rekodifikaci insolvenčního práva zatím nepustilo Ministerstvo sprave-dlnosti, ve vládě dosud není ani zákon o utajovaných skutečnostech.

Jedním z našich cílů je zařazení ČAK mezi stálá připomínková místa. K tomu na podporu bylorealizováno i personální posílení v aparátu Komory. Připravují se podklady pro novelu zákonao advokacii, v konkrolní radě a kárné komisi byla diskutována problematika přidruženého advo-káta a advokáta v pracovním poměru. Ke schválení ve druhém pololetí se připravuje novela etic-kého kodexu.

• • •

Co nás čeká v nejbližším období?

Kromě zmíněných „nedodělků“ a evergreenů ty body priorit, které mají lhůty dosud otevřené.V časové posloupnosti jde o body III. písm. a) (30. 9. 2003) a I. písm. b) (říjen 2003). Ostatní pri-ority mají lhůty do konce roku 2003.

Oba nejbližší body mají své souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie. Zdánlivě vzdálenáCCBE je stále aktuálněji hlavním celoevropským partnerem naší Komory. V současné době pro-bíhají jednání o výši příspěvku ČAK na činnost CCBE. Další kolo proběhne pravděpodobně již28. června t. r. při zasedání stálého výboru v Krakově.

V rámci bodu III. písm. b) lze zmínit společnou schůzi představenstev ČAK a SAK dne 25. čer-vna t. r., plánovanou návštěvu delegace vedení polské advokacie ve dnech 10. – 11. září, česko-saský seminář s aktuálními tématy přeshraniční spolupráce ve dnech 12. – 14. září, setkání sezástupci rakouských komor ve dnech 25. – 26. září a připravované setkání s reprezentací bavor-ských komor do konce letošního roku...

Smyslem této zprávy však nejsou v plánu pro futuro.

• • •

Tuto zprávu si zároveň, prosím, nevykládejte jako projev „jášovatění“3) či „m(y)ášovatění“. Pri-ority představenstva ČAK jsou jen zdánlivě prioritami této jedenáctky a pětice náhradníků.

Bylo-li by tomu tak, jak je dojem navozen názvem, pak bych – řečeno žargonem sportovníchkomentátorů – mohl závěrem poděkovat divákům za to, že vydrželi souboj sledovat až do konce.


s t r a n a 6

3) Pojem „jášovatět“ jsem si dovolil vypůjčit od pana tajemníka Klouzy. „Jášovatět“ je odvozeno od „já“ a je origi-nálním novodobým puristickým českým termínem pro obrat „stávat se egocentrickým“.

Ú V O D N Í K


s t r a n a 7

Vzhledem k tomu, že zmíněné priority jsou ve skutečnosti pokusem o vytyčení priorit násvšech, pak jako hrající trenér děkuji každé spoluhráčce či spoluhráči zapsaných v soupisce,resp. seznamu advokátů či v seznamu advokátních koncipientů, pokud se alespoň jednou při-hrávkou zapojili do hry našeho týmu. Ani ty ostatní nelze zatracovat. Čeká nás přece letošnídruhý poločas...

Červen 2003 předseda České advokátní komory

A K T U A L I T A

Usnesení posledního sněmu advokacie uloži-lo představenstvu Komory zapojovat do činnostisamosprávných orgánů advokacie stále větší po-čet advokátů. Jednou z oblastí, kde se advokátizcela neformálně zapojovali do činnosti Komory,byla odjakživa studijní činnost. Usnesením býva-lého výboru Ústředí české advokacie byly zřízenypro jednotlivé oblasti práva studijní a legislativnísekce, které umožňovaly advokátům podílet sejednak na činnosti orgánů advokacie, jednak re-alizovat jejich schopnosti v odborných oblastech,kterým se věnovali.

Po roce 1990, kdy advokacie obnovila všech-ny základní principy svého fungování v rámci no-vého právního stavu, staly se i tyto studijní a le-

gislativní orgány nedílnou součástí nezávislé ad-vokacie. V průběhu posledních dvanácti let setyto orgány neformálně podílely zejména na za-jištění kvalifikované efektivní účasti advokacie natvorbě zákonů, na přípravě a formování stavov-ské legislativy a zpracovávaly právní stanoviskaa rozbory pro potřeby Komory, jakož i pro po-třeby dalších justičních orgánů. Podílely se i nazabezpečování vazeb s ostatními státními orgány,vědeckými orgány, univerzitami i mezinárodnímiorganizacemi, které se zabývaly legislativní čin-ností. Jejich členové se zabývali publikační, lek-torskou a vědeckou činností.

Představenstvo České advokátní komory, vede-no snahou posílit činnost těchto orgánů, přijalo

STUDIJNÍ A LEGISLATIVNÍ ČINNOST V NOVÉM KABÁTĚ

JUDr. VLADIMÍR PAPEŽ

A K T U A L I T A


s t r a n a 8

kovanou a efektivní účast advokacie na tvorbězákonných norem.

Ne nadarmo se setkávám s názorem, že ad-vokacie je v očích zákonodárců přehlížena právěproto, že nemá vytvořen žádný důstojný legisla-tivní orgán. Činnost profesní komory právníhotypu v legislativní oblasti skutečně není předsta-vitelná bez odborného oddělení, které bude mítza úkol:

– sledovat aktuální vývoj v legislativní oblasti,– informovat orgány Komory o tomto vývoji,– předkládat jim kvalifikovaná stanoviska pro

zaujímání názorů,– realizovat rozhodnutí z toho vyplývající.To platí jak v oblasti obecné, tak i stavovské

legislativy.Protože dalším úkolem, který byl orgánům

advokacie uložen sněmem, je zvyšování podíluadvokacie na normotvorbě, rozhodlo se předsta-venstvo České advokátní komory vytvořit legisla-tivní útvar, který by měl výše uvedené úkoly za-bezpečovat. To může mít pochopitelně i svédopady na rozpočet Komory. Advokáti jistě po-chopí důležitost vzniku tohoto odboru a s tímspojenou potřebu na případné zvýšení příspěvkuna činnost Komory. Domnívám se, že oživení čin-nosti studijních a legislativních orgánů Komoryna straně jedné a profesionalizace legislativníčinnosti Komory na straně druhé může dopo-moci k tomu, aby advokacie sehrála i v budou-cích letech významnou roli v právním a spole-čenském dění. Proto věřím, že jedna z prioritadvokacie, stát se stálým připomínkovým mís-tem, nezůstane jen politickou proklamací.

Květen 2003

Autor je místopředsedou České advokátní komory.

dne 7. 4. 2003 usnesení, jehož úkolem je účelněorganizovat legislativní a studijní činnost. Zřizujese legislativní a studijní kolegium, jehož úkolemje působit právě ve shora uvedených oblastech.Toto usnesení transformuje dosavadní výborya podvýbory do sekcí na úseku veřejného práva,soukromého práva a advokacie. V oblasti veřej-ného práva vznikají sekce pro trestní právoa sekce pro ústavní a správní právo. Na úsekusoukromého práva vznikají sekce pro občanské,rodinné a pracovní právo, sekce pro obchodnía úpadkové právo a sekce pro právo duševníhovlastnictví. Na úseku advokacie vzniká sekce proadvokátní právo a advokátní tarif, sekce pro dě-jiny advokacie, mezinárodní sekce a legislativněorganizační sekce. Touto strukturou zůstávají ne-dotčeny dosavadní výbory, které jsou úzce spjatys regionální činností, zejména pak výbor pro ko-munitární právo. Jejich činnost bude upravenasamostatným usnesením o výchově.

Představenstvo Komory bude oprávněno zři-zovat i další sekce, resp. v rámci jednotlivýchsekcí komise. Sekce jsou zastřešovány výboremkolegia, který sestává z předsedů jednotlivýchsekcí a místopředsedy představenstva pověře-ného vedením legislativní činnosti, který je ze svéfunkce předsedou tohoto výboru.

Úkolem představenstva je, aby do 90 dnů od1. 5. 2003, kdy výše uvedené usnesení nabyloúčinnosti, provedlo transformaci legislativnía studijní činnosti. Záměrem je jednak zachováníkontinuity, jednak posílení významu dosavadníchorgánů. To by mělo najít svůj odraz i v kancelář-ském řádu Komory, která by měla skýtat vytváře-nému studijnímu a legislativnímu kolegiu dalekovětší administrativní a organizační podporu, ze-jména prohlubovat zázemí pro jednotlivé studijnísekce, a zároveň budovat profesionální legisla-tivní aparát, který by měl především zajistit kvalifi-

V E Ř E J N É S L Y Š E N Í V S E N Á T U


s t r a n a 9

PŘEDSEDKYNĚ ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍHO VÝBORU

DAGMAR LASTOVECKÁ:

Dámy a pánové, dovolte mi, abych zahájiladnešní veřejné slyšení, které pořádají dva senátnívýbory – Výbor pro evropskou integraci a Ústav-ně-právní výbor. Pořádají je z podnětu České ad-vokátní komory.

Proto bych nejprve na senátní půdě přivítalapana předsedu České advokátní komory dr. Ba-

líka, pány místopředsedy, členy představenstvaČeské advokátní komory, paní advokátky a pányadvokáty, kteří přijali pozvání na dnešní diskusi.

Dále mezi námi vítám všechny hosty, které po-zvala Česká advokátní komora na dnešní slyšení.Vítám předsedkyni Nejvyššího soudu paní dr.Brožovou, pana předsedu Nejvyššího správníhosoudu dr. Baxu, paní místopředsedkyni Ústav-ního soudu dr. Wagnerovou, pana 1. náměstkanejvyšší státní zástupkyně dr. Fenyka a všechnydalší hosty, kteří jsou mezi námi.

ČESKÁ ADVOKACIE PŘED VSTUPEM ČR DO EU – VEŘEJNÉ SLYŠENÍ VÝBORU PRO EVROPSKOU

INTEGRACI A ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍHO VÝBORU SENÁTU PARLAMENTU ČR

Otiskujeme program a úplný záznam slyšení, které se konalo dne 8. dubna 2003 v Praze.

PROGRAM VEŘEJNÉHO SLYŠENÍ

1. Zahájení a úvodní slovoJUDr. Dagmar Lastovecká, předsedkyně Ústavně-právního výboruIng. Jiří Skalický, předseda Výboru pro evropskou integraci

2. Perspektiva české advokacie v EU a její zapojení do evropských advokátních strukturJUDr. PhDr. Stanislav Balík

3. Evropský advokát – výkon povolání v EUJUDr. Jan Pavlok

4. Systém vzdělávání českých advokátů v komunitárním právu v návaznosti na vzdělávacísystémy států EU

JUDr. Vladimír Jirousek

5. Advokacie a legislativní procesJUDr. Jan BrožJUDr. Vladimír PapežJUDr. Jiří NykodýmJUDr. Petr Poledník

Poté diskuse a závěr



s t r a n a 10

Vítám paní senátorky a pány senátory.Na závěr představování bych chtěla představit

předsedu Výboru pro evropskou integraci panasenátora Jiřího Skalického a sebe. Jmenuji seDagmar Lastovecká a předsedám v tomto funkč-ním období Ústavně-právnímu výboru.

V Senátu jsme uvítali podnět České advokátníkomory k této debatě, protože se Senát věnujei některým obecnějším tématům z různých oblas-tí. Snažíme se těmto tématům věnovat zejménav době, kdy není k této problematice zahájen le-gislativní proces, nebo kdy tento legislativní pro-ces začíná. Je to nutnost pro horní komoru, pro-tože její postavení v parlamentním systémuČeské republiky je takové, že na běžné zákony,a to i složité, má k projednání pouze 30dennílhůtu a je tedy velmi důležité, abychom byli s pro-blematikou seznámeni předem a byli tak na růz-né legislativní předlohy předem připraveni.

Jsme si také dobře vědomi toho, jaký spole-čenský význam má advokátský stav, protože in-geruje do nejrůznějších společenských procesů,do různých obchodních a mezilidských vztahů.Jistě na morální a odborné úrovni advokátů závisíi tyto procesy. Samozřejmě, že to má také vlivi na společenské klima v této zemi.

Proto nás zajímá jednak váš pohled na vaševlastní postavení v celém systému, zajímá násvaše činnost a aktivity ve směru přípravy na EU.Jako členy zákonodárného sboru nás také za-jímá od vás, kteří denně pracujete s platnýmiprávními předpisy, váš pohled na legislativní pro-ces, na některé obecné otázky související např.s vymahatelností práva. Samozřejmě uvítámevaše podněty či náměty k legislativním změnám.

V tomto duchu byl po dohodě s představen-stvem České advokátní komory koncipováni dnešní program. Pouze bych si dovolila v úvoduříci několik technicko-organizačních poznámek.

Dohodli jsme se tak, že by v prvním bloku pro-běhla vystoupení a příspěvky reprezentace advo-kacie, a to k prvním třem bodům s tím, že dis-kuse k těmto bodům by proběhla na závěr tohotoprvního bloku. Předpokládáme, že by trval 1 1/4hodiny, potom by byla přestávka na občerstvení,

a v druhé části bychom se věnovali zejména 4.bodu, to znamená názoru advokátů na legislativníproces a na některé obecnější otázky.

Ještě jednou vás všechny vítám, věřím, ženaše jednání bude úspěšné. Dovolím si předatslovo panu předsedovi Výboru pro evropskou in-tegraci Jiřímu Skalickému.

PŘEDSEDA VÝBORU PRO EVROPSKOU INTEGRACI

JIŘÍ SKALICKÝ:

Dámy a pánové, vážení hosté, omezím se nato, že vás zde všechny přivítám. Výbor pro ev-ropskou integraci Senátu vzal na sebe zhrubapřed rokem poměrně obtížný úkol, a to pokusitse podporovat proces komunikace parlament-ních institucí s veřejností, a to především s od-bornou veřejností. To s sebou nese povinnost or-ganizovat velkou plejádu debat na nejrůznějšítémata. Jsem rád, že se nám podařilo i toto témana půdu toho, čemu říkáme trochu nadneseněčeské národní fórum, přenést a jsem zároveňrád, že nám s touto obtížnou a poněkud speciálnítematikou pomohl Ústavně-právní výbor, kterýtoto veřejné slyšení spolupořádá.

Chci vyslovit přání, aby dnešní setkání přines-lo plody jak pro vás, tak pro nás. Doufám, žebude úspěšné, přeji vám příjemný pracovní den.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkuji. K prvnímu vstupnímu projevu bych po-zvala pana předsedu České advokátní komorydr. Balíka.

JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK,PŘEDSEDA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ

KOMORY:

Vážená paní předsedkyně, vážený pane před-sedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, vá-žení hosté, kolegyně a kolegové, chtěl bych po-



s t r a n a 11

děkovat nejen za předání slova, ale také za velicevlídné přijetí, kterého se naší advokacii na půděSenátu dostalo.

Naše advokacie je dnes nejpočetnějším práv-nickým povoláním v této republice. Je to masaprávnicky vzdělaných odborníků, kteří procházejíživotem v této společnosti od situací, které jsoupro naše klienty nejtragičtější až po situace,které jsou v oblasti veřejného práva na poli státo-tvorném.

Budu-li mluvit o perspektivě naší advokaciev EU, nepochybně se musím aspoň na chvíli vrá-tit k její nedávné historii.

Naše advokacie byla obnovena jako nezávisláv roce 1990. V té době byla početně asi 10%proti dnešnímu stavu. V roce 1996 se sloučilydvě právnické profese – advokáta a komerčníhoprávníka a již v novele zákona o advokaciiz roku 2002 byly implementovány evropské di-rektivy, které upravují povolání advokáta ve státě,který je členem EU. To je samozřejmě situacednešní. Myslím si, že je to situace velice aktuálnís ohledem na blížící se datum vstupu ČR do EU.

Je třeba říci, že naše advokacie jako advo-kátní stav je stavem, který po celou tuto etapunejen pěstoval své povolání, ale byl také stavem,který usiloval o to být státotvorným. Myslím si, žev tuto chvíli je zcela evidentně stavem, který vesvé většině je stavem proevropským.

Jsem potěšen, že zde dochází k tomuto set-kání. Máme za to, že naše advokacie ať už jakocelek nebo jako množina jednotlivců je i nadálepřipravena být k ruce zákonodárnému procesupři budování právního státu, při vymýcení těchnešvarů, které dnešní společnost zejména v ob-lasti třetí moci tíží.

Je třeba si uvědomit, že advokacie by nemo-hla existovat bez samosprávy. Je to situace,která je daná v tomto prostoru tradičně. Odvíjí seod advokátního řádu z r. 1868, a to, co se zdepřihodilo v r. 1990, nebylo novým vytvořením ad-vokacie, ale bylo to cosi, co lze nazvat návratemdo původního stavu.

Naše advokátní komora je ve dvojí roli. Jed-nou rolí je role úřadu, který dohlíží na výkon po-

volání, vede seznam advokátů, snaží se v rámcikárného řízení postihovat ty advokáty, kteří nevy-konávají své povolání lege artis.

Na druhé straně však naše Komora má i ambi-ce na poli veřejnoprávním, na poli legislativy v rám-ci své pozice v širší justici. Na advokacii nelzenahlížet jen jako na podnikání za účelem zisku.Advokacie byla vždy svobodným povoláním,které bylo svobodným povoláním sui generis. Ad-vokacie má vždy především sloužit spravedlnosti.Myslím si, že v tomto směru ji lze pokládat zasoučást širší justice.

Pokud jde o připravenost advokacie na vstupdo EU, je třeba začít opět v historii. Již v r. 1991se tehdy československá advokacie stala pozo-rovatelem v Radě evropských advokátních ko-mor, která podle svého anglického názvu Coun-cil of the Bars and Law societies of the EuropeanUnion je zkracována CCBE, takže tuto zkratkudůvěrně používáme, když hovoříme o svém za-pojení do EU.

Je nesporné, že naše advokacie po vstupuČR do EU bude reflektovat zákonitě ty evropskétrendy, které se projevují v zemích EU a nelzeCCBE nevnímat jako jakousi pomyslnou druhouinstanci nad Českou advokátní komorou, kterápůsobí v evropském prostoru. CCBE je mohut-nou organizací co do počtu advokacií, které jsoujejími řádnými členy. CCBE kultivuje advokátnípovolání na všech možných polích.

Etický kodex, který má Česká advokátní ko-mora, je svým způsobem ovlivněn modelem etic-kého kodexu, který vydala CCBE pro evropskéadvokáty. V CCBE se plánuje zcela správněa koncepčně situace, že všichni advokáti v ev-ropském prostoru by měli být patřičným způso-bem vzděláni, měli by vykazovat aspoň minimumpovinných znalostí pro to, aby byli schopni vyko-návat advokátské povolání po prostoru celé EUa je třeba, aby byli pravidelně celoživotně vzdělá-váni, aby si svou dovednost, kvalifikaci a schop-nosti udrželi.

Evropské trendy se přenášejí do advokátskéoblasti nejen v oblasti etického kodexu, ale takév řadě dalších oblastí advokátního práva či



s t r a n a 12

oborů, které s advokátním právem souvisejí. Byloby krátkozraké se domnívat, že dnes nejaktuál-nější otázka, to je otázka průlomu povinnosti ml-čenlivosti a s tím související boj proti praní špina-vých peněz, je věcí, která je pouze záležitostíČeské republiky.

Samozřejmě, je to problém, který je diskuto-ván v celé Evropě a naše advokacie si je vědomatoho, že tento problém nemá jen jediné řešení,kterým by bylo bezmyšlenkovité opsání evrop-ských směrnic. Naše advokacie si je vědomatoho, že i v advokaciích evropských i v členskýchstátech EU se tato problematika velice vášnivědiskutuje a že by bylo vhodné, abychom si ujas-nili, že přestože budeme v EU, jsou zde určitétradiční kořeny, je zde určitý způsob uvažovánídaný celkovým stavem společnosti v ČR, a totoby nepochybně naše právní úprava měla reflek-tovat.

Jsou zde další záležitosti v oblasti zákonodár-ství, které přicházejí do ČR z EU, které jsousystémové a které jsou na těchto platformáchdiskutovány. Je to otázka bezplatné právní po-moci, je to otázka DPH. I v těchto oblastech jetřeba vzít v úvahu, že bude-li ČR součástí EU,není jiného řešení, než se těmito tématy zabývat.

Jsou zde však i otázky, které advokacie nepo-važuje za zcela systémové. Jsou zde problémy,o nichž se domníváme, že nejsou problémy ev-ropskými, že jsou záležitostmi toliko lokálními da-nými konkrétní situací. Myslíme si, že ne vždy to-liko české řešení musí být tím řešením nejlepším.To je třeba problém Komory správců konkurznípodstaty a další některé nesystémové věci.

Česká advokátní komora se stane v roce 2004nikoli jen pozorovatelem, ale řádným členemCCBE. Znamená to, že spolu s těmi, kteří při-stoupí do EU, budeme mít přibližně třetinu hlasův CCBE. Máme za to, že přistupující kandidátskézemě mají mnohdy analogické problémy a vní-máme, že bude nepochybně vznikat platformaspolečného hlasu těchto zemí v mnoha polích.

Česká advokátní komora se snaží udržovatvztahy s CCBE, ale i s řadou dalších mezinárod-ních organizací. Chceme se aktivně podílet na

diskusi o formování advokátního práva a o evrop-ské advokacii.

Za tento rok lze zmínit, že před dvěma dny zdeskončil seminář Union International des Avocats– mezinárodní advokátní organizace založenév roce 1928, která má řádově statisíce členů ad-vokátů. V květnu budeme spolupořádat kongresFederation des Barreaux d’Europe – meziná-rodní organizace shromažďující advokátní ko-mory členských zemí Rady Evropy. V roce 2005budeme v Praze spolupořádat kongres Internati-onal Bar Association, nejmohutnější světové ad-vokátní organizace, která se počtem svých členůblíží půl milionu.

Chtěli bychom, aby se naši advokáti účastnilina činnosti těchto organizací nejen prostřednic-tvím své reprezentace, ale aby se do činnostitěchto organizací zapojovali sami aktivně jako in-dividuální členové, protože na tomto poli lze býtvelice podílníky při spoluformování advokátníhopráva a advokátních reálií.

Je zde řada témat, která nás tíží. Je to řadatémat, která je vymezena usnesením 3. sněmuČeské advokátní komory, který se konal v říjnuloňského roku. Když bych tato usnesení a úkoly,které mají na období, v němž se dočkáme vstupuČR do EU, uloženy orgány České advokátní ko-mory, zjednodušeně charakterizoval – měli by-chom usilovat o to, aby naše advokacie byla při-pravena na začlenění do evropské advokacie,ale nejen v rovině formální, ale v aktivní klasickéspolupráci advokátů, např. v přeshraniční spolu-práci v příhraničních oblastech, ale samozřejměi po celé Evropě. Měli bychom být konkurenceschopni, abychom byli dostatečně kvalifikovanínejen v oboru práva, ale také v oblasti jazykové.

Chceme se aktivně podílet na tvorbě právníhořádu ČR, protože právo je nástroj, se kterým sepotkáváme při každodenní praxi a myslíme si, žeomezit naše zájmy toliko na právo advokátní bybylo velice nekorektní.

Rádi bychom měli větší prostor pro to, aby-chom mohli diskutovat o rekodifikacích, o vý-znamných novelách, které jsou stále připravo-vány.



s t r a n a 13

Máme za to, že advokacie nemůže dobře fun-govat bez fungující justice. Jsme si vědomi toho,že tak jako jsou dobří advokáti, jsou i dobřísoudci a že jako jsou špatní advokáti, jsoui špatní soudci. Myslíme si, že bychom nemělihrát onu hru, že je zde jakási nenávist a jakésipnutí mezi stavy, měli bychom si říci, že dobří ad-vokáti by se měli spojit s dobrými soudci na tom,abychom společně zkultivovali třetí pilíř státnímoci.

Netěší nás, že pohled na advokáta je v médi-ích někdy zkreslen a že advokát je vnímán jenjako lump, který využívá svého označení advokátk tomu, aby vybral vysoký honorář a nevěnovalse svému klientovi. Trápí nás to, že od r. 1997 jetrestně stíháno 188 advokátů. Při řízení o poza-stavení výkonu advokacie velice často vidíme, žejejich trestní stíhání je šikanozní, že je to trestnístíhání, které je namířeno proti tomu, aby advo-kát mohl řádně hájit zájmy svého klienta, abymohl být tím, kdo ochraňuje lidská práva. Nechcitím říci, že advokátní komora nestíhá sama advo-káty, kteří nekonají tak, jak by konat měli. Nao-pak, advokátní komora je schopna rozpoznat,který advokát nekoná správně a má dostatek zá-konných nástrojů k tomu, aby proti němu zakro-čila.

Mluvíme-li o evropském kontextu a o evrop-ských podmínkách, chtěl bych závěrem řícijednu poznámku. Advokacie v zemích EU,v těch, které jsou zeměmi standardními, kteréjsou zeměmi, o nichž lze s jistotou říci, že jsouprávními státy, zeměmi jako je Velká Británie,Německo a Francie, je vnímána jako velice pod-statný faktor při zákonodárné činnosti, jako vý-znamný poradce moci výkonné, jako spolutvůrcefungující justice.

Náš cíl do dalšího období je chovat se tak, jakse advokacie v zemích, které jsou demokratické,má chovat. Náš záběr nemůže skončit pouzev oblasti práva soukromého, náš záběr je zcelaevidentní i v oboru práva veřejného. Myslím si, žepři počtu téměř 7 000 advokátů jsme dostatečněpřipraveni na tomto poli být k dispozici.

Vážená paní předsedkyně, vážený pane před-

sedo, dovolte mi, abych vám na závěr spolus dílčí ukázkou našich advokátů nabídl spolu-práci naší advokacie na polích, o nichž jsem sezmínil.

Děkuji vám za pozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkuji panu předsedovi za jeho úvodní projev.K bodu č. 2, který je nazván „Evropský advo-

kát – výkon povolání v EU“, s úvodním příspěv-kem vystoupí pan dr. Pavlok.

JUDr. JAN PAVLOK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Vážená paní předsedkyně, vážený pane před-sedo, vážené senátorky a senátoři, vážení vý-znamní hosté, milé kolegyně a kolegové, buduse zabývat užším tématem než se zabýval panpředseda Balík, a to výkonem advokacie v ev-ropském kontextu, jak nás v nejbližší budouc-nosti čeká a jak je dobré být na něj dopředu při-praven, protože jen ten, kdo je dopředupřipraven, bývá úspěšný.

V červnu budeme jako občané rozhodovato vstupu do EU. Tato otázka se zdá být jasnou.V květnu příštího roku snad do EU vstoupíme,a tento moment bude znamenat nastartováníopravdového a plnohodnotného výkonu advoka-cie v evropském kontextu.

Faktem je, že v současné době se dějí velmivýznamné důležité světodějné události ve vysoképolitice, která nás advokáty zajímá jako občany,ne možná jako praktikující advokáty. Není možnájasné, jaké pojetí evropské integrace se v dlou-hodobém pohledu prosadí, zda to bude pojetímezivládní nebo pojetí federativní.

Jedna věc je jistá – že současný stupeň eko-nomické integrace založený na celní unii, na čty-řech základních svobodách – volném pohybuzboží, osob, služeb, kapitálu a plateb a založenýna pravidlech společné hospodářské soutěže,



s t r a n a 14

tento základ se nezmění a že advokacie jakoslužba a advokáti jako osoby ať už v drtivé většiněpřípadů samostatně výdělečné osoby, samo-statně se pohybující nebo v některých právníchřádech též jako osoby pracující na základě za-městnaneckého poměru, budou vykonávat svouprofesi v rámci společného vnitřního trhu EU.

Pokud jde o další důležitý aspekt, který také ji-stě přetrvá aspoň v té podobě, v jaké je v sou-časné době, je existence Evropského soudníhodvora a Soudu první instance. Tam je i prostorpro advokáty při zastupování konkrétních sub-jektů v konkrétních případech.

Pokud jde o vlastní výkon advokacie, má úzkývztah ke dvěma základním svobodám, a to v prvéřadě k volnému pohybu služeb, a k volnému po-hybu osob. Výkon advokacie je svobodným pod-nikáním a svoboda volného pohybu osob zahr-nuje zejména právo usazovat se. Tedy advokátse sídlem ve svém domovském státě může pře-sídlit do jiného členského státu, usadit se tama tam za určitých později sdělených podmínekmůže advokacii vykonávat.

Pokud jde o právní úpravu, která je základnípro tyto oblasti, víme, že evropské právo se členípředevším na právo primární a sekundární. Víme,že primární právo je obsaženo v zakladatelskýchsmlouvách evropských společenství. Tam je pa-sáž, která upravuje ony čtyři základní svobody.Tam bychom hledali ústavně-právní základ jakvolného pohybu služeb, tak volného pohybuosob.

Pokud jde o sekundární zákonodárství, slyšelijsme již takové termíny jako jsou nařízení a směr-nice. Při výkonu advokacie hrají důležitou úlohutři směrnice. Právo je harmonizováno, není unifi-kováno. První důležitá směrnice je směrniceč. 249/1977 vydaná tehdejší Radou Evropskýchspolečenství – dnes se tento orgán nazývá RadaEU. Tato směrnice, číslovaná opačně jako našezákony, 77/249, k usnadnění účinného výkonusvobody poskytování služeb právníky upravujeposkytování advokacie jako služby. Pokud jdeo poskytování advokacie jako služby, vychází sez primárního práva, z čl. 49 smlouvy o Evrop-

ském společenství, kde se za službu považujevýkon poskytovaný zpravidla za úplatu, pokudnejde o pohyb zboží, kapitálu, plateb nebo osob.Je to zbytková kategorie, jde o poskytování vý-konu, zpravidla za úplatu.

V tomto případě, kdy advokacie je vykonávánapřes hranice členských států, protože jakmile jevykonávána uvnitř, to znamená advokát, klienti služba jsou poskytovány a konzumovány uvnitřjednoho členského státu a situace se plně řídívnitrostátním zákonodárstvím, ale jakmile je ně-jaký přeshraniční prvek, ať už advokát jede za kli-entem nebo klient za advokátem, nebo samoplnění přechází hranice, už jsme v evropskémrozměru.

Tato směrnice 77/249 má určité základníbody, určité principy, které musí být dodržovány.V první řadě je to zákaz jakékoli diskriminace přirozlišování mezi tuzemskými a cizími advokáty.Uplatňuje se zásada stejného zacházení s tu-zemskými i s cizími advokáty v rámci členskýchstátů. Nemohou být zásadně přípustná žádnáomezení odůvodněná rozdílnou státní přísluš-ností. Musí jít o krátkodobé poskytování služebbuď více klientům, nebo ev. dlouhodobé posky-tování služby jednomu klientovi. Je možné do-konce, aby takto praktikující advokát měl zříze-nou určitou infrastrukturu, to znamená, abyfyzicky měl kancelář, ze které by v hostujícímstátě tyto služby poskytoval. Nepotřebuje mítv místě výkonu nebo poskytování služby bydliště.Není ani nutné a možné, aby byl zapsán v hostu-jícím státě v seznamu advokátů, ať už v seznamunějaké advokátní komory, neboť v některých stá-tech jsou advokáti zapisováni u soudů.

Musí poskytovat služby pod označením svéhodomovského státu, označení musí být v jazycedomovského státu. Ve většině případů je po-třeba, aby k vlastnímu označení v jazyce domov-ského státu byl ještě připojen údaj o zápisu dopříslušné advokátní organizace nebo o zápisuu příslušného soudu.

Pokud advokát takto krátkodobě poskytujeadvokátní služby a zastupoval by v hostitelskémstátě před soudy nebo jinými orgány veřejné



s t r a n a 15

moci, má povinnost dodržovat jak domovská sta-vovská pravidla, tak pravidla hostitelského státu.Pokud poskytuje služby v ostatních případech,tedy mimo soudy a orgány veřejné moci – v sou-kromém sektoru, tam je potřeba, aby předevšímdodržoval pravidla svého domovského státua přiměřeně pravidla státu hostitelského. V ně-kterých případech při zastupování před soudy čiúřady v hostitelském státu může být stanovenapovinnost, aby cizí advokát měl vnitrostátního ad-vokáta jako svého zástupce, nebo někoho, kdoza něj ve vztahu k úřadům a soudům v rámci pro-cesního postavení vystupuje, komu jsou doručo-vány písemnosti apod.

Tolik pokud jde o poskytování advokacie jakoslužby bez toho, aniž by advokát sídlil v hostitel-ském členském státě. Sídlí ve svém státě a jenpřekračuje hranice za účelem poskytování služeb.

Pokud jde o zásadnější výkon advokacie dlou-hodobějšího charakteru, neuplatňuje se pouzesvobodný pohyb služeb, ale dochází k uplatněnívolného pohybu osob. Zde je základní právníúprava obsažena v primárním právu – ve Smlou-vě o založení Evropského společenství. Jsou točl. 43 – čl. 48 této Smlouvy. Na tuto primárněprávní úpravu navazuje úprava sekundárním prá-vem, a to směrnicí Evropského parlamentua Rady EU č. 5/1998, tedy 98/5 – o umožněnítrvalé praxe advokáta v jiném členském státě,než ve kterém získal kvalifikaci.

Pokud jde o základní rysy právní úpravy prove-dené touto směrnicí, advokát z domovského státumá právo vyvíjet v hostitelském státě trvale činnostadvokáta na základě určitých vymezení, která tatosměrnice také upravuje. Musí ovšem vystupovatpod označením svého domovského státu, jako tobylo u služby, v úředním jazyce domovského státua ev. i s označením příslušné organizace, v jejímžseznamu je jako advokát zapsán.

Na druhé straně má povinnost registrovat setaké u příslušného orgánu hostitelského státu s tím,že musí předložit osvědčení domovského státu.

Pokud jde o rozsah činnosti, je stejný jakou advokátů tuzemských. Směrnice uvádí demon-strativní výčet právních oborů, ve kterých je práv-

ní pomoc poskytována zejména. Domovské prá-vo advokáta – v hostitelském státě poskytujeprávní pomoc v domovském právu, v komunitár-ním právu, v mezinárodním právu a ev. i v právuhostitelského státu. Je tam ale slůvko „zejména“,takže se v podstatě uplatňuje princip co není vý-slovně právem zakázáno, je dovoleno.

Regulovány mohou být dvě situace, a totehdy, když sepisování listin o správě majetkuzemřelých osob je svěřeno nějaké jiné institucinež advokátům. Totéž platí u listin o převodechnemovitostí – správa majetku zemřelých, pře-vody nemovitostí. Pokud příslušný členský státsvým vnitrostátním právem svěřuje tyto činnostijiným orgánům, zejména notářům, potom můžebýt cizím advokátům tato činnost také zakázána.

Pokud jde o zastupování před soudy v hosti-telské zemi, stejně jako u poskytování služeb jepovinnost spolupráce s advokátem z hostitel-ského státu.

Pokud jde o stavovská pravidla, je potřeba do-držovat stavovská pravidla domovského státui hostitelského státu. Navíc tady přistupuje protivýkonu advokacie pouze jako služby i povinnépojištění v hostitelském státě, resp. pokud by užexistovalo dostatečné pojištění ve státě domov-ském, které se vztahuje na výkon advokaciev hostitelském státě, bylo by to dostačující – ev.je potřeba provést dopojištění, nebo není-li ad-vokát vůbec pojištěn pro výkon advokacie v hos-titelském státě, musí se pojistit a musí tuto sku-tečnost doložit.

Pokud nastane situace, že by se advokát do-stal do kárného řízení, že by se dopustil nějakéhokárného deliktu, kárné řízení provádí hostitelskýstát podle svých pravidel. Orgány hostitelskéhostátu mají povinnost informovat orgány domov-ského státu advokáta, a to neprodleně.

Směrnice 98/5 také umožňuje zaměstnanec-ký výkon advokacie tam, kde je to v jednotlivýchstátech možné, a zdůrazňuje rovnocenné posta-vení advokátů z hostitelského státu i ze státu do-movského.

Důležitý je čl. 10 odst. 2 této směrnice, protožejde ještě hlouběji pokud jde o možnost výkonu



s t r a n a 16

advokacie v hostitelském státě. Připouští mož-nost uznání diplomu a osvědčení o kvalifikaci ad-vokáta, které získal v domovském státě, v hosti-telském státě. Tato právní úprava je zasezaložena na primárním právu – a to čl. 47 Sm-louvy o Evropském společenství. Na tuto úpravunavazuje směrnice Rady Evropských společen-ství č. 49 z roku 1989, tedy 89/48, o obecnéúpravě uznávání diplomů o vyšším odbornémvzdělání v délce nejméně tří let. Tato směrnicei citovaný článek primárního práva vycházejíz úmluv Rady Evropy o uznávání doby univerzit-ního studia z r. 1956 a 1959. Aby bylo možnouznat advokátní kvalifikaci, je nezbytný efektivnía pravidelný výkon činnosti bez přerušení pro ob-last práva hostitelského státu zejména.

Pokud dojde k tomu, že jsou uznány dokladyo kvalifikaci advokáta z domovského státu v hos-titelském státu, pak se může advokát v hostitel-ském státu trvale usadit s tím, že vystupuje užpod advokátním označením hostitelského státu.

Tolik pokud jde o úpravu provedenou komuni-tárním právem.

Česká republika se blíží mílovými kroky ke vstu-pu do EU a do evropských společenství. Podledohody, kterou má s evropskými společenstvími,má povinnost sbližovat český právní řád s prá-vem komunitárním. Ke sbližování dochází i v ob-lasti advokacie. Český zákon o advokacii byl v tom-to směru novelizován. Novela byla provedenazákonem č. 228/2002. Tato novela neřeší jenotázku přiblížení českého práva právu komunitár-nímu, jsou tam v rámci novelizace řešeny i jinéotázky. Důležité je, že novela je platně Parlamen-tem ČR přijata s tím, že je stanovena rozdílnáúčinnost. Některé pasáže byly účinné dnem vy-hlášení, některé dnem 1. 1. 2003. Ustanovenítýkající se evropského advokáta nabudou účin-nosti až okamžikem našeho vstupu do EU.

Pokud jde o kategorie advokátů, české právorozlišuje tzv. hostujícího evropského advokátaa usazeného evropského advokáta. Pokud jdeo hostujícího evropského advokáta, úpravu by-chom našli v § 35f – § 35l zákona. Je analogickásituaci, o jaké jsem zde mluvil, když jsem hovořil

o směrnici 77/249. Je to dočasný příležitostnývýkon advokacie, hostující advokát není zapsándo seznamu České advokátní komory. Základemvýkonu jeho povolání je oprávnění z domovskéhostátu. Samozřejmě, že Česká advokátní komoramůže požádat o předložení oprávnění včetněúředního překladu do českého jazyka. Tento ad-vokát používá domovské profesní označenív úředním jazyce svého domovského státuvčetně uvedení organizace, ve které je zapsán.Není oprávněn užívat označení advokát podle§ 12 našeho zákona o advokacii. Může zastupo-vat před soudy, před úřady. Pokud je v tuzem-ském procesním poměru, musí mít tuzemskéhospolupracujícího advokáta. Pokud poskytujeostatní služby, tak nikoli. Nemůže být členemsdružení advokátů podle § 829 – § 841 občan-ského zákoníku, nemůže být společníkem ve-řejné obchodní společnosti s českými advokáty.

Pokud jde o usazeného evropského advo-káta, je tato materie upravena § 35l – § 35n zá-kona. Jde o soustavný výkon advokacie. Tentoadvokát je už zapsán do seznamu České advo-kátní komory, ovšem do zvláštního seznamu ev-ropských advokátů. Disponuje už osvědčenímČeské advokátní komory, ale používá domovsképrofesní označení. Není oprávněn užívat ozna-čení advokát podle § 12 zákona o advokacii.

Postavení má téměř totožné jako mají tuzemštíadvokáti. Pokud jde o výjimky, jsou stanoveny zá-konem, resp. na základě zákona. Má např. právoúčastnit se sněmu advokátní komory, má právohlasovat na tomto sněmu, má právo volit funkcio-náře, nemá ovšem právo být volen. Je povinenplatit příspěvky České advokátní komoře i ostatníplatby, které Česká advokátní komora ukládá ad-vokátům a je oprávněn poskytovat služby vevšech věcech, je povinen se nechat pojistit.

Pokud jde o výkon advokacie po dobu delšínež tří let, potom lze dosáhnout plné integrace,lze dosáhnout plnohodnotného členství v Českéadvokátní komoře a užívat označení advokátpodle § 12 zákona o advokacii.

To by bylo ve stručnosti vše k české právníúpravě. Jen poznámka praktická.



s t r a n a 17

Pokud jde o praktické postavení českých ad-vokátů, které by mělo nastat v roce 2004, budev první řadě přicházet do úvahy, že čeští advokátibudou jistě žádáni o to, aby zastupovali advokátyz jiných států.

V druhé řadě mnoho českých advokátů budemít schopnosti i ambice jít vykonávat advokátnípraxi do ostatních členských států EU. Zůstávátady i Evropský soudní dvůr a Soud první in-stance, před kterým advokáti zastupují podlesoučasné právní úpravy na základě prostého zá-pisu do advokátního seznamu některého z člen-ských států.

Mám za to, že změna, která nás při výkonu na-šeho povolání čeká, bude změnou principiální.

Její význam lze srovnat se změnou, ke kterédošlo v roce 1990, kdy byl výkon našeho povo-lání obnoven do původní podoby liberální advo-kacie. Budeme však muset respektovat pravidlavýkonu této profese, která vypracovala advokátníorganizace CCBE, o které tady pan předsedaBalík také mluvil.

Děkuji za pozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Také děkujeme. S třetím příspěvkem k tématuSystém vzdělávání českých advokátů v komuni-tárním právu vystoupí pan dr. Jirousek.

JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

(I. Úvod)

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,vážení hosté,

jestliže mám promluvit na téma „Systém vzdě-lávání českých advokátů v komunitárním právu,a to v návaznosti na vzdělávací systémy jinýchstátů (prvořadě států EU), jsem velmi rád, žemohu mluvit o něčem, co existuje, co fungujea co má svou historii a snad i budoucnost. Jsem

současně přesvědčen, že jde o jeden z velmi vý-znamných průkazů funkčnosti samosprávnéhoorganismu advokacie a jeho schopnosti aktivněa veskrze pozitivně prezentovat činnost jedné zesložek justičního systému ČR na mezinárodnímpoli. Jestliže totiž justice byla a je předmětem kri-tiky různých zpráv různých orgánů EU, pak na-opak vzdělávací systém zavedený ČAK pro ob-last komunitárního práva a připravenost českéadvokacie v tomto směru na předpokládanývstup do EU jsou i v rámci velmi prestižních udá-lostí a vystoupení významných osobností hodno-ceny jako příkladné. (Naposledy se tak stalou příležitosti 10. výročí Evropské právnické aka-demie v Trieru, založené z iniciativy Evropskéhoparlamentu a zaměřené právě na výuku KP.)

Je samozřejmě velmi příjemné, a pro mne ob-zvlášť, mít možnost se dnes a na půdě Senátu ČRpochlubit. Na druhé straně by jistě nebylo nic hor-šího, než podlehnout uspokojení, ustrnout a ne-využít daný potenciál. Je totiž jasné, že před námije dlouhodobý proces stálého a plošného vzdělá-vání advokátů, jehož cílem je a bude, aby dobrýčeský advokát byl současně dobrým evropskýmadvokátem. Aby při co nejlepší znalosti českéhopráva byl v zásadě a přinejmenším slušně orien-tován v právu EU. Aby při primárním a legitimnímzákladu daném národními tradicemi byl schopenevropského myšlení a evropského jednání. Ne-boť evropské hospodářství již dnes a tady prostěpotřebuje evropského advokáta, který naopakpotřebuje relevantní vzdělávání a stálou možnostpostgraduálního studia, jež odpovídá této evrop-ské dimenzi. Je ovšem otazníkem, zda-li právěúkoly pro futurum jsou bez dalšího splnitelné bezúzké koordinace všech složek justice na polivzdělávání, tj. při odbourání dosavadního podce-ňování či spíš nedoceňování významu nutné spo-lupráce právě na úseku vzdělávání v komunitár-ním právu s cílem výchovy nejen evropskýchadvokátů, ale evropských právníků vůbec.

V úvodu jsem vymezil téma, které mi bylo za-dáno. Toto téma je však nepochybně více o in-formacích než o filozofii, a bude na místě, abychtento smysl zadání ctil.



s t r a n a 18

(II. Systém vzdělávání)

Na 2. sněmu české advokacie v r. 1999 roz-hodli advokáti o zařazení vzdělávání v KP mezi pri-oritní úkoly orgánů ČAK pro následující tříleté vo-lební období. Toto rozhodnutí doporučenéstávajícím představenstvem ČAK bylo logickoureakcí jednak na předpokládanou a reálnou fina-lizaci kroků ČR za účelem vstupu do EU při sou-časně nutné realizaci legislativní komplementačníprocedury, jednak reakcí na dění v nadnárodníchadvokátních strukturách států EU – zejménav Radě advokátních komor Evropského spole-čenství (CCBE – mj. neopomenutelný a stálýpartner Evropské rady a Evropské komise). Tatozjevně nejvýznamnější mezinárodní advokátní or-ganizace totiž na své konferenci ve Vídniv r. 1998 zahájila proces harmonizace vzděláváníadvokátů v Evropě a bylo jasné, že tento processe nebude dotýkat pouze advokátních komor stá-vajících členů EU, ale nesmí být opomíjen ani ad-vokátními komorami zemí se statutem pozorova-telů. Uvedenou skutečnost si vedení ČAK v čeles tehdejším předsedou a již tehdy významným či-nitelem CCBE JUDr. Čermákem plně uvědomilo.Po přijetí zmíněného rozhodnutí sněmu ČAK všakotázka zněla – JAK? Jaký systém a jakou kon-cepci vzdělávání přijmout. Uvedené otázky se –jako vždy – vázaly na reálné možnosti financováníprojektu a v té souvislosti na možnosti věcnéhoa organizačního zajištění. To vše při jednoznač-ném úkolu: aby totiž projekt byl v mezích mož-ností atraktivní i efektivní.

(a. Platforma vytvořená mezinárodní činností ČAK)

A právě v tuto chvíli se ukázalo jako velmi pro-zíravé, že ČAK již od počátku 90. let prostřed-nictvím svého vedení a prostřednictvím profesio-nálního odboru pro mezinárodní styky navazovalajak bilaterární vztahy s advokátními komorami ev-ropských států, tak velmi aktivně vystupovalav nejrůznějších nadnárodních advokátních a jus-tičních strukturách. Na tomto místě považuji zanutné se na chvíli pozastavit. Právě mezinárodní

činnost advokacie, o níž se málo ví, a to i mezisamotnými advokáty (což je ovšem spíše pro-blém „zájmu“), byla vždy velmi reprezentativní,a to nejen ve smyslu reprezentace ČAK, aleČeské republiky vůbec. Nemusím jistě připomí-nat, že motto členských států EU zní: základemfungování demokratických států je fungující jus-tiční systém. Tento je chápán jako celistvý a vzá-jemně propojený organismus. Proto organizacevětšiny projektů a programů, reprezentačníchi pracovních akcí, struktura nadnárodních orga-nizací atd. je odrazem této celistvosti a vzájem-nosti. Po hříchu to však byla mnohdy pouzeČAK, která na daném poli ČR reprezentovala.Věříme, že dobře. V daných souvislostech a přivymezení platformy, z níž ČAK mohla při tvorběkoncepce vzdělávání vyjít, si dovoluji konstato-vat:

a) ČAK je členem mezinárodních advokátníchorganizací, tj. vedle jmenované CCBE též Fede-race evropských advokátních komor (AK člen-ských států Rady Evropy), Mezinárodní unie ad-vokátů a Mezinárodní asociace advokátníchkomor (globální IBA);

b) Díky svým aktivitám měla a má ČAK velmidobré a významně personifikované vztahy jaks orgány EU (EK), tak se vzdělávacími institu-cemi, jež jsou na uvedenou strukturu napojeny;

c) Odbor pro mezinárodní styky ČAK zajišťujeúčast ČAK i ve vládních mezinárodních organiza-cích: např. zástupce ČAK (Dr. Wurstová) je čel-ným představitelem Výboru pro efektivitu justicepři Radě Evropy (z této pozice zajišťuje např. se-mináře ve východních členských státech – Ázer-bájdžán, Moldávie, Albánie), ale je přizýván i k or-ganizaci a spoluřízení takových akcí, jakou bylov tomto roce např. kolokvium o Evropském trest-ním prostoru v Belgii.

d) Ocenění práce ČAK se odráží v pověřenípořádat akce nejen evropského, ale přímo svě-tového významu – např. v roce 2005 se budev Praze konat světový kongres IBA (InternationalBar Association) za účasti cca 5 000 delegátů!

I ze stručného a velmi rámcového shrnutí akti-vit a výsledků české advokacie na mezinárodním



s t r a n a 19

poli je jasné, že při úvahách o organizaci a kon-cepci vzdělávání bylo na čem stavět a zejménabylo s kým problematiku diskutovat a konzulto-vat.

(b. Tvorba vlastní koncepce)V prvé řadě bylo třeba určité komparatistické

činnosti, a to nejen se zaměřením na finální pro-dukt, tj. existující systém, ale též se zaměřenímna vstupy, které determinovaly a formovaly vznikdaného systému. Těmito vstupy byly zejména čet-nost advokátního stavu, účast či neúčast státu,resp. dalších složek justičního systému, v návaz-nosti na účast státu pak forma a rozsah financo-vání projektu.

Komparatistická studie rozdělila stávající sys-témy do tří základních skupin:

1. Pro státy, jež jsou dlouhodobě členy EU, jetypická provázanost univerzitní výuky KP a systé-mu vzdělávání v rámci právní praxe, a to jednakprostřednictvím národních (většinou stavov-ských) vzdělávacích akademií, jednak prostřed-nictvím akademie nadnárodního typu ERA (např.SRN).

2. V nedávné době přijaté státy zvolily buďcestu komplexního vzdělávání všech složek jus-tice, tj. za povinné účasti soudců, prokurátorůa advokátů a při garanci takového projektu stá-tem (Švédsko, Finsko) nebo využily existujícíhoškolicího institutu – samostatného subjektu –s již existující sítí školicích středisek, a to při rela-tivně významné finanční účasti advokátů (to jepřípad Rakouska a vzdělávacího institutu AWAK).

3. Ze států v pozici ČR stojí za zmínku vzdělá-vací systém realizovaný v Maďarsku. S ohledemna fungující koordinační orgán justice, tzv. Ná-rodní radu soudnictví, v jejímž vedení jsou za-stoupeny všechny složky justice včetně advoka-cie, s ohledem na velkorysý přístup státu a přimaximálním využití možností programu PHAREa v neposlední řadě při relativně malém počtu ad-vokátů přistoupilo Maďarsko k plošné a jednorá-zové výuce advokátů v komunitárním právu.

Resumé z provedení komparatistiky nebylopříliš povzbudivé. Provázanost univerzitní výuky

a postgraduálu v nedohlednu, stavovské školicíinstituty žádné, přístup k nadnárodním akade-miím pouze individuální, spolupráce justičníchsložek iluzorní, finanční účast státu objektivněnemožná. K tomu je navíc třeba připojit faktickouatmosféru v advokacii a zvláště v r. 1999: vstupdo EU bůhví kdy a zdali vůbec, a když tak nejdeo otázku dne. Řadový advokát má jiné starosti,než se vzdělávat v právu EU, zvláště má-li co dě-lat, aby obstál v monzunovém prostředí legislativ-ních změn národního práva.

Bylo jasné (a do jisté míry paradoxní), že bezohledu na poznané školicí systémy musíme vy-tvořit systém nový, který bude reflektovat reálnémožnosti a reálnou situaci.

„Za prvé“: že se česká advokacie musí spo-lehnout toliko na své organizační síly a své fi-nanční zdroje.

„Za druhé“: že plošná školení při počtu cca6 500 advokátů a 2 000 koncipientů jsou nejennemožná, ale s ohledem na faktický a momen-tální zájem advokátní obce i zbytečná.

„Za třetí“: že za těchto okolností může být cí-lovou skupinou vzdělávacího procesu pouze re-lativně úzký a elitní výběr z advokátů, kteří o danévzdělání projeví zájem.

Aby však vzdělávací proces nebyl samoúčelnýa omezený na danou skupinu, tzn. aby byl zákla-dem systému pro plošné vzdělávání, bylo nutnoprojekt pojmout tak, že půjde o výchovu budou-cích členů lektorského týmu KP ČA zaměřenýchzejména na interní lektorskou činnost, ať již naúseku povinného vzdělávání koncipientů nebona úseku dalšího vzdělávání advokátů. V praxi toznamená permanentní organizaci činnosti tohotoexpertního týmu, a to jak ve směru rozšiřovánía aktualizace vědomostí jejich členů, tak vesměru organizace školicích akcí pro advokátya koncipienty, v nichž vystupují jako erudovanílektoři.

(c. Vlastní realizace systému) Rozhodnutí o vzdělávání v KP jako úkolu priorit-

ním padlo koncem r. 1999. Již v lednu 2001 bylaze 70 přihlášených zájemců vybrána 53 členná



s t r a n a 20

seminární skupina. Výuka v rámci I. etapy vzdělá-vání započala v březnu 2000.

Pro výuku v I. etapě vzdělávacího procesu bylzískán úřad Evropské unie TAIEX. TAIEX je ško-licí instituce (mj. pro obor evropského práva)spadající t. č. pod generální direktorát Evropskékomise. TAIEX prakticky výhradně organizuje se-mináře pro veřejný sektor. První a zatím jedinouvýjimkou z tohoto pravidla byli právě advokáti ČR.Byl oceněn charakter projektu vycházející nez jednorázovosti, ale z toho, že je třeba vybudo-vat základ stálého a perspektivního vzdělávacíhosystému.

Vedení TAIEXu v Bruselu rozhodlo, že na svénáklady zajistí pro ČAK 5 dvoudenních školicíchakcí, které budou zaměřeny zejména na obec-nou a základní problematiku KP. Soubor semi-nářů pořádaných TAIEX probíhal od března dočervna 2000 a byl zaměřen na prameny a prin-cipy EP (smlouvy, zásady, směrnice, nařízení),nadřazenost KP, základní procedurální regule(struktura a kompetence), pravidla vnitřního trhu,soutěžní právo, ochranu spotřebitele atd.

Zdůrazňuji, že veškeré semináře měly špičko-vou úroveň, přitom přednášejícími byli jak vě-hlasní univerzitní profesoři, tak soudci ESD, ge-nerální advokáti SD, zástupci exekutivy EU apod.Z těchto seminářů byly pořizovány magnetofo-nové záznamy, které byly následně zpracoványdo ucelených syllabusů, jež ve svém souhrnu tvoříobsáhlá a specifická skripta. Ta jsou dnes k dis-pozici všem advokátům prostřednictvím elektro-nické pošty.

Již na začátku koncipování vzdělávacíhosystému bylo jasné, že na obecný vstup do pro-blematiky nutně musí navázat poněkud záživnějšítémata – tzn. problematika vlastní a faktické apli-kace komunitárního práva v jednotlivých právníchoborech a v různých odbornostech.

II. etapu vzdělávání zajistila ČAK na své ná-klady prostřednictvím školicí agentury ELPAGroup, mj. působící i při vzdělávání německýchči maďarských kolegů. Čtyři opět dvoudenní se-mináře se zaměřením na praktické nástroje KP,podnikání, obchodní společnosti, pracovní

právo, proběhly ve 2. polovině r. 2000. O před-nášejících platí totéž co bylo řečeno v souvislostis etapou – TAIEX, snad pro ilustraci – téma: Ev-ropské komise versus členský stát v praxi a Ev-ropské soutěžní právo – přednášel bývalý před-seda EK Dr. Santer.

I. a II. etapa výuky byla završena exkurzní ces-tou expertního týmu k ESD v Lucemburku. Pro-gram však zahrnoval též návštěvu Evropské práv-nické akademie v Trieru. Tato návštěva bylaz pohledu koncepce vzdělávání velmi cílená, ne-boť měla nastartovat a nastartovala III. etapuvzdělávání.

Jestliže totiž úkolem prvních 2 etap bylo vy-tvořit a konsolidovat základ lektorského týmu,úkolem nutně dalším bylo zajištění partnera proprůběžnou aktualizaci a rozšiřování vědomostíčlenů tohoto týmu. A tímto partnerem nemůžebýt asi nikdo jiný než instituce, která má vzdělá-vání v oboru KP v popisu své práce, navíc paksdružuje ten nejlepší lidský, organizační a věcnýpotenciál k optimální realizaci dané výuky.

Po úspěšných víceméně manažerských jed-náních s vedením akademie (zde podotýkám, žepro nečleny této nadační organizace není zajiš-tění seminářů rozhodně levnou záležitostí) bylozahájeno ono období průběžných aktualizačníchseminářů na nejrůznější a již velmi specializovanátémata (např. volný pohyb právních služeb v EUa právní služby po internetu, aspekty práva život-ního prostředí apod.). V roce 2001 a 2002 pro-běhly aktualizační akce, přitom v trendu vždy je-den dvoudenní seminář v každém kalendářnímpololetí bychom chtěli pokračovat. Kromě tohojsme měli možnost zvýhodněnou účastí čtyř ad-vokátů otestovat úroveň týdenních výukovýchstáží v Trieru. Je vynikající.

I tato III. etapa, a dalo by se říct (aspoň doufám)„permanentní“ vzdělávací etapa, byla provázenaexkurzní akcí, konkrétně návštěvou Obchodníhosoudu a Mezinárodního rozhodčího soudu veVídni. Jaký význam takto navazované kontaktymají, potvrzuje skutečnost, že návštěva vedlaobratem k zorganizování semináře za účasti před-stavitelů naší justice na téma „Zajištění operativity



s t r a n a 21

chodu obchodního rejstříku“, kde předsedkyněVídeňského rejstříku dr. Ursula Philip vysvětlovala,jak významná a protikorupční je otevřená a přímádiskuse o konkrétní věci a jejím řešení mezi soud-cem a advokátem při poskytování služby podnika-telům. O „Vídeňské cestě“ jsem se však zmínili z jiného důvodu. V rámci panelové diskuse napůdě mezinárodní arbitráže totiž členové lektor-ského týmu vystupovali způsobem, který čelnípředstavitelé rozhodčího soudu označili za dosudze strany „přistupujících advokátů“ nevídaný. Šlonepochybně byť o dílčí potvrzení správnosti na-stoupené cesty a potvrzení skutečnosti, že českáadvokacie již má i evropské advokáty.

(d. Činnost lektorského týmu )Po osvětlení podstaty a smyslu koncepce

a po rekapitulaci již vlastně historických krokůk vybudování expertního týmu lektorů v českéadvokacii a primárně pro její stávající i budoucípotřeby je logicky na místě otázka „jaká je čin-nost lektorského týmu na úseku vzdělávání advo-kátů a koncipientů?“

Je jasné, že ne všichni z původně 53člen-ného týmu absolvovali celý cyklus výuky, stejnětak je zřejmé, že ne všichni z absolventů jsou lek-tory, resp. dobrými lektory. S tím jsme ovšem po-čítali. Základ je ale nepochybně dobrý. Vlastnílektorská činnost je realizována v několika rovi-nách. V této souvislosti je třeba alespoň okrajovězmínit, že stavovský předpis ČAK o výchověa vzdělávání předepisuje povinnou výchovu kon-cipientů a toliko dobrovolné vzdělávání advokátů.

Výuka komunitárního práva byla prvořadě systé-mově zařazena do programu povinné výchovy kon-cipientů. Členové expertního týmu jsou dnes stá-lými lektory evropského práva na tomto úseku.

Plošná výuka advokátů procházela určitými vý-vojovými stadii. Nejprve jsme vsadili na organi-zaci výukových cyklů v jednotlivých regionech.Ukázalo se však, že zájem vždy potřebného po-čtu účastníků je zatím koncentrován v Prazea Brně. V roce 2002 proběhly v Praze dva výu-kové cykly, v Brně jeden. S menším zájmem setyto akce setkaly v Ostravě, Hradci Králové či

Českých Budějovicích. Čím blíže je však oka-mžik vstupu ČR do EU, tím více si mnozí uvědo-mují, že ze dne na den a bez dalšího bude platitnadřazenost komunitárního práva právu národ-nímu a začnou se objevovat a množit kauzy,v nichž lze uspět právě schopností se v KP ori-entovat. A to již nemluvím o nových procedurál-ních možnostech.

Proto je na září až prosinec 2003 připraven jižv rámci běžné činnosti profesionálního odboruvýchovy ČAK (JUDr. Machová) další cyklus semi-nářů, který proběhne opět v Praze a Brně. Zá-klady a prameny EP, základní svobody, Evropskésoudy – řízení a zastupování před nimi, soutěžníprávo a právo obchodních společností budouopět přednášet lektoři ČAK.

V současné době prošlo intenzivním či ales-poň rámcovým proškolením v režimu danéhovzdělávacího systému zhruba 300 advokátů. Nakonci r. 2003 jich bude cca o 100 více. Nevím,je-li to ve vztahu k počtu advokátů málo či dost.Jsem však přesvědčen, že pokud již nyní existujeřádově několik stovek advokátů vzdělaných čialespoň orientovaných v EP, přitom toto číslobude systémově zvyšováno, je dán solidní základpro přirozenou tvorbu sítě, v rámci které lze najítposkytnutí kvalitní služby českým advokátem,který je současně advokátem evropským.

Na závěr této části přednesu ještě tolik, žemnozí lektoři jsou nepochybně schopni (a činí tak)poskytovat vzdělávací služby na vynikající úrovnii navenek. JUDr. Pavlok a JUDr. Všetečka např. jižpřednášejí KP na vysokých školách, JUDr. Maru-šák spoluorganizuje nejrůznější vzdělávací pro-jekty, a v tomto výčtu bych mohl pokračovat.

(III. ZÁVĚR)

Vážení přítomní,jako představitel ČAK odpovědný za výchovu

a vzdělávání bych samozřejmě rád využil této pří-ležitosti i k jakémusi lobbingovému rozboru téždalších otázek, jejichž řešení i za vaší spoluúčastije či bude akutní. Jsem si ovšem vědom, že např.diskuse na téma povinného vzdělávání advokátů



s t r a n a 22

v intencích kupř. anglické či holandské úpravya praxe, je a nutně musí být samostatným pro-gramovým bodem analyzovaným asi v jinémcelku, než je veřejné slyšení. A to bez ohledu nato, že jde v evropských advokaciích o „otázkudne“ a nepochybně otázku související.

Pokud jsem se však v rámci svého výkladuopakovaně dotkl existence Evropské právnickéakademie v Trieru, a to zcela logicky, neboť tatoinstituce čím dál tím intenzivněji a šířeji zastřešujevzdělávací procesy v oblasti komunitárního práva(ostatně za tím účelem byla zřízena) dovolte,abych v úplném závěru pronesl na adresu této in-stituce a naší případné účasti několik poznámek.

Tato akademie je neziskovou organizací sestatutem nadace dle německého práva, jejímižčleny už dnes nejsou pouze země EU, ale též na-příklad Polsko nebo v poslední době přistoupivšíMaďarsko. Původně požadovaný vstupní příspě-vek 500 000 DEM byl modifikován na dnešních50 000 EUR s možností dalšího navyšování.(Výše příspěvku podmiňuje váhu hlasu toho kte-rého člena v rozhodovacím orgánu – Kolegiu.) Jenesporné, že vstup ČR do zmíněné nadace bybyl vrcholně přínosný pro právnickou profesi jakocelek, tj. jak pro právníky veřejné správy, tak prosoudce, státní zástupce či advokáty. Je praktickyvyloučeno, aby předpokládaná efektivita naúseku vzdělávání v komunitárním právu byla do-sažena prostřednictvím nějaké národní vzdělávacíinstituce, a to už vůbec za srovnatelných finanč-ních investic. Potenciální součinnost všech justič-ních složek ČR za účelem vstupu do akademie jetou nejlepší a současně efektivní příležitostí, jakprolomit ledy a otevřít platformu dělné spolu-práce. A věřte – česká advokacie je připravena.



DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkujeme za příspěvek, který byl poslednív prvním bloku. Otevírám diskusi. Chtěla bychpožádat, aby v této části diskuse byly dotazy

a připomínky pouze k tzv. evropské agendě,přestože pan předseda zmínil ve svém úvodnímprojevu i některá jiná témata. K těm se dosta-neme v druhé části debaty. Má někdo k těmtoevropským záležitostem dotaz nebo chce něcosdělit?

Prosím, abyste se na úvod představili.

JUDr. MICHAL RAČOK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Chtěl bych k přednášce dr. Pavloka – k ev-ropské novele zákona o advokacii – uvést něko-lik poznámek.

Implementace tří směrnic EU o svobodnémvýkonu povolání advokáta byla provedena nejentímto zákonem, který byl citován, ale i stavov-skými předpisy České advokátní komory, kterébyly přijaty na posledním třetím sněmu České ad-vokátní komory. Je to organizační řád. Dr. Pavlo-kem byla zmíněna povinnost usazeného evrop-ského advokáta platit příspěvky na činnostKomory. I na to reagovala novela usnesenímo povinnosti platit příspěvky na činnost Komorya usazený evropský advokát bude mít povinnostpodle novelizovaného usnesení sněmu platit i tzv.odvod na sociální fond Komory.

Česká advokátní komora již v předstihu rea-govala na novelu zákona o advokacii i novelizacísvých příslušných stavovských předpisů. Noveli-zovaná ustanovení nabudou účinnosti stejně jakoevropská novela zákona o advokacii dnem, kdyČR přistoupí k EU.

Druhá poznámka je ta, že evropská novela zá-kona o advokacii, která byla provedena zákonemč. 228/2002 Sb., byla podrobena kontrole or-gánů Evropské komise z toho hlediska, nakolikodpovídá třem citovaným směrnicím. Bylo kon-statováno, že se implementace zdařila, je dobrá,že odpovídá duchu i liteře tří směrnic, s výjimkoujednoho ustanovení, a to § 35n odst. 6 písm. a).To je ustanovení, které ukládá usazeným evrop-ským advokátům, aby mimo jiné do 30. listopadukaždého kalendářního roku předložili Komořeprůkaz svého oprávnění poskytovat právní služby



s t r a n a 23

ve svém domovském státě, od něhož se odvíjíoprávnění poskytovat právní služby v České re-publice jako ve státě hostujícím.

Úředníci Evropské komise vycházejí z toho, žeinformaci o případné ztrátě oprávnění v domov-ském státě dostane Komora, nebo je povinností,aby byla informována příslušným orgánem do-movského státu cizí komorou, a zdá se jim tatopovinnost být nadbytečnou. Toto stanovisko Ev-ropské komise bylo nedávno potvrzeno při moni-torovací misi Evropské komise v České republi-ce. Evropská komise požaduje novelizaci zákonao advokacii v tomto směru.

Jakkoli Evropská komise hodnotí evropskounovelu jako zdařilou, dobře implementující třizmíněné směrnice, podle mého názoru – před-stavenstvo advokátní komory o této problematicetaké jednalo – evropská novela zákona o advo-kacii v případě usazeného evropského advokátaby měla výslovně stanovit, že i usazenému ev-ropskému advokátovi se pozastavuje výkonoprávnění poskytovat právní služby za stejnýchpodmínek, za jakých se advokátovi pozastavujevýkon advokacie. Dám příklad. Jestliže byl advo-kát vzat do vazby, automaticky ex lege se mu po-zastavuje výkon advokacie.

Tato problematika není v zákoně výslovně ře-šena. Mohou tady nastat výkladové problémy potom, co vstoupí novela v účinnost. Myslím si, žev souvislosti s případnou novelou zákona o advo-kacii by mělo být pamatováno i na tuto proble-matiku, a to novelou.



DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkujeme za doplnění. Prosím další příspěvek.

JUDr. JAN PAVLOK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Reakce na připomínky dr. Račoka. Za prvézde byl malý časový prostor, za druhé této akci

bude věnováno samostatné číslo Bulletinu českéadvokacie, kde všechny příspěvky, které zde bylypředneseny, budou v písemné formě. Samo-zřejmě, že vnitřní záležitosti advokátních orgánů,vnitřní usnesení a předpisy, by tam byly doplněny.

Jsem jen řadový advokát, nejsem funkcionářadvokacie, v usneseních nejsem tolik zběhlý. To-lik na vysvětlení.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Co se týká podnětů k případné novele zákonao advokacii, v průběhu dnešního jednání přislíbiltaké účast pan ministr spravedlnosti. Můžememu to v rámci shrnutí také zopakovat.

Pokud se již nikdo k této části dnešního sly-šení nehlásí, uzavřela bych tento blok. Vyhlašujipřestávku, budeme pokračovat v 11.20 hodin.

(Přestávka)


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Přestávka se nám prodloužila, ale i neformálnídiskuse patří k veřejnému slyšení.

Budeme pokračovat druhým blokem jednání,ve kterém vystoupí 4 řečníci k problematice ad-vokacie a legislativního procesu. Jako prvnívstoupí pan dr. Brož.

JUDr. JAN BROŽ, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Vážená paní předsedkyně, vážení hosté, panísenátorky a páni senátoři, kolegyně a kolegové,v prvé části bylo řečeno plno úvodních slov k in-tegraci do evropských struktur ve vztahu k advo-kacii, byly načrtnuty některé oblasti, které se ži-vota advokátů budou týkat po vstupu do EU, bylyzde zmíněny zejména otázky týkající se volného



s t r a n a 24

pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Samo-zřejmě tyto otázky byly naznačeny tak, že jsoudlouhodobějšími. Domnívám se, že jim budeještě věnována značná míra pozornosti právěv době, kdy do evropských struktur vstoupímea kdy tyto otázky snad ještě více než dosud na-budou na aktuálnosti.

V současné době je však podle mého názoruzapotřebí se zaměřit i na další věci, které nasta-nou vstupem do EU pro ČR a kdy jsou některéz nich na pořadu dne z hlediska jejich přípravya z hlediska toho, že by bylo vhodné, aby byly vy-řešeny pokud možno ještě před vstupem do EU.Tím nemyslím konkrétní zmiňovaný zákon o ad-vokacii a jeho novelu, ale naopak předpisy jiné,a to předpisy, které se do značné míry činnostiadvokátů rovněž dotýkají.

Mým úkolem je v této souvislosti upozornit naproblematiku, která se týká daňové oblasti a jenstručně se zmínit o některých aspektech, ze-jména v otázkách DPH, u nichž se předpokládá,že budou po vstupu do EU poněkud jiným způ-sobem nastaveny než jsou v současné době,a to tak, že dosud snížená sazba DPH bude vy-puštěna pro potřeby advokátů, resp. advokátníslužby jako právní služby budou přeřazeny dosazby základní.

Pokud hovořím o DPH a činnosti advokátů,mám za to, že je zapotřebí se k problematiceDPH u advokátů vyjadřovat i s přihlédnutímk tomu, že je snižován základní práh, v tomto pří-padě advokáta, který podléhá registraci, a pou-kázat v této souvislosti – protože bude více ad-vokátů, jichž se tato problematika bude týkat nežv současné době – na to, že je zapotřebí tytootázky řešit s přihlédnutím zejména k tomu, žepokud by nebyly řešeny, došlo by podle méhonázoru k daleko nepříjemnějším situacím nežv současné době, totiž ke zdražení právních slu-žeb, což jistě není věc, která by byla zejména proobčany přínosem. Domnívám se, že naopak ur-čitými opatřeními lze tento nepříjemný momentpokud možno minimalizovat.

Z tohoto pohledu je zapotřebí se zmínit o tom,co je tím problematickým, pokud se hovoří o ad-

vokátovi, o DPH a právních službách a o DPH vzta-hující se k výkonu advokacie. Podle názoru Českéadvokátní komory je to zejména v oblasti, kdy ad-vokáti vstupují do vztahů, kde jsou určovániv rámci trestních věcí obhájci ex offo a kde sev podstatě jedná o státní zakázku, případně v po-slední době o situaci, kdy advokáti budou a jsouustanovováni zástupcem v rámci občanskéhosoudního řízení přímo soudem. Po skončení za-stupování či obhajobě má advokát nárok, aby mubyla zaplacena vykonaná právní služba. Částkaodměny je vypočítávána podle právního předpisu,který se nazývá advokátním tarifem, případně v no-vých civilních řízeních existuje tzv. přísudkový tarif,kdy částka odměny za řízení je určena soudem.

Tyto předpisy však v žádném případě neupra-vují možnost nárokovat DPH. To znamená, žez částek, které jsou advokátovi přiznávány jakoodměna, je nutno částku DPH odečítat a ne na-opak k ní přičítat. Dokonce je přitom v civilních ří-zeních, kdy se jedná o tzv. přísudek, sporné, zdatento přísudek je vůbec tzv. zdanitelným plněnímve smyslu zákona o DPH, protože se nejednáo službu, ale ke vzniku nároku na příjem advo-káta – přísudek – dochází na základě soudníhorozhodnutí.

Přesto se praxe vyvinula tak, že advokáti,plátci DPH, odvádějí z částky takto jim soudempřiznané DPH, v tomto případě zatím ve výši 5 %.Přitom není rozdílu, zda povinnost k náhradě ná-kladů je ve věcech, kdy zástupce byl určen sou-dem, či ve věcech, u nichž advokát zastupovalklienta na plnou moc, tedy zda se jedná o práv-nické nebo fyzické osoby.

V civilních věcech je advokát platebním mís-tem a mnohdy může věc s výjimkou situací, kdyje určen jako zástupce soudem, vyřešit s klien-tem dohodou tak, že mu odměnu za právní služ-by vyúčtuje včetně DPH, tu pak odvede, a tzv.přísudek dle rozhodnutí soudu poukáže klientovi.Ten je ovšem „ošizen“, neboť v případě i plnéhoúspěchu ve věci fakticky hradí DPH, i když v sou-časné době jen ve výši 5 %.

Druhá oblast, o které jsem se zmínil, je oblasttrestních obhajob, kde se domnívám, že proble-



s t r a n a 25

matika je ještě markantnější než u řízení civilních.Advokát, když obhajobu provedenou jako státnízakázku bez možnosti jejího odmítnutí provede,vyúčtuje podle zmíněného advokátního tarifua následně, pokud je plátcem DPH, 5 % z částkyodvede v okamžiku, kdy je mu tato částka sou-dem zaplacena. Mezi přiznáním a zaplacenímz důvodů, které jsou z hlediska napjatosti stát-ního rozpočtu známými, dochází často k velkýmčasovým a diferenčním rozdílům.

V návaznosti na tuto skutečnost je potřebaještě zmínit další problém, který se u této DPHvyskytuje, a to je problém toho, kdy je tzv. denzdanitelného plnění u služeb, protože tento denzdanitelného plnění podle dikce zákona je buďdnem zaplacení této služby, nebo dnem prove-dení, podle toho, která skutečnost nastala dříve.

Právě nejasnosti ve výše zmíněných záležitos-tech jsou těmi okolnostmi, které by podle méhonázoru měly být vyřešeny, a to do doby vstupu doEU, neboť v těchto věcech, které jsem zmínil, semnohdy nároky odvíjejí, resp. je zde státní zájemvyplývající z Ústavy a Listiny základních práva svobod na tom, aby existovala soudní ochranana tom, aby existoval pro klienta spravedlivý pro-ces. S tím souvisí i otázka palmární.

Jak už jsem naznažil, problémem zde mimojiné je den, kdy by mělo být určeno, jakým dnemje zdanitelné plnění uskutečněno. Vyskytují serůzné názory. Jeden názor u trestních obhajob jev tom směru, že je to den, kdy skončila trestní ob-hajoba, a to bez ohledu na to, kdy byla vyúčtovánači dokonce zaplacena. Z pohledu advokátů setato situace jeví absurdní, protože jednak se jednáo státní zakázku, a pokud by měli advokáti z tétostátní zakázky úhradu ve výši DPH zaplatit v oka-mžiku, kdy svou práci ukončí bez ohledu na to,zda ji mají uhrazenou, existuje zde značná míranespravedlnosti a spíše absurdity takového řízení.

Obdobně je to v civilním řízení, kdy okamži-kem uskutečnění právní služby by měl být podletohoto naznačeného názoru okamžik vyhlášenírozhodnutí, přičemž je nutno zdůraznit, že tako-váto vyhlášení rozhodnutí nemusí být advokátovi,pokud jde o den, známa, protože se mnohdy

může jednat o rozhodnutí, která jsou vydávánaformou platebních rozkazů či rozhodnutí, kterájsou vydávána, aniž je advokát účasten takovéhojednání. Pokud by tomu tak bylo, za takovýto denuskutečnění služby bez ohledu na zaplacení bybylo počítáno datum vyhlášení, přičemž takovátorozhodnutí docházejí na adresu advokáta po-zději. Dostát dikci zákona z hlediska práva tohotodne znamená, že by měl účtovat bez ohledu nato, zda dostane či nedostane skutečně finančníprostředky tímto rozsudkem mu přiznané, uhra-zeny.

Tato problematika, kterou jsem naznačil, Čes-kou advokátní komoru znepokojuje řadu let.Komora se snažila tuto situaci řešit mnohými způ-soby – upozorňováním v rámci legislativního pro-cesu, dokonce v jedné části této problematikyspolečně s Notářskou komorou ČR iniciovala ur-čité změny, protože notářů se tato problematikatýká v situaci, kdy jsou pověřováni soudem jakosoudní komisaři v dědickém řízení.

Bohužel lze konstatovat, že jak ve vztahu k Mi-nisterstvu spravedlnosti až do poslední doby, taki ve vztahu k Ministerstvu financí nebyly tyto inici-ativy žádným způsobem reflektovány a situacezůstala stejnou, takže jakýkoli požadavek nazměnu či zpřesnění zákona o DPH v tomto směruzůstal lichým.

Tyto návrhy fakticky směřovaly k tomu, aby takjako dosud nebyl zdaňován částkou DPH posky-tovatel služby, tedy advokát, ale vzhledemk tomu, že DPH je koncipována jiným způsobemnež aby to platil advokát, měl by to být konečnýspotřebitel.

Podle názoru advokátní komory by to zname-nalo v příslušném předpise – v zákoně o DPH –vyjádřit tuto skutečnost tím, že v případě výše od-měny či náhrady dle právního předpisu by sek této odměně či náhradě DPH připočítávalo,a ne jako je praxe dosud, že dochází k odečítání.

Česká advokátní komora si je vědoma totižskutečnosti, že by jistě bylo spravedlivé, aby ne-byl činěn rozdíl mezi těmi osobami, které jsouplátci a které za určitých okolností si daň mohouuplatnit, a fyzickými osobami, které si v žádném



s t r a n a 26

případě zaplacenou DPH uplatnit nemohou, pro-tože plátci nejsou. Tento rozdíl zde evidentně exi-stuje.

Česká advokátní komora má za to, že by advo-káti měli za stejnou práci obdržet stejnou odměnu– míněno v konečné výši, což v současné doběnení, neboť neplátci obdrží fakticky více, resp.neplátci zaplatí odměnu vyšší než plátci, kteří siDPH mohou v určitých situacích nárokovat.

Toto bylo jedním z řešení, které advokátní ko-mora navrhovala, ovšem uvědomuje si, že nepři-hlíží k jednomu podstatnému aspektu, a tok tomu, že v případě, že advokát – plátce DPH –nárokuje tuto daň i z věcí, u nichž je k právníslužbě určen, zejména pokud jde o offo obha-joby, ev. zastupování v občanském řízení na zá-kladě určení soudem, pak by povinnost k platběDPH byla na státu, protože ten je objednatelemslužby prostřednictvím soudu, ev. v přípravnémtrestním řízení to je Ministerstvo vnitra, ale v kaž-dém případě je to ve vztahu ke státu. Proto se ře-šení, které jsem naznačoval, jeví jako optimální.

Přesto však přišla Česká advokátní komorav minulé době s dalšími návrhy v tomto směrua tyto návrhy směřovaly do oblastí, aby např.u právních služeb byly tyto osvobozeny, pokudse jedná o offo obhajoby, a o přiznané náklady ří-zení v civilním řízení. Ani tyto náměty nebyly do-sud žádným způsobem legislativně zpracovány,resp. v rámci legislativního procesu k nim nebylopřihlíženo.

Chtěl bych v této souvislosti ještě konstatovat,že přes určitou neúspěšnost těchto snah a dlou-hodobost tohoto procesu se advokátní komoranebrání žádnému jinému rozumnému a logic-kému řešení a lze tedy v této souvislosti u příleži-tosti dnešního veřejného slyšení snad doufat, žev konečném důsledku tato snaha přinese ús-pěch.

Všechny tyto věci jsem zmiňoval právě s ohle-dem na vstup ČR do EU a na to, že se předpo-kládá přesunutí služeb právních do kategorie zá-kladní daně a ne snížené, jako v současné době.Disproporce, o nichž jsem se zmínil a které jsouv současné době 5%, by se při sazbě 22 %, s níž

se jako s reálnou dá uvažovat i po vstupu do EUv ČR, jevily daleko absurdnějšími a daleko vícenespravedlivějšími, kdyby advokát za stejnou ob-hajobu dostal určitou částku, a druhý za stejnoupráci by tuto částku měl o 22 % nižší.

Snažil jsem se poukázat na některé problémy,které v otázkách DPH mohou být a souvisíi s problémy dalšími. Snažil jsem se ale vyzved-nout to, co podle mého názoru a podle názorupředstavenstva advokátní komory je tím nejpod-statnějším, co v současné době je k řešenía kam je napřen i cíl činnosti advokátní komory.

Závěrem je třeba vyslovit přesvědčení, kteréjsem již naznačil, že v průběhu dalšího období dovstupu ČR do EU se podaří tuto problematikus konečnou platností vyřešit tak, aby toto řešeníbylo optimálním, logickým a rozumným. Děkuji zapozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkuji. Další diskusní příspěvek přednese pandr. Papež.

JUDr. VLADIMÍR PAPEŽ, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Vážená paní předsedkyně, vážený pane před-sedo, dámy a pánové, hosté, když jsem přemýš-lel nad svým příspěvkem, říkal jsem si, že jistěnení náhodou, že historicky první veřejné slyšeníčeské advokacie se odehrává na půdě Senátu.Ten si přes určitou počáteční nedůvěru obyvatelvydobyl pevné místo v systému státních orgánů,stává se pojistkou fungování právního státu ze-jména v oblasti legislativy. V tom jsou určité spo-jité nádoby s advokacií. Advokacie je a vždyckybyla jedním z pilířů právního státu, zárukou právníjistoty, prosazování práv občanů, jednotlivých fi-rem, realizací jejich ústavních a zákonných právv rámci jednotlivých procesů.

Mnoho advokátů působí i v legislativním pro-cesu, ať už se podílejí přímo na tvorbě věcných



s t r a n a 27

záměrů, zákonů, zásad či vlastního znění zá-kona. Mnozí z advokátů působí v celé řadě stát-ních orgánů, zejména v legislativní radě a v jejíchkomisích působí zhruba třetina advokátů. Celářada advokátů sehrává významnou roli na fakul-tách a v publikační činnosti.

Také advokátní komora má své určité místo,bohužel ne tak význačné, v legislativním pro-cesu. Jednou z priorit představenstva České ad-vokátní komory je to, aby se Česká advokátní ko-mora stala stálým připomínkovým místem.

Dovolte mi určité postesknutí a vzpomínku.Když jsem byl v r. 1991 na stáži v jedné bernskéadvokátní kanceláři, měl jsem prostřednictvímtéto kanceláře možnost nahlédnout do švýcar-ského legislativního procesu. Tam je zásada, žekaždá profesní organizace, která je dotčena práv-ní normou, která je připravována, se musí k tomuvyjádřit. Advokátní kanceláře v tom sehrávají vý-znamnou roli.

Kdyby se to u nás dělo, nemuselo by se konatmožná toto slyšení, nemuselo by docházet k ta-kovým excesům, k jakým dochází.

Pan předseda zde mluvil o přípravě zákonao praní špinavých peněz. Bude zde o tom ob-šírně mluvit dr. Nykodým.

Všichni dobře víme, jaký je v současné doběstav zákona o utajovaných skutečnostech. Zá-kon znemožňuje právo na výběr advokáta v pl-ném rozsahu. Tuším, že je to předmětem ústavnístížnosti.

Další skutečnost si můžeme připomenoutnapř. v oblasti rodinného práva. Zejména ti advo-káti, kteří praktikují, vědí, že je velmi dobré využí-vat zrychleného rozvodu, kdy se manželé dohod-nou o všem – o dětech, o majetku, o otázkáchbydlení. Advokát sepíše listinu o vypořádání spo-lečného jmění a o otázkách bytových a vyzve kli-enta, aby si došel za notářem ověřit podpisy. Tenz důslednějších advokátů, který si vzpomene, žev době, která uběhne od sepsání dohody doprvní moci rozvodového rozsudku, kdy nabydedohoda účinnosti, může rodina nabývat majetek.Zejména v podnikatelských vztazích je to obvyklé.Advokát by měl klienta poučit, aby si u notáře ne-

opomněl sepsat ještě listinu o zúžení společnéhomajetku. To je pro klienta neúnosné, to je situace,která podle mého názoru není přijatelná a je jitřeba nějakým způsobem legislativně řešit.

Jedním z námětů je to, aby měl advokát možnostosvědčovat pravost podpisů klientů na listinách,které vyhotoví. Samozřejmě musí být na druhéstraně zakotvena určitá pravidla, aby nedocházelok zneužívání tohoto institutu. Myslím si, že tento zá-měr bude Česká advokátní komora prosazovat.

Stejně tak bude prosazovat další záměr. Jdeo odstranění toho, co je v našem právním řádunesprávné – je to rovnítko mezi veřejnou listinoua notářským zápisem. Všichni víme, že to nenípravda. Je celá řada možností, jak tuto situaci ře-šit. Jednou z nich je např. to, že advokát budemít možnost v předepsaném řízení u příslušnéhoorgánu nechat soukromou listinu prohlásit za ve-řejnou. Tak tomu je v civilizovaných státech,Němci tomu např. říkají Beurkundung.

Další legislativní přípravou, kterou advokaciebude sledovat, bude jistě legislativní záměr zá-kona o bezplatné právní pomoci. Česká advo-kátní komora v tom vyvinula iniciativu, předložilaMinisterstvu spravedlnosti velmi široký záměr.Zahrnoval nejen zastoupení povinné, zastoupenína plnou moc, ale i možnost bezplatné právnípomoci ze strany státu ve správním řízení. Víme,kolik občanů se obrací denně na tyto druhy ří-zení.

Ministerstvo předkládá vládě podstatně zúže-nější záměr, kde chybí předpoklad rovnosti, toznamená bezplatná právní pomoc při zastoupenína plnou moc, stejně jako poskytování bezplatnéprávní pomoci v řízení správním. To je v rozporus § 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.Myslím si, že advokacie se bude v tomto směrutaké zajímat o budoucnost tohoto zákona.

V neposlední řadě bude také jejím úkolem ře-šení otázek advokátního stavu. Všichni víme, žesněm uložil představenstvu zabývat se otázkouzaměstnaného advokáta. Není to otázka jedno-duchá. Všichni víme, že existuje v advokacii la-tentní stav tzv. přidružených advokátů. Na vče-rejší schůzi se tím představenstvo zabývalo. Věc



s t r a n a 28

je vydiskutovávána, je více názorů, ale věc musíbýt dobře vyřešena. Osobně se kloním k tomu,že by měl být zákonem upraven přidružený advo-kát. Jsou ale názory opačné, takové, že je třebaupravit advokáta v pracovním poměru. Mámk tomu takové stanovisko, že pracovní poměrmůže omezit nezávislost advokáta. Nezávislost jepilíř advokacie. Není vyloučeno, že z diskusí vy-jde např. institut praktikujícího advokáta, tj. prak-tikanta, který po složení zkoušky bude moci zů-stat v zaměstnaneckém poměru, bude mocivystupovat stejně plnohodnotně jako advokát,pokud jde o výkon advokacie a jeho práva mo-hou být omezena právě v otázce nezávislosti, aťuž je to v řízení firmy nebo v otázkách výkonu sa-mosprávných práv.

Další významnou změnou, kterou se musí za-bývat advokacie, je otázka etického kodexu. Pře-desílám, že to není jediná oblast, stejně tak sev ostatních oblastech nesnažím činit taxativní vý-čet problémů, ale chtěl jsem vybrat jen některé.

Advokacie byla vždy velice zdrženlivá pokudšlo o propagaci advokáta, o publikaci, o jeho re-klamu. Koncem minulého roku došlo v rámciCCBE ke značnému průlomu. Etická pravidlaCCBE prohlásila reklamu za dovolenou, samo-zřejmě pokud je to v souladu s důstojností advo-káta. Česká advokátní komora bude stát předproblémem, jak se k tomu postavit, zda si pone-chat svou zdrženlivost nebo zda umožnit čes-kému advokátovi, zejména tomu, který budevstupovat do EU, fungovat na trhu stejně jakofunguje jiný tržní prvek. Tolik k některým námě-tům, o kterých jsem se chtěl zmínit.

Na závěr mi dovolte určité přání. Je jím to, abyadvokacie sehrála v budoucnosti v legislativnímprocesu stejně důstojnou roli jako sehrávají jižnyní mnozí advokáti. Děkuji za pozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Také děkujeme. Třetím vystupujícím bude pandr. Nykodým.

JUDr. JIŘÍ NYKODÝM, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Paní předsedkyně, pane předsedo, dámya pánové, kolegyně a kolegové, když paní před-sedkyně uváděla toto veřejné slyšení, k nám jakok advokátské veřejnosti se obrátila s tím, že oče-kává od nás, že advokátská veřejnost bude inici-ovat určité své pohledy na právní předpisy, kteréjsou předkládány do parlamentu, a tak podněco-vat diskusi v parlamentu, aby zákony byly o něcolepší, než jaké jsou. Myslím si, že je to názorsprávný, protože advokáti se dostávají do kon-taktu s právními předpisy při výkonu povolánía mají tedy k němu praktický přístup a z tohotopohledu jsou obvykle schopni lépe postihnoutrealitu právního předpisu a jeho výklad.

Chci využít zmínky o tom, že se od nás oče-kává tato iniciativa, a sice ve vztahu k zákonu,který v současné době byl vládou předložen doParlamentu ČR. Jedná se o novelu zákona o tzv.praní špinavých peněz. Nechci ho zde nazývatsložitým názvem, pod kterým figuruje ve Sbírcezákonů, protože si ho sám ani nepamatuji. Budupoužívat novinářský název zákon o praní špina-vých peněz.

Důvod, proč o tomto zákonu chci hovořit je,že se v té podobě, jak je předkládán, nesmírnědotýká advokacie. Jedná se o novelu zákona,který již platí. Jedná se o novelu, která chce har-monizovat stávající úpravu se směrnicí EUz r. 2001, která doplňuje směrnici EU z r. 1991,na jejíž principech stojí dnes platný zákon o praníšpinavých peněz.

Problém, který se bezprostředně dotýká ad-vokacie, je ten, že do osob povinných, které jsoupovinny oznamovat skutečnosti týkající se praníšpinavých peněz, patří také advokáti. Povinnostje formulována tak, že advokát má tuto povinnostve vztahu ke státu. Znamená to, že je povinenskutečnosti, které jsou v zákoně definovány jakoony, které se dotýkají praní špinavých peněz,oznamovat přímo Ministerstvu financí ČR. Tatovazba je podle mého soudu naprosto nepřija-telná už proto, že nelze požadovat na advokátovi,



s t r a n a 29

který má být nezávislý na státní moci, aby byl od-povědný státní moci v tom smyslu, že by na svéhoklienta oznamoval skutečnosti, které se dozvědělv souvislosti s výkonem právní pomoci.

Je třeba říci, že zákon má omezující ustano-vení, kde říká, v kterých případech advokát tutopovinnost nemá. Říká, že tam, kde jde o zastu-pování v procesu, nemá advokát povinnost sku-tečnosti oznamovat. Jenže to ale nepokrývá celýrozsah poskytování právní pomoci tak, jak je vy-mezen v ustanovení § 1 odst. 2 zákona o advo-kacii. Znamená to, že jsou velké oblasti právnípomoci, kde se advokát v souvislosti s výkonemsvého povolání a s výkonem poskytování právnípomoci setká s informacemi, které by za těchtookolností byl povinen oznámit přímo státu.

Přitom zmiňovaná směrnice EU není závaznáv tomto směru. V tomto směru pouze doporučujestátům Unie, aby zvážily, zda není na místě totoustanovení o této povinnosti advokátů implemen-tovat do svých právních řádů, avšak v té podobě,že by povinnost byla ve vztahu k profesním ko-morám, nikoli ve vztahu ke státu. V podání vlád-ního návrhu ovšem tato povinnost je přímo vevztahu ke státu.

Vrátíme-li se do minulosti, musíme konstato-vat, že ani v dobách socialismu nebylo takovétoustanovení. Zákon o advokacii z r. 1975, kterýplatil do r. 1990, ctil povinnost mlčenlivosti advo-káta. Výjimkou byla pouze okolnost, že byl zpro-štěn klientem, nebo byla možnost, aby státní or-gány požádaly Ústředí české advokacie, jestližetam byl důležitý státní zájem, o zbavení advokátapovinnosti mlčenlivosti. Pokud je mi známo, v his-torii se nikdy nestalo, že by Ústředí české advo-kacie zbavilo advokáta povinnosti mlčenlivosti.

Stejně tak v období okupace nebyla povinnostmlčenlivosti advokáta porušena. Je to přirozené.Není to totiž o tom, že mlčenlivost je ochranouadvokáta před jeho trestnou činností, mlčenlivostje ochranou klienta před státem a je garancí ne-závislosti advokáta.

Domnívám se, že v těchto relacích je tato no-vela zákona naprosto nepřijatelná a v této po-době by neměla Parlamentem ČR projít. Děkuji.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Závěrečný příspěvek k tomuto bodu bude mítpan dr. Poledník.

JUDr. PETR POLEDNÍK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Vážená paní předsedkyně, vážený pane před-sedo, vážené dámy senátorky, vážení páni sená-toři, vážené kolegyně, vážení kolegové, váženíhosté, můj příspěvek je příspěvkem posledním.Neměl by být tak náročný a dlouhý jako mýchpředřečníků, nicméně bych chtěl učinit několikpoznámek k zákonu o konkurzu a vyrovnání.

Myslím si, že je to velice citlivá oblast. Přede-vším je nutno připomenout, že je to v českémprávním řádu oblast nová. Z hlediska zákonao konkurzu a vyrovnání lze konstatovat, že počá-teční problémy, které tento zákon provázelyz hlediska jeho praxe, byly především zapříči-něny nikoli úpravou, ale vlastní praxí, neboť veš-keré subjekty, které byly činné v tomto procesu,neměly tolik praktických zkušeností, aby tomohly skutečně provádět.

V tomto směru je také nutno připomenout to,že koncepce zákona o konkurzu a vyrovnání vy-cházela z těch koncepcí, které jsou vlastní našimsousedním státům, především Německa, Ra-kouska a v zásadě těch států, které recipovalyprávo římské.

Důvod mého příspěvku spočívá předevšímv tom, že v poslední době se vyskytly určité ten-dence filozofii tohoto zákona podstatně změnit,a to v souvislosti s tím, že by byla ustavena ko-mora správců konkurzních podstat s tím, že kdoby chtěl vykonávat funkci správce konkurzní pod-staty, musel by být členem této komory.

Na tuto skutečnost musela Česká advokátníkomora reagovat, a to zejména z toho důvodu, žepodstatnou část správců konkurzních podstat,kteří jsou zapsáni u krajských soudů v České re-publice, tvoří advokáti.



s t r a n a 30

Tyto tendence, které jsem naznačil, směřovalypředevším z kruhu neadvokátů. Mám-li být trochuodvážný, nebojím se říci – i z řad neprávníků.

Správce konkurzní podstaty by pak měl býtkonstituován v tom směru, že by to bylo v zásaděpovolání a nikoli výkon funkce.

Jak jsem naznačil, Česká advokátní komorana to musela reagovat s ohledem na své členya zájmy členů-advokátů. Za tím účelem byla vy-tvořena celá řada různých setkání a různých fór,na která byli pozváni odborníci ze zahraničí, a tojak z řad advokátů, tak soudců, kteří potvrdilisprávnost koncepce, kterou zastává ČAK.

Myslím si v tomto směru, že nepodstatné bysnad byly skutečnosti, které byly v připravova-ném záměru uváděny, a to zejména výchova.V tomto směru bych odkázal na to, co uvedl pandr. Jirousek, že Česká advokátní komora je při-pravena k tomu, aby vychovávala dále advokáty,a to i dále v této oblasti z hlediska právní úpravykonkurzu a vyrovnání.

Výsledkem toho byla přijatelná úprava v tomsměru, že advokáti by ze správcovství konkurz-ních podstat vyloučeni nebyli, to znamená, že byi nadále mohli zastávat funkci správců konkurz-ních podstat s tím, že v zásadě členství v Komořesprávců konkurzních podstat by bylo nepovinné.Myslím si, že tím nastala určitá kontinuita v tomsměru, na základě které byl budován od počátkuzákon o konkurzu a vyrovnání, nehledě k tomu,že je nutno připomenout nikoli směrnici, ale naří-zení EU č. 1346, ve kterém se výslovně uvádí, žekonkurzní řízení má být ve všech regionech conejméně rozdílné, a to z toho důvodu, že hospo-dářský život to takto vyžaduje z hlediska případ-ného a po vstupu do EU volného pohybu zboží,peněz, služeb, osob apod.

Z těchto hledisek ustoupit nelze. Jestližemáme vstoupit do EU, musíme tam vstoupit tak,abychom na to byli řádně připraveni. Osobně simyslím, že filozofie zákona, která platí a o kterépředpokládám, že v rámci zákonodárného pro-cesu projde, bude přijatelná a bude přijatelnái pro to, abychom do EU vstoupili a stali se takčleny EU i s touto právní úpravou.

Myslím si, že toto je otázka poměrně dost dů-ležitá. V řadách odborné právnické veřejnosti vy-volala celou řadu diskusí. Musíme mít ale namysli především to, že správcovství konkurzníchpodstat je v Evropě doménou advokátů. Kdyby-chom tuto filozofii nepřijali, byli bychom raritoua výjimkou v Evropě.

To je vše, co jsem chtěl k této problematiceříci. Děkuji vám za pozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Děkuji všem řečníkům, kteří vystoupili v tomtodruhém bloku. Otevírám diskusi.

Úvodem bych chtěla požádat, abychom de-batu trochu strukturovali, aby jednotliví diskutujícípokaždé nevystupovali s příspěvkem k něčemujinému. Jedna část se týkala daní. S tím možnásouvisí cena služeb, bezplatná právní pomoc.Druhá část se týkala postavení advokátskéhostavu ať již v legislativním procesu, tak ve vztahuk některým speciálním typům advokátů. Potomzde zazněly některé konkrétní příklady zákonů –myslím, že to byl zákon o utajovaných skuteč-nostech, o praní špinavých peněz, o konkurzua vyrovnání.

Nechci omezovat, že nikdo nesmí vystoupitk prvnímu boku, ale přesto bych byla ráda, kdybyse první část diskuse orientovala na příspěvek,který se týkal ceny služeb, daní, bezplatné práv-ní pomoci.

JUDr. VÁCLAV VLK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Chtěl bych říci něco, co se týká všech přís-pěvků. Největší chybou dnešního zasedání je to,že většina řečníků mluví k těm, kteří ví o tom, žeproblém existuje. To je obecným problémemcelé české advokacie. Musíme, vážení kolegovéa kolegyně, přesvědčit veřejnost, že naše poža-davky jsou požadavky jejich. To je hlavní úkol ad-vokacie.



s t r a n a 31

S panem dr. Balíkem se snažím v tomto směruučinit co je možné. Prosím vás, až vás budemeoslovovat, vyjděte nám vstříc a pomozte nám.Děkuji.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Kdo další chce vystoupit? Pan předseda Ska-lický říká, že mám zrušit strukturování diskuse,protože to možná omezuje vystoupení.

K připomínkovému místu, k legislativnímu pro-cesu a ke kvalitě zákonů. Zazněla zde na jednéstraně pochvala horní komory, na druhé straněvýhrada ke kvalitě zákonů. Nechci omlouvat par-lament, ale chci, abyste si i vy uvědomili, v jakémprostředí a v jakém procesu se obě komory v tzv.legislativní smršti pořád pohybují. Jsme si vědomitoho, že někdy čas, a to i ve vazbě na první blok,s ohledem na naše členství v EU, je tak neúpro-sný, že v parlamentu už není možné dosáhnoutbezchybných zákonů za cenu včasného přijetí.I my sami si to uvědomujeme a nemáme z tohovelkou radost. Proto jsem říkala, že budeme rádi,když některé podněty a připomínky zazní dřív.

Co se týká legislativního procesu, na půděÚstavně-právního výboru několikrát zazněla de-bata např. na téma legislativních pravidel vládya toho, zda by i tvorba zákonů neměla být upra-vena zákonem a zda stačí pouze pravidla schvá-lená vládou, o kterých se ani nedozvídáme a ne-víme, zda jsou naplňována. Rozhodně i ve vztahuk Parlamentu ČR naplňování je někdy problema-tické, např. v situaci, kdy se předkládají zákonybez prováděcích předpisů. Vláda oprávněně ar-gumentuje tím, že parlament mění zákony natolik,že je složité k nim současně předkládat i prová-děcí předpisy. Na druhé straně smysl zákonamůže být velmi pozměněn po přijetí prováděcíchpředpisů.

Vím, že paní místopředsedkyně obrací očiv sloup, že by to tak být nemělo, ale bohužel totak někdy je.

Kdo se další hlásí do diskuse?

JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK,ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Velmi stručně na téma problematiky, proč ad-vokacie, proč připomínkové místo. My jsme tidělníci práva a víme, jak to ve skutečnosti v praxichodí. Mnohdy nejde o to, že tlumočíme názorsvůj, ale popisujeme skutečný stav věcí, z kte-rého by se mělo vycházet.

Příklad: obchodní zákoník, novela, notářskézápisy. Doslechnu se odůvodnění, že jsme protinotářským zápisům, protože přicházíme o práci,protože ta přechází na notáře. Je to nesmysl.Každý, kdo zná problematiku v zastupování v ob-chodních věcech ví, že advokát, který zastupujepodnikatelský subjekt, z 99 % je to v rámci pau-šální smlouvy. Pro nás to není otázka příjmů. Pří-jem máme pořád stejný, ale je to otázka operati-vity a služby pro klienta. Jak to vypadá? Notářijsou numerus clausus, tam se s tím nehne, ne-mají na nás čas. Stejně to děláme my a oni na tojen dávají razítko, protože to jinak v praxi nelze.Stav je ale takový, jaký momentálně je, a je proto,protože se neslyšel vůbec názor advokátů. Mys-lím si, že je to jedna z klasických ukázek, proč byadvokát vždycky měl připomínkovat.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Nikdo další se nehlásí s připomínkou a s do-tazem? Paní dr. Brožová.

JUDr. IVA BROŽOVÁ, PŘEDSEDKYNĚNEJVYŠŠÍHO SOUDU ČR:

Jde mi o zákon o praní špinavých peněz. Mys-lím si, že není možné, aby stát, jehož základnímúkolem je ochrana občanů před trestnou čin-ností, na tuto oblast nějakým způsobem rezigno-val a přenášel odpovědnost na jednotlivce, kon-krétně na advokáty.

Celou dobu jsme v minulosti řešili problém,kdy veřejnoprávní prvky se nám promítaly do



s t r a n a 32

soukromoprávních oblastí, a teď najednou na zá-kladě tohoto zákona se dovídám, že je tendencetéto společnosti přesně opačná – rezignovat naveřejnoprávní oblast a přenášet úkoly typické proveřejnoprávní oblast na jednotlivce. Toto dostdobře ve státě, který má v ústavní rovině zakot-ven princip primátu občana nad státem, nejde.


KOMORY:

Jsem velice potěšen, že se začíná rozvíjet de-bata na téma povinnosti mlčenlivosti a praní špina-vých peněz. K argumentům, které zde byly řečeny,bych si dovolil učinit několik argumentů dalších.

Zcela souhlasím s paní předsedkyní Nejvyš-šího soudu v tom, že není možné, aby stát svéfunkce svaloval na existující samosprávu, jako byto mohlo být třeba v tomto případě, nebo na sou-kromoprávní subjekty, nebo na samosprávu,která by pro tyto účely měla být založena – viz te-matika Komory správců konkurzních podstat.

Problematika praní špinavých peněz a povin-nosti mlčenlivosti má právě evropskou dimenzi.Je to tak, že i v evropských advokaciích se vedevelice rozsáhlá diskuse na toto téma. Chtěl bychupozornit na zkušenost, kterou mám z nedávné-ho zasedání chorvatské advokátní komory, kamse se svými referáty sjeli špičkoví představiteléevropské advokacie. Tam zcela jednoznačně at-mosféra dávala najevo, že ohlas k novele direk-tivy o boji proti praní špinavých peněz z r. 2001je negativní. Zcela evidentně advokacie hledajízpůsob, jak zabránit tomu, aby se advokáti do-stali do prapodivného postavení udavačů.

Domnívám se, že tento trend bude sílit a ženení vyloučeno, že vyústí až v to, o čem se v Zá-hřebu mluvilo, totiž v pokus o další novelizaci ev-ropské direktivy, která by posléze ani fakultativněnedala možnost učinit z advokáta udavače.

Z tohoto důvodu bych myslel, že by nebylošpatné, kdyby náš zákonodárce četl pečlivě di-rektivy a všímal si rozdílu mezi slovem musía může. Byla by škoda, kdybychom byli najed-

nou papežtější než papež a dostali bychom sedo situace, že poté, co bychom velice horlivě im-plementovali tuto direktivu, měli bychom najed-nou právní úpravu, která by posléze již nebylaopřena původně implementovanou direktivou.

Rád bych vzpomněl na analogickou situaciv Senátu, zejména v Ústavně-právním výboru,když se diskutovala tematika utajovaných skuteč-ností. Vidím, že Senát je v tomto směru moudrouhorní komorou Parlamentu ČR, která zvažuje lid-sko-právní aspekty a myslím si, že zrovna na pří-padu utajovaných skutečností, kde společnéúsilí Ústavně-právního výboru a advokátní ko-mory skončilo neúspěchem, se velice záhy uká-zalo, že na naše snahy došlo.

Buďme, prosím, opatrní ve vztahu k utajova-ným skutečnostem a neprolamujme onu základnípovinnost ve vztahu ke klientovi, kterou je povin-nost mlčenlivosti. Děkuji.

JUDr. MICHAL RAČOK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Chtěl bych upozornit na problematiku zákonao poskytování bezplatné právní pomoci. Před-řečníci se o něm také zmínili. V současné doběje vládou takový návrh zákona, o kterém se jiždlouho diskutovalo, připravován. Mám zde mate-riál, který ještě nebyl vládou schválen a kterýbude vládě předkládán.

Chtěl bych upozornit na dvě otázky, které setýkají tohoto nebo podobného zákona. V materi-álu se odkazuje na ustanovení čl. 37 odst. 2 Lis-tiny základních práv a svobod, kde se říká, žekaždý má právo na právní pomoc již od počátkuřízení, a to v řízení před soudem, orgány veřejnésprávy nebo jinými orgány. Přesto návrh tohotozákona, i když je tady jasný ústavní požadavek,uvažuje o tom, že bezplatná právní pomoc by sevztahovala jen na řízení před soudy, to znamenáv trestním řízení a v občanském soudním řízení,nikoli v řízení před správními orgány. To je jasnýrozpor v návrhu tohoto zákona s ústavním poža-davkem a s požadavkem, který vyplývá i z mezi-národních závazků České republiky.



s t r a n a 33

Druhá otázka je z trestního řádu. Ústavní soudzcela správně před delší dobou judikoval, že připodávání vysvětlení, to znamená v předprocesnífázi trestního řízení, právě na základě tohotoustanovení Listiny základních práv a svobod mákaždý právo na právní pomoc advokáta. Poslézese na základě tohoto rozhodnutí Ústavníhosoudu výslovně toto právo na advokáta při podá-vání vysvětlení objevilo i v trestním řádu. Tato zá-sada je zakotvena myslím v trestním řádu.

Tím to ovšem končí a mechanismus je po-dobný jako u nutné obhajoby, jestliže vznikne po-žadavek nutné obhajoby v procesní fázi, to zna-mená po sdělení obvinění a obviněný si advokátanezvolí, je mu soudem ustanoven. Při podávánívysvětlení je zcela správné zákonné právo na ad-vokáta, ale zákon už dále neřeší, co se stane,jestliže si ten, kdo vysvětlení podává, a v mno-hých případech se může jednat o budoucího ob-viněného, advokáta nezvolí.

Nezabývám se trestním právem, ale vím odkolegů, že v této předprocesní fázi se někdyjedná o velmi závažné věci, velmi závažné výpo-vědi, které mohou do značné míry předurčit celýbudoucí osud trestního procesu.

To je další vada vládního projektu takového zá-kona. Nesoulad s ústavou je zjevný. Věřím, že sitoho zákonodárci povšimnou, bude-li tento zá-kon Parlamentu ČR předložen.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Vyzývám další zájemce o diskusi. Když se ni-kdo nehlásí, využiji toho.

Otázka zákona o utajovaných skutečnostech.Zákon má omezenou účinnost do konce roku.Přiznám se, že nevím, v jaké etapě jsou legisla-tivní práce na tomto zákonu. Myslím si, že tambyly dva problémy. Je to i otázka přezkumu a ko-legia na Nejvyšším státním zastupitelství, kde bylyv Senátu také dost velké pochybnosti. Ústavně--právní výbor bude mít výjezdní zasedání v Brně.Chceme navštívit Nejvyšší soud, Ústavní soud,

Nejvyšší státní zastupitelství, a toto je jednaz věcí, o které chceme také diskutovat.

Otázka postavení advokátů v tomto zákoně.Pan předseda se zúčastňoval jednání Ústavně--právního výboru. Nechtěli jsme jít naprosto protinávrhu Poslanecké sněmovny, hledala se třetícesta. Ve spolupráci s naším legislativním odbo-rem jsme se snažili řešit otázku v jednotlivýchprocesech. Pokud nebudete vyzváni k připomín-kování v rámci legislativního procesu probíhají-cího ve vládě, máme samozřejmě zájem na tom,abyste svůj názor vyjádřili vůči nám. Vodítkem pronás bude i nález Ústavního soudu ve věci stíž-nosti, která je podána myslím panem advokátemDevátým.

Co se týká konkurzu a vyrovnání, chtěla jsemse někoho zeptat, když se tady hovořilo o ko-moře správců. Nemám přesnou informaci, alevím, že v Brně a v Praze vznikla Komora krizo-vého řízení. Nevím, jestli je to nějaký předstupeňnebo zda je to míněno jako samostatná komora,ve které jsou zahrnuti i likvidátoři. Když bude ně-kdo v diskusi mluvit o zákonu o konkurzu a vy-rovnání, pokud o tom něco víte, byla by to pronás také zajímavá informace.

JUDr. VLADIMÍR PAPEŽ,ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Dovolil bych si odpovědět. Komora pro krizovéřízení – to je zárodek budoucí komory správcůkonkurzních podstat. Pravděpodobně vzniká naprincipech asociačních či sdružovacích.

Chtěl bych vám poděkovat za českou advoka-cii za to, pokud nás jako zástupce Komory bu-dete zvát do vašeho ústavně-právního výboruv těch případech, kdy se zákony vámi přijímanébudou týkat zájmů advokacie. Děkuji.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Rozesíláme pozvánky, myslím, že se i tajem-nice dohodly na nějakém mechanismu tak, aby



s t r a n a 34

byla advokátní komora informována o tom, co jeprojednáváno.

JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

K problematice paní špinavých peněz a k po-vinnosti mlčenlivosti.

Jinak velmi děkuji paní předsedkyni dr. Bro-žové za slova, která tady pronesla. Na legislativnípůdě bych chtěl jen říci jednu věc: až budetezvažovat, jak rozhodnout, nejde jen o postaveníadvokáta, které by tím bylo zcela nepřijatelně na-rušeno, ale jde i o postavení klienta. Jestliže kli-ent, ať bude nebo nebude vědět, že jde o pro-blematiku související s praním špinavých peněz,nebude vědět, zda pod to spadá nebo nespadá,když bude mít obavy, že by mohl, co udělá?Bude hledat advokáta, na kterého bude pohlížetjako na potenciálního státního úředníka, který houdá? Co se nám paralelně vytvoří? V jiných regi-onech se tomu říká sibiřská advokacie. To by byljeden z logických důsledků tohoto přístupu.V tomto směru bych řekl pozor na to, protože toje zase hlas praxe.

Ještě si dovolím příměr se zpovědním tajem-stvím. Mafiáni se začnou chodit spíše zpovídat,než k advokátovi, protože tam žádný zásah ne-hrozí. Myslím, že je to také legislativně upraveno.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Nechci stále vyvolávat diskusi, ale zaznělo zdetolik témat, že mě překvapuje, že se nikdo nehlásí.

JUDr. KAROL HRÁDELA, ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA:

Původně jsem nechtěl vystoupit, ale podlemne se ještě jedná o jeden aspekt. Jedná seo aspekt určitého podcenění významu advoka-cie. Někteří tomu říkají tzv. ekonomická lobbyapod. Slyšeli jsme zde např. o otázce DPH,

o rovnosti klientů apod., ale všichni víme, že kdyžse jedná o tzv. zájem státu – úmyslně užívám ter-mín tak zvaný, protože jsem přesvědčen, že to,s čím se setkáváme, jde často proti ekonomic-kým zájmům tohoto státu a souvisí to již se schva-lováním zákona o rozpočtu apod. Setkáváme ses tím, že stát je zvýhodňován proti řadovým ob-čanům. Podívejme se na tuto problematiku.

Říká se, že se má zvyšovat DPH. Když budeadvokát poskytovat službu řadovému občanoviv trestní věci, dostane více prostředků, než kdyžji poskytuje na základě státního ustanovení. Zna-mená to, že stát řekne ano, občan potřebujesvého obhájce – to je první věc. Když půjdemedále – pokud bychom se bavili o nové daňovévazbě DPH. Za chvíli budeme v rozdílu jedné tře-tiny odměny. Někdo by řekl – čert to vem. Kdyžbudu poskytovat státu službu, třetinu jako slevudát státu mohu. O principu rovnosti se nechcibavit. Můj názor na to je, že je to porušení prin-cipu rovnosti.

Můžeme pokračovat ještě dále – že v trestnímřádu byla našimi zákonodárci přijata důležitáustanovení, do jaké doby se má rozhodnouto tom, kdy bude advokátovi poskytnuta odměna,i o tom, do kdy má požádat, aby to náhodou ne-zůstalo státu, a pak také do kdy má být odměnavyplacena. Nedávno jsem si proto dělal průzkum– za půl roku bylo v jednom případě včas roz-hodnuto, vyplaceno ani v jednom.

I v ekonomické rovině se dostáváme k tomu,že pokud má stát poskytovat finanční prostředky,dělá to dlouho, pozdě, byť má na to jakékolilhůty, a samozřejmě s tím souvisí i otázka DPH.Přitom si myslím, že představitelé České advo-kátní komory mají pravdu, že to není typickáslužba, pokud někdo prosazuje zájem státu naobhajobu, ale má být zde DPH? Velmi dlouho sehovoří o tom, že Ministerstvo financí vydá tzv.„déčko“, to znamená metodický pokyn k proble-matice DPH, ale jako řadoví advokáti mámečasto problémy. Nevíme, kdy se rozhodne. Roz-hodnutí přijde za několik měsíců, a najednou by-chom porušovali předpisy. Pak se dostáváme doproblematiky, když někteří tvrdí, že je to ode dne



s t r a n a 35

právní moci. Mnohdy ani nevíme, kdy rozhodnutínabyde právní moci, dostal jsem ho s doložkouprávní moci i po roce. Budeme ale porušovatúčetní předpisy? To je první otázka ekonomiky.

Druhá otázka souvisí nejen s tím, kolik penězjde na advokáty, ale i to, že nás ekonomicky limi-tují nedostatečné prostředky na soudy. Nemámna mysli ani tak počty soudců, jako odborný per-sonál, a to, že se soudy vlečou. Mám případ, kdyprobíhá soudní řízení někdy od r. 1990, rozho-duje už asi desátý soudce, a věci jdou a jdou.

O právní jistotě občanů se nemusíme bavit,protože to je jasné. Pokud se budeme bavito otázce ekonomiky, možná to souvisí s podce-ňováním významu práva a České advokátní ko-mory, protože neexistuje zákon, s kterým by ad-vokát nepřišel do styku. Jako advokáti se velicečasto dostáváme do toho, že máme spoustukonkrétních případů, kdy by bylo vhodné udělatnějakou úpravu, ale je chyba, že Česká advo-kátní komora připomínkovým místem není.

Pokud se bavíme o Komoře správců konkurz-ních podstat, zase je to otázka ekonomická.Víme, že před několika lety vznikla Komora prokrizové řízení a insolvenci, která za spoluprácestátu, Ministerstva spravedlnosti, resp. jehoškoly v Praze 5, začala pořádat různá školení prosprávce konkurzní podstaty za cenu asi 18 tis. zaškolení. Samozřejmě se najednou objevil pro-blém. Je tu určitý problém ekonomický, kdy exi-stují správci konkurzních podstat neadvokáti,správci konkurzních podstat advokáti. Nyní sehovoří o tom, že by mohla vzniknout komora,která by dokonce měla rozhodovat o tom, kdobude v konkrétním konkurzu ustanoveným správ-cem. Jinými slovy – když se na to podíváme sta-tisticky – pokud je značná část správců zapsa-ných v seznamu správců konkurzních podstatz řad advokátů, ale nyní by měl o tom, kdo budesprávcem konkurzní podstaty, rozhodovat nesoud jako dosud, ale někdo jiný, kde by tito ad-vokáti nebyli, to znamená komora. Proč říkám,aby tam nebyli advokáti? Protože je to stejné jakou Komory daňových poradců. Advokáti jsou „da-ňovými poradci“, můžeme odkládat atd., ale ni-

kdo nerozhoduje, jestli budu odkládat, poskyto-vat daňové poradenství nebo ne, to si může roz-hodnout klient.

O tom, kdo by měl dělat konkrétní konkurz,bude rozhodovat úzká ekonomická skupina, kdeby podle záměru, který se v odborném tiskuhodně diskutuje, měla být vyloučena podstatnáčást správců konkurzní podstaty. Nejsem si jist,zda se dá hovořit o tom, že je to snaha o zkvalit-nění konkurzu, nebo zda je to snaha dostat opě-tovně část soudního řízení, protože konkurzní ří-zení je soudní řízení, mimo rámec soudu zase dourčitých ekonomických lobby.

Jsem vnitřně přesvědčen, že tento krok máryze ekonomický význam a ne význam pomoci.Zase se ptám – v čí prospěch?


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Mám pocit, že to byl poslední přihlášený.Ještě jednou dávám příležitost, pokud by někdochtěl v diskusi vystoupit. Pokud ne, měli bychomse pokusit o závěrečné shrnutí dnešního slyšení,podnětů a diskuse. Jako prvního bych prosilapředsedu dr. Balíka.


KOMORY:

Závěrem bych rád poděkoval za možnost sezde sejít a prezentovat své názory. Myslím si, žese při diskusi ukázalo, že dva advokáti, stojí-liproti sobě v jednací síni, dokáží být na sebe jakopsi, ale ve chvíli, kdy jde o obecné zájmy – neří-kám úmyslně advokacie, protože jde předevšímo obecné zájmy klientů advokátů, pokud jde o ur-čité systémové věci zákonodárství – jsou veshodě.

Myslím si, že zde zazněla informace o tom, jakbude vypadat naše advokacie v EU. Ačkoli je todnes ještě informace pro futuro, doufejme, žezáhy to bude informace z bitevního pole. Věřme



s t r a n a 36

si, že v EU, v evropském prostoru česká advoka-cie a čeští advokáti obstojí.

Pokud jde o druhý blok našich témat, je zře-telné, že advokacie má zájem na tom, aby zdefungoval právní řád, aby právní řád vycházel zezralé úvahy opírající se o využití metody právněhistorické, právně srovnávací a právně filozo-fické. Chceme připomenout, že advokát není ne-přítelem zákonodárce. Dokonce staré latinsképřísloví říká, že je přítelem soudu.

Využijme tohoto setkání k tomu, abychom to,co jsme si zde řekli, si nejen zapamatovali, alebychom to řetězovitě šířili dále, jak je řetězovitěkoncipováno vzdělávání advokátů v koncepcidr. Jirouska. Držme si palce, aby takto krásná at-mosféra, jako byla během dnešního dopoledne,byla vždy, když se advokacie bude setkávats představiteli Parlamentu ČR nad naším společ-ným zájmem, to je právním státem.

Děkuji.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

O závěrečné slovo z pohledu Výboru pro ev-ropskou integraci požádám pana předsedu Ska-lického.

PŘEDSEDA VÝBORU PRO EVROPSKOU INTEGRACI

JIŘÍ SKALICKÝ:

Dámy a pánové, pro mne je obtížné činit shr-nutí, už proto, že jsem po část debaty nemohl býtpřítomen.

Chtěl bych říci, že z pohledu výboru, který ří-dím, je zjevné, že diskusi je možno rozdělit dodvou okruhů. Jedna pro nás měla informační vý-znam, protože jsme měli příležitost vyslechnout,a ti, co nebyli přítomni, budou mít možnost si pře-číst v příslušném stenozáznamu, jaké úkoly če-kají jak českou advokacii po stránce institucio-nálního začlenění do institucí v EU, tak jaké úkolya problémy čekají advokáty jakožto individuální

činitele ať již v oblasti vzdělávání, nebo v té ob-lasti, jak se zapojit do nové šance operovat v ce-lém prostoru EU.

Co se týká druhé části, měl jsem příležitost sizde poslechnout váš názor na některé konkrétnílegislativní bolesti, ať už jde o DPH, o problémmlčenlivosti, obchodního zákoníku, zákonao konkurzu a vyrovnání. Nechci a ani nemohuk nim v tuto chvíli zaujmout definitivní nebo kate-gorický názor, ale chtěl bych vás ujistit o jednévěci. Není zlozvykem, který platí jen pro témata,která vás zajímají, že často jednotlivá ministerstvanebo vláda mají tendenci buď mechanicky, nebopřímo velmi extenzivně, přejímat určitá nařízenínebo směrnice EU. Směrnice často hovořío tom, že se EU shodla na tom, že členské státynějakým způsobem nějakou oblast upraví, abybylo dosaženo nějakého cíle. Velmi často se ne-říká nic více.

Následuje náš konkrétní vnitrostátní legisla-tivní proces, který s fangličkou „toto po nás po-žaduje EU“ se snaží velmi detailně a rigidně upra-vovat mnohé věci.

Jak si posteskla kolegyně – předsedkyněÚstavně-právního výboru, zvláště v uplynulémobdobí měla harmonizující legislativní smršť tako-vou podobu, že jsme rozhodně nemohli úplněa detailně analyzovat každý takový zákon před-kládaný vládou, abychom odhalili, kde se jednáo důslednou a jedině možnou harmonizaci té čioné věci a kde se jedná o činnost, kde vláda buďpřebírá příliš mechanicky, nebo přímo extenziv-ně.

Chtěl bych vás ujistit o tom, že Výbor pro ev-ropskou integraci Senátu pod mým vedením máv současné době ambici skutečně zkoumat, zdato či ono, co je nám předkládáno ve formě zá-kona, skutečně vyplývá ze striktního požadavkupříslušné legislativy EU, nebo zda se jedná o me-chanické řešení, nebo dokonce o řešení, kteréje zjevně extenzivní a nelze o něm zodpovědněa pravdivě prohlásit, že takto to od nás EU oče-kává.

Mohu vám v tuto chvíli slíbit, že Výbor pro ev-ropskou integraci se nedá v takovýchto přípa-



s t r a n a 37

dech mást obvyklou argumentací předkladatelůa že bude takové otázky, o nichž jste zde hovo-řili, pečlivě zkoumat z tohoto zorného úhlu po-hledu. Děkuji vám za pozornost.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Pokusím se o možná podrobnější shrnutí pronás, senátory.

K prvnímu bloku jsem si poznačila, že z infor-mací, které zde zazněly, je zřejmé, že se advoka-cie připravila a připravuje průběžně na vstup doEU, že je zapojena v řadě evropských organizací,podílí se aktivně na jejich činnosti, má vytvořensystém vzdělávání v komunitárním právu. Konsta-tuje, že vnitrostátní právní úprava odpovídá tomu,co budeme potřebovat po našem vstupu do EUa že harmonizovány jsou i vnitrostavovské před-pisy.

Z hlediska legislativního zde zaznělo jedinéupozornění na § 35 novely ve vztahu k evrop-skému advokátovi, což jsme si poznačili.

Další blok bych shrnula tak, že reprezentantiadvokacie nás upozornili na některé nedostatkypřipravovaného zákona o bezplatné právní po-moci, na určité možné negativní aspekty připra-vované novely zákona o konkurzu a vyrovnání a žeodmítají řešení oznamovací povinnosti při předlo-ženém zákonu o tzv. praní špinavých peněz.

Pane předsedo, je to přesný závěr?


KOMORY:

Domnívám se, že přesnější nemohl být.


DAGMAR LASTOVECKÁ:

Chtěla bych všem poděkovat za účast, za in-formace a podněty, které jste nám předali.Věřím, že to nebylo jediné setkání, ale bylo první,že budeme vzájemně v kontaktu, budeme se in-formovat a setkávat. Děkuji všem.

Č L Á N K Y


s t r a n a 38

Hluboké institucionální změny uskutečněnév listopadu 1998, tj. zrušení Evropské komisepro lidská práva a ustavení permanentního Ev-ropského soudu pro lidská práva namísto dosudspíše ad hoc zasedajícího Soudu (zpravidla je-den týden v měsíci) neznamenaly rozchod s do-savadní judikaturou Soudu a Komise. Naopak,nový Soud programově navazuje na dosavadníacquis jurisprudentiel a dále jej rozvíjí v novýchpodmínkách. Jurisdikce sahající od Islandu ažpo Vladivostok a týkající se kolem 800 milionůlidí a s tím spojené enormní zatížení (t.r. se před-pokládá nápad více než 20 000 stížností)1) jižsamo svou váhou nutí Soud k větší racionalizaciřízení v rámci daného systému a ke zdůrazněnísubsidiární úlohy Soudu ve vztahu k národnímsystémům ochrany lidských práv. Úlohou Souduje pak především usilovat o „stanovení společ-ných minimálních standardů a poskytnout takvnitrostátní ochraně lidských práv rámec na ev-ropské úrovni“.2) V té souvislosti Soud více ak-centuje marge d’appréciation, tj. prostor vyhra-zený pro úvahu vnitrostátních orgánů, jaknejlépe zajistit ochranu práv obviněného v taktovymezeném rámci a jak nejlépe zajistit rovno-váhu (juste équilibre) mezi právy obhajobya proti nim stojícími právy jiných nebo obecnýmizájmy společnosti.

To platí také pro práva týkající se dokazování.Soud také tu vychází z dosaženého acquis juris-prudentiel, ale řešil též některé nové otázkynebo situace.

Úprava dokazování je především věci smluv-ních států. Úmluva jim nepředepisuje žádný z exi-stujících důkazních systémů. Přísluší zásadněvnitrostátnímu právu upravit a vnitrostátním sou-dům posoudit přípustnost (účinnost) důkazů.Také závažnost (relevanci) důkazů navrhovanýchstranami a pravdivost (důkazní hodnotu) provede-ných důkazů hodnotí zásadně vnitrostátní soud.Kontrola Soudu je tu výjimečná, jde-li o zřejmý ex-ces nebo svévoli. Soud si však vyhrazuje právo„zkoumat, zda řízení, posuzované vcelku, včetnězpůsobu provedení důkazů v neprospěch i v pro-spěch obviněného, mělo spravedlivý charakterpožadovaný článkem 6 Úmluvy“,3) tj. zejména,zda byly respektovány principy rovnosti zbranía kontradiktornosti.

Judikatura Soudu v období 2001–2002 se tý-kala následujících otázek dokazování v trestnímřízení.

PŘÍPUSTNOST DŮKAZŮ

Soud se v řadě věcí znovu zabýval přijatelností(účinností) důkazů, které nebyly získány zákon-ným způsobem, zejména důkazů, které byly zís-kány s porušením některého jiného práva chrá-něného Úmluvou, konkrétně práva na ochranusoukromého života a důvěrného charakteru tele-fonického rozhovoru zaručeného článkem 8Úmluvy. Byly přitom řešeny některé nové situace.

Soud však v podstatě nezměnil svoje stano-visko k této otázce. Přípustnost důkazů v zásadě

1) Viz L. Wildhaber, Un avenir constitutionnel pour la Cour européenne des droits de l’homme?, Revue univer-selle des droits de l’homme, 2002, vol. 14, № 1–4, s. 3.

2) Ibid., s. 2.3) Rozsudek Barberà et al. v. Španělsko ze 6. 12. 1988, A č. 146, § 68.

OTÁZKY DOKAZOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍV JUDIKATUŘE EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ

PRÁVA V LETECH 2001–2002JUDr. BOHUMIL REPÍK, CSc.

Č L Á N K Y


s t r a n a 39

ponechává na úvaze vnitrostátního zákonodárcea vnitrostátního soudce a sám ji posuzuje jenz hlediska respektování obecných požadavkůspravedlivého procesu podle článku 6 odst. 1,nikoli podle odstavce 2 tohoto článku, který vy-žaduje, aby vina obviněného byla prokázána „zá-konným způsobem“. Podle názoru Soudu, spíšejen implicitně obsaženého v jeho judikatuře,ustanovení článku 6 odst. 2 Úmluvy neřešíotázku nepřípustnosti důkazů získaných nezá-konným způsobem. Soud setrvává na svém sta-novisku, že Úmluva obecně přípustnost důkazůneupravuje.4)

Jiný přístup Soudu k této otázce lze stěží oče-kávat vzhledem k tomu, že ve vnitrostátních práv-ních řádech převažuje stanovisko, že důkaz jenepřípustný, jen když došlo k vážné procesnívadě a připuštění důkazu by narušilo jeho věro-hodnost nebo spravedlivý charakter procesu.5)

Toto stanovisko je vyjádřeno též ve Statutu Mezi-národního trestního soudu (dále jen „MTS“), je-hož článek 69 odst. 7 zní: „Důkazy, opatřenézpůsobem, který porušuje tento Statut nebo me-zinárodně uznaná lidská práva, jsou nepřijatelné,jestliže porušení vážně ohrožuje věrohodnost dů-kazu nebo přijetí důkazu by mohlo zdiskreditovatřízení a vážně narušit jeho integritu“. Článek 69odst. 4 Statutu pak poskytuje soudu oprávněnírozhodnout o přijatelnosti důkazu v souladus Pravidly o řízení a dokazování berouc do úvahyzejména důkazní hodnotu důkazu a to, zda přijetídůkazu nepoškodí spravedlnost procesu nebospravedlivé hodnocení výpovědi svědka.6)

Požadavek článku 6 odst. 2 Úmluvy, aby vinabyla prokázána zákonným způsobem, stejný po-žadavek článku 14 odst. 2 Mezinárodního paktuo občanských a politických právech a obdobnýpožadavek 5. dodatku americké ústavy na dueprocess of law jsou prý jen vyjádřením práva naproces zřízený zákonem (right to have procedu-res established by law), která má koncepční po-vahu a pohybuje se na tak vysokém stupni obec-nosti, že jeho obsah lze postihnout jenprostřednictvím partikulárních procesních práv,která zahrnuje.7) Nelze tedy z něho vyvodit právona přijetí jen zákonných důkazů. V mezinárodnímprávu je sice obsaženo právo na nepřijatelnostněkterých důkazů (right to the inadmissibility ofcertain evidence),8) ale toto je omezeno jen nadva nejzávažnější případy a vyplývá z jiných pra-menů. Článek 15 Úmluvy proti mučení a jinýmkrutým, nelidským nebo ponižujícím trestůmnebo zacházením stanoví, že výpověď vynucenámučením, nemůže být použita jako důkaz v ří-zení, ledaže jde o důkaz proti osobě obviněnéz mučení, že výpověď takto vynutila. Podle člán-ku 8 odst. 3 Americké úmluvy o lidských právechdoznání dosažené jakýmkoli donucením je ne-platné. Jsou to kromě Statutu MTS jediné mezi-národní texty, které se zabývají přípustností (účin-ností) důkazů. Evropská úmluva sice podobnáustanovení neobsahuje, ale judikatura Soudu z nítyto záruky vyvodila.9) Jinak otázku, zda přijetí dů-kazu opatřeného porušením jiných práv zaruče-ného Úmluvou nebo porušením domácího záko-na, posuzuje Soud z hlediska, zda řízení vcelku,

4) Rozsudek Schenk v. Švýcarsko z 12. 7. 1988, A č. 140, § 46 aj.5) Srov. J. Pradel, La preuve en procédure pénale comparée, Rapport général, Revue internationale de droit pé-

nal (dále jen RIDP), 1992, 1–2, s. 27 n.6) RIDP, 2000, 1–2, s. 170.7) Viz M. Ch. Bassiouni, Human Rights in the Context of Criminal Justice: Identifying International Procedural

Protections and Equivalent Protections in National Constitutions, Duke Journal of Comparative and Internatio-nal Law, vol. 3, 1993, No 2, s. 272 n.

8) Ibid., s. 269 n.9) Viz podrobněji B. Repík, Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Praha, Orac, 2002, s. 196

n. Ustanovení § 89 odst. 3 tr. ř. slučuje uvedené dva případy a má širší dosah, neboť se netýká jen výpovědi,ale jakéhokoli důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou donucení.

Č L Á N K Y


s t r a n a 40

včetně způsobu provedení důkazů, mělo spra-vedlivý charakter.10)

Soud se v uvedeném období zabýval nejenodposlechem telefonu, ale též tajným sledová-ním podezřelých osob za pomoci akustickýchnebo audiovizuálních technických prostředků.Používání těchto metod klade dvě otázky, a siceotázku, zda takové sledování bylo v souladus právem na soukromý život a popř. důvěrnost„korespondence“ zaručeného článkem 8 Úmlu-vy, a otázku, zda použitím takto opatřeného dů-kazu nebylo porušeno právo obviněného naspravedlivý proces podle článku 6 Úmluvy.

Jde-li o odposlech v bytě nebo v jiném sou-kromém objektu, není pochybné, že jde o zásahdo soukromého života ve smyslu článku 8 odst. 1Úmluvy. Nemá-li takový zásah zákonný základ, jaktomu bylo ve všech případech týkajících se Spo-jeného království, je porušen článek 8 Úmluvy.

Jde-li o sledování mimo soukromé prostory,např. v policejní cele nebo v místnosti policejnístanice přístupné veřejnosti, klade se otázka,zda jde o zásah do soukromého života, či nikoliv.

Soud se pokusil vymezit rámec pro početnéa nutné zásahy do privátní sféry, které vývoj spo-lečnosti, technický pokrok a nutnost zajistit bez-pečnost lidí a majetku činí nevyhnutelnými. Mezetakových zásahů, zpravidla nezávažných a pře-chodných, jsou dány jejich účelem. Na rozdíl odtěchto forem kontroly, skrytých a diskrétních, alenikoli tajných (např. průmyslové kamery v ban-kách, na křižovatkách aj.), systematické a cílenésledování určitých osob za pomoci audiovizuálníči jiné techniky, i když se uskutečňuje na veřej-ných prostranstvích nebo ve veřejných objek-tech, může být zásahem do soukromého života.

Ve věci P. G. a J. H. v. Spojené království11)

na základě informace, že P. G. a jistý B. připra-

vují ozbrojené přepadení, policie namontovalado bytu B. odposlouchávací zařízení. Rozhovoryv bytě byly nahrávány po dobu dvou týdnů, nežbylo zařízení odhaleno. Stěžovatelé byli zatčenipro zločinné spolčení za účelem ozbrojené lou-peže. Odmítli poskytnout vzorky svých hlasů, abymohly být porovnány s hlasy na záznamu odpo-slechu. Nato byli tajně odposloucháváni za po-moci zařízení instalovaného v policejní cele zaúčelem opatření vzorků hlasů. Výsledky odposle-chů byly použity jako důkaz v trestním řízenía stěžovatelé byli odsouzeni. Stěžovali si, že jed-nak bylo porušeno jejich právo na soukromý životpodle článku 8 Úmluvy, jednak právo na spra-vedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy.

Pojem soukromý život může být jen obtížnědefinován vyčerpávajícím způsobem.12) „Soudpovažuje za nemožné definovat pojem soukromýživot vyčerpávajícím způsobem. Bylo by všakpřece jen příliš restriktivní omezit jej na „intimnísféru“, kde každý může vést svůj osobní životpodle své představy a vyloučit z něj vůbec vnějšísvět. Respektování soukromého života musí takézahrnout do určité míry právo každého navazovata rozvíjet vztahy s jinými“.13)

Ke sporné otázce, zda odposlech v policejnícele zasáhl do soukromého života stěžovatelů,Soud řekl: „Při určení, zda opatřením provede-ným mimo obydlí individua nebo jiných soukro-mých objektů bylo zasaženo do jeho soukro-mého života, je třeba přihlížet k více okolnostem.Vzhledem k tomu, že za určitých podmínek se lidivědomě a úmyslně zabývají činnostmi, které mo-hou být registrovány a sledovány veřejností, ro-zumný předpoklad, že bude respektováno jejichsoukromí, může být významným, i když nikoli roz-hodujícím faktorem. Osoba kráčející po ulici jenutně viděna jinými osobami, které se tam také

10) Ibid. jako v pozn. 3.11) Rozsudek z 25. 9. 2001, č. st. 44787/98.12) Srov. zejména F. Sudre, Les aléas de la notion de „vie privée“ dans la jurisprudence de la Cour européenne

des droits de l’homme, in Mélanges en hommage à L. E. Pettiti, Bruylant, Bruxelles, 1998, s. 687 n.13) Rozsudek Niemitz v. Německo ze 16. 12. 1992, A č. 251, 29.

Č L Á N K Y


s t r a n a 41

nacházejí. Sledovat takovou veřejnou scénu zapomoci technických prostředků (např. když bez-pečnostní agent pozoruje za pomoci televizeuzavřený sektor) má podobnou povahu. Naprotitomu systematické nebo permanentní sledovánítakové scény může klást problém týkající se sou-kromého života“.14)

Podle Soudu šlo o zásah do soukromého ži-vota také proto, že nahrávání hlasu a jeho ana-lýza se týkají osobních údajů. Pro taková opatřenímusí existovat specifický zákonný základ, což setýká i tajného odposlechu v policejní cele. Tentozáklad však ve Spojeném království v dané době(1995) neexistoval. Bylo proto porušeno právostěžovatelů na soukromý život zaručené člán-kem 8 Úmluvy.

Pokud jde o použití výsledků odposlechůa analýzy hlasů jako důkazů v trestním řízení,Soud konstatoval, že odposlechy nebyly nezá-konné v tom smyslu, že by odporovaly vnitrostát-nímu trestnímu právu. Nezákonnost (z hlediskačlánku 8 Úmluvy) se vztahovala jen k absenci zá-kona opravňujícího zásah do práva na respekto-vání soukromého života.15) Odposlechy nebylyjediným usvědčujícím důkazem. Kromě toho ob-vinění měli neomezenou možnost popírat auten-tičnost odposlechů a jejich použití v procesu.Vnitrostátní soud měl pravomoc důkazy vyloučit,kdyby měl za to, že jejich použití by vedlo k ne-spravedlnosti. Posléze vzorky hlasů lze srovnats jinými vzorky používanými ve forenzní medi-cíně, na které se nevztahuje právo neobviňovatsebe samého. Tento poslední argument Soudu,spíše nadbytečný, se nezdá být případným. Je tupodstatný rozdíl v tom, že tyto jiné vzorky existují

nezávisle na vůli obviněného a lze je získat donu-cením, vzorek hlasu však nikoli. Na vzorek hlasuse vztahuje právo mlčet. Stejně jako výpověď,vzorek hlasu lze získat odposlechem, nikoli všakdonucením.16)

Ve věci Turquin v. Francie17) byl použit jakodůkaz záznam telefonického rozhovoru pořízenýjedním z jeho účastníků bez jakékoli asistencestátního orgánu, to na rozdíl od dosud řešenýchpřípadů, kdy při odposlechu jedním z účastníkůtelefonického rozhovoru asistoval policejní or-gán.18)

Obviněný, který byl v rozvodovém řízení, hlásilzmizení svého syna. Bylo zahájeno řízení proúnos. Manželka obviněného předložila vyšetřují-címu soudci záznam telefonického rozhovorus manželem, pořízený bez jeho vědomí, v němžmanžel přiznal, že syna zabil. Přepis záznamu bylpřipojen ke spisu jako důkaz. Obviněný namítal,že jde o podvodnou montáž, což vyloučil znalec.Obviněný pak uznal existenci rozhovoru, ale tvr-dil, že šlo z jeho strany o taktický manévr, aby do-nutil manželku vrátit se k němu. Žádal vyloučitdůkaz z řízení a podal trestní oznámení na man-želku, ale ani jeden z jeho návrhů nebyl úspěšný.Byl odsouzen pro vraždu k 20 letům vězení, ač-koli se tělo syna nikdy nenašlo.

Vnitrostátní soudy nepovažovaly záznam zaporušení stěžovatelova práva na soukromý život.Z hlediska Úmluvy však v žádném případě nemo-hla být dána zodpovědnost státu podle článku 8.Podle Soudu absence úpravy důkazů předlože-ných soukromými stranami ve formě věcných dů-kazů není sama o sobě v rozporu s článkem 6odst. 1 Úmluvy.19) Obviněný nikdy nepopřel ob-

14) Rozsudek cit. v pozn. 11, § 57.15) Stejně rozhodl Soud již rozsudkem ve věci Khan v. Spojené království z 12. 5. 2000. K tomuto rozsudku viz

B. Repík, op. cit. v pozn. 9, s. 197–198.16) Srov. B. Repík, op. cit. v pozn. 9, s. 187.17) Rozsudek z 24. 1. 2002, č. st. 43467/98.18) Rozsudky Schenk v. Švýcarsko, cit. v pozn. 4, a A. v. Francie z 23. 11. 1993, A č. 277–B.19) K otázce účinnosti důkazů opatřených nezákonně soukromými osobami viz B. Repík, Procesní důsledky po-

rušení předpisů o dokazování v trestním řízení, Bulletin advokacie, červenec–září 1982, s. 138.

Č L Á N K Y


s t r a n a 42

sah záznamu, mohl se k němu i k autentičnostizáznamu vyjádřit a uplatnit všechny námitky předsoudem. Kromě toho tu byly i další důkazy. K po-rušení práva na spravedlivý proces tedy nedošlo.

Soud se nemohl zabývat otázkou, zda poříze-ním záznamu došlo k porušení článku 8 Úmluvy,neboť nebyla dána zodpovědnost státu. Podlečlánku 8 je ochrana poskytována oběma účast-níkům telefonického rozhovoru, a to i tehdy, kdyžjeden z nich s odposlechem a se záznamemsouhlasí nebo záznam za asistence státního or-gánu dokonce sám pořizuje.20) Ve věci A. v.Francie Komise výslovně řekla: „(...) okolnost,že jeden z účastníků hovoru souhlasí nebo do-konce spolupracuje při odposlechu a záznamuhovoru, je bez významu pro danou otázku. Záz-nam soukromého hovoru bez vědomí účastníkůnebo jednoho z nich je zásahem do jejich sou-kromé sféry, kterou chrání článek 8 Úmluvy“.

S touto judikaturou nejsou v souladu ustano-vení § 88 odst. 3 a odst. 4 in fine českého trest-ního řádu.

Ve věci Perry v. Spojené království21) byl stě-žovatel stíhán pro sérii loupeží. Vícekrát se vyhnulrekognici ze strany svědků. Proto byl tajně filmo-ván při převozu z vazby, kde byl pro jinou trestnoučinnost, v místnosti policejního komisariátu, kterábyla přístupná veřejnosti. Jedenáct dobrovolníkůpak imitovalo jednání a gesta stěžovatele, cožbylo také filmováno. Filmy byly promítnuty svěd-kům, z nichž dva stěžovatelé formálně identifiko-vali jako pachatele loupeží. Předtím, než byly vi-deozáznamy takto použity, byli stěžovatel a jehoobhájce o tom informováni. Žádosti stěžovateleo vyloučení tohoto důkazu z řízení soud nevyho-věl, i když připustil, že byly porušeny předpisyupravující činnost policie.

Štrasburský Soud nezjistil, že by byl porušenčlánek 6 odst. 1 Úmluvy. Článek 8 nebyl před-

mětem stížnosti. Soud vyslovil, že použití důkazuopatřeného bez zákonného základu nebo nezá-konnými prostředky zpravidla neodporuje člán-ku 6 odst. 1 Úmluvy, jestliže jsou obviněnémuposkytnuty dostatečné procesní garance prokontradiktorní projednání důkazu. Je třebaovšem připomenout, že Soud v řadě dalších roz-sudků vyžaduje kromě toho podmínku, aby vinabyla prokázána též dalšími důkazy.

V podstatě stejně rozhodl Soud ve věci Chal-key v. Spojené království,22) kde šlo o odpo-slech za pomoci odposlouchávacího zařízeníinstalovaného v bytě obviněného, který nemělzákonný základ. Důkaz záznamem odposlechubyl kontradiktorně projednán a byly k dispozicitéž jiné důkazy. Kromě toho poté, co soudceodmítl vyloučit důkaz z řízení, obviněný vinuuznal.

Případ Allan v. Spojené království23) je po-někud složitější. Obviněný a spoluobviněný G.byli ve vazbě pro podezření z krádeže. V celei v hovorně byli tajně sledováni za pomoci audio-vizuálního prostředku v souvislosti s jednou vraž-dou. Byly nahrány rozhovory mezi obviněnýmia s jednou návštěvnicí. Poté byl nasazen do celyobviněného policejní informátor H. vybavený od-poslechem. Ten svědčil, že obviněný se mu při-znal, že byl na místě vraždy. Toto přiznání všaknebylo nahráno a kromě svědectví H. žádný jinýdůkaz o spojení obviněného s vraždou neexisto-val. Soud uvedené důkazy připustil a obviněnýbyl odsouzen pro vraždu na doživotí.

Soud zjistil porušení článku 8 Úmluvy, neboťpro odposlechy, včetně odposlechu provede-ného informátorem H., neexistoval ve vnitrostát-ním právu zákonný základ. Nezjistil však ze zná-mých důvodů porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy,pokud byly záznamy odposlechů použity jako dů-kaz.

20) Viz rozsudky cit. v pozn. 18.21) Rozhodnutí o nepřijetí stížnosti č. 63737/00 z 26. 9. 2002.22) Rozhodnutí o nepřijetí stížnosti č. 63831/00 z 26. 9. 2002.23) Rozsudek z 5. 11. 2002, č. st. 48539/99.

Č L Á N K Y


s t r a n a 43

Naproti tomu zjistil porušení článku 6 odst. 1Úmluvy, pokud šlo o svědectví tajného informá-tora H., že obviněný se mu k účasti na vraždě při-znal. Soud zjistil, že bylo porušeno právo obvině-ného mlčet. Toto právo zásadně umožňujeobviněnému volbu vypovídat nebo mlčet. Tatovolba je ohrožena, jestliže státní orgány použijíúskok, aby vylákaly doznání nebo jiná osvědču-jící vyjádření. Doznání učiněné před H. nebylospontánní, ale bylo vyprovokováno neustálými do-tazy H., který na základě instrukcí policie usměr-ňoval rozhovory za podmínek, které lze považovatza obdobné podmínkám výslechu, ale bez záruk,které doprovázejí skutečný výslech před policií.Nebylo sice zjištěno žádné přímé donucení, aleobviněný byl vystaven psychologickému nátlaku,který poškodil dobrovolnost jeho doznání. Zatěchto okolností je třeba považovat informacetakto získané za informace, které byly opatřenyproti vůli obviněného. Jejich použití v procesu po-rušilo právo obviněného mlčet a neobviňovatsebe samého.

VÝSLECH SVĚDKA

Pojem svědek v ustanovení článku 6 odst. 3písm. d) Úmluvy má autonomní význam. Svědkemve smyslu tohoto ustanovení je též poškozený po-volaný svědčit,24) spoluobviněný,25) osoba, jejíž pí-semná zpráva je čtena v hlavním líčení26) a za ur-čitých podmínek i znalec ustanovený soudem.27)

V uvedeném období se Soud zabýval některýmizvláštními případy, zejména výpovědí spoluobvině-ného, výpovědí nezletilého, pohlavně zneužitého,výslechem svědka v zahraničí v rámci mezinárodníprávní pomoci a výpovědí anonymního svědka.

Ve věci Lucà v. Itálie byl stěžovatel odsouzenpro přechovávání omamných látek na základě

přečtené výpovědi spolupachatele učiněné vevyšetřování před prokurátorem. Spolupachatel,slyšen v procesu proti obviněnému jako „osobaobviněná v souvisícím trestním řízení“, využilsvého práva odmítnout výpověď.

K pojmu svědek Soud řekl: „Jestliže výpověď,ať ji učiní svědek stricto sensu nebo spoluobvi-něný, je způsobilá podepřít podstatným způso-bem odsouzení obviněného, je usvědčujícím svě-dectvím a záruky článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvyjsou aplikovatelny“. Soud pak dále uvedl, že dů-kazy musí být zásadně provedeny před obvině-ným na veřejném jednání za účelem jejich kontra-diktorního projednání. Z této zásady mohouexistovat výjimky, pokud to nejde na úkor práv ob-hajoby. Může být nutné opírat se o výpovědi zís-kané během vyšetřování, např. jestliže osoba obá-vající se o svou bezpečnost odmítá vypovídatveřejně. Obviněný však musí mít přiměřenou a do-statečnou možnost popírat výpověď buď běhemvyšetřování, nebo během jednání. Je-li odsouzenízaloženo výlučně nebo v rozhodující míře na vý-povědi osoby, kterou obviněný nemohl nikdy vy-slýchat nebo dát vyslýchat, práva obhajoby jsouzkrácena způsobem, který je neslučitelný s člán-kem 6 Úmluvy. „Skutečnost, že vnitrostátní právostanoví, že při odmítnutí spoluobviněného vypoví-dat mohou být použity výpovědi učiněné před jed-náním, nemůže obviněného zbavit práva, kterému zaručuje článek 6 odst. 3 písm. d), prověřitnebo nechat prověřit kontradiktorním způsobemkaždý podstatný usvědčující důkaz“. V daném pří-padě se soud opíral výlučně o výpověď spoluob-viněného N. před procesem a obviněný ani jehoobhájce neměli nikdy možnost vyslýchat jej. Bylproto porušen článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.

K obdobnému porušení Úmluvy došlo ve věciCraxi v. Itálie.28) Odsouzení stěžovatele bylo

24) Rozsudek Bricmont v. Belgie ze 7. 7. 1989, A č. 158 aj.25) Rozsudek Lucà v. Itálie z 27. 2. 2001, č. st. 33354/96.26) Rozsudek Lüdi v. Švýcarsko z 15. 6. 1992, A č. 238 aj.27) Rozsudek Bönisch v. Rakousko ze 6. 5. 1985, A č. 92 aj.28) Rozsudek z 5. 12. 2002, č. st. 34896/97.

Č L Á N K Y


s t r a n a 44

založeno výlučně na výpovědích spoluobvině-ných učiněných v přípravném řízení bez zárukuvedených v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvya v hlavním líčení přečtených, když jeden ze spo-luobviněných zemřel, tři odmítli v hlavním líčenívypovídat, a jeden, který vypovídal v jiném souvi-sícím řízení, se stal nezvěstným.

Ve světle této judikatury se jeví být problema-tickým ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) a § 207odst. 2 českého tr. ř., pokud výpověď spoluobvi-něného usvědčuje obviněného a obhajoba obvi-něného neměla možnost kontradiktorně popíratvýpověď spoluobviněného v přípravném řízení.

Při výslechu svědků je třeba dbát také jejichpráv a zájmů. „Článek 6 nevyžaduje výslovně,aby se vzaly v úvahu zájmy svědků obecně a po-škozených povolaných svědčit zvláště. Můževšak být ohrožen jejich život, svoboda nebo bez-pečnost. Tyto zájmy jsou chráněny jinými ustano-veními Úmluvy, z nichž vyplývá povinnost státuupravit svůj trestní proces způsobem, aby tytozájmy nebyly neprávem ohroženy. Zájmy obhajo-by musí být proto v rovnováze se zájmy svědkůa poškozených.“29)

Tyto zásady zvláště platí, jde-li o poškozenésexuálními trestnými činy. Ve věci J. M. v. Spo-jené království Soud zjistil porušení článku 3Úmluvy, když spatřoval ponižující zacházení v tom,že stěžovatelka, oběť znásilnění, byla vystavena6 dní trvajícímu výslechu ze strany obviněného,který přitom využíval její zdravotnickou dokumen-taci a osobní údaje. Poškozená se psychickyzhroutila a musela být hospitalizována. Oběť se-xuálního trestného činu často prožívá řízení jakoneúměrnou zátěž, zvláště jde-li o oběť nezletilou,která odmítá být konfrontována s obviněným. Je

třeba vzít v úvahu právo oběti na respektování je-jího soukromého života a Soud připouští, abybyla učiněna určitá opatření za účelem jehoochrany pod podmínkou, že tato opatření jsoukompatibilní s přiměřeným a dostatečně účinnýmvýkonem práv obhajoby.30)

Ve věci S. N. v. Švédsko byl stěžovatel od-souzen pro pohlavní zneužití 10letého chlapce.Výslech poškozeného provedený policií byl za-chycen na videu. Na žádost obhájce byl nezletilýznovu slyšen v nepřítomnosti obhájce, který všakměl možnost formulovat otázky, které byly svěd-kovi položeny. Tento výslech byl zachycen namagnetofonu. V hlavním líčení bylo promítnuto vi-deo a čten přepis druhého výslechu. Byly to je-diné důkazy viny. Výpovědi matky a učitelky se tý-kaly jen změn v osobnosti nezletilého.

Soud nezjistil porušení článku 6 odst. 3 písm.d) Úmluvy. Obhájce nežádal, aby byl přítomen přidruhém výslechu nezletilého, a proto nedošlo přitomto výslechu k porušení práv obhajoby. PodleSoudu článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy nelze in-terpretovat tak, že vyžaduje v každém případě,aby otázky položil svědkovi přímo obviněný nebojeho obhájce. Za daných okolností postačovaloprovedení důkazu audiovizuálním záznamema čtením přepisu magnetofonového záznamu.Obhajoba měla dostatečnou možnost vyjádřit sek těmto důkazům a zpochybňovat věrohodnostnezletilého.

Naproti tomu ve věci P. S. v. Německo31) zji-stil Soud porušení článku 6 odst. 3 písm. d)Úmluvy. Stěžovatel byl odsouzen pro pohlavnízneužití 8letého děvčátka. Soud poškozenou ne-vyslechl s odůvodněním, že výslech by byl z psy-chologického hlediska škodlivý. Založil odsou-

29) Rozsudek Doorson v. Holandsko z 26. 3. 1996, § 70.30) Viz rozsudek S. N. v. Švédsko z 2. 7. 2002, č. st. 34209/96. Srov. článek 88 Pravidel o řízení a dokazování

před MTS, který ukládá senátu dbát pečlivě na to, aby výslech oběti sexuálního násilí byl veden způsobem,který vylučuje jakékoli obtěžování nebo zastrašování. Článek 68 odst. 2 Statutu MTS umožňuje, aby výpovědiobětí sexuálních trestných činů byly zachyceny pomocí audiovizuálních prostředků a provedeny na jednánísoudu promítnutím záznamu.

31) Rozsudek z 20. 12. 2001, č. st. 33900/96.

Č L Á N K Y


s t r a n a 45

zení na výpovědi policisty, který poškozenou vy-slechl v přípravném řízení, a na výpovědi matky.Odmítl návrh stěžovatele na psychologické vy-šetření poškozené. Odvolací soud sice provedldůkaz psychologickým posudkem na důvěry-hodnost poškozené, ale zamítl návrh na její vý-slech. Poškozená tedy nebyla nikdy soudem vy-slechnuta a stěžovatel neměl nikdy možnostsledovat její chování a reakci na otázky a prově-řovat tak její věrohodnost. Psychologický posu-dek byl podán se značným odstupem od udá-losti. Svědectví poškozené, tlumočené jentřetími osobami, tak nemohlo být nikdy ověřenoobhajobou, ačkoli šlo o jediný důkaz viny.

Obtížným se jeví být aplikace principu kontra-diktorního výslechu svědků, jsou-li vyslýchániv cizině v rámci mezinárodní právní pomoci, k níždochází stále častěji. Na řízení o právní pomociv dožádaném státě se nevztahuje článek 6 Úmlu-vy, i kdyby šlo o stát, který je stranou Úmluvy.V tomto státě totiž nejde o rozhodování o trestnímobvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy.32)

Výslech v dožádaném státě často nebude prove-den v souladu s článkem 6 odst. 3 písm. d)Úmluvy a výslech svědků v hlavním líčení v doža-dujícím státě buď není vůbec možný (svědek nenípovinen dostavit se), nebo by byl spojen s nepři-měřenými obtížemi. Přitom dožadující stát jez hlediska Úmluvy zodpovědný za použití výpo-vědi, která popřípadě neodpovídá požadavkůmčlánku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.

Soud řešil dva případy tohoto druhu.Ve věci Solakov v. Makedonie33) byl stěžo-

vatel odsouzen proto, že propašoval do Spoje-ných států omamné látky. V rámci právní pomocivyšetřující soudce vyslechl pod přísahou pětsvědků nacházejících se v USA ve věznici. Ob-

hájce se bez vysvětlení nedostavil, ačkoli bylo termínu výslechů vyrozuměn. Obviněný pone-chal na vůli obhájce, zda se výslechů zúčastní činikoliv s tím, že má peníze na úhradu nákladůcesty. Obhájce ani obviněný nežádali, abysvědci byli slyšeni v hlavním líčení. Soud přečetljejich výpovědi z přípravného řízení, poněvadžjejich případné slyšení v hlavním líčení by bylospojeno s nepřiměřenými obtížemi. Obsah výpo-vědí obviněný nikdy nepopřel. I když výpovědihrály významnou úlohu při rozhodování soudu,porušení článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy zjiš-těno nebylo.

Ani ve věci Calabro v. Itálie34) nezjistil Soudporušení uvedeného ustanovení Úmluvy, když ne-mohl být slyšen v hlavním líčení tajný agent Jur-gen, který v rámci operace německé a italské po-licie dovezl 20 kg kokainu, při jehož koupi bylobviněný zatčen a pak odsouzen pro mezinárodníobchod s drogami. Odsouzení bylo založeno navýpovědích řady svědků z řad německé a italsképolicie, audiovizuálním záznamu o předávánídrogy a na záznamech telefonických odposle-chů. Výpověď agenta Jurgena učiněná v souvisí-cím trestním řízení v Německu byla čtena. Opa-kované pokusy soudu předvolat a vyslechnouttohoto svědka nebyly úspěšné, neboť svědek bylpodle sdělení německých orgánů nezvěstný.Podle Soudu italské orgány nejsou odpovědny zato, že se svědka nepovedlo najít a samy nemohouvést šetření na cizím území. Kromě toho bylo od-souzení založeno na řadě dalších důkazů.

V rozsudku Visser v. Holandsko Soud potvr-dil svoji judikaturu k podmínkám výslechu ano-nymního svědka. Obviněný byl odsouzen proúčast na únosu. Odsouzení bylo založeno na vý-povědi anonymního svědka, který poznal obvině-

32) Viz rozhodnutí Komise X., Y. a Z. v. Rakousko z 5. 2. 1973, Recueil des décisions, sv. 43, s. 38. Srov. téžA. Klip, The Decrease of Protection under Human Rights Treaties in the International Criminal Law, RIDP, 1–2,1997, s. 291 n.

33) Rozsudek z 31. 10. 2001, č. st. 47023/99.34) Rozhodnutí o nepřijetí stížnosti č. 59895/00 z 21. 3. 2002.

Č L Á N K Y


s t r a n a 46

ného na předložené fotografii. Svědek byl slyšenvyšetřujícím soudcem, výslech akusticky sledo-val obhájce v jiné místnosti. Svědek odpověděli na otázky, které navrhl položit obhájce.

Soud zjistil porušení článku 6 odst. 3 písm. d)Úmluvy ze dvou důvodů. Ani vyšetřující soudce,ani procesní soud nezkoumali, zda obava svědkaz možné odplaty byla důvodná. Kromě toho vý-pověď svědka byla rozhodujícím důkazem vinyobviněného.35)

POLICEJNÍ PROVOKACE

V již cit. věci Calabro v. Itálie byl stěžovatelzatčen při koupi 20 kg kokainu. Látku dovezlz Německa do Itálie v rámci operace vedené ně-meckou a italskou policií tajný agent Jurgen,který se spojil s obchodníkem s omamnými lát-kami X. Ten řekl, že mluvil se stěžovatelem. Stě-žovatel se pak sám spojil s Jurgenem, dohodl sis ním schůzku a dostavil se do jeho pokoje, kdemu Jurgen ukázal kufr s drogou. Když stěžovatelprojevil souhlas s koupí, byl zatčen.

Na rozdíl od případu Teixeira de Castrov. Portugalsko36) se tajný agent omezil na to, žeprojevil ochotu dovézt a prodat omamnou látku.Byl to stěžovatel, který jej kontaktoval, domluvilschůzku na předání drogy, zaplatil peníze a pro-jevil tím, že je zapojen do sítě mezinárodního ob-chodu s drogami. Jednání agenta tedy nevypro-vokovalo spáchání trestného činu, který by bezjeho intervence nebyl spáchán. Intervence agen-ta se omezila na jednání tajného agenta a ne-měla povahu jednání agenta provokatéra. Soudtak navázal na judikaturu ve věci Teixeira deCastro v. Portugalsko, kde Soud také rozlišujejednání tajného agenta (agent infiltré, undeco-

ver agent), které zásadně není v rozporu s Úmlu-vou, a jednáním agenta provokatéra.

PRÁVO MLČET A NEOBVIŇOVATSEBE SAMÉHO

Kromě již cit. věci Allan v. Spojené králov-ství, v níž Soud vyslovil, že doznání vyprovoko-vané naléháním policejního informátora, nasaze-ného do cely obviněného a konajícího podleinstrukcí policie, není dobrovolné a je tím poru-šeno právo obviněného mlčet, se Soud zabývalve dvou případech nesmírně zajímavou otázkou,zda a kdy vynucení povinnosti daňového poplat-níka předložit určité doklady nebo prohlášenío stavu majetku v řízení o zjištění daňové povin-nosti zasahuje do práva mlčet a neobviňovat sebesamého.

V dosavadní judikatuře Soud rozlišuje právomlčet a právo neobviňovat sebe samého jinýmzpůsobem než výpovědí. Tato práva vyplývajíz presumpce neviny a z práva na spravedlivý pro-ces. Svědčí proto jen obviněnému z trestnéhočinu ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. Ale vý-pověď vynucená mimo trestní řízení, zejména vesprávním řízení, je-li pak použita jako usvědčujícídůkaz v trestním řízení, porušuje právo mlčet.37)

Soud dále rozlišuje výpověď a jiné důkazy.„Právo neobvinit sebe samého se v první řadětýká respektování rozhodnutí obviněného mlčet.Toto právo, jak se obecně chápe v právních řá-dech smluvních států Úmluvy, se nevztahuje napoužití v trestním řízení údajů, které lze získat odobviněného za pomoci donucovací moci, kterévšak existují nezávisle na jeho vůli, např. doku-menty získané na základě příkazu, odebránívzorků dechu, krve, moči nebo tělesných tkání

35) Rozsudek ze 14. 2. 2002, č. st. 26668/95. K podmínkám výslechu anonymního svědka srov. zejména roz-sudek Van Mechelen et al. v. Holandsko z 23. 4. 1997, Recueil 1997–III. Viz též B. Repík, op. cit. v pozn.9, s. 203 n.

36) Viz rozsudek z 9. 6. 1998. Srov. též B. Repík, op. cit. v pozn. 9, s. 200.37) Viz rozsudek Saunders v. Spojené království ze 17. 12. 1996, Recueil 1996–VI, s. 2044. Srov. též B. Re-

pík, op. cit. v pozn. 9, s. 185 n.

Č L Á N K Y


s t r a n a 47

za účelem analýzy DNA“.38) Tyto důkazy lze tedyzískat od obviněného za pomoci donucení,i když ho usvědčují. Z judikatury však implicitněvyplývá, že od obviněného lze požadovat jen to,aby vydal nebo strpěl odnětí např. písemnostía aby strpěl odebrání uvedených vzorků. Nelzeod něj požadovat aktivní součinnost při opatřo-vání věcných důkazů, zejména písemností. V roz-sudku Funke v. Francie, kde šlo o celní řízenío devizovém trestném činu, Soud řekl: „(...) celníorgány vyprovokovaly odsouzení p. Funkeho (zanepředložení dokladů, pozn. autora), aby získalyurčité doklady, jejichž existenci předpokládaly,aniž by měly o nich jistotu. Poněvadž nemohlynebo nechtěly opatřit si je jiným způsobem, po-kusily se donutit stěžovatele, aby sám poskytl dů-kaz trestných činů, které údajně spáchal. Zvlášt-nosti celního práva nemohou ospravedlnit takovýzásah do práva každého obviněného mlčet a ne-přispět k vlastnímu obvinění.“39)

Na rozdíl od Úmluvy, jak je v tomto bodě inter-pretována Soudem, právo mlčet je v české Lis-tině základních práv a svobod formulovánoobecně, týká se nejen obviněného, ale každéhov jakémkoli řízení, nejen trestním (článek 37odst. 1). U obviněného se toto právo ještě zvlášťopakuje (článek 40 odst. 4). Je zvláštní, že zá-kon č. 337/1990 Sb., o správě daní a poplatků,v § 8 přiznává právo odepřít výpověď za podmí-nek článku 37 odst. 1 Listiny svědkovi a tzv. oso-bě přezvědné, ale nikoli poplatníkovi daně. Tennaopak je povinen podat určité informace nebovysvětlení (§ 16 cit. zákona).

Naproti tomu český právní řád neobsahuježádné ustanovení, které by se týkalo práva ne-obviňovat sebe samého jiným způsobem než vý-povědí.

Ve věci J. B. v. Švýcarsko40) okresní daňovákomise zahájila proti stěžovateli řízení pro zkrá-

cení daně a vyzvala jej, aby předložil všechny do-klady týkající se investic do určitých společností.Stěžovatel uznal, že investice učinil a nepřiznalpříjmy z nich, ale žádné doklady nepředložil. Stě-žovatel nevyhověl ani dalším čtyřem výzváma byly mu za to uloženy čtyři pokuty. Posléze sestěžovatel a daňová správa dohodli na narovnání,v němž se stěžovatel zavázal zaplatit určitoučástku na dani a dále pokutu 20 000 CHF.

Soud se především zabýval otázkou, zda ječlánek 6 aplikovatelný, tj. zda šlo o trestní řízeníve smyslu tohoto článku. Předmětem řízení bylostanovit daňovou povinnost stěžovatele a popř.mu uložit pokutu za eventuální zkrácení daně.I když řízení nebylo takto výslovně označenoa v praxi je obtížné rozlišovat řízení o vyměřenídaně a trestní řízení za zkrácení daně, bylo od za-čátku účelem řízení rozhodnout též o trestnímobvinění stěžovatele a uložit mu sankci, která ne-byla nevýznamná.

Pokud jde o respektování článku 6 odst. 1Úmluvy, nelze vyloučit, že požadované dokladymohly obsahovat informace o dodatečných příj-mech z nezdaněných pramenů zakládající zkrá-cení daně. Tyto informace je třeba odlišovat odúdajů, které je osoba povinna poskytnout a kteréexistují nezávisle na její vůli, např. analýza krve,Soud zjistil porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy.

Poslední argument Soudu je v rozporu s roz-sudkem ve věci Saunders v. Spojené království,kde naopak jsou doklady, písemnosti, označoványjako důkaz, jehož existence není závislá na vůli ob-viněného. Patrně šlo o to, jako ve věci Funke, žese od obviněného vyžadovala aktivní součinnostpři opatřování dokladů, které obviněný nemělv bezprostředním držení, tj. aktivní přispění k vlast-nímu obvinění, k čemuž obviněný není povinen.

Ve věci Allen v. Spojené království41) da-ňová správa vyzvala stěžovatele, aby předložil

38) Rozsudek cit. v předch. pozn., § 69.39) Rozsudek z 25. 2. 1993, A č. 256–A, § 44.40) Rozsudek z 3. 5. 2001, č. st. 31827/96.41) Rozhodnutí o nepřijetí stížnosti č. 76574/01 z 10. 9. 2002.

Č L Á N K Y


s t r a n a 48

prohlášení o stavu svého majetku pod pokutou300 liber. Stěžovatel nereagoval a byl proto upo-zorněn (tzv. upozornění Hansard), že namísto za-hájení trestního stíhání může být uzavřeno narov-nání, při němž se přihlíží ke spolupráci daňovéhopoplatníka. Nato stěžovatel předložil přehled svýchaktiv. Poté byl odsouzen kromě jiného pro da-ňový podvod záležející v předložení lživého pře-hledu o aktivech, z nichž některá opomenul.

Stížnost obviněného Soud nepřijal jako zjevněbezdůvodnou.

Skutečnost, že od stěžovatele bylo požadová-no pod hrozbou sankce předložit daňové správěprohlášení o svých aktivech, neklade žádný pro-blém z hlediska článku 6 odst. 1 Úmluvy. Právonepřispět k vlastnímu obvinění samo o sobě ne-brání použití donucení za účelem přimět určitouosobu poskytnout informace o své finanční situ-aci. Toto právo nezakládá imunitu pokud jdeo jednání motivované snahou vyhnout se daňovépovinnosti.

Stěžovatelem poskytnuté informace nebylypoužity proti němu v tom smyslu, že by umožnilyobvinit jej z již předtím spáchaného trestnéhočinu. Nebyl stíhán proto, že neposkytl informace,které by mohly sloužit pro jeho obvinění v rámcijiž probíhajícího nebo zamýšleného trestního stí-hání. Byl obviněn pro podání falešného prohláše-ní, což není případ vynuceného sebeobvinění vevztahu k již předtím spáchanému trestnému činu.Toto falešné prohlášení je samo trestným činem.Kromě toho nikoli každé opatření, jehož cílem jepřimět osobu, aby poskytla informace, které po-případě mohou být použity v rámci pozdějšíhotrestního stíhání, nelze považovat za neoprávně-né donucení. Soud v této souvislosti přihlíželk nízké pokutě maximálně 300 liber a k tomu, žeupozornění na možnost narovnání nelze považo-vat za abuzivní nátlak.

Není snadné udělat si na základě těchto dvoujudikátů ucelený obrázek o úloze práva mlčeta nepřispět k vlastnímu obvinění v daňovém ří-zení a v případném souvisícím nebo následnémtrestním řízení za porušení povinnosti uloženédaňovými zákony. Z hlediska Úmluvy zásadněplatí, že uvedená práva jsou přiznána jen obvině-nému v trestním řízení, nikoli též daňovému po-platníkovi ve správním daňovém řízení, jehož lzedonutit jak k „výpovědi“ (prohlášení, podání infor-mace, vysvětlení apod.), tak k vydání věcnýchdůkazů, zejména listin. K vydání věcných důkazůlze i proti obviněnému, tedy v trestním řízení,použít donucovací prostředky, pokud se nevyža-duje od obviněného aktivní součinnost, ale jenstrpění donucovacích opatření.

Problémem je použití důkazů získaných mimotrestní řízení způsobem, který v trestním řízenídovolen není. Použití výpovědi získané donuce-ním v následném trestním řízení zásadně poru-šuje právo obviněného mlčet a neobviňovat sebesamého (srov. shora rozsudek ve věci Saundersv. Spojené království). Ve věci Allen v. Spo-jené království však Soud připouští, že v daňo-vých věcech mohou být v následném trestním ří-zení použity i informace, které byly od daňovéhopoplatníka získány za použití nátlaku, který všaknení abuzivní.

V judikatuře nebyla dosud řešena otázka pou-žití věcného důkazu, který byl získán mimo trestnířízení donucením osoby k aktivní součinnosti přiopatřování důkazu (srov. shora rozsudek ve věciFunke v. Francie a ve věci J. B. v. Švýcarsko).

Kontroverzní otázka vyvození nepříznivých zá-věrů z mlčení obviněného byla znovu řešenav rozsudku Beckless v. Spojené království.42)

Tato otázka není aktuální jen pro Spojené králov-ství,43) ale též pro kontinentální trestní systé-my.44) Když Soud připustil možnost vyvodit ta-

42) Rozsudek z 8. 10. 2002, č. st. 44652/98.43) Viz k tomu D. Císařová a kol.: Trestní právo procesní, Linde Praha, a. s., 2001, s. 451 n.; B. Repík, op. cit.

v pozn. 9, s. 188 n.44) Viz rozsudek Telfner v. Rakousko z 20. 3. 2001.

Č L Á N K Y


s t r a n a 49

kové závěry z mlčení obviněného, vycházelz předpokladu, že „existující mezinárodní normyzaručují právo mlčet a nepřispět k vlastnímu ob-vinění, ale o tomto aspektu neříkají nic“.45) Ačkolise situace mezitím změnila, neboť Statut MTS vesvém článku 67 odst. 1 písm. g) zaručuje právomlčet, „aniž by mlčení mohlo být vzato v úvahu přizjišťování viny nebo neviny“, Soud svoje stano-visko nezměnil. Trvá však alespoň na přísnýchpodmínkách, za kterých lze takové závěry z ml-čení obviněného vyvodit (možnost poradit ses obhájcem než obviněný odmítne vypovídat, exi-stence dalších, v podstatě dostatečných usvěd-čujících důkazů, tj. nemožnost založit odsouzenívýlučně nebo v rozhodující míře jen na mlčeníobviněného).

V uvedené věci Soud zjistil porušení článku 6odst. 1 Úmluvy, když soudce dostatečně nepou-čil porotu o podmínkách, za nichž lze mlčení vy-kládat v neprospěch obviněného. Neupozornildále porotu, že obviněný při zadržení projevilochotu mluvit a vysvětlit svou přítomnost na místěčinu, ale policie sama mu řekla, aby počkal navýslech na komisariátu. Tam obviněný na radusvého advokáta mlčel, ale před soudem vysvětlil,proč. Soudce prakticky poučil porotu v tomsmyslu, že má úplnou volnost, jaké důsledkyz mlčení obviněného vyvodí.

HODNOCENÍ ZÁVAŽNOSTI DŮKAZŮ

Soud nesčetněkrát opakoval, že náleží zá-sadně vnitrostátním soudům hodnotit závažnost(relevanci) důkazů, které strany navrhují provést.Štrasburský Soud si však vyhrazuje právo „zkou-mat, zda řízení, posuzované vcelku, včetně pro-vedení důkazů v neprospěch i v prospěch obvi-něného, mělo spravedlivý charakter požadovaný

článkem 6 Úmluvy“.46) Nestačí, že obviněný sistěžuje na neprovedení některých jím navrže-ných důkazů. Musí také podepřít svůj návrh přes-ným zdůvodněním, proč je provedení důkazůnutné pro zjištění pravdy. Ve věci Perna v. Itálienavrhl obviněný provedení důkazů výslechemsvědků a opatřením novinových článků ke sku-tečnostem, které nebyly mezi stranami spornénebo byly notoricky známé. Soud neshledal stíž-nost v tomto směru důvodnou.47)

Naproti tomu zjistil Soud porušení článku 6odst. 1, 3 písm. d) Úmluvy, když vnitrostátní soudodmítl provést důkaz kontrolním znaleckým po-sudkem. Ve věci G. B. v. Francie48) byl stěžova-tel odsouzen pro znásilnění a pohlavní zneužitídvou nezletilých děvčat a dvou nezletilýchchlapců. V přípravném řízení byl podán psycho-logický a psychiatrický posudek dvěma znalci,který byl v hlavním líčení ústně přednesen jednímze znalců. Státní zástupce předložil v hlavním lí-čení dokumenty týkající se osobnosti a sexuál-ního chování obviněného v době jeho nezleti-losti. Po přednesení posudku byla učiněnapřestávka 15 minut, během které se znalec se-známil s těmito písemnostmi. Při pokračování vevýslechu znalec podstatně změnil svůj posudekv neprospěch obviněného. Žádost obhajoby naprovedení kontraexpertizy soud zamítl.

Změna znaleckého posudku v průběhu hlav-ního líčení a zamítnutí návrhu na provedení kon-trolní expertizy samy o sobě ještě nezakládají ne-spravedlnost procesu. V daném případě všakznalec podstatně změnil posudek během téhožhlavního líčení a jen po letmém prohlédnutí nověpředložených dokumentů. Přitom změna po-sudku měla podstatný vliv na názor porotcův otázce trestu.

I když je zásadně věcí vnitrostátních soudůhodnotit závažnost navržených důkazů, provádění

45) Rozsudek John Murray v. Spojené království z 8. 2. 1996, § 47.46) Rozsudek Barberà et al. v. Španělsko, cit. v pozn. 3, § 68.47) Rozsudek z 25. 7. 2001, č. st. 48898/99.48) Rozsudek z 2. 10. 2001, č. st. 44069/98.

Č L Á N K Y


s t r a n a 50

důkazů musí odpovídat základním principůmspravedlivého procesu, zejména principům rov-nosti zbraní a kontradiktorního projednání.

ZÁVĚR

V oblasti dokazování se v nejnovější judikatuřeSoudu výrazněji profilují některé základní prin-cipy, které ovládají jeho rozhodování.

Je to především princip proporcionality,v dikci Soudu princip spravedlivé rovnováhy(juste équilibre) mezi právy obhajoby na jednéstraně, obecnými zájmy společnosti, popřípaděprávy jiných osob zúčastněných na řízení, ze-jména poškozených a svědků, na druhé straně.Výrazně se to projevuje zvláště při posuzovánípřípustnosti nezákonných důkazů a při právu ml-čet, ale také při výslechu svědků a poškozených,zejména nezletilých, kteří byli oběťmi sexuálníchtrestných činů. Z těch práv obhajoby, kterými seSoud zabýval ve zkoumaném období, praktickyžádné nepovažuje Soud za právo absolutní, ne-omezitelné. Přitom se Soud střeží překročit urči-tou hranici, za níž by bylo právo obhajoby poško-

zeno způsobem, který by měl za následek ne-spravedlnost procesu.

Porušené právo posuzuje Soud zpravidla v rámciřízení vcelku, nikoli izolovaně, ledaže by šlo o poru-šení tak závažné, že by samo o sobě diskvalifikovaloproces jako proces spravedlivý. Připouští protonapř. i důkaz získaný bez zákonného základu nebonezákonnými prostředky, výpověď nepodrobenoukontradiktornímu projednání atd., pokud nejsou je-dinými nebo rozhodujícími důkazy viny.

Neodpovídá filozofii lidských práv obsaženév judikatuře Soudu příliš formalistické a jedno-stranné pojetí práv obhajoby jako práv absolut-ních, bez ohledu na obecné zájmy společnostia bez ohledu na práva a zájmy jiných, taktéžchráněných Úmluvou. Bezduché lpění na ne-podstatných formalitách (které se často vytýkánašim soudům), kterými je někdy proces zatížen,to není to, co Soud očekává, když vyžaduje, abybyla zaručena práva skutečná a efektivní, nikoliformální.

Autor je emeritním soudcem Evropského soudupro lidská práva ve Štrasbursku.

Společné zásady a pravidla platná při a pro jednání Úřadu

Po dobu jednání Úřadu (vyjma vedlejšího úča-stenství a přímé účasti) jsou jakékoli procesníúkony ze strany příslušné organizační složky v ří-zení neúčinné. Tzn., že takovéto úkony nejsoupřímo neplatné, nemohou však v řízení vyvolatpřímo účinky, které by běžně nastaly za situace,

kdyby v řízení namísto příslušné organizační složkynevystupoval Úřad. Neúčinnost těchto úkonů na-stupuje přímo ze zákona, není třeba se výslovnědomáhat jejího určení. I přes výslovné zakotveníneúčinnosti v zákoně se může nabídnout otázka,jestli Úřad může takto dotčený úkon příslušné or-ganizační složky dodatečně aprobovat či zhojittak, aby měl v řízení účinek. S ohledem na jedno-značnost textu zákona možno toto odmítnout –

ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH ANEB FINANČNÍPROKURATURA PO ČESKU (z. č. 201/2002 Sb.)

– dokončení, prvá část viz č. 6–7/2003Mgr. RADMILA KULKOVÁ

Č L Á N K Y


s t r a n a 51

Úřad by musel dotčený procesní úkon provéstsám. Právě uvedené se vztahuje toliko k účinkuprocesních úkonů příslušné organizační složkyv řízení po dobu, kde zde namísto ní jedná Úřad.Vedle toho platí při jednání Úřadu podle ust. § 21odst. 3 z. č. 201/2002 Sb. další pravidlo vztahu-jící se tentokrát na jakékoli právní úkony organi-zační složky namísto níž jedná Úřad: Právní úkony,které tato organizační složka případně provedemimo řízení, jsou ze zákona přímo neplatné, ni-koli však vždy. Jejich neplatnost nastává pouze zapodmínky, že takovéto úkony odporují postupuÚřadu v řízení.

Jinak než je uvedeno není jednáním Úřadu prá-vo hospodařit s majetkem ani postavení a okruhúčastníků řízení dotčeno.

Výsledky řízení dopadají přímo na dotčenouorganizační složku, a to včetně případné povin-nosti hradit náklady řízení protistraně.

Samotná „služba“ vykonávaná Úřadem,kdy tento jedná za stát namísto organizačnísložky, stejně jako zpracovávání právních sta-novisek, nejsou úplatné. Příslušné organizačnísložky neposkytují Úřadu za tuto jeho činnostžádné poplatky či jinou formu úplaty. Úřad hradíze svého rozpočtu i hotové výdaje bezprostředněsouvisející s jeho jednáním. Ostatní náklady ří-zení a náhrady nákladů řízení (např. soudní po-platky), hradí však příslušná organizační složka.Takto je dán částečně speciálně režim peněž-ních vztahů jinak upravený ustanovením § 66 zá-kona o rozpočtových pravidlech (podle tohoto siorganizační složky státu v působnosti jednohosprávce kapitoly při plnění svého předmětu čin-nosti navzájem neposkytují peněžitá plnění – zá-kon ovšem může stanovit jinak).

Jestliže Úřad vystupuje v řízení jménemstátu (jedná jeho jménem v případech výlučnéhoči dohodnutého jednání), je přímo zákonem vy-loučeno současné zastoupení na základěplné moci sjednané pro dané řízení přísluš-nou organizační složkou.

Ani sám Úřad pak v těchto řízeních a stejně tak i v řízeních, kde se účastní přímo, ne-může sjednat zastoupení na základě plné

moci. V těchto řízeních jedná Úřad, resp. jehozaměstnanec, který se prokáže pověřením ředi-tele Úřadu. Porušení této zásady by ostatně zna-menalo popření smyslu a účelu samotného zří-zení Úřadu pro zastupování státu. Jedinouvýjimkou je možnost sjednat zastoupení nazákladě plné moci v řízeních před zahranič-ními a mezinárodními soudy a rozhodčími or-gány. Nepočítá se totiž s takovou četností řízenípřed zahraničními a mezinárodními orgány, abybylo vhodné přijmout přímo jako pracovníkyÚřadu odborníky znalé cizího práva. Proto zdemůže Úřad jménem státu sjednat zastoupení nazákladě plné moci, a to s osobou znalou přísluš-ného právního řádu.

Pro jednání Úřadu jménem státu nebo i v pří-padě své přímé účasti na řízení ukládá mu zákonpovinnost postupovat v souladu s právními před-pisy vždy tak, aby účinně hájil majetkové zájmystátu.

K možnosti řádného zabezpečení činností Úřa-du vykonávaných pro organizační složky, státníorganizace, případně Pozemkový fond, ale i v zá-jmu státu (to v případě přímé účasti na řízení), jevšem těmto subjektům uložena povinnost po-skytovat Úřadu informace, údaje, podkladya součinnost nezbytnou pro řízení, kde Úřadvystupuje. Touto povinností vůči Úřadu nenívšak dotčena zákonem upravená či uložená po-vinnost mlčenlivosti! (např. povinnost zachovávatmlčenlivost o skutečnostech zjištěných v daňo-vém řízení).

Jako informační zdroj je pro Úřad k dispozicii Katastr nemovitostí. Úřad je oprávněn bezú-platně využívat údajů evidovaných v Katastru ne-movitostí, zákonem o Úřadu je ovšem toto opráv-nění přiznáno jen pokud jde o nemovitosti vevlastnictví státu a s nimiž je současně Úřad pří-slušný hospodařit.

B. ZPRACOVÁVÁNÍ PRÁVNÍCHSTANOVISEK – § 13 ZÁKONA

Úřad je povinen na základě žádosti organizač-ní složky, státní organizace nebo Pozemkového

Č L Á N K Y


s t r a n a 52

fondu zpracovat právní stanovisko v konkrétnívěci týkající se majetku státu.

Žádost o stanovisko může být podána pouzev takové věci, která je buď z hlediska majetkovýchzájmů zásadního charakteru a nebo jde o věcprávně složitou. Není přitom stanoveno, že orga-nizační složka, státní organizace popř. Pozem-kový fond jsou oprávněni obrátit se se žádostio zpracování stanoviska na Úřad pouze ve věci ta-kového majetku, se kterým jsou sami přímooprávněni hospodařit. Toto tedy nebude podmín-kou možnosti žádat o právní stanovisko. Podstat-nější a fakticky rozhodné je hledisko složitostivěci nebo to, že jde o věc zásadního významu.Kdo bude oprávněn odůvodněnost žádostio právní stanovisko v konkrétní věci z tohoto po-hledu závazně posuzovat, ovšem zákon nestano-vuje. Lze se domnívat, že v první fázi to bude opětsám Úřad. Postup organizační složky v případěodmítnutí její žádosti o stanoviska řešen není.

Právní stanovisko zpracované Úřadem jesvou povahou fakticky nezávazným odbornýmprávním názorem. Jeho respektování neníuloženo jako povinnost. Vydávání právních sta-novisek jako mimoprocesní pomoc, a též jakopreventivní prvek při řešení právních otázek sou-visejících s majetkem státu, je Úřadu uloženo čisvěřeno jednak s ohledem na již zmíněné cel-kové zaměření činnosti Úřadu a návazně paki vzhledem k předpokládanému odbornému per-sonálnímu potencionálu, kterým má tento orgándisponovat.

Hospodaření Úřadu s majetkem státu

Úřad pro zastupování státu ve věcech majet-kových je organizační složkou státu, je účetníjednotkou a ve smyslu zákona o majetku státu jetak oprávněn a současně povinen hospodařits majetkem, který má přidělen a potřebuje jejk plnění svých úkolů. Úřad se navíc stal přísluš-ným k hospodaření též s vybraným majetkem,který doposud spravovaly okresní úřady z titulusvé speciální příslušnosti podle zákona o ma-jetku státu (tzv. prozatímní správa) a se kterým do

nabytí účinnosti zákona o Úřadu nebylo naloženojinak. Toto zákonné opatření ohledně přechodupráva hospodařit s majetkem souviselo s připra-vovaným zánikem okresních úřadů, když Úřad ponich přebral některé jejich úkoly právě v oblastihospodaření s majetkem státu. K předání ma-jetku mělo dojít nejpozději do 30. 9. 2002.

Pokud jde o vlastní majetek okresních úřadů,se kterým tyto hospodařily běžně jako příslušnéorganizační složky státu, dostává se též dosprávy, resp. právo a povinnost hospodařit s nímpřešlo též na Úřad, tentokráte ke dni zánikuokresních úřadů, tj. od 1. 1. 2003. Toto se všaktýká pouze toho majetku zaniklých okresníchúřadů, se kterým nebylo naloženo jinak – kterýna základě zákona (zejména z. č. 320/2002Sb.) nepřešel do vlastnictví územně samospráv-ních celků, popř. se právo hospodaření nepřesu-nulo na Ministerstvo práce a sociálních věcínebo na státní oblastní archivy.

Souběžně s přijetím zákona o Úřadu pro za-stupování státu ve věcech majetkových došlo i kezměně zákona o majetku státu. Namísto dosa-vadních okresních úřadů a v hl. městě Prazenamísto Ministerstva financí se Úřad nově stal or-ganizační složkou příslušnou hospodařit s majet-kem, o němž není stanoveno, že s ním má hos-podařit jiná organizační složka a nebo se kterýmfakticky jiná organizační složka nehospodaří(bezprizorní majetek, majetek z odúmrtí, nale-zené věci, věci, které připadly státu v trestně-právním řízení – viz již výše agenda tzv. proza-tímní správy). Ohledně uvedeného majetkuvystupuje Úřad v právních vztazích jménem státuprávě jako příslušná organizační složka, tj. podlezákona o majetku státu, nikoli přímo dle zákonao Úřadu.

V prvním ze shora uvedených případů je Úřadoprávněn hospodařit s majetkem státu ve smyslu§ 9 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku Českérepubliky. Tzn., že hospodaří s majetkem svěře-ným mu jako majetek potřebný k plnění jehovlastních úkolů: – jde o majetek využívaný k na-plňování svých úkolů podle části první zákonao Úřadu (jednání úřadu, právní stanoviska).

Č L Á N K Y


s t r a n a 53

Podle zmíněného ust. § 9 zákona o majetku ČRje v příslušnosti organizační složky státu, která jeúčetní jednotkou, hospodaření s takovým urči-tým majetkem státu, který tato organizační složkapotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolův rámci její působnosti nebo stanoveného před-mětu činnosti. Není-li zákonem stanoveno jinak,příslušná organizační složka s majetkem též na-kládá, a to způsoby a za podmínek podle zákonao majetku ČR.

Ve druhém ze shora zmíněných případů jeÚřad příslušný hospodařit s majetkem státu,který Úřadu samotnému neslouží, nepotřebujejej k plnění svých vlastních úkolů. Hospodaření jemu zde tak fakticky uloženo jako zvláštní povin-nost – specifická povinnost správy majetkustátu, se kterým není příslušná hospodařit jináorganizační složka státu. V praxi přešlo na Úřadprávo hospodařit zejména s majetkem, který bylpředmětem tzv. prozatímní správy vykonávanédosud okresními úřady, popřípadě Ministerstvemfinancí a dále který sloužil okresním úřadům k za-bezpečení běžné činnosti spojené se zajišťová-ním jejich provozu (pokud nepřešly jinam, např.v rámci delimitace pracovníků okresních úřadů).

Součástí majetku, kde právo hospodařenípřešlo na Úřad z okresních úřadů, byly vedle mo-vitých a nemovitých věcí i pohledávky (v zásadějde o pohledávky soukromoprávní povahy, tj. ni-koli vzniklé z rozhodovací činnosti bývalýchokresních úřadů, tyto přešly na příslušné sub-jekty spolu s přechodem kompetencí, se kterýmivznik pohledávky souvisí, např. pohledávka z po-kuty uložené ve správním řízení, kde z okresníhoúřadu přešla kompetence např. na pověřenýobecní úřad).

Hospodaření s majetkem státu je činností,která zahrnuje právo věci a jiné majetkové hod-noty držet, užívat a využívat je a na druhé straněpovinnost pečovat o zachování majetku a jehoúdržbu, příp. o jeho zlepšení nebo rozmnožení,chránit před poškozením, ztrátou, odcizenímnebo zneužitím. Nakládat s majetkem státu(např. převody, zřízení věcného břemene, zasta-vení, přenechání do užívání atp.) mohou pří-

slušné organizační složky hospodařící s majet-kem státu jen způsobem a za podmínek stanove-ných zákonem č. 219/2000 Sb.

Organizace Úřadu

Úřad jako organizační složka státu, byť je účet-ní jednotkou, nemá vlastní právní subjektivitu(pouze v případě přímé účasti je mu zákonemspeciálně přiznána způsobilost procesní, v ostat-ních případech jedná jménem státu).

Co je organizační složkou státu, je pojmově vy-mezeno v ust. § 3 z. č. 219/2000 Sb. viz výše.Organizační složka není právnickou osobou, čímžvšak podle odst. 2 § 3 cit. zákona o majetku ČRnení dotčena její působnost nebo výkon před-mětu činnosti podle zvláštních právních předpisů.Její jednání v těchto případech je jednáním státu.Účetní jednotkou je organizační složka, pokudtak právní předpisy stanoví – v případě Úřadu takzakotvuje § 1 odst. 3 zákona o Úřadu.

V čele Úřadu stojí ministrem financí jmenova-ný ředitel. V terminologii zákona o majetku ČR jetedy ředitel Úřadu současně vedoucím organi-zační složky. Takto je to právě on, kdo by měl zaÚřad jednat. Další zaměstnanci Úřadu mohou či-nit právní úkony v rozsahu stanoveném vnitřnímpředpisem – v případě Úřadu jde o organizačnířád, který schvaluje ministr financí.

Sídlem Úřadu je Praha (Rašínovo nábřeží 42,128 00 Praha 2). Resortním organizačním za-členěním spadá Úřad pod Ministerstvo financí.Tento ústřední orgán státní správy vykonává nadÚřadem odborný dohled. Lze říct, že právěi v rámci výkonu tohoto dohledu je Úřad povinenzasílat ministerstvu na vědomí každé zpracovanéprávní stanovisko a na požádání je povinen sdělitstav řízení v každé věci, v níž je Úřad činný. Jde-livšak o podřízenost, resp. o řízení Úřadu ve smyslutoho, že by Ministerstvo mohlo zasahovat přímoa konkrétně do způsobu jednání Úřadu v kon-krétních majetkoprávních kauzách, je nutno do-dat, že toto není v zásadě možné. Úřad jedná ne-závisle v rámci povinností jemu uložených. Projednotlivý případ je Ministerstvo financí oprávněno

Č L Á N K Y


s t r a n a 54

pouze určit jako příslušné pro odborné právníčinnosti Úřadu (tj. pro jednání nebo i zpracovánístanoviska) jiné územní pracoviště, než které jepříslušné podle zákonem zakotvených kritérií (vizdále).

Z pohledu vnitřní organizační struktury totižÚřad sestává právě z tzv. územních pracovišť.Územní pracoviště Úřadu působí v sídlech kraj-ských soudů, působnosti místní pak kopírujísoudní obvody krajských soudů. Takto byl okruhpůsobnosti pro územní pracoviště zvolen zá-měrně s ohledem na stěžejní činnost Úřadu, kte-rou je jednání jménem státu před soudy a jinýmiorgány. Jednotlivá územní pracoviště však majívedle toho plnit i další úkol svěřené či uloženéÚřadu, a to správu či hospodaření s majetkemstátu.

Konkrétní podobu vnitřního uspořádání struk-tury Úřadu vychází z organizačního řádu Úřadu.Podle něho má Úřad následující organizačníútvary: sekce, odbory, samostatné oddělenía oddělení. Činnost a úkoly, které jsou Úřaduuloženy zákonem, vykonávají sekce coby organi-zační útvary podřízené vždy přímo řediteli Úřadu.Sekce jako organizační útvar je zpravidla územnípracoviště. Úřad má v současnosti sedm sekcíúzemních pracovišť, pro území hl. města Prahyvykonává úkony tohoto územního pracovištěsekce právních služeb spolu s některými dalšímiorganizačními útvary (odbory) podřízenými téžpřímo řediteli Úřadu.

V rámci každé sekce, která je územním pra-covištěm, tvoří další články organizační strukturyjednotlivé odbory zaměřené na konkrétní úkolya činnost vykonávanou tímto pracovištěm (odborprávních služeb, odbor hospodaření s majetkemstátu, hospodářsko-správní a personální a ko-nečně odbor odloučené pracoviště), popřípaděmimo odbor stojící samostatné oddělení. Odborodloučené pracoviště zahrnuje pracoviště deta-šovaná v sídlech bývalých okresních úřadů, kterájsou fakticky výkonným článkem organizačnístruktury Úřadu ve věcech hospodaření s majet-kem a jednání Úřadu podle zákona o Úřadu. Ří-zením odloučeného pracoviště je často pověřen

právě bývalý přednosta, případně jiný vedoucípracovník bývalého okresního úřadu. Na odlou-čeném pracovišti působí jako organizační článektzv. právní zástupce. Ten pak konkrétně v rámcisvé působnosti zajišťuje výlučné jednání předsoudy a rozhodčími orgány ve vyjmenovanýchvěcech, dohodnutá jednání, podává žaloby a dálejedná v řízení před soudy, např. ve věci určenívlastnického práva státu, zajišťuje i vystupováníÚřadu v pozici vedlejšího účastníka, popř. i tzv.přímé jednání Úřadu. Jednotlivé organizačnísložky Úřadu vykonávají činnosti a úkoly, kterémají vykonávat podle zákona popř. podle pravideldaných organizačním řádem Úřadu. Při výkonutěchto činností vystupují a jednají za Úřad jakojeho příslušné útvary.

Ke zpracovávání právních stanovisek je zezákona příslušné jediné územní pracoviště,a to územní pracoviště pro hl. město Praha.Podle organizačního řádu však toto územní praco-viště není zřízeno jako samostatná sekce, úkolystanovené tomuto územnímu pracovišti vykonávázejména sekce právních služeb a státního ma-jetku. Pokud jde o právní stanoviska, v rámci po-sledně zmíněné sekce je k jejich zpracovávání zří-zen odbor právních stanovisek a metodiky a zdepak konkrétně oddělení právních stanovisek.

Tato sekce plní pak prostřednictvím přísluš-ného, k tomu zřízeného odboru i úkoly souvise-jící s hospodařením s majetkem státu po-třebným a svěřeným Úřadu k výkonu jehočinnosti, tj. úkoly Úřadu jako organizačnísložky dané ust. § 9 zákona o majetku ČR.

Jinak – pro ostatní činnosti Úřadu – je podlezákona příslušné to územní pracoviště (ta pří-slušná sekce územního pracoviště), v jehož ob-vodu je:

– sídlo příslušné organizační složky – jde-lio věc jednání jménem státu namísto organi-zační složky (a to jak v případech výlučného jed-nání, tak jednání dohodnutého),

– sídlo soudu, před kterým probíhá řízení– v případech vedlejšího účastenství Úřadu nařízeních, v nichž je účastníkem státní organi-zace,

Č L Á N K Y


s t r a n a 55

– sídlo soudu, u kterého má být podánnávrh na zahájení řízení, popř. soudu, předkterým probíhá řízení, do něhož má Úřad vstou-pit – jde-li o věc přímé účasti Úřadu v řízení,

– majetek, který Úřad spravuje ve smysluust. § 11 zákona o majetku státu, event. po-slední trvalý pobyt nebo sídlo posledního maji-tele nebo organizační složky naposledy příslušnéhospodařit s majetkem – tedy jde-li o hospoda-ření s majetkem státu mimo majetek svěřenýÚřadu k plnění jejích úkolů (tj. jinak bezprizornýmajetek).

Vlastní činnost Úřadu na jednotlivých praco-vištích vykonávají pracovníci v zaměstnaneckémpoměru. Tito jsou státními zaměstnanci. Obec-nými předpoklady pro možnost stát se zaměst-nancem Úřadu je bezúhonnost (tuto podmínkunesplňuje osoba odsouzená za trestný čin úmy-slný, jejíž odsouzení nebylo dosud zahlazeno),státní občanství České republiky a plná způsobi-lost k právním úkonům.

Pokud jde o zaměstnance, který má vykoná-vat odbornou činnost Úřadu, jsou zde další dvěnezbytné podmínky. Zaměstnancem Úřadu proodbornou činnost může být pouze osoba s úpl-ným vysokoškolským vzděláním v oboru právozískané magisterským studiem na vysoké školev České republice a s tříletou praxí získanou poukončení posledně uvedené vysoké školy; praxemá být v oboru předpokládaného druhu práce.

Zaměstnancům Úřadu, kteří budou vykonávatodborné činnosti, je zákonem přiznáno platovénavýšení oproti ostatním zaměstnancům rozpo-čtové sféry. To bylo zdůvodněno potřebou dosa-žení jistého platového srovnání odborných pra-covníků Úřadu s odměňováním zaměstnancůstátního zastupitelství. Konkrétně jim náleží plata další plat jako státnímu zástupci krajského stát-ního zastupitelství do ukončení pátého rokupraxe. Ředitel Úřadu má nárok na plat a další platjako náměstek nejvyššího státního zástupce

podle z. č. 201/1997 Sb. o platu a některýchdalších náležitostech státních zástupců.

Zaměstnancům Úřadu je zákonem uložena po-vinnost mlčenlivosti ohledně skutečností, kterése dozvěděli při výkonu zaměstnání. Povinnost ml-čenlivosti platí i po skončení pracovního poměru.Není-li zvláštním právním předpisem stanoveno ji-nak, pak ze závažných důvodů může povinnostimlčenlivosti zprostit zaměstnance Úřadu jeho ředi-tel. Ředitele může takto zprostit ministr financí. Za-městnancům Úřadu je dále zákonem výslovnězapovězeno přijímat v souvislosti s výkonem za-městnání dary nebo jiné výhody. Jejich povinnostíje respektovat možnost střetů zájmů státu se zájmyosobními a tohoto se vyvarovat (zneužívání infor-mací ve svůj prospěch nebo prospěch někoho ji-ného). Zaměstnanec Úřadu nesmí být členem sta-tutárního ani kontrolního orgánu právnické osoby– podnikatele, nesmí též vykonávat podnikatel-skou a jinou výdělečnou činnost (výjimkou jespráva vlastního majetku, činnost vědecká, peda-gogická atp., činnost v poradních orgánech vládya činnost znalce nebo tlumočníka s tím, že tuto vy-konává pro soud nebo správní úřad).

Předběžně se předpokládalo, že Úřad budemít přibližně 550 zaměstnanců, přičemž pro za-jištění speciální majetkové agendy že fakticky naÚřad přejdou z okresních úřadů dosavadní za-městnanci stávajících okresních úřadů, kteří za-bezpečovali činnosti příslušné majetkoprávníagendy, která přešla nově do působnosti Úřadu.Ve skutečnosti má Úřad v současné době při-bližně 2 800 pracovníků, z toho z okresníchúřadů jich v rámci delimitace přešlo cca 2 400.Lze předpokládat, že struktura i stav zaměst-nanců je prozatím ovlivněn stále dopadem a dů-sledky související s přechodným režimem spoje-ným se zánikem okresních úřadů a tedy, že sebude měnit.

Autorka působí jako právník na Finančním ředitelství v Brně.

Č L Á N K Y


s t r a n a 56

I.

V této agendě se jedná převážně o vzájemnouúpravu občanskoprávních vztahů mezi smluvnímistranami (podle příslušných ustanovení občan-ského zákoníku platného v době, kdy k uzavřeníté které smlouvy dochází). Nicméně se setká-váme již od počátku existence samostatnéhočeskoslovenského státu s ingerencí správníchorgánů do této sféry, a to tak, že určité převodynemovitostí jsou podrobovány jejich schvalova-címu řízení.

Příkladmo můžeme uvést:a) záborový zákon č. 215/1919 Sb., který

podmiňoval platnost převodu a pronájmu za-brané půdy předchozím souhlasem pozemko-vého úřadu,

b) přídělový zákon č. 81/1920 Sb., který po-dobně omezoval ve prospěch pozemkovéhoúřadu právní dispozice s tzv. rolnickými nedíly,

c) zákon č. 93/1931 Sb. (ve znění zák. č.125/1935 Sb.), který podroboval úřednímu pře-zkoumání převody přidělených nemovitostí, nanichž vázla pohledávka státu.

V těchto případech si totiž stát vyhrazoval kon-trolu převodů nemovitostí svými správními orgány,aby nedocházelo k uzavírání různých spekulativ-ních smluv. Jednalo se o případy, kdy se převá-děla půda původně přidělená převodci v rámci tzv.první pozemkové reformy. Ostatní převody meziobčany však podléhaly jen knihovnímu řízení dlezák. č. 95/1871 ř. z. Připomeňme ustanovení§ 431 obecného zákoníku občanského z roku1811, dle něhož k převodu vlastnictví nemovitýchvěcí muselo být nabývací právní jednání zapsánove veřejných knihách k tomu určených.

Teprve v závěru existence prvé republiky, kdynastal stav jejího ohrožení a kdy docházelo ke

značným přesunům obyvatelstva z pohraničníchoblastí státu do vnitrozemí, bylo vydáno vládnínařízení č. 218/1938 Sb., o přechodnémomezení převodů a propachtování určitých druhůnemovitostí.

Podle tohoto vládního nařízení bylo zapotřebísouhlasu okresního úřadu k smluvnímu zcizenízemědělských nemovitostí, dále nemovitostí za-stavěných obytnými domy nebo provozovnami,ke zcizení stavebních parcel a dokonce i k pro-nájmu nebo propachtování zemědělských, příp.lesních podniků, a to pod sankcí neplatnosti ta-kových právních jednání. Z tohoto schvalovacíhorežimu byly sice vyňaty převody mezi osobamiblízkými, avšak i tato výjimka byla později zru-šena vládním nařízením č. 443/1941 Sb.

Teprve po druhé světové válce došlo ke zru-šení tohoto omezení pro převody mezi osobamiblízkými (dle ust. § 2, odst. 1 zák. č. 195/1946Sb.), takže byl obnoven stav platící podle původ-ního znění vlád. nař. č. 218/1938 Sb. Přitom jetřeba se zmínit o tom, že na Slovensku shora ci-tované vládní nařízení neplatilo, takže tam ne-podléhaly převody nemovitostí schválení něja-kého správního orgánu.

V poválečném období byla vydána též celářada dalších norem, které podrobovaly schvalo-vacímu řízení nakládání s nemovitostmi, na něžse nevztahovaly konfiskační dekrety prezidentarepubliky. Nejvýznamnější normou na tomtoúseku byl zákon č. 90/1947 Sb., dle něhož vy-žadovaly souhlasu pozemkového fondu – tedysprávního orgánu – převody i pronájmy nemovi-tostí přidělených z konfiskovaného majetku (dledekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,č. 108/1945 Sb. i dle zák. č. 31/1947 Sb. aj.).

Při posuzování ingerence správních orgánův oblasti převodů nemovitostí je však nutno pod-

OBČANSKOPRÁVNÍ A ADMINISTRATIVNĚPRÁVNÍ PRVKY PŘI REALIZACI

SMLUVNÍCH PŘEVODŮ NEMOVITOSTÍJUDr. FRANTIŠEK PĚCHA

Č L Á N K Y


s t r a n a 57

trhnout tu skutečnost, že až do konce roku 1950platil v českých zemích obecný zákoník občan-ský z roku 1811, dle jehož shora citovanéhoustanovení § 431 se vlastnictví k nemovitostempřevádělo intabulací (tedy vkladem do pozem-kové knihy, příp. jiné veřejné knihy). Schválenísmlouvy výše uvedenými správními orgány bylotedy pouze podmínkou pro povolení příslušnéhovkladu knihovním soudem. O perfekci smlouvyrozhodoval však v poslední fázi justiční orgán.

Jiná situace nastala po 1. lednu 1951, jak uvi-díme v další kapitole tohoto pojednání.

II.

Dnem 1. ledna 1951 nabyl účinnosti tzv. střed-ní občanský zákoník č. 141/1950 Sb. a dne14. 8. 1951 zákon č. 65/1951 Sb., o převo-dech nemovitostí a o pronájmech zemědělskéa lesní půdy, který zrušil všechna ustanovení do-savadních předpisů, podle nichž bylo třeba úřed-ního souhlasu k převodu nebo rozdělení, případ-ně pronájmu zemědělské nebo lesní půdy.

Přivolení dle tohoto zákona se vyžadovalo přivšech převodech mezi občany. Pro převodymezi osobami blízkými neplatila žádná výjimka.Pouze převody nemovitostí do státního socialis-tického vlastnictví a převody z národního majetkutomuto schvalovacímu řízení nepodléhaly.

Z důvodové zprávy k tomuto zákonu i z pří-slušné prováděcí směrnice vyplývá, že schvalo-vací řízení mělo omezovat politicky i hospodářskynežádoucí převody půdy, dále spekulační pře-vody a nepřiměřené hromadění nemovitostí v ru-kou jednotlivců. Smlouva o převodu nemovitostineměla podle cit. zákona právních účinků, do-kud výkonný orgán okresního národního výboruk převodu nepřivolil.

Nedostatkem této právní úpravy – sledujícípředevším politické cíle – byla ta skutečnost, ževýkonný orgán ONV se při schvalování převodůvůbec nezabýval občanskoprávními otázkami(např. otázkou neplatnosti právního úkonu). Dal-ším nedostatkem tehdejší právní úpravy převodůnemovitostí bylo zrušení konstitutivních účinků

zápisů do pozemkové knihy, které platilo odúčinnosti cit. středního občanského zákoníku.Zápisy do pozemkové knihy byly jednak nepo-vinné v tomto údobí a navíc měly pouze deklara-torní význam. Tím docházelo k nepřesnostemv evidenci vlastnických vztahů k nemovitostemi k určité degradaci pozemkových knih samých.

Ani zavedení tzv. poplatkové registrace smluvo převodech nemovitostí (s účinností od 1. 7.1957), kterou zavedl zákon č. 26/1957 Sb. ne-přineslo očekávané výsledky. Tehdejší státní no-tářství, která tuto registraci prováděla (včetnězpoplatňování převodů), neměla totiž oprávněníke zkoumání zákonnosti schvalovacích úkonů,které registračnímu řízení předcházely (tedy i při-volení dle zák. č. 65/1951 Sb.). Jejich povin-ností bylo pouze zjišťovat, zda takové přivoleníbylo dáno a zda jsou splněny i ostatní podmínkytoho kterého právního úkonu.

III.

Dne 1. dubna 1964 nabyl účinnosti občanskýzákoník č. 40/1964 Sb., který zrušil mimo jinéi zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovi-tostí a o pronájmech zemědělské a lesní půdy.Současně vstoupil v platnost zákon č. 22/1964Sb., o evidenci nemovitostí a ten zrušil dosudplatný knihovní zákon č. 95/1871 ř. z.

Nový občanský zákoník zavedl v ustanovení§ 134 odst. 2 (v tehdy platném znění) registracismluvních převodů státním notářstvím. Regist-rační řízení bylo upraveno notářským řádem, tj.zákonem č. 95/1963 Sb. Notářské registracipodléhaly všechny převody s výjimkou převodůdo tzv. socialistického vlastnictví.

Na tehdejším státním notářství spočívala tehdyznačná zodpovědnost při kontrole občansko-právních náležitostí smluv. Ustanovení § 63 no-tářského řádu ukládalo tomuto (justičnímu) or-gánu povinnost přezkoumat, zda je smlouva,která byla ohlášena k registraci, platná, zejménazda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jejneobchází anebo jinak neodporuje zájmům spo-lečnosti.

Č L Á N K Y


s t r a n a 58

Po registraci konkrétního převodu uzavíralostátní notářství příslušnou knihovní vložku v po-zemkových knihách (jejichž správou bylo od 1. 4.1964 pověřeno). Pokud registrovanou smlouvounebyly převedeny všechny nemovitosti v pří-slušné knihovní vložce, vyznačovala se v pozem-kové knize změna (dle čísla registračního rejst-říku). Tak začala postupná likvidace zápisův pozemkových knihách. Druhá (hromadná)etapa uzavírání knihovních vložek pak probíhalapozději – po roce 1967. Pozemkové knihy stejnějiž neskýtaly přesnou evidenci vlastnickýchvztahů k nemovitostem.

Tu měla založit nová evidence vlastnickýchvztahů, která se zakládala u středisek geodéziev okresních městech, a to na listech vlastnictví.Bohužel i zápisy na těchto listech vlastnictví mělypouze evidenční význam. Proto doklademo vlastnictví určité nemovitosti, který nemohl býtzpochybněn, byla jen registrovaná smlouva.1)

Ingerence správních orgánů při převodech ne-movitostí mezi občany nebyla však ani po zrušenízákona č. 65/1951 Sb. zcela pozastavena. Dleust. § 490 odst. 2 obč. zákoníku (v původnímznění) bylo nutno získat u převodu nemovitostív soukromém vlastnictví – ještě před registracísmlouvy – souhlas okresního národního výbo-ru. Za soukromé vlastnictví byly považovány bu-dovy, které neměly charakter rodinného domku,zemědělské usedlosti, zemědělská i lesní půdaa zahrady přilehlé k rodinným domkům nebo re-kreačním chatám, pokud jejich výměra přesaho-vala 0,30 ha nebo byly intenzivně zemědělsky ob-hospodařovány. Tato udělování souhlasu bylo pakzákonem ČNR č. 146/1971 Sb. delegováno namístní a městské národní výbory, čímž kvalita to-hoto řízení značně utrpěla (vzhledem k nekvalit-nímu personálnímu obsazení těchto orgánů).

Avšak ani při převodech nemovitostí v osob-ním vlastnictví (rodinné domky, chaty, garáže) ne-byla ingerence tehdejších národních výborů

zcela vyloučena. Účastníci smlouvy byli povinnipředkládat státnímu notářství s návrhem na re-gistraci smlouvy dotazník s čestným prohláše-ním, který obsahoval i vyjádření MNV (Měst. NV)v místě převáděné nemovitosti (a zpočátkui v místě bydliště převodce a nabyvatele) o tom,že proti zamýšlenému převodu nejsou námitky.Toto vyjádření hodnotilo státní notářství jakokaždý jiný důkazní prostředek, avšak ve většiněpřípadů v souladu s ním rozhodovalo.

Teprve po listopadu 1989 bylo ustanovení§ 490 odst. 2 obč. zákoníku zrušeno, a to záko-nem č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikáníobčanů (s účinností od 1. 5. 1990). Novela ob-čanského soudního i notářského řádu (zákonč. 519/1991 Sb.) zrušila pak k 1. 1. 1992 i usta-novení odstavce 3 § 63 not. řádu, dle něhož bylostátní notářství povinno v registračním řízení uvá-žit stanovisko obce, kde se převáděná nemovi-tost nacházela. Rozhodoval tedy (po 1. 1. 1992)o registraci smluv výhradně justiční orgán (státnínotářství) bez jakékoliv ingerence správních or-gánů. Novelizované znění § 63 odst. 1 notář-ského řádu ukládalo státnímu notářství přezkou-mání smlouvy z hlediska oprávnění účastníkůnakládat s předmětem smlouvy, dále prošetřit,zda je smlouva uzavřena v předepsané formě,zda smluvní projevy účastníků jsou dostatečněurčité a srozumitelné a zda jejich smluvní volnostnení omezena. Tato právní úprava však platila jendo konce roku 1992.

IV.

K zásadní změně na tomto úseku právníchvztahů došlo 1. ledna 1993, kdy nabyl účinnostizákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnic-kých a jiných věcných práv k nemovitostem.Tímto zákonem (novelizovaným od 1. 7. 1996 zá-konem č. 90/1996 Sb.) přešla pravomoc dřívěj-ších státních notářství – tedy justičních orgánů

1) Při té příležitosti bych chtěl poznamenat, že v Polsku, kde socializace neprobíhala tak intenzivně jako u nás,nedošlo ke zrušení pozemkových knih a vedou je dodnes rajonové soudy.

Č L Á N K Y


s t r a n a 59

(zrušených zákonem č. 264/1992 Sb.), pokudjde o námi uvažovanou problematiku, na katast-rální úřady – tedy správní orgány (zřízené záko-nem č. 359/1992 Sb.). Zápisy vlastnickéhopráva k nemovitostem (i dalších věcných práv) seprovádějí od 1. 1. 1993 v katastru nemovitostí,který byl zřízen zákonem č. 344/1992 Sb. a no-velizován od 1. 7. 1996 zákonem č. 89/1996Sb. a od 1. 9. 2000 zákonem č. 120/2000 Sb.

Po této zákonné úpravě jsou tedy justiční or-gány ve většině případů na tomto úseku smluvníagendy vyloučeny, pokud ovšem nejde o případy,kdy návrh na povolení vkladu byl katastrálním úřa-dem zamítnut. Pak teprve je povolán k rozhodo-vání krajský soud místně příslušný podle sídla roz-hodujícího katastrálního úřadu, a to na základěžaloby podané ve dvouměsíční lhůtě (dle úpravyzavedené od 1. 1. 2003 zákonem č. 150/2002Sb. – soudní řád správní). Samozřejmě zůstala za-chována ingerence soudů při schvalování smluv-ních převodů nemovitostí, kde jsou účastníky ne-zletilci, příp. osoby zbavené způsobilosti k právnímúkonům. Můžeme tudíž konstatovat, že katastrál-ním úřadům – tedy správním orgánům – byla toutozákonnou úpravou svěřena značná pravomoc,která zasahuje i do oblasti občanskoprávní, čehoždokladem je i ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 90//1996 Sb., jímž byl původní zákon č. 265/1992Sb. novelizován.

Toto řešení (neobvyklé v evropských právníchřádech) bylo vyvoláno hlavně podceňovánímpřesné evidence vlastnických vztahů k nemovitos-tem za platnosti tzv. středního občanského záko-níku, kdy byla odstraněna konstitutivnost zápisův pozemkových knihách a jejich povinné prová-dění. Tehdejší režim měl totiž zájem především naevidenci užívacích vztahů2) k nemovitostem a evi-denci vztahů vlastnických podceňoval i omezoval(hlavně pokud šlo o tzv. soukromé vlastnictví).

Přezkumná činnost katastrálních úřadů – pokudjde o převody nemovitostí – je nyní (jak shora uve-

deno) zakotvena v ustanovení § 5 odst. 1 zák.č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jinýchvěcných práv k nemovitostem v platném znění.

Podle bodu a) tohoto zák. ustanovení zkou-má katastrální úřad, zda navrhovanému vkladunení na překážku stav zápisů v katastru. V praxise může jednat o převod budovy, která byla nověpostavena a není dosud v katastru zapsána včet-ně příslušné stavební plochy, bez níž nelze stav-bu přesně identifikovat. V těchto případechkatastrální úřady vyzývají navrhovatele, aby v při-měřené lhůtě tento nedostatek odstranil a sou-časně jej upozorňují na to, že v případě neod-stranění nedostatků bude řízení zastaveno.Občas se katastrální úřad setkává se smlouvou,v níž převáděný podíl nemovitosti neodpovídá po-dílu, který je zapsán v katastru nemovitostí. Zdepravděpodobně bude nutno návrh na příslušnývklad zamítnout, pokud navrhovatel (po upozor-nění katastrálním úřadem) nevezme návrh zpět,případně nedoloží listiny, které rozsah převádě-ného podílu dodatečně prokáží.

Podle bodu b) cit. zák. ustanovení zkoumákatastrální úřad, zda navrhovaný vklad je odů-vodněn obsahem předložených listin. V praxi semůže jednat o případy, kdy účastníci navrhujívklad nějakého věcného práva (např. práva před-kupního nebo práva bydlení), ačkoliv ve smlouvěbyla tato práva zřízena pouze jako práva osobníplatící jen mezi stranami. V těchto případech bynezbylo katastrálnímu úřadu, než požadovanývklad nepovolit.

Podle bodu c) tohoto zák. ustanovení zkoumákatastrální úřad, zda právní úkon týkající se pře-vodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zánikujiného práva je určitý a srozumitelný. Při realizacitohoto úkolu zjišťuje katastrální úřad především,zda označení nemovitosti v předložené smlouvěje určité. Zde je nutno aplikovat ustanovení pří-buzného katastrálního zákona č. 344/1992 Sb.v platném znění, který v § 5 odst. 1 upravuje

2) Viz Usnesení vlády z 25. 1. 1958 o zavedení Jednotné evidence půdy (JEP). V evidenčních listech JEP bylyzachovány nikoli vztahy vlastnické, ale skutečné vztahy užívací.

Č L Á N K Y


s t r a n a 60

označování nemovitostí v listinách, které jsoupodkladem pro zápis do katastru nemovitostí.

Tak je nutno pozemky označovat parcelním čís-lem s uvedením názvu katastrálního území, ve kte-rém leží a v případě, že jsou v katastrálním územípozemky vedeny ve dvou číselných řadách, téžúdajem, zda jde o pozemkovou nebo stavební par-celu. Pokud se převádějí pozemky ve zjednodu-šené evidenci, což je aktuální až do doby ukon-čení pozemkových úprav, je nutno tuto okolnostvýslovně ve smlouvě uvést s označením, o jakoudřívější evidenci jde (např. dle pozemkového ka-tastru PK). Jsou-li předmětem převodu budovy, jenutno je specifikovat označením pozemku, naněmž jsou postaveny, číslem popisným nebo evi-denčním, příp. pokud se číslo popisné ani evi-denční budově nepřiděluje, způsobem jejího vyu-žití (např. zemědělská stavba). V této souvislosti jevhodné si položit otázku, zda označení pozemku,na němž je stavba postavena, lze dodatečně dopl-nit. Téměř všechny katastrální úřady i krajskésoudy tuto možnost nepřipouštějí, přestožeÚstavní soud svým nálezem z 21. 9. 1998, sp.zn. IV ÚS 298/98 takovou možnost akceptoval.Šlo však o ojedinělý případ, a proto bych doporu-čoval i v tomto směru striktní dodržování shora cit.ust. § 5 odst. 1 katastrálního zákona.3)

V poslední době se stala aktuální i otázka, zdave smlouvě o převodu nemovitosti je nutno kroměvěci hlavní řádně identifikovat i věci, které jsou je-jím příslušenstvím. K této problematice můžemecitovat judikáty Nejvyššího soudu ČSR R7/87a rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 1996, sp.zn. 3 Cdon 1053/96. Oba judikáty trvají na tom,že řádná identifikace věcí, jež jsou příslušenstvímnemovitosti, je nutná (v zájmu určitosti právníhoúkonu dle ust. § 37 obč. zák.). Tím více však pře-kvapí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8.2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, dle něhož „připřevodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právníosud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účast-

níci smlouvy v ní toto příslušenství identifikovali“.Dle mého názoru bude však pro praxi rozhodnělepší držet se těch starších judikátů s rigorózněj-ším pohledem na tuto otázku.

Naskýtá se rovněž otázka, jak má katastrálníúřad postupovat v případě, kdy část převádě-ných nemovitostí ve smlouvě je označena určitěa část neurčitě. Jde o problém povolení částeč-ného vkladu věcných práv. K této otázce zaujalnegativní stanovisko Krajský soud v Hradci Krá-lové rozsudkem ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 30Ca 53/98. Uvádí v něm, že „věcná smlouva musíbýt posuzována vždy jako celek, přičemž nedo-statky týkající se kterékoliv části jejího předmětumají za následek nepříznivý dopad na smlouvu,jelikož žádný z předmětů (nemovitostí) nelze chá-pat odděleně, vytrhovat jej z celku a odsouvat takrozhodnutí ohledně některé nemovitosti na po-zdější dobu“. S tímto názorem lze v podstatěsouhlasit. Přesto se v praxi částečné povolenívkladu občas připouští, zejména u darovacíchsmluv. Můžeme např. poukázat na rozsudek Kraj-ského soudu v Ústí nad Labem z 18. 3. 1998,sp. zn. 16 Ca 360/97, kde se uvádí: „Pokud sedarovací smlouva týkala několika nemovitostía u některých z nich jsou dány překážky vkladu,nic nebrání tomu, aby byl povolen vklad vlastnic-kého práva k ostatním, pokud s tím účastnícisouhlasí a netrvají na vkladu vlastnického právake všem nemovitostem a pokud jde o nemovitostisamostatné (tedy smlouva by byla ohledně nichoddělitelná).“

Podle bodu d) cit. ustanovení zkoumá ka-tastrální úřad, zda právní úkon je učiněn v přede-psané formě. Zde se většinou jedná o převodynemovitostí, jež realizují účastníci, kteří nemohoučíst a psát, příp. účastníci hluší nebo němí, kdyje předepsána forma úředního zápisu (v praxi no-tářského zápisu).

Podle bodu e) tohoto ustanovení zkoumá ka-tastrální úřad, zda účastníci řízení jsou oprávněni

3) K tomu srovnej: a) Pěcha, F.: Nad pravomocí katastrálních úřadů, Právní rádce č. 7/2001, str. 37, b) Leštin-ská, L.: Označení nemovitostí, Právní rádce číslo 11/01, str. 37.

Č L Á N K Y


s t r a n a 61

nakládat s předmětem právního úkonu, a to podleúdajů zapsaných v katastru nemovitostí a u vlast-níků, kteří nabyli právo k nemovitosti před 1. 1.1993 na základě doložených nabývacích titulů.Oprávněnost nakládat s předmětem právníhoúkonu může být zkoumána i u účastníka, který mátímto právním úkonem teprve právo nabýt. I onmůže být omezen v oprávnění nakládat s před-mětem právního úkonu (např. se může jednato devizového cizozemce, kdy je nutno respekto-vat devizový zákon).

Podle bodu f) šetří katastrální úřad, zda účast-ník řízení není omezen právními předpisy, rozhod-nutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánuve smluvní volnosti týkající se věci, která je před-mětem právního úkonu. V praxi se může jednato soudní usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhod-nutí prodejem nemovitostí, které obsahuje zákazpřevodu nebo zatížení předmětné nemovitosti,příp. o usnesení o prohlášení konkurzu na maje-tek úpadce, který tím ztratil oprávněnost nakládats majetkem konkurzní podstaty apod. Při převodureálné části pozemku, rozděleného geometric-kým plánem, zkoumá katastrální úřad, zda poze-mek byl rozdělen v souladu s územním rozhodnu-tím o dělení nebo zcelování pozemků podle ust. §32 odst. 1 písm. e) stavebního zákona v platnémznění.

Podle bodu g) cit. ustanovení zkoumá ka-tastrální úřad, zda k právnímu úkonu účastníka ří-zení byl udělen souhlas podle zvláštního před-pisu. V praxi se většinou jedná o souhlas soudus právním úkonem zákonného zástupce neboopatrovníka podle § 28 obč. zák., příp. o sou-hlas vlády ČR s převodem majetku státu nebo sezřízením zástavního práva k němu. Může také jíto nutný souhlas pozemkového úřadu správnímúkonem vlastníka pozemků, který se týká jedno-tlivých pozemků nebo jejich částí zahrnutých dopozemkových úprav (viz zák. č. 139/2002 Sb.).

Je nutno zdůraznit, že kritéria této přezkumnéčinnosti katastrálních úřadů jsou v cit. § 5 odst. 1,zák. č. 265/1992 Sb. v platném znění uvedenataxativně, takže tento správní orgán nemůže po-suzovat jiné (hlavně občanskoprávní) náležitosti

smlouvy. Toto stanovisko zastávají vesměs i krajskésoudy, pokud rozhodují o opravných prostředcíchproti zamítavým rozhodnutím katastrálních úřadů(např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad La-bem ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 15 Ca 255/98nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budě-jovicích ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. 10 Ca 81/98).Zajímavý je rozsudek Krajského soudu v Brně zedne 28. 11. 1997, sp. zn. 35 Ca 54/97, dle ně-hož katastrálnímu úřadu nepřísluší nejen právo po-suzovat platnost právního úkonu, který je podkla-dem pro vklad do katastru nemovitostí, ale aniprávo posuzovat platnost předcházejícího právníhoúkonu, tzv. nabývacího titulu. Výslovně se zdeuvádí: „Jestliže tedy katastrálnímu úřadu nepříslušíprávo posuzovat platnost právního úkonu, který jepodkladem pro vklad do katastru nemovitostí,o němž katastrální úřad v dané věci rozhoduje, jez logiky věci zřejmé, že mu nepřísluší ani právo po-suzovat platnost právního úkonu předcházejícího,podle něhož bylo vlastnické právo dříve do ka-tastru nemovitostí zapsáno, a to ani formou řešenípředběžné otázky podle § 40 spr. řádu“.

Závěrem můžeme konstatovat, že při realizacismluvních převodů nemovitostí se prolínají již odvzniku našeho státu prvky občanskoprávní i admi-nistrativněprávní. Na tomto úseku tedy nelze vytyčitjasnou hranici mezi právem soukromým a veřej-ným. V prvé instanci mají při dnešní právní úpravěprim správní orgány a teprve v druhé, příp. třetí or-gány soudní. Volat po obnovení bývalých knihov-ních soudů by bylo v dnešní situaci těžko realizova-telné a tak pozemkové knihy (jako operáty vedoucídříve evidenci vlastnických vztahů) se musí smířits rolí archiválií, které však i v dnešní době mohounezřídka posloužit účastníkům různých soudních čisprávních řízení jako cenný důkazní prostředek.

Katastrálním úřadům pak nezbývá než popřát,aby se jim postupně dařilo uvést evidenci vlast-nických vztahů k nemovitostem do precizníhostavu, který by poskytoval spolehlivý základ prorealizaci převodů nemovitostí.

Autor je učitelem na Právnické fakultěv Olomouci.

Č L Á N K Y


s t r a n a 62

I. ÚVODEM

Po novelizaci trestního řádu provedené záko-nem č. 265/2001 Sb. je v praxi řada otázek, naněž existují různé odpovědi. Mnohdy to souvisís odlišením standardního vyšetřování dle § 164až § 167 TrŘ a rozšířeného vyšetřování dle § 168až § 170 TrŘ. Konkrétně se v praxi objevují dvazásadně odlišné názory na to, zda v rozšířenémvyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ lze postupo-vat dle § 164 odst. 1 věta druhá TrŘ, tedy ne-provádět výslechy svědků, nýbrž sepisovat jenúřední záznamy o podaných vysvětleních (bez vy-rozumění obhájce) s tím, že taková osoba můžebýt jako svědek protokolárně vyslechnuta sou-dem. Zastánci prvního názoru uvádějí, že koná-lipolicejní orgán rozšířené vyšetřování dle § 168až § 170 TrŘ, tedy jde-li o vyšetřování trestnýchčinů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajskýsoud (§ 17 TrŘ, § 168 odst. 1 TrŘ), nemůže žá-dat osoby o podání vysvětlení a o jejich vysvětlenípořizovat úřední záznamy dle § 158 odst. 3 a 4TrŘ, protože v rozšířeném vyšetřování musí pro-vádět pouze výslechy svědků, a to bez omezeníuvedených v § 164 odst. 1 TrŘ. Podle druhéhonázoru, koná-li policejní orgán rozšířené vyšetřo-vání dle § 168 až § 170 TrŘ, může provádět ne-jen výslechy svědků, a to bez omezení uvede-ných v § 164 odst. 1 TrŘ, nýbrž také postupovatpři vyšetřování dle § 164 odst. 1 věta druhá TrŘ,tedy je oprávněn žádat osoby o podání vysvětlenía o nich pořizovat úřední záznamy dle § 158odst. 3 a 4 TrŘ, a to místo protokolárního výsle-

chu svědka. V následujícím článku se budu vě-novat zodpovězení otázky, který z uvedených ná-zorů je odůvodněný.

II. PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ OD 1. 1. 1970 DO 31. 12. 2001

Od 1. 1. 1970 existovaly na území tehdejšíČSSR tři formy přípravného řízení, a to vyšetřo-vání, vyhledávání a objasňování přečinů. Od 1. 7.1990, po zrušení zákona o přečinech, pak naúzemí tehdejší ČSFR přetrvávaly dvě formy pří-pravného řízení, a to vyšetřování a vyhledávání.Jejich existence však nadále zapříčiňovala vznikřady polemik, odvíjejích se od zásadní odlišnostipráva na obhajobu při vyšetřování a při vyhledá-vání. Právo obviněného na obhajobu bylo ve vy-hledávání nadále užší než při vyšetřování.1)

Novela trestního řádu provedená zákonemč. 292/1993 Sb. zrušila institut vyhledávání, přednovelizací upravený v § 168 – § 170 a ponechalapouze jednu formu přípravného řízení, a to vyšetřo-vání. Tento model přípravného řízení existoval naúzemí České republiky od 1. 1. 1994 až do 31. 12.2001. Po tuto dobu existovala v trestním řádu roz-poruplná situace. Důvodová zpráva k zákonuč. 292/1993 Sb. uvedla, že ke zrušení vyhledá-vání došlo vzhledem k nefunkčnosti této druhéformy přípravného řízení a k odlišnostem práva naobhajobu od vyšetřování. Zároveň však bylo umož-něno pořizovat úřední záznamy o podaném vysvět-lení dle § 158 odst. 3, 4 TrŘ, které ve svých dů-

LZE V ROZŠÍŘENÉM VYŠETŘOVÁNÍ DLE § 168 AŽ § 170 TrŘ SEPISOVAT ÚŘEDNÍ

ZÁZNAMY O VYSVĚTLENÍ NEBO JEN PROTOKOLYO VÝSLECHU SVĚDKŮ?doc. JUDr. PAVEL VANTUCH, CSc.

1) Vantuch, P.: Jsou nezbytné dvě formy přípravného řízení?, Justičná revue č. 12/1991, str. 20, Vantuch, P.: Pří-pravné řízení a právo obviněného na obhajobu, Právo a zákonnost, č. 10/1991, str. 587.

Č L Á N K Y


s t r a n a 63

sledcích představovaly de facto druhou, neoficiálníformu přípravného řízení, v němž mohlo dojítk omezení práva obviněného na obhajobu ob-dobně, jako k tomu do 31. 12. 1993 docházelo vevyhledávání.2) Soudy však trvaly na procesní forměpořizování důkazů v přípravném řízení, obzvláštěpokud šlo o výslechy svědků, a proto pořizováníúředních záznamů bylo v praxi výrazně omezeno.

III. PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ OD 1. 1. 2002

Novelou trestního řádu provedenou zákonemč. 265/2001 Sb. došlo v § 12 odst. 10 TrŘ k no-vému vymezení přípravného řízení, jímž se ro-zumí úsek řízení podle trestního řádu od sepsánízáznamu o zahájení úkonů trestního řízení neboprovedení neodkladných a neopakovatelnýchúkonů, které mu bezprostředně předcházejí,a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájenítrestního stíhání do podání obžaloby, postoupenívěci jinému orgánu nebo zastavení trestního stí-hání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skuteč-nosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhánípřed podáním obžaloby, zahrnující objasňovánía prověřování skutečností nasvědčujících tomu,že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Přípravné řízení lze členit do dvou časověnavazujících úseků. Prvním úsekem příprav-ného řízení je postup před zahájením trestníhostíhání, který zahrnuje objasňování a prověřovánískutečností důvodně nasvědčujících tomu, že bylspáchán trestný čin v rámci postupu před zahá-jením trestního stíhání (§ 158 až § 159b TrŘ).Druhým úsekem je pak vyšetřování (§ 160 až

§ 170 TrŘ). Přípravné řízení v obou těchto úse-cích vykonávají policejní orgány.

Novým vymezením pojmu přípravného řízeníse podle důvodové zprávy k novele sleduje od-stranění přísného rozlišování mezi tzv. prověřová-ním oznámení a řízením po sdělení obvinění. Dů-vodem je snaha podřídit i prověřování oznámenídozoru státního zástupce (§ 157 odst. 2 TrŘ)a také umožnit, aby úkony provedené v rámciprověřování oznámení (§ 158 až § 158e TrŘ) bylyv širší míře použitelné i v dalším řízení.

Soud, který konečným způsobem hodnotí dů-kazy, a to na základě zásad bezprostřednosti,ústnosti a veřejnosti řízení, smí při svém rozho-dování přihlížet jen ke skutečnostem, které bylyprobrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy,které strany předložily a provedly, případně kterésám doplnil (§ 220 odst. 2). Takto se těžiště do-kazování postupně přesunuje do hlavního líčení.

IV. FORMY PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ

Novela trestního řádu provedená zákonemč. 265/2001 Sb. vytvořila tři odlišné úpravy pří-pravného řízení:

1) Vyšetřování, které se koná o trestných či-nech, o nichž je příslušný rozhodovat okresnísoud, tedy převážně o méně závažných trest-ných činech (§ 160 – § 167 TrŘ) – standardnípřípravné řízení.

2) Vyšetřování, které se koná o trestných či-nech, o nichž je příslušný rozhodovat krajskýsoud (§ 168 až § 170 TrŘ) – rozšířené přípravnéřízení.3) Koná se převážně o nejzávažnějšíchtrestných činech, za něž zákon stanoví trest

2) Srov. blíže: Vantuch, P.: Úřední záznam dle § 158 odst. 4 trestního řádu ve světle Ústavy ČR, Listiny základ-ních práv a svobod a vyhlášených mezinárodních smluv, Trestní právo 9/96, str. 2 an.

3) Autoři Beckova komentáře k trestnímu řádu připojili k § 168 TrŘ v závorce vlastní nadpis „Vyšetřování nejzá-važnějších trestných činů“, který není obsažen v zákoně a nevystihuje přesně obsah tohoto ustanovení. Kraj-ský soud totiž po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. rozhoduje nejen o trestných či-nech, za něž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za nělze uložit výjimečný trest, nýbrž také o řadě dalších trestných činů, citovaných v § 17 odst. 1 písm. a), b), c)a odst. 2 TrŘ, jejichž okruh byl výrazně rozšířen novelou, za něž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolníhranice činí méně než pět let. Vzhledem k tomu je ve vztahu k těmto trestným činům užití pojmu „Vyšetřování

Č L Á N K Y


s t r a n a 64

odnětí svobody, jehož horní hranice činí nejméněpět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečnýtrest (§ 17 odst. 1 TrŘ), a také o desítkách dalšíchtrestných činech taxativně vypočtených v § 17odst. 1 písm. a), b), c) TrŘ, u nichž je dolní hra-nice trestu odnětí nižší, koná-li řízení v prvnímstupni krajský soud. Rozšířené vyšetřování sekoná také o dílčích útocích pokračujícího trest-ného činu, jestliže postupem podle § 37a trest-ního zákona přichází v tomto řízení v úvahu roz-hodnutí o vině některých z trestných činůuvedených v odstavci 1 (§ 17 odst. 2 TrŘ).

3) Ve zkráceném přípravném řízení, které jeupraveno v § 179a – § 179f TrŘ, se vůbec ne-koná vyšetřování a trestní stíhání se zahajuje ažpodáním návrhu na potrestání.

Vzhledem k tomu má od 1. 1. 2002 právo naobhajobu v přípravném řízení nejen obviněný,koná-li se vyšetřování méně závažných trestnýchčinů (§ 160 – § 167), nýbrž také zadržená pode-zřelá osoba dle § 76 odst. 6 a podezřelý ve zkrá-ceném přípravném řízení (§ 179b odst. 2).

V. PRŮBĚH PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ

Podle právní úpravy obsažené v trestním řádupo novelizaci provedené zákonem č. 265/2001Sb. je možno standardní přípravné řízení a roz-šířené přípravné řízení rozdělit do dvou časo-vých úseků, upravených společně v části druhétrestního řádu nazvané přípravné řízení. Jsou jimipostup před zahájením trestního stíhání,který zahrnuje objasňování a prověřování skuteč-ností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spá-chán trestný čin (§ 158 až § 159b) a vyšetřo-vání, do něhož patří úsek od zahájení trestního

stíhání do podání obžaloby, nebo jiného vyřízenívěci, a to postoupením věci jinému orgánu, za-stavením trestního stíhání nebo podmíněné za-stavení trestního stíhání a schválení narovnánípřed podáním obžaloby (§ 160 až § 179).4)

VI. STANDARDNÍ VYŠETŘOVÁNÍ (§ 164 AŽ § 167 TrŘ)

Standardní vyšetřování je po novele trestníhořádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.upraveno v ustanoveních § 164 až § 167 TrŘ.

V ustanovení § 164 TrŘ je upraven postup přistandardním vyšetřování. Policejní orgán postu-puje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby bylyco nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány dů-kazy k objasnění všech základních skutečnostídůležitých pro posouzení případu, včetně osobypachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1TrŘ). Přitom postupuje způsobem uvedenýmv § 158 odst. 3 a 4 TrŘ, tedy opatřuje potřebnépodklady a nezbytná vysvětlení a o obsahu vy-světlení podaných kteroukoliv fyzickou a právnic-kou osobou sepisuje úřední záznam, který sloužístátnímu zástupci a obviněnému ke zvážení ná-vrhu, aby osoba, která vysvětlení podala, byla vy-slechnuta jako svědek a soudu k úvaze, zda ta-kový důkaz v hlavním líčení provede. Policejníorgán provádí i další úkony pole hlavy čtvrté s vý-jimkou těch, které je oprávněn provést pouzestátní zástupce nebo soudce. Výslechy svědkůprovádí, jestliže se jedná o neodkladný nebo neo-pakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osobymladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnostisprávně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo re-produkovat jsou s ohledem na její psychický stavpochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skuteč-

nejzávažnějších trestných činů“ přinejmenším diskusní a nekoresponduje s označením oddílu třetího hlavy de-sáté trestního řádu jako „Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů“. Srov. Šámal, P. – Král, V. –Baxa, J. – Púry, J.: Trestní řád. Komentář, 1. díl, 4. vydání, C. H. Beck, Praha 2002, str. 1086.

4) Toto členění přípravného řízení se nevztahuje na zkrácené přípravné řízení, které je samostatně upravenov hlavě desáté, oddílu sedmém trestního řádu (§ 179a – § 179f), ve kterém se nekoná vyšetřování a trestní stí-hání se zahajuje až podáním návrhu na potrestání.

Č L Á N K Y


s t r a n a 65

nosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho vý-pověď vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného a dalšísvědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jinéhodůvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď neboschopnost zapamatovat si rozhodné skutečnostinebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat,zejména je-li pro složitost věci odůvodněn před-poklad delšího trvání vyšetřování. Bez těchto pod-mínek je však možno, jestliže je toho třeba, vy-slechnout znalce (§ 164 odst. 1 TrŘ).

Úkony, které byly provedeny před zahájenímtrestního stíhání, nemusí policejní orgán opako-vat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícímustanovením tohoto zákona (§ 164 odst. 2 TrŘ).

Zásadní je, že ve standardním vyšetřováníjiž nejsou běžné výslechy svědků, nýbrž podá-vání vysvětlení osobami. Z pohledu obhajoby jezásadní, že pro standardní vyšetřování trestnýchčinů dle § 164 – § 167 TrŘ, o nichž je příslušnýrozhodovat okresní soud (§ 16 TrŘ), zakotvila no-vela trestního řádu provedená zákonemč. 265/2001 Sb. podstatné zúžení možnosti ko-nat procesní úkony při vyšetřování.

VII. LZE SEPISOVAT V ROZŠÍŘENÉM VYŠETŘOVÁNÍ

ÚŘEDNÍ ZÁZNAMY?

V praxi se objevují dva zásadně odlišné názoryna to, zda v rozšířeném vyšetřování lze postupovatdle § 164 odst. 1 věta druhá TrŘ, tedy neprová-dět výslechy svědků, nýbrž sepisovat jen úřednízáznamy o podaných vysvětleních (bez vyrozu-mění obhájce) s tím, že taková osoba může býtjako svědek protokolárně vyslechnuta soudem.

První názor: Koná-li policejní orgán rozšířenévyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ, tedy jde-lio vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízenív prvním stupni krajský soud (§ 17 TrŘ, § 168odst. 1 TrŘ), nemůže žádat osoby o podání vy-světlení a o jejich vysvětlení pořizovat úřední záz-namy dle § 158 odst. 3 a 4 TrŘ, protože v rozší-řeném vyšetřování musí provádět pouze výslechysvědků, a to bez omezení uvedených v § 164odst. 1 TrŘ.

Druhý názor: Koná-li policejní orgán rozšířenévyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ, může prová-dět nejen výslechy svědků, a to bez omezeníuvedených v § 164 odst. 1 TrŘ, nýbrž také po-stupovat při vyšetřování dle § 164 odst. 1 větadruhá TrŘ, tedy je oprávněn žádat osoby o po-dání vysvětlení a o nich pořizovat úřední záznamydle § 158 odst. 3 a 4 TrŘ, a to místo protokolár-ního výslechu svědka.

Při hledání odpovědi na otázku, lze-li i v rozší-řeném vyšetřování pořizovat úřední záznamyo podaném vysvětlení, je nutno vyjít z ustanoveníz hlavy desáté oddílu třetího trestního řádu na-zvaného „Zvláštní ustanovení o vyšetřování ně-kterých trestných činů“. Zde je v ustanovení§ 168 až § 170 TrŘ po novele provedené záko-nem č. 265/2001 Sb. zakotveno rozšířené vy-šetřování, jež se koná o trestných činech,o nichž je příslušný konat řízení v prvním stupnikrajský soud (§ 168 odst. 1 TrŘ). Ten koná řízenív prvním stupni o trestných činech uvedenýchv ustanovení § 17 TrŘ, u nichž zachovává rozsahvyšetřování, jaký byl v letech 1994 až 2001u všech trestných činů, bez výraznějších změn.

Rozšířené vyšetřování dle § 168 až § 170TrŘ se koná převážně o nejzávažnějších trest-ných činech, za něž zákon stanoví trest odnětísvobody, jehož horní hranice činí nejméně pětlet, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest.Koná se také o taxativně vypočtených trestnýchčinech s nižší dolní hranicí (§ 17 odst. 1 písm. a,b, c TrŘ) a o dílčích útocích pokračujícího trest-ného činu, jestliže postupem podle § 37a trest-ního zákona přichází v tomto řízení v úvahu roz-hodnutí o vině některým z trestných činůuvedených v odstavci 1 (§ 17 odst. 2 TrŘ).

Jestliže nová právní úprava obsažená v oddílutřetím hlavy desáté neobsahuje ustanovenízvláštní, postupuje se při vyšetřování podle od-dílu prvého a druhého této hlavy (§ 168 odst. 2TrŘ). Znamená to, že při rozšířeném vyšetřováníse v případě absence zvláštních ustanovení plněvyužívají ustanovení o zahájení trestního stíhánía o vyšetřování obsažená v ustanoveních § 160až § 167 TrŘ. Jinými slovy vyjádřeno: pokud není

Č L Á N K Y


s t r a n a 66

zvláštní úprava obsažena v některém ze tří zvlášt-ních ustanovení upravujících v § 168 až § 170TrŘ, postupuje se i v rozšířeném vyšetřovánístejně jako ve standardním vyšetřování. Zásadníodlišnosti při rozšířeném vyšetřování o trestnýchčinech, o nichž je příslušný konat řízení v prvnímstupni krajský soud, jsou pak obsaženy pouze vedvou ustanoveních § 169 a § 170 TrŘ. Koná-li serozšířené vyšetřování, potom neplatí omezujícípodmínky pro výslech svědků obsažené v usta-noveních § 164 odst. 1 věta třetí a čtvrtá TrŘ,a proto v rozšířeném vyšetřování dle § 168 až§ 170 policejní orgán (nebo státní zástupce, po-kud koná vyšetřování) může bez omezení vyslý-chat svědky. Z ustanovení § 168 odst. 2 TrŘ lzedovodit, že pokud v ustanoveních § 168 až § 170TrŘ není výslovně uvedeno, že se v rozšířenémvyšetřování musí konat výslechy svědků, lze zdežádat osoby také o podání vysvětlení a o nich po-řizovat úřední záznamy dle § 158 odst. 3 a 4 TrŘ.

Při hledání odpovědi na otázku, lze-li i v rozší-řeném vyšetřování pořizovat úřední záznamy o po-daném vysvětlení, je potřebné vyjít i z ustanovení§ 169 odst. 1 TrŘ, dle něhož „policejní orgán pro-vádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro po-dání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státníhozástupce; podmínkami, za nichž lze provádět vý-slech svědků podle § 164 odst. 1 TrŘ přitom nenívázán“. Z toho lze dovodit, že i v rozšířenémvyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ jsou vý-slechy svědků limitovány rozsahem nezbyt-ným pro podání obžaloby, tedy že policejníorgán může, avšak nemusí všechny osobyprotokolárně vyslýchat jako svědky, a protomůže vyžadovat také vysvětlení od osob způ-sobem uvedeným v § 158 odst. 3, 4 TrŘ. V ta-kovém případě, kdy policejní orgán pořídípouze úřední záznam o vysvětlení podanémosobou, je věcí strany obhajoby a obžaloby,

zda považují za potřebné navrhnout soudu,aby takovou osobu, jež podala vysvětlení,v hlavním líčení protokolárně vyslechl jakosvědka.

V Beckově učebnici trestního práva proces-ního se k tomu uvádí, že výslech svědků lze vevyšetřování provádět pouze za splnění některéz podmínek uvedených v § 164 odst. 1 TrŘ.Žádná z těchto omezujících podmínek neplatípro rozšířené vyšetřování některých trestnýchčinů. Tam lze výslechy provádět bez omezení,ovšem jen v rozsahu, který je nezbytný pro po-dání obžaloby (§ 169 odst. 1 TrŘ).5 Také zde seuvádí, že i v rozšířeném vyšetřování dle § 168až § 170 TrŘ je výslech svědků limitován„rozsahem nezbytným pro podání obžaloby“,tudíž lze i z této citace dovodit, že není nutnéprovádět protokolární výslech všech osob,které vnímaly svými smysly určité skuteč-nosti důležité pro trestní řízení jako svědků,nýbrž že lze postupovat také dle § 158 odst.3, 4 TrŘ, tedy že lze pořizovat úřední záz-namy o vysvětlení osob, nejsou-li protoko-lární výslechy svědků nezbytné pro podáníobžaloby.

Beckův komentář k trestnímu řádu uvádí, žei po úpravě přípravného řízení, k níž došlo nove-lou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.„o nejzávažnějších trestných činech, u nichž jedána příslušnost krajského soudu (§ 17 TrŘ), zů-stává rozsah dokazování v přípravném řízenív podstatě bez výraznějších změn (srov. § 168 až§ 170 TrŘ). V přípravném řízení o ostatních trest-ných činech je rozhodující, zda důkaz je třebaprovést již v tomto stadiu trestního řízení, nebozda jej postačí pouze vyhledat a provést až v řízenípřed soudem (srov. § 164 až § 167 TrŘ).“6) Pod-statné přitom je, že „právní úprava je koncipovánatak, aby v případě změny právní kvalifikace

5) Musil, J. – Kratochvíl, V. – Šámal, P. a kolektiv: Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C. H. Beck,Praha 2003, str. 600–601.

6) Srov. komentář cit. v pozn. č. 3, s. 913.

Č L Á N K Y


s t r a n a 67

skutku, pro který se vede trestní stíhání, existo-vala formální prostupnost mezi oběma formamivyšetřování.“7) I z tohoto důvodu by mělo býtmožné, aby policejní orgány konající rozšířené vy-šetřování dle § 168 až § 170 TrŘ neprováděly dů-kazy výslechem všech osob jako svědků, nýbržněkteré osoby žádaly pouze o podání vysvětlení,o němž pořídí úřední záznam. Pro určení rozsahuprováděných důkazů je rozhodující právní kvalifi-kace skutku, pro který je obviněný v době prová-dění důkazu stíhán. Je-li obviněný v průběhu vy-šetřování upozorněn, že skutek, pro který jevedeno trestní stíhání, bude nadále právně posu-zován jako jiný trestný čin, než je uveden v § 168odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování podle oddíludruhého této hlavy. Důkazy, předtím provedenépodle odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opat-řených v průběhu vyšetřování; při posuzování,zda byly provedeny v souladu se zákonem, se ne-přihlíží k podmínkám, za nichž lze podle § 164odst. 1 vyslýchat svědky (§ 169 odst. 2 TrŘ).

VIII. ÚŘEDNÍ ZÁZNAMY VEVYŠETŘOVÁNÍ OD ROKU 1994

V této souvislosti se někdy zapomíná, žei před novelou trestního řádu provedenou záko-nem č. 265/2001 Sb. bylo možno při vyšetřo-vání využívat úřední záznamy. Tato možnost byladána zákonem č. 292/1993 Sb. v letech 1994až 2001, kdy byla v ustanovení § 164 odst. 1věta třetí TrŘ zakotvena možnost užít ustanovení§ 158 odst. 3, 4 TrŘ při provádění vyšetřovacíchúkonů, tedy někdejší vyšetřovatel nemusel zapodmínek uvedených v § 158 odst. 3, 4 TrŘve vyšetřování protokolárně vyslýchat svěd-

ky, nýbrž mohl pořizovat pouze úřední záz-namy o vysvětlení podaném občany.8) Úřednízáznam sloužil státnímu zástupci a obviněnémuke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vy-světlení podala, byla vyslechnuta jako svědeka soudu k úvaze, zda takový důkaz provede.

Již u úředních záznamů dle § 158 odst. 4 TrŘ,ve znění zákona č. 292/1993 Sb., se jednaloo snahu o přesunutí těžiště trestního řízení ze sta-dia přípravného řízení do stadia řízení před sou-dem. Zatímco vyšetřovatelé se snažili používánímúředních záznamů o vysvětlení občanů své vytí-žení snížit, soudy se obávaly problémů s prová-děním důkazů v procesní formě jak v přípravnémřízení, tak opakovaně v řízení před soudem. Pod-statné je, že používání úředních záznamů o vy-světlení podaném občany bylo v přípravném řízeníumožněno již zákonem č. 292/1993 Sb., tedypo dobu osmi let před novelizací provedenou zá-konem č. 265/2001 Sb., protože to umožňovaloustanovení § 164 odst. 1 věta třetí TrŘ.

V letech 1994 až 2001 existovaly na úze-mí České republiky v přípravném řízení tři od-lišné přístupy:

1. Všechny osoby, jež podaly vysvětlení, o němžbyl sepsán úřední záznam, byly vyslechnuty v pří-pravném řízení do protokolu jako svědkové.

2. Některé osoby, jež podaly vysvětlení,o němž byl sepsán záznam, byly vyslechnuty jakosvědkové do protokolu a jiné nikoliv.

3. V přípravném řízení byly sepisovány pouzeúřední záznamy, přičemž osoby, jež podaly vy-světlení, nebyly v tomto předsoudním stadiu vy-slýchány jako svědkové.

Vzhledem k názorům uplatňovaným většinousoudů byl v praxi nejčastější první přístup.9)

7) Tamtéž, s. 1089.8) Ustanovení § 158 odst. 4 mělo od 1. 1. 1994 do 31. 12. 2001, tedy po novele provedené zákonem

č. 292/1993 Sb., do účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb. toto znění: „O obsahu vysvět-lení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záz-nam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svě-dek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.“

9) Srov. práci cit. v pozn. č. 2, s. 10.

Č L Á N K Y


s t r a n a 68

IX. ZÁVĚR A NÁVRHY DE LEGE LATA

A DE LEGE FERENDA

Výslovnou odpověď na otázku uvedenouv úvodu článku, je-li možné v rozšířeném vyšetřo-vání dle § 168 až § 170 TrŘ pořizovat úřední záz-namy o vysvětlení podaném osobami dle § 158odst. 3 a 4 TrŘ, nebo je nutno provádět pouzeprotokolární výslechy svědků, nedává trestní řádnovelizovaný zákonem č. 265/2001 Sb., ani Bec-kův komentář, ani judikatura. Přesto lze z výše ci-tovaných ustanovení trestního řádu i z jeho ko-mentáře dospět k tomuto názoru. V rozšířenémvyšetřování je pravidlem pořizování protokolárníchvýslechů svědků, přesto však policejní orgán (i stát-ní zástupce, koná-li vyšetřování) může pořizovattaké úřední záznamy o podaných vysvětleních,a to již vzhledem k neformální prostupnosti mezioběma formami vyšetřování.

Úřední záznamy o vysvětleních podanýchosobami by měly být v rozšířeném vyšetřování dle§ 168 až § 170 TrŘ reálně využívány na místěčinu, zejména v případech, kde je více osob, ježvypovídají shodně o těchže okolnostech případu.Tak tomu bude např. u dopravní nehody, kterousledovalo na frekventované křižovatce několikdesítek osob. Z nich může svědeckou výpověďdo protokolu podat např. pět osob, které nehodusledovaly z nejkratší vzdálenosti. O výpovědi dal-ších 20 osob, jež sledovaly nehodu z větší vzdá-lenosti, viděly jen její část, nebo jen důsledky,přičemž vypovídají shodně s výše zmíněnými pro-tokolárně vyslechnutými svědky, lze pořídit dle§ 158 odst. 3, 4 TrŘ úřední záznam.

Stejně by se mělo postupovat v případě vyšet-řování trestné činnosti, k níž dojde při hromadnýchsportovních, kulturních, vojenských a dalších ak-cích, jimž jsou přítomny mnohdy i tisíce osob, po-kud tyto osoby na místě činu skutek popisují shod-ným způsobem. V takových případech by měly býtna místě činu protokolárně vyslechnuty jako svěd-kové pouze ty osoby, jež jsou schopny detailněa přesně popsat spáchanou trestnou činnost i je-jího pachatele a vypovídají shodně jako stovky, či

dokonce tisíce dalších osob, jež sledovaly trest-nou činnost z větší vzdálenosti, nebo viděly jenzraněného poškozeného apod.

Pokud by však v rozšířeném vyšetřováníosoby, jež vnímaly trestnou činnost svými smysly,popisovaly okolnosti případu odlišně, odporovalyby si a protiřečily, potom by je měl policejní orgánkonající vyšetřování protokolárně vyslechnout,a to bez ohledu na jejich počet.

Naopak v případě, že trestnou činnost sledo-vala či jinak vnímala svými smysly jediná osoba,či několik málo osob, je vhodné provádět v pří-pravném řízení zásadně jen výslechy svědků.

V uvedených případech neplatí omezeníohledně výslechu osob zmiňovaných v § 164odst. 1 ve větě třetí a čtvrté TrŘ jako svědků,a proto lze bez omezení vyslýchat svědky, a toi v jiných případech, než jsou uvedené v ustano-vení § 169 odst. 1 TrŘ.

Pořizování úředních záznamů o vysvětlení po-daném osobami dle § 158 odst. 3 a 4 TrŘ je vevýše uvedených případech v souladu se záko-nem a předseda senátu nemá v případě podáníobžaloby důvod k jejímu předběžnému projed-nání dle § 186 písm. e) TrŘ, protože přípravné ří-zení bylo provedeno podle zákona, neboť v němnebyly závažným způsobem porušeny procesnípředpisy, zejména nebyla porušena ustanovenízajišťující právo obhajoby, která může na základěúředních záznamů o podaných vysvětleních na-vrhnout provedení protokolárních výslechů těch-to osob jako svědků před soudem.

Není ani důvod k předběžnému projednánídle § 168 písm. f) TrŘ, protože ve věci jsou pro-vedenými důkazy, včetně protokolárních výsle-chů svědků v potřebném rozsahu objasněny zá-kladní skutkové okolnosti, bez kterých není možnéve věci rozhodnout.

V případě, že během standardního vyšetřovánídle § 164 až § 167 TrŘ vyjde najevo, že skutek,pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je třeba pře-kvalifikovat na trestný čin, o němž koná hlavní lí-čení krajský soud, dojde k překvalifikaci skutkupodle § 160 odst. 6 TrŘ, přičemž místo poříze-ných úředních záznamů o výpovědích osob dle

Č L Á N K Y


s t r a n a 69

1. Dnem 1. ledna 2002 vstoupila v platnosta stala se závaznou pro Českou republiku Úmlu-va o pravomoci orgánů, použitelném právu,uznávání výkonu a spolupráci ve věcech rodičov-ské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, při-jatá v Haagu dne 19. 10. 1996, vyhlášená sdě-lením č. 141/2001 Sb. m. s. (dále zkráceněÚmluva, popřípadě Haagská úmluva o ochranědětí). Byla sjednána v rámci činnosti Haagskékonference mezinárodního práva soukromého,jejímž členským státem je i Česká republika.

Význam Úmluvy pro české právo je dán pře-devším tím, že ve svých článcích 15 až 22 obsa-huje kolizní normy pro určení použitelného práva,přičemž podle čl. 20 se těchto kolizních norem

použije, i když právo, na které odkazují, je prá-vem nesmluvního státu. Úmluva tak zavádí jednot-nou obecně použitelnou kolizní úpravu prootázky jí upravené. Tato úprava obsažená v ně-kterých úmluvách Haagské konference meziná-rodního práva soukromého, např. v Haagskéúmluvě o právu použitelném pro dopravní ne-hody, závazné pro Českou republiku (č. 130//1976 Sb.), se také označuje jako „lois unifor-mes“ a je významná tím, že nahrazuje kolizníúpravu pro daný předmět vztahů ve smluvníchstátech.

Podle čl. 10 Ústavy a § 2 zákona č. 97/1963Sb., o mezinárodním právu soukromém a proces-ním, ve znění pozdějších předpisů (dále zkráceně

HAAGSKÁ ÚMLUVA O OCHRANĚ DĚTÍ A JEJÍ VÝZNAM PRO ÚPRAVU MEZINÁRODNÍHO

PRÁVA SOUKROMÉHOprof. JUDr. ZDENĚK KUČERA, DrSc.

§ 158 odst. 3, 4 TrŘ není třeba provádět ve vyšet-řování, které pokračuje dle § 168 až § 170 TrŘprotokolární výslechy svědků. Pouze v případě, žeby ve standardním vyšetřování byly provedeny ně-jaké důkazy, o jejichž konání by měl být vyrozuměnv rozšířeném vyšetřování obhájce, potom by semohlo jednat o zkrácení práva na obhajobu a k ta-kovým úkonům by nebylo možné přihlížet a zřejměby šlo o procesní vady, u nichž by patrně byl dů-vod k předběžnému projednání obžaloby dle§ 186 písm. e) TrŘ i k vrácení věci k došetření popředběžném projednání obžaloby dle § 188odst. 1 písm. e) TrŘ, avšak jen za předpokladu, žeby tyto vady nebylo možné napravit před soudem.

De lege lata navrhuji vydání judikátu, který byumožnil, aby policejní orgán (nebo státní zá-stupce, koná-li vyšetřování) pořizoval v rozšířenémvyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ kromě proto-kolárních výslechů svědků i úřední záznamy o vy-

světleních podaných osobami. Takový postup bybyl využíván především na místě činu, a to zejménav případech, kdy více osob vypovídá shodně o tě-chže okolnostech případu, např. u dopravních ne-hod a rozličných masových akcích.

De lege ferenda navrhuji doplnění ustanovení§ 169 odst. 1 TrŘ o větu druhou, zde psanoutučně: „Policejní orgán provádí důkazy v roz-sahu, který je nezbytný pro podání obžalobynebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce;podmínkami, za nichž lze provádět výslechsvědků podle § 164 odst. 1 TrŘ, přitom nenívázán. Pokud více osob shodně vypovídáo těchže okolnostech případu, může pořizo-vat zejména na místě činu kromě protokolár-ních výslechů osob také úřední záznamyo výpovědích dle § 158 odst. 3, 4 TrŘ.“

Autor je advokátem v Brně.

Č L Á N K Y


s t r a n a 70

ZMPS), se ustanovení Úmluvy použije, jestližestanoví něco jiného než zákon.

2. Úmluva zahrnuje do opatření na ochranuosoby nebo majetku dítěte, na které se podlesvého čl. 3 vztahuje, zejména

– přisuzování, výkon, zrušení nebo omezenírodičovské zodpovědnosti a její delegování,

– právo péče o dítě včetně práv týkajících sepéče o osobu dítěte a zejména práva na určenímísta bydliště, jakož i osobního styku s dítětemvčetně práva vzít si dítě na omezenou dobu do ji-ného místa, než je jeho obvyklé bydliště,

– poručenství, opatrovnictví a obdobné insti-tuce,

– jmenování a funkce osoby nebo orgánůmajících na starosti osobu nebo majetek dítěte,zastupujících dítě nebo pomáhajících mu,

– umístění dítěte do pěstounské rodiny nebodo ústavní péče nebo zajištění péče jinými insti-tucemi,

– dohled státního orgánu na péči o dítě oso-bou, která má dítě v péči,

– správu na ochranu majetku dítěte nebo dis-pozice s ním.

Naproti tomu se podle svého čl. 4 Haagskáúmluva o ochraně dětí nevztahuje na

– určení nebo popření rodičovství,– rozhodnutí o osvojení, případná opatření

k osvojení nebo zrušení osvojení nebo jeho pro-hlášení za neplatné,

– příjmení a jméno dítěte,– dosažení způsobilosti k právním úkonům,– výživné,– správu majetku nebo dědictví,– sociální zabezpečení,– veřejná opatření všeobecné povahy v zále-

žitostech týkajících se vzdělávání nebo zdravot-nictví,

– opatření přijímaná v důsledku trestných činůpáchaných dětmi,

– rozhodnutí o právu na azyl a imigraci.

3. Ze shora vymezeného předmětu úpravyHaagské úmluvy o ochraně dětí tak pro platnou

kolizní úpravu v ZMPS vyplývá, že zůstává nadálenedotčena kolizní úprava způsobilosti k právnímúkonům, dědických právních poměrů, určení ot-covství, osvojení. Dále není dotčena kolizníúprava vztahů mezi rodiči a dětmi ve věcech vý-živy, stanovená v § 24 odst. 1 ZMPS. Dotčeno jevšak toto ustanovení, pokud jde o vztahy mezi ro-diči a dětmi ve věcech výchovy. Proto nadále jetřeba pro aplikační účely číst první větu v § 24odst. 1 ZMPS tak, že vztahy mezi rodiči a dětmive věcech výživy se řídí právem státu, jehož pří-slušníkem je dítě. Pokud však jde o vztahy mezirodiči a dětmi ve věcech výchovy, použije se na-místo dosavadní kolizní úpravy kolizních noremHaagské úmluvy o ochraně dětí.

Podle kolizních norem Úmluvy se opatření naochranu osoby nebo majetku dítěte, mezi něžpatří i otázky rodičovské zodpovědnosti a taképoručenství a opatrovnictví, řídí právem smluv-ního státu orgánu, který vykonává pravomocpodle Úmluvy, tzn. podle lex fori. Určitá nejas-nost vyplývá z této formulace, jestliže uvádí, žeorgány smluvních států použijí své vlastní právo.Protože, jak uvedeno, kolizní normy Úmluvy jsoupoužitelné obecně, nejen ve vztazích mezismluvními státy, bude zřejmě odpovídat smysluÚmluvy, že obecně platí, že se uvedená opatřenířídí právem státu, jehož orgán koná o nich řízení(lex fori).

Toto pravidlo vyplývá z čl. 15 Úmluvy, podleněhož dále, vyžaduje-li to ochrana osoby nebomajetku dítěte, lze výjimečně použít nebo při-hlédnout k právu jiného státu, k němuž má danásituace podstatný vztah. Změní-li se obvyklé byd-liště dítěte do jiného smluvního státu, řídí se oddoby takové změny právem tohoto jiného státupodmínky použití opatření přijatých ve státě, vekterém mělo dítě dříve obvyklé bydliště.

Právem státu obvyklého bydliště dítěte se řídípřiznání nebo zánik rodičovské zodpovědnosti zezákona, bez zásahu soudního nebo správního or-gánu. Podle práva státu obvyklého bydliště dítětev době, kdy nabude účinnosti dohoda nebo jed-nostranný právní úkon o přiznání nebo zániku ro-dičovské zodpovědnosti, bez zásahu soudního

Č L Á N K Y


s t r a n a 71

nebo správního orgánu, se řídí přiznání nebo zánikrodičovské zodpovědnosti podle takové dohodynebo jednostranného právního úkonu (čl. 16).

Slovům „bez zásahu soudního nebo správní-ho orgánu“ je zřejmě třeba rozumět tak, že v pří-padech, kdy rodičovská zodpovědnost vznikánebo zaniká rozhodnutím soudu nebo správníhoorgánu, je třeba použít kolizní úpravy uvedenéshora pro opatření na ochranu osoby nebo ma-jetku dítěte podle čl. 15, tj. použije se se shorauvedenou výjimkou práva státu, jehož orgánkoná řízení (lex fori). V případech vzniku rodičov-ské zodpovědnosti rozhodnutím o osvojení nebojejího zániku rozhodnutím o zrušení osvojenípoužije se nepochybně kolizní úpravy pro osvo-jení.

Jestliže se změní obvyklé bydliště dítěte do ji-ného státu, trvá po této změně rodičovská zod-povědnost, která existuje podle práva státu do-savadního obvyklého bydliště dítěte, avšakpřiznání rodičovské zodpovědnosti ze zákonaosobě, která ji dosud neměla, se řídí právemstátu nového obvyklého bydliště dítěte (čl. 16).

Právem státu obvyklého bydliště dítěte se řídívýkon rodičovské zodpovědnosti. Po změně ob-vyklého bydliště dítěte se použije práva státu no-vého obvyklého bydliště (čl. 17). Rodičovskázodpovědnost uvedená v čl. 16, tj. vzniklá ze zá-kona nebo dohodou nebo jednostranným práv-ním úkonem, bez zásahu soudního nebo správ-ního orgánu, může být odňata nebo podmínkyjejího výkonu mohou být upraveny opatřeními při-jatými podle Úmluvy (čl. 18). Protože by šlo o zá-sah soudního nebo správního orgánu, použije sepro tato opatření zřejmě podle čl. 15 s výjimkouv něm uvedenou práva státu, jehož orgán opat-ření přijímá, tj. lex fori.

Platnost právního úkonu mezi třetí osobou a ji-nou osobou, která je oprávněna jednat jako zá-konný zástupce dítěte podle práva státu, ve kte-rém byl úkon učiněn, nemůže být popřena a třetístrana nemůže nést zodpovědnost pouze z dů-vodu, že jiná osoba nebyla zákonným zástupcemdítěte podle práva, na které odkazují kolizní usta-novení Úmluvy, ledaže by třetí strana věděla

nebo musila vědět, že rodičovská zodpovědnostse řídí podle takového práva. Toto ustanovení sepoužije jen, jestliže byl úkon učiněn mezi oso-bami přítomnými na území stejného státu(čl. 19).

Úmluva vylučuje zpětný a další odkaz. Pouzevšak, jestliže jde o rodičovskou zodpovědnostuvedenou v čl. 16, tj. vzniklou ze zákona nebodohodou nebo jednostranným právním úkonem,bez zásahu soudního nebo správního orgánu,popřípadě takto zaniklou, a další odkaz vycházíz práva nesmluvního státu určeného podle koliz-ního ustanovení čl. 16 a vede k právu jiného ne-smluvního státu, který by použil svého vlastníhopráva, pak se použije práva tohoto jiného ne-smluvního státu. Jestliže by tento jiný nesmluvnístát svého vlastního práva nepoužil, další odkazse nepřijme a použije se práva nesmluvního státuurčeného podle čl. 16 Úmluvy (čl. 21).

Použití práva určeného podle kolizních usta-novení Úmluvy může být odmítnuto pouze tehdy,jestliže by použití bylo zjevně v rozporu s veřej-ným pořádkem, s ohledem na nejlepší zájmy dí-těte (čl. 22).

V ustanoveních článků 47 až 49 se řeší pří-pady odkazu na právo státu, v němž platí různéprávní úpravy v jeho různých územních jednot-kách nebo pro různé kategorie osob ohledně zá-ležitostí upravených Úmluvou. Tím může být do-tčeno použití ustanovení § 34 ZMPS.

Je třeba dodat, že Úmluva se vztahuje na dětido dosažení 18 let věku (čl. 2).

4. Z uvedené úpravy Haagské úmluvyo ochraně dětí vyplývají důsledky především propoužívání kolizních norem v ustanovení § 24odst. 1 ZMPS a v ustanovení § 28 ZMPS.

Ustanovení § 24 odst. 1 ZMPS je možné na-dále používat jen pro vztahy mezi rodiči a dětmive věcech výživy. Pro vztahy mezi rodiči a dětmive věcech výchovy a v jiných věcech týkajícíchse péče nad nezletilým a jeho majetkem budetřeba používat uvedené kolizní úpravy v Úmluvě.

Namísto kolizní normy v § 28 ZMPS o podmín-kách vzniku a zániku opatrovnictví (a z povahy věci

Č L Á N K Y


s t r a n a 72

nyní také poručenství) nad nezletilými a o opatrov-nické (poručenské) péči bude třeba používat ko-lizního pravidla vyplývajícího z čl. 15 Úmluvy. Podleněho pro poručenství a opatrovnictví nad nezleti-lými se použije právního řádu státu, jehož soudnebo úřad o něm rozhoduje. Pokud to však ochra-na osoby nebo majetku nezletilého vyžaduje, lzevýjimečně použít nebo přihlédnout k právnímuřádu jiného státu, k němuž má daná situace pod-statný vztah. Změní-li se obvyklý pobyt nezletiléhoa nezletilý bude žít v jiném státu, řídí se od doby ta-kové změny právním řádem tohoto jiného státupodmínky pro poručenství a opatrovnictví zřízenéve státu, ve kterém nezletilý dříve měl obvyklý po-byt. K zpětnému ani dalšímu odkazu se v přípa-dech tohoto ustanovení nepřihlíží.

Ve vztahu k nesmluvním státům zůstává zřejměpoužitelnou druhá věta § 28 ZMPS, podle nížopatrovnická péče se týká zásadně nezletiléhoa jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoli.Pokud jde o vztah ke smluvním státům, uplatní sečlánek 23 odst. 1 Úmluvy, podle něhož opatřenípřijatá orgány jednoho smluvního státu budouuznána ve všech ostatních smluvních státech, při-čemž za podmínek v článcích 26 až 28 budouv jiném smluvním státě také vykonána.

Úmluvě zřejmě neodporuje ustanovení § 29ZMPS, podle něhož povinnost přijmout a zastá-vat opatrovnictví nad nezletilými se řídí právnímřádem státu, jehož je opatrovník příslušníkem,a jejímu smyslu odpovídá i nadále používání usta-novení § 30 ZMPS, podle něhož právní poměrymezi opatrovníkem a nezletilým se řídí právnímřádem státu, v němž je opatrovnický soud neboúřad.

Ustanovení o opatrovnictví nad jinými osobaminež nezletilými (§ 31 ZMPS) není pochopitelněÚmluvou dotčeno.

5. Ustanoveními Haagské úmluvy o ochranědětí je dotčena i pravomoc českých soudů ve vě-cech nezletilých. Jak uvedeno, Úmluva se ne-vztahuje na výživné.

Některá ustanovení Haagské úmluvy o ochra-ně dětí o pravomoci jsou použitelná obecně, ne-

boť základní ustanovení o pravomoci ve věcechopatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte,kam patří i otázky rodičovské zodpovědnostia poručenství a opatrovnictví, vychází z obvy-klého bydliště dítěte ve smluvním státu jako dů-vodu pro založení pravomoci jeho orgánů (čl. 5odst. 1). Podle této formulace nezáleží na státnípříslušnosti dítěte; může jít i o příslušníka ne-smluvního státu. České soudy tak mají pravomock řízení o těchto věcech, jestliže dítě má obvyklébydliště v České republice. Pokud jde o dětiuprchlíků a ze států, kde došlo k nepokojům,v důsledku čeho byly přemístěny do České re-publiky, nebo jde o děti, jejichž obvyklé bydlištěnelze zjistit, mají české soudy pravomoc, jestližese děti na území České republiky zdržují (čl. 6).České soudy mají pravomoc i tehdy, jestliže sezmění do České republiky obvyklé bydliště dítětes výjimkou případů protiprávního přemístěnínebo zadržení (čl. 5 odst. 2, čl. 7).

V případě protiprávního přemístění nebo zadr-žení dítěte zůstávají zachovány pravomoci čes-kých orgánů, jestliže dítě mělo v České republiceobvyklé bydliště bezprostředně před přemístě-ním nebo zadržením, až do té doby, než dítězíská obvyklé bydliště v jiném státě, a osoba, in-stituce nebo jiný orgán mající právo péče sou-hlasily s přemístěním nebo zadržením, nebo dítěbydlilo v tomto jiném státě nejméně po dobu jed-noho roku, poté co osoba, instituce nebo jinýorgán, které mají právo péče, znaly nebo musilyznát místo pobytu dítěte a nevznesly požadavekna navrácení během tohoto období a dítě se sžilose svým novým prostředím (čl. 7 odst. 1).

Obecné použití mají také ustanovení, podlekterých v naléhavých případech orgány smluv-ního státu (tj. i české orgány), v němž se dítě zdr-žuje nebo je v něm majetek dítěte, mají pravo-moc učinit nezbytná opatření na ochranu dítěte.Tato opatření pozbudou účinnosti, a to jde-lio dítě s obvyklým bydlištěm ve smluvním státě,jakmile přijmou opatření, která vyžaduje situace,orgány smluvního státu, které jinak mají pravo-moc podle Úmluvy, a jde-li o dítě s obvyklým byd-lištěm v nesmluvním státě, jakmile potřebná opat-

Č L Á N K Y


s t r a n a 73

ření učiněná orgány jiného státu budou v dotyč-ném smluvním státě uznána (čl. 11). Totéž platí,s výjimkou případů protiprávního přemístěnínebo zadržení, i pro opatření prozatímního cha-rakteru, která jsou omezena na území dotyčnéhosmluvního státu a nejsou neslučitelná s opatře-ními již přijatými orgány, které jinak mají podleÚmluvy pravomoc (čl. 12).

Jiná ustanovení o pravomoci Haagské úmluvyo ochraně dětí upravují jen vztahy mezi smluvnímistáty.

Podle čl. 7 odst. 3 pokud si orgány smluvníhostátu v případě protiprávního přemístění nebo za-držení dítěte zachovaly pravomoc, orgány smluv-ního státu, do kterého bylo dítě přemístěno anebove kterém bylo zadrženo, mohou přijímat pouzetaková shora zmíněná opatření v naléhavých pří-padech podle čl. 11, která jsou nutná proochranu osoby nebo majetku dítěte.

Podle čl. 8 mohou být české soudy výji-mečně požádány orgány jiného smluvního státuo převzetí pravomoci, jestliže je dítě českým ob-čanem, nebo na území České republiky je ma-jetek dítěte, nebo se u českého soudu vede ří-zení o rozvodu nebo neplatnosti manželstvírodičů dítěte, nebo dítě má k České republicezávažný vztah. Dožádaný orgán může převzítpravomoc místo orgánu, který jinak podleÚmluvy má pravomoc, jestliže to pokládá zavhodné vzhledem k nejlepším zájmům dítěte.Podle čl. 9 jestliže se české soudy domnívají, žemají v konkrétním případě lepší předpoklady proposuzování nejlepších zájmů dítěte, mohou po-žadovat na jinak příslušném orgánu smluvníhostátu obvyklého bydliště dítěte, aby mohly vyko-návat pravomoc a činit nezbytná opatření naochranu dítěte, nebo vyzvat strany k podání ta-kové žádosti u orgánu smluvního státu obvy-klého bydliště dítěte. Podmínkou je, že by mohlybýt požádány o převzetí pravomoci podle shorauvedeného čl. 8 za podmínek tam uvedených.Obdobně takovou možnost mají i orgány jinéhosmluvního státu.

Vede-li se u českých soudů řízení o rozvodunebo neplatnosti manželství rodičů dítěte, které

má obvyklé bydliště v jiném smluvním státě, mo-hou činit opatření na ochranu osoby nebo ma-jetku dítěte, jestliže v době zahájení řízení má je-den z rodičů obvyklé bydliště v České republicea jestliže jeden z rodičů má rodičovskou zodpo-vědnost vůči dítěti, a jestliže pravomoc českýchsoudů k učinění takových opatření byla uznánarodiči, jakož i jinou osobou, která má rodičov-skou zodpovědnost vůči dítěti, a jestliže tato pra-vomoc odpovídá nejlepším zájmům dítěte. Tatopravomoc zanikne, jestliže řízení o rozvodu neboneplatnosti manželství bylo ukončeno (čl. 10).

Mezi smluvními státy dále platí, že orgán smluv-ního státu, který má pravomoc podle Úmluvyk opatřením na ochranu osoby nebo majetku dí-těte, se musí zdržet jejího výkonu, jestliže v dobězahájení řízení byla požadována odpovídající opat-ření od orgánů jiného smluvního státu, který mělpravomoc podle Úmluvy v době žádosti, a řízenío nich ještě probíhá, pokud tyto orgány se svépravomoci nevzdaly (čl. 13).

Opatření, která učinil orgán, který měl k nimpravomoc podle ustanovení Úmluvy, zůstanouv platnosti, i když v důsledku změny okolností od-padl důvod, pro který byla založena pravomoc,dokud orgány mající pravomoc podle Úmluvy jenezměnily, nenahradily nebo nezrušily (čl. 14).

6. Ustanoveními Haagské úmluvy o ochranědětí je dotčeno používání ustanovení § 39 ZMPSo pravomoci ve věcech výchovy a výživy nezleti-lých a v jiných věcech jich se týkajících.

Ve věcech výživy nezletilých je i nadále nedo-tčeno používání první věty § 39 odst. 1 ZMPS, tj.ve věcech výživy nezletilých, jsou-li českými ob-čany, je dána pravomoc českých soudů i tehdy,žijí-li v cizině. To zůstává i ohledně věcí výchovya jiných věcí, jestliže nezletilý český občan máobvyklé bydliště v cizině mimo území smluvníchstátů Haagské úmluvy o ochraně dětí. Má-li ob-vyklé bydliště ve smluvním státu Úmluvy, uplatníse její ustanovení o pravomoci.

Stejně ve věcech výživy zůstává nedotčenopoužití § 39 odst. 2 ZMPS o možnosti převzetípéče nad nezletilým českým občanem, který žije

Č L Á N K Y


s t r a n a 74

v cizině a není v rodičovské péči, českým konzu-lárním orgánem. Půjde-li o věci výchovy a jiné věcitýkající se nezletilého českého občana, zůstávápoužívání tohoto ustanovení nedotčeno, jestliženezletilý český občan žije v cizině mimo územísmluvních států Haagské úmluvy o ochraně dětí.Žije-li v cizině ve smluvním státu Úmluvy, použijese ustanovení Úmluvy o pravomoci, jak jsou shorauvedena.

Ve věcech cizinců, kteří mají obvyklé bydlištěna území České republiky, použije se namístoustanovení § 39 odst. 3 ZMPS ustanovení o pra-vomoci českých soudů vyplývajících z čl. 5Úmluvy, tzn. jejich pravomoc k opatřením k ochra-ně osoby a majetku nezletilého je dána, protoženezletilý má obvyklé bydliště v České republice.To platí i pro případ řízení o rozvodu manželstvínezletilého cizince žijícího na území České re-publiky, upravuje-li český soud práva a povinnostirodičů k takovému dítěti pro dobu po rozvodu,a nepoužije se zde omezení podle § 39 odst. 4ZMPS. Jde-li však o úpravu vyživovací povinnosti,zůstává použití § 39 odst. 4 ZMPS nedotčeno.

Ve věcech nezletilých cizinců, kteří mají obvy-klé bydliště v cizině, může přicházet v úvahu pra-vomoc českých soudů v mezích shora uvede-ných ustanovení o pravomoci v Haagské úmluvěo ochraně dětí (např. ohledně dětí uprchlíků a zestátů, kde došlo k nepokojům, dětí, jejichž obvy-klé bydliště nelze zjistit, nezbytných opatřenív naléhavých případech a opatření prozatímníhocharakteru, převzetí pravomoci na dožádání or-gánů jiného smluvního státu).

7. Haagská úmluva o ochraně dětí má usta-novení o uznání a výkonu opatření přijatých or-gány jednoho smluvního státu v ostatních smluv-ních státech. Tato ustanovení se použijí jen vevztazích smluvních států.

Tato opatření budou ve všech ostatních smluv-ních státech uznána. Důvody pro odmítnutí uznáníjsou: opatření bylo přijato orgánem, který podleustanovení Úmluvy neměl pravomoc; opatřeníbylo přijato, s výjimkou naléhavého případu,v soudním nebo správním řízení, aniž by dítě do-

stalo příležitost být slyšeno, čímž byly porušenyzákladní zásady řízení dožádaného státu; žádostosoby, která namítá, že opatření narušuje její ro-dičovskou zodpovědnost, pokud takové opatřeníbylo přijato, s výjimkou naléhavého případu, anižby se této osobě dostalo příležitosti ke slyšení;uznání je zjevně v rozporu s veřejným pořádkemdožádaného státu, s přihlédnutím k nejlepším zá-jmům dítěte; opatření je neslučitelné s pozdějšímopatřením přijatým v nesmluvním státě obvykléhobydliště dítěte, pokud toto naposledy uvedenéopatření splňuje požadavky pro uznání v dožáda-ném státě; jestliže nebyl dodržen postup podlečlánku 33. U tohoto posledního důvodu došlok nedopatření v českém překladu Úmluvy. V textuÚmluvy je tento důvod umístěn pod samotnýmpísmenem f), zatímco český překlad jej uvádí spo-lu s předcházejícím důvodem pod písmenem e).Čl. 33 upravuje postup, jestliže orgán, který mápodle Úmluvy pravomoc, uvažuje o umístění dí-těte v pěstounské rodině nebo v ústavní péči,anebo uvažuje o zajištění péče prostřednictvímjiné obdobné instituce, jestliže se takové umístěnínebo zajištění péče má uskutečnit v jiném smluv-ním státě. Musí to nejdříve projednat s ústřednímorgánem nebo s jiným příslušným orgánem tako-vého jiného smluvního státu. Rozhodnutí o umís-tění nebo zajištění péče může být učiněno v do-žadujícím státě pouze tehdy, jestliže ústřednínebo jiný příslušný orgán dožádaného státu sou-hlasil s umístěním nebo zajištěním péče, přičemžje třeba vzít v úvahu nejlepší zájmy dítěte.

Zainteresovaná osoba může požadovat o uzná-ní nebo neuznání opatření přijatého v jinémsmluvním státě.

Orgán dožádaného státu je vázán skutkovýmizjištěními, na jejichž základě orgán státu, v němžbylo opatření přijato, založil svou pravomoc.

Přijaté opatření nelze věcně přezkoumávatkromě přezkoumání důvodů, pro které by mohlobýt uznání a také výkon zamítnuty.

Jestliže opatření přijatá v jednom smluvnímstátě a tam vykonatelná vyžadují výkon v jinémsmluvním státě, budou tam na návrh zaintereso-vané strany prohlášena za vykonatelná nebo bu-

Č L Á N K Y


s t r a n a 75

dou registrována pro účely výkonu podle proces-ních předpisů jiného smluvního státu. Má býtk tomu použito jednoduchého a rychlého po-stupu v řízení. Tato opatření budou v tomto jinémsmluvním státě vykonána tak, jako kdyby byla při-jata orgány tohoto státu. Výkon se řídí právem to-hoto státu v rozsahu stanoveném tímto právem,s ohledem na nejlepší zájmy dítěte.

8. Haagská úmluva o ochraně dětí má usta-novení o vzájemné spolupráci ústředních orgánůsmluvních států a zajištění spolupráce mezi pří-slušnými orgány smluvních států za účelem do-sažení cílů Úmluvy. V České republice byl určenústředním orgánem Úřad pro mezinárodněprávníochranu dětí v Brně. Pouze prostřednictvím to-hoto úřadu je třeba postupovat při dožádánícho informace potřebné pro ochranu dítěte, jestližeje zvažováno opatření na ochranu dítěte.

Žádosti o převzetí nebo předání pravomoci,jež souvisejí se soudním řízením v České repub-lice nebo ve druhém smluvním státě, je třeba za-sílat Ministerstvu spravedlnosti České republiky.Ostatní žádosti a žádosti o vyslovení souhlasus umístěním dítěte do pěstounské nebo ústavnípéče podle shora uvedeného čl. 33 je třeba za-sílat Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětív Brně.

Ústřední a jiné státní orgány smluvních státůnesou vlastní náklady vzniklé při postupu podleustanovení o spolupráci s výjimkou možnosti ulo-žit přiměřené poplatky za obstarání služeb. Veš-keré doklady zaslané nebo vydané podle Úmluvybudou osvobozeny od legalizace nebo jiných ob-dobných formalit.

Autor je profesorem na Právnické fakultě UK v Praze.

D I S K U S E


s t r a n a 76

Nápad zpřístupnit prostřednictvím internetua www stránky text sdělení obvinění, obsahy pro-tokolů a dalších dokumentů pořízených v aktu-álně probíhajícím trestním řízení se na první po-hled jeví jako něco velmi nepatřičného. Přestojsem tento postup klientovi doporučil v kauze,kde míra úniku informací a zejména dezinformacíz policejních zdrojů a následná mediální kampaňdosáhla úrovně, která se i v našich poměrech je-vila nenormální. Nešlo už jen o difamující speku-lace o tom, z čeho je klient viněn a co je v řízeníobjasňováno. Šlo o holou existenci.

Výsledek nelze popsat jednou větou. Přede-vším byl tento počin oceněn odborníky v oblastipublic relations, neboť jakékoliv spekulace oka-mžitě ustaly a byl klid. Na druhé straně, míra ne-gativní reakce a její odůvodnění ze strany orgánůčinných v trestním řízení byla zarážející. Trestní ří-zení je dle stížnosti neveřejné a zveřejněním pro-tokolů bylo ohroženo, neboť je zde obava, žesvědci i obvinění budou své výpovědi upravovatpodle zveřejněných protokolů. Zvolený postup,pokud by se stal běžnou normou, vzbudí opráv-něné obavy „poctivých občanů“ (sic), kteří sesnaží přispět k objasnění věci a bude ohroženajejich bezpečnost.

Současně se ale zjistilo, že si vlastně nikdonení zcela jist, co se v této oblasti smí a co už ni-koliv a existují pochybnosti o tom, zda jsou jasnězřejmé hranice kam až smí zajít obhajoba obvi-něného, nezávisle zda se hájí obviněný sám,nebo prostřednictvím obhájce. Co ještě lze po-važovat za realizaci zákonného práva na obha-jobu, či obecněji dovolené jednání, a co je jižmařením objasňování ve smyslu § 67 lit. b. tr. ř.V daném případě tedy, zda lze považovat za ma-ření objasňování, pokud obviněný v přípravnémřízení zveřejňuje ty důkazy, které získá procesněkorektním postupem, obvykle proto, že má nárokna jejich kopie, případně do jaké míry se v tako-véto aktivitě může či naopak nesmí angažovat ad-

vokát, zda i v případě jiných řízení, občansko-právních nebo správních, lze připustit, aby ob-čan publikoval záznamy o jednotlivých důkazech,v procesu provedených. A samozřejmě nikolivjen prostřednictvím internetu, ale jakýmkoliv způ-sobem.

Vzhledem k tomu, že trestní řízení je zřejměnekonfliktnějším procesem, v němž na jednéstraně vystupuje stát a na druhé občan, budu sezabývat především souladem takového postupus pravidly tohoto řízení, byť níže uvedené závěrybudou zohledňovat i možnost zveřejnění vý-sledků jiného řízení.

Ve shora uvedené věci byla podána Policií ČRstížnost kontrolní radě ČAK. Ta nezjistila ve zkou-mané věci žádné porušení zákona nebo profes-ních pravidel, připustila dokonce možnost namí-taného postupu v určitých případech, obecněvšak jej označila za neetický, pokud by se ho do-pustil advokát, neboť takový postup „... by nebylv souladu se smyslem a náplní práce obhájce“.Z hlediska advokacie a advokátů jde jistě o vý-znamné stanovisko, nezabývá se a ani nemůžetím, zda je v tomto směru omezen občan, kterýnení advokát a jedná ve své vlastní věci.

Možná to bude někoho šokovat, jsem všakpřesvědčen, že s výjimkami dále zmíněnýminelze obviněnému bránit ve zveřejňování důkazův trestním řízení, přesněji není zde norma, kteráby to zakazovala.

Úvodem si dovolím užít citát JUDr. Pavla Šá-mala z jeho publikace „Základní zásady trestníhořízení v demokratickém systému“ (CODEXBOHEMIA 1999, str. 64). Byť v poněkud jinémkontextu, uvádí na adresu nedávné legislativnía soudní praxe v trestním řízení kontinentálníchzemí, že byla „... psychologicky neschopná roz-loučit se s hluboko zakořeněnými zvyky písem-ného a tajného inkvizičního vyšetřování“. Původníkontext je jiný, text však skvěle vystihuje základnípříčinu zmíněné negativní reakce orgánů činných

PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ V PŘÍMÉM PŘENOSUJUDr. TOMÁŠ SOKOL

D I S K U S E


s t r a n a 77

v trestním řízení. V zemi, kde přes všechny re-formy inkviziční forma přípravného řízení zatímstále převládá, byla nelibost nad zveřejněním dů-kazů pořízených v trestním řízení z větší části vy-volána tímto „inkvizičním“ reziduem.

Namísto zvykového přesvědčení, že spis a vý-sledky přípravného řízení jsou z hlediska širší ve-řejnosti tajné, je třeba vyjít ze zákonného kritéria,kterým je především kritérium ústavní, případněmezinárodně smluvní, neboť tyto normy jsounadřazeny trestnímu řádu. Podle článku 2odst. 3 Ústavy může občan činit, co není záko-nem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, cozákon neukládá. Totéž uvádí článek 2 odst. 3Listiny základních práv a svobod (dále Listina).Podle článku 17 odst. 1 Listiny je svoboda pro-jevu a právo na informace zaručena a (odst. 2)každý má právo vyjadřovat své názory slovem,písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způso-bem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a roz-šiřovat ideje a informace bez ohledu na hranicestátu, přičemž podle odstavce 4 může být tatosvoboda omezena toliko zákonem, jde-li o opat-ření v demokratické společnosti nezbytná proochranu práv, svobod druhých, bezpečnoststátu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejnéhozdraví a mravnosti. V podstatě totéž, byť poně-kud jinými slovy, je uvedeno v článku 10 Evrop-ské úmluvy o ochraně lidských práv (Úmluva).V tomto kontextu se zdá být nesporné, že pří-padné omezení práva občana šířit informacio průběhu své trestní věci musí splňovat dvapředpoklady. Materiální a formální. Věcně musí jíto omezení v zájmu hodnot, v uvedených článcíchvyjmenovaných, formálně musí jít o omezení sta-novené zákonem.

Logicky dalším kritériem je konkrétní právníúprava jednotlivými procesními předpisy, tedy ji-nak řečeno to, zda např. trestní řád, buď expres-sis verbis takovéto zveřejnění zakazuje, anebozda lze výkladem jeho ustanovení dospět k ob-dobnému závěru. Je ale třeba připomenout, žetam, kde by se taková úprava dostala materiálnědo rozporu s tím, co je uvedeno v čl. 17 Listiny,případně čl. 10 Úmluvy (tedy formálně by existo-

vala, ale bez splnění materiální podmínky) majípřednost právní předpisy vyšší právní síly.

I když stanovisko kontrolní rady ČAK značněomezilo prostor pro jednání advokáta, který bě-hem přípravného řízení zveřejňuje důkazyv tomto řízení opatřené, zcela takový postup ne-vylučuje. Je tedy nutno se zabývat i právní pozicíadvokáta, neboť obecně nelze vyloučit a budedále zmíněno, že i tam, kdy nejde o ryze proti-právní jednání, může jít o jednání, které je s ohle-dem na povinnosti advokáta nepřípustné.

Za prvé, k čemu lze při zkoumání relevantníchprávních předpisů dospět, je zjištění, že u nás ne-existuje procesní předpis, který by výslovně zaka-zoval zveřejnění např. usnesení o sdělení obvi-nění nebo protokolů o úkonech v takovémto řízeníučiněných, anebo jakýchkoliv rozhodnutí v říze-ních vydaných. Tedy neexistuje norma, která bypřímo omezovala shora zmíněná základní občan-ská práva dělat to, co zákonem není zakázáno,resp. svobodně přijímat a šířit informace. Pouzezákon č. 148/1998 Sb. o ochraně utajovanýchskutečností, přesněji jeho aplikace na konkrétnířízení, může takové omezení znamenat. Vzhle-dem k prostoru pro tento článek nelze konkrétnídopad rozebírat, budu však vycházet z toho, žetam, kde je zákonem relevantním způsobem roz-hodnuto o tom, že řízení bude vedeno v některémze stupňů utajení podle § 25 cit. zákona č. 148//1998 Sb., je jakékoliv zveřejňování protokolů, ji-ných listin či jen pouhé sdělování informací o sku-tečnostech v řízení probíraných jednoznačněvelmi problematické a s velkou pravděpodobnostízcela protiprávní.

Neexistence pozitivní úpravy, která by např.zakazovala zveřejňovat protokoly z přípravnéhořízení trestního, správního řízení nebo řízení da-ňového, nemusí jednoznačně znamenat, že ta-kovýto postup bude v souladu s těmito právnímipředpisy vždy anebo nebude znamenat porušeníjiného právního předpisu. Zde však již je nutnovíce diferencovat. Podle mého názoru nelze do-vodit ze žádného ustanovení občanského soud-ního řádu, správního řádu nebo zákona o správědaní a poplatků, že při absenci pozitivní úpravy

D I S K U S E


s t r a n a 78

by bylo možné i jen výkladem některé normy do-spět k závěru o zakázanosti zveřejnění důkazův řízení provedených. Nezávisle na tom, zda jižtoto řízení bylo skončeno či nikoliv. Tím není ře-čeno a bude to dále zmíněno, že by takovýto po-stup nemohl vést k porušení jiných právních no-rem, například práva na ochranu osobnosti.

Poněkud jiná je ale situace v případě trestníhořízení, kde lze určitými opatřeními, zejména roz-hodnutím o vazbě, reagovat na jednání, kterým bybylo působeno na dosud nevyslechnuté svědkynebo spoluobviněné, případně jinak mařeno ob-jasňování skutečností závažných pro trestní stí-hání [vazební důvod dle § 67 lit. b) tr. ř.]. Nutnozdůraznit, že tato norma má chránit trestní řízenípřed mařením, a to i preventivně, když některé zezpůsobů takovéhoto jednání jsou příkladmo uve-deny. Přitom nejde o obranu v rovině hmotněprávní, tj. postižení za spáchání takového skutkujako protiprávního jednání, ale o obranu procesní,umožňující toho, kdo tak činí nebo se k činu pro-kazatelně chystá, vzít do vazby.

I při absenci jasné hypotézy lze z ustanovení§ 67 tr. ř. celkem bez problémů dovodit vůli zá-konodárce, aby objasňování skutečností závaž-ných pro trestní stíhání nebylo mařeno, což alevyjadřuje pouze nepřímo, tedy postihem jednání,které by za takovéto maření bylo možné označit.Samozřejmě pouze postihem obviněného či ob-žalovaného, pokud se takového jednání dopouš-tí. Postih jiných osob podle trestního řádu nepři-chází v úvahu, podle práva hmotného by bylotakové jednání možno posuzovat jako trestný činnadržování dle § 166 tr. zák., podle něhož můžebýt postižen ten, kdo pachateli trestného činupomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trest-nímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatřenínebo jejich výkonu. Obdobně by bylo možné ur-čitá specifická jednání podřadit pod trestný činnávodu ke křivé výpovědi či nepravdivému zna-leckému posudku, tj. jednání, které je postiži-telné podle § 175 tr. zák. Obvinění, resp. odsou-zení, by ovšem v žádném případě nepřicházelov úvahu jako pouhá reakce na zveřejňování dů-kazů, získaných v trestním řízení, ale pouze za si-

tuace, kdy by toto zveřejnění mělo všechnyznaky uvedených úmyslných trestných činů. Jakbude dále doloženo, jde o úvahu povíce teore-tickou a v praxi spíše nepřicházející v úvahu.

Exaktní odpověď na otázku, co lze považovatza maření objasňování skutečností závažnýchpro trestní stíhání, je obtížná. A při jejím hledánídospíváme k znepokojivému zjištění, že v trest-ním řádu není ani rámcově vymezeno, kam ažsmí obhajoba jít, aniž by šlo o zmíněné „mařeníobjasňování“. Pojem „mařit objasňování“ nemážádný jednoznačný, obecně uznávaný obsah,a závěr o existenci takového jednání je vždy věcíposouzení konkrétní situace. V citované norměje jedno takové jednání příkladmo uvedeno, aleje zjevné, že způsobů maření může být celá řada.Je ale také zřejmé, že nemůže jít o jednání, kterékupříkladu pouze ztěžuje práci orgánům činnýchv trestním řízení a dokonce ani o každé jednání,které ztěžuje objasňování. Ztížit objasňovánímůže zcela legální postup, kterým je odepřenívýpovědi, zatajení existence důkazů anebomísta, na kterém se nacházejí apod. Interpretacetohoto ustanovení trestního řádu je velmi proble-matická, navíc se v praxi mění. Kupříkladu v pří-padě advokáta byl ještě nedávno pouhý kontaktobhájce s dosud nevyslechnutým svědkem jistoupoukázkou na sdělení obvinění pro návod kekřivé výpovědi, dnes jde i z hlediska orgánů ad-vokacie o dovolenou aktivitu. U obviněného bychpohovor, směřující ke zjištění, co je svědek scho-pen vypovědět a zda není nebezpečné ho navrh-nout, neriskoval ani nyní, ač se zdá být logické,že v rámci rovnosti zbraní by měl mít i obviněnýprávo učinit totéž, co bez jakýchkoliv pochyb-ností činí operativní pracovníci policie, tj. prověřitsi, co svědek ví.

Velmi pracovně by bylo možné odpověď natuto otázku formulovat tak, že úloha a cíle orgánůčinných v trestním řízení jsou vymezeny přede-vším ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu. Způsob,jak cíle dosáhnout, upravují další ustanovenítrestního řádu. Rámcově pak i Listina a Úmluva.Obviněný není povinen nijak spolupracovat či or-gánům činným v trestním řízení pomáhat, neměl

D I S K U S E


s t r a n a 79

by však činit aktivní opatření, kterými bude exis-tující důkazy pozměňovat nebo ničit. Na rozdíl odněj orgány činné v trestním řízení nesmí takovédůkazy nejen ničit či zkreslovat, ale ani zatajit,nezávisle na tom, zda svědčí ve prospěch neboneprospěch obviněného.

Otázka tedy zní, zda lze zveřejnění doposudprovedených důkazů považovat za aktivní jednání– maření. Celá řada koluzních aktivit, které teore-ticky přicházejí v úvahu, v tomto zkoumaném pří-padě odpadá (např. ničení důkazů) a v zásadě lzeuvažovat pouze o jediném, jehož by zveřejňovánívýsledků trestního řízení mohlo být dosaženo, to-tiž ovlivnění svědků, anebo spoluobviněných. Protuto chvíli nepovažuji za podstatné, zda jde o svěd-ky již vyslechnuté anebo nevyslechnuté. Výz-namné je, zda zveřejněním důkazů, které již bylyprovedeny v trestním řízení, např. protokolů o vý-slechu jiných svědků, obviněných, vyjádření ob-viněného, např. v rámci stížnosti proti sděleníobvinění či žádosti o přezkoumání postupu poli-cejního orgánu, lze ovlivnit svědky či spoluobvi-něné tak, že budou vypovídat nepravdu. Tuto„jemnost“ zdůrazňuji, neboť obecně cokoli, co seděje ve vnějším světě, může nějak ovlivnit jednáníjiných osob. Tedy zveřejnění výpovědi určitéhosvědka může působit na jiného svědka do té míry,že se přihlásí, aby pravdivě svědčil ať již ve pro-spěch, anebo neprospěch obviněného, což jistěnení ovlivnění, které maří trestní řízení a nenímožné je subsumovat pod skutkovou podstatuuvedenou v § 67 lit. b) tr. ř.

Nelze souhlasit s tvrzením, že přípravná fázetrestního řízení je neveřejná a už to samo o soběvylučuje publikaci jakýchkoliv důkazů v této fázizískaných. Je zapotřebí si především položitotázku, co tato zmíněná „neveřejnost“ znamená.Rozhodně takové řízení nelze považovat ex legeza tajné, z čehož by všem, kteří jsou jeho účast-níky, vyplývala zákonná povinnost nezveřejňovatto, co se v průběhu trestního řízení dozvěděli. Ne-veřejnost přípravné fáze trestního řízení není nijakjednoznačně deklarována a obecně je dovozo-vána z toho, že soudní řízení jako takové je až navýjimky a omezení daná ustanovením § 199

odst. 1 tr. ř. ze zákona zásadně veřejné, což seo přípravném řízení výslovně neuvádí. Tedy jinéosoby si nemohou nárokovat přístup do míst, kdejsou úkony přípravného řízení prováděny. Z to-hoto ovšem nevyplývají žádné závazky pro obvi-něného. Pouze pro policejní orgány, resp. orgányčinné v trestním řízení platí zákonná omezení zve-řejňovat výsledky přípravného řízení. Policejní or-gán je povinen zachovat mlčenlivost vzhledemk ustanovení § 44 zákona č. 283/1991 Sb. o po-licii, státnímu zástupci ukládá obdobnou povin-nost ustanovení § 25 zákona č. 283/1993 Sb.,o státním zastupitelství. A orgány činné v trestnímřízení obecně jsou jednak podle § 2 odst. 4 tr. ř.povinny vést trestní řízení s plným šetřením práva svobod zaručených listinou a jednak podle § 8atr. ř. při informování veřejnosti o své činnosti dbáttoho, aby neohrožovaly objasnění skutečností dů-ležitých pro posouzení věci, nezveřejňovalyo osobách, které mají účast v trestním řízení,údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činnostía aby neporušily zásadu, podle které, dokud pra-vomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vy-slovena, nelze hledět na toho, proti němuž sevede trestní řízení, jakoby byl vinen.

Souhlasit nelze ani s myšlenkou, že zveřejněnídosavadních výsledků vyšetřování bude a priorinegativně působit na svědky. V této souvislostibylo především spekulováno o možnosti, že ta-kový postup vzbudí obavu svědka, takže se za-lekne svědčit u vědomí možného zveřejnění jehovýpovědi. Jak dále uvedu, tento argument neplatíbezvýhradně, ale v obecné rovině je třeba připo-menout, že povinností svědka je vypovídatpravdu a nic nezamlčet, nezávisle na tom, co ses touto jeho výpovědí bude dít a mimo jiné i s vě-domím, že pokud to bude shledáno potřebným,bude povinen svědčit i v rámci soudního řízení,které je ze zákona veřejné. Ani výslovná připo-mínka možného zveřejnění výpovědi, adresovanásvědkovi ze strany obviněného, nemůže být vní-mána jako nezákonné ovlivňování. Stejnou infor-maci by totiž svědkovi měl poskytnout policejníorgán, pokud se jej svědek před započetím úko-nu zeptá.

D I S K U S E


s t r a n a 80

I z tohoto závěru existují výjimky, byť trvám natom, že obava ze zveřejnění výpovědi nesmí ovliv-nit obsah svědecké výpovědi. Přitom samaobava může být jednak rázu existenčního (obavao život či zdraví) anebo obava společenská, tedyz toho, jak bude společnost reagovat na určitécitlivé informace, ve výpovědi obsažené. Takovámožnost nepochybně existuje a bude dále uva-žována. Za zásadní však považuji, že podle méhosoudu zhruba 90 % a možná dost více svědec-kých výpovědí jsou v podstatě banální informace,které mají (pokud vůbec) význam pouze pro do-kazování v konkrétní věci.

Obava o život či zdraví může být důvodná v na-prostém minimu případů a rozhodně nebudespojena se zveřejněním výpovědi, ale s jejím ob-sahem a jeho důsledky pro obviněného. To je aledůvodem ke zcela jiným opatřením na ochranusvědka. Je-li svědek utajen a neznám obvině-nému, nelze předpokládat možnost jeho ohro-žení ze strany toho, kdo se s výpovědí seznámí,např. na webové stránce. Surově řečeno, ti, kteříby snad hrozbu představovali, se obsah výpovědidozví ze zcela jiného pramene.

Obava ze sociálních důsledků (čest, vážnost,dobrá pověst) může asi vést v některých přípa-dech k rozhodnutí využít práva nevypovídat, má-liho svědek, anebo spíše může u potenciálníhosvědka – oznamovatele podnítit rozhodnutí neo-známit trestný čin z obavy před jeho následnýmzveřejněním. O tom níže.

Význam přípravného řízení významně klesáa v řadě případů již záznamy tam pořízené nelzev soudním řízení užít jako důkaz (pouze přede-střít) a celkový trend směřuje k veřejnému řízenípřed soudem, jako k zásadnímu zdroji důkazůpro posouzení viny (viz Přečtení a předestřeníprotokolů o dřívějších výpovědích po tzv. velkénovele trestního řádu, JUDr. František Púry, BA1/2003). Pouze díky jisté setrvačnosti zřejměještě řadu let budou zejména složitější trestní ří-zení vedena po „staru“, takže analyzovaný pro-blém může být ještě po určitou dobu aktuální.

Lze předpokládat námitku, že výpověď jed-noho svědka může ovlivnit výpověď svědka dal-

šího tam, kde jde o děj, u něhož je velmi náročnéjeho vnímání, zapamatování a následná repro-dukce. Klasickým příkladem jsou dopravní ne-hody, kde se svědci často zcela diametrálně lišív popisu přednehodového či nehodového děje.Svědek méně kategorický, submisivní a zejménapokud si ani tím, co viděl, není zcela jist, můžezměnit svůj názor pod vlivem výpovědi autorita-tivně vystupujícího svědka. U vnitřně nejistýchsvědků tedy může dojít k situaci, kdy proto, žejiný svědek popisuje události odlišně, budou jižpředem své původní přesvědčení o běhu udá-lostí korigovat tak, aby se s touto jinou výpovědínedostali do rozporu. I zde však podle mého ná-zoru nejde o problém zásadní. Jde-li v jejich vý-povědi o skutečnost podstatnou, dříve nebo po-zději, minimálně v hlavním líčení, bude svědkovipředestřena odlišná výpověď jiného svědka, abyse k ní vyjádřil. Pokud svoji verzi nedokáže do-statečně obhájit, s dost velkou pravděpodobnos-tí bude muset soud brát jeho výpověď s rezervouanebo jí přímo neuvěří. Tedy ani zde nevnímámzveřejnění výpovědi jako jednání, ohrožující vy-šetřování.

V této souvislosti je třeba se vypořádat s usta-novením § 209 tr. ř., podle jehož prvé větypředseda senátu dbá o to, aby svědek ještě ne-vyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalo-vaného a jiných svědků. Z této úpravy by bylomožné dovodit záměr zákonodárce vyloučit infor-movanost svědků dosud nevyslechnutých o do-savadním výsledku dokazování před soudem,aby tak nedošlo k jejich ovlivnění. To je nepo-chybně vážný argument, s nímž by bylo neseri-ózní se vypořádat pouhým konstatováním, že tatonorma neukládá žádné povinnosti obžalované-mu, tím méně obviněnému, byť jde o nespornýfakt. Významnější je, že pro tuto úpravu nelzev odborné literatuře ani v judikatuře nalézt ro-zumné a dostatečné odůvodnění. V komentářik trestnímu zákonu a řádu (Jelínek, Sovák, LindePraha, 18. vydání, 2002, str. 568) se tato úpravavysvětluje potřebou, aby výpověď svědka nebylaovlivněna jeho přítomností u části hlavního líčení,které proběhlo před započetím výslechu. Obdobné

D I S K U S E


s t r a n a 81

vysvětlení obsahuje komentář k trestnímu řádu,Šámal, Král, Baxa, Púry, C. H. Beck, 3. vydání,2001. V obou případech se tedy uvažuje o mož-nosti ovlivnění výpovědi svědka předchozím hlav-ním líčením, nikoliv předchozím trestním řízenímanebo čímkoliv jiným. Přitom není zcela jasné,proč by přítomnost při hlavním líčení měla být ja-kýmsi zásadním impulsem, který by svědka vedlke změně či zkreslení jeho výpovědi. Znovu při-pomínám, že svědek má vypovídat pravdu a po-kud se rozhodne jinak, pak podle mého názorubude motivem takového rozhodnutí všechno jinéjen ne to, co doposud o průběhu trestního řízenízjistil. Chce-li totiž svědek vypovídat křivě, mádvě možnosti a současně i důvody. Vypovídatúčelově ve prospěch obviněného (obžalované-ho) anebo naopak v jeho neprospěch. V prvémpřípadě, za předpokladu, že se svědek k nezá-konnému postupu rozhodne, bude tak s jistotoučinit po dohodě s obžalovaným a pak existujecelá řada jiných a lepších možností, jak výpovědizkoordinovat, než jsou veřejné zdroje. Chce-lisvědek naopak vypovídat v neprospěch obvině-ného (obžalovaného), pak mu vědomost o ob-sahu výpovědi obviněného jistě může být uži-tečná. Je však především věcí obviněného, zdana sebe vezme takové riziko tím, že zpřístupníveškeré dostupné důkazy.

Vycházím z nepříliš vnímaného faktu, že soud-ní řízení trestní je řízením kontradiktorním a jehocílem není hledat nějakou obecnou či absolutnípravdu o tom, co se stalo (viz § 1 odst. 1 tr. ř.).Smyslem řízení je náležité zjištění toho, zda došlok trestnému činu, přičemž v řízení soudním už jdeponejvíce o to, zda bude obhajoba obžalovanéhodostatečně vyvrácena anebo naopak přímé i ne-přímé důkazy o vině budou tvořit uzavřený kruh.Tedy jak výše uvádím, podstatná není nějaká ab-straktní možnost ovlivnění svědka, ale zejména to,zda může být jednáním obžalovaného ovlivněnv jeho prospěch. A bylo již konstatováno, že po-kud se svědek a obžalovaný k takovému postupurozhodnou, pak k tomu v žádném případě nepo-třebují webové stránky. Z tohoto úhlu pohledu lzeuzavřít, že ať již jsou důvody úpravy dle § 209 tr. ř.

jakékoliv, nelze z něj dovozovat jakékoliv analogiepro přípravné řízení.

Je třeba se dále zmínit o hledisku, obecněuváděnému jako kriminalisticko-taktické. Z to-hoto úhlu pohledu může být namítnuto, že výpo-věď jednoho svědka může být z řady důvodůovlivněna výpovědí svědka jiného. To je však taképouze spekulace, praxí nijak nepodložená. Svě-dek má vypovídat o tom, co viděl, slyšel, nebo ji-nak zjistil. Nemyslím si, že bude-li se řídit toutopovinností, je třeba se nějak obávat zkresleníjeho výpovědi, a to i poté, kdy si případně přečtevýpověď svědka jiného. O alternativě, kdy se roz-hodne vypovídat nepravdu, již bylo zmíněnoa mimo tento záměr je problém pravdivé výpo-vědi spojen spíše s nedostatečným vnímáním,uložením nebo schopností reprodukovat to, coby mělo být předmětem svědectví. Na tom zve-řejnění výpovědi jiného svědka nemůže nic změ-nit. Celkově lze tedy dospět k závěru, že v pod-statě neexistují případy, kdy by pouhýmzveřejněním protokolu o výslechu svědka mohlibýt ovlivňováni svědci jiní anebo jinak mařenotrestní řízení. Stále je třeba mít na paměti, žei tam, kde jde o významné skutečnosti, je dosa-vadní „utajení“ obsahu výpovědí pouze dočasné,přičemž z žádného ustanovení trestního řádu ne-vyplývá, že by se tak dělo z důvodů ochrany dal-ších, dosud neprovedených důkazů.

Mezním případem je zveřejnění výpovědi,která by byla v případě hlavního líčení přednesenas vyloučením veřejnosti z důvodů veřejné mrav-nosti nebo důležitého zájmu svědků. Zde však jižzřetelně nejde prioritně o ochranu řízení jako ta-kového, ale spíše o ochranu jeho účastníků –svědků. Pokud by již k zveřejnění takové výpovědidošlo, mám za to, že jde spíše o delikt civilní,ovšem jak bylo řečeno, jde o krajní situaci a nelzevyloučit, že takové jednání bude ze strany orgánůčinných v trestním řízení kvalifikováno jako pokusovlivnit svědka a vazební důvod. Zejména všakzveřejnění takovéto intimní výpovědi může být zá-sahem do práva na ochranu osobnosti, cti, lidskédůstojnosti, jakož i soukromí (§ 11 obč. zák.). Lzesi jistě představit zcela jednoznačné případy, kdy

D I S K U S E


s t r a n a 82

zveřejnění výpovědi svědka má mnoho znaků ta-kového porušení. Např. výpověď znásilněné ženylze jistě vnímat jako velmi soukromou záležitosta její šíření bude poškozená minimálně vnímatjako závažný zásah do svého soukromí. Jak jižbylo naznačeno, vědomí, že výpověď znásilně-ných žen jsou běžně zveřejňovány, by zřejměznačně ovlivnila ochotu oznamovat takovétotrestné činy. Právě zde, v oblasti lidsky citlivých in-formací, je třeba hledat případy, kdy by skoroa priori bylo možné považovat zveřejnění výpovědiza pokus o ovlivňování svědků a nelze takové zve-řejnění doporučit. Podle mého názoru musí mítzásadně přednost ochrana osobního soukromía cti svědků (ale také spoluobviněných), neboťzájem obviněného na zveřejnění důkazů ve vět-šině případů nebude tak intenzivní. Nemusí tovšak platit vždy. Dovedu si představit situaci uči-tele na malém městě, který byl obviněn za zneu-žívání žaček, ale je zjevné, že jejich výpovědi jsouzcela absurdní, na prvý pohled nepravdivé a vy-konstruované. V takové situaci, možná i s vědo-mím všech hrozících následků, by zřejmě bylo ak-ceptovatelné zveřejnění těchto výpovědí jakoobrana proti jinak nezvratnému odsudku veřej-ného mínění. Samozřejmě si uvědomuji, jak sub-jektivní může být hodnocení určitých výpovědía jaký dopad by mělo zveřejnění výpovědí škola-ček na šetření mezi dalšími případnými oběťmi.Zažil jsem velmi rafinované pachatele trestnýchčinů, ale i velmi hysterická vyšetřování ničeho, je-jichž součástí byla štvanice na údajného pacha-tele, takže mohu pouze dodat, že v těchto mez-ních případech může zveřejnění důkazů být lidskypochopitelné, ale také orgány činné v trestním ří-zení mohou mít dramaticky odlišný názor. To jetřeba mít v hraničních případech na paměti, aletroufám si tvrdit, že něco takového prakticky ne-připadá v úvahu u trestního řízení ve věci ekono-mické kriminality.

Ochrana soukromí má ještě jeden rozměr,který souvisí s osobními údaji. Z tohoto úhlu po-hledu může vzniknout diskuse o tom, zda lze pro-tokoly zveřejňovat v úplné podobě, tj. s osobnímiúdaji svědka, tedy jménem, datem narození

a bydlištěm. Osobně si myslím, že to není vůčisvědkům příliš taktní, ale na druhé straně ani tonelze považovat za porušení zákona č. 101//2000 Sb. ve znění pozdější novely, zejménaproto, že na obviněného se tento zákon zcelazjevně nevztahuje. Nemůže ani jít o vážnější de-likt, trestný čin dle § 178 tr. zák., který postihujeneoprávněné nakládání osobních údajů. Totoustanovení má postihnout i nedbalostní jednání,spočívající v neoprávněném sdělení, zpřístupněníči jiném zpracování nebo přisvojení si osobníchúdajů o jiném, shromážděných při výkonu veřejnésprávy, anebo získané v souvislosti s výkonempovolání, zaměstnání anebo funkce. Je sicezřejmé, že případné osobní údaje byly původněshromážděny v souvislosti s výkonem veřejnésprávy, rozhodně je však takto neshromáždil obvi-něný, který je shromažďuje nikoliv při výkonu ve-řejné správy, ale jako účastník trestního řízenía tedy bez omezení daných touto normou.

Zbývají pouze dvě poznámky týkající se advo-kátů. Především odpověď na otázku, zda sám ad-vokát, pokud by uvedené údaje zveřejňoval, můžeporušit nějaké své speciální povinnosti, z nichžzřejmě přichází v úvahu především ustanovení § 17zákona o advokacii, ukládající advokátovi, abysvým jednáním při výkonu advokacie nesnižovaldůstojnost advokátního stavu. Bylo již připome-nuto stanovisko kontrolní rady ČAK. Ta připustilavýjimku pro případ, kdy již je čeleno zjevnýma zřejmě i nikoliv zanedbatelným únikům informacítakzvaně „z policejních kruhů“. Nad rámec tohotostanoviska lze dodat, že i v takovém případě byneměl advokát připustit, a to ani radou či doporu-čením, tím méně propůjčením své webovéstránky, zveřejnění informací, které budou zjevněmařit trestní řízení způsobem, který nelze považo-vat za dovolený anebo budou porušovat právo naochranu osobnosti dotčené osoby. Tento závěrvede jednoznačně k doporučení nepoužívat ra-ději vůbec www stránky advokáta.

Druhá poznámka je závažnějšího charakteru.Všeobecně uznávaný je fakt, že šedá je teoriea zelený je strom života. To, co z výše uvedenéhovyplývá, se může jevit nesporné advokátovi, ale

D I S K U S E


s t r a n a 83

zcela jinak to může vnímat policista nebo státnízástupce. Zveřejňování výsledků probíhajícíhopřípravného řízení zůstane pravděpodobně nezcela obvyklým postupem. V každém případě byadvokát měl upozornit svého klienta na možnoumíru rizika spočívající v tom, že tato striktně vzatonezávadná činnost může být policejním orgánemči státním zástupcem anebo dokonce i soudempo určitou dobu vnímána jako pokusy ovlivňovattrestní řízení, a to se všemi důsledky z tohoto zá-věru plynoucími, včetně rozhodnutí o vazbě.Míra, s jakou v konkrétní trestní věci bude prav-děpodobnost tohoto postupu hrozit, bude dánaokolnostmi případu. Není věcí advokáta, abytento vývoj s naprostou jistotou předpověděl, jevšak jeho povinnost na možnost i negativních dů-sledků upozornit klienta. Pokud ten bude z dů-vodů ryze osobních považovat toto riziko zamenší zlo, než fakt, že nemůže veřejnost infor-movat o tom, co se ve skutečnosti v přípravnémřízení děje, pak není žádný další důvod proč brá-nit tomu, aby takovéto výsledky zveřejnil.

Celý problém má ještě jeden podle mne velmidůležitý aspekt. Prakticky ve všech demokratic-kých zemích se čas od času vede diskuse o mířemanipulace, jaké se občanovi dostává ze stranystátních institucí, které platí ze svých daní. Z po-vahy své činnosti je frekventována zejménaotázka řádného výkonu pravomocí policie a na-opak jejich možných zneužívání. V této souvislostise pak vyskytují úvahy o nutnosti rozličných kon-trolních orgánů či tvorby kontrolních mecha-nismů, které by nezákonnostem bránily. Nejsemžádným příznivcem tvorby takovýchto mecha-

nismů, naproti tomu mám za to, že kterýkoliv ob-čan, jenž má pocit, že se mu ze strany státního or-gánu děje křivda, by měl mít právo říci to nahlasa se všemi argumenty, které pro své tvrzení má.Je jinou věcí, nakolik budou jeho stesky shledánydůvodnými, a jsem přesvědčen, že většina myslí-cích lidí si dokáže svůj názor udělat, má-li o to zá-jem, pouhým prostudováním textu relevantníchlistin. V 99 % případů nakonec shledá, že celá zá-ležitost je příliš nepřehledná a nesrozumitelná proto, aby bylo možné dospět k nějakému definitiv-nímu závěru, takže bude nezbytné vyčkat koneč-ného rozhodnutí. Zbylým jedním procentem mo-hou být zjevné šikany a porušení zákona. Pokudse proti nim občan nebude bránit touto cestou, tj.prostě poukazovat na to, co se vůči němu děje,pak jde o formu protestu, která je zcela na místěa nelze ji komukoliv odpírat.

S tím souvisí poznámka zcela poslední. Bylopřipomenuto, za jakých podmínek lze občanoviukládat povinnosti i to, že výslovně ve vztahuk zveřejňování výsledků přípravného řízení žádnánorma neexistuje. Lze jistě spekulovat o tom, colze považovat za maření objasňování a co nikoliv.Osobně se ale domnívám, že bude-li mít stát zapotřebné svobodu zveřejňování v takovéto citlivévěci omezit, musí to učinit naprosto jasnou nor-mou a nespoléhat na výklady ex post. Jsem totižpřesvědčen, že k rovnosti stran v trestním řízení,resp. ke spravedlivému procesu patří i právobezpečně vědět, co vše si v rámci řízení můžeobviněný dovolit.

Autor je advokátem v Praze.

D I S K U S E


s t r a n a 84

I. ÚVOD

Problematice domácího násilí není v práv-nické literatuře publikované v České republicevěnována taková pozornost, jakou jí ve svých od-borných studiích věnují sociologové, psycholo-gové, lékaři.1) Tato situace neodráží stav ve vy-spělých zemích, kde se o dané věci meziprávníky nejen otevřeně hovoří a píše, ale přijí-mají se i zákony a další opatření proti domácímunásilí, což má nepochybně i silně preventivní vý-znam.2) Negativní jevy ve společnosti jako jsouagresivita, domácí násilí, týrání, zanedbávánía zneužívání dětí a nárůst kriminality dětí rodinupoznamenávají a mění, vytváří napětí, stresovésituace a krizové stavy. V literatuře bylo uvedeno,že fenomén domácího násilí v české společnostisouvisí se sklony české rodiny k autoritářstvíspíše než k toleranci. Lze plně souhlasit s tím, žedemokratické myšlení, vlídnost a tolerancečeská rodina zatím plně nevnímá.3) Stát se musí

s brutalitou a agresí uvnitř rodiny a dalšímiaspekty moderní společnosti adekvátními pro-středky vyrovnávat tak, aby poskytl ochranu těm,kteří ji potřebují, a současně nenarušil, eventu-elně dokonce zcela nepřetrhal mnohdy křehkévztahy v rodinném kolektivu.4) Nicméně někdynezbývá než učinit radikální krok. Obětí násilív rodině se totiž může stát kdokoli. Nejčastěji sevšak oběťmi domácího násilí stávají ženy a dětia rodina tak přestává plnit roli útočiště a stává senebezpečným místem.5) Odborníci se většinoushodují na tvrzení, že agresivní chování jako způ-sob řešení osobních problémů a rodinných čipartnerských konfliktů je mnohdy z velké částinaučené v dětství a mládí a je dáno přejímánímvzorů z původní rodiny. Je tedy nasnadě, že životv rodině zasažené domácím násilím nejen ničí ži-vot právě postižených osob, ale že ovlivní i cho-vání jejich potomků, tedy životní styl a způsob ře-šení konfliktů a problémů dalších generací.Jedno francouzské pořekadlo sice říká „la vie

1) Výjimkou jsou díla Huňková, M.: Domácí násilí z pohledu českého práva. Právo a rodina, 2000, č. 10, str. 1–6,č. 11, str. 17–20, dále Bednářová, Z.: Pomoc obětem domácího násilí a jejich dětem. Sociální politika, 2000,č. 5, str. 10–11, Fenyk, J.: Některé úvahy o postižitelnosti „domácího násilí“ z hlediska současného trestníhopráva i záměrů de lege ferenda. Právní rozhledy, 2002, č. 12, str. 631, Gilligan, J.: Jak porozumět a před-cházet násilí. Náhradní rodinná péče, 2002, č. 2, str. 46 a násl. Magurová, Z.: Právné aspekty domáceho ná-silia, in Ľudská práva a právny status na prelome tisícročí. Bratislava, Veda, SAV, 1999, str. 301 a násl., a dálepublikace Bílého kruhu bezpečí, např. Pomoc obětem domácího násilí. Praha, Bílý kruh bezpečí, 1999,a K problematice obětí trestných činů. Praha, Bílý kruh bezpečí, 1995.

2) Pokud jde o vývoj v některých evropských zemích, srov. nové zákony proti domácímu násilí v Itálii, Rakouskua Německu a ohlasy v literatuře. Např. Figone, A.: La legge sulla violenza in famiglia. Il commento. Fam. e dir.,č. 4, str. 355, a Mottl, I.: Alte und neue rechtliche Instrumente gegen Gewalt in der Familie. ÖJZ, 1997,č. 14/15, str. 542.

3) Viz Radvanová, S.: Stav české rodiny a rodinného práva v současné době. In Sborník materiálů z konferenceISFL. Právní praxe, 1999, č. 2–3, str. 99.

4) K problematice tzv. rodinné terapie narušených intergeneračních vztahů srov. Kovařík, J.: Oidipus a pěstoun-ská péče. Náhradní rodinná péče, 1999, č. 1, str. 4–6, a dále Dunovský, J.: Pěstounská péče: současnosta perspektivy. Sociální politika, 1993, č. 9, str. 9.

5) Srov. dílo Giddens, A.: Sociologie. Argo, 1999, str. 177, kapitola „Násilí v rodině“.

OBČANSKOPRÁVNÍ ASPEKTY DOMÁCÍHO NÁSILÍ DE LEGE FERENDAJUDr. ZDEŇKA KRÁLÍČKOVÁ, Ph.D.

D I S K U S E


s t r a n a 85

priveé droit êntre murée“ (soukromý život mábýt obezděn), nicméně je jisté, že domácí násilíse děje v uzavřeném kruhu a není reálné, že sevyřeší samo, bez pomoci odborníků, státních or-gánů, nestátních organizací, nás všech. Feno-mén domácího násilí je tak věcí navýsost veřej-nou, byť se odehrává za zavřenými dveřmi. Jakotakový si zaslouží pozornost a komplexní řešení.

II. VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ

Domácí násilí je velmi těžké definovat. Jednáse totiž o nejnebezpečnější z forem agrese, kteráje nejvíce podceňována, je nejméně viditelná,kontrolovatelná a postižitelná.6) Britská definicedomácího násilí charakterizuje tento fenoménvelmi široce jako „násilí fyzické, sexuální, men-tální, emocionální, psychické nebo ekonomickézneužívání“. V materiálech Bílého kruhu bezpečíse lze setkat s názorem, že pod pojmem domácínásilí se mohou skrývat nesčetné projevy nerov-nováhy moci v určité malé sociální skupině, ro-dině, společné domácnosti, mající příčiny v nezra-losti partnera, touze prosadit moc, v neshodách,vlivu alkoholu, sexuálních požadavcích, citovýchvazbách nebo povahových rysech, obtížné eko-nomické situaci, v problémech bydlení, tíživých ži-votních podmínkách, chronickém nedostatkučasu, permanentním stresu, promiskuitě apod.7)

K domácímu násilí dochází podle odborníkůobvykle z důvodu přílišné intenzity emocí meziblízkými členy rodiny, u nichž se mísí často láskaa nenávist. Hádky, které propuknou v domác-nosti, mohou vést k daleko většímu antagonismunež v kterémkoli jiném sociálním kontextu. Dal-ším problémem je, že domácí násilí bývá častodo jisté míry tolerováno nebo dokonce schvalo-váno. Jeho sociálně přijatelná forma je sice po-měrně omezená, nicméně tato forma můžesnadno přerůst v násilí daleko závažnější.8)

Domácí násilí bývá obvykle záležitostí dlouho-dobou. Začíná pozvolna a nenápadně, avšakv průběhu doby má tendenci eskalovat: stává sečastějším a krutějším.

Jde-li pak o klasifikaci forem útoků, je třebauvést sexuální násilí či obtěžování, fyzické násilíaž po mrzačení či dokonce usmrcení, emocio-nální a psychické týrání, za které lze pak považo-vat používání emocionálních ran a úderů v podo-bě ponižování, vyhrožování, vzbuzování strachu,psychohry, nesmyslných příkazů či ostentativ-ního přehlížení pocitů jiné osoby, její zatlačovánído závislé a bezvýchodné pozice apod. Dále jetřeba zmínit i celkově hrubé chování včetně na-dávek, omezování osobní svobody, zamezováníkontaktů s rodinou a přáteli, kontrolování a zadr-žování peněz, neposkytování peněz na domác-nost a děti apod. Pravidlem bývá kombinace víceforem domácího násilí.

Pokud jde o okruh osob „postižených“ domá-cím násilím, je třeba říci, že mezi ně mohou patřitrůzné fyzické osoby, tedy současní nebo bývalípartneři, ať už různého nebo stejného pohlaví, ro-diče a děti, kdy může jít o týrání dětí rodiči, o na-padání rodičů dospívajícími dětmi, o útoky naosoby přestárlé, duševně nebo fyzicky postiženéapod. K násilí může docházet také mezi souro-zenci, ať už vlastními nebo tzv. nevlastními, ze-jména pak v tzv. rekonstruované rodině. Obecnělze říci, že k domácímu násilí dochází mezi oso-bami, které mají nebo měly mezi sebou někdyv minulosti intimní vztah, a to ve všech sociálníchvrstvách, bez ohledu na vzdělání, životní styl, ná-boženské vyznání, věk, etnický původ apod.

Za možné následky domácího násilí jsou praxíoznačovány extrémní stres a trauma, strach, ne-jistota, ztráta sebevědomí, sebedestrukce, de-prese a úzkost, nejistota a nevyrovnanost, závis-lost, pocity beznaděje a bezmocnosti a studu,poškození fyzického zdraví nebo i smrt.

6) Viz Bednářová, Z.: Op. cit. v pozn. 1, str. 10.7) Srov. webové stránky http://www.bkb/cz/go/nasili ze dne 4. 3. 2003.8) Tak Giddens, A.: Op. cit., str. 177.

D I S K U S E


s t r a n a 86

III. ÚVAHY DE LEGE FERENDA

Před domácím násilím je třeba chránit ohro-žované členy rodinné domácnosti bez ohledu napřípadné trestní stíhání „agresora“ tak, jak činíprávní úpravy řady evropských zemí. Předevšímje třeba danou problematiku zahrnout do novéhoobčanského zákoníku, do části věnované rodin-nému právu, např. do partie upravující manžel-ské neboli rodinné bydlení, resp. rodinná do-mácnost, neboť k násilí dochází nejčastěji právěza zavřenými dveřmi domácnosti, kterou mohoutvořit jak manželé, tak osoby žijící společně bezuzavření manželství, ať již jsou stejného neborůzného pohlaví, a jejich děti, případně dalšíosoby. Dále by měl být fenomén domácího násilízohledněn v souvislosti s rozvodem manželství,vyživovací povinností mezi manžely a zejménapak mezi rozvedenými manžely.

Je jisté, že každé ustanovení může být v praxizneužito. Nicméně neexistence ustanovení protidomácímu násilí je neudržitelným stavem. Lidskýživot, tělesné i duševní zdraví, spokojené dětství,všestranný zdravý vývoj dítěte jsou nepochybněhodnoty, které musí právní řád komplexně chrá-nit, a to i proti takovým hodnotám, jako je právospoluvlastníka nebo dokonce i výlučného vlast-níka na užívání domu nebo bytu, na jeho zcizení,zatížení apod., pokud se v něm „odehrává“ ro-dinný život a je-li ohrožen domácím násilím.

Hmotněprávní úprava musí být doplněna takézměnami v občanském soudním řádu. Jde pře-devším o možnost komplexního a rychlého ře-šení problémů způsobených domácím násilím,o adekvátní zásahy do rodinných vztahů v jejichpatologické fázi, zejména v období před rozvo-dem manželství, v průběhu řízení o rozvod a porozvodu. Obdobně by měla být řešena krizová si-tuace osob žijících more uxorio, tedy bez uza-vření manželství, a problémy soužití osob téhožpohlaví.

IV. NÁVRH KONKRÉTNÍHO ŘEŠENÍ

Návrh paragrafového znění druhé části no-vého občanského zákoníku nazvané „Rodinnéprávo“ obsahuje nejen materii v současné dobězačleněnou do zákona o rodině, ale i problema-tiku manželského majetkového práva a manžel-ského neboli rodinného bydlení, jeho ochranu.9)

Především je nutné zmínit následující ustanovení,které zřejmě vyvolá živou diskusi:

§ R59

(1) „Má-li jen jeden z manželů právo naklá-dat domem nebo bytem, ve kterém se nacházírodinná domácnost manželů nebo rodiny, a to-hoto domu nebo bytu je k bydlení manželůnebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržetvšeho a předejít všemu, co by mohlo bydleníznemožnit nebo ohrozit. Stejné platí, jestližetakové právo mají oba manželé. Zejména ne-smí bez písemně daného souhlasu druhéhomanžela dům nebo tu jeho část, která sloužík bydlení manželů nebo rodiny, nebo byt zcizitnebo k nim zřídit jiné právo, jehož výkon je ne-slučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.“

(2) „Obdobné platí, jsou-li manželé společ-nými nájemci domu nebo bytu, ve kterém senachází rodinná domácnost manželů nebo ro-diny. Nájem domu nebo bytu, ve kterém se na-chází rodinná domácnost manželů nebo ro-diny, jeden z manželů zejména nesmí ukončitnebo omezit právem, jehož výkon je nesluči-telný s bydlením manželů nebo rodiny, bez pí-semně daného souhlasu druhého manžela.“

Je možné mít za to, že za navrhovaná ustano-vení chránící rodinný dům nebo byt by mohla býtvložena ustanovení proti domácímu násilí. Přede-vším by mělo být upraveno právo soudu omezit ná-

9) Srov. dílo Eliáš, K., Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Linde Praha,a. s., 2001, str. 159 a násl., dále pak viz stránky http://www.obcanskepravo.juristic.cz ze dne 18. 2. 2002.

D I S K U S E


s t r a n a 87

silníka v užívání domu nebo bytu ve společnémjmění manželů, podílovém spoluvlastnictví neboi výlučném vlastnictví, společném nebo i výlučnémnájmu, nebo jej z tohoto užívání zcela vyloučit, a tona dobu nezbytně nutnou tak, aby si týraní členovérodiny mohli adekvátně situaci upravit své poměry,zejména zajistit nové stabilní bydlení, nejdéle všaknapř. po dobu šesti (tří) měsíců. Je na zvážení, zdaupravit právo soudu uložit násilníkovi povinnost„neužívat“ dům nebo byt nebo se přímo „vzdálit“z jeho bezprostředního okolí, nekontaktovatostatní členy domácnosti, nepřibližovat se keškole svých dětí, místu zaměstnání svého partneraapod. Nicméně je jisté, že soudní rozhodnutív těchto věcech by mělo být doprovozeno úpravouvyživovací povinnosti a povinnosti hradit nákladydomácnosti, především nájemného a služeb.

Pokud jde o nový občanský zákoník, ustano-vení proti domácímu násilí zařazená do části „Ro-dinné právo“ by mohla znít takto:

§ R60a(1) „Jestliže se z důvodu fyzického násilí, se-

xuálního násilí nebo psychického násilí anebohrozby tohoto násilí ve vztahu k manželovinebo osobě blízké, která bydlí ve společnémdomě nebo bytě nebo která je nebo byla v in-timním poměru, stalo další spolužití nesnesitel-ným, může soud na návrh jednoho z manželůomezit užívací právo druhého manžela k domunebo bytu patřícímu do společného jmění man-želů, případně jej z užívání úplně vyloučit.“

(2) „Ze stejných důvodů může soud omezitnebo zcela vyloučit užívací právo druhéhomanžela nebo rozvedeného manžela k domunebo bytu ve společném nájmu bytu manžely.“

(3) „Užívací právo manžela, kterému svědčívýhradní vlastnické nebo jiné věcné právok domu nebo bytu nebo výlučný nájem bytuslužebního, zvláštního určení nebo bytuv domě zvláštního určení (bytu, o kterém tostanoví zvláštní zákon) může soud omezitnebo zcela vyloučit obdobně.“

(4) „Obdobně může být rozhodnuto o ome-zení nebo vyloučení užívacího práva domu

nebo bytu druha nebo zapsaného partnera.“(5) „O omezení nebo vyloučení užívacího

práva domu nebo bytu může být rozhodnutonejdéle na dobu šesti (tří) měsíců. Ze závaž-ných důvodů může být omezení nebo vylou-čení užívacího práva prodlouženo.“

§ R75(3) „Jestliže se rozvedený manžel za trvání

manželství anebo po rozvodu manželství vůčidruhému manželovi nebo osobě blízké, kterás ním žila ve společné domácnosti, dopouštělnebo dopouští fyzického násilí nebo psychic-kého násilí, rozhodne soud, že nemá právo nabytovou náhradu.“

§ R69(4) „Ustanovení odstavce 1 a 2 se obdobně

užijí i tehdy, jestliže návrh na rozvod podal roz-vedený manžel, na kterém bylo po dobu trvánímanželství pácháno fyzické, sexuální nebo psy-chické násilí nebo hrozba tohoto násilí, nebobylo-li toto násilí pácháno na jeho dětech.“

Z podstaty věci vyplývá, že soudní rozhodnutíve věcech domácího násilí musí být vynesenobez zbytečného odkladu, avšak tak, aby činilozáklad pro případné „konečné rozhodnutí“ vevěci řešení manželského, partnerského nebo ro-dinného konfliktu, tedy např. ve věci řízení o roz-vod manželství a o následné vyživovací povin-nosti mezi manžely. Jde tedy o to, aby bylov občanském soudním řádu zakotveno expressisverbis speciální předběžné opatření ve věci do-mácího násilí, aby tato předběžná opatření bylapředběžně vykonatelná a aby na řízení nalézacínavázalo promptně řízení exekuční.

Jde-li o občanský soudní řád, ustanovení protidomácímu násilí zařazená mezi předběžná usta-novení by mohla znít takto:

§ 76b„Ve věci fyzického násilí, sexuálního násilí

nebo psychického násilí nebo hrozby tohotonásilí může předseda senátu předběžným

D I S K U S E


s t r a n a 88

opatřením nařídit, aby osoba důvodně pode-zřelá z tohoto násilí nevstupovala dočasně dodomu nebo bytu, ve kterém bydlí jeho manželnebo partner nebo příbuzný nebo osoba blízkáanebo osoba, která je v jeho péči nebo v péčijeho partnera. Ustanovení § 76a odst. 2, 3, 4se použijí obdobně.“

V. ZAHRANIČNÍ ÚPRAVY

Problematika domácího násilí je právně upra-vena v Rakousku a v Německu a nově také v Itálii(zákon L 4. 4. 2001, n. 154) a ve Slovenské re-publice (zákon č. 526/2002 Z. z., ktorým samení občiansky zákonník, zákon č. 424/2002Z. z., ktorým sa mení občiansky súdny poriadok).

Italská právní úprava začleněná do občan-ského zákoníku (Art. 342 bis. Art. 342 ter CC)umožňuje soudci zabývat se problémem domá-cího násilí komplexně. Soudce tedy může roz-hodnout zejména o tom, aby se násilník (ať užmanžel nebo druh nebo jiná blízká osoba) vzdálilz rodinné domácnosti (l’allontanamento), aby senepřibližoval místu výkonu práce osoby týrané,místu jejího původního bydliště, místu vzdělávánídětí apod., a aby platil pravidelně výživné s tím,že příslušná suma bude strhávána plátcem mzdy.Soudce má možnost kontaktovat ostatní státníorgány a centrum rodinné mediace. Délka opat-ření může být stanovena maximálně na šest mě-síců a dále může být prodloužena ze závažnýchdůvodů na nezbytnou dobu.

Slovenská hmotněprávní úprava proti domá-címu násilí je začleněna do občanského záko-níku, a to jednak mezi ustanovení upravující bez-podílové spoluvlastnictví manželů (nový § 146odst. 2 OZ) a společný nájem bytu manžely (nový§ 705a a § 712a odst. 8 OZ). Právní úprava takv podstatě chrání pouze manžela před manželem– násilníkem, resp. rozvedeného manžela, nikolinapř. družku před druhem, event. osoby téhožpohlaví. Zákon sice hovoří o osobách blízkých,nicméně vždy musí žít společně s manžely buďv domě nebo v bytě ve společném vlastnictvínebo ve společném nájmu. Je-li manžel – násil-

ník výlučným vlastníkem rodinného domu nebobytu, předmětná ustanovení nelze užít. Pokudjde o vymezení pojmu domácí násilí, zákon jej vy-mezuje jako fyzické nebo psychické násilí anebohrozba takového násilí ve vztahu k manželovi,resp. rozvedenému manželovi, anebo k osoběblízké, která bydlí ve (manželům) společnémdomě nebo bytě, jestliže se stalo další spolužitínesnesitelným.

Slovenská procesněprávní úprava proti domá-címu násilí je obsažena v občanském soudnímřádu, v ustanoveních upravujících předběžnáopatřená [§ 76 odst. 1 písm. g) o.s.p.]. Je zdevýslovně zakotveno, že předběžným opatřenímmůže soud uložit účastníkovi zejména, aby ne-vstupoval dočasně do domu nebo bytu, ve kte-rém bydlí osoba blízká nebo osoba, která jev jeho péči (v jeho starostlivosti) anebo ve vý-chově (vo výchove), ve vztahu ke které je dů-vodně podezřelý z násilí. Mezi novinky sloven-ského procesu dále patří úprava lhůt k vydánípředběžného opatření. Zásadně platí, že soudmá povinnost o předběžném opatření rozhod-nout bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30dnů od podání návrhu. Jestliže soud rozhodujeve věci nezletilých dětí nebo osob ohroženýchnásilím, rozhodne bez zbytečného odkladu nej-později do sedmi dní od podání návrhu, resp. ododstranění vad podání (§ 75 odst. 2 o.s.p.). Jest-liže odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prv-ního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu navydání předběžného opatření, soud rozhodneopětovně o předběžném opatření ve lhůtách uve-dených výše (srov. § 75 odst. 3 o.s.p.).

VI. ZÁVĚR

Závěrem je nutné konstatovat, že fenomén do-mácího násilí vyžaduje rázný a především kom-plexní přístup zákonodárce, nikoli tedy pouze vy-tvoření prostoru pro kriminalizaci pachatelů, alezejména přijetí norem pro řešení osobní, majet-kové a především bytové situace členů rodinynebo společné domácnosti násilníka. Jde totiž jako řešení konkrétní dané svízelné situace osob po-

D I S K U S E


s t r a n a 89

stižených domácím násilím, tak hlavně o budouc-nost těchto osob, mezi které často patří děti, tedyo zajištění blaha nezletilých dětí, ať už přímýchobětí domácího násilí nebo obětí nepřímých, tj.dětí přihlížejících týrání svých matek apod.

Domácí násilí vyžaduje i jiné nazírání ze stranystátních orgánů. Není jen britskou realitou, žeúřady často podezřívají ženy, které si přicházejístěžovat na domácí násilí, z účelového přehá-nění, jehož cílem je co nejrychleji získat byt.10)

Lze souhlasit s názorem, že oběť domácího ná-silí potřebuje být vzdálena z dosahu agresora ih-

ned, resp. co nejdříve, a že útěk oběti do azylo-vého domu je záležitostí provizorní.11) Je třebadodat, že společnost jako celek by neměla přiví-rat oči před domácím násilím a jinými rodinnýmikonflikty. Lidské problémy není možné bagateli-zovat, domácí násilí nelze tolerovat a oběť nesmíbýt jakkoli diskriminovaná. Nepříznivými ná-sledky, a to i v civilní sféře, musí být stižen pa-chatel, nikoli jeho oběť.

Autorka je odbornou asistentkou na Právnickéfakultě MU v Brně a advokátkou v Brně.

10) K tomu Giddens, A.: Op. cit., str. 178.11) Srov. Huňková, M.: Op. cit., č. 11, str. 18.

N Á Z O R

KOMUNIKAČNÍ KOMPETENTNOST JAKO PŘEDPOKLAD ÚSPĚŠNÉHO PŮSOBENÍ

V ADVOKACIIJUDr. PETR POUR, CSc.

Naprostá většina z nás – bez ohledu na pracovní zařazení – opakovaně zažila následující situaci:Prosazovali jsme klientův či svůj nárok, jehož oprávněností jsme si byli jisti a protistrana nás přestonerespektovala, ignorovala. Jindy jsme naopak odmítali něčí zcela nepochybně neoprávněný poža-davek a protistrana nás ani nebyla ochotna vyslechnout, tím méně pak nám vyhovět. Čím jistější jsmesi byli tím, že právo je jasně na naší straně, tím více nás chování protistrany vyvádělo z míry. Zdá se,že takovéto situace jsou věčné. Jen životem nedostatečně poučení jedinci mívají pocit, že existencejasně definovaného právního stavu či zjevná protiprávnost samy o sobě stačí k prosazení práva a kekultivaci lidského chování.

Co je tím fenoménem, který významně zvyšuje úspěšnost, profesionalitu, ale také autoritu a oblí-benost osob profesně působících v jakékoli oblasti, včetně advokacie? Kromě dobré orientace v od-borné problematice příslušné oblasti působení, osobní a místní znalosti, systematické a hlubokéznalosti práva a souvisejících disciplín, je to nepochybně tzv. komunikační kompetentnost.

N Á Z O R

V uvedených souvislostech za komunikační kompetentnost považujeme způsobilost efektivního ko-munikování, zejména v profesně klíčových komunikačních situacích.

Je skutečně způsobilost efektivního komunikování – komunikační způsobilost pro práci advokátatak důležitá? Jde spíše o řečnickou otázku. Pokud bych pozměnil známý bonmot o významu komu-nikace pro management a přesunul ho do oblasti advokacie, mohl by znít takto: „Komunikace jeduší advokacie.“ Doceňuje však současný systém přípravy a dalšího vzdělávání advokátů tuto sku-tečnost? Z článku Václava Mandáka1) i z osobního setkání s ním soudím, že ano. Podobně jako jinésektory doceňující význam komunikování je však česká advokacie patrně teprve na počátku cestysprávným směrem. Jistý náskok v tomto ohledu má před advokacií státní zastupitelství, disponující vi-deokazetou, obsahující doporučení k vedení výslechu obviněného a svědka v řízení před trestnímsoudem.2) Není mi znám způsob využití uvedené pomůcky ve vzdělávacím systému státního zastupi-telství, ani to, zda jde o pomůcku jedinou. Ze své osobní zkušenosti však mohu konstatovat, že exi-stují úseky, které v otázce rozvoje komunikační kompetentnosti svých pracovníků zareagovaly zřejmědříve a jsou tedy patrně i dál. Jedním z takových úseků je daňová správa a její vzdělávací systém. Odzáří 2001 tu je realizován výcvikový program rozvíjející komunikační kompetentnost pracovníkůsprávce daně pro protokolovaná ústní jednání, výslechy svědků a osob přezvědných při správě daní.Využívá výcvikové videonahrávky profesních komunikačních situací, simulující nejčastější a nejpro-blematičtější typy ústních jednání a výslechů. Program je propojen s využitím studijně pracovních listůobsahujících poznatky a doporučení pro přípravu, realizaci a využívání výsledků protokolovaných úst-ních jednání a výslechů. Současně je kontaktem s účastníky programu (v květnu 2003 šlo již o vícenež 50 účastnických skupin z celé ČR) připravována již třetí revize studijních pomůcek a připravujese natáčení nové, významně upravené podoby výcvikových videonahrávek.

Mezi komunikačními partnery zaměstnanců územních finančních orgánů bývají i advokáti, vesměsv roli daňových poradců. Lze předpokládat, že obě komunikační protistrany většinou preferují komu-nikaci typu kooperace a spolupráce před komunikací soupeřivou a konfrontační. Tento základní trendlze plně vztáhnout i na bezprostřední ústní komunikace při správě daní. Cestou, jak bránit zbytečněkonfliktním a traumatizujícím komunikacím při správě daní (ale i jinde), je systematické budování ko-munikační kompetentnosti u profesionálních sil a aspoň komunikační osvěta u neprofesionálů.

Zájmem daňové správy je kultivace obou stran komunikační rovnice. Není tedy „ničím proti ničemu“podělit se s potenciálními komunikačními partnery o část své zkušenosti s utvářením komunikačníkompetentnosti. V prvé řadě jde o příspěvek k diskusi o koncepci – východiscích programu, jehož po-sláním je utvářet a rozvíjet komunikační kompetentnost v profesích s významným zastoupením práva.

KONCEPCE – VÝCHODISKA UTVÁŘENÍ KOMUNIKAČNÍ KOMPETENTNOSTI BUDOUCÍCH ADVOKÁTŮ

S ohledem na podobnosti i odlišnosti obou úseků lze při další cestě za adekvátní komunikačníkompetentností budoucích advokátů doporučit respektování následujících východisek:

1. V práci advokáta nelze nekomunikovat. Komunikace se tu uskutečňuje v písemné, ústní, elek-tronické, vizuální i jiné podobě.


s t r a n a 90

1) Mandák, V.: USA: Nácvik výslechové praxe. Bulletin advokacie, 2003, č. 2, s. 76–77.2) „Základy vedení výslechu v řízení před trestním soudem“. Ministerstvo spravedlnosti USA a Nejvyšší státní za-

stupitelství ČR 2001 (dabing 2002).

N Á Z O R


s t r a n a 91

Znalost (stejně jako neznalost) výhod a nevýhod těchto forem komunikace má pro komunikováníadvokátů větší strategicko-taktický význam než se obecně soudí. Nemenší význam má také respek-tování existujících požadavků neprávních vědních disciplín na efektivní komunikování. Právní přípravytyto skutečnosti obvykle nezahrnují.

2. Atributem komunikování advokáta je právní relevance. Produkty písemné komunikace jsoučastými listinnými důkazy. V případě ústních komunikací má rozhodující právní význam jejich proto-kolární dokumentování – protokoly.

3. Komunikaci právně významnou lze úspěšně realizovat jen za podmínky adekvátní právní orien-tovanosti. Ta je východiskem pro celkový přístup ke komunikování. Psychologické, popř. psycholo-gicko-komunikační přípravy tyto skutečnosti obvykle nezahrnují, popř. obcházejí.

4. Pouhá právní připravenost advokáta, byť vynikající, pro optimální profesní komunikování ne-dostačuje. Na jejím pozadí a s jejím zohledněním je třeba tvořivě využít doporučení dalších disciplín,významných pro komunikování, popř. významných jen pro zcela konkrétní komunikační situace. Jdezejména o nezbytnost respektování požadavků profesní etiky, vědy o komunikaci, aplikované psy-chologie, kriminalistické taktiky, ale stále častěji také kulturní antropologie, viktimologie, psychiatrieapod. Právě v prolnutí a synergii práva a zmíněných disciplín je cesta k vytvoření, popř. zdokonalo-vání metodiky a taktiky profesního komunikování.

5. Taktiku a metodiku komunikování s vysokou praktickou využitelností v advokacii lze úspěšně vy-tvořit a zdokonalovat tehdy, když ji lze vztáhnout ke zdařile identifikovaným komunikačním situacím,spojeným s profesí advokáta, s jeho pracovním zařazením, místem.

6. V advokátní profesi lze identifikovat jednak standardní, jednak mimořádné, obtížné komunikačnísituace. Hranice mezi nimi nelze stanovit přesně. Příprava pro práci advokáta by měla zahrnovat pří-pravu pro obojí druh situací.

7. Zvládání standardních komunikačních situací začínajícím advokátem lze dosáhnout relativněsnadněji, a to zejména tehdy, nejde-li o komunikaci s vysokým zastoupením neprávních, zejm. psy-chologických a psychologicko-komunikačních problémů. V případě obtížných komunikačních situacílze úspěch očekávat až při zvládnutí speciálních komunikačních postupů a po osvojení komunikač-ních dovedností. To trvá podstatně déle.

8. Příprava advokátů pro současné profesní komunikování je především záležitostí cílevědo-mého komunikačního dovednostního výcviku, doplněného řízeným komunikačním sebezdokonalo-váním.

9. Takto koncipovaný výcvikově-vzdělávací program musí zohlednit požadavky komplexnosti a ví-ceoborového přístupu ke komunikačním situacím. I v případě komunikování advokáta jde častoo současné respektování nejen právních a profesně-etických hledisek, ale také hledisek jiných –výše zmiňovaných. To současně nárokuje u nových advokátů potřebu vytváření tomu odpovídajícíkomplexní, víceoborové komunikační kompetentnosti.

10. Pokud je rozvíjení komunikační kompetentnosti součástí programu průběžného vzdělávání ad-vokátů, je velmi vhodné příslušné přípravy koncipovat jako diagnosticko-vzdělávací akce. Praktické,nezprostředkované „prvoliniové“ zkušenosti účastníků vzdělávání s reálným průběhem profesních ko-munikačních situací jsou nesmírně cenným zdrojem informací pro odborné garanty a lektory přípravtohoto typu. Díky těmto informacím lze zpřesňovat koncepci, cíle, upravovat metodiku, použité di-daktické metody a postupy, přepracovávat učební pomůcky (včetně výcvikových videonahrávek) i ná-stroje ověření účinnosti i kvality výcvikově-vzdělávacích akcí.

Autor působí jako samostatný konzultant v oboru obtížné komunikace.

Z Č E S K É A D V O K Á T N Í K O M O R Y


s t r a n a 92

2) ŽÁDOST O VYPLNĚNÍ ANKETNÍHO LÍSTKUO INTERNETOVÝCH STRÁNKÁCH ČAK

Milé kolegyně, milí kolegové,zajisté ve svém okolí i na stránkách Bulletinu advokacie zjišťujete, že technika kolem nás se vyvíjí

mílovými kroky. Před 15 lety byly novinkou faxy, před deseti počítače, před čtyřmi lety internet.Česká advokátní komora chce jít s dobou a reagovat na ni i na podmínky okolí. Proto vám před-

kládáme anketu týkající se používání počítačů, internetu a e-mailů.

Vedle obvyklých agend, jimiž se představen-stvo zabývá pravidelně (kontrola zápisu z minuléschůze, zpráva o činnosti členů představenstvaa projednání agend pozastavování činnosti) sepředstavenstvo prioritně zabývalo stavem přípravzákona o insolvenčních správcích. JUDr. Ba-lík informoval členy představenstva o tom, žepráce na novém znění toho zákona nepokračujía s největší pravděpodobností se návrh tohotozákona letos na pořad jednání Poslanecké sně-movny Parlamentu ČR nedostane. ČAK se ujaladalšího zpracovávání a svůj návrh předloží MSČR. V této souvislosti JUDr. Balík informovalčleny představenstva o odpovědi na článekdr. Deutsche, uveřejněný v Konkursních novi-nách. Odpověď předsedy představenstva ČAKbude v Konkursních novinách uveřejněna.

JUDr. Balík seznámil dále přítomné členy před-stavenstva se stavem příprav novely zákona o bojiproti organizovanému zločinu, zejména o jed-nání s finančně analytickým výborem MF ČR. Přitěchto jednáních ČAK prosazuje stanovisko o úpl-ném nebo alespoň částečném vyřazení advokátaz okruhu „osob povinných“. V rámci projednávánítohoto zákona byli osloveni i někteří poslanci. Poobsáhlé diskusi představenstvo rozhodlo požádatÚstav státu a práva o zpracování stanoviska i s při-hlédnutím k právní úpravě evropské.

Další významnou novelou byla novela záko-na o advokacii, jejíž zásady v paragrafovanémznění byly po připomínkách z diskuse schváleny.

Představenstvo dále schválilo usnesení o or-ganizaci studijní a legislativní činnosti ČAKa jmenovalo předsedy sekcí, a dále schválilousnesení o zápočtu praxe advokátních kon-cipientů.

Představenstvo vzalo na vědomí zprávuo červnovém pražském zasedání FBE a zprávuo stavu jednání ČAK a CCBE v otázce výše přís-pěvku.

Protože i letos se uskuteční tradiční společnézasedání představenstev ČAK a SAK, projed-nalo představenstvo navrhovaný termín a organi-zaci tohoto společného zasedání.

Následně byla schválena anketa internetovérady, jejímž cílem je shromáždění informací odadvokátů pro budoucí změnu webové stránkyČAK.

Představenstvo se zabývalo stavem nemovi-tostí v majetku ČAK a způsobem jejich využívá-ní, nutností jejich oprav a údržby a dále rozhodo-valo o příspěvcích pro Transparency InternationalČR na aktualizaci databáze vzorů zápisů do ob-chodního i jiných rejstříků.

JJUUDDrr.. MMaarrttiinn VVyycchhooppeeňň

1) INFORMACE O 7. SCHŮZI PŘEDSTAVENSTVA ČAK KONANÉ DNE 13. 5. 2003



s t r a n a 93

3) POJĎTE S NÁMI DĚLAT NĚCO PRO VÁS ANEB VÝZVA KE SPOLUPRÁCI

Vážené kolegyně, milí kolegové,v článku, otištěném v tomto čísle, vás JUDr. Vladimír Papež seznámil s novou organizací legisla-

tivní a studijní činnosti ČAK. Víte tedy, že vedle volených orgánů – představenstva, kontrolní radya kárné komise vznikly pracovní a poradní orgány ČAK nazvané sekce a zabývají se

– trestním právem– ústavním a správním právem– občanským, rodinným a pracovním právem– obchodním a úpadkovým právem– právem duševního vlastnictví– advokátním právem a advokátním tarifem– komunitárním právem– dějinami advokacie– mezinárodní oblastí– legislativně-organizační oblastí.Výčet není konečný a možná bude v budoucnu rozšířen. Nyní však všechny tyto sekce uvítají zá-

jemce z řad advokátů, kteří jsou ochotni věnovat část svého volného času, schopností a energiepráci pro ČAK a v konečném důsledku sami pro sebe.

Žádáme všechny zájemce, aby svůj zájem projevili písemně, nejlépe elektronickou poštou na ad-resu sekretariátu ČAK ([email protected]) a v dopise uvedli své jméno, sídlo kanceláře, telefon, mobil, faxa e-mail a označili oblast, ke které mají nejblíže a které by se chtěli věnovat. Uvítáme, když současněuvedete své zkušenosti z označené oblasti, příp. též publikační a jinou odbornou činnost. V úvodudopisu uveďte výrazně heslo: „spolupráce“.

JJUUDDrr.. DDaanniieellaa KKoovváářřoovváá

Vyplněním anketního lístku, který je vložen do tohoto čísla, pomůžete při tvorbě internetových strá-nek České advokátní komory a při rozhodování o způsobu distribuce informací od nás k vám a naopak.

Za přípravu anketní akce touto formou děkuji JUDr. Daniele Kovářové a PhDr. Přemyslu Svobodovi.Za Českou advokátní komoru pověřený člen představenstva

JJUUDDrr.. MMaarrttiinn VVyycchhooppeeňň

4) NIKOLI SLEPĚ ANEB NAD JEDNOU PLNOU MOCÍ

„Je mi známo, že podle smlouvy příkazní náleží advokátovi odměna za poskytnutou právní pomoca náhrada hotových výloh, případně náhrada za ztrátu času. Zavazuji se tuto odměnu a náhradu za-platit, kdykoli mi bude účtována, společně a nerozdílně s těmi, kteří společně se mnou udělili zmoc-nění bez ohledu na to, zda a v jaké výši byla přisouzena vůči odpůrci.“



s t r a n a 94

Tento odstavec obsahuje (kromě dalších nezávadných) formulář plné moci, který byl do nedávnéminulosti k dostání v prodejně právnické literatury v Praze, Národní 16, za částku 1 Kč. Povšimnětesi prosím slov: kdykoli mi bude účtována. Slovo „kdykoli“ je v textu uvedeno zřejmě nesprávně,když by bylo namístě použít spojku „jakmile“. Smyslem této věty totiž není stanovení termínu splat-nosti odměny, ale ujednání o povinnosti klienta zaplatit fakturu, jakmile mu bude vystavena.

Na chybu ve formuláři byl upozorněn výbor ČAK pro advokátní tarif (nyní sekce pro advokátní právoa advokátní tarif) advokátem, zakoupivším formulář plné moci, u něhož v důsledku postupu podletextu obsaženého v ní došlo k promlčení jeho nároku na odměnu.

Upozorňujeme proto advokáty, že mnohé vzory mohou obsahovat chyby, za které ČAK samo-zřejmě nenese žádnou odpovědnost. Vyzýváme dále advokáty, aby slepě nepřebírali formulářea vzory právních úkonů, ať již je zakoupí v kterékoli prodejně či naleznou na internetu nebo jiném mé-diu. Pokud pak jde o obsah plné moci, postačí obecná a velmi stručná formulace (např. k zastupo-vání v řízení). Další ujednání, zvláště týkající se odměny, pak by měla obsahovat příkazní či jinásmlouva uzavřená mezi advokátem a klientem. Nelze přehlédnout, že plná moc je předkládána soudua státním orgánům a že ujednání o odměně advokáta stejně jako jiná ujednání mezi advokátem a kli-entem jsou kryta povinností mlčenlivosti.

JJUUDDrr.. DDaanniieellaa KKoovváářřoovváá

5) INFORMACE O VÝSLEDKU ADVOKÁTNÍCH ZKOUŠEK A UZNÁVACÍCH ZKOUŠEK KONANÝCH

V PRVNÍM POLOLETÍ 2003

A) ADVOKÁTNÍ ZKOUŠKY

V prvním pololetí 2003 se konaly advokátní zkoušky ve dvou termínech, a to1. ve dnech 3. – 5. 3. 2003 – písemná část zkoušek

17. – 19. 3. 2003 – ústní část zkoušek,2. ve dnech 5. – 7. 5. 2003 – písemná část zkoušek

19. – 21. 5. 2003 – ústní část zkoušek.

Ad 1:K termínu podání přihlášek na tento zkušební termín, tj. k 10. 1. 2003, se přihlásilo 113 žadatelů

o složení advokátní zkoušky, z toho 18 žadatelů o vykonání zkoušky opravné.O uznání jiné právní praxe za praxi advokátního koncipienta současně se žádostí o vykonání ad-

vokátní zkoušky požádalo 15 uchazečů. Ve 14 případech předseda ČAK žadatelům jinou právní praxiuznal za praxi advokátního koncipienta v rozsahu, aby byla splněna podmínka stanovená v § 5 odst. 1písm. c) zákona o advokacii, potřebná pro umožnění vykonání advokátní zkoušky. V jednom případěnebylo žádosti vyhověno.

Opravnou zkoušku skládali 4 žadatelé z jednoho zkušebního oboru, 6 žadatelů ze dvou zkušeb-ních oborů a 8 žadatelů skládalo zkoušku v celém rozsahu.



s t r a n a 95

Pro výkon advokátních zkoušek bylo ustanoveno 8 zkušebních pětičlenných senátů.Písemné části zkoušky se podrobilo 92 uchazečů, ústní části zkoušky se podrobilo 97 uchazečů

(5 uchazečů opakovalo zkoušku z oborů, u kterých není zkouška písemná).U advokátní zkoušky uspělo 78 kandidátů, z toho 17 s prospěchovým stupněm výtečně.

Výtečně prospěli tito kandidáti:JUDr. Denisa CAGAŠOVÁ, AK Brno JUDr. Ing. Jan KOTIL, AK České BudějoviceMgr. Jaroslav BOUČEK, AK Praha Mgr. Tomáš KOCOUREK, AK PrahaMgr. Stanislav BÍLEK, AK České Budějovice Mgr. Tomáš PORUPKA, AK PrahaMgr. Veronika BÍLKOVÁ, AK Brno Mgr. Marie ŠEBELOVÁ, AK PrahaMgr. Martina DOKOUPILOVÁ, AK Praha Mgr. Pavel STRUMINSKÝ, AK HavířovMgr. Lukáš HRABEC, AK Ostrava Mgr. Kamila STEINBACHOVÁ, AK PrahaMgr. Ing. Jan KLIK, AK Plzeň Mgr. Klára ŠTROHOVÁ, AK PrahaJUDr. Jana KLÁPŠŤOVÁ, AK Praha Mgr. Dušan ZACH, AK PrahaMgr. Václav KNOTEK, AK Praha

Zkoušku nesložilo 19 kandidátů, z toho 10 kandidátů z jednoho zkušebního oboru, 3 kandidáti zedvou zkušebních oborů, 1 kandidát ze tří zkušebních oborů, 2 kandidáti ze čtyř zkušebních oborů,3 kandidáti ze všech pěti zkušebních oborů (dva kandidáti v průběhu zkoušky od zkoušky odstoupili).Neúspěšné složení zkoušky podle zkušebních oborů: 13x trestní právo, 11x obchodní právo, 9x ob-čanské, rodinné a pracovní právo, 5x ústavní a správní právo, 4x předpisy o poskytování právníchslužeb.

Ad 2:K termínu podání přihlášek na tento zkušební termín, tj. k 28. 2. 2003, se přihlásilo 110 žadatelů

o složení advokátní zkoušky, z toho 28 žadatelů o vykonání zkoušky opravné.O uznání jiné právní praxe za praxi advokátního koncipienta současně se žádostí o vykonání ad-

vokátní zkoušky požádalo 12 uchazečů. Ve všech případech předseda ČAK žadatelům jinou právnípraxi uznal za praxi advokátního koncipienta v rozsahu, aby byla splněna podmínka stanovená v § 5odst. 1 písm. c) zákona o advokacii, potřebná pro umožnění vykonání advokátní zkoušky.

Opravnou zkoušku skládalo 5 žadatelů z jednoho zkušebního oboru, 12 žadatelů ze dvou zku-šebních oborů a 11 žadatelů skládalo zkoušku v celém rozsahu.

Pro výkon advokátních zkoušek bylo ustanoveno 7 zkušebních pětičlenných senátů.Písemné části zkoušky se podrobilo 86 uchazečů, ústní zkoušce se podrobilo 92 uchazečů

(6 uchazečů skládalo zkoušku z oborů, u nichž není zkouška písemná).U advokátní zkoušky uspělo 80 kandidátů, z toho 19 s prospěchem výtečně.

Výtečně prospěli tito kandidáti:Mgr. Helena BOUDNÁ, AK Praha Mgr. Lukáš KROB, AK PrahaMgr. Ivo ĎOPAN, AK Ústí nad Orlicí Mgr. Jitka MICHÁLKOVÁ, AK PrahaMgr. Antonín HAVELKA, AK Praha Mgr. Jan NAJMAN, AK PrahaMgr. Linda HENZÉLYOVÁ, AK Kroměříž Mgr. Danka OŘÍŠKOVÁ, AK PrahaMgr. Ondřej HOJGR, AK Olomouc Mgr. Marta PALÍNKOVÁ, AK BrnoJUDr. Brigita KREJČÍ, AK Pardubice Mgr. Miroslava PAVLŮ, AK Mladá BoleslavMgr. Lucie KEMPNÁ, AK Ostrava JUDr. Ing. Daniel SRNEC, AK Praha



s t r a n a 96

PhDr. Mgr. Darina ŠVÁBOVÁ, AK Pardubice Mgr. Roman VEREŠPEJ, AK BrnoMgr. Markéta TILLEROVÁ, AK Praha Mgr. Magda VOZDECKÁ, AK PrahaMgr. Radek VONDRÁČEK, AK Kroměříž

Zkoušku nesložilo 12 kandidátů, z toho 7 kandidátů z jednoho zkušebního oboru, 4 kandidáti zedvou zkušebních oborů, 1 kandidát ze tří zkušebních oborů. Neúspěšné složení zkoušky podle zku-šebních oborů: 5x trestní právo, 4x obchodní právo, 4x občanské, rodinné a pracovní právo, 4x ústav-ní a správní právo, 1x předpisy o poskytování právních služeb.

B) UZNÁVACÍ ZKOUŠKY

Uznávací zkoušky se konaly dne 28. 3. 2003. Přihlášku k vykonání zkoušky podalo 15 žadatelů,ke zkoušce se dostavilo 12 žadatelů.

Pro výkon uznávacích zkoušek byl ustanoven jeden zkušební senát, sestavený z členů zkušebníkomise ovládající jazyky, v nichž podle volby žadatelů o výkon zkoušky bude zkouška skládána.

Otázky, které byly předmětem zkoušky, byly vylosovány ze souboru otázek za přítomnosti notářky.Pro úspěšné složení zkoušky bylo požadováno 15 správných odpovědí z dvaceti položených otázek.Správné zodpovězení otázek se hodnotí jedním bodem, tedy pro zdárné absolvování uznávacízkoušky bylo potřebné získat 15 bodů.

Zkoušku skládali 3 uchazeči v jazyce českém, 3 uchazeči v jazyce anglickém, 6 uchazečů v ja-zyce německém.

Bodové hodnocení kandidátů: 3 kandidáti získali 19 bodů, 3 kandidáti získali 18 bodů, 1 kandidátzískal 17 bodů, 2 kandidáti získali 16 bodů, 2 kandidáti získali 15 bodů, 1 kandidát získal 11 bodů.

Z uvedeného bodového hodnocení výsledků zkoušky je patrno, že uznávací zkoušku složilo ús-pěšně jedenáct kandidátů, jeden u zkoušky neuspěl.

JJUUDDrr.. LLyyggiiee SSnnááššeelloovváá, vedoucí hospodářského a organizačního odboru ČAK

6) KURZ NĚMČINY PRO ADVOKÁTY

bude již tradičně zahájen a pokračovat od září ve třetím patře ČAK, Národní třída 16, Praha 1,každé úterý v 16.30 hod.

Úvodní hodina bude 2. 9. 2003kurzovné: 2 000,– KčZávazné přihlášky zasílejte na ČAK, odbor pro mezinárodní styky, Mgr. Simona Sonnewendová,

LL.M., e-mail: [email protected], tel.: 224 934 462, která Vám poskytne podrobné informace.

Z K Á R N É P R A X E


s t r a n a 97

Předseda kontrolní rady ČAK jako kárný ža-lobce podal na kárně obviněného advokátaJUDr. J. K. dne 24. 1. 2003 kárnou žalobu proskutek, výše ve výroku uvedený.

Kárně obviněný vycházel z právního názoru,že obhajoba končí dnem právní moci rozhodnutísoudu, že podání dovolání je pouze právem ob-hájce, nikoli jeho povinností.

Podle ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř., nebylo-lizmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustano-vení vymezeno jinak, zaniká při skončení trest-ního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je ob-hájce oprávněn podat za obžalovaného ještědovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nej-vyššího soudu, dále podat žádost o milosta o odklad výkonu trestu.

Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advo-kát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněnézájmy klienta a řídit se jeho pokyny, pokud jsouv souladu se zákonem a stavovskými předpisy.

Je nepochybné, že každý má právo využítvšech opravných prostředků, které jsou mu pro-cesními předpisy pro posouzení jeho věci dány.Jde o nezadatelné právo každého občana. Protokaždý klient může oprávněně dát advokátovi po-kyn k podání opravného prostředku, který je pro-

cesním předpisem upraven a pokud advokátmůže ještě za klienta jednat. Právní názor kárněobviněného, že nebylo jeho povinností dovolánípodat, není proto správný a jeho obhajoba po-stavená na tomto právním názoru není důvodná.Jestliže klient projevil přání podat dovolání, bylopovinností obhájce (§ 16 odst. 1 zákona o advo-kacii) v rámci zmocnění, vyplývajícího z § 41odst. 5 tr. ř., dovolání podat.

Pokud klient zaslal kárně obviněnému kon-cept dovolání, nemohl kárně obviněný postupo-vat prostě tak, že jej okopíroval a zaslal soudu.Podle § 16 odst. 2 zákona o advokacii je advokátpovinen jednat svědomitě. Podle § 17 zákonao advokacii je advokát povinen postupovat při vý-konu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnostadvokátního stavu.

Dovolání je novým institutem trestního řízenía je upraveno ustanoveními § 265a až § 265str. ř. Trestní řád stanoví, které rozhodnutí lze na-padnout dovoláním, stanoví důvody dovolání,oprávněné osoby, lhůty, obsah a další náležitostidovolání. Jde o poměrně složitou právní úpravu,a proto také § 265d odst. 2 stanoví, že dovoláníobviněného může být podáno pouze prostřed-nictvím obhájce. Tím ovšem trestní řád rozhodně

Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže koncept podání, připravený klien-tem, pouze podepíše a podá u soudu, aniž by odstranil vady podání.

Kárný senát kárné komise České advokátní komory rozhodl dne 21. 3. 2003 v kárné věci 12/03,že kárně obviněný JUDr. J. K. je vinen, že v trestní věci svého klienta R. B., kterému byl ustanovenobhájcem v trestním řízení, vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod čj. T 205/2001, neodstra-nil vady v konceptu dovolání, které si klient vypracoval sám, toto pouze okopíroval, podepsal a podalu soudu, čímž způsobil, že NS ČR usnesením ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 576/2002 dovoláníodmítl.

Tedy při výkonu advokacie nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, nejednalčestně a svědomitě, přičemž svým postupem snižoval důstojnost advokátního stavu, když věc s nímneprojednal a vady dovolání neodstranil.

Tím porušil ust. § 17 zák. č. 85/96 Sb. o advokacii v platném znění ve spojení s článkem 4 odst. 1Pravidel profesionální etiky advokátů ČR.

Za to mu kárný senát ukládá podle § 32 odst. 3 písm. b) zák. č. 85/96 Sb. o advokacii kárnéopatření - veřejné napomenutí.

Z o d ů v o d n ě n í :

Z K Á R N É P R A X E


s t r a n a 98

nemá na mysli, že by obhájce prostě mohl oko-pírovat neodborné podání svého klienta.

Jestliže je právem klienta dát advokátovi po-kyn k podání dovolání, pak je nepochybné, žeadvokát musí dovolání zpracovat tak, aby dovo-lání alespoň po formální stránce mělo všechnyznaky dovolání, aby bylo uplatněno včas a u pří-slušného orgánu a aby směřovalo proti pravo-mocnému rozhodnutí soudu. I při přípravě a se-pisu dovolání je advokát povinen jednatsvědomitě a tak, aby listinou, kterou vytvoří, ne-snížil důstojnost advokátního stavu. Kárný senátvzal za prokázané, že dovolání, které kárně obvi-něný podepsal, nevytvořil (ani nezkontroloval)s náležitou svědomitostí a pečlivostí, vykazuje takhrubé vady, že je způsobilé v očích soudcovskéveřejnosti snížit důstojnost advokátního stavu.Dovolání nesměřovalo proti rozsudku pravomoc-nému, ale proti rozsudku soudu I. stupně. Zej-ména tato skutečnost znemožnila, aby dovolánívůbec mohlo být projednáno. Advokát jistě ne-může ručit za důvody opravného prostředku,v tomto případě dovolání. Důvody vyplývají z ob-hajoby klienta, která může být, objektivně posu-zováno, více či méně nevěrohodná. Advokát mávšak pro klienta dosáhnout alespoň možnostispravedlivého projednání opravného prostředku.To může dosáhnout jen tím, že zajistí, aby tentoopravný prostředek měl po formální stránce veš-keré zákonné náležitosti.

Z uvedených důvodů dospěl kárný senát k zá-věru, že kárně obviněný je vinen skutkem, kterýje předmětem kárné žaloby.

Při úvaze o druhu kárného opatření vycházelkárný senát především z toho, že „trestněprávnídovolání“ je zcela novým institutem českéhotrestního řízení. Je jistě možno konstatovat, žene každý z advokátů si zcela přesně v krátkémčasovém úseku vyjasní veškeré souvislosti,které z nového právního institutu vyplývají. Tatoúvaha reaguje na obhajobu obžalovaného spo-čívající v tom, že byl přesvědčen, že obhajobakončí právní mocí rozhodnutí soudu a že neníjeho povinností podat dovolání, i když si to klientpřeje.

Kárně obviněný nebyl dosud postižen kárnýmopatřením.

Proto kárný senát nabyl přesvědčení, že by přivolbě druhu kárného opatření mělo převážit pou-čení z případu kolegy pro ostatní advokáty.

Proto kárný senát zvolil kárné opatření podle§ 32 odst. 3 písm. b) zákona o advokacii - ve-řejné napomenutí.

Protože kárně obviněný byl uznán vinným, jetaké povinen zaplatit náklady kárného řízení vesmyslu ust. § 33 odst. 2 ve spojení s usnesenímč. 2, publikovaném ve Věstníku č. 3/1999.

Připravil JJUUDDrr.. JJaann SSyykkaa,vedoucí odboru předsedy kárné komise ČAK

R E C E N Z E , A N O T A C E


s t r a n a 99

Korecká, Věra, JUDr.: PŘE-HLED JUDIKATURY VE VĚ-CECH NÁJMU BYTU. VydaloASPI Publishing s. r. o., U Ná-kladového nádraží 6, 130 00Praha 3, tel. 222 863 400, fax:222 863 401, e-mail: [email protected], www.aspi.cz, 272 stran, cena315,– Kč, brož.

Kromě textu zákona a ko-mentářů, které jej vykládají, sena knižní trh dostává zatím nejú-plnější přehled významné judika-tury týkající se celé problematikybytového nájmu. Přehled, vy-cházející v řadě Přehledů judika-tury, vydávaného nakladatel-stvím ASPI Publishing s. r. o.,zpracovala předsedkyně senátuNejvyššího soudu doc. JUDr.Věra Korecká, CSc., která se natuto problematiku specializujeuž několik let. Předchozí výběrjudikatury ve věcech bytovéhonájmu, který však nyní autorkapodstatně rozšířila a aktualizo-vala, vyšel před šesti lety jakopříloha časopisu Soudní judika-tura a je stále vyhledávanou po-můckou pro soudce i advokáty.

Publikace je rozdělena dodeseti částí, které shrnují zá-kladní okruhy celé problematiky:nájem bytu, práva a povinnostiz nájmu bytu, přechod práva ná-jmu, zánik práva nájmu, výpo-věď pronajímatele z nájmu bytu,vyklizení bytu a bytová náhrada,společný nájem bytu, společnýnájem bytu manžely, výkon roz-hodnutí vyklizením bytu a řízeníve věcech bytových.

Rozhodnutí, která aplikujípříslušná ustanovení právních

předpisů, jsou doplněna pod-statnou částí odůvodnění, kterázdůvodňují užitý výklad práv-ního předpisu. Přehlednéuspořádání judikatury usnad-ňuje orientaci, stejně jako po-drobné rejstříky, kterými je pub-likace doplněna. Publikace,která na rozdíl od nezávaznýchkomentářů poskytuje obrazo tom, jak naše soudy rozhodujíspory ve věcech nájmu bytu, jenezbytnou pomůckou jak proprávníky, tak i pro nejširší veřej-nost.

((JJ.. MM..))■

Matoušová, Miroslava – Hejlík,Vladimír: OSOBNÍ ÚDAJEA JEJICH OCHRANA. VydaloASPI Publishing s. r. o., U Ná-kladového nádraží 6, 130 00Praha 3, tel. 222 863 400, fax:222 863 401, e-mail: [email protected], www.aspi.cz, 416 stran, cena455,– Kč, brož.

Kniha je určena všem, kteřís osobními údaji jiných lidí na-kládají, dále občanům, kteří sezajímají, jak své osobní údajechránit. 350 právních předpisůČeské republiky a dokumentůmezinárodního rozměru je tuzasazeno do kontextu praktic-kých problémů a situací.

Z obsahu: odpovědi naotázky, jaká pravidla platí pro za-psání nebo změnu jména a pří-jmení v matrice, jak je to s legál-ností používání rodného čísla,jak nás při telefonování chránítelekomunikační tajemství, co to

jsou citlivé údaje a proč je chrá-nit zvláště pečlivě, informace,za jakých okolností musíme pro-kázat svoji totožnost policistovi,strážníkovi městské policie, re-vizorovi v dopravním prostředkua dalším zákony stanovenýmosobám.

V publikaci najdete odpověďna otázky, jaký rozsah údajů jepotřebný pro dokumenty, např.smlouvy nebo životopis, jakápravidla platí pro práci se sou-bory dokumentů – např. sezdravotnickou dokumentacínebo osobními spisy zaměst-nance. V části věnované obrazo-vým a audiovizuálním dokumen-tům je informace, jak nakládats portrétní fotografií i to, kdy vi-deozáznam monitorující veřejnéprostranství nebo pracovištěpodléhá režimu zákona o ochra-ně osobních údajů.

Autoři připravili přehled 481druhů zpracování osobníchúdajů – evidencí, rejstříků a se-znamů, jejichž vedení je ně-komu uloženo zákonem. Infor-mují o tom, které z těch, ježvedou orgány státní a veřejnésprávy, jsou veřejně přístupnéa u kterých je přístup omezen,jaké evidence musí vést každáorganizace a jaké organizacepůsobí v určitém oboru.

Knihu doplňují texty zákonač. 101/2000 Sb., o ochraněosobních údajů a o změně ně-kterých zákonů, Úmluvy č. 108o ochraně osob se zřetelemna automatizované zpracováníosobních dat a Směrnice95/46/ES o ochraně fyzickýchosob v souvislosti se zpracová-

R E C E N Z E , A N O T A C E


s t r a n a 100

ním osobních údajů a s volnýmpohybem těchto údajů.

((JJ.. MM..))■

Šišková, Naděžda, JUDr. , Ph.D.:DIMENZE OCHRANY LID-SKÝCH PRÁV V EU. VydaloASPI Publishing s. r. o., U Ná-kladového nádraží 6, 130 00Praha 3, tel. 222 863 400, fax:222 863 401, e-mail: [email protected], www.aspi.cz, 228 stran, cena397,– Kč, brož.

Jde o první práci v česképrávnické literatuře, která sekomplexně zabývá procesnímia právně hierarchickými aspekty

ochrany lidských práv, nikolivpouze na úrovni EU, ale přede-vším z hlediska vztahů ochranylidských práv na úrovni člen-ských států EU a Evropskéhosoudního dvora v Lucemburku.Přitom jde jak o pohledy teore-tické, tak i praktické.

V centru analytického zkou-mání, které se v naší literatuřeobjevuje poprvé, jsou takévztahy rozhodnutí ústavníchsoudů členských států EU a Ev-ropského soudního dvora. Tu-též prioritu v české právnické li-teratuře lze zdůraznit, pokudjde o rozbor vztahů judikaturySoudu pro lidská práva veŠtrasburku a Evropského soud-ního dvora v Lucemburku.

Cenná je analýza tvorby dokt-rín lidských práv jak Štrasbur-ským, tak i Lucemburským tribu-nálem. Totéž platí i o analýzemožného přistoupení Evrop-ských společenství k Evropskéúmluvě lidských práv a přede-vším o detailním rozboru dnestolik diskutované problematikyCharty základních práv EU.

Dílo lze považovat za zásadníteoretický přínos v právní ob-lasti ve vztahu ke sjednocujícíse Evropě. Zároveň slouží jakovýznamná studijní pomůcka provšechny, kteří se zabývají ev-ropským integračním proce-sem.

((--rree--)) ■

Z E Z A H R A N I Č Í


s t r a n a 101

Reklama zveřejňovaná advokáty a pro advo-káty zaznamenává v Německu v posledních le-tech stále větší rozšiřování působnosti. Výraznouroli zde sehrál především rozsudek Německéhospolkového soudu, který posuzoval zákaz re-klamy advokátů článkem 12 německé ústavy(svoboda povolání), a tím alespoň od roku 1992reklamu advokátů v zásadě povoloval. Nejaktuál-nější problémy v praxi vyplývají z toho, že advoká-ti stále intenzivněji využívají internet jak k marke-tingovým účelům, tak i k právnímu poradenství.V posledních letech se tyto otázky objevovalyv mnoha soudních řízeních (většinou nižších in-stancí). Proto bude níže stručně nastíněna právnísituace advokátů zveřejňující reklamu na inter-netu.

POVINNOST VĚCNOSTI

Zvláštnosti vyplývají z předpisů profesní etikyspolkového advokátního řádu (BRAO) a profes-ního řádu advokátů (BORA). Prvně jmenovanéjsou zákon, druhé jsou vydávány advokátními ko-morami. Zde se především neustále uvádí povin-nost věcnosti § 43b BRAO a § 6 BORA. Pro vý-klad je třeba brát v úvahu, že podle názoruněmeckého spolkového soudu již zákaz reklamyjako takový neexistuje. Až když jsou překročenyhranice veřejného zájmu, je třeba považovat re-klamu za nepřípustnou.

ZÁKAZ MATENÍ SPOTŘEBITELE

§ 43b BRAO je rovněž třeba vidět v kombinacis § 1 a 3 UWG (zákon na ochranu proti nekalésoutěži, velice podobný § 41 a násl. českéhoObchZ) a zakazuje určité druhy reklamy v pří-padě matení spotřebitele, zlehčování a porušení

jiných pravidel hospodářské soutěže. V zásaděse projevuje tendence posuzovat záležitosti týka-jící se reklamy advokátů nejprve podle úpravpráva hospodářské soutěže, teprve poté docházík přísnějšímu posouzení podle pravidel profesníetiky.

VYUŽÍVÁNÍ INTERNETU ADVOKÁTY

Nastíněný vývoj využívání internetu pro advo-káty dne 25. 11. 2002 ukončila dvě rozhodnutíadvokátního senátu Německého spolkovéhosoudu (nejvyššího německého občanskéhosoudu).

Hlavní rozhodnutí tohoto dne [usnesení AnwZ(B) 41/02] bude vzhledem ke své důležitosti zve-řejněno v oficiální sbírce rozhodnutí spolkovéhosoudu. Základem byl rozsudek advokátníhosoudu (komory pro advokátní právo zřízené přizemských vrchních soudech) v Berlíně, v němžbylo jistému právnímu zástupci zakázáno provo-zování domény „www.presserecht.de“ („tiskovéprávo“).

ŘÍZENÍ VE VĚCI„WWW.PRESSERECHT.DE“

Podle názoru advokátní komory, který převzalprvoinstanční soud, porušuje užívání této do-mény ustanovení § 43b BRAO ve spojení s § 6BORA. Argumenty lze shrnout následovně:

Používání rodových jmen je sice podle pojetíněmeckého spolkového soudu z hlediska právahospodářské soutěže v zásadě přípustné, tako-véto používání však podle specifických zásadprofesní etiky není možné. Kdo takové označenípoužívá, uvádí uživatele v omyl. Ti by na adrese

NĚMECKO: PREZENTACE ADVOKÁTŮ NA INTERNETU PODLE NEJNOVĚJŠÍ JUDIKATURY

NĚMECKÉHO SPOLKOVÉHO SOUDU (BGH)A PRAVOMOCI NĚMECKÝCH ADVOKÁTNÍCH KOMOR



s t r a n a 102

„presserecht.de“ očekávali pouze informace tý-kající se tiskového práva, nikoli homepage advo-káta, i když v této oblasti působí. Adresa na to, žese jedná o homepage určitého advokáta, nepou-kazovala. Podle tohoto názoru se zde dále jed-nalo o porušení povinnosti věcnosti dané v § 43bBRAO, neboť na sebe žadatel upozorňoval ne-přípustným způsobem. To je reklamní a vnucujícíse metoda inzerce. Tím by způsobil odvádění kli-entů a dosáhl by výsadního postavení vůči svýmkolegům.

I když se na první pohled argumentace advo-kátního soudu přísně řídí zákony profesní etiky, jepři bližším posouzení znát pokus obejít zásadyrozsudku v případě označení domény „Mitwohn-zentrale“ uplatněním zvláštností povolání advo-kátů. V tomto důležitém rozhodnutí (rozsudek zedne 17. května 2001 – I ZR 216/99 (Vrchní zem-ský soud Hamburk, Zemský soud Hamburk))spolkový soud poprvé rozhodoval o rodovémoznačení použitém jako název domény.

Na rozdíl od instančních soudů neposuzovalSpolkový soud tehdy použití takovýchto rodo-vých označení v normálním případě za překážkuporušující hospodářskou soutěž podle 1 UWG.Zejména nebyla dána situace srovnatelná s ne-kalým odlákáváním zákazníků konkurenta. Užitírodového jména pro název domény nebylo prýodvádění zákazníků, nýbrž přípustné nasměro-vání, které hospodářskou soutěž neporušuje.

Dále prý došlo tímto použitím k porušení po-vinnosti věcnosti, protože kdo takovou stránkupoužíval, nepřípustným způsobem se zviditelňo-val a tím odváděl zákazníky.

NEJNOVĚJŠÍ JUDIKATURANĚMECKÉHO SPOLKOVÉHO

SOUDU

Proti tomu se nyní postavil Spolkový soudsvým rozsudkem ze dne 25. 11. 2002 [AnwZ (B)41/02] a rozhodnutí advokátního soudu zrušil.

Spolkový soud zjistil, že právo hospodářskésoutěže (§ 1, § 3 UWG) a pravidla profesní etikyprávních zástupců sledují stejná kritéria, i když se

jejich hranice přesně nekryjí. Podle názoru Spol-kového soudu se používáním pojmenování oblastipráva jako domény nejedná o matení spotřebi-tele, protože průměrně informovaný a rozumnýspotřebitel neočekává, že zde nalezne pouze in-formace, které nabízející umístí na internet bezobchodních nebo profesionálních zájmů. Uživa-tel, jak bylo vyloženo v ustálené judikatuřeNěmeckého spolkového soudu, ví zcela přesně,že při přímém zadání věcného oboru nemá oče-kávat informace státní nebo univerzitní instituce.

Dále advokátní soud nesprávně posoudil, žeinternetová rešerše může být naprosto konkrétnípřípad a uživatel pak právě hledá pomoc odbor-níka, například právního zástupce s určitou spe-cializací nebo zvláštní odborností. Poskytnutíminformace o kanceláři nabízející dané služby takk matení nedochází.

Spolkový soud dále odmítá argumentaci, ženabízené služby pomocí internetové stránkyoznačené určitým právním oborem vytváří nepří-pustné tvrzení výsadního postavení. Každý uživa-tel ví, že zadáním odborného pojmu nezíská veš-kerou existující nabídku služeb v Německu v tétoodborné oblasti.

K reklamnímu zviditelňování se nabízejícíhoprávního zástupce nedochází ani proto, že jedinávýhoda v soutěži, kterou touto stránkou získá,vzniká díky principu priority při přidělování názvůdomén. Tento princip sám o sobě není poruše-ním hospodářské soutěže a je při přidělování ná-zvů domén již několik let bez námitek používán.

Advokát, který používá označení právníhooboru jako název své domény, neporušuje anizásadu věcnosti, protože informuje pouze o svéadvokátní činnosti a sděluje veřejnosti, že působíjako právní zástupce v této oblasti.

NÁSLEDKY ROZSUDKU

Důsledky pro prezentaci na internetu

Tímto rozsudkem Spolkový soud nyní konečněvnesl částečně jasno do oblasti prezentace na in-ternetu pro advokáty. To otevírá advokátům další



s t r a n a 103

možnosti pro provozování marketingu v mezíchprofesních pravidel a získávání klientů i pomocí in-ternetu. Spolkovému soudu je zde třeba dát plněza pravdu, protože konstatuje, že orientační saz-by, které vytvořil v rozhodnutí v případě „mitwohn-zentrale.de“ platí i pro advokáty a tím i pro jinédruhy povolání se speciálními profesními pravidly.Dále toto rozhodnutí způsobilo, že právě takovátoprofesní pravidla nemohou být použita k obchá-zení zásad hospodářské soutěže.

Důsledky pro postavení advokátní komory

Dalším neméně zajímavým následkem tohotorozsudku, o kterém se zde stručně zmíním, jeomezení pravomocí advokátních komor. Spol-kový soud totiž již prohlásil zákaz používání, vy-slovený advokátní komorou, jako takový za nepří-pustný.

Advokátní komory jsou sice příslušné pro kon-trolu dodržování profesních pravidel, mají pro tovšak k dispozici prostředky § 57 (pokuta) a § 74BRAO (právo výtky). Příkazy a zákazy prosadi-telné správními orgány k dispozici nemají. To jedáno tím, že právní zástupce se vůči advokátníkomoře nenachází v žádném obecném vztahuzávislosti nebo podřízenosti a podle § 1 BRAO jenezávislým orgánem soudnictví.

Advokátní komoře přísluší pouze prostředkyvýtky, návrhu na kárné řízení a možnost stanovitpokutu za účelem prosazení určitých povinnostívůči představenstvu Komory. Určení povinnosti

zanechání určitého konání v souvislosti s obec-ným porušováním povinností však komory k dis-pozici nemají.

Nezbývá než vyčkat, jak advokátní komorytuto judikaturu přijmou, jak budou v budoucnuproti případným porušením profesních pravidelprávních zástupců postupovat a zda budou za-stávat postoj Spolkového soudu. Komorám bylatímto rozhodnutím podle zde představené inter-pretace odebrána jedna z nejostřejších zbranív boji proti těmto porušením.

UŽÍVÁNÍ INTERNETU ČESKÝMIADVOKÁTY

I v České republice se na internetu prezentujíadvokáti, kteří pro svou doménu používají rodovájména nebo pouze označení profese „advokát“.Podle dosavadních informací autorů se však zestrany ostatních advokátů nebo advokátní ko-mory neobjevila proti této praxi žádná řízení anistížnosti. Zde je však již sporné, zda prezentacena internetu může být pro advokáty v České re-publice vůbec omezena.

V tomto okamžiku nezbývá než čekat, jak sebude situace v České republice vyvíjet, zejménaza předpokladu, že ještě existují volné interne-tové domény se zakončením „.cz“, které jsoujako jméno pro homepage advokátní kancelářenanejvýš příhodné.

AArrtthhuurr BBrraauunn,, MM..AA,, advokát, Praha, Mnichov

M E Z I N Á R O D N Í V Z T A H Y


s t r a n a 104

ÚVODEM

Když jsem ve Vídni v šedesátých letech stu-doval, bylo EU ještě v dětských střevíčkách. A napočátku tohoto nového století má být Evrop-ská unie rozšířena na více než 300 milionů lidía 25 zemí.

Tento nový a pro Evropu nezbytný nový rámecbude s pomocí technických prostředků uskuteč-něn prostřednictvím institucí, politiků a diploma-cie. Podle slov Václava Havla „...takové úsilí musíbýt nevyhnutelně zmařeno, pokud nebudete sta-vět základy na uznávaných hodnotách.“ A mápravdu. Nová Evropa nebude jako demokraciesilná díky svým institucím, ale bezpochyby spíšedíky hodnotám, které tato Evropa zastává. Ús-pěch Konventu je také proto závislý na tom, zdaobčané chápou Unii jako hodnotné společen-ství, kde je jim nabídnuto na všech jejích úrov-ních se plně podílet. Pokud evropští občané majímít tento pocit, že existuje stát, potom musí věřithodnotám a cílům evropské integrace a v pra-covní postupy evropských institucí, důvěřovat li-dem, kteří na tom pracují a především důvěřovatsystému právní ochrany, která je jim v rámci Ev-ropské unie nabízena. Tady bych chtěl citovatAbrahama Lincolna, který říká, že musí být „vládalidu, skrz lid a pro lid“. „Vláda lidu a skrz lid“ jejasný pojem, jde zde však o víc – o „vládu prolid“, a to je velmi důležité. A zde musí být vláda„pro“ všechny lidi v „rozšířené“ Evropě, kteřídlouhodobě spolupracují (nejen jako „partneřipro určité období života“).

O těchto hodnotách a jejich právní ochraněbych chtěl mluvit, protože právě na nich se ukáže

státní právnost nové Evropy. Nejprve budu mluvito právní ochraně a potom o poctivém a účinnémsystému pro justici a vnitro, který zahrnuje celouEvropu.

PRÁVNÍ OCHRANA

Struktura, tak jak je současná Evropa řízena,byla před časem trochu plakativně, přesto velmivýrazně následovně popsána: je kombinací,skládající se z Komise (kde není nikdo odpo-vědný), Rady (s nedemokratickou většinou) a sla-bého Parlamentu (ani Komise, ani Rada nejsouvoleny přímo a Parlament jen za nízké účasti vo-ličů) a ze Soudního dvora (jehož kompetencejsou omezeny).

V preambuli k Evropské konvenci pro lidskápráva ale stojí, že lidská práva „mají být zacho-vána nejlépe skutečně demokratickým politic-kým režimem“.

V návrhu Konventu pro prvních 16 článkůnové Ústavní smlouvy je výslovně v článku 2 uve-deno, že „Unie se zakládá na následujících hod-notách: respektovat... právní stát a respektovatlidská práva...“. Podle článku 3 „se Unie musízasazovat o zajištění celosvětové platnosti svýchhodnot“. Podle článku 5 má Charta základníchpráv „být integrovanou součástí Ústavy“ a Uniemá přistoupit ke Konvenci o lidských právech;tato základní práva se vztahují na všechny pří-pady „k obecným základním právům práva Spo-lečenství“.

Tyto ušlechtilé snahy musí být ale převedeny dopraxe. Stejně tak jako v každém jednotlivém na-šem státě musí být vybudován evropský justiční

*) Referát, přednesený na 31. evropské prezidentské konferenci - Advokátních rozhovorech, dne 28. 2. 2003ve Vídni. Mírně kráceno, úprava a pracovní překlad Mgr. Simona Sonnewendová, LL.M.

KONVENT K BUDOUCNOSTI EVROPY: PRÁVNÍ STÁT A PŘÍSTUP K JUSTICI

LORD D. BRENNAN*)



s t r a n a 105

systém tak, aby soudy s dostačujícími kompeten-cemi vytvářely judikaturu. Dále musí být přijatakompletně práva přiznaná v Evropské konvencipro lidská práva. Pokud by nedošlo k přistoupeníke Konventu, byla by tato práva přijata prostřed-nictvím Evropského soudního dvora. Ano, mů-žeme argumentovat, že v současnosti za určitýchokolností nemůže nastat porušení článku 6 Kon-vence, protože článek 230 odst. 4 Smlouvy tako-véto omezení ukládá. Evropský soudní dvůr musíbýt také přiměřeně připravený aplikovat Konvenci.

Má-li být Charta integrovanou součástí Ústavnísmlouvy a být právně závazná, potom v ní musí býtdefinována odůvodněná práva. Tak jak byla přijataCharta v Nice, je proklamativní, že se jedná o po-litický dokument. Poté co Konvent v diskusi tototéma rozšířil, můžeme s určitostí tvrdit, že někteřípolitici jsou toho mínění, že Charta neobsahujejen práva, nýbrž i základní práva a svobody.

Jak má ale občan Unie vědět, zda má nějaképrávo či užívá nějaké svobody, nebo zda sejedná o nějaké základní právo?

V první části opakuje Charta Evropskou kon-venci. V díle druhém jsou vyložena ekonomickáa sociální práva, která v mnohých evropskýchzemích vůbec neexistují. Například zákaz diskri-minace, právo na stávku, právo na sociální jistotua penzi a právo na ochranu životního prostředí.Občané Unie musí vědět, zda mohou tato právažalovat či ne. Především musí ale vědět, jaképrávní prostředky pro tato práva mají. V Chartěvšak žádná nenajdou. Také při diskusích v Kon-ventu se doposud neobjevil žádný odkaz na to,jak prosadit práva obsažená v Chartě ve vztahuk evropskému právu nebo institucím a předevšímu Evropského soudního dvora.

V každé skutečné demokracii existuje nějakýsystém, který se zakládá na soudní kontrole provztahy mezi občanem a státem, kterou můžemeoznačit jako normativní kontrolu nebo jinou for-mou kontroly správního aparátu. Na toto témaCharta mlčí.

Pokud tedy jsou proklamovány takové hodnoty,které nejsou nijak právně chráněny, vede to velmirychle ke ztrátě důvěry v právní ochranný systém.

Závěr je prostý a jasný. V rámci ústavní smlouvymusí být zanesena změna článku 230 odst. 4Smlouvy. Dále musí být práva z konvence přijataa musí být žalovatelná. A konečně práva Chartymusí být zpracována do Ústavní smlouvy. ObčanéUnie musí mít nárok na právní ochranu a přístupk justici před Evropským soudním dvorem.

JUSTICE A VNITRO

Článek 21 odst. 3 ve vysvětlení k lidským prá-vům říká, „že vůle lidu je základem pro autorituveřejné správy“.

V oblasti justice a vnitra očekávají lidé, že budevelmi rychle vyhověno jejich vůli. Očekává se, žeKonvent pravděpodobně navrhne, aby takovétozákonodárné kompetence byly projednávány jakootázky v rámci prvního pilíře a aby systém pilířůbyl odstraněn. Potom by bylo možné přijímat zá-kony bez účasti národních parlamentů. Zákony vevěcech justice a vnitra by mohly být velmi dobřepřijímány v každém členském státě, poté co Ko-mise zpracuje návrh a bude nalezen kompromisvětšiny v Radě ministrů.

To ale nestačí. V oblasti justice a vnitra, kteráje v Konventu velkolepě označena jako prostorsvobody, jistoty a práva, platí následující mini-mální požadavky:

– právní normy ve všech fázích – od podánípřes porady až po jeho přijetí – se musí říditpodle uznaných lidských a základních práv;

– právní ustanovení musí odpovídat Úmluvěo lidských právech nebo Chartě základních práv,tento soulad musí potvrdit Komise a Rada minis-trů;

– zřízení instituce (srovnatelné s „ochráncemobčanů“ nebo ombudsmanem) na evropskéúrovni, jehož specifickou úlohou má být zajištěnítohoto souladu; a

– každoroční konání auditu na úrovni EU,v jehož rámci budou analyzovány konkrétní krokypřijímání práva Společenství;

– musí být někdo s vlastní zodpovědností pro„svobodu, jistotu a právo“, kdo bude koordinovatpráci Europolu, Eurojustu a OLAF;



s t r a n a 106

– návrhy zákonů jsou zpracovávány za pod-pory odborníků;

– všechna jednání mají být samostatná, cí-lená a vycházející z hlavních témat: terorismus,praní špinavých peněz, obchod s lidmi.

OBECNÝ ZÁVĚR

Hodnoty, o kterých jsem mluvil, jsou zajistéakceptovatelné – ať už jste pro nebo proti „Ev-ropě“. Jedná se o hodnoty, které by každý seri-ózní a myslící demokrati viděl rád uzákoněné.

Naše úloha jakožto advokátů v Evropě je zaji-stit, aby Konvent tyto hodnoty účinným způso-bem zohlednil. Zde rozdělené podklady ukazují,že sekretariát CCBE a tím potažmo i mnozí ev-ropští advokáti věnovali již mnoho času tomutotématu. Ale nyní nastal čas, aby advokátní ko-mory v Evropě, včetně komor z přistupujících de-seti zemí, byly aktivní. Každá komora by mělalobbovat u zástupců své země v Konventua v prezídiu. Význam tohoto lobby pro demokra-cii se vztahuje na nás všechny. Nemůžeme si do-volit, aby k deficitu demokratickému přistoupilještě deficit justiční.

Nový systém evropské vlády musí umožnit ob-čanovi spoluúčast a zároveň jej chránit. Na závěrpoužiji slova Thomase Jeffersona: „Každá vládaje tak silná, jak silný je pocit každého jednotlivce,že se na vládě podílí.“

REZOLUCE 31. EVROPSKÉ PREZIDENTSKÉ

KONFERENCE VE VÍDNI

Nová ústava pro Evropu – „pro lidiv Evropě“

Prezidentská konference:– konstatuje, že nová ústava Evropské unie

musí získat důvěru občanů Evropské unie: dů-věru v hodnoty a cíle evropské integrace, důvěruv pracovní postupy evropských institucí, důvěruv lidi, kteří na tom pracují a především důvěru

v systém právní ochrany, která je jim v rámci Ev-ropské unie nabízena;

– uznává, že je velmi důležité garantovat zá-kladní práva a přístup k právu v nové ústavě;

– je si vědoma, že my – advokáti v Evropě –musíme usilovat, aby občané EU využívali v pl-ném rozsahu právní ochrany před evropskýmisoudy;

– souhlasí s přijetím „akčního programu“ tý-kajícího se Evropské ústavy advokátními komo-rami jednotlivých zemí ve spolupráci s CCBE,kterým bude požadováno zahrnutí těchto ustano-vení do ústavní smlouvy, a to tak, aby zajišťovalyochranu v rámci zákonné úpravy prostřednictvímnásledujících bodů:

I.

1. Zůstane zachován základní princip právníhostátu a bude garantován přístup fyzickým a práv-nickým osobám k právu u evropských soudů.

2. U evropských soudů bude zajištěna plnáprávní ochrana, které bude dosaženo:

– zásadní reformou článku 230 (4) Smlouvy,tak aby občané a organizace měli lepší přístupk právu před evropskými soudy;

– povinností Evropského soudního dvoraaplikovat Evropskou úmluvu o lidských právechve svých rozhodnutích;

– povinností upravit Chartu základních právs právní platností a dostačujícími právními pro-středky pro každé jednotlivé právo, které je žalo-vatelné a s tím aby se stal článek 47 Charty,který obsahuje nárok na právní obhajobu, právnězávazný.

3. Všem našim občanům a právnickým oso-bám v případě, že bude porušen některý článekústavy nebo základních práv zajistit právníochranu v plném rozsahu.

II.

Vytvořit nutná ustanovení pro zachování svo-body, jistoty a práva, tak aby tvořila transpa-rentní, odpovědný a spravedlivý systém evrop-



s t r a n a 107

ského zákonodárství, který bude splňovat mini-málně následující podmínky:

4. právní normy se musí ve všech fázích – odpodání přes porady až po jeho přijetí – řídit podleuznaných lidských a základních práv;

5. právní ustanovení musí odpovídat Evrop-ské úmluvě o lidských právech a Chartě základ-ních práv, tento soulad musí potvrdit Komisea Rada ministrů;

6. zřízení instituce (srovnatelné s „ochráncemobčanů“ nebo ombudsmanem) na evropské ro-vině, jehož specifickou úlohou má být zajištěnítohoto souladu; a

7. jednou ročně se bude na úrovni EU konataudit skrz občany Unie, v jehož rámci budouanalyzovány konkrétní kroky přijímání práva Spo-lečenství.

K dosažení těchto cílů budou advokátní ko-mory:

1. vyvíjet v každé zemi úsilí vedoucí k prosa-zování svých zájmů u svých současných zá-stupců v Evropském konventu, svých součas-

ných vlád, parlamentů a u jiných zainteresova-ných institucí;

2. v kontaktu s CCBE v souvislosti se vší po-třebnou dokumentací;

3. dostávat pravidelné informace od CCBEo aktuálním stavu týkajícího se pokroku v Kon-ventu;

4. zprostředkovávat informace médiím na ná-rodní a evropské úrovni;

5. debatovat s CCBE o dosaženém pokrokus ohledem na pravděpodobný časový harmono-gram, který předvídá zpráva Konventu pro léto2003, stejně tak jako debaty na úrovni národ-ních parlamentů pro léto a podzim 2003 a vládníkonference ke Konventu na 2003/2004;

6. dbát, aby veškeré nezbytné jejich kroky nebokroky CCBE byly v souladu s cíly této rezoluce.

Vídeň, 28. ledna 2003

Pracovní překlad Mgr. Simona Sonnewen-dová, LL.M.

Ve dnech 8. – 10. 5. 2003 se v Dublinu ko-nalo již 11. výroční shromáždění organizace ev-ropských mladých advokátních komor EYBA. Zaúčasti bezmála 200 delegátů bylo setkání zamě-řeno zejména na rozvoj činnosti EYBA v souvis-losti s blízkým rozšířením o nové země Evropskéunie. V této souvislosti EYBA rozvíjí své vztahys vrcholnou organizací seniorských advokátníchkomor CCBE, kdy by mělo dojít k zapojení jejíchzástupců do práce výborů CCBE. V souvislostise zahájením činnosti mezinárodního trestníhosoudu v Haagu by v Treviru měl být zahájen kurzpro zastupování před tímto soudem, který budeotevřen všem právníkům ze starých i přistupují-cích zemí Evropské unie. Prostřednictvím svých

národních komor jsou eventuální zájemci vyzý-váni k účasti. Vzhledem k tomu, že se jednáo nově vznikající orgán, kde dosud „trh“ nenízcela rozdělen, jedná se jistě o příležitost i pročeské advokáty. EYBA má navíc zájem rozvíjetvztahy s právníky i nekandidátských zemí, kdyžv této souvislosti s pomocí programu Phare při-pravuje seminář, který by se měl uskutečnitpřímo v Prištině v Kosovu a měl by přenést zá-kladní evropské hodnoty i do doposud neklid-ných zemí. Zástupci Kosova, Černé Hory, Albá-nie, Makedonie byli na shromáždění v Dublinuosobně přítomni a zájemci o účast na semináři,který by se měl konat na podzim 2003 v Prištině,jsou vítáni.

VÝROČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ EYBA V DUBLINU 8. – 10. 5. 2003



s t r a n a 108

Po společenské stránce působil Dublin poboomu irské ekonomiky v posledních letech bo-hatěji a „angličtěji“ než Londýn. Zajímavé pro za-hraniční hosty bylo poznání, že i někteří Irovéjako slavnostní společenský oděv nosí kilt, takženejen whisky je neprávem pokládána za pouzeskotský vynález. Na důkaz toho byl hlavní spole-čenský večer uspořádán přímo v rekonstruovanéhistorické palírně whisky Jameson v centru Dub-

linu, kde se každý návštěvník teoreticky i prak-ticky mohl přesvědčit o shora uvedeném, ze-jména konečně poznal, jak se vaří opravdová ne-instantní irská káva.

Příští valné shromáždění EYBA by se mělo ko-nat v květnu 2004 v litevském Vilniusu.

JJUUDDrr.. MMiillaann KKyyjjoovvsskkýý, advokát v Brně,člen představenstva České advokátní komory

Jako každá z intenzivně pracujících mezinárod-ních organizací vládních či nevládních stojí Evrop-ská rada advokátních komor (Council of the Barsand Law Societies, tj. CCBE) čas od času předúkolem, jak lépe ovládnout a zvládnout rostoucímnožství právních úkolů, které jsou velmi závažné,řeší se často nejen mezi CCBE a institucemi EU,ale i mezi CCBE a Radou Evropy, OECD, Finan-cial Action Task Force (FATF), GATS a význam-nými evropskými či globálními organizacemi advo-kátními, jako je International Bar Association,Union International des Avocats atd. CCBE totižuž dávno překročila rámec činnosti kdysi převažu-jící a stále ještě uváděné v jejím statutu, totiž že jereprezentantem advokacií členských státůEvropské unie. Tento termín zdaleka nevystihujeiniciativní aktivitu CCBE při spoluvytváření řady vý-znamných směrnic spadajících do „acqui commu-nitaire“ a projektů, které jsou na půdě řady evrop-ských institucí diskutovány, často velmi konfliktně.A kromě toho téměř vždy jde o čas. To ostatně jdepři legislativní činnosti, zejména v jejích závěreč-ných fázích, téměř vždy.

Proto CCBE, na zasedání Stálého výboru veVídni 27. února 2003, projednalo a rozhodloo následujících změnách:

1. Je třeba vyzvat více aktivních členů k účastina práci odborných výborů a zároveň revidovatčlenství těch, kteří se 6 a více měsíců nezúčast-nili práce výborů, kde byli členy. Ti obdrží dopiss vyjádřením díků za dosavadní členství.

Protože CCBE na aktivní práci výborův převážné míře závisí, rozhodlo se takto re-vidovat, zda a jak aktivně přihlášení členovéve výborech pracují, každoročně.

2. Kromě toho je „Presidency“ (jak se nazývákolektiv prezidenta, viceprezidentů a generálníhotajemníka CCBE) odhodláno zajistit, aby bylapráce výborů obecně stále pod dohledem tak,že když např. bude úkol, pro který byl ten kterývýbor původně zřízen splněn, bude zrušen. Z to-hoto důvodu bylo rozhodnuto zrušit výbor MDP(Multidisciplinary partnership, tj. výbor promultidisciplinární partnerství), stejně jakoTask Force Anti-Crime, protože se v do-hledné době nezdá, že by se pro ně očeká-valy nějaké další úkoly. Pochopitelně, obětyto oblasti budou i nadále CCBE monitoro-vány pro případ, že by se časem cokoliv změ-nilo.

Naopak se zřizuje IT Law Committee namís-to zrušeného Technology Committee. Ten se

PŘEHLED ZMĚN VE STRUKTUŘE SEKRETARIÁTUCCBE, ROZDĚLENÍ ÚKOLŮ VE SKLADBĚ NOVÝCH

ČI NOVĚ POJMENOVANÝCH ODBORNÝCH VÝBORŮCCBE A ZPŮSOBU JEJICH PRÁCE



s t r a n a 109

bude zabývat substantivní legislativou IT, která jetvořena Evropskou komisí a dotýká se deontologie(etiky) a práva advokáta v různých směrech.

A konečně byl přejmenován výbor pro „Le-gal Professional Privilege“ nově na „In-HouseCousel Committee“ (ale jinak zůstává ne-změněn), aby byl reflektován fakt, že zaměřeníčinnosti výboru nejsou obecné otázky privilegiíadvokátní profese – tím se spíše zabývá Výborpro etiku (Deontology Committee), ale otázkyprofesního tajemství a právních poradců, tedyneadvokátů.

3. U těch výborů, kde je a očekává se největšípracovní zátěž – tj. u Výboru pro deontologii, Vý-boru pro přístup ke spravedlnosti (Access to Jus-tice) a u Výboru pro trestní právo (Criminal LawCommittee) je potřeba, aby kromě předsedy bylještě jmenován spolupředseda.

Pro výbory zabývající se přístupem ke sprave-dlnosti, vzděláváním a internetovým právem do-konce CCBE požádalo členské a pozorovatelskéadvokátní komory o jmenování nových zástupců– kvalifikovaných pro dané oblasti. ČAK je např.zastoupeno ve výborech pro vzdělávání a pro ITLaw členem představenstva JUDr. Martinem Vy-chopněm, který je kromě toho členem Výborupro ADR, tj. pro mimosoudní řešení sporů.

Zcela nově CCBE připouští, aby kromě stá-lých zástupců bylo možné, aby se ad hoc úkolůujal i některý odborník, který jeho členem jinaknení.

4. Výbor pro vzdělávání, jak uvedl ve Vídnijeho předseda Julian Lonbay, doufá, že v němbudou pracovat lidé, kteří se skutečně otáz-kami vzdělávání zabývají, nebo alespoň k nimmohou najít vazby. Nebo odborníci z akade-mických kruhů, aby byla zaručena co nejširšízkušenost při řešení otázek základního i ce-loživotního vzdělávání advokátů.

5. Access to Justice Committee (Výbor propřístup ke spravedlnosti), bude řešit v tétodobě aktuální věci, jako např. odpovědiCCBE na Zelené knihy (výraz užívaný pro ná-vrhy právních dokumentů, zejména budoucíchevropských směrnic, v rámci EU)

– o Evropském procesním řádu plateb-ním a krocích ke zjednodušení a urychleníprojednávání malých sporů (small litiga-tion),

– o konverzi Římské úmluvy z r. 1980o právu použitelném na smluvní závazky nakomunitární instrument a jeho modernizaci.

6. IT Law Committee (Výbor pro interne-tové právo) bude novým výborem ustaveným kezkoumání návrhu evropského předpisu o privát-ních údajích, elektronický dohled (sledování), ky-bernetický zločin a další naléhavé otázky.

CCBE po těchto změnách pracuje v 18 od-borných výborech, navíc ustavilo skupinu ex-pertů evropského smluvního práva. Česká advo-kátní komora má svoje zástupce v 8 z nich.

Odbor mezinárodních styků ČAK dostáváz CCBE veškeré dokumenty, ať jako informativní,nebo pro zpracování stanovisek a odpovědí.Často jsou to rozsáhlé dotazníky k tématům,které jinak nejsou stálou problematikou někte-rého z výborů – např. proto, že jde o řešení díl-čího stanoviska CCBE i dílčího problému, kterýsi nevyžádá zřízení výboru. K takovým účelům ječasto třeba nalézt spolupráci mezi advokátnímiodborníky, což není vždy snadné, ať už pro spe-ciální zaměření takového dotazníku či otázek,nebo proto, že jde o práci neplacenou a navícspěšnou.

Často nečekané, ale přitom velmi aktuálníproblémy musí ČAK řešit i mimo pravidelnou od-bornou práci výborů. Tak např. ve Výboru prorozšíření (Enlargement) sice není z kandidát-ských států jiný zástupce, než zástupce Slovin-ské advokacie, nicméně jeho úkoly a návrhy ře-šení si vyžádaly nutnost jakési ad hoc ustavenéiniciativy advokacií kandidátských států (Českárepublika, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slo-vinsko), která se snaží docílit schůdného řešenípři stanovení výše budoucích členských po-platků těchto advokacií v CCBE. K tomuto té-matu je ale třeba se vrátit, až bude celá věc do-končena.

JJUUDDrr.. JJaannaa WWuurrssttoovváá,vedoucí odboru pro mezinárodní styky ČAK

T I S K O A D V O K A C I I


s t r a n a 110

OLOMOUCKÝ DEN – 14. 4. 2003České soudy se chovají jako stát ve státěSoudy rozhodují protichůdně a pomalu. Jejich

fungování si zasluhuje větší pozornost politiků.Shodují se v tom sněmovna i ministr spravedl-nosti.

Ve vzácné jednotě konstatovali zástupci vládyi opozice, že české soudnictví není v pořádkua je nutné s tím něco dělat.

„Soud, který není schopen dospět k rozhod-nutí včas, ztrácí smysl,“ Pavel Rychetský, ministrspravedlnosti.

Za mnohé napadené rozsudky nesou podlečlena ODS vinu i hůře placení státní zástupci,kterých je málo a mají mnoho kauz, na něž sepak nemohou dobře připravit – na rozdíl od vý-borně placených špičkových advokátů. ■

PRÁVO PRAHA – 22. 4. 2003Rychetský trvá na tom, aby advokáti hlá-

sili praní penězVicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Ry-

chetský čelí kritice advokátů a opozice kvůli ná-vrhu, aby advokáti museli hlásit podezření z praníšpinavých peněz.

Advokáti by byli povinni oznamovat podezřeníz praní peněz až „v řádu milionů nebo desítek mi-lionů korun,“ řekl. ■

KLADENSKÝ DENÍK – 22. 4. 2003Budou obhájci udávat své klienty?Do ostrého střetu s vládou se dostali čeští ad-

vokáti. Ministři jim totiž chtějí nařídit, aby hlásili ja-kékoliv podezření z praní špinavých peněz svýchklientů. Advokáti takovou povinnost rozhodněodmítají.

Novelu zákona proti praní špinavých penězpřipravil ministr financí Bohuslav Sobotka. Vládaúpravu schválila a záhy ji dostanou na stůl po-slanci. Proti jsou například občanští demokraté.„Advokát je pro obžalovaného totéž jako knězpro věřícího – někdo, komu může říkat cokoli přivědomí, že to neřekne nikam dál. Když budeme

advokáta zákonem nutit informovat o jeho klien-tovi, úplně tuto profesi degradujeme,“ řekl před-seda sněmovního bezpečnostního výboru Jan Vi-dím (ODS).

Proti záměru kabinetu vystoupili i představiteléČeské advokátní komory. Mimo jiné tvrdí, žezměna zákona by omezila ústavní právo občanůna kvalifikovanou právní pomoc. ■

MF DNES PRAHA – 28. 4. 2003České soudy pracují tempem hlemýžděMinistr připravuje Bílou knihu soudnictví

a chce soudcovská místa nabídnout i zkušenýmadvokátům.

Rychetský však kromě hlemýždí rychlosti kriti-zuje i další nedostatky: soudci jsou arogantní,posedlí předpisy, rozhodují neodborně a neumějísi zorganizovat práci. S ministrem v některýchbodech souhlasí i prezident soudcovské unie Ja-romír Jirsa. „Organizace práce je na soudechpodobná jako před sto lety,“ míní.

Jenže chyba není jen u soudců. O tom, žepošta je při doručování předvolánek nespoleh-livá, se mluví asi osm let a nikdo to nedokázal ře-šit. Soudce Ústavního soudu Antonín Procházkapovažuje za chybu, že soudci jsou doživotně ne-odvolatelní.

„Největší chyba se stala, když byla dána soud-cům definitiva, možná trochu unáhleně. Z tohodůvodu je každý soudce na okrese neomezenýa nepostižitelný pán,“ říká Procházka.

Ministr by proto rád umožnil, aby se do řadsoudců dostávali i někdejší zkušení advokáti. ■

LITERÁRNÍ NOVINY – 5. 5. 2003uveřejnily rozhovor s Johnem Bokem, před-

sedou spolku Šalamoun, ze kterého přetisku-jeme vybrané pasáže:

V polovině března jste místopředsedovi vládyPavlu Rychetskému předali pamětní spis spolkuŠalamoun, v němž jste mj. shromáždili řadu po-znatků z vaší praxe; Ve zprávě také namítáte, žejustice, tj. státní zástupci, soudci, ale i advokáti,



s t r a n a 111

pracuje neprofesionálně, nedůsledně. Můžetetoto tvrzení doložit nějakými příklady? John Bokodpověděl:

Těch příkladů bych mohl předložit nekonečnémnožství. Mnozí advokáti svévolně rozhodujío svých krocích, aniž by informovali své man-danty. Mnohdy to vypadá, jako by spolupracovalis policií a státními zástupci. Přijímají od svých kli-entů neúměrné „odměny“, a když je ožebračí,opouštějí je pro jejich nesolventnost. Často svéklienty nepoučí, že mohou podat dovolání,ústavní stížnost či podnět ke stížnosti pro poru-šení zákona. Nepátrají po důkazech, kterými byprokázali nevinu svých klientů. Mnohdy se nezú-častňují výpovědí svědků a stalo se mnohokrát,že nebyli opakovaně u výslechů svých mandantů.Mnozí obhájci ex-offo, tj. ti, kteří byli určeni k ob-hajobě obžalovaných, co si z nedostatku peněznemohou dovolit advokáta dle svého výběru(mnohdy by na tom nebyli o mnoho lépe), svéhomandanta ve věznici nenavštěvují a stalo se čas-tokrát, že se s ním setkali až před prvním hlavnímlíčením. Obžalované, které zastupují, hájí na-mnoze pouze formálně a mnohokrát si řeknouo peníze, na které nemají nárok, neboť jsou pla-ceni ze státní pokladny. Stává se, že se za zádysvých klientů dohodnou s druhou stranou, nebojim nabízejí za značně velké finanční obnosy, žejim zařídí zastavení jejich trestního stíhání. Nevy-užívají například zákonem stanovenou možnostdostat svého klienta z vazby podle § 73 odst. 1písmena a) tr. zákona, tj. obstaráním záruky, kte-rou by poskytlo občanské sdružení či důvěry-hodná osoba (poslanec, senátor, starosta, knězči jinak veřejně známá osoba), nebo podle téhož§ odst. 1 písmena c), tj. dohledem probačníhoúředníka. Někteří z nich nevědí, že jsou ústavnínálezy, jež se vztahují k věci, ve které zastupujísvého klienta, a jež, kdyby se na ně odvolali, bymohly změnit postavení těch, které zastupují. Jeskutečností, že obvinění a následně obžalovaníjsou jakýmisi rukojmími, která nakonec tak jakotak tratí – bez ohledu na to, zda jsou, či nejsouvinni. ■

MLADÁ FRONTA DNES – 9. 5. 2003Radnice nabízí lidem právní poradnuOdborné právní rady budou obyvatelům Pra-

hy 10 poskytovat právníci městského úřadu nastránkách čtrnáctideníku městské části. Radnicechce novou službou pomoci především lidem,kteří si nemohou dovolit zaplatit fundovanouprávní radu u soukromých advokátních kance-láří. ■

MLADÁ FRONTA DNES – 12. 5. 2003Z článku „Nezávislost“ budoucího Ústavního

soudu publicisty Jiřího Fridricha vyjímáme:Nezbytnou podmínkou fungování každého

soudu je nestrannost, nezávislost a nepodjatostjeho soudců. O to více to platí u Ústavníhosoudu, který je poslední pojistkou pro občanav případě selhání jiných soudů, nebo dokonceprávního systému jako takového.

Poslední nominace kandidátů do tohoto or-gánu kontroly ústavnosti tomu může sotva na-svědčovat. Jediným kritériem se zdá právě před-chozí členství v partaji, silné vazby na stranickésekretariáty, vlivná politická lobby a koneckoncůi dlouholetá sdílená vzájemná poslaneckáa vládní známost s prezidentem republiky.

Poněkud stranou zůstávají otázky odbornézpůsobilosti a právních znalostí žadatelů po le-tech strávených v poslaneckých a senátních lavi-cích. Tyto znalosti v příslušných oblastech,zejména ústavněprávní problematiky, mezinárod-ního a teď především i evropského práva jsoupro rozhodování konkrétních případů nejdůleži-tější a nejpodstatnější. Proto by mělo jít přede-vším o špičkové odborníky z řad právní vědya justiční praxe, jak je tomu běžně při formováníústavních soudů všech civilizovaných států.

Je na prezidentovi, zdali se Ústavní soudstane dobře placeným odkladištěm pro unavenépolitiky po dlouholetém běhu na stranické trati.Takový soud však bude mít pramálo společnéhos hodnotami demokratického právního státua bude nám občanům na nic. ■



s t r a n a 112

PRÁVO – 6. 5. 2003K problematice mlčenlivosti advokáta

a praní špinavých peněz přetiskujeme:Britští advokáti mají už od 80. let povinnost

spolupracovat s úřady při boji proti praní špina-vých peněz. Tato povinnost se od loni přijatéhozákona dále rozšířila. Při nesplnění povinnostíhrozí až pět let vězení.

Nový zákon o výdělcích z trestné činnostiukládá advokátům a dalším profesím povinnostupozornit pověřený vyšetřovací státní orgán nakaždou akci jejich klienta, která by mohla směřo-vat k legalizaci peněz nabytých nelegálně. Kli-enta ovšem na to, že o něm podávají hlášení,upozornit nesmějí.

V britské advokacii vyvolal zpřísněný zákon po-prask. Rodinní právníci se bojí, že budou musethlásit rozvodové případy, kdy otec sice bude platitvýživné, ale z nenahlášeného švýcarského konta.Právníci v City se bojí, že přijdou o mezinárodní kli-enty, kteří se budou bát využívat britské právníkys jejich povinností informovat i o takové činnosti,která je sice v zemi klienta povolená, ale v Britániitrestná. Jako příklad uvedl list The Times býčí zá-pasy, ve Španělsku povolené, v Británii zakázané.

J. Holland z kanceláře Lovells řekl, že nynějšízákon zachází daleko – mnohem dále než v USAa EU. Mluvčí zájmové organizace advokátův Anglii The Law Society ovšem upozornil, žesama povinnost není nová a že spolupráces úřady proti zločinu je spíše v zájmu advokátů.

Nové povinnosti navazují na starou tradici,která povinnost mlčenlivosti omezuje už dlouho.Podle anglického práva se mlčenlivost vztahujejen na komunikaci mezi advokátem a jeho klien-tem, která se koná v souvislosti s konkrétnímsoudním řízením – tedy ne na každé sdělení kli-enta advokátovi.

Jde o výsadu klienta, nikoli advokáta. Jen kli-ent nebo soud či zákon mohou advokáta této po-vinnosti zprostit. Jinak povinnost mlčenlivosti trvánavždy. Tato výsada ovšem nekryje nezákonnoučinnost.

Tyto principy vycházejí z toho, že smyslemsoudního řízení je nalézt pravdu a dospět ke

spravedlivému rozhodnutí. Smyslem výjimkyv podobě mlčenlivosti advokáta je jedině to, abyklient mohl dostat kvalitní právní rady pro potřebykonkrétního soudního řízení. Smyslem principumlčenlivosti advokáta nemůže být usnadnit pá-chání trestné činnosti nebo ztížit její vyšetřování.

Od roku 1986 mají britští advokáti navíczvláštní informační povinnosti v souvislosti s velmivážnou trestnou činností, jako je terorismus nebopraní špinavých peněz. Nový zákon tyto povin-nosti rozšiřuje na jakékoli výdělky z jakékolitrestné činnosti, bez ohledu na to, jak může býtbezvýznamná. ■

ROVNOST, brněnský a jihomoravský de-ník – 17. 5. 2003

Soukromý detektiv nežije jako akční hrdinaSoukromými očky se stávají nejčastěji bývalí

policisté. Detektivem se v České republice můžestát jen žadatel s negativním lustračním osvědče-ním a čistým trestním rejstříkem.

Při udělování koncese rozhoduje i vzdělánía kvalifikace. Většina poskytovatelů detektivníchslužeb prošla kariérou u policie.

Jeden z brněnských detektivů připomíná, žepolovinu svých případů by nedotáhl do konce,nebýt jeho přátel advokátů. ■

MLADÁ FRONTA DNES – 5. 6. 2003Stát přispěje chudým na právníka při roz-

voduLidé, kteří nemají peníze na právníka při roz-

vodu nebo ve sporu se sousedem, to budou mítzřejmě jednodušší. V budoucnu by jim ho mohlzaplatit stát.

Vyplývá to ze záměru zákona o bezplatné po-moci, který schválila vláda.

Pokud zákon začne platit, advokáti by se užtolik nebránili pracovat s chudými klienty, což jepro ně v současné době velmi nevýnosná záleži-tosti.

Advokátům se do dobročinnosti moc nechce.Proč? Těm právníkům, na které se obrátí soud,



s t r a n a 113

stát uhradí ty nejnutnější náklady podle sedm letstarého sazebníku. A právníky, které osloví advo-kátní komora v běžných občanských záležitos-tech, stát neplatí vůbec. Výsledek je ten, že seadvokáti občas zastupování chudého klienta pří-liš nevěnují.

„Pro tyto lidi to znamená, že se právní pomocileckdy nedovolají. Nebo je advokát tak otrávený,že se případu nedostatečně věnuje,“ říká mí-stopředseda advokátní komory Vladimír Papež.„Vždyť právníci jsou také podnikatelé, kteří zapráci chtějí dostat zaplaceno. Proč mají suplovatpovinnost státu zajistit bezplatnou pomoc?“

Podle nového zákona by už stát práci právníkůhradil ve všech případech, a nejen to. Sjednotíse podmínky, za kterých má člověk na bezplat-nou právní pomoc nárok. ■

LIDOVÉ NOVINY – 31. 5. 2003Mají být soudci mladí a krásní, nebo je-

nom starší a zkušení?Jak v mateřské školce si připadá ministr spra-

vedlnosti Pavel Rychetský, když asistuje při jme-nování nových soudců.

Svůj první případ dostala po třech letech čeka-telství novopečená pětadvacetiletá soudkyně. Je torozvod manželů něco před šedesátkou. Po třicetiletech soužití se znesvářený pár shoduje už snadjen na jediném: na hrůze z toho, že je bude souditholčina mnohem mladší než jejich vlastní děti.

Takovému rozložení sil a životních zkušenostív soudní síni by mělo postupně zabránit zvyšo-vání spodní věkové hranice pro soudce. Novelazákona o soudech a soudcích počítá se zvýše-ním hranice ze současných 25 na 30 let.

„Je to cesta správným směrem, ale jak jev Česku zvykem, je to jen polovičaté řešení, jengesto,“ míní člen výkonné rady mezinárodní aso-ciace soudců a předseda Obvodního soudu proPrahu 10 Jan Vyklický. Zvýšení hranice je podleněj naprosto správné, ale nikoli o pouhých pět,ale o patnáct let.

„Nepřál bych vám, abyste se účastnili se mnoujmenování nových soudců na Pražském hradě. Je

to mateřská školka. Namouduši,“ uvedl vicepre-miér po čtvrtečním jednání horní komory parla-mentu. Ta zákon o soudech a soudcích vrátilazpět sněmovně, hlasovalo pro to 60 ze 64 pří-tomných senátorů. Navzdory doporučení ústav-ně-právního výboru však senátoři nezrušili zvýšeníspodní věkové hranice pro soudce z 25 na 30 let.Podle nich by ke zkvalitnění soudcovského sborupřispělo, kdyby adepti na soudce museli absolvo-vat povinnou praxi v právnickém povolání.

Za špatnou nepovažuje myšlenku zvýšení hra-nice ani prezident České advokátní komory Sta-nislav Balík. „Nepodceňuji mladé lidi, ale soudcemusí mít i životní zkušenosti, a ne být jen pro-dlouženou rukou počítače,“ zdůraznil. ■

LIDOVÉ NOVINY – 5. 6. 2003Kriminalita advokátů razantně rosteV české advokacii se rozmáhá nepříznivý

trend – zvyšuje se počet trestně stíhaných advo-kátů. Od roku 1999 do současné doby jejich po-čet vzrostl téměř dvacetkrát.

V roce 1999 se mohlo za obvinění z trestnéhočinu stydět pouhých deset advokátů. Do letoš-ního roku policejní usnesení o zahájení trestníhostíhání převzalo 188 advokátů.

Číslo 188 je statistický údaj odpovídajícímnožství zahájených stíhání. Nezohledňuje všakukončení kauz, jímž bylo jméno právníka očiš-těno. „U třiatřiceti z nich byla věc pravomocněskončena buď zastavením stíhání, nebo zproště-ním obžaloby,“ upřesnil tajemník ČAK Jiří Klouza.Z toho plyne, že v současné chvíli se v Česku po-hybuje 155 advokátů, kteří čelí obvinění z něja-kého trestného činu.

Jiří Klouza tak výrazný růst stíhaných dává dosouvislosti s působením advokátů v podnikání.„Je to tím, že se angažují v obchodních společ-nostech a podílejí se na obchodních transak-cích. To je převážná většina případů,“ zdůraznil.

Nejfrekventovanějšími trestnými činy jsou tedymajetkové činy jako podvod, zpronevěra, poško-zování věřitele nebo porušování povinnosti přisprávě cizího majetku. Výjimečně jde například



s t r a n a 114

R Ů Z N É

Z ADVOKÁTNÍHO SPORTU

Již po třinácté byla slavnostně otevřena advokátní tenisová sezona, a to dne 9. 5. 2003 na sou-kromém kurtu JUDr. Kateřiny Skálové v Okříškách za účasti českých a slovenských advokátů.

Tradiční tenisový celostátní turnaj advokacie v Mostu se bude konat ve dnech 29. a 30. 8. 2003.Ve Slovenské republice se budou konat tradiční tenisové turnaje v červnu v lázních Piešťany

a v září pak populární tenisový turnaj čtyřher v Tatranské Lomnici, který však bohužel bude kolidovatse sportovními hrami advokacie v Nymburce o třetím zářijovém víkendu.

Proto zdvořile žádám všechny organizátory sportovních akcí, aby sdělili, budou-li to považovat zavhodné, termíny sportovních akcí zejména v příštím roce, nejpozději do konce listopadu t.r. Týká seto zejména turnaje advokacie v golfu a squashi. Rýsují se sportovní akce advokacie i v zahraničí,proto je třeba sportovní akce koordinovat.

JJUUDDrr.. PPeettrr PPoolleeddnnííkk,advokát v Brně

člen představenstva ČAK

o návod ke křivé výpovědi nebo maření výkonuúředního rozhodnutí. ■

PROFIT – 12. 5. 2003O advokátní mlčenlivosti odjinudBritští advokáti mají povinnost hlásitPovinnost mlčenlivosti advokátů v Británii se

nikdy netýkala nezákonné činnosti. Advokáti majíuž od 80. let povinnost spolupracovat s úřady přiboji proti praní špinavých peněz. Tato povinnostse od loni přijatého zákona dále rozšířila. Při ne-splnění hrozí až pět let vězení. Nový zákon o vý-dělcích z trestné činnosti ukládá advokátůma dalším profesím povinnost upozornit pověřenývyšetřovací státní orgán na každou akci jejich kli-enta, která by mohla směřovat k legalizaci peněznabytých nelegálně. Klienta ovšem na to, žeo něm podávají hlášení, upozornit nesmějí.

PRÁVO – 31. 5. 2003uveřejnilo tuto příjemnou zprávu:Bodner mladší za ČR v InnsbruckuAdvokát Lukas Bodner (36), syn rakouského

chirurga Ernsta Bodnera, který v dubnu 1998zachránil operací život Václava Havla, byl slav-nostně jmenován honorárním konzulem ČR prospolkové země Tyrolsko a Vorarlbersko.

Český velvyslanec v Rakousku Jiří Gruša přiceremoniálu ocenil zásluhy Ernsta Bodnera,který později operoval i slovenského prezidentaRudolfa Schustera a řekl, že jemu by patřila ne-jméně funkce čestného vicekonzula.

Honorární konzul hájí zájmy zastupované zeměv dané oblasti, zajišťuje pomoc jejím občanům přineštěstích a jiných problémech, jež je mohou pot-kat.

Připravuje JJUUDDrr.. JJaarroossllaavvaa VVaannddeerrkkoovváá,, Česká advokátní komora

R Ů Z N É


s t r a n a 115

SEMINÁŘE JOHN MARSHALL LAW SCHOOL A ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY

John Marshall Law School, Chicago a Česká advokátní komora pořádají tradiční dvou-denní seminář:

11. ANNUAL CONTINUING LEGAL EDUCATION CONFERENCE24. – 25. 10. 2003

Seminář se bude konat v prostorách České advokátní komory. Budou zde přednesena zajímavátémata týkající se amerického práva:

• Establishment of little commercial undertakings in the U.S.• Indemnities• Probates and successions in the USA• What are the U.S. laws in the field or prostitution, pornography business etc.• Money laundering in relation to lawyers profession

Registrační poplatek– pro účastníky: oba dny: 2 500,– Kč

jeden den: 1 300,– Kč– pro koncipienty: oba dny: 1 000,– Kč

jeden den: 600,– Kč– pro studenty: 200,– Kč

Pro bližší informace o semináři se můžete obrátit na Ing. Radovana Kačína, e-mail: [email protected], tel.: 603 443 580 nebo Mgr. Simonu Sonnewendovou, LL.M., e-mail: [email protected], tel.: 224934 462. Tamtéž zasílejte v případě zájmu své přihlášky do 30. září 2003.

Dále bude uspořádán týdenní seminář

„AMERICKÝ PRÁVNÍ A PODNIKATELSKÝ SYSTÉM“

pro mladé advokáty a koncipienty ve dnech 2. – 7. 11. 2003 v Luhačovicích.Celý seminář probíhá v angličtině a je zakončen certifikátem. Ohledně dalších informací kontak-

tujte Mgr. Simonu Sonnewendovou, LL.M., odbor pro mezinárodní styky ČAK na tel.: 224 934 462,e-mail: [email protected].

Přihlášky posílejte prosím na tuto adresu do 31. října 2003.Program semináře naleznete též na webových stránkách ČAK.Registrační poplatek:– pro advokáty: 2 500,– Kč– pro koncipienty: 1 500,– Kč

N A K O N E C


s t r a n a 116

Latinské úsloví nás přesvědčuje Ut desint vi-res, tamen est laudanda voluntas (Byť se ne-dostává sil, přece jen si zaslouží pochvaludobrá vůle). Profesor civilního procesu na před-válečné i poválečné právnické fakultě v Brně Hy-nek Bulín mi kdysi říkal, že tento výrok občasuplatňovali klasicky vzdělaní advokáti, když hájiliautory nedbalostních činů. A dodal historkuo právníku „rychlokvašeném“, který se hlásil kevzdělancům a používal rád latinské citáty, byť tenmrtvý jazyk nestudoval. A tak prý v jednom podá-ní mu z toho úvodem vzpomenutého úsloví vze-šel výrok smysluplný a svým způsobem i smysl-ný: Ut desint viri, tamen est laudanda voluptas“(I když chybějí muži, přece si zaslouží po-chvalu vášeň). A pokud tato historka není prav-divá, nepochybně si zaslouží uznání za to, že jedobře vymyšlena.

Nepříliš vlídné vnitřní mínění o svých chráněn-cích projevil autor, který se zasazoval za právaspotřebitele a přejmenoval ho na spotřebila.

To je snad žalovatelné, když hodláme o ně-kom napsat, že je inteligentní a vyjde nám z tohointelegentní.

V podnikové písemnosti místo výrobky, kterédodáváme, stálo výroky. Ten podnik vskutku vy-nikal zejména svou slovní produkcí, kterou obha-joval nedostatky produkce materiální.

V kontraktu na rozsáhlou dodávku byl výrazsmluvní ujednání nahrazen spojením mluvníujednání. A opravdu. Když partneři projednávalisvůj vztah, mnoho si toho řekli, ale málo vyjádřiliv písemné podobě; pak se ovšem dlouho doha-

dovali o tom, co si pověděli a nepověděli a jak tovlastně mysleli.

Právní vědec ve svém článku tvrdil, že argu-menty jeho myšlenkového odpůrce budí po-divný dojem. A protože na klávesnici jeho psa-cího stroje se písmenko „u“ nacházelo vedlesouhlásky „z“, vyšlo mu z toho, že argumentybzdí. Také jeden z těch překlepů, které počíta-čový opravník propustí do volného oběhu a ježnemusí odhalit ani přičinlivý korektor, neboť jepovažuje za mínění polemikovo.

V zápisu z rozvodového sporu se místo slovamanžel objevil pojem manžle. Tento novotvarvzniklý překlepem je zřejmě středního rodu (mémanžle) a dobře vystihuje postavení, které onenpán zaujímal v rozvaděném a rozváděném svazku.

V dopise advokát upomínal jiného advokátao úhradu za jakési konzultační služby a dopis za-končil slovy: „Vyjadřuji, vážený pane koledo,přesvědčení, že dluh uhradíte ve lhůtě do 15 dnů,kterou si znamenám, neboť jinak bych musel –ač nerad – předestřít záležitost advokátní ko-moře.“ Podvědomím mu zřejmě bloudila myš-lenka, že vážený pan kolega by si mohl u sta-vovského orgánu něco „vykoledovat“.

Ohledně jedné ožehavé záležitosti sdělovaladvokát svému klientovi, že její probolematikase jeví náročnou. Navozoval tak myšlenku filo-zofa, že život je určen k tomu, abychom se jímprotrápili, potažmo proboleli.

pprrooff.. PPeettrr HHaajjnn(prvá část v č. 6–7/03)

(DALŠÍ) PRÁVNÍKOVA SETKÁNÍ S PŘEKLEPY

N A K O N E C


s t r a n a 117

Pro Bulletin advokacie nakreslil Lubomír Lichý

S H R N U T Í


s t r a n a 118

Bohumil Repík: Otázky dokazování v trestním řízení v judikatuře Evropského soudu pro lidská právav letech 2001–2002

Autor podává přehled nejnovější judikatury Soudu zabývající se dokazováním v trestním řízení.Nový Soud navazuje na dosavadní acquis jurisprudentiel a dále jej rozvíjí v nových podmínkách.Řešil i některé nové otázky nebo situace (přípustnost nezákonných důkazů, výpovědi svědkůve zvláštním postavení, jako jsou spoluobvinění, nezletilí, svědci slyšeni v zahraničí v rámci me-zinárodní právní pomoci aj., dále právo mlčet a neobviňovat sebe samého v daňovém řízenía souvisícím trestním řízení atd.). Autor konstatuje, že v novější judikatuře Soudu se výrazněji pro-filují některé základní principy ovládající jeho rozhodování, jako jsou princip subsidiární úlohySoudu, princip spravedlivé rovnováhy mezi právy obhajoby a obecnými zájmy nebo právy jinýchosob aj.

Radmila Kulková: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových aneb finanční prokuratura po česku

Článek pojednává o postavení, úkolech a organizaci relativně nového správního úřadu, který dojisté míry navazuje na tradici bývalé Finanční prokuratury. Úřad pro zastupování státu ve věcechmajetkových je součástí soustavy státních orgánů České republiky od 1. 7. 2002, zřízen byl zá-konem č. 201/2002 Sb. Činnost Úřadu se soustřeďuje do oblasti hospodaření s majetkemstátu, kde má Úřad vykonávat činnosti charakteru odborné právní služby, jednak i vlastní hos-podaření s majetkem státu (a to s majetkem, který potřebuje ke své činnosti, ale vedle tohoi s majetkem státu, který není z různých důvodů spravován žádnou organizační složkou státu, kteráby tento majetek využívala k plnění svých úkolů, tzv. prozatímní správa). Odborná právní služba,jakožto stěžejní náplň činnosti Úřadu, představuje jednak tzv. jednání Úřadu – Úřad vystupuje zastát v řízeních před soudy, rozhodci, správními nebo jinými orgány. Vedle toho zpracováváprávní stanoviska pro jiné organizační složky státu ke složitým, příp. významným případůma otázkám souvisejícím s majetkem státu. Úřad je organizační složkou státu, nemá (až na jedinouvýjimku) přiznánu vlastní právní subjektivitu. Úřad sídlí v Praze, v čele stojí ředitel. Z pohledu vnitřníorganizační struktury se Úřad člení na tzv. územní pracoviště, která působí v sídlech krajskýchsoudů. Vlastní činnost Úřadu na jednotlivých pracovištích vykonávají pracovníci v zaměstnanec-kém poměru. Zaměstnancem Úřadu se může stát bezúhonný občan ČR; pro výkon odborné čin-nosti (činnosti v rámci výlučného či dohodnutého jednání, přímé účasti, vedlejšího účastenství,zpracovávání právních stanovisek atp.) je tu navíc požadavek vysokoškolského vzdělání v oboruprávo a tříletá praxe.

František Pěcha: Občanskoprávní a administrativně právní prvky při realizaci smluvních převodů nemovitostí

Autor se zabývá prolínáním občanskoprávních a administrativněprávních prvků při realizaci pře-vodů nemovitostí a dochází k závěru, že na tomto úseku nelze vytyčit přesnou hranici mezi právemsoukromým a veřejným. Rozbor této problematiky rozděluje do několika údobí podle rozdílnosti

S H R N U T Í


s t r a n a 119

příslušné právní úpravy (do konce roku 1950, od 1. 1. 1951 do 31. 3. 1964, od 1. 4. 1964 do31. 12. 1992 a od 1. 1. 1993 dodnes). Konstatuje, že dnes rozhodují o realizaci převodů nemo-vitostí v I. instanci katastrální úřady (tedy správní orgány), což je v evropských právních řádech jevnepříliš častý, poněvadž tam rozhodují na tomto úseku soudy (tedy justiční orgány). Z této novéúpravy (od 1. 1. 1993) vyplývá pro katastrální úřady jako hlavní úkol neustálé zpřesňování zápisůdo katastru nemovitostí, a tak dosažení spolehlivé evidence vlastnických vztahů k nemovitostemv našem státě.

Pavel Vantuch: Lze v rozšířeném vyšetřování dle § 168 – § 170 tr. ř. sepisovat úřední záznamy o vysvětlenínebo jen protokoly o výslechu svědků?

Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. jsou v praxi odlišné názoryna to, zda v rozšířeném vyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ lze kromě protokolárních výslechůsvědků sepisovat i úřední záznamy o podaných vysvětleních (bez vyrozumění obhájce), tedy po-stupovat dle § 164 odst. 1 věta druhá TrŘ. Autor v článku zdůvodňuje, kdy to možné je. De legelata navrhuje vydání judikátu, který by umožnil, aby policejní orgán (nebo státní zástupce, koná-livyšetřování) pořizoval v rozšířeném vyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ kromě protokolárních vý-slechů svědků i úřední záznamy o vysvětleních podaných osobami na místě činu, v případech,kdy více osob vypovídá shodně o těchže okolnostech případu, např. u dopravních nehod a roz-ličných masových akcí. De lege ferenda navrhuje doplnění § 169 odst. 1 TrŘ o větu druhou: po-kud více osob shodně vypovídá o těchže okolnostech případu, může pořizovat zejména na místěčinu kromě protokolárních výslechů osob také úřední záznamy o výpovědích dle § 158 odst. 3,4 TrŘ.“

Zdeněk Kučera: Haagská úmluva o ochraně dětí a její význam pro úpravu mezinárodního práva soukromého

Článek se zabývá významem Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonua spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, přijaté v Haagu19. 10. 1996, pro české mezinárodní právo soukromé. Protože kolizních norem Úmluvy se pou-žije, i když právo, na které odkazují, je právem nesmluvního státu, je tím úprava kolizními normamičeského práva otázek a vztahů v mezích předmětu Úmluvy nahrazena úpravou kolizními normamiÚmluvy. Takto dotčené kolizní normy českého práva upravují vztahy mezi rodiči a dětmi ve věcechvýchovy a poručenství a opatrovnictví. Článek se zabývá i dalšími otázkami, které jsou v Úmluvěupraveny, zejména otázkami úpravy pravomoci.

Tomáš Sokol: Přípravné řízení v přímém přenosu

Autor se zabývá právem obviněného informovat průběžně veřejnost o stavu svého trestního stí-hání. Vychází z případu, kdy o trestním stíhání veřejně známé osoby od samého začátku přinášely

S H R N U T Í


s t r a n a 120

sdělovací prostředky nepřesné informace, obvykle s tím, že jde o zprávy z dobře informovanýchpolicejních zdrojů. Obviněný zveřejnil na webové stránce všechny dokumenty, tj. usnesení o za-hájení trestního stíhání, protokoly o všech výsleších a další. Vzhledem k velmi negativní reakci po-licie se pak autor zabývá tím, zda tento postup může být považován za maření průběhu vyšetřo-vání. S ohledem na relevantní právní předpisy dospívá k závěru, že s výjimkou velmi specifickýchpřípadů o maření trestního stíhání nejde, neboť jde především o realizaci práva na svobodu pro-jevu a svobodu šíření informací.

Zdeňka Králíčková: Občanskoprávní aspekty domácího násilí de lege ferenda

Fenomén domácího násilí si pro svoji závažnost vyžaduje zvýšenou pozornost a zejména kom-plexní přístup, nikoli tedy pouze vytvoření prostoru pro kriminalizaci pachatelů, ale především při-jetí norem pro řešení osobní, majetkové a hlavně bytové situace členů rodiny nebo společné do-mácnosti násilníka. Jde totiž jak o řešení konkrétní dané svízelné situace osob postiženýchdomácím násilím, tak hlavně o budoucnost těchto osob, mezi které často patří děti, tedy o za-jištění blaha nezletilých dětí, ať už přímých obětí domácího násilí nebo obětí nepřímých, tj. dětípřihlížejících týrání svých matek apod. Oběť domácího násilí potřebuje být vzdálena z dosahuagresora ihned, resp. co nejdříve. Útěk oběti do azylového domu je záležitostí provizorní. Spo-lečnost jako celek by neměla přivírat oči před domácím násilím a jinými rodinnými konflikty. Lid-ské problémy není možné bagatelizovat, domácí násilí nelze tolerovat a oběť nesmí být jakkolidiskriminovaná. Nepříznivými následky, a to i v civilní sféře, musí být stižen pachatel, nikoli jehooběť.

Petr Pour: Komunikační kompetentnost jako předpoklad úspěšného působení v advokacii

Komunikování v různých formách je nedílnou součástí výkonu advokacie. Způsob zvládání pro-fesních komunikačních situací je spolehlivým ukazatelem odborné vyspělosti, profesionality a ži-votní znalosti. Mistrovsky zvládané profesní komunikování je i osvědčenou cestou získávání auto-rity, důvěryhodnosti a oblíbenosti u klientů. Předpokladem úspěšného působení v advokacii jeproto nepochybně tzv. komunikační kompetentnost – způsobilost efektivního komunikování. Člá-nek je příspěvkem k diskusi o koncepci cílevědomého utváření a rozvíjení komunikační kompe-tentnosti budoucích advokátů.

Z U S A M M E N F A S S U N G


s t r a n a 121

Bohumil Repík: Fragen der Beweisführung im Strafverfahren in der Rechtssprechung des EuropäischenGerichtshofs für Menschenrechte in den Jahren 2001–2002

Der Autor gibt eine Übersicht der neuesten Rechtsprechung des Gerichtshofs, die sich mit derBeweisführung im Strafverfahren befasst. Der neue Gerichtshof knüpft an die bisherigen acquisjurisprudentiel an und entwickelt diese in den neuen Bedingungen weiter. Er behandelte auch ei-nige neue Fragen oder Situationen (Zulässigkeit von gesetzwidrigen Beweisen, Aussagen vonZeugen in einer besonderen Stellung, wie Mitangeklagte, Minderjährige, Zeugen, die im Auslandim Rahmen einer internationalen Rechtshilfe vernommen wurden usw., sowie das Schweigerechtund das Recht, sich selbst nicht zu beschuldigen im Steuerverfahren und in dem zusammenhän-genden Strafverfahren usw.). Der Autor stellt fest, dass sich in der neueren Rechtssprechung desGerichtshofes einige seine Entscheidung beeinflussende Grundsätze deutlicher profilieren, esgeht um den Grundsatz der subsidiären Aufgabe des Gerichtshofes, Grundsatz eines gerechtenGleichgewichts zwischen den Rechten der Verteidigung und den Gemeininteressen oder Rech-ten anderer Personen usw.

Radmila Kulková: Amt für die Staatsvertretung in Vermögenssachen oder Finanzprokuratur „nachtschechischer Art“ (Gesetz Nr. 201/2002 Slg.)

Der Artikel behandelt die Stellung, Aufgaben und Organisation eines relativ neuen Verwaltungs-amtes, das gewissermaßen an die Tradition der ehemaligen Finanzprokura anknüpft. Das Amt fürdie Staatsvertretung in Vermögenssachen ist Bestandteil des Systems der Staatsorgane derTschechischen Republik seit dem 1. 7. 2002 und wurde durch das Gesetz Nr. 201/2002 Slg. ge-schaffen. Die Tätigkeit des Amtes konzentriert sich auf das Gebiet des Wirtschaftens mitdem Staatsvermögen. Hierbei soll das Amt fachgerechte Rechtsleistungen erbringen unddas Staatsvermögen bewirtschaften, wobei es sich um das Vermögen handelt, welches dasAmt für seine Tätigkeit braucht, sowie um Vermögen, welches aus unterschiedlichen Gründen vonkeiner Organisationseinheit des Staates verwaltet wird, die dieses Vermögen zur Erfüllung ihrerAufgaben verwenden würde (sog. vorläufige Verwaltung). Bei den fachgerechten Rechtslei-stungen als essentielle Aufgabe des Amtes handelt es sich einerseits um sog. Handlungen desAmtes – das Amt tritt anstelle des Staates in Verfahren vor Gerichten, Schiedsgerichten oderanderen Organen auf. Zweiten bearbeitet es Stellungnahmen für andere Organisationseinhei-ten des Staates zu komplizierten, bzw. wichtigen Fällen und Fragen, die mit dem Staatsvermögenzusammenhängen. Das Amt ist eine Organisationseinheit des Staates, besitzt (bis auf eine einzigeAusnahme) keine eigene Rechtssubjektivität. Der Sitz des Amtes ist in Prag und wird von einemDirektor geleitet. In der internen Organisationsstruktur gliedert sich das Amt in sog. Gebiets-dienststellen, die in den Sitzen der Kreisgerichte tätig sind. Die eigene Tätigkeit des Amtes in deneinzelnen Dienststellen wird von Mitarbeitern im Angestelltenverhältnis ausgeführt. Mitarbeiterdes Amtes kann ein unbescholtener Bürger der Tschechischen Republik werden; für die Ausü-bung fachlicher Tätigkeit (Tätigkeit im Rahmen einer Eigenhandlung oder vereinbarten Handlung,direkten Beteiligung, Nebenbeteiligung, Bearbeitung von Rechtsstellungnahmen usw.) wird dazunoch eine Hochschulausbildung mit Schwerpunkt Recht und eine dreijährige Praxis gefordert.



s t r a n a 122

František Pěcha: Zivilrechtliche und administrativrechtliche Elemente der Umsetzung von vertraglichen Immobilienübertragungen

Der Autor befasst sich mit der Überlappung der zivilrechtlichen und administrativrechtlichen Ele-mente der Umsetzung von Immobilienübertragungen und gelangt zu einer Schlussfolgerung, dassauf diesem Gebiet keine genaue Grenze zwischen dem privaten und öffentlichen Recht gezogenwerden kann. Die Analyse dieser Problematik wird in mehrere Zeiträume entsprechend der Än-derung der einschlägigen Rechtsnorm aufgeteilt (bis Ende 1950, ab 1. 1. 1951 bis 31. 3. 1964,ab 1. 4. 1964 bis 31. 12. 1992 und seit 1. 1. 1993 bis heute). Der Autor stellt fest, dass über dieUmsetzung der Immobilienübertragung in der I. Instanz die Katasterämter (d.h. Verwaltungsor-gane) entscheiden, was in den europäischen Rechtsordnungen nicht besonders häufig vor-kommt, da hierbei meist von Gerichten entschieden wird (d.h. von Organen der Justiz). Aus derneuen Regelung (seit 1.1.1993) ergibt sich für die Katasterämter deren wichtigste Aufgabe, Ein-träge in das Liegenschaftskataster kontinuierlich zu präzisieren und dadurch eine zuverlässigeEvidenz der Eigentumsbeziehungen zu Liegenschaften in unserem Staat zu erreichen.

Pavel Vantuch: Können in einer erweiterten Untersuchung gemäß § 168 bis § 170 StPO amtlicheErklärungsvermerke oder nur Protokolle über Zeugenvernehmung verfasst werden?

Nach der Novellierung der Strafprozessordnung mit dem Gesetz Nr. 265/2001 Slg. bestehen inder Praxis unterschiedliche Ansichten dazu, ob in einer erweiterten Untersuchung gemäß § 168bis § 170 der StPO neben den protokollarischen Zeugenvernehmungen auch amtliche Vermerkeüber abgegebene Erklärungen (ohne Benachrichtigung des Anwalts) verfasst werden können, obman also gemäß § 164 Abs. 1 Satz zwei StPO vorgehen kann. Der Autor des Beitrages erklärt,wann dies möglich sei. De lege lata schlägt er die Erlassung einer Gerichtsentscheidung vor, dieermöglichen würde, dass ein Polizeiorgan (oder ein Staatsanwalt, falls er die Untersuchung durch-führt) in einer erweiterten Untersuchung gemäß § 168 bis § 170 StPO neben den protokollarischenZeugenvernehmungen auch amtliche Vermerke über die von Personen am Tatort abgegebenen Er-klärungen in den Fällen verfassen kann, in denen mehrere Personen übereinstimmende Aussagenüber gleiche Tatumstände abgeben, z.B. bei Verkehrsunfällen und unterschiedlichen Massenak-tionen. De lege ferenda schlägt er eine Ergänzung des § 169 Abs. 1 StPO um diesen Satz zweivor: „Falls mehrere Personen übereinstimmend über gleiche Tatumstände aussagen, kann er vorallem am Tatort neben den protokollarischen Personenvernehmungen auch amtliche Vermerkeüber abgegebene Erklärungen gemäß § 158 Abs. 3 StPO verfassen.“

Zdeněk Kučera: Das Haager Abkommen über den Schutz von Kindern und seine Bedeutung für die Regelung des internationalen Privatrechts

Der Artikel befasst sicht mit dem Einfluss des Übereinkommens betreffend die Gerichtsbarkeit,anwendbares Recht, Anerkennung, Vollstreckung und Zusammenarbeit in Sachen der elterlichen



s t r a n a 123

Verantwortung und der Massnahmen zum Schutze der Kinder, Haag, 19. 10. 1996, auf dastschechische internationale Privatrecht. Da die Kollisionsbestimmungen des Übereinkommensauch dann anzuwenden sind, wenn das Recht, auf das sie verweisen, das Recht eines Nicht-Ver-tragsstaates ist, wird dadurch die Regelung der den Gegenstand des Übereinkommens bilden-den Fragen und Beziehungen in den Kollisionsbestimmungen des tschechischen Rechts durchdie Regelung der Kollisionsbestimmungen des Übereinkommens ersetzt. Die so betroffenen Kol-lisionsbestimmungen des tschechischen Rechts regeln die Beziehhungen zwischen den Elternund Kindern in Sachen der Erziehung und die Vormundschaft und Pflegschaft. Der Artikel befasstsich auch mit weiteren in dem Übereinkommen geregelten Fragen, insbesondere mit den Fragender Gerichtsbarkeit.

Tomáš Sokol: Vorbereitungsverfahren in Life-Übertragung

Der Autor befasst sich mit dem Recht des Angeklagten, die Öffentlichkeit kontinuierlich über denStand seiner Strafverfolgung zu informieren. Er geht aus einem Fall aus, in dem über die Strafver-folgung einer öffentlich bekannten Person von Anfang an in Medien ungenaue Informationen ge-bracht wurden, meistens mit der Begründung, es handle sich um Informationen aus gut informier-ten Polizeiquellen. Der Angeklagte veröffentlichte auf seinen Webseiten sämtliche Dokumente, d.h.Beschluss über die Einleitung einer Strafverfolgung, alle Vernehmungsprotokolle und anderes. Auf-grund einer sehr negativen Reaktion der Polizei befasst sich der Autor damit, ob diese Vorgehens-weise als eine Kollusion betrachtet werden kann. Auf der Basis der relevanten Rechtsnormenkommt er zu einer Schlussfolgerung, dass es sich mit Ausnahme sehr spezifischer Fälle um keineKollusion handle, da es vor allem um eine Verwirklichung des Rechtes auf Redefreiheit und auffreie Informationsverbreitung ginge.

Zdeňka Králíčková: Zivilrechtliche Aspekte der „häuslichen Gewalt“ de lege ferenda

Das Phänomen der „häuslichen Gewalt“ verdient aufgrund seiner Wichtigkeit eine besondere Auf-merksamkeit und vor allem einen komplexen Ansatz, das heißt nicht nur die Schaffung von Mög-lichkeiten für die Bestrafung der Täter, sondern in erster Linie die Verabschiedung von Normen fürdie Lösung der persönlichen, Vermögens- und insbesondere Wohnungssituation der Familiemit-glieder oder des gemeinsamen Haushalts des Täters. Es handelt sich nämlich um die Lösung ei-ner konkreten schweren Situation der durch „häusliche Gewalt“ betroffenen Personen, sowie umdie Zukunft dieser Personen, zu denen oft Kinder gehören, also um die Absicherung von minder-jährigen Kindern, die direkte oder indirekte - d.h. Zuschauer der Misshandlung ihrer Mütter usw. -Opfer sind. Das Opfer der „häuslichen Gewalt“ muss sofort bzw. so früh wie möglich vom Täter ge-trennt werden. Die Flucht des Opfers in ein Asylhaus ist nur eine provisorische Lösung. Die Ge-sellschaft sollte vor den Gewalttaten und anderen Familienkonflikten die Augen nicht zumachen.Menschenprobleme dürfen nicht bagatellisiert werden, „häusliche Gewalt“ darf nicht toleriert wer-den und das Opfer darf in keiner Weise diskriminiert werden. Mit negativen Konsequenzen, auchim zivilen Bereich, muss der Täter und nicht das Opfer bestraft werden.



s t r a n a 124

Petr Pour: Kommunikationskompetenz als Voraussetzung einer erfolgreichen Ausübung derAnwaltschaft

Die Kommunikation in unterschiedlichen Formen ist ein untrennbarer Bestandteil der Ausübung derAnwaltschaft. Die Beherrschung der beruflichen Kommunikationssituationen ist ein zuverlässigerZeiger der fachlichen Reife, Professionalität und Lebenserfahrung. Meisterhaft beherrschte beruf-liche Kommunikation ist auch ein bewährter Weg zur Gewinnung von Autorität, Vertrauenswürdig-keit und Beliebtheit bei Klienten. Eine Voraussetzung für eine erfolgreiche Tätigkeit in der Anwalt-schaft ist also zweifellos die sogenannte Kommunikationskompetenz – Fähigkeit einer effektivenKommunikation. Der Artikel ist ein Beitrag zur Diskussion über die Konzeption einer zielstrebigenBildung und Entwicklung der Kommunikationskompetenz bei zukünftigen Anwälten.

S U M M A R Y

Bohumil Repík:Evidence proceedings in the criminal prosecution in the jurisprudence of the EuropeanCourt of Human Rights in the years 2001–2002

The author submits a list of the latest judgements of the Court dealing with evidence proceedingsin criminal prosecution. The new Court is a follow-up of the existing acquis jurisprudentiel anddevelops it under new conditions. The author has also resolved some new questions and situa-tions (permissibility of illegal evidence, examination of witnesses in special positions, such as co-accused persons, underage children, witnesses examined abroad in the framework of interna-tional legal assistance etc., the right to stay silent and not to incriminate oneself in tax proceedingsand related criminal prosecutions etc.). The author states that the later jurisprudence of the Courtsignificantly profiles some basic principles controlling its decision making, such as the principleof the subsidiary role of the Court, the principle of fair balance between defence rights and gen-eral rights or rights of other persons etc.

Radmila Kulková:The Office for Representation of the State in Property Matters or financial prosecutors inthe Czech environment (Act № 201/2002 Coll.)

The article deals with the position, tasks and organization of a relatively new administrative office,which is to a certain extent a follow-up of the former Financial Prosecutors. The Office for Rep-

S U M M A R Y


s t r a n a 125

resentation of the State in Property Matters became a part of the state agencies system of theCzech Republic from 1 July 2002 and the office has been constituted by Act № 201/2002 Coll.The Office activity focuses on the area of the state’s property management, where the Of-fice should carry out expert legal services and management of the state property itself aswell [it also applies to property the Office needs for its operation and to state property that is notin any way administered by any state agency which would use this property for meeting its tasks(so-called „provisional administration“)]. Expert legal services, being the principal activity of theOffice, represent so-called „Office – Office“ negotiations and represents the state in proceed-ings before courts, arbitrators, administrative or other agencies. In addition to this, it creates le-gal statements for other organizational agencies of the state for more complex or significantcases and questions pertaining to state property. The Office is the organizational part of the stateand does not (except for one exception) have a legal nature. The Office is located in Prague andis managed by a director. As for the internal organizational structure, the Office is divided into so-called territorial offices operating at regional courts. The Office activities are carried out by em-ployees in the regional offices. Any unimpeachable citizen of the Czech Republic may become anemployee of the Office; for expert activities (activities in the framework of exclusive or agreed ne-gotiations, direct or indirect participation, processing of legal statements etc.), university educa-tion - legal, and three years of experience are required.

František Pěcha: Civil and administrative elements in realization of contractual transfers of real estates

The author deals with pervading civil and administrative legal elements in realization of contractualtransfers of real estates and concludes that this field of law cannot exactly differentiate betweenprivate and public laws. The analysis of this issue is divided into several time periods through thedissimilarity of respective legal modifications (to the end of 1950, from 1 January 1951 to 31 March1964, from 1 April 1964 to 31 December 1992 and from 1 January 1993 to now). The authorstates that the first instance agencies are Land Registers (i.e. administrative agencies) decidingon the transfer of real estates, which is rare in European legal codes (courts, i.e. judicial agen-cies decide there). The new modification (from 1 January 1993) primary obliges Land Registersto constantly improve and refine records in the Land Registers database to achieve reliable reg-istration of ownership relations to real estates in our country.

Pavel Vantuch: Is it possible to make official records of an explanation or just protocols on witnesses’examinations during an expanded investigation according to Sections 168 – 170 ofCriminal Procedure Code (CPC)?

After novelization of the Criminal Procedure Code by Act № 265/2001 Coll., there are two dif-ferent opinions in legal practice whether during an expanded investigation according to Sections168 – 170 of the CPC, official records of explanations (without notification of a lawyer) can bemade in addition to protocol examination of witnesses, i.e. whether or not it is possible to proceedaccording to Section 164, subsection 1, the second sentence of CPC. The author of the article

S U M M A R Y


s t r a n a 126

gives reasons where it is possible. He de lege lata proposes issue of a judgment which would al-low the police (or a prosecuting attorney if the examination is carried out by him/her) to make, inaddition to the protocol examination of the witnesses, official records of explanations given by per-sons at the scene of the crime in an expanded examination according to Sections 168 – 170 ofthe CPC in cases where more persons are giving the same evidence on the same circumstancesof the case, e.g. in case of traffic accidents and various mass actions. He de lege ferenda pro-poses completion of Section 169, subsection of CPC by the following second sentence: „Shouldmore persons give identical evidence in the same case, official records on examinations accord-ing to Section 158, subsections 3 and 4 of CPC can also, in addition to the protocol examinationof persons, be carried out particularly at the scene of the crime.“

Zdeněk Kučera: The Hague Convention on Protection of Children and its importance for international privaterights

The article deals with the impact of the Convention on Jurisdiction, Applicable Law, Recognition,Enforcement and Co-operation in Respect of Parental Responsibility and Measures for the Pro-tection of Children, adopted at The Hague, 19 October 1996, on the Czech private internationallaw. As the conflict rules of the Convention apply even if the law designated by them is the law ofa non-Contracting State the regulation by the conflict rules of the Czech law in respect of questi-ons and relations within the limits of the scope of the Convention is replaced by the regulation ofthe conflict rules of the Convention. The so affected conflict rules of the Czech law regulate therelations between parents and children in respect of the questions of upbringing (education) andthe guardianship and curatorship. The article deals with other questions regulated in the Con-vention, too, especially with the questions of the jurisdiction.

Tomáš Sokol: Possible proceedings live

The author deals with the right of the defendant to keep the public informed on the situation ofhis/her criminal prosecution. He comes from the case where the mass media have been bring-ing inaccurate information from the very beginning on a criminal prosecution of a celebrity; usu-ally quoted are news from well-informed police resources. The defendant published all documentson his/her website, i.e. all decisions on commencement of the criminal prosecution, protocols onexaminations and others. Considering the very negative police reaction, the author deals with thequestion of whether such a procedure can be considered to hinder the clarification of facts ma-terial for the prosecution. He concludes, with respect to relevant legal directives, that except forvery specific cases, this does not hinder the prosecution because this is especially application ofthe right to freedom of speech and freedom of distribution of information.

S U M M A R Y


s t r a n a 127

Zdeňka Králíčková: Civil-legal aspects of domestic violence de lege ferenda

Due to its importance, the phenomenon of domestic violence requires heightened attention andparticularly a complex approach and not only creation of a space for criminalization of offenders,but particularly passing of laws to solve the personal, property and mainly housing situation offamily members of common household of tyrants. The question is the solution of both the currenttroublesome situation of persons suffering from domestic violence and the future of such persons,which are mainly children, i.e. provision of welfare for underage children regardless of whetherthey are direct or indirect (i.e. children witnessing the abuse of their mothers) victims of domesticviolence. A victim of domestic violence needs to be removed from the reach of the aggressor im-mediately, i.e. as soon as possible. Escape of the victim to an asylum house is a temporary solu-tion only. Society as a whole should not overlook domestic violence and other family conflicts. Hu-man problems cannot be belittled, domestic violence cannot be tolerated and victims may not bediscriminated in any way. The offender should be hit by negative consequences also in the civilsphere, and not the victim.

Petr Pour: Communication abilities as a qualification for successful activity in advocacy

Communication in different forms is an integral part of activities in advocacy. The manner of han-dling professional communication situations is a reliable indicator of expert maturity, professional-ism and life knowledge. Well-handled professional communication is also a well-proven way ofgaining reputation, reliability and popularity with clients. Therefore, so-called communication com-petency - the ability of effective communication – is a qualification for successful activities in ad-vocacy. The article is a contribution to the discussion on the concept of purposive shaping anddeveloping of the communication competency of future lawyers.

I N H A L T S V E R Z E I C H N I S


s t r a n a 128

LEITARTIKEL

Stanislav Balík: Zwischensumme 4

AKTUALITÄT

Vladimír Papež: Studien- und Gesetzgebungstätigkeit in neuem Mantel 7

ÖFFENTLICHE ANHÖRUNG IM SENAT

Tschechische Anwaltschaft vor dem Eintritt ČR in EU – öffentliche Anhörung des Ausschusses für europäische Integration und des verfassungsrechtlichen Ausschusses des Senats des Parlaments ČR. 9

ARTIKEL

Bohumil Repík: Fragen der Beweisführung im Strafverfahren in der Rechtssprechung des Europäischen Gerichtshofs für Menschenrechte in den Jahren 2001–2002 38

Radmila Kulková: Amt für die Staatsvertretung in Vermögenssachen oder Finanzprokuratur „nach tschechischer Art“ (Gesetz Nr. 201/2002 Slg.) 50

František Pěcha: Zivilrechtliche und administrativrechtliche Elemente der Umsetzung vonvertraglichen Immobilienübertragungen 56

Pavel Vantuch: Können in einer erweiterten Untersuchung gemäß § 168 bis § 170 StPO amtliche Erklärungsvermerke oder nur Protokolle über Zeugenvernehmung verfasst werden? 62

Zdeněk Kučera: Das Haager Abkommen über den Schutz von Kindern und seine Bedeutung für die Regelung des internationalen Privatrechts 69

DISKUSSION

Tomáš Sokol: Vorbereitungsverfahren in Life-Übertragung 76

Zdeňka Králíčková: Zivilrechtliche Aspekte der „häuslichen Gewalt“ de lege ferenda 84

MEINUNG

Petr Pour: Kommunikationskompetenz als Voraussetzung einer erfolgreichen Ausübung der Anwaltschaft 89

AUS DER TSCHECHISCHEN ANWALTSKAMMER

1) Information über die Versammlung des Vorstands der Tschechischen Anwaltskammer vom 10. Mai 2003 92

2) Antrag auf die Ausfüllung des Umfrageformulars bezüglich der Internetseiten der Tschechischen Anwaltskammer 92

3) Tun Sie mit uns etwas für Sie bzw. die Aufforderung zur Zusammenarbeit 93

4) Keineswegs blind bzw. über einer Vollmacht 93

5) Information über das Ergebnis der Anwaltsprüfungen und Anerkennungsprüfungen im ersten Halbjahr 2003 94

I N H A L T S V E R Z E I C H N I S


s t r a n a 129

6) Kurs der deutschen Sprache für Rechtsanwälte 96

AUS DER DISZIPLINARPRAXIS (Jan Syka)

Es handelt sich um eine schwerwiegende Pflichtverletzung des Anwalts, wenn er das vom Klient vorbereitete Konzept der Einreichung nur unterschreibt und beim Gericht einreicht, ohne die Mängel der Einreichung zu beseitigen. 97

REZENSION, ANOTATION

Věra Korecká: Übersicht der Judikatur bezüglich der Wohnungsvermietung (J. M.) 99

Miroslava Matoušová – Vladimír Hejlík: Personenangaben und ihr Schutz (J. M.) 99

Naděžda Šišková: Schutzdimension der Menschenrechte in EU (-red-) 100

AUS DEM AUSLAND

Deutschland: Präsentation der Anwälte im Internet nach der neuesten Rechtssprechung des Deutschen Bundesgerichts und Befugnisse der deutschen Anwaltskammern(Arthur Braun) 101

INTERNATIONALE BEZIEHUNGEN

Konvent über die Zukunft von Europa: Rechtsstaat und die Einstellung zur Justiz (lord D. Brennan) 104

Resolution der 31. Europäischen Präsidentenkonferenz 106

Jahresversammlung EYBA in Dublin am 8. – 10. 5. 2003 (Milan Kyjovský) 107

Übersicht der Strukturänderungen im Sekretariat CCBE, Aufgabenteilung in der Struktur der neuen oder neuernannten Fachausschüssen von CCBE und ihre Arbeitsweise (Jana Wurstová) 108

DIE PRESSE ÜBER DIE ANWALTSCHAFT (Jaroslava Vanderková) 110

SONSTIGES

Aus dem Sport der Anwälte 114

Seminare von John Marshall Law School und der Tschechischen Anwaltskammer 115

ZUM SCHLUSS

Begegnungen des Anwalts mit Tipfehlern (Petr Hajn) 116

Zeichnung L. Lichý 117

ZUSAMMENFASSUNG 121

ANZEIGEN 132

T A B L E O F C O N T E N T S


s t r a n a 130

EDITORIAL

Stanislav Balík: Temporary account 4

NEWS

Vladimír Papež: Newly coated study and legislative activities 7

PUBLIC HEARING IN THE SENATE

Czech Advocacy before accession of the Czech Republic to the EU – public hearing of the European Integration Committee and Constitution-Legal Committee of the Senate of the Parliament of the Czech Republic. 9

ARTICLES

Bohumil Repík: Evidence proceedings in the criminal prosecution in the jurisprudence of the European Court of Human Rights in the years 2001–2002 38

Radmila Kulková: The Office for Representation of the State in Property Matters or financial prosecutors in the Czech environment (Act № 201/2002 Coll.) 50

František Pěcha: Civil and administrative elements in realization of contractual transfers of real estates 56

Pavel Vantuch: Is it possible to make official records of an explanation or just protocols on witnesses’ examinations during an expanded investigation according to Sections 168 – 170 of Criminal Procedure Code (CPC)? 62

Zdeněk Kučera: The Hague Convention on Protection of Children and its importance for international private rights 69

DISCUSSION

Tomáš Sokol: Possible proceedings live 76

Zdeňka Králíčková: Civil-legal aspects of domestic violence de lege ferenda 84

OPINION

Petr Pour: Communication abilities as a qualification for successful activity in advocacy 89

FROM THE CZECH BAR ASSOCIATION

1) Information on the ČAK board session on 10 May 2003 92

2) Request for filling in a survey slip about ČAK’s internet website 92

3) Come with us to do something for yourself or an appeal for collaboration 93

4) Not blind, or discussing one’s power of attorney 93

5) Information on the results of attorney tests and acceptance tests carried out in the first half of 2003 94

6) Course of german language for attorneys at law 96

T A B L E O F C O N T E N T S


s t r a n a 131

FROM DISCIPLINARY PRACTICE (Jan Syka)

It is a serious breach of the attorney’s obligation when the concept of filing prepared by the client is signed and submitted by the attorney without correcting defects in the filing 97

REVIEWS AND ANNOTATIONS

Věra Korecká: A summary of jurisprudence pertaining to lease of flats (by J. M.) 99

Miroslava Matoušová – Vladimír Hejlík: Personal data and their protection (by J. M.) 99

Naděžda Šišková: Dimensions of human rights protection in the European Union (by -re-) 100

FROM ABROAD

Germany: Presentation of attorneys on Internet according to the latest jurisprudence of the German Federal Court and powers of some German bar associations (by Arthur Braun) 101

INTERNATIONAL RELATIONSHIPS

Convention on the future of Europe: legal state and access to justice (by Lord D. Brennan) 104

Resolution of the 31. European conference of presidents of bar assosiations in Vienna 106

Annual meeting of EYBA in Dublin 8 – 10 May 2003 (by Milan Kyjovský) 107

Summary of changes in the CCBE secretariat structure, assignment of tasks in the composition of new or newly denominated expert CCBE committees and the course of their work (by Jana Wurstová) 108

THE PRESS ON ADVOCACY (Jaroslava Vanderková) 110

PELL-MELL

On attorneys’ sports 114

Workshops run by the John Marshall School and Czech Bar Association 115

IN CONCLUSION

Encounter of an attorney with typing errors (Petr Hajn) 116

Picture by L. Lichý 117

SUMMARY 124

ADVERTISEMENT 132

ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA, NÁRODNÍ TŘÍDA 16, 110 00 PRAHA 1

BULLETIN ADVOKACIE byl v anketě Karlovarských

právnických dnů oceněn pětkrát (v letech 1994, 1998, 1999, 2001, 2002)

jako nejlepší právnický časopis v České republice

BULLETIN ADVOKACIE, vydává Česká advokátní komora v Praze(IČO 66 000 777) v nakladatelství Milan Horák – REGO, P. O. BOX66, 161 01 Praha 6, telefon 233 311 385. Vychází 12x ročně. Přetiskpovolen jen se souhlasem redakce. Adresa redakce: Česká advokátníkomora, Národní třída 16, 110 00 Praha 1, telefon 221 729 011, fax224 932 989, e-mail: [email protected]. Předseda redakční rady: JUDr.PhDr. Stanislav Balík. Šéfredaktor: JUDr. Václav Mandák, CSc.,zástupkyně šéfredaktora: JUDr. Lygie Snášelová. Tajemnice redakce:Jana Ponáhlá. Redakční rada: JUDr. Jiří Císař, JUDr. Milan Holub,CSc., prof. JUDr. Marie Kalenská, DrSc., JUDr. Ladislav Krym, prof.JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., JUDr. Jan Luhan, JUDr. Michal Mazanec,doc. JUDr. Vladimír Mikule, CSc., JUDr. Jiří Mucha, doc. JUDr. JiříPipek, CSc., JUDr. Tomáš Pohl, JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., JUDr.Helena Šteflová a JUDr. Zdeněk Štencl, doc. JUDr. František Zoulík,CSc. Objednávky předplatného zasílejte na adresu: ČAK, Národnítřída 16, 110 00 Praha 1. Cena čísla 55 Kč, zvýhodněné roční před-platné 550 Kč, plus poštovné. Advokátům a advokátním koncipien-tům se rozesílá zdarma. Celé znění každého čísla vychází též na inter-netu (www.cak.cz). Předáním rukopisu redakci vyjadřuje autor souhlasse zveřejněním též na internetu. Toto číslo vyšlo 15. 8. 2003. Sazba:Dr. Josef Ženka, Praha 8. Tisk: Tiskárna BCS, s. r. o., Chrást 59,289 14 Poříčany. Obálka a grafická úprava Kateřina Slavíková.MK ČR 6469. ISSN 1210-6348.

obsah úvodník aktualita veŘejné slyšení v · pdf...

Documents