mise Normandy 2009

Background opět na normandském bojišti

bří Filáčkové

pif studio

© 2009

2

mise Normandy 2009

Důležité vysvětlivky

obsah

prolog

akce

epilog

přílohy

příloha 01

příloha 02

příloha 03

příloha 04

příloha 05

příloha 06

příloha 07

příloha 08

příloha 09

příloha 10

příloha 11

mapy tras 28

tajemný pták Noh

mosty u Carentanu

bojiště u řeky Merderet

Brecourt assault

Burgett, R. Donald

Azeville

německé baterie

Mont Ormel

polská jízda

Cap de la Hague

29

30

31

32

34

35

37

38

39

41

28

28

28

28

28

mise Normandy 2009

3

Důležité vysvětlivky

Pojem vznikl poté, co jsme při své druhé cestě do Normandie navštívili Honfleur. Jde o malebný přístav v ústí Seiny, kdysi bohaté překladiště zámořských a říčních lodí, později oblíbené místo malířů, dnes lákavý turistický cíl známý mimo jiné svými početnými uměleckými malbami a galerie-mi. Svou krásou nás natolik uchvátil, že od té doby místa, která sice nemají žádný vztah k vojenské histo-

Honfléříček

Overloon je městečko ve výchovním Holandsku s Mashallovým muzeem. Největší sbírka vojenských vozidel a letadel v Evropě. Navštívili jsme je v květnu 2008 v rámci Holandské mise. Viz knižnice Background, svazek č. 5, Holandská mise 2008.

Overloon

Jedno z bojových hesel skupiny Background. Kontražpionážním oddělením sekce CI 50 doporučeno blíže nevysvětlovat.

Zkvašený jablečný mošt s různými stupni alkoholu. Vzniká jednoduchou fermentací jablečné šťávy, která se nechává zrát ve starých dubových sudech ve vhodné teplotě a pak se stáčí, čistí, pasterizuje a ředí na požadovaný obsah alkoholu.

Cider

Francouzský ekvivalent pro supermarket čili „obchoďák“. Supermarché

Výcvik roty E (506. pluk 101. Airborne) vedl v Tocoa neoblíbený kapitán Herbert Sobel, mužstvem přezdívaný Black Swan (černá labuť). Jeho extrémní náročnost při výcviku, která fyzicky perfektně připravila vojáky pro boj, patřila spíše k jeho kladům. Mezi převažujícími zápory (nespravedlivost, nepřístupnost, pomstychtivost a zloba) získala nehynoucí památku jeho neschopnost pracovat s mapou. Pokud vedl jednotku v terénu – bloudil. Proto jsme jeho jméno vzpomenuli na letošní akci v okamžicích, kdy navzdory GPS naše skupina jela ji-nam, zajela si, nebo přesně nevěděla kde je – prostě, když jsme „soblovali“.

blajtování

Vojín Albert Blithe z Easy Company podlehl po útoku v Carentanu syndromu únavy z boje, později klasifikovanému jako hysterická slepota. Opravdu nic neviděl, tělo se tak bránilo dalšímu stresu. Dick Winters ho tenkrát uklidnil a Blithe dál bojoval až do svého těžkého zranění. Při naší cestě za minulostí nyní, v mírové době, se o stresu nedá mluvit. Ale jsou okamžiky, kdy je vhodné postát poněkud stranou a s hlavou zvrácenou dozadu hledět nevidoucíma očima do normandského nebe. Než se všichni vykecaj´.

soblování

plk. Velitel, plk. Drát, plk. Klitor, plk. Radar a plk. Fekál. Kontražpio-nážním oddělením sekce CI 50 doporučeno blíže nevysvětlovat.

přezdívky pánů plukov-

„áááááá- to to de, to to de!!―

prolog

pátek 5. června 2009

Ráno je poněkud těžší, dopoledne realizujeme

překládku materiálu do Vaškova auta. Ten dnes

žení syna, Honza Rambous jej vyzvedne o půl-

noci, sekce Filáčků s Yonem vyrazí kolem půl

desáté večer.

Pula přijíždí za deště asi ve tři, definitivně pře-

ložíme materiál do dvou aut a jde se na krušo-

vické pivko, jen jedno – dvě. Doma pak oráží-

me na postýlkách, v devět večer začneme oblé-

káním a v půl desáté vyjíždíme. Ještě je trochu

vidět, ale je pod mrakem a chvílemi mží, skoro

až prší.

V době, kdy jedeme Německem, přichází ve

24:04 od druhé posádky SMS, že vyjíždějí.

Noční Německo bylo hodně deštivé, ale občas

překvapivě i s měsícem v úplňku. Pula řídí

s přehledem a s pomocí semletých bonbónů

(jsou rozpuštěné v takové plechovce a říká se

jim Red Bull), závěr první půlky až

k belgickým hranicím potom řídí Borek. Ivek

takticky nechal řidičák doma na stole a tak

rozptyluje řidiče vtipnými poznámkami a su-

gestivní hudbou. Díky navigaci ve směru na

Liége parkujeme za deštivého svítání na do-

hodnutém hraničním parkovišti, do něhož se

vjíždí v Německu, ale ven se z něj vyjede už v

Belgii. Parkujeme a upadáme do mdlob, čeká-

me na druhé auto. Doráží asi ¾ hodiny po

nás, což je výborný výkon. Až na to mizerné

počasí všechno klape. Vašek je po svatbě mír-

ně opuchlý, Rambo po celonoční jízdě svěží.

Vyjíždíme od hranic na nějaké příjemnější

parkoviště, to je sice hezké, leč silně deštivé a

ke všemu tu Václav ztrácí svého nejbližšího

kamaráda – mobilní telefon. To ovšem zjišťuje

až na cestě (byla to prý úžasná podívaná spo-

jená se sportovním výkonem, když za jízdy lezl

přes sedačky na sedačky, ba i pod sedačky), a

tak na dalším belgickém parkování musí řešit

přes Pulův mobil uzamčení svého mobilního

účtu, pokyny k systému rozvozu tiskovin po

trafikách, utěšování manželky a tak.

4

mise Normandy 2009

Ivek dorazil vlakem do Mělníka, zajišťují se nákupy a dolaďují organizační věci. Večer u Filáčků

neplánované soiré, na chvíli přijdou i manželé Rambouskovi a je z toho alkoholický večer, jehož

nosným tématem je tenká hranice mezi nemocí a zdravím.

sobota 6. června 2009

neděle 7. června 2009 akce

Náročný přesun

Přes Belgii prší opravdu hodně, pokračuje to i

ve Francii. Trochu se lepší počasí, když přijíždí-

me k ústí Seiny, k Pont de Normandie. Futu-

risticky řešený most zavěšený na lanech patří se

svojí délkou hlavního oblouku mezi oběma nos-

nými sloupy (856 metrů) k největším na světě.

Velkolepá stavba, taky její přejetí stojí 5 euro.

Vašek Ivkovi předává kameru, takže ten už

v tom zase lítá…

Jsme v Normandii, pokračujeme ke Caen, tam

nás zastihne extra lijavec, ale u La Cambe, kde

sjíždíme z dálnice, už neprší a v Grandcampu už

také ne. Jde to rychle, máme lingvistu Čechoa-

meričana (nebo spíše Američanočecha). Ten vy-

světlí paní recepční v kempinku le Joncal kdo

jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme a

místní Bouton nás poté provede na svém veloci-

pédu nepochopitelnými oklikami kempem až na

naše místo (viz. příloha 01 MAPY TRAS ).

Chvílemi prší, chvílemi ale i svítí sluníčko. Sta-

víme stany a nad námi se poprvé objevují místní

létavci z rodu Hitchkokových Ptáků - hrdláci a

hrdlyce. V Čechách se jim říká hrdličky a větši-

nou u nás doma něžně cukrují „Pl – chůůův-ky“.

Postupně však zjišťujeme, a to s pořád-

ným úděsem, že tady jde o zcela jiný druh,

který řve jako kráva své „PLCH-ůůůůFF-

KY― od rána do večera a přitom sere obrovité

lívance - a speciálně na náš stan. Během ně-

kolika hodin se na něm vytvořila krusta odpo-

vídající pancíři tanku Tiger a do obytného

prostoru šířila odér pánského záchodku na

žižkovské periferii. Dopředu je třeba říci, že

jediná záchrana před potupnou smrtí udušení

hrdliččím guamem byly dennodenní deště,

které ty fleky - a nebojme se říci „houna“ -

přeci jen trochu omyly

(viz. příloha 02 TAJEMNÝ PTÁK NOH).

Raději se jdeme trochu projít a podívat se do

přístavu. Moře je v nejhlubším odlivu, pláž se

hemží ulitami mlžů, voní to tu atlantskými

dálkami. Tak jsme tu zas, vody lamanšské,

srdce se tetelí radostí a z hloubek mořských i

nebeských - houna, nehouna -slyšíme poti-

chounku a naléhavě Verlainův Chanson d'au-

tomne:

mise Normandy 2009

Les sanglots longs - Des violons - De l'au-

tomne - Blessent mon coeur - D'une lan-

gueur - Monotone...

Verlainův sonet byl signálem pro fran-

couzský odboj— invaze začíná

5

Pont du Normandy Grandcamp

Ráno chodíme čůrat už od 4.00, hned poté za-

čnou řvát hrdláci a v 6.00 začne ruch na stavbě,

která sousedí těsně s kempem. Včera jsme si jí

ani nevšimli. V 9.00 snídáme a vyjíždíme na

první misi. Projíždíme jedinečnou normand-

skou krajinou s její specifickou venkovskou ar-

chitekturou. Bokáže nemohou být bokážovitěj-

ší, jejich nakadeřené linie stojí v dešti jako po-

mníky práce Věčných farmářů a mezi nimi,

pevně usazené v normandské zeleni, šedivé

domky s komíny ve štítech a robustní kamenné

statky. A potom jabloně, pracující na novém

cideru a krávy, pracující na novém camember-

tu. Krásná země.

Jedeme dnes přes všechna vyloďovací pobřeží

až na Juno, těsně k jeho hranici se Swordem.

Chceme se podívat na německý Radar

u Douvres – jenže ouha! v pondělí je zavřeno

a přitom tu nejsme jediní, kdo předpokládal, že

dva dny po 65. výročí přece Frantík nezavře.

Tak tedy aspoň okukujeme 7,5 metrovou para-

bolu radaru FuMG 80 Freya a fotíme si ji jen

zpoza drátěného plotu.

POZEN, alias SNAFU.

Pokračujeme dále a v jedné vesnici s názvem

Coleville Montgomery mají parádní, ale

skutečně parádní Montyho pomník v životní

velikosti. Pula nafoukl svůj americký obličej,

trucuje u auta a argumentuje velmi protibrit-

sky: „V Holandsku jste tomu cocotowi

(nepřeložitelný americký výraz, snad nějaké

označení hodnosti) nemohli přijít na jméno a

tady mu snad dáte kytku…!“

Zastavíme se na Pegasus Bridge, netradičně

parkujeme u řeky na straně muzea (mají tu ho-

tovou Horsu, kterou před 5 lety nakvap dodě-

lávali), vypadneme z auta a než stačíme přejít,

zatroubí klakson, přijíždí jakýsi remorkér a

most se zvedá. Vidíme tak z první ruky činnost

ozubeného hřebene a soukolí mostního mecha-

nismu. Nikdy předtím jsme si nevšimli, že se to

celé nejen otáčí kolem pomyslného středu, ale

zároveň i posouvá směrem od vody. U pana

Gondrého potom popíjíme jeho jedinečnou

kávu. Je tu stále poměrně živo, každou chvíli

kolem projedou veteránská vozidla

s uniformovanými vojáky a vytvářejí ten těžko

sdělitelný dojem autentičnosti.

mise Normandy 2009 pondělí 8. června 2009

SNAFU—Situation Normal: All Fucked Up

překládáme

POZEN— posraným zeleným navrch

6

U Gondrého Pegasus Bridge Monty

Cestou zpátky trochu „soblujeme“ a míjíme tak

anglický hřbitov u Beneville. Následuje za-

stávka v Colleville – tady prší, navštěvujeme

muzeum 1. Pěší divize (Big Red One) a jsme

zklamáni – je tu jen pár věcí, bez vztahu k divi-

zi, žádná koncepce. Ústředním motivem je vy-

bavení polního kaplana. Celé to působí jako ak-

ce calvadoského podnikavce. Něco našel na pů-

dě, něco ve sklepě, něco na poli, narovnal to do

vitrínek a teď ať ty věci vydělávají!

Ivek zjišťuje, že kapacita baterie Petrželkovic

kamery je dost malá, bude se muset šetřit

s délkou i četností denních záběrů.

Úzkými silničkami dorazíme na mokré a plné parkoviště collevillského hřbitova. Novým vstupem se dostaneme na vyhlídku nad pláží Omaha s vybudovaným návštěvnickým centrem a vodní plochou, v níž se zrcadlí nebe nad kaná-lem. Odtud lze sestoupit kolem památníků Big Red One a 5. ženijní divizi, podél zavírajících se německých zákopů a tabule s popisem opevnění až k příboji na pláži někdejšího vyloďovacího sektoru Fox. Z něj se vystoupá po schodech opět na hřbitov, k tabuli s vyznačením bojiště, stojící na cestě pod piniemi a známé z úvodní i závě-rečné scény filmu Zachraňte vojína Ryana. Mi-

mo to je zde ještě jeden nový vstup, kratší – přímo od návštěvnického centra se dá vejít do „Zahrady pohřešovaných“ a odtud po scho-dech pod centrální sochu Spirit Of Ameri-can Youth Statue (Duch americké mládeže; autor Donald Harcourt De Lue).

Nezdržujeme se dlouho, jednak nás tlačí čas, jednak je, jindy pietní atmosféra, dost potla-čena pracovním ruchem. Předevčírem tady byla velká akce, na tribuně hovořil i prezident Barack Hussein Obama. Sedadla pro publi-kum byla umístěna na konstrukci zakrývající centrální bazén a teď se to všechno hlučně demontuje. Proto brzy pokračujeme dál.

Po několika kilometrech sjedeme z cesty do polí. Ve statku nakoupíme trochu Cidru a Cal-vadosu.

Zastavujeme v St. Laurent, abychom navští-vili muzeum Omaha. Je dobré, kvalitní, s dobře aranžovanými vitrínovými scénami, s řadou zajímavostí (např. přenosnou radi-ostanicí, tabulkou s počty lodí a vyloděných mužů, kteří od 6. do 25. 6. 44 přistáli na Mull-berry „A“, nebo příšerně rozstřílenou rampou jednoho Higginsova člunu) - a také s pěkným filmem. Před muzeem je 155mm kanón Long Tom, také český ježek alias „rozsocháč“, M4 Sherman a všechno to oživují chlapi v historických uniformách. Tady vznikl krás-ný foto-detail páru zablácených kanad, visí-cích na korbě jednoho Jeepu.

mise Normandy 2009

7

Tady mají cider

Před muzeem Omaha pěšákova cesta Normandií...

A u chodníku zaparkovala kolona historických vozidel, v níž převažují Jeepy a Dodge, ale jsou tu i krásné, a zřejmě vzácné, štábní Chevrolety. Přitahují pozornost laiků i odborníků a tak i nás donutí trochu pozdržet odjezd.

Sejdeme pak dolů k pobřeží, chvíli tu hledáme

zajímavé lastury mušlí, zatímco dokumentaris-

té fotí nový památník vylodění vytvořený z ne-

rezových plátů. Tyčí se - podle doby přílivu - tu

ve vlnách, tu zase v písku pláže. Jde o monu-

mentální dílo francouzské sochařky Anilore Ba-

non, jímž složila hold Američanům, vyloděným

6. června 1944. Prožila v tomto kraji dětství a

k Američanům má vřelý vztah plný úcty a bra-

trství.

Zvěčníme si také plaketu věnovanou operaci

Aquatint, při níž se v noci z 12. na 13. září

1942 v těchto místech vylodili britští Comman-

dos pod velením mjr. M. Phillippse. Útok

proběhl jen 3 týdny po katastrofálním nájezdu

na Dieppe. Německé síly na pobřeží Francie

udržovaly vysoký stupeň pohotovosti. V noci se

vesničané ze St Laurent Vierville probudili pal-

bou, přicházející od pláže. Přesný směr bylo ob-

tížné určit, ale podle svědků byly záblesky

střelby lehkých zbraní přerušovány palbou vět-

ší ráže, nepochybně dělostřelecké, střílející

z jednoho místa mezi pláží a obcí. Němci

v tomto prostoru ještě neměli dokončena

všechna opevnění, ale pozice děla by měla od-

povídat opěrnému bodu, který leží na D-1 vý-

chodu ze sektoru Dog Omaha Beach (dnes na

něm stojí památník US Národní gardy). Com-

mandos přistáli, zaznamenali informace o

okolním prostoru, zajali německé stráže a poté

se za přispění rychlých člunů Královského

loďstva vrátili i s vězni úspěšně do Anglie.

Zastavujeme u památníku příslušníků Americ-

ké Národní Gardy (viz výše), postaveném na

bunkru, v němž je stále instalováno pevnostní

dělo. Na závěr několikrát objíždíme a plánova-

ně si fotíme pět vystavených dílů „Whale― z

mostovky amerického umělého přístavu Mull-

bery„A―. Přístavu opomíjeného, protože byl

zničen bouří a poté rozebrán na náhradní díly.

Přesto za dobu své existence posloužil význam-

nou měrou k plynulému vyloďování, vždyť

v červnu 1944 zde přistálo v 1 172 plavidlech

251 239 mužů a 35 607 vozidel (podle údajů v

muzeu OMAHA v St. Laurent). Běžný návštěv-

ník invazního pobřeží však vnímá většinou

pouze zbytky přístavu Mullbery„B“, jehož ke-

mise Normandy 2009

Památník strukturovala do tří částí:

„Wings of Hope― (Křídla naděje),

„Rise Freedom!― (Povstaň za svobodu!)

„The Wings of Fraternity― (Křídla bratrství).

8

Dílo Anilore Banon Omaha u St. Laurent

sony jsou dosud nepřehlédnutelně rozptýleny

na plážích sektoru Gold před Arromanches.

Cestou domů, ve vesnici Englesqueville la

Percée, míjíme onen statek, v němž jsme před

pěti lety s úžasem obdivovali krásnou a naleště-

nou vojenskou techniku, zalévanou synkopami

amerických hitů 40. let. Ani dnes, ačkoli je už

dva dny po 65. výročí, není dvůr prázdný.

Den končí v Grandcampu, před zavírací 17.

hodinou tady stihneme ještě navštívit muzeum

Rangers. Ač menší, je velice kvalitní a zajíma-

vé, včetně filmíčku. Řada fotografií z výcviku,

výstroj a výzbroj, jako např. originální kotva,

originální (?) provazový žebřík, nebo autentické

mapy na průsvitkovém papíře, s vyznačením

téměř každého zákopu a každé miny na Pointe

du Hoc. Je to poctivá expozice, která nám uza-

vře poznávací den velmi uspokojujícím způso-

bem.

V kempu opět prší a je zima. Brífing k zítřku,

díky Vaškovi máme televizi a pouštíme si filmy.

Dukla 2007 sklízí úspěch, připomeneme si i

Bratrstvo, část Carentan. Zítra nás čeká jeho

okolí, jsme připraveni. Před spaním se podává

infůze Printers whisky.

Kromě hrdláků nás navštěvuje i Pepa. Mrňa-

vej ptáček. Neřve, neposírá se, ale je voraže-

nej jako českej vrabec. Zobe málem z ruky.

9

mise Normandy 2009

úterý 9. června 2009

Od 6. - 9. ranní hodiny hustý déšť, nevystrčí-

me ani nos, kromě těch, co už zase potřebují

čůrat. Celkově nepohoda, zima, mokro a

hnusně. Pak ale dojde k povyšování mužstva

(vč. Igora) a morálka se zvedá. Ještě kontrola

oholenosti a v 10.00 odjezd.

Moře je v přílivu a my míříme do Carentanu.

Podle internetové prezentace Carentanského

muzea pro rok 2009 nás čeká komplex pa-

mátek - Dead mans Corner museum, Silver

Star Bridge, zdymadlo La Barquette, barevné

Coleovo sousoší v místě bodákového útoku,

Krvavá rokle, kde skončila Burgettova nor-

mandská mise jeho těžkým zraněním a kóta

30 – obranná pozice německých výsadkářů. V

mohutném dešti mohutně bloudíme a hledá-

me avizovaná muzea a atrakce. Nenacházíme

nic, v infocentru nám neochotná paní sdělí, že

něco takového tu nikdy nebylo, není a nebu-

de, každopádně ona o tom nic neví. POZEN,

POZEN, SNAFU, kurvafix.

ifůze V muzeu Rangers Dead Mans Corner Muzeum

Hledáme a jezdíme intuitivně severovýchodním

okrajem města a z něj vyjedeme po silnici

D913 (bývalé Purple Heart Line) na Saint

Côme-du-Mont. Za řekou Dove je tu pár sta-

vení v místě označeném Virage des Ponts Dou-

ve („Zatáčka za mostem přes Douve“) a ze

chvíli už dojíždíme k Dead Mans Corner

Museu. Navštívíme však jen přilehlý obchod

s vojenskou výzbrojí a výstrojí, muzeum se nám

zdá být malé a po zkušenostech s expozicí Big

Red One nechceme zase vysolit 5,5 euro a nale-

tět na tisíckrát viděné věci. (Což je ovšem taky

SNAFU – teprve druhý den se z prospektů do-

zvídáme, že je zde vystavena uniforma R. Win-

terse; po delší době pak nacházíme na interne-

tu fotku z okna horního patra DMC a zdá se, že

je odtud pěkný výhled na celé bojiště, Purple

Heart Line, louky, mokřiny, bokáže a řeku Dou-

ve, no nic, stejně je mlha, déšť a není nic vi-

dět…)

Na severozápadním okraji Carentanu, hned u

kruhového objezdu, v němž se protínají D971 a

D913, zastavujeme u malé desky za plotem. Fo-

tíme si ji v dešti, skrz oka drátěného plotu. Je

Tak si to odškrtneme, další mystifikace, barev-

né Coleovo sousoší, které Carentanské muze-

um na internetu proklamovalo, se nekoná. Ale

přes to, i přes všechen ten dopravní ruch ko-

lem i přes hustý déšť je to významný moment;

jsme blízko místa bajonetového útoku R.

G. Colea. Tenkrát tady nebyl obchvat Caren-

tanu, garáže ani Supemarché, jenom zatopené

louky, bažiny a k tomu tuhý a odhodlaný odpor

německého 6. parašutistického pluku. Jednu

stranu podporovaly osmaosmdesátky, druhou

námořní děla z Utahu a muselo to být peklo.

Krátery plné vody jsou v terénu patrné i dnes

(zejména na leteckém, či satelitním zobrazení).

Ale to platí o celém západním pobřeží, hlavně

o okolí všech baterií od Calais až po Brest - za

všechny zmiňme například baterii Todt, Linde-

mann, nebo obě sesterské baterie na Azeville a

St. Marcouf, o Pointe du Hoc nemluvě.

Mimochodem: Cole byl za svůj útok oceněn

Medailí cti (Medal of Honor ) a tento fakt se

váže i na Winterse. I on byl za zničení německé

baterie na toto vyznamenání navržen, ale v té

době platilo, že během invaze se může medaile

mise Normandy 2009

10

Colonel Robert G. Cole´s command post was situated here. It

is from this Place and under his command that the 502nd

PIR launched their bayonet attack on „Cabbage patch―.

This plaque is dedicated to the memory of the men who

fought for our liberty.

(Zde bylo umístěno velitelské stanoviště plk. Roberta G. Co-

lea. Odtud, pod jeho velením, zahájil 502. výsadkový pěší

prapor bajonetový útok „Cabage patch“. Deska je věnována

vzpomínce na muže, kteří bojovali za naši svobodu.)

udělovat pouze jednomu příslušníku z jedné di-

vize. Tak trochu SNAFU…

Po odjezdu z tohoto místa dál si vůbec nevšim-

neme, že těsně za výjezdem z kruháku (cca 80m

za ním) jsme přejeli most přes řeku Madelei-

ne, most č. 4, zkrátka ten slavný Silver Star

Bridge!

Nechceme to svádět na Frantíky, ale tady přece

jen něco zanedbali. Na internetu mají velkou

upoutávku o zasazení tohoto a dalších míst do

kontextu bojů a tady v reálu nic, ani šipka, ani

cedule. V přílohách je proto i schematická map-

ka mostů u Carentanu, aby pro příště bylo o je-

jich pozici jasno. Třeba se to bude hodit při ně-

jaké další misi, jistě to poslouží i při četbě

(viz. příloha 03 MOSTY U CARENTANU).

Za Carentanem, v místech výsadků 82. a 101.

divize, se dnes rozkládá přírodní park Ma-

rais, celým jménem „Regional Natural Park

Marais du Cotentin et du Bessin“. Je rozsáhlý, s

přírodní rezervací, zabírá skoro celou šíři paty

Cotentinu, hlavním tématem jsou mokřiny a

vodní ptactvo. Zda tam patří také místní

„hrdlyce“ nemůžeme ani vyvrátit, ani potvr-

dit... My sjíždíme ze silnice Purple Heart

Lane k mostu překlenujícímu říčku, či spíše

kanál, Jourdan. Během bojů byl tenhle most

označený číslem 1. Před pěti lety jsme tu také

svačili a pozorovali na obloze prolétající Her-

culesy.

Dnes tu nikdo není, u kanálu je zastřešené

odpočívadlo, posezení se stolečky a WC,

prostě po francouzsku „Aire“. Přesně takové

nám v tom dešti přijde vhod. Ledva se však

pustíme do jídla, přijede výletní loď, vychrlí

ze svých útrob plno malých Frantíků a ti nás

vyženou z krytého přístřešku, neb ten je jen

pro lodní výletníky. Jíme tedy „nastojáka“,

v dešti u sloupků, které zabraňují autům v

příjezdu k nábřeží. Po čtvrt hodince jdou

Francouzíci od vody, jdou skrze nás, shodí

nám konzervy ze sloupků, a když nakonec ně-

jakej jejich důležitej šéfík chce vyjet přes pat-

níky ven, musíme se klidit a Vašek musí pře-

parkovat Oktávku. SNAFU.

Pozitivem těchto okamžiků je auto s dvěma

českýma holkama co nemají mapu, nevědí,

kde jsou, ale vůbec je to neznervózňuje. Chtějí

vědět kudy do Paříže, radíme jet po dálnici na

Caen.

mise Normandy 2009

11

V přírodním parku Marais du Cotentin

Zamíříme na St. Come du Mont, mezi boká-

žemi hledáme řeku Merderet, ale zpočátku se

nedaří. Nakonec přejedeme přes dálnici, přes

městečko Les Forges a vjedeme do Chef du

Pont. Zde křížíme trať Carentan – Cherbourg,

trať na vyvýšeném náspu, která v době vá-

lečných záplav hrála stejně důležitou roli, jako

Purple Heart Lane, nebo Marcus Heim way (o

ní bude řeč později). Na jižním okraji Chef du

Pont konečně zastavujeme u mostu „Cpt.

Roye Creeka a mužů z 507. PIR 82. Air-

borne―. Tenhle most přes Merderet byl jedním

ze dvou mostů, které tvořily spolu se Ste. Mére

Église vrcholy trojúhelníkové obranné oblasti,

obsazené 6. června 1944 výsadkáři 82. i 101.

výsadkové divize pod přímým velením

„skákajícího generála“ Jamese Gavina.

Od této chvíle se budeme poprvé pohybovat v

srdci Cotentinského výsadkového bojiš-

tě, o kterém jsme toho tolik četli. Počasí se ko-

nečně umoudřilo, pramičky zakotvené u břehu

se pohupují, svačíme, kocháme se malebnou

krajinou a všechny „POZENy“ jsou téměř zapo-

menuty.

Za námi směrem ke krajním domům Chef du

Pont, při silnici v parku, stojí památník asocia-

ce 508. PIR., věnovaný O. B. Hillovi, který

„miloval normandský lid“ a druhý kámen sdě-

lující, že tento park otevřeli veteráni z 508.

PIR v roce 1978.

Uděláme krátký brífink, zbývá dost času, a tak

se rozhodneme pro německý hřbitov

v Orglandes, prezentovaný na prospektu

z Carentanu. Navigace nás vedou po úzkých

cestách v úžasných bokážích netknutých civili-

zací. Místy se nad námi stromy zavírají tak, že

projíždíme zeleným tunelem. Držíme zpočátku

směr na Pont l´ Abbé a blížíme se k městečku

Picauville. Před námi kličkuje dočista ožralý

mopedista, bere to nevyzpytatelně od levé kraj-

nice k pravé a my mu děláme doprovod, proto-

že bezpečně protáhnout kolem něj se rozhodné

nedá. Nakonec vjede do ulic, dobrzdí a nauče-

ným grifem se bez následků zastaví o masivní

kamennou stěnu, obklopující kostel v centru

Picauville.

Mineme ho doprava a jsme u moc pěkného pa-

mátníku, věnovanému osádkám pěti Dakot,

spadlých v blízkém okolí. Pietní místo je zají-

mavě členěné do tří prvků: Na pylonu věrně

provedený letoun Douglas C-47 Dakota

mise Normandy 2009

12

Posádkám Dakot Řeka Merderet

v měřítku cca 1 : 7, pod ním pamětní desky

mužům US Ninth Air Force a v pozadí betonová

stěna ve tvaru trupu s kýlovou plochou. Na ní

jsou znaky letecké Deváté transportní skupiny a

výsadkových divizí 82. a 101., jména jejich pad-

lých příslušníků a podrobná mapa oblasti

s vyznačenými místy ztroskotání. Rámuje to

pohled na typický kamenný kostel, domy i dlaž-

bu a všechno je to velmi, velmi normandské.

Tohle místo rozhodně stojí za vidění.

Z Picauville odbočujeme do Orglandes. Zdejší

německý hřbitov 1939 - 1945 je místem odpo-

činku 10 000 padlých. Projdeme mezi kříži, po-

stojíme a chystáme se vyrazit dál, když kolem

projíždí auto a z něj mávají ty dvě české holky,

které jsme posílali po dálnici na Caen. Co dělají

tady, zcela mimo plánovaný směr, je skutečně

tajemství, mystika a nerozluštitelná záhada žen-

ské logiky…

Pokračujeme na severovýchod po silničce D126

a D69 zpátky k řece Merderet, ke druhému

mostu na onom pomyslném Gavinově obran-

ném trojúhelníku – k Pont de la Fière. Je to

stále ten původní kamenný mostek s jedním ob-

loukem, zdánlivě nepatrný, ale tehdy tak důleži-

tý. Jsme v oblasti bojů, které zde mezi americ-

kými výsadkáři a německými vojáky probíhaly

ve dnech 6. a 7. 6. 1944. Muži od „Osmdesáté

druhé“ usilovali o dobytí La Fiere, kde dva

prapory od 325. kluzákového pluku, následo-

vané prvním praporem 508. parašutistického

pluku, překročily řeku Merderet. Zajistily

předmostí v dostatečné hloubce k tomu, aby

zkontaktovaly všechny výsadkové jednotky

izolované na jejím západním břehu. 101.

vzdušná výsadková divize připravila útok dvě-

ma směry na Carentan přes hráz na Brévands,

ten však měl nakonec zpoždění, neboť nebyla

dokončena oprava mostu.

Říčka je dnes široká pět, šest metrů, ale tehdy

tady bylo kilometr široké záplavové jezero a

jediným přechodem byl most a vyvýšená sil-

nice. Měla přezdívku „Marcus Heim way―

podle jména výsadkáře z roty „A“ 505. pluku

82. divize (most La Fiére bránila čtyřčlenná

Heimova skupina po tři dny proti silným ně-

meckým protiútokům, dokud nedorazily posi-

ly z pláže. Marcus za to byl vyznamenán

Distinguished Service Cross, který mu předal

genmjr. Omar N. Bradley).

mise Normandy 2009

13

Picauville Oglandes Pont de la Fière

Za mostem vpravo stojí starý kamenný nor-

manský statek s válcovitou věží, označovaný na

stránkách

http://www.lafiere.com/Veterans.html

jako „B&B Building― = Bed and break-

fast, tedy nocleh se snídaní (Je pravděpo-

dobné, že jej tak označovali již ve čtyřiačty-

řicátém. Mimochodem, na těchto stránkách

je plno zajímavých fotek – archivních i sou-

dobých ze setkání veteránů při 65. výročí).

Za mostem vlevo, na vyvýšeném prostranství,

se tyčí monumentální Iron Mike, legendární

socha amerického výsadkáře s dedikací mužům

505. pluku 82. AB. Vedle sochy je velká plastic-

ká mapa položená na stole ve tvaru křídla a

orámovaná padákem, z něhož visí k ze-

mi postroj s přezkami. Všechno je to velmi rea-

listické, ačkoli jde o artefakt z bronzu. Totéž

platí i o knize s vepsanými slovy úcty padlým

hrdinům. Zatímco si areál prohlížíme, opodál

se baví skupinka Američanů se svým krajanem

vybaveným minohledačkou. Pula bystře odpo-

slechl, že prý byl úspěšný a v minulých dnech

nějaké věci našel (Dovolte vtipný verš editora:

„Třeba našel - obal na shell !“).

Také mosty přes řeku Merderet jsme si zakres-

lili do přehledné mapky

(viz. příloha 04 BOJIŠTĚ U MERDERET).

Od „B&B Building“ vyjedeme přes Fresville

na hlavní silnici, z ní po chvíli sjíždíme do dů-

věrně známé obce St. Marie du Mont a od-

tud přímo na pláž Utah do La Madelaine.

Vašek a Honza ještě neviděli zdejší pěkné mu-

zeum, postavené na místě bývalého německé-

ho opevnění. Založil jej Michel Vallevieill,

mladší syn majitele statku Brécourt Manor. Po

boji o baterii byl omylem postřelen americkým

výsadkářem. Stal se prvním Francouzem eva-

kuovaným do Anglie, později dlouholetým sta-

rostou St. Marie du Mont a také tvůrcem toho-

to muzea na Utah Beach.

Zatímco si část výpravy užívá jeho expozi-

ci, bří Filáčkové dojdou na pláže a pak i

k novému pomníku (odhalenému v roce

2008), věnovanému příslušníkům US Na-

vy. Stojí na duně, přímo nad kilometrovní-

kem 00 Cesty svobody - Voié de la Liberté.

Jeho černý vyleštěný podstavec ve tvaru komo-

lého jehlanu nese dlouhý seznam jmen a čísel

mise Normandy 2009

14

Iron Mike Pláž Utah věnováno US Navy

torpédoborců, velkých vyloďovacích člunů LST

a zejména slova úcty všem důstojníkům i ná-

mořníkům, kteří se podíleli na největší výsadko-

vé operaci, vedoucí nakonec k osvobození zá-

padní Evropy.

Opodál stojí starší památník 90. pěší divizi

U.S. Army „6. june 1944– 9. may 1945“. Ve

spodní části nad seznamem jejích pluků čteme

nám blízká slova:

Je krásně, svítí sluníčko. V místním pubu, bou-

tique, brasserii i baru v jednom, pojmenovaném

„Le Roosewelt―, je historická výzdoba, o pult

se tady opírá figurína důstojníka, opodál stojí

mariňačka, všude dobové artefakty – helmy, rá-

dia, vysílačky, fotografie. O vyfocení si říká i

plakát v jednom rohu hospody, na němž je po-

hled na tento objekt v době invaze. Je zajímavé,

jak málo se změnilo, respektive jak bylo vše

uchováno. Je to kontinuita podmíněná úctou a

silným vztahem k minulosti.

Asi o půl páté jsme opět v campu. Hygiena, ve-

černí procházka k moři a bunkrům na pobře-

ží. Sbíráme mušle, samé krásné exempláře

svatojiřských hřebenatek. Je příliv a ten mo-

hutný a rychlý pohyb moře je pro suchozemce

a vnitroevropana fascinující. Kde se ta síla vo-

dy bere?

Večer máme pod štábním přístřeškem u fran-

couzského vína příjemnou video produkci.

Dnes se dává „Band of Brothers― a

„Ardeny― pánů režisérů pvt. Stevena Spiel-

berga a mjr. Ivo „Pif“ Filáčka.

mise Normandy 2009

15

THE TOUGH OMBRES COMBAT TEAM UTAH BEACH TO CZECHOSLOWAKIA

Tvrdá parta bojovníků

Z pláže Utah do Československa) Středa 10. června 2009

Ráno slunce...ale jen chvíli, opět se zatáhne.

Přesto máme i dnes pěkný program –

brouzdání příbřežními sektory pláže Utah

s řadou naplánovaných cílů, to vše koruno-

vané inspekcí „honfléříčku“ – starého pří-

stavu Saint vaast la Hougue. Takže ohrnout

límce a jde se na to.

Nejdříve nás pracně nastavená navigace

(večer tomu specialisté věnovali, jako vždy,

nekonečnou a situačně nervní dobu) vede do

obce Hiesville. Tady hledáme bývalou

Večerní Grandcamp Navigátorská sekce Stravovací sekce

Caudayovu usedlost, v níž měl od 6. do 14.

6. 44 velitelství 101. divize gen. Maxwell

Taylor. Opět trocha „soblování“ silničkami,

mezi bokážemi a deštěm, nakonec i v obci sa-

mé, ale je to všechno zelenokamenně malebné

a opět velice normandské. Nakonec shlédneme

nejen mladou pastýřku, která koučuje stádo

krav z motorové čtyřkolky, ale i Taylorovo veli-

telství. Je to pěkný statek s křičícím orlem na

sloupku u vrat a vedle s pamětní plaketou:

Na kraji obce při cestě stojí jednoduchý sloup

obložený věnci se stuhami Hiesville. Naši po-

zornost si získá až později, při vyhodnocování

fotografií. Nahoře má znak 101. a pod ním zají-

mavý nápis:

Vzhledem k tomu, že se v prvních dnech invaze

jednalo zřejmě o nejkvalitnější „MASH“ v této

oblasti, je velice pravděpodobné, že zde ošetřili

také Křičícího orla Donalda R. Burgetta ještě

předtím, než byl se svým vážným zraněním pa-

že transportován do Anglie.

Někde na opačném okraji Hiesville by měl být

ještě památník gen. Pratta. Při tvrdém při-

stání kluzáku jej zabil uvolněný náklad. Byl

prvním generálem Spojených Států, který padl

během invaze. Patřilo by se u jeho pomníčku

zastavit, ale nenašli jsme ho. Chtělo to déle

hledat.

mise Normandy 2009

16

DANS CETTE MAISON LE 6 JUIN 1944 A 9 HEURES

LE GENERAL MAXWELL D. TAYLOR COMMANDANT LA 101éme AIRBORNE DIVISION

ETABLIT LE 1er POSTE DE COMMANDEMENT

DES TROUPES AEROPORTES AMERICAINES

(V tomto domě zřídil 6. června 1944 v 9 hodin gene-rál Maxwell D. Taylor, velitel 101. výsadkové divize, první velitelství amerických výsadkových jednotek).

IN TRIBUTE TO THE 101st AIRBORNE DIVISION WHO ESTABLISHED HERE AT THE CHATEAU DE COLOMBIERE THE FIRST ALLIED SURGICAL HOSPITAL ON THE NORMANDY SOIL, ON JUNE 6th 1944

(Na památku 101. výsadkové divize, která zde, ve venkovském sídle Colombiere, zřídila 6. 6. 1944 první spojeneckou chirurgickou nemoc-nici na normandské půdě).

Hiesville jsme opustili po okreskách a za

chvíli jsme od západu vjeli do St. Marie du

Mont, místa důvěrně známého z předchozích

akcí. Mineme impozantní katolický kostel Sva-

té Marie s plaketou 101. divizi na stěně a s věží,

ze které časně ráno 6. června obhlížel bojiště

„Lev z Carentanu“ - velitel 6. výsadkového plu-

ku, oberstleutnant Dr. Friedrich August freiheer

von der Heydte. Ten kostel změnil během no-

ci několikrát majitele. Němci měli na věži pozo-

rovací stanoviště. Dva vojáci, kteří byli ve služ-

bě, večer několikrát vypálili ze samopalů na vý-

sadkáře a pak zmizeli. Později byla věž znovu

Němci obsazena a výsadkáři ze 101. narazili

v dole kostele na kněze, který se chystal, jakoby

se nic nedělo, na dopolední mši. Když se ho ze-

ptali, zda v kostele či v sakristii je něco zajíma-

vého, odpověděl záporně. "Ani mešní víno?"

ptali se kněze se smíchem a on se k nim uraženě

obrátil zády. Potom výsadkáři vyšplhali na věž.

Došlo k přestřelce a kostel se dostal do rukou

Spojenců. Ještě dnes můžeme vidět otvory po

střelách a krevní skvrny na přední části zpověd-

nice. Město samo je prosáklé historií vylodění,

jako při každé předchozí návštěvě jsou všude

vlaječky, figuríny výsadkářů, dobová vozidla a

uniformy. Atmosféra plná invazní historie,

prostě je to tady naše „srdeční záležitost“.

My ale nestavíme, jenom pomalu projedeme

centrem. Pokračujeme necelý kilometr za s.v.

okraj obce a po D913 - „Sonnier Road― do-

jedeme na křižovatku s krucifixem. Tady

jsme před lety odbočovali doprava do kempu

v Le Grand Vey, dnes otočíme doleva na

„Collins Road― k Le Grand Chemnin. Po

500 m znovu odbočka doleva a hned za roz-

cestím nás zastavuje nový památník. Jsme

tady, u usedlosti Brécourt Manor a hledí-

me na živý plot, za nímž se odehrál slavný

Wintersův útok na německou baterii.

K Brécourtu samému nepůjdeme, nápis na

památníku apeluje, abychom chránili soukro-

mí jeho obyvatel. Je podepsán „Muži z Easy

Company―. Tomu přece nelze nevyhovět (i

když se doporučení týká spíše vstupu na sou-

kromé louky a pastviny, kde bývala dělostře-

lecká baterie – vlastní komunikace ke statku

je normální veřejná silnice, což prosazuje

úpěnlivě kameraman jsa chtivý unikátních

záběrů,… není mu to ale nic platné).

Necelých 200m od nás je tedy místo bývalé

pozice německých děl, máme to jako na dlani.

Na památníku je orientační tabule

s umístěním děl, kulometů i stromu srg.

Carwooda Liptona. Ta tabule je spíš pro

laiky, my máme svůj materiál, kde jsou za-

mise Normandy 2009

17

Tady bojovali Wintersovi muži Normandská bocage Rotě E u Brecourt Manor

kresleny i pozice jednotlivých mužů v průběhu

boje. Porovnáváme, kde ležel pod Liptonovým

stromem Mike Ranney, Liptona téměř vidí-

me, jak postřeluje z větví pozici německého ku-

lometu MG42. Ne snad, že bychom měli tak

bujnou fantazii, ale včera v noci jsme si to přece

v kempu celé znovu promítli. A tak před námi

v duchu všichni defilují: Poručíci Richard

Winters a Buck Compton, četař Joe Toye,

desátníci Bill Guarnere a Don Malarkey a

vojíni Wynn, Plesha, Hendrix, Liebgott a

Petty (podrobné údaje o útoku na baterii viz.

příloha 05 BRECOURT ASSAULT - a také

kniha či film „Band of Brothers“).

Někdo by možná byl tady zklamán – jakási lou-

ka, živé ploty a stromy v dálce a navíc stále prší.

My si tyto chvíle ale hodně užíváme, tady totiž

probíhaly neokázalé, v běhu válečných událostí

skromné, ale o to víc neuvěřitelné skutečné pří-

běhy plné hrdinství a všichni cítíme, že se dotý-

káme skutečných, konkrétních osudů mužů

Dne D…

Jenomže i ten nejsilnější okamžik má svůj ko-

nec. Nasedneme, projedeme Le Grand

Chemnin, La Chausée a navigace nás vede

nejkratším směrem do Beuzeville au Plan. U

Beuzeville se v 01:12 dne D zřítila nalétávající

Dakota, v níž byl k seskoku připraven velitel

Easy Company por. Thomas Meehan III.

a s ním zahynulo celé velení roty E. Od té chví-

le převzal velení fakticky i de iure poručík Ri-

chard Winters. Projíždíme po vedlejších

cestách hustými bokážemi, jakákoli orientace

by tady byla velmi, velmi obtížná.

Pole, kde k válečné tragédii došlo, nejsme

schopni najít, ale památník pěti mužům posád-

ky zřícené Dakoty 439. přepravní skupiny a 17

výsadkářům 506. pluku (a tedy i por. Meeha-

novi) stojí uprostřed obce. Vzdáme poctu a

přesuneme se přes Foucarville do obce Ra-

venoville.

Tady na poli, 300m od Ravenoville smě-

rem k moři, přistál 6. 6. 44 časně ráno Do-

nald Burgett, ačkoli plánovaná seskoková

zóna roty „A“ 506. PIR byla východně od St.

Marie du Mont. Přeletěl ji tehdy o 13 km a to

mohl mluvit o štěstí, protože muži z jeho čety,

kteří opouštěli letoun po něm, dopadli do moře

a utopili se (viz. příloha 06 BURGETT).

Měli jsme cestou k moři, do Ravenoville le

Plage, to jeho pole po pravé ruce a bylo hojně

zalévané hustým lijákem. Prší vydatně a tak na

nábřeží hledáme kryté aire, abychom se mohli

v relativním pohodlí najíst – neúspěšně. Je

tam jenom dětské hřiště s prolézačkami, v těch

mise Normandy 2009

18

Nad mapou u Becourtu Beuzeville Thomas Meehan a další ...

by to možná šlo, ale otázka zní, kdo by nás po-

tom vytáhl a postavil na nohy… takže otáčíme a

míříme k dalšímu plánovanému cíli,

k dělostřelecké baterii v Azeville.

Baterie Azeville leží na východ od obce Aze-

ville, na silnici D269. Najíme se na parkovišti

vedle Dodge se spícím řidičem a s nápisem

SNAFU. Ale tohle snafu je jenom taková legra-

ce, sice prší, ale jenom trochu a muzeum insta-

lované v objektech baterie nás po chvíli příjem-

ně překvapí.

Baterie měla čtyři mocné kasematy typu R 671

vzdálené 30 metrů od sebe a propojené 300 me-

trů dlouhou sítí betonových tunelů. Měla 4 lod-

ní děla umístěná ve zmíněných kasematech. Šlo

o zbraně z 1. světové války ráže 105 mm, dostřel

11 km (viz. příloha 07 AZEVILLE).

Poměrně dlouhá prohlídková trasa vede pod-zemními prostorami a tunely. Zahrnuje i kase-matu č.1, kterou zasáhly dva čtrnáctipalcové projektily z USS Nevada. Jeden z nich neexplo-doval, ale zabil posádku děla, pronikl železobe-tonovou stěnou do další místnosti, zde zabil rovněž celou posádku, odrazil se a pokračoval přes kovový portál ve vnější stěně ven z objektu. Všichni muži byli zabiti buď střepinami a úlom-ky ze stěn, nebo tlakovou vlnou. Stopy po této kalvárii jsou stále velmi zřetelné a výmluvné.

Prohlídku celého komplexu uzavírá zajímavé muzeum přímo v pevnostních krytech a všechno zakončí velmi dobře zpracovaný film.

K hodnocení role německých dělostřeleckých

baterií Atlantického valu je třeba říci, že

v prostoru spojeneckého vylodění jich bylo

celkem 29. Jejich činnost během invaze byla

bezvýznamná nebo žádná. Aktivní byly pouze

čtyři z nich: Houlgate, Longues-sur-Mer, St.

Marcouf a Azeville (viz. příloha 08 NĚ-

MECKÉ BATERIE).

Od baterie přejedeme na sever – tady na po-

břeží je honfléříček dešťový – Saint vaast la

Hougue. Přístav, moře, vyhlídka – vše šedivě

lesklé, deštivé, mokré. Když Ivek, veden ka-

meramanským tvůrčím chtíčem, chtěl, aby se

zastavilo v přístavu, dočkal se absolutního ne-

pochopení. „Nezastavili, furt soblovali podle

navigace dokolečka, cpali se do jednosměrek,

dělali chytrý a pak prostě najednou vyjeli

z města ven a mazali domů!!“

Zastavili jsme na západním okraji Grandcam-

pu u baterie Maisy, jedné z těch, jejichž čin-

nost za invaze je hodnocena jako bezvýznam-

ná. Byly to vlastně baterie dvě: MAISY I –

Martiniére (4 polní houfnice FH18 ráže

mise Normandy 2009

19

Baterie v Azeville V Saint vaast la Hougue