meretrix speciosa aneb tortura ženou. sexuální motivy v

SylabusMeretrix speciosa aneb tortura ženou. Sexuální motivy v Jeronýmově díle Vita Pauli primi eremitae.Jiří Šubrt

projekty.slu.cz/popularizacepopularizacevedy.slu.cz

Jiří Šubrt

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace l projekty.slu.cz/popularizace

Ústav historických věd l Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava Tel.: +420 553 684 482 l http://uhv.cz

Meretrix speciosa aneb tortura ženou. Sexuální motivy v Jeronýmově díle Vita Pauli primi eremitae.

Sylabus

4 Meretrix speciosa aneb tortura ženou. Sexuální motivy v Jeronýmově díle Vita Pauli primi eremitae.

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace

Meretrix speciosa aneb tortura ženou. Sexuální motivy v Jeronýmově díle Vita Pauli primi eremitae.Jiří Šubrt

OBSAHPočátky křesťanského mnišství, které se začalo rozvíjet v Egyptě na počátku 4. stol., jsou zahaleny rouškou tajemství. Je ale zřejmé, že příčiny tohoto jevu byly různorodé, od ná-boženských, přes sociální až po ekonomické. V průběhu 4. stol. nabyl tento jev značného rozsahu, ke konci tohoto století už byla nejen v Egyptě nýbrž i na dalších místech Blízkého Východu celá řada poustevnických kolonií i klášterních společenství. Na latinský Západ začíná pronikat východní mništví s určitým zpožděním, zpočátku bylo toto hnutí spíš předmětem obdivu některých křesťanských intelektuálů, kteří si hrdiny pouště nekriticky ro-mantizovali. Při propagaci asketických myšlenek „otců pouště“ sehrál důležitou úlohu právě sv. Jeroným, který spojil asketické myšlenky s ideálem sexuální čistoty. Jeroným byl rovněž jeden z prvních západních církevních otců, který měl určitou zkušenost s poustevnckým způsobem života, protože strávil nějaký čas v syrské poušti Chalkis. Na romantický pohled na východní mništví, který se na Západě prosadil, měly značný vliv tři Jeronýmovy legendy o poustevnících, Život Pavla, prvního poustevníka (Vita Pauli, primi eremitae), Život Malcha, zajatého mnicha (Vita Malchi, monachi captivi) a Život sv. Hilariona (Vita Hilarionis). Na těchto textech je dobře patrná idealizace a romantizace poustevnického života a důraz na otázku panenství, který je pro Jeronýma specifický. Ten vede paradoxně k tomu, že do jeho legend nečekaně pronikají i sexuální motivy, které v jeho textech mají specifický symbolický význam.

I. Počátky křesťanského mništvíA. Asketická hnutí nebyla specificky křesťanským fenoménem, křesťanské komunity navazují na starší asketické skupiny (esénští, terapeuti, enkratité, manichejci). První křesťanské mniš-ské komunity se objevují v Egyptě na přelomu 3. a 4. století, odtud se pak šíří i do dalších částí Blízkého Východu a Malé Asie.B. Charakteristickým znakem křesťanského mništví bylo spojení askeze jako du-chovního sebezdokonalování s anachórézí neboli odvratem od civilizace a odchodem do pustiny. Pro křesťanské mnichy bylo možné dosáhnout duchovní dokonalosti pouze stranou lidské civilizace, hluboko v liduprázdné poušti.C. Křesťanské mnišství mělo už od svých počátků dvě formy, tzv. eremitismus a koinobi-tismus. Eremitické kolonie byla volná poustevnická společenství, která neměla pevný řád a jejichž členové se většinou scházeli pouze při společných modlitbách. Prvním historicky doloženým poustevníkem byl sv. Antonín z Egypta, hrdina Athanasiova hagiografického textu Život sv. Antonína. Koinobitická společenství žila v klášterních komplexech poblíž měst a za jejich zakladatele je považován koptský konvertita Pachomios, jenž založil první kláštery v egyptské Thebaidě. Koinobitická společenství se řídila strikními pravidly (regulae), která ale nemusela mít nutně písemnou formu.D. Na latinský Západ proniká východní mnišské hnutí s určitým zpožděním a je alespoń z počátku přijímano církeními autoritami s určitou nedůvěrou. Určitá část západních křes-ťanských intelektuálů však přijímala mnišské myšlenky s nekritickým nadšením a někteří se dokonce vydávali na Blízký Východ a do Egypta, aby viděli hrdiny pouště na vlastní oči. Toto romantické nadšení bylo přiživováno i moastickou literaturou, z níž nejvlivnější byl bezpochy-by Athanasiův Život sv. Antonína.

II. Jeronýmovy legendy o poustevnícíchA. Jeronýmovy tři legendy o poustevnících představují první reprezentanty hagiografie typu vita v latinské literatuře. Jsou věnovány zakladatelům poustevnického života, Pavlovi z Théb, kterého Jeroným označuje za zakladatele poustevnického hnutí v Egyptě, sv. Hilario-novi, jenž organizoval první mnišské komunity v Palestině, a Malchovi, neznámému syrskému

5


Jiří Šubrt

mnichovi, který se stal proti své vůli reprezentantem tzv. syneisaktismu, společného soužití asketických párů v duchovním svazku. B. Život sv. Pavla, prvního poustevníka představuje nejstarší z tří legend a je Jeronýmovou literární prvotinou, zároveň je také nejpodivnější z těchto hagiografických textů. Tato legenda dodnes vyvolává celou řadu otázek, ať už je to autentičnost prvního poustevníka, problém literárních vzorů, vztah k Athanasiovu Životu sv. Antonína nebo neobvyklý „fragmentarní“ způsob vyprávění.C. Neobvyklý je rovněž začátek celé legendy, v němž se objevuje překvapivě eroticky vypjatá scéna mučení neznámého křesťanského martyra, která působí v kontextu hagiografic-kého vyprávění o asketickém světci poněkud nepatřičně.

II. Charakter úvodní erotické scényA. Vyprávění o poustevnických počátcích Pavla z Théb předchází podivná scéna, která popisuje mučení dvou neznámých křesťanských martyrů za Deciova pronásledování. Ta má podle autorových slov dokumentovat rafinovanost pohanských prokurátorů, kteří se snažili vymýtit křesťanské náboženství.B. Případ druhého z mučedníků, který byl přivázán k lůžku z navršeného peří a měl být zne-užit sličnou prostitutkou, na poslední chvíli se však zachrání tím, že si ukousné vlastní jazyk a plivne ho své mučitelce do tváře, představuje skutečně kuriózní způsob mučení. Autor přitom této eroticky vypjaté epizodě věnuje mimořádnou pozornost: líčí průběh neobvyklého mučení a okolnosti, za nichž se odehrávalo, do všech detailů a sexuální explicitnost této scény představuje v rámci žánru životopisů svatých něco naprosto unikátního.C. Moderní badatelé si s touto scénou často nevědí rady, někteří ji zcela ignorují, jiní ji ozna-čují za doklad autorovy snahy za každou cenu šokovat čtenáře. Teprve v relativně nedávné době se objevily články a publikace, které se snaží tuto pasáž zasadit do širšího kontextu hagiografického vyprávění a poukazují na její skrytý symbolický význam.

III. Literární filiaceA. Inkriminovaná scéna není záznamem skutečné událostí, nýbrž literární konstrukcí, využí-vající motivy převzaté od jiných autorů. Je poskládána z jednotlivých literárních výpůjček do nového originálního celku.B. Mnozí badatelé se zaměřují především na hledání těchto literárních filiací, aniž by se zamýšleli nadsmyslem celé scény a jejím významem v celkové struktuře textu.C. Vzhledem k tomu, kolik prostoru a pozornosti této epizodě autor věnuje, se však zdá, že jí v rámci tohoto hagiografického vyprávění přisuzuje mimořádný význam a že je nedílnou součástí struktury textu.

IV. Funkce inkriminované erotické epizody ve struktuře textuA. Jak naznačují někteří interpreti, úvodní mučednická scéna je nedílnou součástí autorovy narativní strategie. Nejedná se tedy o pouhou pikantní vložku, jež má šokovat potenciální čtenáře. Naopak, inkriminovaná scéna je součástí autorovy promyšlené narativní strategie a představuje jakési přípravné vyprávění, předjímající radikální asketické rozhodnutí prvních poustevníků, kteří zavrhli lidskou civilizaci a uchýlili se do samoty pouště.B. Rovněž z naratologického hlediska odpovídá scéna mučení specifické způsobu vyprávěníuplatňovanému v rámci celé legendy a označovanému některými badately za „princip izolace“jednotlivých samostatných epizod nebo metodu „navnadění a nechání na holičkách“.

V. Tematické propojení se zbytkem legendyA. Přestože na první pohled je jediným pojítkem mezi úvodními mučednickými epizodami a vyprávěním o poustevnických počátcích Pavla z Théb časová koincidence mezi oběma udá-lostmi, ve skutečnosti mezi nimi existuje hlubší symbolická vazba.B. Akt ukousnutí jazyka jako prostředku, jak si uchovat sexuální čistotu (castitas), spojujemučednictví s poustevnickým asketizmem. Neznámý křesťanský mladík začíná jako mučed-ník, končí ale jako asketa bojující s vlastním libidem a snažící se uchovat si za každou cenu svoje panictví. Scéna erotického martyria tak v symbolické rovině ukazuje, že překonat vlast-ní pohlavní žádost je často spojeno s větším utrpením než fyzické mučení. Jeroným dokonce

6


Meretrix speciosa aneb tortura ženou. Sexuální motivy v Jeronýmově díle Vita Pauli primi eremitae.

označuje asketické sebeomezování za „každodenní mučednictví“ (martyrium cottidianum).C. Erotická mučednická scéna tedy skryté podobenství o podstatě asketické etiky, podle nížpředstavuje ztráta sexuální čistoty mnohem větší neštětsí než smrt na mučidlech. Předjímá tak vyprávění o počátcích poustevnického hnutí.

VI. Motiv nevěstkyA. Svůj symbolický význam má i sám motiv nevěstky, která v mučednické scéně slouží jako nástroj tortury. Obraz nevěstky je spojen s celou řadou biblických konotací, jako nevěstka je v Bibli označován především Babylón coby město hříchu. Tento symbolický potenciál využívá v úvodní mučednické scéně i Jeroným.B. Slovo meretrix (prostitutka) se v Jeronýmově legendě o prvním poustevníkovi objevuje ještě na jednom místě, a to ve vyprávění o cestě poustevníka Antonína do nitra egyptské pouště, jejímž cílem je najít Pavla. Na této cestě se Antonín setká s kentaurem, který ho prosí o přímluvu u Boha. Antonín poté spílá městu Alexandrii a nazývá ho „městem - děvkou“ (civitas meretrix). Je možné, že užití tohoto výrazu na daném místě odkazuje ke stejnému výrazu v úvodní mučednické scéně s prostitutkou. Mučedníkovo gesto plivnutí jazyka do tváře prostitutky by tak bylo možné v symbolické rovině vnímat jako poustevníkovo okázalé plivnutí do tváře městské civilizace, které je podstatou radikální askeze spojené s anachórézí, tedy odchodem do pouště a zavržením městské civilizace.

ZÁKLADNÍ LITERATURAVirginia BURRUS: The Sex Lives of Saints. An Erotics of Ancient Hagiography. Philadel-phia 2007. Herbert KECH: Hagiographie als christliche Unterhaltungsliteratur. Studien zum Phänomen des Erbaulichen anhand der Mönchsviten des hl. Hieronymus. Göppingen 1977.John Norman Davidson, KELLY: Jerome. His Life, Writings, and Controversies. London 1975.Adalbert de VOGÜÉ: Histoire littéraire du mouvement monastique dans l’antiquité, I: Le monachisme Latin (384–396). Paris 1993.

7


Jiří Šubrt

Obrázek 1: Jan van Eyck, Sv. Jeroným, Institute of Arts, Detroit



Obrázek 2: Stefano di Giovanni (Sassetta), Setkání sv. Pavla poustevníka se sv. Antonínem, National Galery of Art, Washington D.C.


9Jiří Šubrt

Obrázek 3: Diego Velasquez, Sv. Antonín a sv. Pavel, první poustevník, Museo del Prado, Mad-rid



Obrázek 4: Dominique-Luis-Férea Papety, Pokušení sv. Hilariona, Wallace Collection

meretrix speciosa aneb tortura ženou. sexuální motivy v

Documents