PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska Marek Buryan, 399706

1 z 5

BALKÁNSKÝ JAZYKOVÝ SVAZ ANOTACE Tato práce se zabývá Balkánským jazykovým svazem. Autor zde popisuje především fonetické jevy a nejvýznamnější balkanismy, které ve své práci podrobně rozebírá a uvádí i názorné příklady. Ukazuje se zde, že slovanské jazyky, zvláště pak ty z Balkánského jazykového svazu, jsou si velmi podobné a mají mnoho společných znaků. Když už se od sebe jazyky odlišují, je velmi jednoduché poznat, o jaký jazyk jde.

Fonetické jevy Do Balkánského jazykového svazu náleží ty jazyky Balkánského poloostrova, které ač jsou nepříbuzné,

vyvinuly se u nich určité společné rysy, tzv. balkanismy. Ty vznikly jako výsledek historického a kulturního

vývoje – jedná se o shody vzniklé následkem konvergentního vývoje. Jmenovitě se jedná o makedonštinu,

chorvatštinu, bulharštinu, některá nářečí srbštiny, albánštinu, rumunštinu a okrajově také řečtinu.

Nejvýznamnější balkanismy

Vznik a užívání postpozitivního členu, který se jako koncovka připojuje ke jménu a tvoří tak jednu grafickou

jednotku. Vznikl následkem vývoje z ukazovacího zájmena a užívá se přibližně v obodbném kontextu a

množství v albánštině, rumunštině, makednoštině a bulharštině.

Tento postpozitivní (též postponovaný) člen plní funkci určující, kdy určuje příslušný jev, vyjádřený

substantivem. Např. ženata vyjadřuje jednu určitou ženu právě díky připojení členu -ta, zatímco pouze žena

označuje osobu neurčitou, neznámou nebo jednoduše jakoukoliv. Stejným způsobem funguje označování

určitých jednotek i v případě plurálu: obecné označení ženi se připojením členu -te konkretizuje na všechny

ženy v závostlosti na větném kontextu.

Vedle určující funkce je nutno zmínit také generickou, tedy takovou, kdy člen označuje celý druh jevů, nikoli

určitý a přesně známý jev. Např. bulharské ovcata e domašno životno – ''každá ovce je domácí zvíře''.

PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska Marek Buryan, 399706

2 z 5

Druhým výnzmaným balkanismem je neužívání infinitivu. Ten je nahrazován vedlejší větou, tzv. finální, která

je označena spojkou příslušnou danému jazyku – da (bulharština, makednoština a srbochorvatština), sǎ

(rumunština), të (albánština), na (řečtina) – po které následuje buďto tvar slova v klasickém oznamovací

způsobu (indikativ, ve slovanských jazycích) nebo tzv. subjonctif (v ostatních). Např. bulharské daj mi da pija

– ''dej mi napít''.

Zachován zůstal infininit pouze v bulharštině, kde funguje vedle výše popsaného způsobu, a to jen ve

zkrácené podobě, tj. bez infinitivní koncovky -ti, např. ne moga nameri – ''nemohu najít''.

Dále je třeba zmínit tzv. opisné futurum, které funguje také v češtině (spojení budu + infinitiv – ''budu

pracovat'').

V jazycích balkánského jazykového svazu se opisné futurum tvoří z nedokonavých i dokonavých sloves

prostřednictvím slovesa chotěti. Např. bulharské ště piša – ''budu psát'', ště napiša – ''napíšu'',

srbochorvatské pítacu, pítat ću, jâ ću pítati – ''budu se ptát'', rèći ću – ''řeknu'' nebo rumunské voi cînta –

''budu zpívat''.

Dalším balkanismem je spojení genitivu a dativu s deklinaci, jinak také řečeno jako rozvinutí použití jednoho

pádového tvaru pro další pád. Rozdílně docházelo k přenášení pádových funkcí. Např. v řečtině se tvar

genitivu uplatnil pro dativní užívání, zatímco v rumunštině a albánštině došlo k opačnému přenosu a

původní tvar dativu zaujal i postavení genitivní. Stejně tak v případě bulharštiny. To mělo za následek vznik

totožného spojení předložky na + substantiva.

Příklad: Pomoštta na Sǎvatskija sǎjuz – ''Pomoc sovětského svazu''.

Spojením předpony a tvaru pozitivu se vytváří tvary komparativní a superlativní: dobǎr → po-dobǎr –

''lepší'', naj-dobǎr – ''nejlepší'', stejným způobem se postupuje v případě příslovců.

Tento způsob stupňování odpovídá zániku pádových koncovek v deklinaci, v obocou případech dochází k

nahrazení sufixálních prostředků předponami a předložkami, které plní odlišnou funkci v morfologickém

systému.

Konečně posledním význačným balkanismem je užívání nepřízvučného tvaru osobního zájmena k vyjádření

posesivních vztahů. Toto osobní zájmeno v dativu stojí za tím substantivem, ke kterému se vztahuje

přivlastňování. Vedle toho se ovšem užívá v menší míře také škála posesivních zájmen moj, tvoj, negov, nein,

svoj, naš, vaš a techen.

Tato vazba je doložena v řečtině, srbochorvatšině, rumunštině, bulharštině, makedonštině a arumunštině.

PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska Marek Buryan, 399706

3 z 5

Co se týče hláskoslovných procesů, které zapříčinily odlišení balkánského jazykového svazu, jedná se

zejména o tyto:

Další změnou je vývoj starých spojení samohlásek s neslabičnými sonantami i, u, r, l, m, n.

Toto spojení mohlo být buďto heterosylabické – samohláska a následující neslabičná sonora patřily do

různác slabik, nebo tatutosylabické – patřily do jené slabiky. V tomto případě se jednalo o dvojhláskové

spojení = zavřenou slabiku.

V těchto skupinách došlo k monoftogizaci, tzn. změna diftongu v prostou samohlásku: ai, oi > ě – např.

latinské laevus (-ai-) vs. prasovanské lěvъ.

O rozdílném vývoji v rámci heterosylabického a tautosylabického spojení svědčí vzájemná srovnání téhož

slovního základu ve spojení s různými příponami: Diftong oi v základu poi- vytváří v infinitvu (tj. v postavení

před konsonantou) spojení tautosylabické a monoftongizuje se v -ě-: poitei > pěti (zpívat). V případě

připojení prézentní kmenotvorné přípony e však vytváří spojení heterosylabické a objevuje se následně jako

-oj-: poi-e-šъ > poješъ (zpíváš).

Konečně poslední změnou, která se udála v souvislosti s progerisvní sonoritou je vznik protetického j, v. Ta

vznikla na počátcích slov, která původně začínala samohláskou. Protetické j- se vysktylo u slov začínajících

původně na e-, ȩ-, ь-, např. jestь. Protetické v- naopak u těch slov, která započínala hláskami ъ-, y-, např.

vydra.

PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska Marek Buryan, 399706

4 z 5

ARGUMENTACE:

V této práci jsem se rozhodl zkoumat společné rysy jazyků, které patří do tzv. Balkánského jazykového svazu. Některé jazyky Balkánského jazykového svazu jsou také jazyky slovanskými, stejně jako polský jazyk, který je primárně předmětem mého studia. Domnívám se, že správný filolog by měl znát i jazyky příbuzné, ne jen ten, který studuje. Hlavním úkolem mé práce bylo shromáždit všechny společné fonetické jevy jazyků Balkánského jazykového svazu, což se mi také povedlo. Téma jako takové jsem si vybral proto, že balkánské jazyky jsou mi velmi blízké. Nadpis jsem zvolil prostý, aby i neznalý čtenář hned věděl, o čem se v dané práci dočte. Klíčová slova: Balkanismy, fonetika, společné znaky, změny

Seznam použité literatury:

1. VEČERKA, Radoslav. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. 1. vyd. Olomouc : Univerzita

Palackého v Olomouci, 2006, 273 s. ISBN 80-244-0889-9.

- Tato odborná publikace se primárně zabývá staroslověnštinou a seznamuje čtenáře se

slovanskými jazyky.

- Publikace je psaná odborně.

- Autor knihy je specialista na problematiku slovanských jazyků.

- V knize jsou uvedeny i konkrétní příklady, což zvyšuje možnost pochopení problému i pro

čtenáře, kteří čtou tento text poprvé.

- Kniha je poměrně nová a informace v ní jsou stále aktuální, od vydání nedošlo

k reformě.

2. VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. 3. vyd. Brno : Masarykova

univerzita, 1993, 112 s. ISBN 80-210-0363-4.

- Autorem knihy je uznávaný odborník na problematiku slovanských jazyků.

- Informace jsou zde popisovány velmi přístupným jazykem, i pro nezainteresované čtenáře.

- Text je doplněn tabulkami, což zjednodušuje čtenáři práci s novými informacemi.

- Knize dodává na odbornosti i to, že byla vydána Masarykovou univerzitou

- V knize je velmi dobře popsaná problematika slovanských jazyků a především pak balkanismy.

PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska Marek Buryan, 399706

5 z 5

3. HORÁLEK, Karel. Úvod do studia slovanských jazyků. 2. dopl. vyd. Praha: nakladatelství

Československé akademie věd, 1962, 536 s.

- Kniha obsahuje potřebné příklady, které jsem ve své práci využil.

- Text je psaný velmi odborně.

- Jedna z mála publikací, která se zaměřuje na Balkánský jazykový svaz a velmi podrobně jej

popisuje.

- Jediná publikace, ve které se píše o fonetických změnách v Balkánském jazykovém svazu.

- Knihu vydala Akademie věd

4. Wikipedie: Balkánský jazykový svaz. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco

(CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-19]. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Balk%C3%A1nsk%C3%BD_jazykov%C3%BD_svaz

- Tento internetový zdroj jsem použil pouze pro ověření informací.

- Informace na tomto webu se shodovaly z větší části s informacemi v publikacích, proto jsem

použil i informace, které v knihách nebyly.

- Wikipedie je považována za korektní zdroj informací, jen je potřeba si je občas ověřit a

nepracovat pouze s tímto serverem.

- Wikipedie obsahuje odborné texty v mnoha jazycích, což napomáhá doplnění textu.

- Články na tomto webu může spravovat jakýkoliv čtenář, což může být jak nevýhodou, tak

výhodou.

Při práci na tomto odborném textu jsem jako zdroj nepoužil žádný článek z časopisu, protože žádný takový

neexistuje.

Nevěděl jsem, jakou vytvořit k danému tématu vizualizaci, případně graf, proto jsem alespoň vložil obrázek a

doufám, že postačí fakt, že úkol s vizualizací jsem splnil .