levhart cejlonskÝ - brno zoo 18_cz_web.pdf · 2018. 7. 26. · levhart cejlonský foto: eduard...

magazín pro přátele Zoo Brnočíslo 1

leden 2018

LEVHART CEJLONSKÝ

2

Obsah

www.facebook.com/ZooBrno

�

04 UdálostLvice i levhartice pečují o dvojčata

14 Největší holubi světaKorunáč Sclaterův a holubi dvoubarví

06 Levharti v Zoo BrnoOkénko do historie

16 Středisko ekologické výchovyPříroda v zimě

leden 2018číslo 1/18, ročník XXvychází čtyřikrát ročněMK ČR E 17723

Vydavatel:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.U Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikaIČ: 00101451tel.: +420 546 432 311fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Nakladatel:Moravské zemské muzeumZelný trh 6, 659 37 BrnoIČO: 00094862

Adresa redakce:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.redakce ZooreportuU Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikatel.: +420 546 432 370fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Redakční rada:Ing. et Mgr. Lenka Blažejovská, Mgr. JanaGalová (dětská příloha), Bc. Jana Hadová,MVDr. Martin Hovorka, Ph.D. (předseda re-dakční rady), doc. MVDr. Jiří Klimeš, CSc.,RNDr. Bohumil Král, CSc. (odborný poradce),Ing. Miroslava Piškulová, Bc. Eduard Stuchlík(vedoucí redaktor), doc. Ing. Josef Suchomel,Ph.D., a Mgr. Michal Vaňáč.

Autorem neoznačených fotografiía nepodepsaných textů je:Bc. Eduard Stuchlík

Náklad:1 600 ks v české verzi400 ks v anglické verzi

První strana: Levhart cejlonskýFoto: Eduard Stuchlík

NEPRODEJNÉ

magazín pro přátele Zoo Brno

08 RozhovorNaši levharti si rozumějí

17 Středisko ekologické výchovyBosé nohy v parku

12 Život na rozhraní Hladinovky vidí nad i pod hladinu

19

1811 Úspěch i u malých koček Samice margaye rodila podruhé

Projekt Kura KuraLetos první zachráněné mořské želvy

BudoucnostStudenti navrhují pavilony v zoo

3www.zoobrno.cz Zooreport

Editorial �

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Také další druh velké kočkovité šelmy,lvi konžští, v naší zoo pečují o mláďatanarozená v závěru minulého roku. Se-stavení páru proběhlo u tohoto druhuhladce. Samec a samice, přivezení loniv létě každý z jiné zoo, se při prvním se-tkání v naší nové lví expozici začalihned pářit. Další náš úspěšný odchov,o němž píšeme v tomto čísle, se týkámalé kočkovité šelmy ocelota dlouho-ocasého neboli margaye.

Naši rybí říši obohatil nový druh,hladinovky čtyřoké. Mají samozřejmějen dvě oči, ale jejich zrakový orgán,který se vyvinul při adaptaci na životv rozhraní mezi vodním prostředíma atmosférou, je natolik specifický, žestojí za bližší popis. Také naše kolekceptáků se díky dovozům rozrůstá, v loň-ském roce například přibyli holubidvoubarví a korunáč Sclaterův, patřícímezi největší holuby světa.

Opeřenců se týká i příspěvek ze Stře-diska ekologické výchovy Hlídka, jejížlektorky uspořádaly osvětovou akcio zimním přikrmování volně žijícíchptáků. Bohatá programová náplň Hlídkyse může pochlubit i vznikem dalšího zá-jmového kroužku, který funguje jen o ví-kendu, a sice jako cestovatelský klub.Jeho členové dětského věku na výletech

do blízkého i vzdálenějšího okolí našehoměsta navštěvují ekofarmy či centra eko-logické výchovy a poznávají přírodníi kulturní pamětihodnosti.

Záchranná a rehabilitační stanice KuraKura, kterou Zoo Brno v minulém rocezřídila v Indonésii, hlásí první letošní za-chráněné mořské želvy – tato zpráva sa-mozřejmě nemůže v prvním čísle letoš-ního ročníku Zooreportu chybět.

Již poměrně dlouhou dobu trvá našespolupráce s brněnskými univerzitami,jejichž studenti v zoologické zahradě na-příklad vedou zájmové kroužky či zpra-covávají svoje bakalářské či diplomnípráce. Donedávna málo známá byla spo-lupráce s Fakultou architektury Vyso-kého učení technického, přestože trvá už14 let. Výstava, která o ní poprvé infor-

EDITORIAL

movala návštěvníky zoo, proběhla napěti místech zahrady od prosince 2017do února 2018. Už od roku 2004 studentiarchitektury v rámci ročníkových, baka-lářských i diplomních prací podle našichzadání navrhují zoologické pavilony.Zájem školy i adeptů architektonickétvorby o tuto specializaci je tak velký, žepoznávání zákonitostí zoostaveb se nazmíněné fakultě oficiálně stalo jedním zestudijních oborů. O výstavě student-ských návrhů a o plánovaném pavilonukapustňáků píšeme na poslední stranětohoto vydání našeho časopisu.

Bc. Eduard Stuchlík,vedoucí redaktor Zooreportu

především levhartům cejlonským věnu-jeme toto číslo Zooreportu. Našemuchovnému páru se koncem loňskéhoroku narodila dvojčata, což je pro našizoologickou zahradu docela velká udá-lost – tento poddruh jsme naposledyrozmnožili v roce 2000. Nicméně aniv jiných institucích nepřicházejí levharticejlonští na svět často, například v roce2017 se narodili jen ve třech zoologic-kých zahradách, které levharty cejlon-ské chovají v rámci evropského zá-chranného programu. Na následujícíchstranách Vám chceme přiblížit nástrahy,těžkosti a komplikace, které chov tétokrásné velké kočky provázejí.

Samice levharta cejlonského s mládětem.

Událost

Šestiletá levhartice Nayana rodila po-prvé a o dvojčata se od první chvílepečlivě stará. Při očkování proti běž-ným nemocem, které proběhlo 5. led -na, jsme zjistili, že mláďata jsou sameca samička. Samec vážil 2,18 kg, samičkajen o něco méně (2,1 kg). Při očkovánídvojčata dostala také vitamíny, odčer-vení a čip a po dvou týdnech absolvo-vala přeočkování.

Návštěvníci mohli levhartici s jejímikoťaty poprvé spatřit 14. února, kdy jsmejim na několik hodin otevřeli východz ubikace do výběhu. Vidět mohli i otcemláďat, který má ubikaci ve stejném ob-

Odchov dvou mláďat levharta cejlonského (Panthera pardus kotyia), která sev Zoo Brno narodila 21. listopadu 2017, lze označit za významný chovatelskýúspěch. Velkou radost nám v současné době dělají i další velké kočkovité šelmy,lvi konžští (Panthera leo bleyenberghi), jelikož náš chovný pár přivedl 30. pro-since 2017 na svět rovněž dvojčata. Levhart se v Zoo Brno naposledy narodilv roce 2000, lev v roce 1993.

�

jektu jako samice, ale přístup k potom-kům nemá a chodí do jiného výběhu.Mláďata se rychle naučila šplhat po kme-nech stromů, jimiž je jejich výběh vyba-ven, ale příliv studeného vzduchu kon-cem února jejich vycházky přerušil.

Za posledních 17 let se v Zoo Brnovystřídalo devět levhartů cejlonských,ale až Nayana a samec Daan, kteří donaší zoo přišli v roce 2013 jako mladí,ještě ne zcela pohlavně vyzrálí jedinci,vytvořili stabilní a kompatibilní pár.Daan se narodil 19. září 2011 v Burgers’Zoo v nizozemském Arnhemu a doBrna přicestoval 25. února 2013. Nayana

4

Samice levharta cejlonského s mláďaty.

Lvice i levharticepečují o dvojčata

přijela pět dnů před Daanem z bratislav-ské zoo, kde se narodila 24. června 2011.První páření a první odchovy bývají ne-úspěšné a možných příčin je mnoho:samec ještě neumí pářit, samice ještěnení schopná zabřeznout nebo donositmláďata, první říje mohou být nevý-razné a chovatelé tak špatně odhadnoutermín spojování. Je proto zcela přiro-zené, když se životaschopná mláďata na-rodí až po čtyřech letech soužití páru.

Kromě brněnské zoo zaznamenalyv roce 2017 porod tohoto poddruhulevharta jen tři další instituce, které lev-harty cejlonské chovají v rámci evrop-ského záchranného programu. Pro sa-motný program, jehož se účastní 69zvířat, je významné už jen zařazení Na-yany a Daana mezi jedince vhodnék reprodukci. Přínos tohoto páru pod-trhuje i gratulace, kterou nám k jehorozmnožení zaslal koordinátor zmíně-ného záchranného programu.

Levharti cejlonští žijí pouze na SríLance, v jejíž přírodě zaujímají pozici navrcholu potravní pyramidy. Podle od-hadů Mezinárodního svazu ochrany pří-rody (IUCN) jich na ostrově zbývá jenněco mezi 750 a 900 jedinci. Červený se-znam (IUCN Red List) vede tento pod-


Událost

www.zoobrno.cz Zooreport

druh jako ohrožený. Levharti se vysky-tují v Africe i Asii (jižně od přibližně45° s. š.), jejich roztříštěný areál byl pů-vodně větší a souvislejší a zasahoval i dojihovýchodní Evropy. V současné doběexistuje devět uznaných poddruhů lev-hartů a všechny čelí tlaku pytláků, kteřílevharty loví pro trofeje nebo pro po-třeby místních náboženství či lidové me-dicíny. V hustě obydlené jihovýchodníAsii jsou pak poměrně časté přímé kon-flikty mezi levharty a místními obyvateli.

Typickým znakem levhartů jsou černéskvrny na rezavě hnědé srsti. Každý jedi-nec je naprosto jedinečný a nenašli by-chom dva levharty se stejnou kresbou.Kromě toho je u nich patrný pohlavní di-morfismus. Zatímco výrazně drobnějšísamice váží okolo 30 kilogramů, u samcese váha může přiblížit hranici 65 kilo-gramů. Levharti jsou samotáři s převlá-dající noční aktivitou, kteří se často po-hybují ve větvích stromů. Samice jsoubřezí asi tři měsíce a obvykle rodí dvěmláďata. Na rozdíl od lvů nebo gepardůloví ze zálohy. Na kořist si počkají, skočípo ní, a pak ji odnesou na strom, kde jisežerou. Do jejich jídelníčku patří malíi velcí savci (jsou schopni přemoci i zvířeo velikosti buvola), ale loví i ptáky a plazy.

Chovný pár lvů konžských jsme se-stavili koncem loňského léta. SamiceKivu, která se narodila 12. listopadu2012 v Zoo Lisabon, do naší zahradypřijela 11. srpna 2017 ze Zoo Ústí nadLabem. Samec Lolek přicestoval o týden

�

5

později ze Zoo Gdaňsk, kde se narodil14. července 2015. Po příjezdu do Brnajsme lvy vpustili do zbrusu nové roz-lehlé, přírodně pojaté expozice. Ihnedpo spojení obou jedinců jsme pozoro-vali jejich páření.

Také mláďata, která Lolkovi porodilaKivu, jsou samec a samička. Zjistili jsmeto při očkování 12. února 2018. Malýsamec vážil necelých 7 kg, samička bylao něco lehčí. Lvice Kivu svoje mláďatamírně přenosila, protože po porodu užlvíčata viděla a byla od pohledu větší, nežje obvyklé. Kivu se o ně od začátku dobřestará, i když také, jako naše levhartice,rodila poprvé. Lvice hned po očkováníodvedla koťata k mříži, za níž má ubikaciLolek, takže otec se ihned přesvědčil, žese jeho potomkům nic nestalo. Na přímýkontakt s mláďaty si ale musel počkat.Ačkoliv jsme 21. února všechny tři ubi-kace lvů propojili, opatrná matka bylastále ve střehu a zvědavého samce za-hnala zpět do jeho místnosti. Nicméněpředpokládáme, že během března sa-mice samci povolí styk s mláďaty a ževšichni začnou chodit na společné vy-cházky zprvu jen do odstavného dvorku.Při jarních návštěvách zoo pak lidé uvidíve velkém lvím výběhu celou rodinu.

Ing. Dora Gremlicová,kurátorka chovu savců

Mláďata lvů konžských.

Samice levharta cejlonského s mláďaty.

6

Levharti v Zoo Brno


�

Původně Zoo Brno chovala nominoty-pický poddruh, levharta skvrnitého(Panthera pardus), koncem osmdesá-tých let byla u nás k vidění jeho mela-nická forma. Od roku 1992, kdy se u násobjevil první pár levhartů cejlonských(Panthera pardus kotyia), chováme tentopoddruh. Poprvé jsme jej rozmnožiliv roce 1996, když se narodila dvojčata,samečci. Samičku Daisy, narozenouv květnu 2000 v bývalém gepardinci,jsme záhy přesunuli do právě dokon-čené nové expozice Tygří skály. Odcho-vala ji matka a v listopadu 2007 Daisyodešla do Zoo Singapur.

Příjezd nepříbuzného páru levhartůcejlonských ze Zoo Kolombo na SríLance (dříve Cejlon) do Zoo Brno, kterýse uskutečnil 27. listopadu 2014, završilněkolikaleté úsilí naší zahrady o zisk je-dinců, kteří se měli stát výrazným gene-tickým posílením evropského chovu

vzácné kočkovité šelmy. Tehdy pětiletáRuwani, která údajně na Srí Lance po-rodila jedno kotě, se narodila v divočině,odkud pocházeli i rodiče tehdy dvoule-tého samce jménem Maga. Levharti ces-tovali z Kolomba do Brna výměnou zazebru Chapmanovu z chovu Zoo Brnoa koně Převalského z chovu Zoo Praha.Při výměně byla logisticky značně ná-ročnější první část transportu, kdy jsmeve Frankfurtu nad Mohanem do letadlanakládali dva koňovité.

Karanténa levhartů proběhla přímov jejich expozici Tygří skály, v ubikacích,které jsme důkladně zateplili a vybavilizvlhčovači. Teplotu a vlhkost vzduchuchovatelé kontrolovali během prvníchtýdnů i v noci. Postupné přizpůsobení ev-ropskému klimatu trvalo několik měsíců.

V následujících letech se ukázalo, žeRuwani nemůže s Magou zabřeznout.Testy z konce roku 2007 naznačily, že

Maga je neplodný, proto jsme jej v roce2008 jako expoziční zvíře odeslali doBurgers’ Zoo v nizozemském městěArnhem. Ještě týž rok jsme dovezli zeZoo Fuengirola ve Španělsku osmile-tého samce Arnolda. Ruwani však anipoté nezabřezla a Arnold 17. června2010 přesídlil do Zoo Jihlava, odkudjsme ještě týž den obdrželi novéhosamce. Jmenoval se Bala a v Zoo Jihlavase narodil v roce 2006.

Ruwani s Balou zpočátku žili spo-lečně a bez konfliktů, ale nepářili se. Je-likož samice odmítala samce přijmout,jeho agresivita stoupala a vyvrcholila 16.února 2011 útokem, kdy musel zasáh-nout chovatel a Balu od Ruwani ode-hnat. Poté byla obě zvířata dlouhoudobu oddělena a musela si na sebeznovu zvykat. Když se u samice po časevytratily příznaky strachu z partnera, za-čala zvířata spát blízko sebe, oddělena

Brněnská zoo chovala levharty jižv šedesátých letech minulého stoletía například v letech 1971 až 1973odchovala tři mláďata. Při péči o něvšak zvířecí matku často nahrazovalizaměstnanci zoo – první přirozený od-chov levharta se v naší zoo uskutečnilaž v roce 2000.

Okénko do historie našeho chovu levhartů

Výběhy levhartů a tygrů v expozici Tygří skály oddělovala prosklená přepážka. Vpravo samec Arnold, vlevo samice Ruwani.


Levharti v Zoo Brno �

7

jen mříží, přes niž na sebe viděla. Pak te-prve chovatelé rozhodli, že budou po-kračovat v připouštění. Při dalším po-kusu o páření 9. května 2011 však BalaRuwani zabil. I když byli při připouštěníchovatelé v pohotovosti s hadicí, abyproudem vody samce odehnali, i kdyžbyl v pohotovosti i veterinář s poplašnoupistolí, zvíře nedbalo ani na proud vody,ani je neodradily varovné výstřely. Balůvsmrtící bleskový zásah trval jen několikvteřin. Pohlavní akt levhartů někdytakto končívá jak v zajetí, tak i v přírodě.

Smutek nad ztrátou Ruwani zmírňujefakt, že druhý člen geneticky cennéhopáru, samec Maga, v Arnhemu zplodilněkolik potomků. Vzácná nepříbuznákrev tak přece jen evropské chovy oživila.

Samce Balu jsme 18. července 2011přestěhovali z Tygřích skal do nověupravené expozice u správní budovy,kde čekal na příchod nové samice. Ma-cina přicestovala 20. září 2012 ze ZooOstrava, ale plánované spojení párunám koordinátor Evropského záchran-ného programu (EEP) levhartů cejlon-ských rozmluvil. Potenciální rodičeměli mnoho společných genů, které bypro populaci EEP nebyly přínosem.Oba levharty jsme 23. srpna 2013 pře-stěhovali do zooparku v ruském městě

Staryj Oskol. „Sbohem, krásný páre,“napsal v ten den chovatel do deníku. VeStarém Oskolu se Magovi s Macinouv roce 2015 narodilo mládě.

Rok 2013 se stal určitým předělemv brněnském chovu levhartů cejlon-ských. V únoru se v naší zoo objevilmladý pár – samec Daan z Burgers’

Ruwani (vlevo) a Bala zpočátku žili společně a bez konfliktů, ale nepářili se.

Levhart Arnold.

Zoo a samice Nayana ze Zoo Brasti-slava –, který jsme dočasně umístiliv Tygřích skalách, protože v expozici zasprávní budovou byli ještě Maga s Ma-cinou. Soužití Daana a Nayany vyústilokoncem minulého roku narozenímdvojčat, samce a samičky. Jejich matkapotomky stále pečlivě vychovává.

8

Rozhovor


�

Levhart je – podobně jako jiné velkékočkovité šelmy – samotářské zvíře,pokud v přírodě spatříme více jedinců,většinou jde o samici s mláďaty. Vespolečnosti dospělého samce se samiceocitnou zpravidla jen v době páření.V čem je chov levhartů specifický?

Někteří levharti reagují na přítom-nost jiných nečekaně a v různých pří-padech odlišně. Můžeme mít v expozicijedïnce, kteří jsou schopni žít trvalespolečně, aniž by si ublížili, ale existujíi samci, kteří při prvním páření samiciprokousnou hrdlo. Obecně platí, že

samce chováme odděleně od samica pár spojujeme pouze v období říje(samec se samicí pak zůstávají spoluvětšinou sedm dní). Při chovu jednohopáru tedy používáme dva výběhy a ně-kolik vnitřních ubikací.

Co považujete při chovu levhartůza nejdůležitější?

Správně stanovit říjový interval, aby-chom nezmeškali dobu vhodnou k při-puštění – to je při chovu levhartů nej-důležitější. Musíme při tom zvládatmnoho překážek: levharti se mohou

Ing. Miloslav Walter patří k služebně nejstarším zaměstnancům brněnské zoo– nepřetržitě v ní pracuje od roku 1996. Chovatel, který absolvoval distančnímagisterské studium na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v roce2007, zpočátku pečoval o kopytníky, například o zebry Grévyho, kiangy vý-chodní či velbloudy dvouhrbé. Zhruba před deseti lety přešel na úsek šelem,kde se nyní stará o kočkovité šelmy, v „rajonu“ však má i některé ptačí druhy,např. sovice sněžní. Jelikož se brněnskému páru levhartů cejlonských koncemloňského roku narodila dlouho očekávaná mláďata, a ta nadále dobře prospí-vají, redakci Zooreportu Ing. Walter ochotně odpověděl na dotazy, které se tý-kají jeho zkušeností s chovem levhartů.

Naši levharti si rozumějí

Ing. Miloslav Walter.

9

Rozhovor


�

Levhartice Nayana chodí s koťaty do menšíhovýběhu, na který je zvyklá. Mláďata se tammohou naučit dobře šplhat po kmenech stromů.�

dostat do říje kdykoliv během roku, je-jich říje může také přicházet nepravi-delně, nebo ji levharti v případě stresumohou vynechat.

Čím a jak často chovatelé levhartykrmí?

Levharti jsou náročnější strávníci nežtygři nebo lvi. Základem krmné dávkyjsou kůzlata, drůbež nebo králíci, všepředkládáme včetně srsti a části vnitř-ností. Takto se je snažíme krmit celo-ročně. Stravu jim nabízíme čtyřikráttýdně, půst mají tyto šelmy v úterý, večtvrtek a v neděli. V době říje, kdy jsousamec se samicí v přímém kontaktu, jena krmení oddělujeme – případnourvačku o sousto totiž nelze vyloučit.

Během říje krmnou dávku nijak ne-upravujeme, pouze se snažíme hned ponakrmení zvířata znovu spojit. S plnýmžaludkem jsou levharti lépe připravenivěnovat se komfortnímu chování, jakoje např. péče o sebe i o partnera, dopro-vázená hravou náladou. Po porodu, kdysamice zůstává trvale sama s mláďaty, jikrmíme denně. Dostává střídavě ho-vězí, kůzlečí, králičí, slepičí a koninubez kostí či střev v denní dávce 1,5 kg,která zhruba odpovídá běžné dávce. Pošesti týdnech života mláďat začnemepomalu dávku zvyšovat s tím, jak mlá-ďata rostou a začínají vedle mateřskéhomléka přijímat i jinou potravu.

Naše zoo dlouhá léta chovala lev-harty a tygry ve výbězích, které spolusousedily. Atraktivní prostředí expo-zice Tygří skály, které nyní slouží užjen tygrům, naši levharti opustiliv roce 2011 a přestěhovali se do adap-tovaného chovatelského zařízeníu správní budovy, které původně obý-vali šimpanzi, později různé kočko-vité šelmy. Jak je vybaveno, jak fun-guje a jak se v něm levharti cítí?

Aby bylo vůbec schopno sloužitk chovu levhartů, museli jsme k pů-vodní budově ubikací přistavět druhý,větší výběh, který má plochu přibližně300 m2. Hlavní devizou, kvůli níž bylo

rozhodnuto o přesunu, je to, že levhartitu mají klid, protože již nežijí ve stej-ném objektu jako jejich konkurentia v přírodě hlavní nepřátelé – tygři.Nově upravená budova obsahuje třipropojené ubikace, z nichž mohou zví-řata vycházet do obou výběhů. Pokudjsou levharti v ubikaci, vidí se přesspouštěcí mříž. Pokud jsou každý vesvém výběhu, oční kontakt mizí. Lev-hartice Nayana si zvykla na život vestarším, menším výběhu. Její poněkudnervóznější druh Daan se rád ukrýváv keřovité partii většího výběhu. Za-tímco v Tygřích skalách se samec se sa-micí, pokud nebyli v době říje spolu,střídali ve venkovním výběhu, nynímají každý svůj venkovní výběh. Dá seříct, že oběma levhartům se v tomtochovatelském zařízení daří dobře, což

potvrzuje i nynější odchov. Neznamenáto však, že ve vybavení expozice ne-máme co zlepšovat.

Současný pár levhartů přichází doZoo Brno v únoru 2013 jako ani nedvouletá mláďata. Samička přicesto-vala ze Zoo Bratislava, samec ze ZooArnhem v Nizozemí. Co je čekalov novém domově?

V době jejich příchodu do Brna bylilevharti, kteří pohlavně dospívají vevěku přibližně dvou a půl let, ještě mladípro reprodukci. Zpočátku žili v Tygříchskalách, kde jim blízkost tygrů adaptacina nové prostředí ztěžovala. Naštěstíjsme mladý pár již v srpnu 2013 mohlipřestěhovat do současné expozice, kterájim nabízela více klidu. Levharty, stáledržené odděleně, jsme mj. občas vy-

Mláďata levhartů číhají ve vchodu do ubikace.

10

Rozhovor


pouštěli do výběhu, na který nebylizvyklí, aby při pozdějším spojování ne-mohli narazit na neznámý terén.

Podle čeho chovatel pozná, že je sa-mice v říji, či březí? Jak už jste nazna-čil, příznaky fyziologických změn ne-musejí být jednoznačné…

K všeobecně známým příznakům říjekoček patří otírání těla o různé před-měty a válení. Změny chování prováze-jící příchod říje lze nejlépe pozorovat,když se samec se samicí vidí a mohou seco nejvíc vzájemně přiblížit. Naši lev-harti, pokud jsou každý ve svém výběhu,se nevidí, u naší levhartice proto určujiříji podle zvuku, který vydává a jemužse někdy říká volání po samci. Změnachování během říje ale nemusí být vý-razná a příznaky lze snadno zaměnit s ji-nými projevy a vyvodit nesprávné zá-věry. Důležité je – dobře svá zvířata znát.Prvním upozorněním na březost je, žesamice nenastoupí do nové říje. Pokudnepozorujeme říji i další měsíc, začí-náme se k samici chovat jako k březí a užji nespojujeme se samcem. V poslednítřetině březosti se samici vyklene břichotrochu asymetricky, více na jednustranu. Pokud je břicho vyklenuté syme-tricky, většinou je zvíře jen překrmené.V poslední fázi březosti se břicho pro-věsí, prohne se hřbet a samice celkovězmění svůj pohyb.

Estrus, tedy období vlastní říje, kdymůže samice zabřeznout, trvá u lev-hartů 7 dní, estrální cyklus 47 dní.Odhalit skutečný příchod říje, to bylasi stěžejní úkol pro chovatele, kterýusiluje o rozmnožení svěřeného páru.Bylo to časově náročné? A kdy jstepoprvé zaznamenali páření?

Protože jsme museli vycházet jenz hlasových projevů samice, trvalo námněkolik měsíců, než jsme říjový inter-val správně stanovili. Když se to na jaře2014 podařilo, vzápětí nám koordiná-tor evropského záchranného programulevhartů cejlonských doporučil, aby-chom v tom roce naše levharty nemno-žili. První připouštění proto proběhloaž v srpnu 2015.

Dříve jsme chované šelmy připouš-těli v uzavřených prostorách pod do-hledem veterinárního lékaře a několikachovatelů připravených zasáhnout –mohli třeba proudem vody z hadiceodehnat agresivního samce od samice.Takto připravené podmínky již předemvytvářely napětí a stres, proto nynípraktikujeme techniku spojování, kdyvšechny vnitřní i venkovní prostorychovatelského zařízení propojíme, od-straníme všechny rušivé elementy, zví-řata nakrmíme a zpovzdá li sledujeme.První přímé sezna mování samce se sa-micí tak probíhá mnohem pomalejia přirozeněji, oba se k sobě fyzicky při-

bližují zvolna a relativně dlouho, a po-stupně se sbližují.

Po nástupu říje u naší levhartice za-čátkem srpna 2015 jsme propojilivšechny vnitřní ubikace, otevřeli vý-chody do obou výběhů, levharty dů-kladně nakrmili a odstranili zbytky kr-mení, které by mohly být příčinoukonfliktu. Samec přešel do svého vý-běhu, schoval se v křoví a neodvažovalse pohnout. Aktivitu tedy převzala sa-mice, která, pátrajíc po samci, vyšla zaním a postupně, po dobu asi jedné ho-diny, zkracovala vzájemnou vzdálenost.První přímý kontakt páru byl úplněklidný, zvířata se chovala neutrálně,a proto jsme se rozhodli, ponechat jespolu i přes noc. Celé chovatelské zaří-zení pak společně sdíleli i v následují-cích dnech. Opět jsme je oddělili, ažkdyž říje dozněla. Během této první říjejsme nepozorovali žádné sexuální akti-vity, bylo však jasné, že naši levharti sirozumějí. A při druhé říji na počátkuzáří 2015 jsme, k naší velké radosti, za-registrovali první pokusy o páření.

Přesto trvalo další dva roky, než sa-mice zabřezla. Toto období vyplnilopředevším další spojování páru a vy-hodnocování předchozích páření. Mů-žeme s uspokojením prohlásit, že jsmeskutečnou březost přesně odhadlia včas se na ni připravili. Nyní nám dě-lají radost dvě malá krásná levharťata.

Trpělivost matek, po nichž skáčou jejich potomci, je příznačná.

11

Úspěch i u malých koček


Samice Ishika, která do Brna přišlav prosinci 2016, se narodila v roce 2012v Zoo Port Lympne ve Velké Británii.Protože jsme ji neměli s kým spářit, ko-legové ze Zoo Jihlava nám v květnu2017 zapůjčili samce, který pocházíz Kočičího parku (Le Parc des Félins)v Nesles v severní Francii, kde se naro-dil v roce 2009. Jmenuje se Yoro a doBrna přišel jen na dobu nutnouk oplod nění samice. Margayům jsmeposkytli nový domov v budově teráriísousedící s pavilonem Tropické králov-ství. Z expoziční ubikace tam mohoupřecházet drátěným tunelem do ven-kovního výběhu na prostranství předbudovou.

Společné soužití páru ukončila bře-zost samice. Když na konci srpna jejízvětšené břicho signalizovalo příchodmláďat, samce jsme odsunuli do zá-zemí. Samice porodila 7. září 2017 dvěmláďata. Ta však žila pouze tři dny,protože nezkušená prvorodička se o něbohužel neuměla postarat. Jelikož ji-hlavská zoo netrvala na okamžitémvrácení samce, asi týden po porodu

jsme pár opět spojili. Yoro zůstal s Ishi-kou až do 11. ledna 2018, kdy se vrátildo své domovské zahrady. To, že Ishikas Yorou podruhé zabřezla, jsme s jisto-tou mohli potvrdit 21. února 2018, kdysamice margaye porodila svoje třetímládě. V době uzávěrky tohoto vydáníZooreportu jsme ještě nevěděli, zda jetoto kotě samec, či samička.

Margay je malá kočkovitá šelmaz podčeledi Felinae, členěné do jede-nácti rodů. Rod Leopardus, do něhožmargay patří, má sedm druhů, z nichžjen tři nesou v češtině název ocelot:ocelot velký, ocelot stromový a ocelotdlouhoocasý (jemuž se většinou říkámargay).

Margayové žijí v deštných i opada-vých lesích podél vodních toků v Me-xiku a ve Střední a Jižní Americe (tamse vyskytují až po Uruguay). Velice ob-ratně se pohybují v korunách stromů,kde loví např. veverky, ptáky či pavoukya kde také odpočívají a spí. Zadní kon-četiny dokážou v pánevním kloubuotočit až o 180° dovnitř a takto sestou-pit, hlavou napřed, po kmeni stromu až

na zem. Také se dovedou zavěsit zad-ními končetinami na větev a přednímipřitom manipulovat s kořistí. Avšakneloví jen v korunách stromů, ale i nazemi, kde jim za oběť padnou většísavci, např. agutiové. Margayové umějískočit do dálky až čtyři metry a dovýšky až dva a půl metru. Tyto krásnémalé kočky, dosahující váhy necelýchčtyř kilogramů, se v lidské péči dožívajíaž 24 let.

Srst margayů, zdobená na hřbetěa bocích rozetami, je vhodná ke zpra-cování, pro výrobu jednoho kožichu jezapotřebí patnácti kůží. Početní stavymargayů žijících v přírodě udržují nanízké úrovni jejich predátoři a hlavníkonkurenti, mohutnější oceloti velcí(Leopardus pardalis), hlavně však pyt-láci, kteří margaye střílejí a rovněž chy-tají živé pro prodej do zájmovýchchovů. V současné době je největšíhrozbou pro zvířata žijící v korunáchstromů odlesňování, rozmáhající sezvláště v Amazonii.

�

V brněnské zoo se poprvé objevili margayové neboli oceloti dlouhoocasí(Leo par dus wiedii) koncem roku 2016.

Samice margaye rodila podruhé

Samice Ishika (na snímku nahoře i dole) předodchodem samce Yoro do jeho domovské za-hrady znovu zabřezla a 21. února tohoto rokuporodila mládě.

12

Život na rozhraní


�

Hladinovky čtyřoké žijí ve sladkých čibrakických vodách v ústích řek a v měl-činách na atlantickém pobřeží v oblastiod jižního Mexika po Brazílii. Vlivemmořského přílivu a odlivu je salinitavody, v níž žijí, proměnlivá. Hladi-novky většinou plavou tak, že jimz vody vyčnívají velké, jakoby vypou-lené oči. Loví hmyz popadaný na hla-dinu, ale za odlivu někdy opouštějívodní prostředí a za kořistí se vydávajína obnažené bahnité či písečné břehys porosty mangrove. Živí se i různýmidrobnými bezobratlými nebo i malýmirybami, ale též vodními rostlinami.Dorůstají do délky 32 cm (v akváriu do24 cm).

Rod Anableps obsahuje i další dvadruhy. Podobný areál jako hladinovkačtyřoká obývá hladinovka drobnošu-pinná (Anableps microlepis). Je takéhladinovce čtyřoké hodně podobná.

Velmi vzácná je hladinovka Doweova(Anableps dowei), která se vyskytuje jenna úseku pacifického pobřeží od již-ního Mexika po Nikaraguu. Výsledkemevolučního přizpůsobení hladinovekspecifickým podmínkám, které panujína rozhraní vodního a suchozemskéhoprostředí, je unikátní stavba jejich oka.Něco o ní už napovídá anglické rodovéjméno všech tří hladinovek: four-eyedfish.

Při pohledu z boku na hladinovku vi-díme, že její oko dělí na dvě části hori-zontální přepážka z tmavého epitelu,takže to vypadá, že ryba má celkemčtyři oči. V oku hladinovky je však jenjedna čočka a jedna sítnice. Hornía dolní část čočky se liší zakřivením:nahoře je plošší, což odpovídá oku su-chozemských živočichů, dole zaoble-nější jako u ryb. Dělená čočka dokážeodstranit rozdíl v přenosu obrazu způ-

Zoo Brno je v současné době jediná česká zoologická zahrada, kteráchová hladinovky čtyřoké (Anableps anableps), známé též pod staršímnázvem halančíci čtyřocí. Skupinu těchto ryb pocházejících ze Střednía Jižní Ameriky naše zoo dovezla v listopadu 2017 ze Zoo Stuttgartv Německu. Akvárium hladinovek čtyřokých se nachází v pavilonu Exo-tárium, hned v první nádrži (pokud do objektu vstupujeme ve směru odvýběhu zeber Grévyho).

Hladinovky čtyřoké mají oči dvě,ale vidí nad hladinu i pod ni

sobený odlišným lomem světla v atmo-sféře a ve vodním prostředí. Obraz do-padající na sítnici je pak v její dolníčásti, kam dopadá světlo z míst nadhladinou, stejně ostrý jako v její horníčásti, kam dopadá světlo filtrovanévodním prostředím. (Čočka, jak známo,obraz převrací.)

13

Život na rozhraní


�

Diferencovaná je i sítnice hladino-vek. Většina světločivných buněk (čípků)v její dolní části je citlivá na vlnovédélky zeleného světla, které převládáv atmosféře nad hladinou, horní částsítnice vnímá především žluté světlo,které se šíří v zakaleném vodním pro-středí. Celá sítnice obsahuje i čípky cit-livé na další vlnové délky slunečníhozáření. Dělené oko má vlastnosti bifo-kálních brýlí a hladinovka vidí sou-časně a přitom stejně dobře předmětynad hladinou i pod ní. Je až obdivu-hodné, že tak jednoduchý mozek, jakýmají ryby, dokáže z dílčích informacísestavit výsledný celkový obraz zor-ného pole oka hladinovky.

Hladinovky, které jsou živorodé(k oplodnění samice tedy docházív jejím těle), je třeba chovat ve většímhejnu. Samec totiž nemůže oplodnitkteroukoliv samici a samice nedokážekopulovat s kterýmkoliv samcem. Po-mocným pohlavním orgánem, kterýmsamci hladinovek (ale i dalších živoro-dých ryb) oplodňují samice, je řitníploutev přeměněná v tzv. gonopodium.To vyrůstá z těla samců hladinovek buďsměrem vlevo, nebo vpravo (počet

„pravých“ a „levých“ samců je přibližněstejný). Samec může samici oplodnit,jen když se k ní přiblíží z „jeho“ strany.Přitom samice mají vývod pohlavníhoústrojí buď na pravé, či na levé stranětěla (obdobně je i počet „pravých“ a „le-vých“ samic přibližně stejný). Pářit semohou jen „praví“ samci s „levou“ sa-micí a opačně. Jakou evoluční výhodutoto uspořádání nabízí, není jasné.

Hladinovky jsou mírumilovné ryby,které můžeme chovat v jedné nádržis dalšími druhy vyžadujícími mírnousalinitu vody. S hladinovkami čtyřo-kými naši nádrž obývají i hrdložábříkmramorovaný (Synbranchus marmora-tus) a širokohlavec bičoocasý (Platysta-cus cotylephorus). I tyto dva druhy žijív brakických vodách Střední a JižníAmeriky a v chovech jsou vzácné.

Oči hladinovek většinou vyčnívají nad hladinu a zbytek těla bývá ponořen.

Dělené oko lze nejlépe pozorovat, když máhladinovka hlavu celou ponořenou.�

Oko hladinovky dělí horizontální přepážka z tmavého epitelu na horní část, která zachycuje děnínad hladinou, a dolní část, uzpůsobenou k sledování vodního prostředí.

14

Největší holubi


�

Samici, která do Zoo Brno přišla po do-hodě s koordinátorkou Evropského zá-chranného programu tohoto druhu,jsme umístili v pavilonu Exotáriuma snažíme se ji dopárovat. Což je, jak užjsem naznačil, úkol časově náročný.Aby zatím nebyla v expozici sama, v lis-topadu 2017 dostala spolubydlící: dvaholuby dvoubarvé (Ducula bicolor).Oba druhy obývají ostrov Novou Gui-neu a patří k plodožravým druhům ho-lubů (čeleď Columbidae) z řádu měk-kozobí (Columbiformes).

Díky systematickému úsilí se naší zoo podařilo v červenci 2017 dovézt ze ZooDěčín dvouletou samici korunáče Sclaterova (Goura sclateri). Přesto že jsoukorunáči v zoologických zahradách poměrně rozšíření, pro jejich bizarní vzhledjsou také velmi oblíbení a získat nové přírůstky je obtížné i vzhledem k poma-lému reprodukčnímu cyklu druhu a malému počtu mláďat v jedné snůšce.

Korunáč Sclaterůva holubi dvoubarví

Korunáč Sclaterův.

živí rodiče kašovitým mlékem, kterévytvářejí ve voleti. Složení mléka plo-dožravých holubů je odlišné od mlékasemenožravých holubů.

Rozeznáváme čtyři druhy korunáčů:chocholatý (Goura cristata), novogui -nejský (G. scheepmakeri), vějířový(G. vic toria) a již zmíněný korunáčScla terův. Všichni korunáči obývajíNovou Guineu a přilehlé ostrovya jsou si velmi podobní – liší se ze-jména podílem vínorudého zbarvenína těle a zbarvením zrcátka na kříd-lech, které může být bílé, nebo modro-šedé. První dva zmíněné druhy patřídle Červeného seznamu ohroženýchdruhů (IUCN Red List) do kategoriezranitelný (VU, Vulnerable) a druhédva do kategorie téměř ohrožený (NT,

Korunáči jsou největšími žijícími ho-luby světa. Mohou dosahovat délky až70 cm a váhy přes 2 kg. Jedná se o těž-kopádné holuby s krátkými křídly, kteřílétají většinou jen ve větvích stromůa nepouštějí se příliš daleko, což jeu měkkozobých netypické. Žijí tak tro-chu jako hrabaví – ve dne hledajív podrostu potravu (plody a bez-obratlé), v noci spí v korunách stromů.Samice snáší jedno vejce do ledabylepostaveného hnízda ve větvích. Nahnízdě sedí téměř měsíc. Vylíhlé mládě

15

Největší holubi


�

Near Threatened). V domovině nejsoupříliš rozšíření, kromě úbytku přiroze-ného prostředí je nadále ohrožujelov – u domorodců jde o kořist oblí-benou zejména vzhledem k její veli-kosti. Divoké populace se staly pla-chými, takže korunáče lze v přírodějen stěží zahlédnout. V zajetí jsouschopni zvyknout si na člověka, avšakindividuální rozdíly v chování mohoubýt značné – setkat se můžeme s vy-sloveně plachými jedinci i s hrdin-nými agresory. Naši samici sice po-hled na návštěvníky, které vidí přesskleněnou stěnu ubikace, neruší, avšakchovatelů se bojí a manipulace s toutosamicí bývá obtížnější.

Velcí a nápadní jsou i holubi dvou-barví. Do rodu Ducula (tzv. císařští ho-lubi) patří kolem 40 velkých a pestřejizbarvených druhů holubů, pocházejí-cích z jihovýchodní Asie, Nové Guinejea Tichomoří. Holubi dvoubarví obývajíspíše pobřežní části ostrovů a do vni-trozemí příliš nepronikají. Jedná seo ptáky až 40 cm dlouhé s váhou do0,5 kg. Na zemi tráví daleko méně časunež korunáči. Obyčejně hnízdí v kolo-niích a do ledabyle poskládanéhohnízda ve větvích kladou dvě vejce.Jsou monogamní. O jejich obliběsvědčí i fakt, že jejich populace žijícív evropských zoologických zahradáchčítá přes 300 jedinců. Poprvé byli ho-lubi dvoubarví do Evropy dovezeni užkoncem 19. století a hromadněji se za-čali šířit až v 90. letech 20. století.

hrady v roce 1953 jsme chovali pouzetřináct druhů. Z nich lze zmínit snad jenafrickou hrdličku vínorudou (Streptope-lia vinacea) a dva severoamerické druhy:hrdličku karolínskou (Zenaida mac-roura) a holoubka vrabčího (Columbinapasserina). Za významný impuls v na -šem chovu měkkozobých považuji do-vezení samce holuba zele no křídlého(Chalcophaps indica) ze Zoo Praha v ro -ce 2013, kterého jsme posléze dopáro-vali samicí ze Zoo Ostrava a opakovaněúspěšně rozmnožili. Tím se v Brně ote-vřelo téma tzv. tropických plodožravýchholubů, kteří jsou obtížněji chovatelnínež druhy zrnožravé. Velká většina tro-pických plodožravých holubů totižv zimních měsících potřebuje zateplenézázemí a během celého roku velmi kva-litní krmení, založené na zralém ovocia speciálních granulích.

Pevně věřím, že v budoucnu v ZooBrno přibude více vzácných a atraktiv-ních chovanců a že ruku v ruce s nimise budou zlepšovat i naše chovatelskéschopnosti.

RNDr. Petr Suvorov, Ph.D.,kurátor chovu ptáků

Holub dvoubarvý.

Hlava korunáče Sclaterova.

Mnohdy je vídáme v průchozích voli-érách společně s jinými druhy ptáků.Tak jako jiné druhy holubů je i tentoholub většinou nekonfliktní a snese ses mnoha dalšími ptáky. Dva samci vevěku 9 a 17 let do Zoo Brno přišli zeZoo Záhřeb. Ptáci se dobře adaptovalina soužití se samicí korunáče. Dopáro-vání obou samců je již v dohlednu.

Historie chovu měkkozobých v našízoo není příliš bohatá, od otevření za-

16

Středisko ekologické výchovy


Příchozí se nejdříve dozvěděli, jaképřekážky musí v zimním období ptac-tvo překonávat a jak mu můžeme býtnápomocni. Zdůraznili jsme, že ptácipotřebují kromě krmení i vodu, a tu jetřeba v pítku vyměňovat, zvláště kdyžzamrzá.

S dětmi i dospělými jsme si ukázali,kteří ptáci u nás zimují, a poslechlijsme si, jak zpívají. Děti poznaly, čím jevhodné ptáčky krmit, a samy nebo zapomoci dospělých vyrobily malá kr-mítka z šišek a z PET lahví. Hned jetaké naplnily ptačími dobrotami. Kr-mítka ze šišek mají velkou výhodu:pokud je na jaře zapomeneme uklidit,nepůsobí rušivě. Pro výrobu krmítka zešišek potřebujeme jednu šišku z boro-vice, provázek na zavěšení a krmení. Tovytvoříme smícháním slunečnicovýchsemen, směsi semínek pro ptactvo,máku, ovesných vloček a sádla. Mů-

žeme přidat nejrůznější semínka podlenašich možností, také různé ořechynebo třeba nastrouhanou mrkev. Vyro-benou směs se snažíme co nejvíce za-tlačit do šišky, krmítko zavěšujeme zaprovázek, který uvážeme za špičkušišky.

A čím tedy ptáky krmíme? Tuky jsoudůležitá složka potravy ptáků, takže jimchystáme lojové koule. Do krmítek takésypeme směsi semen různých velikostí(slunečnice, proso, ječmen, kukuřice,oves, mák, len, řepka, vlašské ořechy čiburáky) a přidáváme ovoce (např. celájablka či hrušky). Můžeme použít takékoupené směsi semen pro ptáky čisměs sušeného hmyzu.

Je důležité krmivo nasypat do něja-kého závěsného systému, přímo nazemi by mohlo snadno zvlhnouta zplesnivět. Velká opatrnost by se měladodržovat při krmení vodních ptáků.

Pokud krmí lidé vodní ptáky na břehu,bývá jeho okolí značně znečištěno pta-čím trusem, pokud dávají vodním ptá-kům více krmiva, než spotřebují, toklesá na dno a může zhoršovat kvalituvody.

Součástí osvětové akce na Hlídcebyla i výtvarná dílna, připravili jsmetaké ptačí puzzle a kviz. Starší děti ře-šily zapeklité rébusy, za úspěšné vyluš-tění obdrželi malí znalci přírodydrobné odměny.

Odborníci se neshodují, zda je vhodnév zimním období ptáky přikrmovat, čine. Vzácnější ohrožené druhy totižv blízkosti lidských sídel nežijí a v kr-mítku je pravděpodobně nespatříme.Pokud se však děti pravidelně o krmítkostarají, učí se odpovědnosti a získávajítěsnější vztah k živé přírodě. Opeřencise jim za péči odměňují, když předvádějíaž neuvěřitelné ptačí divadlo. Při němděti zjistí, kteří ptáci se na krmítku roz-tahují či vytlačují jiné, a kteří si naopakjen přiletí pro zrníčko a rychle zasezmizí. Při pravidelném sledování dějev krmítku a jeho okolí se děti naučí lépepoznávat jednotlivé druhy ptáků a takése dozvědí, jaké mezi nimi panují vztahya jak se vzájemně ovlivňují.

Mgr. Vladimíra Dolejšová,lektorka

Střediska ekologické výchovy Hlídka

Středisko ekologické výchovy Hlídka, kam během zimního období dochá-zely děti do zájmových kroužků a na výukové programy, uspořádalo takéjednodenní osvětovou akci pro veřejnost. Měla název Příroda v zimě, za-měřena byla na ptáky, kteří v zimě do teplých krajů neodlétají, a na Hlídcese uskutečnila 19. ledna 2018 v dopoledních i odpoledních hodinách.

�

Sýkora koňadra patří k běžným druhům ptáků, které můžeme v zimě spatřit na krmítku. Původně obývala listnaté lesy, ale přizpůsobila se životuv blízkosti lidí, kterým někdy zobe přímo z ruky. V létě se živí hmyzem, v zimě semeny. Pokud je krajina pod sněhem, přístup k potravě máomezený a semena v krmítku jí mohou zachránit život.

Příroda v zimě

17

Středisko ekologické výchovy


�

Klub vznikl v září 2017 za vydatné spo-lupráce Dopravního podniku města Brnase zoologickou zahradou (připomeňme,že SEV Hlídka je integrální součástí ZooBrno). Klub tvoří přibližně třicet dětí vevěku sedmi až dvanácti let. Jednou zaměsíc, vždy v sobotu či v neděli, děti pod-niknou výlet za poznáním do různýchmíst v naší zemi, ale také do sousedníhoRakouska. Jejich cílem jsou ekofarmy,centra ekologické výchovy, národní parky,zoologické zahrady a další místa či insti-tuce, které přibližují přírodní i kulturníbohatství navštíveného regionu.

Historicky první výlet klubu Vla-štovka mířil v říjnu 2017 do zážitko-vého parku Zeměráj, který se nacházíu obce Kovářov na Písecku. Jeho nej-větší atrakcí je stezka bosých nohou.Dlouhá je jeden kilometr a bosé nohyna ní mohou šlapat po trávě, šiškách,klacíkách, jehličí, písku, blátu, mohut-ných balvanech i drobných valouncích.Taková masáž se stane mimořádnýmsmyslovým zážitkem a člověk, když sinakonec opláchne nohy studenou

Jeden ze zájmových kroužků, které vedou lektorky ze Střediska ekolo-gické výchovy (SEV) Hlídka, nese poněkud nezvyklý název – Cestova-telský klub Vlaštovka. Zvláštní na něm je i to, že funguje jen o víkendu.

Bosé nohy v parkuMletí obilného zrna na mouku v zážitkovém parku Zeměráj. Kromě stezky bosých nohou park nabízí více než sto her, hlavolamů a dobrodružnýchúkolů, při nichž lze načerpat nové informace o přírodě i životě našich předků. Foto: Milan Okrajek

vodou z pumpy, se cítí jako znovuzro-zený a přírodě blíž.

Archeoskanzen a Botanickou a sladko-vodní expozici Živá voda v Modré naUherskohradišťsku jsme navštívili v říjnu.Děti se v Modré seznámily i s vodními ži-vočichy a rostlinami řeky Moravy a při-lehlých potoků či tůní. Listopadový výletsměřoval do Střediska ekologické vý-chovy v Chaloupkách na Třebíčsku a doekofarmy v blízkých Zašovicích, kde siděti mohly samy z kravského mléka vy-robit sýr. Chutnal velice, vzorek si děti

mohly odvézt domů. Rodiče jedné malévýletnice nám později s nadšením vyprá-věli, jak jim dcera přivezla čerstvý sýr,který museli také ochutnat. A jak také vy-slechli přednášku o tom, jak se v Zašovi-cích podomácku vyrábějí potraviny –z dozvuků výletu se tak stala malá ro-dinná událost. V době předvánoční Vla-štovka vyrazila do zoo ve Vídni-Schön-brunnu. Prvním letošním výletem bylanávštěva Moravského krasu, kde jsme připrohlídce krápníkové výzdoby jeskynízastihli i několik zimujících netopýrů.Další výlety máme naplánovány napří-klad do zoo ve Dvoře Králové či v Praze.

Náplň našeho speciálního kroužkurodiče hodnotí veskrze pozitivně. Klubdětem nabízí něco, co jim ani škola, anirodina nemohou dát.

Mgr. Alena Okrajková,vedoucí

Střediska ekologické výchovy Hlídka

Členové Cestovatelského klubu Vlaštovka pro-cházejí stezku bosých nohou v zážitkovémparku Zeměráj v Kovářově na Písecku.

Foto: Milan Okrajek

Projekt Kura Kura


�

18

V záchranné stanici mají želvy klidnézázemí s dvanácti rehabilitačními ba-zény a perfektně vybavenou ordinaci.Želvám je nepřetržitě k dispozici vete-rinární lékař, který se o zraněné jedincestará vždy, když je to nutné. Jako prvnípotřebovala pomoc Ivy, samice karetyobrovské (Chelonia mydas). „Ivy je nád-herná želva, která uvízla v rybářské sítina severozápadním pobřeží Bali a po-ranila si krunýř. K nám se dostala díkyžádosti o pomoc od místních úřadů,“vysvětlila veterinářka Simona Rusu.

Po léčbě a rehabilitaci se Ivy dostalaopět tam, kam patří. „Ve stanici udělalavelké pokroky a my jsme ji mohli vypus-tit zpět do oceánu. Doufáme, že se v příš-tím roce úspěšně rozmnoží a pomůže

dlouhou dobu zamotána v lanech, a takbyla nejen zraněná, ale také velmi vy-hublá a zesláblá,“ popsala její stav Rusu.I Poppy se podařilo úspěšně léčit,a i když není ještě zcela mimo nebezpečí,věříme, že je na dobré cestě k uzdravení.

Záchranná a rehabilitační stanice KuraKura (Zachraň želvu) vznikla po desetiletech snah a plánů v květnu 2017 na os-trově Nusa Penida, který leží nedalekoznámějšího a většího ostrova Bali. Zra-něné želvy se do stanice dostávají pro-střednictvím organizace indonéské státníochrany přírody BKSDA (Balai Konser-vasi Sumber Dava Alam). Zaměstnancistanice na Nusa Penidě také pravidelněobjíždějí dvacet záchranných center naostrově Bali, která se sice zabývají roz-množováním želv, ale lidé tam často při-nášejí i dospělé zraněné želvy. Jejich zdra-votní stav odborníci z centra Kura Kurakontrolují a nejtěžší případy se souhlasemBKSDA převážejí na Nusa Penidu, kde jek dispozici lepší technické vybavení.

O želvy pečujeme na Nusa Penidě v je-jich přirozeném prostředí (in situ), aby-chom pomohli odvrátit kritickou situaci,ve které se celosvětově želví populace na-chází. Naše stanice se snaží rehabilitovatraněné a nemocné jedince a umožnit jimnávrat do života, aby mohli přivést nasvět ještě několik generací. Želvy, které sedo Kura Kura dostanou, jsou většinou vešpatném zdravotním stavu v důsledkuchování člověka. Častá jsou zraněnívznikající při odchytech a transportech,jež souvisí s nelegálním obchodem, nebovlivem zničeného životního prostředí.

Petra Hokszová

První pacienty zachráněné v roce 2018 má na kontě rehabilitační centrum KuraKura, které se stará o záchranu mořských želv v jejich přirozeném prostředív Indonésii.

Pracovníci stanice Kura Kura ukládají do reha-bilitačního bazénu karetu obrovskou. SamiciIvy, která se letos stala naší první zachráněnoumořskou želvou, jsme už vypustili zpět do In-dického oceánu. Foto Simona Rusu

Zraněná kareta zelenavá jménem Poppy na operačním stole v záchranné stanici Kura Kura. Foto Simona Rusu

Letos první zachráněnémořské želvy

zvýšit populaci těchto majestátních moř-ských živočichů,“ doplnila Rusu.

Druhou „kráskou v nesnázích“ jePoppy, kareta zelenavá (Lepidochelys oli-vacea). „Poppy našli při úklidu plážeToyapakeh na ostrově Nusa Penidamístní obyvatelé. Byla patrně velmi

Budoucnost �

Model pavilonu kapustňáků v Zoo Brno, který v roce 2013 zhotovila studentka 3. ročníku fakultyarchitektury Pavla Šebestová.

Model pavilonu kapustňáků v Zoo Brno, který v roce 2014 zhotovil student 3. ročníku fakulty ar-chitektury Lukáš Malík.

Jednotlivé dílčí expozice se zabývaly toučástí areálu, kde byly vystaveny. Na nej-výraznější plánovanou expoziční no-vinku, náročnou stavbu nové expozicekapustňáků, upozorňovaly modely vy-stavené v pavilonu Tropické království,který se nachází v prostoru jižního, niž-šího vrcholu kopce Mniší hora, v místě,kde zoo buduje komplexní expozici Ka-ribik. Přízemní trakt Tropického králov-ství, které vzniklo v roce 1998 přestavboustaršího vivária, zůstane zachován, pro-tože vyhovuje současným nárokům nachov. V jeho těsné blízkosti stojí od roku1972 vysoká budova terárií se sedlovoustřechou, zvaná Áčko, která je už mo-rálně i technicky zastaralá – od začátkuzápasí např. s úniky tepla. Tato budovabude celá odstraněna a na jejím místěvyroste nový tropický pavilon s bazénempro kapustňáky a s doprovodnými expo-zicemi menších zvířat z Karibské oblasti.

Podle studentských návrhů by novýpavilon měl být dvoupodlažní, zapuš-těný do svahu a překrytý střechou ob-loukovitého tvaru, která nepřesáhnehorizont, ale bude s okolím spíše splý-

v Zoo Vyškov. RNDr. Bohumil Král,CSc., ze Zoo Brno se tam tehdy od Ing.arch. Ivo Boháče, Ph.D., dozvěděl, že pandocent (v té době byl ještě odbornýmasistentem) studentům architektury za-dává ročníkové práce, které se týkajítvorby staveb pro zvířata v zoo. To bylopotěšující zjištění, protože speciálně zoo-stavbám se do té doby v Česku věnovalajediná architektonická kancelář.

Podle zadání dr. Krále vypracovalov roce 2005 pět studentů návrhy na pa-vilony Austrálie a Madagaskar, kterézaujaly kreativitou a neotřelým pohle-dem. Dosud se do navrhování zoosta-veb pustilo 38 studentů a v poslednídobě vznikají na toto téma bakalářskéi diplomní práce a poznávání zákoni-tostí zoostaveb se oficiálně stalo jednímze studijních oborů Fakulty architek-tury VUT. Pedagogům a studentůmtéto fakulty přejeme, aby se brzy do-čkali i první realizace v některé zoolo-gické zahradě. Třeba v té naší.

Studentinavrhují pavilonyv zooVýstavu návrhů nových zoologickýchexpozicí, nazvanou Hledání identity,mohli návštěvníci Zoo Brno zhlédnoutod 16. prosince 2017 do konce února2018 na pěti místech: v pavilonu Tro-pické království, v usedlosti lovce me-dvědů, ve srubu indiánů kmene HaidaGwaii, v pavilonu opic a v Africké ves-nici. Vystavené informační panelya troj rozměrné modely zhotovili stu-denti Fakulty architektury Vysokéhoučení technického (VUT) v Brně podvedením doc. Ing. arch. Ivo Boháče,Ph.D. Výstava upozorňující na dlouho-letou spolupráci se zmíněnou fakultouse v zoo uskutečnila poprvé.

vat. Uprostřed pavilonu by měla státvelká sladkovodní nádrž pro kapust-ňáky a kolem ní rampa, která návštěv-níky zavede až do suterénu, k akryláto-vému tunelu, v němž bude dojemz pobytu ve vodní říši téměř úplný.

Kapustňáci jsou velcí vodní savci,vážit mohou až 600 kg. Také se jim říkámořské krávy, sirény nebo ochechule.Jejich rod Trichechus, který má třidruhy, patří do čeledi kapustňákovi-tých. Kapustňáci obývají atlantské po-břeží od jihu USA po Brazílii. Vyhovujejim voda mořská, brakická i sladká, ne-snášejí pokles teploty vody pod 15 °C.Živí se výhradně vodními rostlinami.Ačkoli nemají přirozeného nepřítele,jsou ohrožení. Mnoho jedinců hyne pokolizi s motorovými čluny, kapustňácitaké často polykají části rybářských sítí.

Spolupráce brněnské zoo s brněnskoufakultou architektury začala v roce 2004náhodným setkáním dvou pracovníkůobou institucí při otvírání nové expozice

www.zoobrno.cz Zooreport 19

levhart cejlonskÝ - brno zoo 18_cz_web.pdf · 2018. 7. 26. · levhart cejlonský foto: eduard...

Documents