1SPISY

KOMENSKHO EVANGELICK FAKULTY

BOHOSLOVECK

d

F. M. Barto, F. M. Dobi, A. R. Novotn, V. Sobotka

ada A

Svazek XVI

PRAHA 1951

KOMENSKHO EVANGELICK FAKULTA

BOHOSLOVECK

2JAN CALVIN

INSTITUCE

UEN

KESANSKHO NBOENSTV

Peloil,

vodem a poznmkami opatil

F. M. Dobi

V PRAZE 1951

3Panu Profesoru

ThDr a PhDr J. L. HROMDKOVI

v ct a lsce

F. M. D.

4VODEM

Calvinova Instituce, Uen nboenstv kesanskho, pat nesporn k spism svtodjnho vznamu. Vedle spis Dr Martina Luthera tvo jeden ze zkladnch pil svtovho protestantismu.

Vydvme-li Instituci z roku 1536 poprv v eskm rouchu, nejde nm o pouhou repristinaci reforman teologie, tm mn o reforman feti, jeho se chceme dovolvat jako posledn rozhodujc instance v rozhovorech o ve a ivot takov ponn by bylo nehodn syn reformace a nedstojn ddic esk reformace obzvlt. A nejde nm ani o skryt obdiv k spoleenskmu du enevskch man, kter vyrostl z nkterch princip Calvinovy teologie. I kdy vme, jak pevratn zashl Calvin do hospodskho vvoje bojem proti pepychu a vzvou k prci a etrnosti a zven hospodsk produktivit. Ale jde tu o pklad vry, z n vyrostl nov ivot v soumranch dnech stedovk crkve a jde o touhu, aby tento pklad poslouil i novmu ivotu naich dn. Calvinovo uen o prci jako Bom povoln, jeho biblicky fundovan vzva k prci dobr, poctiv, svdomit, k prci ne jako lidem, ale jako Bohu, zn jako iv odkaz do modernho sil o prci, kter osvobozuje lovka z bdy, poddanstv a otroctv. Ne prce k vyuit jinch. Ne prce jako zdroj vykoisovn spolublinch, ale jako prostedek sluby lidem vem, a tak prostedek k slv Bo. Vdy Bo milost a Bo slva, Bo est i Bo vyvolen to je centrum securitatis, ona hlubina bezpenosti, k n se me a k n se m upnout lovk se svm srdcem i se svou hlavou, se svm vyznnm i ivotem, se svm mylenm i skutky. Calvin svm drazem na poslunost Boho slova a odtud odvozovanm demokratickm zzenm dal do ruky lidu zbra proti lechtickmu feudalismu a panovnick tyranii, kter zotroovala lovka svmu majetku a vld, a to ve pod roukou panovnk z Bo milosti. I kdy Calvinovy tendence byly ohnuty a pizpsobeny potebm a clm rodc se bohat tdy man, nelze nevidt, e vchodisko Calvinova mylen i zpasu bylo Slovo Bo a est a slva jmna Boho. Ale ovem nelze nevidt, jak jen nepatrn sejit s linie Calvinovy teologie dalo vyrst neblahmu mylen kapitalistickmu, jeho vvojovou hodnotu lze vidt jen jako etapu v rstu moci mansk tdy proti dosavadn nadvld feudlnho zzen stedovkho. To je odkaz a pozdrav z pedlu stedovku naemu vku atomickmu, to je hlas a ddictv doby, kdy se na troskch stedovk crkve i zbonosti kladly zklady a budovaly zatky novho ivota.

ZATKY IVOTNCH OSUD CALVINOVCH

V Nayonu v Picardii se narodil 10. ervence 1509 z otce Grarda Cauvaina, spnho crkevnho ednka, prvnka a dvrnho rdce sv svtsk a duchovn vrchnosti a z matky Jany Lefrancov, eny spanilho zjevu, pochzejc z manskho domu, vele oddanho katolick crkvi, Jan Calvin. Byl druhm synem v rodin, v n byli tyi synov a dv dcery. Calvin pochzel z Picardie, kraje, kter byl vdy nezvisl a povstn svm protikleriklnm postojem. Jeho obyvatel spojovali vrouc naden s chladnou clevdomost. V dnm kraji nevyrostlo tolik sympati s Wiclefem a nam Janem z Husince jako prv zde. A pikarti stalo se

5oznaenm pro husity, esk bratry a jin pslunky hnut, je se odlouilo od oficiln crkve stedovk.

Od trncti let se dostv Calvinovi kolskho vzdln i vchovy na slavnch paskch kolejch (Collge de la Marche a Collge Montaigu). Calvin vynik ojedinlou bystrost sudku, take brzy ped npadn sv spoluky, u nich nachz vel pijet a s nimi uzavr ptelstv, je trvalo asto a do smrti. V kolejch si osvojuje vedle hlubok znalosti francouzskho a latinskho jazyka pesn logick mylen. Podle pn rodiovskho domu vzdlv se na duchovnho. Avak ke konci studia svobodnch umn prov v zim 1527-28 zvltn duchovn otes, kter jej odvd ke studiu prv. Odchz z koleje Montaigu asi v dob, kdy tu dlel jin k, slavn pedstavitel stedovkho katolicismu Ignc z Loyoly potomn zakladatel jezuitsk ehole. Zda dolo k setkn obou tchto pedstavitel stedovkho zpasu o nov ivot, lze sotva zjistit. Calvinv otes a rozhodujc ivotn obrat m dva koeny, jeden zevn, druh vnitn. Vnj tkv v otcov sporu a rozchodu s crkevn vrchnost, kter jej dokonce vyluuje z crkve. Vnitn dvod, kter sm Calvin pozdji nazval nhlm obrcenm, vyrst z jeho styk s pravm nboenstvm, v nm ho jeho vlastn pbuzn Pierre Robert Olivtan seznamoval s Psmem svatm, jeho podrobn etb a nenavnmu studiu se odevzdal s dychtivost mladho hledae pravdy. Zde jsou zatky a vlastn piny Calvinova ostrho rozchodu s povrenmi zvyky sv dosavadn nboensk vry a praxe. iv, iveln a ivotn zjem o poselstv Psem uvd jej k etb reformanch spis Lutherovch prv v dob, kdy jak sm doznv se vynooval z temnost papeskch. Nezstv mu utajen ani porn zpas mezi Lutherem a Zwinglim o pochopen a vklad Kristovy ptomnosti ve svat veei Pn, kter jej navdycky uinil oddanm stoupencem Lutherova reformanho boje, ale kter tak zpsobil, e nadlouho byl odveden od zevrubn etby Zwingliova dla.

Studium prvnch vd jej sice odvd z Pae do Orlansu a do Bourges, kde svm nadnm brzy dosahuje hodnosti licencita, avak jeho zjem o biblick studium nejen neochabuje, ale naopak se jet prohlubuje dalm stykem s lidmi tho zamen. Nadto si Calvin osvojuje znalost etiny, jsa veden ke studiu tohoto antickho jazyka nikoli mdnm zjmem renesann humanistickm, nbr zjmem nboenskm, kter jej vede nejen ke studiu hebrejtiny, nbr dokonce k prvm pokusm o vklad a kzn Psma svatho.

Otcova smrt (1531) dv Calvinovi pleitost i monost ukonit prvnick vzdln a vnovat se studiu jazyk na novm uiliti v Pai (pozdj slavn Collge de France), kter zaloil francouzsk krl Frantiek I. Zde vychz ji 4. dubna 1532 Calvinova prvn kniha: Koment Senecova dvoudlnho pojednn De clementia (O laskavosti), kniha, kter uvdla pouen tene v as nad schopnostmi a pronikavm pohledem dosud neznmho vdce. Ale kniha mla i svou zvltn pchu politickou. Vyla v dob, kdy krl Frantiek I. (1515-1547) byl opt zamstnn pronsledovnm francouzskch evangelk. A tu se lze ne nesnadno vmyslet v div ten Calvinova komente, kte se v nm setkvaj s vzvou k vladai, aby pstoval a rozioval laskavost, zatm co krl pronsleduje sv poddan. Zd se, e tu je Calvinv skryt protest proti sthn a pronsledovn francouzskch evangelk, protoe vod knihy je smlm tokem proti bezprv krlovy justice. Tu je patrn Calvinv odpor proti stedovkmu feudalismu a tu jsou

6kladeny prvn cihly k demokratick kritice, jako i prvn zklady novho spoleenskho du.

V Pai se Calvin astn inn ivota evangelickho kruhu, kter tu rozkvt psobenm kazatele Grarda Roussela, zvlt kdy je zattn pzn krlovny Markty Navarrsk, je byla sestrou krle Frantika I. Tento evangelick ivot a jeho reforman zpas zatlail vechny ostatn Calvinovy zjmy trvale z mysli i ze srdce, aby se napotom stal jedinm a stednm zjmem Calvinova ivota, mylen, dla i zpasu. V tomto kruhu je Calvin povolvn k obasnm vkladm Psma a tradice k, e sv vklady pravideln ukonoval slovy: Kdy je Bh s nmi, kdo proti nm? (m. 8,31).

Za stvajcho napt, vyvolanho krlovou nepzn vi vemu evangelickmu a za neshod, kter vznikly v paskm universitnm ivot mezi theology Sorbonny (kte povali krlovy pzn) a profesory humanistickho smru (k nim patil Calvin a jeho ptel), pron rektor pask university lka Mikul Cop, dvrn ptel Calvinv, v den Vech svatch 1533 obvyklou inauguran pednku. Jejm textem bylo blahoslavenstv chudch duchem (Mat. 5,3) a jejm obsahem obsah a vznam kesansk filosofie, v n byly jasn proklamovny evangelick pravdy. Rektor se dovolval ve sv ei Luthera i Erasma Rotterdamskho a vyslovoval svou oddanost nov poznan pravd. Po tto jakoby veejn vzv dopadla krlova nelibost a rozhoen tce na pask evangelky. Cop musel uprchnout ihned ze zem, a kdy se prozradilo Calvinovo autorstv rektorsk ei, musil i Calvin nastoupit cestu pronsledovanch a hledajcch kryt ped hnvem krlovm. Nememe se zbavit srovnn jak zcela odlin byla ona doba od na! Co by byla znamenala rovnoprvnost a svoboda vyznn na doby pro Calvina, jeho stoupence a celou reformaci!

Calvinovo skrvn na tku ped krlovskm sthnm jej pivd do Angoulme, kde v tichm a bezpenm pohostinstv ptele kanovnka Ludvka du Tillet se mu otevr obsan theologick knihovna, kter Calvin s velkm prospchem pouil. Na tomto tku, jet ped nvratem do Pae, vznik jeho prvn theologick pojednn Psychopannychia, v nm Calvin vyvrac bludn novoktneck vklad o spnku dui mezi smrt a vzkenm tla a ohniv bojuje proti kadmu tvrzen, kter by chtlo lovka, by i na chvli, odvst od obecenstv s Kristem.

Zde tak pravdpodobn na dost svho ptele angoulemskho kanovnka pe, jak poznamenv jeho nstupce v enev a prvn ivotopisec Theodor Beza, Breves admonitiones christianae, Krtk kesansk napomenut, je mla bt tena v okolnch sborech a mla za cl zskati posluchae nov poznan biblick pravd. Nejsou nm zachovna. Ale snad lze v nich spatovat prvn pokusy a prvn zatky slavn Instituce.

Evangelick hnut v Pai nebylo vak jet umleno. Stoupenci reformanch snah se odvili vydat a publikovat traktty a plakty, v nich velmi oste napadali katolickou mi. Byly vylepeny na nroch a v ulicch a hlsaly, e Kristova ob na ki byla dokonal a nepotebuje, aby byla denn nekrvav obtovna znovu; obviovaly z modlstv, kter spov v bosk ct a poklon posvtnmu chlebu; vytkaly, e z pamtky na smrt Kristovu se stalo divadlo se zvonnm, mvnm kadidelnicemi a nemstnm hlukem. Jeden takov plakt se octl pibit dokonce na dvech krlovy lonice. Parlament i universita volaj rozhoen po psnch

7opatench proti protestantm a krlv hnv, rozdmchvn nadto smlost evangelk, dostupuje vrcholu. Nastv pronsledovn vech evangelk v cel zemi. Mnoz byli chyceni, odsouzeni a upleni. Jet vce jich prchlo ze zem.

Tak 1534 mus i Calvin maje asi zatky svho pozdjho Uen kesanskho nboenstv v cestovnm vaku uprchnout z Francie a prakticky opustit svou rodnou zemi navdycky. Krlv hnv sice dozuil, jakmile se objevila poteba, aby zmnil svou zahranin politiku, v n hledal spojen s nmeckmi protestantskmi knaty. Proto si pospil s vydnm amnestie pro vechny evangelky krom stoupenc Huldreicha Zwingliho. Nkte se opravdu vrtili. Vtina vak nedvovala rychlm zmnm nestlho krle. Avak amnestie sama mohla bt Calvinovi jednm z popud k napsn vnovacho listu krli Frantikovi I. a snad i jiskikou nadje, e se mu poda zskat krle pro reforman pravdu. Avak rodc se rok 1535 zastihuje Calvina v Basileji, kam z Francie prchl spolu s Ludvkem du Tillet.

V Basileji, kryt nepravm jmnem Martianus Lucianus a te se z vytouenho klidu vdeck pracovny, ponoil se do usilovn prce. Tu pe pedmluvu k francouzskmu vydn Psma, kter podntil jeho pbuzn Robert Olivetan. Uzavr ptelstv se imonem Gryneem a Wolfgangem Capitou, seznamuje se s Viretem, Bullingerem, Farelem. A v t dob tak vznik a vychz jeho slavn Instituce.

Dal ivotn osudy Calvinovy po napsn Instituce, jako i podrobn rozbor jeho dla, uen, vztah i vliv nalezne ten v knize J. L. Hromdky: Calvin, kardinl a reformtor, vyd. Jan Laichter, Praha, 1936. Tam je tak uvedena ciz i domc literatura Calvinova ivota i dla. Z pozdji vydanch prac slu se vzpomenout R. ana: Od svitu reformace k dneku, vyd. YMCA, Praha 1948 (kde kap. VII. jedn o Calvinovi a jeho reformaci) a F. M. Dobie: Jan Kalvn, vyd. YMCA, Praha 1941 a t spisek slovensky: Jn Kalvn, vyd. ev. ref. crkev, Lky 1947. Nakladatelstv Kalich (Praha. 1949) vydalo Modlitby Jana Kalvna.

INSTITUCE KESANSKHO NBOENSTV

V beznu 1536 v dob jarnch frankfurtskch trh vydv Calvin, jinak neznm svmu okol, dlo, kter jej narz postavilo mezi pedn zastnce, tlumonky a vdce reformanho sil v Evrop. Latinsk dlo nese nzev Christianae religionis Institutio, Uen kesanskho nboenstv. Tato kniha se stala nejsoustavnjm bohosloveckm vyjdenm zsad, o n lo v reformaci.

Mla to bt pvodn jen jaksi rukov, katechismus, uebnice evangelickch pravd a princip, uren pedevm francouzskm protestantm, aby mli souhrn biblickho uen a svho vyznvn po ruce. Zd se, e hned od potku vylo vedle latinsk podoby i ve francouztin.

Avak pvodn mysl a prvotn uren knihy pozmnil nenadl vvoj udlost. Frantiek I., pronsledujc sv evangelick poddan ohnm i meem, ctil potebu se omluvit a ospravedlnit ped nmeckmi protestantskmi knaty a vcarskmi spojenci, je chtl zskat na svou stranu pro zpas proti Habsburkm. Sv pronsledovn kac lil tak, e nejde o stoupence reformace, nbr o novoktnce anarchistickch sklon, revolunho smlen, rozvracejc d a poslunost a c bludn a scestn uen, kte byli prv v Nmecku neltostn hubeni vemi prostedky. Pod roukou tto nepravdy a kivho oznaen hledal krl ospravedlnn pro svou krvavou pomstu. Tyranskmu krli, jemu nakonec osobn moc a majetek

8jsou souhrnem prva a spravedlnosti, nikdy ned mnoho starost likvidace novch mylenek a jejich ivch lidskch nositel. Hospodsk moc koruny krlovsk to byla hnac sla Frantikova, j vechno podizoval. Proto vidl v Calvinovi a jeho stoupencch, vyznvajcch teologii odpornou jeho mocenskm aspiracm, takov odprce a ohroovatele nabytch mocenskch drav, e se jich chtl zbaviti stj co stj! To zmnilo rz Instituce z klidnho pouujcho katechismu v bitkou zbra nejen obhajujc stejn smlejc, nbr napadajc protivnky z tbora oficiln crkve pro nepravost uen, mocenskou panstv chtivost a po povrenou svtostnou magii. A ani krl Frantiek I. nebyl opomenut.

Kdy od nora 1535 zaal s novm, jet krutjm vyhlazovacm pronsledovnm a s likvidovnm veho evangelickho ve Francii, Calvin nesedl se sloenma rukama, nbr vydal se v obranu a v zpas a sv dlo, u asi zapoat, promnil v zbra i v zbroj. Sm napsal pozdji v pedmluv k vkladm alm, e kdy vidl, jak zatek roku 1535 pinesl neltostn vyhlazen novoktnc v Nmecku, ctil, e by jeho mlen muselo bt obvinno ze zrady, kdyby se neozval, a kdyby se svch spoluvyznava nezastal veejnm vyznnm.

Tak se promuje dlo, pvodn pojat jako katechismus, v apologii vrouky jeho i jeho spoluvyznava, kter mus bt obhjena i ped forem krlovskm. Tak to uinil ped deseti lety (1525) i Huldreich Zwingli svm Vkladem o pravm a nepravm nboenstv, a kdy Calvin dokonil v Basileji sv dlo, pedeslal mu jako vodn slovo vnovac list uren krli Francie Frantikovi I., kter sm o sob se stal klasickou apologi reformace.

V tomto list vystupuje Jan Calvin s odkrytm hledm jako zastnce a pedn bojovnk poznan evangelick pravdy a vech jejch vyznava. Dopis nese datum 23. srpna 1535 a byl petiskovn ve vech vydnch Instituce; a u jej text doznval jakchkoli prav, zmn a doplk. Tvo vod i konen definitivn redakce Instituce z roku 1559, a krl Frantiek I. u byl dvanct let mrtev.

Ml tento obrann list spch? Doshl jm Calvin neho? Vsledek byl takov, e bud oprvnn domnn, e jej krl ani neetl. Byl to krl promnlivch nlad, dychtiv zbav a panovan. List byl vydvn jako vodn slovo Instituce (i samostatn), kdy u zpas francouzskch protestant se stal zpasem celho protestantskho svta. Kdy vyrstaly nov koly reformanmu hnut, kdy vyvstvaly nov otzky; nov nesnze, tkosti a problmy, ale i nov odpovdi a nov jasno vdy vychz znovu tento list s nezmnnm znnm, v nm Calvin doznv svou lsku a pchylnost, kter platila jeho spoluobanm ve vlasti, z n byl navdy vypuzen. Nelo tedy o to zskat pze krlovskou. Dopis je vrazem silnho pouta k zemi a lidu, z nho Calvin vzeel. Tak se stal tento list cennou zbran kesansk crkve v jejm zpase o istotu a est Bo pravdy. Uvme-li, e Calvin psal tento dopis z vyhnanstv, e ml ped oima hrzy pronsledovn, jim byli vydni jeho brati i on sm, a slyme-li, jak pedevm pipomn hchy a viny sv a svch spolubrat, jak odmt nezkonnou vzpouru a dovolv se Bo pomoci i Bo moci, v n jsou i srdce krl, musme se nejen ztiit, uchvceni silou i prostotou vry a pemoeni pevahou kesanskho vyznn, ale nadto nm eskm tenm napadaj slova el ountl a nechpan astm uvnm i zneuvnm , v nich esk exulant Jan mos Komensk, za situace ne nepodobn situaci Calvinov, pe o vichici hnvu Boho, kter byla uvedena na nae hlavy pro nae viny a vid za

9vichic pohodu Boho slitovn a nvrat svobody a sprvy eskch vc do rukou eskch syn a dcer.

Prvn vydn Instituce na malm oktvu o 520 stranch vytiskli jako jeden ze svch prvch tisk Tom Platter, kter tak napsal doporuujc podtitulek a Baltazar Lasius v Basileji v beznu 1536. Kniha je dlo o esti kapitolch s pedmluvou, kterou tvo list krli Frantiku I., a na zvr je pipojen rejstk nejdleitjch pojm.

Ze slov vnovacho dopisu je patrno, e Calvin pvodn zamlel vydat svm francouzskm spoluvyznavam zklady kesansk vry, na nich by budovali pravou zbonost. Ml to bt vod a pstup k etb a studiu Psma, aby mohli samostatn pronikat k pravd vdy hlub a hlub. Druh dvod k napsn a konen prav Instituce vyrostl z poteby pouit krle o nboenstv, kter tak pronsleduje, aby od pronsledovn upustil. Mla to bt zrove obhajoba a oitn z pomluv neptel, kte krle k pronsledovn podncovali a v nenvisti udrovali. Tyto dvoje pohnutky se zra i ve vlastnm zpracovn. Na prvnch tyech kapitolch o zkonu, kde je vklad Desatera, o ve, kde Calvin vykld Vm v Boha, o modlitb s pipojenm vkladem Otene a o svtostech, to jest jen o ktu svatm a svat veei, je patrn rz vroun pruky. Je domnnka, e tyto kapitoly napsal Calvin ve tyech klidnch mscch potkem roku 1534 u svho ptele Ludvka du Tillet. V tchto kapitolch se Calvin pibliuje formln, nkde dokonce i slovn, katechismu Lutherovu. Avak od 5. kapitoly rozebr m dl tm pronikavji a odmt novotsk stanovisko novoktnc, jim kad d padne za ob a stejn odmt i katolick uen o falench svtostech a velmi obezetn sleduje i neblah rozhovory Lutherovy s Zwinglim. V kapitole (5.) o nepravch svtostech uv Calvin mnoha uench okrajovch poznmek a doklad z Gratianovch Dekret a Sentenc Lombardovch. Tu ji naprosto opustil klidn tok katechismovho pouen a v posledn kapitole (6.) doshl vyvrcholen ve vkladu o kesansk svobod a o moci crkevn.

Instituce, dlo estadvacetiletho Calvina, vzbuzuje prvem nejhlub obdiv. Obsahuje u cel systm Calvinova theologickho mylen. Nic podstatnho tu nechyb. Bystr pohled tu vyrst z pkladn znalosti biblickho svta a upn se na syrovou skutenost ivota. Calvin nen nboensk i theologick teoretik. Jeho cel mylen a prce bohosloveck m proto zcela praktick zjem i praktick dosah. Chce formovat ivot, a proto pranuje zlod a tyranskou libovli a vyzved prci, pomoc a slubu lovku. Tento vklad kesansk vry byl tak systematicky promylen, e autor v zsad nemusel nic mnit na svm zkladnm dle a pokud je rozioval a do definitivn podoby vydn z roku 1559, v nm pvodn oktvov knka z roku 1536 vzrostla do ty knih velkho folia, pece tm nic z pvodnho vydn nebylo ani oputno, ani vynechno, ani peformulovno; takka cel pvodn dlo je obsaeno v dle poslednm. U prvn dlo nese svdectv pronikav znalosti biblickho uen a stopy jedinenho ingenia.

Nejvt rozdl mezi prvn edic z roku 1536 a posledn z roku 1559 je v prvn kapitole. Prvn edice je z valn sti doslova inkorporovna do edice posledn, ale jej pvodn vty se mnohde staly thesemi, kter byly rozvdny do souvt, odstavc a kapitol. Tak na p. uen o poznn Boha, je v prvnm vydn obsahuje asi jednu strnku, se rozrostlo v poslednm vydn do e cel prvn knihy. Avak pojet, zamen a obsah uen je naprosto t ve vech vydnch Instituce.

10

O kvalit prvho raen Instituce svd to, e mu tak pohotovho pera, jak prv mistroval Jan Calvin, mu literrn tak podntn a tvr, e jeho titn dla tvo celou knihovnu, mu tak pronikavho mylen, e udivoval a udivuje dosud svm bohatstvm a svou pohotovost mylenek a npad, nikdy neopravoval to, co pvodn psal jako pruku pro rst ve znmosti Boha i lovka.

Je pravda, e prvn vydn bylo zatlaeno vydnm poslednm, rozshlejm, definitivnm. Calvin sm o nm mluvil velmi skromn. Odprci, vypotvajce mnoh vydn Instituce, mluvili o prvm vydn z roku 1536 jako o dobrodrunm pokusu (tak Bolsec), v nm pr Calvin odhodil jako selapan stevc svou dvj loajlnost k crkevnmu uen i praxi, aby je zamnil s dosud neustlenmi zsadami reformace. Ale kov pvodnho vydn byl takov jakosti, e jeho ist tn znl stejn jasn i ve vydn poslednm.

Prvn vydn Calvinovy Instituce z roku 1536 je kniha velmi vzcn. Je znmo jen asi 6 exempl na svt. 2. vydn latinsk vylo roku 1539 a mlo ji 434 stran velkho formtu. 3. vydn vylo roku 1543 o 505 stranch. 4. vydn vylo roku 1550 v tomt rozsahu a 5. vydn z roku 1559, rozdleno na 4 knihy, mlo 564 stran. Zaznamenvm tu jen nov edice za ivota Calvinova, nikoli jednotliv recenze a petisky zmnnch edic, jich byla ada.

THEOLOGICK PRINCIPY INSTITUCE

Protoe Instituce jako katechismus kesansk vrouky i mravouky nechtla bt nim jinm ne theologi Boho slova, stala se nejmocnj zbran protestantismu proti katolictv i nejspolehlivjm prvodcem vry v ivot.

Stala se tak pedevm klidnm srovnvnm toho, co vyznvali evangelci, s uenm stedovk crkve. Na apotolskm vyznn vry ukazoval Calvin, e protestant jsou pravmi biblickmi kesany a nikoli katolci, kte se uchlili od uen i praxe apotolsk crkve. Neusiloval o novotu. Byl pesvden, e bohoslov reformace je starm uenm Kristovy crkve a principy vry reformanch vcch jsou pojetm on pravdy, kter je v Psmech svatch, a kter byla znma zbonm lidem ve vech generacch od vzniku crkve. kol i dlo reformace zle jen v tom, e osvobodila biblickou pravdu od povrench pout, je ukulo zvlt stedovk bohoslov, a e ji oistila od pohansk filosofie a obad, kter na ni navsily pozdj doby.

Instituce je dlo mladho lovka. Ctte to z jeho revolunho postoje k panovnku Frantiku I. a poznvte to i z jeho formln zvislosti na Lutherovi. Slovo Bo vak je jedin vchodisko i cl, jedin platforma vech Calvinovch debat, oblast jeho vklad a pravidlo jeho mylen i kompas ivota. Calvinovi nelo o generan odchylnosti, nelo mu o novou theologickou kolu, ano, nelo mu v prv ad ani o novou organisaci crkevn. Jeho stednm zjmem byla ist, nezvrcen sluba Hospodinu, Otci Pna a Spasitele naeho Jee Krista, jak ji on sm ve svm slov pedepsal ke sv cti a slv a k naemu spasen. V tom je Calvin i jeho dlo aktuln i dnes.

11

1. Calvinovu teologii proto nelze vyvodit z jednoho lnku uen, na p. Z predestinace, protoe Calvinova teologie vyrst ze slova Boho, vyposlouchanho ze svdectv Psem. A tu nejde o dnou pirozenou schopnost lovka poznvat Boha, jak se s n setkvme v pohanskch kultech a filosofickch systmech, nbr o svdectv Ducha svatho, kter lovku otevr, ale i ovuje Bo slovo. Bh sm je zprostedkovatelem i interpretem svho slova.

Instituce nejen formln prohlsila, ale i skutkem do dsledku provedla, e zkladem kesanovy vry i ivota je Psmo svat. Calvin nen epigon Lutherv i jinch reformanch otc, jako by celou svou ctidostivost ztrvil silm opakovat, co oni ekli. Calvin se dv vzat jedin pravdou Psem; ta jsou posledn autoritou jeho uen. A tu nejde o pouhou zevn mechanickou autoritu, nbr o zdroj pravdy, jistoty a vry, kter pin Bo odpov na vechny otzky ivota jednotlivcova i cel spolenosti. dn teologie, dn dogma nad Psmo, nad evangelium! dn lovk, ani starobyl vyklada, ani modern reformtor nad iv hlas Boho slova! To je smysl Calvinova biblicismu.

2. Psmo u naprost zvislosti na Bohu samotnm. Uvd lovka do bezprostedn blzkosti s Bohem, kde v asu i leku ped Bo autoritou lovk poznv i vyznv svou odpovdnost za ve ve svt, za crkevn, obecn i politick dy, jejich obnovu podnik z poslunosti k svtlu, kter vychz z toho, jen oslovuje lovka ze svdectv bible, aby jeho majestt byl vyven a oslaven.

Zkladem Calvinovy teologie je Psmo jako zjeven pravda Bo se zvltnm drazem na Bo svrchovanost. V Instituci se Calvinovi podailo ukzat, e neviditeln majestt a autorita Bo, j se vechno mus podrobit, je tak iv a pravdiv skutenost vry, jako byl mechanismus stedovk crkve ivou a pravdivou skutenost smyslm.

Calvinv draz na Boha jako svrchovanho Pna neznamen, e zjem Calvinovy teologie je omezen na ist nboensk problmy. Cel svt a cel ivot lidsk le v zornm poli jeho zjmu, protoe cel svt a vechen ivot je pedmtem Boho zjeven. Bo svrchovanost neznamen tak umenen nebo zasten i popen lidsk svobody a odpovdnosti, jako zase ta nesm zastt vhled na skutenost, e Stvoitel a Pn m moc nad svm stvoenm. Moc, kter nechce umlet a tak neumluje jemn draz na evangelium soucitn lsky k lovku, ale kter chce udret neotel div nad divem vym nad lidsk rozum a nad lidsk pochopen, toti kdo to sestupuje v Jei Kristu do nejzazch hlubin lidstv, kdo se to skln ke lovku s ke na Golgat! Spasen je jen ve znamen stnu ke, kter pad na cel lovkv svt. Svrchovan Bh Calvinv je vdy Spasitel a Ptel hnk, skryt ve sv svatosti a zjeven ve svm milosrdenstv. Cesta poznn Boha Stvoitele zan poznnm Boha Spasitele, kter je obt i soudcem lidskho hchu a lidsk viny.

Bh, jeho radikln odsouzen postihuje lidsk hch, a jeho nezaslouen milosrdenstv pozved seten lidsk srdce, je podle Calvina svrchovanm Pnem svta, ale je tak Pnem i mikrokosmickho dn v ivot jednotlivcov. K nmu pichz Bh sm s korouhv radostnho pokoje, i kdy jejm znakem je k. Bh Stvoitel je Bh Spasitel. On je ptelem lovka a ty nem nic, m bys mu vyel vstc, ne e mu bude pln dvovat, e jej bude radostn poslouchat, e jej bude nade ve milovat, a e jej bude v ivot i ve smrti oslavovat. Proto sly

12

z Psma rozkazy i nroky Hospodinovy, ale sly i slova tchy a slitovn pro znepokojen svdom, ale vlastn kol lovka je, aby byla Bohu vzdna est a slva vdy a vude a ve vem.

3. Shrnuje-li Calvin souhrn kesanskho uen do teologie a antropologie, do poznn Boha a lovka, chce tmito dvma ohnisky ukzat, jak se reforman mylen vry odpoutalo od scholastiky, kter spekulovala o Bohu, kdeto v reformaci lo vdy tak o tu druhou strnku: co to znamen, e Bh je Stvoitel a Spasitel pro mne, pro lovka.

K nejpozoruhodnjm znakm Calvinovy teologie pat nerozlun jednota mezi zkonem a evangeliem, mezi Bom udlenm milosti a mezi Bom udlenm pkaz. Zkon i evangelium odhaluj propastnost lidsk bdy, jestlie nezashne nezaslouen Bo lska zjevujc se v Kristu a zpeetn jeho kem.

Proto slyme v zkladech reformace a tak u Calvina vkik lovka po Bohu. Vkik, kter se odvrac od lovka i v knskm hvu, vldnoucho domnle pokladem crkve a rozdlujcho ho libovoln, k Bohu, kter se ujm bezprostedn sm toho, jen ho hled ve ve v Jee Krista, v jeho ivot, dlo, smrt i vzken; kter se odvrac od lovka, jen chce poruovat svm slovem Slovo Bo k Bohu a jeho slovu, kter nepestv lovka ujiovat, e Bh v Kristu nen neptelem lovka, ale ptelem.

Nejen formln princip reforman, vlun a dostaujc autorita zjeven, otevrajc se v Psmu, zn neztenen z Calvinovy Instituce, nbr i materiln princip reforman, ospravedlnn hnho lovka pouhou vrou. Tato biblick pravda, v reformaci znovu objeven, e Bh ospravedluje lovka z pouh sv nezaslouen milosti, pat k theologickm principm Calvinovm. Tu je tak vysloven radikln soud nad lovkem, jak obstoj ped Bohem? Calvin vid, e v stepinch u nohou Svatho le lidsk chlouba a przdn ruce mohou se chopit jen milosrdenstv a lovk me t jen z odputn. A tato Bo lska zashla jako milost, kterou si lovk nim nedovede koupit, zskat, zaslouit, kterou me jen pijmout a v ni uvit. Tato vra, toto pijet milosti je zatkem lsky ke spravedlnosti a zavazuje lovka k vdnosti a otevr oi pro nov mtko i nov cl ivota pro slvu Bo.

Instituce pipomn nepromliteln povinnosti, kter lovk m vi Bohu i vi lidem a pikazuje ivot v istot, poslunosti a lsce s odkazem vnho blahoslavenstv pro ty, kdo setrvvaj ve vrnosti a ve. To pat k zkladnm pravdm Psma, e milost Bo vysvobozuje lovka z pout nevry a povry, z knsk tyranie a ze svtostn magie a vysvobozuje nejen od neho, nbr i k nemu: k ivotu osobn jistoty a zruky spsy, nezvisl na lidskm zkroku.

4. Crkev pivolvala hnmu lovku, aby doshl spasen svm silm a sama mu nabzela pomoc a pispn cestou svtost a odpustk pesvdujc ho, e mimo crkev nen spsy. Calvin vak, vyrstaje z Boho slova, odpovd: Nen spasen bez Boho vyvolen, kter nen zvisl na lidskm sil ani na lidsk zsluze, ale kter je dlem nezaslouenho milosrdenstv Boho, zjevenho a odkrytho v Jei Kristu Pnu naem.

Toto uen o vyvolen je u v Instituci z roku 1536 cel, i kdy prbhem let nabvalo rznch podob podle kontroverz vyvolanch kritikou. Pkn vstin k

13

slavn kalvinolog E. Doumerge, e predestinace nen zkladn kmen, na nm Calvin vybudoval sv uen, nbr svornk, kter dr oblouky budovy.

Je patrno, e Calvin budoval na zkladech, kter u poloil Luther. Luther zdrazoval spasen pouhou vrou (ne za skutky), jeho zkladn theologick zamen je vce subjektivistick, antropologick. Calvin zdrazoval svrchovanost a majestt Bo, jeho theologick zamen je spe objektivistick, theologick. Luther representuje lovka, kter po zkostnm hledn nachz vysvobozen, a kter se od t chvle raduje a t z vslun Bo lsky. Calvin jakoby se nespokojuje tmto faktem, kter stejn radostn a vdn objm, nbr pt se, jak si Bh lovka zamiloval a pro ho spasil. U Luthera se setkvme s drazem na Bo lsku, je se skln s Golgaty ke lovku, u Calvina se setkvme s drazem na Bo majestt, kter panuje nad celm svtem. V Lutherovi zkostliv a zneklidnn svdom nalz pokoj u Boha, v Calvinovi lidsk, sebejist svdom je ze svho klidu vyrueno (Karl Holl).

Ale jde tu u obou reformtor o bu anebo ? Nejde tu o nco, co se me a m navzjem doplovat v nerozdln jednot? Pat k theologickmu vzdln vdt, e Calvin ve sv Instituci podtrhuje stejn kus reformanho poselstv ospravedlnn vrou prv tak a pesn tak, jak to in Luther. Jdro biblickho svdectv o svobodn sle Ducha svatho, psobc skrze Psmo a o dostiuinn Kristovy obti na ki v Bo rad plnovan, nedovedl dn k Lutherv tak vyslovit, jako Calvin. A ten to uinil s hlub biblickou znalost a irm theologickm rozhledem ne kdokoli jin, vyrstajc ze svta stedovk scholastiky.

5. Na svt nen vak lovk sm. V prav a iv ve nejde pedevm a konen jen o intimn vztah mezi Bohem a lidskou du. Jsou tu brati kolem tebe. Calvin vid solidaritu lovka s lovkem. Jeho zjem u nen omezen na krle, knata a lechtu. Vid vechny lidi, many, emeslnky, zemdlce, jak jsou spojeni bratrstvm pod jednm Mistrem, Jeem Kristem. Bh t postavil do solidarity s blinmi. Pna Boha poslouchat, jeho milosrdenstv oslavovat, znamen konkrtn slouit jemu i bratm tam, kam on t postavil. Nebt se ztracench vart! Na front Bo a tou je cel svt a cel tvj ivot nen ztracench vart.

Spasen nen nco, z eho by ses mohl individuln tit, zatm co svt kolem tebe se t do zhuby. Je to nevystiiteln vsada, e on t k sob pout, e m s tebou obecenstv, a e ty sdl ast na jeho krlovstv a na jeho svt spolu s bratry a blinmi, v lsce k nim a v odpovdnosti za n. Tak draz na individuln mravnost je slouen s drazem na etiku sociln. Nebo po soudu Calvinov cel ivot lovkv stoj pod soudem a milost svrchovanho Pna.

Prv z drazu na slvu Bo jako teleologickho principu lidskho ivota vyrst zcela osobit mravouka, v n jsou patrny a podtreny sociln zvazky jednotlivcovy. Zvlt etika prce m u Calvina sociln charakter, kter nevede k tvrdosti nebo samoelnosti prce, nbr je vrazem toho, e ivot lidsk stoj ve znamen Golgaty.

6. ivot jednotlivch kesan je ivotem poutnk a bojovnk. Je to pou i zpas, rytovn i sluba v oekvn vnho ivota. A z tchto poutnk a vyznava se tvo Kristova crkev. Nen to stav spsy ani svtostn hierarchick instituce, nbr sbor lid vyznvajcch jednu vru a osvdujcch jednu poslunost

14

k Bohu a mezi sebou spjatch ukznnm ivotem a pohotovou slubou bratm. Kzn slova Boho a uvn svtosti ktu a veee vede k ustaven a udren sboru a odkazuje k nadsvtn jednot s vyvenm Pnem. Ani organisaci crkve nelze penechat nhod, nelze ji ani penechat svtsk moci nebo sttnmu adu. Crkev je teba budovat Bom Slovem, kter si vytv obecenstv ryt Kristovch, zstupy Boch bojovnk, kte se dali do slueb svmu nebeskmu Veliteli, sbory tichch brat pjcch jednu pse o slv a lsce Bo, o vnm vyvolen a zchran Boch dtek, kter bojuj proti zlu a bezprv a neve a bojuj o svatost, prostotu a upmnost ivota.

Calvinova Instituce je projevem revoluce tto crkve Slova proti autorit crkve stedovk. T je zpas proti neporozumn vlastnch stoupenc, ne proti zjevnm neptelm a protivnkm. Proto svoboda z tyranstv stedovk crkve neznamenala jet svobodu nevzanosti, anarchie a libovle. Ani nov reforman crkev nebyla nikem z Bo cesty spsy, ani z cesty lidskch povinnost a zvazk, ktermi Bh prv vcho lovka zavazuje. Tak i crkev a prv crkev je pod bdlm pohledem, ale i soudem Bom.

7. Pod stejnm pohledem a soudem Bom, jako je crkev, je i stt. Nen to libovoln tvar. M od Boha urenou a vymezenou funkci, aby byl ochrncem prvnho a mravnho du. V tto funkci si zasluhuje podpory vcch, respektu i poslunosti.

8. Calvinova teologie usilovala a pokouela se nejen organisovat crkev, ale pmo budovat a stavt zklady pro nov ivot a nov svt. Star biblick zbonost, j Bh je vm a lovk nim, stala se podezdvkou modern demokracie. Svoboda vry jedincovy a sociln odpovdnost vech za vechny to vyrst z hlubin Boho slova. Calvin tu stoj ped nmi jako iv svdek o Bohu, kter to na star nepravdiv dy svta, aby na troskch starch vzrostl svt nov, pln spravedlnosti, pravdy, ale i milosrdenstv a odputn. Tento iv svdek k nm promlouv i dnes nalhav z Instituce.

Vdy vra se mus projevit ve svt. Nen hroznjho protimluvu nad slovo o soukromm kesanstv. Soukrom cesta je zakzan cesta. Soukrom kesanstv je nedovolen kesanstv. Vra je jako ohe uzaven v kostech, kter spaluje celho lovka, je jako hoc pochode, kter zapaluje cel svt. Vra je sla ve svt, kter rozptlen lidi ikuje i na troskch kultur, civilisac a spoleenskch d, jako formuje magnet elezn piliny v sv silokivky. Vra v konen vtzstv Bo lsky a Bo pravdy se neme a nechce obejt bez pohotov sluby a inn pomoci tch, kdo v Boha v, a tak slvu jeho jmna ve svt. Jak iv je tento odkaz Calvinova theologickho dla prv dnes!

Tak k nm mluv zkladn theologick principy Calvinovy teologie. V ns zstv neuhaen touha po plnjm poznn reforman zvsti, sil i hnut.

Calvin a jeho reformace je osobit zjev v djinch protestantismu. Nejde o epi- gonstv Luthera, ale v tto pbuznosti se nm ukazuje na jednotu reformace pi rozmanitosti jejich vdc a snah.

15

Nm, ddicm esk reformace bratrsk, k J.L.Hromdka ve svm Calvinovi, je Calvin ze vech reformtor ve svm nejhlubm poselstv nejble. Nememe pracovat na poli sv reformace, ani se peliv ume z jeho cty k celmu Psmu, z jeho budovn crkve, z jeho pohledu vry na cel svt a z jeho poslunosti ped majesttem svrchovanho Boha. Calvin pejal v sebe Lutherovo dlo a petvoil je svm vkladem slova Boho. Ale Lutherem a z Luthera il stle . . . Poda-li se nm nad to vystihnout bratrskou reformaci v jejm nejlepm obsahu a zasadit ji do zklad vykopanch Calvinem, nemusme se bt o budoucnost svho reformanho posln

PRAMENY INSTITUCE

Instituce prokazuje nejen Calvinovu znalost, zbhlost a mistrnost uit biblickch citac, nbr svd i o velik, obrn a zevrubn setlosti jak apotolskch a crkevnch otc (Uen dvancti, Augustina, Origena, Tertulliana, Cypriana, Eusebia, Epifania, Chrysostoma, Ambrosia a j.), tak i scholastickch bohoslovc (Lombarda, Gratiana, Theofylakta, Tome Akvinskho, Bernharda z Clairvaux, Huga d. St. Victore a j.). Jejich uit ukazuje mimodnou pam, s jakou je Calvin suvernn citoval. Je nepochybn, e mnoh dla zmnnch spisovatel ml Calvin osobn v ruce, zhusta i po ruce pi psan svho dla a jin znal z obvyklho podn souasnch crkevnch spisovatel.

Ale jak jsou prameny Calvinovy Instituce? Tu nemme na mysli pedevm odkazy k Psmu, ani k crkevnm otcm, scholastikm nebo souasnm protivnkm. Ptme se, zda lze vystopovat vlivy spolureformtor, kte svm osobitm pnosem poznamenali Calvinovo dlo? Vdy vroun vyznn a katechismus spasiteln pravdy, kter Calvin napsal ve svm Uen jako estadvacetilet mu, vyrstal nikoli v isolaci vdeck pracovny, ale z kolektivnho zpasu a spolenho ivota a sdlovanch pohled na zdroje pravdy a spsy.Akoli Calvin nikdy nesedl pod katedrou Lutherovou ani Zwingliovou, pece mlo zvlt Lutherovo dlo vliv na vraz i tvnost Instituce a Calvin se vdn hlsil k Lutherovi, jako k svmu uiteli. I jeho nhl obrcen bylo zpsobeno nrazem Lutherova sil po pravd Psem.

Znm je souvislost mezi Instituc a Malm katechismem Dr Martina Luthera. Ten byl bezprostednm pedmtem Calvinova pouen, kdy zaal pst katechismus pro sv Francouze. Na mnohch mstech zjiujeme ohlas tohoto luterskho klasickho dlka. Zvlt ve vkladu Desatera a ve vkladu prvnho a tetho lnku Apotolskho vyznn vry. Je jist vce ne ohlasem, e Calvin v uspodn svho dla se pidrel poadu, jak m Luther v Malm katechismu: zkon, vra, modlitba, svtosti. (Rozen kapitoly o svtostech a pidan dv zvren kapitoly byly vyvolny jak jsme slyeli zmnnm poslnm knihy.)

Nen jasn, zda Calvin uil i Velkho katechismu Lutherova. Odbornci vak upozoruj, e uit je pravdpodobn, protoe je npadn, e vodn vta Lutherovy pedmluvy k Velkmu katechismu z roku 1529 poskytla snad Calvinovi pmo titul k jeho slavnmu dlu, nebo tu je prv slovo catechismus uvedeno v souvislosti se slovem institutio a stdav tak v tomto vznamu uito.

16

V Instituci z roku 1536 najdeme jet stopy tchto Lutherovch dl: O svobod kesansk, O babylonskm zajet, Kzn o velebn svtosti tla Kristova a Kzn o tle a krvi Kristov. Calvin znal i Lutherovy komente k evangelim a jeho kzn. Jako Luther i Calvin vychz z Boho majesttu zjevenho v Bom Slov. I vznam modlitby interpretuje shodn s Lutherem jako prostedek, jm m bt pedevm hledna slva Bo.

I kdy Calvin sm doznv, e byl Lutherovmi spisy odveden od etby Zwingliho a Oekolampada, neznamen to pece, e jejich spisy neetl a neznal vbec. Je nepochybn, e etl Zwingliho slavn spis Commentarius de vera et falsa religione, Vklad o pravm a nepravm nboenstv z roku 1525. Npadn je podoba on klasick vodn vty Instituce o poznn Boha a poznn lovka s vodn vtou v Zwingliho Vkladu. V kapitole o svtostech Calvin neschvaluje ani stanovisko Zwingliovo, ani Lutherovo. Ale vstin k Petr Barth ve svm latinskm vodu ke sv edici, e v Calvinovi se snoubila i Lutherova vra a dvra ve spasen i Zwingliho r a tonost tak, e nikdy neustoupil od jejich stzlivho a zdravho sudku, ale vdy jej pohotov pijm a vykld.

Patrn je tak vliv trasburskch reformtor na Calvinovu Instituci, jmenovit Martina Bucera a jeho Komente k evangelim. Vynikajc znalec Calvina A. Lang upozoruje (v Evangelical Quarterly 8,2), jak ve vkladu modlitby Pn i ve vkladu predestinace je Bucerv vliv na Calvina z doby do roku 1536 nade vechnu pochybnost.

Prv tak lze zjistit (A. Lang cit.) i vliv Melanchtonv, zvlt jeho Loci communes z roku 1521 na Calvinovu Instituci z roku 1536. Jeho pbuznost je patrna v kapitole o zkon a z drobnch pbuzenstv. I vliv Melanchtonovy Apologie Augustany je zjistiteln.

PEKLADY INSTITUCE

Lze si sotva pedstavit, e takov dlo, jakm je Instituce, mohlo zstat na dlouho v zajet jedinho jazyka, v nm bylo napsno, i kdy to bylo v latin, v jazyku tehdej vzdlanosti, crkve i mezinrodnho politickho ivota. Pekldna byla ovem ponejvce Instituce ve svm vydn z roku 1559. Instituce z roku 1536 byla peloena, pokud vm, jen do francouztiny (1536), nminy (1887) a nyn do etiny. Pozdj edice byla peloena do italtiny 1557 a posledn edice do anglitiny 1561, do panltiny 1597, do nminy 1597, do holandtiny 1617, do etiny 1618, do arabtiny (nezjitn vroen), do maartiny 1624; mme na mysli jen reforman dob.

I do etiny bylo toto stejn dlo Calvinovo, avak v podob z roku 1559, peloeno ji roku 1595, ale vytitno a 1614-15. Pekladu se ujal Jik Strejc Zbesk, znm pekladatel alm a kazatel Jednoty.

V zemskm archivu v Brn pod sign. 209 mme zachovn rukopis Strejcova pekladu. Je to objemn kniha na 700 foli tajc, velmi krsnho rukopisu s etnmi marginlnmi poznmkami, kter sleduj obsah textu. Na prvch esti folich je vod pekladatelv, pedmluva Strejcova, v n se vechnm pobonm tenm pozdraven svat v Kristu vzkazuje. Tento vod je nesmrn zajmav. Strejc tu

17

vyznv, e od mladosti se mu dostalo, dk Bohu, pi nejednom z uench mu bti. Ml pleitost studovat v knihovnch domcch i zahraninch a mnoho slavnch dl prolo jeho rukama. Ne nechce hanti ani tupiti dnch starch ani novch knih, ponechv jim jejich vlastn chvlu, ale to mus vyznati, e knihy k tto podobn, u n by se tak gruntovn, jadrn, tak podn ano i s rozafnou opatrnost, tak krtce o vcech nboenstv kesanskmu nleitch vypisovalo, dn nenalezl a nenalz. Proto se ztotouje s mnnm toho, kter o Instituci vysvdil:

Praeter apostolicas Christi post tempora chartasHuic peperere Libro secula nulla parem.To jest podle Strejcovy parafrze:Po Kristovu narozenkrom apotolskch knieh znnk tto podobn dn vknevydal knihy, v lovk!

Kdy uvedl jet nkter svdectv o vbornosti tto knihy, popisuje jej rozdlen do ty dl, upozoruje na tydln rozdlen Vm v Boha, kde se jedn o Bohu, o Jei Kristu, o Duchu svatm a o crkvi. Pitom vydv Calvinovi svdectv, e se dr Psma, a e jednotliv msta vykld a neodbh a neubh jim, jak to nkte in.

Pro tuto vbornost netoliko rad, nbr i pros bratrsky a kesansky, zvlt pak sluebnky crkve a pak kadho, komu se tato kniha dostane do rukou, aby etl, a to nejednou, ale astokrt. Prav dle, e sm za to kadmu ruiti, e sv prce litovati nebude, ale jistotn shled, e to kolsk povdn prav jest:

Kniha jestli jednou tena,bv zvlt oblbena.

Z desaterho peten hojnj d zalben.

Strejc byl vybdnut, aby vzal na sebe tuto prci s pekladem, a tm dobrou i v t vci pamtku sob zstavil. Strejc tak uinil. A k: neve sob pi tom nemalho asu strviti a dnho zisku, cti a slvy vlastn nehledaje, ale asto s putnm svch vc, nejednou i s jmou velikou svho zdrav, dostiv jsa toliko cti a slvy Bo i blinch v nrodu naem vzdln

Ji Strejc se musel obhajovat proti vtkm, e pekld cizho autora, msto aby uvdl na svtlo i ve znmost domc autory. I te se: Co mli oni prvn sta otcov ne to, co Hus a Rokycana jim ekl? A tito odkud to mli? A odpovd: Od Wiklefa z Engl. Brati z Jednoty vslovn i ve svch konfesch vyznvali, e se rdi daj vst svtlem i od nejmench z uednk k lepmu poznn pravdy Bo. Jak zcela jinak vypadal svt bohoslov bratrskho s ivm zjmem o vechen lid, i o ty nejmen, ne svt luterstv nebo kalvinismu! Vak tak nikdy Jednota nespojovala vznik sv Jednoty a nevzdvala dk za jej trvn milosti krlovsk nebo vrchnostensk. Proto se nemusela ohlet na souhlas pn mocnch a mohla se dt pouit i svtlem a obdarovnm kterhokoli Boho lovka. Ano, i ve svch psnch vyznvaj, e

18

u jinch mu mnoh multo doctiora, dissertiora atque copiosiora, mnohem umlej, vmluvnj a hojnj se nalz. Skrej se tedy, mil brate, s tmi svmi nezralmi rozumy a u se lpe srozumvati starch zpsob pedk a Otc!

K vlastn technice pekladu poznamenv Strejc, e vedle latinskho originlu, kter byl pedlohou, na mnohch mstech pouil francouzskho i nmeckho pekladu. Peklad i s pedmluvou dokonil roku svrchovan trplivosti Bo 1595 destho prosince.

Sv zvren slovo uvd na konci pekladu ped rejstkem jako zavrku vykladae:

Budi Bohu vn chvla,e se ji aspo skonala

prce m u vykldntto vzcn knihy psan.

Kdo esk jazyk miluje,ovem pak kdo oblibuje

zdrav smysl Psem svatch,zanechaje vech proklatch,

ob tuto v istot m.

ti piln, vskutku to shled!Jen pravd Pn msta dej,

na lidsk klevety nedbej!V tom ve vem, teni mil,

udlej Pn Bh sv slyskrz dary Ducha svatho

ke cti, chvle jmna svhoa tv mysli k osvcen

pi Bom drahm spasen,i tvm blinm v t poteb

Bh s tebou bu v kad dob!

Strejcv peklad Instituce vyel tiskem teprve po jeho smrti asi a roku 1616 od knze Opsimata. (Viz Z. Tobolka: Knihopis 11/2 . 1406.) el, ani rozit se nemohl, kdy dva roky po jeho vyjit vypukly boue, kter konily blohorskou katastrofou.

Druh esk peklad Calvinovy tydln Instituce byl uinn p fare Lic. theol. F. ebesty v Hustopei a roku 1890. Ale toto dlo nebylo dokoneno. Tiskem vyly toliko prvn dv knihy zmnnho dla.

ZVREM

Habent sua fata libelli, maj knihy sv osudy, m je i tento peklad. Popud k nmu vzeel na letn konferenci evangelickch far ve Velkch Opatovicch v roce 1932. Chystali jsme se k vnmu a odpovdnmu inu pedloit eskmu teni hlavn dla reformanch klasik, aby si mohl uinit vlastn nzor o zpasech, o n lo ve stolet reformace, z bezprostednho styku s vedoucmi duchy tchto zpas. Kdy

19

dolo na Calvina, obrtila se pozornost pirozen k jeho slavn Instituci a to k jeho pvodnmu vydn z roku 1536. Jeho vydnm mlo bt tak vcn a pimen oslaveno tysetlet jubileum tto nejslavnj a nejrozenj knihy reforman. Kdy profesor Dr. J. L. Hromdka ochotn svolil spolupekldat a spolupracovat, ujal jsem se tto prce rd. Radost z dla byla jet vt, kdy i docent Dr. J. B. Souek se pihlsil a vydatn pomhal radou i inem.

Peklad jsem dokonil v lt 1935. Ale k vydn nedochzelo pro mnoh obte a s nmeckou okupac zmizela posledn nadje na vydn tto knihy vbec. Pokoueli jsme se s nezapomenutelnm Dr. Jaroslavem Valentou projt povstnou protektortn cenzurou a pihlsili jsme k tisku vodn list Calvinv, vnovan krli Frantiku I. a kapitolu o zkonu. Ale bda! Cenzura zaala krtat, podtrhvat a dlat otaznky, a vsledek byl zamtnut.

A po tto vlce ujala se pe o vydn tohoto stejnho dla svtov literatury reforman evangelick fakulta bohosloveck v Praze, zvlt pak jej knihovnk Vclav Sobotka, kter zskal i znamenitho znalce crkevn latiny v docentu Karlovy university Dr. Lad. Varclovi. Ten s neobyejnou ochotou a vzornou pohotovost se ujal revise a pravy pekladu. Jemu a vem mm ochotnm spolupracovnkm, rdcm a pomocnkm: panu profesorovi ThDr. a PhDr. J. L. Hromdkovi, pteli profesoru Komenskho fakulty ThDr. J. B. Soukovi, asistentu te fakulty ThDr. Amedeu Molnrovi, kte byli npomocni ve vydn tto knihy, pat mj upmn dk.

Pekldal jsem z latinskho originlu edice Petra Bartha: Ioannis Calvini Opera selecta, vol. 1. str. 19-284 z roku 1926. Oznaen ver v textu (Calvin udv jen kapitolu), doplky v hranatch zvorkch a poznmky a biblick odkazy pod arou jsou od pekladatele.

F. M. Dobi.

20

UENKESANSKHO NBOENSTV

je obsahujetm cel souhrn zbonosti;

jako i ve,eho je poteb k poznn nauky o spasen:

kniha pro vechny,kdo tou po zbonosti,

velmi hodn tena nedvno vydan_____________

S PEDMLUVOUPRO NEJKESANTJHO KRLE FRANCIE,

V N JE MU TATO KNIHA VNOVNA JAKO VYZNN VRY

_____________

NapsalJAN CALVINz Noyonu

V BASILEJI 1536

21

PEDMLUVA

NEJMOCNJMU A NEJJASNJMU VLADAI FRANTIKOVI NEJKESANTJMU KRLI FRANCIE, SVMU KNETI A PNU, JEMU JE POVINEN CTOU,

VYPROUJE POKOJ A SPSU V KRISTU JEI JAN CALVIN.

Kdy jsem poprv shl k tomuto dlu, nemyslil jsem na nic tak mlo, nejjasnj krli, jako e napi nco, co by mlo bti pedloeno Tvmu Velienstvu. Ml jsem toliko v myslu podati jaksi prvn zklady, podle nich by byli utveni k prav zbonosti ti, kte jsou aspo trochu zaujati nboenstvm. I usiloval jsem vnovati tuto prci pedevm naim Francouzm, o nich jsem vdl, e pemnoz lan a zn po Kristu, ale e je jen velmi mlo tch, kte jsou obdaeni teba i jeho skrovnm poznnm. e toto byl mj mysl, o tom mluv kniha sama, jeto je dlem urenm k jednoduchmu a prostmu zpsobu pouen.

Ale kdy jsem seznal, jak se ve Tv i do t mry vzmohla zuivost nkterch nelechetnk, e tam zdrav uen nem dnho msta, zdlo se mi, e bude hodno nmahy, jestlie souasn podm uen tm, jejich vzdln jsem se ujal a vydm ped Tebou vyznn vry, z nho bys poznal, jak jest to uen, proti nmu vzplanuli takovm vztekem oni zuivci, kte dnes znekliduj Tvou i ohnm a meem. Nemnm se toti ostchat piznati, e jsem zde podal souhrn prv toho uen, o nm oni vykikuj, e m bt ztrestno vzenm, vyhnanstvm, klatbou i uplenm a vyhlazeno na zemi i na moi. Vm zajist, jak hroznmi pomluvami zavalili Tvj sluch i Tvou mysl, jen aby u Tebe vzbudili k na vci co nejvt odpor. Je vak teba, abys ve sv laskavosti uvil to, e ji nebude nevinnosti ani ve slovech, ani v inech, posta-li k odsouzen pouh obaloba.

Arci, jestlie by nkdo, aby vzbudil nenvist, dokazoval o tomto uen, z nho Ti prv chci vydati poet, e ji dvno bylo hlasovnm vech stav odsouzeno a etnmi soudnmi rozsudky zavreno, neekl by tm nic jinho, ne e bylo dlem nsiln zrueno stranickou moc odprc, dlem kladn a podvodn potlaeno livmi skoky a pomluvami. Je to nsil, kdy se proti nmu bez vyetovn vynej krvav rozsudky, podvod, kdy je bez viny naeno ze vzpoury a zloinnosti. Aby se pak nkdo nedomnval, e si na to stujeme neprvem, Ty sm, nejvzneenj krli, nm me bti svdkem toho, jak je nae uen u Tebe kadodenn tupeno livmi pomluvami, e pr nesmuje nikam jinam, ne aby byly vechny e a stty podvrceny, mr poruen, vechny zkony odstranny, panstv a majetky rozchvceny a konec konc vechno doista zpevrceno. A to sly jen velmi malou stku, nebo mezi prostm lidem jsou roziovny hrozn zprvy, e kdyby byly pravdiv, svt by prvem uznal nae uen i s jeho pvodci za hodna tiscerch oh a k.

Kdo by se jet divil, e je proti nmu rozncena veejn nenvist, kdy se pikld vra tm nejmn oprvnnm obvinnm? Nue, zde je pina, pro se vechny stavy shodn spikly, aby odsoudily ns i nae uen. Ti pak, kte zasedaj na soudech v zajet tto nlady, pronej jako nlezy sv pedsudky, je si pinesli z domova. Pi tom se domnvaj, e svj kol splnili dn, daj-li popraviti jen toho, kdo se sm piznal anebo kdo byl usvden spolehlivm svdectvm. Ale z jakho zloinu? kaj, e z tohoto odsouzenho uen. Ale jakm prvem bylo odsouzeno? Nebo oporou

22

obhajoby mlo bti nikoliv zaprati toto uen, nbr hjiti je jako prav. Zde je vak odata monost i jen nco hlesnout. Proto dm Tebe ne neprvem, nepemoiteln krli, abys vzal na sebe nim neovlivnn vyetovn tto pe, kter a dosud byla projednvna zmaten a bez jakhokoliv prvnho du, spe s bezmocnm vztekem ne s vnost, jak poaduje zkon.

Ale nedomnvej se, e zde myslm na svou osobn obhajobu, abych si j vymohl bezpen nvrat do vlasti; nebo akoliv ji miluji lskou, jak se na lovka slu, pece j za nynjch pomr nijak bolestn nepostrdm. Vpravd vak zastupuji vc spolenou vem zbonm, ano samu vc Kristovu, kter le dnes jako zahynul, kdy byla v Tv i vemon strhna a polapna, a to spe tyranstvm nkterch farize ne s Tvm vdomm. Avak o tom, jak je to mon, neteba zde mluviti, jisto je, e tato nae vc le tce postiena. Nebo bezbonci dokzali to, e pravda Kristova, jestlie snad nezahynula jako vypuzen a rozptlen, jist se mus skrvati jako pohben a ponen; a chudik crkev bu byla zniena ukrutnm vradnm, nebo byla vypuzena do vyhnanstv anebo byla vyhrkami a hrozbami tak podena, e se neodvauje ani hlesnout. A jet nyn silovn dorej svm obvyklm vztekem a zuivost na stnu ji nachlenou a vrhaj se na trosky, kter pivodili. Pitom nikdo nevystoup, kdo by se vzepel proti takovmu bsnn svou obranou. Chtj-li nkte, aby se zdlo, e jsou pravd nejvce naklonni, vyslovuj nzor, e je teba nevdomm lidem promjeti jejich omyl a nemoudrost. Tak toti mluv a nazvaj omylem a nemoudrost nejjistj pravdu Bo a lidmi nevdommi ty, kter Pn uznal za hodn, aby znali tajemstv nebesk moudrosti; tak se vichni styd za evangelium.

Tvou vc vak bude, nejjasnj krli, abys od tak spravedliv obrany neodvracel ani sluchu ani mysli, obzvlt kdy jde o vc tak nesmrn velikosti, toti o to, jak by zstala Bo slva na svt nedotena, jak by pravda Bo podrela svou vnost, a jak by krlovstv Kristovo pebvalo mezi nmi bez hony. Vc jist hodn Tvho sluchu, hodn Tvho uznn, hodn Tvho rozsouzen. Nebo teprve to pesvden in krle skutenm krlem, kdy uzn, e jest ve sprv svho krlovstv Bom sluebnkem. A kdo nekraluje s tm myslem, aby slouil Bo slv, ten ji nen krlem, ale lupiem. Ml se dle ten, kdo oekv trval prospch pro to krlovstv, je nen spravovno Bom ezlem, to jest jeho svatm slovem; jakoe neme vymizeti nebesk vrok, kter k: Kdy nebv vidn, rozptlen bv lid. (P. 29,18.) Ani pohrdn na bezvznamnost T nesm odvsti od tohoto kolu. Vdy my jsme si dobe vdomi toho, jac jsme chudic a uboz lovkov. Ped Bohem bdn hnci, v och lid nejopovrenj, smet a vyvrhel svta (chce-li), anebo lze-li vymysliti nco jet bezcennjho, take nic nezstv, m bychom se mohli u Boha chlubiti krom jedinho jeho milosrdenstv,1) kterm jsme byli spaseni bez jakkoliv na zsluhy.2) U lid vak nemme ani tolik krom sv slabosti;3) a pitom jest jim nejvy pohanou i pouh piznn k n. Avak nae uen m stti vyven nad vekerou svtskou slvu a nepemoen nad vekerou moc, ponvad nen nae, nbr je ivho Boha a jeho Syna Jee Krista, jeho Otec ustanovil krlem, aby panoval od moe k moi a od ek a do konin zem.4) A to aby tak panoval, aby celou zemi s jej eleznou a kovovou silou, s jej zlatou a stbrnou ndherou rozttil nejinak, ne jako ndobu hrnskou, jakmile se j jen dotkne hol st svch, jak proroci vt o velkoleposti jeho krlovstv (Dan. 2,32; Iz. 11,4; alm 2,9).

23

Odprci sice namtaj, e se klamn ohnme slovem Bom, jeho pr jsme nejzloinnjmi kaziteli. Jak to vak je nejen zlomysln pomluva, nbr i neobyejn nestydatost, to bude moci posouditi sm ve sv rozumnosti, a bude sti nae vyznn. Ale i zde musm ci nco, co Ti piprav cestu k vlastn etb. Kdy Pavel chtl, aby se vechno proroctv konalo podle pravidla vry (m. 12,6), dal tm nejjistj mtko, podle nho m bti ovovn vklad Psma. Bude-li tedy nae uen pesn zkoumno podle tohoto pravidla vry, je vtzstv nae. Co se toti srovnv lpe a vhodnji s vrou, neli kdy uznvme, e jsme jako naz beze v ctnosti, aby ns Bh piodl, e v ns nen nic dobrho, aby on ns naplnil, e jsme otroci hchu, aby on ns osvobodil, e jsme slep, aby on ns osvtil, e jsme chrom, aby on ns vedl, e jsme mdl, aby on ns podpral, e nm odnm vechen dvod k chloub, aby on sm byl oslaven a my abychom se chlubili v nm? Kdy pak tvrdme to a tomu podobn, s kikem se na ns to, e se tmto zpsobem pevrac jaksi slep svtlo prody, smylen ppravy, svobodn vle a zsluhy,5) ponvad nemohou snst mylenku, e jen u Boha pebv neporuen est a slva veker dobroty, ctnosti, spravedlnosti a moudrosti. Avak nikde neteme, e by byli krni ti; kdo pli erpali z pramene iv vody, naopak psn jsou krni ti, kdo sob vykopali cisterny, cisterny drav, kter nedr vody (Jer. 2,13). A zase, co se srovnv vce s vrou, ne e Bh se nabz milostivm Otcem, kde je Kristus uznvn za bratra a smrce? ne bezpen oekvati vechnu radost i prospch od toho, jeho nevslovn lska vi nm la tak daleko, e neodpustil vlastnmu synu, aby jej za ns vydal?6) ne spokojiti se jistm oekvnm spsy a vnho ivota, kde je Kristus pokldn za dar od Otce, v nm jsou ukryty takov poklady?

Zde ns napadaj a ki, e ona jistota dvry nen prosta, pchy a domlivosti. Ale jako se nesmme nadti nieho od ns, lid, tak mme vecko oekvati od Boha. A jinak se nezbavme lich chlouby, le e se chlubme v Pnu.7) A co dle? Prober, nejstatenj krli, vechny sti na pe a mj ns za jet niemnj nad kteroukoli tdu zloinc, nesezn-li jasn, e proto jsme soueni a vydni v opo- vren, e skldme nadji v Bohu ivm, ponvad vme, e to jest vn ivot, znti jedinho pravho Boha a Jee Krista, jeho on poslal.8) Pro tuto nadji (1. Tim. 4,10) jsou jedni z ns v okovech, druz jsou mrskni, jin jsou kol dokola vodni pro posmch, jin zase jsou uvreni do klatby a peukrutn trznni a jin se mus chrniti tkem. Vichni pak jsme stsnni nesnzemi ivotnho postaven, jsme proklnni hroznmi kletbami, jsme sthni zloeenstvm a jednaj s nmi nejhanebnjm zpsobem. Pohle ji na nae odprce (mnm stav kn, na jejich pokyn a pn se jin s nmi znepteluj) a maliko se mnou uvauj, jak zjem d jejich ponn. Pli lehce dovoluj sob i jinm, aby neznali, zanedbvali i pohrdali pravm nboenstvm, kter jest podvno v Psmech a o nm by mla bti mezi vemi shoda. Podle jejich mnn na tom mlo zle, co kdo v nebo nev o Bohu nebo o Kristu, jenom kdy pi nerozvit ve9) podrob svou mysl sudku crkve. Ani se nect valn doteni, stane-li se, e je Bo slva pinna zejmm rouhnm. Pro bojuj tak divoce a rozhoen o mi, oistec, pout a hlouposti toho druhu, e dokonce tvrd, e neme bti skuten zbonosti bez vry v n, abych tak ekl, nejrozvitj, a pece dnou z tchto vc nemohou dokzat ze slova Boho? Pro tak in, ne-li pro to, e jejich bohem je bicho10) a jejich nboenstvm kuchyn?

24

Jestlie toto jim bude odato, nebudou se pokldat za kesany, ano, ani ne za lidi. Akoliv toti jedni skvle hoduj a druz ivo o suchch krkch, pece se vichni iv z tho hrnce, kter by bez onoho topiva nejen vychladl, ale docela zamrzl. Proto m vce se kdo z nich star o sv bicho, tm urputnji bojuje za svou vru. Konec konc smuj vichni do jednoho k tomu cli, bu aby podreli sv panstv nezmenen nebo sv bicho naplnn. Nikdo nedv najevo ani nejmen znmky upmn horlivosti.

Proto vak pece nepestvaj napadat nae uen a osoovati a tupiti je vemi monmi jmny, jen aby je uinili nenvidnm anebo podezelm. Nazvaj je novm a nedvno zrozenm a vsmn kaj, e je pochybn a nejist. Dotazuj se, ktermi zzraky bylo potvrzeno. Ptaj se, zda je sprvn, aby platilo proti souhlasu tolika svatch otc a proti starobylmu zvyku; nut ns, abychom piznali, e je rozkoln, jeto vypovd boj crkvi, anebo aspo e crkev po mnoho stolet, v nich nic takovho nebylo slyeti, byla mrtv. Konen kaj, e nen teba mnohch dvod, lze pr toti posoudit podle ovoce, jak to uen je, jeto zplodilo tak velik mnostv sekt, tolik bou a povstn a takovou nevzanost v nepravostech. Je pro n arci velmi snadn napadati oputnou pi u lehkovrnho a nevdomho davu. Avak kdybychom tak my smli mluviti, opadla by nepochybn tato prudkost, s kterou tak na ns plivaj plnmi sty. Pedn, kdy nazvaj nae uen novm, in tm nesmrn bezprv Bohu, jeho svat slovo si nezaslouilo, aby bylo podezvno z novoty. Nepochybuji arci ani v nejmenm, e nae uen je nov pro ty, jim i Kristus je nov a evangelium nov. Avak ti, kdo vd, e ono Pavlovo kzn (m. 4,25), e Je Kristus zemel pro hchy nae a vstal z mrtvch pro ospravedlnn nae, je star, ti u ns neodkrvaj nic novho. e bylo tak dlouho skryto jako neznm a pohben, to je vina lidsk bezbonosti. Kdy je nm nyn Bo laskavost vrceno zpt, mlo by aspo podle prva nvratu pijmout znovu svou starou platnost. Ponvad vak erpaj z tho pramene nevdomosti, pokldaj je za pochybn a nejist. Ale to je prv to, na si Bh stuje sty svho proroka (Iz. 1,3): e vl zn hospode svho a osel jesle pn svch, ale lid mj mne nezn. Ale a se vysmvaj jeho nejistot jak chtj, kdyby mli zpeetit sv uen vlastn krv a nasazenm ivota, ukzalo by se, jak draze si ho v. Daleko jin je nae dvra, je se neds ani hrz smrti, ani soudn stolice Bo.

e po ns daj zzraky, v tom si vedou bezbon. Vdy my si nevymlme dn nov evangelium, nbr drme se prv toho, jeho pravdivost potvrzuj vechny zzraky, je kdy uinili Kristus i apotolov. Ale tu pednost maj ped nmi, e mohou potvrzovati svou vru neustlmi zzraky a do dnenho dne. Ba spe pijmaj za zzraky, co me ochromiti i jinak zdravou mysl, tak jsou nestoudn a smn, anebo przdn a liv. Ale ani kdyby byly velmi podivuhodn, nesmly by ani na okamik platit proti pravd Bo, ponvad jmno Bo mus bt vady a vdy posvcovno, a u divy, a pirozenm dem jev. A musme mti na pamti, e i satan m sv zzraky a akoliv to jsou spe kejkle neli prav zzran moci, pece jsou takov, e mohou oklamati nerozumn a nevdom lidi.11) arodjov a zaklnai se vdy proslavovali zzraky, ohromujc zzraky ivily modloslubu; a pece nm tyto zzraky nedokazuj pravdivost povry arodj nebo modl. A tmto tonm beranem, e toti maj v moci zzraky, dobvali kdysi donatist12) prostomyslnho lidu. Proto odpovme nyn svm protivnkm tot, co tehdy ekl donatistm

25

Augustin13): Pn ns uinil obezelmi proti tmto divotvrcm, kdy pedpovdl (Mat. 24,24), e povstanou falen proroci, kte velikmi divy a zzraky budou chtti, kdyby to bylo mon, svst i vyvolen a Pavel varoval, e panstv Antikristovo pijde se v moc a divy i zzraky livmi (2. Te. 2,9). Ale namtaj, e tyto zzraky nedlaj ani modly, ani zloinci, ani falen prorokov, nbr svtci, jako bychom nevdli, e zpsobem satanovm je promovati se v andla svtlosti.14) Egypan kdysi uctvali Jeremie, kter u nich byl pochovn, obmi a jinmi boskmi poctami. Zdali tm nezneuvali svatho Boho proroka k modloslub? A pece takovm uctvnm nhrobku dosahovali, e byli leni z hadho utknut. Co k tomu ekneme, ne e bylo a vdy bude nejspravedlivj Bo pomstou, kdy Bh pole tm, kdo nepijali lsky k pravd, mocn dlo podvod, aby vili li (2. Te. 2,10-11). Zzrak tedy, to jest tch pravch a nevydanch v posmch, nm nikterak neschz. Ty vak, kter oni stav na odiv pro sebe, jsou pouh peludy blovy, ponvad odvdj lid od jeho prav sluby Bohu k marnosti.15)

Mimo to se hanliv ohnj proti nm crkevnmi otci (rozumm pod nimi star pisatele jet z lepho vku), jako by oni potvrzovali jejich bezbonost. Kdyby vak jejich autorita mla rozhodnout n spor, lep st vtzstv by se sklonila, k nm. Avak akoliv ti otcov napsali mnoho vc velmi krsn a moude, pece se i jim pi tom nkdy pihodilo, co se lidem pihzv. A tihle zbon synov tak skvl je jejich nadn, sudek i rozum zbouj ovem jenom jejich chyby a omyly. Na to, co bylo eeno dobe, bu neberou zetel, nebo to zapraj, anebo to poru tak, e bys ekl: jejich celou starost bylo vybrat kvru ve zlat. Pi tom ns zahrnuj bezbonm kikem, jako bychom pohrdali crkevnmi otci a jim odporovali. My vak jimi pohrdme tak mlo, e kdyby to bylo nyn mm myslem, mohl bych bez nmahy prokzati doklady z nich vt st toho, co my dnes tvrdme. Uvme-li vak jejich spis, vdy jsme pamtlivi toho, e vechno jest nae, aby nm slouilo a ne aby nad nmi panovalo, my vak e patme jednomu Jei Kristu (1. Kor. 3,21 n), jeho je nutno ve vem bez vjimky poslouchat. Kdo takto nevybr, ten nebude mti nic pevnho v nboenstv, ponvad oni svat muov mnoho neznali, asto si vzjemn odporuj a nkdy pmo proti sob bojuj. Ne bezdvodn kaj, ns napomn alomoun (P. 22,28), abychom nepekraovali starodvnch meznk, kter uinili nai otcov. Pravidlo pro meze pol nen vak toton s poslunost vry. Ta mus bt uzpsobena tak, e zapomene na lid svj i na dm otce svho (alm 45,11). Jestlie pak tolik tou po alegorickm vkladu, pro nevylo, e tmi, od nich ustanovenmi meznky se nesm hbat, jsou spe apotolov ne nkte jin otcov? Takov vklad toti podal Hieronymus,16) jeho slova oni pojali do svch knon.

Tvrd-li, e hranice u tch, je maj na mysli, jsou nemnn, pro sami je tak svvoln pestupuj, kolikrt jen se jim zlb? Crkevn otcov to byli, z nich jeden (Acacius v Trojdln historii crkevn)17) ekl: e n Bh ani nej ani nepije, a proto nepotebuje ani kalich ani ms. Jin (Ambrosius v knize O povinnostech)18) napsal: e posvtn vci netou po zlat, ani neme mt nco zalben ve zlat, co za zlato neme bt koupeno. Pekrauj tedy meznk, kdy pi svch bohoslubch maj tak velikou zlibu ve zlat, stbe, slonovin, mramoru, v drahokamech a v hedvb, a kdy si mysl, e Bh nen dn uctvn, neoplv-li ve pepychem. Crkevn otec to byl (Spiridion v Trojdln historii crkevn), kter ekl, e proto j svobodn maso v ten den, v nm ostatn se post, ponvad je kesanem. Proto pekrauj meze, kdy

26

hrozn proklnaj dui, kter v tyicetidennm postu okusila masa. Otcov to byli, z nich jeden ekl (v Trojdln historii crk.), e mnich, kter nepracuje svma rukama, m bt povaovn za rovna nsilnku. Jin (Augustin v dle O innosti mnich), e mnichm nen dovoleno, aby ili z cizho ani tenkrt, kdy se zabvaj ustavin rozjmnm, modlitbami nebo studiem. I tento meznk pekroili, kdy umstili ln bicha mnich do hampejz a nevstinc, aby se psla na cizm majetku. Crkevn otec to byl (Epifanius v dopise peloenm Hieronymem)19), kter pravil, e jest hroznou ohavnost spatit v chrmech kesan obraz. Daleko jsou vzdleni toho, aby se dreli v tchto hranicch, kdy nenechvaj ani kouteku bez obraz! Jin otec (Ambrosius v knize O Abrahmovi) radil, abychom nechali mrtv klidn odpovati, kdy jsme jim prokzali pi pohbu povinnou lidskou ctu. Tyto meze oni prolamuj, kdy vtpuj lidem neustlou starost o mrtv. Jeden z otc to byl (skladatel nedokonenho dla na Matouovu homilii 11. mezi spisy Chrysostomovmi) , kter tvrdil, e ve svtosti veee Pn nen ptomno prav tlo, nbr toliko tajemstv tla, tak se toti doslovn vyjaduje. Pestupuj tedy dovolenou mru, kdy z toho in skuten a podstatn tlo. Otcov to byli, z nich jeden (Pape Gelasius)20) ustanovil, aby od povn svat veee Pn byli zcela vyloueni ti, kte se spokoj s pijmnm pod jednou zpsobou a zdrhaj se pijmati pod druhou. Jin (Cyprin21) v list O padlch) usilovn bojuje proti tomu, aby byla kesanskmu lidu odprna krev jeho Pna, pro jej vyznn m lid prolvati svou krev. Tyto meznky zruili, kdy nezniitelnm zkonem nadili prv to, co onen trestal klatbou a tento mocnm dvodem zavrhoval. Byl to crkevn otec (Augustin v knize O milosti Novho Zkona), kter prohlsil, e je opovlivost, jestlie nkdo tvrd o temn vci to nebo ono bez jasnch a zejmch svdectv Psma. Na tento meznk zapomnli, kdy bez jedinho slova Boho stanovili tolik ustanoven, tolik knon a tolik zkladnch pouek. Byl to crkevn otec (Apollonius)22), kter vytkal Montanovi23) mezi jinm kacstvm, e prvn vydal zkony o postu. I za tento meznk daleko zali, kdy nejpsnjmi zkony nadili posty. Crkevn otec Pafnucius24) zase tvrdil, e sluebnkm crkve nesm bt zakzno manelstv a manelsk styk s vlastn enou prohlsil za istotu. A byli to crkevn otcov, kte souhlasili s jeho nzorem. Z tchto mez vystoupili, kdy svm knm nadili celibt. Byl to crkevn otec Cyprin, kter soudil, e je teba poslouchati jedin Krista, o nm bylo eeno: jeho poslouchejte, a e nen teba se ohlet na to, co jin ped nmi bu ekli nebo uinili, nbr na to, co nadil Kristus, kter je prvn nade vecky. Tuto mez ani sami sob neustanovuj, ani jinm nedovoluj, aby si ji stanovili, kdy sob i jinm stav v elo jin uitele neli Krista. Vichni crkevn uitel jednomysln prokleli a jednohlasn zatratili kad pokus poskvrniti svat slovo Bo zchytralostmi sofist aneb vnsti do nho hdky dialektik. A dr se tito v tch mezch, kdy po cel ivot nedlaj nic jinho, ne e nekonenmi hdkami a vc ne sofistickmi spory zatemuj a matou jednoduchost Psma? Take, kdyby nyn crkevn otcov vstali a slyeli takov umn hdn, je nazvaj spekulativn theologi, vemu by spe uvili, neli e se vede rozprava o Bohu. Jak velice by se vak rozila nae e, kdybych chtl uvst vechny doklady toho, jak lehkomysln svrhuj jho otc, jejich poslunmi syny chtj se zdt. Msce, ba ani roky by mi na to nestaily. A pi tom jsou tak zaryt a alostn nestydat, e se opovauj ns krati, jako bychom my pekraovali starodvn meznky.

Dle pak, kdy nm pipomnaj zvyk, nedosahuj tm nieho. Jednalo by se s nmi

27

toti zhola nespravedliv, kdybychom musili ustoupit zvyku. Kdyby lidsk soudy byly sprvn, musel by se zvyk zajist utveti podle dobrch lid. Avak astji se spe stv, e se dje daleko jinak. Nebo prva zvyku nabv to, co lze pozorovat, e mnoz in. Avak sotva kdy si stly lidsk pomry tak dobe, aby se vtin lbilo to lep. Veejn blud anebo spe obecn souhlas v chybch, kter chtj nyn tito dob muov mti zkonem, vznik tud obvykle ze soukromch chyb mnohch lid. Kdo maj oi, vid, e se rozlilo nejedno moe patnosti, a e mnoho nebezpench mor napadlo zemi, a e se vechno t do propasti, take pomry mezi lidmi jsou bu naprosto zoufal nebo je poteb proti tak velkm patnostem se opt moc, ano, pouti nsil.25) A lk nen odmtn z dnho jinho dvodu, le proto, e jsme si ji dvno zvykli na patnosti. Nech vak m veejn omyl msto v lidsk spolenosti, ale v krlovstv Bom se mus poslouchati a dbti jeho vn pravdy, kter neme bti nic pedpisovno dnou adou let, dnm zvykem, dnm spiknutm. Tak uil kdysi Izai (8,12) vyvolen Bo, aby nekali spiknut vemu, emu lid k spiknut, to jest, aby se sami nespolovali s lidem v zloinn spolek, a aby se nebli a nedsili, jako oni se boj, nbr aby radji posvcovali Hospodina zstup a on sm aby byl jejich bze a jejich strach. A tak a nm libovoln pedhazuj i minul vky i pklady z ptomnosti, budeme-li posvcovati Hospodina zstup, nebudeme se pli bti. Nue, a se shodla na podobn bezbonosti mnoh stalet, siln je ten, kdo vykon, pomstu do tetho i tvrtho pokolen. A se spikne spolu cel svt k te nepravosti, Bh dokzal jasn, jak je konec tch, kdo he s mnostvm, kdy dal v potop zahynouti celmu lidskmu pokolen a zachoval jen Noe s nevelkou rodinou, kter svou vrou vrou jedinho lovka zachrnil cel svt (1. Moj. 7,1 a 23; id. 11,7). Konen tedy zvrcen zvyk nen ne jaksi obecn mor, pi nm zhuba tch, kte hynou, nen o nic men proto, e padaj houfn.

Svm bu anebo ns nevhnj tak velice do zkch, abychom byli donuceni doznati: bu byla crkev njakou dobu mrtv, anebo jsme nyn ve sporu s crkv. ila zajist Kristova crkev a bude ti, pokud bude Kristus kralovat na pravici Otce, jeho ruka crkev dr, jeho ochrana ji vyzbrojuje a jeho moc ji posiluje. On toti nepochybn spln, co jednou vzal na sebe: e bude se svmi a do skonn svta (Mat. 28, 20). Proti t nevedeme nyn dn boj, jestlie vskutku jednomysln se vm vcm lidem ctme a vzvme jedinho Boha a Krista Pna,26) jak vdy vemi zbonmi byl vzvn. Avak oni sami nemlo se uchyluj od pravdy, kdy neuznvaj crkve, krom t, kterou mohou spatiti vlastnma oima, a kdy usiluj omeziti ji tmi hranicemi, v nich naprosto nen uzavena. Kolem tchto hlavnch bod se to n spor: pedn, e kaj, e zevn forma crkve je vdycky viditeln a zejm a za druh, e tuto formu podstatn spojuj se sdlem crkve msk a s dem jejch hodnost. Naproti tomu tvrdme my, e crkev me existovat i bez viditeln zevn formy, a e zevn forma, nen v onom vnjm lesku, jemu se poetile podivuj, nbr ve zcela jinch znmkch, toti v istm kzn slova Boho a v dnm vysluhovn svtost. Hnvaj se, nelze-li vdy prstem ukzat: toto je crkev. Avak jak asto se stalo, e byla v nrod idovskm tak znetvoena, e nebylo po n ani potuchy? Jakou zevn formou, myslme, e se skvla, kdy Eli nakal, e zstal sm (1. Krl. 19,10)? Jak dlouho po pchodu Kristov byla beztvrn skryta? Kolikrt od t doby ji tsnily vlky, povstn a kacstva, e odnikud neprozaovala? Zdalipak by byli vili, e je njak crkev, kdyby byli ili v t dob? Ale Eli uslyel, e je

28

zachovno sedm tisc mu, kte nesklnli kolen svch ped Blem. A ani my nesmme bti na pochybch, e Kristus stle kraloval nad zem od t doby, co vstoupil na nebesa. Kdyby byli tehdy zbon lid hledali oima njakou zejmou zevn formu, zda by si nebyli hned zoufali v svch srdcch? Ponvad Pn sm jedin zn ty, kte jsou jeho (2. Tim. 2,19), ponechejme tedy jemu to, e nkdy tak odnm lidskm om vnj viditelnost sv crkve! Piznvm, e je to hrozn trest Bo nad zem. Ale jestlie si to tak zasluhuje lidsk bezbonost, pro usilujeme stavti se na odpor Bo spravedlnosti? Tak pomstil Pn v minulch dobch lidskou nevdnost. Nebo ponvad lid nechtli bti posluni jeho pravdy a zhasili jeho svtlo, dopustil Bh, zaslepiv jejich mysl, e se stali hkou nesmyslnch l, a e byli ponoeni do hlubokch temnost, take nebylo dn znmky po prav crkvi. Zatm vak Bh zachoval sv, a byli rozptleni a skrvali se uprosted omyl a temnost. A nen divu. Vdy je uml zachovati i v samm zmatku babylonskm i v plameni ohniv pece.

Ponvad vak chtj, aby se zevn forma crkve posuzovala podle jaksi przdn ndhery, naznam spe nkolika slovy ne vylom, abych e neprotahoval do nekonena, jak je to nebezpen. msk pape, kter dr apotolskou stolici a ostatn biskupov pr pedstavuj crkev a maj bti pokldni za crkev, a proto se ani nemohou mliti. Jak to? Ponvad jsou pasti crkve a Pnu zasvcen. I Aron a ostatn knata Izraele byli pasti. A pece Aron a jeho synov (2. Moj. 32,4), a ji byli oznaeni za knze, pobloudili, kdy udlali tele. Pro by nebylo mlo podle toho pedstavovati crkev onch tyi sta kn, kte lhali Achabovi (1. Kr. 22,12)? Avak crkev stla na stran Micheov; byl sice osamocen a opovren, ale z jeho st vychzela pravda. Zdali se neohnli i jmnem i zevn podobou crkve proroci, kdy povstali proti Jeremiovi v spolenm nporu, a kdy na nj hroziv dotrali: neme pr se stti, aby zahynul zkon od knze, ani rada od moudrho, ani slovo od proroka (Jer. 18,18)? Proti celmu, prorockmu pokolen je vysln Jeremi sm, aby oznmil od Pna: stane se, e zahyne zkon od knze a rada od moudrho a slovo od proroka.27) Zdali se neskvla takov ndhera v onom shromdn, v nm se seli pedn kn, zkonci a farizeov, aby se uradili o zabit Krista (Jan 11,47)? Necha jdou nyn a a zstvaj ve vnj kraboce, aby mohli uiniti Krista a vechny proroky ivho Boha schizmatiky a sluebnky blovy nstroji Ducha svatho!

Chtj-li vak mluviti od srdce, a mi odpovd upmn: kde na svt, podle jejich domnn, a na kterm mst sdl crkev od t doby, kdy byl rozhodnutm basilejskho koncilu28) svren a zbaven papestv Eugenius29) a na jeho msto dosazen Amedeus? I kdyby mli puknout, nemohou zapti, e tento koncil byl, pokud jde o vnj dy, zcela zkonnm, jeto byl svoln netoliko jednm, nbr dvma papei.30) Tam byl Eugenius odsouzen pro schisma, vzpouru a tvrdohlavost s celm zstupem kardinl a biskup, kte se spolu s nm snaili rozpustiti koncil. Pozdji vak, podporovn knec pzn, obdrel zpt celou hodnost papeskou. Ona Amedeova volba, dn vykonan pod ztitou obecnho a nejsvtjho koncilu, obrtila se v dm, a na to, e se Amedeus dal usmit kardinlskm kloboukem tak, jako tkajc pes pedhozenm soustem. Z lna tchto vzpurnch a tvrdojnch kac povstalo ve, co pozdji patilo mezi papee, kardinly, biskupy, opaty a kn. Zde jsou pistieni a mus uvznouti. Nebo kter z obou stran mohou dti jmno crkev? i chtj tvrditi, e koncil, jemu nic nechyblo na vnjm lesku, nebyl obecnm koncilem? Vdy pece byl slavnostn svoln dvma bulami, byl posvcen pedsednictvm legta

29

msk stolice, byl vestrann dn a dobe uspodn a setrval vdy v te dstojnosti a do konce. Piznaj snad, e Eugenius byl rozkolnkem s celou svou druinou, od n vichni obdreli posvcen? Proto bu a stanov jin pojem pro zevn formu crkve, anebo a jich je kolik chce budou od ns pokldni za schizmatiky, kdo se dali vdom a ze sv vle vysvtiti od kac. A kdyby nikdy pedtm nebylo bvalo znmo, e se crkev neve na vnj ndheru, mohou nm bti postaujcm dkazem oni sami, kte se chtli pod onm honosnm nzvem crkve tak dlouho vysokomysln vemluvit v pze svta, tebae byli zhoubnm morem crkve.

O mravech a onch hroznch inech, jimi se hem cel jejich ivot, nemluvm, ponvad oni tvrd, e jsou farizeji, jich je teba poslouchati a ne je napodobovat.31)

Udl-li si jen trochu kdy k peten naeho spisu, sezn, e jejich uen prv toto uen, jemu pr vd za to, e jsou crkv jest zhubnm vradnm du, niivm porem a znikem pro crkev. Poslze nejednaj dosti upmn, kdy nenvistn pipomnaj, jak velk boue, nepokoje a spory s sebou pivleklo kzn naeho uen a jak nyn jet nese ovoce u mnohch lid. Nebo vina za tyto zl vci se odvozuje nezaslouen z nho, zatm co by mla bt svalena na satanovu zlomyslnost. Je to takka osudovm urenm Boho slova, e se nikdy nevyno, aby pi tom satan klidn spal. To je nejjistj a nad vechno ostatn spolehliv znmka, kterou se li od livch uen, je se snadno prozrazuj tm, e jim vichni rdi popvaj sluchu a svt jim s potleskem naslouch. Tak po nkolik stolet, v nich ve bylo ponoeno do hlubokch temnost, byli lid hkou a ertem pna tohoto svta, zatm co on, zrovna jako njak Sardanapal, si hovl a odpoval v hlubokm mru. Co ml konen jinho dlat, ne se smt a hrt si, kdy ml klid a pokoj ve svm kralovn? Avak jakmile zazilo slunce s vsost a ponkud rozptlilo jeho temnoty, jakmile onen mocnj znepokojil a otsl jeho krlovstvm,32) tu teprve zaal se sebe stsat svou obvyklou ztrnulost a chpal se zbran. A nejdve povzbudil ruce lid, aby jimi nsiln potlail rozsvcujc se pravdu. Kdy tm nieho nedoshl, obrtil se k skokm a rozntil pomoc novoktnc a jinch podivnch vtroplach hdky a dogmatick spory, aby jimi pravdu zatemnil a nakonec udusil. A nyn ji nepestv napadat obma zpsoby. Nebo jednak se sna vytrhnouti ono prav sm nsilm i rukou lid, jednak usiluje je zastniti svm blm, pokud me, aby nerostlo a neneslo ovoce. Ale i to nadarmo, poslouchme-li napomenut Pna, kter nm mnohem dve odhalil i jeho umn, aby ns nezastihl nepipraven a ozbrojil ns proti vem jeho nstrahm dosti pevnou ochranou. Ostatn jak velik je to zlomyslnost svalovati prv na slovo Bo nenvist, a pro povstn, je rozncuj nelechetnci a buii, a pro sekty, je proti nmu rozncuj podvodnci? Novho to ovem nen nic. Eli byl tzn, zdali on nen ten, kter kormout lid izraelsk (1. Kr. 18,17). Kristus byl idm pobuovatelem (Luk. 23,5; Jan 19,7 n), apotolm se pisuzoval zloin, e bou lid (Sk. 24,5). Co jinho dlaj ti, kte ns dnes in odpovdnmi za vechny boue, nepokoje a spory, je se proti nm rozvily? Co vak takovm odpovdti, nauil ns Eli, e nejsme tmi, kte rozsvaj bludy nebo rozncuj nepokoje, nbr e jimi jsou ti, kdo se vzpraj Bo moci.33) Avak to samo sice sta, aby byla potlaena jejich opovlivost, ale zase je teba pomoci slabosti jinch, kte se nechvaj takovmi malmi urkami, jak se nezdka stv, zneklidniti a v svm zmatku i zviklati. Aby vak oni v tomto zmatku nezakolsali a neopustili sv stanovisko, a si uvdom, e

30

apotolov ve sv dob zakusili tot, co se nyn pihz nm. Vyskytli se neuen a neutvrzen, kte ke sv vlastn zhub pekrucovali, co napsal Pavel z Boho vnuknut, jak k Petr (2. Pt. 3,16). Vyskytli se tupitel Bo, kte slyce, e se rozhojnil hch, aby se jet vce rozhojnila milost, ihned vykikovali: Zstaneme ve hchu, aby se rozhojnila milost (m. 6,1). Kdy slyeli, e vc nejsou pod zkonem, ihned volali: Budeme heiti, ponvad nejsme pod zkonem, ale pod milost (m. 3,5-8; 6,15). Byli lid, kte vinili Pavla, e je rdcem ke patnosti (1. Kor. 1,10), vtrali se mnoz falen apotolov a boili crkve, kter on vybudoval (2. Kor. 11,3; Gal. 1,6). Nkte ze zvisti a navzdory a neupmn kzali evangelium, zlomysln tak se domnvajce, e k jeho vzen pidaj souen (Fil. 1,15). Nkde evangelium nedoshlo velkho spchu. Vichni hledali svch vc a ne tch, kter jsou Jee Krista. Jin se vraceli zpt jako pes k vvratku a svin do kalit blta. Pemnoz strhovali svobodu ducha v rozvzanost tla (Fil. 2,21; 2. Pt. 2,18-22). Mezi zbon se mnoz lstiv vkrdali jako brat a psobili jim mnoho nebezpe.34) Mezi bratmi sammi vznikaly rozlin spory.35) Co tu mli apotolov dlati? Nemli evangelium na as ukrti anebo je hned opustit a zanechat, kdy vidli, e je semenitm tolika hdek, podntem tolika nebezpe a pleitost k tolika pohorenm? Avak v tchto souench jim pomhalo vdom, e Kristus je kmen urky a skla pohoren, poloen k pdu a ku povstn mnohm a na znamen, jemu bude odprno (Iz. 8,14; m. 9,33; Lk. 2,34; 1. Pt. 2,8). A ozbrojeni touto dvrou, li staten vped pes vechny zkouky bou a tok. I my se musme posilovati tout mylenkou, ponvad podle svdectv Pavlova to vn pat k evangeliu, e je vn smrtelnou k smrti tm, kte hynou, vn ivota k ivotu tm, kte k spasen pichzej (2. Kor. 2,16).

Avak abych se k Tob vrtil, vzneen krli. Nic se nedej pohnouti tmi przdnmi udnmi, jimi se nai odprci sna nahnat Ti strach, e pr po niem jinm netoume a nic jinho nehledme tmto novm evangeliem tak je toti nazvaj- le pleitost k povstnm a beztrestnost vech neest. Nebo Bh nen pvodcem rozdlen, nbr pokoje, a syn Bo, kter piel, aby kazil skutky blovy, nen sluebnkem hchu (1. Kor. 14,33; Gal. 2,17; 1. Jan 3,8). A my jsme nezaslouen alovni z takovch dost, k nim jsme nikdy nezavdali ani nejmenho podezen. Zajist pomlme na odstrann krl my, od nich nebylo nikdy slyet dnho pobuujcho hlasu a jejich ivot byl znm vdy jako klidn a prost, pokud jsme ili pod Tvm panstvm, a kte jet nyn, a vyhnanci z domova, pece nepestvme vyproovati Tob a Tvmu krlovstv vecko dobr. Zajist hme na beztrestnou rozpustilost v neestech my, v jejich mravech sice lze mnoho pokrati, pece vak nen nic, co by zasluhovalo tak tkho obvinn. A tak jsme dky Bohu nebyli tak neplodn v evangeliu, aby n ivot nemohl bt tmto nactiutrham pkladem istoty, dobroty, milosrdenstv, zdrenlivosti, trplivosti, skromnosti a kterkoli jin ctnosti. Skutenost sama dosvduje, e jist upmn se Boha bojme a jeho ctme, ponvad dme, aby jeho jmno bylo posvcovno jak nam ivotem, tak i na smrt. I sama nenvist byla nucena vydati nkterm z ns svdectv o nevinnosti a o obansk bezhonnosti, u nich bylo trestno smrt prv jen to, co mlo bti vyznamenno jedinenou chvlou. Jestlie tedy nkte pod roukou evangelia podncuj nepokoje (a dosud nen znmo, e by takov lid byli v tvm krlovstv), a jestlie nkte zakrvaj nevzanost svch neest svobodou

31

milosti Bo (a takovch znm pevelmi mnoho), jsou tu zkony a zkonn tresty, jimi mohou bt po zsluze psn potrestni. Jen a se pitom nedostane evangelium Bo pro patnost zloinnch lid do zlch e! Vzneen krli, zde je dosti obrn a bojm se, e pli obrn vyloena jedovat nespravedlnost utrha, abys jejich pomluvm nepopval nadmru ochotnho sluchu.

Tato pedmluva stejn ji doshla mry tm dn apologie, ale j se v n nesnail sestrojiti obranu, nbr toliko jsem chtl pipraviti Tv srdce k naslouchn, a nae pe bude projednvna. Nyn je Tv srdce sice odvrceno a nm odcizeno, dokonce hnvem proti nm rozpleno, ale my vme, e se budeme moci dovolati jeho pzn, jestlie si jednou v klidnm soustedn pete toto nae vyznn, kter chceme mti u Tvho Velienstva jako svou obranu. Paklie vak naeptvn zlovolnch lid tak napluje Tv ui, e obalovan nemaj dnho msta k sv obhajob a jestlie s Tvm souhlasem ony bezohledn litice bez ustn zu okovy a bii, skipci, konfiskacemi a upalovnm, my sice budeme na smrt vydni jako ovce oddan k zabit, avak tak, e v trplivosti sv budeme vldnouti duemi svmi (Lk. 21,19) a oekvati mocnou ruku Pn, kter se nepochybn dostav v prav as a objev se ve zbroji, aby vytrhla chud ze souen, ale tak aby pinesla pomstu pohrdam. Pn, ten Krl krl, ra upevniti Tvj trn spravedlnost a Tvou stolici prvem, nejstatenj a nejjasnj krli.

V Basileji 23. srpna [1535].

1) 2. Kor. 10,17. 2) Tit. 3,5-7. 3) 2. Kor. 11,30; 12,5 a 9. 4) alm 72,8. 5) Proti Janu Cochlaeovi, katol. bohoslovci a odprci reformace,

kter uil shodn s katolictvm, e lovk m pirozen svtlo poznn, svobodnou vli a e je schopen sebe pipraviti tak, aby byl Bohu pijateln.

6) m. 8,32. 7) 2. Kor. 10,17. 8) Jan 17,3. 9) Proti katolickmu uen: nerozvit vra je viv souhlas s celm

crkevnm uenm bez jeho podrobn znalosti, jak se vyaduje od nevzdlanch d. (Luther kval uhlsk vra.)

1O) Filip 3,19.11) 2. Te. 2,9 n.12) Sekta v sev. Africe ve 4. a 5. stol., kter uila, e mravn kvalita

knze je podmnkou innho vysluhovn svtost (pp. zzrak).

13) Crkevn otec, biskup v Hippo, sev. Afrika (354-430).14) 2. Kor. 11,14.15) 5. Moj. 13,2 n.16) Crkevn otec (331-420), pekladatel Psma do latiny.)17) Napsal Cassiodorus (6. stol.): Trojdln, historie.18) Milnsk biskup, zemel 397.19) Epifanius z Konstance na Cypru, zemel 403.2O) Gelasius (papeem 492-496).21) Cyprian, biskup v Karthagu, sev. Afrika, zemel 258.22) Kolem roku 200.

32

23) Montanus (zemel ped 178), scestn prorok, asketa a vizion.24) Pafnucius, biskup egyptsk; kter v pronsledovn osvdil svou

vrnost, sm neenat. il kolem 325.25) Calvin se tu dovolv Dekret Gratianovch (1100-1160), slavn

stedovk sbrky crkevnho prva.26) 1. Kor. 8,6.27) Jer. 4, 9.28) Konal se v letech 1431-1449 (jeho se zastnili vyslanci husitsk

crkve, Jan Rokycana, Oldich ze Znojma a Mikul Biskupec).29) Eugen IV., pape 1431-1447, byl 1439 sesazen a na jeho msto

zvolen Amedeus, kne savojsk jako Felix V., kter se vzdal papestv 1449.

30) Od papee Martina V. (1417-1431) a od papee Eugena IV., kter byl zvolen pod slibem, e svol koncil.

31) Mat. 23,3.32) Lk. 11,22.33) 1. Krl. 18,18.34) 2. Kor. 11,3 n.35) Sk. 6,11.

33

Kapitola prvn.

O ZKON S VKLADEM DESATERA

Souhrn svatho uen se skld zpravidla z tchto dvou st: z poznn Boha a z poznn sama sebe. Zatm vak se tomu musme nauiti o Bohu. Pedn, abychom byli jistou vrou pesvdeni o tom, e on sm jest nekonen moudrost, spravedlnost, dobrota, milosrdenstv, pravda, ctnost a ivot, take nen naprosto dn jin moudrosti, spravedlnosti, dobroty, milosrdenstv, pravdy, ctnosti ani ivota (Baruch 3,36; Jak. 1,17); a e od nho je vecko, cokoliv vbec je z toho vidt (P. 16,1-4). Za druh, e vecky vci jak na nebi, tak i na zemi byly stvoeny k jeho slv (alm 148,5; Dan. 3,28-33).

A proto prvem mu lid slou, et jeho pikzn, uctvaj jeho vzneenost a v poslunosti jej uznvaj jako Pna a Krle (m. 1,25). Za tet, e on sm jest spravedlivm soudcem, a tak e se psn pomst nad tmi, kte se uchl od jeho ustanoven a kte ve vem neposlechnou jeho vle, to jest, kte jinak smlej, mluv a konaj ne jak smuje k jeho slv (alm 7,12; m. 2,6 a 11) . Za tvrt, e je milosrdn a vldn, a e dobrotiv pijme bdn a chudik, kte se uteou k jeho laskavosti a uchl v jeho ochranu; e je hotov se slitovat a poshovt vem, kdo od nho daj prominut, e chce pispti a pomoci, bude-li ho kdo za pomoc prositi, a e chce zachovati vechny, kte celou dvru slo na nho a v nm zakotv (alm 103,8; Iz. 55,3 a 6; alm 25,6-11; 85,3-5 a 10)

Abychom doli k bezpenmu poznn sama sebe, musme mti na pamti pedevm to, e Adam, praotec ns vech, byl stvoen k obrazu a k podobenstv Bomu (1. Moj. 1,26), to jest, byl vybaven moudrost, spravedlnost a svatost a tmito dary milosti byl tak spjat s Bohem, e by byl v nm vn il, kdyby byl setrval v t bezhonn pirozenosti, kterou od Boha pijal. Avak jakmile upadl do hchu (1. Moj. 3), byl tento obraz a podobenstv Bo zasten a zahlazen, to jest, ztratil vecko bohatstv Bo milosti, kterm mohl bt piveden na cestu ivota. Mimo to byl od Boha daleko oddlen a jemu naprosto odcizen. Z toho plyne, e byl oloupen a zbaven veker moudrosti a spravedlnosti, ctnosti a ivota, o nich ji dve bylo eeno, e jich nelze mti le v Bohu. Proto mu nezstalo nic le nepravost, bezmocnost, smrt a soud (m. 5,12): to toti je ovoce hchu. A ta pohroma nestihla jenom jeho samho, nbr dopadla i na ns, kte jsme jeho semenem a potomstvem. Vichni tedy, kdo pochzme z Adama, jsme zbaveni znmosti Boha a obecenstv s nm, jsme zvrcen, poruen a velikho dobrho neschopn. Srdce zajist je obzvlt nchyln ke vemu patnmu, je naplnno zlmi dostmi, je jim oddno a pon si vzpurn vi Bohu (Jer. 17,9). Jestlie vak nkdy ukazujeme na oko nco dobrho, pece ono vnitn hnut mysli zstv ve sv neistot a pokiven zvrcenosti. To prv 1) na prvm mst, ano pedevm je podrobeno soudu Boha, kter nesoud podle tve ani vysoko necen vnjho lesku, nbr hled na tajnosti srdce (1. Sam. 16,7; Jer. 17,10). A tak a se lovk na pohled stkv sebe zivj svatost, kterou m ze sebe, nen to nic jinho ne pokrytectv a ped Bohem dokonce ohavnost, kdy mylen srdce zstv uvnit stle zl a zkaen.

Akoliv jsme se i tak zrodili, e v ns nen schopnosti uiniti nco, co by mohlo bt Bohu lib a akoliv nen v na moci, abychom se mu zavdili, pece nepestvme

34

bt jemu dluni prv to, eho vykonat nememe. Nebo jsouce Bom stvoenm, byli jsme povinni slouiti jeho cti a slv a poslouchati jeho pikzn. Nen tak dovoleno pedstrati omluvu, e se nm nedostv schopnosti, a e jako vyerpan dlunci nememe zaplatiti. Je to toti nae vina a dsledek naeho hchu, co ns dr v zajet, e ani nechceme, ani nememe vykonati nic dobrho (Jan 8,34 a 44; m. 7,15). Dle, ponvad Bh je spravedlivm mstitelem zloin, uznejme, e jsme propadli kletb, a e zasluhujeme rozsudku vn smrti. Vdy nen nikoho z ns, kdo by bu chtl anebo mohl uiniti, co jest jeho povinnost.

Z toho dvodu ns vechny nazv Psmo syny hnvu Boho a oznamuje, e vichni jdeme rovnou na smrt a do zahynut (Ef. 2,3; m.3). Nezbv tedy lovku nic, pro by ml hledati k sob samm svou spravedlnost, ctnost, ivot a spasen, co vecko je toliko v Bohu, od nho byl lovk svm hchem odlouen a oddlen. I nenachz u sebe lovk nic ne bdu, slabost, nepravost, smrt, ano samo peklo. Aby toho nebyli lid neznal, vepsal a jakoby vryl Pn zkon do srdc vech (m. 2,15). Ten ovem nen nic jinho neli svdom, je m bti v naem nitru svdkem toho, m jsme Bohu povinni, m nm stavti ped oi, co je dobr a co zl, a m ns tak obviovat a tak dlouho usvdovat, dokud si sami neuvdomme, e jsme nedostli sv povinnosti, jak se patilo. Ponvad vak dosud je lovk tak nadut domlivost a ctidostivost a sebelskou zaslepen, e neme sebe prohldnout, ani jakoby do sebe vstoupit, dal nm Hospodin napsan zkon, aby se lovk uil sebe sniovat a podrobovat a vyznvat svou bdu. Tm zkonem se nm m dostati pouen o dokonal spravedlnosti: e je, jak je a jak se j uin zadost; tak tot