finanční řízení - vzdělávací modul

Projekt Kvalitní management ve vzdělávání – cesta k úspěchu,

r. č. CZ.1.07/1.3.07/11.0002 realizuje Vyšší odborná škola a Střední škola,

Varnsdorf, příspěvková organizace, Bratislavská 2166, 407 47, Varnsdorf

Projekt byl podpořen v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Aktivita je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Asistenční centrum, a.s.

říjen 2010

vzdělávací modul „Finanční řízení“

2

Obsah Obsah....................................................................................................................................................... 2

Úvodní workshop .................................................................................................................................... 4

Úvodní workshop .................................................................................................................................... 4

1. Základy financí podniku ................................................................................................................. 11

1.1 Majetková struktura podniku ................................................................................................ 11

1.2 Kapitálová struktura podniku ...................................................................................................... 13

1.3 Výnosy a náklady podniku jako obraz jeho výkonu ..................................................................... 16

1.4 Hospodářský výsledek jako obraz výkonu firmy ......................................................................... 20

2. Rozpočetnictví a plánování nákladů v manažerském řízení .......................................................... 22

2.1 Variabilní a fixní náklady v manažerském řízení .......................................................................... 24

4. Finanční řízení podniku, jeho zásady a vztah ke controllingu ........................................................... 29

Finanční řízení podniku ......................................................................................................................... 32

5. Výkaz cash-flow a jeho místo ve finančním řízení ......................................................................... 36

6. Finanční analýza v manažerském řízení a rozhodování..................................................................... 41

6.1 Princip efektu finanční páky ........................................................................................................ 45

7. Dlouhodobé a krátkodobé finanční plánování ............................................................................. 49

8. Nákupní proces v řízení podniku ................................................................................................... 52

8.1 Řízení zásob v podniku ................................................................................................................ 55

Metody řízení zásob .......................................................................................................................... 57

9. Charakteristika investice a investiční činnosti ............................................................................... 59

10. Rizika v podniku – kategorie, identifikace a měření podnikových rizik ..................................... 67

Kategorizace rizik ............................................................................................................................... 68

Obchodní rizika .............................................................................................................................. 68

Finanční rizika ................................................................................................................................ 69

Rizika řízení lidského kapitálu ........................................................................................................ 69

Rizika majetková ............................................................................................................................ 69


3

Rizika IT .......................................................................................................................................... 69

Rizika ve vědě a výzkumu .............................................................................................................. 69

Identifikace rizik ................................................................................................................................ 69

Přístupy k identifikaci rizik: ............................................................................................................ 70

Tržní riziko ......................................................................................................................................... 71

11. Implementace systému řízení jakosti ........................................................................................ 74

12. Aplikace školní tématiky ............................................................................................................ 78

12.1 Financování školských zařízení .................................................................................................. 79

Neinvestiční dotace MŠMT............................................................................................................ 80

Příspěvek na provoz ...................................................................................................................... 80

Výnosy z vlastní činnosti ................................................................................................................ 80

Investiční dotace ........................................................................................................................... 81

12.2 Hospodářský výsledek ............................................................................................................ 81

12.3 Náklady školy, jejich členění ..................................................................................................... 81

Kontrola čerpání rozpočtu z pohledu školy ................................................................................... 83

13. Závěrečné shrnutí ...................................................................................................................... 84


4

Úvodní workshop

Finanční řízení a rozhodování podniku představuje v tržní ekonomice nedílnou, dominantní

stránku jeho ekonomické činnosti. Finanční řízení a rozhodování podniku se zabývá

pohybem peněz a podnikového kapitálu, který je vyvolán fungováním nejrůznějších forem

podnikatelských jednotek. Finanční kritéria a finanční cíle tvoří rozhodující součást

celkových ekonomických cílů podniku z krátkodobého i dlouhodobého hlediska.

Finanční řízení a rozhodování je spojeno i s vnějším finančně-ekonomickým prostředím, ve

kterém podnik funguje. Jde především o finanční politiku státu, o situaci na peněžním a

kapitálovém trhu, vývoj měny a měnových kurzů, ale také o charakter různých možných

zásahů státu do podnikové ekonomiky formou př. regulace cen, mezd, ekologických pravidel

aj.

Důsledné prosazování finančních hledisek v podnikovém rozhodování i značné nároky na

šíři finančně-ekonomických znalostí z prostředí podnikání kladou vysoké požadavky na

osobnost finančního managera podniku.

V našem případě je nutné si školu představit jako fungující podnik, který má příjmy, výdaje,

náklady a výnosy a také hospodářský výsledek. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že cílem

každého podniku či organizace je dosažení zisku. To platí i pro oblast školství. Soukromé

školy fungují zcela ekonomicky samostatně a musí se představit jako finančně zdravá a

fungující organizace. Škola státní se zodpovídá svému zřizovateli a také jejím úkolem je

pracovat minimálně s vyrovnaným rozpočtem.

V úvodním workshopu si proto vysvětlíme základní pojmy finančního řízení, aby se

v uvedené problematice bylo jednodušší zorientovat.


5

Základní pojmy finančního řízení:

Náklady

Peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů

Výnosy

Peněžní částky, které podnik „získal“ z veškerých svých činností za určité období bez ohledu

na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu

Hospodářský výsledek

Rozdíl mezi výnosy a náklady

Převyšují-li výnosy nad náklady, jde o zisk, naopak o ztrátu

Příjmy

Rozumíme všechny peníze, které jsme v daném období (to je velmi důležité!) přijali

(obdrželi), ostatně proto se hovoří o příjmech.

Výdaje

Jsou všechny peníze, které jsme naopak během téhož období vydali

Základní finanční výkazy a informace v nich obsažené:

Rozvaha (Bilance)

Zobrazuje stav majetku (aktiv) a zdrojů krytí (pasiv) podniku.

Skládá se ze dvou částí aktiv a pasiv. Celkový objem aktiv se musí rovnat celkové sumě

pasiv. Vyplývá to ze zásad podvojnosti, na kterých je založeno podvojné účetnictví.


6

Aktiva se člení na podle charakteru majetku na:

a) Dlouhodobý majetek

b) Oběžný majetek

Pasiva se člení podle původu zdrojů na:

a) Vlastní zdroje

b) Cizí zdroje

Výkaz zisku a ztrát, Výsledovka

Zobrazuje co společnost vyprodukovala za určité období, zpravidla za jeden rok tj. výši

výnosů, nákladů a hospodářského výsledku.

Skládá se z:

Hospodářského výsledku provozního, finančního a mimořádného

Vypočteme ho porovnáním nákladů a výnosů společnosti za určité období, zpravidla za

jeden rok. Výkaz zisku a ztrát nám udává, co společnost za určité období

vyprodukovala.

Výkaz o peněžních tocích (Cash flow)

zobrazuje stav příjmů a výdajů podniku

Sestavujeme výkaz cash flow pomocí dvou metod – přímé a nepřímé.

Přímá metoda přímo porovnává příjmy a výdaje podniku, nebývá v praxi příliš využívaná,

pro velkou pracnost.


7

Nepřímá metoda vychází z hospodářského výsledku podniku, který upravujeme o změny

stavu rozvahových položek a o náklady, které nejsou výdaji, a výnosy, které nejsou příjmy

podniku.

Náklad, co není výdaj – odpisy, tvorba rezerv a opravných položek

Výdaj, co není náklad – dary, úhrada bankovního úvěru (bez úroků), akontace na leasing,

zálohové platby dodavatelům

Vzájemné vazby rozvahy, výkazu zisku a ztrát a výkazu cash-flow

Výkaz cash-flow Rozvaha (konec období) Výkaz zisků a

ztrát

Poč. stav Aktiva Pasiva

peněžních

prostředků Vlastní

kapitál

Výdaje Majetek Náklady Výnosy

nepeněžní

Cizí

kapitál

Příjmy

Konečný

stav peněž. Peněžní Zisk, Ztráta Zisk, Ztráta

prostředků = prostředky =

Otázky a úkoly:

1. Vysvětlete rozdíl mezi náklady/výnosy a příjmy/výdaji.

2. Jmenujte základní finanční výkazy a stručně je charakterizujte.


8

Základní pojmy finančního řízení:

Náklady

Peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů

Výnosy

Peněžní částky, které podnik „získal“ z veškerých svých činností za určité období bez ohledu

na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu


Rozdíl mezi výnosy a náklady

Převyšují-li výnosy nad náklady, jde o zisk, naopak o ztrátu

Příjmy

Rozumíme všechny peníze, které jsme v daném období (to je velmi důležité!) přijali

(obdrželi), ostatně proto se hovoří o příjmech.

Výdaje

Jsou všechny peníze, které jsme naopak během téhož období vydali

Základní finanční výkazy a informace v nich obsažené:

Rozvaha (Bilance)

Zobrazuje stav majetku (aktiv) a zdrojů krytí (pasiv) podniku.

Skládá se ze dvou částí aktiv a pasiv. Celkový objem aktiv se musí rovnat celkové sumě

pasiv. Vyplývá to ze zásad podvojnosti, na kterých je založeno podvojné účetnictví.


9

Aktiva se člení na podle charakteru majetku na:

a) Dlouhodobý majetek

b) Oběžný majetek

Pasiva se člení podle původu zdrojů na:

a) Vlastní zdroje

b) Cizí zdroje

Výkaz zisku a ztrát, Výsledovka

Zobrazuje co společnost vyprodukovala za určité období, zpravidla za jeden rok tj. výši

výnosů, nákladů a hospodářského výsledku.

Skládá se z:

Hospodářského výsledku provozního, finančního a mimořádného

Vypočteme ho porovnáním nákladů a výnosů společnosti za určité období, zpravidla za

jeden rok. Výkaz zisku a ztrát nám udává, co společnost za určité období

vyprodukovala.

Výkaz o peněžních tocích (Cash flow)

zobrazuje stav příjmů a výdajů podniku

Sestavujeme výkaz cash flow pomocí dvou metod – přímé a nepřímé.

Přímá metoda přímo porovnává příjmy a výdaje podniku, nebývá v praxi příliš využívaná,

pro velkou pracnost.

Nepřímá metoda vychází z hospodářského výsledku podniku, který upravujeme o změny

stavu rozvahových položek a o náklady, které nejsou výdaji, a výnosy, které nejsou příjmy

podniku.

Náklad, co není výdaj – odpisy, tvorba rezerv a opravných položek

Výdaj, co není náklad – dary, úhrada bankovního úvěru (bez úroků), akontace na leasing,

zálohové platby dodavatelům


10

Vzájemné vazby rozvahy, výkazu zisku a ztrát a výkazu cash-flow

Výkaz cash-flow Rozvaha (konec období) Výkaz zisků a

ztrát

Poč. stav Aktiva Pasiva

peněžních

prostředků Vlastní

kapitál

Výdaje Majetek Náklady Výnosy

nepeněžní

Cizí

kapitál

Příjmy

Konečný

stav peněž. Peněžní Zisk, Ztráta Zisk, Ztráta

prostředků = prostředky =

Otázky a úkoly:

1. Vysvětlete rozdíl mezi náklady/výnosy a příjmy/výdaji.

2. Jmenujte základní finanční výkazy a stručně je charakterizujte.


11

1. Základy financí podniku

V této kapitole se dozvíte:

V kapitole „Základy financí podniku“ si představíme ty nejzákladnější moduly finančního

řízení. Seznámíme se s majetkovou a kapitálovou strukturou podniku, dále rozebereme

podrobněji výnosy a náklady podniku a v neposlední řadě také hospodářský výsledek a jeho

tvorbu.

Budete vědět:

- Z čeho se skládá majetková struktura podniku

- Jak definujeme kapitálovou strukturu podniku

- Co jsou náklady, výnosy a hospodářský výsledek

Po prostudování textu budete schopni:

- Pochopit jak dělíme majetek podniku

- Rozlišit mezi vlastním a cizím kapitálem v podniku

- Vysvětlit druhy nákladů a výnosů, rozdělit hospodářský výsledek

1.1 Majetková struktura podniku

Majetková struktura podniku nám vyjadřuje souhrn veškerých aktiv(v rozvaze na levé

straně), které se k danému datu v podniku nacházejí. Do majetkové struktury zahrnujeme

dlouhodobý majetek (licence, budovy, stroje) a krátkodobý majetek (zásoby,pohledávky).

PRŮVODCE STUDIEM, KAPITOLOU

VÝSTUPY Z UČENÍ


12

Majetek podniku=souhrn všech věcí, peněz a pohledávek a jiných majetkových hodnot, které

patří podnikateli a slouží k podnikání (majetkovou strukturu zachycuje levá strana rozvahy –

aktiva)

Dělení dle doby, po kterou slouží v podniku na :

Dlouhodobý (neoběžný, investiční) = v rozvaze jako stálá (fixní) aktiva

Oběžný majetek (oběžná aktiva)

Dlouhodobý majetek - slouží v podniku déle než rok a tvoří podstatu majetkové struktury,

není získáván za účelem dalšího prodeje. Pořizuje se koupí, vlastní činností, darováním,

převodem.

Nehmotná aktiva (dlouh.nehm.maj.) – za úplatu získaná různá oprávnění (patenty,

licence).

Hmotná aktiva (dlou.hm.maj.) - slouží podniku dlouho a opotřebovává se

(znehodnocuje), tím přináší hodnotu ve formě odpisů do nákladů (budovy, stavby,

stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky,…). Členění na movitý (movitosti), který

lze přemisťovat (stroje, výrobní zařízení) a nemovitý (nemovitosti), který přemisťovat

nelze (pozemky, budovy). Dlouhodobý hmotný majetek se nespotřebovává, ale

postupně opotřebovává a znehodnocuje (kromě pozemků a uměleckých děl), proto

přináší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů podniku.

Finanční aktiva (dlouh.fin.maj.) – finanční účasti podniku v jiných podnicích, cenné

papíry (akcie, dluhopisy), které podnik nakoupil jako dlouhodobou investici.

Oběžný majetek (krátkodobý majetek) – jedna forma oběžného majetku přechází v jinou,

je neustále v pohybu. Za peníze jsou nakoupeny suroviny, ty se změní v nedokončené

výrobky, ty v hotové výrobky, hotové výrobky v pohledávky, pohledávky v peníze (čím

rychleji se obrací, tím za stejných podmínek přináší větší zisk).

v podniku přítomen ve věcné podobě zásob materiálu, rozpr.výroby a hotových

výrobků,

v peněžní podobě : peníze v pokladně, na účtech, pohledávky,

krátkodobé cenné papíry.


13

Schopnost jednotlivých aktiv se měnit rychle a bez větších ztát na peněžní prostředky =

likvidnost. Z hlediska likvidnosti jsou peníze nejlikvidnější a budovy nejméně likvidní.

V případě poměření splátkových závazků s výší likvidních aktiv = likvidita podniku (míra

schopnosti podniku uhradit své závazky v blízké budoucnosti).

Likvidita podniku je předpokladem finanční rovnováhy, pokud podnik trvale nelikvidní =

platební neschopnost (insolvence-splatné dluhy jsou vyšší než realizovatelná hodnota aktiv).

Na čem závisí majetková struktura podniku?

Majetková struktura podniku je dána jednak odvětvím a typem podniku (v obchodním

podniku převažují zásoby, v atomové elektrárně dlouhodobý majetek) a dále finanční

politikou podniku.

1.2 Kapitálová struktura podniku

Kapitálová struktura podniku se na rozdíl od majetkové zabývá pravou stranou rozvahy.

Kapitálovou strukturu rozdělujeme na vlastní a cizí zdroje, kapitálové fondy a fondy ze zisku.

Zároveň dělíme kapitálovou strukturu na zdroje krátkodobé a dlouhodobé. V této kapitole se

celkové rozdělení věnujeme podrobněji.

Kapitálovou strukturou podniku rozumíme strukturu zdrojů (původ,pramen), z nichž majetek

podniku vznikl. Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Pokud je ho více a je-li

neefektivně využíván, je podnik překapitalizován. (např. u a.s. to znamená, že bylo

emitováno více akcií, než může být efektivně použito. V důsledku toho neumí organizace

vytvořit takový zisk, aby akcionáři dostali požadovanou výši dividendy – jde o znehodnocení

výnosnosti vlastního kapitálu). Pokud od podniku vložil kapitál sám podnikatel (zakladatel)

nebo skupina podnikatelů, hovoříme o vlastním kapitálu. Vloží-li do podniku peníze věřitel

(banka), hovoříme o cizím kapitálu. Kapitálovou strukturu zachycuje pravá strana rozvahy –

strana pasiv.


14

1. Vlastní kapitál

Je to kapitál, který patří majiteli podniku. Vlastní kapitál tvoří peněžité i nepeněžité vklady

osob, které jsou s podnikem dočasně či trvale majetkově spojení. Vlastní kapitál není stálou

veličinou, ale mění se podle výsledku hospodaření v příslušném období.

Dělí se na:

základní kapitál,

kapitálové fondy,

rezervní fondy (fondy ze zisku),

nerozdělený zisk.

Základní kapitál jsou peněžní i nepeněžní vklady vlastníků společnosti, povinně tvořený u

kapitálových společností. U a.s. vzniká emisí akcií (cenné papíry buď ve formě na jméno

nebo na majitele.

Akcií jsou 3 druhy: kmenové – základní, nejvíce rizikové, prioritní a zaměstnanecké

(zákonem stanovena jejich max. přípustná výše). Rozlišujeme jmenovitou a tržní hodnotu

akcií – jejich rozdíl tvoří emisní ažio. Základní kapitál lze zvýšit nebo snížit pouze na základě

usnesení valné hromady (rozhodnutí kvalifikované většiny).

Kapitálové fondy jsou tvořeny emisním ážiem (rozdíl mezi prodejní cenou a nominální

cenou akcie).

Fondy ze zisku se vytvářejí přímo ze zákona (u s.r.o. a a.s. zákonný rezervní fond,

v družstvech nedělitelný fond), nebo je jejich tvorba předepsána stanovami společnosti –

statutární a ostatní fondy. Jsou pojistkou proti nepředvídatelným rizikům v podnikání. Slouží

ke krytí ztrát a k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti.

Nerozdělený zisk je část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi majitele, ale

slouží dalšímu podnikání. Nerozdělený zisk se přiděluje různým rezervním fondům (v české

rozvaze proto tato souhrnná položka neexistuje, protože zisk je kumulován v různých

fondech).


15

Výši vlastního kapitálu snižuje ztráta z běžného účetního období i neuhrazená ztráta

z minulých let.

Cizí kapitál

Je dluhem podniku, který podnik musí v určené době splatit.

Rozlišujeme – krátkodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu do jednoho roku)

- dlouhodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu delší než 1 rok)

Krátkodobý cizí kapitál zahrnuje:

Krátkodobé bankovní úvěry

Dodavatelské úvěry

Zálohy přijaté od odběratelů

Půjčky

Částky dosud nevyplacených mezd a platů

Nezaplacené daně

Dlouhodobý cizí kapitál zahrnuje:

Dlouhodobé bankovní úvěry

Termínované půjčky

Emitované podnikové obligace a dlužní úpisy

Leasingové dluhy

Do cizího kapitálu patří ještě rezervy, a to zákonné, na kurzové ztráty a ostatní.

Proč podnik používá cizí kapitál?

podnikatel nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k založení

podniku,


16

podnikatel nedisponuje dostatečným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (nákup

strojů…).

používáním cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádné nároky na řízení

podniku, zatímco přibírání nových společníků ano,

cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní a jeho použití tedy zvyšuje

rentabilitu.

Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem se u různých podniků liší.

Závisí na:

odvětví ve kterém podnik působí (v průmyslových podnicích většinou převládá

vlastní kapitál, u obchodních je poměr cca. 50 : 50, u peněžních podniků výrazně

převládá cizí kapitál),

subjektivním postoji podnikatele nebo manažerů na úrokové míře bank,

výnosnosti podniku (čím je vyšší výnosnost podniku, tím větší cizí kapitál a vyšší

úrokovou míru si může dovolit),

struktuře majetku (čím vyšší podíl dlouhodobého majetku, tím vyšší podíl vlastního,

resp. dlouhodobého cizího kapitálu).

1.3 Výnosy a náklady podniku jako obraz jeho výkonu

Tato kapitola nám rozebere náklady a výnosy, jejich dělení a také vykazování v účetnictví.

Z výnosů podrobně rozebereme zejména tržby, které jsou nejvýraznější složkou výnosů.

Naopak v nákladech nás bude zajímat zejména jejich druhové a účelové členění.

Výnosy podniku jsou peněžní částky, které podnik „získal “ z veškerých svých činností za

určité účetní období (měsíc, rok) bez ohledu na to, zda v tomto obdob došlo k jejich inkasu.

Hlavními výnosy výrobního podniku jsou tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, u

obchodních podniků tzv. obchodní rozpětí, tj. rozdíl mezi prodejní a kupní cenou, u

bankovního podniku rozdíl mezi úroky které banka získá za poskytnutí úvěru a úroky které

zaplatí za vklady.


17

Výnosy se tím odlišují od příjmů a náklady od výdajů a zisk od peněžního toku. Výnosy se

uznávají v okamžiku vyskladnění zboží nebo poskytnutí. Výnosy zahrnují též změnu zásob

vlastní výroby a tzv. aktivaci, jež rovněž nejsou peněžnímu příjmy. Jde o velmi diskutovanou

otázku anticipovaných výnosů podle kritéria priority externích (daňových) uživatelů; podle

manažerů na reálnost výnosů je výrazně jiný.

Výnosy podniku tvoří:

provozní výnosy získané v provozně-hospodářské činnosti podniku (tržby za

prodej),

finanční výnosy získané z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí,

mimořádné výnosy získané mimořádně, např. prodejem odepsaných strojů.

Podkladem pro plánováni výnosů je marketingový a obchodní plán.

Tržby jsou hlavní složkou výnosů většiny podniků, především podniků průmyslových,

zemědělských, dopravních a obchodních.

Tržby jsou peněžní částkou, kterou podnik získal prodejem výrobků, zboží, a služeb

v daném účetním období (měsíci, roku). Jsou rozhodující složkou výnosů a hlavním

finančním zdrojem podniku, který slouží k úhradě jeho nákladů a daní, výplatě dividend a

jeho rozšířené reprodukci. Tvoří je tržby z prodeje vyrobených výrobků a poskytnutých

služeb, tržby z prodeje nakupovaného zboží a za prodané zásoby materiálu, nepotřebné

stroje a jiné zařízení, tržby za prodané patenty, licence apod.

Jednotlivé složky tržeb (výnosů) zjistíme z výkazu zisků a ztrát (výsledovky). Rozhodující

jsou tržby za výrobky resp. za poskytnuté služby; ty jsou ovlivněny fyzickým objemem výroby

(prodeje), cenami jednotlivých výrobků, sortimentní strukturou prodeje, způsobem fakturace

a dobou úhrady faktur a jinými činiteli (např. při exportu kursem měny).

Principy vymezení okamžiku realizace:

1) aktuální princip – vykazuje zisky z prodeje v okamžiku dodávky. Z daňového hlediska

není výhodná, celou daň nutno platit již v roce dodávky.

2) Splátkové řešení v období dodávky – vyřazení zboží z aktiv

- vznik pohledávky

- první splátka

- rozpouštění časového rozlišení


18

- Tato metoda znamená vykazování alikvotní části výnosů každý rok, tedy i daň

je placena každoročně podle vykázaného výnosu.

3) Metoda úhrady nákladů v období dodávky – zisky se vykazují ze splátkových prodejů

až poté, co byly odběratelem uhrazeny náklady prodejce (výrobce)

Náklady podniku

V praxi existuje dvojí pojetí nákladů – finanční účetnictví (pro externí uživatele, sleduje

informace za podnik jako celek a je upraveno závaznými normami–Zákon o účetnictví a

účtové osnovy) a manažerské účetnictví (využití manažery při řízení).

Ekonomická teorie definuje náklady podniku jako peněžně oceněnou spotřebu výrobních

faktorů včetně veřejných výdajů, která je vyvolána tvorbou podnikových výnosů.

Účetní pojetí nákladů = spotřeba(snížení) hodnot v daném období zachycená ve finančním

účetnictví.

Důležité je odlišení nákladů od výdajů – úbytek peněz.fondů podniku bez ohledu na účel

použití, např. nákup stroje je výdajem, náklady jsou až odpisy, kterými cenu stroje převádíme

do nákladů (=nálady vždy musí souviset s výnosy příslušeného období).

1) Druhové členění nákladů - soustřeďování do stejnorodých skupin spojených s činností

jednotlivých výrobních faktorů. Třídění odpovídá na otázku: co bylo spotřebováno?

spotřeba surovin a materiálu, paliv a energie

odpisy budov a strojů, výrob.zařízení, nástrojů, nehmotného investičního majetku

mzdové a ostatní osobní nákl. (platy, provize, sociální a zdravotní pojištění)

finanční nákl. (pojistné, placené úroky, poplatky)

náklady na externí služby (opravy a udržování, nájemné, dopravné, cestové)

Podrobnější druhové členění ve výkazu zisků a ztrát (výsledovce) a nebo účtové osnově.

Toto členění důležité pro finanční analýzy.


19

2) Účelové členění :

Dle místa vzniku a odpovědnosti (kde náklady vznikly a kdo je za vznik

zodpovědný).

- náklady výrobní a nevýrobní činnosti

- technologické nákl.

- nákl.na obsluhu a řízení

- jednicové náklady (souvisí přímo s určitým výkonem)

- režijní (souvisí s výrobou jako celkem)

Vnitropodnikové útvary které nákl. sledují jsou hospodářská střediska. Jsou zainteresována

na vnitropodnik. nákladech a vnitropodnik. Výnosech = vnitropodnik. výsledku hospodaření.

Výkony jsou oceněny vnitropodnik.cenami. V některých podnicích také nákladová střediska =

jednotlivé dílny nebo jejich části. Několik náklad.středisek = středisko hospodářské.

Podle výkonů(kalkulace) – odpovídá na otázku ,,na co byly náklady vynaloženy.´´

Umožňuje zjistit rentabilitu (zisk) jednotlivých výrobků a řídit výrobkovou strukturu, neboť

jednotlivé výrobky přispívají různou měrou k tvorbě zisku podniku. Je podkladem pro

řadu dalších manažerských rozhodnutí (zda výrobek koupit či vyrobit atd.). Přesně

vymezený výkon je kalkulační jednicí = dělení na nákl. přímé a nepřímé.

V posledních letech sledování nákladů dle jednotlivých procesů = procesní účetnictví. Dále

dochází k harmonizace účetnictví v rámci EU i celého světa.

Evidence nákladů

Evidenci nákladů v podniku zabezpečuje účetnictví podniku. To se obvykle člení na finanční

účetnictví, nákladové účetnictví a manažerské účetnictví.

finanční účetnictví – sleduje informace za podnik jako celek a je určeno především

pro externí uživatele. Finanční účetnictví eviduje aktiva podniku, jeho vlastní jmění,

dluhy podniku, výnosy, náklady a hospodářský výsledek.

nákladové (provozní) účetnictví – tvoří soustavu analytických účtů na kterých se

nemusí účtovat podvojně a které slouží především vnitropodnikovému řízení. Je

úzce spojeno s kalkulacemi, rozpočty, kontrolní činností atd. Je zaměřeno buď na

výkony nebo na střediska, v poslední době i na procesy.


20

manažerské účetnictví – slouží pro efektivní řízení podniku a jeho

vnitropodnikových útvarů (středisek). Využívá údajů finančního i nákladového

účetnictví, kalkulací, statistiky atd.

1.4 Hospodářský výsledek jako obraz výkonu firmy

Hospodářský výsledek firmy je pro manažery zpravidla tím nejdůležitějším faktorem

úspěšnosti. Samozřejmě, že se dá úspěšnost podniku měřit také jinými hodnotami

(procentuelní podíl na trhu, objemy prodeje aj.), ale hospodářský výsledek bývá zpravidla

jedním z nejdůležitějších ukazatelů.

Výnosy, náklady a především hospodářský výsledek patří k nejdůležitějším charakteristikám

hospodaření každého podniku. Jsou proto předmětem každodenního zájmu manažerů.

Výnosy

- peněžní částky, které podnik „získal“ z veškerých svých činností za určité období bez

ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu,

- hlavními výnosy výrobního podniku jsou tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, u

obchodního podniku tzv. obchodní rozpětí = rozdíl mezi prodejní a kupní cenou.

Výnosy podniku tvoří:

a) provozní výnosy získané v provozně-hospodářské činnosti podniku (tržby za prodej),

b) finanční výnosy získané z finančních investic, CP, vkladů a účastí,

c) mimořádné výnosy získané mimořádně, např. prodejem odepsaných strojů.

Provozně-hospodářskou činností podniku je ta činnost, pro kterou byl podnik založen (u

výrobního podniku je to výroba a prodej výrobků, u dopravního podniku přeprava zboží a

osob, atd.)

Náklady

- peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů.

Náklady podniku tvoří:

a) běžné provozní náklady (spotřeba materiálu a energie, osobní N)

b) odpisy dlouhodobého majetku

c) ostatní provozní náklady

d) finanční náklady (úroky a jiné finanční náklady)

e) mimořádné náklady (dary, mimořádné odměny, …)


21

Provozní náklady jsou vynaloženy na získání provozních výnosů. Rozdíl mezi provozními

výnosy a provozními náklady tvoří provozní hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta), rozdíl

mezi finančními výnosy a finančními náklady tvoří finanční hospodářský výsledek, který

spolu s provozním výsledkem tvoří hospodářský výsledek za běžnou činnost.


- rozdíl mezi výnosy a náklady

- převyšují-li výnosy nad náklady, jde o zisk, naopak o ztrátu

- odečteme-li od celkového HV (zisk před zdaněním) daně z příjmů, dostaneme HV po

zdanění – ten po úpravě o částky čerpání z rezervního fondu a částky jejich tvorby a

částku zisku nebo ztráty z minulého roku dá bilanční zisk nebo bilanční ztrátu

provozní výnosy - provozní náklady = provozní výsledek + + + finanční výnosy - finanční náklady = finanční výsledek + + + mimořádné výnosy - mimořádné náklady = mimořádný výsledek =

výnosy - náklady = hospodářský výsledek před zdaněním

- daně = HV po zdanění + čerpání z rezervních fondů - příděly rezervním fondům + HV minulých let zisk / ztráta

Přehled o výnosech, nákladech a hospodářském výsledku podniku dává výkaz zisků a ztrát,

stručně zvaný výsledovka. Jeho přesnou formu a obsah upravuje Ministerstvo financí.

1. Rozeberte jednotlivě a poté ve skupině majetkovou strukturu vaší školy.

2. Diskutujte rozdíl v kapitálové struktuře soukromé a státní školy

3. Jakým způsobem může každý zaměstnanec školy přispět ke zvýšení výnosů a naopak

ke snížení nákladů školy jako celku?

4. Znáte hospodářský výsledek vaší školy za poslední tři účetní období?

KONTROLNÍ OTÁZKY


22

2. Rozpočetnictví a plánování nákladů v manažerském řízení Správně stanovit rozpočet podniku je jedním z nejsložitějších úkolů vedení podniku. Zabývá

se nejen stránkou příjmovou, ale také stránkou nákladovou, proto vyžaduje spolupráci všech

oddělení podniku, aby byl rozpočet vytvořen co možná nejpřesněji. V této kapitole se dozvíte

jak se takový rozpočet sestavuje a jak se plánují náklady na jednotlivá účetní období.

Po prostudování textu bude vědět:

- Jaké jsou hlavní funkce rozpočtu a jak je třídit

- Rozdíl mezi variabilními a fixními náklady

- Postup při plánování nákladů


- Vysvětlit pojem rozpočetnictví

- Odlišit rozpočet a kalkulaci

- Vysvětlit ovlivnitelnost fixních a variabilních nákladů

ROZPOČETNICTVÍ je hlavním nástrojem finančního vnitropodnikového řízení. Je zaměřeno na

stanovaní budoucích nákladů, výnosů, hosp. výsledku, příjmů i výdajů, které vypívají z dlouh. a krátk.

cílů podniku a na kontrolu plnění těchto cílů. Stanovuje konkrétní úkoly pro celý podnik (rozpočet,

plán výnosů,nákl. zisku) tak pro jednotlivé vnitropodnikové útvary (rozpočet střediska).

Rozpočetnictví navazuje na ostatní nástroje podnikového a vnitropodnikového řízení.

Rozpočet je plán jehož pomocí zjišťujeme náklady a výnosy podniku nebo

vnitropodnikových útvarů na jejich plánovanou činnost v určitém období.

Jeho funkcí je především:

ukládat úkoly v nákladech jednotlivým útvarům,

kontrolovat hospodárnost v jednotlivých útvarech a spojovat výsledky s hmotnou

zainteresovaností zaměstnanců,

poskytovat podklady pro stanovení sazeb (přirážek) režií v předběžných kalkulacích

nákladů.


VÝSTUPY Z UČENÍ


23

Hlavní rozdíly mezi rozpočtem a kalkulací:

rozpočet kalkulace

- vypočítává se pro určité období - vypočítává se pro určitý počet výrobků

- je zaměřen na výnosy a náklady - je zaměřena na náklady

- týká se vnitropodnikového útvaru - týká se výkonů (výrobků, služeb)

Rozpočty lze třídit:

a) podle období na které se sestavují, na:

- dlouhodobé rozpočty finančních zdrojů,

- roční rozpočty výnosů, nákladů a zisku,

- krátkodobé (čtvrtletní, měsíční) rozpočty a rozpočet peněžních příjmů,

b) podle stupně řízení, za který se sestavují, na:

- základní (za jednotlivá hospodářská střediska nebo výkony),

- souhrnné (za vyšší stupně řízení),

c) podle rozsahu zachycovaných nákladů a výnosů na:

- rozpočty zachycující všechny náklady a výnosy,

- rozpočty zachycující jen část nákladů,

d) podle počtu variant plánů na:

- pevné (pro jednu variantu plánu výkonu),

- pohyblivé, pružné (pro více variant plánu výkonu).

Plánování nákladů

Ve většině našich podniků je plán nákladů součástí finančního plánu (rozpočtu). Ten

obsahuje plán výnosů, nákladů a zisku. Jedná se vlastně o plánovanou výsledovku podniku.

Cílem plánování nákladů je jejich snížení. Proto plánování nákladů není jen pasivním

odrazem skutečnosti, ale aktivně na ni působí tak, že vytváří tlak na snižování nákladů.


24

Náklady můžeme plánovat podle dvou metod:

1. globální metody – vychází ze základních vztahů v ekonomice podniku

2. podrobné metody – vycházejí z detailních plánovacích podkladů, jako je

operativní

plán výroby, normy spotřeby, limity atd.

Postup při plánování nákladů:

1. fáze – nejprve se vypracují rozpočty hospodářských středisek pomocné a obslužné výroby

(např. opravy, kotelny), potom hospodářských středisek hlavní výroby a režijních

hospodářských středisek (zásobovacího, odbytového, správního).

2. fáze – to je po vypracování podnikového plánu a schválení vedením podniku, nastává

obrácený proces – transformace ve střediscích prvotních nákladů o náklady druhotné. Obě

fáze plánování nákladů se prolínají, probíhají i několikrát po sobě.

Rozdílný charakter jednicových a režijních nákladů vyvolává i rozdílný způsob jejich

plánování.

Plánování jednicových nákladů – vychází se z plánovaného objemu a struktury výkonů

(výrobků, polotovarů, služeb), norem spotřeby výrobních činitelů a jejich cen a tarifů.

Plánování režijních nákladů – je složitější. Pokud to jde, použijí se technicky zdůvodněné

normy nebo ukazatele spotřeby. Např. odpisy stanovíme podle počtu strojů a odpisových

skupinách, spotřebu el. energie podle příkonů jednotlivých strojů atd.

2.1 Variabilní a fixní náklady v manažerském řízení

Do této chvíle jsme mluvili pouze o nákladech jako celku. V této podkapitole si rozdělíme

náklady na fixní a variabilní a vysvětlíme si jejich zásadní odlišnosti při plánování nákladů a

kalkulaci.


25

Co je podstatou variabilních a fixních nákladů?

Rozdělení nákladů na variabilní a fixní se říká kalkulační členění nákladů. Variabilní náklady

se mění s počtem vyrobených kusů, fixní náklady nejsou na množství vyrobených kusů nebo

poskytnutých službách závislé. Náklady, které jsou evidovány v účetních výkazech

označujeme jako účetní náklady. Ty však pro řadu manažerských rozhodování nevyhovují a

vzniklo proto tzv. manažerské pojetí nákladů.

Členění nákladů pro manažerské rozhodování:

Náklady fixní (nemění se při určitých změnách objemu výroby):

Tyto náklady jsou vyvolány nutností zabezpečit chod podniku. Sem patří velká část režií,

odpisy, mzdy správních zaměstnanců, mzdy THP, nájemné, úroky z půjček, leasingové

poplatky.

Neměnnost fixních nákladů je relativní - mohou se změnit např. pokud se změní objem

výroby v důsledku realizované investice nebo při rozsáhlé změně výrobního programu,

nemění se však plynule, ale mění se skokem. (dělení N na fixní a variabilní je podstatné jen

v krátkém období, v delším časovém období se mění i náklady fixní).

Příčinou existence fixních nákladů jsou potenciální výrobní činitelé, které jsou jednorázově

vkládány do výroby a zabezpečují určitý rozsah výrobní pohotovosti. Jsou tedy technicky

nedělitelné.

Náklady

Objem výroby

Nákup nové technologie


26

S růstem objemu výroby klesají průměrné fixní náklady na jednotku produkce = degrese

nákladů. Proto se ani zisk z jednotky produkce nevyvíjí lineárně. V souvislosti s existencí

fixních nákladů je třeba poukázat na dva jevy - na relativní úsporu fixních nákladů

(zvyšování objemu produkce při neměnných FN) a na nevyužité fixní náklady (ta část

celkových FN, která odpovídá nevyužité výrobní kapacitě.

Variabilní náklady - vyvíjejí se v závislosti na změnách objemu výroby, a to:

- proporcionálně - vyvíjejí se stejně rychle jako objem výroby;

- nadproporcionálně – progresivně - vyvíjejí se rychleji než objem výroby;

- podproporcionálně - degresivně - vyvíjejí se pomaleji než objem výroby.

Do variabilních nákladů patří jednicové náklady a část režijních nákladů. Patří mezi

opakované výrobní činitele, které lze vkládat v závislosti na vyráběném množství. Jejich

nejčastější interpretace je lineární:


27

Celkové náklady se konstruují jako superpozice fixních a variabilních nákladů.

Celkové náklady jsou tedy veškeré náklady vynaložené na celkový objem produkce.

Jak jsou využívány v manažerském řízení ?

Zásadou manažerského řízení podniku je snižovat náklady a zvyšovat tržby.

Snižovat variabilní náklady je složitý úkol. Znamená to investovat do nových technologií,

které např. nebudou potřebovat pro výrobu tolik elektrické energie, nebo sehnat materiály

stejných kvalit, ale za nižší cenu.

Celkové náklady

FN

VN

VN Náklady

Objem výroby

Náklady

Objem výroby


28

Snižovat fixní náklady je možné v oblasti mezd, nájemného a s tím souvisejících energií.

Outsourcing jsou nakupované služby. Není nutné všechny činnosti společnosti zajišťovat

vlastními zaměstnanci, někdy je výhodnější nahradit je externím nákupem.

Postup při plánování nákladů:

1. Nejprve se zpracují rozpočty hospodářských středisek pomocné a obslužné

výroby (opravny, kotelny).

2. Následně se zpracují rozpočty hospodářských středisek hlavní výroby a režijních

hospodářských středisek. Zjištěné rozpočtované náklady v členění na přímé a

režijní se transformují do položek prvotních nákladových druhů, ve kterých se

sestavuje výsledovka.

Po schválení strategického plánu managementem podniku, se tento rozpracovává na

krátkodobé dílčí podnikatelské plány. Tyto jsou postoupeny zpět do středisek, kde jsou

transformovány do nákladových jednicových a režijních nákladů, následně se doplní i

náklady druhotné.

1. Vysvětlete rozdíl mezi rozpočtem a kalkulací.

2. Jakým způsobem plánujeme náklady ve škole na účetní období?

3. Jaký je rozdíl mezi fixními a variabilními náklady?

KONTROLNÍ OTÁZKY


29

4. Finanční řízení podniku, jeho zásady a vztah ke controllingu

Finanční řízení podniku je jednou z klíčových disciplín manažerských dovedností.

Samozřejmě nemůže existovat bez ostatních odvětví, jako je marketing a výroba, nicméně u

financí vše začíná a také končí. Proto si v této kapitole představíme finanční řízení a také

controlling, které mají za úkol koordinovat celkovou činnost firmy a zároveň také na veškeré

činnosti dohlížet a upozorňovat na případné odchylky od skutečnosti.


- Jaké jsou cíle podnikání

- Objasnit pojmy controlling a operativní controlling

- Úlohu finanční analýzy ve finančním řízení


- Vysvětlit základní principy pro plnění finančních cílů

- Definovat pojem controlling a jeho úlohu ve finančním řízení

- Objasnit rozdíl mezi interní a externí analýzou

Finance a finanční řízení podniku v tržní ekonomice tvoří dominantní součást celkové

ekonomiky podniku a jeho řízení. Vystupují zpravidla jako integrující složka, v níž se

komplexně projevují všechny stránky činnosti podniku.

1. Veškerá činnosti podniku, počítaje jeho zakládáním, přes pořizování různých částí

majetku, vlastní výroby, prodej, technické a technologické inovace a končí fůzí či

likvidací podniku se vždy promítá do peněžních prostředků, podnikového kapitálu či

finančních zdrojů a je hodnocena z hlediska finanční a platební situace podniku

finančními kritérii efektivnosti.

2. Finanční cíle jsou rozhodující součástí podnikových cílů z krátkodobého i

dlouhodobého hlediska, jsou základem kritérií pro rozhodování různých alternativ a

pro hodnocení celkové efektivnosti podnikání.


VÝSTUPY Z UČENÍ


30

Finanční cíle a cíle podnikání:

1. Zisk podniku, vykazovaný v účetnictví, je silně ovlivňován zvoleným pojetím

výnosů a nákladů, metodou odepisování, tvorbou a rozpouštěním rezerv a

nákladů příštích období.

2. Maximalizace zisku jako základní cíl podnikání nebere v úvahu různý stupeň

rizika, s nímž je zisku dosahováno. Předpokládá, že vyšší zisk je dosahován při

stejném stupni rizika. To je ale málo reálný předpoklad – obvykle ziskovější

alternativy podnikání přinášejí i vyšší riziko, které přirozeně snižuje tržní cenu

akcií podniku.

K úspěšnému zajišťování výše uvedených cílů finanční teorie a praxe zdůrazňuje nutnost

dodržování některých principů, o které by se mělo moderní finanční řízení podniku opírat.

Mezi nejdůležitější z nich patří:

Princip peněžních toků,

Princip čisté současné hodnoty,

Respektování faktoru času,

Zohledňování rizika,

Optimalizace kapitálové struktury,

Zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů,

Plánování a analýza finančních údajů.

Princip peněžních toků – zdůrazňuje, že pro fin. řízení z krátkodobého i dlouhodobého

hlediska je rozhodující konkrétní tok peněžních prostředků – jejich příjmy a výdaje, nikoliv

účetně vykazované výnosy a náklady. Finanční zdraví firmy závisí na její schopnosti

uhrazovat peněžní platby svým věřitelům, dodavatelům, zaměstnancům a vlastníkům.

Princip čisté současné hodnoty spočívá v tom, že podnik by měl investovat jen do těch

činností, kde čistá současná hodnota je pozitivní. Čistá současná hodnota představuje rozdíl

mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a výdaje na tuto činnosti. Zohledňuje

nejen výši peněžních příjmů a výdajů, ale i jejich časové rozložení během určité doby.

Navazuje těsně na hlavní cíl finančního řízení podniku: ukazuje přírůstek investice k tržní

hodnotě firmy a tím i k bohatství jejich vlastníků.


31

Respektování faktoru času je zásada, která se dá vyjádřit v bezinflačním prostředí

jednoduchým pravidlem: jedna koruna získaná dnes, má větší hodnotu, než stejná koruna

získaná zítra, protože dnešní koruna může být okamžitě investována a přinášet určitý efekt.

Zohledňování rizika ve fin. řízení vychází ze základní teze, že koruna získaná s rizikem má

menší hodnotu, než koruna bezriziková. Je např. zřejmé, že riziko investování do prosté

obnovy strojů je podstatně menší, než riziko investování do technických a technologických

inovací. Proto koruna příjmů z investice do obnovy strojů je mnohem bezpečnější, než stejná

koruna příjmů, získaná z investice do technických inovací.

Zásada optimalizace kapitálové struktury – podnik musí pro úhradu svých

předpokládaných potřeb zajistit optimální složení kapitálu. Hlavním hlediskem je

maximalizace tržní hodnoty firmy. Kapitálovou struktur ovlivňuje: očekávaná dynamika zisků,

majetková struktura.

Zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů – fin. rozhodování podniku by mělo

respektovat dosažený stupeň efektivnosti kapitálového trhu. Máme tři stupně: slabý, střední

a silný. Liší se mírou příslušných informací.

Finanční řízení podniku jsou všechna opatření, kterými dochází ke změnám výše nebo

skladby finančních zdrojů podniku. Financování dělíme:

1. podle času

▪ krátkodobé: financujeme krátkodobou potřebu podniku (úhrada mezd, benzínu, nákup

materiálu…)

▪ dlouhodobé: financování investic (budovy, stroje, auta)

Platí zásada, že krátkodobé potřeby se financují krátkodobými zdroji a dlouhodobé

potřeby financujeme dlouhodobými zdroji.


32

2. podle formy zdroje

▪ věcné: do podniku se nevkládají peníze, ale věci (dům, auto, pozemek..)

▪ peněžní:do podniku se vkládají hotové peníze, směnky, cenné papíry, pohledávky…

3. podle vztahu zdroje k firmě

▪ vnitřní: vytvořený vlastní činností firmy -odpisy,zisk

▪ vnější: od banky, od dodavatele, od vlastníka firmy, leasing

4. podle vztahu zdroje k vlastníkovi firmy

▪ vlastní: vnitřní zdroje+ vklad vlastníka, emise akcií

▪ cizí: dodavatelské úvěry, dosud nezaplacené mzdy, daně a úvěry, dotace,dary…

Finanční řízení podniku

Hlavním cílem je zajistit likviditu /platební schopnost/ a rentabilitu.

likvidita - platební schopnost - schopnost uhradit všechny své závazky

rentabilita - ziskovost podniku

- míra rentability - měření

Finanční řízení nese odpovědnost za pohyb peněž v podniku /musí nalézt cesty, jak získat

fin. prostředky z co nejnižšími náklady a investovat je co nejlépe/.

Finanční řízení zahrnuje:

- plánování, tvorbu a užívání fin. prostředků

- vyhodnocování rentability a likvidity

- odpovědnost za úvěry a jejich splácení


33

- rozdělování zisku /odvody, tvorba/

- plánování nákladů, výnosů, a zisku

- pojištění podniku proti ztrátám z podnikatelského rizika

- vedení účetnictví

Operativní controlling a úloha finanční analýzy

Controlling = zajištění dlouhodobé úspěšné existence podniku (napomáhá k dosažení

podnikových cílů, zabraňuje nežádoucím překvapením a včas varuje na nebezpečí. Jedná se

o komplexní propojení plánování, koordinace a kontroly.

Filozofie controllingu:

Orientace na cíle(podíl na stanovení podnik.cílů, jejich kontrole a metodika plánování)

Orientace na úzké profily(vybudování vhodného infor.systému poskytující kval.data)

Orientace na budoucnost

Operativní controlling

Zatímco účetnictví je zaměřeno na minulost, operativní controlling pomáhá zaměřit se

na budoucnost a v rámci jednoho roku včas řídit nápravná opatření, pokud se podnik odchýlí

od určeného kurzu (od plánu). Operativní řízení se zaměřuje na rentabilitu, likviditu a

hospodárnost krátkodobě, tj.s časovým horizontem 1-3 roky.

Operativní controlling je především základem krátkodobého řízení zisku v podniku.

S operativním controllingem je úzce spojeno finanční účetnictví. Zásadní rozdíl je spatřován

v časové orientaci: finanční účetnictví je orientováno na minulost, což znamená zobrazení

účtovaných operací, které však nejsou podkladem pro úspěšné řízení podniku. Proto je

zaváděn operativní a strategický controlling, které jsou jednoznačně zaměřeny do

budoucnosti, aby zajistily dlouhodobě existenci podniku.


34

Strategické ekonomické řízení se liší od operativního a taktického ekonomického řízení

následujícími znaky:

- údaje, se kterými pracujeme, již nejsou přesnými náklady a výnosy, ale relativní hodnoty,

- středem veškerého myšlení je užitek, který můžeme zajistit naší cílové skupině,

- časový horizont je otevřený, zasahuje až do budoucnosti,

- zisk není středem našeho podnikatelského jednání, ale důsledkem správné strategie.

Strategický controlling se musí tedy starat o to, aby dnes byla přijata opatření, která budou

napomáhat budoucímu zajištění existence. To znamená, že dnes musíme zjišťovat a brát

v úvahu budoucí možnosti a rizika, a tím vytvářet předpoklady úspěchu pro budoucnost.

Ze srovnání operativního a strategického controllingu vyplývá, že se jedná o dva funkční

regulační okruhy, které jsou propojeny. Operativní controlling si klade za cíl „dělat věci

správně“, strategický controlling pak „dělat správné věci“. Operativní controlling se zaměřuje

zejména na zjištění zisku a likvidity, strategický controlling na zajištění likvidity a existence

podniku

Úloha finanční analýzy

= poskytování informací o finančním zdraví podniku (jakékoli fin.rozhodování musí být

podloženo fin.anal.), na jejích výsledcích je založeno řízení majetkové a finanční struktury

podniku, investiční a cenová politika a řízení zásob. Cílem je zvýšení výkonnosti firmy a tím

přispění ke zvýšení hodnoty.

1) Interní analýza

vychází z údajů finančního a manaž.účta, vnitropodnikové evidence a kalkulací

zaměřuje se na srovnávání skutečnosti s plánem, se skutečností minulých období a

na stanovení trendů vývoje, srovnání s podniky konkurenčního okolí (=srovnává

skutečnosti se standardními hodnotami) – často je tato činnost součástí

controllingu


35

Používají se různé postupy : anal.citlivosti, scénáře možného vývoje, benchmarking

(=měření a analýza procesů a výkonů organizace a hledání nejlepších řešení prostřednictvím

systematického porovnávání s výkonem ostatních).

2) Externí analýza

Je prováděna z vnějšku podniku bankami, investory, obch.partnery, zaměstnanci, státem,

konkurencí. Prameny údajů : rozvaha, výsledovka, cash flow, výroční zpráva, auditorská

zpráva.

Postup analýzy:

1. analýza absolutních (stavových) ukazatelů - horizontální analýza a vertikální analýza

2. analýza poměrových ukazatelů - ukazatele likvidity, rentability, aktivity, zadluženosti,

3. analýza rozdílových ukazatelů - analýza cash flow, analýza fondů finančních

prostředků

(čistý pracovní kapitál, čisté pohotové prostředky, čisté peněžně pohledávkové finan.

fondy)

4. analýza soustav ukazatelů - pyramidové soustavy, účelově vybrané skupiny ukazatelů

(Kralickův Quicktest, Altmanovo Z-skóre)

1. Pokuste se identifikovat specifika finančního řizení školy.

2. Vysvětlete pojem controlling a objasněte jeho důležitost při finančním řízení školy.

KONTROLNÍ OTÁZKY

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=analýza

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/proces

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/organizace-organisace


36

5. Výkaz cash-flow a jeho místo ve finančním řízení

Základní funkcí výkazu cash flow je vyjádřit všechny změny ve finanční situaci podniku, zjistit

zdroje tvorby peněžních prostředků a jejich využití za dané období ve všech základních

oblastech činnosti podniku. Z výkazu cash flow lze posoudit i schopnost podniku zajistit v

budoucnu dostatečnou tvorbu peněžních prostředků na úhradu splatných dluhů, na výplaty

dividend atd. Prokazuje také vztah mezi ziskem a čistým peněžním příjmem. Výkaz cash-

flow je základním tématem této kapitoly. V dalším oddíle kapitoly se dotkneme témata Cash

managementu a také časové hodnoty peněz.


- Co je výkaz cash-flow

- Objasnit jeho místo ve finančním řízení


- Charakterizovat dvě základní metody sestavování cash-flow

- Definovat pojem Cash management

- Vysvětlit co je „časová hodnota peněz“

Hlavním trvalým zdrojem financování růstu podniku je vytvářený zisk. Kromě toho musí být

podnik schopen řádně hradit všechny své peněžní výdaje (např. faktury za suroviny,

energie, vyplácet mzdy, zaplatit režie, daně, splácet úvěry, …). Aby byl toho schopen, musí

mít peněžní příjmy. Peněžní příjmy a peněží výdaje představují peněžní tok (cash – flow).

Stanovení peněžních toků vyžaduje zachytit příjmy a výdaje podniku za určité období.


VÝSTUPY Z UČENÍ


37

Cash – flow se zjišťuje dvěma metodami:

1. přímou metodou, kdy se částky cash – flow zjišťují jako celkové sumy všech příjmů, které

produkují fondy a celkové sumy výdajů, které fondy spotřebovávají, je to přesnější, ale

méně často používaná metoda. Její nevýhodou je náročnost na evidenci.

2. nepřímou metodou, kdy se vychází z provozního zisku, který se upravuje o ty výnosy a

náklady, které se netýkají pohybu prostředků v průběhu období (např. odpisy).

Výsledná částka zjištěná jednou z uvedených metod se doplní o cash–flow z finančních a

investičních činností.

Obě metody rozlišují tři oblasti činnosti podniku:

I. provoz, (výroba, prodej výrobků a služeb), kde se soustřeďují výsledky provozní

činnosti, změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob

apod.

II. investice, kde se soustřeďují změny investičního majetku a jeho zdrojů;

III. finance, kde se soustřeďují fondy plynoucí z požití úvěrů, dluhů, společných akcií,

splátek dluhů, placení dividend.

Cash - flow je toková veličina - zachycuje pohyb peněžních prostředků za určité období.

----------------------------------------------------------------------

+ - příjmy a výdaje z provozní činnosti

+ - příjmy a výdaje z investiční činnosti

+ - příjmy a výdaje z finanční činnosti

= Cash flow

-----------------------------------------------------------------------

Peněžní prostředky na začátku období

+ - Cash flow

= Peněžní prostředky na konci období

Používá se k analýze příčin změn ve stavu peněžních prostředků.


38

Při konstrukci plánu cash-flow musí být k dispozici:

rozvaha k počátku plánovacího období;

rozvaha ke konci plánovacího období;

výsledovka za plánovací období.

Nepřímá metoda sestavení výkazu o peněžních tocích:

1. K plánovaným výnosům přičteme plánované příjmy bez výnosového efektu (tj. příjmy

nezobrazené ve výkazu zisku a ztrát, jako jsou například úhrada pohledávek, čerpání

bankovního úvěru, přijaté zálohy aj.)

2. Od plánovaných výnosů naopak odečteme plánované výnosy bez příjmového efektu

(například prodeje na úvěr, zvýšení stavu zásob nedokončené výroby a produktů vlastní

výroby, rozpuštění rezerv aj.)

3. K plánovaným výdajům přičteme plánované výdaje bez nákladového efektu (tj. výdaje

nezobrazené ve výkazu zisku a ztrát, jako jsou například úhrada faktur, nákup materiálu,

splátky bankovního úvěru, výplata dividend a podílů na zisku aj.)

4. Od plánovaných výdajů odečteme plánované náklady bez výdajového efektu (například

odpisy, tvorba rezerv, tvorba opravných položek aj.)

Čistý peněžní tok je pak dán odečtením takto upravených plánovaných nákladů od

plánovaných výnosů. Veličiny potřebné pro stanovení peněžních toků nepřímou metodou

čerpáme z plánovaných účetních výkazů (plánovaná rozvaha, plánovaná výsledovka).

Možnosti zvyšování cash – flow:

Úprava platebních podmínek – zkrácení dob splatnosti faktur zákazníkům;

Úprava platebních podmínek – prodloužení dob splatnosti faktur dodavatelům;

Obě předchozí opatření vedou ke snižování hodnoty ukazatele cash-to-cash;

Prodej pohledávek faktoringovým společnostem;

Zvýšení cen vlastních výrobků a služeb;

Snížení režijních nákladů;

Omezení zásob;


39

Eliminace vlivů sezónní poptávky;

Cash – pooling (ustavení vnitropodnikové banky, která může účelně přerozdělovat volné

peněžní zdroje);

Pozitivně využívat cizího kapitálu (vliv finanční páky).

Řízení peněžních prostředků (Cash – Management)

Týká se rychle použitelných peněžních prostředků (pokladní hotovost, prostředky na

bankovních účtech, obchodovatelné krátkodobé cenné papíry aj.). Hlavním cílem je

zajišťování likvidity. Peněžní prostředky samy o sobě mají nízkou výnosnost, pokud nejsou

investovány do podnikání (viz oportunitní náklady). Výše jejich výnosnosti je pak úměrná

podstupovanému riziku

Podniky „drží“ peněžní prostředky z těchto důvodů:

a) Zabezpečování běžných úhrad výdajů a závazků, běžné platební schopnosti a tím

v konečných důsledcích samotné existence podniků (likviditní funkce).

b) Ochránit podnik pro případ event. nedostatku pen. prostředků a ztráty platební

schopnosti (rezervní funkce).

c) Umožnit podnikům příležitostné nákupy a investování, zejména za– zvýhodněných

podmínek (přechodné snížení cen, výnosné investiční příležitosti).

- Motivy držby peněz jsou rozporné. Mělo by je „sladit“ řízení peněžních prostředků.

Rozumíme jím soubor činností směřujících k permanentnímu zabezpečování

potřebné výše pen. prostředků, v potřebném místě a čase, a to při minimálních

nákladech spojených se zabezpečováním těchto prostředků.

Časová hodnota peněz ve finančním rozhodování podniku

Finanční rozhodování je rozhodování dlouhodobějšího charakteru, je ovlivněno časem.

Peněžní prostředky, které má podnik k dispozici nejsou ekvivalentem peněžních prostředků,

které podnik získá v budoucnosti. Peníze v současnosti mají větší význam, větší hodnotu.


40

Základní princip financí říká, že koruna dnes má větší hodnotu než koruna zítra. Jinými

slovy: korunu, jež obdržím dnes, mohu investovat a již zítra z ní teoreticky inkasovat

výnos. Prodáte-li někomu dům za dva miliony korun a dotyčný kupec vám slibuje, že

obdržíte jeden milion dnes a druhý ode dneška za rok, nebudete souhlasit. Víte totiž, že

pokud byste dnes ten druhý milion uložili třeba na vkladní knížku, obdržíte po roce

poměrně slušný výnos. Jak vypadá znehodnocení koruny (pokud bychom neinvestovali) při

možnosti investovat ji na 10% úrok s ročním úročením, ukazuje následující tabulka:

Úroková míra (p.a.) 10%:

Počet let znehodnocení koruny

1 rok 0,909

2 roky 0,826

3 roky 0,751

4 roky 0,683

50 let 0,00852

100 let 0,0000726

1. Objasněte pojem Cash-flow a vysvětlete důležitost sledování tohoto ukazatele na

příkladu vaší školy.

2. Která metoda sestavování Cash-flow se využívá častěji a proč?

3. Jakým způsobem lze zvyšovat hodnotu Cash-flow?

4. Proč drží podniky finanční hotovost?

5. Vysvětlete pojem časová hodnota peněz na vašem konkrétním příjmu.

KONTROLNÍ OTÁZKY


41

6. Finanční analýza v manažerském řízení a rozhodování

V šesté kapitole se budeme podrobně zabývat finanční analýzou podniku. Finanční analýza

je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť

zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Je

spojena s finančním účetnictvím, které poskytuje data a informace pro finanční rozhodování

(rozvaha, výkaz zisku a ztrát a přehled o peněžních tocích). Zdrojem pro finanční analýzu

jsou i další zdroje z oblasti vnitropodnikového účetnictví, ekonomické statistiky, peněžního a

kapitálového trhu.


- Jaká je základní funkce finanční analýzy

- Co je to finanční páka


- Charakterizovat základní kategorie ukazatelů finanční analýzy

- Vysvětlit pozitiva a negativa využití cizího kapitálu

Nedostatkem účetních informací z hlediska finančního řízení je, že zobrazují minulost a

neobsahují výhledy do budoucnosti, tudíž mají malou vypovídací schopnost. K překonání

těchto nedostatků se používá finanční analýza, která poměřuje získané údaje mezi sebou

navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost. Finanční analýza představuje

ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření.

Účelem a smyslem finanční analýzy je provést diagnózu finančního hospodaření a zhodnotit

blíže některou ze složek finančního hospodaření (analýza rentability, zadluženosti, likvidity).


VÝSTUPY Z UČENÍ


42

Jakékoliv finanční rozhodování musí být podloženo finanční analýzou, na jejíchž výsledcích

je založeno řízení majetkové i finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení

zásob atd. Jejím hlavním úkolem je poskytovat informace o finančním zdraví podniku. Tuto

finanční analýzu co by součást řízení podniku provádí finanční manažeři a často celé

vrcholové vedení podniku. Můžeme ji nazvat interní analýza. Vychází nejen z údajů a

ukazatelů externích, ale i z interních údajů. Interní analýza se zaměřuje na srovnávání

skutečnosti s plánem a se skutečností minulých období, s podniky téhož odvětví a

konkurenčními podniky. Často je tato činnost součástí controllingu.

Opakem je externí analýza – prováděná zvnějšku – bankami, investory, obchodními

partnery. Pramenem údajů jsou běžně dostupné údaje, které poskytují fin.výkazy jako je

rozvaha, výkaz zisků a ztráty, cash flow, výroční zpráva.

Postup analýzy

Používají se dvě základní rozborové techniky: procentní rozbor a poměrová analýza.

Obě vycházejí z absolutních ukazatelů, a to jak stavových (stav aktiv k 1.1.2010), tak

intervalových, tokových (zisk za měsíc leden 2010).

Procentní rozbor: vypočítává procentní podíl jednotlivých položek rozvahy na aktivech a

položek výsledovky na výnosech. Analýza podle nich založená se někdy nazývá – vertikální

analýza.

Procentní podíly se srovnávají v čase, s plánem, mezipodnikově, s odvětvovými průměry-

srovnání ukazatelů v čase = horizontální analýza.

Kroky finanční analýzy:

1. výpočet poměrových ukazatelů

2. srovnání těchto ukazatelů s odvětvovými průměry

3. hodnocení poměrových ukazatelů v čase

4. hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli

5. hodnocení dalších ukazatelů (EVA, MVA)

6. návrh na opatření


43

DRUHY UKAZATELÚ

1. Poměrové ukazatele a komparativní analýza – jsou základem fin.analýzy. Vznikají

jako podíl dvou absolutních ukazatelů. Např. zadluženost podniku vyjádříme jako

podíl celkových dluhů na celkových zdrojích). Máme 5 skupin poměrových ukazatelů:

a. Ukazatele likvidity – měří schopnost firmy uspokojit své splatné závazky.Měří

platební schopnost podniku z hlediska kratšího období (obvykle měsíčně).

V čitateli uvádíme veškerá oběžná aktiva, ve jmenovateli všechny peněžní

závazky splatné do 1 roku. Srovnáváme s odvětvovým průměrem. Přijatelná

hodnota – 1,5 – 2,5. běžná likvidita =závazky krátkodobé

aktiva obežná

b. Ukazatele aktivity – měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy: má-li

jich více, než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a tím nízký zisk, má-li jich

málo, přichází o tržby, které by mohl získat. Počítá se pro jednotlivé skupiny

aktiv:zásoby,pohledávky, fix.aktiva a pro celková aktiva. Ukazatel udává počet

obrátek zásob za sledované období (obvykle rok). U nás se počítá na den (děleno

360). Zájem je na zvyšování počtu obrátek.

Doba obratu zásob = 360*tržby

zásoby

c. Ukazatele zadluženosti – měří rozsah, v jakém podnik užívá k financování dluhu.

Zadluženost měříme dvěma způsoby:

Vycházíme z rozvahy – počítáme rozsah, ve kterém dluhy financují aktiva

(celkový dluh děleno celková aktiva).

Celková zadluženost = aktiva celková

kapitál cizí

Vycházíme z výsledovky – počítáme krytí nákladů na cizí kapitál ziskem před

úroky a zdaněním (EBIT). Tj. EBIT děleno placené úroky.

Jako ukazatele charakterizující dobu splácení dluhů se používají i ukazatele cash

flow, které zachycují skutečný tok příjmů a výdajů a často vypovídají o zdraví

podniku víc, než ukazatele založené na zisku.


44

Ukazatel překapitalizování= vlastní kapitál/stálá aktiva

Ukazatel odkapitalizování= vlastní kapitál + dlouhodobý cizí kapitál/stálá aktiva

d. ukazatele výnosnosti (rentability, ziskovosti) – měří čistý výsledek podnikového

snažení. Ukazují kombinovaný vliv likvidity, aktivity a zadluženosti na zisku

podniku. ROA = aktiva

EBIT - rentabilita vloženého kapitálu

e. Ukazatele tržní hodnoty a tržního rizika – vyjadřují, jak je trhem hodnocena minulá

činnosti podniku a jeho budoucí výhled. Ukazatel vyjadřuje částku peněž, kterou

jsou investoři ochotni zaplatit za 1 Kč vykázaného zisku. Rozhodujícím

ukazatelem pro akcionáře je čistý zisk připadající na jednu akcii.

2. Trendová analýza – výše ukázané ukazatele dávají okamžitý obraz o podniku,

postrádají časovou dimenzi. Analýza podniku by měla být doplněna analýzou trendu

tj. směru vývoje jednotlivých fin.ukazatelů. Tato analýza ukáže, zda se v čase situace

určité oblasti nebo celého podniku zlepšuje nebo zhoršuje. Obvykle grafické

znázornění. Používá různé soustavy nerovnic.

a. Systém ukazatelů Du Pont – snaží se postihnout vzájemné vazby mezi

poměrovým ukazateli. Je založen na Du Pontově rovnici.

ROA = čistý zisk/tržby x tržby/aktiva = čistý zisk/aktiva

Když podnik používá i cizí kapitál:

ROE = ROA x aktiva / vlastní jmění

3. Pyramidová soustava finančních ukazatelů

Spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele (obvykle je to rentabilita vlastního

jmění, která vcelku nejlépe postihuje základní cíl podniku) na ukazatele dílčí, které jej

rozhodujícím způsobem ovlivňují.


45

4. Fundamentální a technická finanční analýza

Jejím cílem je hledat na akciovém trhu akcie vhodné pro nákup.

5. Mezipodnikové srovnání

Srovnání s jinými podniky. Metody - jednoduchého součtu pořadí, jednoduchého podílu,

normované proměnné, vzdálenosti od fiktivního objektu,bodovací.

6. Grafická analýza (spider graf)

Ke zvýšení názornosti. Používají sloupkové, spojnicové a výsečové grafy.

6.1 Princip efektu finanční páky

Hovoříme-li o finanční páce, znamená to, že část podniku je financována z cizích zdrojů. Cizí

zdroje využíváme buď v případě, kdy nám vlastní zdroje nestačí nebo za předpokladu, kdy

cizí kapitál je pro podnik levnější než kapitál vlastní. (Můžeme vlastní kapitál použít

alternativně) Poté nám cizí zdroje mohou zvyšovat rentabilitu vlastního kapitálu. Proto

hovoříme o finanční páce.

Finanční páka (angl. financial leverage,) je efekt zvyšování rentability vlastního kapitálu

použitím cizího kapitálu v kapitálové struktuře podniku.

Je-li úroková míra nižší než výnosnost aktiv, potom použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost

vlastního kapitálu.. Měří se obvykle poměrem celkového kapitálu k vlastnímu kapitálu.

Finanční páka zvyšuje míru výnosnosti vlastního kapitálu (za předpokladu, že míra

zhodnocení vloženého kapitálu podnikem je vyšší než úroková míra z cizího kapitálu

zmírněná navíc úsporou na dani, která je ušetřena vlivem toho, že úroky se zahrnují do

nákladů). Vyšší zadluženost ale současně zvyšuje riziko podnikání (především v době

recese).

Laicky řečeno, každý podnik je financován vlastními nebo cizími zdroji. Cenou za používání

cizího kapitálu je především úrok a případně další výdaje na jeho získání. Použití tohoto

cizího kapitálu působí jako páka, kterou management podniku zvedá výnosnost vlastního

kapitálu. Tím však součastně zvyšuje i jeho rizikovost. Finanční páka je založena na tom, že

je obvykle cizí kapitál levnější než vlastní kapitál.


46

úrokyplacené

EBITkrytíúrokové

aktivacelková

dluhcelkovýtzadluzenos

zdrojevlastní

aktivazdrojecelkové )(

Ukazatelé zadluženosti

Ukazatelé zadluženosti měří rozsah financování podniku dluhem. Lze měřit dvěma způsoby.

a)vycházíme z rozvahy a počítáme rozsah, ve kterém dluhy financují aktiva

b)vycházíme z výsledovky a počítáme krytí nákladů na cizí kapitál a provozním ziskem.

Vyjadřuje schopnost podniku platit úvěry.

Pro měření síly finanční páky se používá ukazatel:

Výhody a nevýhody zadlužení

Důvody pro použití cizího kapitálu:

Podnikatel nemá dostatečný vlastní kapitál při založení podniku, nebo přechodně

nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje u uskutečnění akce.

Použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli žádná práva v přímém řízení

podniku.

Cizí kapitál je většinou levnější než vlastní kapitál, jeho použití zvyšuje rentabilitu

podniku.

Důvody proti použití cizího kapitálů:

Cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu.

Každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat, neboť potenciální věřitelé se

obávají o svůj kapitál.

Vysoký podíl cizího kapitálu omezuje jednání managementu, které musí být

přizpůsobeno věřitelům.

S růstem zadluženosti roste úroková míra a i náročnost akcionářů na dividendy.


47

Optimální míra zadluženosti

Optimální míra zadluženosti se u různých podniků liší. Závisí na odvětví, ve kterém podnik

pracuje, na struktuře majetku, na úrokové míře bank, na výnosnosti podniku, stabilitě tržeb a

zisku apod.

Optimální zadluženost lze teoreticky stanovit jako minimum průměrných nákladů na kapitál

WACC.

Při optimalizaci vycházíme z toho, že:

Cizí kapitál je levnější než vlastní

S růstem zadluženosti roste i úroková míra, neboť roste riziko pro banku a větří riziko

vyžaduje vyšší výnosnost

S růstem zadluženosti roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy

Substituce vlastního kapitálu dluhem přináší zlevnění nákladů na celkový kapitál až

do určité míry zadluženosti, potom náklady začnou růst.

Příklad: Podnik A je pracující bez cizího kapitálu, podnik B používá 50% cizího kapitálu.

Výnos obou podniků je stejný.

Podnik Kapitál Vlastní

kapitál

Cizí

kapitál

Výnos

20%

Úroky

8%

Zisk Výnosnost

vlastního kapitálu

A 2000 2000 - 400 - 400 20 %

B 2000 1000 1000 400 80 320 32 %

Z příkladu je zřejmé, že použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu (32%).

Zvýšení výnosnosti je způsobeno jak použitím levnějšího cizího kapitálu, tak daňovým

efektem (daňovým štítem). Přesvědčíme se o tom, když se podíváme na podíl zisku před

zdaněním na vlastní kapitál:

A = 400/2000 = 20%, B = 320/1000 = 32%.


48

1. Objasněte pojem finanční analýza a vysvětlete k čemu slouží.

2. Vyjmenujte kategorie poměrových ukazatelů.

3. Co je to finanční páka? Existuje optimální míra zadluženosti?

KONTROLNÍ OTÁZKY


49

7. Dlouhodobé a krátkodobé finanční plánování

Podle časového úseku rozlišujeme mezi podrobným a hrubým plánem. Pro krátkodobé finanční plány,

tj. zpravidla roční a kratší časový horizont, přichází zpravidla v úvahu podrobné plánování, neboť se

pracuje s relativně jistými informacemi, pro dlouhodobé plány na více let pouze hrubé plánování. V

této kapitole si podrobněji rozebereme oba způsoby plánování a poukážeme na jejich hlavní rozdíly.


- Rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým finančním plánem

- Jaký je postup při tvorbě finančního plánu


- Vysvětlit jak krátkodobý finanční plán navazuje na dlouhodobý

- Charakterizovat úkoly finančního plánování

Krátkodobý finanční plán , který zajišťuje splnění dlouhodobého finančního plánu,

zahrnuje:

Plánování výnosů, nákladů a zisku, tj. plánovanou výsledovku (obvykle roční),

Roční plán Cash flow,

Plánování aktiv a pasiv, tj. roční plánovanou rozvahu,

Rozpočty peněžních příjmů a výdajů (ty jsou rozpracovány až do denních rozpočtů).


VÝSTUPY Z UČENÍ


50

Úkolem krátkodobého finančního plánování je zajistit splnění krátkodobých finančních

cílů, což jsou: zajištění likvidity podniku, správné stanovení potřebné celkové hodnoty

podnikového kapitálu, dodržování zlatého bilančního pravidla (= celková hodnota

dlouhodobě splatných zdrojů podnikového kapitálu má s dostatečnou rezervou převyšovat

hodnotu investičního majetku podniku), správné definování bezpečné míry zadluženosti

podniku (=VK > CK)

Plánovací horizont u krátkodobého plánu činí zpravidla 12 měsíců. Firma potřebuje s jistotou

vědět, že má dostatek hotovosti pro zaplacení účtů a že krátkodobé poskytnuté i přijaté

půjčky jsou smysluplně uspořádány. Úkolem krátkodobého plánování je především

zabezpečit krátkodobé vnější finanční zdroje. Krátkodobá finanční rozhodnutí se obecně

týkají plánování běžné hospodářské činnosti, tj. např. plánování krátkodobých aktiv a pasiv.

Krátkodobé plány jsou sestaveny s ohledem na stupeň využití daných kapacit. Nástrojem

krátkodobého plánování peněžních příjmů je peněžní rozpočet, tj. rozpočet všech příjmů a

všech výdajů.

Dlouhodobý finanční plán podniku obsahuje:

Analýzu finanční situace,

Plán tržeb,

Plán Cash Flow → hodnocení likvidity,

Plánovanou rozvahu (požadavky na majetek, potřeba finančních zdrojů, struktura

aktiv a pasiv),

Investiční rozpočet,

Rozpočet externího financování,

Plán nákladů a výnosů (výsledovka) → schopnost vytvářet zisk.

Úkolem dlouhodobého finančního plánování je zajistit splnění dlouhodobých finančních

cílů, což jsou: maximalizace tržní hodnoty podniku, maximalizace zisku před zdaněním,

plánování dlouhodobých tržeb a tržního podílu.


51

Dlouhodobé plánování má typický horizont 5 let, i když některé firmy se dívají dopředu na 10

let i více. Slouží k realizaci podnikatelského záměru. Jeho úkolem je také obstarat efektivně

kapitál. Dlouhodobé finanční plánování musí explicitně reagovat na fáze životního cyklu

podniku a reflektovat specifika z něj plynoucí. Dlouhodobé cíle podniku zajišťují dlouhodobé

finanční plány, především rozpočet finančních zdrojů a potřeb (plánují se výnosy, zisk,

rozdělení zisku, potřeby zajišťující splnění dlouhodobých cílů atd.) Dlouhodobé rozpočty jsou

zajišťovány prováděcími ročními finančními plány. Propočty dlouhodobé kapitálové potřeby

zahrnují založení podniku, rozšíření kapacit a restrukturalizaci podniku.

I. Jak se postupuje při tvorbě finančních plánů?

Finanční plánování zahrnuje několik postupových kroků:

Analýzy finančních a investičních možností, které má podnik k dispozici,

Promítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí s cílem vyhnout se

případným překvapením,

Zvolení určitých alternativ, které jsou následně včleněny do konečného

finančního plánu,

Měření výsledné výkonnosti finančního plánu v porovnání s cíli stanovenými

plánem.

Finanční plánování spočívá ve třech modelovacích polohách:

Kvantifikovat finanční cíle v zorném poli vlastnického zájmu na zhodnocení

investovaného kapitálu,

Formulovat finanční politiku, odpovídající dosažené finanční situaci podniku,

prognóza vnějšího prostředí a podnikatelské strategie,

Navrhnout vývoj financí podniku v souladu s finančními cíli a finanční politikou a ve

vazbě na plán prodeje (tržby) a na plán výroby (náklady).

1. Co musí obsahovat krátkodobý finanční školy a na jak dlouho se zpravidla sestavuje?

2. Jakým způsobem postupuje škola při dlouhodobém finančním plánování?

KONTROLNÍ OTÁZKY


52

8. Nákupní proces v řízení podniku

Každá firma se ve svém podnikání snaží co nejaktivněji prodávat a tím zvyšovat své tržby, případně

zisk. Bohužel ne každá firma si uvědomuje, že zvýšená aktivita při práci se vstupy a při řízení zásob

může mít za důsledek velmi výraznou úsporu nákladů a v tom důsledku také lze z této strany zásadním

způsobem ovlivňovat hospodaření firmy. V této kapitole si proto podrobněji rozebereme nákupní

proces a proces řízení zásob, abychom byli schopni optimalizovat zdroje, které podnik vynakládá.


- Jak probíhá nákupní proces

- Proč je důležité řízení zásob v podniku


- Vysvětlit jak probíhá nákupní výzkum trhu

- Jakým způsobem lze řídit zásoby v podniku

Každé podnikání je ve své podstatě nákup a prodej, jako základ směny vedoucí k uspokojení

potřeb. Směnu chápeme jako akt získávání žádoucího produktu od někoho nabídnutím

něčeho jiného na oplátku.

Aby se mohla směna (nákupní proces) uskutečnit, musí se splnit pět podmínek:

1. Musí být alespoň dvě strany.

2. Každá strana má něco, co by mohlo mít hodnotu pro druhou stranu.

3. Každá strana je schopna komunikace a dodání.


VÝSTUPY Z UČENÍ


53

4. Každá strana má svobodu přijmout nebo odmítnout nabídku.

5. Každá strana se domnívá, že je odpovídající nebo žádoucí jednat s druhou stranou.

Účastník směny, obě strany, jednají a pohybují se směrem k dohodě. Je-li dosaženo dohody,

říkáme, že se uskutečňuje transakce. Transakce jsou základní jednotkou směny. Jednou ze

stran transakce je kupující, který uskutečňuje nákup.

Nákupní proces

Vlastní rozhodovací proces při nákupu se člení na několik dílčích rozhodovacích etap a

činností. Jejich význam se liší podle toho, o jaký typ nákupu se jedná. Obvykle se uvádí a

v praxi uskutečňují tyto kroky:

1. Poznání problému – vede k iniciaci nákupu

2. Identifikace charakteru potřeby – zpracuje se všeobecná charakteristika potřeby

(technické požadavky na vlastnosti výrobku, ekonomické, estetické, normativní a ekologické

parametry, kritéria spolehlivosti, životnosti, vydatnosti a ceny)

3. Specifikace výrobku – hodnotová analýza (jde o takové varianty materiálu a výrobků, které

jsou nejefektivnější, nikoliv nejlevnější)

4. Nákupní průzkum trhu – jde o průzkum dodavatelů a predikci budoucích potřeb

5. Soustředění nabídek

6. Výběr dodavatelů

7. Zadání objednávek a sjednání smlouvy

8. Kontrola dodávek

9. Hodnocení dodavatelů


54

Nákupní výzkum trhu

V této fázi nákup usiluje o získání takových souborů informací o trhu, které nám umožní

zvolit optimálního dodavatele. Zdrojem informací, které zvažujeme dříve než přistoupíme

k vlastnímu „terénnímu“ výzkumu dodavatelů jsou zejména:

Kritéria a metody pro volbu dodavatele

V podniku se na rozhodování o dodavateli a vůbec na nákupním rozhodování nepodílí pouze

pracovníci nákupu, ale i pracovníci jiných útvarů. Mluví se o tzv. nákupním centru, do kterých

se zahrnují všechny osoby a organizace, které se podílejí na rozhodovacím procesu, mající

stejné zájmy a nesoucí stejná rizika rozhodnutí.

Dále je nutno rozlišit dva typy dodavatelů:

- konzervativní typ - dodává stejný sortiment po dlouhá léta, příliš nevyhledává

inovace, ale snaží se být spolehlivý,

- inovační typ - prosazuje změny jak výrobku, tak technologie výroby, je zde problém

menší stability a určité počáteční problémy vzájemných vztahů.

Před konečným rozhodnutím není na škodu projednat znovu, přesněji a konkrétněji některá

závažnější kritéria. V náročném rozhodnutí lze vybrat buď jednoho, nebo několik dodavatelů.

Často je lépe dát přednost nákupu z více zdrojů, čímž se eliminuje závislost pouze na

jediném, navíc se tím naskýtá možnost srovnávat a případně upravit argumentaci při jednání

o změně podmínek nákupu.

Specifické případy:

- nákupce má příkaz nakoupit to nejlevnější s ohledem na finanční problémy firmy,

- subjektivní přístup, tj. při nedokonalé, málo účinné stimulaci nákupce,

- subjektivní zájmy, kdy nákupce jedná pod různým nátlakem,

- výběr podle přesně legislativně vymezených procedur (výběrové řízení).


55

Vliv volby dodavatele na efektivnost nákupní činnosti

Vliv volby dodavatele na efektivnost nákupní činnosti je poměrně značný a může ovlivnit do

značné míry i další vývoj firmy, zejména u volby dodavatele výše zmíněnými specifickými

případy.

Odběrateli se často doporučuje, aby se čas od času podíval na vzájemný vztah

s dodavatelem očima dodavatele. Položil si otázku, co on očekává od vzájemného vztahu.

Obecně je to jasné: růst zisku a dlouhodobé prosperity. Další očekávání mohou být pro výší

efektivnost např.:

- lepší využití kapacit, včetně logistického systému,

- prodej výrobků, které se jinak dobře neprodávají,

- zlepšení pověsti v daném regionu,

- zákazník projevil zájem o nové druhy výrobků.

8.1 Řízení zásob v podniku

Řízení zásob je v kompetenci nákupního útvaru. Pod pojmem zásoby se rozumí zásoby

surovin, materiálů, komponentů, polotovarů, náhradních dílů, nářadí, přípravků, obalů a

obalových materiálů, jakož i materiálů nezbytných pro řízení a správu, výzkum a vývoj,

vnitřní sociální služby pro zaměstnance apod.

Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, kdy se efektivně vyrovnává časové či

množstevní nesoulady v procesech výroby s možností tlumit důsledky náhodných výkyvů

v průběhu dvou navazujících procesů včetně jejich logistického propojení.

Řízení zásob má složku strategickou i operativní.

Strategická složka představuje soubor rozhodnutí o výši finančních zdrojů, které chce podnik

vyčlenit z celkových disponibilních zdrojů na krytí zásob v dané struktuře.


56

Operativní složka zabezpečuje udržování konkrétních druhů zásob v dané výši a struktuře.

Rozčlenění řízení zásob z hlediska funkce, jakou plní:

Obratovou (běžnou) zásobu = vznik a pohyb je dán tím, že její „pořízení“ se

uskutečňuje v dávkách, zatímco čerpání je uskutečňováno v častějších a menších

dávkách.

Pojistná zásoba = má za úkol tlumit náhodné výkyvy jak na straně vstupu tak na

stropě výstupu ze zásoby.

Zásoba pro předzásobení = má za úkol vyrovnat předpokládané větší výkyvy na

vstupu nebo na výstupu

Zásoba strategická = má zajistit podniku přežití při nepředvídaných událostech

(např. pro krytí potřeb firmy při kalamitách)

Zásoba spekulativní = utváří se za účelem dosažení mimořádného zisku vhodným

nákupem.

Pro řízení zásob je nutné sledovat několik základních funkčních stavů (hladin) zásob:

Okamžitá zásoba

Faktická – skutečný stav zásob ve skladu

Dispoziční zásoba – faktická zásoba snížená o vnitropodnikové objednávky, doklady

k výdaji)

Bilanční zásoba – dispoziční zásoba zvětšená o velikost nevyřízených, ale

potvrzených objednávek.

Průměrná zásoba - představuje aritmetický průměr denních stavů fyzické zásoby za určité

období.

Dále se při řízení zásob uplatňují následující ukazatelé výkonnosti:

Ukazatelé aktivity, měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy: má-li jich více, než

je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a tím nízký zisk, má-li jich málo, přichází o tržby,

které by mohl získat. Počítá se pro jednotlivé skupiny aktiv:zásoby,pohledávky, fix.aktiva a

pro celková aktiva. Ukazatel udává počet obrátek zásob za sledované období (obvykle rok).

U nás se počítá na den (děleno 360). Zájem je na zvyšování počtu obrátek.


57

Doba obratu zásob - Výsledek představuje počet dnů, po které jsou zásoby vázány

v podnikání. Pro ukazatel platí, čím delší je výrobní cyklus, tím vyšší je hodnota tohoto

ukazatele

Doba obratu zásob = 360*tržby

zásoby

Počet obrátek zásob za určenou dobu (většinou za 1 rok) udává ukazatel obrat zásob, který

je definován jako: zásoby

tržby

Strategie pro doplňování zásob:

a) Strategie „s,S“ = volné objednací termíny, signál pro doplnění zásob je zde vyslán

v okamžiku, kdy faktická nebo disponibilní zásoba klesne pod stanovenou hladinu „s“.

b) Strategie „t,S“ = pevně stanovené objednací termíny, které se pravidelně opakují po

uplynutí intervalu „t“

c) Strategie „X“ = strategie vyplývající z chování zásoby v určitém nejistém období.

Metody řízení zásob

1) Metoda JUST-IN-TIME

Cílem metody JIT je “nulová zásoba” a stoprocentní kvalita. Tohoto cíle se nedosahuje tím,

že by odběratel přenechal starost a náklady spojené se zásobami na svém dodavateli, ale

tím, že realizují dokonalou spolupráci a koordivovanost svých činností, a to tak, že se zásoby

u odběratele stávají zbytečné (ale i u dodavatele). Správné zavedené JIT znamená menší

zásoby, vyšší kvalitu, produktivitu a přizpůsobení změnám poptávky na trhu.

Hlavní charakteristika a využití JIT:

Přísná kontrola kvality

Pravidelné a spolehlivé dodávky

Blízkost výroby

Spolehlivé telekomunikace

Poskytování bezprostředních plánových informací

Princip jediného zdroje

Společná spolupráce s využitím metod hodnotové analýzy

Úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem


58

2) Metoda ABC

Principem této metody je rozčlenění materiálových druhů na tři (i více) skupiny. Hlediskem

pro třídění je hodnotový rozsah spotřeby jednotlivch druhů materiálů.

3) Metoda Just – in – case

doplňování zásob v dávkách, závislost na režimu jejich čerpání je volnější, koriguje se

optimum zásob. Nezbytné jsou při tom rezervy.

4) Kanban

používá se hlavně v automobilovém průmyslu. Metoda zásobování formou rotujících

přepravek (právná přepravka = imput dodavateli pro novou dodávku)

1. Jakým způsobem pomáhá správně vedený nákupní proces k finančnímu zdraví školy?

2. Aplikuje se ve vaší škole efektivní systém řízení zásob?

KONTROLNÍ OTÁZKY


59

…………………………………………………………………………………………………

9. Charakteristika investice a investiční činnosti Investice je vnímána jako dlouhodobá a finančně náročná záležitost. Z tohoto důvodu je

před každou investicí velmi důležité investici dobře posoudit, z hlediska její návratnosti,

rizikovosti. V této kapitole se budeme zabývat pravidly pro posouzení investic, tak aby

bylo možné jednotlivé investice smysluplně posuzovat. Rozebereme typy investic, jejich

plánování a metody výpočtu jejich efektivnosti.


- Co jsou a jak se plánují investice

- Jaké jsou postupy hodnocení investic


- Charakterizovat jednotlivé postupy při hodnocení investice

- Klasifikovat různé investiční projekty

- Vysvětlit jednotlivá kritéria při hodnocení efektivity investic

Podnikové pojetí investic

Plánování investic je jednou z nejsložitějších a mnohostranných činností podnikového

managementu. Vychází z dlouhodobých strategických cílů podniku, hledá způsoby a cesty

jak tyto cíle splnit, hledá zdroje pro zamýšlené investiční akce, sestavuje kapitálové rozpočty,

hledá použití pro volné finanční zdroje, tj. vyhledávání investičních příležitosti, hodnotí

efektivnost investičních projektů a vybírá nejlepší z nich, hodnotí uskutečněné investiční

projekty.


VÝSTUPY Z UČENÍ


60

Plánování investic vychází ze strategického podnikového plánu, který zachycuje hlavní cíle

podniku. Strategický podnikový plán je produktem vrcholového vedení podniku, především

pracovníků marketingu, výroby a financí. Jsou v něm stanoveny cíle v oblasti nových výrobků

a zdokonalování výrobků existujících, rozšiřování dosavadního trhu a získávání trhů nových,

snižování výrobních, správních, odbytových a jiných nákladů, hledání nových investičních

příležitostí, cíle sociální a cíle v oblasti ekologie.

I když uvedené cíle tvoří určitý komplex, dominantní postavení mezi cíli podniku má

maximalizace zisku, nebo maximalizace tržní hodnoty firmy.

Z hlediska účetnictví rozlišujeme investice:

Finanční – nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních společností,

dlouhodobé půjčky apod.

Hmotné – výstavba nových budov, cest, pořízení pozemků, výrobních zařízení,

strojů, dopravních prostředků apod.

Nehmotné – nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv apod.

Postup hodnocení efektivnosti investic:

1. Určení kapitálových výdajů na investici

2. Odhadnutí budoucích čistých peněžních příjmů, které investice přinese a rizika

3. Určení nákladů na kapitál vlastního podniku

4. Výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů a její porovnání s kapitálovými

výdaji na investici

Čím vyšší riziko, tím vyšší požadovaná výnosnost.

Metody hodnocení investic členíme do dvou hlavních skupin:

1) Statické metody

průměrný výnos z investice

doba návratnosti investice – preference rychlé návratnosti

2) Dynamické metody

čistá současná hodnota (NPV) – absolutní přírůstek hodnoty


61

vnitřní výnosové procento (IRR) - relativní zhodnocení kapitálového

výdaje

index ziskovosti - relativní zhodnocení přírůstku hodnoty

Statické metody -

Zaměřují se především na sledování peněžních přínosů z investice, případně na

jejich poměřování s počátečními výdaji. Zcela opomíjejí faktor rizika a čas berou

v úvahu pouze omezujícím způsobem

a) Průměrný výnos z investice se vypočte jako podíl průměrného ročního čistého

zisku (Zr) a nákladů na investici (Io).

Vypočtená rentabilita se srovnává s investorem požadovanou mírou zúročením,

je-li rentabilita investice vyšší, je investice výhodná, je-li nižší, investici bychom

neměli realizovat.

Nevýhodou ukazatele je, že:

Nebere v úvahu působení faktoru času a rizika, je to statická metoda

Nepřihlíží k rozložení zisku v čase a proto se dává přednost metodám

diskontovaného cash flow.

b) Doba návratnosti je takové období (počet let), za které tok výnosů (čistý cash

flow) přinese hodnotu rovnající se počátečním kapitálovým výdajům na investici.

Počáteční kapitálové náklady na investici (K)

Doba návratnosti =

Průměrné roční cash flow z investice (CF)

Nevýhodou této metody je:

Nebere v úvahu výnosy po době splacení a

Nebere v úvahu časové rozložení výnosů v době splácením

Nebere v úvahu faktor rizika


62

Dynamické metody –

Přihlížejí k působení faktoru času, jejich základem je aktualizace (diskontování) všech

vstupních parametrů použitých pro výpočet. Zároveň je v diskontním faktoru

zohledněno nejen působení času, ale i rizika.

a) Metoda čisté současné hodnoty (NPV)

Je základem všech dynamických metoda zároveň je metodou nejpoužívanější

a nejvhodnější, neboť dává srozumitelný výsledek a tím i jasná rozhodovací

kritéria. Čistá současná hodnota vyjadřuje v absolutní výši, rozdíl mezi

aktualizovanou hodnotou peněžních příjmů z investice aktualizovanou

hodnotou kapitálových výdajů na investice

NPV=Suma CF/(1+k)-IN

Je-li čistá současná hodnota investice kladná, investici můžeme přijmout.

b) Metoda vnitřního výnosového procenta (IRR)

IRR – můžeme definovat jako takovou úrokovou míru, při které současná

hodnota peněžních příjmů z investice se rovná kapitálovým výdajům (nebo

současné hodnotě kapitálových výdajů).

IRR je maximální úroková míra, kterou nám určitá investice přinese, je to

taková úroková míra, při které je ČSH = 0.

Výhodou IRR je, že pro stanovení a využití pro rozhodování o přijetí, či

zamítnutí daného podnikatelského projektu není třeba znát přesně diskontní

sazbu.

Je-li celá investice na úvěr, mělo by být vnitřní výnosové procento vyšší, než

je úroková míra.


63

c) Index ziskovosti (Profitability Index)

Představuje relativní ukazatel, který vyjadřuje poměr očekávaných

diskontovaných peněžních příjmů z investice k počátečním kapitálovým

výdajům.

Iz > 1 projekt je přijatelný

Iz < 1 projekt není přijatelný

Investiční plánování a kriteria pro hodnocení efektivnosti investic

Plánování investic = úkol podnikového managementu, vychází ze strat.plánu

vychází z dlouhodobých strategických cílů podniku,

hledá způsoby a cesty jak tyto cíle splnit,

hledá zdroje pro zamýšlené investiční akce,

sestavuje kapitálové rozpočty,

hledá využití pro volné fin.zdroje,

hodnotí efektivnost investičních projektů.

Plánování investic vychází ze strategického plánu, který zachycuje hlavní cíle podniku, je

produktem vrcholového vedení, výroby a financí. Dominantní cíl = maximum zisku, max. tržní

hodnoty, cash flow (EVA nebo MVA).

Klasifikace investičních projektů:

1. Náhrada zařízení – protože obvykle jde o nezbytnou náhradu opotřebovaného

zařízení, provede se bez zvláštních analýz a rozhodovacích procesů.

2. Výměna zařízení za účelem snížení nákladů – jde o výměnu provozuschopného,

ale zastaralého zařízení, na němž je výroba nákladná.

3. Expanze dosavadního výrobku a rozšíření trhu – rozhodnutí je více komplexní a

vyžaduje i průzkum trhu. Rozhodnutí je v rukou vyšších stupňů řízení.


64

4. Vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy – vývoj a

zavedení nového výrobku je vysoce nákladná a při tom riziková záležitost, stejně jako

expanze na nové trhy. Schválení je obvykle v rukou vrcholového řídícího orgánu a

celá akce bývá součástí strategického plánu.

5. „Nařízené“, výnosy nepřinášející investiční projekty – jde o investice v oblasti

bezpečnosti práce, ekologie a jiné, které podnik musí provést, aby vyhověl různým

nařízením a předpisům.

6. Výzkum a vývoj – pro řadu podniků hlavní a nejdůležitější kapitálové výdaje.

7. Dlouhodobé smlouvy, které přinášejí výnosy a vyžadují náklady pro řadu let, jako

jsou smlouvy o dlouhodobém poskytování výrobků nebo služeb specifickým

zákazníkům.

8. Ostatní investiční projekty – sem patří všechny ostatní, jako budování parkoviště

nebo výstavba administrativní budovy.

Klasifikace investic:

Finanční – nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních společností,

dlouhodobé půjčky apod.

Hmotné – výstavba nových budov, cest, pořízení pozemků, výrobních zařízení,

strojů, dopravních prostředků apod.

Nehmotné – nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv apod.

Zdroje financování investic:

Vlastní zdroje

Cizí zdroje

Hodnocení efektivnosti investic:

Investor, obětuje svůj současný důchod za příslib budoucího důchodu s cílem dosáhnout

zisku. Přihlíží přitom k riziku a k době, za kterou budoucí výnosy získá.

Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice je její:

Výnosnost (rentabilita) – vztah mezi výnosy a náklady

Rizikovost – stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů

Doba splacení (tzv. stupeň likvidity investice), tj. doba (rychlost) přeměny investice

zpět do peněžní formy.


65

Ideální investice: Vysoká míra výnosnosti, bezriziková a co nejdříve se zaplatí.

Postup hodnocení efektivnosti investic:

1) Určení kapitálových výdajů na investici

Kapitálové výdaje tvoří:

pořizovací cena investice (nákupní cena + doprava + instalace + výdaje na

projektovou dokumentaci),

zvýšení čistého pracovního kapitálu (zvýšení oběžného majetku mínus zvýšení

krátkodobých závazků),

výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného investičního majetku ( o

příjmy se investiční náklady snižují),

daňové vlivy.

2) Určení budoucích peněžních příjmů:

Tedy celkové cash flow, které poplyne z realizovaného projektu po dobu jeho životnosti.

V praxi často dochází k jejich přecenění (naopak u kapitálových výdajů k jejich podcenění).

Odhad je velmi problematický, protože na projekt působí mnoho vlivů, jako např. faktor času,

inflace, měnící se podmínky na trhu atd.

3) Určení nákladů na kapitál vlastního podniku

Kapitál stejně jako ostatní výrobní činitelé něco stojí, má své náklady. S těmi musíme počítat

při hodnocení investice. Financuje-li firma celou investici vlastním kapitálem, pak náklady

jsou požadovaný výnos z kapitálu (vyjádřený např. v dividendách). V podstatě jde o

financování zadržených ziskem nebo novou emisí akcií. Jedním ze způsobů je vyjít z minulé

výše dividend a předpokládaného růstu ceny akcie.

Je-li investice financována jen cizími zdroji (úvěrem, obligacemi), pak náklady na úrok

z úvěru musí být nižší než výnos z investice.


66

4) Výpočet současné hodnoty očekávaných peněžních příjmů

Hodnota dnešní peněžní jednotky je cennější, než hodnota peněžní jednotky v budoucnu.

Proto výnosy vznikající v delším období musíme přepočítat na stejnou časovou bázi, tou

bývá rok pořízení investice. Budoucí hodnotu tedy přepočítáme na současnou. Jako

přepočítávacího koeficientu se využívá průměrná míra kapitálových nákladů (podniková

diskontní míra).

!!!Čím vyšší riziko, tím vyšší požadovaná výnosnost!!!

1. Co je to investice?

2. Jaké investice jsou naplánovány ve vaší škole v nejbližších 3 letech?

KONTROLNÍ OTÁZKY


67

3. Jaký přínos budou tyto investice pro školu mít?

10. Rizika v podniku – kategorie, identifikace a měření

podnikových rizik

Hospodářská činnost podniku přináší soubor nebezpečí podnikatelského neúspěchu (ztrát),

který může narušit finanční rovnováhu firmy. Tak tomu je zejména při zavádění nových

výrobků na neznámé trhy, při výzkumu a vývoji nových technologických postupů, při

investiční činnosti apod. na druhé straně může hospodářská činnost podniků vést

k mimořádným úspěšným výsledkům a posílení finanční stability. V poslední kapitole si proto

poukážeme, jaká rizika podnikání přináší a také jak je vhodným způsobem eliminovat.


- Co jsou a jak se plánují investice

- Jaké jsou postupy hodnocení investic


- Charakterizovat jednotlivé postupy při hodnocení investice

- Klasifikovat různé investiční projekty

Základy Risk Managementu

Management rizik je systematická integrace rizika do klíčových manažerských rozhodnutí

Riziko - možnost, že dojde s určitou pravděpodobností události, která se liší od

předpokládaného stavu či vývoje - vystavení se nejistotě

Vystavení – nést odpovědnost za jeho možný dopad

Nejistota – neznalost budoucího stavu situace


VÝSTUPY Z UČENÍ


68

Kategorizace rizik

- je dnes celá škála doporučených kategorií, do nichž lze identifikovaná rizika uspořádat.

Vzhledem k těmto procesům mohla podnikatelská rizika seskupovat do skupin, například

podle definic:

Obchodní rizika – zahrnují rizika z obchodních činností podniku

Obchodní rizika lze dále členit na:

Rizika tržní – možnost vzniku ztráty nebo zisku související se změnou hodnoty

uzavřených smluv, závazků nebo peněžních toků vlivem pohybu tržních faktorů

Rizika operativní – jedná se o potenciální ztráty plynoucí z chyb selhání systému pro

vypořádání obchodní transakce

Rizika z provádění nákupů – vnitřní

- komplex rizik spjatých s problémy při formulaci potřeb, požadavků na

produkt a obchodního partnera při vedení a vyhodnocení výběrového

řízení. Rizika lze řídit nastavením pravidel pro nákup a jejich striktním

dodržováním, oddělením kompetencí.

Mezi nejdůležitější rizika v nákupu patří:

Rizika jakosti dodávek

Rizika včasnosti dodávek

Rizika schopnosti dostát závazkům plynoucím ze záruk

Riziko dopravy dodávek

Riziko vzniku škod při přepravě.


69

Finanční rizika

– jsou definována především jako rizika ohrožení likvidity společnosti a všechna taková další

rizika, jejichž negativní dopad se projeví v cash - flow z finančních operací

Finančních rizika můžeme dále rozčlenit: Likviditní riziko, Úrokové riziko , Měnové riziko,

Kreditní riziko, Daňové riziko.

Rizika řízení lidského kapitálu

- jsou souhrnem externích i interních faktorů, které mohou zapříčinit selhání lidského činitele

a rovněž i vlivy snižující spokojenost zaměstnanců a jejich loajalitu; obojí se následně odrazí

ve snížení výkonnosti společnosti. Patří sem rizika jako: Riziko chybného vedení pracovníků,

Volba stylu řízení, Konflikty na pracovišti, Neúčinná motivace, Riziko střetu zájmů , Riziko

zneužití pravomoci,...

Rizika majetková

– jejich dopadem je neefektivní využívání majetku společnosti, případně nepředpokládaný

nárůst výdajů na jeho pořízení a správu

Rizika IT

- jsou rizika týkající se informací dat, znalostí, jejich zpracování, metodiky umožňující

jejich interpretaci a zabezpečení jejich ochrany.

Rizika ve vědě a výzkumu

- jsou ztráta schopnosti rozvoje podnikání společnosti

- tato rizika se projeví stagnací nebo snižováním výkonnosti společnosti s dopadem na

hospodářské výsledky a v konečném důsledku i na její konkurenceschopnost.

- Rizika ve vědě a výzkumu mohou být následující: Rizika nedostatečně aplikovaného

managementu znalostí, Nedostatek podnětů a inovačních projektů, Rizika budoucí ztráty

konkurenceschopnosti, Nesoulad poslání, vize a strategie.

Identifikace rizik

- znamená stanovit ty veličiny, jejichž možný budoucí vývoj by mohl

ovlivnit (negativně i pozitivně) hospodářské výsledky či jiná zvolená

kritéria společnosti


70

- základem pro určení rizik (rizikových faktorů), jsou znalosti a expertní

zkušenosti pracovníků, protože mnoho faktorů jsou prognosticky

značně nejisté a je třeba hledat analogie u příbuzných, případně již

realizovaných projektů

Přístupy k identifikaci rizik:

- k identifikaci rizik se přistupuje směrem od vedení společnosti

- tento přístup je rychlý a méně náročný na komunikaci

- protože tento přístup neposkytuje větší hloubku pohledu, musí se, pokud společnost

potřebuje pro měření rizik přesná data, identifikovaná rizika postupně zpřesňovat a

doplňovat

- k identifikaci rizik se přistupuje od nejnižší úrovně řízení společnosti

- získané informace umožňují více přesnosti a větší detailnost pohledu

- nevýhodou je vysoká náročnost na komunikaci a koordinaci

- identifikace rizik se dle linií v organizační struktuře, dle procesů, které jsou svázány

s organizačními jednotkami, případně i podle produktů

- tento přístup je možné kombinovat s oběma předcházejícími přístupy

- náročnost tohoto přístupu spočívá v nutnosti zavést a používat jednotnou

kategorizaci rizik, kterou vyžaduje syntéza získaných dat.

Kroky řízení rizika

- problematika řízení rizik vyvstává jako aktuální v teorii i praxi manažerského myšlení

při poznávání životně důležitých předpokladů podnikatelského přežití a prosperity

v podmínkách stálých i kritických změn podnikatelského prostředí a hledání možností

je aktivně ovlivňovat


71

Kroky řízení rizika:

- určení faktorů rizika

- stanovení významnosti faktorů rizika

- stanovení rizika

- hodnocení rizika a přijetí opatření na jeho snížení

- příprava plánu korekčních opatření

Finanční rizika při řízení podniku

Existují 3 základní typy finančních rizik :

Tržní riziko

Kreditní riziko

Likviditní riziko

Konkrétní velikost finančních rizik záleží především na struktuře obchodů podniku a na vývoji

vnějších vlivů.

Tržní riziko

= pravděpodobnost změny hodnoty podniku způsobené změnou tržní hodnoty rizikového

faktoru. Tržní riziko způsobují rizikové faktory (= tržní ceny).

Kvantitativní parametr = volatilita (=směrodatná odchylka výnosů tržní hodnoty

rizikového faktoru).

- vystavujeme se mu pokaždé, když předpokládáme pevnou hodnotu závazku nebo

pohledávky v budoucnu. Je neodmyslitelnou součástí finančního plánování.

- dle typu podkladového tržního nástroje rozlišujeme 4 tržní rizika

1) úrokové (riz. faktor = požadovaný tržní výnos v odpovídající měně a

čas.horizontu), ovlivňuje hodnotu všech očekávaných příjmů a výdajů jejichž

výše je pevně daná a současná hodnota se mění se změnou tržních

úrok.sazeb.


72

2) měnové (riz. faktor = výnos kurzu cizí měny vůči základní měně podniku),

ovlivňuje hodnotu všech budoucích peněžních toků vyjádřené v cizí měně.

3) Akciové (riz. faktor = výnos na akciovém trhu), riziko nesou všechny nástroje,

jejichž hodnota je odvozena od tržní ceny akcií.

4) Komoditní (riz. faktor = změna tržních cen obchodovaných komodit), riziko

nesou všechny budoucí příjmy a výdaje, které závisí na ceně obchodované

komodity.

Kreditní riziko

= pravděpodobnost změny hodnoty podniku způsobené tím, že protistrana neplní závazek

Je charakteristická vazba na objektivní jednání jiného subjektu. V oblasti podnikání je

všudypřítomné (pokaždé při uzavírání smlouvy)

- pro řízení tohoto rizika se prvotně posuzuje schopnost plnit závazky (=bonita) protistrany

1) úvěrové

2) riziko vypořádání

3) riziko ztráty obchodu

Likviditní riziko

= pravděpodobnost změny hodnoty podniku, způsobené nemožností uskutečnit očekávanou

transakci v daném čase. Může se projevit jako problém vlastní likvidity nebo likvidity trhu.

1) Likvidita trhu = schopnost trhu uskutečnit za běžných tržních podmínek požadovanou

transakci. Případná nelikvidita může být absolutní a nebo relativní.

Relativní = obchod nelze uskutečnit za běžných tržních podmínek, ale lze nalézt protistranu,

která transakci nakonec uskuteční za horší cenu pro poptávajícího. (transakce zvyšuje tržní

riziko).


73

Absolutní = způsobena poruchou a nebo nedokonalostí trhu

2) Riziko financování (vlastní likvidita)

= v případě kdy podnik nemůže uskutečnit plnění pro aktuální nedostatek peněžních

prostředků. (také insolvence nebo plat.neschopnost)

Likviditu může podnik zajišťovat dostatkem hotovosti nebo úvěry či cennými papíry,

odprodejem pohledávek (faktoring) nebo balíků úvěrů (sekuritizace)-

Likvidita se zhoršuje nevhodným umísťováním volných finančních prostředků, špatnou

obchodní činností, nebo ztrátou disponibilních úvěrů u bank. Také působením vnějších vlivů

– viz. kreditní riziko, nelikvidita trhu = druhotná platební.

1. Jaké hlavní kategorie rizik jste schopni rozlišit u Vás ve škole?

2. Jakým způsobem se snažíte ve vaší škole rizika eliminovat?

2. Jak ohrožuje riziko likvidity provoz školského zařízení?

KONTROLNÍ OTÁZKY


74

11. Implementace systému řízení jakosti Z pohledu požadavků normy ČSN EN ISO 9001:2009 stojí řízení finančních záležitosti a

účetnictví podniků mimo její hlavní zájem. Podmínkou samozřejmě je, že musí odpovídat

zákonům a nařízením dané země.

Finanční zdroje potřebné pro zavádění, udržování a zlepšování systému řízení kvality by

měla organizace zohlednit při plánování ostatních nákladů potřebných k zajištění chodu

společnosti. Náklady systému řízení kvality lze rozdělit na:

- náklady před udělením certifikátu kvality

- náklady po udělení certifikátu kvality

Náklady před udělením certifikátu kvality

- náklady na harmonizaci systému řízení kvality organizace s požadavky normy ČSN

EN ISO 9001:2009: organizace, která se rozhodné pro získání certifikátu kvality musí

splnit požadavky uvedené v normě ČSN EN ISO 9001:2009. V praxi to znamená

procházet jednotlivé kapitoly normy a upravovat již fungující systém řízeni kvality

organizace tak, aby odpovídal požadavkům této normy. Tuto činnost zpravidla řídí

pracovníci externí poradenské firmy, které se zabývají přípravou společností pro

certifikaci systému řízení kvality.


VÝSTUPY Z UČENÍ


75

- Náklady na poradenskou činnost spojenou s implementací požadavků systému řízení

kvality ve společnosti: poradenská činnost při přípravě společnosti k certifikaci

systému řízení jakosti obvykle zahrnuje:

o provedení analýzy stavu systému řízení kvality, který ve společnosti existuje a

stanovení nutných změn potřebných pro splnění požadavků normy

o zpracování dokumentace systému řízení kvality: hlavním dokumentem

systému kvality je Příručka kvality, ve které je popsán systém řízení kvality

organizace podle jednotlivých požadavků normy nebo obsahuje odkazy na

dokumenty, ve kterých jsou tyto požadavky popsány. Dalšími dokumenty jsou

Politika kvality, Cíle kvality, Směrnice, příkazy, záznamy apod.

o školení zaměstnanců o kvalitě: všichni zaměstnanci musí být proškolení

o fungování systému řízení kvality v organizaci. Školení mohou být rozdělena

podle funkcí pracovníků tak, aby byl každý pracovník seznámen s činnostmi,

které se týkají výkonu jeho práce

o provedení předcertifikačního auditu za účelem zjištění nedostatků slabých

stránek a možnosti je odstranit před samotným certifikačním auditem

- náklady na certifikaci systému kvality: zahrnují cenu provedení certifikačního auditu a

vydání certifikátu systému řízení kvality. Cena hrazená akreditované certifikační firmě

je ovlivněna velikosti certifikované organizace, počtem zaměstnanců a rozsahem

certifikovaných činností

Náklady po udělení certifikátu kvality

- dozorové audity: po udělení certifikátu kvality je společnost pravidelně (obvykle

jednou ročně) prověřována, zda stále splňuje požadavky normy ČSN EN ISO

9001:2009. Dozorové audity provádí stejná firma, které provedla dříve certifikační

audit

- náklady na udržování a rozvoj systému řízení kvality: zahrnují například provádění

interních auditů, jmenování a výkon funkce manažera kvality, činnosti nutné pro

plnění požadavků normy a případné změny v rámci zlepšování systému kvality


76

Nakupování

V oblasti vzdělávání je proces nakupování zpravidla využíván především pro:

nákup hmotných vstupů a služeb – potřeb pro rozvoj a udržování

infrastruktury a zařízení potřebných pro provoz organizace (PC+SW vybavení,

projekční technika, podklady pro výuku, kurzy a školení, tisk, údržba školících

a výukových prostor aj.)

nákup služeb pro výuku a pedagogickou činnost ve formě externích lektorů,

přednášejících nebo konzultantů)

Postup procesu nakupování

Proces nakupování musí být, stejně jako ostatní procesy zaveden, popsán ve firemní

dokumentaci jakosti a řízen. Za řádný a efektivní průběh procesu nakupování odpovídá

pověřený pracovník společnosti, souhlas s nákupem je zpravidla v kompetenci vedení

organizace.

Postup při nakupování:

shromažďování informací a evidence potřeb na nákup

rozhodnutí o realizaci nákupu

zpracování informací o konkrétním nákupu (popis nakupované dodávky,

kritéria)

dokumentace pro nákup (poptávka, objednávka, kupní smlouva)

výběrové řízení (je-li vypsáno)

realizace nákupu (převzetí nakupované hmotné dodávky nebo služby,

provádění činnosti lektora, poradce aj.)

vedení databáze dodavatelů hmotných vstupů a služeb

vedení databáze lektorů a poradců

hodnocení dodavatelů, databáze vybraných a ověřených dodavatelů


77

Hodnocení a výběr dodavatelů

Pro trvalou spolupráci si organizace vybírá pouze dodavatele, kteří splňují její

požadavky na dodávané výrobky a služby. Společnost zabezpečuje nákup u

dodavatelů, kteří respektují podmínky kvality a kteří plní i další požadavky a kritéria,

která jsou na dodavatele stanovena.

Organizace by měla pravidelně /většinou jednou ročně/ provádět hodnocení dodavatelů

způsobem vhodným pro organizaci při zohlednění kritérií, která jsou důležitá pro

organizaci. Hodnocení dodavatelů podle daných kritérií lze provádět pomocí bodového

systému, procentuálním hodnocením či jakýmkoliv jiným vhodným způsobem.

Mezi kritéria pro hodnocení dodavatelů mohou patřit například:

- cena

- kvalita dodávaných výrobků a služeb

- objem dodávek

- termín dodávek

- flexibilita dodavatele a schopnost reagovat na změny požadavků

- zavedení certifikovaného systému řízení jakosti

- geografická lokace dodavatele

Ve společnosti by měl evidován okruh ověřených dodavatelů. Externí dodavatelé pro

výuku (lektoři, konzultanti) jsou vybírání a hodnocení podle kritérií, která jsou stanovena,

jako například:

- vzdělání

- délka praxe

- pedagogické zkušenosti

Pokud lze některou službu nebo výrobek nakoupit od vícera prověřených dodavatelů, měla

by organizace logicky zvolit dodavatele, který má lepší hodnocení.


78

12. Aplikace školní tématiky

Postavení školství ve veřejném sektoru

Školství je vnímáno jako jedno z důležitých odvětví veřejného sektoru, které produkuje

převážně veřejné statky a přispívá ke kultivaci lidského potenciálu a společnosti.

Ekonomickým a následně společenským problémem školství je měření jeho výstupů.

Výstupy můžeme měřit jako počet žáků či studentů, případně výši výdajů na určitý druh

vzdělávání. Bohužel nelze u těchto vstupů změřit kvalitu dosažených výstupů k velikosti

vstupů.

Školství a jeho koncepce je nedílnou součástí vzdělávací politiky státu, neboť úroveň

jednotlivých stupňů vzdělávání má přímý vliv na celkový rozvoj země. Vzdělaní lidé jsou

předpokladem pro hospodářský rozvoj země, zajištění produkce kvalitních výstupů a také se

snadněji adaptují na trhu práce. Celkové výdaje různých států na vzdělání se poměřují

nejčastěji v procentuálním vyjádření v poměru k HDP. Tento poměr často souvisí

s dlouhodobou ekonomickou situací a historickým vývojem země.


- Jaké je postavení školy ve veřejné sektoru

- Jakým způsobem je školství financováno

- Jak se sestavuje hospodářský výsledek školy


- Rozlišit náklady školy


VÝSTUPY Z UČENÍ


79

12.1 Financování školských zařízení

Rozpočet každé veřejné školy je sestavován každoročně příslušnou školou a je předkládán

v podobě návrhu rozpočtu zřizovateli (stát, kraj, obec). Při sestavování rozpočtu je užitečné

vycházet z nákladů a výnosů minulých let a porovnávat náklady a výnosy činností pro plnění

úkolů v jednotlivých letech.

Přehled základních výnosů a nákladů v rozpočtu školy

Výnosy jako zdroj rozpočtu školy Náklady školy

Neinvestiční dotace MŠMT Provozní náklady - energie, vodné, provozní údržba,

Přispěvek na provoz kancelářské potřeby, čistící a ochranné pomůcky

Výnosy z vlastní činnosti Provozní náklady udržovací - malování, drobné opravy

Školné Mzdové náklady - platy učitelů a ostatního personálu

Úplata za vzdělání a školské služby Náklady na rozvoj školy - vybavení dlouhodobým majetkem,

Investiční dotace odpisy, rozvojové vzdělávací programy

Doplňková činnost

Dary

Na základě takto stanovených návrhů rozhodne zřizovatel o výši příspěvku na provoz

příslušného zařízení. U jednotlivých rozpočtů je nezbytné sledovat závazné ukazatele jejichž

strukturu stanovují zřizovatelé a orgány státní správy.

Školy a školská zařízení mohou získávat prostředky do svých rozpočtů nejen prostřednictvím

zřizovatele, ale také prostřednictvím vlastních iniciativ. Jedná se především o dary firem a

jednotlivců, účelové investiční a neinvestiční dotace, vlastní doplňkové činnosti přinášející

finanční efekt. (např. pronájem vlastních sportovních zařízení) Hospodaření při doplňkových

činnostech nesmí být nikdy ztrátové jako celek, v případě většího počtu doplňkových činností

může být jedna nevýdělečná, ale ostatní doplňkové činosti musí tuto ztrátu pokrýt.

Dlouhodobé ztrátové hospodaření při doplňkové činnosti by mohlo být vykládáno jako

účelové nakládání s veřejným majetkem a následně také sankciováno. Nyní si jednotlivé

složky financování rozebereme podrobněji.


80

Neinvestiční dotace MŠMT

Je základním finančním zdrojem školy. V České rupublice je dotace ze státního rozpočtu na

přímé náklady bez rozdílu zřizovatele. Školy zřizované obcemi nebo kraji obdrží úhradu

přímých nákladů dotací ze státního rozpočtu, ale prostřednictvím rozpočtu zřizovatele. Výši

dotace soukromým školám stanovuje MŠMT každoročně tzv. normativy, tedy výši celkových

neinvestičních nákladů na 1 žáka podle jednotlivých oborů (přímé i provozní náklady).

Příspěvek na provoz

Příspěvek na provoz je dalším základním finančním zdrojem školy. Tento příspěvek se

objevuje u škol zřízených obcí nebo krajem. Obcím a krajům je umožněno poskytnout škole i

příspěvek na úhradu přímých vzdělávacích nákladů. To však obce a kraje činí ve velmi

omezené míře především proto, že úhradu přímých nákladů považují za úkol státu, nikoli

územních samosprávných celků.

Výnosy z vlastní činnosti

Významným zdrojem financování jsou u škol také výnosy z vlastní činnosti. Jejich výše

odpovídá možnostem jednotlivých škol. Významným zdrojem vlastních výnosů mohou být

prostředky získané produktivní prací žáků při praktickém vyučování. To se týká především

učebních a studijních oborů středních odborných učilišť a odborných škol. Mezi další výnosy

z vlastní činnosti můžeme zařadit prostředky za pronájem a prodej majetku ve správě školy.

Školné

Prostředky poskytnuté soukromé škole žákem nebo jeho zákonným zástupce na základě

dohody o studiu. Podmínky využití těchto prostředků jsou stanoveny ve výše uvedené

dohodě, jinak s nimi soukromá škola nakládá v rámci obecně platných právních předpisů.


81

Investiční dotace

Úhrada investičních nákladů se u jednotlivých obcí a krajů liší. Většina obcí nepředala škole

do správy nemovitý majetek. V tom případě škola neprovádí odpisy a obec pak zajišťuje

reprodukci nemovitého majetku sama a na pořízení movitého investičního majetku poskytuje

škole dotaci do investičních fondů. Investiční finanční zdroje mohou školy všech zřizovatelů

získat v rámci programu financovaného prostřednictvím státního rozpočtu.

12.2 Hospodářský výsledek

Hospodářský výsledek příspěvkové organizace je jedním ze základních hodnotících kritérií.

Jak jsme se již dozvěděli, najdeme jej ve výkazu zisků a ztrát. Je to ve stručnosti porovnání

výnosů a nákladů. Rozdíl výnosů a nákladů pak vypovídá o efektivitě hospodaření.

Je vhodné připomenout, že kladný hospodářský výsledek ještě neznamená, že hospodaření

organizace je v pořádku. Vše záleží na tom, jakým způsobem organizace plánovala a

posléze obhájila svůj rozpočet. Organizace může podhodnotit, ale i nadhodnotit vlastní

výnosy, což v konečném důsledku může způsobit vysoký výnos nebo ztrátu. Příspěvkové

organizaci se nabízí možnost získat po souhlasu zřizovatele celý nebo alespoň část

kladného hospodářského výsledku jako zdroj rezervního fondu, případně fondu odměn.

Některé školy využívají prostředků fondů jako záložny, tedy půjčují si z něho prostředky na

úhradu provozních nákladů. Po obdržení příspěvku pak prostředky opět na fond vrátí.

12.3 Náklady školy, jejich členění

Financování škol probíhá z více zdrojů, proto je potřeba pojmenovat a rozdělit náklady školy

podle zdrojů, ze kterých jsou hrazeny:


82

Neinvestiční náklady

veškeré náklady spojené s financováním nákladů školy s výjimkou nákladů na investice.

Tyto náklady členíme na:

přímé vzdělávací

ostatní provozní

Přímé náklady

Přímé vzdělávací náklady členíme:

Mzdové prostředky: tj. platy, mzdy, odměny, ostatní prostředky za provedenou práci

Odvody: část neinvestičních nákladů, jsou to náklady spojené s odvody do

sociálních a zdravotních fondů, zákonné pojištění podle

vyhl.č.125/1993 Sb., o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při

pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

Ostatní neinvestiční náklady: část přímých nákladů po odečtení nákladů na mzdy a odvody,

tedy náklady na učebnice, učební pomůcky, školní potřeby, pokud se

poskytují škole ze státního rozpočtu, dále náklady na další vzdělávání

pedagogických pracovníků, náklady na cestovné a osobní ochranné

pracovní pomůcky

Ostatní provozní náklady

Zbývající neinvestiční náklady související se zajištěním provozu školy, řadíme zde

především náklady na energie, vodu, opravy, materiál, služby spojů, odpisy


83

Investiční náklady (kapitálové výdaje)

Investicí rozumíme náklad na pořízení dlouhodobého hmotného majetku s pořizovací cenou

nad 40 tisíc Kč nebo dlouhodobého nehmotného majetku s pořizovací cenou nad 60 tisíc Kč.

Investicí je náklad na takový zásah do majetku, který má za následek změnu jeho užívání

nebo změnu technických parametrů.

Kontrola čerpání rozpočtu z pohledu školy

Měsíčně je třeba vyhodnocovat čerpání rozpočtu a porovnávat se závaznými ukazateli. V

případech, kdy není rozpočet čerpán rovnoměrně, je nutné hledat odchylky. Nerovnoměrné

čerpání v průběhu roku bývá obvyklé o prázdninách, kdy se často provádí rozsáhlé údržbové

a investiční akce. Prázdninová činnost je rozsáhlejší, zálohy poskytované dodavatelům tepla

bývají vyšší v zimním období.


84

13. Závěrečné shrnutí

Modul “Finanční řízení” Vám představil rozsáhlý svět finančního řízení podniku. Snažili jsme

se Vám v přátelské podobě přiblížit problematiku Finančního řízení a zároveň poukázat na

to, že finanční řízení podniku není nikdy záležitostí pouze jednoho oddělení, ale vždy je to

komplexní celoorganizační činnost, která by také měla být

v rámci celé organizace náležitě prezentována.

Po absolvování celého modulu byste měli být schopni sami sobě odpovědět na základní

otázky finančního řízení, získat povědomí o principech činnosti finančního manažera.

Znalosti z absolvovaného modulu Vám pomohou v lepší orientaci nejen

v pracovním, ale i běžném životě, protože ekonomické otázky každý z nás řeší na denním

pořádku.

Modul finančního řízení by Vám měl také pomoci ve Vaší práci, především v osvětě

mládeže. Finanční gramotnost ve společnosti je velmi nízká, svědčí o tom i dramatický

nárůst osobních bankrotů v posledních letech. Proto je důležité, aby se mladí včas dostávali

k informacím a naučili se se svými zdroji zacházet stejně tak, jako to musí umět zdravě

fungující podnik.

Benchmarkingové ukazatele měření

HV za kalendářní rok v přepočtu na jednoho žáka

Příjem jiných zdrojů(mimo dotace a příspěvku zřizovatele v přepočtu na žáka

Podíl mzdových nákladů z celkových režijních nákladů v přepočtu na žáka

finanční řízení - vzdělávací modul

Documents