faro 19
DESCRIPTION
Devatenácté číslo časopisu farnosti LidečkoTRANSCRIPT
Z OBSAHU
Posvěcení kostela
v Horní Lidči
P. Jiří Šolc
- rozhovor
Ministrantský
tábor
Likvidace lepry
Válka je šílenství
Svatý Václav
Střípky z farní
kroniky
FARO FARNOST LIDEČKO
Číslo devatenácté, září 2014
POSVĚCENÍ KOSTELA
V HORNÍ LIDČI
V tyto dny si připomínáme
20. výročí posvěcení kostela v Horní
Lidči a jistě je třeba poděkovat.
Nejdříve asi těm, kteří měli odvahu
vyslovit nahlas: „Postavíme si kostel!“
Protoţe určitě bylo dost těch, kteří
řekli „A je to potřeba?“, „Budeme na
to mít?“, „Nebude lepší postavit třeba
bazén?“, „A co kdyţ tam nikdo nebu-
de chodit?“, „Nestačí kostel
v Lidečku?“ Děkuji všem těm, kteří se
nenechali odradit a pustili se do stav-
by. Je pravda, ţe ve vesnici můţe být
mnoho staveb, ale kdyţ tam stojí kos-
tel, tak ta vesnice má srdce a místo,
které lidi sjednocuje.
Veliký dík patří všem, kteří na stavbě
pracovali, chodili na brigády, přispíva-
li finančně, modlili se… Kostel se ne-
staví pro jednu generaci a mnozí, kteří
obětovali své síly na stavbu, jsou uţ
na věčnosti. Ale to, co vybudovali,
přináší poţehnání jejich dětem, vnu-
kům, rodinám, celé vesnici.
Veliký dík patří všem, kdo se o kos-
tel starají. Ne nadarmo se říká: „Je tam
práce jako na kostele.“ A ti, kteří pro
kostel něco dělají, by mohli vyprávět.
Často bereme jako samozřejmost, ţe
je kostel otevřený, uklizený, vyzdobe-
ný, ţe slyšíme hrát varhany, zpívat
scholu, ţe jsou ministranti kolem oltá-
ře, ţe je vše nachystáno ke mši svaté,
k adoraci… Za tím vším jsou lidé,
kteří to dělají z lásky k Bohu.
Je krásné, ţe se kostel stal místem,
kde mnozí nachází sílu, pokoj, po-
vzbuzení, odvahu, útěchu… Díky
vám všem, kteří jste rozpoznali, ţe to
není jen nějaká další stavba ve vesnici,
ale místo, kde se Bůh setkává
s člověkem a člověk s Bohem.
A Bohu především patří dík. On svo-
jí přítomnosti v eucharistii posvěcuje
tuto vesnici a připomíná nám, ţe ni-
kdy nejsme sami. Kolik jen milostí za
těch 20 roků bylo vyprošeno, kolik
srdcí bylo uzdraveno, kolik lidí mohlo
ve svém ţivotě začít znovu. Kolik hří-
chů bylo odpuštěno, kolik modliteb
zaznělo. Kolik díků, chval a proseb
bylo vysloveno…
Častokrát jsem přemýšlel nad tím,
jaké je to veliké poţehnání pro celou
vesnici, ţe jste tehdy ten kostel - Dům
Boţí - postavili. Ať tedy je domem
modlitby, kde rozmlouváme s Bohem
a kde mu nasloucháme. Ať je domem,
kde bude růst naše přátelství
s Kristem. Ať je toto místo i nadále
naším útočištěm ve všech zkouškách
ţivota. Nebojme se kdykoli přijít, Bůh
má na nás vţdy čas a nejlépe ví, co
potřebujeme.
P. Jan
Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).
Číslo devatenácté Stránka 2
JIŘÍ ŠOLC
V době, která se váţe k realizaci stavby
kostela v Horní Lidči, v naší farnosti pů-
sobil také otec Jiří Šolc, který nyní vyko-
nává svou sluţbu na Svatém Hostýně.
Co Vás jako první napadne, když se řek-
ne kostel v Horní Lidči?
Mám velkou radost, ţe se podařilo nejen
krásné dílo, ale především se raduji
z toho, ţe obyvatelé Horní Lidče projevili
svou víru a mají nyní ve středu své obce
chrám, místo pro setkání s Bohem. Chrám
i štíhlá zvonice ukazují na to, ţe přijali do
svého ţivota vertikální rozměr, vztah
k Bohu, ţe nepovaţují svůj ţivot jen za
batolení k smrti, ale věří, ţe jsme pozváni
k plnosti ţivota v Bohu. Raduji se z toho,
ţe se neuskutečnila druhá varianta, kterou
měla být hospoda nebo snad kulturní
dům, kdy by první zmíněná moţnost táhla
občany spíše dolů, zatímco chrám
všechny duchovně pozvedá.
Máte nějaký zážitek, který se k jeho stav-
bě vztahuje?
Zvláště se mi vryly do paměti dva
záţitky. Tím prvním byl velký technický
„oříšek“, který padl na hlavu zesnulého
pana Josefa Slánského, a tím byla výroba
velmi členitých dřevěných rámů pro
obrazy v trojúhelníkových oknech
chrámu. Ještě asi půl roku před
dokončením to nebylo vyřešeno. Pan
Slánský asi nějakou noc nespal. Potom
však vymysleli technologii a rámy
v měřítku 1:1 nakreslili na podlahu
chrámu a komplikované rámy tam
vyrobili a potom osadili do boků stavby,
aby do nich mohla být vsazena okna.
Druhým záţitkem byla asi ochrana
andělů stráţných a sv. Václava. Pokud si
pamatuji, tak se těsně před betonáţí
zjistilo, ţe není provedeno propojení
armovacími ţelezy mezi základem
zvonice a jejími nosnými betonovými
rohovými nosníky, které zachycují
vodorovnou sílu při zvonění. Vše bylo
urychleně doplněno a teprve potom
provedena betonáţ. Jak 20letá zkušenost
ukazuje, zvonice dobře drţí a její zvony
nás zvou ke mši sv. a k modlitbě.
Jak jste se na výstavbu díval z Vašeho
pohledu? Jaká byla spolupráce
s místními obyvateli?
Stavbě jsem fandil, avšak mnoho času
jsem na ni neměl. Měl jsem dost jiné,
kněţské práce. Radoval jsem se ale
z toho, ţe tam vznikla parta „čiperných
důchodců“ a jim pomáhajících brigád-
níků, kteří udělali všechno, na co nebylo
potřeba zvát odbornou firmu. Myslím, ţe
práce na Boţím chrámu všechny
stmelovala a vedla je i k velkorysosti při
sbírkách, takţe to mnohé v obci přivedlo
k větší duchovní zralosti. Zvláště velký
dík patří „strýčkovi“ Povalačovi, který se
stavbě plně věnoval. Velmi cenná byla
také velkorysá podpora obce, kterou tehdy
vedl pan starosta Dušan Pinďák a
místostarosta Josef Tkadlec, se kterými
jsme řešili mnohé problémy, zejména si
vzpomínám na realizaci a dodávku
mramorových prvků chrámu.
Jak vzpomínáte na léta strávená v naší
farnosti?
Na působení v Lidečku, Horní Lidči a
Střelné vzpomínám jako na tři krásná
kněţská léta (1992 -1995). Byl to pro mne
Faro Stránka 3
MINISTRANTSKÝ TÁBOR
V pondělí 11. srpna jsme se všichni sešli
před farou v Lidečku, kde nám dal otec Jan
poţehnání na cestu. Pak jsme společně jeli
autobusem do Pozděchova.
Po příjezdu jsme se ubytovali na faře
v Pozděchově, kde jsme bydleli celý týden.
Naši ministranti se na jeden týden proměnili
v mořeplavce. Kaţdý den byl ve znamení
některého z pěti kontinentů.
Začali jsme v Austrálii. V úterý jsme na-
vštívili ZOO Lešná, a poté jsme se přemístili
do Štípy. Zde nás srdečně přijal, a také pro-
vedl poutním chrámem Narození Panny Ma-
rie, místní farář P. František Sedláček. Měli
jsme moţnost zahrát si na varhany, prohléd-
nout si zvony, ale největším záţitkem byla
návštěva podzemí kostela – krypty. Středa se
nesla v duchu Asie. Tento den nás navštívil
P. Jan Ston, který pro nás slouţil mši svatou
v kostele sv. Jiří v Pozděchově. Ve čtvrtek
přišla na řadu Afrika a v pátek jsme vypluli
do Ameriky. Celý týden byl spíše zamrače-
ný, ale v pátek se počasí trochu umoudřilo, a
proto jsme se pěšky vydali na rozhlednu Var-
tovna a do prvního valašského muzea moto-
cyklů v Senince. V sobotu jsme se ocitli sko-
ro doma, v Evropě, a pro ministranty byla
připravena velká hra po vesnici.
Ministranti - námořníci během týdne plnili
různé úkoly, hráli nejrůznější hry a za to do-
stávali papírové rybky, které si lepili do vel-
ké mapy světa. Kaţdý večer jsme se díky
místnímu panu kostelníkovi, který nám ne-
chal klíče od kostela, mohli společně po-
modlit večerní modlitbu v kostele, coţ bylo
velmi krásné. Celý tábor jsme zakončili ne-
dělním slavením mše svaté a pěším putová-
ním zpátky do Lidečka. Ministranti vytvořili
skvělou partu, a tak proţili hezký týden, měli
moţnost se více poznat a také si zahrát různé
hry a společně se pobavit.
Veliké díky Pánu Bohu za to, ţe se nikomu
nic nestalo a mohli jsme se alespoň na chvíli
zastavit v tom shonu světa, odpočinout si a
taky se více posunout ve vztahu k Pánu Bo-
hu.
dost šok, kdyţ jsem přecházel z Loun a
širého okolí do Vaší farnosti. Měl jsem u
Vás najednou na starosti asi desetkrát
méně kostelů a asi desetkrát více věřících.
I pro mne byla povzbuzením hluboká víra
a křesťanská opravdovost mnohých
věřících, zvláště některých nemocných.
Co byste chtěl vzkázat všem, kteří rozho-
vor s Vámi budou pročítat?
Chtěl bych Vás všechny povzbudit,
abyste se nechali ve svém ţivotě
inspirovat příklady světců, kterým jsou
zasvěceny chrámy Vaší farnosti. Svatý
Václav nás vede k opravdovosti proţívání
naší víry, která se projevuje praktickou
láskou k chudým, láskou ke Kristu
Eucharistickému, ale také nás povzbuzuje
ke statečnosti v boji se zlem a
k přemáhání zla dobrem. U sv. Kateřiny
Alexandrijské si vyprošujme statečnost ve
vyznávání a hájení víry, věrnost Kristu
v obtíţných situacích a Boţí ochranu a
pomoc pro sebe i pro všechny naše blízké.
K naší nebeské Matce Panně Marii se
obracejme s důvěrou, protoţe nás přijala
pod kříţem za své děti a chce nás přivést
ke svému Synu i k sobě do plnosti slávy a
štěstí u Boha.
Číslo devatenácté Stránka 4
Milí čtenáři,
moţná jste uţ někdy něco málo za-
slechli o Likvidaci lepry (LL), křes-
ťanké organizaci, která jiţ přes 22 let
usiluje o léčbu lepry (malomocenství).
Na počátku byla pouhá idea, nápad a
myšlenka, která skrze modlitbu a kon-
krétní postupné kroky se přetavila
v dobrého bojovníka proti malomocen-
ství - nemoci, s níţ se setkáváme
v biblickém světě i v ţivotě Jeţíšově.
Sám však nikdo neobstojí, je důleţité
hledat dobré spojence, dobré partnery,
kteří napomohou dobré nápady co nej-
lépe a nejúčinněji realizovat. Proto
jsme i my hledali, a také jsme nalezli!
Potvrdilo se nám tak přísloví „kdo hle-
dá, najde“. V našem „boji“ proti lepře
jsme získali opravdu dobrého a udatné-
ho spojence jímţ je německá organiza-
ce DAHW, vskutku opravdoví profesio-
nálové!
Tato organizace působí jiţ od roku
1957 a svoji činnost vykonává na více
neţ 300 místech světa (prakticky ve 40
zemích). Kromě DAHW máme své part-
nery i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice
sv. Josefa - v Bhilai Pahari a v Phula
Pahari. Obě byly vybudovány a stále
jsou podporovány z prostředků LL.
V současnosti podporujeme další pro-
jekty v Kolumbii, Libérii a v Indii. Jed-
ná se převáţně o finanční podporu lep-
rostanic (stanice malomocných), která
zahrnuje náklady provozní, náklady na
léky, obvazový materiál a jiné. Kromě
malomocenství se podílíme i na léčbě
tuberkulózy a onemocnění buruli.
Naše činnost a její rozsah, jsou podmí-
něny počtem a štědrostí dárců. V této
souvislosti můţeme poznamenat, ţe i
ve vaší farnosti máme dárce, kteří se
svými dary podílejí na odstraňování
utrpení mnoha nemocných a na okraj
společnosti vytlačovaných lidí. Všem
dárcům tímto děkujeme! Jsme jim
opravdu vděčni za to, ţe můţeme po-
máhat a být nadějí pro malomocné
(vděk samých nemocných nedokáţeme
ani vyjádřit). Zároveň chceme přizvat
k tomuto dílu milosrdenství i další. Bo-
hatství, kterým oplýváme a pomocí ně-
hoţ se snaţíme pomáhat, jsme získali a
získáváme pomocí poměrně malých, ale
vytrvalých a pravidelných darů. Někdy
se jedná o částky v rozmezí 200 aţ
300 Kč.
Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by
těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudilo
zájem více poznat naši činnost, rádi
přijedeme. Pro všechny zájemce uspo-
řádáme poutavou přednášku, včetně bo-
haté fotodokumentace.
Více informací o nás můţete rovněţ
získat na: www.lepra.cz; nebo také na
tel. číslech 222 514 201; 603 555 995.
Lze nám také napsat na e-mail:
[email protected] nebo na adresu:
Likvidace lepry
Josefská 43/4
118 00 Praha 1
Pokud budete chtít přispět na naši čin-
nost, můţete tak učinit na účet našeho
konta: 2400259272/2010
S přáním Boţí přízně Vás všechny
zdravíme, za tým LL Vám ţehná
P. Dr. Vojtěch Eliáš
prezident LL, biskupský vikář AP
Faro Stránka 5
VÁLKA JE ŠÍLENSTVÍ
Homilie papeže při mši,
Redipuglia - vojenský hřbitov
Bylo mi dáno kontemplovat krásu celého
zdejšího kraje, ve kterém muţi i ţeny svojí
prací pečují o rodinu, děti si hrají a starci sní,
a nyní jsem se ocitl tady na tomto hřbitově a
nezbývá mi, neţ říci jediné: válka je šílenství.
Zatímco Bůh o své stvoření pečuje a my li-
dé jsme povoláni s Ním spolupracovat, válka
pustoší. Ničí také to nejkrásnější, co Bůh
stvořil: lidskou bytost. Válka zpřetrhá všech-
no, včetně bratrských svazků. Válka je šílen-
ství, jejím rozvojovým plánem je zmar, tedy
snaha rozvíjet se pustošením!
Chamtivost, nesnášenlivost, mocenské am-
bice… jsou motivy, které podněcují rozhod-
nutí vést válku, a tyto motivy jsou nezřídka
ospravedlňovány ideologií. Předchází jim
však vášeň, pokřivený popud. Ideologie je
ospravedlnění a není-li ideologie, přichází
Kainova odpověď: „Co je mi do toho?”,
„Copak jsem já hlídačem svého bra-
tra?” (Gen 4, 9). Válka se nedívá nikomu do
tváře: staří, děti, maminky, tatínkové... - „Co
je mi do toho?“
Nad vchodem tohoto hřbitova ční výsměšné
motto války: „Co je mi do toho?“ Všichni tito
lidé, jejichţ ostatky zde spočívají, měli svoje
plány, svoje sny..., ale jejich ţivoty byly přer-
vány. Proč? Protoţe lidstvo řeklo: „Co je mi
do toho?“.
Dnes, po druhém selhání jiné světové války,
je asi moţné mluvit o třetí válce, která běsní
„po kouskách“, zločiny, masakry a pustoše-
ním…
Bylo by čestné, kdyby na první stránce no-
vin stál titulek: „Co je mi do toho?“. Kain by
řekl: „Copak jsem já hlídačem svého bra-
tra?“.
Tento postoj je přesný opak toho, co po nás
ţádá evangelium. Jak jsme slyšeli: On je
v tom nejmenším z bratří: On, Král, Soudce
světa je hladovým, ţíznivým, cizincem, ne-
mocným, vězněným... Kdo se stará o svého
bratra, vstoupí do radosti Pánovy. Kdo to
však nečiní a svými opominutími říká: „Co je
mi do toho?“, zůstane venku.
Tady i na dalším hřbitově je mnoho obětí.
Dnes si je připomínáme. Je tu pláč, je tu bo-
lest. A odtud si připomínáme všechny oběti
všech válek.
I dnes existují četné oběti... Jak je to moţ-
né? Je to moţné, protoţe také dnes jsou v zá-
kulisí geopolitické zájmy a plány, chtivost
peněz a moci; zbrojní průmysl vypadá velice
důleţitě!
A tito plánovači teroru, tito organizátoři
střetu jakoţ i zbrojní podnikatelé si vepsali
do srdce: „Co je mi do toho?“ Moudří uzná-
vají pochybení, zakoušejí bolest, litují, ţádají
odpuštění a pláčí.
Váleční kšeftaři svým „Co je mi do toho?“,
vepsaným v srdci, moţná hodně vydělají, je-
jich zkaţené srdce však postrádá schopnost
plakat. Kain neplakal, nedovedl plakat. Dnes
visí Kainův stín nad námi tady, na tomto
hřbitově. Je tady patrný. Je zřetelný v ději-
nách, které začínají rokem 1914, a táhne se aţ
do našich dnů. Je patrný i v těchto našich
dnech.
Srdcem syna, bratra a otce vám všem a pro
nás všechny vyprošuji obrácení srdce: přejití
od „Co je mi do toho?“ k pláči. Za všechny
padlé zbytečného krveprolití, za všechny obě-
ti šílenství válek všech dob. Pláč, bratři, lid-
stvo potřebuje plakat a toto je čas pláče.
Převzato z Rádia Vaticana, přeloţil Milan Glaser
Číslo devatenácté Stránka 6
SVATÝ VÁCLAV
Podle staré tradice se narodil kolem roku
907 na Stochově u Libušína jako nejstarší
syn vévody Vratislava. O jeho křesťanskou
výchovu se starala především jeho babička
sv. Ludmila. Naučil se slovanskému písmu,
na Budči si osvojil i znalost latiny. Legendy
zdůrazňují jeho lásku k eucharistii a
k chudým.
Kdyţ se v roce 925 ujal vlády, snaţil se
o kulturní i náboţenské povznesení země.
Jeho křesťanský způsob vlády a spravedlivá
přísnost k neukázněné, většinou ještě pohan-
ské šlechtě, i to, ţe přijal lenní závislost na
Jindřichu I., vyvolaly opozici v čele s jeho
mladším bratrem Boleslavem, na jehoţ po-
pud byl 28. IX. 929 (nebo 935) ve Staré Bo-
leslavi zabit. Po třech letech bylo jeho tělo
přeneseno do rotundy sv. Víta, kterou on
sám zaloţil jako třetí kostel na Praţském
hradě. Jeho nejstarší ţivotopis byl napsán
staroslověnsky hlaholským písmem brzy po
jeho smrti. První kostel mu byl zasvěcen uţ
v roce 972 v Proseku u Prahy. Na začátku
14. století mu byl zasvěcen jeden z oltářů
v bazilice sv. Petra ve Vatikáně a od roku
1670 je jeho svátek v celocírkevním kalen-
dáři.
PRVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA
O SV. VÁCLAVU
Kdyţ Václavův otec Vratislav zemřel, do-
sadili Čechové na stolec předků Václava.
Ten byl milostí Boţí dokonalý ve víře. Všem
chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval,
lačné krmil, pocestné přijímal podle slov
evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny
lidi, chudé i bohaté miloval, přisluhoval slu-
ţebníkům Boţím, mnohé kostely zdobil zla-
tem.
Ale čeští muţi zpychli a namluvili jeho
mladšímu bratru Boleslavovi: „Bratr Václav
tě chce zabít a dohodl se o tom se svou mat-
kou a se svými muţi.“
Václav jezdíval po všech hradech, kdyţ se
tam slavil svátek kostela. Vešel i do hradu
Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a
Damiána. Kdyţ vyslechl mši, chystal se, ţe
se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej
s podlým úmyslem zadrţel a řekl: „Proč bys
odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvá-
ní neodmítl. Kdyţ pak nastalo ráno, zvonili
na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl:
„Chvála tobě, Pane, ţes mi dal dočkat se to-
hoto jitra.“ A vstal a šel na jitřní.
Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav
se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám
byl dobrým sluţebníkem.“ Boleslavovi se
však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho
srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl:
„Teď ti chci být ještě lepším.“ A kdyţ to
řekl, udeřil jej mečem po hlavě.
Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to
usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil
k zemi. Tu přispěchal jeden z Boleslavových
rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na
ruce pustil bratra a běţel do kostela. Dva
zločinci ho však ubili u kostelních dveří a
přiskočil ještě jiný a probodl mu bok me-
čem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do
tvých rukou, Pane, odevzdávám svého du-
cha.
Všemohoucí, věčný Bože, dej,
ať po vzoru svatého mučedníka Václava
žijeme moudře a spravedlivě,
ať statečně usilujeme o to,
co slouží k nastolení tvého pokoje,
a přemáháme zlo dobrem.
Převzato z Breviáře
1. - 31. 10. Modlitba růţence po rodinách
1. 10. Návštěva nemocných (Horní Lideč)
2. 10. Návštěva nemocných (Lidečko - dolňansko)
3. 10. Návštěva nemocných (Lidečko – horňansko)
5. 10. Mše svatá Pulčín (15:00)
4. 10. Mše svatá u obrázku svatého Huberta (nad Lidečkem v 16:00)
10. - 12. 10. Víkend pro mladé 6. - 9. třída (Valašská Bystřice)
12. - 19. 10. Pouť Lurdy
19. 10. Misijní neděle a misijní jarmark
28. 10. Mše svatá a poboţnost u pomníku padlých za oběti 1. sv. války (Lidečko 17:00)
1. 11. Dušičková poboţnost (Horní Lideč – kostel 17:00)
2. 11. Dušičková poboţnost (Lidečko – kostel 14:00)
2. 11. Mše svatá Pulčín (16:00)
Faro Stránka 7
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY
1936-1938
Ţivot spolkový se utěšeně rozvíjí, mnoho no-
vých členů získáno jak pro sdruţení kat. děl-
nictva tak také i v kat. omladině.
Zásluhou a horlivostí zdejšího důst. pána
P. Antonína Urbana pořádáno mnoho nábo-
ţenských cvičení a různých poučných předná-
šek ve spolkové místnosti.
Za zmínku stojí, ţe divadla a podniky pořá-
dané v lidovém domě chodí také stoupenci i
protivných politických stran.
Ţivot ve farnosti plyne bez různých řevni-
vostí a nesvárů pokud moţno klidně, stranic-
kých bojů není. Při stavbě dráhy ovšem různé
cizí ţivly rozvířily tichou hladinu společného
ţití klidných valachů i v ţivotě náboţenském
bylo viděti u mnohých lhostejnost a vlaţnost,
která dříve nebývala. Doufejme, ţe s pomocí
Boţí, tito strţení nepřátelským proudem opět
veplují do tichého přístavu řádného plnění
svých křesťanských povinností a ţe farnost
naše opět bude tou zboţnou, příkladnou far-
ností jako bývala. Dědictví otců, zachovej
nám Pane.
Dvacáté výročí osvobození naší vlasti jest
rozrýváno duněním děl na frontách ve Španěl-
sku, v Číně, náš soused Rakousko připraveno
o svou staletou svobodu. Nad naší milovanou
českou vlastí, prosáklou krví a potem českého
lidu skrz na skrz vznáší se zlověstné mraky.
Svatý Václave a všichni naši národní patroni a
ochráncové, nedejte zahynout nám ni budou-
cím.
Klidný ţivot našeho lidu několikráte byl roz-
rušen různými příhodami. Vyhořel rolník Ju-
řička, otec četné rodiny, nezůstalo mu ničeho,
leč láskou a obětavostí spoluobčanů mu bylo
pomoţeno. Sám dlouho churavěl na popáleni-
ny utrpěné při zachraňování svého majetku.
Pan Smolík z přifařeného Muţíkova těţce zra-
něn v lese kládou – byl však při ţivotě zacho-
ván, v zatáčce u Horní Lidče sráţka pivovar-
ského auta s koňmi p. Slánského, hodný farník
p. Brhel (Popeliš) váţně zraněn při sráţce mo-
tocyklu pana starosty cestou na Vsetín. Lideč-
ský kaplan P. Antonín Urban, první ze zdejších
kaplanů se zmotorizoval, při cvičné jízdě najel
u Luţné na jasan, auto poškodil, sám však bez
zranění vjel aţ do kuţelny tamějšího hostince.
Brzy na to ve Valašských Kloboukách usklad-
nil opilého cikána na hromádku štěrku, načeţ
na vojně v Praze uznán schopným říditi moto-
rová vozidla a opatřen potřebným pasem.
Farní úřad Lidečko
Lidečko 37
756 15
Mobil farní úřad
(+420) 733 741 148
Mobil P. Jan Ston
(+420) 731 621 239
Ten, kdo nežije
podle toho, v co
věří, nevěří.
(Thomas Fuller)
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU
SE PODÍLELI Marek Filák
Ludmila Fusková
P. Jiří Šolc
Adam Jeřábek
Dominik Kovář
Sára Matůšová
P. Jan Ston
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY
1994
V neděli 2. října 1994 byl slavnostně vysvěcen nový kostel sva-
tého Václava v Horní Lidči. Toto vysvěcení provedl arcibiskup
olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner. Účast
věřících na tomto vysvěcení byla veliká a to nejen z naší farnosti,
ale i z farností okolních. Rovněţ byly vysvěceny i tři zvony a to
sv. Václav, sv. Martin a Nanebevzetí Panny Marie
SVATBY
Lenka Vaňková a Dominik Skřipka 19. 7. 2014
Hana Kubková a Jiří Macháč 26. 7. 2014
Marie Petrůjová a Petr Plšek 2. 8. 2014
Tereza Mindlová a Tomáš Bezděk 16. 8.2014
Michaela Mitašová a Stanislav Juřička 23. 8.2014
Hana Fojtů a Petr Fojtík 30. 8. 2014
Alţběta Cvejnová a Tomáš Ţilák 30. 8.2014
Jana Filáková a Lukáš Koseček 13. 9.2014
Eva Marcaníková a Jaroslav Brhel 20. 9.2014
Lenka Františáková a Lukáš Surovec 27. 9.2014
KŘTY
Šimon Chrástecký * 5. 5. 2014
Magdaléna Rumanová * 6. 6. 2014
Viktorie Fojtů * 28. 5. 2014
Jakub Muţikovský * 26. 3. 2014
Vít Krajča * 26. 3.2014
Adéla, Terezie z Lisieux Rumánková * 7. 8.2014
Eliška Mačková * 18. 7.2014
Jan Křtitel Kurtin * 29. 4.2014
POHŘBY
Marie Sekulová * 14.1.1942 + 9.7. 2014
Anděla Kocourková * 15.8.1933 + 11.7. 2014
Milan Kovalčík * 2.6.1950 + 20.7. 2014
Antonín Gargulák *26.12.1954 + 19.8.2014
Alena Zimková *28.4.1968 + 8.9.2014
Aloisie Šviráková *16.3.1926 + 12.9.2014
Josef Chovanec *30.101931 + 21.9.2014