Z OBSAHU

Posvěcení kostela

v Horní Lidči

P. Jiří Šolc

- rozhovor

Ministrantský

tábor

Likvidace lepry

Válka je šílenství

Svatý Václav

Střípky z farní

kroniky

FARO FARNOST LIDEČKO

Číslo devatenácté, září 2014

POSVĚCENÍ KOSTELA

V HORNÍ LIDČI

V tyto dny si připomínáme

20. výročí posvěcení kostela v Horní

Lidči a jistě je třeba poděkovat.

Nejdříve asi těm, kteří měli odvahu

vyslovit nahlas: „Postavíme si kostel!“

Protoţe určitě bylo dost těch, kteří

řekli „A je to potřeba?“, „Budeme na

to mít?“, „Nebude lepší postavit třeba

bazén?“, „A co kdyţ tam nikdo nebu-

de chodit?“, „Nestačí kostel

v Lidečku?“ Děkuji všem těm, kteří se

nenechali odradit a pustili se do stav-

by. Je pravda, ţe ve vesnici můţe být

mnoho staveb, ale kdyţ tam stojí kos-

tel, tak ta vesnice má srdce a místo,

které lidi sjednocuje.

Veliký dík patří všem, kteří na stavbě

pracovali, chodili na brigády, přispíva-

li finančně, modlili se… Kostel se ne-

staví pro jednu generaci a mnozí, kteří

obětovali své síly na stavbu, jsou uţ

na věčnosti. Ale to, co vybudovali,

přináší poţehnání jejich dětem, vnu-

kům, rodinám, celé vesnici.

Veliký dík patří všem, kdo se o kos-

tel starají. Ne nadarmo se říká: „Je tam

práce jako na kostele.“ A ti, kteří pro

kostel něco dělají, by mohli vyprávět.

Často bereme jako samozřejmost, ţe

je kostel otevřený, uklizený, vyzdobe-

ný, ţe slyšíme hrát varhany, zpívat

scholu, ţe jsou ministranti kolem oltá-

ře, ţe je vše nachystáno ke mši svaté,

k adoraci… Za tím vším jsou lidé,

kteří to dělají z lásky k Bohu.

Je krásné, ţe se kostel stal místem,

kde mnozí nachází sílu, pokoj, po-

vzbuzení, odvahu, útěchu… Díky

vám všem, kteří jste rozpoznali, ţe to

není jen nějaká další stavba ve vesnici,

ale místo, kde se Bůh setkává

s člověkem a člověk s Bohem.

A Bohu především patří dík. On svo-

jí přítomnosti v eucharistii posvěcuje

tuto vesnici a připomíná nám, ţe ni-

kdy nejsme sami. Kolik jen milostí za

těch 20 roků bylo vyprošeno, kolik

srdcí bylo uzdraveno, kolik lidí mohlo

ve svém ţivotě začít znovu. Kolik hří-

chů bylo odpuštěno, kolik modliteb

zaznělo. Kolik díků, chval a proseb

bylo vysloveno…

Častokrát jsem přemýšlel nad tím,

jaké je to veliké poţehnání pro celou

vesnici, ţe jste tehdy ten kostel - Dům

Boţí - postavili. Ať tedy je domem

modlitby, kde rozmlouváme s Bohem

a kde mu nasloucháme. Ať je domem,

kde bude růst naše přátelství

s Kristem. Ať je toto místo i nadále

naším útočištěm ve všech zkouškách

ţivota. Nebojme se kdykoli přijít, Bůh

má na nás vţdy čas a nejlépe ví, co

potřebujeme.

P. Jan

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).

Číslo devatenácté Stránka 2

JIŘÍ ŠOLC

V době, která se váţe k realizaci stavby

kostela v Horní Lidči, v naší farnosti pů-

sobil také otec Jiří Šolc, který nyní vyko-

nává svou sluţbu na Svatém Hostýně.

Co Vás jako první napadne, když se řek-

ne kostel v Horní Lidči?

Mám velkou radost, ţe se podařilo nejen

krásné dílo, ale především se raduji

z toho, ţe obyvatelé Horní Lidče projevili

svou víru a mají nyní ve středu své obce

chrám, místo pro setkání s Bohem. Chrám

i štíhlá zvonice ukazují na to, ţe přijali do

svého ţivota vertikální rozměr, vztah

k Bohu, ţe nepovaţují svůj ţivot jen za

batolení k smrti, ale věří, ţe jsme pozváni

k plnosti ţivota v Bohu. Raduji se z toho,

ţe se neuskutečnila druhá varianta, kterou

měla být hospoda nebo snad kulturní

dům, kdy by první zmíněná moţnost táhla

občany spíše dolů, zatímco chrám

všechny duchovně pozvedá.

Máte nějaký zážitek, který se k jeho stav-

bě vztahuje?

Zvláště se mi vryly do paměti dva

záţitky. Tím prvním byl velký technický

„oříšek“, který padl na hlavu zesnulého

pana Josefa Slánského, a tím byla výroba

velmi členitých dřevěných rámů pro

obrazy v trojúhelníkových oknech

chrámu. Ještě asi půl roku před

dokončením to nebylo vyřešeno. Pan

Slánský asi nějakou noc nespal. Potom

však vymysleli technologii a rámy

v měřítku 1:1 nakreslili na podlahu

chrámu a komplikované rámy tam

vyrobili a potom osadili do boků stavby,

aby do nich mohla být vsazena okna.

Druhým záţitkem byla asi ochrana

andělů stráţných a sv. Václava. Pokud si

pamatuji, tak se těsně před betonáţí

zjistilo, ţe není provedeno propojení

armovacími ţelezy mezi základem

zvonice a jejími nosnými betonovými

rohovými nosníky, které zachycují

vodorovnou sílu při zvonění. Vše bylo

urychleně doplněno a teprve potom

provedena betonáţ. Jak 20letá zkušenost

ukazuje, zvonice dobře drţí a její zvony

nás zvou ke mši sv. a k modlitbě.

Jak jste se na výstavbu díval z Vašeho

pohledu? Jaká byla spolupráce

s místními obyvateli?

Stavbě jsem fandil, avšak mnoho času

jsem na ni neměl. Měl jsem dost jiné,

kněţské práce. Radoval jsem se ale

z toho, ţe tam vznikla parta „čiperných

důchodců“ a jim pomáhajících brigád-

níků, kteří udělali všechno, na co nebylo

potřeba zvát odbornou firmu. Myslím, ţe

práce na Boţím chrámu všechny

stmelovala a vedla je i k velkorysosti při

sbírkách, takţe to mnohé v obci přivedlo

k větší duchovní zralosti. Zvláště velký

dík patří „strýčkovi“ Povalačovi, který se

stavbě plně věnoval. Velmi cenná byla

také velkorysá podpora obce, kterou tehdy

vedl pan starosta Dušan Pinďák a

místostarosta Josef Tkadlec, se kterými

jsme řešili mnohé problémy, zejména si

vzpomínám na realizaci a dodávku

mramorových prvků chrámu.

Jak vzpomínáte na léta strávená v naší

farnosti?

Na působení v Lidečku, Horní Lidči a

Střelné vzpomínám jako na tři krásná

kněţská léta (1992 -1995). Byl to pro mne

Faro Stránka 3

MINISTRANTSKÝ TÁBOR

V pondělí 11. srpna jsme se všichni sešli

před farou v Lidečku, kde nám dal otec Jan

poţehnání na cestu. Pak jsme společně jeli

autobusem do Pozděchova.

Po příjezdu jsme se ubytovali na faře

v Pozděchově, kde jsme bydleli celý týden.

Naši ministranti se na jeden týden proměnili

v mořeplavce. Kaţdý den byl ve znamení

některého z pěti kontinentů.

Začali jsme v Austrálii. V úterý jsme na-

vštívili ZOO Lešná, a poté jsme se přemístili

do Štípy. Zde nás srdečně přijal, a také pro-

vedl poutním chrámem Narození Panny Ma-

rie, místní farář P. František Sedláček. Měli

jsme moţnost zahrát si na varhany, prohléd-

nout si zvony, ale největším záţitkem byla

návštěva podzemí kostela – krypty. Středa se

nesla v duchu Asie. Tento den nás navštívil

P. Jan Ston, který pro nás slouţil mši svatou

v kostele sv. Jiří v Pozděchově. Ve čtvrtek

přišla na řadu Afrika a v pátek jsme vypluli

do Ameriky. Celý týden byl spíše zamrače-

ný, ale v pátek se počasí trochu umoudřilo, a

proto jsme se pěšky vydali na rozhlednu Var-

tovna a do prvního valašského muzea moto-

cyklů v Senince. V sobotu jsme se ocitli sko-

ro doma, v Evropě, a pro ministranty byla

připravena velká hra po vesnici.

Ministranti - námořníci během týdne plnili

různé úkoly, hráli nejrůznější hry a za to do-

stávali papírové rybky, které si lepili do vel-

ké mapy světa. Kaţdý večer jsme se díky

místnímu panu kostelníkovi, který nám ne-

chal klíče od kostela, mohli společně po-

modlit večerní modlitbu v kostele, coţ bylo

velmi krásné. Celý tábor jsme zakončili ne-

dělním slavením mše svaté a pěším putová-

ním zpátky do Lidečka. Ministranti vytvořili

skvělou partu, a tak proţili hezký týden, měli

moţnost se více poznat a také si zahrát různé

hry a společně se pobavit.

Veliké díky Pánu Bohu za to, ţe se nikomu

nic nestalo a mohli jsme se alespoň na chvíli

zastavit v tom shonu světa, odpočinout si a

taky se více posunout ve vztahu k Pánu Bo-

hu.

dost šok, kdyţ jsem přecházel z Loun a

širého okolí do Vaší farnosti. Měl jsem u

Vás najednou na starosti asi desetkrát

méně kostelů a asi desetkrát více věřících.

I pro mne byla povzbuzením hluboká víra

a křesťanská opravdovost mnohých

věřících, zvláště některých nemocných.

Co byste chtěl vzkázat všem, kteří rozho-

vor s Vámi budou pročítat?

Chtěl bych Vás všechny povzbudit,

abyste se nechali ve svém ţivotě

inspirovat příklady světců, kterým jsou

zasvěceny chrámy Vaší farnosti. Svatý

Václav nás vede k opravdovosti proţívání

naší víry, která se projevuje praktickou

láskou k chudým, láskou ke Kristu

Eucharistickému, ale také nás povzbuzuje

ke statečnosti v boji se zlem a

k přemáhání zla dobrem. U sv. Kateřiny

Alexandrijské si vyprošujme statečnost ve

vyznávání a hájení víry, věrnost Kristu

v obtíţných situacích a Boţí ochranu a

pomoc pro sebe i pro všechny naše blízké.

K naší nebeské Matce Panně Marii se

obracejme s důvěrou, protoţe nás přijala

pod kříţem za své děti a chce nás přivést

ke svému Synu i k sobě do plnosti slávy a

štěstí u Boha.

Číslo devatenácté Stránka 4

Milí čtenáři,

moţná jste uţ někdy něco málo za-

slechli o Likvidaci lepry (LL), křes-

ťanké organizaci, která jiţ přes 22 let

usiluje o léčbu lepry (malomocenství).

Na počátku byla pouhá idea, nápad a

myšlenka, která skrze modlitbu a kon-

krétní postupné kroky se přetavila

v dobrého bojovníka proti malomocen-

ství - nemoci, s níţ se setkáváme

v biblickém světě i v ţivotě Jeţíšově.

Sám však nikdo neobstojí, je důleţité

hledat dobré spojence, dobré partnery,

kteří napomohou dobré nápady co nej-

lépe a nejúčinněji realizovat. Proto

jsme i my hledali, a také jsme nalezli!

Potvrdilo se nám tak přísloví „kdo hle-

dá, najde“. V našem „boji“ proti lepře

jsme získali opravdu dobrého a udatné-

ho spojence jímţ je německá organiza-

ce DAHW, vskutku opravdoví profesio-

nálové!

Tato organizace působí jiţ od roku

1957 a svoji činnost vykonává na více

neţ 300 místech světa (prakticky ve 40

zemích). Kromě DAHW máme své part-

nery i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice

sv. Josefa - v Bhilai Pahari a v Phula

Pahari. Obě byly vybudovány a stále

jsou podporovány z prostředků LL.

V současnosti podporujeme další pro-

jekty v Kolumbii, Libérii a v Indii. Jed-

ná se převáţně o finanční podporu lep-

rostanic (stanice malomocných), která

zahrnuje náklady provozní, náklady na

léky, obvazový materiál a jiné. Kromě

malomocenství se podílíme i na léčbě

tuberkulózy a onemocnění buruli.

Naše činnost a její rozsah, jsou podmí-

něny počtem a štědrostí dárců. V této

souvislosti můţeme poznamenat, ţe i

ve vaší farnosti máme dárce, kteří se

svými dary podílejí na odstraňování

utrpení mnoha nemocných a na okraj

společnosti vytlačovaných lidí. Všem

dárcům tímto děkujeme! Jsme jim

opravdu vděčni za to, ţe můţeme po-

máhat a být nadějí pro malomocné

(vděk samých nemocných nedokáţeme

ani vyjádřit). Zároveň chceme přizvat

k tomuto dílu milosrdenství i další. Bo-

hatství, kterým oplýváme a pomocí ně-

hoţ se snaţíme pomáhat, jsme získali a

získáváme pomocí poměrně malých, ale

vytrvalých a pravidelných darů. Někdy

se jedná o částky v rozmezí 200 aţ

300 Kč.

Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by

těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudilo

zájem více poznat naši činnost, rádi

přijedeme. Pro všechny zájemce uspo-

řádáme poutavou přednášku, včetně bo-

haté fotodokumentace.

Více informací o nás můţete rovněţ

získat na: www.lepra.cz; nebo také na

tel. číslech 222 514 201; 603 555 995.

Lze nám také napsat na e-mail:

ll@likvidacelepry.cz nebo na adresu:

Likvidace lepry

Josefská 43/4

118 00 Praha 1

Pokud budete chtít přispět na naši čin-

nost, můţete tak učinit na účet našeho

konta: 2400259272/2010

S přáním Boţí přízně Vás všechny

zdravíme, za tým LL Vám ţehná

P. Dr. Vojtěch Eliáš

prezident LL, biskupský vikář AP

Faro Stránka 5

VÁLKA JE ŠÍLENSTVÍ

Homilie papeže při mši,

Redipuglia - vojenský hřbitov

Bylo mi dáno kontemplovat krásu celého

zdejšího kraje, ve kterém muţi i ţeny svojí

prací pečují o rodinu, děti si hrají a starci sní,

a nyní jsem se ocitl tady na tomto hřbitově a

nezbývá mi, neţ říci jediné: válka je šílenství.

Zatímco Bůh o své stvoření pečuje a my li-

dé jsme povoláni s Ním spolupracovat, válka

pustoší. Ničí také to nejkrásnější, co Bůh

stvořil: lidskou bytost. Válka zpřetrhá všech-

no, včetně bratrských svazků. Válka je šílen-

ství, jejím rozvojovým plánem je zmar, tedy

snaha rozvíjet se pustošením!

Chamtivost, nesnášenlivost, mocenské am-

bice… jsou motivy, které podněcují rozhod-

nutí vést válku, a tyto motivy jsou nezřídka

ospravedlňovány ideologií. Předchází jim

však vášeň, pokřivený popud. Ideologie je

ospravedlnění a není-li ideologie, přichází

Kainova odpověď: „Co je mi do toho?”,

„Copak jsem já hlídačem svého bra-

tra?” (Gen 4, 9). Válka se nedívá nikomu do

tváře: staří, děti, maminky, tatínkové... - „Co

je mi do toho?“

Nad vchodem tohoto hřbitova ční výsměšné

motto války: „Co je mi do toho?“ Všichni tito

lidé, jejichţ ostatky zde spočívají, měli svoje

plány, svoje sny..., ale jejich ţivoty byly přer-

vány. Proč? Protoţe lidstvo řeklo: „Co je mi

do toho?“.

Dnes, po druhém selhání jiné světové války,

je asi moţné mluvit o třetí válce, která běsní

„po kouskách“, zločiny, masakry a pustoše-

ním…

Bylo by čestné, kdyby na první stránce no-

vin stál titulek: „Co je mi do toho?“. Kain by

řekl: „Copak jsem já hlídačem svého bra-

tra?“.

Tento postoj je přesný opak toho, co po nás

ţádá evangelium. Jak jsme slyšeli: On je

v tom nejmenším z bratří: On, Král, Soudce

světa je hladovým, ţíznivým, cizincem, ne-

mocným, vězněným... Kdo se stará o svého

bratra, vstoupí do radosti Pánovy. Kdo to

však nečiní a svými opominutími říká: „Co je

mi do toho?“, zůstane venku.

Tady i na dalším hřbitově je mnoho obětí.

Dnes si je připomínáme. Je tu pláč, je tu bo-

lest. A odtud si připomínáme všechny oběti

všech válek.

I dnes existují četné oběti... Jak je to moţ-

né? Je to moţné, protoţe také dnes jsou v zá-

kulisí geopolitické zájmy a plány, chtivost

peněz a moci; zbrojní průmysl vypadá velice

důleţitě!

A tito plánovači teroru, tito organizátoři

střetu jakoţ i zbrojní podnikatelé si vepsali

do srdce: „Co je mi do toho?“ Moudří uzná-

vají pochybení, zakoušejí bolest, litují, ţádají

odpuštění a pláčí.

Váleční kšeftaři svým „Co je mi do toho?“,

vepsaným v srdci, moţná hodně vydělají, je-

jich zkaţené srdce však postrádá schopnost

plakat. Kain neplakal, nedovedl plakat. Dnes

visí Kainův stín nad námi tady, na tomto

hřbitově. Je tady patrný. Je zřetelný v ději-

nách, které začínají rokem 1914, a táhne se aţ

do našich dnů. Je patrný i v těchto našich

dnech.

Srdcem syna, bratra a otce vám všem a pro

nás všechny vyprošuji obrácení srdce: přejití

od „Co je mi do toho?“ k pláči. Za všechny

padlé zbytečného krveprolití, za všechny obě-

ti šílenství válek všech dob. Pláč, bratři, lid-

stvo potřebuje plakat a toto je čas pláče.

Převzato z Rádia Vaticana, přeloţil Milan Glaser

Číslo devatenácté Stránka 6

SVATÝ VÁCLAV

Podle staré tradice se narodil kolem roku

907 na Stochově u Libušína jako nejstarší

syn vévody Vratislava. O jeho křesťanskou

výchovu se starala především jeho babička

sv. Ludmila. Naučil se slovanskému písmu,

na Budči si osvojil i znalost latiny. Legendy

zdůrazňují jeho lásku k eucharistii a

k chudým.

Kdyţ se v roce 925 ujal vlády, snaţil se

o kulturní i náboţenské povznesení země.

Jeho křesťanský způsob vlády a spravedlivá

přísnost k neukázněné, většinou ještě pohan-

ské šlechtě, i to, ţe přijal lenní závislost na

Jindřichu I., vyvolaly opozici v čele s jeho

mladším bratrem Boleslavem, na jehoţ po-

pud byl 28. IX. 929 (nebo 935) ve Staré Bo-

leslavi zabit. Po třech letech bylo jeho tělo

přeneseno do rotundy sv. Víta, kterou on

sám zaloţil jako třetí kostel na Praţském

hradě. Jeho nejstarší ţivotopis byl napsán

staroslověnsky hlaholským písmem brzy po

jeho smrti. První kostel mu byl zasvěcen uţ

v roce 972 v Proseku u Prahy. Na začátku

14. století mu byl zasvěcen jeden z oltářů

v bazilice sv. Petra ve Vatikáně a od roku

1670 je jeho svátek v celocírkevním kalen-

dáři.

PRVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA

O SV. VÁCLAVU

Kdyţ Václavův otec Vratislav zemřel, do-

sadili Čechové na stolec předků Václava.

Ten byl milostí Boţí dokonalý ve víře. Všem

chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval,

lačné krmil, pocestné přijímal podle slov

evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny

lidi, chudé i bohaté miloval, přisluhoval slu-

ţebníkům Boţím, mnohé kostely zdobil zla-

tem.

Ale čeští muţi zpychli a namluvili jeho

mladšímu bratru Boleslavovi: „Bratr Václav

tě chce zabít a dohodl se o tom se svou mat-

kou a se svými muţi.“

Václav jezdíval po všech hradech, kdyţ se

tam slavil svátek kostela. Vešel i do hradu

Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a

Damiána. Kdyţ vyslechl mši, chystal se, ţe

se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej

s podlým úmyslem zadrţel a řekl: „Proč bys

odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvá-

ní neodmítl. Kdyţ pak nastalo ráno, zvonili

na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl:

„Chvála tobě, Pane, ţes mi dal dočkat se to-

hoto jitra.“ A vstal a šel na jitřní.

Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav

se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám

byl dobrým sluţebníkem.“ Boleslavovi se

však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho

srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl:

„Teď ti chci být ještě lepším.“ A kdyţ to

řekl, udeřil jej mečem po hlavě.

Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to

usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil

k zemi. Tu přispěchal jeden z Boleslavových

rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na

ruce pustil bratra a běţel do kostela. Dva

zločinci ho však ubili u kostelních dveří a

přiskočil ještě jiný a probodl mu bok me-

čem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do

tvých rukou, Pane, odevzdávám svého du-

cha.

Všemohoucí, věčný Bože, dej,

ať po vzoru svatého mučedníka Václava

žijeme moudře a spravedlivě,

ať statečně usilujeme o to,

co slouží k nastolení tvého pokoje,

a přemáháme zlo dobrem.

Převzato z Breviáře

1. - 31. 10. Modlitba růţence po rodinách

1. 10. Návštěva nemocných (Horní Lideč)

2. 10. Návštěva nemocných (Lidečko - dolňansko)

3. 10. Návštěva nemocných (Lidečko – horňansko)

5. 10. Mše svatá Pulčín (15:00)

4. 10. Mše svatá u obrázku svatého Huberta (nad Lidečkem v 16:00)

10. - 12. 10. Víkend pro mladé 6. - 9. třída (Valašská Bystřice)

12. - 19. 10. Pouť Lurdy

19. 10. Misijní neděle a misijní jarmark

28. 10. Mše svatá a poboţnost u pomníku padlých za oběti 1. sv. války (Lidečko 17:00)

1. 11. Dušičková poboţnost (Horní Lideč – kostel 17:00)

2. 11. Dušičková poboţnost (Lidečko – kostel 14:00)

2. 11. Mše svatá Pulčín (16:00)

Faro Stránka 7

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY

1936-1938

Ţivot spolkový se utěšeně rozvíjí, mnoho no-

vých členů získáno jak pro sdruţení kat. děl-

nictva tak také i v kat. omladině.

Zásluhou a horlivostí zdejšího důst. pána

P. Antonína Urbana pořádáno mnoho nábo-

ţenských cvičení a různých poučných předná-

šek ve spolkové místnosti.

Za zmínku stojí, ţe divadla a podniky pořá-

dané v lidovém domě chodí také stoupenci i

protivných politických stran.

Ţivot ve farnosti plyne bez různých řevni-

vostí a nesvárů pokud moţno klidně, stranic-

kých bojů není. Při stavbě dráhy ovšem různé

cizí ţivly rozvířily tichou hladinu společného

ţití klidných valachů i v ţivotě náboţenském

bylo viděti u mnohých lhostejnost a vlaţnost,

která dříve nebývala. Doufejme, ţe s pomocí

Boţí, tito strţení nepřátelským proudem opět

veplují do tichého přístavu řádného plnění

svých křesťanských povinností a ţe farnost

naše opět bude tou zboţnou, příkladnou far-

ností jako bývala. Dědictví otců, zachovej

nám Pane.

Dvacáté výročí osvobození naší vlasti jest

rozrýváno duněním děl na frontách ve Španěl-

sku, v Číně, náš soused Rakousko připraveno

o svou staletou svobodu. Nad naší milovanou

českou vlastí, prosáklou krví a potem českého

lidu skrz na skrz vznáší se zlověstné mraky.

Svatý Václave a všichni naši národní patroni a

ochráncové, nedejte zahynout nám ni budou-

cím.

Klidný ţivot našeho lidu několikráte byl roz-

rušen různými příhodami. Vyhořel rolník Ju-

řička, otec četné rodiny, nezůstalo mu ničeho,

leč láskou a obětavostí spoluobčanů mu bylo

pomoţeno. Sám dlouho churavěl na popáleni-

ny utrpěné při zachraňování svého majetku.

Pan Smolík z přifařeného Muţíkova těţce zra-

něn v lese kládou – byl však při ţivotě zacho-

ván, v zatáčce u Horní Lidče sráţka pivovar-

ského auta s koňmi p. Slánského, hodný farník

p. Brhel (Popeliš) váţně zraněn při sráţce mo-

tocyklu pana starosty cestou na Vsetín. Lideč-

ský kaplan P. Antonín Urban, první ze zdejších

kaplanů se zmotorizoval, při cvičné jízdě najel

u Luţné na jasan, auto poškodil, sám však bez

zranění vjel aţ do kuţelny tamějšího hostince.

Brzy na to ve Valašských Kloboukách usklad-

nil opilého cikána na hromádku štěrku, načeţ

na vojně v Praze uznán schopným říditi moto-

rová vozidla a opatřen potřebným pasem.

Farní úřad Lidečko

Lidečko 37

756 15

Mobil farní úřad

(+420) 733 741 148

Mobil P. Jan Ston

(+420) 731 621 239

E-mail

falidecko@ado.cz

Ten, kdo nežije

podle toho, v co

věří, nevěří.

(Thomas Fuller)

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU

SE PODÍLELI Marek Filák

Ludmila Fusková

P. Jiří Šolc

Adam Jeřábek

Dominik Kovář

Sára Matůšová

P. Jan Ston

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY

1994

V neděli 2. října 1994 byl slavnostně vysvěcen nový kostel sva-

tého Václava v Horní Lidči. Toto vysvěcení provedl arcibiskup

olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner. Účast

věřících na tomto vysvěcení byla veliká a to nejen z naší farnosti,

ale i z farností okolních. Rovněţ byly vysvěceny i tři zvony a to

sv. Václav, sv. Martin a Nanebevzetí Panny Marie

SVATBY

Lenka Vaňková a Dominik Skřipka 19. 7. 2014

Hana Kubková a Jiří Macháč 26. 7. 2014

Marie Petrůjová a Petr Plšek 2. 8. 2014

Tereza Mindlová a Tomáš Bezděk 16. 8.2014

Michaela Mitašová a Stanislav Juřička 23. 8.2014

Hana Fojtů a Petr Fojtík 30. 8. 2014

Alţběta Cvejnová a Tomáš Ţilák 30. 8.2014

Jana Filáková a Lukáš Koseček 13. 9.2014

Eva Marcaníková a Jaroslav Brhel 20. 9.2014

Lenka Františáková a Lukáš Surovec 27. 9.2014

KŘTY

Šimon Chrástecký * 5. 5. 2014

Magdaléna Rumanová * 6. 6. 2014

Viktorie Fojtů * 28. 5. 2014

Jakub Muţikovský * 26. 3. 2014

Vít Krajča * 26. 3.2014

Adéla, Terezie z Lisieux Rumánková * 7. 8.2014

Eliška Mačková * 18. 7.2014

Jan Křtitel Kurtin * 29. 4.2014

POHŘBY

Marie Sekulová * 14.1.1942 + 9.7. 2014

Anděla Kocourková * 15.8.1933 + 11.7. 2014

Milan Kovalčík * 2.6.1950 + 20.7. 2014

Antonín Gargulák *26.12.1954 + 19.8.2014

Alena Zimková *28.4.1968 + 8.9.2014

Aloisie Šviráková *16.3.1926 + 12.9.2014

Josef Chovanec *30.101931 + 21.9.2014