E S T H E R J.J. V E R H O F F - V E R H A L L E N O V Á

ENCYKLOPEDIEKOČEK

Obsah

Předmluva 7

1 Místo předmluvy 9

2 Péče, místo pro kočku a potrava 15

3 Pořízení ušlechtilé kočky 25

4 Barvy srsti ' 29

5 Genetika 35

6 Vznik ušlechtilých koček 39

7 Krátkosrstá plemena 45

8 Polodlouhosrstá plemena 133

9 Polodlouhosrsté variety 173

10 Dlouhosrsta plemena 199

11 Plemena se zvláštní strukturou srsti ! 213

Slovníček pojmů 230

•v?r * .

PředmluvaMilí čtenáři,právě jste vzali do ruky jednu z velice kvalitních knih o kočkách. Troufám si ří-ci, že jednu z nejlepších, které se na našem trhu s knihami v českém jazyce obje-vily, snad s výjimkou poněkud slabší kapitoly o genetice.Tato kniha obsahuje údaje o nevídaném počtu plemen a množství krásných fo-tografií jejich neméně krásných či pozoruhodných představitelek. Poznáte tui plemena zcela neobvyklá, která byste pravděpodobně na žádné výstavě nenašli.Jako dlouholetá chovatelka koček s velkým potěšením konstatuji, že zmínka0 plemenech koček již nevzbuzuje shovívavý úsměv, jak jsem v minulosti mno-hokrát zažila. Je to tak - kočka se z nenápadné myšilovky pomalu, ale jistě stá-vá hvězdou výstav, oblíbeným domácím společníkem a vedle dalších zvířecíchsouputníků člověka symbolem domácí pohody. Chov koček v nynější podobě ne-má tak dlouhou tradici jako odborně vedený chov jiných domácích zvířat, alezhruba za sto let trvání zaznamenal ohromný rozvoj.Tělesná stavba velké většiny plemen nezměnila zásadním způsobem vzhled koč-ky; jinak je tomu třeba u psů. Jen málokteré plemeno koček má například krát-ké nohy, sklopené uši nebo je bezocasé. Plemena se ve většině případů od sebe li-ší pouze mohutností tělesné stavby. Nejvíce výrazných odlišností najdeme nahlavě. Myslím, že to je dobře, protože kočka je tak harmonické a dokonalé zvíře,že by bylo škoda do tohoto díla přírody příliš zasahovat. Kromě toho tento faktzaručuje, že i ušlechtilé kočky různých plemen jsou normálně pohyblivé a mo-hou vést přirozený kočičí život. Relativně menší variabilitu v tělesných tvarechplemen koček na druhé straně vyvažuje nesmírná různorodost zbarvení srsti- dnes je známo několik set barevných variet koček.V této encyklopedii se dozvíte velmi mnoho zajímavostí nejen o původu plemen,ale i o jejich standardech, tedy požadavcích na jejich vzhled. Je dobré vědět, žeexistuje řada mezinárodních felinologických federací, které mají určité odlišnos-ti v názvosloví, zejména pokud jde o barevné variety koček, a dokonce odlišnéstandardy pro některá plemena. Tak se může stát, že narazíte na rozdíly, zejmé-na navštívíte-li některou výstavu nebo budete-li mluvit s chovatelem koček.Naprostá převaha chovatelů, s nimiž se u nás setkáte, patří pod FIFe (FederationInternational Feline), a tak jsou pro ně závazná poměrně přísná pravidla1 standardy této federace.Chtěla bych využít této příležitosti k tomu, abych se přimluvila za kočky, kteréjiž chováte nebo budete chovat. Mějte vždy na paměti, že chovatelství je nutnédělat zodpovědně- dát zvířatům všechno, co potřebují, a pořídit si jich jen tolik,na kolik stačíte. Kočky potřebují nejen nakrmit a zabezpečit hygienické potřeby.Nutné potřebují stálý kontakt s lidmi, a tak v kleci rozhodně nebudou šťastné.Jen z kotěte, které vyrostlo v normálním domácím prostředí, může vyrůst příjem-né, důvěřivé zvíře, které svému majiteli přinese radost ze společného soužití.A o to přece jde především.

Vlevo: Mainská mývali kočka • MUDr. Marie Říhová

7

1 Místo předmluvyDélka života kočky je mezi desetia šestnácti lety; některé kočky se do-žijí dokonce ještě vyššího věku. Po-kud budete mít kočku, bude se to pocelou tuto dobu projevovat na každo-denním chodu věcí ve vaší rodině.Proto je velmi důležité, abyste nejenviděli světlé stránky toho, že mátekočku jako domácí zvíře, ale abystesi také uvědomili odpovědnost, kte-rou s sebou pořízení kočky nese.

Praktické úvahy

O kočky se musíme starat každý den, mu-síme jim pročesávat nebo kartáčovat srst,kočky potřebují každý den znovu dobroua pestrou potravu a nejméně jednou denněbudete muset vyčistit kočičí toaletu. Samo-zřejmostí běžné péče je ještě odvšivovánía odčervování koček. Budete muset taképravidelně chodit ke zvěrolékaři, abystedali kočku očkovat proti různým nemo-cím. Až pojedete na dovolenou, budetemuset najít někoho, kdo se bude o vašikočku umět dobře postarat a jemuž budetemoci péči o ni přenechat. Pokud se vám to

Perská dlouhosrstá kočka colour point

Tato siamská kočka seal point má ráda společnost.

Vlevo: Kočka a pes spolu často báječně vycházejí.

nepodaří, budete muset vyhledat kočičípenzion s dobrou pověstí, kam svou kočkuumístíte. Nepředpokládáme to, ale stejnějako lidé i kočky mohou onemocnět nebose zranit. Potom potřebují lékařskou po-moc a účet za ni se může v některých pří-padech vyšplhat pěkně vysoko. Většinukoček člověk díky jejich husté srsti rádhladí, ale musíme také počítat s tím, že ty-to kočky celý rok línají, a proto se ztratí ví-ce volného času uklízením. Nad některýmikočkami, především koťaty, budete musetněkdy přimhouřit oči, to když si na vašípohovce či koberci budou brousit drápky,„náhodou" udělají loužičku nebo vyzvra-cejí chlupy. To všechno patří k držení koč-ky jako domácího zvířete. Je důležité, aby-ste si to dobře uvědomili dříve, než koťát-ko nebo starší kočku přijmete do rodiny.

Koťata perské dlouhosrsté kočky mají srst, která vyžadu-je mnoho práce.

Které plemeno se hodí pro vaširodinu?

•í;Koťata sphynxe

Pokud hledáte ušlechtilou kočku, budetev prvé řadě vycházet ze zevnějšku kočky,což samozřejmě můžete, pokud budete po-čítat s tím, že ušlechtilé kočky mají nejenzevnějšek typický pro určité plemeno, alei specifické požadavky na péči o srst. Vedletoho jsou i uvnitř plemen ještě výrazné roz-díly v charakteru. Kočky určitých plemenjsou velmi aktivní a hravé, zatímco ruch ni-jak nemilují. Zástupcům některých plemense bude líbit, když si nerušené budou mocijít svou vlastní cestou, zatímco jiné kočkybudou vyžadovat spoustu pozornosti a nej-raději by se celý den zabývaly vším mož-ným. Ačkoli rozdíly v charakterech jednot-

10

Turecká angora Kotě, nebo starší kočku?

livých plemen koček jsou méně nápadnénež u plemen psů, je třeba tyto rozdíly znát,abyste se mohli dobře rozhodnout. Jinak semůže stát, že budete později litovat, třebaproto, že podceníte množství pozornosti,kterou zvíře od vás vyžaduje, nebo třebaproto, že je velmi hravé a divoké - nebo na-opak příliš klidné. Dokud je zvíře ještě mla-dé, považuje většina lidí všechno za zábav-né a příjemné, ale jakmile zjistí, že péčeo srst jejich perské dlouhosrsté kočky jekaždodenním neustále se opakujícím rituá-lem nebo že jejich elegantní siamská kočkase velmi vytrvale a hlasitě dožaduje pozor-nosti, může se radost přeměnit najednou vehněv, a to by byla škoda. Proto se tato ency-klopedie nevěnuje jen vnějším znakům jed-notlivých plemen, ale popisuje také (jak da-lece jen je to možné) charakteristické znakytypické pro plemeno; kromě toho se věnu-jeme i otázce, jakou péči jednotlivá pleme-na potřebují. Přesto je rozumné jít si nej-prve jednotlivá plemena prohlédnout narůzné výstavy koček. Můžete tam využítpříležitosti a pohovořit s chovateli a milov-níky koček o plemeni, abyste si mohli vy-tvořit lepší a ucelenější obrázek.

Většina lidí by si místo dospělé kočky vy-brala koťátko. Často proto, že se jim líbívidět svého nového člena rodiny růst, aleněkdy i proto, že si myslí, že starší kočkasi už nemůže zvyknout na nové prostředía novou rodinu. Z praxe však vyplynulo,že starší kočka se může nové rodině při-způsobit stejně tak dobře jako kotěa pouto, které můžete se starší kočkounavázat, je ve většině případů stejně sil-né. Někteří lidé se rozhodnou pro kotě,protože si myslí, že koťátko je nepopsanýlist, který mohou zformovat podle vlast-ního přání. Charakter kotěte je však zčás-ti určen dědičně.a zčásti je závislý naokolí, v němž kotě vyrůstalo, a na tom,jak s ním chovatel zacházel.Vklad nového majitele hraje samozřejmětaké svou roli, ale charakter kotěte jev momentě, kdy k nám domů přichází,z velké části už utvořen. Jediné, co bystemohli udělat, je zasvětit zvíře do domá-cích pravidel, která u vás platí, a charak-ter tu a tam „přitesat". Mladá kočka totižnebude sama od sebe vědět, co je a co ne-ní u vás doma dovoleno; abyste ji to všenaučili, budete muset do svého novéhočlena domácnosti investovat čas. Pro ně-které lidi může proto představovat lepšívolbu starší kočka, která už dříve získala.

Koťata sphynxe

11

Důvěrný svazek, který uzavřete se starší kočkou, můžebýt stejně silný jako svazek s kotětem.

dobrý základ. To vše je přirozeně silnězávislé na okolnostech. Mnoho spolkůa klubů zaměřených na určitá plemenamá zprostředkovatelskou službu, kterávás může odkázat na lidi, kteří se z nej-různějších důvodů chtějí nebo musí koč-ky vzdát. Tito lidé k vám budou upřímní,protože k danému plemeni mají vřelývztah a nechtějí, aby pokus o zprostřed-kování vedl ke zklamání. Někteří lidé sistále ještě myslí, že se zde jedná o proble-matické kočky, ale téměř nikdy to nenípravda.Osobní důvody, například rozvod neboemigrace do země, kde platí přísné ka-ranténní předpisy, mohou vést k tomu, žese někdo musí svého domácího mazlíčkavzdát. Někdy se stává, že kočka musí býtpřemístěna proto, že je agresivní, přehna-ně plachá nebo chronicky nečistotná,protože se nechce nebo nemůže přizpů-

První setkání dvou nových členů domácnosti.

sobit ostatním domácím zvířatům neboprotože se u ní vyvinula jiná ošklivá cha-rakterová chyba, s níž se těžko žije. Po-kud uvažujete o pořízení starší kočkya sami nemáte v tomto oboru dostatekznalostí, bude rozumné, abyste si s sebouvzali někoho, kdo má s kočkami zkuše-ností více a kdo vám může pomoci radoui skutkem.

Kočku, nebo kocoura?

Charakterové rozdíly mezi kocoury a koč-kami nejsou tak velké, jak se někdy myslí,ale v hrubých rysech mají (vykastrovaní)kocouři o něco klidnější temperament nežkočky, i když to není pravidlem napříkladpro perské kočky. U většiny plemen ječasto daleko zřetelnější rozdíl v zevnějš-ku. Za normálních okolností jsou kocouřivětší a robustnější než kočky a mají impo-zantní, širokou hlavu. Pokud nemátev plánu věnovat se plemenitbě, je volbakocoura nebo kočky závislá čistě na va-šem osobním vkusu; nic však nezkazíte,když si pořídíte kočku.Chovné kocoury je totiž kvůli jejich znač-kování téměř nemožné chovat domaa chov kocourů na krytí ve venkovní vo-liéře s sebou nese specifické problémy, ježnesmíte brát na lehkou váhu. Rozsah tétoknihy není tak velký, abychom v této otáz-ce mohli jít do hloubky, ale můžete sevždy poradit se zkušenými chovateli, kteřívám o tom povědí více. Pokud nemáte do-statek zkušeností, chtěli bychom vás odpořízení chovného kocoura z mnoha dů-vodů spíše odradit. Zatím můžete dát dob-rou kočku nakrýt na mnoha místech a bu-dete mít také větší výběr, než když budetemít vlastního chovného kocoura. Pokudnemáte ambice své plemeno šlechtit, platípro obě pohlaví, že je nejlepší dát je vy-kastrovat (více informací naleznete v ka-pitole číslo 2 pod heslem Omezení porod-nosti).Na rozdíl od psů, kteří jsou po vykastro-vání vyloučeni z účasti na výstavách, mo-hou se kočky vystavovat ve speciální tříděpro kasírovaná zvířata a mohou i získatceny a tituly.

12

Když už je doma jiné domácí zvíře

Když se kočky dostanou do rodiny, kde užjsou jiná domácí zvířata, většinou se dostidobře přizpůsobí. Pokud je pes v domězvyklý na kočky a vychází s nimi, budevětšinou akceptovat i nově příchozího.Jsou i psi, kteří venku kočky honí, ale do-mácí kočce, na niž jsou zvyklí, nezkřivínikdy ani vlásek. Musíte svého psa dobřeznát, abyste věděli, jak bude na kočku re-agovat; považujeme za samozřejmost, žebudete-li pochybovat, postaráte se o to,aby kočka a pes nemuseli být první čas jenspolu a aby kočka měla dostatek možnos-tí úniku na místa, kam se pes nedostane.Někdy je snadnější přijmout do rodinystarší kočku, která je na psy už zvyklá.Mňoukající, hrající si nebo utíkající koťa-ta jsou totiž pro některé psy velmi zajíma-vá, ale ve většině případů se obě zvířatanové situaci během několika týdnů při-způsobí. Pokud už máte doma jednu nebovíce koček, může se stát, že budou chtítzůstat ve starých kolejích a nebudou no-váčka akceptovat, ale většinou se nesou-lad upraví během několika měsíců. Samo-zřejmě že to tak není vždy. Jsou kočky,které nováčka nikdy akceptovat nebudou,což mohou mimo jiné vyjádřit ne-čistotností nebo hypernervozitou, tím, žese stáhnou na klidné místo v domě, budouodmítat potravu, nebo naopak tím, že bu-dou stále vyvolávat šarvátky. Někdy se ty-to černé mraky po uplynutí nějaké dobypřeženou, ale může se také stát - i kdyžméně často - že pro jednu ze svých kočekbudete muset hledat nové přístřeší. Říkáse, že snadněji akceptovatelné je kotě, aleto by vás nemělo odradit od toho, poříditsi dospělé zvíře, protože existuje i mnohokoček, které i ve vyšším věku navazujípevná přátelství. Stejně jako lidé i kočkysi mohou být sympatické, nebo se mohounesnášet - na jakou misku vah se to převá-ží, to se předem nedá vždy dobře odhad-nout. Je rozumné nechat nováčkovi popříchodu domů nejprve několik hodin,aby si zvykl na nové prostředí, a teprvepotom ho představit členům rodiny. Styks malými ptáky jako papoušky a kanárkymůže, ale nemusí být problém.

Hodně zde záleží na temperamentu kočkya na vašem zdravém selském rozumu. Pří-ležitost dělá zloděje, proto najděte proklec s ptáčkem bezpečné místo; totéž platíi pro malé hlodavce a rybičky. Ať chcete,nebo ne, je váš nový člen domácnosti šel-ma a je jen opravdu málo takových koček,jimž se dá skutečně věřit. Vždyť domácízvířata pro kočku za normálních okolnos-tí znamenají přirozenou kořist.

Kočky a děti

Mnoho domácích zvířat vstupuje do rodi-ny, protože to chtějí děti - a proti tomu senedá nic namítnout. Pro sociální vývoj dě-tí je velmi dobré, když vyrůstají se zvířaty;mohou se naučit nést zodpovědnost za ži-vou bytost. Nikdy však nepředpokládejte,že by vaše (malé) děti převzaly péči o koč-ku na sebe. Děti ještě nemají tak velký po-cit odpovědnosti a pro mnoho z nich se ta-to novinka brzy okouká, takže starost0 kočku spočine nakonec na vašich bed-rech. Vzhledem k relativně dlouhému vě-ku, jehož může kočka dosáhnout, není vy-loučeno, že až bude kočka na vrcholu své-ho života, budou děti už dávno z domu.Proto si nikdy nepořizujte kočku jen kvůlidětem; i vy z ní musíte mít radost.Naučte své děti, že kočka je živá bytost,kterou musí respektovat a že koťata - ale1 dospělé kočky - se nikdy nesmí rušit přispánku. Rozumí se samo sebou, že nikdynebudete tolerovat, aby děti zacházely s do-mácími zvířaty surově nebo je s vřískotem

Učte děti respektu ke kočkám.

13

pronásledovaly po domě. Na kočky to mů-že zapůsobit tak, že se u nich, v závislostina charakteru, může ze strachu vyvinoutagresivní chování, nebo že se naopak sta-nou plachými.

Osamělé kočky

Někteří lidé si pořizují jako domácí zvířekočku, protože kočky mohou zůstávatsnadněji samy doma než psi - obecně je to

tak. Kočku nemusíte věnčit a můžete klid-ně zůstat přes noc pryč, aniž by se tímkočka dostala do problémů. Poněkud ne-závislá povaha koček se postarala o to, žedostaly nálepku s pochybným predikátem„solitérní" zvíře, a bohužel se to často be-re příliš striktně.Mnoho koček prožívá své dny o samotě,ačkoli tím velmi trpí. Pokud kočce nemů-žete sociální kontakt nabídnout v dosta-tečné míře, pořiďte si kočky dvě, aby simohly během vaší nepřítomnosti dělatspolečnost.

Pro mnoho koček je těžké být samy. Pokud si pořídíte dvě koťátka, budou si dělat společnost.

14

2 Péče, místo pro kočkua potrava

Obecně o péči o srst Perská dlouhosrstá kočka činčila

S výjimkou sphynxů a rexů jsou všechnykočky obdařeny více či méně bohatou srs-tí, která po celý rok v menší či větší mířelíná, ale především na jaře a na začátku lé-ta zpozorujete, že důležitá část srsti vypa-dá. Tím, že budete srst své kočky dobřeudržovat, můžete ve své domácnostimnožství uvolněných chlupů silně omezit.Pro dobrý stav srsti krátkosrsté kočky jedostačující vykartáčovat ji jedenkrát týd-ně; rovněž většina polodlouhosrstých ko-ček nepotřebuje tolik péče o srst. Více ča-su a námahy vyžaduje péče o srst u per-ských dlouhosrstých koček. Strukturadlouhé srsti perských koček je taková, žepokud srst dobře neudržujete, objeví seběhem několika málo dnů první cucky. Přidelším zanedbávání může kočku začít trá-pit podráždění kůže a kožní vyrážka,a mohou vzniknout dokonce holá místanebo abscesy. Pokud nemáte chuť udělatsi každý den čas na péči o svou kočku,zvolte si méně náročné plemeno. To, jakékartáče a hřebeny jsou nejvhodnější, závi-sí na struktuře a délce osrstění plemene.Zeptejte se chovatele koček, jakými druhy

Sphynx

hřebenů nebo kartáčů se o kočky stará,abyste si je také mohli opatřit. Uvidíte, žepéče o srst vaší kočky zabírá daleko méněčasu, a je daleko efektivnější, když budetepracovat s pomůckami, které jsou pro da-ný typ srsti vhodné. Lidé, kteří své kočkyvystavují, je budou nejen pravidelněkartáčovat a česat, ale zvíře také občas vy-koupou. Většina výstavních koček je na tozvyklá a nedělá z toho žádnou vědu.I když nemáte v plánu chodit se svou koč-kou na výstavy, může být občas nutnékočku vykoupat. Když to uděláte teprveaž bude kočka starší, nebude to ani provás, ani pro ni žádná legrace. Proto je ro-zumné, i když to třeba není nutné, zvykatna to kočku v mladším věku. Při koupáníse postarejte o to, aby se kočce nedostala

15

voda do uší a očí a aby se jí nenalokala.Vždy používejte šampon určený pro koč-ky a nikdy šampon pro lidi, protože tímbyste poškodili strukturu srsti a tukovouvrstvu. Můžete kočku vysušit fénem, alepokud na něj reaguje bojácně, můžete jirovněž utřít froté ručníkem a pak ji nechatschnout na teplém místě, kde netáhne.Některé kočky se však koupání vzpírají.Srst těchto koček můžete vyčistit neparfé-movaným a nemastným mastkovým pud-rem, který má vlastnost navázat na sebešpínu a nadbytečný maz. Srst poprášímea prášek dobře vmasírujeme. Potom ho vy-kartáčujeme tak, aby po něm nebylo v srs-ti ani známky. Pokud budete chtít kočkuvystavovat, budete se o ni muset zvláštědobře starat. Výstavy jsou soutěže krásya zvířata, o něž se dobře pečuje, se dosta-nou dál než kočky, které přijdou „rovnouz ulice".

Péče o drápky

Kočky si pravidelně brousí drápky. Dělajíto instinktivně; kočku to nemůžete odna-učit. Koťata si někdy budou chtít brousitdrápky na nábytku nebo dveřích. Ačkolivjim v tom samozřejmě musíte zabránit, ne-smíte se na ně kvůli tomu zlobit. Kočkyjsou zvířata a neznají hodnotu vašich věcí.Postarejte se proto, aby vaše kočka mělavlastní škrábací kůl nebo například sisalo-vou nebo kokosovou podložku. Kdyžpřední nohy kočky vezmete do rukoua uděláte s nimi škrábavý pohyb, většinou

Kočky mají potřebu pravidelně si brousit drápky.

Toto kotě skotské klapouché kočky si brousí drápky naškrábacím kůlu.

sama pochopí, co to znamená. Je dobrýmzvykem občas ostré konce drápkůzastřihnout, především na předních tlap-kách - nezapomeňte na „palečky". Stří-hejte vždy dobrými nůžtičkami, napříkladštípacími kleštičkami na nehty u nohou.Takové nůžky koupíte ve většině velkýchobchodů pro zvířata. Prodávají se i na vý-stavách koček. Pokud nedokážete drápkyostříhat sami, požádejte o to zvěrolékaře.

Péče o uši

Většina koček nebude mít po celý svůj ži-vot žádné problémy s ušima, i když jim jemajitel vůbec nebude čistit, ale může sestát, že ve zvukovodu své kočky objevítenevábně vonící tmavě hnědé až černězbarvené kuličky. Většinou to ukazuje naušního roztoče, a pak je třeba kočku vždyošetřit, protože by to mohlo vést k zánětuucha nebo k horším nemocem. Efektivníprostředek proti ušnímu roztoči dostaneteu zvěrolékaře. Ouška čistěte přípravkem

16

určeným pro kočky. Nakapejte ho doucha, potom ucho promasírujte a po-vrchové nečistoty odstraňte jemnýmubrouskem nebo vatovou štětičkou. Po-starejte se o to, abyste nečistoty z ucha do-stali ven a nezasunuli je jen hlouběji doucha, kde by se začaly hromadit. Pro čiště-ní uší platí totéž, co pro mnoho dalšíchvěcí; kočku na něj zvykněte už v mladémvěku, pak jí to nebude později činit žádnéproblémy.

Péče o oči

Pravidelně kontrolujte chrup své kočky kvůli zubnímu kameni.

Péče o chrup

S výjimkou koček, které mají plochý obli-čej, nebudete muset čistit kočce oči vůbecnebo jen velmi zřídka. Ospalky, které jsouv koutku oka, můžete opatrně odstranitnavlhčeným jemným ubrouskem. Kočkys plochým obličejem jako perské dlouho-srsté kočky nebo exotické kočky potřebu-jí často více péče o oči. Jak a kterými pro-středky se to dělá, to se podrobněji dočte-te v popise daných plemen.

Mainská mývali kočka.

Chrup pravidelně kontrolujte kvůli usazo-vání zubního kamene, protože tento tma-vě zbarvený povlak na zubech vede ke ka-žení zubů a může mít za následek vypadá-ní zubů. Pokuste se zubnímu kazu zabrá-nit tím, že kočce budete pravidelně podá-vat tvrdé granule nebo jinou stravu, na nižmusí používat chrup. Nikdy kočce nedá-vejte na ohryzání kosti, protože ty se mo-hou rozštípnout. Kromě toho nejsouchrup a tvar kočičí tlamy, na rozdíl odpsa, schopné kosti zpracovávat. Pokudvaše kočka už zubní kámen má, dejte hoodstranit u veterináře. Kočkám se zubymění přibližně mezi třetím a šestým měsí-cem a je dobrým zvykem tento proces ob-čas zkontrolovat. Někdy totiž zůstane ně-který zub vězet a zoubek, který roste podním, by vyrostl křivě. Pokud jste na po-chybách, zajděte ke zvěrolékaři.

Strava

Kočky potřebují více masa než psi, a ačko-li některé mají nejpodivnější stravovacínávyky, většina koček přivítá obilné vý-robky a podobně. Někteří lidé se rozho-dou připravovat každodenní stravu prosvou kočku sami, ale to vyžaduje velkýpřehled a mnoho znalostí jak o stravova-cích návycích kočky, tak o složení jednot-livých ingrediencí. V průběhu doby bylavyvinuto mnoho druhů kočičí stravy, u nížje zaručena dobrá kvalita. Pokud se pro nirozhodnete, můžete si být jisti, že vaše

17

Kočky mohou být vybíravé v jídle.

kočka dostane veškeré potřebné látkyvčetně minerálů a vitaminů. Granulovanástrava má výhodu, že se dobře uchováváa že ji můžete nechat v misce i v horkýchdnech, na rozdíl od stravy z konzervya čerstvého masa. Můžete se ale napříkladrozhodnout, že dáte své kočce ráno gra-nule a večer stravu z konzervy nebo vaře-né maso jako kuře, krůtu, králíka nebohovězí nebo vařené a vykostěné ryby,např. tresku nebo tuňáka. I jehněčí srdceje odpovídající kočičí strava. Vnitřnostijako droby nebo plíce nejsou pro kočkyvhodné. Kočky totiž potřebují dostatekvysoce hodnotných živočišných bílkovin,které se vyskytují především ve svalovině.Proto se jakýmkoli způsobem postarejteo to, aby vaše kočka dostala všechno, copotřebuje, a to můžete v podstatě udělatjen tak, že jí nebudete dávat jen maso ne-bo ryby, ale především stravu z konzervnebo suchou stravu dobré značky.Upřednostněte stravu, v níž nejsou žádnéchemické konzervační prostředky, proto-že některé kočky na ně mají alergické re-akce. Nikdy kočkám nedávejte vepřovémaso, protože v něm mohou být bakterie,které způsobují nemoc Aujeszkého (viro-vá choroba), jež je pro kočky vždy smrtel-ná. Mnoha kočkám chutná mléko, alemléko určené pro lidi není pro kočkyvhodné, protože z něj mohou dostat prů-jem. To proto, že mnoho koček nedokážezpracovat laktózu, a ta je ve všech pro-duktech, které nebyly sterilovány. Mlékomá pro kočky příliš malý obsah tuku.Dobrou alternativou může být podání ste-rilované smetany do kávy nebo šlehačky,

ovšem jen jako něco „extra". Kromě tohose dají koupit určité značky mléka, kteréje vyrobeno speciálně pro kočky. Vejcesvé kočce raději nedávejte. Za prvé nedo-káže dobře strávit bílek a za druhé syrovávejce mohou obsahovat bakterie. Většinakoček nesežere víc, než potřebuje, takžejim můžete něco dát, když se toho doža-dují. Pozor dávejte na vykastrované kočkya kocoury; u nich se snadno může vyvi-nout neestetické povislé břicho, pokud se-žerou více, než je pro ně vhodné, a pokudse vedle toho ještě málo pohybují. Někte-ré kočky jsou v jídle velmi vybíravé, cožmůžeme přičíst jednostrannému jídelníč-ku ve věku, kdy byly koťaty (nejsou zvyk-lé na jiné druhy potravy), ale takérozmazlenosti. Pitná voda, kterou každýden vyměňujeme, musí být samozřejměvždy v dostatečném množství.

Pojídání trávy

Kočky jsou čistotná zvířata a myjí se ně-kolikrát denně. Protože kočka má na jazy-ku malé papily směřující dozadu, chlupyuvolněné ze srsti spolyká. Kočka, která semůže volně pohybovat venku, si čas odčasu ukousne několik stébel čerstvé trávy.Působí jako přírodní dávidlo - přebytekchlupů totiž zůstává kočce v žaludku,a tak mohou vzniknout problémy. Pokudse vaše kočka nedostane ven, pěstujte do-ma trochu trávy, aby kočka měla možnost

Tráva je přirozeným dávidlem. Kočka se tak zbavuje pře-bytku uvolněných chlupů ve svém žaludku.

18

Kočky se myjí několikrát denně.

se svých smotků z chlupů zbavit. Při ne-dostatku trávy může vaše kočka začít oku-sovat pokojové rostliny. Kromě toho, žese vám to pravděpodobně nebude líbit, jemnoho pokojových květin pro kočky je-dovatých. Když kočka silně líná, kartá-čujte a česejte ji častěji. Budete tak šetřitjejí žaludek. Podle vědců nejedí kočky trá-vu jen jako dávidlo, ale pravděpodobnětaké proto, že obsahuje kyselinu listovou,kterou kočky tu a tam potřebují.

Kočičí toaleta

Kočičí toalety se odlišují jak cenou, takprovedením. Nejlacinější jsou toalety bezkrytu, které jsou nejméně praktické. Koč-ka totiž instinktivně zahrabává svou moča výkaly, přičemž se může snadno stát, žese náplň kočičí toalety přesype přes okraj.Někteří „nepořádní" uživatelé kočičí toa-lety chodí hezky na ni, ale výkaly pravi-delně deponují vedle ní. V tom případě jerozumné zakoupit kočičí toaletu s krytem;

nejlepší toalety jsou s předními dvířkya pachovým filtrem ve střeše. Jsou sicedražší, ale zadržují méně příjemné pachy,které souvisejí s vyprazdňováním a moče-ním kočky. Totéž platí pro náplň do koči-čí toalety. Existuje mnoho různých druhůa většinou se v praxi ukáže, že dražšíznačky vyhovují lépe a při dlouhodobémpoužívání jsou i levnější než druhy s nižšícenou. Ideální náplň kočičí toalety je ta-ková, která ihned po vymočení kočkyutvoří tuhou hrudku. Tu lze jednodušeodstranit, přičemž okolní stelivo zůstanečisté a suché. Tuto náplň nemusíte téměřnikdy vyměňovat, stačí ji jen doplňovat.

Blechy

Dokonce i kočky, které se nikdy nedosta-nou ven, mohou chytit blechy, protože ta-to nepříjemná zvířátka můžete vy nebovaše návštěva přinést domů zvenčí, anižbyste to věděli. Velmi jednoduše zpozoru-jete, zda má vaše kočka blechy, když se

19

podíváte na místa, na nichž se blechy rádyzdržují, jako na kořen ocasu a břicho.Malé černohnědé kuličky jsou bleší vý-měšky. Blechy jsou pro kočku velkou zá-těží, ale i vy se můžete dočkat nepříjem-ných překvapení. Blechy se bleskurychlerozmnožují a časový interval mezi několi-ka zanedbatelnými blechami a skutečnoubleší pohromou ve vašem bytě je za opti-málních podmínek otázkou pouhých týd-nů. Ke koupi je mnoho různých druhůa značek odblešovacích prostředků,z nichž některé jsou přímo špatné, a ně-které naopak působí velmi dobře. Obecněúčinkuje skvěle zásyp, který můžete poří-dit u zvěrolékaře. Obojky proti blechámmají stejně jako všechny jiné obojky nevý-hodu, že mohou poškodit srst kočky. Ne-výhodou sprejů je to, že se kočky mohoupolekat jejich zvuku. Pokud chcete blechyvybírat ručně, použijte k tomu nejlépemalý jemný hřebínek. Vedle použití dob-rého odblešovacího prostředku pro kočkuje nutné ošetřit i okolí a pořádně vysátprach, protože je dokázáno, že 99 % (!)

Blechy mohou být vaší kočce na obtíž.

blech se nenachází na kočce, ale ve stadiuvajíček, larev nebo kukel ve vašem bytě.Časté vysávání je proto nutností a neza-pomeňte ošetřit i ostatní domácí zvířata.Koťata nemůžete ošetřit proti blechám jentak, protože prostředky na odblešení jsouagresivní a mohou být pro mladá zvířatanebezpečná. Nejlepší a nejbezpečnější jezásyp proti blechám určený pro koťata.

Červi

Červi jsou velkým trápením. Pokud se mo-hou nerušené rozmnožovat, mohou v tělekočky způsobit velká poškození. Existujínejrůznější druhy červů, nejznámější jsouškrkavky a tasemnice. Většina koťat je užpři narození nakažena larvami škrkavky,která získala od matky. Začervení se totižu koťat nikdy nedá předejít, i když matkupravidelně odčervujeme. Proto chovatelékoťata většinou už v mladém věku odčer-vují a opakované odčervení předtím, nežjdou k novému majiteli, není žádným zby-tečným přepychem. Za normální situace jedostačující, když dáte kočku preventivněodčervit jednou za dva roky.

Očkování

Všechny kočky by měly být ve stanove-ných termínech očkovány proti řadě smr-telných nebo život ohrožujících nemocí,jako jsou kočičí mor, kočičí rýma a chla-mydiová pneumonie. Koťata dostávajív prvních týdnech života dostatečnémnožství protilátek v mateřském mléce,ale jakmile začnou jíst samostatně, nesmí-me s očkováním dlouho otálet. Většinouse prvně očkuje kolem osmého až deváté-ho týdne věku. Zvěrolékař vám ke každé-mu očkovanému kotěti vystaví očkovacíprůkaz, v němž jsou uvedeny údaje o ko-těti a to, kdy, proti čemu a kterým pro-středkem bylo kotě očkováno. Rovněž jezde uvedeno, kdy musí být očkování zo-pakováno. Toto schéma vždy svědomitědodržujte, protože prevence je vždy lepšínež léčení.

Příznaky nemoci Omezení porodnosti

Samozřejmě nikdo nechce, aby jeho koč-ka onemocněla. Pokud máte kotě od dob-rého chovatele, dobře se o něj starátea dáváte mu pestrou stravu, většinou jevšechno v pořádku, ale i přes všechnudobrou péči může přijít nemoc. Rozsah té-to knihy není dost velký, abychom zdemohli pojednat o všech nemocích, kterése u koček vyskytují, ale seznam (mož-ných) příznaků nemoci vám může poslou-žit jako rukojeť při pochybnostech o zdra-ví vaší kočky. Tento seznam je dalek do-konalosti, proto v podstatě vždy platí:jste-li na pochybách, kontaktujte svéhozvěrolékaře.

Příznaky nemoci jsou mimo jiné:

• Průjem (ne ve všech případech).• Potíže při močení a vyprazdňování.• Výkaly nebo moč odlišné barvy.• Viditelná mžurka (třetí víčko).• Výtoky z nosu nebo očí a u koček

z vagíny.• Zvýšení teploty.• Náhlá nečistotnost bez zřejmého

důvodu.• Odlišné stravovací návyky

(žere málo nebo vůbec ne, více pije).• Odlišné chování (velmi klidná, stažená

do sebe, plachá).• Vyrážka na kůži.• Náhlé vypadávání chlupů nebo holá

místa.• Slintání.• Kočka se o sebe přestane starat.• Hubnutí.• Celkově špatná kondice.• Nafouklé břicho.• Potíže s chůzí.• Častější zvracení potravy

(nezaměňovat s vyzvracenými chlupy).

Pokud nemáte v plánu držet si svého ko-coura jako chovného nebo nechcete, abyvaše kočka vrhla koťata, je nejlepší dát jevykastrovat. Kasírovaní kocouři sineznačkují své území a nemají (už) sklonvzdalovat se od domu. Nevykastrovanékočky (především orientálních plemen)jsou ustavičně v říji a využívají každéhonestřeženého okamžiku, aby utekly ven.Často je nemožné zabránit tomu, aby koč-ka nevyklouzla ven. Vzhledem k tomu, žesvět je zaplaven neušlechtilými kočkami,jimž se jen s obtížemi hledá domov, nenívlastně čestné nechat kočku „jen tak" mítkoťata. Pokud jste na pochybách anebochcete mít od kočky mladé, můžete siu zvěrolékaře obstarat prostředky, jimižříji dočasně potlačíte, protože kastrace jetrvalý zásah, který se už nikdy nedá zrušit.Kočky by v podstatě měly mít koťata užpřed svým druhým rokem věku - pak už jeto obtížnější, proto kastraci neodkládejtedéle, než je to nutné. Panuje pověra, žekočky by měly mít před kastraci koťata.Pokud nemáte pro všechna koťata z vrhuzajištěno, komu je pak dáte, neměli bystese do toho pouštět. Měli byste také vědět,že u koček je známý stejný druh viru jakou lidí, totiž kočičí virus AIDS (tzv. FlV-vi-rus). Tento virus se přenáší stejným způ-sobem jako u lidí; stejně jako u lidí je ne-vyléčitelný a znamená pro kočku, kterátakto onemocní, skutečně dlouhou cestuutrpení. Kočičí AIDS nelze přenést na člo-věka. (FlV-virus je specifický pro kočky.)Stejně jako u lidí vyskytuje se i u koček

Kočka v říji.

21

virová forma leukémie. Ani ta není pře-nosná na člověka (tzv. FELV-virus). Tatonemoc se u koček přenáší přímým kontak-tem, jako krytím, mytím a při rvačkách,a vede, stejně jako kočičí AIDS, nakonecneodvolatelně k smrti. Proti kočičímuAIDS a kočičí leukémii momentálně bo-hužel není k dispozici žádné dobré pre-ventivní očkování. Zodpovědní chovateléproto vždy dávají své kočky preventivnětestovat, zda tyto viry nemají. Pozn. red.Proti kočičí leukémii (leukóze) existuje uži u nás několik let účinné očkování.

Místo pro kočku

Většina lidí nepouští své ušlechtilé kočkyvolně ven, protože existuje riziko, že jeněkdo ukradne. U všech volně pobíhají-cích koček existuje riziko dopravní neho-dy, zranění, otrávení nebo zavlečení na-kažlivé nemoci domů. Nekastrovaná koč-ka nebo kocour by neměli volně pobíhatvůbec nikdy! Pokud nechcete své kočkyvystavovat žádnému riziku, a přitom chce-te dát kočkám možnost pobytu na čerst-vém vzduchu, bude pro vás ideální mož-ností kočičí voliéra. Pokud tato voliéranavazuje na okno nebo dveře, dostane sekočka bez problémů ven. Někteří lidé za-cloní svou zahradu tak, aby pro kočku by-lo velmi obtížné překročit její hranice.Většinu koček dokonale odradí malý drát

Skutečný kočičí ráj: v této zahrádce tvoří zábranu, abykočky neutekly, mříž stočená dovnitř a ostnatý drát.

Balkon opatřeným jemným průhledným pletivem skýtákočkám možnost proběhnout se na čerstvém vzduchu.

pod proudem kolem ohrady nebo vysokýa dovnitř zahnutý plot. Balkon můžete za-hradit jemným drátěným pletivem, aby sekočka dostala ven, ale nemohla spadnout.Díky kočičím dvířkům ve dveřích můžekočka podle libosti chodit ven nebo zasedovnitř.Takovéto úpravy nejsou laciné,ale kutilové to mohou s trochou tvořivostia přiměřeným rozpočtem zvládnout.Kočku můžeme mít i uvnitř v domě. Upe-vněte však na okna dobré, pevné sítě, aby-ste mohli větrat, aniž by kočka mohla vy-běhnout ven. Některým lidem připadásmutné mít kočku jen doma nebo v kočičívoliéře, ale je i mnoho lidí, které ruší vol-ně pobíhající kočky, jež znečišťují cizí za-hrady. Pokud si kočky už jako koťatazvyknou na život v domě, velká většinaz nich nebude nijak toužit po svobodnémživotě, ale samozřejmě to neplatí provšechny kočky. Pokud nedisponujete vel-kým domem a nehodláte kočce nabídnoutvýběh ven, uděláte dobře, když si zvolítenějaké klidné plemeno nebo se postaráteo to, abyste doma měli pořádná škrabadla,

22

šplhadla a dostatek hraček, aby se kočkanemusela nudit.

Díky kočičím dvířkům ve dveřích se může kočka samarozhodnout, kdy půjde ven a kdy se vrátí.

Výchova

Pokud si vezmete do rodiny koťátko, zjis-títe, že nebude mít ani potuchy o pravid-lech, která u vás v rodině panují. Ta bude-te muset kočce vštípit sami. Některá koťa-ta se pořádku učí snadněji než jiná, kterátvrdošíjně pokračují v nežádoucím chová-ní. Mnoho lidí si nepřeje, aby jim kočkalezla na kuchyňskou linku nebo na stůla spala u nich v posteli, zatímco jiným li-dem to nedělá žádné problémy. Trestyomezte na minimum a vždy je dobře pro-myslete.Bití a hněv má většinou za následek, že sevaše kočka stane plachou a začne se vámvyhýbat. Můžete zavolat rozzlobeným hla-sem „Fuj!", ale je velká šance, že taktokočka zanechá nežádoucí činnosti, jenkdyž budete nablízku. Proud vody z vodnípistole, který si kočka nebude spojovats vaší přítomností, se většinou postaráKočky si rády hrají, proto se postarejte, abyste měli domadostatek hraček.

o to, aby si kočka šla hledat zábavu jinam.Mladá koťata jsou hravá, a ačkoli jim dojisté míry musíte dát prostor tuto hravostprojevit, nesmí to samozřejmě nikdy dojíttak daleko, že si kočka navykne šplhatvám po džínsách nebo sekat po vás dráp-ky. Odnaučte kotě surovým hrám tím, žemu dáte jasně najevo, že s během věcí ne-souhlasíte.Téměř všechna koťata se sama od sebevelmi rychle naučí čistotě. Ukažte kotětipři jeho příchodu domů, kde může vyko-návat své potřeby, a zpočátku používejtestejnou značku náplně do kočičí toalety,na jakou bylo zvyklé u chovatele. Pak by-ste neměli očekávat žádné nehody.

23

3 Pořízení ušlechtilé kočkyKotě britské krátkosrsté kočky činčily.

Kde si koupit ušlechtilou kočku

Existuje jedno místo, kde naleznete po-spolu mnoho chovatelů i s kočkami nej-různějších plemen: výstava koček. Tako-váto událost se často inzeruje v novinách.Můžete také zkontaktovat některý z klubůchovatelů koček a zeptat se na některouz chystaných výstav u vás v okolí. Na vý-stavě koček se můžete zorientovat a poho-vořit si s chovateli a milovníky koček nej-rozmanitějších plemen. Přitom se takémůžete sblížit s jedním nebo vícero spolkychovatelů koček, abyste se zeptali, zda ně-kdo ze členů nemá koťata plemene, kteréhledáte. Adresy spolku chovatelů kočeknajdete v časopisech se zvířecí tematikou.Pokud nevylučujete, že byste v pozdějšímstadiu se svými koťaty navštěvovali výsta-vy nebo že byste se později možná samizačali věnovat plemenitbě, bude rozumné,abyste se o daném plemeni dozvěděli conejvíce. Tím, že budete hovořit s různýmichovateli, řadu z nich navštívíte a stanetese členem spolku chovatelů koček, naučí-te se více o tom, jak to chodí u plemenekoček, které si zvolíte, a lépe se připraví-te. Ačkoli u ušlechtilých koček jsou známirodiče a prarodiče, a tím se do jisté mírydá předpokládat zevnějšek a charakterkoťat, nemůže vám žádný chovatel zaru-čit, že z vašeho kotěte vyroste šampión.Může vám jen dopomoci ke kotěti z vyni-kajících (pra)rodičů, které už v mladémvěku vykazuje správnou barvu, strukturusrsti a určité tělesné znaky typické proplemeno. To, zda se tyto vlastnosti budoudále vyvíjet v pozitivním smyslu, zůstáváotázkou štěstí a je to také závislé na způ-sobu, jakým se o zvíře budete starat. Nadruhé straně se rodí také koťata, na nichžchovatel už v raném stadiu pozná, že ne-budou zcela vyhovovat standardům ple-mene. Tato koťata se většinou prodávajíjako „domácí mazlíčci" za nižší cenu, než

Vlevo: Žádný chovatel vám nedá záruku, že z vašeho ko-těte vyroste šampión. '

je obvyklé. Pokud nemáte zájem kočkychovat a vystavovat, ale hledáte domácízvíře s výrazným zevnějškem, mohlo bypro vás být takovéto kotě dobrou volbou.Rozdíly v nuancích, které dělají kočkuvhodnou nebo nevhodnou pro výstavníkariéru, jsou pro laika často sotva po-střehnutelné, a i když už vám jsou nápad-né, můžete se nechat malými chybičkamisvé kočky okouzlit. Někteří chovatelévám dají podepsat formulář, v němž slíbí-te, že dáte kocoura nebo kočku „s chy-bičkami", až pro to uzraje čas, vykastro-vat. Tím má chovatel zaručeno, že chyby,které jeho chovný produkt vykazuje, ne-budou předávány dalším generacím.

Body k zamyšlení

Když jdete k chovateli, abyste se podívalina koťata, dávejte si dobrý pozor na řaduvěcí. U většiny chovatelů pobíhá po domě,eventuálně v katerii, více koček, ale pokud

25

Zdravá koťata jsou hravá a zvědavá.

tam je doslova a do písmene kočičí hemže-ní, není to žádné dobré znamení. Kočkypotřebují pozornost a péči a když má ně-kdo příliš mnoho koček, nemůže jim ji ni-kdy poskytnout v potřebné míře. Kromětoho si všimněte, jdou-li vám koťata volněvstříc. Duševně a tělesně zdravá koťata vi-dí v návštěvě vítané zpestření každodenní-ho chodu věcí. Chovají se zainteresovaněa otevřeně, a když jsou vzhůru, demon-strují svou hravost. Koťata, která vyrůstajív samostatné místnosti a nebyla přílišv kontaktu s lidmi, jsou často zdrženlivějšía mohou působit bázlivě nebo nezaujatě.Vzhledem k tomu, že koťata prožívajíu chovatele nejdůležitější fázi svého živo-ta, totiž období, kdy si mimo jiné zvykajína styk s lidmi, je důležité, aby chovatelsvá koťata dobře vedl a nechal je vyrůstatuprostřed své rodiny, aby v pozdějším vě-ku stabilně reagovala ve výjimečných situ-acích a při setkání s jinými zvířaty a lidmi.Pokud je to všechno v pořádku, podívejtese, zda koťata působí zdravým dojmem.Výtoky z nosu a očí, špinavá ouška nebostopy průjmů nejsou dobrými znameními.

Nechejte koťata, která vykazují tyto symp-tomy, kde jsou, protože v sobě mohou mítnemoc. Dalšími náznaky, že něco nenív pořádku, jsou mimo jiné příliš kulatábříška a holá místa v srsti, která mohoumít různé nepříjemné příčiny. V takovýchpřípadech, které se naštěstí nevyskytujíčasto, samozřejmě nesmíte jít v žádnémpřípadě ještě týž den do jiné chovné stani-ce v souvislosti s nebezpečím přenesení

Perská dlouhosrstá kočka krémová

26

Perská dlouhosrstá kočka. Mnohým kočkám se líbí spát u sebe.

nákazy! Nikdy si také nevybírejte „to vza-du", protože většinou existuje oprávněnýdůvod, proč je toto kotě o mnoho menšía méně odolné než ostatní. Seriózní cho-vatel nepředá svá koťata novému majitelinikdy před dosažením dvanácti týdnů vě-ku a dává svá starší zvířata vždy testovatna kočičí leukémii a kočičí AIDS, protikterým bohužel (ještě) stále neexistuje100% důvěryhodná vakcína.

Organizace chovu koček

Na celém světě jsou různé organizace,které se zabývají chovatelskými předpisy,vydáváním plemenných knih a organizo-váním výstav koček. V hrubých obrysechse chov ušlechtilých koček koncentrujev řadě oblastí - Amerika, Kanada a Japon-sko, západní Evropa, východní Evropaa Rusko, Austrálie, Nový Zéland a JižníAfrika. V těchto oblastech je jedna nebo

více zastřešujících organizací s organiza-cemi, jež jsou na ni napojeny. Protožechovatelé koček se neodlišují od jiných li-dí, existuje mnoho různých sdružení a po-boček. Některé velké zastřešující organi-zace jsou: CFA (Cat Fanciers Association,Inc.), která má nejvíce napojených sdru-žení v Severní Americe, Kanadě a Japon-sku; TICA (The International Cat Associa-tion), která rovněž operuje v SeverníAmerice a Kanadě; GCCF (GoverningCouncil of the Cat Fancy), který je domave Velké Británii; a FIFe (Fédération In-ternationale de Feline), která má nejvícenapojených sdružení v Evropě, na Dálnémvýchodě a v Jižní Americe. Dále je v Evro-pě mnoho sdružení a spolků, které nejsounapojeny na žádný zastřešující orgán. Tojsou takzvaní nezávislí. Ti spolupracují,spíše co se týče vzájemného vystavováníkoček a uznávání plemen.

Německá doga a černě tygrovaná orientální polodlou-hosrstá kočka

27

V Jižní Americe jsou různé kluby, kteréspolupracují. V Austrálii a na Novém Zé-landu myšlenka jednoho zastřešujícíhoorgánu v podstatě nikdy nevznikla, což asisouvisí s nezávislou mentalitou tamníchlidí. Existuje tam velké množství klubůa federací, které někdy dobře spolupracu-jí, a někdy ne. Nejen v samotných zastře-šujících orgánech, ale také mezi sdružení-mi jsou rozdíly, pokud se jedná o otázku,která plemena a zbarvení jsou plně uzná-na. Většinou jsou „větší" zastřešující orgá-ny trochu zdrženlivější v uznávání nežmenší nebo volné organizace. V této knizebudeme hovořit o co možná největším po-čtu známých, ale i méně známých ušlech-tilých koček a zobrazeny zde budou koč-ky s nejrůznějšími barvami kresbami srsti.Přitom jsme nebrali v potaz, zda je pleme-

no nebo barva určitým sdružením neboorganizací uznáno, nebo ne. Tato ency-klopedie je určena lidem, kteří hledají ple-meno, jež by pro ně bylo vhodné, a zobra-zení ukazují barvy plemen. Pokud mátev plánu chodit na výstavy nebo pokudchcete začít s chovem, je radno navázatkontakt s jedním nebo více sdruženími,abyste se informovali o stavu věcí pleme-ne, které jste si vybrali. V této encyklope-dii naleznete také řadu dosti vzácnýchplemen a není vyloučeno, že budete musetkotě, jehož výběr upřednostníte, dovéztz jiné země, nebo dokonce z jiného světa-dílu. I přitom vám mohou lidé z chovatel-ské organizace pomoci. Mohou vám dátadresy nebo telefonní čísla zahraničníchsdružení a tam se můžete informovat nachovatele vzácné rasy, kterou sháníte.

Perská dlouhosrstá kočka krémová

28

4 Barvy srstiPro mnoho lidí, kteří (ještě) nevědí toliko barvách srsti koček, mohou názvy, ježchovatelé různým barvám srsti dávají,znít velmi komplikovaně. Abychomtěmto lidem trochu pomohli, poodhrne-me nyní trochu roušku tajemství. Popi-sy různých barev srsti a kreseb srsti všaknejsou kompletní; rozhodli jsme se po-jednat o těch, které se vyskytují nejvíce.

Melaniny

Barva srsti u koček vzniká malými pigment-ovými zrnky v srsti, které se mohou odlišo-vat formou, velikostí a množstvím. Tatopigmentová zrnka se nazývají melaniny.Všechny barvy, které se u koček vyskytují,mají původ v pouhých dvou druzích „zá-kladních melaninů": eumelanin způsobuječernou barvu srsti a phaeomelanin způsobu-je červenou barvu. Pokud zrnka eumelaninůvlivem mutace změní tvar, způsobí to jinou,světlou srst a uvidíme, že barva srsti neníčerná, ale čokoládová (chocolate) nebo na-příklad skořicová (cinnamon). U phaeome-laninu nejsou takovéto odchylky tak zřetel-ně viditelné jako u eumelaninů; proto se růz-ným odstínům červené barvy, které má koč-ka v srsti, říká prostě „červená".

Ředěné barvy

Zředěná barva vzniká, když se řada mela-ninů „splete", čímž se zmenší intenzitabarvy. Černá se stane modrou, čokoládováse stane lilovou a skořicová se stane pla-vou. I červená barva se může zředit; pakhovoříme o krémově zbarvené srsti.

Tabby - kresba srsti

Kočky s kresbou jsou kočky, které laikové

nazývají „kyperské" nebo „tygrované".Existují čtyři různé kresby srsti: s tickingem(ticked), tygrovaná (mackerel), tečkovaná(spotted) a mramorovaná (blotched). Kres-ba vzniká určitým genem, který potlačípigmentaci na určitých místech srsti, čímžvzniknou v chlupech „proužky", tzv.ticking. (Vzpomeňte si třeba na srst divo-kého králíka.) Pokud se dobře podíváte najeden chlup ze srsti kočky s kresbou, uvidí-te, že chlup má střídavě černobéžové a čer-né proužky. Tmavší proužky udávají sku-tečnou barvu srsti. Kočka, jejíž kresba jemodrá a vykazuje mramorovanou kresbu,se nazývá modře mramorovaná nebo bluetabby blotched. Rozdíl mezi tygrovanoua tečkovanou kresbou je někdy malý, pro-tože tyto dvě kresby spočívají ve stejnémgenu. Tečkovaná kočka je vlastně tygrova-ná, jejíž proužky jsou přerušovány. Kočkys kresbou se také nazývají kočky s aguti,protože v podstatě každá kočka nese genpro určitou kresbu, ale tato kresba se námzviditelní jen v případě, že kočka má takégen aguti. Kočka bez jakékoliv kresby srstise nazývá kočka nonaguti. Červené a kré-mově zbarvené kočky mají kresbu srsti víceméně vždy - i kočky, které nenesou žádnýgen aguti - a to může někdy být příčinouomylu a vždy to znamená jistý chovatelskýproblém.

Orientální krátkosrstá kočka čokoládově tečkovaná

29

Želvovinové kočky

Želvovinové zbarvení se nazývá takétortie (hovorově „želva"). Želvovinovékočky jsou téměř vždy samičky. V želvovi-nové srsti vidíme jak eumelaniny, takphaeomelaniny; kočka má tedy kombino-vanou černou a červenou barvu srsti, alesrst může být stejně dobře čokoládovás červenou nebo skořicová s červenou.Hodně se vyskytuje i zředěné želvovinovézbarvení. Srst je pak modrá s krémovou,lilová s krémovou nebo plavá s krémovou.Někdy množství eumelaninu převažujenad phaeomelaninem. Kočka je pak téměřcelá černá (nebo čokoládová, skořicová,modrá, lilová nebo plavá) s trochou červe-né nebo krémové, ale skvrny mohou tvořiti dosti velká ohraničená místa, nebo jsounaopak velmi malé a promísené. Tutokresbu i přesto nazýváme želvovinovou.Základní barva srsti je vždy černá nebojde o její odvozeninu. Černo-červenáOrientální krátkosrstá kočka čokoládová želvovinová

želvovinová kočka se nazývá černá želvo-vinová (nebo black tortie) a kočka s lilo-vou a krémovou želvovinovou srstí se na-zývá lilová želvovinová (nebo lilac tortie).Želvovinová kočka může mít i mnoho ne-bo málo bílých skvrn. U nás se kočkám té-to barvy často říká „májové kotě" nebo„tříbarevná kočka" (pozn. red.), ale „ofici-álně" je nazývána želvovinová s bílou.

Tortie tabby(želvovinové kočky s kresbou)

Želvovinové kočky s kresbou (tortietabby) mají srst, v níž nalezneme jakeumelaniny, tak phaeomelaniny; vedle to-ho uvidíme, že kočka má na některýchmístech chlupy, které vykazují střídavětmavěji a světleji zbarvené proužky. Jsouto tedy kočky, které mají želvovinovoukresbu a tabby kresbu. Kočka, jejíž zá-kladní barvou (vždycky eumelanin) je na-Turecká angora černě želvovinové tygrovaná s bílou

30

Britská krátkosrstá kočka s černou stříbřitě mramorovanou kresbou

31

Britská krátkosrstá kočka černá stříbřitě tečkovaná

příklad čokoládová, s tabby kresbou, kte-rá je tu a tam patrná skrz želvovinovéskvrny, se nazývá čokoládová želvovinovátygrovaná nebo chocolate tortie tabbymackerel. Pokud má tato kočka v srsti ta-ké bílou, nazývá se čokoládová želvovino-vá tygrovaná s bílou nebo chocolate tortietabby-mackerel s bílou. Želvovinová, kte-rá vykazuje výhradně v červených nebokrémově zbarvených skvrnách do jisté mí-ry kresbu srsti, není tortie tabby, protožeu těchto barev je vždy přítomná více čiméně viditelná kresba srsti - i když kočkanenese žádný gen aguti. O tortie tabby ho-voříme tedy teprve, když základní barva(černá, čokoládová, skořicová, modrá,plavá nebo lilová) ukazuje kresbu srsti.

Colour points (akromelanicke odznaky)

Kočky se světlou barvou na těle a tmavějizbarvenou maskou, ušima, končetinami

a ocasem nalezneme mimo jiné mezi siam-skými kočkami a posvátnými kočkamiz Barmy. Taková kresba se nazývá „colourpoint", ale také himalájské odznaky.„Opravdová" barva srsti kočky je ta tmav-ší barva na odznacích. To jsou „extremity"neboli koncové části těla kočky. Týkají se

Britská krátkosrstá kočka černě tečkovaná

32

hlavy, končetin, ocasu a u kocourů šour-ku. Příčinou toho, že se skutečná barvakočky projevuje pouze tam, je to, že natěchto částech těla je nejnižší tělesná tep-lota. U částečného albinismu, což jev podstatě odznakový faktor, se může bar-va ještě jednotlivě vyskytnout. Kočkys akromelanickými odznaky mohou mítvšechny barvy, které byly shora popsány.Odznaky mohou být tedy zbarveny jedno-barevně (v tzv. plné barvě), ale vyskytujíse také želvovinové, želvovinové s kres-bou a s tabby kresbou. Kočky s akromela-nickými odznaky mají vždy modré oči.

Stříbřitost

Kočky s bílou podsadou, čímž máme namysli, že chlup od kořínků je bílý a teprvev polovině nebo na konci vykazuje „sku-tečnou" barvu, se nazývají stříbřité.Stříbřitost spočívá ve zvláštním genu (geninhibitor), který pigmentaci od kořene taksilně zbrzdí, že celkově není ve chlupužádný pigment u kořínku. V závislosti namnožství „stříbra" ve chlupu kočky, pří-tomnosti či nepřítomnosti kresby srstia „pravé" barvy kočky existují pro tentofenomén různá pojmenování. Tyto názvynajdete u popisu jednotlivých plemen, kdejsou aplikovány. Gen inhibitor se můžeprojevit u nejrůznějších barev a barevnýchkreseb. „Skutečnou" barvu srsti kočky na-jdeme na špičkách chlupů. Želvovinovákočka s kresbou například s černou zá-kladní barvou, více či méně mramorova-nou kresbou a stříbřitě bílou podsadou, senazývá černě stříbřitá tortie tabby blot-ched nebo černě stříbřitá želvovinovámramorovaná.

Bílá

Jedna z nejstarších barev domestikova-ných koček je čistě bílá. Tato zvláště krás-ná barva srsti přitahuje člověka už po sta-letí. V Turecku nosí bílá kočka s jednímzlatým a jedním modrým okem štěstí. Or-

todoxní Turek věří tomu, že milovanývůdce Atatúrk se reinkarnuje v bílou koč-ku s dvoubarevnýma očima. Také v Evro-pě se o bílé kočce už od středověku - narozdíl od černé - věřilo, že nosí štěstí. Ní-že probíráme vyskytující se formy bíléu koček.

DOMINANTNÍ BÍLÁ

Bílá barva srsti je téměř vždy způsobenadominantním genem. Můžete si to před-stavit jako „povlečení" na skutečné barvěkočky. Bílá kočka tedy nevykazuje svouvlastní barvu srsti; vrstva srsti neobsahuježádné pigmentové buňky. Dominantnívlastnost, která to způsobuje, se stará o to,aby se tento pigment nevytvářel. Bílá koč-ka může mít různou barvu očí. Nejvíce sevyskytuje kočka s oranžovýma nebo zele-nýma očima. Mnohem vzácnější je kočkaodd-eyed, která má jedno oko modréa druhé zlaté nebo zelené. Ze všech nej-méně se vyskytuje čistě bílá kočka s obě-ma modrýma očima. S chovem bílých ko-ček jakéhokoli plemene je spojeno mnohoobtíží, protože část jich je hluchá. To sou-visí s nepřítomností pigmentace v chlu-pech. Chlupy jsou totiž i ve vnitřním uchukočky, a když do ucha dorazí zvukové vl-ny, rozechvívají se. Pokud v těchto chlu-pech chybí pigment, schází jim dostatečnápevnost, aby se daly do pohybu, čímž nenípředán signál sluchovým nervům, a nedo-sáhne tudíž mozku. Většina bílých kočekpigment ve chlupech vnitřního ucha na-štěstí má. Nedoporučuje se však křížit dvěbílé kočky, protože možnost hluchého po-tomstva je velmi velká. Ani hluché kočkyse samozřejmě nesmějí plemenit.

OSTATNÍ BÍLÉ KOČKYSporadicky se u koček vyskytuje ještě jinýbílý gen. Týká se tzv. modrookého albi-nismu. Tato dědičná vloha se dědí rece-sivně. Najdeme ji především u kočekz Dálného východu a řady amerických si-amských linií. U domestikovaných kočekse skutečný červenooký albín doposudještě neobjevil.

33

5 GenetikaVětšina chovatelů, kteří očekávajívrh koťat z určité kombinace, vámřekne napřed, které barvy budou ko-ťata pravděpodobně mít a jestli bu-dou krátkosrstá nebo dlouhosrstá.Tito chovatelé nejsou jasnozřiví, jense ponořili do kočičí genetiky. Vlast-nosti jako barva srsti a délka srsti,ale také stavba těla a mnoho dalšíchvěcí, jsou totiž podmíněny geneticky,a pokud má chovatel přehled o vlast-nostech rodičů a prarodičů koťat,může provést jednoduchý výpočetpravděpodobnosti. V této encyklope-dii používáme různé termíny z geneti-ky, a ty můžete dobře pochopit jentehdy, když budete vědět něco o gene-tice (nauce o dědičnosti). Proto sev této kapitole podíváme genetice tro-chu na zoubek. Genetika není taksložitá, jak vypadá: ovládáte-li zá-kladní principy, ušli jste už pořádnýkus cesty!

Základní genetika

Kočky mají v každé buňce svého těla de-vatenáct párů chromozomů, v nichž jeuložena genetická informace. Výjimkutvoří vajíčka koček a spermie kocourů.Tyto buňky obsahují totiž devatenáct sa-mostatných chromozomů; ty chromozomyjsou libovolnou polovinou chromozómo-vého páru. To je logické, protože při spo-jení vajíčka se spermií vytvoří devatenáctsamostatných chromozomů kocoura a de-vatenáct samostatných chromozomů koč-ky opět chromozómové páry, které spo-lečně obsahují veškeré dědičné vlastnosti,které jsou nutné pro vznik kočky. Kotě te-dy dostane polovinu dědičných vlastnostíod kocoura a polovinu od kočky. Tyto ge-

Vlevo: Černobílá mainská mývali kočka

ny se nesmísí; o to se postarala příroda.Smísení by totiž znamenalo, že ze zkříženíčervené a bílé kočky bychom očekávalikrémově zbarvená koťata a z dlou-hosrstých a krátkosrstých koček po-lodlouhosrstá. Jenže tak tomu není, proto-že některé geny jsou dominantní a jiné za-se recesivní. Dominantní znamená, že tatovlastnost převládá a vždy se bude projevo-vat na zevnějšku kočky s dotyčným ge-nem. Recesivní znamená, že vlastnost vy-jde najevo teprve tehdy, když není potla-čena dominantním genem. Pokud by mělarecesivně dědičná vlastnost vystoupit dopopředí, muselo by kotě dostat stejný re-cesivní gen jak od kocoura, tak od kočky.

• • >

Tato kočka má dvě recesivní vlastnosti: modrou barvusrsti a dlouhou srst.

35

Koťata norské lesní kočky

PŘÍKLADPro názornost si probereme jednoduchýpříklad. Černá barva srsti, označovanávelkým písmenem D, je dominantní nadmodrou barvou srsti, označovanou malýmpísmenem d. Pokud bychom pářili čisto-krevného chovného černého kocoura(DD) s čistokrevnou chovnou modroukočkou (dd), získalo by kotě jeden jedinýdominantní gen pro černou (D) od kocou-Britská krátkosrstá kočka se stříbřitou kresbou

ra a jeden recesivní gen pro modrou (d) odmatky kočky. Protože dominantní genvždy převáží nad recesivním genem, budemít kotě černou srst a ponese nejen tento(pro každého viditelný) dominantní genpro černou; kotě bude mít ve své dědičnévýbavě také recesivní gen pro modrou odmatky. Genetický kód tohoto kotěte budeDd. Teoreticky budeme nyní toto kotě pá-řit s kotětem ze stejného vrhu, které nesestejnou genovou kombinaci (Dd) pro bar-vu srsti. I koťata z této kombinace dosta-nou od každého rodiče libovolnou polovi-nu chromozómového páru. Mohou se tedysetkat jak dva dominantní, tak dva rece-sivní geny nebo jeden dominantní a jedenrecesivní gen. Protože při každém splynu-tí vajíčka se spermií je možná jiná kombi-nace, očekávejme z tohoto křížení násle-dující barvy:

• Jedno nebo více koťat může získat odobou rodičů recesivní gen pro modrousrst: koťata budou modrá a genetický kódje dd.

• Jedno nebo více koťat může získat odobou rodičů dominantní gen pro černou.Barva srsti pak bude černá a genetickýkód DD.

• Jedno nebo více koťat může od jednohorodiče získat recesivní gen pro modroua od druhého rodiče dominantní gen pročernou. Barva srsti těchto koťat je vždyčerná, protože převažuje dominantní čer-ný gen, ale geneticky v sobě nesou mod-rou a mohou ji předat následujícím gene-racím. Genetický kód těchto zvířat je pakDd.

Za normálních okolností byste ve vrhu koťatměli očekávat, jak je to popsáno výše, vícekoťat černých než modrých, a dokonce nenívyloučeno, že se nenarodí žádná modrá ko-ťata. Na základě genetických kódů však mů-žeme udělat propočet pravděpodobnosti probarvu, kresbu a délku srsti. Šance na černákoťata, která nesou dva geny pro černou, jez této kombinace procentuálně viděno 25 %,šance na černá koťata, která nesou jak genpro černou, tak gen pro modrou, je 50% a šance na modrá koťata, která pochopi-

36

To, že na kůži chybí chlupy, má na svědomí recesivní gen.

tělně nesou dva geny pro modrou, je opět 25%. Pokud jste vše dobře pochopili, můžetese sami pustit do jednoduchých výpočtůpravděpodobnosti. Budete k tomu potřebo-vat vědět, jaké vlastnosti jsou u koček domi-nantní a jaké jsou recesivní. Níže naleznetevýčet barev a vlastností.

Dominantní a recesivní vlastnosti

Vlastnosti v levém sloupečku jsou domi-nantní vůči vlastnostem v pravém slou-pečku.

Osrstění:krátké chlupynormální osrstěnínormální osrstění

drátovitá srstzvlněná srst(Selkirk rex)

dlouhé chlupybezsrstostzvlněná srst (de-von, kornyš a bo-hemia (český) rex)normální osrstěnínormální osrstění

plná pigmentace

černáčernáčervenáčokoládováčokoládováskořicovábílé skvrnybílá (dominantní)

Kresby a zbarvení:

tabby-kresbahabešská kresba(s tickingem)tygrovaná neboskvrnitástříbřitě bílápodsada

Tělesné znaky:

sklopené ušikrátké nohyzkrácený nebochybějící ocas(manx, karelská kočka)kompletní ocas

barmské, tonkin-ské a siamskézesvětlení(tj. geny albino-tické série)modráčokoládovákrémoválilováskořicováplavákompletní zbarvenívšechny ostatníbarvy

'r.

plná barvavšechny ostatníkresby tabbymramorovanákresbakompletně pro-barvená srst

vzpřímené ušinormální nohykompletní ocas

silně zkrácenýocas (japonský,americký a ku-rilský bobtail)

Ne všechny vlastnosti naší kočky se dědítak očividně dominantně nebo recesivnějako vlastnosti, které jsou nastíněny sho-ra. Některé dominantní vlastnosti se pro-jeví například jen-v zevnějšku kočky, kdyžje přítomen jiný gen, jenž tento specifickýgen aktivuje, a ostatní vlastnosti jsou zasesvázány s pohlavím. Pokud vás naukao dědičnosti zaujala, je dobré vědět, že natoto téma byly publikovány různé knihy.Vzadu v této encyklopedii naleznete se-znam, v němž jsou jednotlivé termíny ješ-tě jednou seřazeny.

37

6 Vznik ušlechtilých koček

Úplně první ušlechtilá kočka, o níž má-me zmínku, byla angorská kočka, v sou-časné době známá pod jménem tureckáangora. Toto plemeno dovezli do Evropyuž v 17. století kupci z Turecka a angorase rychle stala oblíbeným domácím zvíře-tem mnoha šlechticů a dobře postave-ných lidí té doby. Mezitím vzniklo téměřsedmdesát plemen koček v nesčetnýchvarietách a barvách. Jak všechny tytorůzné kočky vlastně vznikly?

ké stavba těla se liší plemeno od plemene.Když se podíváme na původ mnoha ple-men, která známe, je nápadné, že zejménaštíhlá a hladce osrstěná plemena vznikla naVýchodě. Robustněji stavěné kočky s hustšísrstí se vyskytují už od pradávna zasev Evropě. Pozn. red.: Mnohé prameny udá-vají jako divokého předka domácí kočkydivokou kočku plavou (nubijskou) - Felislybica.

Pouštní kočka Mutace

Všechny domestikované domácí kočkyvznikly z Felis domestica, domácí kočkystarých Egypťanů. Ačkoli v tom různí bada-telé ještě nejsou zajedno, je velice pravdě-podobné, že u kolébky první egyptské do-mácí kočky stála pouštní kočka, divokákočkovitá šelma. Vliv evropské divoké koč-ky je podle nich méně zjevný, vzhledemk tomu, že tato kočka se - na rozdíl od dří-ve uvedené kočkovité šelmy - dá jen velmitěžko držet v zajetí a také že mláďata tétokočkovité šelmy se nedokáží přizpůsobit ži-votu s lidmi.Domestikované kočkovité šelmy se dřívevyskytovaly pouze v Egyptě a v okolo leží-cích oblastech. V Evropě a Americe se nazákladě vykopávek existence domestikova-né kočky, která by ve stejném období nebopřed ním žila v blízkosti lidí, ještě nikdy ne-dokázala. Za rozšíření kočky z Egypta dozbytku světa děkujeme lidem, kteří rádi ces-tovali. Brali si s sebou kočky na lodi, abychytaly myši, a když se lidé usadili v jiné ze-mi nebo světadíle, brali si s sebou rádi svéoblíbené myšilovy, protože zvířata jimmohla posloužit i v jejich nové destinaci.Pouštní kočka je pískově žlutá kočkas krátkou srstí, zatímco kočky, které známev současné době, mají různou barvu a kres-bu a také různou délku a strukturu srsti. Ta-

Vlevo: Pouštní kočka

Všechna tato plemena s odlišnou stavboutěla a strukturou srsti vznikla z jednohopředka. To, že jsou přesto všechna tak roz-ličná, je důsledek řady mutací, které u ko-ček časem nastaly. Mutace jsou spontánnízměny v dědičném materiálu. Vyskytují sepravidelně, nejen u koček, ale u všeho, cožije a co se rozmnožuje. Tento fenoménznají tedy i viry a rostliny. Mutace mohoumít vliv na různé vlastnosti, které člověkunemusí hned padnout do oka. Některé mu-tace jsou však nápadné: zvíře má napříkladodlišnou barvu srsti, která se dříve u tohotodruhu nevyskytovala, nebo jinou délkuocasu. To jsou mutace, které jsou pro kaž-dého očividné. Vzhledem k tomu, že muta-ce se projevují v dědičném materiálu, budemutant předávat tyto změněné vlastnostisvým potomkům.Dá-li mutace zvířeti náskok před jeho dru-hy, bude mít toto zvíře lepší šanci na přeži-tí, a tedy i lepší šanci se rozmnožovat nežjeho nemutovaní druzi. Vzpomeňte si na-příklad na kočku, která se musí uhájit v drs-ném klimatu. Pokud je obdařena hustoua nezacuchávající se srstí, bude tato kočkaoproti kočkám s tenčí nebo zacuchávajícíse srstí rozhodně ve výhodě. Pokud je mu-tace šťastná, je její efekt dobře pozorovatel-ný během určitého časového úseku na cel-kové populaci tohoto zvířecího druhu. Mlá-ďata mutanta, z nichž se některá podobají

39

rodičovskému zvířeti, jsou opět ve výhoděa získávají také více šancí se rozmnožovat.Pomalu, ale jistě získávají zvířata s novouvlastností navrch nad zvířaty, jež tuto vlast-nost nemají. Mutace může dopadnout takéméně šťastně a může se týkat vlastnosti prozvíře škodlivé. Srst zvířete, které se ve stej-ném drsném klimatu narodí bez srsti nebos velmi jemnou dlouhou srstí, bude mítrychle cucky a zvíře začne ve srovnání sesvými druhy zaostávat. Šance, že v tropic-kých vedrech přežije kočka s dlouhou hus-tou srstí, také není příliš velká. Takové zví-ře se stěží udrží při životě, ponechejme,stranou rozmnožování. Tato pro zvíře takškodlivá vlastnost se také předává následu-jícím generacím.Mutace jsou přirozeným fenoménem, kterýdruhu podává ruku k přežití v podmínkách,jež také stále podléhají změnám. Kočky zestarověku se přičiněním člověka rozšířilypo světě, kde šly každá svou vlastní cestoua vyvinuly se u nich vlastnosti - za pomoci

Britská krátkosrstá kočka stříbřitá černě mramorovaná

dědičných změn - které jim lépe umožnilypřežít. Není proto žádná náhoda, že krátko-srstá plemena koček pocházejí právě z Vý-chodu, z oblastí, kde vládne tropické pod-nebí, a že kočky s hustou srstí se od přírodyvyskytují především v mírnějším klimatu.

Přírodní plemena

V této encyklopedii hovoříme několikráto přírodních plemenech. Myslíme tím sku-piny koček, které vznikly tím či oním způ-sobem, bez jakéhokoli cíleného zásahuchovatelů nebo milovníků koček, a které sedokázaly samostatně udržet v průběhu sta-letí. Příklady přírodních plemen jsou mimojiné norská lesní kočka, japonský bobtaila turecká kočka van. Exempláře tétoskupiny plemen jsou až do dneška ještě stá-le k nalezení v zemích nebo oblastech, kdebyly objeveny poprvé. Od svých plemen-ných druhů, které můžeme vidět na výsta-vách, se odlišují buď málo, nebo vůbec.Řada milovníků těchto plemen také pravi-delně cestuje do oblastí nebo zemí původu,aby tam vyhledávali zvířata, která mohoubýt cenným příspěvkem do jejich chovnéstanice. Řada přírodních plemen svou cestuk milovníkům koček našla, ale stále ještěexistují přírodní plemena, která zůstávajímilovníky koček neobjevena nebo o kteránení velký zájem. Takto podávali častozprávu o četných, štíhle stavěných domoro-dých kočkách s nápadně zkráceným oca-sem cestovatelé, kteří byli na Jávě. Tytokočky žijí v blízkosti vesnic a měst, ale do-posud se nenašel nikdo, kdo by dostal ná-pad je cíleně chovat a udržet tak jejich spo-lečné specifické vlastnosti. To se stálo mi-mo jiné s norskou lesní kočkou, manskoukočkou, kurilskou kočkou, tureckou ango-rou a tureckou kočkou van, plemeny, s ni-miž se můžeme setkat na výstavách. Někte-ří chovatelé si dávají za cíl vyšlechtit kočkys ještě delší srstí nebo ještě tmavší barvousrsti, chovatelé přírodních plemen všakchtějí udržet původní vzhled a charakterplemene.O nepřírodních plemenech se hovoří, po-kud byla zvířata vytvořena chovateli kříže-ním plemen. Může se také jednat o zvířata,

40

která se ještě stále vyskytují v oblasti svéhopůvodu, ale jejichž potomci, vystavovaní navýstavách, se od nich díky selektivnímuchovu tak odlišují, že na původním život-ním území nelze najít žádné exempláře,které by odpovídaly stávajícímu standarduplemene. Dobrým příkladem toho jsou si-amské kočky. Štíhlé siamky se svou charak-teristickou trojúhelníkovou hlavou, s nimižse v současné době setkáváme na výsta-vách, se už v žádném případě nedají srov-návat se siamskými kočkami, které se vy-skytují v Thajsku (dříve se nazývalo Siam).Ty mají hlavu mnohem kulatější a i jejichstavba těla je robustnější.

Kreace

Ne všechna plemena koček vznikla původ-ně více méně náhodně. Existuje řada ple-

men, která milovníci koček vytvořili cílevě-domě. Například exotická kočka je pleme-no, které bylo vyšlechtěno z perských ko-ček a amerických krátkosrstých koček. Cí-lem chovatelů je vyšlechtit plemeno sevzhledem perské dlouhosrsté kočky, ale sesrstí, o niž se prakticky není nutno starat.Také bengálská kočka je cíleně šlechtěnéplemeno. V jejích žilách koluje jak krev do-mestikované (ušlechtilé) kočky, tak krevFelis bengalensis, divoké kočkovite šelmy.Zde je cílem získat ušlechtilou kočku sevzhledem divoké kočkovite šelmy, ale s do-bromyslnou povahou.I britská krátkosrstá kočka a perská dlou-hosrstá kočka jsou dobrými příklady ple-men, která vytvořili milovníci koček více čiméně cílevědomě. Opětovnou selekcí poža-dované vlastnosti, jako například co nejdel-ší srst nebo co nejkratší nos, vznikne nako-nec kočka s vlastním, pro plemeno typic-kým vzezřením.

Turecká angora s plnou zimní srstí Siamská kočka z doby kolem přelomu století

41

Bengálská (tygří) kočka stála u kolébky nového plemene koček.

42

Mutanti

Rozeznáváme tedy skupinu přírodních ple-men, plemen, která vznikala od pradávnaa bez vlivu člověka, a skupinu koček, kterébyly vyšlechtěny specificky a cílevědomě dourčitého typu. Třetí skupina koček se týkáplemen, která jsou založena na jedné nebovíce mutovaných kočkách s nápadnouvlastností zevnějšku. Takovou vlastnostímůže být například téměř bezsrstá srst(sphynx) nebo sklopené uši skotské kla-pouché kočky. Na rozdíl od přírodních ple-men mohly tyto kočky už od počátku počí-tat s péčí a pozorností milovníků koček.První skotský klapouchý kocour měl napří-klad za rodiče dvě obyčejné domácí kočkya spatřil světlo světa ve stodole na statku.Řadě lidí se tento kocourek zdál tak zvlášt-ní, že se rozhodli standardizovat sklopenéuši v plemeno pro příští generace. Možnáby se tato zvířata obešla stejně dobře bezzákroku lidí, ale protože o tom nemůže býtani řeči, nebudeme to vědět s jistotou ni-kdy.

ho dvora, dostala tato zvířata přídomek„francouzské kočky". V 19.století přivezlikupci ze vzdálených a cizích zemí ještěmnohem zvláštnější kočky. Jednou z nichbyla například siamská kočka. O tytomodrooké kočky se štíhlou tělesnou stav-bou a tmavými odznaky v Anglii pečovalyženy kupců a nosily je na rukou. V té doběse kočkami zabývaly především ženy. Mužibyli příliš často a příliš dlouho z domu, abyse starali o blaho či útrapy těchto zvířat.Když v cizině viděli zvláštní kočku, pokusi-li se ji chytit nebo koupit, aby ji mohli dátdarem svým ženám. Ženy a hrstka mužů,kteří měli rádi cizokrajné kočky, si o nichzačali dopisovat.Netrvalo dlouho a potvrzením této skuteč-nosti byla první opravdová výstava koček.Ta proběhla v roce 1871 v Crystal Palácev Londýně a organizoval ji prominentnímuž Harrison Weir. Chov a šlechtění kočekuž dlouho není žádnou výsadou pro dobřepostavené. S milovníky a chovateli kočekse setkáme ve všech vrstvách obyvatelstvaa vypadá to, že zájem o ušlechtilé kočky vevšech ohledech jen vzrůstá.

Od domácí kočky k ušlechtilé kočce

Lidé se o kočky zajímají už tisíce let. Vestarém Egyptě byly kočky uctívány a vzývá-ny, zatímco ve středověku byly hanobenya lidé se jich báli. Ať je to, jak chce, feno-mén kočky vždycky upoutával lidi na celémsvětě. Záliba v ušlechtilých kočkách ještěnení tak stará. Vznikla vlastně teprve nakonci 19. a začátku 20. století. Pár stoveklet předtím přivezli z Turecka a okolníchoblastí obchodníci do Evropy angorskoukočku, která je nyní známá pod plemennýmjménem turecká angora. Evropané byli tě-mito elegantními kočkami s bílou polo-dlouhou srstí a modrýma očima poblázně-ni. Do té doby znali pouze krátkosrsté do-mácí kočky, které chránily stodoly, domya dvory před hlodavci. Angora byla v očíchšlechticů té doby ve všech směrech tak jiná,tak zvláštní, že se tyto kočky držely dlou-hou dobu jen na zámcích, hradech a vel-kých statcích lépe situovaných lidí. Protožebyla v oblibě i u mondénního francouzské-

43

7 Krátkosrstá plemenaBritská krátkosrstá kočka(British Shorthair)

Britská krátkosrstá kočka je bezpochybynejpopulárnějším krátkosrstým pleme-nem v Evropě. Díky velkým schopnostempřizpůsobit se mohou britské kratkosrstékočky žít jak na venkově, tak v podkrov-ním bytě. Pro svou vyrovnanou, klidnoua přátelskou povahu jsou ideálními spo-lečníky pro mnoho lidí. Jsou nápadnésvou kulatou hlavou s velkýma, expre-sivníma očima, podsaditou stavbou tělaa velmi jemnou a pružnou srstí, kterájim propůjčuje vzezření medvídka namazleni. Jsou chovány v řadě různýchbarev a kreseb srsti, ale nejoblíbenější jemodrá britská krátkosrstá kočka.

Původ

Kořeny britské kratkosrsté kočky musímehledat ve Velké Británii kolem roku 1900.V té době začali dobře postavení Angliča-né s předváděním a vystavováním exotic-kých plemen koček, která téměř bez výjim-ky pocházela z asijských zemí. Velice oblí-bené byly pro svůj nápadný zevnějšek pře-devším siamské kočky, (turecké) angorya předchůdci perských dlouhosrstých ko-

Britská krátkosrstá lilová

!. M,

Mladá britská krátkosrstá kočka bikolor modrobílá

Vlevo: Kotě modré britské kratkosrsté kočky

ček. Mnoho milovníků koček té doby mě-lo nejen exotické kočky (v této souvislostise rozumí kočky exotického původua vzhledu, nikoli plemeno exotická krát-kosrstá, pozn. red.), ale také zcela běžnédomácí kočky - ty nespadaly co do krásya barvy do žádného importovaného pleme-ne, ale nebyly ani žádným „zajímavým"plemenem. Společnost je brala jako na-prosto obyčejné kočky. Typ těchto domá-cích koček se poněkud lišil, protože nikdynebyly úmyslně plemeněny. U řady milov-níků vzniklo přání zapojit i domácí kočkyz anglické pevniny do chovu ušlechtilýchkoček, aby mohly na výstavách posloužitjako protějšek mnohem jemněji stavěnýchexotických krátkosrstých plemen. Ideál-ním jedincem, o něhož se chovatelé snaži-li, byla kočka se stavbou mohutně stavěnéangory (předchůdce perské dlouhosrsté

45

Britská krátkosrstá kočka modrá stříbřitě mramorovaná Kotě britské krátkosrsté kočky

kočky), ale s krátkou srstí. Aby dostalipožadovaný typ, selektovali své domácíkočky kompaktní a podsadité stavbya zkřížili je s perskými kočkami. Zpočátkubylo toto plemeno, pokřtěné mezitím nabritskou krátkosrstou kočku, chovánopředevším v modré barvě srsti, vzhledemk tomu, že tato barva byla v té době pova-žována za obzvláště „šik". Nebyli to ostat-ně jen Angličané, kdo se zabýval chovema vystavováním koček. I na evropské pev-nině začal zájem o plemena koček vzrůstata také tam chovatelé pracovali stejnýmzpůsobem, aby ze svých obyčejných domá-cích koček vyšlechtili luxusní plemena.Kočky z evropského kontinentu byly stej-ného typu jako kočky, které se chovaly veVelké Británii, ale nenazývaly se britské,ale evropské krátkosrsté kočky. Protože seobě plemena sobě hodně podobala a jaks britskou, tak s evropskou krátkosrstoukočkou byla pravidelně křížena angora,začalo se rychle mluvit o vzájemném půso-bení mezi Velkou Británií a evropskou

Koťata britské krátkosrsté kočky stará čtyři týdny

pevninou. Přibližně ve stejném období seve Skandinávii zabývali selektivním cho-vem krátkosrstých domácích koček; ty by-ly vystavovány pod názvem evropská krát-kosrstá kočka, ale skandinávské kočky by-ly zcela jiného typu, protože ve Skandiná-vii, na rozdíl od ostatních zemí, se dbalona čistotu koček a křížení s angorami (apozději perskými dlouhosrstými kočkami)nebylo povoleno. To ovšem způsobiloModrá britská krátkosrstá kočka z přelomu století

46

Černá želvovinová britská krátkosrstá kočka s bílouz přelomu století

zmatek. Pro evropskou krátkosrstou koč-ku byl totiž sestaven pouze jeden ple-menný standard, zatímco evropské krátko-srsté kočky, které byly chovány mimo jinév Německu a Nizozemí, se skandinávskýmkočkám podobaly v málo případech - spí-še se podobaly britské krátkosrsté kočce.Nicméně Skandinávci pravidelně importo-vali britské krátkosrsté kočky z Velké Bri-tánie a brali je na výstavy v zemi. Tato dvěrůzná plemena byla tedy uznána pod jed-ním stejným plemenným standardem. Zce-la logické to však nebylo, a proto skandi-návští chovatelé evropské krátkosrsté koč-ky podali u FIFe (nejdůležitější evropskáorganizace v oblasti plemen koček) žádostna rozštěpení obou typů. FIFe žádosti vy-hověla: od 1.ledna 1982 nesou jménoevropská krátkosrstá kočka už jen skandi-návské kočky méně podsaditého typu.Kočky na evropské pevnině dostaly od tédoby jméno a plemenný standard jako brit-

ské krátkosrsté, což bylo logické vzhledemk jejich původu, chovatelskému cíli a ze-vnějšku. Zatímco (skandinávská) evrop-ská krátkosrstá kočka vždy zůstala domácíkočkou, kterou vždy byla, vyvinula se brit-ská krátkosrstá kočka zakrátko v populár-ní plemeno s vlastním zevnějškem. Až do-dnes se stále ještě občas používají perskédlouhosrsté kočky, aby se předešlo tomu,že britská krátkosrstá kočka ztratí na typu.Nejen proto měla perská dlouhosrstá koč-ka vždy důležitý vliv na britskou krátko-srstou kočku. Toto plemeno vděčí perskédlouhosrsté kočce i za nové barvy, kterév průběhu doby vznikly. Jestliže byly dříveznámy prakticky jen modré a jinak plnoba-revně zbarvené kočky nebo kočky s kres-bou, chová se v současnosti britská krát-kosrstá kočka v mnoha různých barvácha vypadá to, vzhledem k nedávnému před-vedení britské krátkosrsté kočky s odzna-ky, čokoládové, lilové, činčily, stříbřitě stí-nované a zlaté, že tento vývoj ještě zdalekanení u konce.Britská krátkosrstá kočka z přelomu století

47

Britská krátkosrstá kočka krémová Britská krátkosrstá kočka s lilovými odznaky

Charakter Péče

Kočky tohoto plemene jsou známy svouvyrovnanou a příjemnou povahou. Větši-na britských krátkosrstých koček je nanej-výš snášenlivá a přátelská a má velkouschopnost se přizpůsobit. Koťata jsou aždo věku přibližně jednoho až dvou let takhravá jako všechny ostatní kočky, ale po-tom se většina z nich stává méně aktivnía nedává svou přítomnost ve vašem domětak důrazně najevo - není v jejich povazehlasitě se dožadovat pozornosti. Britskékrátkosrsté kočky se dokážou dosti dobřesamy zabavit. Někdy celé hodiny prospí,ale rády se také mazlí a nechávají hladita jistě ocení hodně kontaktu se členy do-mácnosti. I přes svůj jemný charakter sejim ne vždy všechno líbí; uchovávají sisvůj vlastní charakter, a pokud s něčímnesouhlasí, určitě to dají najevo. Kočkytohoto plemene obvykle dobře vycházejíse svými vrstevnicemi, snesou se dobře i sepsy. Protože jsou dobromyslné a stabilní,vychází většina z nich dobře i s dětmi.Předpokladem pro to je, aby byly dobřesocializovány, což znamená, že si kotěmusíte pořídit pouze tam, kde vyrůstalov kruhu rodinném, ale to platí v podstatěpro všechny kočky.

Britská krátkosrstá kočka potřebuje dobroupéči o srst. Za normálních okolností je proudržení dobrého stavu srsti dostačující vy-kartáčovat ji jednou týdně kartáčem z pra-sečích chlupů. V období línání je ideálnípomůckou gumový kartáček, protože se jímze srsti snadno odstraňují mrtvé a uvolněnéchlupy, ale buďte při jeho používání trochuzdrženliví, protože byste mohli srst nechtě-ně poškodit. Vnější zvukovody čistěte, jenkdyž to bude nutné, a to přípravkem urče-ným pro kočky, který nejprve do ucha vma-sírujete a pak ho povrchově odstraníteubrouskem. Budete-li počítat s tím, že byste

Britská krátkosrstá kočka lilová

48

Kotě britské krátkosrste kočky

49

mohli nečistotu zasunout hlouběji do ucha,se všemi důsledky, které to nese, můžetepracovat i s vatovými tyčinkami. Buďte pro-to při používání tohoto druhu pomůcekvždy opatrní. Pokud chcete britskou krát-kosrstou kočku vystavovat, může být někdypotřeba ji vykoupat. Vždy to učiňte několikdní před výstavou, aby srst dostala čas nazotavenou. Britské krátkosrsté kočky byměly mít podle plemenného standardu ma-lá ouška; proto většina vystavovatelů opatr-ně vytrhává přesahující chlupy, které rostoupřes okraje uší - nebo je stříhá. Ostré koncedrápků pravidelně zastrihujte dobrými ští-pacími kleštičkami.

Vnější znaky

TĚLOOd obyčejných krátkosrstých domácíchkoček se britská krátkosrstá kočka nelišíjen kvalitou srsti, ale především stavbou tě-la, která vykazuje některé podobnosti sestavbou perské kočky. Britské krátkosrstékočky jsou středně velké až velké. Mají mítširoký hrudník a krátká osvalená záda;stavba má být ve všech ohledech podsaditá.Nohy jsou krátké a rovné, s kulatými mo-hutnými tlapkami. Silný ocas je krátký ažstředně dlouhý a má zakulacenou špičku.

Britská krátkosrstá kočka stříbřitě závojová (činčila)

50

Britská krátkosrstá kočka modrá

HLAVAHlava britské krátkosrsté kočky vypadávelmi masivně. Hlava je kulatá, s plnýmitvářemi a širokou lebkou, a je umístěna nakrátkém, silném, svalnatém krku. Malé ušijsou krátké a široké na základně a stojí ši-roko od sebe. Oči jsou velké a kulaté; mo-hou mít různé barvy, v závislosti na barvěsrsti. Široký nos je krátký a rovný, nasaze-ní nosu nesmí být příliš výrazné, ale musípřecházet v mírné prohnutí (stop) na ku-latém čele lebky. Brada je mohutná a dob-ře vyvinutá. Na výstavách se zřetelný stopposuzuje mimo jiné jako chyba. Dospělíkocouři mají masivnější hlavu než kočkya mají tzv. „kocouří tváře".

SRSTHustě rostlá, krátká srst je na omak silná,pružná a kvůli hustotě a tloušťce nepřilé-há hladce, ale trochu od těla odstává. Ně-které britské krátkosrsté kočky mají říd-kou, dlouhou nebo jemnou srst; ty nejsouvhodné na výstavy.

BARVYSrst britské krátkosrsté kočky může mítvelmi mnoho různých barev a kreseb. Nej-známější a nejoblíbenější barvou je všakuž dlouhá léta barva modrá. Modrá brit-ská krátkosrstá kočka se někdy chybněnazývá kartouzská.

Plné barvyPlně zbarvená britská krátkosrstá kočkase mj. vyskytuje v bílé, černé, modré, čer-

vené, krémové, čokoládové a lilové. Plnězbarvené britské krátkosrsté kočky majímít měděné až oranžové oči, s výjimkoubílé britské kočky, která může mít takémodré oči nebo smí být různooká, (tj. jed-no oko je modré a druhé oranžové). S vý-jimkou bílé britské krátkosrsté kočky ne-smějí být v srsti plně zbarvených britskýchkrátkosrstých koček žádné bílé chlupy ne-bo skvrny; každý chlup má mít od špičkyaž po kořínek co nejstejnější barvu. To na-zýváme „dobře probarvený". Některá plnězbarvená koťata mají v srsti slabou kres-bu, které se říká „ghostmarking". Tytovágní náznaky kresby zůstávají někdyv srsti viditelné, i když zvíře dospěje. Navýstavě se tyto náznaky kresby penalizují,ačkoli u krémových a červeně zbarvenýchbritských krátkosrstých koček se občaspřimhouří oko, protože je neobyčejně ob-tížné chovat britskou krátkosrstou kočkuv těchto barvách zcela bez jakékoli kres-by. Plně zbarvená kočka se stříbřitě bíloupodsadou se nazývá kouřová (smoke).

Britská krátkosrstá kočka černě kouřová

51

Mladá britská krátkosrstá kočka bikolor modrobílá Britská krátkosrstá kočka bikolor černobílá

Britská krátkosrstá kočka bikolor modrobílá

Britská krátkosrstá kočka trikolor cerne zelvovinova s bílou

Parti colours - bíle skvrnité kočkyParti colours jsou zbarvené kočky s bílýmiskvrnami v srsti. Existují v různých varie-tách a mají názvy závislé na množství bílév srsti a na rozložení barev. Nejznámějšíjsou bikolor a trikolor. Pro obě varietyplatí, že bílá nesmí zabírat víc než třetinutěla, ale také ne o mnoho méně. Bikolormá vždy plně zbarvenou srst a bílá nezau-

jímá víc než třetinu jeho těla. Na výsta-vách vidí posuzovatelé nejraději co nejsy-metričtější rozdělení barev a je žádoucí,aby se u této variety objevilo na čele obrá-cené bílé V. Pro trikolory platí stejná pra-vidla jako pro bikolory, ale ti mají místojedné základní barvy dvě základní barvy(z nichž je jedna vždy červená nebo kré-

52

mová), které tvoří velké pravidelné skvrnynepřecházející jedna v druhou. Pokud jehlavní barva trikolora černá, nazývá se ta-ké černý želvovinový s bílou, a pokud jehlavní barva modrá, jmenuje se také mod-rý želvovinový s bílou nebo modro-kré-mový s bílou. Je obtížné vyšlechtit dobroubíle skvrnitou britskou krátkosrstou koč-ku, protože páření dvou dobře zbarvenýchbíle skvrnitých koček není žádnou záru-kou, že koťata budou zbarvená stejně. Bí-le skvrnité kočky s velkým podílem bílébarvy v srsti se jmenují harlekýn a van.Harlekýn má jednu nebo více zbarvenýchskvrn na hlavě a řadu malých skvrn na tě-le a zbarvený ocas. Van má barvu pouzena hlavě a zbarvený ocas. Kromě toho, ževypadají nesmírně přitažlivě, dá kříženívana nebo harlekýna s plně zbarvenoukočkou často korektní bikolory nebo tri-kolory. Nejnovější barvy a kresby ve sku-pině parti colours se týkají koček s čoko-ládovou ve zbarvených částech nebos kresbou srsti.Kotě britské krátkosrsté kočky černě želvovinové

Britská krátkosrstá kočka modrá želvovinová

Tortie neboli kočky želvovinovéKočky, které mají v srsti různobarevnéskvrny, ale žádné bílé, se nazývají želvovi-nové kočky neboli tortie. Tyto kočky jsoutéměř vždy ženského pohlaví. Na rozdílod želvovinových koček s bílou, které ma-jí zřetelně ohraničené barevné skvrny,musí být skvrny u těchto koček velmi ma-lé a mají se co nejvíce překrývat, což ústíve velmi zvláštní, melírový efekt. Hlavníbarva může být mimo jiné černá, modrá,čokoládová a lilová a druhá barva je vždyčervená nebo krémová. Barva očí je mědě-ná až oranžová.

Kočky s tabby kresbouJsou čtyři různé kresby srsti - habešská(ticked), tygrovaná (mackerel), tečkovaná(spotted) a mramorovaná (blotched).Kresby se mimo jiné vyskytují v černé, čer-vené a modré, ale možné jsou také ostatníbarvy. Kresba musí být co nejzřetelnější.Velmi populární jsou kočky se stříbřitě bí-lou podsadou. Kočky s kresbou mají mít

53

Britská krátkosrsta kočka černá stříbřitě mramorovaná

měděné až oranžové oči, s výjimkou stří-brných koček s kresbou. Ty mají oči oran-žové nebo zelené.

Britská krátkosrsta kočka modrá stnbřitě mramorovaná

Kocour britské krátkosrsté kočky červený stříbřitě mramorovaný

StříbřitáTyto přitažlivé variety neexistují ještě me-zi britskými krátkosrstými kočkami takdlouho, ale jsou velmi v módě. Stříbřitěbílá podsada vznikne tak, že určitý gen(nazývaný inhibitor) brzdí tvorbu pig-mentu na základně chlupu, tedy od ko-

54

Britská kráthosrstá kočka černá činčila (závojová - tipped) Britská krátkosrstá kočka černě stříbřitá želvovinová s kresbou

řinku. Tím každý jednotlivý chlup v srsti,viděno od kořínku, vypadá částečně ne-pigmentovaný - takovou srst označujemejako „stříbřitě bílou". Zbytek srsti je nor-málně pigmentován, a může tedy být na-příklad černý nebo červený. Rozlišují seplně zbarvené kočky a kočky s kresbouse stříbřitě bílou podsadou. Pokud půso-bí gen inhibitor u plně zbarvené kočky,nazýváme ji „smoke" - kouřová. Na vý-stavách posuzovatelé rádi vidí, kdyžu těchto koček zabírá pigment přibližněpolovinu každého jednotlivého chlupu.Kočkám s kresbou se dávají různá jména,v závislosti na množství pigmentu v srstia na barvě pigmentu. U „shaded chinchi-lla" (stínované) obsahuje pigment asi tře-tina každého chlupu a u „tipped chin-chilla" (závojové) přibližně osmina. Tatopojmenování se dávají pouze kočkáms černým pigmentem nebo od něj odvoze-ných barev jako jsou modrá, čokoládováa lilová. U zbarvení kameo je pigmentčervený nebo krémový; tento pigment za-ujímá přibližně třetinu srsti. Kočky s čer-veným nebo krémovým zbarvením, kdy jepigmentovaná pouze jedna osmina srsti

Kotě britské krátkosrsté kočky černě stínované

55

Britská krátkosrstá kočka čokoládově stříbřitá tabby point Kotě britské krátkosrsté kočky s modrými odznaky

(špička chlupu), se nazývají „shell" (la-sturové).Množství pigmentu v srsti může ve vrhukolísat, a je tedy na chovatelích, aby stáleselektovali kočky s požadovaným množ-stvím pigmentu. Kočka s kresbou, jejíž srstje pigmentována z poloviny, se nenazývásmoke - vzhledem k tomu, že tento názevse používá jen pro plně zbarvené kočky -ale stříbřitá tabby (silver tabby).Z některých činčil a koček stínovaných,které nejsou homozygotní pro inhibitoro-vý faktor, mohou vzniknout tzv. zlatá zví-řata („golden"). To jsou v podstatě černékočky s kresbou, u nichž se kresba stejnějako u stříbrné verze dále šlechtí selekcí.

Kotě britské krátkosrsté kočky s čokoládovými odznaky

Colour points - kočky s akromelanickýmiodznaky

Nejnovější - a nápadně krásná - srst, kte-rá byla u britské krátkosrsté kočky vyvi-nuta, je colour point. Několik anglickýcha nizozemských chovatelů kvůli tomuzkřížilo perské kočky s akromelanickýmiodznaky s britskými krátkosrstými kočka-mi.Colour pointi se vyskytují ve všech bar-vách, které můžeme vidět i u perské koč-ky s akromelanickými odznaky a stejně ja-ko u ní má být kontrast mezi barvou tělaa zbarvenými odznaky (nazývanými téžhimalájská kresba) co nejzřetelnější.V tomto okamžiku má ještě většina brit-ských krátkosrstých koček s akromela-nickými odznaky světle modré oči, alechovatelé usilují o kočky s tmavě modroubarvou očí.

56

Britská krátkosrstá kočka s červenými odznaky

Zvláštnosti

Protože se občas páří perské a britské krát-kosrsté kočky, mohou se dvě britské krát-kosrsté kočky postarat o překvapení tím,že budou mít jedno či více dlouhosrstýchkoťat (viz kapitola Polodlouhosrsté varie-ty, britská polodlouhosrstá kočka).

Evropská krátkosrstá kočka(European Shorthair)

Kolem pojmenování evropské krátkosrstékočky vznikl v uplynulých desetiletíchponěkud chaos, protože do roku 1982existovala dvě různá krátkosrstá pleme-na, která obě nesla jméno evropská krát-kosrstá kočka a obě měla tentýž ple-menný standard. Jednalo se o evropskoukrátkosrstou kočku, která byla chovánana evropské pevnině - plemeno, které

v sobě nese perskou krev a od roku 1982se nazývá britská krátkosrstá kočka -a plemeno, které se vyvinulo ve Skandi-návii z krátkosrsté domácí kočky, bez vli-vu perské dlouhosrsté kočky. Skandináv-ská evropská krátkosrstá kočka je jedinákočka, která toto jméno smí nyní nositEvropská krátkosrstá kočka červená

57

a plemeno má teď vlastní plemenný stan-dard. Evropské krátkosrsté kočky vypa-dají jako obyčejné domácí kočky, jak jemůžeme potkat na ulicích v Evropě a veSpojených státech. Barvy srsti smějí býtjen „přírodní", což znamená, že se chova-jí pouze v barvách černé, červené, želvo-vinové, modré a krémové, a také v kombi-naci s bílými skvrnami i ve formě kresbya v barvě čistě bílé.Barvy jako čokoládová a lilová, ale takéhimalájská kresba jako u siamských ko-ček, nejsou u tohoto plemene povoleny.Protože evropská krátkosrstá kočka vy-padá trochu „obyčejněji" než mnoho ji-ných, exoticky vypadajících plemen ko-ček, není nijak zvlášť populární. Evrop-ské krátkosrsté kočky se chovají takřkavýlučně ve Skandinávii a tam je takémůžeme pravidelně vidět na výstavách.

Charakter

Protože toto plemeno vzniklo z obyčejnédomácí kočky, které se vzájemně velmiodlišují povahou, nelze charakter evrop-ské krátkosrsté kočky v krátkosti shrnout.Mezi zástupci tohoto plemene najdemekočky, které jsou velice přítulné a rády le-ží hodiny na klíně, ale jsou i takové, kteréjdou raději ven lovit myši.Charakter je do jisté míry dědičný; udělátetedy dobře, prostudujete-li si dobře cha-rakter obou rodičů ještě předtím, než sipořídíte kotě. Většina evropských krátko-srstých koček je zdravá a silná; přitommají přátelský charakter. S jinými kočka-mi vycházejí dobře a snesou se i se psy.Evropské krátkosrsté kočky jsou inteli-gentní a hravé a většina z nich je schopnáudržet váš dům i dvůr bez myší.

Péče

Srst evropské krátkosrsté kočky se snadnoudržuje. Obvykle postačí vykartáčovat jipřibližně jednou za týden kartáčem z pra-sečích štětin a pročesat ji středně jemnýmhřebenem.

Evropská krátkosrstá kočka vznikla z domácí kočkys mohutnou stavbou, jako je ta na obrázku.

Pokud kočka líná, může vám být na rych-lé odstranění mrtvých a uvolněných chlu-pů užitečný gumový kartáč nebo masážnírukavice, ale nevýhodou této pomůcky je,že při špatném zacházení můžete nechtě-ně srst poškodit. Uši čistěte, jen když je tonutné, a to přípravkem určeným pro koč-ky, který zakoupíte ve všech lépe zásobe-ných obchodech s potřebami pro zvířata.Občas ostříhejte ostré konce drápků dob-rými štípacími kleštičkami.

Vnější znaky

TĚLORobustní evropskou krátkosrstou kočkumůžeme srovnávat jak charakterem, takzevnějškem s obyčejnými domestikovaný-mi evropskými krátkosrstými kočkami.Tento dojem jen umocňuje stavba tělaa celé vzezření kočky. Evropská krátko-

58

srstá kočka je svalnatá kočka středně vel-kého až velkého formátu s kulatou a osva-lenou hrudí. Silné nohy jsou střední délkya tlapky jsou kulaté. Ocas je poměrně sil-ný v nasazení a sbíhá se do zakulacenéšpičky.

HLAVARelativně velká hlava má poměrně kulatýtvar s dobře vyvinutými tvářemi, ale nenítak kulatá jako hlava britské krátkosrstékočky. Ouška jsou středně velká, stejnědlouhá jako široká na základně a mají tro-chu zakulacené špičky. Dále stojí nasaze-ny dosti daleko od sebe a jsou vzpřímené.Oči jsou kulaté a mohou mít jakoukolibarvu, která ladí se srstí.

SRST

Husté osrstění evropské krátkosrsté koč-ky je krátké, jemné a lesklé. Chlupy byměly přiléhat k sobě. Odstávající srst jechybou. .

BARVYPovoleny jsou všechny přírodní barvy ja-ko červená, černá, krémová, modrá, alei želvovinová včetně kresby srstia v kombinacích s bílými skvrnami. Povo-lena je i čistě bílá. Barva očí korespondujes barvou srsti a může být žlutá, zelená ne-bo oranžová. U bílých exemplářů jsou ta-ké povoleny modré oči nebo každé oko ji-né barvy. . • •

Americká krátkosrsta kočka červená stříbřitě mramorovaná

Americká krátkosrsta kočka černě želvovinová

Americká krátkosrsta kočka(American Shorthair)Americká krátkosrsta kočka je jak cha-rakterem, tak zevnějškem americkýmekvivalentem evropské krátkosrsté koč-ky. Ve Spojených státech jsou kočky to-hoto plemene velmi oblíbené, ale jindese s nimi příliš nesetkáme.

Původ

Na základě vykopávek a různých průzku-mů mohli archeologové a vědci vyvodit, žedomácí kočky žily v Severní Americe užpřed 15. stoletím - stejně jako se kočky vy-skytovaly v Evropě a jinde. Obecně se takésoudí, že první krátkosrsté více či méně do-mestikované kočky se do Ameriky dostalys objeviteli a kolonisty z Evropy. Bylo zvy-

59

kem brát si s sebou na dlouhé cesty přesmoře kočky, protože chránily lodě předhlodavci. Ve své „práci" mohly pokračovatna usedlostech. Zanedlouho se rozšířily pocelém severoamerickém kontinentě, všude,kde se usadili kolonisté. Z těchto robust-ních koček vznikla americká krátkosrstákočka, plemeno, které se šlechtí a selektujebez křížení s ostatními domácími plemeny,aby vynikla přirozená krása kočky, kteroumnoho lidí považuje za obyčejnou.

Charakter

Charakter americké krátkosrsté kočky jesrovnatelný s charakterem evropské krát-kosrsté kočky, což znamená, že jejichcharaktery se mohou vzájemně lišit. Covšak mají tyto kočky společné, je to, žejsou hravé, a to i ve vysokém věku; větši-na z nich potřebuje prostor. Pokud nemů-žete americké krátkosrsté kočce dát příle-žitost vyběhat se venku, doporučujemepořídit jí škrábací kůl. Americké krátko-srsté kočky jsou obvykle zdravá a inteli-gentní zvířata, která dobře vycházejí s ji-nými kočkami a ostatními domácími zví-řaty. Obecně jsou kočky tohoto plemenezdravé a mohou se dožít relativně vysoké-ho věku.

Vnější znaky

TĚLOAmerická krátkosrstá kočka má středněvelké až velké, mohutně stavěné tělo, kte-ré je trochu delší než vyšší. Hruď je pro-storná a široká a ramena jsou dobře vyvi-nuta. Osvalené nohy jsou střední délkya mají těžké kosti. Tlapky jsou silné, velkéa kulaté. Ocas je středně dlouhý, široký nazákladně a sbíhá se na konci do zakulace-né špičky.

HLAVAHlava americké krátkosrsté kočky je kula-tá, má plné tváře a je o něco delší než šir-ší. Nos je středně dlouhý s mírnýmprohnutím a tlama má čtvercový tvar. Mo-hutná brada je dobře vyvinuta a tvoří připohledu z boku rovnou linii s hornímrtem. Uši jsou středně velké, široce posa-zené od sebe a mají zakulacenou špičku.Kulaté oči leží daleko od sebe a majíostražitý a jasný výraz.

SRSTLesklá srst je krátká a hustá a může býtpodle barvy a ročního období na dotekbuď tvrdá, nebo naopak měkká. V ziměmůže být srst o něco hustší a těžší nežv letních měsících.

Péče

Srst americké krátkosrsté kočky lze jed-noduše udržovat. Mimo období línání vy-kartáčujte srst přibližně jednou týdně kar-táčem z prasečích štětin, potom ji přetřetesemišovým hadříkem, abyste podtrhli jejílesk. V období línání může být užitečnýgumový kartáč nebo masážní rukavice,kterou ze srsti rychle odstraníte mrtvéa uvolněné chlupy, ale nevýhodou tétopomůcky je, že při nesprávném používánímůžete srst nechtěně poškodit. Jakou ostatních plemen koček, i u americkékrátkosrsté kočky pravidelně odstraňujteostré konce drápků dobrými štípacímikleštičkami a čistěte zvukovody.

BARVYProtože tato kočka je přírodním pleme-nem a vliv cizokrajných koček je chybou,chová se toto plemeno pouze v tzv. pří-rodních barvách, jako jsou mimo jiné čer-ná, červená, modrá, krémová a želvovino-vá, a také v kombinacích s bílými skvrna-mi, tabby kresbami a ve stříbřitých for-mách. Vyskytují se i čistě bílé kočky. Bar-vy jako čokoládová, barmské ředěnía siamské odznaky (points) nejsou povo-leny. Barva očí je závislá na barvě srsti, alevětšinou je měděná nebo zelená. Bílé koč-ky mohou mít také modré oči nebo býtrůznooké.

60

KartOUZSká koČka (Chartre i lX) Kartouzská kočka, studie hlavy

Kartouzská kočka, ve francouzsky mlu-vících zemích nazývaná Chartreux, jemodrá krátkosrstá kočka mohutného ty-pu. Toto plemeno se někdy zaměňujes modrou britskou krátkosrstou kočkou,jíž se co do typu podobá. Nejdůležitější-mi vnějšími rozdíly jsou tvar hlavya tvar, umístění a velikost uší. V minu-losti se kartouzské kočky pářily s modrý-mi britskými krátkosrstými kočkami,a to je podle chovatelů nežádoucía v současnosti se toto křížení už nepo-voluje.

Původ

O původu a jméně kartouzských kočekexistují různé hypotézy, ale ani jednaz nich není nezvratně dokázána. Faktemje, že už v 16. století existují zmínkyo modrých krátkosrstých kočkách, kterése vyskytovaly jak v Římě, tak ve Francii,a v 18. století se název kartouzská kočkapravidelně objevuje v různých knihácha článcích, když se hovoří o modrýchkrátkosrstých kočkách z Paříže. Jak se vy-práví, pocházejí tyto kočky z izolovanéhokopcovitého kraje ve Francii, nazývající-ho se „Grand Chartreuse". V této oblastije už od 11. století usazen Řád kartouz-ských mnichů, v jejichž klášteře se už odnepaměti chovaly modré kočky. Tato hy-potéza je velmi věrohodná. V dřívějšíchdobách si lidé drželi pouze zvířata, kterájim mohla být užitečná. Skot, prasataa kozy byly chovány pro mléko, vlnua maso a kočky byly velmi oblíbené, pro-tože dokázaly udržet kontrolu nad velkýmpočtem škodlivých hlodavců. Když se ně-kdo někde usazoval, nebral si s sebou jenzásobu potravy a vlny ve formě dobytka,ale také jednu nebo více koček. Mnišiv tom jistě netvořili žádnou výjimku.Vzhledem k tomu, že dotyčná oblast bylaobtížně dostupná, kočky, jež si mniši při-nesli s sebou, se nemohly pářit s kočkamiodjinud, což mělo za následek, že v průbě-hu doby vznikla populace blízce příbuz-ných, silně se sobě podobajících koček.

Nicméně až do dnešního dne nebyly nale-zeny důkazy, že to tak bylo. O vznikua pojmenování kartouzských koček zůstá-vá ještě mnoho nevyjasněného. Toto ple-meno je dodnes obzvláště oblíbené veFrancii a Belgii. Na výstavách jsou častok vidění velké třídy kartouzských koček.Mimo tyto země je však zájem o ně nepa-trný.

'•},.

Charakter

V hrubých rysech se charakter kartouzskékočky shoduje s charakterem britské krát-kosrsté kočky. Kartouzská kočka je přá-telská, dobře naladěná kočka vyrovnanéa klidné povahy. Dobře se snáší s jinýmikočkami, ale i se psy vychází bez problé-mů. Kočky tohoto plemene jsou prima ka-marádi pro děti, protože zřídkakdy vyta-hují drápky, pokud se jim něco nelíbí -spíše samy od sebe vyhledají klidnější mís-to. Pokud máte kartouzskou kočku jakodomácí zvíře, nemusíte být celé dny doma,ale vzhledem ke kočce by nebylo čestné,kdyby musela trávit všechny dny v osamě-

61

Kartouzská kočka

62