rean

Stamp

J A N F I L I P S K ¯

E n c y k l o p e d i e

i n d i c k ém y t o l o g i eP O S T A V Y I N D I C K ¯ C H B Á J Í

A L E T O P I S Ò

N A K L A D A T E L S T V Í L I B R IP R A H A 1 9 9 8

© PhDr. Jan Filipsk˘, CSc.,1998Illustrations © PhDr. Jan Filipsk˘, CSc.,1998

ISBN 80-85983-52-4

O b s a h

Pfiedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7Slovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212Rejstfiík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

P fi e d m l u v a

Odkazy a upomínky na barvit˘ a fantastick˘ svût m˘tÛ, bájí a legendnás v Indii provázejí prakticky na kaÏdém kroku. Mytologická jménaa pfiíbûhy zaplÀují stránky literárních dûl, památek staroindickéhopísemnictví i lidové slovesnosti, náboÏenská písma i filozofické trak-táty, nacházíme je v hudbû i v˘tvarném umûní, v tradiãní právní vûdû,státovûdû i sociologii. Setkáváme se s nimi ale i v bûÏném kaÏdoden-ním Ïivotû, ve jménech osob, míst i historick˘ch památek, v názvechfirem i bûÏn˘ch v˘robkÛ. Hinduistiãtí bozi a bohynû, stra‰liví démo-ni, svatí muÏové a kajícníci na nás shlíÏejí z barvotiskov˘ch obrázkÛ,kalendáfiÛ a filmov˘ch plakátÛ, ze stûn chrámov˘ch vûÏí a svatyní, zdo-bí prÛãelí budov, pohlednice a svatební oznámení, pfiívûsky na klíãe,odznaky, ozdobné i uÏitkové pfiedmûty, ‰átky, ubrousky a dekorativnítextilie, oÏivují taneãní a dramatická pfiedstavení, sk˘tají nevyãerpa-teln˘ zdroj inspirace malífiÛ, fiezbáfiÛ a kameníkÛ, kovotepcÛ i kovo-lijcÛ, filmov˘ch a televizních tvÛrcÛ, básníkÛ i prozaikÛ i lidov˘ch vy-pravûãÛ. Náv‰tûvník jiÏní (stejnû jako jihov˘chodní, hinduistickoukulturou v˘raznû ovlivnûné) Asie si moÏná ani neuvûdomuje, Ïe kdyÏcestuje leteckou spoleãností Garuda, vzná‰í se na perutích mytickéhoorla, jízdního prostfiedku boha Vi‰nua, v taxíku znaãky Máruti („synvûtru“) se ocitá pod ochranou opiãího vládce Hanumána, zázraãné-ho letce a skokana, patrona potuln˘ch zápasníkÛ a akrobatÛ, jenÏproslul jako spojenec Vi‰nuova vtûlení Rámy v boji s démony, Ïe kdyÏkoufií Gané‰ovo bídí (svitek tabáku) ãi do svého auta pouÏije Gané‰ovomazadlo, kvalitu zakoupeného v˘robku osvûdãuje slonohlav˘ bÛhmoudrosti, a kdyÏ smaÏí na oleji znaãky Vanaspati („pán lesa“), záru-kou pravosti je mu jméno vládce rostlin Sómy a zároveÀ ve dfievû skry-tého boha ohnû Agniho. Dokonce i ten nejobyãejnûj‰í úkon v‰edníhodne slibuje náv‰tûvu pestrého a mnohotvárného svûta bohÛ, svûtcÛa démonÛ, kter˘ vám chce pfiiblíÏit na‰e kníÏka.

Dávní mudrcové vûfiili, Ïe jméno pfiedurãuje budoucí osudy jednot-livce, jeho zjev, postavu, povahové rysy a zaloÏení, záliby i povolání.Proto hinduisté dodnes jeho volbû pfiipisují znaãnou dÛleÏitost, neboÈvûfií, Ïe tím formují jeho osobnost. Mohou tfieba dítû pro zaãátek po-jmenovat Anámika („beze jména“), a zajistit mu tak budoucnost, ja-kou si samo vytvofií, bez pfiedem dan˘ch omezení, mohou se rozhod-nout pro libozvuãnû znûjící jméno bez zvlá‰tního v˘znamu, anebo

7

zvolit nûkteré z ãetn˘ch jmen mytologick˘ch postav ãi legendárníchhrdinÛ, ztûlesÀujících tradiãní ctnosti, jeÏ svého nositele nejvíce pro-slaví. Díky této tradici se i pouhé nahlédnutí do indického telefonní-ho seznamu mÛÏe promûnit v rychlokurs hinduistické mytologie.

K nejãastûj‰ím patfií jména, jeÏ tvofií pfiízviska hlavních boÏstev hin-duistického panteonu; to je prakticky nevyãerpateln˘ zdroj inspirace,uváÏíme-li, Ïe jen bÛh ·iva má 1008 epitet, mezi nûÏ patfií napfiíkladArdhanárí‰vara („pán, jenÏ je napÛl Ïenou“, tj. ·iva jako ztûlesnûnímuÏské a Ïenské tvÛrãí podstaty), âandra‰ékhara („jenÏ má v ãelenceMûsíc“), Kailásanátha („pán Kailásu“, tj. hinduistického Olympu),Mahádéva („velk˘ bÛh“, jedna z ·ivov˘ch osmi podob), NatarádÏa(„pán tance“, tj. ·iva jako boÏsk˘ taneãník, jenÏ sv˘m tancem niãía znovuvytváfií vesmír), Nílakantha („modrokrk˘“, pfiipomínka na smr-tící jed, jejÏ ·iva pohltil, aby zachránil svût, a kter˘ mu zbarvil hrdlodo modra), Sundara ãi Sundaré‰vara („nádhern˘ pán“) a mnoho dal-‰ích. Své pozemské jmenovce mají i ·ivovi synové, bÛh se sloní hlavouGané‰a ãi Ganapati („pán zástupÛ“), pán nebo odstraÀovatel pfiekáÏek(odtud i jména VighnadÏit, Vighnapati, Vighnavinájaka ãi prostû od-straÀovatel, Vinájaka) a patron vûdûní i ve‰kerého podnikání, anebobÛh války Skanda („útoãník“, pfiípadnû „v˘trysk“), zvan˘ téÏ Subrah-manja („pfiezboÏn˘, drah˘ bráhmanÛm“), Kárttikéja („odchovanecPlejád“) ãi Kumára („mládenec“). ProtoÏe Skanda jezdí na pávu, na-jdeme tfieba mezi Tamily v jiÏní Indii ãi na ·rí Lance pfiíznaãné osob-ní jméno Majilváhanan („jehoÏ vozidlem je páv“). Zkrátka nepfiijdouani vyznavaãky ·ivova Ïenského protûj‰ku, bohynû Durgy („nepfiístup-ná“), Kálí („ãerná“) ãi Párvatí („horská“), pro nûÏ se rovnûÏ nabízí ‰i-rok˘ v˘bûr epitet – Bhavání („choÈ Jsoucího“, tj. ·ivy), âandí („lítá“),DÏajantí („vítûzná“), Kámák‰í („Ïádostiv˘ch oãí“), Mínák‰í („rybo-oká“), Uma („záfie“) anebo Sinhaváhiní („jezdící na lvu“, podle typic-kého jízdního zvífiete).

RovnûÏ mytologie boha Vi‰nua a jeho deseti vtûlení, zázraãn˘ch po-dob, v nichÏ sestoupil na zem, aby zde potíral zlo, poskytuje jeho vûr-n˘m vyznavaãÛm nepfiebernou zásobárnu jmen, z nichÏ mohou prosvé potomky zvolit to nejslavnûj‰í. Z bûÏn˘ch Vi‰nuov˘ch epitet se ja-ko vlastní jména osob nejãastûji vyskytuje Ananta‰ajana („jenÏ spí naAnantovi“, tj. tisícihlavém kosmickém hadu ·é‰ovi), DÏagannátha(„pán svûta“), Hari („plav˘“), Padmanábha („lotosopupeãn˘“, pfiipo-mínka toho, Ïe z Vi‰nuova pupku vyrÛstá stvol lotosu) ãi Vénkaté‰vara(„pán hory Vénkata“, tj. Tirupati). Nezfiídka nacházíme i jména spo-jená, oslavující více boÏsk˘ch inkarnací zároveÀ, jimiÏ jsou tfieba Ha-rikr‰na, spojující Vi‰nua s jeho osm˘m vtûlením, hrav˘m a nezbedn˘mpast˘fisk˘m bohem Kr‰nou, jenÏ se v Bhagavadgítû dává poznat jakonejvy‰‰í pán v‰ehomíra, nebo Rámakr‰na (v novoindické v˘slovnostiRámakri‰na), které navíc pfiipomíná sedmé Vi‰nuovo vtûlení, spra-

8

P ¤ E D M L U V A

vedlivého prince Rámu, ústfiední postavu eposu Rámájana. Do stejnéskupiny patfií i jméno S. Rádhákri‰nana, proslulého filozofa a prezi-denta Indické republiky (1962–67), obsahující pfiipomínku neroz-luãné milenecké dvojice, boha Kr‰ny a jeho milované Rádhy, past˘fi-ské dívky, jejíÏ láska symbolizuje prahnutí lidské du‰e po splynutís boÏskou podstatou. Dívky z vi‰nuistick˘ch rodin zase mají k dispozi-ci ãetná pfiízviska Vi‰nuovy manÏelky, bohynû ‰tûstí, zdaru a blahoby-tu Lak‰mí, aÈ uÏ je to âaÀãala („neklidná“), Híra („démantová“), Indi-ra („mocná“), Kamala („rÛÏová“, tj. „lotosová“), Lóla („mûÀavá“), ãi·rí („záfiivá“), anebo jména jejích pozemsk˘ch vtûlení, jako je Rádha(„zdar“), Síta („brázda“) ãi Tulasí (posvátná bazalka, ocimum sanctum).

V˘bûr mytologick˘ch pojmenování se ov‰em neomezuje pouze napostavy bohÛ a bohyÀ. Indické Ïeny se nezfiídka honosí jmény svÛd-n˘ch nebesk˘ch krasavic, jejichÏ pÛvaby dokázaly svést nejednoho sva-tého kajícníka z cesty odfiíkání: patfiila k nim tfieba horská víla Ména-ka („z mysli zrozená“), manÏelka boha Himálaje, jejímÏ jménem(psaném Maneka) se honosí tfieba snacha Indiry Gándhíové a b˘valáministrynû Ïivotního prostfiedí Indické republiky, první a nejpÛvab-nûj‰í mezi nymfami Rambha („líbezná“), jeÏ se vynofiila na svût jako je-den ze zázraãn˘ch pokladÛ pfii stloukání mléãného oceánu, luzná Ti-lóttama („nejlep‰í mezi zrnky sezamu“), jiÏ stvofiil nebesk˘ fiemeslníkVi‰vakarman z ãásteãek nejkrásnûj‰ích vûcí na svûtû, stejnû jako svÛd-ná Urva‰í („rozloÏitá“), jejíÏ lásku ke smrtelníkovi zvûãnil básník Káli-dása ve svém dramatu Vikramórva‰íja („O Vikramovi a Urva‰í“). Oblí-ben˘m dívãím jménem je i ·akuntala („vychovávaná ptáky“) podledcery víly Ménaky, hrdinky dal‰ího Kálidásova dramatu, AbhidÏÀána-‰akuntala („Poznávací znamení ·akuntalino“), jeÏ je povaÏována zapramáti rodu BharatovcÛ, kter˘ dal jméno celé Indii (Bhárat).

MuÏi zase ãasto nosí jména legendárních váleãníkÛ, jeÏ proslavilyeposy Mahábhárata ãi Rámájana, anebo svat˘ch mudrcÛ, zfiecÛ a ka-jícníkÛ, ktefií se mnohdy silou pokání pozvedli nad samotné bohy. Ar-dÏuna („stfiíbrn˘“), Bhíma („dûsiv˘“), Judhi‰thira („vytrval˘ v boji“), Na-kula („promyka“) a Sahadéva („provázen˘ bohy“) pfiipomínají pûticiprincÛ PánduovcÛ, hlavních hrdinÛ osudového stfietnutí mezi dvûmaspfiíznûn˘mi vûtvemi bharatovského rodu, jeÏ je popisováno v Maháb-háratû, Durjódhana („s nímÏ je nesnadné bojovat“) ve‰el do obecnéhopovûdomí jako vÛdce kuruovsk˘ch princÛ, jejich nepfiátel, Angiras(„ohniv˘“ anebo „ten, jenÏ zná tresÈ souãástí“), proslul jako obûtníkbohÛ, Bhrgu („spalovaã“) jako zakladatel rodu, jenÏ lidem pfiinesl ne-besk˘ oheÀ, DÏamadagni („stravující oheÀ“) jako ztûlesnûní váleãnic-k˘ch ctností a Ka‰japa („Ïelva“) jako bájn˘ demiurg a praotec bohÛ,lidí i démonÛ.

RovnûÏ fiada místních názvÛ na indickém subkontinentû vzniklaz potfieby dodat mytick˘m dûjÛm a pfiíbûhÛm pevné geografické za-

9

P ¤ E D M L U V A

kotvení, zdÛraznit v˘jimeãnost urãité posvátné lokality, jiÏ si nûkteréz boÏstev vyvolilo za svÛj pozemsk˘ pfiíbytek, anebo dodat tradiãnímupojmenování mytologizující vysvûtlení. JiÏ samotn˘ název Indie, Bhá-rat, se odvozuje od legendárního vládce a jednoho z velk˘ch patriar-chÛ hinduistické mytologie Bharaty, jehoÏ vnuk Kuru dal jméno neje-nom KuruovcÛm, jedné z hlavních znepfiátelen˘ch stran vystupujícíchv Mahábháratû, ale i bitevnímu poli, dûji‰ti rozhodující bratrovraÏednébitvy, jeÏ dodnes nese jméno Kuruovo pole, Kuruk‰étra.

Hory, kopce a pohofií se v hinduismu (ale i v buddhismu a dÏinis-mu) tû‰í náboÏné úctû jako sídla bohÛ, pfiíhodná místa k rozjímáníi dûji‰tû nesãetn˘ch legend. V ‰erém dávnovûku pr˘ mûly hory kfiídla,usazovaly se, kde se jim zlíbilo, a naru‰ovaly tak zemskou rovnováhu.BÛh Indra jim proto kfiídla usekl a rozmístil je tak, aby svûtu zabez-peãily stabilitu. Od té doby se pro horu pouÏívá oznaãení aãala („ne-hybná“). Mezi proslavené horské velikány patfií himálajské vrcholyAnnapúrna („plná potravy“, tj. Párvatí jako blahovolná dárkynû hoj-nosti), Kédárnáth („pán luhÛ“, tj. ·iva), ãi posvátn˘ Kailás v tibetskémHimálaji, kde podle tradice dlí ·iva se svou chotí ve vûãném objetí,dÏinistÛm je svatá hora Ábú v pohofií Árávalí, zvaná téÏ Arbuda („ná-dor“, jméno hadího démona, jehoÏ zahubil bÛh Indra), stejnû jakopahorek Párasnáth v Biháru, pfiipomínající místo skonu Pár‰vanáthy,pfiedposledního z fiady 24 tírthankarÛ, legendárních zakladatelÛ dÏi-nismu, jihu subkontinentu vévodí Tirumalai („svatá hora“) ãi Tirupa-ti („svat˘ pán“), zvaná téÏ Vénkatáãala („hora Vénkaty“, tj. Vi‰nua) ane-bo ·é‰áãala („hora ·é‰ova“, tj. mytického hada, na jehoÏ závitechVi‰nu spoãívá na hladinû pfiedvûk˘ch vod).

Podobnû jako jsou hory povaÏovány za údy matky Zemû, lesy za je-jí vlasy a lidská sídla za její smysly, fieky a vodní toky pfiedstavují její Ïí-ly, prameny Ïivota a plodnosti. AÏ na nûkolik v˘jimek (Brahmaputra,Gógra, Indus, SatladÏ a Són) jsou vesmûs Ïenského rodu a tû‰í se po-svátné úctû jako bohynû. Nejposvátnûj‰í fiekou svûta je pro hinduistyGanga, jejíÏ svrchovanû oãistná voda smyje nejenom ve‰ker˘ svûtsk˘rmut a kal, ale i kaÏdou poskvrnu. KaÏd˘, kdo Ganze svûfií své tûlesnéostatky, má zaji‰tûno místo v ráji, kam se podle tradice pfienesl do-konce i neãist˘ pes, kdyÏ vrána pfii pfieletu posvátného veletoku doganÏsk˘ch vod náhodnû upustila jeho kost. Dal‰í z posvátn˘ch fiek, Ja-muna, dcera sluneãního boha Súrji a sestra vládce podsvûtí Jamy, seGanze svatostí nevyrovná, protoÏe se pr˘ fiádnû neprovdala, a protoz ní nûktefií pravovûrní hinduisté odmítají pít. Gódávarí („poskytujícídobytek“) b˘vá oznaãována jako Ganga Dak‰inu a pití její vody pr˘pomáhá pfii zaÏívacích potíÏích a léãí malomocenství. ¤eka dostalajméno podle toho, Ïe svûtec Gautama jednou nedopatfiením zabilkrávu a kdyÏ ji pokropil vodou z Gódávarí, dobytãe opût zázraãnû oÏi-lo. Podle nûkter˘ch pramenÛ o postavení nejposvátnûj‰í fieky soupe-

10

P ¤ E D M L U V A

fií s Gangou jihoindická Narmada; kdo se pr˘ dobrovolnû utopí v je-jích vodách anebo u jejího pramene drÏí pÛst aÏ k smrti, dosáhne vy-svobození. Zatímco koupel v Jamunû oãistí aÏ po sedmi dnecha v Ganze v okamÏiku, kdy se do ní nûkdo ponofií, na Narmadu staãíjen pohledût, aby se ãlovûk zbavil v‰ech vin. V˘ãet skuteãn˘ch, fyzickyexistujících fiek uzavírá legendární Sarasvatí („plynoucí, vodnatá“),jeÏ pÛvodnû pramenila v Himálaji, propadla se do podzemí a u Ilá-hábádu se stéká s Gangou a Jamunou. Je oslavována jako dárkynûplodnosti, Ïíru a bohatství a v pozdûj‰í mytologii vystupuje jako bo-hynû hudby, poezie, v˘mluvnosti, uãenosti a vûdûní, manÏelka bohaBrahmy ãi Vi‰nua.

Indická mytologie tvofií pestr˘, rÛznorod˘ a mnohovrstevnat˘ ce-lek. Její poãátky jsou skryty v ‰eru dávnovûku, z nûhoÏ se archeologo-vé a historikové pracnû snaÏí vydûlit zfietelnûj‰í obrysy. O náboÏen-sk˘ch pfiedstavách prehistorické civilizace údolí Indu z 3. tisíciletí pfi.Kr., kterou je podle jednoho z hlavních nalezi‰È naz˘vána kulturouharappskou, vypovídají pouze nálezy uÏitkov˘ch pfiedmûtÛ, drobn˘chplastik a peãetidel s nápisy v neznámém jazyce i písmu, jeÏ se pfiessoustfiedûné úsilí lu‰titelÛ dosud nepodafiilo uspokojivû de‰ifrovat.Podle objevu vût‰ího poãtu kamenn˘ch, hlinûn˘ch ãi fajánsov˘ch vá-leãkÛ, jeÏ vykazují urãitou podobnost se znakem muÏského pohlaví(lingam), v hinduismu spojovan˘m s kultem boha ·ivy, nûktefií bada-telé usuzují, Ïe pÛvod tohoto kultu lze hledat jiÏ v harappském ob-dobí, a na dÛkaz této hypotézy rovnûÏ uvádûjí vyobrazení tzv. Proto-·i-vy nalezené na nûkolika peãetích. Zobrazuje muÏskou postavus nohama skrãen˘ma pod tûlem, jeÏ má na hlavû ãelenku zakonãenoumohutn˘mi rohy, po stranách jejího obliãeje se r˘sují jakési v˘rÛstky,vzdálenû pfiipomínající dal‰í tváfie znázornûné z profilu, obklopují jidivoká zvífiata a v jejím klínû se r˘suje útvar, kter˘ mÛÏe stejnû takpfiedstavovat ozdobné zakonãení opasku jako ztopofien˘ úd. Tyto sku-teãnosti vedou k lákavé, av‰ak nedoloÏené domnûnce, Ïe by se moh-lo jednat o ·ivu v jeho podobû pána tvorstva Pa‰upatiho anebo o ithy-falického boha plodnosti Lakulí‰i, pfiípadnû – podle podobnostirohatého boÏstva s fyziognomií vodního buvola – Ïe Harappané osla-vovali plodorodnou pfiírodní sílu skrytou v hovûzím dobytku a Ïeústfiední postavu jejich kultu tvofiilo buvolí boÏstvo – Proto-Mahi‰a.

Nejstar‰í mytologické pfiedstavy, doloÏené ve védách, sbírkách chva-lozpûvÛ, zafiíkadel a modliteb (asi 1200 pfi. Kr.), se utváfiely je‰tû v in-doevropském období, pfiípadnû v dobách pfied rozpadem indoírán-ské pospolitosti. Od IndoevropanÛ pfievzali véd‰tí Indové samupfiedstavu boha (déva) jakoÏto záfiivé, nadpozemské bytosti obdafienéantropomorfními rysy, lidsk˘mi city a slabostmi, stejnû jako postavynebeského otce (Djaus ãi Djau‰pitá, obdoba fieckého Dia a fiímskéhoJupitera), bohynû ranních ãervánkÛ (U‰as, fiecká Eós, fiímská Aurora)

11

P ¤ E D M L U V A

nebo boha boufií (PardÏanja, protûj‰ek litevského Perkúnase neboslovanského Peruna); se star˘mi Íránci sdíleli kult ohnû, uctívánípfiedkÛ, v˘robu a obfiadné pití opojného sómového nápoje (sóma, sta-roíránsky haoma), jakoÏ i fiadu spoleãn˘ch postav panteonu (Mitra-Mithra, Indra-Andra, Vrtrahan-Verethragna, Jama-Jima, Vivasvant-Ví-vahvant aj.).

Bezprostfiedním pokraãovatelem védského náboÏenství a z nûj vy-rÛstajícího obûtního kultu, jenÏ kladl dÛraz na dokonalou znalost po-svátn˘ch textÛ, jejich bezchybn˘ pfiednes a pfiesné provádûní rituál-ních úkonÛ, se stala náboÏensko-sociální soustava hinduismu, kter˘ seutváfiel zhruba od poloviny 1. tisíciletí pfi. Kr. a dodnes je vyznáním ví-ce neÏ ãtyfi pûtin obyvatel Indie. Hinduistická mytologie, jejíÏ nejstar-‰í podobu uchovávají a zachycují velké staroindické eposy, Mahábhára-ta a Rámájana, také pfiímo navazuje na védské tradice, av‰ak tvofií zcelasvébytn˘ systém s vlastní hierarchií bohÛ i morálních hodnot.

Z tradiãních hinduistick˘ch pfiedstav vycházejí i m˘ty a legendydvou velk˘ch heterodoxních soustav, jeÏ vznikly na indické pÛdû,buddhismu a dÏinismu. PfiestoÏe si pÛvodní Buddhovo uãení sv˘m zdr-Ïenliv˘m postojem k existenci boha a nesmrtelné du‰e vyslouÏilooznaãení „ateistické“ náboÏenství, ani ono nevyluãovalo existencinadpfiirozen˘ch bytostí, jeÏ si své boÏské postavení vyslouÏily nahro-madûním zásluh z pfiedchozích ÏivotÛ; buddhismus mahájány, kter˘se roz‰ífiil v Nepálu, Tibetu a zemích v˘chodní Asie, v˘ãet mytologic-k˘ch postav rozhojnil o nov˘ panteon pokojn˘ch i hnûviv˘ch boÏstev,slitovn˘ch bódhisattvÛ, zprostfiedkovatelÛ na cestû k vysvobození, ne-besk˘ch buddhÛ a uãitelÛ-guruÛ.

Stejnû tak i nauka, kterou zaloÏil mlad‰í BuddhÛv souãasník Vard-hamána Mahávíra (540–468 pfi. Kr.), zvan˘ DÏina („vítûz“) a která ponûm nese jméno dÏinismus, obohatila staré námûty, pfiíbûhy a pfied-stavy vlastním, specifick˘m pfiínosem, jemuÏ vdûãíme zvlá‰tû za hagio-grafie svûtcÛ a Ïivotní osudy „velk˘ch muÏÛ“ (‰alákápuru‰a), svûtsk˘cha duchovních osobností – tírthankarÛ (zakladatelÛ nauky, tzv. „budo-vatelÛ brodu“ pfies oceán znovuzrozování), svûtovládn˘ch panovníkÛ(ãakravartinÛ) a slavn˘ch hrdinÛ, ktefií pfii kaÏdém vzestupném i se-stupném pohybu kola ãasu ovládají svût.

Encyklopedie indické mytologie, kterou v této podobû poprvé pfiedklá-dáme ãesk˘m ãtenáfiÛm, pfiedstavuje základní referenãní pfiíruãku,umoÏÀující pohotovû najít potfiebné údaje o nejdÛleÏitûj‰ích posta-vách indick˘ch bájí a letopisÛ. (Pod tímto názvem – Postavy indick˘chbájí a letopisÛ – vycházela v letech 1983–86 v ãasopisu Nov˘ Orient napokraãování abecednû fiazená hesla, jeÏ poslouÏila jako v˘chodiskopfii zpracování shromáÏdûného materiálu do revidované a roz‰ífienékniÏní podoby.) Od tradiãních prací encyklopedického charakteru seli‰í hlavnû tím, Ïe je vûdomû koncipována jako slovník ke ãtení, kter˘

12

P ¤ E D M L U V A

se neomezuje na holá fakta, ale kter˘ jednotlivé „biogramy“ boÏsk˘ch,poloboÏsk˘ch, démonsk˘ch i lidsk˘ch hrdinÛ, znám˘ch ze staroindic-kého písemnictví, památek v novoindick˘ch jazycích i z lidové sloves-nosti, zpracovává jako esejisticky pojaté medailony, jeÏ ãerpají z rÛz-n˘ch pramenÛ, aniÏ by se pokou‰ely sladit ãasto protikladné verzetradovan˘ch pfiíbûhÛ. Jednotlivá hesla vedle základních atributÛa osobních charakteristik kaÏdé z postav pfiipomínají jejich památnéãiny, pohádková dobrodruÏství a jímavé osudy, zaznamenávají milost-né pfiíbûhy, hrdinské zkazky i historické legendy, jeÏ se utváfiely na in-dické pÛdû v prÛbûhu uplynul˘ch tfií tisíciletí a jejichÏ smyslem byloposluchaãe a ãtenáfie nejenom pobavit a zaujmout, ale pfiedev‰ím po-vznést, inspirovat, poskytnout pfiíklady hodné následování, pouãito smyslu lidské existence a fiádu vesmíru.

Jan Filipsk˘

13

P ¤ E D M L U V A

UdrÏovatel svûta Vi‰nu v rybím vtûlení (matsja) zachránil lidstvo pfied potopou

S l o v n í k

ADITI (dosl. „bezmezná“), ve védské mytologii personifikovaná pfied-stava nadoblaãn˘ch v˘‰in, nekoneãného vesmírného prostoru. B˘vátéÏ povaÏována za ztûlesnûní ve‰kerenstva – je to obloha i vzdu‰n˘prostor, matka, otec i syn, jsou to v‰ichni bozi i pût skupin lidí, v‰ech-no, co dosud vzniklo i co se kdy narodí (Rgvéd I, 89, 10). Véd‰tí pûv-ci ji vz˘vají jako mocnou paní kosmického fiádu (rta), která chránía udrÏuje v‰e Ïivé, podepírá nebeskou klenbu a vyÏivuje vezdej‰í svût.V fiadû hymnÛ Aditi vystupuje jako matka ÁditjÛ, zboωtûn˘ch pfiírod-ních sil a nebesk˘ch tûles, a je proto oslavována rovnûÏ jako dárkynûnehasnoucího svûtla. Její uctívaãi se na ni obracejí s Ïádostí o ochra-nu a slitování, svûfiují její pfiízni své potomstvo i svá stáda dobytka.Védská Aditi vykazuje dvû základní charakteristiky: první z nich je ma-tefiství, druhou pfiedstavuje schopnost vysvobozovat z pout viny a fy-zického strádání. Nûkdy je spojována s pfiedstavou neomezené hoj-nosti, jejímÏ symbolem byla pro védského Árju kráva, jindy seztotoÏÀuje s bezhraniãnou zemí ãi oblohou anebo platí za ztûlesnûnívûãnosti. V pozdûj‰í hinduistické mytologii Aditi vystupuje jako man-Ïelka mudrce Ka‰japy, jenÏ s ní zplodil boha Vi‰nua v jeho trpasliãímvtûlení (Vámana) i krále bohÛ Indru. Ve svém dal‰ím Ïivotû se pr˘Aditi pfievtûlila jako Dévakí, matka dal‰í z Vi‰nuov˘ch podob, past˘fi-ského boha Kr‰ny.

ÁDITJOVÉ (Aditjovci), oznaãení skupiny pûti aÏ osmi, pozdûji dva-nácti védsk˘ch boÏstev, jeÏ sídlí v nebesk˘ch sférách a svÛj pÛvod od-vozují od spoleãné matky – Aditi. Zatímco Aditi je hlavnû ztûlesnûnímkosmické energie, Áditjové pfiedstavují personifikované pfiírodní jevy,pfiípadnû kosmické síly, jeÏ se za tûmito jevy skr˘vají. Hromadnû jsouspojováni s pfiedstavou svûtla, zvlá‰tû sluneãního, a jména fiady z nichjsou vlastnû jen epiteta Slunce, které je ãasto samo oznaãováno jakoÁditja. Za hlavního mezi Áditji je povaÏován Varuna, na nûmÏ závisífiádn˘ pfiirozen˘ chod v‰ech vûcí – vesmírn˘ fiád (rta). Dále se k po-tomkÛm Aditi poãítají Varunovi nerozluãní druzi Mitra („pfiítel“)a Arjaman („spoleãník“), dárci bohatství a ‰tûstí Bhaga („u‰tûdfiova-tel“) a An‰a („rozdûlovatel“), boÏsk˘ léãitel a ochránce manÏelstvíDhátr („uspofiadatel“), ztûlesnûní vtipu a obratnosti Dak‰a („‰ikula“)a sluneãní bÛh Savitr („podnûcovatel“) ãi Vivasván („záfiící“). PÛvod-

15

A D I T I

nû byli Áditjové pravdûpodobnû personifikacemi Slunce, Mûsícea pûti planet, v mlad‰ím období byli ztotoÏnûni s dvanácti mûsíci so-lárního roku a vÛdãí postavení mezi nimi zaujal Vi‰nu. Ve védách jsouÁditjové spoleãnû slaveni jako ochranná boÏstva v‰ehomíra – co jevzdálené, je jim na dosah, na nich spoãívá v‰e, co je stálé i co je v po-hybu. Rozpoznávají dobro i zlo v lidsk˘ch srdcích, nenávidí klama trestají hfiích: provinilce uvrhují v okovy, nad sv˘mi vyznavaãi roz-prostírají ochranná kfiídla jako ptáci nad ptáãaty. Odvracejí nemoca ne‰tûstí a lidem spravedliv˘m sk˘tají svûtlo, dlouh˘ vûk, hojné po-tomstvo a naplnûní smyslu Ïivota.

AGASTJA, védsk˘ zfiec a v pozdûj‰í mytologii jeden ze sedmi velk˘chmudrcÛ, proslaven˘ jako znalec kouzel a magie. Podle dávné legendyse zrodil ze dÏbánu, do nûhoÏ spadlo sémû, které vypustili Mitra a Va-runa pfii pohledu na sliãnou nebeskou nymfu Urva‰í. V hinduistic-kém bájesloví Agastja vystupuje jako patron a uãitel jiÏních krajÛ In-die, kde je jeho jméno chováno ve velké váÏnosti. KdyÏ se jednouv‰ichni velcí mudrcové shromáÏdili v Himálaji, zaãala se zemû pod tí-hou jejich uãenosti propadat. Proto poÏádali Agastju, kter˘ moud-rostí v‰echny pfievy‰oval, aby se vypravil na jih a uvedl tak svût do pÛ-vodní rovnováhy. Mudrc jejich Ïádosti vyhovûl a jako první pfiineslDrávidÛm vûdûní a literaturu. Cestou mûl za úkol zkrotit p˘chu Vin-dhijsk˘ch hor, které v té dobû jiÏ pfierostly Himálaj a hrozily, Ïe pfie-hradí dráhu samotnému Slunci. Agastja pfiikázal, aby se pfied nímzpupné pohofií sklonilo a setrvalo tak, dokud se ze své jiÏní pouti ne-navrátí zpût. K tomu v‰ak jiÏ nikdy nedo‰lo a cesta ze severu na jih zÛ-stala otevfiená. KdyÏ splnil své uãitelské poslání mezi Tamily, uch˘lil seAgastja jako poustevník na nepfiístupn˘ vrchol hory Podijil, kde pr˘psal uãená pojednání o lékafiství, astrologii a ãarodûjnictví. Jednouv lese spatfiil své pfiedky, jak visí za koneãky prstÛ u nohou na okrajihluboké propasti, a dovûdûl se od nich, Ïe je zachrání, jedinû kdyÏzplodí syna. Stvofiil si proto podle sv˘ch pfiedstav manÏelku a pouÏilpfiitom v‰eho, co je v pfiírodû nejkrásnûj‰í: mûla oãi lanû a ladnostpantera, byla ‰tíhlá jako palma, vonná jako ãampakov˘ kvût a hebkájako pefiíãka na krku labutû. Mladá Ïena byla marnivá a Ïádala man-Ïela, aby ji obdafiil ‰perky, jaké mají jen bozi. Agastja se tedy vydal dosvûta, aby získal potfiebné peníze. Nakonec dorazil do paláce démon-ského krále Ilvaly, kter˘ byl zapfiisáhl˘m nepfiítelem bráhmanÛ. Kdy-koli k nûmu nûkter˘ zavítal, promûnil se IlvalÛv mlad‰í bratr Vátápiv kozla a hostitel z nûj náv‰tûvû pfiipravil chutné skopové. Poté Vátá-piho zavolal jménem, ten se prodral z útrob hostÛ ven a kaÏdého takkrutû zahubil. Agastja v‰ak pokrm strávil dfiív, neÏ pfiekvapen˘ démonstaãil bratra vyvolat, takÏe jedinou odpovûdí na jeho slova byl mo-hutn˘ p‰ouk. Pokofien˘ Ilvala hosta obdafiil nejrÛznûj‰ími poklady

16

A G A S T J A

a kajícník tak mohl uspokojit touhu své Ïeny po svûtském bohatství.Agastja b˘vá zpodobován jako vousat˘ stafiík malé postavy s vy-

poukl˘m bfiichem, odûn˘ do tygfií kÛÏe. V levé ruce ãasto svírá rÛÏe-nec, pravou má zpravidla vztyãenou v „kazatelském“ gestu (vjákhjána-mudrá) – dlaní dopfiedu, palec a ukazováãek spojeny, zatímco ostatníprsty smûfiují vzhÛru. Jeho sídlem je Canopus, nejjasnûj‰í hvûzda najiÏní obloze, jejíÏ odraz na hladinû pr˘ dokáÏe vyãistit i tu nejhÛfie za-kalenou fieku ãi vodní plochu.

AGNI, bÛh ohnû, staré indoíránské boÏstvo, vedle Indry nejv˘raznûj-‰í postava védského panteonu. Podle dávného m˘tu se zrodil z lÛnanebesk˘ch vod a na svût jej lidem pfiinesl posel boha Vivasvána (Slun-ce), bÛh vûtru Mátari‰van. Jako syn legendárního mudrce Ka‰japya boÏské Aditi b˘vá Agni nûkdy fiazen mezi Áditje, jindy je povaÏovánza syna nebe a zemû a v pozdûj‰ích textech vystupuje i jako syn králedu‰í zemfiel˘ch pfiedkÛ, Angirase. Je ztûlesnûním ohnû ve tfiech jehopodobách – Slunce, blesku a obûtní hranice. S rostoucím v˘znamemvédského obûtního rituálu vystupuje do popfiedí zvlá‰tû posledníaspekt; Agni se stává poslem bohÛ, ústy a jazykem, jímÏ poÏívají obût-ní krmi, nebesk˘m veleknûzem a zároveÀ i cestou, spojující pozemsk˘a nadpozemsk˘ svût. Tlumoãí bohÛm chvalozpûvy pfiedná‰ené na je-jich poãest, doprovází je pfii náv‰tûvách mezi lidmi a umoÏÀuje nebe‰-ÈanÛm plnû vychutnat vonné úlitby.

Zpodobován b˘vá jako rud˘ muÏ o tfiech nohách a se sedmi paÏe-mi, zpravidla se dvûma (nûkdy aÏ sedmi) obliãeji, pfiípadnû se dvûmakozími hlavami. Má sedmero jazykÛ, vlasy jako ohnivé plameny a z ústmu vyãnívají ãtyfii ocelové tesáky. V rukou svírá obvykle nádobu na vo-du, rákosové pero a kalamáfi, smyãku, plamenné kopí, velkou a ma-lou lÏíci na obûtiny, palcát, hromoklín (vadÏra) a trojzubec. Jeho prÛ-vodcem a jízdním zvífietem je beran, jindy putuje v koãáfie taÏenémrud˘mi koÀmi, z nichÏ kaÏd˘ má sedm jazykÛ, a se sv˘m spfieÏením zasebou zanechává tmavou stopu. âasto b˘vá pfiirovnáván k mocnémub˘kovi, rychlému ofii ãi nebeskému orlovi. ProtoÏe jej lidé dennû zno-vu roznûcují, je odvûk˘ a mlad˘ zároveÀ. Skr˘vá se ve vodách jako ne-besk˘ oheÀ, s de‰tûm sestupuje na zem a usazuje se v rostlinách, z je-jichÏ dfieva pak tfiením znovu povstává. Tehdy se o nûm hovofií jakoo dítûti, které pfii svém zrodu pohlcuje vlastní rodiãe. Îivoãi‰n˘m tep-lem projevuje Agni svoji pfiítomnost v tûle zvífiat i ãlovûka; pfiedstavu-je onu Ïivotní jiskru, jeÏ doutná v nitru kaÏdého stvofiení.

Agni je dÛvûrn˘m spoleãníkem ãlovûka, stál˘m hostem a pánemlidsk˘ch pfiíbytkÛ. Jemu lidé vdûãí za usedl˘ zpÛsob Ïivota i za ochra-nu sv˘ch obydlí pfied zl˘mi silami a nepfiáteli. Bystr˘m zrakem stfieÏízdárn˘ prÛbûh obûti, sv˘m svûtlem zapla‰uje mocnosti temnot, ohni-v˘m jícnem pohlcuje démony a proklává jejich srdce plamenn˘mi

17

A G N I

o‰tûpy. Sám v‰ak nab˘vá stra‰livé ìábelské podoby jako Kravjád („po-Ïíraã masa“) na Ïárovi‰ti mrtvol, kde stravuje tûlesnou schránku ãlo-vûka, aby jeho du‰i v koufii pohfiební hranice odvedl do nebeskéhosvûta spravedliv˘ch.

Své uctívaãe obdafiuje Agni v‰emoÏn˘m dobrodiním: dohlíÏí na nûtisíci sv˘ch oãí, chrání je stovkou Ïelezn˘ch stûn, bezpeãnû je vyvedez kaÏdé pohromy. Jejich nepfiátele spálí jako suché kfioví, ty, kdo pro-padli zlu, porazí jako bleskem zasaÏen˘ strom. Vládne rovnûÏ v‰emnebesk˘m, pozemsk˘m i podmofisk˘m pokladÛm, sk˘tá zemi Ïivota-dárnou vláhu, zbavuje ãlovûka v‰ech vin a odvrací od nûj hnûv pánakosmického pofiádku Varuny. Véd‰tí pûvci vz˘vají Agniho hlavnû jakodárce rodinného blaha, ãetného potomstva a hmotného prospûchu.âasto v jejich oãích nab˘vá pfiímo kosmick˘ch rozmûrÛ: vymûfiilvzdu‰ná prostranství, ozdobil nebe hvûzdami, sv˘mi plameny a kou-fiem podepírá nebeskou klenbu, oddûluje navzájem svût bohÛ a lidía kaÏdé ráno pobízí Slunce k pravidelné pouti po obloze.

V pozdûj‰í mytologii v˘raznûji vystupují Agniho antropomorfní ry-sy a jeho postavu opfiádají nejrÛznûj‰í barvité legendy.

18

A G N I

BÛh ohnû Agni

AHALJA, v hinduistické mytologii princezna z púruovské dynastie,provdaná za legendárního mudrce Gautamu. Oãarován její krásou,zatouÏil po ní král bohÛ Indra. Vzal proto na sebe podobu jejíhomanÏela a nic netu‰ící Ïenu svedl. Gautama se v‰ak neãekanû vrátil,milence pfiistihl v objetí a v hnûvu na nû uvalil stra‰livou kletbu: man-Ïelku promûnil v kámen a jejího svÛdce pfiipravil o muÏnou sílu.Teprve za nûjak˘ ãas, po poradû s Agnim, nalezli bohové zpÛsob, jakIndrÛv neduh odstranit, a rovnûÏ Ahalja se mohla navrátit zpût do Ïi-vota poté, co se kamene náhodnû dotkl Ráma, vtûlení boha Vi‰nua.

AIJANÁR, staré drávidské boÏstvo, které bylo pfievzato do hinduistic-kého panteonu. Jeho kult je roz‰ífien hlavnû v Kérale a Tamilnádu.Vystupuje jako ochránce cest a je Ïádán o pfiispûní proti hladu a ná-kazám. Zrodil se podle povûsti ze spojení bohÛ ·ivy a Vi‰nua, kdyÏVi‰nu pfiijal podobu svÛdné nymfy Móhiní, aby lstí pfiipravil nepfiáte-le bohÛ (asury) o kalich s nápojem nesmrtelnosti. Jeho jízdním zví-fietem je ãern˘ kÛÀ, fiidãeji bíl˘ slon, a k jeho symbolÛm patfií korou-hev s kohoutem, biã, meã a ‰tít, luk a ‰íp, sekyra a poutnická hÛl.Znám˘ je i pod jmény Aijappan, Hariharaputra a ·ásta.

AIRÁVATA, mytick˘ bíl˘ slon se ãtyfimi kly, jeden ze stráÏcÛ svûtov˘chstran a vládce v‰ech slonÛ, jehoÏ si zvolil za své vozidlo (váhana) bÛhIndra. Podle pozdního m˘tu Airávata zpÛsobil, Ïe bohové poãalistloukat mléãn˘ oceán. KdyÏ jednou nav‰tívil IndrÛv nebesk˘ dvÛr po-pudliv˘ kajícník Durvásas, vûnoval králi bohÛ vzácn˘ kvûtinov˘ vûneca Indra jej povûsil Airávatovi kolem klÛ. Vãely pfiilákané vÛní kvûtÛv‰ak slona rozdráÏdily natolik, Ïe vûnec strhl a odhodil. Durvásas topovaÏoval za osobní uráÏku a cel˘ IndrÛv ráj spolu se v‰emi nebe‰Èa-ny proklel: pfiivolal na nû stáfií se v‰emi neduhy. Jejich nûkdej‰í mla-dost a svûÏest mohl obnovit jedinû dou‰ek nektaru, získaného stlou-káním oceánu mléka, na jehoÏ hladinû na závitech kosmického hada·é‰i prodlévá bÛh Vi‰nu. Airávata jako pÛvodce kletby se rovnûÏ ukrylv mléãn˘ch hlubinách a vynofiil se, teprve kdyÏ spoleãn˘m úsilím bo-hÛ a démonÛ oceán vydal nápoj nesmrtelnosti spolu s dal‰ími záz-raãn˘mi dary. Indra na hfibetû svého slona sesílá na zemi vláhu, kte-rou Airávata ãerpá v podsvûtí, a oba spoleãnû chrání v˘chodníprostory vesmíru.

AMBIKA („matiãka“), staré pfiírodní boÏstvo, pÛvodnû spojené s kul-tem plodnosti, v pozdûj‰í hinduistické mytologii ztotoÏÀované s Ïen-skou sloÏkou tvofiivé energie (‰akti) boha ·ivy. Podle povûsti v po-stavû Ambiky soustfiedili bohové ve‰kerou svoji moc, aby pfiemohlistra‰livého buvolího démona Mahi‰ásuru, jenÏ uchvátil vládu nadjejich svûtem. Nebe‰Èané z ãástí sebe sam˘ch vytvofiili Ïenu, která

19

A M B I K A

ztûlesÀovala nejenom ve‰keré boÏské vlastnosti, ale i nadpozemskoukrásu, a v lítém boji démonského vládce, jenÏ k ní zahofiel vá‰ní, na-konec zahubila. Zpodobována b˘vá na lvu, s osmnácti paÏemi, a me-zi její charakteristické atributy patfií ‰tít a meã – symbol zmaru –,zrcadlo a postaviãka dítûte. Ambika b˘vá nûkdy povaÏována téÏ zapersonifikaci podzimu, nejplodnûj‰ího roãního období, a jejímurozmaru jsou pfiipisována horeãnatá onemocnûní a dal‰í podzimníneduhy.

ANANGA („beztûl˘“), pfiízvisko hinduistického boha lásky a milostnérozko‰e Kámy, jehoÏ ·iva spálil na prach pohledem svého tfietího okaza to, Ïe v nûm vzbudil tûlesnou Ïádost a vyru‰il ho tak pfii pokání.I v této podobû v‰ak Káma nadále pfietrvává jako pfiedstava vûãnéhomládí v mysli v‰ech Ïiv˘ch bytostí. Podle jiné legendy se nakonec ·ivanad ne‰Èastn˘m bohem lásky slitoval a umoÏnil mu získat novou tû-lesnou schránku v podobû Kr‰nova syna Pradjumny.

ANANTA („nekoneãn˘“), mytick˘ had zvan˘ téÏ ·é‰a, na jehoÏ tûlespoãívá v mezidobí mezi zánikem svûta a jeho nov˘m stvofiením bÛhVi‰nu jako ztûlesnûní neprojevené vesmírné energie. Ananta má tisíchlav, je modré ãi purpurové barvy a jeho mohutné závity symbolizují-cí vûãnost obepínají celou zemi. Vystupuje jako nejvy‰‰í vládce pátály– poslední ze sedmi podsvûtních sfér – i jako pán nágÛ, hadích dé-monÛ, ktefií ztûlesÀují Ïivotodárnou vláhu a plodorodnou moc pfií-rody. Kdykoli Ananta zívne, zpÛsobí zemûtfiesení, a santálov˘ prachrozvífien˘ jeho dechem obãas zakryje celou oblohu. V hinduistickéikonografii jsou jeho hlavními atributy pluh a tlouk na drcení obilí.

ANASÚJA (dosl. „prostá zá‰ti“), legendární postava kajícnice, která sikrutou askezí vydobyla nadpfiirozenou moc. V mytologii velk˘ch in-dick˘ch eposÛ vystupuje jako manÏelka poustevníka Atriho a jakomatka popudlivého mudrce Durvásase. Je oslavována jako pfiedobrazctnostné a vûrné Ïeny, která je bezv˘hradnû oddána manÏelovi. KdyÏse Atrimu jednou zachtûlo pÛvabÛ proslavené kurtizány, Anasúja ne-jenom nic nenamítala, ale dokonce svého chromého a nemohoucíhochotû odnesla na schÛzku na zádech. Cestou Atri urazil jiného svaté-ho muÏe a byl proklet, Ïe na úsvitu pfií‰tího dne zemfie. Anasúja v‰akzakázala Slunci vyjít a svût se ocitl v temnotách, dokud bohové nepfii-mûli uraÏeného svûtce, aby svou kletbu odvolal. Jindy Anasúju nav‰tí-vili v její poustce bohové ·iva, Vi‰nu a Brahma, ktefií na sebe vzali po-dobu potuln˘ch kajícníkÛ. ProtoÏe chtûli vyzkou‰et její ctnost,vyslovili pfiání, aby jim pfiedloÏila jídlo nahá. JelikoÏ zákon pohostin-nosti Ïádal, aby byla sv˘m hostÛm ve v‰em po vÛli, promûnila vynalé-zavá Ïena boÏskou trojici v nemluvÀata, nakojila je a dala souhlas k je-

20

A N A N G A

jich propu‰tûní teprve poté, co se jejich manÏelky podrobily podob-né poniÏující zkou‰ce cudnosti.

ANGIRAS, védsk˘ zfiec spojovan˘ s kultem ohnû, jemuÏ je pfiipisová-no autorství fiady hymnÛ Rgvédu. B˘vá pokládán za prvního obûtníkaa zakladatele obûtního rituálu a v království pfiedkÛ zastává úfiad vrch-ního veleknûze. V pozdûj‰í mytologii má Angiras, zrozen˘ z mysli boÏ-ského Brahmy, pfiisouzenu úlohu uãitele transcendentních pravd. Sesv˘mi manÏelkami, z nichÏ kaÏdá symbolizuje urãitou du‰evní schop-nost ãi ctnost, podle povûsti zplodil Havi‰mány – pfiedky váleãnickékasty k‰atrijÛ –, a je tedy zároveÀ povaÏován za jednoho ze zakladate-lÛ lidského rodu. Jako mudrc, kter˘ osvítil svût sv˘m vûdûním, je An-giras spojován se svûtlem a svûteln˘mi jevy: sám b˘vá ztotoÏÀováns planetou Jupiterem, jeho dcery ztûlesÀují jednotlivé mûsíãní fázea do souvislosti se svítiv˘mi tûlesy na obloze jsou zpravidla uvádûnii jeho muωtí potomci – Ángirasové.

ÁNGIRASOVÉ, skupina védsk˘ch knûÏí, ktefií pÛvodnû provádûlihlavnû zápalné obûti a postupnû se stali vykladaãi posvátn˘ch zákonÛ,tradiãních ritÛ a magick˘ch prÛpovûdí. Jejich úkolem bylo pfiedev‰ímchránit pomocí magie neru‰en˘ prÛbûh obûti pfied nepfiízniv˘mi vli-vy. Jsou povaÏováni za potomky Angirase ãi boha ohnû Agniho, kter˘b˘vá zpravidla sám vz˘ván jako AngirasÛv syn. V mlad‰í védské myto-logii vystupují Ángirasové jako ztûlesnûní nebesk˘ch tûles a jevÛ ãi ja-ko poloboÏské bytosti, zaji‰Èující spojení mezi svûtem lidí a bohÛ;v tomto posledním pfiípadû by mohli pfiedstavovat personifikace pla-menÛ obûtního ohnû, vystupujících v úloze poslÛ, ktefií pfiená‰ejí lid-ské obûtiny do nebesk˘ch sfér. Je jim pfiisuzována Ïivotní síla, jakoulze získat jen dobr˘mi skutky a obûÈmi, a vládnou nad léãiv˘mi byli-nami, jeÏ rostou na pláních i horsk˘ch úboãích.

AN·A (dosl. podíl), ve védské mytologii jeden ze synÛ boÏské Aditi.Pfiedstavuje bohatou váleãnou kofiist, ‰tûstí v dob˘vání hmotnéhoprospûchu. RovnûÏ ztûlesÀuje onu ãást obûtin, jeÏ náleÏí bohÛm a pa-novníkovi. Pfiízviskem An‰a (ve v˘znamu „zbytek“) je nûkdy oznaão-ván téÏ sluneãní bÛh Súrja jako pfiipomínka toho, Ïe nebesk˘ fiemesl-ník Vi‰vakarman na své brusce zmen‰il sluneãní kotouã o osminu,aby Súrjova manÏelka SaÀdÏÀa dokázala sná‰et jeho jas.

ANUMATI („pfiízeÀ“), védská bohynû ztûlesÀující ‰tûdrost a blahovÛ-li nebes, dárkynû prozíravosti, bohatství, plodnosti a dlouhého vûku.V pozdûj‰í mytologii vystupuje jako personifikace 15. lunárního dne,pfiedcházejícího úplÀku, kdy bohové i du‰e zemfiel˘ch pfiedkÛ pfiijí-mají úlitby smrtelníkÛ s mimofiádnou pfiízní. Jejím pfiiãinûním se v lÛ-

21

A N U M A T I

nû utváfií zárodek pfií‰tího Ïivota, a véd‰tí pûvci se proto na ni obra-cejí se Ïádostí o muÏského potomka.

ÁPAH, ve védské mytologii personifikace nebesk˘ch i pozemsk˘chvod. Jsou to boÏské manÏelky a matky, jeÏ obklopují pána vesmírnéhofiádu Varunu, obdafiují lidi pfiízní a bohatstvím, dávají jim sílu, zdravía nesmrtelnost. Mají téÏ svrchovanû oãistnou moc: zbavují poskvrnya sm˘vají hfiích. Vodní pfiíval, kter˘ vzniká v nebesk˘ch v˘‰inách, je-jich zásluhou opl˘vá medovou sladkostí a je opojn˘ jako samotnáboÏská sóma, nápoj krále bohÛ Indry. Z kosmického hlediska pfied-stavují v‰udypfiítomné vody vesmír v prapÛvodním stavu nerozli‰néjednoty, jenÏ pfiedcházel procesu tvofiení. Z nich se zrodilo v‰e, co sena svûtû h˘be i co zÛstává nehybné, v jejich lÛnû spoãívá oheÀ, rod-n˘ syn vod.

APÁMNAPÁT („syn vod“), staré indoíránské boÏstvo, pÛvodnû asiduch vod, pozdûji ztotoÏnûn˘ s pfiedstavou nebeského ohnû, jenÏ síd-lí v oblaãn˘ch v˘‰inách. Odívá se blesky, je zlaté barvy a záfií nehas-noucím jasem. Rodí se ve vodách, prodlévá na nejvy‰‰ím místû a od-tud sestupuje na zemi, do lidsk˘ch pfiíbytkÛ. Jako zárodek je skryt vevodû a také v rostlinách, odkud jej lze vyvolat tfiením dvou dfiev o se-be. Nûkdy je povaÏován za tvÛrce ve‰kerenstva, jindy b˘vá ztotoÏÀo-ván s Mátari‰vanem, jenÏ pfiinesl nebesk˘ oheÀ lidstvu.

APSARAS („tresÈ vod“), v indické mytologii oznaãení svÛdn˘ch ne-besk˘ch nymf, jeÏ ob˘vají rajsk˘ svût vládce bohÛ Indry. PÛvodnûpfiedstavovaly ztûlesnûní oblakÛ a mlÏného oparu na obloze, v poz-dûj‰í mytologii vystupují jako druÏky boÏsk˘ch zpûvákÛ a hudebníkÛ(gandharvÛ), jako nebeské taneãnice, jeÏ ob‰ÈastÀují du‰e bojovníkÛpadl˘ch v boji. Dovedou po libosti mûnit podobu a ãasto se zjevují ja-ko vodní ptáci. Podle nûkter˘ch pramenÛ povstaly pfii stloukání mléã-ného oceánu, podle jin˘ch jsou plodem obraznosti boha Brahmy.Údaje o jejich poãtech se rovnûÏ znaãnû rÛzní – od sedmkrát 6000 do35 milionÛ. Pouze 1060 je jich v‰ak uvádûno jako hlavních. ProtoÏeapsarasy zpravidla neskrblí sv˘mi pÛvaby, vyuÏívají jich bohové obãask tomu, aby svedly nûkterého z kajícníkÛ a pfiekazily tak jeho pokání,jímÏ by se mohl povznést mezi nebe‰Èany a ohrozit jejich moc. Mno-hé z nich na svou opováÏlivost doplatily, kdyÏ je rozlícen˘, ze soustfie-dûní vytrÏen˘ asketa proklel: luznou Rambhu zaãaroval mudrc Vi‰vá-mitra na tisíc let v kámen, Adrika byla odsouzena Ïít v fiece Jamunûv rybí podobû, pût jin˘ch nebesk˘ch krásek kletba promûnila na stolet v krokod˘ly. Vût‰ina apsaras se vyznaãuje nejenom pfielétavostía lehkomyslností, ale i mace‰sk˘m vztahem k vlastnímu potomstvu,jeÏ obvykle po porodu ponechávají svému osudu. Nechybí v‰ak mezi

22

Á P A H

nimi ani oddané manÏelky a matky, jako Kálidásou proslavené Urva-‰í ãi ·akuntala. Oblíben˘m pozemsk˘m pfiíbytkem apsaras jsou kme-ny stromÛ, zejména posvátné smokvonû ãi banyánu, z jejichÏ nitra sepr˘ nûkdy oz˘vá jejich zpûv doprovázen˘ zvuky ãinelÛ a louten gan-dharvÛ. Rády rovnûÏ sídlí v horách, v fiekách a lesních jezerech a ne-chybí ani mezi obyvateli paláce pána vod Varuny na dnû oceánu. Pro-toÏe jejich zamilovanou zábavou jsou vrhcáby, vz˘vají je hazardníhráãi, aby jim poskytly ‰tûstí ve hfie. Bliωího kontaktu s apsarasami byse v‰ak smrtelník mûl radûji vyvarovat, protoÏe podle staré védsképfiedstavy mohou v jeho nitru vyvolat takovou pfiemíru milostného ci-tu, Ïe mÛÏe vést aÏ k pominutí smyslÛ.

ARDHANÁRÍ·VARA („pán napÛl Ïena“), mytologická postava boha·ivy v androgynní podobû, jeÏ pfiedstavuje nejvy‰‰í spojení muÏské-ho a Ïenského tvofiivého principu. Pravá polovina jeho tûla je muÏ-ská, v rukou zpravidla svírá trojzubec, sekyru, meã a almuÏní miskuz lidské lebky, levá polovina vykazuje znaky Ïenského pohlaví a k je-jím atributÛm patfií náu‰nice, na ãele tilak, v rukou zrcadlo, ãerve-n˘ lotos a rÛÏenec. Nejãastûji má dvû aÏ ãtyfii paÏe, fiidãeji napravodvû a nalevo jednu, pfies levé rameno smûrem do pravého podpaÏ-dí se mu vine had, vrkoãe vlasÛ mu na pravé stranû zdobí srpek mû-síce. Jako kombinace muÏské a Ïenské sloÏky symbolizuje Ardhaná-rí‰vara vyvrcholení milostné touhy (káma), kdy Ïenská polovina mápfiisouzenu mnohem vá‰nivûj‰í, vznûtlivûj‰í a plodotvornûj‰í úlohuneÏli její muÏsk˘ protûj‰ek. Pfii pohledu na toto spojení obou proti-kladn˘ch sil by se lidská mysl mûla povznést podle tradiãní pfiedsta-vy od objektivní reality do nadsmyslového svûta, kde mizí dvojnostprotikladÛ, omezenost jednotlivce a rozdíly pohlaví a kde ãlovûkukyne vysvobození v jednotû s absolutnem – neosobní duchovní sub-stanci (brahma).

ARDÎUNA („bíl˘“), legendární postava prince z rodu PánduovcÛ,jednoho z hlavních hrdinÛ staroindického eposu Mahábhárata. Pro-toÏe jeho otci, králi Pánduovi, kletba nedovolovala, aby se dotkl Ïeny,vyuÏila královna Kuntí kouzelné prÛpovûdi, jejímÏ prostfiednictvímpoãala syna s vládcem bohÛ Indrou. Od dûtství se ArdÏuna cviãil v uÏí-vání zbraní, zejména o‰tûpu a luku, a pfii turnaji na dvofie páÀãálské-ho krále získal pro sebe i své bratry ruku princezny Draupadí. KdyÏ seschylovalo k velké bratrovraÏedné válce mezi spfiíznûn˘mi rody Pán-duovcÛ a KuruovcÛ na Kuruovû poli, ArdÏunu zachvátily pochybnos-ti, zda má právo pozdvihnout zbraÀ proti pokrevním pfiíbuzn˘m. Abyrozpt˘lil AndÏunovu nevûdomost, vyloÏil mu jeho vozataj, boÏsk˘ Kr‰-na, na boji‰ti své uãení o vesmírném fiádu a lidské povinnosti v podo-bû náboÏensko-filozofické básnû Bhagavadgíty.

23

A R D Î U N A