43

Archeologie barbarů 2006Sborník příspěvků z II. protohistorické konference, České Budějovice 21. – 24. 11. 2006

„VETERES ILLIC SUEBORUM PRAEDAE ET NOSTRIS E PROVINCIIS LIXAE AC NEGOTIATORES REPERTI…“ (TACITUS, ANN. II,62,3)

K INTERPRETACI ŘÍMSKÝCH IMPORTŮ U ČESKÝCH SVÉBŮ V DOBĚ MAROBUDOVĚ

EDUARD DROBERJAR

1. Úvod

Římské importy patří bezesporu k nejdůležitějším nálezům doby římské, na základě jejich důkladných analýz lze přispět ke zkoumání celého komplexu chronologických, obchodních, sociálních a mocensko-po-litických vztahů na území barbarika. Proto jim byla už v minulosti (např. Eggers 1951; Kropotkin 1970; Sa-kař 1970; Wielowiejski 1970; Kunow 1983; Godłowski 1985; Nowakowski 1985; Raev 1986; Krekovič 1987; Lund Hansen 1987; Kaczanowski 1992a; von Schnurbein – Erdrich 1992), ale i v době nedávné a současné (Erdrich 2001; TIR 2002; Kleemann 2003; Erdrich – Voß 2003: tam obsáhlá bibliografie k římským impor-tům) věnována značná pozornost.1 Novou etapu ve zkoumání římských importů lze vztáhnout k široce kon-cipovanému projektu, jehož výsledky jsou postupně prezentovány v edici „Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum“ (CRFB). U jeho zrodu stál prof. dr. Siegmar von Schnurbein z Römisch-Germa-nische Kommission Frankfurt/M. (von Schnurbein – Erdrich 1992; von Schnurbein 1995), který se i nadále podílí spolu s dr. Hansem Ulrichem Voßem (Voß 2007) na koordinaci celého projektu. Dosud vyšly svazky týkající se Německa (CRFB, D 1; D 2; D 3; D 4; D 5; D 6), Polska (CRFB, PL 1; Suppl. 1-3), Litvy (CRFB, Litauen) a Maďarska (CRFB, H 1). České svazky (CRFB, CZ: Čechy a CRFB, CZ: Morava) se připravují už delší dobu vzhledem k obrovskému množství artefaktů v porovnání s ostatními oblastmi barbarika.

Zájem o zkoumání římských importů v Čechách narůstal zejména s přibýváním nových nálezů z čas-né doby římské a s nutností interpretovat historické události, jakož i přispět k chronologii hmotné kultury (Šimek 1923, 63-73; Filip 1952; Pochitonov 1955; Sakař 1956; týž 1970; Svoboda 1974; Sakař 1980; Bou-zek 1986; TIR 1986; Musil 1994; Sakař 1994; Tejral 1995; Droberjar 1997b; týž 1998a; týž 1998b; Karaso-vá 1998; Droberjar 1999; Karasová 1999; Musil – Ondřejová 2001; Musil 2002; Militký 2004; Droberjar 2006b, 652-659). Hlavní zásluhu na odkrývání významu dovezeného antického zboží z římských provincií na území Čech má V. Sakař. Zkoumání římských importů začal svoji disertační (Sakař 1953), resp. až kan-didátskou disertační prací (Sakař 1964), kterou z části jako soupis importů publikoval o několik let pozdě-ji (Sakař 1970). V roce 1973 zorganizoval v Národním muzeu výstavu „Římské nálezy v Čechách“ (Sakař – Kurz 1973) a o rok později uspořádal k této výstavě i konferenci „Římské importy“ (Sakař ed. 1974). Za-vršením jeho úsílí ve zkoumání římských importů byla práce, ve které se soustředil na interpretaci importů a souborné zhodnocení (Sakař 1994). V. Sakař považoval římské importy v tzv. Římany neobsazené Germa-nii především za zdroj poznávání vzájemných vztahů Itálie a římských provincií na straně jedné a barbarika na straně druhé. Importy na pozdně laténských oppidech v rámci dostupných pramenů zpracovala H. Svobo-dová (1983; 1985). Na existenci římských importů v plaňanské skupině großromstedtské kultury bylo pou-kázáno ve sborníku Archeologie barbarů 2005 (Droberjar 2006a, 46-51).

Obrovský nárůst římských importů v Čechách je všeobecně kladen zejména do stupně B1 (resp. B1a), kdy toto území náleželo k nejbohatší oblasti v rámci celého evropského barbarika. Ve svém příspěvku se chci věnovat jednotlivým nálezovým kategoriím římských importů ve stupni Eggers B1 a především mož-

Archeologické výzkumy v jižních Čechách - Supplementum 3

1/ Hlavní speciální práce k jednotlivým nálezovým kategoriím jsou citovány v textu nebo in: Erdrich – Voß 2003, 153-158.

44

nostem jejich výkladu v kontextu s historickými údaji, zejména s dobou trvání tzv. Marobudovy říše. Už počátkem minulého století na mimořádný význam římského dovezeného zboží v souvislosti s Tacitovou zprávou (Annales II,62) o Marobudově centru v Čechách poprvé v širších historicko-archeologických spo-jitostech poukázal švédský archeolog Oscar Almgren (1913). Tacitus zmiňuje, že na Marobudově dvoře mě-li pobývat římští markytáni a obchodníci („lixae ac negotiatores“). Co však tento údaj znamená pro součas-né archeologické bádání o počátcích doby římské a jak lze interpretovat poznatky archeologické s písem-nými zprávami a naopak?

Tab. 1. Struktura římského importu stupně B1 v Čechách.

2. Římské importy stupně Eggers B1 v Čechách

Na samém sklonku 1. stol. př. Kr. a počátkem 1. stol. po Kr. se v Čechách ze starší plaňanské skupi-ny (Droberjar 2006a) vytvořila dobřichovská skupina (Droberjar 2006b). Obě mají stejný genetický zá-klad a jsou součástí velké kultury labsko-germánských Svébů, kterou nazývám kulturou großromstedt-skou. Dobřichovská skupina je reprezentantem polabských Svébů, především pak Markomanů a lze ji tedy považovat za kulturu českého stupně B1, v jehož časné fázi (B1a) se na území Čech nacházelo mocenské centrum tzv. Marobudovy říše. Právě s její existencí je bez větších pochybností spojován obrovský roz-mach římských importů, které se koncentrují především v české kotlině (Eggers 1951; Sakař 1970; Wołą-giewicz 1970; Wielowiejski 1978, 74-76, 282; týž 1980, 150; Kunow 1983; Godłowski 1985, 342; Kunow 1985; Droberjar 1999).

Doposud byla drtivá většina předmětů římské provenience zjišťována v žárových nebo kostrových hro-bech, event. ve vrstvách žárových pohřebišť (Sakař 1970). Mnohé tzv. ojedinělé nálezy římských impor-tů jsou stopou po existenci komunikací, sídlišť nebo jiných nemovitých památek. Nový badatelský rozměr vnášejí do zkoumání kovové nálezy získávané systematickým detektorovým průzkumem nížinných germán-ských sídlišť.2 A nutno dodat, že takových efektivně získaných nálezů z časné doby římské, ale i z dalších pravěkých a protohistorických kultur je už dnes obrovský počet, a to nejen z kvantitativního, ale zejména kvalitativního hlediska. Pokud dosud bylo pravidlem, že většina římských importů se nacházela v Čechách na pohřebištích, dnes se tento stav pomalu začíná měnit. A lze oprávněně předpokládat, že intenzivní a koor-dinovanou nedestruktivní prospekcí dospějeme do stádia, kdy římských importů bude více ze sídlištních lo-kalit. Potvrzuje se skutečnost, předpokládaná už v minulosti, že sídliště (zejména jejich povrchové vrstvy – tzv. ornice), představují dosud málo využívaný zdroj velmi kvalitních archeologických pramenů pro studium chronologie, dálkových kontaktů, metalurgie a sociální struktury obyvatel. Obzvláště pro chronologii jsou detektorové nálezy mimořádně důležité. Pomocí nálezů římských mincí, spon a některých dalších artefak-

2/ Nové římské a germánské nálezy pocházející z nedestruktivní prospekce jsou autorem tohoto příspěvku od roku 2006 systematicky dokumentovány v rámci interního projektu ÚAPPSČ Praha „Středočeské Polabí na prahu dějin: záchra-na archeologického kulturního dědictví po nejstarších národech“. Jen několik málo artefaktů je zakomponováno i do předloženého soupisu římských importů stupně B1.

45

tů dokážeme poměrně přesně určit rozsah osídlení. Podle předběžných poznatků je zřejmé, že většina sídlišť stupně B1, resp. svébských osad z doby Marobudovy, je „ukryta“ ve vícefázovém germánském osídlení síd-lištních lokalit. Kovový inventář germánských sídlišť se zachoval hlavně v povrchových vrstvách, které byly v minulosti bez používání detektorů kovů odstraňovány, aby se výzkum mohl soustředit především na „vybí-rání objektů“. Netřeba přitom zdůrazňovat kolik takových lokalit bylo samotnými archeology znehodnoceno. Mimo jiné i proto máme dnes k dispozici jen velmi malé torzo skutečného množství importovaných výrob-ků. Mnohé je ještě ukryto v zemi, mnohé nenávratně zmizelo či mizí intenzivní zemědělskou činností3, orga-nické formy importů se nedochovaly. Přesto lze na základě předloženého soupisu římských nálezů ve stupni B1 a dalším studiem nastínit určitý stav poznání.

Rozsah římských importů se kryje především s rozsahem svébského osídlení. Nejvíce nálezů, hlav-ně kovových nádob a součástí oděvu (spony a pásové garnitury), pochází ze středočeského Polabí, dol-ního Povltaví a Poohří (obr. 9, 13-14). Některé nálezy, zejména mince, naznačují průběh obchodních tras, především z Moravy do východních Čech a středočeského Polabí (obr. 16). Hlavní složku doveze-ného zboží reprezentují spony (44 %), a to nejen počtem kusů, ale také počtem lokalit i hrobů. Následu-jí bronzové nádoby (20 %) a pásové garnitury (15 %). Další druhy (mince, ostatní druhy importů a zbra-ně) jsou zastoupeny v menším počtu. Římské importy byly zjištěny v téměř 38 % všech hrobů stupně B1. Z těchto 213 hrobů s importy bylo 40 % nalezeno v Třebusicích, 30 % pochází z Dobřichova-Pičho-ry a 30 % zbývá na ostatní naleziště. Podíl římských importů v rámci stupně B1 a jedné lokality je nej-vyšší v Dobřichově-Pičhoře (44,7 %) a v Třebusicích (30,5 %). Už z těchto údajů je zřejmé mimořádné postavení obou lokalit ve starší době římské nejen na území Čech, ale i v rámci celého evropského bar-barika (Droberjar 2006b, 652).

Počet lokalit Počet hrobů Počet kusůBronzové nádoby 28 86 106

Spony

západní63

18138

53262

105norické 36 72 157spolu 9 13 -

Pásové garnitury 22 36 84

Tab. 2. Statistika hlavních druhů importů ve stupni B1 v Čechách (pozn.: u bronzových nádob je uveden celkový počet kusů jen blížeji typologicky zařaditelných).

2.1. Bronzové nádoby

Od souborného publikování bronzových nádob Z. Karasovou (1998) se počet artefaktů (a to nejen ve stupni B1) výrazným způsobem změnil. Hlavní podíl na tom mají nová zpracování nálezů z velkých nekro-polí z Dobřichova-Pičhory (Droberjar 1999) a Třebusic (Motyková – Droberjar 2005), ale také přehodnoce-ní dříve klasifikovaných exemplářů. V roce 1998 znala Z. Karasová celkem 59 hrobových celků s bronzový-mi nádobami ze stupně B1. Dnes můžeme pracovat minimálně s 86 hroby, v nichž se našly jen typologicky blíže určitelné tvary bronzových nádob (obr. 9). Hrobů s blíže neurčitelnými fragmenty bronzových nádob je daleko víc. Celkem lze v českých nálezech identifikovat 106 určitelných kusů kovových nádob, a to pou-ze ze stupně B1. Z. Karasová (1998) popsala 169 kusů z celé české doby římské. Tak velký počet kovových nádob lze přibližně předpokládat v Třebusicích, přitom jenom v hrobech ze starší doby římské této nekropo-le bylo možno rozpoznat minimálně 92 nádoby.

Velká koncentrace a spektrum bronzových nádob v Čechách ve stupni B1 svědčí o existenci mocenského centra (Kunow 1985; Tejral 1995; Karasová 1998, 51-52). Nejčastějším typem nádob jsou pánve Eggersova typu 131, které představují téměř třetinu všech bronzových nádob (29,3 %). Ve skladbě dovezeného kovové-ho nadobí (obr. 1) jsou dále zastoupeny kotle E 7 a E 8; vědra E 18, E 24, E 30, E 33, E 38; mísy E 67, E 69, E 91 nebo E 97, E 92, E 96, E 99/100; konvice E 124 a E 124/125; pánve E 134/135, E 137, E 140; patery E 154 a E 155; soupravy cedníků a naběraček E 159a, E 159/160, E 160, E 162; simpulum E 163; miniaturní nádobka (balsamarium?) typu Boesterd 264/265 a mísovitá nádoba s výlevkou typu Reinert Abb. 5:1. K do-savadním určitelným tvarům lze přiřadit zvláštní variantu pánve typu E 134 z Třebusic (Droberjar 2006b,

3/ Intenzivní a důkladná orba, zejména tzv. diskování, ničí (drtí) nejen keramické fragmenty, ale rovněž kovové artefakty.

46

653, obr. 34:4) a nově byl identifikován malý fragment držadla simpula z bohatého žárového hrobu v Holu-bicích (Droberjar 2006b, 657, obr. 39:7).

Určováním provenience jednotlivých typů bronzových nádob se zabýval např. J. Kunow (1985, 436). Ital-ské kovové nádoby se dovážely ve stupni B1 zejména do Čech, dolního Polabí, středního Německa, Dán-ska, střední Podunají a Pomoří (obr. 10), přičemž koncentrace těchto nádob v časné fázi stupně B1 je nejví-ce patrná v české kotlině (obr. 11). Mezi české nálezy italské provenience patří zejména typy E 30, E 38, E 67, E 134, E 159a. Speciálně z města Capua pocházejí tvary E 24, E 33, E 92, E 99/100, E 124, E 131, E 137, E 140, z Capue nebo Itálie vědra E 18. Ve stupni B1 známe z území barbarika rovněž západořímské (galské a porýnské) výrobky. Kromě kotlů E 7 a E 8, u nichž se předpokládá galský původ, další typy (např. E 154, E 155, E 162) mohly být vyráběny jak v Galii, tak i v Itálii. Galské výrobky, které se koncentrují ve stupni B1 hlavně v Čechách a na jihozápadním Slovenku (obr. 12), považuje J. Kunow (1985, 441) za mladší, tj. z fá-ze B1b. Oba typy věder (E 7 a E 8) náležejí fázi B1a. Domnívám se, že je poměrně obtížné ve vědrech rozli-šovat detailněji chronologii v rámci stupně B1, neboť nejsou tak chronologicky citlivá jako např. spony. Vět-šina nálezů bronzových nádob z českého stupně B1 má italskou, zejména pak kampánskou provenienci (Sa-kař 1964; týž 1970; Petrovszky 1993; Sedlmayer 1999, 138, 139). Dokládají to zejména kolky se jmény vý-robců na 12 nádobách (tab. 5), z nichž deset má italskou provenienci, z toho nejvíce je kampánských (6 ks), poté severoitalských (3 ks)

Důležitou funkci u germánské nobility zřejmě plnily časné galské kotle typů E 7 a E 8. Často sloužily jako popelnice pro ostatky významných bojovníků. Z Čech jde zejména o hroby v Dobřichově-Pičhoře, hr. I a VI (Droberjar 1999, Taf. 1:1; 18:1). Analogické nálezy známe např. z lokalit Bornitz, hr. 29; Putensen, hr. 150; Domaradzice, hr. 1 (Voß 2005, 27, 30-33, Abb. 6-8). Podle mého názoru nepatří, jak soudí H.-U. Voß, do 2. pol. 1. stol., ale ještě do pozdní fáze stupně B1. Elita pochovávající tímto způsobem navazuje, v tradi-cích bronzových kotlů používaných jako uren pro ostatky významných bojovníků, na předchozí vývoj čas-ných hrobů großromstedtské kultury (Peschel 1995; Kleemann 2003, 526, 528).

Ryté značky na bronzových nádobách. Počátkem šedesátých let minulého století si všiml V. Sakař (1964,112-118; týž 1965) rytých značek na bronzových nádobách starší doby římské v Čechách. Na pán-vi typu E 131 v Lysé nad Labem se našla krátká rýha (snad římská číslice I ?), na dně konvice E 154/155 v Praze-Bubenči, hr. IV bylo „V“ a ze stejného hrobu se na pánvi E 131 podařilo identifikovat čís-lici XXI. Římskou číslici XIIII jsme zjistili i na dně vědra E 18 v Dobřichově-Pičhoře, hr. II (Droberjar 1999, Taf. 3:1). Jiný charakter má rytá značka v podobě dvojbřité sekery, která společně s kolkem sklá-dajícím se z trojice kroužků, zdobila pánev typu E 134-var. v Třebusicích, hr. 912. Obdobné značky jsou doloženy i v mladších stupních doby římské (B2), např. v Třebusicích, hr. 221; Zdicích ad. (Sakař 1965). V. Sakař soudil na tzv. kuří stopy a původ spatřoval v analogických značkách na keltské kera-mice. Zde bývají některé značky na dnech tuhových situl (ryté značky jsou na celé ploše dna) interpre-továny jako značky dílenské (Čižmář – Meduna 1985). Značky na bronzových nádobách mají ale jiný charakter. Většinou představují římské číslice. Daleko bližší jsou analogické značky na terraee sigilla-tae (např. Kuzmová 1992, tab. 59) nebo na jiných druzích římské keramiky, např. římská číslice XII na džbánu z jemné oranžové keramiky z Carnunta (Grünewald 1979, 65, Taf. 60:7). Podobné značky zná-me i na jiných typech předmětů, např. na zadní straně bronzové osmičkovité přezky M-L A 18 z Kostol-né pri Dunaji (hr. 35), kde byla vyryta číslice XIV (Kolník 1980, 263, Taf. C:d). Jak lze ryté značky in-terpretovat? Kdybychom přijali názor, že jde o výrobní značky jednotlivých řemeslníků, jak si pak má-me vysvětlit společný výskyt kolku výrobce a ryté značky na jedné nádobě (např. na pánvi E 131 v Ly-sé nad Labem)? Kromě značek zhotovených během produkce můžeme uvažovat i o možnosti signovat výrobky během obchodních transakcí. Dosud velmi málo víme o organizování obchodu např. v souvis-losti s římským celním systémem apod.

Lokalita Počet hrobů v B1 Počet hrobů s bronz. nádobami

Počet typologicky určených br. nádob

Dobřichov-Pičhora 141 20 48Třebusice 282 36 13

Ostatní lokality 143 30 45

Tab. 3. Srovnání výskytu typologicky určených bronzových nádob stupně B1 v Dobřichově-Pičhoře, Třebusicích a na ostatních lokalitách.

47

Typ Počet kusů Počet lokalit Typ Počet kusů Počet lokalitE 7 1 1 E 131 32 13E 8 1 1 E 134-var. 1 1E 18 5 3 E 134/135 3 2E 24 2 1 E 137 2 2E 30 2 1 E 140 1 1E 33 1 1 E 154/155 7 4E 38 10 1 E 159a 2 2E 67 1 1 E 159/160 1 1E 69 3 3 E 160 2 2E 91 nebo 97 2 1 E 162 5 4E 92 6 4 E 163 (simpulum) 1 1E 96 1 1 simpulum (typ ?) 1 1E 99/100 2 1 Boesterd 264/265 1 1E 124 4 4 nádoba s výlevkou 1 1E 124/125 5 2 Reinert Abb. 5:1

Tab. 4. Bronzové nádoby stupně B1 v Čechách (podle Eggers 1951; Boesterd 1956; Reinert 1995).

LOKALITA Typ nádoby Kolek PROVENIENCEA DATACE Literatura

Dobřichov-Pičhora, hr. III E 159a PHILOCALI

Severní Itálie (Aquileia),Staglius Philocalus(25/20 př.Kr.-1/10 po Kr.)

Droberjar 1999, Taf. 9:6-7

Dobřichov-Pičhora, hr. 148 E 131 ·///IPI PO//·

Kampánie (Capua),P. Cipius Polybius(45/50-80/85)

Sakař 1970, Pl.XII:4

Dobřichov-Pičhora, RŽH E 131 //LE PE/// (?) ? Droberjar 1999,

Taf. 107:6

Lysá nad Labem, E 131 C·BVCCIOMVLI

Itálie,C.Buccionius Homulus(1-30)

Svoboda 1939, 130

Lysec E 131 C·ATILI·HANNONTI·ROBILI.SI

Kampánie,Tib. Robilius Sitius (10/15-30/35), C.Attilius Hanno (20-35/40)

Schmidt 1902, 90, Fig. 2

Nymburk, hr. 2 E 140 CN·TREBELLIROMANIKampánie (nebo Řím ?),Cn. Trebellius Romanus(10/15-35/45)

Novotný 1953, 218, obr. 3

Obříství E 134/135 NORBANIseverní Itálie (Aquileia),Norbanus(10 př.Kr.-10/15 po Kr.

Karasová 1998,Taf. IX:2a

Straky, hr. III E 131 MEROM ? Píč 1905b, 345-346, obr. 9:1

Tišice, hr. 63 E 131 C·NICKampánie (Capua),P. Cipius Nicomachus10/15-30/35)

Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 19:8

Tišice, hr. 91 E 131-136 ///PIRI·LIB

Kampánie,T.PapiriusLib( )(10 př.Kr. -10/15 po Kr.)

Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 38:8

Třebusice, hr. 273 E 131 MHEREN//

severní Itálie (Aquileia),M. Herenius(10 př.Kr.-10/20 po Kr.)

Sakař 1970, 35, Fig. 18:7

Zliv E 131 PAPIRI·FELICKampánie,Papirius Felix(10 př.Kr.-10/15 po Kr.)

Karasová 1998,110, Abb.1c

Tab. 5. Přehled kolků na bronzových nádobách českého stupně B1.

48

2.2. Spony

Nejpočetnější a chronologicky nejdůležitější součást římského importu tvoří šatová spínadla (téměř po-lovina všeho dováženého zboží). Převažují spony noricko-panonské nad západními (obr. 13). Jejich převis však není tak markantní, jak to svého času vyjádřil V. Sakař (1994, graf. 1). Nejčastějšími sponami jsou no-rické A 67 a západní (porýnské) A 19a. Počet římských spon připadající na jeden hrob je možné vyjádřit tak, že nejčastěji byla do hrobového celku vkládána jedna spona (75 % hrobů), méně častěji spony dvě (18 %), tři (4 %), čtyři (2 %: Dobřichov-Pičhora, hr. II; Stehelčeves, hr. 3/62, Třebusice, hr. 587) nebo dokonce šest spon (1 %: Dobřichov-Pičhora, hr. VI). Výskyt obou skupin spon, tj. západních i noricko-panonských v jed-nom hrobovém celku byl zaznamenán na pěti lokalitách: Dobřichov-Pičhora (7 hrobů); Třebusice (3 hro-by); Nehvizdy, hr. I; Praha-Vysočany, hr. 1; Stehelčeves, hr. U4. Velmi zajímavé srovnání poskytují obě na-še největší pohřebiště stupně B1 (Dobřichov-Pičhora a Třebusice). Přestože je v Třebusicích přesně dvoj-násobný počet hrobů než na Pičhoře, zjistili jsme na obou lokalitách stejný počet hrobů s norickými spo-nami, stejný počet hrobů se sponami typu A 19a, téměř stejný počet hrobů s římskými sponami ad. Jak lze tento jev vysvětlit ? Pravděpodobně nebyl důležitý počet odběratelů, ale jejich solventnost, resp. společen-ské postavení. Určitá skupina odběratelů pohybující se v jisté společenské vrstvě byla v případě obou ko-munit, pohřbívajících jak v Dobřichově-Pičhoře, tak i v Třebusicích, event. i na dalších lokalitách, pravdě-podobně stejně početná.

D-P TŘE OSTPočet hrobů s řím. sponami 46 47 45Počet hrobů se západními sponami 16 20 17Počet hrobů s norickými sponami 23 23 26Počet hrobů se záp. a nor. sponami společně 7 3 3Počet hrobů se sponami A 19a 17 17 15Počet hrobů se sponami A 67 19 15 17

Tab. 6. Srovnání výskytu římských spon stupně B1 v Dobřichově-Pičhoře (D-P), Třebusicích (TŘE) a na ostatních lo-kalitách (OST).

2.2.1. Západořímské spony

Tato kategorie nálezů (porýnské a galské spony) byla už dříve analyzována (Droberjar 1997b; týž 1998). Během dalšího bádání bylo nutno některé typy, určené jako západořímské, opravit a naopak sem přiřadit no-vě určené nálezy (obr. 2). Celkový počet se tak téměř nezměnil (105 kusů). Z tabulky č. 8 je patrná výrazná koncentrace spon typu A 19a. V tabulce č. 9 můžeme sledovat zastoupení západořímských spon na různých typech lokalit a v různém nálezovém prostředí (Čechy a Großromstedt: germánská naleziště, Kalkriese: řím-sko-germánské prostředí a Haltern: římský kastel). V barbariku převládají spony typu A 19a, výrazný podíl mají i „Distelfibeln“ zejména ve vazbě na bohaté hroby. Ve vojenském prostředí (Haltern a Kalkriese) domi-nují zase spony typu A 242 (Aucissy). Rozdíly v typologické variabilitě jsou dány rovněž chronologickou di-ferencovaností. Zatímco nejstarší germánské (svébské) spony římského původu pocházejí z Großromstedtu, krátký časový interval lokalit Haltern a zejména Kalkriese je v jistém protikladu s relativně dlouhým úsekem stupně B1, resp. fáze B1a v Čechách. Délka a rovněž značná diferencovanost kulturních vztahů v prostředí Marobudovy říše jsou zřejmě jedním z možných vysvětlení typologické variability západořímských spon.

„Distelfibeln“. V Čechách je v rámci barbarika největší koncentrace právě těchto spon (obr. 4). Spo-ny s diskem na lučíku nebo tzv. bodlákovité spony nejnověji rozčlenila A. Böhme-Schönbergerová (2002) a zjednodušila tak systém M. Feugèra (1985). Mezi devíti typy (obr. 3; tab. 7) A. Böhme-Schönbergerová (B-Sch) klasifikuje tři jako časné (B-Sch 1-3). Typy B-Sch 4-7 reprezentují klasické vyvinuté formy, přičemž typ B-Sch 7 se zvířecími figurkami na lučíku lze podle mého názoru rozdělit na dvě varianty: s kosočtvereč-nou destičkou (B-Sch 7a) a s diskovitou destičkou (B-Sch 7b). Typy B-Sch 8-9 náležejí k pozním formám.

V římské prostředí bývají „Distelfibeln“ považovány za ženská spínadla, k čemuž vede nízký počet „Dis-telfibeln“ ve vojenském prostředí (tab. 9; Böhme-Schönberger 2002, 218). Zda-li tomu bylo i v barbariku, nelze jednoznačně prokázat. Hrob z Dobřichova-Pičhory, hr. II (se třemi „Distelfibeln“) můžeme považovat

49

za mužský bojovnický. U ostatních je určení pohlaví na základě dochovaných kosterních pozůstatků nemož-né. V třebusickém hrobě 587 bylo pochováno dítě. Na dolnosaské lokalitě Bremen-Seehausen se dvě „Dis-telfibeln“ našly nedaleko kování pochvy meče typu Mainz (Erdrich 2001, 89).

Nejstarší typ B-Sch 1 patří ještě mezi deriváty „geschweifte Fibeln“ a „Kragenfibeln“. Takovým spína-dlem je např. zlatá spona z „Ravenny“ (Krämer 1971, Taf. 28) nebo spona z lotrinského hrobového nálezu Cutry (Möller 2004-2005, 43, 44, Abb. 2:1), která je datovaná do LT D2b. Nejčasnější formy (typ Feugè-re 15a = B-Sch 2), které známe ze svébského prostředí, reprezentují nálezy ze Schkopau, hr. 175 (Schmidt – Nitzschke 1989, 142, Taf. 42:175a) a z Großromstedtu, hr. 1911/12. Ve druhém případě lze spíše hovořit o typu B-Sch 4, resp. B-Sch 2/4 (Eichhorn 1927, 204; Droberjar 2006b, 665, obr. 45:1/3). Typ B-Sch 2 je na římském území datován do galo-římské periody 1a (Möller 2004-2005, 43, 44, Abb. 2:3-5) a je doložen ještě v prostředí spon „Kragenfibeln“ typu Wederath, např. v hrobě 145 ve Wederath-Belginum (Möller 2004/05, 41, Abb. 1:3-4). V Čechách nejsou tyto nejstarší „Distelfibeln“ (typy B-Sch 1-2) doložené. Z nejnovějších nálezů (detektorový nález) je však prokázána ze středočeského Polabí jiná časná „Distelfibel“ (typ B-Sch 3), kterou lze klást pravděpodobně ještě do stupně Eggers A (plaňanská skupina GRK). A. Böhme-Schönbergero-vá (2002, 215) hovoří o zvláštní formě těchto spon. Zmíněného spínadla si všimla už E. Ettlingerová (1973, Taf. 7:8), ale jako samostatný typ ji nevyčlenila. Další „Distelfibeln“, které Ch. A. Möller (2004-2005, 44, Abb. 2:6-7) považuje za časné a které lze klasifikovat jako typ B-Sch 4, náležejí dle českých nálezů už do po-čátku stupně B1. Nicméně tento typ bude zřejmě ještě o něco starší než klasické vyvinuté „Distelfibeln“ typu B-Sch 5. Hlavními formami pro český stupeň B1 jsou klasické „Distelfibeln“ typu B-Sch 4,5,6,7b (obr. 4). Kromě Čech a Durynska (Schkopau a Großromstedt) jsou „Distelfibeln“ známy ještě v Dolním Sasku (Bre-men-Seehausen a Bremen-Mahndorf), Dánsku (Trudsholm) typ Feugère 16a a na Slovensku (Košeca) rov-něž typ Feugère 16a (Böhme-Schönberger 2002; Kolníková – Kolník 2004, 23).

Böhme-Schönberger 1Böhme-Schönberger 2Böhme-Schönberger 3Böhme-Schönberger 4Böhme-Schönberger 5Böhme-Schönberger 6Böhme-Schönberger 7aBöhme-Schönberger 7bBöhme-Schönberger 8Böhme-Schönberger 9

= Feugère 15a= Feugère 16a1= Ettlinger 24 (Taf. 7:8)= Feugère 16a2= Feugère 19a-b (Ettlinger 24: Taf. 7:10)= Feugère 19d= Feugère 19e-f= Feugère 19c= Feugère 20c= Feugère 20d1

Tab. 7. Typologie „Distelfibeln“ podle A. Böhme-Schönberger (2002) a synchronizace (Ettlinger 1973; Feugère 1985).

Spony typu Augst/Dobřichov. Velmi neobvyklou římskou sponou nejen v barbariku, ale i na celém úze-mí římských provincií, je tutulovitá destičkovitá spona s vrchní prolamovanou destičkou, v jejímž středu je pomocí drátků upevněn skleněný modrý korálek. Tvarem odpovídá kosočtverci s prohnutými stranami (obr. 2:10, 5:1-2). Toto luxusní spínadlo bylo nalezeno v Dobřichově-Pičhoře, hr. 94 (Droberjar 1999, 139-140, Taf. 61:1, 109:7, 124:3).4 Uvedený hrobový celek obsahoval největší počet spon (celkem 9 kusů), z nichž 5 náleží spínadlům s očky typu A 45, jednu stříbrnou lze klasifovat jako typ A 54a, další spona s očky patří k typu Kalkriese a dvě byly římské (A 67b a typ Augst/Dobřichov). Dosud jedinou a zcela identickou analo-gií (obr. 5:1) je nález ze švýcarské lokality Augst (Fünfschiling 1993, 176, Taf. 176:1438). Spona pocházejí-cí pravděpodobně z vojenského prostředí („Kastele, ob der Kiesgrube“) byla ve Švýcarsku původně zařaze-na mezi novověké artefakty.

Spony s očky typu Haltern. Spony s očky typu Haltern s výrazně zalomeným lučíkem a s prolamova-ným zachycovačem (obr. 2:16) vyčlenil Th. Völling (1998), který je považoval za římská spínadla. V Če-chách je známe z lokalit Lomazice, Radovesice a Třebusice (Droberjar 2006b, 619, obr. 13). Pouze v Třebu-sicích byla spona typu Haltern zjištěna v hrobovém celku (č. 808), který pravděpodobně náležel ženě. U dal-ších dvou lokalit není znám hrobový celek. Zajímavé je, že spony typu Haltern se vyskytují jen na území le-vobřežního Labe a Vltavy a jen na těch lokalitách, ze kterých pocházejí časně římské meče.

4/ Spona byla původně označena jako typ Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999, 139-140), event. jako typ Riha 7.11.4 (Droberjar 1997, 280). Výstižnějším pojmenováním je typ Augst/Dobřichov.

50

Spony s očky typu Kalkriese. Provenience dalšího druhu specifických spon s očky se střechovitě rozšíře-nou horní částí lučíku není zcela jasná. Vyskytují se hlavně v Čechách, dále na lokalitách Kalkriese, Haltern, Großromstedt ad. (Droberjar 1999, 71-72). Spíše u nich lze předpokládat výrobu v barbariku (v Čechách ?), pravděpodobně s přispěním římského podílu. Spony typu Kalkriese mají částečně stejné rozšíření jako římská spínadla typu Haltern (Droberjar 2006b, 619, 621, obr. 14). V Čechách se na rozdíl od typu Haltern vyskytují také na pravobřežním území Labe (Nymburk) a Vltavy, resp. východně od Vltavy (Dobřichov-Pičhora).

Spony typu Aucissa (A 242). Typická vojenská spínadla, nejen v západních oblastech římské říše, ale rovněž ve středním Podunají, jsou v Čechách doložena několika exempláři. Pravděpodobně nejstaršími čes-kými nálezy Auciss jsou spony z Mlékojed (Droberjar 2006a, 29, obr. 10:11) a Nového Bydžova-Chudonic (typ Riha 5.2.4) s nápisem DVROTIX (Droberjar 2006a, 30, 49-50, obr. 11:1). Oba sídlištní nálezy lze klást zřejmě ještě na sklonek stupně A, resp. na konec 1. stol. př. Kr. Další české Aucissy: dvě typu Riha 5.2.1b z Třebusic, hr. 732 a Lučice v západních Čecháh, jednu typu Riha 5.2.2b z Touchovic a jednu blíže neurčite-lou sponu z Třebusic, hr. 320, řadíme do stupně B1, resp. do dobřichovské skupiny GRK. V barbariku je pa-trná jejich koncentrace v Pomoraví (Tejral 1997, 116, 117, Fig. 4, 5:1-11). Několik nálezů pochází z Polska (Chowaniec 2001), přičemž nejbližším typem (Riha 5.2.1a) a lokalitou (Slezsko) je Aucissa z naleziště Leg-nickie Pole (Chowaniec 2001, 47, ryc. 7).

Uzlíkovité spony („Knotenfibeln“) typu Riha 1.5. Vyskytují se hlavně v oblasti dolního Porýní. V barba-riku jsou nálezy řídké, např. Großromstedt a Gaukönigshofen (Völling 1989). V Čechách byly rozpoznány ve Stehelčevsi a v Třebusicích. Západořímská uzlíkovitá spona se ve stehelčevském hrobě č. U 4 našla spolu s ger-mánskou sponou s očky A 48 a noricko-panonskou sponou A 67. Typologická blízkost s tzv. vojenskými spína-dly A 15 je potvrzena společným výskytem v hrobě č. 453 v Třebusicích, ve kterém bylo pochováno patrně dítě (inf. I-II). Rozšíření uzlíkovitých spon je pro Th. Völlinga dokladem spojení Pomohaní, Durynska a Čech.

Galské spony typu A 241. Tyto jednoduché galské spony (obr. 2:15) jsou na území barbarika velmi vzác-né. Kromě tří českých nalezišť (Pečky; Třebusice, hr. 589 a Žatecko) připomíná K. Czarnecka (1995) nálezy ze dvou lokalit dánských (Hedensted a okolí Hjörring), dvou polských (Oblin a Sułów) a jedné v Pomohaní (Tückelhausen). V třebusickém žárovém hrobě č. 589 byl mj. i hrot kopí, antropologicky je však určen jako pravděpodobně ženský (maturus I).

Kruhové spony („Ringfibeln“) typu Bentumersiel. Ze žárového pohřebiště Dobřichov-Pičhora (hr. 64) pochází jediný český nález kruhové spony s trojúhelníkovitou destičkou z časné doby římské (Droberjar 1999, 143, 354, Taf. 52:64/3). W. H. Zimmermann (1972, 191) jej svého času zařadil k typu II (typ Böckingen). Ve skutečnosti se jedná o typ Zimmermann IIIa (se širší trojúhelníkovitou destičkou). Všechny publikované typy „Ringfibel“ klasifikoval jako nálezy z pozdní doby římské a z doby stěhování národů. Pičhorská spona je však datována do stupně B1. Už z tohoto důvodu je velmi obtížné, pouze na základě vnějších morfologických ry-sů, určit další analogická spínadla ze dvou dolnosaských lokalit Bentumersiel (Zimmermann 1972, 201, Abb. 3:1, Taf. 26:1) a Westdorf (Zimmermann 1972, Abb. 3:2, Taf. 26:2) jako spony z pozdní doby římské. Nálezové okolnosti spon z obou jmenovaných nalezišť nemají chronologicky zcela průkazný nálezový kontext. Spona ve Westdorfu byla sice nalezena v sídlištní vrstvě ze 3. – 4. století, ale to neznamená, že se tam nemohla dostat jako starší intruze. Na lokalitě Bentumersiel je doloženo osídlení už od pozdní doby laténské přes časnou dobu řím-skou a dále. Obě dolnosaské lokality se navíc nacházejí v oblasti, kde je prokázána přítomnost časně římské (au-gustovské) armády, zejména na lokalitě Bentumersiel (Ulbert 1977; Schönberger 1985, 333; Erdrich 2001, 89). Z těchto důvodů je nutné spony Zimmermannova typu III datovat do časné doby římské, resp. do stupně Eggers B1. Proto za vhodné považuji terminologicky oddělit tyto časné formy kruhových spon a označit je jako typ Bentumersiel a tím je zároveň odlišit od mladších kruhových spon z pozdní doby římské a stěhování národů.

Typ Počet kusů Počet lokalit Typ Počet kusů Počet lokalitA 15 2 2 Langton Down 2 2A 19a 13 7 Riha 1.5 2 2A 19aI 40 10 Riha 5.9 1 1A 19aII 15 9 Riha 5.13 1 1A 22a 2 2 typ Augst/Dobřichov 1 1

51

A 241 3 3 Ettlinger 28 1 1Feugère 13b 1 1 typ Bentumersiel 1 1Feugère 19a 2 1 typ Haltern 4 3Feugère 19b 1 1 Aucissa 4 3Feugère 19c 2 1 derivát Aucissy 1 1Feugère 19d 2 2 („Distelfibeln“: 9)Nertomarus 2 1

Tab. 8. Západořímské spony stupně B1 v Čechách (podle Almgren 1923; Feugère 1985; Ettlinger 1973; Riha 1979; Völ-ling 1998).

Čechy D-P TŔE OST Groß-romstedt Kalkriese Haltern

Celkem 105 34 28 43 9 46 387A 15 2 1 1 - - 1 7A 19a 68 22 18 28 2 5 19A 22a 2 - - 2 - 6 12A 241 3 - 1 2 - - 4A 242 4 - 3 1 - 16 290Distelfibel 9 4 3 2 4 - 3gal.Flüg. 1 1 - - - - 1Lan. Down 2 - - 2 2 1 5Jiné 13 6 2 5 1 17 46

Tab. 9. Statistika západořímských spon v různém nálezovém prostředí stupně B1: Čechy (D-P: Dobřichov-Pičhora, TŘE: Třebusice, OST: ostatní), Großromstedt (Eichhorn 1927), Kalkriese (Teegen – Franzius 2002) a Haltern (Müller 2002).

2.2.2. Noricko-panonské spony

Na rozdíl od předešlých spon západořímské provenience není variabilita v zastoupení jednotlivých typů spon noricko-panonských, resp. podunajských (v 1. pol. 1. stol. hlavně norických) tak velká (obr. 6). Nej-početnější skupinou je typ A 67 (včetně variant) a A 236. Výrazně členěných spon A 67 je přibližně dvakrát tolik, co je spon se dvěma uzlíky na lučíku a s rámcovým nebo prolamovaným zachycovačem typu A 236. Ostatní typy (zejména A 237, A 238 a TKF) jsou zastoupeny v menší míře.

Spony typu Almgren 67. V barbariku se vyskytují hlavně na území mezi Labem a Vislou. Časné varian-ty A 67a a A 67a/b byly dováženy především do Čech a do Polska mezi Odru a Vislu. Typologicky a rovněž chronologicky mladší formy A 67b známe v Čechách, ve středním Podunají a v Polsku (Kossack 1962, 135, Abb. 1; Pieta 1997, 54, 58-59, Abb. 7; Demetz 1999, 127-137, 260-265, Karte 40-42). Podle K. Piety (1997, 56) náleží A 67 k hlavnímu typu spon v zánikovém horizontu púchovské kultury v B1a. Chronologický vý-voj spon A 67 je dobře postihnutelný v konfrontaci s historickými daty (A 67a v Čechách, A 67b v Čechách a na JZ Slovensku) v souvislosti s přesunem mocenského centra z horního Polabí (Čech) do středního Podu-nají (JZ Slovensko) (Kolníková – Kolník 2004, 27). Podle nálezu depotu keltských mincí typu Veľký Bys-terec a Divinka z púchovské lokality Rohovica u Žiliny se dvěma sponami typu A 67b1 T. Kolník dokonce uvažuje o ukrytí pokladu až v rozmezí let 2 př. Kr. – 14 po Kr. (Kolníková – Kolník 2004, 27). Poněkud pro-blematický je nález nádoby, v níž byly mince a spony uloženy. Na dně má nádoba novodobé číslo 176 (Kol-níková – Kolník 2004, 4, 18, obr. 2:6, 10:3c) a není tedy zřejmý její původ a tudíž ani souvislost s depotem.

Spony typu Almgren 236. Ve druhé nejpočetnější skupině norických spon v Čechách převládají varianty A 236b a A 236c. Jejich areál rozšíření – v Čechách i v barbariku (Pieta 1997, 59, Abb. 7) – se kryje s rozší-řením spon A 67. Hlavní těžiště v rámci barbarika mají v Čechách (Garbsch 1965, 28-29, 31-32; Motyková--Šneidrová 1965, 119-120). Na Slovensku se nacházejí jak na svébských pohřebištích, tak i v púchovské kul-tuře (Kolníková – Kolník 2004, 29). V dobřichovské skupině stupně B1 se nejčastěji vyskytují v hrobech sa-mostně, někdy se sponami A 67 a zcela ojediněle se sponami A 19a (Nehvizdy, hr. I a Třebusice, hr. 446).

52

Spony typu Almgren 237. Určitá jejich koncentrace je patrná právě v Čechách, ze sedmi lokalit známe osm kusů (Garbsch 1965, 46-47; Demetz 1999, 52, 54, Karte 10; Droberjar 1999, 143). Zastoupeny jsou tři varianty (A 237b,c,d). Tyto vesměs masivní formy jsou v Noriku považovány za ženská spínadla (Garbsch 1965, 2). Spony typu A 237c se našly v Dobřichově-Pičhoře v hrobě č. 9 se sponami A 45 a A 26, v hrobě č. 43 s typy A 54a, A 67 a A 19aI. V obou případech jde o hroby bojovníků. V barbariku jsou jinak vzácné, tři kusy (A 237b) známe v Meklenbursku a ve středním Německu (Bemmann 1999, 155, 156, 157, Abb. 3:1-2; 4:3). Na pohřebišti ve Fichtenbergu se našly se sponami A 45, A 67 a A 26-28. V žárových hrobech na loka-litách Rötha-Geschwitz a Liebersee, hr. 3818 byly pohřbeni muži.

Spony s křidélky na lučíku typu Almgren 238a-b. V barbariku jsou tyto formy velmi vzácné (v. Car-nap-Bornheim – Salač 1994, 133, 135, Abb. 5; Demetz 1999, 42-46, 226-228, Karte 8; Andrzejowski 2001). Minimálně čtyři exempláře pocházejí z českého stupně B1: Zadní Poříčí (A 238a), Lovosice (A 238b), Tře-busice (A 238b), Vrbice, hr. 7 (A 238b). V této souvislosti uvažují C. v. Carnap-Bornheim a V. Salač (1994, 134) o obchodním centru v Lovosicích, které hrálo roli při zprostředkování římsko-germánských kontaktů do středního Polabí. Z území polabských Germánů známe kromě Čech nález této spony z Naumburgu ve středo-labsko-sálské oblasti (v. Carnap-Bornheim – Salač 1994, 133, 135; Bemmann 1999, 155, Abb. 3:3). Z Pol-ska, z horního a dolního toku Visly, pocházejí tři spony A 238, a to z lokalit Kraków-Nowa Huta, Kraków--Pleszów (pozdní fáze tyniecké skupiny) a Nowe Dobra (Andrzejowski 2001). J. Andrzejowski (2001, 14) se domnívá, že na území Polska se dostaly buď z české kotliny nebo z púchovské kultury, kde jsou rovněž do-loženy (v. Carnap-Bornheim – Salač 1994, 133, 135, Abb. 5; Pieta 1997, 55, Abb. 8).

Spony typu TKF („Tierkopffibeln“). Charakteristickými spínadly stupně B1 jsou spony se zvířecí hla-vičkou na lučíku tzv. Menkeho východní série (Demetz 1999, 137-139, 145, 147, 265-267, Karte 44-45; týž 2000), a to především typu Demetz TKF Ia2 a TKF Ib1-2. Byly nalezeny ve třech bohatých hrobech (Straky, hr. I; Praha-Bubeneč, hr. IV a Dobřichov-Pičhora, hr. II). V barbariku se vyskytují kromě Čech také v kul-turách przeworské a púchovské. Starší než TKF Ib jsou TKF Ia, nejstarší kusy náležejí k TKF Ia1 a lze je klást buď na samý sklonek stupně A nebo na počátek stupně B1 (Demetz 1999, 138; Droberjar 2006a, 50). Problémy s datováním jsou i u spon typu Demetz TKF Ia1, jež známe z Tišic, hrob 80 (Motyková-Šneidro-vá 1963a, obr. 28:3) a Měcholup (Svoboda 1965, tab. XXIX:9). Ačkoli se jedná o nejstarší formy spínadel se zvířecí hlavičkou na lučíku (Demetz 1999, 138, pozn. 838), v jihovýchodoalpském prostoru, kde patrně mají i svůj původ, jsou datovány do středo- až pozdně augustovského období. Mohou se objevovat od konce stup-ně A, hlavní jejich rozšíření v Čechách lze klást až do fáze B1a. Právě v Čechách je v rámci barbarika patrná určitá jejich koncentrace (Bemmann 1999, 153, 172, Abb. 2). Spony dříve klasifikované jako „Höckerfibel“ = Ettlinger 12 (Droberjar 1997b, 280-281) lze podle nové typologie S. Demetze (1999, 140-141, 147, 267, Taf. 37:3) určit jako typ TKF IIb1. Z Čech je známe ze žárových hrobů ze Stehelčevsi, hr. U2 a Třebusic, hr. 214. Není zcela jasná jejich provenience. Ačkoli se nacházejí v jižním Německu a ve Švýcarsku, méně častě-ji i v Podunají (Riha 1979, 77; táž 1994, 71), nelze vyloučit jejich podunajský původ, neboť W. Jobst (1975, 31-32) je považuje za jednu z variant výrazně členěných spon. S. Demetz (1999, 140-141, 147) je datuje do pozdně augustovského až časně tiberiovského období.

Typ Počet kusů Počet lokalit Typ Počet kusů Počet lokalitA 67 53 19 A 237c 4 3A 67a 15 5 A 237d 1 1A 67b 14 3 A 238a 1 1A 67b/c 1 1 A 238b 3 3A 67/68 1 1 nor.výr.člen.(neurč.) 3 3A 236 15 8 Demetz TKF Ia1 2 2A 236b 16 8 Demetz TKF Ia2 2 1A 236c 14 5 Demetz TKF Ib1 1 1A 236d 1 1 Demetz TKF Ib2 2 2A 236/237 2 2 (Demetz TKF: 7)A 237b 3 3 Demetz TKF IIb1 3 2

Tab. 10. Noricko-panonské spony stupně B1 v Čechách (podle Almgren 1923; Garbsch 1965; Demetz 1999).

53

2.3. Pásové garnitury

Časně římská kování opasků tvoří až na několik výjimek noricko-panonské pásové garnitury (obr. 7, 14). Jejími součástmi byly pásové zápony; destičková, tyčinková (kachničkovitá) a člunkovitá kování, spo-jovací články, nýty a nákončí. Noricko-panonské pásové garnitury tvořily na území římských provincií, resp. v Noriku ženský oděv. V Čechách se nacházejí především v mužských hrobech. Tohoto jevu si všiml už V. Sakař (Sakař – Kurz 1973; Sakař 1994). Nejčastějšími záponami jsou Garbschovy typy G1b-c. Prá-vě typ G1c se vyskytuje hlavně v Čechách. Doložen je i v prostředí bohatých hrobů v Kolokolinu (Popa 2004, 493, Abb. 1:11) a v Lübsowě (Eggers 1953, 99, Taf. 2b). Zastoupeny jsou zápony se dvěma trny: typ G2b, který má analogie v Sisaku a na Magdalensbergu (Garbsch 1965, 82) a typ G2d, jenž je rozšířen hlav-ně na Magdalensbergu a na jihozápadopanonských pohřebištích v dnešním Slovinsku – např. Mihovo, Dr-novo, Ptuj (Garbsch 1965, 83). Mezi destičkovými kováními lze v Čechách rozpoznat prolamované formy Garbsch B1a a Garbsch B1b, které jsou velmi časté na Magdalensbergu (Garbsch 1965, 84, 86, Abb. 44; Deimel 1987, Taf. 52:6,11-13). Dalšími prolamovanými typy, které mají právě v Čechách hlavní koncent-raci, jsou B1d, B1f, B1i, B1k (Garbsch 1965, 86). K nejluxusnější formě norického prolamovaného páso-vého kování zhotoveného v technice opus interrasile patří typ Garbsch B5. Z českého prostředí jsou zná-my z Býčkovic a Dobřichova-Pičhory, další nálezy jsou uváděny z lokalit Lübsow, Thür, Magdalensberg a Karlstein (Böhme-Schönberger 1998, Abb. 8). K častým nálezům destičkovitých kování náleží typy B7b a B7f, jež jsou typické pro Čechy (Garbsch 1965, 94) a typ B7b, známý např. i z naleziště Kolokolin (Po-pa 2004, 493, 494, Abb. 1:16). Právě tyto jednoduché formy bývají některými archeology (např. Motyko-vá-Šneidrová 1964) považovány za barbarské napodobeniny. Typ Garbsch B7i je v Čechách doložen jen ve Stehelčevsi, schodou okolností jako součást garnitury typu Lekowo, které se vyskytují především v Če-chách a ve středním Podunají (Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000). Opasková kování typu Garbsch B7i známe hlavně v Großromstedtu (Eichhorn 1927, 216). Analogie k tyčinkovitým kováním typu Garbsch E1b a Garbsch E3a nacházíme především na Magdalensbergu, jihozápadopanonských pohřebištích a JZ Sloven-sku (Garbsch 1965, 96, 99–101).

K rekonstrukci oděvu na základě norických pásových garnitur a dalších komponent podle třídění I. Kve-tánové (2006, 387) lze říci, že v Čechách podobně jako na Slovensku převládá tzv. model 2, tj. oděv bez spon jen s noricko-panonským opaskem. Dalším nejčastějším krojem bylo nošení noricko-panonských pásových garnitur s jinými sponami než A 236-238 (model 1b). Kromě germánských nebo západořímských spon tvoří s pásovými garniturami určitou skupinu spony typu A 67. Na Slovensku je tato kombinace zřídkavá (Abra-hám, hr. 26), v Čechách častá (Dobřichov-Pičhora, hr. I, 116, 117, 149; Mikovice, hr. A; Nymburk, hr. 3; Ste-helčeves, hr. U4). Nejméně častou kombinací v barbariku a nejpříznačnější v Noriku je společné nošení no-ricko-panonských opasků se sponami typů A 236-238 (model 1a). Na Slovensku a rovněž v Čechách je tento model doložen jen po jedné lokalitě: Bratislava-Devín, hr. A a Dobřichov-Pičhora, hr. VI. V pičhorském hro-bě byly navíc se dvěma sponami typu A 236c dvě germánské spony s očky a pět norických spon A 67.

Jiným neméně zajímavým rysem je používání dvou opasků v bohatých hrobech: Praha-Bubeneč, hr. IV; Třebusice, hr. 954 a Dobřichov-Pičhora, hr. V (Droberjar 2006a, 623, 625, obr. 19). Zatímco první opasek s norickými záponami lze považovat za římský, druhý s osmičkovitými přezkami vykazuje znaky germán-ské produkce, zejména v třebusickém a pičhorském žárovém hrobě. O provenienci tzv. osmičkovité přezky v kostrovém hrobě z Prahy-Bubenče lze vést polemiku (svébská napodobenina nebo římský výrobek zhoto-vený v Čechách ?). Obdobná situace je u dvou opasků v bohatém žárovém hrobě v Kostolné pri Dunaji, hr. 35 (Kolník 1980, 263, Taf. C:d-e). Ve zmíněných hrobech z Dobřichova-Pičhory a z Třebusic byly nalezeny meče, germánský jednosečný v Třebusicích a římský dvojsečný v Dobřichově. To by potvrzovalo domněn-ku, že na jednom opasku (s norickou záponou ?) byl zavěšen meč. Další dva bohaté hroby (Praha-Bubeneč, hr. IV a Kostolná pri Dunaji, hr. 35) neobsahovaly meče, ale můžeme je na základě antropologického zkou-mání považovat za mužské (Droberjar 2006b, 696; Kvetánová 2006, 391).

Nejasná otázka panuje v určení provenience bronzových nákončích, která pocházejí z českých nálezů stupně B1 (Droberjar 2006b, 626-633). Dosud jim byla věnována jen okrajová pozornost a možná právé ony mohou být určitou stopou k pochopení provenienční celistvosti garnitur. Zatímco u typů B4, B5 a B1 je ví-ce než pravděpodobný norický původ, u typů B2 a B3 lze spíše uvažovat o barbarských napodobeninách ne-bo přímo o výrobcích římských řemeslníků v barbariku. Nákončí typu E1, pocházející z Kutné Hory-Sedlce, má analogii na Magdalensbergu (Droberjar 2006b, 628, obr. 21:24). Nákončí typů C1 (obr. 7:24) a E2 (obr. 7:25) mají protějšky spíše v západořímských nálezech (Droberjar 2006b, 631, 633).

54

Typ Počet kusů Počet lokalit Typ Počet kusů Počet lokalitGarbsch B1a 1 1 Garbsch G2b 1 1Garbsch B1b 2 1 Garbsch G2b-e 1 1Garbsch B1d 1 1 Garbsch G2c/e 1 1Garbsch B1f 1 1 Garbsch G2d 2 1Garbsch B1i 1 1 Garbsch E1 1 1Garbsch B1k 4 3 Garbsch E1b 2 1(Garbsch B1: 10) Garbsch E3a 2 1Garbsch B5a 1 1 Garbsch Ka 8 3Garsch B5c 1 1 typ Lekowo 6 6(Garbsch B5: 2) Garbsch R2 (typ B4) 4 3Garbsch B7a 2 2 nákončí typ B1 2 2Garbsch B7b 3 1 nákončí typ B2 1 1Garbsch B7f 10 6 nákončí typ B3 4 4Garbsch B7g 4 2 nákončí typ B5 1 1Garbsch B7i 1 1 nákončí typ C1 2 2(Garbsch B7: 20) nákončí typ E1 1 1Garbsch G1b 4 4 Oldenstein 305 (typ E2) 1 1Garbsch G1c 7 7 Oldenstein 1033 1 1

Tab. 11. Pásové garnitury stupně B1 v Čechách (podle Garbsch 1965; Oldenstein 1976; Kaczanowski – Madyda-Legu-tko 2000; Droberjar 2006b).

2.4. Zbraně

Římské meče a kování jejich pochev představují důležitou nálezovou kategorii dobřichovské skupiny stupně B1 v Čechách. Celkový počet těchto mečů je 8-9 (4x Třebusice, 2x Dobřichov-Pičhora, po jednom ve Stehelčevsi, Hradišti a v Radovesicích: Droberjar 2002a; Droberjar – Sakař 2000, 33-36, Fig. 9-10). Pět českých lokalit se soustřeďuje na levobřežní území Labe, z toho většina (čtyři lokality, tj. 7-8 mečů) byla na-lezena západně od Vltavy (obr. 15). Taková koncentrace časně římských gladií není ve stupni Eggers B1 ni-kde jinde v barbariku (Kaczanowski 1992a, 173). Novou dokumentaci a klasifikaci třebusických mečů pro-vedl počátkem roku 2007 M. Biborski.5 Na základě tohoto zkoumání dochází k některým korekcím (Bibor-ski 1994; 1999; 2004). Především meč z Třebusic, hr. 398 je nutno považovat za typ Mainz (dříve typ Bell--Zemplín). Nález z hrobu č. 420 téhož pohřebiště náleží podle M. Biborského k jeho typu III/1, resp. k široké formě mečů typu Mainz. Většina časně římských mečů reprezentuje v Čechách typ Mainz (Třebusice, hr. 77; 398 a 420; Stehelčeves, hr. U2). Některé patří k ještě pozdně laténským formám typu Bell-Zemplín, resp. ty-pu Kostrzewski III (Třebusice, hr. 313; Dobřichov-Pičhora, hr. 95). Samostatnou skupinu tvoří krátké meče typu Biborski IV, které známe z Hradiště a Radovesic v severozápadních Čechách.

Lokalita Počet hrobů v B1 Počet hrobů s pásovými garniturami Počet hrobů s římskými mečiD-P 141 18 2TŘE 282 3 4

Tab. 12. Srovnání výskytu pásových garnitur a římských mečů stupně B1 v Dobřichově-Pičhoře (D-P) a Třebusicích (TŘE).

2.5. Ostatní importy

Stříbrné nádoby. Pouze ze čtyř hrobů stupně B1 (Dobřichov-Pičhora, hr. II, III, 147 a Holubice) jsou do-loženy stříbrné nádoby, resp. jejich fragmenty. A právě výskyt těchto dosud známých nejluxusnějších řím-ských importů je jedním z indikátorů přítomnosti svébské nobility v Čechách. U některých se připouští mož-nost germánského napodobování, např. na holubickém poháru typů E 170/171/175, z něhož se dochovaly jen

5/ Velmi srdečně děkuji drahému příteli dr. Marcinu Biborskému (Instytut Archeologii Uniwersytet Jagielloński, Kra-ków) za výsledky jeho nové klasifikace třebusických mečů, které jsem zde použil.

55

fragmenty rukojeti a nožky (Künzl 1997, 40; táž 2002, 336, 342-342, Abb. 6). Další nálezy pocházejí ze žá-rových hrobů z Dobřichova-Pičhory a některé z nich byly identifikovány až po důkladné konzervaci. V hrobě č. II lze snad uvažovat o Eggersově typu 173, v hrobě č. III byl původně pohár se skyfoidními držadly typu E 170 (Künzl 2002, 339). Nejskvostnějším nálezem je držadlo v podobě hlavy kozla nebo kozorožce z hrobu č. 147 (obr. 18:1), které má nejbližší analogii na poháru („Storchenbecher“) v Casa del Menandro v Pompe-jích (Stefani 2006, 203).

Keramika(?). Jednoznačné doklady římské keramiky nebyly dosud pro český stupeň B1 rozpoznány. Lze pouze vyjádřit naději, že i takový import musel českou kotlinu zasáhnout. Rozpoznat jej ve fragmentech bu-de velmi nesnadné a vyžaduje to velké praktické zkušenosti. Nejstarší dosud zjištěnou jihogalskou terru si-gillatu ze Sedlce a Tuchlovic (Halama 2007, obr. 9:1; 11:9) lze s velkou pravděpodobností klást až do dru-hé poloviny 1. století. Údajné nálezy tzv. norické keramiky z Mlékojed (Jančo 2003, 268, 274, 291) je nutno považovat za pozdně laténskou keramiku, buď keltské nebo germánské provenience, která s římským, resp. norickým původem nemá nic společného.6

Kování dřevěných skříněk. Fragmenty bronzových kování dřevěných skříněk se poměrně obtížně chro-nologicky a také provenienčně určují. Z Dobřichova-Pičhory, hr. 148 lze tři bronzová kování a řetízek pova-žovat za součást dřevěné skříňky. Podobně i nálezy z rozrušených hrobů z téže nekropole: bronzové ková-ní typu Gáspár IV.4 (Gáspár 1986, 49) a další bronzové kování včetně pásových profilovaných forem s nýty (u některých nelze vyloučit možnost, že pocházejí z kování dřevěných pochev gládií) můžeme určit za pozů-statky dřevěných skříněk (Droberjar 1999, 396, Taf. 94).

Skleněné korálky. Ze skleněných slitků v žárových hrobech stupně B1 je velmi nesnadné určit, zda po-cházejí z nádob (Praha-Vysočany[?] a Třebusice, hr. 518[?]) či korálků. Jen tři kusy lze blížeji klasifikovat. V Třebusicích, hr. 493 byl korálek typu T-M 32 (Tempelmann–Mączyńska 1985, 29, 94), který se může ob-jevit už ve stupni B1, ale hlavní těžiště má až od B2/C1. Další dva korálky se našly ve 44. hrobě na lokali-tě Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999, Taf. 44:44/5-6). Náležejí k typům T-M 17/28 a T-M 48/55 (Tempel-mann–Mączyńska 1985, 28-29, 31, 94). Zatímco první dobřichovský korálek je doložen i ve stupni B1, dru-hý v tak časných souvislostech nebyl dosud prokázán. Ve stupni B1 je všeobecně známo velmi málo skleně-ných korálků. M. Mączyńska (Tempelmann–Mączyńska 1985, 96) uvádí jen 0,3 % nálezů korálků pro stupeň B1, tedy nejméně z celé doby římské.

Prsteny. Nové povrchové průzkumy potvrzují, že římských štítkových prstenů bude možno očekávat na českých lokalitách větší počet. Pokud nejsou nalezeny v hrobových nebo sídlištních objektech, jako tomu by-lo např. v Kadani-Jezerce, chata 18 (Kruta 1972, tab. I:3; Droberjar 2006b, 654, obr. 35:4), tak jsou jejich po-drobnější datace a mnohdy i určení provenience dosti ztíženy.

Zrcátka. Ojedinělými římskými nálezy jsou fragmenty kovových zrcátek. Ze dvou dobřichovských hro-bů (hr. 68 a 131) pocházejí: prolamované zdobené držátko a kruhová destička zrcátka (Droberjar 1999, 154, 407, Taf. 105:1-2). Ani v jednom případě nelze určit, zda do hrobu byl pohřben muž či žena. Analogie ruko-jetí norických prolamovaných zrcátek najdeme např. v Bratislavě-Děvíně, na Magdalensbergu a na několika przeworských pohřebištích v ženských hrobech (Pieta 1996, 196, 188, Abb. 3:5,13; týž 1997, 47, 48, 50, 58, Abb. 2; 3). Je zřejmé, že tyto předměty byly součástí časně norického importu, který kromě Čech zasáhl ze-jména przeworskou a púchovskou kulturu (Pieta 1997; Dąbrowska 2003).

Terakota. Z počátků české doby římské známe dosud jediný doklad hliněné antické plastiky v podobě ženské postavy (v. 9,8 cm). Byla nalezena na sídlištní lokalitě Třebestovice-Sadská (Motyková – Sedláčko-vá 1974, 230-232). Terakotu ženy, odděnou do chitonu a himationu, datuje M. Dufková (1974) na sklonek 1.

6/ Dvě římské nádoby tzv. spotřební keramiky z Prahy-Dubče a Tuchlovic klade M. Jančo (2003, 269, 276, 291, 305, 306) do časné fáze stupně B1. Klasifikaci těchto malých okrajových fragmentů, a to pouze na základě citované lite-ratury a bez uvedeného srovnávacího materiálu, nelze považovat za věrohodnou. To se ovšem týká i většiny dalších nálezů, kde navíc zmíněný autor zaměňuje na kruhu točenou keramiku z pozdní doby laténské a časného stupně do-by stěhování národů s římsko-provinciálními výrobky. Tudíž k celé jeho práci o římské keramice v Čechách lze mít velmi vážné výhrady.

56

stol. př.Kr. až do 1. čtvrtiny 1. stol. po Kr. a má jít o práci ještě ryze řeckého charakteru se znaky pozdního helénismu. S velkou mírou pravděpodobnosti můžeme uvažovat o importu ve stupni B1.

Chirurgický skalpel(?). Dlouhý bronzový nůž (24,5 cm) z bohatého žárového hrobu ze Zlivi interpretuje T. Kolník (2004, 199, 208, Abb. 4:12) jako chirurgický skalpel. Zlivský nůž má nejbližší analogii v bohatém kostrovém hrobě ze starší doby římské v Poggendorfu (Eggers – Stary 2001, Taf. 241:11). Tři zjištění souvi-sející s interpretací a proveniencí je však nutné k oběma předmětům vznést. Luxusní provedení, kontext bo-hatých hrobů a rovněž specifické používání takových nožů by mohly vést k domněnce, že tyto nože byly vy-ráběny na území římských provincií nebo pod římským vlivem.

Psací potřeby a doklady písemnictví(?). Hrotitý nástroj ze Zlivi (Schulz 1885, tab. IV:23; Droberjar 2006b, obr. 41:20) interpretuje J. Lichardus (2002, 331, 332, Abb. 3:1) jako římský stilus. Domnívám se, že jej nelze takto klasifikovat, a to nejen v důsledku chybějící lopatkovité části, ale zejména s přihlédnu-tích k mnoha analogickým železným hrotům (rydlům) známým i z mladších stupňů doby římské, které ma-jí poměrně široké interpretační možnosti. Luxusně propracovaný hrot ze Zlivi nemá snad nějakou souvis-lost s dlouhým (chirurgickým?) nožem? Kritické poznámky musím vznést i ke své interpretaci, a to frag-mentu údajné bully z Dobřichova-Pičhory, hr. 147-149 (Droberjar 1999, 154-155, 383, 428, Taf. 80:147-9/1, 126:1). Buď se jedná o atypickou schránku na pečetě nebo o víčko konvice s úzkým hrdlem. Rozhodně od-mítám interpretaci tohoto fragmentu jako součást okrajového kování lucerny (Božič 2000).

Kamenný kadlub(?). Nejistá je provenience pískovcové formy na výrobu mosazných podkovovitých přezek, která byla nalezena v žárovém hrobě č. 320 v Třebusicích (obr. 17:1-2; Droberjar 2006b, 655, 657, obr. 36:2/4; 38). Za předpokladu, že přezky mají římský původ, může být forma na jejich odlévání považo-vána za import. Pokud však některé přezky tohoto typu byly zhotovovány v barbariku, což je velmi pravdě-podobné, pak vyrobení jednoduché formy mimo území římské říše jistě nebylo obtížné.

Surovina (mosazný ingot). V žárovém hrobě č. 202 na lokalitě Třebusice byla nalezena mosazná plochá ty-činka se stopami sekání (Droberjar 2006b, 655, obr. 36:1/4; Droberjar – Frána 2004, 459, obr. 7). Na stejném místě jsme prokázali, že právě antická mosaz (aurichalcum) mohla být jednou z ceněných dovážených surovin do barbarika. Zda právě tento artefakt z Třebusic je v dochovalé podobě ingotu importem, ponechávám k diskusi.

2.6. Mince

Nálezů římských mincí získávaných nedstruktivní prospekcí v poslední době velmi přibývá. To se však ne-týká Augustových a Tiberiových ražeb. Republikánským denárům zde nevěnuji pozornost, neboť je to speci-ální téma, které vyžaduje samostatnou pozornost a jimiž se v rámci komplexního studia římských mincí v Če-chách podrobně zaobírá J. Militký. Starších nálezů mincí z doby Augustovy a Tiberiovy, tedy z období Egger-sova stupně B1, resp. B1a, není mnoho. Z geografického rozložení je nápadné jejich soustředění zejména podél Labe, hlavně ve východní části středočeského Polabí a ve východních Čechách (obr. 16). Určitá paralela se tu nabízí ve srovnání s nálezy bronzových věder stupně A (obr. 8). Nálezy nejstarších císařských ražeb tak mohou v Čechách signalizovat směry obchodních tras, především z česko-moravského prostoru podél tzv. Trstenické stezky. Několik zlatých Augustových mincí z lokalit Dobronice (jižní Čechy), Drahoraz (sever středních Čech) a Chrudim (východní Čechy) můžou mít podle J. Militkého (2004) určitou souvislost s tzv. Marobudovou říší. Jejich geografické rozložení, na okrajích osídlených oblastí nebo mimo ně, souvisí spíše s komunikacemi.

Chronologicky nejlépe použitelnými mincemi pro studium tzv. Marobudovy říše jsou nálezy, které P. Qunctilius Varus kontramarkoval mezi lézy 6/7–9 po Kr., tedy do osudné bitvy v Teutoburském lese. K dří-vějším dvěma nálezům Augustových asů s kontramarkami VAR (Droberjar 2006b, 660-661) přibyly dva no-vé exempláře z Kostomlat nad Labem a z Třebestovic. Zmíněné lokality včetně Počeplic se nacházejí na La-bi, podobně jako nejbližší nález ze Saska, který byl učiněn na sídlišti z doby římské na lokalitě Sanne, Kr. Stenal (Laser – Ludwig 2003, Abb. 1; CRFB, D6 VII-13-25/2.11, Taf. 120:1). Nejvíce takových ražeb s kon-tramarkou VAR pochází z Kalkriese, tedy z předpokládaného místy bitvy mezi Varem a Arminiem (Berger 1996; týž 2004). Dokonce 96 % všech nálezů mincí z Kalkriese bylo kontramarkováno, kromě značky VAR, také značkami AVC (Augustus) a C.VAL (C. Numonius Vala, Varův legát).

57

3. Možnosti interpretace římských importů v Čechách na počátku doby římské

Pojem import. Obecně k pojmu římský import byly už vedeny četné diskuse (např. v. Schnurbein – Erd-rich 1992, 7-8). Objevily se i názory, že není vhodné toto označení používat a je lépe jej nahradit pojmenová-ním „římský nález“. Ale ani zde nemusí jít o přesné vyjádření. Pojem římský import je možné používat, ale jen v tom případě, když se zároveň nejedná o interpretaci (import = dovoz = obchod). Takováto rovnice vždy neplatí. „Římský import“ je obecné pojmenování pro ty artefakty, které prokazatelně mají římskou proveni-enci (italskou nebo provinciální) a které se různými způsoby dostaly za hranice římské říše, resp. na území či do prostředí, které bylo trvale osídleno barbary.

U římských importů se často konstatuje jejich mimořádnost. Ne všechny římské artefakty lze považovat za luxusní nebo honosné. Tím se pohled na význam importů značně redukuje. Dnes nevystačíme s konstato-váním, že všechny římské výrobky jsou předměty luxusní. Přesvědčuje nás o tom obrovská kumulace řím-ských výrobků, v různých časových úsecích a rozličná kvalita a kvantita. V. Salač (2006a, 40) považuje řím-ské (antické) importy na keltských oppidech za mimořádné nálezy, které „nemohou vypovídat o intenzitě či organizaci dálkového obchodu.“ Označení něčeho jako mimořádný nález si uzavíráme cestu pro zkoumání významu jednotlivých forem a možností interpretace importů. Navíc zkoumat dálkový obchod bez poznat-ků vyplývajících ze studia importů je popřením teze, že většina importů (obzvláště těch, které byly „masově“ rozšířeny), byly součástí obchodních vztahů. Jenom sledování rozšíření různých typů bronzových nádob na keltských oppidech a dalších lokalitách (Feugère – Rolley edd. 1991) je cenným poznatkem nejen o význa-mu mocenských a obchodně-řemelnických centrech, ale také o průběhu komunikacích.

Na rozdíl od pozdně laténského období můžeme v časné době římské jít ve zkoumání římských impor-tů ještě dál. Antické artefakty se stávaly pravidelnou součástí výbavy žárových nebo kostrových hrobů. Pro-to význam římských importů se často spatřuje v sociální a reprezentační rovině. Dokonce se objevují názory, že „…většinu importů v hrobech lze interpretovat jako součást picího servisu“ (Bouzek 1986, 193-194; Bou-zek – Ondřejová 1990, 23). V rámci sociálního aspektu bývá úloha římských importů často zveličována. Dů-vod je třeba spatřovat v tom, že se nerozlišuje ve formách importu (počet a různorodost cizorodých artefak-tů). Římské importy se staly jedním z kritérií definování tzv. bohatých hrobů, ale i zde je třeba diferencovat. Výskyt fragmentu bronzové nádoby či přítomnost římské spony v hrobovém celku ještě nemusí být dokla-dem existence „bohatého hrobu“. O tom svědčí velký počet římských artefaktů v mnoha žárových hrobech stupně B1 v Čechách (Droberjar 2006b, 682–695). Pro označení hrobu pojmem bohatý je samozřejmě důle-žitá přítomnost římských importů, ale jen některých a v určité kombinaci. Bohaté hroby časné doby římské stupně B1 v Čechách můžeme definovat (kromě vysokého počtu bronzových nádob) zejména třemi základ-ními kritérii: 1) společný výskyt bronzových nádob, římských spon a pásových garnitur (Dobřichov-Pičhora, hr. I, VI, 116; Mikovice; Praha-Bubeneč, hr. II a IV; Zliv); 2) přítomnost stříbrné nádoby (Holubice, Dobři-chov-Pičhora, hr. II, III a 147); 3) přítomnost stříbrné germánské spony, zlatého prstenu nebo zlatého závěs-ku (Dobřichov-Pičhora, hr. V a 148). Všechny uvedené hroby patří k nejbohatší I. skupině svébské společ-nosti časné doby římské (Droberjar 2006b, 645-646).

Počet hrobů D-P TŘE OSTBr.nádoby se sponami 23 9 4 10Br.nádoby s pás.garniturami 16 10 2 4Spony s pás.garniturami 13 5 0 8Br.nádoby se sponami a pás.garniturami 7 3 0 4

Tab. 13. Kombinace hlavních druhů importů v hrobech stupně B1 (D-P: Dobřichov-Pičhora, TŘE: Třebusice, OST: ostatní lokality).

Chronologie. Velká koncentrace předmětů italské a římsko-provinciální provenience v české kotlině v době, kdy se zde na přelomu letopočtu odehrály závažné historické události (odchod Keltů, příchod mi-nimálně dvou velkých svébských vln a vytvoření centra germánské moci), vedla četné badatele k různým úvahám. Na jedné straně máme k dispozici svědectví písemných pramenů o centru Marobudovy říše, řím-sko-germánských vztazích a obchodování, na straně druhé množství římských importů. Je zřejmé, že území Čech patřilo, vedle dolního Polabí a jižního Dánska (Kleemann 2003), k nejbohatším regionům v barbariku ve stupni B1, resp. ve fázi B1a. Rovněž je nadmíru pravděpodobné, že obrovský rozmach římských impor-

58

tů v B1a na území Čech, souvisel se vznikem mocenského centra Marobudovy říše (Godłowski 1985, 342). Ta má svůj předchozí vývoj sledovatelný nejen ve svébské hmotné kultuře (Droberjar 2006a; týž 2006b), ale rovněž v postupném šíření římských importů. Ponecháme-li stranou nejstarší horizont importů, které jsou na českých nalezištích dokumentované v oppidální fázi zejména některými typy bronzových nádob (džbány typu Piatra Neamt, Gallarate a Kelheim, poháry typu Idria, simpulum typu Castoldi/Feugère 3, cedníky ty-pu Flonheim-Zugmantel a pánve typu Aylesford; Feugère – Rolley 1991; Sedlmayer 1999, 137), pak počát-ky římských importů u českých Svébů lze datovat do plaňanské skupiny stupně A. V tomto období známe z Čech např. některé bronzové nádoby typů E 16, E 19 a E 20 (obr. 8; Droberjar 2006a, 50-51). Ve většině případů můžeme v Čechách rozlišit římské importy v oppidální a v první svébské fázi. Např. v oblasti dolní-ho Saska jsou pozdně laténské a pozdně republikánské importy řazeny do jedné fáze, v níž se roku 52 př. Kr. poprvé připomínají germánští jezdci v pomocných sborech Caesarovy armády (Erdrich 2001, 71-90). Dru-hou tzv. svébskou fázi římských importů v Čechách, kterou R. Wołągiewicz (1970, 218-220, 230) nazývá ja-ko tzv. českou fázi římských importů, lze klást do stupně Eggers B1, resp. do fáze B1a. Tu už lze synchroni-zovat s druhou Erdrichovou fází římských importů v augustovsko-časně tiberiovském období a s první Musi-lovou fází (Musil 2002, 123-126, Abb. 1-2), datovanou do pozdně augustovského období (10 př. Kr. – 15/20 po Kr.). Počátky tzv. české nebo druhé svébské fáze můžeme, s ohledem na početnou složku západořímských importů, synchronizovat s horizontem Haltern (Müller 2002).

Z rozboru římských nálezů je evidentní, že některé artefakty jde datovat jen do stupně B1, jiné do čas-né (B1a) nebo pozdní (B1b) fáze. Pro detailní chronologii lze použít zejména spony, o nichž jsem už pojed-nal výše. Mezi nimi jsou důležité dvě skupiny: porýnské A 19a a norické A 67. U první skupiny prokázal Th. Völling (1995, 207-216) jejich chronologický přínos tím, že je rozčlenil do dvou typů, přičemž starší formy (A 19aI) lze datovat do B1a, zatímco mladší (A 19aII) patří do B1b. Podobně norické spony typu A 67 roz-členil S. Demetz (1999, 127-137, 260-265, Karte 40-42) do několika typů a variant, z nichž A 67a lze rámco-vě klást do B1a a typ A 67b do B1b. Pro detailní chronologii jsou ovšem přínosné i některé druhy bronzových nádob, především kampánské provenience, ale rovněž další nálezy. Nelze zde rozebírat všechna pozorování relativní chronologie stupně B1. Podrobněji se chronologickým otázkám budu věnovat v jiné studii.

Tzv. horizont římských importů z období Marobudovy říše je podle V. Salače (2006b, 475) závislý jen na archeologických pramenech, na rozdíl od tzv. horizontu Marobudovy říše, který se opírá o písemné prame-ny. Podle mého soudu není možno souhlasit se Salačovým názorem, že i bez písemných zpráv o Marobudo-vi lze pouze na základě koncentrace římských importů v Čechách vytvořit úzký časový horizont jako základ absolutní chronologie. Jaké opory absolutní chronologie by pak umožnily interpretaci antických importů v Čechách na počátku doby římské? Jak může být „datování horizontu importů na písemných pramenech vztahujících se k našemu území nezávislé“, když samu závislost už uvádí autor v pojmenování Marobudo-vy říše a ve vztahu k ní? O co se mohou opírat data absolutní chronologie římských importů, když ne o his-torická data? V. Salač ve svých úvahách konstatuje, že „Zatímco tedy kumulaci luxusních římských před-mětů v Čechách na počátku nového letopočtu můžeme dávat do souvislostí s existencí Marobudovy říše, lze o podobné souvislosti u tvarů keramiky, podoby obydlí apod. právem pochybovat.“ Pochybovat ovšem mů-žeme o všem, ale i pro zpochybnění je nutné předložit relevantní argumenty. Nepochybně existují některé specifické typy svébské keramiky, např. tzv. vázovité teriny (Droberjar 2006b, 608-614, obr. 4-6,9), u nichž lze souvislost s existencí mocenského centra v české kotlině ve stupni B1 víc než překpokládat. Jde o čas-ně svébské tvary nádob typu Preidel 161-162 (Preidel 1930, 149, 152-153) = D-P 1-5 (Droberjar 1999, 38, 40-42) = Lenz-Bernhard E (Lenz-Bernhard 2002, 74, Abb. 56). Obdobnou kumulaci lze doložit i pro další nálezové kategorie, např. kovové germánské artefakty: zejména některé typy spon s očky (Almgren A, Al-mgren 54a, typy Haltern a Kalkriese), jehlice typů Beckmann IIa, IIc, IVb – typ 83, kování picích rohů ty-pu Andrzejowski D1, tzv. markomanské osmičkovité přezky typů Madyda-Legutko A1-A5 a A15-A17 atd., jejichž koncentrace v Čechách v rámci barbarika je rovněž zřetelným indikátorem přítomnosti ústředního centra svébské moci, resp. Markomanů ve stupni Eggers B1 (Droberjar 2006b). Soubor poznatků ze stu-dia římských importů je vždy nutné aplikovat do konkrétních časo-prostorových situací a do určitého kul-turního prostředí. Ne vždy lze jen na základě importů stanovit detailní chronologické rámce. To umožňují jen některé typy či formy. O žádných z nich však V. Salač (2006b, 474-475) v kapitole o římských impor-tech nepojednává. Při zkoumání římských importů se často uplatňuje zjednodušený pohled, který „ztěžu-je interpretaci v širších souvislostech“, jak na to upozornil už V. Sakař (1994, 3). Takový pohled podle mé-ho názoru lze dát do přímého vztahu s příliš velkým zevšeobecňováním obecných skutečností aplikovaných na konkrétní historický vývoj.

59

Obchod u Svébů (Hermundurů a Markomanů). Nejčastějšími pojmy, kterými je objasňována přítom-nost římských artefaktů v barbariku, jsou obchod, kořist, dar (Eggers 1951; Kunow 1980; týž 1985; Erd-rich 2001). Jejich vzájemný poměr nebo nadřazenost jednoho nad druhým byl vždy v určitém čase a prosto-ru odrazem konkrétních historicko-společenských konsekvencí. Nejdůležitější písemné zprávy o obchodo-vání Svébů a Římanů najdeme u Tacita. Jedinými z Germánů, kteří mohli vstupovat na římské trhy do vni-trozemí provincií, resp. Raetie, byli Hermunduři. „Eoque solis Germanorum non in ripa commercium, sed penitus atque in splendidissima Raetiae provinciae colonia.“ (Tacitus, Germania 41). Kterých Hermundurů konkrétně se to týkalo, je obtížné rozhodnout. Buď Tacitus měl na mysli tzv. západní Hermundury usídlené ve středním Německu nebo Hermundury východní, kteří mohli sídlit v Čechách. Druhou Tacitovu zprávu už lze vztáhnout na Čechy. Současně ji lze označit jako nejdůležitější zdroj informací k římsko-svébskému ob-chodu. „Erat inter Gotones nobilis iuvenis nomine Catualda, profugus olim vi Marobodui et tunc dubiis re-bus eius ultionetn ausus. Is valida manu finis Marcomanorum ingreditur corruptisque primoribus ad socie-tatem inrumpit regiam castellumque iuxta situm. Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis li-xae ac negotiatores reperti quos ius commercii, dein cupido augendi pecuniam, postremo oblivio patriae su-is quemque ab sedibus hostilem in agrum transtulerat.“

„Mezi Gothy byl vznešený mladý muž jménem Katualda, který byl před lety vyhnán mocným Maro-budem a v jeho tehdejších nesnázích se odvážil pomsty. Vtrhl se silným vojskem do území Markomanů, podplatil přední muže, aby se s ním spolčili, a potom vpadl do královského sídla a tvrze ležící nablízku. Tam byla nalezena stará kořist Svébů a z našich provincií markytáni a obchodníci, jež přivedla z je-jich původních sídel na nepřátelskou půdu možnost volného obchodu, dále touha rozmnožit svůj maje-tek a konečně to, že zapomněli na vlast.“ (Tacitus, Ann. II,62). Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodují-cí vliv na dovoz římského zboží do Marobodovy říše, resp. do Čech, měli „lixae ac negotiatores“ (Taci-tus, Ann. II,62,3), tj. přímo římští kupci a obchodníci. Zemí mohli svobodně projíždět a pravděpodobně měli i jakousi imunitu, kterou jim zajišťovaly určité obchodní smlouvy „ius commercii“ (Kunow 1980). Pojmem „lixae“ bývali označováni markytáni, jež se starali o zásobování armády potravinami. Zpravidla to byli civilní osoby (obchodníci), kteří působíli v armádě. Slovo „negotiatores“ pojmenovává od pozd-ně republikánského období lidi, kteří se věnovali peněžním transakcím a nebyli to ještě přímo obchodní-ci se zbožím. V augustovském období to už byli obchodníci se zbožím na velké vzdálenosti, kteří se čas-to specializovali na určitý sortiment zboží a jednotlivé geografické oblasti. Mnozí současně zboží i vyrá-běli. Takoví velcí podnikatelé, jakým byl např. jen o několik desetiletí později Q. Atilius Primus, jehož náhrobní stéla byla nalezena ve slovenském Boldogu (Kolník 1978) a který obchodoval se středodunaj-skými Svéby, mohli působit i v Čechách v centru Marobudovy říše. Jestliže na Marobudově dvoře pobý-vala celá kolonie římských kupců (Dobiáš 1964, 97, 105), pak toto místo sloužilo za hlavní tržiště Své-bů, resp. Markomanů. Současně s koncentrací obchodu, lze zde předpokládat i existenci řemeslnických dílen pravděpodobně s římskými výrobci. Na takovém místě se muselo zachovat množství artefaktů a ze-jména polotovarů a dalších předmětů a objektů výroby. Nabízí se otázka, zda se tato produkce a distri-buce římských importů koncentrovaly jen do jednoho místa nebo na více míst podle významu sortimen-tu a diferenciace odběratelů.

Marobudon. O Marobudově sídle a tudíž i místě, kde se koncentroval dálkových obchod, se vedou diskuse (Gnirs 1930; Šimek 1930, 80-81; týž 1949, 179-180; Dobiáš 1964, 143-144; Musil 2006). J. L. Píč (1903) za Marobudovo ústředí považoval keltské oppidum Stradonice. Tam podle něj měli být markytá-ni a obchodníci z římských provincií (Píč 1890, 261; týž 1897, 532). Dnes se spíše připouští oblast s in-tenzivní hustotou svébského osídlení a zejména s koncentrací bohatých hrobů. Rozhodně jedním z krité-rií identifikace bude existence centra s význačnými prvky obchodu a řemesel, které by mělo mít silné vaz-by na výskyt římských kovových importů augustovského období. Tacitus ani Velleius Paterculus pojem Marobudum ve smyslu Marobudova sídla neznají, ani jiný název nepoužívají. Jediný, kdo nám o Marobu-dově sídle zanechal velmi stručnou zmínku, je Klaudios Ptolemaios (Ptolemaios II,11,4), jenž toto místo (35° 0¢ 49° 0¢) označuje jako Μαρόβυδον (Marobudon). Strabón (VII,1,3) zná pojem Βουίαιμον, ale po-dle J. Dobiáše (1964, 143) to značí spíše obecné označení královského sídla. Marobudovo obchodně-ře-meslnické centrum bylo rovněž hlavním střediskem distribuce římských výrobků do dalších oblastí bar-barika mezi Dunajem a Baltským mořem (Wielowiejski 1978, 396–397). Zánik centra a vznik jiných mo-cenských středisek se pak ve druhé polovině 1. století projevil i v intenzitě římských importů (Godłowski 1985, 342-343; Kleemann 2003, 525).

60

Magdalensberg. Pro Čechy mělo jednu z rozhodujících úloh někdejší norické oppidum Magdalensberg v Korutansku a pozdější emporium a Municipium Claudium Virunum. Leželo na obchodní stezce, která spo-jovala Aquileiu se středním Podunajím. Výzkumy byla zjištěna velká obchodní čtvrť s četnými objekty. Ob-chod s kovem i s hotovými výrobky dokumentuje řada nápisů (Egger 1961). Četné nálezy pásových garnitur, spon, zrcadel, bronzových nádob a militarií mají analogie v Čechách (Deimel 1987; Božič 1999). Rovněž pří-mo doložená výroba některých předmětů na Magdalensbergu mohla najít svá odbytiště v Čechách, např. pře-zky typu Oldenstein 1033 (Dolenz – Flügel – Öllerer 1995, Abb. 11:54, 12:64-66), pásková kování pochev gladií (Abb. 7:14-16,19-20), okrajová kování rukojetí mečů (Abb. 8:26-27) ad.

Obchod a komunikace. Je zřejmé, že Čechy hrály na počátku doby římské (zejména v B1a) velmi dů-ležitou úlohu jako hlavní překladiště pro římský obchod v barbariku (Wheeler 1965, 26-28, Abb. 1).7 Když se V. Sakař (1994) věnoval úvahám o obchodních komunikacích mezi římskými provinciemi a barbarikem, resp. mezi Norikem a územím Čech, hledal spojnici v jižních Čechách. Současný stav znalostí římských im-portů v této oblasti však neumožňuje spolehlivě objasnit, jakým způsobem byla jihočeská oblast zapojena do organizování obchodu s římskou říší. Ačkoli mohlo existovat více komunikací, po kterých se do centra Ma-robudovy říše dováželo zboží, jednou z hlavních a velmi důležitých spojnic nepochybně byla tzv. Trstenická stezka. Do Čech římské zboží pronikalo pravděpodobně už od sklonku doby laténské a poté ve stupni Eggers A a B1 právě po této trase (Droberjar 2006a, 51), která spojovala středodunajské Noricum a Panonii přes již-ní Moravu a Malou Hanou se svébskými obchodními středisky ve východních a středních Čechách a prav-děpodobně i s dalšími oblastmi na horním a středním toku Labe. Předpokládá se, že Čechy mohly mít znač-ný význam i pro nesvébské oblasti osídlené Germány. Např. importy na území Polska v časné době římské se dostávaly z Čech přes Slezsko nebo bezprostředně z labsko-germánského okruhu (Dąbrowska 2003, 157). K objasnění úlohy tzv. Trstenické stezky a dalších jejích větví pro obchodní transfer, ale také jako komunika-ce či směr pohybu Svébů mezi Labem a Dunajem, bude nutno vykonat řadu výzkumů, které prokáží mimo-řádnou důležitost severní části česko-moravského pomezí v tomto procesu zkoumání. První předběžné vý-sledky jsou velmi povzbuzující (Vích, v tisku).

Zcela absurdní, ale především argumentačně nepodložené jsou názory M. Janča (2006, 374) o tom, že dál-kový obchod nehrál v době římské žádnou důležitou roli. Pouhým tímto konstatováním jsou popírána nejen historická fakta, ale rovněž skutečná úloha římských importů. Některé římské importy v B1a (horizont Maro-budovy říše) interpretuje M. Jančo jako „osobní majetek Markomanů přinesený do Čech z Pomohaní“. Tak-to označuje bronzové nádoby E 7-8, E 18-22, západořímské spony a římské zbraně. V Čechách pro stupeň B1 však nedisponujeme žádnými nálezy bronzových nádob Eggersových typů 19 až 22, neboť tyto tvary mají ji-ný chronologický kontext. Vědra E 18 pocházejí z italských dílen a byla zřejmě součástí obchodu. Kotle E 7 a E 8 jsou v českém stupni B1 zastoupené po jednom kuse, z čehož nemůžeme soudit na způsob získání. U zá-padořímských spon lze z kvantitativního i kvalitativního hlediska, z chronologického pohledu a rovněž z ná-lezového kontextu i chorologického studia konstatovat, že jde o součást obchodu. Tvrdit o římských zbraních (autor má zřejmě na mysli časně římská gladia), že si je Svébové donesli ze své původní vlasti se nezakládá na analýze rozšíření časně římských mečů v barbariku, zejména mečů Biborského typu Mainz a Bell-Zemplín. Jiné importy považuje M. Jančo za diplomatické dary. V případě nádob stříbrných a snad i některých bronzo-vých lze pravděpodobně hovořit o darech, zda přímo diplomatických, nedokážeme na konkrétních příkladech prokázat. Ostatní vyjmenované nálezy: dřevěné skříňky (jaké konkrétní nálezy má autor na mysli?) a zejmé-na norické spony a pásové garnitury rozhodně nemůžeme zařadit do kategorie darů, neboť tvořily hlavní sou-část kovového obchodního artiklu. Ty předměty, které považuje M. Jančo (2006, 376) za kořist, nikterak ne-specifikuje. Tzv. starou kořist Svébů podle Tacita dává do souvislosti s kořistí Markomanů z Pomohaní, ale ta se vztahuje s velkou pravděpodobností, jak už rozpoznal J. Dobiáš (1964, 105), k událostem, kdy Svébové ex-pandovali a prováděli četné výpravy až v době Marobudovy říše z území Čech.

Kořist (praeda). Zpravidla tím rozumíme válečnou kořist, o níž se dochovaly dvě důležité zprávy týkají-cí se přímo Svébů. Z Caesarovy doby se dovídáme, že Svébové disponují kořistí se kterou obchodují. „Kup-cům dovolují přicházet do země spíše, aby měli komu prodat kořist z války, než proto, že by se jim chtělo něja-

7/ Protihodnotami za římské výrobky, vycházející z údajů písemných pramenů, mohly být: jantar, husí peří, kůže, ko-žešiny, med, vosk, ženské vlasy, otroci, živá zvířata (Šimek 1949, 141-142; Kolník 1977, 491; Kunow 1980), v někte-rých případech i římské peníze.

61

kého dovozu.“ (Caesar, bell.Gall IV,2,1). Nejdůležitější je však údaj, který má bezprostřední vztah k českým Svébům: „Tam byla nalezena stará kořist Svébů a z našich provincií markytáni a obchodníci.“ (Tacitus, Ann. II,62). „Starou kořistí Svébů“ Tacitus zřejmě myslel předměty získávané různým svébským kořistěním v rám-ci delšího časového vývoje. O jaké konkrétní akce šlo, můžeme jen spekulovat. V úvahu by mohla připadat i tzv. kořist teutoburská, a to za předpokladu účasti alespoň části Marobudových Svébů při Arminiově trium-fu. Takto jsou např. interpretovány některé nálezy mincí. V případě depotu republikánských denárů a Augusto-vých mincí z malopolské lokality Połaniec (woj. tarnobrzeskie) se soudí buď na kořist Katvaldových Germánů pocházejících z nájezdu na Marobudovo centrum v Čechách roku 18 po Kr. nebo krátce poté (Kolendo 1986) nebo na germánskou kořist z bitvy v Teutoburském lese roku 9 po Kr. (Bursche 1995; týž 2000).

Součástí vojenské kořisti rozhodně nemohly být předměty, které vyžadovaly zvláštní obaly, potřebné pro přepravu na delší vzdálenosti, zejména keramické a skleněné nádoby. Jinou kategorií jsou zbraně. V. Sakař (1994, 3-4) se domníval, že římská vojenská výzbroj a výstroj byla Germány získána jako kořist. Výjimkou jsou podle něj zbraně v Marobudově armádě. Existují čtyři hlavní způsoby, jak římské zbraně, resp. meče se do germánského prostředí dostávaly: účastí germánských bojovníků v římských auxiliárních jednotkách, ko-řistí z válečných taženích, oficiálními dary Římanů Germánům a obchod s Germány (Kunow 1986; Kacza-nowski 1992a; Erdrich 1994; Musil 1994). Dvě poslední formy (politika a obchod) jsou nejčastěji diskutova-né (v. Carnap-Bornheim – Ilkjær 2000). Pro časnou dobu římskou lze uvažovat jak o obchodních vztazích tak i darech, méně častěji o kořistích. Jelikož výroba zbraní v této době ještě nepodléhala státnímu monopolu, jako v pozdní antice (Musil 1994), mohla být militária (zejména kvalitní meče) součástí politických podpor Germánům zejména v době tzv. klientních vztahů. Je např. známo, že v Mogontiacu působil veterán XX. le-gie jako obchodník s meči negotiator gladiarius (v. Petrikovits 1974). Marobud, který disponoval oddíly vy-zbrojenými a vycvičenými po římském způsobu (Vell.Pat. II,109), mohl militaria získávat dary i obchodem.

Keimelia. Důležitou komponentou římského importu byly dary, „přátelské dary“ či dary hostů (řecky kei-melia, singular keimelion/κειμήλιον), jejichž význam je prokázán i pro starší období (Guggisberg 2004). Podle V. Sakaře (1973, 232-233; týž 1994, 3) jsou keimelia (jako diplomatické dary) „dobře diagnostikované“ mezi nálezy z Prahy-Bubenče, hr. IV; Zlivi a Dobřichova-Pičhory. K darům můžeme pravděpodobně zařadit některé luxusní stříbrné nebo i bronzové nádoby (např. vědro typu E 24 z Dobřichova-Pičhory, hr. V), event. další před-měty (zlaté a stříbrné mince nebo i „nehmotné věci“ např. řemeslníky ?). O stříbrných nádobách, které Římané darovali germánským vyslancům nebo náčelníkům, se zmiňuje Tacitus: „Est videre apud illos argentea vasa, legatis et principibus eorum muneri data, non in alia vilitate quam quae humo finguntur.“ (Tacitus, Germania 5). Zda nádobám stříbrným Germáni přikláněli stejnou cenu jako hliněným, jak uvádí Tacitus, nelze pro časně římské nálezy z Čech doložit, neboť chybí srovnávací materiál především v keramice. Jiný charakter darů měly ty římské předměty, které se do Čech dostaly zprostředkovaně přes jiné Germány. S trofejí z bitvy v Teutobur-ském lese – s Varovou hlavou – byly na Marobudův dvůr převezeny nepochybně i jiné věci. Zda to byly i min-ce s kontramarkou VAR, které se ve středních Čechách nacházejí, nedokážeme zatím rozhodnout.

Tributy. Dosud velmi málo víme o tributech (daních či poplatcích). Nelze vyloučit, že Římané platili Svébům (Markomanům) nějaké tributy. Ty by mohly připadat v úvahu např. v roce 6 po Kr. po neúspěšném tažení proti Marobudovi.8 V tzv. římsko-markomanské smlouvě byl Marobud uznán za „přítele národa řím-ského“ romanam amicitam praetulisse (Tacitus, Ann. II,63,1). Podle J. Dobiáše (1964, 99) se obě strany za-vázaly k vzájemnému respektování svého území a současně k zachovávání neutralitu vůči třetí straně v pří-padě válečného konfliktu. Tacitus doslova píše „Svéby a krále Marobuda si zavázal mírem“ („Sic Suebos re-gemque Maroboduum pace obstrictum“; Tacitus, Ann. II,26,3). To se mohlo projevit jak v placení tributů, event. subsidií, tak i v regulaci obchodních vztahů (Dobiáš 1964, 99). Jiným údajem je obecnější Tacitova zpráva z počátečního období Tiberiovy vlády. V pamětním spise vytvořeném Augustem, který byl předčíta-ný Tiberiovi a v němž je uveden nejen přehled sil státu, soupis občanů i spojenců ve zbrani, seznam loďstev, království a provincií, je zmíněn také výkaz přímých i nepřímých daní, nutných vydání a darů, aby byla říše udržena v dosavadních hranicích. Augustus zde měl nepochybně na mysli i zabezpečení hranic s těmi Ger-mány, se kterými měl za dobu své vlády bohaté zkušenosti („Opes publicae continebantur, quantum civium sociorumque in armis, quot classes, regna, provinciae, tributa aut vectigalia, et necessitates ac largitiones.

8/ Nesdílím názory P. Kehneho (2006), že římské tažení proti Marobudovi roku 6 po Kr. se vůbec neuskutečnilo. Proti-argumentaci vysvětlím na jiných místech.

62

quae cuncta sua manu perscripserat Augustus addideratque consilium coercendi intra terminos imperii, in-certum metu an per invidiam.“ Tacitus, Ann. I,11).

Subsidie. Jako subsidie (subsidium = záloha, pomoc, podpora) se označují peníze, které pro případ války na základě zvláštní smlouvy jeden stát druhému platí, buď aby sám byl války ušetřen, nebo aby tento druhý stát mohl jistý počet vojska postavit. I tato forma by teoreticky mohla připadat v úvahu. Zatím však k ní ne-dokážeme přiřadit nějaké konkrétní historické nebo archeologické poznatky. Pokud nevyplývalo z římsko--markomanské smlouvy z roku 6 po Kr. placení nějakých tributů, pak by bylo možno uvažovat i o subsidiích nebo tributech i subsidiích současně?

K úloze mincí v barbariku. S tributy, subsidiemi a obchodem souvisí i úloha římských peněz. V růz-ných fázích doby římské a rovněž u různých germánských kmenů měly římské mince rozdílnou funkci. Sa-motný rozdíl byl už ve vnitřní směně a v dálkovém obchodu. K tomu je nutné vzít v úvahu i možnost příleži-tostného nebo systematického používání. Mince byly velmi důležité v systému darů a konečně i jako prostře-dek římské imperiální propagandy. Čím blíže k římskému limitu, tím se úloha peněz velmi přibližovala vý-znamu, který římské mince měly na provinciální půdě. Germáni v pohraničních oblastech nejen znali římské peníze, ale pravděpodobně jimi platili v římských pohraničních obchodních centrech, kde kromě výměnné-ho obchodu se uskutečňovaly i standardní peněžní nákupy (Bouzek 1986, 195; Kurz 1986, 187-188). „Qua-mquam proximi ob usum commerciorum aurum et argentum in pretio habent formasque quasdam nostrae pe-cuniae adgnoscunt atque eligunt. Interiores simplicius et antiquius permutatione mercium utuntur.“ (Tacitus, Germania 5,3: „Ovšem naši nejbližší sousedé mají vlivem obchodních styků zlato a stříbro ve vážnosti. Zna-jí některé naše peníze a dávají jim proto přednost.“). Kromě obchodních vztahů, event. darů, tributů a subsi-dií se římské mince mohly do barbarika dostat i jako žold a kořist (Kurz 1986, 184-185). V neposlední řadě nelze opomenout ani tu skutečnost, že římské zlaté a stříbrné mince se stávaly surovinou pro výrobu germán-ských šperků (Bouzek 1986, 195; Droberjar 2002b; Militký 2004).

Další problémy tzv. římského importu. S problematikou římského dovozového zboží a římských nále-zů v barbariku souvisí celá řada dalších otázek. Některé římské výrobky byly Germány napodobovány. Pro časnou dobu římskou se uvažuje o noricko-panonských pásových garniturách především Garbschova typu B7 (Motyková-Šneidrová 1964), event. o stříbrných nádobách např. z Holubic (v. Schnurbein 1995, 16; Künzl 1997) a dalších předmětech. V pozdějších dobách se fenomén imitací značně rozšířil. Pod silnými vlivy kovo-vých a skleněných římských nádob byla vyráběna germánská keramika (Droberjar 1993; Hegewitsch 2005). Nechybějí ani doklady napodobování, resp. výroby speciálních římských nádob, jakými byla mortaria (Dro-berjar 1997a, 153-154, Abb. 67:7-9). Důležitou roli zde hrál i technologický transfer (Stupperich 1977), resp. export římského životního stylu. V napodobování římských výrobů byly zakládány různé lokální dílny. T. Kol-ník se domnívá (Kolníková – Kolník 2004, 28), že lze předpokládat lokální produkci výrazně členěných spon na území púchovské kultury. Podle manželů Kolníkových púchovská kultura mohla zprostředkovat transfer výrobků a eventuálně i technologií mezi Norikem a dáckým prostředím v horním Potisí. Na základě různých regionálních odchylek typu A 67 lze sledovat výrobu v jejich jednotlivých lokálních dílnách. Např. na dác-kém hradisku Malaja Kopanja v Zakarpatské Ukrajině (Kolníková – Kolník 2004, 22, 28, obr. 12, citují podle V. G. Kotigoroška) byla produkována drobná varianta spon typu A 67. Podle T. Kolníka nelze vyloučit určitou vazbu mezi vzpomenutou dáckou dílnou a římskými dílnami na území pozdější provincie Dacia Porolisensis. Ve zkoumání se pak dostáváme do velmi složité úrovně, kdy rozpoznat, co je a co není římské, může působit značné problémy. S touto otázkou souvisí i předpokládané působení římských řemeslníků v barbariku.

Římští řemeslníci v barbariku. Přítomnost specializovaných římských řemeslníků v barbariku je prokázána např. v durynském Haarhausenu, kde bylo prozkoumáno hrnčířské centrum. V římských pecích se vyráběla řím-skou technologií a za účastni provinciálních řemeslníků keramika včetně mortarií (Dušek 1992). Pro starší ob-dobí lze připomenout událost z roku 89, kdy při uzavírání míru mezi dáckým králem Decebalem a císařem Do-mitianem byli Dákové obdarováni nejen množstvím peněz, ale rovněž specializovanými římskými řemeslníky, kteří pak působili na dvoře dáckého krále (Erdrich 1994, 202, Anm. 43; v. Schnurbein 1994). Prestižním darem pro germánské knížecí dvory tudíž nebyl jen materiální luxus (např. stříbrné nádoby a peníze), ale rovněž tech-nologická pomoc (římští řemeslníci). Také v Čechách můžeme už na počátku doby římské předpokládat existen-ci provinciálních, resp. norických výrobců. Kromě velkého počtu kovových artefaktů z českých nálezů, kde lze

63

usuzovat na římský podíl (např. spony s prolamovaným zachycovačem typů Almgren A, Almgren 54a, Almgren 24, některé typy pásových garnitur ad.), máme i průkaznější doklady. Vycházejí jednak z metalografických ana-lýz (Voß – Hammer – Lutz (edd.) 1998; Droberjar – Frána 2004), tak i ze srovnávacího archeologického studia.

Na pohřebišti v Třebusicích byly ve třech hrobech stupně B1 zjištěny důležité nálezy. V hrobě č. 202 se našla plochá mosazná tyčinka (Droberjar 2006b, 655, obr. 36:1/4), kterou lze interpretovat jako polotovar (ingot). Mosaz s obsahem 31,3 % zinku patří k nejkvalitnější možné surovině, jakou bylo možno v antickém světě vyrobit a je téměř shodná s moderní mosazí. Je tedy zřejmé, že surovina (aurichalcum) musela být do-vážena (Droberjar 2006b, 657-659). V hrobě č. 320 byl kamenný kadlub pro odlévání podkovovitých pře-zek (Droberjar 2006b, 655, obr. 36:2/4) a v hrobě č. 587 mosazná podkovovitá přezka (Droberjar 2006b, 656, obr. 37:7), která přímo zapadá do zmíněného kadlubu (Droberjar 2006b, obr. 38). Zajímavé je rozlože-ní spon v těchto hrobech. Zatímco v hr. 320 s kadlubem byla norická spona A 67a, v hrobě č. 202 s mosaz-nou surovinou se našla dvě spínadla (A 19aII a A 45) a hrobový celek č. 587 obsahoval západořímské spo-ny (A 19aII, 2x B-Sch 7b) a dvě germánské s očky (A 46). Jelikož se z mosazi vyráběl velký okruh artefaktů (včetně všech výše zmíněných ze tří třebusických hrobů), lze soudit, že mosazi bylo do barbarika dováženo větší množství. Typ zhotovené přezky přitom vykazuje římské znaky. Ačkoli je přezka podobná typu Olden-stein 1033 (obr. 17:9-17), nejbližší analogie pocházejí z Krymu (Simferopol/ Skytská Neapol) a z dalších se-veročernomořských lokalit, datovaných do období kolem přelomu letopočtu (Trufanov 2004, 160, 161, ris. 1:7-14). Klasické časně římské přezky typu Oldenstein 1033 máme doloženy i z českých nálezů (Dobřichov--Pičhora) a jejich výroba je prokázána na Magdalensbergu (Dolenz – Flügel – Öllerer 1995, 63, Abb. 7:1-5). Podkovovité přezky z Třebusic a ze Simferopolu, pracovně označené jako Oldenstein 1033-var., lze ozna-čit za římské produkty z augustovské doby. České nálezy tak mohou poměrně věrohodně dokumentovat, že účast římských řemeslníků v centru Marodudovy říše je více než pravděpodobná. V oněch „lixae ac negoti-atores“ tak mohou být ukryti nejen obchodníci, ale i řemeslníci.

4. Závěr

Ze studia římských importů augustovského až časně tiberiovského období vyplývá potřeba vytvoření no-vých a podrobných typologií některých artefaktů (např. spony s očky typu Haltern, typu Kalkriese, další spo-ny např. typu Bentumersiel a typu Augst/Dobřichov, přezky typu Oldenstein 1033-var., nákončí opasků – Dro-berjar 2006b, 626-633). Speciální typo-chronologický systém pro augustovské období je důležitý z toho dů-vodu, že nelze vždy aplikovat typologie z mladších úseků doby římské nebo naopak ze staršího období (pozd-ní doba laténská a pozdně caesarské období), zejména s ohledem na časté provenienční nejasností (co je římské a co germánské ?). Rozhodujícím faktorem přitom bylo prolínání různých římských (norických, italských, gal-ských a porýnských produktů) s germánskými (svébskými) a působení římské armády a řemeslníků na úze-mí tzv. barbarika. V Čechách jsou nejstarší římské (resp. italské a norické) importy doložené už v oppidální fá-zi pozdně laténského osídlení a nechybějí ani v nejstarší fázi časně svébského osídlení ve stupni Eggers A, tj. v plaňanské skupině großromstedtské kultury (Droberjar 2006a, 46-51). Hlavní vlnu importu lze klást až do druhé časně svébské fáze ve stupni Eggers B1, resp. fáze B1a (Wołągiewiczova tzv. česká fáze importu).

Na základě soupisu všech římských importů stupně B1 v Čechách, tj. v dobřichovské skupině großromsted-tské kultury (Droberjar 2006b), lze konstatovat, že podle počtu lokalit převládají bronzové nádoby (44 %), mezi nimi dominují pánve typu E 131 (téměř třetina všech bronzových nádob). Druhou nejpočetnější skupi-nou byly spony (20 %), převažují norické (zejména A 67), nad západořímskými (zejména A 19a). Zatoupeny jsou i luxusní typy spon zejména „Distelfibeln“ a spony typu Augst/Dobřichov. Třetí nejpočetnější skupinu římského importu tvoří pásové garnitury (15 %). Mezi ostatní typy importů se řadí mince (zajímavé je přibý-vání nálezů Augustových asů kontramarkovaných kolkem VAR), dále fragmenty stříbrných nádob, pravdě-podobně také skleněné korálky a dřevěné skříňky, prsteny, zrcátka, terakota ad.

Ačkoli většina nálezů pochází z pohřebišť (zejména z Dobřichova-Pičhory a Třebusic), v posledních le-tech zejména v důsledku koordinovaného detektorového výzkumu velmi výrazně přibývá sídlištních nálezů. Přítomnost římského importu v hrobě ještě není dokladem významného společenského postavení zemřelého jedince. Pro označení hrobu pojmem bohatý je samozřejmě důležitá přítomnost římských importů, ale jen ně-kterých a v určité kombinaci. Bohaté hroby časné doby římské stupně B1 v Čechách můžeme definovat (kro-mě vysokého počtu bronzových nádob) zejména třemi základními kritérii: 1) společný výskyt bronzových nádob, římských spon a pásových garnitur (Dobřichov-Pičhora, hr. I, VI, 116; Mikovice; Praha-Bubeneč, hr.

64

II a IV; Zliv); 2) přítomnost stříbrné nádoby (Holubice, Dobřichov-Pičhora, hr. II, III a 147); 3) přítomnost stříbrné germánské spony, zlatého prstenu nebo zlatého závěsku (Dobřichov-Pičhora, hr. V a 148). Uvedené hroby patří k nejbohatší I. skupině svébské společnosti časné doby římské (Droberjar 2006b, 645-646).

Většina předmětů římské provenience se do Čech ve stupni B1 dostala jako součást obchodu (zejména bron-zové nádoby, kovové součásti oděvů – spony a pásové garnitury). S obchodem mohou souviset i ryté značky na bronzových nádobách. Početné nálezy římských importů u českých Svébů jsou nepochybně odrazem existen-ce mocenského centra tzv. Marobudovy říše a svědectvím písemných pramenů o působení římských obchodní-ků „lixae ac negotiatores“ (Tacitus, Ann. II,62,3) na Marobudově dvoře (Marobudon). Dosud nebyla v Čechách identifikována řemeslnicko-obchodní centra Marobudovy říše, i když mnohé indicie a nové nálezy nás vedou ze-jména do středočeského Polabí. Rovněž neznáme hroby obchodníků, pokud jimi nelze označit některé kostrové pohřby s římskými importy. V Čechách, možná přímo v okolí Marobudova dvora, se nacházelo centrální překla-diště římského zboží pro další oblasti barbarika (středolabská oblast a przeworská kultura). Kontakty ke středoně-meckému prostředí dokumentují nálezy římských importů na lokalitách Liebersee, Großromstedt, Bebra a Klein-zerbst (Bemmann 1999), které mají analogie v českém materiálu stupně B1. Čechy se tak staly průsečíkem ob-chodních kontaktů mezi Norikem a Porýním na jedné straně a ostatními oblastmi středoevropského barbarika. Důležitou obchodní komunikací, po níž proudilo zboží z Norika (pravděpodobně přímo z Magdalensbergu, ale zřejmě i z dalších norických obchodních a řemeslnických středisek) přes střední Podunají a jižní Moravu do vý-chodních a středních Čech, byla tzv. Trstenická stezka. Kromě obchodu měly na dovozu římských výrobků ur-čitý podíl i jiné formy, zejména kořist, keimelia, patrně také tributy, event. subsidie. Situaci ve zkoumání impor-tů komplikuje potenciální výroba „římských předmětů“ mimo území římské říše, a to jak formou germánského napodobování (pravděpodobně některé typy norických přezek Garbsch E 7, event. jiné artefakty), tak především možnosti přímé účasti římských řemeslníků v barbariku, zejména v prostředí mocenského centra (center ?).

Velmi důležité poznatky pro římský obchod vyplývají ze zkoumání mosazných předmětů zejména z lo-kality Třebusice (Droberjar – Frána 2004; Droberjar 2006b, 655-659, obr. 36-38). Často velmi kvalitní mo-saz, z níž se odléval velký okruh artefaktů, a to jak římských (západořímské spony A 19a, norické spony A 67, různé další spony, přezky apod.), tak i germánských (např. spony s očky), musela být vyráběna kvalit-ními technologickými postupy na území římské říše. Do barbarika se tak mohla dovážet i tato velmi ceněná surovina napodobující vzhledem zlato. V třebusickém hrobě č. 202 se našla plochá mosazná tyčinka, kterou lze interpretovat jako polotovar (ingot). Byla vyrobena ze špičkové mosazi s obsahem 31,3 %, srovnatelné s moderní surovinou. Kamenný kadlub pro odlévání podkovovitých přezek z hrobu č. 320 a mosazná podko-vovitá přezka z hrobu č. 587 z téhož naleziště jsou doklady výroby těchto artefaktů, které mají přímé analo-gie v časně římských nálezech ze severočernomořských lokalit na Krymu, zejména v Simferopolu (Trufanov 2004, 160, 161, ris. 1:7-14). České nálezy tak mohou poměrně věrohodně dokumentovat, že účast římských řemeslníků v centru Marodudovy říše je více než pravděpodobná. Domnívám se, že oněmi „lixae ac negoti-atores“ mohl mít Tacitus na mysli nejen obchodníky, ale i řemeslníky.

Prokazování historických skutečností v časné době dějinné je mnohdy nesmírně obtížné, ale nesmíme se toho bát, i když často naše snažení se dostane do slepých uliček nebo zdánlivě neprůstupných prostor. „His-torik věří pramenům jen tehdy, když je mu dokázáno, že jejich výpověď je pravdivá.“ (Kurz 1986, 188). Rov-něž tak archeolog by měl mít výsledky své práce podloženy důkladnými analýzami a znalostmi pramenů, aby jeho zkoumání postupovalo do větších hloubek pod povrch standardních úrovní.

5. Soupis římských importů stupně Eggers B1 v Čechách

Zkratky:ŽH, ŽP: žárový hrob (-y), žárové pohřebiště; RŽH: rozrušené žárové hroby; KH: kostrový hrob (-y); RKH: rozrušené kostrové hroby; S: sídliště; ON: ojedinělý nález

5.1. Bronzové nádoby

1. Číňov (ON): E 18 (Motyková-Šneidrová 1963a, 13; Sakař 1970, 54; Karasová 1998, 65).2. Dobřichov-Pičhora (ŽP): hrob I: E 7; hrob II: E 18b, E 18, E 91 nebo 97, E 99/100, E 124/125, E 131, E 134/

135, E 154/155, cedník a naběračka, br. nádoba,-y?; hrob III: E 38, E 124/125, E 159a, Boesterd 264/265, br. ná-

65

doba; hrob IV: E 38, E 124/125, br. nádoba (pánev?), E 154/155, br. nádoba (vědro?); hrob V: E 18, E 24, br. věd-ro (typ?), E 91 nebo 97, E 124/125, E 131, br. pánev (typ?), E 154/155, br. nádoba,-y? (typy?); hrob VI: E 8, E 38, E 131, br. nádoba (typ?); hrob 13: br. nádoba (typ?); hrob 14: E 38; hrob 43: E 131, br. nádoba (typ?); hrob 53: br. nádoba,-y?; hrob 61: östlandské vědro (E 38?); hrob 70: E 92; hrob 79: br. nádoba (pánev?); hrob 84: br. ná-doba (vědro?); hrob 101: pánev (typ?); hrob 116: br. vědro (E 38?), E 92; hrob 131: br. nádoba (typ?); hrob 134: cedník, br. nádoba (typ?); hrob 147: E 154/155; hrob 148: E 24, E 92, 2x E 131; hroby 147–149: pravděpodob-ně fragment víčka konvice s úzkým hrdlem, než fragment bully(?); rozrušené hroby: 4x E 38, 2x E 99/100, 3x E 131, 1x E 134/135, 2x E 162, velký počet fragmentů neurčitelných typů (Píč 1897; Sakař 1970, 4-25; Droberjar 1999; 128-137, Taf. 1:1; 3:1; 4:6-8,11-15; 5:1-7; 8:1,9; 9:1,6-7,10:1; 11:1,37; 14:1; 15:1-10; 18:1; 19:8; 31:13-14; 43:5-6,10; 50:61/2; 54:70/1; 58:84/1; 63:101/4; 68:1-2,9; 75:134/1-3; 80:1; 81:4-6,9,11; 89-90; 105:3,5-6; 106-108; 123:4; 124:4; 126:1).

3. Holubice (ŽH): E 18, E 33, E 67, E 96, E 131, simpulum (Berger 1884; Motyková-Šneidrová 1963a, 19, Taf. XVII:9; Sakař 1970, 29, Fig. 20:4-6, Pl. II:2; Karasová 1998, 70, Abb. 4; Droberjar 2006b, 685).

4. Hořín (ŽH): E 131 (Sklenář 1966, 31, tab. XXIV:1008; Sakař 1970, 30; Karasová 1998, 70).5. Hořovice (ON): E 69 (Motyková-Šneidrová 1963a, 19; Karasová 1998, 70).6. Hradiště (ŽH): br. nádoba (Droberjar 2002a).7. Kněževes (RŽH): E 162 (Píč 1905a, 301, tab. LVI; Motyková-Šneidrová 1963a, 23; Sakař 1970, 30, Pl. XI:15; Ka-

rasová 1998, 71).8. Kostomlaty nad Labem (ŽH): E 131 (Sedláčková 1975, 129, obr. 2:5; Karasová 1998, 72).9. Kropáčova Vrutice (KH): E 131 (Červinka 1884; Břeň 1953, 520-521, Motyková-Šneidrová 1963a, 25-26; Sakař

1970, 31, Fig. 20:9,14; Karasová 1998, 72, Abb. 3).10. Kšely (ON): E 124/125 (Droberjar 2006b, 697).11. Lomazice (ŽP), hrob 13: br. nádoba; hrob 15: br. nádoba (Droberjar 2006b, 686).12. Lysá nad Labem (ŽH), hrob 1: E 131, hrob 2: E 131 (Svoboda 1939; Motyková-Šneidrová 1963a, 33; Sakař 1970,

32–33, Pl. XII:7-9; Karasová 1998, 76).13. Lysec (KH): E 131, E 124 (Schmidt 1902; Břeň 1953, 516-520, obr. 215-217; Sakař 1970, 33; Karasová 1998, 76).14. Mikovice (ŽH), hrob A: E 131 (Grbić 1924; Motyková-Šneidrová 1963a, 34, Taf. XVIII:1–27; Sakař 1970, 33; Pl.

I:22-23; Karasová 1998, 76).15. Nymburk „U Sv. Vojtěcha“ (ŽH), hrob 2: E 140, hrob(?): naběračka (Novotný 1953; Motyková-Šneidrová 1963a,

38–40, Taf. XIV:9; Sakař 1970, 34; Karasová 1998, 77).16. Nymburk „Za Cukrovarem“ (ŽH): br. nádoba (Motyková-Šneidrová 1963a, 39).17. Obříství (ŽH): E 92, E 134/135 (Píč 1905a, 302-303, tab. LVII:4; Motyková-Šneidrová 1963a, 40; Sakař 1970, 34;

Karasová 1998, 77, Abb. 8; Taf. IX:1-2).18. Ohnišťany (RŽH): E 162 (Píč 1905a, 303, tab. XLIX; Motyková-Šneidrová 1963a, 40–41; Sakař 1970, 36, Fig.

21:18; Karasová 1998, 78, 78).19. Praha-Bubeneč (KH): hr. II: miska s výlevkou Reinert (1995) Abb. 5:1; hr. III: E 124; hr. IV: E 92, E 124, E 131,

E 154/155 (Novotný 1955; Motyková-Šneidrová 1963a, 45; Sakař 1970, 38; Lichardus 1984, 123–124; Karasová 1998, 78-79; Droberjar 2005, 815-817).

20. Praha-Bubeneč „U Modré růže“ (ŽH), hr. XIV: br. nádoba(?) (Motyková-Šneidrová 1963a, 45).21. Radovesice (KH), hrob 1: E 69 (Motyková-Šneidrová 1963a, 48–50; Sakař 1970, 40, Fig. 21:21; Karasová

1998, 79).22. Stehelčeves (ŽP), hrob U1: vědro; hrob G2: E 159a, E 159/160, E 160; popel. jáma 3/62: E 162; rozrušené hro-

by: E 131 (Motyková 1981, Abb. 5:13; 8:4,6-7; 14:16; 19:2; Karasová 1998, 80).23. Straky (KH), hrob III: E 69, E 131, simpulum E 163 (typ Straky) (Píč 1905b, 337-338, obr. 9; Motyková-Šneidro-

vá 1963a, 59, Taf. XVII:10; Sakař 1970, 41; Lichardus 1984, 124; Karasová 1998, 81-82, Taf. 6).24. Tišice (ŽP): hrob 63: E 131; hrob 72: E 137; hrob 91: E 131-136 (Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 19:8-9; 31;

38:8; Sakař 1970, 43; Karasová 1998, 82).25. Třebusice (ŽP), hrob 16: pánev(?); hrob 69: E 131; hrob 78: E 160(?); hrob 90: br. nádoba(?); hrob 217: frag.

cedníku a naběračky; hrob 236: br. nádoba(?); hrob 256: br. nádoba; hrob 273: E 131; hrob 283: br. nádoba(?); hrob 320: pánev(?); hrob 343: br. nádoba(?); hrob 450: br. nádoba(?); hrob 479: cedník; hrob 504: E 131, cedník a naběračka; hrob 508: br. nádoba(?); hrob 519: pánev; hrob 530: br. nádoba; hrob 539: br. nádoba (vědro?); hrob 544: br. nádoba; hrob 553: br. nádoba(?); hrob 560: E 131; hrob 562: E 137; hrob 587: E 131; hrob 592: br. ná-doba; hrob 617: E 131; hrob 620: pánev; hrob 653: br. nádoba (pánev?); hrob 699: br. nádoba; hrob 703: pánev; hrob 727: E 154/155, pánev; hrob 753: br. nádoba; hrob 862: E 131; hrob 887: E 131, 1-2 další nádoby; hrob 912: E 134-var.; hrob 930: br. nádoba; hrob 954: pánev; RŽH: E 131 (Droberjar 2006b, 690-694)

26. Velké Zboží (ŽH): br. nádoba (cedník?) (Hellich 1916, tab. V:10; Motyková-Šneidrová 1963a, 64-65; Karasová 1998, 85)

27. Vrbice (ŽH), hrob 15: E 92 (Motyková-Šneidrová 1963a, 66–67; Sakař 1970, 51).28. Zliv (ŽH): 2x E 30, E 124, E 131, E 154 (Schulz 1885; Motyková-Šneidrová 1963a, 68, 70, Sakař 1970, 53, Pl. IV–

VI; Karasová 1998, 85-86, Abb. 1-2; Taf. VIII)

66

5.2. Spony

1. Beroun-Plzeňské předměstí (ŽH?), obj. 24/79: 2x A 19aII (Břicháček – Charvát – Matoušek 1983, 382, obr. 7:2-3; Droberjar 1997b, 283).

2. Brozany (ON): nor.-pan. výrazně členěná spona (Motyková-Šneidrová 1963a, 11; Sakař 1970, 54).3. Budiměřice (RŽH): A 237b (Motyková-Šneidrová 1963a, 12, Taf. XIV:12; Sakař 1970, 3).4. Býčkovice (ŽH), hrob 1: A 19a (Michálek 1999, 32, tab. 28:9).5. Dobřichov-Pičhora (ŽP), hrob I: A 67; hrob II: 2x „Distelfibeln“ Feugère 19a, 1x „Distelfibel“ Feugère 19d, De-

metz TKF Ib2; hrob VI: A 67a, A 67b, 2x A 67, 2x A 236c; hrob 7: A 236b; hrob 9: A 237c; hrob 13: A 236c; hrob 14: A 236c; hrob 16: „Distelfibel“ Feugère 19b; hrob 24: A 19aI; hrob 25: A 236c; hrob 26: Feugère 13b; hrob 27: A 19aI, A 67/68; hrob 29: A 19aI, A 67b; hrob 31: A 19aI; hrob 32: A 19aI , Nertomarus; hrob 33: A 19aI; hrob 38: A 67b; hrob 40: A 19aI; hrob 43: A 19aI, A 67, A 237c; hrob 45: A 236b; hrob 47: A 67(?); hrob 48: A 67; hrob 49: A 67a; hrob 50: A 19aI; hrob 57: 2x A 67a; hrob 58: A 67b; hrob 62: A 236/237; hrob 64: kruhová spona typu Bentumersiel (typ Zimmermannn IIIa); hrob 73: A 236c; hrob 74: A 19aI; hrob 75: A 19aI; hrob 76: A 19aI; hrob 85: A 19aI; hrob 89: 2x A 67; hrob 91: A 19aI; hrob 94: typ Augst/Dobřichov, A 67b; hrob 101: šarnýrová spona (Ettlinger 28); hrob 104: A 67b; hrob 106: A 67a; hrob 108: A 236b; hrob 113: A 67a; hrob 116: A 67b; hrob 117: A 67b; hrob 127: A 19aI; hrob 133: A 19aI, A 15, A 67; hrob 149: A 19aI, Riha 5.9, A 236c; rozr. hroby: Nertoma-rus, 3x A 19, 1x A 19aI, 1x A 19aII, 6x A 67, 1x A 236c (Droberjar 1999, 138-144, Taf. 1:6-7; 3:3-6; 18:2-3,5-6,9-10; 30:2; 31:2; 32:16/2; 34:24/3; 35:25/2, 27:3,8; 36:2; 37:29/1,3; 39:31/2, 32/5-6; 40:5; 41:38/1; 42:40/4; 43:2,11-12; 44:45/4; 45:47/2, 48/2, 50/7; 46:49/2; 48:58/3; 49:57/5-6; 51:62/2; 52:64/3; 55:73/4, 74/1-2, 75/1; 56:76/1; 58:85/1; 59:89/1-2, 91/2; 61:1,3; 63:101/7; 64:104/2; 65:106/2, 108/2, 113/1; 67:7; 69:1,3; 72:127/1,3; 74:1,14; 76:133/2-3,9; 83:3-4,6; 92:2-17).

6. Dobříň (RŽH): A 67a, 2x A 236b, A 237d (Motyková-Šneidrová 1963a, 16, Taf. XV:1–5; Sakař 1970, 29; Sklenář 1992, 48, č. 105/2).

7. Duchcov, u někdejší šachty Union (ŽH): 2x A 19aI (Motyková-Šneidrová 1963a, 18; Droberjar 1997b, 283).8. Duchcov, někdejší důl Petr a Pavel (RKH): A 236 (Glott 1935; Motyková-Šneidrová 1963a, 18).9. Havraň (ON): A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 18, Taf. XVI:11; Sakař 1970, 29).10. Hradiště (ŽH): A 19aII (Droberjar 2002a).11. Kněževes (RŽH): A 236, A 67(?) (Píč 1905a, 301, tab. LVI; Motyková-Šneidrová 1963a, 23; Sakař 1970, 30, Pl. XI:15).12. Kostomlaty nad Labem (ŽH): A 22a (Sedláčková 1975, 129, obr. 2:2; Droberjar 1997b, 282).13. Kropáčova Vrutice (KH): A 19aII (Červinka 1884; Motyková-Šneidrová 1963a, 25–26; Sakař 1970, 31, Fig. 20:10;

Droberjar 1997b, 283).14. Liběšice (KH): A 19a (Preidel 1930, II 221; Motyková-Šneidrová 1963a, 29; Droberjar 1997b, 283).15. Líbeznice (KH): A 19aII (Břeň 1953, 526; Motyková-Šneidrová 1963a, 29, Taf. XIV:14; Sakař 1970, 31; Droberjar

1997b, 283).16. Lomazice (ŽP): spona s očky typu Haltern (Cosack 1979, 101, Taf. 70:7; Droberjar 1997, 281; Völling 1998, 128).17. Lovosice (S): A 238b (v. Carnap-Bornheim – Salač 1994, 130, Abb. 4).18. Lučice (ON?): Aucissa typu Riha 5.2.1b (Droberjar 1997b, 282, obr. 2:5).19. Lysá nad Labem (KH): A 237c (Břeň 1953, 525; Sakař 1970, 32-33).20. Měcholupy (ON): Demetz TKF Ia1 (Motyková-Šneidrová 1963a, 34; Svoboda 1965, tab. XXIX:8; Sakař 1970, 33).21. Mělník-Pšovka (ŽH): 2x A 236 (Sklenář 1966, 32, tab. XXV:1005,1007).22. Mikovice (ŽH), hrob A: A 67 (Grbić 1924; Motyková-Šneidrová 1963a, 34, Taf. XVIII:2; Sakař 1970, 33, Pl. I:1).23. Nebovidy (RŽH): 2x A 67, 2x A 67 nebo A 236, A 236b, 2x A 236 (Motyková-Šneidrová 1963a, 36, Taf. VII:10-11;

Sakař 1970, 33).24. Nehvizdy (KH), hrob I: A 19a, A 236b; hrob II: A 67; hrob III: A 236b (Motyková-Šneidrová 1963a, 36; Sakař

1970, 34; Droberjar 1997b, 283; týž 2006b, 696).25. Nymburk „U Sv. Vojtěcha“ (ŽH), hrob 3: A 67; RŽH: 2x A 19a, A 236c (Motyková-Šneidrová 1963a, 38-40; Ja-

klová 1994, 4, tab. 13:16-17; Droberjar 1997b, 283).26. Nymburk „Za Cukrovarem“ (ŽH): 2x A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 39; Jaklová 1994, 3, tab. 13:13-14).27. Obříství (ŽH): A 236b (Píč 1905a, 302-303, tab. LVII; Motyková-Šneidrová 1963a, 40; Sakař 1970, 34).28. Odřepsy (ŽH), hrob 3: A 236 (Hellich 1919, 89-92; Motyková-Šneidrová 1963a, 40).29. Ohnišťany (ŽH), hrob 3: A 236, rozr. hroby: A 236 (Píč 1905a, 303, tab. XLIX; Motyková-Šneidrová 1963a, 40-

41; Sakař 1970, 36, Fig. 21:10).30. Ohrada (ŽH): A 19aI (Motyková-Šneidrová 1963a, 41; Droberjar 2006b, 688).31. Orasice (ON): A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 42, Taf. XVI:12).32. Ovčáry (S), obj. V: A 19aI (Sklenář 1973, tab. XLIX:10).33. Otvovice (ON): 2x A 67(?) (Motyková-Šneidrová 1963a, 42; Sakař 1970, 36; Droberjar 2006b, 698).34. Pečky (ŽH): A 241 (Motyková-Šneidrová 1965, 119, 173, Taf. 28:18; Droberjar 1997b, 278).35. Pečky (ON): A 236/237 (Motyková-Šneidrová 1961; Droberjar 2006b, 698).

67

36. Pchery (ON): „Distelfibel“ Feugère 19d (Motyková-Šneidrová 1963a, 42; Taf. XVI:7; Sakař 1970, 36; Droberjar 1997b, 278).

37. Praha-Bubeneč (KH), hrob II: A 19aII; hrob IV: Demetz TKF Ib1, TKF Ib2 (Novotný 1955; 245, obr. 9:1-2; Sa-kař 1970, 38; Droberjar 1997b, 283; týž 2006b, 696).

38. Praha-Ďáblice (ON): A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 13; Droberjar 2006b, 698).39. Praha-Křeslice (ŽH), hrob 1: A 236b; hr. 3: A 67 (Beneš – Jiřík – Kypta 2006, obr. 10:6; 11:4).40. Praha-Modřany (ŽH), hrob: A 67b (Motyková-Šneidrová 1963a, 35, Taf. XVII:4; Droberjar 2006b, 688).41. Praha-Smíchov (ON): A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 46; Sakař 1970, 38; Droberjar 2006b, 698).42. Praha-Vysočany (ŽH), hrob 1: 2x A 19aI, A 67 (Motyková-Šneidrová 1963a, 46, Taf. XII:14-15; Droberjar 1997b,

283; týž 2006b, 688).43. Přerov nad Labem (ŽH): 2x A 19aI (Motyková-Šneidrová 1963a, 47-48; Droberjar 1997b, 283).44. Radovesice (RŽH): A 19aII, 2x spona s očky typu Haltern (Motyková-Šneidová 1963a, 48, 50. Taf. IX:1-2; Dro-

berjar 1997b, 281, 283).45. Sány (S): A 67 (nepubl.).46. Siřem (RŽH): 2x A 236b (Motyková-Šneidrová 1963a, 53; Sakař 1970, 56; Droberjar 2006b, 689).47. Stehelčeves (ŽP), hrob G1: A 22a; hrob G6: Langton Down; Riha 5.13; hrob U1: 2x A 67b; hrob U2: Demetz

TKF IIb1; hrob U3: A 67b; hrob U4: „Knotenfibeln” Riha 1.5, A 67; hrob U5: A 67; hrob 3/62: 4x A 67 (Motyko-vá 1981, Abb. 5:5,8; 7:4; 8:1; 9:2; 10:7,11; 11:2; 13:9,12-13; 18:2-4,6).

48. Straky (KH), hrob I: 2x Demetz TKF Ia2 (Píč 1905b, 342, obr. 8:2; Motyková-Šneidrová 1963a, 59; Sakař 1970, 41; Droberjar 2006b, 696).

49. Tišice (ŽP), hrob 1: A 67; hrob 8: A 19aI; hrob 20: A 67; hrob 34: 2x A 19aI; hrob 48: A 67(?); hrob 67: A 19aII; hrob 80: Demetz TKF Ia1; hrob 98: nor.-pan. výrazně členěná (Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 4:2; 6:6; 11:3-4; 16:5; 22:6; 28:3; 35:4; 38:4; Sakař 1970, 41, 43).

50. Touchovice (ON): Aucissa typu Riha 5.2.2b (Motyková-Šneidrová 1963a, 60, Taf. XVI:8; Sakař 1970, 43; Dro-berjar 1997b, 282).

51. Trmice (S), obj. 11A: A 19a (Reszczyńska 2006, 367).52. Třebenice (ON): A 236 (Sakař 1970, 56; Droberjar 2006b, 698).53. Třebestovice-Sadská (S): A 19aI (nepubl.).54. Třebusice (ŽP), hrob 9: A 236; hrob 22: A 67; hrob 109: derivát Aucissy “type d´Aucissa précoce”; hrob 188: 2x

A 67, A 237c; hrob 202: A 19aII; hrob 212: 2x A 67a; hrob 214: A 19a(?), Demetz TKF IIb1; hrob 241: A 19aI, De-metz TKF IIb1; hrob 249: A 19a; hrob 253: A 236; hrob 285: Aucissa; hrob 320: A 67a; hrob 322: A 236c; hrob 340: A 236b; hrob 417: A 236b; hrob 445: A 19a; hrob 446: A 19a, A 236b; hrob 449: A 67; hrob 450: A 19aI; hrob 451: 2x A 236c; hrob 453: A 15, “Knotenfibeln” Riha 1.5; hrob 469: A 236; hrob 473: A 19aI; hrob 492: A 19aII; hrob 511: A 67; hrob 514: A 19aII; hrob 522: A 236c; hrob 587: A 19aII, 2x „Distelfibeln“ Feugère 19c, 1x typ(?); hrob 589: A 241; hrob 590: A 19aI; hrob 693: A 67; hrob 699: A 236c; hrob 708: A 67b; hrob 714: A 67a; hrob 730: A 67; hrob 732: Aucissa typy Riha 5.2.1b; hrob 746: A 67; hrob 748: A 19aII; hrob 771: A 67; hrob 808: spona s očky typu Haltern; hrob 867: 2x A 19aI; hrob 896: A 19aI; hrob 900: A 19aI; hrob 901: A 19aI; hrob 910: A 67a; hrob 927: A 67b; hrob 956: A 67b/c, A 236d; rozr. hroby: A 238b (v. Carnap-Bornheim – Salač 1994, 135), Feugère „Distelfibel“ 16a (Droberjar 2006b, 690-694).

55. Tuklaty (S): A 19aI, A 19aII, Langton Down, „Distelfibel“ typu Feugère 16a (resp. typ Böhme-Schönberger 4), A 67, A 236c (nepubl.).

56. Velenka (S): A 236c (nepubl.).57. Velké Zboží (ŽH): A 67a (Hellich 1916, tab. V:7; Motyková-Šneidrová 1963a, 64-65).58. Větrušice (ON): A 237b (Preidel 1930, 72; Motyková-Šneidrová 1963a, 65; Sakař 1970, 57; Droberjar 2006b, 698).59. Vrbice (ŽH), hr. 7: A 238b (Motyková-Šneidrová 1963a, 66-67, Taf. IV:15; V:15; Sakař 1970, 51; Droberjar

2006b, 695).60. Všechlapy (ŽH): A 237b (Motyková-Šneidrová 1963a, 67; Jaklová 1994, 5, tab. 13:8; Droberjar 2006b, 695).61. Zadní Poříčí (ON): A 238a (v. Carnap-Bornheim – Salač 1994, 135).62. Zliv (ŽH): A 67a (Schulz 1885, tab. IV:15; Motyková-Šneidrová 1963a, 68, 70; Sakař 1970, 53).63. Židovice (RŽH): nor.-pan. výrazně členěná spona (Motyková-Šneidrová 1963a, 60).64. Neznámá lokalita na Žatecku (ON): A 241 (Droberjar 1997b, 278, obr. 3:4).

5.3. Pásové garnitury

1. Býčkovice (ON): 2x Garbsch B5a, 1x Garbsch G2b (Kern 1930, 52, 53, Abb. 4:1; Motyková-Šneidrová 1963a, 12, Taf. XVI:6; Sakař 1970, 3; Droberjar 2006b, 697).

2. Dobřichov-Pičhora (ŽP), hrob I: Garbsch G2(b-e), Garbsch E1b, 3x Garbsch Ka, opaskové nýty; hrob III: Garb-sch B1i, 2x Garbsch E3a, 2x Garbsch Ka, Garbsch R2, opaskové nýty; hrob IV: br. prolamované kování Garbsch

68

B5c; hrob V: Garbsch G2d; hrob VI: Garbsch G1b, Garbsch B1k, Garbsch B7a, Garbsch B7f (2x), pásová garni-tura typu Lekowo, opaskové nýty; hrob 6: Garbsch G1c, Garbsch B1f; hrob 20: nákončí typu B 2 (podle Droberjar 2006b); hrob 69: nákončí Oldenstein 305 (= typ E2 podle Droberjar 2006b); hrob 70: Garbsch B1b; hrob 78: Garb-sch B1f a B1k; hrob 97: Garbsch B7g; hrob 112: Garbsch B7f, opaskové nýty; hrob 116: Garbsch B1a, Garbsch Ka; hrob 117: Garbsch B7g; hrob 134: 2x Garbsch B7f; hrob 147: Garbsch Ka; hrob 148: 2x Garbsch E3a, Garb-sch Ka, Garbsch R2; hrob 149: Garbsch B7f; RŽH: přezka Oldenstein 1033, Garbsch G2d, B1b, B7f, B7g, E1b, Ka, nákončí typu B3 (podle Droberjar 2006b) (Droberjar 1999, 144-149, Taf. II:1-20; 8:5-6,10-17; 10:6; 16:1; 19:1-4,6-11; 25/6:2-3; 34:20/1; 54:69/4, 70/2; 57:78/2-3; 63:97/5; 66:112/4; 67:9,10-11; 69:4; 74:2-3,5-7; 80:147/6; 82:1-2,4-5; 83:5; 93:1-2,4-8,10-11,13,16).

3. Dobřichovice (RŽH): nákončí Garbsch R2 (= typ B4 podle Droberjar 2006b), br. destička nor.-pan. pásové garni-tury (Motyková-Šneidrová 1963a, 16; Droberjar 2006b, 628, obr. 21:20).

4. Doksany (ŽH): Garbsch G2c/e (Motyková-Šneidrová 1964, obr. 4; Sakař 1970, 29; Droberjar 2006b, 685).5. Hrdly (ŽH): 3x pásová garnitura typu Lekowo s destičkami typu Garbsch B7f (Motyková-Šneidrová 1963a, 20,

Abb. 5; Sakař 1970, 30; Droberjar 2006b, 686).6. Kadaň-Jezerka (S), obj. 18: nákončí typu B3 (Kruta 1972; tab. I:4; Droberjar 2006b, 628, obr. 21:6).7. Křesín (ŽH): Garbsch G1c, Garbsch B7f, nákončí typu B3 (podle Droberjar 2006b) (Motyková-Šneidrová 1963a,

26, Taf. IV:11–14,16; Sakař 1970, 31; Droberjar 2006b, 628, 686, obr. 21:5).8. Kutná Hora-Sedlec (KH), hrob 1: nákončí typu E1 (podle Droberjar 2006b), kování opasku podobné typu Vin-

donissa 1820 (Motyková-Šneidrová 1963a, 26, Taf. IX:15–17; Čižmář – Valentová 1979, 144, 146, obr. 1:4–5; Dro-berjar 2006b, 628, 696, obr. 21:23).

9. Lomazice (ŽP), hrob 74: Garbsch G1c, 2x Garbsch B7f (Droberjar 2006b, 686).10. Mikovice (ŽH), hrob A: zápona typu Garbsch G1c s prolamovanou destičkou Garbsch B1d, 3x Garbsch E1 (Moty-

ková-Šneidrová 1963a, 34, Taf. XVIII: 8-10,12-13; Sakař 1970, 33; Pl. I:12,1-18; Droberjar 2006b, 687).11. Nebovidy (RŽH): pásová garnitura typu Lekowo s destičkami typu Garbsch B7b (Motyková-Šneidrová 1963a, 36,

Taf. VII:20; Sakař 1970, 33; Droberjar 2006b, 687).12. Nymburk (ŽH), hrob 3: Garbsch G1b(5); RŽH: Garbsch B7a, 3x Garbsch Ka (Motyková-Šneidrová 1963a, 38–40;

Jaklová 1994, 4, tab. 13:9; Droberjar 2006b, 687).13. Ohnišťany (RŽH): Garbsch G1b (Motyková-Šneidrová 1963a, 40-41; Sakař 1970, 36, Fig. 21:12; Droberjar

2006b, 688).14. Pečky (ŽH), hrob: pásová zápona pravděpodobně typu Garbsch G1c a destička typu Garbsch B7g (Motyková-Šne-

idrová 1961, 34, obr. 23:3; Sakař 1970, 36; Droberjar 2006b, 688).15. Pchery (RŽH): Garbsch B7f (Motyková-Šneidrová 1963a, 42, Abb. 12:3; Sakař 1970, 36; Droberjar 2006b, 688).16. Praha-Bubeneč (KH), hrob II: nákončí typu B1 (podle Droberjar 2006b); hrob IV: Garbsch G1c, 5x Garbsch B7b,

3x Garbsch B1k, pásová garnitura typu Lekowo, nákončí typu C1 (podle Droberjar 2006b), přezka Madyda-Legut-ko A3-var. (Novotný 1955, 247, 249, obr. 10; 11:1-3,5-6; Motyková-Šneidrová 1963a, 45; Sakař 1970, 38; Lichardus 1984, 123–124; Droberjar 2006b, 630, 696, obr. 22:19).

17. Přerov nad Labem (ŽH): nákončí typu C1 (podle Droberjar 2006b), prolamované kování opasku podobné typu Garb-sch B1k, 3x Garbsch B7f (Motyková-Šneidrová 1963a, 47–48; Sakař 1970, 39; Droberjar 2006b, 630, 688, obr. 22:18).

18. Radim (RŽH): Garbsch B7b (Motyková-Šneidrová 1963a, 48; Sakař 1970, 40; Droberjar 2006b, 688).19. Stehelčeves (ŽP), hrob U 4: Garbsch Ka; popelovitá jáma („Aschengrube“): Garbsch G1c; RŽH: pásová garni-

tura typu Lekowo s destičkami typu Garbsch B7i (Motyková 1981, Abb. 10:6; 14:7; 19:5; Droberjar 2006b, 689).20. Tišice (ŽP), hrob 29: Garbsch G1b(2); hrob 42: nákončí podobné typu Garbsch R1 (= typ B3 podle Droberjar

2006b) (Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 10:5; 14:1; Sakař 1970, 41; Droberjar 2006b, 628, 689, obr. 21:4).21. Třebusice (ŽP), hrob 115 (XII/22): nákončí typu B5 (podle Droberjar 2006b); hrob 592 (LXXXVIII/41): nákon-

čí Garbsch R2; hrob 954: Garbsch G1c, nor.-pan. kování opasku; RŽH: pásová garnitura typu Lekowo (Droberjar 2006b, 628, 690, 692, 694, obr. 21:16,19,22).

22. Zliv (ŽH): nákončí typu B1 (podle Droberjar 2006b) (Schulz 1885, tab. IV:24; Motyková-Šneidrová 1963a, 68, 70; Sakař 1970, 53; Droberjar 2006b, 630, obr. 22:30).

5.4. Zbraně (meče a jejich kování)

1. Dobřichov-Pičhora (ŽP), hrob V: meč typu Newstead, jednoduché nákončí a kování pochvy meče; hrob 95: meč ty-pu Bell-Zemplín (Droberjar 1999, Taf. 16:2-3,8; 60:95/3).

2. Hradiště (ŽH): krátký dýkovitý meč typu Biborski IV (Droberjar 2002a).3. Radovesice (RŽH): meč patrně typu Biborski IV (Motyková-Šneidrová 1963, 50; Droberjar 2006b, 688).4. Stehelčeves (ŽP), hrob U2: meč typu Mainz (Motyková 1981, 349, 351, Abb. 6:1; Biborski 1999; Abb. 12a; Dro-

berjar 2006b, 689).

69

5. Třebusice (ŽP), hrob 77: starší typ meče (typ Mainz) v mladším hrobě z B1/B2 (Biborski 1994b, Abb. 6:7; Božič 1999, Abb. 3); hrob 313: meč typu Bell-Zemplín a kování pochvy meče; hrob 398: meč typu Mainz (dříve klasifi-kován jako typ Bell-Zemplín), nákončí a oválné kování pochvy meče; hrob 404: oválné kování pochvy meče; hrob 420: meč typu Mainz, nákončí a oválné kování pochvy meče (Droberjar 2006b, 691; Droberjar – Sakař 2000, Fig. 9:2,4; 10:1-3,5-7).

5.5. Ostatní importy

1. Dobřichov-Pičhora (ŽP), hrob II: Ag nádoba (E 173); hrob III: Ag nádoba (E 170/173); hrob 44: 2 skleněné ko-rálky; hrob 68: držadlo zrcátka; hrob 129: 1 skleněný korálek(?); hrob 131: zrcátko; hrob 147: Ag nádoba (ucho poháru s motivem kozla nebo kozorožce); hrob 148: 3 br. kování a řetízek z dřevěné skříňky; RŽH: br. kování dře-věné skříňky typu Gáspár IV.4, další br. kování z dřevěných skříněk, včetně pásových profilovaných forem s ný-ty (Píč 1906, 533, Taf. XLII,16; Sakař 1991, 13, obr. 2:3; Droberjar 1999, Taf. 4:7; 9:12-13; 44:44/6-7; 53:68/3; 73:131/1; 80:147/3; 82:3,6-8; 94; 96:1,4,9,11,13; 105:1-2,4,6; 123:1-3).

2. Holubice (ŽH): Ag nádoba (E 170/171/175) (Berger 1884; Sakař 1970, 29; Droberjar 2006b, 685).3. Kadaň-Jezerka (S), chata 18: bronzový prsten s gemmou (Kruta 1972, tab. I:3; Droberjar 2006b, 654, obr. 35:4).4. Ohrada (ŽH): skleněný korálek (Droberjar 2006b, 688).5. Praha-Bubeneč (ŽH), hrob II: skleněný korálek (Motyková-Šneidrová 1963a, 45).6. Praha-Vysočany (ŽH): fragmenty nádoby (Sakař 1994, 31; Droberjar 2006b, 688).7. Ratenice (ŽH), hrob 1: skleněný korálek (Motyková-Šneidrová 1963a, 51).8. Stehelčeves (ŽP), hrob U3: 3 skleněné korálky (pravděpodobně z jiného hrobového celku společně s klíčem!); hrob

U5: 2 slitky skleněných korálků (Motyková 1981, Abb. 9:9-11; 11:3-4).9. Stradonice (oppidum): br. lunulovitý falický závěsek typu Bishop 10p = Mackensen var. 2c (Filip 1956, tab.

CXXV:20; Droberjar 2006b, 698).10. Třebestovice-Sadská (S): terakota (Motyková – Sedláčková 1974, 231, obr. 5; Dufková 1974).11. Třebusice (ŽP), hrob 70: fragment skla; hrob 202: mosazný ingot; hrob 320: kamenný kadlub na odlévání řím. přezek;

hrob 450: slitky skla; hrob 493: 3 korálky; hrob 518: fragment skleněné nádoby(?) (Droberjar 2006b, 690-694).12. Zliv (ŽH): chirurgický skalpel(?) (Schulz 1885, tab. IV:16; Droberjar 2006, obr. 41:21; Kolník 2004, 199, 208,

Abb. 4:12).

5.6. Mince (Augustus až Tiberius)

1. Býchory: Tiberiův denár (Pochitonov 1955, 98, č. 257).2. Dobronice: Augustův aureus a Tiberiův aureus (Pochitonov 1955, 97, 98, č. 249 a 256; Militký 2004, 508).3. Drahoraz: Augustův aureus (ražený v Lugdunu), Tiberiův aureus a depot zlatých mincí(?) (Pochitonov 1955, 98,

196, 256, č. 254, 775; Militký 2004, 508).4. Hrušová: Tiberiův denár (Pochitonov 1955, 98, č. 257a).5. Chrudim I: Augustův aureus (Pochitonov 1955, 97, 250; Militký 2004, fototab. 1:1).6. Chrudim II: Augustův bronz se dvěma kontramarkami (Pochitonov 1955, 97, č. 253).7. Kostomlaty nad Labem: 2x Augustův as s kontramarkami VAR (Šnajdr 1876, 648, tab. II:4; Pochitonov 1955, 97,

č. 251 a nepubl.).8. Kyšice: Tiberiův dupondius (ražený v letech 14-15) a neznámá Augustova mince (Pochitonov 1955, 98, č. 255).9. Nová Ves u Kolína: Augustův bronz ražený konsulem Otho Salviem, 2 neznámé mince, Augustus a Tiberiův as, Ti-

berius (Pochitonov 1955, 100, č. 263 a 268).10. Pňov: Agrippa (23-12 př.Kr.), as ražený za Tiberia (Pochitonov 1955, 103, č. 285).11. Počeplice: Augustův as s kontramarkou VAR (Droberjar 2006b, 660).12. Polepy: Germanikův malý bronz (Pochitonov 1955, 99, č. 261).13. Praha-Modřany: Augustův denár z r. 13 př.Kr. (Militký 2005, 805, 809, obr. 3).14. Třebestovice-Sadská: Augustův as s kontramarkou VAR (nepubl.).15. Zbyslav: Augustův denár (Pochitonov 1955, 97, č. 252).

PRAMENY

Caesar, bell.Gall.: Caesar, Gaius Julius: Zápisky o válce galské (Commentari de bello Gallico). Praha 1964 (překlad: I. Bureš).

Ptolemaios, Klaudios: Zeměpisný úvod (Geógrafické hyfégésis).

70

Strabón: Geographica. Bonn 1957.Tacitus, Ann.: Tacitus, Publius Cornelius: Letopisy (Annales). Praha 1975 (překlad: A. Minařík a A. Hartmann).Tacitus, Germania: Tacitus, Publius Cornelius: Germánie neboli o původu a poloze Germánů (De origine, situ, mori-

bus ac populis Germanorum). In: Z dějin císařského Říma. Praha 1976 (překlad: A. Minařík, A. Hartmann a V. Bah-ník), 329-364.

Vell.Pat.: Velleius Paterculus: Dějiny římské až ku konsulatu M. Vinicia (Historiae Romanae). Praha 1902 (překlad: Fr. Š. Kott).

LITERATURA

Almgren, O. 1913: Zur Bedeutung des Markomannenreichs in Böhmen für die Entwicklung der germanischen Industrie in der frühen Kaiserzeit, Mannus V, 265-278.

- 1923: Studien über Nordeuropäische Fibelformen der ersten nachchristlichen Jahrhunderte mit Berücksichtigung der provinzial-römischen und südrussischen Formen. Leipzig.

Andrzejowski, J. 1991: Okucia rogów do picia z młodszego okresu przedrzymskiego i okresu wpływów rzimskich w Eu-ropie środkowej i pólnocnej (Proba klasifikacji i analizy chronologiczno–terytorialnej), Materiały Starożytne i Wc-zesnośredniowieczne 6, 7-120.

- 2001: Noricko-pannońska zapinka skrzydełkowa z Nowych Dóbr na Zemi Chełmińskiej. Kolejny „nowy“ import rzymski znad dolnej Wisły. In: Nowakowski, W. – Szeli, A. (edd.), Officina archaeologica optima. Studia ofiarowa-ne Jerzemu Okuliczowi-Kozarynowi w siedemdziesiątą rocznicę urodzin. Warszawa, 11-16.

Beckmann, B. 1966: Studien über die Metallnadeln der römischen Kaiserzeit im freien Germanien, Saalburg-Jahrbuch 23, 5-106.

Bemmann, J. 1999: Norisch-pannonische Trachtbestandteile aus Mitteldeutschland. Zur Bedeutung fremden Sachguts am Beginn der älteren römischen Kaiserzeit in Mitteldeutschland, Arbeits- und Forschungsberichte zur Sächsischen Bodendenkmalpflege 41, 151-174.

Beneš, J. – Jiřík, J. – Kypta, J. 2006: Sídlištní a hrobové nálezy ze starší doby římské z Prahy-Křeslic (poloha Ke Štítu). In: Droberjar, E. – Lutovský, M. (edd.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 287-311.

Berger, F. 1996: Kalkriese 1. Die römischen Fundmünzen. Mainz.- 2004: Aktuelle Varusschlachten, Numismatisches Nachrichtenblatt 53, 267-273.Berger, Š. 1884: Der Grabfund von Holubic, Mitteilungen der K.K. Central-Commission N.F. 10, LXXXVII–XCIII.Biborski, M. 1994: Die Schwerter des 1. und 2. Jahrhunderts n. Chr. aus dem Römischen Imperium und dem Barbari-

cum, Specimina Nova (Pécs) 9, 91-130.- 1999: Typologische Differenzierung der Schwerter und ihrer Scheiden im europäischen Barbaricum in der ersten

Hälfte des 1. Jh. n. Chr. In: Andrzejowski, J. (ed.), COMHLAN. Studia z archeologii okresu przedrzymskiego i rzym-skiego w Ewropie Środkowej dedykowane Teresie Dąbrowskiej w 65. rocznicę urodzin. Warszawa, 81-107.

- 2004: Schwert – Römische Kaiserzeit. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 27. Berlin – New York, 549-562.

Böhme-Schönberger, A. 1998: Das Grab eines vornehmen Kriegers der Spätlatènezeit aus Badenheim. Neue Forschun-gen zu den Schwertscheiden mit opus interrasile-Zierblechen, Germania 76, 217-256.

- 2002: Die Distelfibel und die Germanen. In: Kuzmová, K. – Pieta, K. – Rajtár, J. (edd.), Zwischen Rom und dem Bar-baricum. Festschrift für Titus Kolník zum 70. Geburtstag. Nitra, 215-224.

Boesterd, M. H. P. 1956: The bronze vessels in the Rijksmuseum G.M. Kam at Nijmegen. Nijmegen.Bouzek, J. 1986: Význam mincí a jiných římských importů v barbarském prostředí. Slovenská numizmatika 9, 191-198.Bouzek, J. – Ondřejová, I. 1990: „Třetí zóna“ mezi Římem a barbarikem při noricko-pannonském limitu, Archeologic-

ké rozhledy 42, 22-35.Božič, D. 1999: Hat man in der augusteischen Werkstatt auf dem Magdalensberg auch Standartenteile produziert? Instru-

mentum Bulletin 10 (Montagnac), 30, 32.- 2000: Fragment einer frührömischen Bronzelaterne im Barbaricum. Instrumentum 12, 15.Břeň, J. 1953: Kostrové hroby starší doby římské v Čechách, Archeologické rozhledy 5, 476-479, 515-529.Břicháček, P. – Charvát, P. – Matoušek, V. 1983: Zpráva o záchranném výzkumu v Berouně 1979-1980, Archeologic-

ké rozhledy 35, 377-386.Bursche, A. 1995: Czy skarb z Połańca był łupem z bitwy w Lesie Teutoburskim? In: Bursche, A. (edd.), Nvnc de Sve-

bis dicendvm est… Studia dedykowane profesorovi Jerzemu Kolendo w 60-lecie urodzin i 40-lecie pracy naukowej. Warszawa, 85-91.

- 2000: Der Schatz von Połaniec, Kleinpolen. Münzen der römischen Republik und des Augustus nördlich der Karpa-ten. In: Wiegels, R. (ed.), Die Fündmünzen von Kalkriese und die frühkaiserzeitliche Münzprägung. Akten des wis-senschaftlichen Symposions in Kalkriese 15. – 16. April 1999. Osnabrück, 191-204.

71

v. Carnap-Bornheim, C. – Ilkjær, J. 2000: Römische Militaria aus der jüngeren römischen Kaiserzeit in Norwegen – „Ex-port“ römischer negotiatores oder „Import“ germanischer principes?, Münstersche Beiträge für Antike Handelsge-schichte 19, 40-61.

v. Carnap-Bornheim, C. – Salač, V. 1994: Eine norisch-pannonische Flügelfibel aus Lovosice (Bez. Litoměřice, NW--Böhmen). Festschrift für Otto-Herman Frey zum 65. Geburtstag. Marburger Studien zur Vor- und Frühgeschich-te 16, 127-137.

Cosack, E. 1979: Die Fibeln der älteren römischen Kaiserzeit in der Germania libera (Dänemark, DDR, BRD, Nieder-lande, CSSR). Eine technologisch-archäologische Analyse (Teil I: Armbrustfibeln, Rollenkappenfibeln, Augenfi-beln). Neumünster.

CRFB, D 1 = Laser, R. – Voß, H.-U. (edd.) 1994: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deut-schland Bd. 1. Bundesländer Brandenburg und Berlin. Bonn.

CRFB, D 2 = Laser, R. – Schultze, E. (edd.) 1995: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deut-schland Bd. 2. Freistaat Sachsen. Bonn.

CRFB, D 3 = Voß, H.-U. (ed.) 1998: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deutschland Bd. 3. Bun-desland Mecklenburg-Vorpommern. Bonn.

CRFB, D 4 = Erdrich, M. (ed.) 2002: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deutschland Bd. 4. Hansestadt Bremen und Bundesland Niedersachsen. Bonn.

CRFB, D 5 = Erdrich, M. – v. Carnap-Bornheim, C. (edd.) 2004: Corpus der römischen Funde im europäischen Barba-ricum. Deutschland Bd. 5. Freie und Hansestadt Hamburg und Land Schleswig-Holstein. Bonn

CRFB, D 6 = Becker, M. – Bemmann, J. – Laser, R. – Leineweber, R. – Schmidt, B. – Schmidt-Thielbeer, E. – Wetzel, I. 2006: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deutschland Bd. 6. Land Sachsen-Anhalt. Bonn.

CRFB, Litauen = Michelbertas, W. 2001: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Litauen. Vilnius.CRFB, PL 1 = Nowakowski, W. 2001: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Polen Bd. 1. Masu-

ren. Warszawa.CRFB, PL Suppl. 1 = Kolendo, J. (ed.) 1998: Nowe znaleziska importów rzymskich z ziem Polskich I. Warszawa.CRFB, PL Suppl. 2 = Kolendo, J. – Bursche, A. (edd.) 2001: Nowe znaleziska importów rzymskich z ziem Polskich II.

Warszawa.CRFB, PL Suppl. 3 = Bursche, A. – Ciołek, R. (edd.) 2006: Nowe znaleziska importów rzymskich z ziem Polskich III.

Warszawa.CRFB, U 1 = Vaday, A. 2005: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Ungarn Bd. 1. Komitat Szol-

nok. Budapest.Czarnecka, K. 1995: Zapinki typu A 241 w Barbaricum. In: Bursche, A. et al. (edd.), Nvnc de Svebis dicendvm est…

Studia dedykowane profesorovi Jerzemu Kolendo w 60-lecie urodzin i 40-lecie pracy naukowej. Warszawa, 93-98.Červinka, O. 1884: Dvě naleziště starožitností u Vrutice Kropáčovy, Památky archeologické 12 (1882-1884), 457-464.Dąbrowska, T. 2003: Jeszcze raz o najwcześniejszych wpływach rzymskich na ziemiach polskich. In: Bursche, A. – Ci-

ołek, R. (edd.), Antyk i barbarzyńcy. Księga dedykowana Profesoeowi Jerzemu Kolendo w siedemdziesiątą rocznicę urodzin. Warszawa, 153-160.

Deimel, M. 1982: Die Bronzekleinfunde von Magdalensberg, Dissertation. Wien (táž 1987, Die Bronzekleinfunde von Magdalensberg. Klagenfurt).

Demetz, S. 1999: Fibeln der Spätlatène- und frühen römischen Kaiserzeit in den Alpenländern. Frühgeschichtliche und provinzialrömische Archäologie, Materialien und Forschungen, Band 4. Rahden/Westf.

- 2000: Fibeln mit beißendem Tierkopf (TKF – Tierkopffibeln). In: Droberjar, E. (ed.), Romanam amicitiam praetulis-se (Sborník Vladimíru Sakařovi k 70. narozeninám). Sborník Národního muzea, řada A-historie LIV, 15-36.

Dobiáš, J. 1964: Dějiny československého území před vystoupením Slovanů. Praha.Dolenz, H. – Flügel, Ch. – Öllerer, Ch. 1995: Militaria aus einer Fabrica auf dem Magdalensberg (Kärnten). In: Provin-

zialrömische Forschungen. Festschrift für Günter Ulbert zum 65. Geburtstag. Espelkamp, 51-80.Droberjar, E. 1993: Objekt ze 2. století n. l. na sídlišti v Mikulově. K otázce vlivu římských kovových nádob na germán-

skou keramiku, Archeologické rozhledy 45, 492-507, 543-544.- 1997a: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Praha.- 1997b: Časně římské spony západní provenience v Čechách, Archeologie ve středních Čechách 1, 273-301.- 1998a: Zur Bedeutung der römischen Fibeln der westlichen Provenienz für die Erkenntnis des Marbod-Reiches. In:

Kunow, J. (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Internationale Arbeitstagung 25. – 28. Mai 1997 in Kleinmachnow, Land Brandenburg. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5 (Wünsdorf), 403-410.

- 1998b: L Italia Senttentrionalle e l impero di Marobuduo. Testimonianze sulle reciproche relazioni in base al vasel-lame bronzeo e alle fibule, Quaderni Friulani di Archeologia 8, 31-48.

- 1999: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfeld der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen (Ein Beitrag zur Kennt-nis des Marbod-Reichs). Praha.

- 2002a: Římský meč typu Biborski IV z Hradiště, okr. Louny. In: Čech, P. – Smrž, Z. (edd.), Sborník Drahomíru Kou-teckému. Most, 111-115.

72

- 2002b: Zu den elbgermanischen Prunkkniefibeln vom Typ Almgren 147. In: Kuzmová, K. – Pieta, K. – Rajtár, J. (edd.), Zwischen Rom und dem Barbaricum. Festschrift für Títus Kolník zum 70. Geburtstag. Nitra, 239-244.

- 2006a: Plaňanská skupina großromstedtské kultury. K chronologii germánských nálezů a lokalit v Čechách na sklonku doby laténské a v počátcích doby římské. In: Droberjar, E. – Lutovský, M. (edd.), Archeologie barbarů 2005, 11-90.

- 2006b: Hornolabští Svébové – Markomani. K problematice dalšího vývoje großromstedtské kultury ve stupni Eg-gers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách (dobřichovská skupina), Archeologie ve středních Čechách 10, 599-712.

Droberjar, E. – Frána, J. 2004: Antická mosaz (aurichalcum) v českých nálezech časné doby římské, Archeologie ve středních Čechách 8, 441-462.

Droberjar, E. – Sakař, V. 2000: Problems of the Roman military campaign against the empire of Marobuduus in the ye-ar 6 A.D. In: Bouzek, J. – Friesinger, H. – Pieta, K. – Komoróczy, B. (edd.), Gentes, reges und Rom. Auseinanderse-tzung – Anerkennung – Anpassung (Festschrift für Jaroslav Tejral zum 65. Geburtstag). Brno, 21-42.

Dufková, M. 1974: K nálezu antické terakoty z Čech. In: Sakař, V. (ed.), Římské importy. Praha, 8-11.Dušek, S. 1992: Römische Handwerker im germanischen Thüringen. Ergebnisse der Ausgrabungen in Haarhausen, Kreis

Arnstadt. Stuttgart.Egger, R. 1961: Die Stadt auf dem Magdalensberg – ein Großhandelsplatz. Die ältesten Auszeichnungen über den Me-

tallwaren – Handel auf dem Boden Österreichs. Wien.Eggers, H. J. 1951: Der römische Import im freiem Germanien. Hamburg.- 1953: Lübsow, ein germanischer Fürstensitz der römischen Kaiserzeit. Praehistorische Zeitschrift 34, 1949-1950,

58-107.Eggers, H. J. – Stary, P. F. 2001: Funde der Vorrömischen Eisenzeit, der Römischen Kaiserzeit und Völkerwande-

rungszeit in Pommern. Lübstorf.Eichhorn, G. 1927: Der Urnenfriedhof auf der Schanze bei Großromstedt. Mannus-Bibliothek 41. Leipzig.Erdrich, M. 1994: Waffen im mitteleuropäischen Barbaricum: Handel oder Politik, Journal of Roman Military Equip-

ment Studies 5, 199-209.- 2001: Rom und die Barbaren. Das Verhältnis zwischen dem Imperium Romanum und den germanischen Stämmen

vor seiner Nordwestgrenze von der späten römischen Republik bis zum Gallischen Sonderreich. Mainz.Erdrich, M – Voß, H.-U. 2003: Römischer Import. 2. Archäologisches. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskun-

de 25. Berlin – New York, 143-158.Ettlinger, E. 1973: Die römischen Fibeln in der Schweiz. Bern.Feugère, M. 1985: Les fibules de la Gaule Méridionale de la conqueta a la fin du V s. apres J.–C. Paris.Feugère, M. – Rolley, C. (edd.) 1991: La vaisselle tardo-républicaine en bronze. Actes de la table-ronde CNRS organi-

sée à Lattes du 26 au 28 avril 1990 par ľ UPR 290 (Lattes) et le GDR 125 (Dijon). Université de Bourbogne, Centre de recherches sur les techniques gréco-romaines 13. Dijon.

Filip, J. 1952: Obchodní styky Čech s Římem v době Augustově a problém mocenského střediska tehdejších Čech, Ar-cheologické rozhledy 4, 143-144, 149-154.

- 1956: Keltové ve střední Evropě. Praha.Fünfschiling, S. 1993: Römische Altfunde von Augst-Kastelen. Eine Privatsammlung mit Altfunden aus Augusta Rauri-

ca, vornehmlich von Augst-Kastelen (Insulae 3, 4, 7, 8), geborgen während des Kiesabbaus im 1. Drittel des 20. Ja-hrhunderts. Augst.

Garbsch, J. 1965: Die norisch-pannonische Frauentracht im 1. und 2. Jahrhundert. München.Gáspár, D. 1986: Römische Kästchen aus Pannonien, I-II. Budapest.Glott, J. 1935: Die germanischen Funde im Duxer Heimatmuseum, Sudeta 11, 24-25.Gnirs, A. 1930: Marobudum. Forschungen und Fortschritte 6, 159.Godłowski, K. 1985: Der römische Handel in der Germania libera aufgrund der archäologischen Quellen. In: Untersu-

chungen zu Handel und Verkehr der vor- und frühgeschichtlichen Zeit in Mittel- und Nordeuropa, Teil 1. Göttingen, 337-366.

Grbić, M. 1924: Římsko-provinciální žárové hroby z Mikovic u Kralup, Obzor prehistorický 3, 124-127.Grünewald, M. 1979: Die Gefäßkeramik des Legionslagers von Carnuntum (Grabungen 1968-1974). Wien.Guggisberg, M. 2004: Keimelia. Altstücke in fürstlichen Gräbern diesseits und jenseits der Alpen. In: Guggisberg, M.

(ed.), Die Hydria von Grächwil. Zur Funktion und Rezeption mediterraner Importe in Mitteleuropa. Akten Internati-onales Kolloquium Bern, 12./13. Oktober 2001 (2004), 175-192.

Halama, J. 2007: Nálezy terry sigillaty v Čechách. In: Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Če-chách – Supplementum 3. České Budějovice, …

Hegewisch, M. 2005: Germanische Nachahmungen römischer Metal-, Glas- und Keramikgefäße – eine kurze Übersicht, Památky archeologické 96, 79-104.

Hellich, J. 1916: Nejmladší hrob typu platenického ze Zboží u Poděbrad, Památky archeologické 28, 72-75.- 1919: Žárové hroby z doby císařství římského na Poděbradsku, Památky archeologické 31, 88-97.Chowaniec, R. 2001: Zapinky typu Avcissa z ziem Polski. In: Kolendo, J. – Bursche, A. (edd.), Nowe znaleziska impor-

tów rzymskich z ziem Polskich II. Warszawa, 39-49.

73

Jaklová, V. 1994: Vlastivědné muzeum v Nymburce. Katalog pravěké sbírky, Zprávy České archeologické společnos-ti, Supplément 22. Praha.

Jančo, M. 2003: Rímsko-provinciálna úžitková keramika v Čechách, Archeologie ve středních Čechách 7, 261-318.- 2006: Několik poznámek k římským výrobkům 1. poloviny 1. století v Čechách. In: Droberjar, E. – Lutovský, M.

(edd.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 373-378.Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Linz.Kaczanowski, P. 1992a: Importy broni rzymskiej na obszarze europejskiego Barbaricum. Kraków.- 1992b: Bemerkungen zur Chronologie des Zustroms römischer Waffenimporte in das europäische Barbaricum. In:

Probleme der relativen und absoluten Chronologie ab Latènezeit bis zum Frühmittelalter. Kraków, 171-186.Kaczanowski, P. – Madyda-Legutko, R. 2000: Uwagi o napływie norycko-panońskich części pasów na teren środkowoeu-

ropejskiego Barbaricum. In: SVPERIORES BARBARI. Księga pamiątkowa czci Profesora Kazimierza Godłowski-ego. Kraków, 169-187.

Karasová, Z. 1998: Die römischen Bronzegefäße in Böhmen. Praha.- 1999: Bemerkungen zur Bedeutung der Metallgefäße in Böhmen. In: Droberjar, E. 1999, 205-211.Kehne, P. 2006: Vojenské podmanění Marobudovy říše plánované na rok 6 po Kr. Augustem a Tiberiem: válka bez bo-

je, Archeologické rozhledy 58, 447-461.Kleemann, J. 2003: „Römischer Import“ um die Zeitenwende im Niederelbegebiet, Ethnographisch-Archäologische

Zeitschrift 44, 523-537.Kolendo, J. 1986: O skarbie monet rzymskich z Połańca, Biuletyn Numizmatyczny 9-12, 161-165.Kolník, T. 1977: Rímsky nápis z Boldogu, Slovenská archeológia 25, 481-500.- 1978: Q. Atilius Primus – Interpret Centurio und Negotiator. Eine bedeutende Grabinschrift aus dem 1. Jh. u. Z. im

quadischen Limes-Vorland, Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae 30, 61-75.- 1980: Römerzeitliche Gräberfelder in der Slowakei. Teil I. Bratislava.- 2004: Das mitteldanubische Barbaricum – Eine Brücke zwischen Zentrum und Peripherie am Beispiel dre medizi-

nischen Messerfunde. In: Friesinger, H. – Stuppner, A. (edd.), Zentrum und Peripherie – Gesellschaftliche Phänome-ne in der Frühgeschichte. Wien, 195-210.

Kolníková, E. – Kolník, T. 2004: Mince a spony – depot z neskorolaténskeho hradiska Rochovica pri Žiline (numizma-ticko-archeologické súvislosti), Slovenská archeológia 52, 1-34.

Kossack, G. 1962: Frühe römische Fibeln aus dem Alpenvorland und ihre chronologische Bedeutung für die germanis-chen Kulturverhältnisse, Aus Bayern Frühzeit 62 (Friedrich Wagner zum 75. Geburtstag), 125-137.

Krämer, W. 1971: Silberne Fibelpaare aus dem letzten vorchristlichen Jahrhundert, Germania 49, 111-132.Krekovič, E. 1987: Rímske importy na Slovensku, Památky archeologické 78, 231-282.Kropotkin, V. V. 1970: Rimskije importnyje izdelija v vostočnoj Evrope (II. v. do n.e. – V. v.n.e.). Moskva.Kunow, J. 1980: Negotiator et Vectura. Händler und Transport im freien Germanien. Marburg.- 1983: Die römische Import in der Germania libera bis zu den Markomannenkriegen. Studien zu Bronze- und Glass-

gefäßen. Neumünster.- 1985: Zum Handel mit römischen Importen in der Germania libera. In: Untersuchungen zu Handel und Verkehr der

vor- und frühgeschichtlichen Zeit in Mittel- und Nordeuropa, Teil 1. Göttingen, 430-450.- 1986: Bemerkungen zum Export römischer Waffen in das Barbarikum. In: Studien zu den Militärgrenzen Roms III.

Stuttgart, 740-746.Künzl, S. 1997: Mušov – Zu kostbaren Beigaben in germanischen Gräbern der frühen Kaiserzeit. In: Bridger, C. – v. Car-

nap-Bornheim, C. (edd.), Römer und Germanen – Nachbarn über Jahrhunderte. BAR Inter. Ser. 678. Oxford, 37-42.- 2002: Römische Silberbecher bei den Germanen: Der Schalengriff. In: Peška, J. – Tejral, J. (edd.), Das germanische

Königsgrab von Mušov in Mähren, Band 2. Mainz, 329-349.Kurz, K. 1986: Vnitřní směna u tzv. barbarských kmenů ve starověku II. K charakteru vnitřní směny na území našeho

barbarika, Slovenská numizmatika 9, 179-189.Kuzmová, K. 1992: Katalog III. Rímske zbierky. Terra sigillata v zbierkach múzea. Komárno.Kvetánová, I. 2006: Noricko-panónske súčasti odevu v germánskych hroboch zo severnej časti stredného Podunajska.

In: Droberjar, E. – Lutovský, M. (edd.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 379-404.Laser – Ludwig 2003: Ein Augustus-As mit Gegenstempel des Varus von Sanne, Ldkr. Stendal, Jahresschrift für mittel-

deutsche Vorgeschichte 87, 47-54.Lenz-Bernhard, G. 2002: LOPODVNVM III. Die neckarswebische Siedlung und Villa rustica im Gewann „Zie-

gelscheur“. Eine Untersuchung zur Besiedlungsgeschichte der Oberrheingermanen. Stuttgart.Lichardus, J. 1984: Körpergräber der frühen Kaiserzeit im Gebiet der südlichen Elbgermanen. Bonn.- 2002: Schreibgeräte in frühgermanischen Gräbern der Markomannen und Quaden? In: Kuzmová, K. – Pieta, K. – Raj-

tár, J. (edd.), Zwischen Rom und dem Barbaricum. Festschrift für Titus Kolník zum 70. Geburtstag. Nitra, 329-335.Lund Hansen, U. 1987: Römischer Import im Norden. Warenaustausch zwischen dem Römischen Reich und dem freien

Germanien während der Kaiserzeit unter besonderer Berücksichtigung Nordeuropas. København.Madyda-Legutko, R. 1986: Die Gürtelschnallen der Römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit im mit-

teleuropäischen Barbaricum. Oxford.

74

Michálek, J. 1999: Archeologické nálezy ze středních a severozápadních Čech ve sbírce Naturhistorisches Museum ve Vídni. Most.

Militký, J. 2004: Import zlatých římských a raně byzantských mincí do českých zemí v době římské až raném středově-ku, Archeologie ve středních Čechách 8, 505-536.

- 2005: Nálezy mincí z doby římské a doby stěhování národů. In: Lutovský, M. – Smejtek, L. (edd.), Pravěká Praha. Praha, 803-809.

Möller, Ch. A. 2004-2005: Die Fibeln aus Grab 145 von Wederath-Belginum, Kreis Bernkastel-Wittlich. Ein Beitrag zur Typologie und Genese der Kragenfibeln unter besonderer Berücksichtigung der treverischen Form, Trierer Zeitschri-ft 67/68, 39-65.

Motyková-Šneidrová, K. 1963a: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Praha.- 1963b: Žárové pohřebiště ze starší doby římské v Tišicích ve středních Čechách, Památky archeologické 54, 343-437.- 1964: Noricko-panonská kování opasků a jejich napodobeniny v Čechách, Památky archeologické 55, 350-362.- 1965: Zur Chronologie der ältesten römischen Kaiserzeit in Böhmen, Berliner Jahrbuch für Vor- und Frühgeschich-

te 5, 103-174.Motyková, K. 1981: Das Brandgräberfeld der römischen Kaiserzeit von Stehelčeves, Památky archeologické 72, 340-415.Motyková, K. – Droberjar, E. 2005: Třebusice – významné germánské pohřebiště z doby římské v Čechách (katalog).

Praha (rkp.).Musil, J. 1994: Römische Waffen und Rüstung aus Böhmen, Památky archeologické 85, 5-14.- 2002: Die römische Politik nördlich der mittleren Donau in der ersten zwei Jahrhunderten n. Chr. Studia Hercynia 6,

123-136.- 2006: Atlantis české archeologie (Kde leželo Marobudon?). Studia Hercynia 10.Musil, J. – Ondřejová, I. 2001: Die provinzialrömischen Fibeln und Nadeln in Böhmen und Mähren, Studia Hercynia

5, 88-104.Müller, M. 2002: Die römischen Buntmetallfunde von Haltern. MainzNovotný, B. 1953: Žárové hroby z doby římské z Nymburka, Památky archeologické 44, 215-219.- 1955: Hrob velmože z počátku doby římské v Praze-Bubenči, Památky archeologické 46, 227-264.Nowakowski, W. 1985: Rzymskie importy przemysłowe na teritorium zachodniobałtyjskiego kręgu kulturowego, Arche-

ologia 34, 63-106.Oldenstein, J. 1976: Zur Ausrüstung römischer Auxiliareinheiten. Studien zu Beschlägen und Zierat an der Ausrüstung

der römischen Auxiliareinheiten des obergermanisch-raetischen Limesgebietes aus dem zweiten und dritten Jahrhun-dert n.Chr., Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 57, 49-284.

Peschel, K. 1995: Beobachtungen an zweigliedrigen Kesseln mit eisernem Rand, Alt-Thüringen 29, 69-94.v. Petrikovits, H. 1974: Römisches Militärhandwerk. Archäologische Forschungen der letzten Jahre. Anzeiger der phil.-

-hist. Klasse der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 111. Wien.Petrovszky, R. 1993: Studien zu römischen Bronzegefäßen mit Meisterstempeln. Buch am Erlbach.Pochitonov, E. 1955: Nálezy antických mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: Nohejlová-Prátová, E. (ed.), Ná-

lezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, 85-308.Píč, J. L. 1890: Bójové, Markomani a Češi dle svědectví historického a archeologického, Památky archeologické 15,

193-210, 257-276, 305-318, 430-438, 521-528, 597-604, 655-658, 727-764.- 1897: Archeologický výzkum ve středních Čechách, Památky archeologické 17, 479-538.- 1903: Starožitnosti země České II/2. Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha.- 1905a: Starožitnosti země České, II/3. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů. Praha.- 1905b: Z archeologického bádání r. 1904, Památky archeologické 21, 329-350.- 1906: Paběrky z Pičhory u Dobřichova, Památky archeologické 21, 531-534.Pieta, K. 1996: Römischer Import der Spätlatènezeit in der Slowakei, Arheološki vestnik 47, 183-195.- 1997: Die frühen norisch-pannonischen Handelsbeziehungen mit dem nördlichen Mitteldonaugebiet. In: Čižmářová, J.

– Měchurová, Z. (edd.), Peregrinatio Gothica – Jantarová stezka. Supplementum ad Acta Musei Moraviae 83, 45-61.Popa, A. 2004: Einige Bemerkungen zum frühkaiserzeitlichen Prunkgrab von Kolokolin in der heutigen Ukraine, Ger-

mania 82, 491-508.Preidel, H. 1930: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, I.–II. Kassel – Wilhelmshöhe.Raev, B. A. 1986: Roman Imports in the Lower Don Basin. BAR, Internat. Ser. 278. Oxford.Reinert, F. 1995: Tierkopfförmige Ausgüsse und Sieb-Becken am Übergang der Spätlatènezeit zur frühen römischen Kai-

serzeit. In: Provinzialrömische Forschungen. Festschrift für Günter Albert zum 65. Geburtstag. Espelkamp, 41-50.Reszczyńska, A. 2006: Současný stav zpracování sídliště z doby římské v Trmicích, okr. Ústí nad Labem. In: Droberjar,

E. – Lutovský, M. (edd.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 365-372.Riha, R. 1979: Die römischen Fibeln aus Augst und Kaiseraugst. Augst.Sagadin, M. 1979: Antične pasne spone in garniture v Sloveniji, Arheološki vestnik 30, 294-338.Sakař, V. 1953: Římské keramické importy v Československu. Praha.- 1956: Terra sigillata v českých nálezech, Památky archeologické 47, 52-69.- 1964: Česká oblast ve světle styků s římským imperiem. Kandidátská disertační práce (rkp.), I-II. Praha.

75

- 1965: Značky na bronzových nádobách starší doby římské v Čechách, Památky archeologické 56, 149-160.- 1970: Roman Imports in Bohemia. Praha.- 1973: Some Problems of the Import of the Early Roman Period in Bohemia, Archaeologia Polona 14, 231-235.- 1974 (ed.): Římské importy. Referáty přednesené na semináři, konaném u příležitosti výstavy Římské nálezy v Če-

chách. Praha.- 1980: Spotřební keramika římských provincií v českých nálezech, Časopis Národního muzea, řada historická 147,

1978, 121-146.- 1994: Čechy a podunajské provincie Římské říše, Sborník Národního muzea, řada A-Historie 45, 1991, 1-66.Sakař, V. – Kurz, K. 1973: Římské nálezy v Čechách, 1. – 4. století. Katalog výstavy. Praha.Salač, V. 2006a: O obchodu v pravěku a době laténské především, Archeologické rozhledy 58, 33-58.- 2006b: 2000 let od římského vojenského tažení proti Marobudovi. Naše nejstarší historické výročí a metodologické

problémy studia starší doby římské, Archeologické rozhledy 58, 462-485.Sedláčková, H. 1975: Žárový hrob ze starší doby římské z Kostomlat n. L., o. Nymburk, Archeologické rozhledy 27,

126-131.Sedlmayer, H. 1999: Die römischen Bronzegefäße in Noricum. Montagnac.Schmidt, B. – Nitzschke, W. 1989: Ein Gräberfeld der Spätlatènezeit und der frührömischen Kaiserzeit bei Schkopau, Kr.

Merseburg. Berlin.Schmidt, H. 1902: Die römischen Bronzegefäße auf Schloß Teplitz. Nachrichten über deutsche Alterthumsfunde 6, 88-94.Schönberger, H. 1985: Die Truppenlager der frühen und mittleren Nordsee und Inn. Bericht der Römisch-Germanischen

Kommission 66, 321-497.v. Schnurbein, S. 1994: Römische Handwerker in der Germania Magna – Diskussionsbeitrag. In: von Carnap-Bornhe-

im, C. (ed.), Beiträge zu römischer und barbarischer Bewaffnung in den ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Lublin – Marburg, 377-378.

- 1995: Vom Einfluß Roms auf die Germanen. Vorträge G 331, Nordrhein-Westfälische Akademie der Wissenschaften. Opladen, 5-28.

v. Schnurbein, S. – Erdrich, M. 1992: Das Projekt: Römische Funde im mitteleuropäischen Barbaricum, dargestellt am Beispiel Niedersachsen, Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 73, 5-27.

Schulz, V. 1885: Hrob u Zlivi, Památky archeologické 13, 65-80.Sklenář, K. 1966: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky, Zprávy Československé společnosti archeo-

logické při ČSAV, Supplément 2. Praha.- 1973: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky II, Zprávy Československé společnosti archeologic-

ké při ČSAV, Supplément 10. Praha.- 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Prehistorie a protohistorie. Praha.Stefani, G. 2006: Casa del Menandro (I, 10). In: P. G. Guzzo, Argenti a Pompei. Milano, 191-223.Stupperich, R. 1997: Export oder Technologietransfer? Beobachtungen zu römischen Metallarbeiten in Germanien. In:

Bridger, C. – v. Carnap-Bornheim, C. (edd.), Römer und Germanen – Nachbarn über Jahrhunderte. Oxford, 19-24.Svoboda, B. 1939: Hroby z doby římského císařství v Lysé nad Labem, Památky archeologické 41, 1936-1938, 129-131.- 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha.- 1974: Importy pomáhají poznávat dějiny. In: Sakař, V. (ed.), Římské importy. Praha, 62-75.Svobodová, H. 1983: Bronzové nádoby z keltských oppid v Čechách a na Moravě, Archeologické rozhledy 35, 656-677.- 1985: Antické importy z keltských oppid v Čechách a na Moravě, Archeologické rozhledy 37, 653-668.Šimek, E. 1923: Čechy a Morava za doby římské. Praha.- 1930: Velká Germanie Klaudia Ptolemaia I. Praha.- 1949: Velká Germanie Klaudia Ptolemaia IV. Brno.Šnajdr, L. 1876: Starožitnosti Kostomlatské, Památky archeologické 10, 647-650.Teegen, W.-R. – Franzius, G. 2002: Tracsn of manufacturing processes and use wear of Roman brooches from the site of

the „Clades variana“ (Kalkriese, Germany). In. Giumlia-Mair, A. (ed.), I bronzi antichi: Produzione e tecnologia. At-ti del XV Congresso Internazionale siu Bronzi Antichi (Grado-Aquilieia). Montagnac, 506-511.

Tejral, J. 1995: Zur Frage der frühesten elbgermanischen Machtzentren nördlich der mittleren Donau am Beispiel des römischen Impores. In: Tejral, J. – Pieta, K. – Rajtár, J. (edd.), Kelten, Germanen, Römer vom Ausklang der Latène--Zivilisation bis zum 2. Jh. im Mitteldonaugebiet. Brno – Nitra, 225-265.

- 1997: The Amber Route and the Roman Military Campaigns north of the middle Danube Area during the first two centurie A.D. In: Čižmářová, J. – Měchurová, Z. (edd.), Peregrinatio Gothica. Jantarová stezka. Supplementum ad Acta Musei Moraviae 82, 111-136.

Tempelmann-Maczyńska, M. 1985: Die Perlen der römischen Kaiserzeit und der frühen Phase der Völkerwanderungszeit im mitteleuropäischen Barbaricum. Mainz.

TIR 1986: Oliva, P. – Burian, J. – Nemeškalová–Jiroušková, Z. – Tejral, J. 1986, TABVLA IMPERII ROMANI. Castra Regina, Vindobona, Carnuntum. Auf der Grundlage der Weltkarte 1:1000000 (M-33 Praha). Praha.

TIR 2002: Kaczanowski, P. – Margos, U. (edd.) 2002, TABVLA IMPERII ROMANI. M 34- Kraków. Kraków.

76

Trufanov, A. A. 2004: Prjažki rannich provincial´no-rimskich form v Severnom Pričernomor´e, Rossijskaja archeologi-ja 2004/4, 160-170.

Ulbert, G. 1977: Die römischen Funde von Bentumersiel. Probleme der Küstenforschung im südlichen Nordseegebi-et 12, 33-65.

Unz, Chr. – Deschler-Erb, E. 1997: Katalog der Militaria aus Vindonissa. Militärische Funde, Pferdegeschirr und Joch-teile bis 1976. Brugg.

Vích, D. v tisku: Českomoravské pomezí v době římské, Pravěk (Suppl.).Völling, Th. 1989: Bemerkungen zu einer älterkaiserzeitlichen Fibel aus Gaukönigshofen, Bayerische Vorgeschichtsblät-

ter 54, 235-241.- 1994: Studien zu Fibelformen der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und ältesten römischen Kaiserzeit, Bericht der

Römisch–Germanischen Kommission 75, 147-282.- 1998: Bemerkungen zum frühgermanischen Grab aus Eggolsheim, Lkr. Forchheim. In: Zeitenblicke Ehrengabe für

Walter Janssen. Rahden/Westf., 125-132.- 2005: Germanien an der Zeitenwende. Studien zum Kulturwandel beim Übergang von der vorrömischen Eisenzeit

zur älteren römischen Kaiserzeit in der Germania Magna. Oxford.Voß, H.-U. 2005: Hagenow in Mecklenburg. Ein frühkaiserzeitlicher Bestattungsplatz und Aspekte der römisch-germa-

nischen Beziehungen, Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 86, 19-59.- 2007: Das Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum – zu einigen Aspekten der Fundauswertung. In:

Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 3. České Budějovice, …Voß, H.-U. – Hammer, P. – Lutz, J. (edd.) 1998: Römische und germanische Bunt- und Edelmetallfunde im Vergleich.

Archäometallurgische Untersuchungen ausgehend von elbgermanischen Körpergräbern. Bericht der Römisch-Ger-manischen Kommission 79, 107-382.

Wielowiejski, J. 1970: Kontakty Noricum i Pannonii z ludami pólnocznymi. Wroclaw – Warszawa.- 1978: Początki napływu rzymskich importów przemysłowych do ziem zadunajskich. Práce i materiały Muzeum ar-

cheologicznego i etnogtaficznego w Łodzi, Seria Archeologiczna 25, 395-403.- 1980: Główny szlak bursztynowy w czasach cesarstwa rzymskiego. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk.Wheeler, R. E. M. 1965: Der Fernhandel des Römischen Reiches in Europa, Afrika und Asien. München – Wien.Wołągiewicz, R. 1970: Napływ importów rzymskich do Evropy na północ od środkowego Dunaju, Archeologia Polski

15, 207-252.Zimmermann, W. H. 1972: Eine Ringfibel mit auswärts gewendeten Tierköpfen aus Midlum-Northum, Kreis Wesermün-

de, Neue Ausgrabungen und Forschungen in Niedersachsen 7, 185-202.

Eduard Droberjar: „Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis lixae ac negotiatores reperti…“ (Tacitus, An-nales II,62,3). Zur Interpretation der römischen Importe bei den böhmischen Sueben in der Marbod-Zeit.

Aus dem Studium der römischen Importe der Augustus- und der frühen Tiberiuszeit geht ein Bedürfnis hervor, neue und ausführliche Typologien einiger Artefakte zu bilden (z.B. Augenfibeln des Haltern- oder Kalkriese-Typus, weitere Fibeln z.B. vom Typus Bentumersiel und Augst/Dobřichov, Schnallen vom Typus Oldenstein 1033-Var., u.a.; Drober-jar 2006b, 626-633). Ein spezielles typologisch-chronologisches System für die Zeit von Augustus ist aus dem Grunde wichtig, daß die Typologien aus den jüngeren Perioden der römischen Kaiserzeit oder umgekehrt aus der früheren Zeit (Spätlatènezeit und späte Zeit von Caesar) nicht immer zu verwenden sind, vor allem wegen der Provenienz-Unsicher-heiten (was ist römisch und was germanisch ?). Der entscheidende Faktor war dabei das Durchdringen verschiedener rö-mischen (norischen, italischen, gallischen sowie rheinischen) Produkte mit den germanischen (suebischen) und das Wir-ken der römischen Armee und Handwerker im Gebiet des sog. Barbaricums. In Böhmen sind die ältesten römischen (d.h. italischen und norischen) Importe schon in der Oppiden-Phase der Spätlatènezeit belegt und sie kommen auch in der äl-testen Phase der suebischen Besiedlung in der Stufe Eggers A vor, d.h. in der Plaňany-Gruppe der Großromstedt-Kultur (Droberjar 2006a, 46-51). Die Hauptwelle der Importe kann man jedoch erst in die zweite frühsuebische Phase in der Stufe Eggers B1, bzw. Phase B1a (sog. böhmische Phase der Importe nach Wołągiewicz), einreihen.

Auf Grund des Verzeichnisses aller römischen Importe der Stufe B1 in Böhmen, d.h. in der Dobřichov-Gruppe der Großromstedt-Kultur (Droberjar 2006b), kann man konstatieren, daß nach der Zahl der Fundstellen die Bronzegefässe überwiegen (44 %). Fast eine Drittel unter ihnen stellen die Pfannen vom Typus E 131 dar. Die zweite zahlreichste Gruppe waren die Fibeln (20 %) – die norischen (vor allem A 67) wiegen über die weströmischen (vor allem A 19a). Es sind auch die Luxustypen der Fibeln vertreten, vor allem Distelfibeln und die Fibeln vom Typus Augst/Dobřichov. Die dritte zahl-reichste Gruppe der römischen Importe bilden die Gürtelgarnituren (15 %). Zu den weiteren Importtypen werden Münzen (zu erwähnen ist die Zunahme der Asen von Augustus, die Kontramark VAR tragen) eingereiht, weiter Fragmente der sil-bernen Gefässe, wahrscheinlich auch Glaskoralen und hölzerne Schränkchen, Fingerringe, Spiegeln, Terrakota u.a.

Obwohl die Mehrheit der Funde aus den Gräberfeldern stammt (vor allem aus Dobřichov-Pičhora und Třebusice), im Zusammenhang mit der koordinierten Detektor-Forschung nimmt in den letzten Jahren die Zahl der Siedlungsfunde

77

sehr markant zu. Die Anwesenheit eines römischen Importstückes im Grab ist jedoch kein Beleg einer wichtigen Sozial-stellung des Verstorbenen. Für die Bezeichnung des Grabs als reich ist natürlich die Anwesenheit der römischen Impor-te wichtig, aber nur einigen und in der bestimmten Kombination. Die reichen Gräber der frührömischen Kaiserzeit der Stufe B1 kann man in Böhmen vor allem durch drei Grundkriterien definieren (ausser der hohen Zahl der Bronzegefäs-se): 1) Zusammenauftreten der Bronzegefässe, römischen Fibeln und der Gürtelgarnituren (Dobřichov-Pičhora, Grab I, VI, 116; Mikovice; Praha-Bubeneč, Grab II und IV; Zliv); 2) Anwesenheit eines Silbergefässes (Holubice, Dobřichov-Pičhora, Grab II, III und 147); 3) Anwesenheit einer germanischen Silberfibel, eines Goldringes oder eines Goldanhän-gers (Dobřichov-Pičhora, hr. V a 148). Die angeführten Gräber gehören zu der reichsten I. Gruppe der suebischen Ge-sellschaft der frühen römischen Kaiserzeit (Droberjar 2006b, 645-646).

Die Mehrheit der Gegenstände der römischen Ursprung kam in die Stufe B1 nach Böhmen als Bestandteil des Han-dels (vor allem die Bronzegefässe, Metallteile der Kleidung – Fibeln und die Gürtelgarnituren). Mit dem Handel können einen Zusammenhang auch eingeritzte Zeichen an den Bronzegefässen haben. Zahlreiche Funde der römischen Impor-te bei den böhmischen Sueben sind zweifellos der Reflex der Existenz eines Machtzentrums der sog. Marbod-Reich und das Zeugnis der schriftlichen Quellen über die Wirkung der römischen Händler „lixae ac negotiatores“ (Tacitus, Ann. II,62,3) auf dem Hof von Marbod (Marobudon). Bisher wurde in Böhmen kein Handwerk-Handelszentrum der Marbod-Reiches identifiziert, obwohl zahlreiche Indizien und neue Funde vor allem den mittelböhmischen Elberaum andeuten. Wir kennen auch keine Gräber der Händler, obwohl einige Skelettgräber mit den römischen Importe so bezeichnet wer-den konnten. In Böhmen, vielleicht gerade in der Umgebung des Marbod-Hofs, befand sich ein zentraler Umladeplatz der römischen Ware für die weiteren Gebiete des Barbaricums (Mittelelbegebiet und die Przeworsk-Kultur). Kontakte zu den mitteldeutschen Gebieten dokumentieren die Funde der römischen Importe aus den Fundstellen Liebersee, Groß-romstedt, Bebra und Kleinzerbst (Bemmann 1999), die die Analogien in den böhmischen Funden der Stufe B1 haben. Böhmen kam so der Schnittpunkt der Handelskontakte zwischen Noricum und Rheingebiete an der einer Seite und den anderen Gebieten des mitteleuropäischen Barbaricum vor. Die wichtige Kommunikation, entlang die die Ware aus No-ricum (wahrscheinlich gerade aus Magdalensberg und vielleicht auch aus weiteren norischen Handels- und Handwerks-zentren) über Mitteldonaugebiet und Südmähren nach Ost- und Mittelböhmen kam, war sog. Trstenice-Weg. Außer dem Handel beteiligten sich am Import der römischen Erzeugnisse im gewissen Masse auch andere Formen, vor allem die Beute, Keimelien, vielleicht auch Tributen, event. Subsidien. Die Erforschung der Importe ist durch potenzionelle Her-stellung der „römischen Produkte“ außer dem Gebiet der römischen Reich kompliziert: sowohl in der Form der germa-nischen Nachahmungen (wahrscheinlich einige Typen der norischen Schnallen Garbsch E 7, event. andere Artefakte), als auch durch die Möglichkeit der direkten Teilnahme der römischen Handwerker im Barbaricum, vor allem in der Mi-lieu eines Machtzentrums (Machtzentren ?).

Sehr wichtige Erkenntnisse für den Römerhandel gehen von den Analysen der Messingprodukte hervor, vor allem aus der Fundstelle Třebusice (Droberjar – Frána 2004; Droberjar 2006b, 655-659, Abb. 36-38). Oft sehr hochwertiges Messing, aus dem zahlreiche Artefakte gegossen wurden – sowohl römische (weströmische Fibeln A 19a, norische Fi-beln A 67, verschieden weitere Fibeln, Schnallen u.a.), als auch germanische (z.B. Augenfibeln) – musste auf dem Gebiet der Römerreich hergestellt werden. In das Barbaricum konnte auch dieser sehr hochgeschätzte Rohstoff, der mit seinem Aussehen Gold immitierte, importiert werden. Im Grab Nr. 202 in Třebusice wurde eine kleine Flachstange vom Mes-sing gefunden, die als Ingot interpretiert werden kann. Sie wurde vom hochwertigen Messing mit dem Inhalt 31,3 % her-gestellt, das mit dem modernen Rohstoff vergleichbar ist. Belege der Herstellung der Messingartefakte sind eine steiner-ne Gußform für hufeisenförmige Schnallen aus dem Grab 320 und eine hufeisenförmige Messingschnalle aus dem Grab 587 aus derselben Fundstelle – ihre direkten Analogien stammen aus den frührömerzeitlichen Fundstellen des nordpon-tischen Gebietes, vor allem aus Simferopolis am Krym (Trufanov 2004, 160, 161, ris. 1:7-14). Böhmische Funde können so relativ verläßlich dokumentieren, daß die Anwesenheit der römischen Handwerker im Zentrum der Marbod-Reich mehr als wahrscheinlich ist. Ich meine, daß die nach Tacitus „lixae ac negotiatores“ nicht nur die Händler, sondern auch die Handwerker sein konnten.

Deutsch von O. Chvojka

78

Obr. 1. Typologie časně římských bronzových nádob v Čechách ve stupni B1 (podle Eggers 1951; Boesterd 1956; Rei-nert 1995). 1: E 7, 2: E 8, 3: E 18, 4: E 38, 5: E 24, 6: E 30, 7: E 33, 8: 124, 9: E 67, 10: E 69, 11: E E 92, 12: E 96, 13: E 131, 14: E 134-var., 15: E 140, 16: E 137, 17: E 154, 18: E 155, 19: E 159a, 20: E 160, 21: E 162, 22: E 163, 23: Bo-esterd 264/265, 24: Reinert Abb. 5:1.Abb. 1. Typologie der frührömerzeitlichen Bronzegefäße in Böhmen in der Stufe B1.

79

Obr. 2. Typologie časně římských spon západní provenience v Čechách ve stupni B1 (podle Almgren 1923; Ettlinger 1973; Riha 1979; Feugère 1985; Völling 1998). 1: A 15, 2: Riha 1.5, 3: A 19a, 4: Riha 5.13, 5: Riha 5.9, 6: Aucissa, 7: A 22a, 8: Nertomarus, 9: Langton Down, 10: typ Augst/Dobřichov (Dobřichov-Pičhora), 11: Feugère 16a, 12: Feugère 19b, 13: Feugère 19d, 14: Feugère 19c, 15: A 241, 16: typ Haltern (Eggolsheim), 17: typ Bentumersiel (Bentumersiel), 18: Feugère 13b (Pozn.: kromě uvedených lokalit jsou znázorněny jen typy podle jednotlivých autorů).Abb. 2. Typologie der frührömerzeitlichen Fibeln der westlichen Ursprung in Böhmen in der Stufe B1.

80

Obr. 3. Typologie „Distelfibeln“ (podle Böhme-Schönberger 2002). 1: typ Böhme-Schönberger 1, 2: typ Böhme-Schön-berger 2 (= Feugère 15a), 3: typ Böhme-Schönberger 3, 4: typ Böhme-Schönberger 4 (= Feugère 16a), 5: typ Böhme--Schönberger 5 (= Feugère 19a-b), 6: typ Böhme-Schönberger 6 (= Feugère 19d), 7: typ Böhme-Schönberger (= Feugè-re 19c), 8: typ Böhme-Schönberger 8 (= Feugère 20c), 9: typ Böhme-Schönberger 9 (= Feugère 20d1).Abb. 3. Typologie der Distelfibeln.

81

Obr. 4. „Distelfibeln“ z českých nálezů stupně B1. 1: Dobřichov-Pičhora, hr. 16; 2: Dobřichov-Pičhora, hr. II; 3-4: Tře-busice, hr. 587; 5: Dobřichov-Pičhora, hr. II; 6: Pchery; 7: Třebusice.Abb. 4. Distelfibeln von den böhmischen Funden der Stufe B1.

82

Obr. 5. Spony typu Augst/Dobřichov. 1: Augst (podle Fünfschiling 1993), 2: Dobřichov-Pičhora, hr. 94 (podle Dro-berjar 1999).Abb. 5. Fibeln des Typus Augst/Dobřichov.

Obr. 6. Typologie noricko-panonských spon v Čechách ve stupni B1 (podle Garbsch 1965 a Demetz 1999). 1: A 67a, 2: A 67b, 3: A 236b, 4: A 236c, 5: A 237c, 6: A 238b, 7: Demetz TKF Ia1, 8: Demetz TKF Ib2 (Praha-Bubeneč), 9: Demetz TKF IIb1 (Pozn.: kromě uvedené lokality jsou znázorněny jen typy podle jednotlivých autorů).Abb. 6. Typologie der norisch-pannonischen Fibeln in Böhmen in der Stufe B1.

83

Obr. 7. Typologie pásových garnitur v Čechách ve stupni B1 (podle Garbsch 1965; Oldenstein 1976; Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000; Droberjar 2006b). 1: Garbsch G1b, 2: Garbsch G1c, 3: Garbsch G2b, 4: Garbsch G2d, 5: Ol-denstein 1033, 6: Garbsch B1b, 7: Garbsch B1f, 8: Garbsch B1k, 9: Garbsch B5a, 10: Garbsch Ka, 11: Garbsch B7a, 12: Garbsch B7b, 13: Garbsch B7f, 14: Garbsch B7g, 15: typ Lekowo, 16: Garbsch E1b, 17: Garbsch E3a, 18: typ B1 (Pra-ha-Bubeneč), 19: typ B2 (Dobřichov-Pičhora), 20: typ B3 (Dobřichov-Pičhora), 21: typ B4 = Garbsch R2, 22: typ B5 (Sörby-Störlinge), 23: typ E1 (Kutná Hora-Sedlec), 24: typ C1 (Přerov nad Labem), 25: typ E2 = Oldenstein 305 (Dob-řichov-Pičhora). (Pozn.: kromě uvedených lokalit jsou znázorněny jen typy podle jednotlivých autorů).Abb. 7. Typologie der Gürtelgarnituren in Böhmen in der Stufe B1.

84

Obr. 9. Rozšíření bronzových nádob stupně B1 v Čechách. 1: Číňov, 2: Dobřichov-Pičhora, 3: Holubice, 4: Hořín, 5: Ho-řovice, 6: Hradiště, 7: Kněževes, 8: Kostomlaty nad Labem, 9: Kropáčova Vrutice, 10: Kšely, 11: Lomazice, 12: Lysá nad Labem, 13: Lysec, 14: Mikovice, 15: Nymburk „U Sv. Vojtěcha“, 16: Nymburk „Za Cukrovarem“, 17: Obříství, 18: Ohnišťany, 19: Praha-Bubeneč (KH), 20: Praha-Bubeneč „U Modré růže“, 21: Radovesice, 22: Stehelčeves, 23: Straky, 24: Tišice, 25: Třebusice, 26: Velké Zboží, 27: Vrbice, 28: Zliv.Abb. 9. Verbreitung der Bronzegefässe der Stufe B1 in Böhmen.

Obr. 8. Rozšíření bronzových nádob ve stupni A (plaňanská skupina GRK). 1: Hradec Králové, 2: Kluk, 3: Kostomlaty nad Labem, 4: Litoměřice, 5: Lysá nad Labem, 6: Plotiště nad Labem, 7: Velký Osek, 8: Vraclav.Abb. 8. Verbreitung der Bronzegefässe in der Stufe A (Plaňany-Gruppe der GRK).

85

Obr. 10. Rozšíření bronzových (italských) nádob stupně B1 v barbariku (podle Kunow 1985).Abb. 10. Verbreitung der (italienischer) Bronzegefässe der Stufe B1 im Barbaricum.

86

Obr. 11. Rozšíření bronzových (italských) nádob fáze B1a v barbariku (podle Kunow 1985).Abb. 11. Verbreitung der (italienischer) Bronzegefässe der Phase B1a im Barbaricum.

87

Obr. 12. Rozšíření bronzových (západořímských) nádob stupně B1 v barbariku (podle Kunow 1985).Abb. 12. Verbreitung der (weströmischen) Bronzegefässe der Stufe B1 im Barbaricum.

88

Obr. 13. Rozšíření římských spon stupně B1 v Čechách. 1: Beroun-Plzeňské předměstí, 2:Brozany, 3: Budiměřice, 4: Býčkovice, 5: Dobřichov-Pičhora, 6: Dobříň, 7: Duchcov (Union), 8: Duchcov (Petr a Pavel), 9: Havraň, 10: Hradiště, 11: Kněževes, 12: Kostomlaty nad Labem, 13: Kropáčova Vrutice, 14: Liběšice, 15: líbezníce, 16: Lomazice, 17: Lovo-sice, 18: Lučice, 19: Lysá nad Labem, 20: Měcholupy, 21: Mělník-Pšovka, 22: Mikovice, 23: Nebovidy, 24: Nehvizdy, 25: Nymburk „U Sv. Vojtěcha“, 26: Nymburk „Za Cukrovarem“, 27: Obříství, 28: Odřepsy, 29: Ohnišťany, 30: Ohrada, 31: Oranice, 32: Ovčáry, 33: Otvovice, 34: Pečky (ŽH), 35: Pečky (ON), 36: Pchery, 37: Praha-Bubeneč (KH), 38: Pra-ha-Ďáblice, 39: Praha-Křeslice, 40: Praha-Modřany, 41: Praha-Smíchov, 42: Praha-Vysočany, 43: Přerov nad Labem, 44: Radovesice, 45: Sány, 46: Siřem, 47: Stehelčeves, 48: Straky, 49: Tišice, 50: Touchovice, 51: Trmice, 52: Třebenice, 53: Třebestovice-Sadská, 54: Třebusice, 55: Tuklaty, 56: Velenka, 57: Velké Zboží, 58: Větrušice, 59: Vrbice, 60: Všechla-py, 61: Zadní Poříčí, 62: Zliv, 63: Židovice.Abb. 13. Verbreitung der römischen Fibeln der Stufe B1 in Böhmen.

Obr. 14. Rozšíření římských pásových garnitur stupně B1 v Čechách. 1: Býčkovice, 2: Dobřichov-Pičhora, 3: Dobřicho-vice, 4: Doksany, 5: Hrdly, 6: Kadaň-Jezerka, 7: Křesín, 8: Kutná Hora-Sedlec, 9: Lomazice, 10: Mikovice, 11: Nebo-vidy, 12: Nymburk, 13: Ohnišťany, 14: Pečky, 15: Pchery, 16: Praha-Bubeneč (KH), 17: Přerov nad Labem, 18: Radim, 19: Stehelčeves, 20: Tišice, 21: Třebusice, 22: Zliv.Abb. 14. Verbreitung der römischen Gürtelgarnituren der Stufe B1 in Böhmen.

89

Obr. 16. Rozšíření římských mincí z doby Augustovy a Tiberiovy v Čechách. 1: Býchory, 2: Dobronice, 3: Drahoraz, 4: Hrušová, 5: Chrudim I, 6: Chrudim II, 7: Kostomlaty nad Labem, 8: Kyšice, 9: Nová Ves u Kolína, 10: Pšov, 11: Poče-plice, 12: Polepy, 13: Praha-Modřany, 14: Třebestovice-Sadská, 15: Zbyslav.Abb. 16. Verbreitung der römischen Münzen aus der Zeit von Augustus und Tiberius in Böhmen.

Obr. 15. Rozšíření římských mečů a kování pochev stupně B1 v Čechách. 1: Dobřichov-Pičhora, 2: Hradiště, 3: Rado-vesice, 4: Stehelčeves, 5: Třebusice.Abb. 15. Verbreitung der römischen Schwerter und Scheidenbeschläge der Stufe B1 in Böhmen.

90

Obr. 17. Doklad výroby „římských“ mosazných podkovovitých přezek v Čechách (Třebusice) a analogické typy na Kry-mu. 1-2: Třebusice, hr. 320 (kamenný kadlub na odlévání přezek); 3-4: Třebusice, hr. 587; 5-8: Simferopol/Skytská Ne-apol (Trufanov 2004). Typ Oldenstein 1033 – 9: Saalburg; 10: Dobřichov-Pičhora, RŽH; 11: Slovinsko (Sagadin 1979); 12: Vindonissa (Unz – Deschler-Erb 1997); 13-17: Magdalensberg (Dolenz – Flügel – Öllerer 1995).Abb. 17. Belege der Herstellung der „römischen“ hufeisenförmigen Messingschnallen in Böhmen (Třebusice) und ana-logische Typen aus Krym.

91

Obr. 18. Ukázky římských importů stupně B1 z Dobřichova-Pičhory. 1: hr. 147, 2: hr. V, 3: hr. 16, 4: hr. 94.Abb. 18. Beispiele der römischen Importe der Stufe B1 aus Dobřichov-Pičhora.

92

Obr. 19. Ukázky římských importů ze žárových hrobů stupně B1 z Třebusic. 1: RŽH, 2: hrob 562, 3: hrob 560, 4: hrob 727, 5: hrob 273, 6: hrob 404, 7: hrob 180, 8: RŽH.Abb. 19. Beispiele der römischen Importe aus den Brandgräbern der Stufe B1 aus Třebusice.

93

Obr. 20. Praha-Bubeneč, kostrový hrob IV (bronzové nádoby).Abb. 20. Praha-Bubeneč, Skelettgrab IV (Bronzegefässe).