bosované zdivo na českých hradech ve středověku. the use of bossage in medieval castles in...

SVORNÍK 12/2014 1

Bosované zdivo na českých hradech ve středověku Jiří Varhaník

AbstrAkt Příspěvek podává stručnou charakteristiku bosovaného zdiva na českých hradech ve středově-ku. Tento výtvarný projev se v Čechách uplatnil ve třech vlnách v různých slohových obdobích, přičemž v žádném z nich nedoznal většího rozšíření. První skupina románských hradů, při je-jichž stavbě bylo užito bosovaných kvádrů, vznikla v rámci štaufské kolonizace území Chebska a částečně Sedlecka, tehdy odtržených od českého státu. Druhou skupinu představují některé královské hrady z doby vlády krále Přemysla Otakara II. Poslední okruh českých hradů, na nichž bylo užito bosovaných kvádrů, souvisí s činností dvorské huti krále Václava IV.

AbstrAct – the use of bossAge in medievAl cAstles in bohemiAThis contribution is a brief description of bossage in Czech castles of the medieval period. This architectural style appeared in Bohemia in three waves, in architectural phases, and none of them spread more widely. The first group comprises Romanesque castles, which were constructed using bossage and built during Hohenstaufen colonisation of the Cheb district and part of the Sedlec area. Both of these districts were at that time separate from the Kingdom of Bohemia. The second group includes several royal castles dating from the reign of King Přemysl Otakar II; the third comprises a group of Bohemian castles featuring bossage, related to the activities of the stonemasons’ yard associated with the court of King Václav IV.

Klíčová slova Hrad, bosované zdivo, kvádr

key wordsCastle, bossage, stone block

strana 1–12

Užití zdiva z bosovaných kvádrů bylo rozšíře-no již v antice, a to jak v Řecku, tak v Římě. 1)

Místu bosovaného zdiva v architektuře českých hradů zatím nebyla věnována žádná sou-hrnná práce. Stručný exkurs do této problematiky obsahuje úvodní stať klasického díla D. Menclové, která se soustředila zejména na původ bosované-ho zdiva a zdůrazňovala jeho ideovou náplň jako takřka určujícího výtvarného projevu, hrajícího významnou roli v reprezentaci štaufských panov-níků, snažících se navazovat na někdejší římské vzory. Autorka předpokládala inspiraci jak z Malé Asie, s jejímž prostředím přišel do kontaktu Fried-rich Barbarossa při druhé křížové výpravě, ale též tehdy dochovanými, ale dnes již neexistujícími stavbami na římském limitu v Německu. Autorka dále vypočítává německé země, kde se bosované

zdivo prosadilo jen v omezeném rozsahu, což při-čítá lokálním tradicím. 2)

Otázce možného vlivu křížových výprav na ar-chitekturu evropských a zvláště českých hradů, včetně problematiky užívání bosovaného zdiva, se věnoval T. Durdík, který však v tomto ohledu do-spěl ke spíše skeptickým závěrům. 3)

Zcela nedávno se problematikou bosovaného zdiva na českých hradech zabývaly dvě odlišně koncipované práce. První je článek T. Durdíka o bosovaných kvádrech na českých hradech v době štaufské a pozdně přemyslovské, který vyšel až po autorově předčasném úmrtí. 4) Příspěvek obsa-huje věcnou rekapitulaci dosavadních poznatků o hradech uvedených období, na nichž se docho-valy bosované kvádry ať již in situ, či v sekundární poloze, a doprovázejí jej poměrně početná vyob-

1) Pojem „bosované zdivo“ je v české odborné literatuře již dlouhodobě užíván a není proč jej nahrazovat opisem „zdivo typu Buckelquader“, jak z nepochopitelných důvodů činí R. Šimůnek, Reprezentace české středověké šlechty. Praha 2013, s. 241.2) D. Menclová, České hrady 1, 2. Praha 1972, s. 45–48. 3) T. Durdík, K problematice možného ovlivnění středoevropské hradní architektury křížovými výpravami do Svaté země, in: Archaeologia historica 36/1, 2011, s. 7–25.4) T. Durdík, Buckelquader auf böhmischen Burgen der staufischen und spätpřemyslidischen Zeit, in: Die Pfalz Wimpfen und der Burgenbau in Südwestdeutschland, Petersberg 2013, Forschungen zu Burgen und Schlösser 15, s. 217–225.

2 SVORNÍK 12/2014

JIŘÍ VARHANÍK: Bosované zdivo na českých hradech ve středověku strana 1–12

razení, mezi nimiž převažují kvalitně reproduko-vané barevné fotografie.

Druhou prací je kniha P. Schichta, věnovaná vý-skytu bosovaných kvádrů v Rakousku. Předností publikace je katalog staveb s bosovanými kvádry v rakouských zemích a početná fotografická a plá-nová dokumentace. 5) V rámci širšího záběru autor sleduje ve stručných exkurzech též výskyt boso-vaných kvádrů v dalších evropských zemích. Dvě stručné stati, svým obsahem se víceméně překrý-vající, věnované českému a moravskému materiá-lu, však vycházejí jen z velmi selektivního výběru literatury, přičemž není zřejmé, zda se autor s uvá-děnými stavbami vůbec seznámil, neboť jejich vý-čet je nesprávný a přijaté závěry svědčí o zcela po-vrchním přístupu k uvedené problematice.

Bosované kvádry se objevily v hradní architek-tuře v českých zemích ve třech vlnách v různých slohových obdobích, přičemž v žádné z nich ne-doznal tento výtvarný projev většího rozšíření. Periodizaci jejich výskytu stručně charakterizoval T. Durdík. 6)

Nejstarší skupina románských hradů, při jejichž stavbě bylo užito bosovaných kvádrů, nevznikla na území tehdejšího českého státu. K jejich vý-stavbě došlo na konci 12. a v 1. polovině 13. sto-letí v souvislosti se štaufskou kolonizací Chebska a částečně Sedlecka. Druhá nepočetná skupina staveb s bosovanými kvádry je spojena s velkým rozmachem hradní architektury za vlády Přemys-la Otakara II., avšak s výjimkou velkolepého zjevu zvíkovské Hlízové věže mělo užití tohoto výtvar-ného projevu v masové stavební produkci králov-ských hradů jen okrajový charakter, zatímco na

početných nově vznikajících šlechtických hradech se tento výtvarný projev neuplatnil vůbec.

Poslední okruh staveb v hradní architektuře středověkých Čech, na nichž bylo užito bosova-ných kvádrů, je v literatuře spojován s činností dvorské huti Václava IV. Další zcela vzácné přípa-dy výskytu bosovaných kvádrů v českých zemích nenáleží do záběru tohoto příspěvku.7)

Hrady založené v rámci štaufské kolonizace Bosované zdivo jako svébytný výtvarný projev

proniklo poprvé na české území v důsledku zá-boru německého území Chebska, k němuž došlo v 2. polovině 11. století. 8) Na akropoli slovanské-ho hradiště v Chebu vyrostl nejprve vohburgov-ský hrad s dvojicí polygonálních věží, vybudovaný v jeho západní části. Po získání Chebska Štaufy byl nahrazen novou falcí Friedricha Barbarossy. 9) Na místě jižní z obou věží staršího hradu vznikla hra-nolová Černá věž, situovaná na koso vůči obvod-ní hradbě. Její líce jsou zvenčí i zevnitř vyzděny z rozměrných bosovaných tufových kvádrů z ne-daleké Komorní hůrky mezi Chebem a Františko-vými Lázněmi. 10)

Bosáž je provedena nejednotným způsobem, výška reliéfu jednotlivých bos značně kolísá a bosy nejsou důsledně ohraničeny stezkami po obvodu čelní strany kvádrů. Věž je přístupná jed-noduchým, půlkruhově završeným portálkem ve výši prvního patra. Interiér věže byl opatřen trá-movými stropy, patrně propojenými žebříky či žebříkovými schodišti. Původní podoba ukončení zdiva není dnes patrná, nad posledním řádkem bo-sovaných kvádrů pokračuje nízká barokní nástav-

5) P. Schicht, Buckelquader in Österreich – Mittelalteriches Mauerwerk als Bedeutungsträger. Petersberg 2011.6) T. Durdík, o. c. v pozn. 4, s. 217. 7) J. Kohoutek, Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín 1995, s. 12. Autor předpokládal, že vnější plášť hranolové věže v čele moravského pohraničního hradu Brumova sestával z bosovaných kvádrů. Archeologickým výzkumem odkryté pozůstatky věže postrádají dochované úseky líců. Představu hlízové věže na Brumově přesvědčivě vyvrátil zcela nedávno R. Vrla, Hrad Brumov – nové poznatky a úvahy o stavebním vývoji ve 13. – 16. století, Průzkumy památek 2/2013, s. 115–123. Nález ojedinělého bosovaného kvádru nelze zatím jednoznačně interpretovat jako projev středověké stavební aktivity.Uplatnění bosovaných kvádrů na vstupní věži biskupského hradu v Kroměříži na samém sklonku středověku je již ohlasem bosáží na slohově po-kročilejších renesančních stavbách a s předchozím výskytem tohoto výtvarného projevu na českých hradech zřejmě nikterak nesouvisí. Podobného slohového původu je bosáž na nepatrně starší vstupní věži tovačovského zámku a na zaniklé Židovské bráně v Brně. Z. Vácha – R. Vrla, Kroměřížská biskupská rezidence na konci středověku, in: Archaeologia historica 33, 2008, s. 357–376; R. Vrla, Nové poznatky o stavební podobě kroměřížského hradu na konci středověku, in: Dějiny staveb 2013, s. 151–160.Vzhledem k charakteru lokality rovněž nejsou uvedeny bosované kvádry, užité na stavbě tvrze ve Vlkošově, neboť ta se vymyká z tématu příspěvku – uvádí ji však i P. Schicht, o. c. v pozn. 5.8) F. Kubů, Štaufská ministerialita na Chebsku. Cheb 1997.9) J. Sokol, Cheb, městská památková rezervace a hrad. Praha 1966; J. Úlovec, Hrady, zámky a tvrze na Chebsku. Cheb 1998, s. 78–88; T. Durdík, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 205–208. 10) J. Varhaník – J. Zavřel, K petrografické skladbě zdiva chebského hradu, Památky a příroda 14/1989, s. 15–16. Věž poměrně podrobně popisuje již B. Grueber, Die Kaiserburg zu Eger und an dieses Bauwerk anschliessenden Denkmale. Prag – Leipzig 1864, s. 10–13.

SVORNÍK 12/2014 3


ba. Typologicky věž představuje běžný bergfrit bez jakéhokoli náročnějšího vybavení, ve straně měří 9 m a tloušťka zdiva v přízemí činí 3,2 m. Na dalších stavbách štaufského hradu, vlastní budově falce a patrové kaple, se bosované kvádry neuplat-ňují; zatímco líc zdiva paláce je tvořen zejména ve spodních partiích hrubě opracovanými řádkova-nými kvádry, na kapli se uplatňuje lomové zdivo.

V podstatně menší míře se bosované kvádry vy-skytují na okolních románských hradech chebských ministeriálů Skalné (Vildštejnu), Ostrohu (Seeber-gu), Hazlovu a Hřebenech (Hartenbergu). 11)

Nejlépe je známa stavební podoba hradu ve Skalné. Podle T. Karla a V. Knolla tvořila jeho ne-velké jádro v době jeho vzniku kolem roku 1200 původně jen jednoduchá obvodní hradba, na je-jímž líci se bosované kvádry patrně neuplatňo-valy. K dalšímu rozšíření hradu o hranolovou věž, kapli a další budovu, z níž pocházejí druhotně po-užité bosované kvádry, došlo až v průběhu 1. po-loviny 13. století. Bosované kvádry, dochované in situ, byly užity jak na nárožních armaturách, tak i v ploše stěn. 12)

Pokud Černá věž chebského hradu vznikla sku-tečně již na sklonku 12. století, znamená to, že mezi jejím dokončením a použitím bosovaných kvádrů na Skalné byl časový odstup více než jedné generace. Na Skalné tedy nebylo využi-to pracovních sil, působících předtím na stavbě chebské Černé věže, neboť z těchto kameníků již asi v době pořizování bosovaných kvádrů pro bu-dování hradu ve Skalné žil asi již jen málokterý. Tomu ostatně odpovídá odlišné opracování čel jednotlivých kvádrů, na nichž se uplatňují stezky různé šíře.

Několik bosovaných kvádrů se uplatňuje v ná-rožní armatuře románské budovy na hradě Os-trohu. Vyskytují se v horní části zdiva, což vedlo k závěru, že spodní byla v minulosti přezděna. 13)

Spodní část armatury obou severních nároží paláce hradu v Hazlově je vyzděna z bosovaných kvádrů. 14)

Několik druhotně použitých bosovaných kvád-rů a jeden nalezený ve výkopu nasvědčuje tomu, že též počátky hradu Hartenberg v Hřebenech souvisí s pokusy chebských ministeriálů o zábor sousedního Sedlecka. Zprávy písemných pramenů však nejsou pro nejstarší období k dispozici. 15)

Poměrně složitá je problematika počátků hradu v Lokti na území Sedlecka, které bylo rovněž cílem německého záboru, šířícího se z Chebska, ale tyto snahy se podařilo záhy eliminovat. 16) Oporou krá-lovské moci se zde stal románský královský hrad Loket, jehož český původ dokládá miniaturní ro-tunda s líci, vyzděnými z rozměrných kvádrů. 17) Na hranolové věži hradu se uplatňují nepříliš po-četné, druhotně použité bosované kvádry, které původně zřejmě náležely jiné stavbě, zbořené před výstavbou věže. Jejich druhotné použití přesvědči-vě dokládá skutečnost, že u nárožních arma tur je bosa ponechána pouze na jedné z obou pohledově se uplatňujících stěn. Další druhotně použité boso-vané kvádry jsou osazeny ve zdivu severovýchod-ního rizalitu palácových budov, jehož skladba však nenasvědčuje románskému původu. Absolutní da-tování věže je obtížné; z jejích detailů je zřejmé, že nejde o historizující stavbu z 15. století s druhotně použitými bosovanými kvádry, jak předpokládala

11) J. Úlovec, o. c. v pozn. 9; T. Durdík, o. c. v pozn. 3, s. 217–221.12) T. Karel – V. Knoll, Stavební a historický vývoj hradu Wildstein ve Skalné a jeho srovnání s vybranými hrady chebských ministeriálů, in: Castellolo-gica bohemica 9, 2004, s. 27–62. 13) T. Karel – V. Knoll, Nové poznatky k vývoji hradu Seeberg, in: Dějiny staveb 2005, s. 174–183. 14) T. Karel – V. Knoll, Palác hradu v Hazlově, in: Dějiny staveb 2004, s. 25–36. 15) T. Karel – V. Knoll – J. Klsák, Nové poznatky k vývoji hradu Hartenberk v Hřebenech, in: Dějiny staveb 2007, s. 275–292.16) E. Šamánková – J. Vondra, Loket. Praha 1963, s. 4.17) D. Líbal – J. Muk, Rotunda románského hradu v Lokti, Umění 20, 1972, s. 78–80.

Obr. 1) Hrad Loket, horní část věže (foto J. Varhaník 2008).

4 SVORNÍK 12/2014


starší literatura. 18) V novějších pracích již převa-žuje názor o románském původu věže. 19)

Hrady Přemysla Otakara II.Zvíkovská Hlízová věž je zajisté nejznámější

středověkou stavbou s bosovanými kvádry v Če-chách. Jde o jedinou stavbu domácího stavebníka,

jejíž pohledově se uplatňující líce jsou plně pokry-ty bosáží. Věž je situována na jihozápadním nároží palácového komplexu, přibližně uprostřed jižní poloviny rozsáhlého hradního areálu. Před průče-lí západního křídla paláce předstupuje jen nepa-trně, naproti tomu před průčelí jižního křídla věž předstupuje přibližně třetinou délky své strany. 20)

Jak už uvedla starší literatura, bosáž chybí na úsecích severní a východní stěny věže v místech, kde přiléhají sousední křídla paláce, a to do výš-ky cca 6,5 m nad úrovní podlahy přízemí. Je tedy zřejmé, že od počátku byla zamýšlena jako součást složitějšího stavebního komplexu. 21)

Věž má straně necelých 12 m (11,95 × 11,97) a její výška činí cca 20 m, přičemž úroveň terénu se od doby její výstavby prakticky nezměnila, což doklá-dá nízký úsek podezdívky pod spodní řadou kvád-rů na západní straně, obsahující druhotně použitý architektonický článek.

Kvádry s bosami jsou osazeny v pravidelných řádcích s malou výjimkou při vrcholu vpadliny kolem západního okna prvního patra a v podob-né výšce východně od střílny v jižním průčelí. Na tomto místě se tak uplatňuje 45 řádků bosovaných kvádrů, zatímco jinde 44, kromě výše uvedených partií, kde bosáž zčásti chybí.

Bosované kvádry jsou zhotoveny z šedě zbarve-ného hrubozrnného amfibolicko-biotitického sye-nitu durbachitového typu, který byl použit též na některé architektonické články jak věže, tak palá-ce. Jde o nejodolnější místní stavební materiál. 22) Povrch kvádrů je v důsledku toho jen v zanedba-telném rozsahu postižen erozí.

Zatímco výška kvádrů je až na výjimky konstant-ní vzhledem k jejich řazení do víceméně pravidel-ných řádek, jejich délka kolísá, v některých přípa-dech má čelní stěna kvádru s bosou čtvercový, či dokonce na výšku obdélný tvar. Rovněž plastici-ta a provedení bos, jakož i provedení lemujících stezek nejsou jednotné. Při novém vyspárování

18) E. Šamánková – J. Vondra, o. c. v pozn. 16; D. Menclová, o. c. v pozn. 2, s. 98–101.19) F. Kašička – B. Nechvátal, Loket. Praha 1983, 16; T. Durdík, o. c. v pozn. 9, s. 344–346, zařadil věž do románské výstavby hradu spolu s miniaturní rotundou, obvodní hradbou s věžicemi a pozůstatky paláce, věž bez bližšího zdůvodnění považoval za ovlivněnou štaufskou architekturou sousedního Chebska. J. Anderle, Pozdně románský hrad Loket, Průzkumy památek V/I, 1998, s. 3–12, považoval věž a spodní část zdiva protějšího tzv. Mar-krabského domu, v němž identifikoval ojedinělé bosované kvádry, za někdejší hrad chebských ministeriálů. Tato interpretace, kromě problematické rekonstrukce komunikačního schématu věže a jejího předpokládaného spojení s hradbou, však neřeší otázku druhotně použitých bosovaných kvádrů v lících zdiva věže – srov. J. Varhaník, Chebská Černá věž a počátky hradu v Lokti, Sborník Chebského muzea 1999, s. 12–18.20) J. Varhaník, Hlízová věž hradu Zvíkova, Průzkumy památek I/2000, s. 15–32.21) P. Schicht, o. c. v pozn. 5, překvapivě uvádí, že věž původně stála volně a datuje ji do doby po r. 1230. Skutečnosti, že na věž měla od počátku navazovat dvojice dalších budov, si však byl vědom již F. Tyl, Paměti zvíkovské. Praha 1888, s. 8.22) J. Varhaník – J. Zavřel, K morfologii a petrografii raně gotické výstavby hradu Zvíkova, Památky a příroda 11/1986, s. 65–71.

Obr. 2) Hrad Loket, fotogrammetrické zaměření severozápadního (vle-vo) a jihozápadního průčelí věže s vyznačenými bosovanými kvádry – označeny 1 (podle T. Durdíka 1999).

SVORNÍK 12/2014 5


vnějšího líce zdiva, prováděného v rámci nepříliš šťastných památkových úprav ze 70. let minulého století, došlo dokonce k překrytí částí stezek ně-kterých kvádrů. Výjimečně se vyskytují kvádry, jejichž bosa je důkladně opracována a má téměř „polštářový“ charakter (např. bosa na západní stěně kvádru v 5. řádku v jihozápadním nároží), naproti tomu některé výjimečně dokonce bosu postrádají. Četné bosy jsou opatřeny poměrně vel-kými kamenickými značkami a otvory pro krepny. Již A. Sedláček uvedl, že od 15. vrstvy značek ubý-vá a výše se vyskytují pouze dvě, zatímco výskyt otvorů pro krepny je častější. 23)

Je zřejmé, že způsob opracování pohledově se uplatňujících stěn kvádrů s bosami byl ponechán na zvyklostech jednotlivých kameníků a nebyl po výtvarné stránce nikterak blíže koordinován. Některé anomálie se zatím nedaří interpretovat, např. bosu probranou horizontálním výžlabkem v horní části západního průčelí v 35. řádku, resp. dvojici otvorů v bose kvádru v 6. řádku na jižním průčelí při jihozápadním nároží.

Věž byla v literatuře datována různě, v novější době se ustálilo datování do doby kolem poloviny či po polovině 13. století. 24)

Další bosované kvádry tvoří část armatury ve spodní části jihovýchodního nároží jižního křídla hradu s kaplí. Jako nárožní však původně nebyly určeny, protože bosa byla ponechána pouze na je-jich jedné stěně. Další bosovaný kvádr je osazen v severovýchodní hraně špalety brány ve štítové zdi při břitové věži v jižní části hradu. 25)

V literatuře byla předpokládána existence další hlízové věže na hradě v Tachově. Její spodní část čtvercového půdorysu s okrouhlým vnitřním pro-storem byla zjištěna v rámci stavebně historické-ho průzkumu areálu dnešního zámku a byla též předmětem archeologického výzkumu. 26) Podle T. Durdíka byla odkryta část nadzemního zdiva s velkými bosovanými kvádry, dochovanými ma-ximálně ve dvou řádcích, pod nimi na východní straně dva lomové předzáklady, na jižní pouze jeden. Uvádí, že tyto řádky byly zcela pravidelné, výška použitých kvádrů v rámci řádky konstantní a jejich vazba do současně vzniklého jádra zdiva organická. Věž má ve straně délku 11,5 m, vnitřní průměr činí 285 cm. Archeologicky datována do doby Přemysla Otakara II. 27)

V poněkud polemicky vyhroceném závěru své stati o tachovském hradu autor uvádí, že z nad-

23) A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého XI. Praha 1936, s. 7.24) T. Durdík se domníval, že věž mohla vzniknout nejdříve po polovině 13. století – T. Durdík – F. Kašička – B. Nechvátal, Hrady, hrádky a tvrze na Písecku. Písek 1995, s. 83, podobně věž datoval J. Varhaník, o. c. v pozn. 20. D. Líbal, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2001, s. 594, věž datoval do 40. let 13. století.25) J. Varhaník, o. c. v pozn. 20, s. 22–23, pozn. 31.26) T. Durdík – J. Hýzler – L. Lancinger – J. Muk, Stavební vývoj zámku v Tachově a jeho obnova, Památky a příroda 1983, s. 341–345; T. Durdík, Hrady přechodného typu v Čechách. Praha 2007.27) T. Durdík, o. c. v pozn. 26, s. 117–124.

Obr. 3) Hrad Zvíkov, Hlízová věž. Spodní část západního průčelí (foto J. Varhaník 2011).

Obr. 4) Hrad Zvíkov, Hlízová věž, horní část západního průčelí (foto J. Varhaník 2011).

6 SVORNÍK 12/2014


zemního pláště věže byla J. Mukem a jím zachy-cena torza líců tří stran ve výši dvou až tří řádek bosovaných kvádrů. 28)

Poznání hradu, řazeného T. Durdíkem do proble-matické kategorie tzv. hradů přechodného typu, je jen velice omezené. Zděné konstrukce pozdějšího zámku jsou omítané, tudíž dnes nelze případný druhotně použitý materiál identifikovat, nicméně nápadná je okolnost, že při stavebně historickém průzkumu a záchranném archeologickém výzku-mu nebyly žádné nálezy bosovaných kvádrů v dru-hotné poloze uváděny a jejich výskyt není patrný ani v těch partiích obvodní tarasní zdi zámecké-ho okrsku, kde lze strukturu jejího líce sledovat. To poukazuje na existenci jen omezeného počtu bosovaných kvádrů, které se vyskytovaly jen na spodní, hranolové části věže, a to nejspíše jen v nevelkém rozsahu. Vnější líc horní, válcové čás-

ti věže tímto způsobem ostatně pojednán nebyl, což přesvědčivě dokládají ikonografické prameny z 18. století, které ještě věž zachycují. 29) Charakte-ristiku tachovské věže jako „hlízové“ je tedy třeba zásadně odmítnout.

28) T. Durdík, o. c. v pozn. 26, s. 145.29) K. Nováček, – V. Razím – M. Ebel, Opevnění města Tachova, Průzkumy památek XI/2004, 2, s. 79–81, uvádějí, že použití bosovaných kvádrů je doloženo jen na soklové části, v kombinaci s velkým procentem lomového kamene, a připouštějí možnost jejich druhotného použití, z nějaké starší zaniklé stavby. Na historickou ikonografii upozorňuje též T. Durdík, o. c. v pozn. 26, s. 108.

Obr. 5) Hrad Zvíkov, jižní průčelí Hlízové věže podle zaměření Státního fotoměřického ústavu z r. 1952. Chybně jsou zakresleny bosované kvá-dry na místě převážně lomové nejspodnější partie částečně viditelného západního průčelí (archiv autora).

Obr. 6) Hrad Zvíkov, bosovaný kvádr ve špaletě brány ve štítové zdi (foto J. Varhaník 2011).

Obr. 7) Tachov, detail města s hradem. Kopie obrazu z pol. 18. století (foto Z. Procházka).

SVORNÍK 12/2014 7


Na Bezdězi bylo bosovaných kvádrů užito jen sporadicky, nicméně na exponovaném místě. Ostě-ní hrotitého portálku do vnitřního hradu při úpatí velké věže je sestaveno z kvádrů s bosami na čel-ní straně. 30) Bosy kvádrů stojek jsou většinou vý-raznější než u záklenku. Významná je okolnost, že výstavbu horního hradu lze alespoň rámcově dato-vat, neboť dendrochronologickou analýzou zhlaví stropního trámu z královského paláce bylo získáno dendrodatum 1270/71. 31) Vzhledem k tomu, že bu-dova tohoto paláce tvoří část obvodu horního hra-du, je pravděpodobné, že vstupní branka nevznikla ve větším časovém odstupu od stavby paláce.

Zřejmě také jen v malém rozsahu se uplatnily bosované kvádry na stavbě hradu v jihočeském Myšenci u Protivína, jehož zbytky převážně po-hltila vesnická zástavba. T. Durdík zde uvádí dva druhotně použité bosované kvádry v zástavbě, která zaujala poměrně rozsáhlý areál někdejšího hradu. 32) Stavba hradu, stejně jako nedalekého kostela sv. Havla, je v literatuře již tradičně připi-sována tzv. písecko-zvíkovské huti. 33) Z toho dů-vodu zde výskyt bosovaných kvádrů, užitých v da-leko větším množství na stavbě zvíkovské Hlízové věže, není překvapující.

Hrady Václava IV. a jejich okruhBosované zdivo pak z české hradní architektu-

ry ustupuje na více než jedno století. Neuplatnilo se ani na novostavbě Karlštejna, kde by jeho užití vzhledem k poslání hradu jako bezpečné schránky říšských klenotů bylo možné očekávat, a to nejen v návaznosti na Trifels v Rýnské Falci, jehož věž s bosovanými kvádry plnila toto poslání dříve. 34)

Naproti tomu, zjevně v souvislosti s místní tra-dicí, se líce zdiva Karlova hornofalckého hradu v Laufu skládají z bosovaných kvádrů. Přestože vztah tohoto hradu k Čechám dokládá především známá znaková galerie české šlechty, architektu-ra hradů budovaných Karlem IV. v Čechách tohoto výtvarného projevu vůbec nevyužívá. 35)

30) F. Gabriel – J. Panáček, Hrady okresu Česká Lípa. Praha 2000, s. 31; T. Durdík o. c. v pozn. 4, s. 223.31) T. Kyncl, Dendrochronologické datování torz stropních trámů v královském paláci hradu Bezděz, Zprávy památkové péče 67, 2007, s. 24.32) T. Durdík – F. Kašička – B. Nechvátal, o. c. v pozn. 23, s. 12–21; T. Durdík, o. c. v pozn. 4, s. 222.33) Např. J. Kuthan, Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Vimperk 1994, s. 240–241.34) O Trifelsu jako jednom z možných z inspiračních zdrojů pro podobu Karlštejna uvažuje K. Benešovská, Architektura ve službách panovníka – Základní architektonická koncepce Karlštejna a její inspirační zdroje, in: Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna, Průzkumy památek XIII/2006 – příloha, s. 103–104.35) Na vztah architektury hradu k některým stavbám v Čechách poukazuje R. Němec, Kaple sv. Kateřiny Praha – Karlštejn – Lauf a.d. Pegnitz, in: Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna, Průzkumy památek XIII/ 2006 – příloha, s. 145–158. Dispozice hradu však s Karlovými hrady v Čechách nekoresponduje.

Obr. 8) Tachov, pozůstatky zdiva věže hradu s jedním bosovaným kvá-drem (podle T. Durdíka 2013).

Obr. 9) Hrad Bezděz, branka do horního hradu s ostěním z bosovaných kvádrů (foto J. Varhaník 2010).

8 SVORNÍK 12/2014


Určitá renesance v užívání bosovaných kvádrů na českých hradech nastala v době Václava IV., avšak zůstala omezena jen na několik málo přípa-dů.

Na významném královském hradě Točníku je z bosovaných kvádrů provedena nárožní armatu-ra královského paláce, avšak pouze na obou vněj-ších nárožích, která se pohledově uplatňují z pří-stupové komunikace. 36)

Královský hrad v Lokti byl přestavován v době Václava IV. Linii starší obvodní hradby s půlvál-covými věžicemi na jižní straně překročila nová výstavná budova, jejíž vnější nároží byla opatřena armaturou z bosovaných kvádrů. Kvádry, z nichž některé jsou poměrně dlouhé, s výrazně vystupu-

jícími „polštářovými“ bosami s vypouklým povr-chem, se nápadně odlišují od bosovaných kvádrů již dříve druhotně použitých na stavbě věže. 37)

S činností dvorské huti Václava IV. je spojována ra-dikální přestavba hradu Egerberka, prováděná Jin-dřichem Škopkem z Dubé. Bosované kvádry v ná-rožní armatuře paláce se místy střídají s hladkými a jsou soustředěny ve spodních partiích. V důsled-ku toho jsou na východním nároží do značné míry překryty přiléhající hradbou předhradí. D. Menclo-vá stavbu datovala do let 1385–1395. 38)

K výraznějšímu uplatnění bosovaných kvádrů došlo při přestavbě hradu Jenštejna, prováděné pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Nově byla provedena nástavba válcové věže s lícem vy-

36) D. Menclová 2, o. c. v pozn. 2, s. 164; D. Líbal, o. c. v pozn. 23, s. 498.37) D. Menclová 2, o. c. v pozn. 2, s. 150–151. Autorka srovnává plasticitu bos s poněkud pozdější Zikmundovou stavbou bratislavského hradu. D. Menclová 2, o. c. v pozn. 1, s. 149. 38) Tamtéž, s. 143–146; Z. Hefner, popis paláce hradu Egerberg – díla dvorské stavební hutě Václava IV., in: Hláska XXII/2011, č. 1, s. 1–4.

Obr. 10) Hrad Točník, jihovýchodní nároží královského paláce s armatu-rou z bosovaných kvádrů (foto J. Varhaník 2010).

Obr. 11) Hrad Loket, hrad, bosované nároží paláce z doby Václavy IV. (foto J. Varhaník 2008).

SVORNÍK 12/2014 9


zděným z rozměrných kvádrů, z nichž některé jsou bosované. 39) Nástavba je ve spodní části od-stupněna, čímž je akcentována štíhlá silueta věže, připomínající starší bergfrity. Bosované kvádry jsou osazeny zejména ve spodní, širší části ná-stavby a v úrovni nad vstupním portálkem. Stavba byla realizována před rokem 1390, kdy arcibiskup o hrad přišel.

Také přestavba hradu Žebráku byla v literatuře donedávna přičítána době Václava IV., a to právě vzhledem k použití bosovaných kvádrů, z nichž byla provedena armatura nároží nově vybudova-ného paláce, poněkud neorganicky připojeného k jihozápadní části obvodu hradu. 40) V rámci ne-dávného průzkumu torzální architektury tohoto paláce byl dochovaný dřevěný prvek z doby jeho výstavby datován s poněkud překvapivým výsled-kem, neboť dendrochronologická analýza pro-kázala smýcení stromu, z něhož byl zhotoven, až v období od října 1424 do května 1425. 41)

V. Razím uvedl, že jihozápadní nároží je v celé dochované výšce paláce svázáno z pískovcových kvádrů (délka až 160 cm) s výrazně plastickou bosáží (až 10,5 cm v profilu) a upozornil, že ně-které kvádry jsou opatřeny důlky pro krepny. 42) Jak ze současně publikovaných fotografií, tak ze zaměření západního a jižního průčelí paláce je však patrné, že převážná část kvádrů ve spodní polovině armatury chybí. Značný počet chybějí-cích kvádrů je patrný již na fotografiích, pochá-zejících pravděpodobně z konce 19. století, které autor otiskl v úvodu příspěvku. Toto poškození je viditelné též na historickém nedatovaném snímku z ateliéru K. Bellmanna. Na zbytku severozápad-ního nároží je patrných několik otisků po vyláma-ných armovacích kvádrech, další nároží budovy se nedochovala.

Autor připouští, že kvalifikovaní kameníci krá-lovské hutě mohli v jistém rozsahu působit i po roce 1419 nebo po sobě zanechali prefabrikova-né architektonické prvky. 43) Tato úvaha je zajisté akceptovatelná, nicméně je třeba vzít v úvahu, že zhotovení bosovaných kvádrů nepatřilo k pracím, vyžadujícím v rámci výkonu kamenického řemesla

nějakých zvláštních schopností či znalostí, naopak šlo o rutinní postup, kdy při opracování kvádru nedošlo k odtesání vyčnívající bosy na čelní straně do roviny. Poněkud pečlivější úpravu vyžadovaly pouze pravidelné „polštářovité“ bosy. Určitým vzo-rem, svádějícím k napodobení, mohla být nárožní armatura z bosovaných kvádrů královského palá-ce na sousedním Točníku, která však byla zhoto-vena z odlišně zbarveného materiálu – dochované bosované kvádry na Žebráku jsou patrně ze žluté arkózy, zatímco na Točníku bylo použito podstatně tmavšího materiálu. Není tedy pravděpodobné, že jde o kvádry, k jejichž osazení na Točníku již nedo-šlo a byly pak využity na blízkém Žebráku.

S hradní architekturou doby Václava IV. je v lite-ratuře často spojován výtvarný ráz radikální pře-stavby bratislavského hradu, prováděné jeho bra-trem Zikmundem. V novějších pracích se objevuje názor, že Korunní věž na jihozápadním nároží hra-du s bosovanými armaturami na nárožích pochází již ze 13. století a byla zapojena do zikmundovské novostavby. 44) Starší literatura však považovala věž za součást výstavby nového hradu z 30. let

39) D. Menclová 2, o. c. v pozn. 2, s. 149.40) Tamtéž, s. 152–153; V. Razím, Dolní palác hradu Žebrák, Průzkumy památek X–2/2003, s. 63–85.41) T. Kyncl, Datování dřeva z hradu Žebrák, Průzkumy památek X–2/2003, s. 86.42) V. Razím, o. c. v pozn. 40, s. 66.43) Tamtéž, s. 78.44) A. Fiala – J. Šulcová – P. Krútky, Bratislavský hrad. Bratislava 1995, s. 26–28; M. Havlík – E. Sabadošová, Korunná veža Bratislavského hradu – stavebný vývoj, in: Monumentorum tutela – Ochrana pamiatok 24, 2012, s. 167–177.

Obr. 12) Hrad Jenštejn, střední část věže s bosovanými kvádry (foto J. Varhaník 2014).

10 SVORNÍK 12/2014


15. století, přičemž bylo upozorněno na prováza-nost zdiva věže se západní a jižní hradbou. 45) Není vyloučeno, že některé kvádry s poněkud odlišně utvářenými bosami, patrné dnes v interiérech pa-láce, by mohly náležet starší stavbě, avšak napros-to převažující podoba bosáže vykazuje shodné provedení na věži, stejně jako na zbývajících náro-žích, což poukazuje na jejich současný vznik.

ZávěrNejstarší vrstva hradů s bosovanými kvádry

vznikla na území přechodně odtrženém od české-ho státu. Užití bosovaných kvádrů se z Chebska na české území dále nešířilo.

Zdá se, že nejstarší stavba s bosovanými kvádry v Lokti vznikla v rámci budování hradu chebskými ministeriály v době pokusu o rozšíření německé-ho záboru z Chebska do Sedlecka. Pokud skutečně mohlo být současníky bosované zdivo vnímáno jako symbol císařské moci, jak předpokládala D. Menc-lová, pak nelze vyloučit, že záměrná likvidace této bosovanými kvádry opatřené stavby nemusela vy-plývat jen z odlišných představ stavebníka o dispo-zici nově budovaného královského hradu, ale moh-la mít hlubší symbolicko-právní význam. 46)

Pak by mohlo přicházet v úvahu, že důsledky takového kroku mohly fakticky vést k určitému

sankcionování tohoto výtvarného projevu v čes-kých zemích, což by vysvětlovalo, že se neobjevuje nejen na stavbách zeměpanských, ale ani na nově budovaných nejstarších šlechtických hradech, včetně oblastí, kde vazby na sousední prostředí byly obzvláště silné, jako tomu bylo u Vítkovců. 47) Podobně se bosované zdivo neuplatnilo na nově budovaných městských opevněních, a to ani ve Znojmě, ležícím na samém rakouském pomezí. 48)

V dolním Rakousku bylo přitom bosovaného zdiva ve značném rozsahu užito na opevnění Hainbur-gu a Vídně, budovaných nedlouho předtím. 49) Až do výstavby zvíkovské Hlízové věže žádná stavba s bosáží v Čechách domácími stavebníky patrně vybudována nebyla. D. Menclová se pokusila tento jev interpretovat tak, že v době, kdy štaufský sloh kulminoval, k masové výstavbě hradů v Čechách ještě nedošlo, přičemž překážkou byl jím ztěles-ňovaný politický program, směřující ve svých dů-sledcích proti české státní suverenitě. Ojedinělé uplatnění tohoto výtvarného projevu v Čechách autorka shledává v prosazení českého panovníka vůči oslabené císařské autoritě. 50) Tato autorčina úvaha však vycházela z chybné představy o složi-tějším stavebním vývoji zvíkovské Hlízové věže. 51) Podle posledních závěrů lze soudit, že ke spora-dické akceptaci bosovaného zdiva v Čechách došlo až za vlády Přemysla II., jak bylo výše uvedeno.

Je neoddiskutovatelným faktem, že obliba boso-vaného zdiva na Chebsku, v Horní Falci a soused-ních podunajských zemích nápadně kontrastuje s jeho sporadickým výskytem v Čechách a zřejmě úplnou absencí na Moravě, jejíž jižní část měla k dolnorakouskému prostředí úzké vazby. Dopát-rat se prokazatelných příčin tohoto stavu je však za současného stavu poznání sotva reálné.

Na hradech spojovaných s působením dvorské huti Václava IV. se bosované zdivo sice uplatnilo na exponovaném místě významného královského hradu Točníka, ale jen v rozsahu nárožních arma-tur. Podobně tomu bylo v Lokti a Egerberku, včet-ně pozdějšího paláce na hradě Žebráku. Početnější zastoupení bosovaných kvádrů v líci zdiva tak vy-

45) P. Ratkoš – J. Lichner – B. Polla – T. Štefanovičová, Bratislavský hrad. Bratislava 1960, s. 60.46) R. Šimůnek, Hrad jako symbol v myšlení české středověké šlechty, Český časopis historický 108/2010, č. 2, s. 197.47) P. Schicht, o. c. v pozn. 5, zdůrazňuje v této souvislosti příslušnost Čech k říši.48) V. Razím, Znojmo, středověká hraniční pevnost. Znojmo 2003.49) P. Schicht, o. c. v pozn. 5, s. 40–43, 138–141.50) D. Menclová 1, o. c. v pozn. 2, s. 101.51) Tamtéž, s. 102, 213–215.

Obr. 13) Hrad Brumov, ojedinělý bosovaný kvádr, nalezený na hradě (foto R. Vrla 2014).

SVORNÍK 12/2014 11


kazuje z této skupiny pouze Jenštejn. U této sku-piny staveb činí stále potíže upřesnění relativní chronologie jejich vzniku. Jak bylo výše uvedeno, přestavba Jenštejna je datována před rok 1390, Egerberka mezi léta 1385–1395. Výstavba Toční-ka probíhala pravděpodobně v 90. letech 14. sto-letí, 52) k datování přestavby loketského hradu zatím bližší údaje k dispozici nejsou. Po výtvarné stránce však „polštářovité“ bosované kvádry pů-sobí nejpokročilejším dojmem.

Pokud bychom v případě bosáže na nárožních armaturách královského paláce na Točníku

mohli spatřovat pokus o záměrnou návaznost na někdejší výtvarný projev za vlády Štaufů, 53) v případě hradu pražského arcibiskupa je ta-kovýto záměr nepravděpodobný a užití boso-vaného zdiva nasvědčuje tomu, že na sklonku 14. století již byl jeho význam vnímán odlišně a někdejší ideový náboj upadl již zcela v za-pomnění. Celkové pojetí nové nástavby jen-štejnské věže svědčí o tom, že šlo o záměrný historismus, a to jak v aplikaci na sklonku 14. století již opuštěného bergfritového schématu, tak v užití bosáže.

resumédas bossenmauerwerk der burgen böhmens im mittelalter Jiří varhaník

Die Buckelquader kommen in der Burgenarchitektur der böhmis-chen Länder in drei Wellen in unterschiedlichen Stilperioden vor, aber dieser deutliche bildende Ausdruck erreichte in keiner von ihnen eine größere Verbreitung.

Die älteste Gruppe der romanischen Burgen, bei deren Ausbau die Buckelquader verwendet wurden, entstand nicht auf dem Gebiet des damaligen Königreichs Böhmen. Ihr Ausbau erfolgte gegen Ende des 12. und in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts im Zusammenhang mit der stauffischen Kolonisierung Egerlands und zum Teil der des Sprengels von Sedlec (Zettlitz).

Im Rahmen der Umwandlung der Vohburger–Burg in Cheb (Eger) zur kaiserlichen Pfalz entstand der Schwarze Turm mit Mauerhäupten aus großen Buckelquadern. In einem geringeren Ausmaß verwendete man die Buckelquader an den kleineren Burgen der Egerer Ministeria-le – Skalná (Wildstein), Ostroh (Seeberg), Hazlov (Haslau) und Hřebeny (Hartenberg).

Mit diesem Umkreis hängt wohl das Vorhandensein der Buckelqua-der am quadratischen Turm der Burg in Loket (Elbogen) zusammen, die am ehesten von einem verschwundenen Bau eines der Egerer Mi-nisteriale stammen, den die landesfürstliche Burg mit einer kleinen Rotunde ersetzte.

Eine zweite nicht zahlreiche Gruppe der die Buckelquader enthalten-den Bauten verbindet sich mit der großen Blüte der Burgenarchitektur unter Regierung Přemysl Ottokars II. (1253–1278). Im vollen Ausmaß kamen sie zur Geltung am sog. Beulenturm der königlichen Burg Zvíkov (Klingenberg), sonst die Verwendung dieses Phänomens besaß nur eine Randposition in der Massenproduktion der landesfürstlichen Burgen. Der runde Turm der Burg in Tachov (Tachau) wuchs vom quadratischen Sockel empor, an dem die Buckelquader wohl nur im geringen Maße zur

Geltung kamen. In der Burg Bezděz (Bösig) wurde aus den Buckelqua-dern das Gewände vom Portal in die obere Burg vom Anfang der 1270er Jahren zusammengesetzt. Lediglich zwei Buckelquader wurden in der sekundären Position im Areal der Burg in Myšenec gefunden, deren Ausbau wird der Písek-Klingenberger Bauhütte zugeschrieben. An den zahlreichen, in dieser Zeit neu entstehenden adeligen Burgen kam dieser bildnerische Ausdruck überhaupt nicht zur Geltung.

Der letzte Umkreis der Werke der Burgarchitektur mittelalterlichen Böhmens mit Buckelquadern wird in der Literatur in den Zusam-menhang mit der Bauhütte König Wenzel IV. (1378–1419) gelegt. Die Buckelquader–Eckarmatur kam nur in zwei königlichen Burgen zum Ausdruck – am neuen Palas der Burg Loket und an den äußeren Pa-lasecken der neuen königlichen Burg Točník. Ähnlich wurde sie am Palas der Burg Egerberg im radikalen Umbau unter Jindřich Škopek v. Duba angewendet. In der Burg Jenštejn des Prager Erzbischofs Jan v. Jenštejn unweit von Prag kamen die Buckelquader am Aufbau des runden Turmes mit Kapelle und am Tore vor. Sowie der Charakter des den älteren Bergfrieden ähnlichen Turmes, auch die Bossage lässt sich als eine bestimmte Art vom Historismus deuten.

An den Umkreis dieser mit der Hofbauhütte verbundenen Bauten schloss der Ausbau vom neuen Palas mit der Buckelquader–Eckar-matur in der Burg Žebrák, der gemäß der dendrochronologischen Da-tierung aus der 2. Hälfte der 1420er Jahre stammt. Eine bestimmte Anknüpfung an die Architektur der Zeit Wenzel IV. wird in der Literatur beim Neubau vom Palas der Burg in Bratislava (Preßburg) mit Buc-kelquader–Eckarmatur vermutet, dessen Kronturm nicht aus dem 13. Jahrhundert stammt.

Die Voraussetzung des bossierten Turmes in der ostmährischen Burg Brumov wurde nicht bewiesen, man hat in der Burg lediglich

52) D. Líbal, o. c. v pozn. 24, s. 499, uvádí, že hrad byl založen před rokem 1398 a roku 1402 byl již obydlen.53) Značně rezervovaný názor k otázce ideové náplně bosovaného zdiva vyjadřuje P. Schicht, o. c. v pozn. 5, s. 208–214. Na hlubší význam bosovaného zdiva a červeného zbarvení říšských hradů 13. století naproti tomu poukazuje s odkazy na další literaturu H. Reinhart, Zum Dualismus von Material-farbigkeit und Fassung an hoch- mittelalterlichen Massivbauten. Neue Befunde aus Thüringen, in: Burgen und Schlösser in Thüringen, Bd. 1, 1996, 71–84. Za laskavé upozornění na tento článek a jeho poskytnutí děkuji PhDr. Zdeňku Váchovi.

12 SVORNÍK 12/2014

JIŘÍ VARHANÍK: Bosované zdivo na českých hradech ve středověku

einen Buckelquader gefunden. Die Buckelquaderarmierung am Ein-gangsturm der Burg in Kroměříž (Kremsier) gehört schon dem Wider-hall der italienischen Renaissancearchitektur an.

AbbildungenAbb. 1) Loket (Elbogen), Burg. Turmoberteil (Foto J. Varhaník 2008). Abb. 2) Loket, Burg. Fotogrammetrische Aufnahme der nordwestli-

chen (links) und südwestlichen Turmfassade mit angedeuteten Buckel-quadern – Bezeichnung 1 (nach T. Durdík).

Abb. 3) Zvíkov (Klingenberg), Burg. Sog. Beulenturm, Westfassade, untere Partie (Foto J. Varhaník 2011).

Abb. 4) Zvíkov, Burg. Sog. Beulenturm, Westfassade, obere Partie (Foto J. Varhaník 2011).

Abb. 5) Zvíkov, Burg. Sog. Beulenturm, Südfassade, nach der Bauauf-nahme des Staatlichen fotometrischen Institutes aus d. J. 1952. Fehler-haft eingezeichnet sind die Buckelquader an Stelle der aus Bruchstein gemauerten untersten Partie der zum Teil sichtbaren Westfassade.

Abb. 6) Zvíkov, Burg. Laibung des Tores in der Giebelmauer, Buckel-quader (Foto J. Varhaník 2011).

Abb. 7) Tachov (Tachau). Kopie eines Bildes aus der Mitte des 18. Jahrhunderts, Detail der Stadt mit der Burg (Foto Z. Procházka).

Abb. 8) Tachov, Burg. Turmmauerwerksrest mit einem Buckelquader (nach T. Durdík, 2013).

Abb. 9) Bezděz (Bösig), Burg. Pforte zur oberen Burg mit dem Gewände aus Buckelquadern (Foto J. Varhaník 2010).

Abb. 10) Točník, Burg. Königlicher Palas, Südostecke mit Buckelqua-der–Eckarmatur (Foto J. Varhaník 2010).

Abb. 11) Loket, Burg. Palas aus der Zeit Wenzel IV., mit Buckelqua-dern armierte Ecke (Foto J. Varhaník 2008).

Abb. 12) Jenštejn, Burg. Turm, mittlerer Teil mit Buckelquadern (Foto J. Varhaník 2014).

Abb. 13) Brumov, Burg. Der vereinzelte, in der Burg gefundene Buc-kelquader (Foto R. Vrla 2014).

Übersetzung J. noll

strana 1–12

bosované zdivo na českých hradech ve středověku. the use of bossage in medieval castles in...

Documents