0

Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na

Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

DĚJEPIS I. ROČNÍK

Pracovní texty

1

Úvod do studia dějepisu

z řeckého slova storta, latinsky historia „to, co se stalo“

zakladatel historie řecký dějepisec Hérodotos „otec dějepisu“

Dějiny = historie:

Historiografie:

Dějepis:

Historické vědy:

archeologie

antropologie

Význam studia minulosti: „Historia magistra vitae“ (M. T. Cicero)

člověk si uvědomuje souvislost mezi minulostí, přítomností a budoucností

Měření času

letopočet

Historické prameny nepsané – hmotné

- obrazové

- ústní

- zvukové a vizuální - magnetofonové záznamy, film,

kompaktní disky, CD ROM a další

písemné – institucionální

- osobní povahy

- literární

Uchování pramenů:

muzeum

galerie

archív

knihovna

2

Pomocné vědy historické chronologie

paleografie

epigrafika

diplomatika

metrologie

numizmatika

vexilologie

heraldika

sfragistika

genealogie

3

Periodizace dějinného vývoje

pravěk

starověk

středověk

novověk

teorie náboţenská

teorie vývojová (evoluční) – Charles Darwin

Dějiny pravěku

Vznik a vývoj člověka souvisí s vývojem celé Země

Před 4,5 miliardami let vznikla Země

Prahory

Starohory – vznik ţivota před 1,5–2 miliardami let

Prvohory

Druhohory

Třetihory – začátek vývoje člověka (antropogeneze) –

před 2–3 miliony let

Čtvrtohory

Hominizace

Předchůdci člověka:

Ramapithecus

Australopithecus

Homo habilis

Homo erectus

Homo sapiens

Homo sapiens sapien

4

Členění dějin pravěku 1. Podle způsobu obţivy

období přisvojovacího hospodářství

období výrobního hospodářství

společenská dělba práce

rod

matriarchát

patriarchát

2. Podle pouţívané suroviny k výrobě nástrojů Doba kamenná (3 miliony let – 3500 př. n. l.)

Doba bronzová (3500 př. n. l. – 750 př. n. l.)

Doba ţelezná (750 př. n. l. – počátek n. l.)

doba kamenná

- paleolit

- mezolit

- neolit

- eneolit

5

doba bronzová

doba ţelezná

Keltové

nerovnoměrný vývoj ve světě

6

Starověk

období vzniku a rozvoje nejstarších států

(na Předním východě, v egejské oblasti, v Asii)

2 typy států:

staroorientální ..................................

klasické .........................................

Příčiny vzniku států:

- potřeba řídit a organizovat výrobní zemědělskou činnost

- organizace obchodu

- usměrňování zájmů různých vrstev obyvatelstva

- obrana před nepřáteli

Dějiny starověkého Středomoří

V době bronzové v okolí Středozemního moře

příznivé klima, řeky, úrodná půda

rozvoj řemesel, směnný obchod, sdruţování kmenů-obrana-

náčelníci

vznik otrokářství - otroci

války - zajatci,

zadluţení

vznik starověkých civilizací – státních útvarů

diferenciace obyvatel podle majetku a moci

- násilná vláda = despocie

náčelník,

úřednictvo, kněţstvo

rolníci, řemeslníci

otroci

duševní práce výsadou-písmo, kultura slouţí vládnoucím

EGYPT

v 4. tis. př. n. l., Nil

v čele faraon vtělení boha

v r. 3100 sjednocen Horní a Dolní Egypt

faraon Meni

Stará říše

centrum Memfis

Střední říše

centrum Veset, vyvrácena kočovnými Hyksósy

7

Nová říše

územní rozmach, Achnaton, Ramessovci

Pozdní říše r. 525 př. n. l. dobyt Peršany,

r. 332 př. n. l. A. Makedonským,

r. 30 n. l. Římany

Kultura

písmo hieroglyfy - obrázkové na papyru a na kameni

(vyluštil fr. Champolion)……………………………………………..

hieratické - posvátné, kněţské

démotické - lidové (ne pro náboţenské účely)

vědy - astronomie – kalendář (3 období podle záplav)

matematika – desítková soustava, pí, objemy a obsahy,

zlomky, trigonometrie

lékařství – specializace, posmrtný ţivot-mumifikace,

………………………………………………………………………………………………………………………………..

brýle, umělé zuby, chirurgie

literatura - knihy moudrých rad do ţivota, knihy

mrtvých, básně, novely -

Egypťan Sinuhet (M. Waltari)

výtvarné umění

-architektura, malířství, sochařství

hlavní stavební materiál kámen

pyramidy -hrobky faraonů Staré říše

nejstarší stuňovitá Dţoserova v Sakkaře

největší Cheopsova a Chefrenova v Gíze

Velká sfinga

skalní hrobky faraonů Nové říše v Údolí králů

a královen

(Tutanchamon)……………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

chrámy v Karnaku, Luxoru

polychromované sochy

malířství nezná perspektivu, různé náměty

8

MEZOPOTÁMIE

(meziříčí)

Eufrat, Tigris

neexistuje

jednotný stát,

ale městské

státy stejné

síly

3. tis. př. n. l. jih – Sumer (Uruk, Lagaš)

- Akkád (Ur, Uma, Akkád)

2. tis. př. n. l. – Babylonie (Babylon)

sever- Asýrie (Aššur, Ninive)

panovník zároveň nejvyšší kněz

sídlí v chrámu a vede chrámové hospodářství = veškeré produkty

lidské práce (potraviny, výrobky) se odevzdají chrámu a jsou

zpětně přerozdělovány, chrámové hospodaření se postupně

změnilo na palácové hospodaření

Chammurapi

Nabukadnezar II.

Aššurbanipal II.

kultura

písmo klínové na destičky z hlíny špičatým rákosem

několik set znaků – sloţité, rozluštil něm. prof. Georg

Grotefend

astronomie – kalendář

matematika – šedesátková soustava, jednotky délky a objemu,

malá velká násobilka, 2 a 3 mocniny, rovnice

právo – zákoník Chammurapiho-………………………………………………..

literatura a historie – seznamy panovníků a jejich činů, báje,

eposy - např. o Gilgamešovi

knihovna v Ninive

vynález kola a vozu

9

výtvarné umění

-architektura

hlavní stavební materiál - hlína – cihly sušené na slunci a

glazované

města s hradbami, paláce, vodovody, kanalizace, stupňovité

chrámy - zikkuraty

Babylon

Ištařina brána

Babylonská věţ-

visuté zahrady královny Semiramis-

-sochařství

Asyřané – obrovské sochy-býk s lidskou hlavou

- reliéfy

CHETITÉ

kolem r. 1650 př. n. l., 1595 př. n. l. dobytí starobabylonské

říše

střed Malé Asie, středisko Chatušaš

klínové písmo rozluštil dr. Bedřich Hrozný

FENICIE

východní pobřeţí Středozemního moře

přístavy Tyros, Sidon, Byblos, osada Kartago v sev. Africe

zaměřeni na dálkový námořní obchod-nachové barvivo, měď,

cedrové dřevo

vynález hláskového písma

PERŠANÉ - Irán

539 př. n. l. – dobytí Babylonské říše

Peršany (Kýros II. Veliký)

Persepolis

řecko-perské války (Dáreios I., Xerxes)

IZRAEL A PALESTINA

r. 1000 sjednocení hebrejských kmenů král

David

Jeruzalém

monoteistické náboţenství - judaismus-bůh

Jahve

rozpad na Izrael a Judsko, asyrská a

babylonská nadvláda

Sepsána ţidovská bible - hebrejsky a

armejsky (5 knih Mojţíšových, knihy proroků,

spisy s písněmi, básněmi, Šalamounova píseň

- milostná, přísloví atd. ) - jako Starý

zákon součástí křesťanské Bible.

10

KRÉTA

mínójská kultura 20.–13. stol. př. n. l.

centrum Knóssos - labyrint - palác

v náboţenství - kult býka

symbolem mínojské kultury byla dvojbřitá

sekera

vliv na řeckou kulturu

Asijská oblast

STAROVĚKÁ INDIE

vznik městských států v povodí řeky Indus

Harappa, Mohendţo-Dáro

(harappská civilizace 2300–1600 př. n. l.)

písmo (dosud nerozluštěno)

od 2. tisíciletí př. n. l. Árjové

(Vznešení) = Indoevropané

- vytvořili městské státy u řeky Gangy

- společnost se dělila na 4 vrstvy =

kasty (varny):

kněţí (bráhmani), vojáci, svobodní

rolníci, řemeslníci a obchodníci,

sluţebníci předchozích kast

vedle nich stálo původní porobené

obyvatelstvo – nedotknutelní

náboţenství

hinduismus - náboţensko-sociální systém

trojice bohů Brahma, Višnu a Šiva, nauka

o reinkarnaci ………………………………………………………………..

buddhismus (od pol. 6. stol. př. n. l.)

………………………………………………………………………………………………………………....................

..............................................................

zakladatel Buddha = Osvícený

(563–483 př. n. l.)

po dlouhé meditaci došel k osvícení = člověk se má oprostit od

všech starostí, ale i radostí, nemá ubliţovat ţivým tvorům

- myšlenka tolerance

musí poznat, ţe pozemský ţivot je jen velké utrpení, a musí

přestat na něm lpět

má usilovat, aby duše po smrti přešla do stavu věčné

blaţenosti - nirvány

11

kultura:

písemné památky – védy, eposy Mahábhárata a Rámájana

rozvoj sanskrtu – komplikovaný kulturní a náboţenský jazyk

architektura – stúpy

STAROVĚKÁ ČÍNA

Chuang-che (Ţlutá řeka), Jang-c´-tiang (Modrá řeka)

- sjednocení Číny za vlády dynastie Čchin – 3. stol. př. n. l.

První svrchovaný vládce Čchinů – v hrobce terakotová armáda-

několik tisíc soch vojáků, vozů a koní

počátek stavby Velké čínské zdi

dokončena v 14.-17. st. n. l. za dynastie Ming přes 6 tis. km

Vynálezy:

od 100 n. l. papír, objev hedvábí, kompasu, porcelánu,

střelného prachu, mince

kultura:

písmo (50 000 znaků)

taoismus (Lao -c´) 6. století př. n. l. - odsuzuje ctiţádost,

lidské touhy, hlásá návrat k přírodě

konfuciánství (Konfucius) 6. století př. n. l. - lidské konání

má být v souladu s mravním řádem světa, proto musí dodrţovat

etické normy a příkazy = ušlechtilost, spravedlnost, vzájemná

úcta, vědění. Vztahy podřízenosti v rodině i společnosti.

architektura – pagody

12

Starověké Řecko

Periodizace řeckých dějin a) rané období (2 tis. let – 5. stol. př. n. l.)

osídlení Řecka,

mykénské období, homérské období, archaické období

b) klasické období (5.–4. stol. př. n. l.)

c) helenistické období (4.–2. stol. př. n. l.)

Rané období

osídlení jihu Balkánského poloostrova, ostrovů v Egejském

moři, Kréty, Kypru, pobřeţí Malé Asie kmeny Iónů a Achájů

centrum Mykény – mohutné paláce (Lví brána)

v čele kmenů (fýlů) král (bazileus)

vznik mýtů o trojské válce

Heinrich Schliemann

důsledek růstu obyvatel -

1. řecká kolonizace

(1. tis. př. n. l.)

Malá Asie a přilehlé ostrovy

2. řecká kolonizace

(8.–6. stol. př. n. l.)

pobřeţí Černého moře, jiţní Itálie

vznik měst a městských států – polis, (Sparta, Athény, Miletos, Efesos, Théby, Delfy atd.)

nevzniká jednotný stát

V 10. stol. př. n. l. obsazení jihu Peloponésu-Lakonie kmeny

Dórů – zaloţena SPARTA

Sparťané - plnoprávní, nepracují, 1/10 celkového počtu

obyvatel, důraz kladen na vojenství(výchova)

domácí a okolní obyvatelstvo podrobeno

- perioikové - svobodní, bezprávní zemědělci, řemeslníci

- heiloti - nesvobodní, otroci= státní majetek

státní zřízení: aristokratická oligarchie

2 králové

rada starších

lidové shromáţdění

výbojné války - Peloponéský spolek

V průběhu 8. stol. př. n. sjednocují Attiku ATHÉNY

rozvoj řemesla, obchodu, kultury a vzdělání

Rozdělení obyvatel:

plnoprávní Athéňané, metoikové………………………., otroci

v čele 9 nejvyšších úředníků archontů

13

politické a sociální reformy:

Drakón

Solón

Peisistratos

Kleisthenes

základy athénské demokracie – vláda plnoprávných dospělých

muţů

ostrakismus-soud občanů odsuzující do vyhnanství škůdce

demokracie

Klasické období

Ohroţování oblasti Řecka expanzí Perské

říše kolem

r. 500 př. n. l., napadení řeckých osad

(Milétos) v Malé Asii.

Řecko-perské války

– 490 př. n. l. Marathon - vítězství

Řeků

(Miltiadés x Dáreos I.)

- 480 př. n. l. Thermopyly – vítězí

Peršané

(Xerxés x Leonidas)

Salamína

- 479 př. n. l. Plataje

celkové vítězství Řeků

R. 478 př. n. l. zaloţen Athénský námořní spolek, hegemonie

Athén

Zlatý věk athénské demokracie - stratégem Perikles

(443-429 př. n. l.)

rozvoj města (Akropolis)

Zostření rozporů mezi dvěma hlavními státy Athénami a Spartou

peloponéská válka (431-404 př. n. l.)

Athény poraţeny, oslabení obou států vyuţívá Makedonie

od r. 338 př. n. l. - makedonská nadvláda

14

Helenistické období

Makedonský král Filip II. sjednocuje téměř celé Řecko.

Jeho syn Alexandr Makedonský připojuje Persii, Egypt, při

taţení do Indie r. 323 př. n. l. umírá.

Nástupci diadochové – Antigonovci v Makedonii a Řecku

Ptolemaiovci v Egyptě

Seleukovci v Sýrii a Mezopotámii

15

Antická kultura – Řecko

navazuje na vyspělou kulturu starověkých civilizací (Egypt,

Kréta, Novobabylonská říše apod.)

písmo hláskové od Féničanů (24 znaků, samohlásky a souhlásky)

poprvé školský systém Athény a Sparta

náboţenství:

nesmrtelní bohové s lidskými vlastnostmi a nadlidskými

schopnostmi (Olymp), oběti,

věštírny-víra v osud (Delfy)

náboţenské slavnosti s všeřeckým

významem – olympijské hry

kaţdý 4. rok v Olympii na

Peloponésu, 1. konány

v r. 776 př. n. l.

technika: zpracování ţeleza, pouţití

čepu, rotace, pumpy, čerpadla,

výroba skla ap.

architektura:

charakter. prvek - sloupy a štíty -

stavby: chrámy, úřední budovy, divadla, trţnice, stadiony

sloh dorský ..... Diův chrám v Olympii,

Parthenón

ionský ..... Artemidin chrám v Effesu

korintský .....

malířství:

dochované vázové-motivy

rostlinné, zvířecí,

figurální

(starší-černé, mladší-

červené)

16

sochařství:

v 6. st. př. n. l. snaha o postiţení krásy a zdatnosti

(kúrós a kóré)

v 5. st. př. n. l. zobrazení pohybu

všeřecký ideál-kalokagáthia

Myrón

Feidiás (Zeus v Olympii)

Praxitelés

divadlo:

amfiteátr, herci muţi s maskami

tragédie - Aischylos, Sofoklés, Euripídés

komedie - Aristofanés

vědy

literatura

hrdinský epos - Homér (Ilias a Odysseia)

lyrika - Sapfó, Anakreón

bajky - Ezop

dějepis - Hérodotos, Thukydidés, Xenofón

rozvoj matematiky, geometrie, astronomie, fyziky

Pythagoras, Archimédés, Eukleidés apod.

lékařství - Hippokratés

dělí lidi podle temperamentu - sangvinik, cholerik,

melancholik, flegmatik; Hippokratova lékařská přísaha

filozofie

souhrn znalostí o přírodě, společnosti, člověku a moţnostech

poznání, původně zahrnuje většinu odborných věd

materialisté

idealisté

Sokratés

Platón

Aristotelés

7 divů antického světa

Chufeova pyramida v Egyptě

visuté zahrady královny Semiramis v Babyloně

socha Dia v Olympii

Mauzoleum v Halikarnassu

Alexandrejský maják na ostrově Faru

Artemidin chrám v Efesu

socha Helia na ostrově Rhodos

17

Starověký Řím

Periodizace

a) doba předřímská (od 2. tis př. n. l.)

b) doba královská

(8. stol. – r. 510 př. n. l.)

c) doba republiky (r. 510 – 31 př. n. l.)

d) doba císařství – rané (principát)

(27 př. n. l. – 284 n. l.)

- pozdní (dominát)

(284 - 476 n. l.)

Doba předřímská

Apeninský poloostrov osídlují od počátku 2. tis př. n. l.

italické kmeny, přinášejí ţelezo

Doba královská

na severu (Etrurie) Etruskové – rozšířené otroctví, rozvinuté

hospodářství, památky - keramika, reliéfy, plastiky

v 5. st. př. n. l. rozšiřování moci Řeků, Féničanů na jihu

kolonie (např. Megara, Syrakúsy)a Keltů na severu

střed Itálie (Latium) – Latinové

v pol. 8. st. př. n. l. (r. 753) zaloţení města Řím

(pověst o Romulovi a Rémovi)

vláda etruských králů (zároveň nejvyšší velitel a

kněz)

obyvatelstvo rozděleno:

patriciové- příslušníci původních římských kmenů, plnoprávní,

svobodní

plebejové- obyvatelstvo podmaněných oblastí, přistěhovalci,

bez politických práv

otroci- nesvobodní

Doba republiky

- raná (konec 6. st.– pol. 3. st. př. n. l.)

v čele 2 konzulové (1 rok) + senát, v době válek diktátor

vyrovnávání rozdílů mezi patricii a plebeji (tribun lidu)

nobilita – nová, privilegovaná vrstva, bohatých patricijů i

plebejů

územní rozmach Říma – do r. 265 př. n. l. téměř celý

poloostrov, poráţka Etrusků, Latinů, Galů, Řeků

- vrcholná (60. léta 3.–30. léta 2. st. př. n. l.)

v době sjednocování Řím velmocí, ve Středomoří se střetává

s Kartágem (fénická obchodní kolonie), Kartáginci (Punové)

soupeří o politickou a hospodářskou nadvládu v záp. Středomoří

18

Punské války

1. (264-241 př. n. l.)- vítězí Řím, zisk části Sicílie

2. (218-201 př. n. l.)- kartág. vojevůdce Hanibal u Říma, ale

celkové vítězství Říma (Scipio), zisk

Hispánie a zbytku Sicílie

3. (149-146 př. n. l.)- úplné zničení Kartága, vznik provincie

Afrika

- pozdní (30. léta 2.-30. léta 1. st. př. n. l.)

územní rozšíření říše aţ k řece Rýn, do Francie, na Balkán, do

Malé Asie a Egypta - růst počtu otroků

Sociální rozpory v římské společnosti, svobodné obyvatelstvo

poţaduje nové rozdělení půdy, nutnost reforem hospodářských i

společenských poměrů.

reformy bratří Gracchů - usilují o přidělení půdy bezzemkům,

zavraţděni

Mariova vojenská reforma - přeměna občanské na ţoldnéřskou

armádu

rozpory mezi populáry (přívrţenci lidu, reforem a konzulů) a

optimány (bohatí přívrţenci moci senátu) vyúsťují do

občanských válek

1. občanská válka(88-82 př. n. l.)- mezi Mariem (populár) a

Sullou (optimán), končí Sullovou doţivotní diktaturou

Povstání otroků vedené Spartakem v letech 73-71 př. n. l.

19

1. triumvirát- r. 60 př. n. l. - dohoda o společném postupu

tří státníků Caesar, Pompeius, Crassus

Caesar konzulem a prokonzulem Galie, smrt Crassa

v Mezopotamii, poráţka Pompeia, rozpad triumvirátu

2. občanská válka (49-45 př. n. l.)

vítězný postup Caesara do Egypta (řeší spor mezi Ptolemaiem a

Kleopatrou), doţivotním diktátorem, konzulem a tribunem

zavraţděn r. 44 v senátě

2. triumvirát- r. 43 př. n. l. Antonius, Oktaviánus, Lepidus

rozpory ústí do 3. občanské války (32-31 př. n. l.)spojení

loďstva Antonia a Kleopatry, přesto poraţeni, Egypt připojen

k Římské říši

Doba císařství

- rané

Oktaviánus Augustus

(27 př. n. l. - 14 n. l.)

tvůrce principátu - státní forma spojující absolutní moc

císaře se zachováním republikánských institucí (senát)

reformy sociální, vojenské, správní, pozornost literatuře a

kultuře vůbec

Augustovi nástupci pokračují v obranné politice, pouze za

Claudia získána jiţní Británie a za Nerona vliv na východě

největší územní rozmach za adoptivních císařů např. Trajána

stálý úbytek otroků vede k pronajímání půdy – kolonát - chudým

bezzemkům, vzrůstá propuštěnectví otroků

20

- pozdní

Dioklecián (284-305 n. l.)

tvůrce dominátu - státní forma, kde

císař je neomezeným pánem (dominus)

všech obyvatel

řada reforem správní, vojenské,

daňové, peněţní

poslední pronásledování křesťanů

Konstantin (306-337 n. l.)

edikt milánský (r. 313)- povoluje

křesťanské náboţenství jako

sjednocující prvek říše, centrem

Konstantinopolis

r. 395 po smrti císaře Theodosia I. rozdělení říše na

východořímskou (byzantskou) a západořímskou, útoky barbarských

kmenů, nepokoje obyvatelstva

sesazení posledního císaře Romula Augusta r. 476 germánským

náčelníkem Odoakerem, zánik západořímské říše, byzantská říše

přetrvává aţ do r. 1453

21

Římská kultura napodobování a zdokonalování helénistických vzorů

architektura

pouţívání cihel, malty, římský sloh- spojení řeckých sloupů

s etruskými klenbami a oblouky

stavby: stoky, akvadukty-vodovody,

dláţděné silnice, mosty,

fóra-náměstí, baziliky,

kolonády, triumfální oblouky,

sloupy, paláce, lázně, chrámy

(Pantheon), mauzolea,

amfiteátry (Koloseum)

sochařství

portréty, náhrobky, historické reliéfy,

sochy dle řeckých vzorů

malířství

mozaiky, krajiny, figurální kompozice

písmo -latinské, z řecké abecedy

vědy

filozofie nebyla původní, převaţoval

stoicismus – klid a vyrovnanost duše –

Seneca

právo důkladně propracovaný systém –

rodinné, městské a obchodní právo

literatura - zlatý věk literatury na přelomu letopočtu

Cicero, Caesar, Catullus

epická a lyrická poezie-Vergilius, Ovidius, Horatius

22

23

Křesťanství

vzniká v Palestině …………………………………………………………………………………….

spojeno s působením Jeţíše (latinsky Iesus, hebrejsky Jošua)

palestinští Ţidé viděli v Jeţíšovi Mesiáše (latinsky Christos)

……………………………………………………………………………………………………………

Prvotní idea: víra v boţí království mimo náš svět, cílem je

dostat se do něj, proto musí ţít člověk bez hříchu, v strasti

věří v rovnost všech lidí před Bohem a na Jeho spravedlivý

soud - nutno ţít v pokoře, neodporovat zlu násilím, bratrská

láska k bliţnímu

Bible - posvátná kniha

První část - Starý zákon obsahuje ţidovský soubor posvátných

knih, který křesťané převzali z ţidovství, z velké části

napsaný v hebrejštině, některé části aramejsky a řecky

dělí se na 4 části: 5 knih Mojţíšových (Pentateuch),

historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy

Druhá část - Nový zákon specificky křesťanský - zpráva o

Jeţíši Kristu, je sepsán řecky

především čtyři evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana líčí

kázání a působení Jeţíše z Nazareta, jeho umučení a vzkříšení

skutky apoštolů popisují vznik křesťanské církve v Jeruzalémě

a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost

apoštola Pavla

Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do

rukou Mojţíše

Desatero je v evropské kultuře i mimo okruh náboţenství

povaţováno často za „etické minimum“

1. Já jsem Pán, tvůj Bůh 2. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. 3. Nevezmeš jména Boţího nadarmo. 4. Pomni, abys den sváteční světil. 5. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho ţiv byl a dobře se ti vedlo

na zemi.

6. Nezabiješ! 7. Nesesmilníš. (dosl. Nezcizoložíš) 8. Nepokradeš. 9. Nepromluvíš křivého svědectví.

10. Nepoţádáš manţelky ani statku bliţního svého.

24

Křesťanská církev v raném středověku Křesťanská církev – jediná instituce, která přeţila rozpad

antického impéria

r. 313 (císař Konstantin) ………………………………………………………………………………...

centrem křesťanství na území bývalé západořímské říše Řím

zdejší biskupové se povaţovali za představené celé křesťanské

církve- papeţové

(latinské papa – otec; otec všech věřících křesťanů)

prvním nositelem tohoto úřadu byl údajně apoštol ………………….,

ustanovený do čela církve Kristem, později přidávají papeţové

myšlenku, ţe moc duchovní (moc církve) je nadřazena moci

světské……….………………………………………………………………………

Organizace církve

papeţ

arcibiskupové ………………………………………………………………………………………

biskupové …………………………………………………………………………………………..

faráři ………………………………………………………………………………………………..

Kláštery………………………………………………………………………………………………….

kláštery nejen centry křesťanské církve, staly se středisky

vzdělanosti

muţské…………………………………………………………………………………………………

ţenské………………………………………………………………………………………………….

Mnišské řády

benediktini………………………………………………………………………………………….

kartuziáni…………………………………………………………………………………………..

cisterciáci………………………………………………………………………………………….

františkáni………………………………………………………………………………………….

dominikáni…………………………………………………………………………………………

rytířské církevní řády (templáři, maltézští rytíři, němečtí

rytíři aj.)

Rozdělení jednotné církve – v raném středověku dvě střediska

křesťanské církve

Řím ……………………………………………………………………………………………………

Konstantinopolis………………………………………………………………………………………

r. 1054 (tzv. velké schizma) ………………………………………………………………………….

západní církev………………………………………………………………………………………..

východní církev……………………………………………………………………………………….

25

Středověk

kulturní oblasti

románsko-germánská - latina, Z, J a Stř. Evropa

slovansko-byzantská - řečtina, staroslověnština, Stř., J a V

Evropa

arabská - arabština, V Středomoří, S Afrika,

Pyrenejský poloostrov

Raný středověk vytváření středověké Evropy ovlivnilo tzv. stěhování národů

r. 375 Hunové ……………………………………………………………………………………..

Attila …………………………………………………………………………………………….

r. 451 – bitva na Katalaunských polích……………………………………………………………

4. a 5. stol. – germánské kmeny se usazují na území

západořímské říše

5. stol. – příchod Slovanů

6. stol. – příchod Avarů

Vznikají germánské (barbarské) státy – Vizigótů, Ostrogótů,

Vandalů, Langobardů, Franků

Germáni přebírají od Římanů písmo – latinka

přijímají křesťanství

křesťanská církev – nositel vzdělanosti – v čele stojí …………………

Vytváření feudální (středověké) společnosti

panovníci vlastníky většiny půdy v získaných územích

půdu (feudum) přidělovali členům své druţiny výměnou za slib

věrnosti a vojenských sluţeb, postupně vzniká vrstva urozených

drţitelů půdy - ………………………………………..

……………………………………………………………………………………………………………

Půdu obdělávali neurození rolníci…………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………

Feudální společnost

panovník (král, císař)

přidělování půdy věrnost, voj. sluţba

druţina šlechta

půda pro obţivu část úrody (obilí), peníze,

práce

rolníci (poddaní)

26

FRANSKÁ ŘÍŠE

konec 5. stol. – zakladatel Chlodvík (Merovejci)

Expanze na východ – snaha o podmanění Slovanů

r. 631 – bitva u Vogastisburku, král Dagobert

……………………………………………………

růst moci (feudalizace) majordomů………………………………………………………………………

r. 732 majordomus Karel Martel zastavil útok …………………….

(bitva u Poitiers)

r. 751 Pipin Krátký králem – rod Karlovců

Karel Veliký (768–814)

r. 800 ……………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………..

budoval marky………………………………………………………………………………

porazil Sasy, Bavory, Langobardy, Avary, neúspěšné byly pokusy

podmanit Slovany

bojoval proti Arabům (Pyrenejský poloostrov)

karolínská renesance ………………………………………………………………………

vytvoření lenní soustavy ……………………………………………………………………

léno (feudum)……………………………………………………………………………...

Ludvík Poboţný

r. 843 – verdunská smlouva ……………………………………………………………………..

západofrancká říše ……………………………………….……………………………………

východofrancká říše………………………………………...………………………………….

Lotharingie …….………………………………………………………………………………

BYZANTSKÁ ŘÍŠE (východořímská)

jedna z největších křesťanských říší raného a vrcholného

středověku

centrem město ………………………………………………………………………………

césaropapismus…………………………………………………………………………

východokřesťanská církev (pravoslavná)

největší rozmach říše v 6. stol.

Justinián I. – vedl dobyvačné války, vydal zákoník

7.–8. století – krize, útoky Slovanů, Arabů, ztráta dobytých

území

9.–11. století – nový rozkvět říše, křesťanské mise (Velká Morava,

Bulharsko, Kyjevská Rus)

r. 1453 – konec byzantské říše – dobytí Turky

Byzantská kultura:

chrámy zastřešené kopulí (Hagia Sofia – chrám Boţí Moudrosti)

mozaiky, ikony

27

ARABSKÁ ŘÍŠE a islám

Arabský poloostrov – pastevecké kmeny

sjednotitel arabských kmenů – Mohamed (asi r. 570–632)

narodil se v Mekce – Saúdská Arábie

vyzýval k víře v jednoho boha ……………………………………………………………

islám (oddání se vůli …………………… )

vyznavači …………………………………………………………………………………

posvátná kniha……………………………………………………………………………

r. 622

dţihád ………………………………………………………………………………………

Arabský stát – chalífát – v čele stál král = chalífa

r. 711 – dobytí Pyrenejského poloostrova – córdobský chalífát

po r. 900 útoky Turků – rozpad říše

Rozvoj věd: matematika, lékařství – Avicenna (filosof, lékař)

literatura

architektura: mešity …………………………………………………………

minarety ……………………………………………………

28

Naše území

Doba římská (přelom letopočtu – 400 n. l.)

Germáni (přelom letopočtu – 400 n. l.)

Čechy – Markomani

Morava, západní Slovensko – Kvádové

limes Romanus.................................................

barbaři …………………………………………………………………………………………..

Marobud………………………………………………………………………………………..

Markomanské války …………………………………………………………………………………………………

runové písmo, polyteismus

Od 4. století – stěhování národů

29

SLOVANÉ (první Slované na našem území 5.–6. stol. n. l.)

pravlast Slovanů vymezena řekami Vislou a Dněprem, ze západu

pohořím Karpaty

dělení:

západní Slované: ………………………………………………………………………………..

východní Slované: ………………………………………………………………………………

jiţní Slované:…………………………………………………………………………………….

5. století – příchod Slovanů na naše území

ţili v rodovém zřízení (stařešina), kmeny, kmenové svazy

(náčelník)

stavěli opevněná sídliště

uctívali různá boţstva: Perun ………………………………………..

Veles, Morana, Mokoš, Vesna

7. stol. – nadvláda Avarů (turkotatarští kočovníci, ţili na

území dnešního Maďarska, jejich říši zničil Karel Veliký)

slovanský kmenový svaz = Sámova říše

r. 623 – obrana proti Avarům

Sámo – franský kupec

r. 631 – poráţka franského krále Dagoberta u Wogastisburgu

r. 658 – po Sámově smrti

se říše rozpadla

zdroj poznatků o Sámově

říši = franská

Fredegarova kronika

30

Velkomoravská říše vzniká asi v r. 830 sjednocením dvou kníţectví ...... .... a

...........................

sjednotitelem byl …………………………………………………………………………………….

kníţe Rastislav (846–870) – chce zabránit vměšování

východofranské říše => přicházejí na Moravu z Byzance

(Michal III.) věrozvěstové ……………………………………………

šířili křesťanství jazykem srozumitelným místnímu obyvatelstvu

(staroslověnština), přinesli písmo hlaholice

po 3 letech odešli bratři do Říma k papeţi (Hadrián II.),

protoţe byli latinskými kněţími nařčeni z kacířství, v Římě

obhájili své učení

……………………………………vstoupil do kláštera (řeholní jméno Cyril),

v r. 869 zemřel

…………………………………….byl jmenován arcibiskupem moravsko-panonské

provincie,

vrátil se na VM, r. 884 pokřtil Bořivoje a Ludmilu,

r. 885 zemřel, je pohřben na Velké Moravě

kníţe Svatopluk (871–894) – usiluje o podporu Říma

vyhání slovanské kněze z VM (odcházejí do Čech, Polska, Ruska,

Bulharska => slovanská liturgie se stala základem

pravoslavných církví)

podniká zahraniční výboje => největší územní rozmach říše

kníţe Mojmír II. (894–906) – spory s bratry

vpád Maďarů => zánik říše kolem r. 906

31

Kultura VM

rozvoj pokročilé kamenné architektury (půdorysy kostelů

v Mikulčicích, Starém Městě u Uherského Hradiště)

rozvoj uměleckých řemesel (prsteny, náušnice, gombíky, nákončí)

rozvoj staroslověnského písemnictví

Státy východní a jihovýchodní Evropy

Kyjevská Rus

Bulharský stát

Chorvatsko

Srbsko

Západní a severní Evropa od 8. stol. nájezdy Vikingů (Normanů, Varjagů) = severské germánské

kmeny

vznikají státy: Dánsko, Norsko, Švédsko, Normandie

Normané přispěli k formování Anglie, Francie

Anglie

9. stol. – Alfréd Veliký - sjednocení států Anglů, Sasů, Jutů v boji

proti Normanům

r. 1066 – vpád Normanů do Anglie – Vilém Dobyvatel poráţí v bitvě

u Hastingsu posledního anglosaského vládce Haralda a stává se králem

Anglie – nejsilnější stát v západní Evropě

Pravděpodobná podoba velkomoravských kostelů

32

Francie

- území západofranské říše

r. 987 – Hugo Kapet – francouzský král, zakladatel nového státu

Německo

území východofranské říše

Jindřich I. Ptáčník (919–936) – první německý král

Ota I. (936–976) – upevnění panovnické moci

r. 962 – korunovace Oty I. císařem = počátek Svaté říše římské

(území Německa, východní Francie, severní Itálie, Lucemburska,

Švýcarska, českého státu)

feudální rozdrobenost Říše římské, ale i Německa

11. a 12. stol. boj o

investituru

………………………………………………………………………..

r. 1122 – wormský konkordát

…………………………………………………………………

33

Český stát v raném středověku Koncem 9. století – podřízenost Velké Moravě

Na území Čech ţilo velké mnoţství kmenů:

…………………………………………….

…………………………………………….

…………………………………………….

…………………………………………….

Bořivoj I.

(první historicky doloţený kníţe Přemyslovec)

- spojenec Svatopluka, výběrčí daní

- manţelka ………………………………., oba přijali

křesťanství asi r. 884 (Metoděj)

- sídlo na ………………………………., nejstarší český křesťanský kostel

(sv. Klimenta)

- asi r. 885 přemístil sídlo do Prahy

Spytihněv I. (894–915) – orientace na Bavorsko

– odtrhl se od VM, příklon českých zemí k latinskému západu

Vratislav I. (915–921)

– úspěšně chránil stát před nájezdy Maďarů

- sňatek s Drahomírou ………………………………………………………………………

Václav (syn Vratislava)

- na svou dobu nebývale vzdělaný, studuje v …………………………

- byl v područí saského vévody a německého krále Jindřicha I.

Ptáčníka (slib věrnosti a mírové poplatky)-………………………..

- kostel sv. Víta na Praţském hradě

- spor o moc v zemi s bratrem Boleslavem (odlišné názory na vládu

v zemi i na vztahy k zahraničí)

r. 935 (929) …………………………………………………………………………………..

(kanonizace Václava a jeho babičky Ludmily)

Boleslav I. Ukrutný (935–972)

- války s Německem

- r. 955 spojenectví s Otou I. …………………………………………………………………

- rozšířil území státu o Moravu, Pováţí, Krakovsko, Slezsko

- nechal razit první mince v Čechách ……………………………………………………….

- hospodářský rozkvět státu

- Praha – obchodní centrum Evropy

- dcera Doubravka provdána do Polska za Měška z rodu Piastovců

Boleslav II. Poboţný (972–999)

r. 973 – zaloţeno biskupství v Praze (Sas Dětmar, Slavníkovec

Vojtěch)

r. 995 – vyvraţdění ………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………..

Přelom 10. a 11. století - I. krize českého státu (boje o moc mezi Boleslavem III. Ryšavým, Jaromírem, Oldřichem,

do sporů zasahovali i panovníci okolních států)

34

Český stát v 10.-12. st.

Břetislav I. (1034–1055) – český Achilleus, syn Oldřicha a Boţeny

nový rozmach státu

r. 1039 Břetislavova dekreta ……………………………………………………………………………………….

r. 1055 ustanoven nástupnický řád …………………………………………………………………..

……………………………………………………………………………………………………..

rostou ambice Přemyslovců = snaha získat královský titul

Vratislav II. (1061-1092)

r. 1063 prosadil zřízení

biskupství v Olomouci

r. 1085

……………………………………………………………………

Kodex vyšehradský…………………………………

Vladislav II. (1140–1172)

r. 1158 ……………………………………………

za pomoc císaři Fridrichu

Barbarossovi

……………………………………………………………………

Evropské státy

Svatá říše římská

v 12. st. Fridrich Barbarossa (= Rudovous)

vojensky chce sjednotit celou říši římskou, konal výpravy do

Itálie, proti němu papeţ + italská města + německá šlechta

proto neuspěl

byl na svou dobu velmi vzdělaný, poznal svět křesťanský i

arabský, znal islám

zemřel při cestě na kříţovou výpravu do Palestiny

ve 13. st. boje v říši o císařský trůn (dynastie Štaufů a

Welfů), poté bezvládí a úpadek postu císaře, posílení moci

šlechty, nástup Habsburků

Polský stát

Asi roku 1000 – zaloţen kníţetem Měškem z rodu .................

(Doubravka)

Boleslav Chrabrý (992–1025) – královský titul

sídelní město Krakov

zaloţeno arcibiskupství v Hnězdně

Uherský stát

Pravlast Maďarů………………………………………………………………………………….

Štěpán I. Svatý (Arpádovci)…………………………………………………………………….

Slované ve střední Evropě i Maďaři přijali postupně křesťanství a

stali se součástí Západní kultury

35

Románská kultura

západní, střední, jiţní Evropa, od 11. stol. do pol. 13. stol.

(východní Evropa ovlivněna Byzancí)

návaznost na antiku, zvláště římskou kulturu (Roma – románský),

vliv křesťanství

- nositel kultury – církev

vzdělanost podřízena církevním dogmatům, důraz na víru, protichůdnost

rozumu a víry, jejich boj skončí Posledním soudem (= víra zvítězí)

školy - ve městech, klášterech (Monte Cassino, Lutych)

Výuka trivia (= gramatika, rétorika, logika) a kvadrivia (=

gramatika, aritmetika, astronomie a hudba), vrcholem teologie

románská architektura:

stavební materiál kámen

masivní zdivo

klenba valená, kříţová, nesena sloupy

s bohatě zdobenými hlavicemi,

portál - vchod,

úzká, sdruţená okna

stavby převáţně církevní:

- rotunda (sv. Kateřiny ve Znojmě, sv. Jiří na Řípu),

polokruhové přístavby ………….

- bazilika (sv. Jiří na Praţském hradě)

- kláštery (Břevnovský, Strahovský)

36

světské stavby:

- hrady Přimda, v Chebu, tvrze

- mosty Juditin…………….

výtvarné umění:

fresky …………………………………………

iluminace …………………………………………………………… (Vyšehradský kodex)

miniatury, iniciály……………………………………………………………………………….

sochařství:

- zdobené hlavice sloupů, reliéfy, drobné plastiky

literatura: legendy, duchovní písně, kroniky

……………………………………………………………………………………………………………………….

Vrcholný středověk (12.–15. století) Novinky v zemědělství:

Vesnická kolonizace

kolonizace vnitřní (počátek 12. století)

kolonizace vnější (konec 12. a 13. stol.)

Postup při zakládání vesnice:

Emfyteutické (zákupní právo):

Druhy měst podle místa vzniku:

Městská kolonizace ………………………………………………………………………………

královská města (zakládána panovníkem) - Praha, Plzeň, Brno, Litoměřice, atd.

věnná – patřila královně -Hradec Králové, Dvůr Králové, Mělník

horní ………………………………………………….Jihlava, Kutná Hora

poddanská města (zakládána šlechtou nebo duchovenstvem) – Pardubice, Telč

Tři základní typy středověkých vesnic:

1. domy oboustranně kolem

silnice, 2. rozšířením silnice vzniká náves, 3. vesnice postavená na oválném půdorysu tzv. okrouhlice.

37

Výsady a privilegia měst:

právo trţní

mílové

várečné

hradeb

celní,

útrpné

hrdelní

Městské úřady a úředníci:

městská rada ……………………………………………………………………………………

purkmistr ………………………………………………………………………………………………

Sociální struktura měst:

měšťané …………………………………………………………………………………………………..

patriciát …………………………………………………………………………………………………

řemeslníci (cechy)………………………………………………………………………………………………

chudina ………………………………………………………………………………………………...

Společnost vrcholného středověku

Trojí lid:……………………………………………………………………………………………….

duchovní stav (kněţí)……………………………………………………………………………

světský stav (válečníci)…………………………………………………………………………

dělný lid ………………………………………………………………………………………….

Zvláštní postavení v křesťanské Evropě měli Ţidé:

ghetta …………………………………………………………

synagogy……………………………………………

pogromy……………………………………………

Rozpory uvnitř feudální společnosti ve vrcholném středověku

- panovník – vyšší šlechta………………………………………………………………………………

(např. v. Anglii r. 1215 Jan Bezzemek vydává Velkou listinu svobod)

- šlechta – měšťané

- světská - duchovní moc (konkordát wormský r. 1122)

r. 1231 vznik inkvizice……………………………………………………………………………………

38

39

Kříţové výpravy vojenská taţení evropských panovníků a šlechty do pohanských

oblastí nebo proti muslimům či kacířům

vyhlašovány papeţem (motivy náboţenské, mocenské, kořistnické)

vojáci označeni červeným kříţem na oděvu a válečných praporech

= křiţáci (johanité, templáři…)

Křiţácké výpravy na Blízký východ

- směřovaly často do Palestiny, důvodem .................

v letech 1095–1291 se uskutečnilo

8 vojenských výprav

(+ r. 1212 – dětská kříţová výprava)

...................................

...................................

..................................

Význam kříţových výprav:

růst moci a bohatství církve,

rozvoj měst a peněţních vztahů,

poznání nových plodin, výrobních postupů,

kontakt s mimoevropskou kulturou

Kříţové výpravy proti Arabům na Pyrenejském poloostrově

rekonquista - snaha rozšířit křesťanskou víru na další území

– svatá válka

Kříţové výpravy proti Pobaltským Slovanům

Kříţové výpravy proti kacířům

……………………………………………………………………………………………………….

40

Evropské státy vrcholného středověku Anglie

Richard Lví srdce (1189–1199) oslabení královské moci

………………………………………………………………………………………………………

poloţen základ anglického parlamentarismu

r. 1215 Jan II. Bezzemek (1199–1216) přinucen vydat Velkou listinu

svobod………………………………………………………………………………………………………………….

Francie

Filip IV. Sličný (1285-1314) – upevnil královskou moc……………………………………….

Začíná svolávat generální stavy……………………………….

Bojuje o moc s církví……………………………………………………………………………….

Konfiskuje majetek templářů………………………………………………………………………

Počátek stoleté války (1337–1453)

r. 1328 – ve Francii končí vláda Kapetovců, na trůn se

dostávají příslušníci dynastie Valois, jejich nárok na korunu

odmítá anglický panovník Eduard III. (po matce Kapetovec)

skutečnou příčinou byl spor o bohatá flanderská města

(Flandry – oblast přibliţně dnešní Belgie), která byla volně

připojena k Francii

napětí mezi oběma státy přerůstá ve vleklý konflikt – stoletou

válku

- zpočátku měli převahu Angličané, kteří vyhráli bitvu u

Kresčaku

- poté se do čela francouzského vojska postavila

Jana z Arku (1412–1431)……………………………………………………………………..

……………………………………………………………………………………………………

- bitva u Castillionu …………………………………………………………………………….

Východní Evropa

od 13. století ohroţována Mongoly (Tatary)- sjednotitel

Čingischán, se svými potomky vytvořil mocnou říši (od severní

Číny aţ ke Kaspickému moři)

r. 1204 dobyt Mongoly Kyjev

Rusko pod nadvládou Zlaté hordy…………………………………………………….

Rusko odříznuto od kontaktů se západní Evropou – vývoj

zpomalen

koncem 13. století podnikl Benátčan Marco Polo cestu z Azova

přes Střední Asii a Mongolsko do Číny, kde pobyl 30 let, zpět

se plavil kolem Indočíny do Malajsie, Indickým oceánem, do

Íránu, pak přes Kavkaz a Černé moře a z Cařihradu do Benátek

popis cesty v knize Milion

41

Český stát v roli středoevropské mocnosti-Přemyslovci

Přemysl I. Otakar (1197–1230) zahájil vzestup českého státu

podpora městské kolonizace

r. 1212 – Zlatá bula sicilská (Fridrich II.)………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

primogenitura stanovena zásada prvorozenectví

……………………………………………………………………………………………………………

nové mince .........................

změna znaku království (svatováclavská orlice

nahrazena dvouocasým lvem)

Václav I. (1230–1253)

- rozkvět rytířské kultury a vzdělanosti

- r. 1241 odraţen útok mongolských Tatarů, kteří plenili Moravu

sestra Aneţka – Aneţský klášter (svatořečena v roce 1989) Zdislava z Lemberka - další zboţná ţena pomáhající nemocným, také blahoslavena

Přemysl Otakar II. (1253–1278)

„král ţelezný a zlatý“

mocenský a ekonomický rozvoj státu

územní rozšíření

...........................

snaha získat korunu římského krále,

německá šlechta ale volí Rudolfa Habsburského

konflikty s českou šlechtou a s Rudolfem Habsburským

r. 1278 ………………………………………………………………

po smrti Přemysla se vlády ujímá

Ota Braniborský (1278–83)

= poručník Václava II. (věznil ho na Bezdězu a v Braniborsku)

„zlá léta“ – šlechtická anarchie, hladomor, epidemie, drancování Čech

Český stát za vlády Přemysla Otakara II.

42

Václav II. (1283–1305)

hospodářský vzestup státu

zvyšuje těţbu stříbra v Kutné Hoře (Horní zákoník

Václava II.)

r. 1300 mincovní reforma ……………………………………………..

po sňatku s Eliškou Rejčkou se stal polským králem

pro svého syna Václava III. získal korunu uherskou

(Ladislav V.)

Václav III. (1305–1306)

vzdal se koruny uherské

snaha uhájit korunu polskou (proti králi Ladislav Lokietek)

vojenské taţení do Polska

r. 1306 ……………………………………………………………………

Přemyslovci vymírají po meči

po smrti Václava III. dosadil Albrecht Habsburský na čs. trůn

svého syna Rudolfa Habsburského (manţelka Eliška Rejčka),

přezdíván „král-kaše“ (šetřivý), zemřel r. 1307

šlechta zvolila králem Jindřicha Korutanského (1307-1310)

(manţelka Anna Přemyslovna – sestra Václava III.)

nespokojenost s jeho vládou – anarchie – nutnost sesazení

novým králem zvolen syn císaře Jindřicha VII.

43

Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na

Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

DĚJEPIS II. ROČNÍK

Pracovní texty

44

Období vlády lucemburské dynastie v českých zemích

Jan Lucemburský (1310–1346)

manţel Elišky Přemyslovny

„král cizinec“

spory s českou šlechtou - král se zavázal omezit berně, vyloučit

cizince ze zemských úřadů, vojenskou pomoc šlechty poţadovat jen

k obraně země

vztahy krále a šlechty nadále napjaté = r. 1318 povstání šlechty

(smír v Domaţlicích), král pobývá v cizině, správa Čech Jindřich z

Lipé

„král diplomat“

účast v mezinárodní politice

k českému státu připojil část Slezska, Luţice, Chebsko

r. 1346 …………………………………………………………………………………………………….

stoletá válka (1337–1453) „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“

Karel IV. (1346–1378) – Otec vlasti

kralevic Václav – při biřmování jméno Karel

vyrůstal u francouzského dvora dobré vzdělání – od budoucího papeţe Klimenta VI. – uměl mluvit

německy, francouzsky, latinsky a italsky, dopisoval si se

vzdělanci – italský básník Petrarca= první kontakt s renesancí

od r. 1334 markrabě moravský a spoluvladař v Českém

království

stabilizuje poměry v Čechách

má oporu u církve, r. 1344 praţské arcibiskupství,

první arcibiskup

......................

r. 1346 zvolen římským králem,

českým králem

rozšířil území státu

(Horní, Dolní Luţice, Slezsko,

Braniborsko, Horní Falc, formálně

Lucembursko) Země Koruny české

r. 1355 Majestát Karlův – pokus

prosadit jednotný zemský zákoník –

neuspěl pro odpor šlechty

r. 1355 získal císařskou korunu

r. 1356 Zlatá bula Karlova

…………………………………………………………………………….

od poloviny 13. století se právo volby soustředilo v rukou pouze sedmi kníţat, pro

něţ vzniklo označení kurfiřti (kníţata - volitelé) z nich tři byli duchovní

(arcibiskupové) - kolínský, mohučský, trevírský a čtyři světští - v prvé řadě český

král, dále falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský

45

podpora podnikání (rybníkářství, vinařství, chmelařství, ovocnářství)

Karlovy zakladatelské a stavební aktivity

r. 1348 praţské vysoké učení (1. universita ve střední Evropě)

Nové Město praţské

úprava Praţského hradu

Svatovítská katedrála (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř)

Kamenný most – 16 oblouků

Staroměstská mostecká věţ (obdoba triumfálních oblouků řím. císařů)

Karlštejn, kaple sv. Kříţe

Emauzský klášter – obnovena slovanská liturgie

Staroměstská radnice

Hradební věţ na Petříně = „hladová“ (podpora chudiny)

Manţelky Karla IV.

Blanka z Valois

Anna Falcká

Anna Svídnická (matka Václava IV.)

Alţběta Pomořanská (matka Zikmunda Lucemburského, Jana Zhořeleckého)

46

Gotika vzniká ve Francii v pol. 12. stol.

název zaveden italskými renesančními humanisty,

mylně spojován s Góty

u nás raná - přemyslovská-…………………………..

vrcholná - lucemburská-………………………..

pozdní - jagellonská-…………………………..

znaky: nečerpá z antiky, vychází z křesťanství,

vertikalismus ………………………………….

lomený oblouk (zakončení oken, dveří, portálů)

– symbol sepjatých rukou k modlitbě,

ţebrová klenba, opěrný systém zdí (odhmotnění),

dokonale opracovaný kámen (ornamenty, rozety,

kruţba, fiály)

stavby – církevní – chrámy, kláštery,

katedrály

- světské – hrady, tvrze, obytné domy (města)

Matyáš z Arrasu, Petr

Parléř,

Matyáš Rejsek, Benedikt

Rejt

47

sochařství

Madony …………………………….. Piety………………………………..

polychromie

malířství

fresky

deskové malby

kniţní iluminace

Mistr Theodorik

Mistr Vyšebrodský, Třeboňský

vitráţe

vzdělanost (zesvětštění)

školy i měšťanské

university

v Padově, Boloni, Paříţi (Sorbonna),

Oxfordu, Cambridgi, Praze

zpravidla členění universit

na 4 fakulty:

artistická

právnická

medicínská

teologická

v čele university stál rektor, fakulty

vedli děkani

zlatý věk rytířství Vznik

universit

Literatura

náboţenská…………………………………………………………………………………….

světská …………………………………………………………………………………………

48

Pozdní středověk (přechod od středověku k novověku 15.–17. století)

od poloviny 14. století krize středověké společnosti

Příčiny

hospodářská stagnace - ustává kolonizace, klesá těţba drahých kovů, sniţuje se hodnota mincí, zhoršují se sociální poměry

poddaných, morové epidemie

sociální diferenciace obyvatel (panovník x vysoká šlechta x

nízká šlechta, sedláci x bezzemci, městský patriciát x mistři

x chudina, všichni x církvi)

růst bohatství církve (aţ 1/3 pozemků, nedělitelnost majetku,

mnoţství poplatků), rostoucí nevzdělanost kněţí, moţnost

koupení církevního úřadu, okázalý přepych = rozpor s Biblí a

posláním církve, vznikají ţebravé řády – práce a chudoba –

františkáni, roste kritika = úsilí o reformu,

kritikem církve

Jan Viklef – Angličan, přeloţil Bibli do angličtiny - papeţ

není boţský, proti odpustkům, proti uctívání obrazů, církev má

ţít v chudobě, nevládnout, ale slouţit lidem (jeho myšlenky do

Čech přinesli studenti a Václavova sestra, která byla

anglickou královnou)

papeţské schisma = dvojpapeţství

papeţi v Římě a Avignonu, r. 1409 na koncilu v Pise zvolen

třetí

osmanští Turci (podle sultána Osmana I.)- uţ ve 14. století se snaţili získat

Balkán

r. 1389 - v bitvě na Kosově poli poraţeno srbské vojsko → r. 1393 konec

Srbska i bulharského státu

r. 1453 – dobytí Konstantinopole (zánik byzantské říše)

expanze Turků do Uher

Společenská krize za Václava IV. synové Karla IV. Václav IV. (1378–1419), prvorozený syn, ve

dvou letech (1363) korunován českým králem, v 15 letech

římským králem

druhý syn Zikmund - Braniborsko, Uhry – pomáhal Byzanci v boji

proti Turkům

třetí – Jan Zhořelecký

Na Moravě mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich

Václav IV. – nezájem o vládu, odboj šlechty proti králi,

dvakrát jí byl zajat, sesazen z římského trůnu (od r. 1411

římským králem Zikmund), v Čechách chaos, růst zločinnosti

(lapkové – například i Jan Ţiţka)

Spory s arcibiskupem Janem z Jenštejna, Václav ho chtěl

zlikvidovat, nechal mučit a popravit (1393) spolupracovníka

kněze Jana z Pomuku (= Nepomucký, r. 1729 svatořečen)

vnitropolitická situace přerůstá ve váţnou politickou krizi

49

kritika společnosti a církve - Husovi předchůdci

Konrád Waldhauser (z Rakouska, augustinián, pozván Karlem IV.,

kázal pro německy mluvící Praţany)

Jan Milíč z Kroměříţe (vzdal se místa v královské kanceláři,

kazatel proti bohatství, obţalován, hájil se v Římě, zemřel

v Avignonu)

Matěj z Janova (rovnost kněze a laika = kacíř)

Jeroným Praţský (mistr 4 univerzit, pronásledován, upálen po

Husovi)

Jakoubek ze Stříbra (Betlémská kaple, zavedl přijímání

z kalicha)

Tomáš Štítný ze Štítného (traktáty a morálce: Kníţky šestery o

obecných věcech křesťanských)

Jan Hus (?1379–6. 7. 1415)

narozen v Husinci u Prachatic, studia na univerzitě, knězem,

r. 1402 káţe v Kapli betlémské

kritika církve podle Viklefa = stát má zabavit círk. majetek,

hlavou církve je Kristus, špatné duchovní a feudály není nutno

poslouchat, protoţe se prohřešili proti Desateru, boj za

pravdu, jediná autorita – Písmo svaté

Hus nechtěl zrušit ani církev, ani feudalismus, chtěl pouze

reformu

r. 1409 rektorem –

Dekret kutnohorský ...................................

UK se sice počeštila, ale ztratila dosavadní monopol ve stř.

Evropě (universita v Lipsku)

r. 1412 proti odpustkům = nevole Václava IV., papeţská klatba

................................

interdikt ......................................

odchod na venkov (Kozí hrádek, Krakovec), káţe pod širým

nebem, sympatie a radikalizace venkova

r. 1414 pozván na koncil do Kostnice (ochranný glejt od

Zikmunda), místo obhajoby učení uvězněn, upálen .............

............................................................

dílo: O církvi, Výklad Viery, Desatera a Páteře, O

svatokupectví, Postila, O českém pravopise (diakritický

pravopis = cz se změnilo v č apod.)

50

Husitství smrt Jana Husa znamenala pro Václava IV. politickou katastrofu

protestní list části české šlechty (452 podpisů), panstvo se staví

proti koncilu, Zikmundovi i Václavovi

Husovi stoupenci (husité) přijímají podobojí – symbol hnutí .....

………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

r. 1416 upálen Jeroným Praţský radikalizace lidu, chilialistické

hnutí (víra v brzký konec světa)

……………………………………………………………………………………………………..

r. 1418 – ukončení koncilu v Kostnici (jeden papeţ Martin V.)

Řím hrozí Václavovi kříţovou výpravou

První praţská defenestrace

30. 7. 1419 – revoluční převrat v Praze …………………………………………………………

v čele lidový kazatel………………………………………………………………….…………..

16. 8. 1419 umírá Václav IV. …………………………………………………………………..

Zikmund nástupcem .........................................

Husitská revoluce

diferenciace husitů - cíle

……………………………………………………………………………………………………….

........................................

........................................

Husitské svazy

praţané ………………………………………………………………………………………….

orebité (sirotci)

táborité

severočeští husité (Slaný, Louny, Ţatec) ............................

Společný programu husitů tzv. čtyři artikuly praţské

1. svoboda kázání a vykládání bible

2. přijímání podobojí všem

3. zbavení církve majetku a světské moci

4. povinnost zakazovat a případně trestat smrtelné hříchy

Průběh revoluce

r. 1420- zaloţení Tábora …………………………………………………………………….....

…………………………………………………………………………………………………….....

r. 1420 – bitva u Sudoměře ……………………………………………………………………...

r. 1420 I. kříţová výprava proti Čechám ……………………………………………………..

bitva na Vítkově, u Vyšehradu

Spory v husitském hnutí

r. 1421 – spory v obci Tábor – vyhnání radikálů (adamité), upálení

sněm v Čáslavi

r. 1422- převrat v Praze, Jan Ţelivský zatčen a popraven,

radikální křídlo poraţeno, vítězí měšťansko-šlechtická opozice

51

1421/1422 – II. kříţová výprava (Zikmund)

bitva u Kutné Hory, Ţiţka pronásleduje

křiţáky aţ k Německému Brodu

- taktika vozové hradby

Ţiţkům vojenský řád

r. 1423 – rozpory v Táboře, Ţiţka odchází k orebitům,

zaloţení tzv. Menšího Tábora = středisko HK (Jaroměř, Vysoké Mýto)

r. 1424 - bitva u Malešova – poráţka praţanů

11. října 1424 smrt Jana Ţiţky při obléhání Přibyslavi (sirotci)

sjednocení vojsk sirotků, praţanů, táboritů proti cizím vojskům.

r. 1426 III. kříţová výprava – vítězství husitů u Ústí nad Labem

Prokop Holý (Veliký)……………………………………………

r. 1427 IV. kříţová výprava – bitva u Tachova

r. 1431 V. kříţová výprava (kardinál Cezarini), bitva u Domaţlic

(křiţáci se rozprchli, kdyţ slyšeli zpěv husitů)

spanilé jízdy = rejsy (1428–1433) ……………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………….

r. 1431 koncil v Basileji

r. 1433 husitské poselstvo v Basileji (Prokop Holý)

= basilejská kompaktáta – kompromis mezi římskokatolickou církví a

umírněnými husity

………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………….

30. 5. 1434 ………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………….

r. 1436 – Zikmund opět zvolen českým králem ……………………………………………………..

…………………………………………………………………………………………………….

r. 1437 – veřejná poprava Jana Roháče z Dubé (hrad Sion u Kutné Hory)

snaha Zikmunda přimět k odchodu za hranice zbytky polních vojsk

……………………………..

bratříci - radikální husité, kteří odešli na Slovensko, mnoho jich bojovalo za Jana Jiskru z Brandýsa, po smrti Zikmunda i jeho zetě Albrechta

válčili za zájmy Ladislava Pohrobka (vnuk Zikmunda), stávali se ţoldnéři

r. 1437 – Zikmund umírá……………………………………………………………………………

Výsledky revoluce

změny v Čechách - katolická církev zbavena 4/5 majetku,

panstvo se obohatilo, roste vliv měst, která se počešťují

poddaní – právo na svobodnou víru, zbaveni církevních poplatků, ne

však poddanství

vzniká církev kališnická, roste vliv zemského sněmu, roste

vzdělanost (i ţeny), čeština nahradila latinu

hospodářská a kulturní devastace, neúrody, hladomory, zničení

kulturních památek, Češi = kacíři, univerzita zaostává – odpor

k novotám a renesančnímu myšlení

52

Doba polipanská a poděbradská období po husitských válkách

Jednota bratrská

Petr Chelčický ………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

r. 1458 Kunvald u Ţamberka …………………………………………………………………………

dobrovolná chudoba, v izolaci od okolí, soběstační, přísná náboţenská

disciplína a biblická rovnost, z počátku odmítali vzdělání jako

zbytečné

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Albrecht II. Habsburský (1437–1439)

……………………………………………………………………………………………………..

Ladislav (zvaný Pohrobek) ……………………………………………………………………..

landfrýdy

r. 1452 Jiří z Poděbrad a Kunštátu se stává zemským správcem

r. 1453 českým králem korunován Ladislav Pohrobek

r. 1457 Ladislav Pohrobek náhle umírá…………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………

r. 1458 Jiří z Poděbrad zvolen českým králem (husitský král, král

dvojího lidu)

………………………………………………………………………………………………………

Vláda Jiřího z Poděbrad

………………………………………………………………………………………………………

Liga křesťanských panovníků ………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………….

Poselstvo k panovnickým evropským dvorům vedl Lev z Roţmitálu; panoš

Václav Šašek z Bířkova napsal Deník (A. Jirásek – Z Čech aţ na konec

světa)

papeţ zrušil basilejská kompaktáta, dal Jiřího do klatby jako kacíře

vyhlášena kříţová výprava proti Čechám, v čele uherský král

Matyáš Korvín

r. 1468 vypovězena válka, r. 1469 poráţka M. K. u Vilémova nedaleko

Čáslavi

Matyáš pokračuje v nepřátelské politice, katolíci ho v Olomouci volí

českým králem

boje pokračují, Jiří uzavřel dohodu s polským králem

Kazimírem IV., na český trůn mají nastoupit Jagellonci

r. 1471 Jiří náhle umírá

53

Období vlády Jagellonců v českých zemích .......................

r. 1471 českým

králem zvolen

Vladislav

Jagellonský

katolická šlechta

uznává Matyáše

Korvína

………………………………………

(r. 1479 – dohoda =

oba si ponechali

titul českého krále;

Vladislav vládne

v Čechách, Matyáš

v Uhrách, na Moravě,

ve Slezsku a obojí

Luţici)

r. 1490 Matyáš umírá, Vladislav se stává nejen panovníkem zemí

Koruny české, ale i uherským králem

české země s uherským státem personální unii

…………………………………………………………………………….

…………………………………………………………………………………………………………

Nastává období náboţenské snášenlivosti (r. 1485 -katolíci

uznali kompaktáta jako zemský zákon – kutnohorský náboţenský

mír), období husitských válek definitivně skončilo

Vladislav Jagellonský trvale sídlil v Budapešti………………………………………………..

„král Bene“ ……………………………………………………………………………………………

Stavovská monarchie ………………………………………………………………………………………..

Spory měst se šlechtou

r. 1500 Vladislavské zřízení zemské ………………………………………………………………

r. 1517 Svatováclavská smlouva …………………………………………………………………..

podnikání šlechty

rybníky (na roţmberském panství vybudovány rybníky spojené

umělým kanálem = Zlatá stoka, 45 km dlouhá, stavitel rybníků

Jakub Krčín z Jelčan),

pivovary, pily, mlýny, sklárny, cihelny, hutě

Ludvík Jagellonský (zvaný Dítě) (1516–1526)

další pokles autority panovníka

turecké nebezpečí (Turci obsadili Uhry)

r. 1526 ………………………………………………………………

pronikání reformace a humanismu

54

Raný novověk

Hospodářské změny v novověku základem obţivy zemědělství

zdokonalují se nástroje i postupy, nové plodiny (kukuřice,

rýţe, brambory; len, konopí, chmel)

nové typy podnikání zvláště šlechty (chov ovcí a prodej vlny,

zakládání vinohradů, rybníků, mlýnů, pivovarů)

změny v ekonomických vztazích v Z Evropě→ kapitalizace šlechty

v západní Evropě

vlastník půdy si najímá námezdní síly (práce za mzdu)

× v zaostalejších zemích (Stř. a V Evropa) – druhé nevolnictví

(zvyšování robotních povinností, pevnější připoutání k půdě)

řemeslná výroba – Z Evropa - manufaktury

.................................a............................

růst dálkového obchodu - roste význam kupců, obchodníků

(hospodářská a politická síla)

Zámořské objevy Příčiny

……………………………………………………………………………………………….

…………………………………………………………………………………………………………

Portugalské objevné plavby

podporuje král Jindřich Mořeplavec

…………………………………………………………………………………

r. 1488 Bartolomeo Diaz

………………………………………………………

r. 1498 Vasco da Gama

………………………………………………………

1519–22 Fernao Magalhaes

……………………………………

Vznik španělského státu

Aragonie, Kastilie

……………………………………………………………………

r. 1492 Kryštof Kolumbus

………………………………………………………………………..

16. stol. Nizozemí (Tichomoří, Indonésie)

17.-19. stol. – koloniální velmoci: Anglie, Francie

Význam zámořských objevů:

………………………………………………………………………………………………………….............................

.....................................................................

...................................................................

55

Renesance a humanismus Renesance – znovuzrození antiky

umělecký směr 14.-16. století, vzniká v Itálii - městské státy

Florencie (Mediceové), Benátky ap. a odtud se šíří do Evropy

Humanismus – (humanus = lidský) myšlenkový proud renesanční

doby, touha po pravdivém poznání člověka -> snaha stát se

dokonalejším, klade důraz na přirozené vlastnosti a schopnosti

člověka

základem humanistické učenosti - dokonalé jazykové vzdělání –

řečtina, latina, hebrejština,

kritizuje středověká církevní dogmata, znovu objevuje antickou

civilizaci, ideálem je člověk tělesně i duševně dokonalý,

vyhovuje především měšťanstvu - bohatne a „chce si uţít“

pozemského ţivota

Předpoklady k vzniku

úspěchy ve velkých námořních plavbách, velký rozvoj poznání,

stoupá úroveň obecné vzdělanosti,

rozvíjí se přírodní vědy – matematika, mechanika (objev zákona

volného pádu),

anatomie - Paracelsus, otec farmakoterapie = podávání léků v

podobě tinktur a extraktů

astronomie – Mikuláš Koperník (O pohybu nebeských těles) -

heliocentrismus

Jan Kepler (na dvoře Rudolfa II., propočítal dráhy planet,

sestrojil dalekohled),

Galileo Galilei (pronásledován inkvizicí)

Giordano Bruno (vesmír je nekonečný, Slunce není jeho střed;

upálen)

Tycho de Brahe (spolupracovník Keplera, pohřben v Týnském

chrámu)

r. 1450 vynalezen knihtisk - Johannes Gutenberg -> rychlé

šíření humanistických myšlenek -> kulturní přelom- urychlení

výroby zlevnění knih, větší dostupnost

inkunábule = nejstarší tisky (do roku 1500)

nejproslulejší tiskárna 16. st. - v Basileji

1. tištěná kniha v Čechách vyšla v Plzni 1476 - Kronika

trójanská

další tiskárny do r. 1500 v Čechách: Vimperk, Brno, Kutná

Hora, Olomouc, Praha

renesanční člověk - všestrannost, umělci se často zároveň

zabývají několika obory i přírodními vědami -> návrhy strojů,

pitva -> předběhli svou dobu (Leonardo da Vinci, Michelangelo

Buonarrotti)

56

Znaky renesanční architektury:

převaha světských staveb nad církevními, šlechta staví zámky a

paláce, měšťané domy

stavba rozloţena do šířky - horizontalismus, vodorovné římsy,

svislé sloupy (převáţně iónské), pilastr, balustráda

půlkruhový nebo oválný oblouk, okna pravoúhlá, místo ţebrové

klenby oblouková, kupole, štíty

měšťanských domů,

arkády v patře (oblouková podloubí)

fasáda zdobena rustikou (= obklad neotesanými

kameny nebo jejich napodobeninami),

sgrafito - psaníčkové nebo

figurální .............

..........................

pravidelnost, symetrie

stavba často spojená se zahradou – časté

terasy, fontány, jezírka, záhony, sala terena

= palácová přízemní místnost z jedné strany

otevřená >> spojení stavby s přírodou,

reprezentace, prosvětlenost - obytná část

(stavby ztrácí obrannou funkci, uvnitř nástěnné malby,

kazetové stropy, štuka)

zámky: Opočno, Častolovice, Doudleby, Velké Losiny, Bučovice,

Telč, Jindřichův Hradec; Ambois, Chambord, Fontainebleau

letohrádek královny Anny = Belvedér, Ludvíkovo křídlo Praţského hradu, Míčovna v královské zahradě, Schwarzenberský,

Lobkovický, Martinický palác, Hradčanská radnice na

Loretánském náměstí, letohrádek Hvězda

města: Telč, Slavonice, Jindřichův Hradec, Pardubice, Nové

Město n. Metují, Prachatice

Fillipo Bruneleschi – stavba paláců, kaplí (dóm ve Florencii)

sochařství:

antické vzory, snaha zobrazit co nejvěrněji krásy lidského

těla, detaily, pohyb

57

malířství:

znovuobjevení přirozenosti a půvabu nahoty člověka – akty,

perspektiva, zlatý řez - umísťování hlavního motivu obrazu

(poměr 1:1,61803, zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, ţe

poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části)

technika -> fresky, desková malba,

kniţní malba, olejomalba

italská škola

Leonardo da Vinci – Mona Lisa, Dáma

s hranostajem, Poslední večeře páně

Rafael Santi – portréty – Sixtinská

Madona

Michelangelo Buonarrotti – výzdoba

Sixtinské kaple – strop fresky

Poslední soud a Stvoření světa,

sochy Mojţíš, Pieta, David

Sandro Boticelli – Zrození Venuše, Primavéra – Tři Grácie

Donatello – socha Davida, jezdecká socha kondotiéra Gattamelaty

německá

Albrecht Dürer – Růţencová slavnost

Lucas Cranach - portréty

Hans Holbein – Jindřich VIII.

nizozemská

Pieter Brueghel – Posvícení, Sedláci (venkovský ţivot)

Hieronymus Bosch – Zahrada pozemských rozkoší

řemeslo:

řezbářství- oltář Mistra Pavla z Levoče,

intarzie ......................

zvonařství, kovářství, sklářství-zrcadla, majolika

literatura:

Dante Alighiery – Boţská komedie,

Francesco Petrarca-Sonety Lauře

Giovanni Boccacio – Dekameron

Viktorin Kornel ze Všehrd, Bohuslav Hasištenský z Lobkovic,

Kryštof Harant z Polţic a Bezdruţic, Bohuslav Balbín

58

společenská kritika a politika:

Niccolo Machiavelli, kancléř Medicejů - spis Vladař

(kaţdý prostředek je dobrý k dosaţení vznešeného cíle)

Erasmus Rotterdamský - Chvála bláznovství (satirické dílo,

kritizuje náboţenské a politické praktiky západoevropské

společnosti)

renesanční utopie:

Thomas More - spis Utopia (obraz ideální společnosti bez

soukromého vlastnictví)

Tommaso Campanella - Sluneční stát (ideální stát, ve kterém

existuje společné vlastnictví)

Francis Bacon - Nová Atlantida

Manýrismus - výtvarný směr tvořící přechod mezi renesancí a

barokem v letech 1520-1620, klade důraz na vnitřní svět

člověka, snové představy

odraz nejistoty a kolísání hodnot, osobitý přístup umělců,

dokázali se odpoutat od dokonalosti,

protáhlé a nadměrně svalnaté postavy, které mají do obrazu

vnést dynamiku a ţivot

alchymie, astrologie

59

Reformace ………………………………………………………………………………………………………….

německá reformace v 16. století (luterská

reformace)

Martin Luther (1483–1546)

r. 1517 Wittenberg……………………………………………………

…………………………………………………………………

církev……………………………………………

německá selská válka (1524-26)……………………… ………

…………………………………………………………………..

šmalkaldská válka (1546–47) ………………………………………………………………………..

augšpurský mír r. 1555…………………………………………………………………………………

kalvínská reformace

Jan Kalvín (1509–1564)………………………………………………

………………………………………………………………………….

hugenoti………………………………………………………

Protireformace

………………………………………………………………………

tridentský koncil (1545–1563) ……………………………………………………………………

jezuitský řád (Tovaryšstvo Jeţíšovo) Ignác z Loyoly (1540)

………………………………………………………………

inkvizice

censura

Důsledky reformace a protireformace:

………………………………………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………………………………………….

60

Evropské státy v 16.-17. století

Španělsko Karel I. Habsburský (1516-1556)

nejmocnější evropský panovník

vládl v části Itálie, Nizozemí, v zámoří (Španělsko největší

koloniální velmoc)

jeho bratr Ferdinand I. ………………………………………………………………………….

usiloval o absolutismus ……………………………………………………………………....

jako císař Svaté říše římské úspěchy neměl (reformace, německá

selská válka) - abdikoval

r. 1556 rozdělil svou říši na 2 části:

Ferdinand I. (Karlův bratr) získal císařský titul, král český

a uherský; Filip II.(Karlův syn) – Španělsko, Nizozemí, země

v zámoří → vznikly dvě větve habsburského rodu – španělská a

rakouská

Filip II. (1556–1598)…………………………………………………………………………

opíral se o církev a inkvizici

vedl nákladné války s Turky, porazil je u Lepanta (1571)

r. 1581 – ztráta bohatého Nizozemí

r. 1588 – poráţka od Angličanů (ztráta velmocenského postavení

na moři)

po jeho smrti Španělsko zchudlé a nepříliš významné

Nizozemská revoluce Nizozemí – 17 menších provincií pod nadvládou španělských

Habsburků, nejbohatší a nejvyspělejší část Evropy

rozšíření kalvinismu (Španělsko katolické, Filip II. zavádí

inkvizici, snaţí se kalvinismus vymýtit)

Filip II. omezoval práva nizozemské šlechty i měst, zvyšoval

daně

r. 1572 celonárodní povstání - Vilém Oranţský…………………………………………

r. 1581 – vyhlásily severní provincie nezávislost

– Spojené provincie nizozemské (dnešní Nizozemí)

státní náboţenství – kalvinismus, v čele Vilém Oranţský

jiţní provincie (dnešní Belgie) – Španělské Nizozemí – patřily

dále Habsburkům

r. 1648 – Španělsko definitivně uznalo nezávislost Spojených

provincií nizozemských - hybnou silou měšťanstvo, rozvoj

soukromého podnikání a obchodu; vznik nové občanské

společnosti …………………………………………………………………….

61

Francie počátky absolutistické monarchie

panovník získává stále větší moc, dochází k hospodářskému

rozkvětu

František I. (1515–1547) – snaha ovládnout bohatá města

v severní Itálii, čtyři války s Karlem V., Francie poraţena,

země zatíţena vyššími daněmi.

náboţenské zápasy ve Francii

hugenoti……………………………………………………………………………………………….

Jindřich Navarrský……………………………………………………………………………………

bartolomějská noc (r. 1572)…………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………………………………………….

Jindřich IV. – r. 1598 edikt nantský

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Ludvík XIII.

zisk z 30.leté války – Francie velmocí (kardinálové Richelieu,

Mazanin)

vláda Ludvíka XIV. (1661–1715) – absolutismus

………………………………………………………………………………………………………

dobyvačné války - proti Habsburkům ………………………………………………………………

v hospodářství – merkantilismus (J. Colbert)………………………………………………………..

………………………………………………………………….. …………………………………..

budování Versailles…………………………………………………………………………………

vyčerpání státní pokladny, v 18. století problémy – prohrané

koloniální války

Anglie 1455–1485 boje mezi Yorky a Lancastery……………………………………………………………

vítězství Jindřicha Tudora – Jindřich VII. ………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………..

Jindřich VIII. (1509–1547)

……………………………………………………….………………………………………………….

anglikánská církev (1534)……………………………………………………………………………..

…………………………………………………………………………………………………………..

Alţběta I. (1558–1603)

alţbětinská doba……………………………………………………………………………………….

rozkvět v kulturní a hospodářské sféře…………………………………………………………………

manufaktury…………………………………………………………………………………………..

korzáři (Francis Drake)……………………………………………………………………………….

Marie Stuartovna………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………..

Jakub I. ………………………………………………………………………………………………….

62

Anglická revoluce snaha Karla I. o absolutismus – konflikt s parlamentem

– občanská válka (1642–1648)

zvítězila armáda „nového typu“…………………………………., kterou pro parlament

postavil Oliver Cromwell

r. 1649………………………………………………………………………………………………

od roku 1653 protektorát – v čele Cromwell, „vláda tvrdé ruky“

r. 1660 návrat Stuartovců: Karel II., Jakub II. – vyhnán

……………………………………………

od r. 1689 Vilém III. Oranţský – vydána Listina práv…………………………………………

…………………………………………………………………………………………………….

parlamentarismus………………………………………………………………………………..

královna Anna r. 1707 – spojení se Skotskem

Spojené království Velké Británie

Habsburkové na českém trůně

Ferdinand I. Habsburský (1526–1564)

rakouský arcivévoda, manţel Anny Jagellonské, bratr císaře Karla V.,

r. 1526 zemským sněmem zvolen za českého krále

zároveň králem uherským = vzniká soustátí:

habsburská mnohonárodnostní monarchie

............a...............a.....................

usiluje o vytvoření silné centrální vlády, o zvýšení moci panovníka

omezuje práva šlechty a měst

zřizuje dvorské úřady společné pro celou monarchii (středisko Vídeň)

začíná se vytvářet stavovská opozice proti králi

1546–47 – otevřený konflikt mezi Ferdinandem a českou opozicí

……………………………………………………………………………………………………….

tvrdé prosazování katolické víry

pronásledování členů jednoty bratrské

r. 1556 – příchod jezuitů do Čech = Tovaryšstvo Jeţíšovo

……………………………………………………………………………………………………….

Maxmilián II. (1564–1576)

r. 1575 předloţena ke schválení Česká konfese………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

Rudolf II. (1576–1611)

sídlil v Praze = středisko uměleckého a vědeckého ţivota monarchie

milovník umění…………………………………………………………

doba manýrismu ……………………………………………………………………………………..

r. 1609 - Rudolf II. podepisuje pod tlakem českých stavů tzv.

Rudolfův majestát

…………………………………………………………………………………………………………

Matyáš (1611-1619) - zhoršení vztahů mezi králem a českými stavy

porušování Majestátu

63

České stavovské povstání a 30.letá válka

Příčiny:

2 typy států

státy s habsburským absolutistickým zřízením, Katolická liga

Španělsko, Rakouské a české a uherské země, katolické Německo

protihabsburský blok (rozvoj industriální společnosti, protikatolické postoje) Protestantská unie

Anglie, Francie, Nizozemí, Dánsko, Švédsko, protestantské

Německo

fáze války

1. česká válka 1618-20

2. falcká 1621-23

3. dánská 1625-29

4. švédská 1630-35

5. švédsko-francouzská 1635-48

64

1. fáze války české stavovské povstání

Matyáš a po něm Ferdinand II. Štýrský nedodrţují náboţenskou

svobodu - Rudolfův majestát

r. 1618 sjezd nekatolických

stavů v Praze

protest u místodrţících

Slavaty a Martinice

II. praţská defenestrace

..........................

vláda 30 direktorů

březen 1619 – smrt Matyáše

Ferdinand II. Štýrský

(1619–1637 s roční

přestávkou 1619, nazýván

„Krvavý“)

r. 1619 zemský sněm

sesazení Habsburků a volba Fridricha Falckého (zimní král)

8. 11. 1620 bitva na Bílé Hoře

poráţka stavů, vítězí habsburské vojsko

důsledky

zatčení představitelů stavů

zabavení pozemků (3/4)- přidělení katolické šlechtě (Valdštejn

apod.)

21. červen 1621 - poprava 27 českých pánů

(Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik, Jan Jesenský…)

r. 1627 Obnovené zřízení zemské

český král dědičně Habsburk, duchovenstvo 1. místo na sněmu,

němčina na roveň češtině, katolické náboţenství jedině

povolené – exulanti (nucené vyhnanství kvůli víře)-

rekatolizace země (násilný přechod na katol. víru)

česká emigrace (Komenský, Holar ...)

politický, kulturní, sociální útlak

2. fáze falcká válka-JZ Německo protestantské x

španělští ţoldnéři, zabrání Horní a Dolní Falci

3. fáze ustavení protihabsburské koalice x habsbur.

armáda vedená Albrechtem z Valdštejna (smrt r. 1634

Cheb)

65

4. fáze Švédové a Sasové v Praze, r. 1632 bitva u Lützenu,

poráţka Habsburků, smrt švédského krále Gustava Adolfa,

jednání o míru

5. fáze velké rozšíření

bojů - Čechy, Uhry,

Španělsko, Německo

r. 1648 Vestfálský mír

silnější protihabsburský

blok, územní zisky

Švédska, Francie,

uznání samostatnosti

Nizozemí a Švýcarska,

konec světovládných cílů Habsburků, katolická církev ztrácí

politickou moc, Habsburkům zůstává pouze stř. Evropa, čeští

emigranti se nesmí vrátit domů

České země po 30.leté válce upevnění absolutistické a centralizované monarchie

nástup cizí katolické šlechty (Colloredové, Schwarzenbergové,

Piccolominiové aj.), získává zkonfiskovaný majetek

zvyšování roboty (druhé nevolnictví), útlak poddaných – berně

selská povstání

r. 1628 povstání na Opočensku

r. 1680 velké povstání na Litomyšlsku

r. 1692 povstání Chodů (Jan Sladký Kozina)

hospodářský úpadek měst (Kutná Hora)

násilná rekatolizace (= pokatoličťování) země – pronásledování

jinověrců, procesy s čarodějnicemi

válka s Turky za císaře Leopolda I. (1657–1705)

r. 1683 obléhání Vídně - poráţka a ústup Turků (Evţen Savojský)

1701–1714 – válka o dědictví španělské (Habsburkové poraţeni Francií)

66

Barokní kultura vznik 16. st. v Itálii, v Evropě 17. – 18. st.,

u nás r. 1610 – 2. 1/2 18. st.

charakter

hluboká náboţenská víra, církev nositelkou kultury, ladí

oku i duši, dominuje v katolických zemích (Španělsko,

Rakousko, Čechy, Itálie apod.), působí na city

architektura:

dynamizující (pohyb, napětí, křivky, sloţité kompozice),

prostor s kopulemi a nástropními malbami, sloţité klenby,

tvarová bohatost (zlato, štuka, barevné mramory,

rafinovaně přiváděné světlo, sochy

osová souměrnost, optické průhledy, iluzivní účinky

kostely, jezuitské koleje, kláštery

půdorys elipsy, kopule, koutové pilíře

ital. F. Borromini, F. Guardini

Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové

Carlo Lurago

Giovanni Santini-Aichl

zámky

………………………………………………………………………………….

otevřená trojkřídlá, podkova apod.

specializace (salonky, budoáry, knihovny, loţnice, obrazárny,

divadla)

67

francouzský park

městské paláce

církevní dominanty

selské baroko

sochařství:

vyjadřují duševní stavy, rozevláté, výraz, polychromie,

mučedníci

oltáře, řezby, morové sloupy

it. Giovanni Lorenzo Bernini

Ferdinand Maxmilián Brokoff

Matyáš Bernard Braun

malířství:

fresky, olejomalby, šerosvit, nekonečný prostor, kompozice,

zátiší, portréty, krajiny

nizoz. P. P. Rubens

A. van Dyck

H. Rembrandt van Rijn

šp. Velazquez

ital. Caravaggio

čes. Václav Hollar

Jan Kupecký

V. V. Reiner

Karel Škréta

Petr Brandl

divadlo:

hudba:

literatura:

Pavel Stránský

Pavel Skála ze Zhoře

Jan Ámos Komenský

Rokoko

(rocaille – mušlička, lastura)

ve Franci na poč. 18. stol. za vlády Ludvíka XV.

zjemnělá varianta baroka, ozdobné, přeumělkované

náboţenské motivy nahrazeny výjevy z pastýřských her,

galantními motivy (slavnosti lásky, kratochvilné okamţiky

atd.)

malíři: Antoine Watteau, Jean Fragonard

68

Osvícenství ..............................................................

..............................................................

Představitelé osvícenství navázali na myšlenky Angličana

Johna Locka (1632–1704)

stoupenec anglické revoluce

tvrdil, ţe vláda nepochází od boha, je výsledkem dohody mezi lidmi

odmítl absolutismus, ţádal dělbu moci ve státě

Charles-Louis Montesquieu (1689–1755)

spis O duchu zákonů – došel k názoru, ţe nejlepším vládnoucím

systémem je konstituční monarchie v Anglii (rozloţení moci na

zákonnou, výkonnou a soudní)

François Marie Arouet - Voltaire (1694–1778)

filosof, autor termínu osvícenství, kritik společnosti

Jean Jacques Rousseau (1712–1778)

pedagog, vychovatel

člověk je od přírody dobrý, jeho mravy jsou zkaţeny

řadou nepříznivých faktorů (soukromé vlastnictví,

politický despotismus, městská civilizace)

Denis Diderot (1713–1784)

redaktor Encyklopedie aneb racionální slovník věd,

řemesel a umění, 28 svazků (1751–1772)

souhrn dosavadních poznatků o člověku, společnosti,

přírodě

nové poznatky se šířily i pomocí novin a časopisů

objevují se názory hlásající potřebu reformy společnosti

v západní Evropě došlo k reformám formou revoluce (Anglie, Francie)

ve střední a východní Evropě moţnost řešení situace - osvícenský

absolutismus ....................................

(Fridrich II. Veliký, Kateřina II., Marie Terezie, Josef II.)

69

Osvícenský absolutismus za vlády Marie Terezie a

Josefa II.

konec 18. st. – rozklad feudální společnosti a nástup

industriální spol. (kapitalismus)

moţnost řešení situace- osvícenský absolutismus – reformy

z vůle panovníka, omezení šlechty a církve, odstranění

zaostalosti monarchie, zmírnění bídy poddaných

● vláda Marie Terezie (1740-80)

otec Karel VI. - r. 1713 Pragmatická sankce

…………………………………………………

válka o rakouské dědictví (1740–1745)

1756-63 sedmiletá válka s Pruskem x Fridrich II.

ztráta Slezska a Kladska

reformy

centralizace říše-ústřední úřady do Vídně,

osvícení úředníci

němčina úředním jazykem

povinná školní docházka 6 let – školy …………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………………….

tereziánský urbář - podle rozlohy půdy povinnosti

r. 1773 zrušení jezuitů, papírové peníze, nové míry, váhy,

sčítání lidu, číslování domů, trestní právo apod.

r. 1775 velké nevolnické povstání – nespokojenost lidu,

neúroda, mor, robota

SV Čechy - Náchodsko, Rtyně-selské guberno - Antonín Nývlt

rychtář v čele

poráţka u Chlumce n. Cidlinou

vydání robotního patentu – úlevy pro sedláky, robota 3 dny

v týdnu

● vláda Josefa II. (1780-90)

r. 1781 reformy:

patent o zrušení nevolnictví

patent toleranční

odstranění censury, rušení klášterů, spojení

Praţských měst

70

Svět 18.-19. století

Rusko poloţeny základy nové evropské velmoci

car Petr I. Veliký (1682–1725)

ruský absolutismus …………………………………………………………………………………

snaha o modernizaci země………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………………………………………

války proti Turecku ……………………………………………………………………………….

proti Švédsku………………………………………………………………………………..

v 18. století období „palácových převratů“…………………………………………………………

Kateřina II. (1762–1793)

………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

poráţka Turecka ………………………………………………………………………………….

povstání Jemeljana Pugačova (1773–1775) …………………………………………………..

podíl na trojím dělení Polska ……………………………………………………………………….

Prusko r. 1701 Pruské království (Fridrich I.) spojení Pruska a Braniborska

Fridrich Vilém I. (1713–1740) – „kaprál na trůně“

budování armády, militarizace společnosti

merkantilismus

Fridrich II. Veliký (1740–1786)

dobyvačné války: zisk Slezska………………………………………………………………………..

…………………………………………………………………………………………………………

Vznik USA v pol. 18. stol. koloniální válka v Severní Americe

(Francie – Anglie)

vítězství Angličanů – osadníci ekonomicky zatěţováni

……………………………………………

r. 1773 opor osadníků -

……………………………………………………………………………….

válka za nezávislost – 13 kolonií proti Anglii

- v čele kongres, vůdce George Washington

r. 1776 Prohlášení o nezávislosti amerických osad (Thomas Jefferson)

r. 1777 vítězství v bitvě u Saratogy (podpora Francie)

r. 1783 Anglie uznala nezávislost USA

r. 1789 – vyhlášení ústavy USA, první prezident……………………………………………………

Kongres

v době vzniku vytvořila ústava základní model uspořádání

moderní demokratické společnosti, rovnost před zákonem ale

zajistila pouze bílým obyvatelům USA

71

Velká francouzská burţoazní revoluce problémy Francie

obyvatelé rozděleni do tří stavů: ……………………………………………………………………..

………………………………………………………………………………………………………..

absolutismus - Ludvík XVI. (1774-92)

květen 1789 – král svolal generální stavy – jednání skončila

roztrţkou – III. stav se prohlásil za Národní shromáţdění

snaha omezit moc krále

●14. 7. 1789 …………………………………………………………………………………………

heslo revoluce:……………………………………………………………………………………..

vydána Deklarace práv člověka a občana………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………..

●1791 Francie konstituční monarchií

vznik politických klubů (pravice – levice)

nejvlivnější byli

girondisté ………………. a jakobíni ………………………….

r. 1791 pokus krále o útěk z Francie…………………………………………………………………

r. 1792 válka s Pruskem, Rakouskem……………………………………………………………….

srpen 1792 zřízen Národní konvent……………………………………………………………….

●21. 9. vyhlášena republika

1793 poprava Ludvíka XVI.(leden), na podzim popravena i Marie

Antoinetta

Francii vypověděly válku i další státy: VB, Holandsko, Španělsko

v Konventu se dostali k moci jakobíni – jakobínská diktatura,

teror……………………………..

Výbor veřejného blaha – v čele Maximilien Robespierre

……………………………………………………………………………………………………………

r. 1794 převrat v Konventu Robespierre popraven

…………………………………………………………………………………………………………….

výsledky revoluce:…………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………….

72

Napoleonské války – důleţitá úloha armády

zájem o „vládu silné ruky“ – strach z nové revoluce

r. 1799 státní převrat – k moci Napoleon Bonaparte (konec Velké

francouzské revoluce)

„první konzul“, schválil občanský zákoník………………………………………………………..

………………………………………………………………………………………………………….

r. 1804 Napoleon se prohlásil císařem

francouzské císařství – období dobyvačných válek:

snaha ovládnout Evropu

r. 1805 válka s protifrancouzskou koalicí – VB,

Rusko, Rakousko

r. 1805 prohra s Anglií v námořní bitvě u Trafalgaru

(admirál Nelson)

2. 12. 1805 bitva u Slavkova

……………………………………………………………………………

r. 1806 zásah do vývoje v Německu – rýnský spolek

………………………………………

……………………………………………………………………………

r. 1806 – do bojů proti Napoleonovi vstupuje Prusko –

poraţeno………….………………………………

proti Anglii vyhlášena kontinentální blokáda………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………….

r. 1809 poráţka Rakouska u Wagramu……………………………………………………………………...

červen 1812 taţení do Ruska

............................................

generál Kutuzov…………………………………………bitva u Borodina….………………………….

…………………………………………………………………………………………………………….

vzniká protifrancouzská koalice: Rusko, Prusko, Rakousko, Anglie

r. 1813 bitva u Lipska……………………………………………………………………………………….

r. 1814 obsazena Paříţ, Napoleon sesazen – ostrov Elba

r. 1815 útěk z Elby, návrat do Paříţe ………………………………………………………………………

r. 1815 bitva u Waterloo………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………

Evropa po napoleonských válkách 1814–1815 – Vídeňský kongres

smlouvy o poválečném uspořádání Evropy

vytvoření mezinárodního systému zaloţeného na rovnováze sil a na

zásadě spolupráce evropských panovníků proti nebezpečí dalších

revolucí

Svatá aliance – systém evropské bezpečnosti

(tvůrce rakouský kancléř Clemens Metternich)

symbolem útisku, který vládl ve většině Evropy

x se formují revoluční hnutí, která bojují za dosaţení národních a

občanských práv a svobod

73

Klasicismus (vynikající, vzorový) umělecký styl, 18.-19. stol.

vzniká ve Francii, období rozpadu

feudální společnosti

Empír (imperium-císařství)

klasicistní sloh rozvinutý za vlády

Napoleona I.

- inspirace antikou, proti zdobnosti,

slohová kázeň, jednoduchost

architektura

šlechtické zámky, paláce, anglické

parky

uţitkové stavby-činţovní domy, úřady,

banky, divadla, muzea, kasárna,

nemocnice, mosty, viadukty, pavilony

léčivých pramenů, kolonády

znaky:

Francie: Vítězný oblouk v Paříţi vybudovaný po

vítězství Napoleona u Slavkova, přestavba galerie

Louver

Německo: Braniborská brána v Berlíně

USA: washingtonský Kapitol

Rusko: Ermitáţ v Petrohradě

Čechy: Stavovské (Tylovo) divadlo,

zámky Kačina, Kynţvart, Kostelec n. Orl.

palác U Hybernů

většina lázeňských měst (Teplice, Františkovy

Lázně, Mariánské Lázně aj.)

malířství

fr. Jacques Louis David-

šp. Francisco de Goya-

sochařství

ital. Antonio Canova

dán. Bertel Thorvaldsen

hudba

J. Hayden

W. A Mozart

L. van Beethoven

74

Národní obrození Čechů a Slováků

Národní obrození- vytváření novodobého čes. a slov. národa

reformy Marie Terezie a Josefa II. - nebezpečí germanizace-

poněmčování, rozvoj hospodářství a uvolnění pracovních sil a

jejich odchod do měst (čeština)

Fáze NO

I. záchrana jazyka, povznesení lidu - konec 18. st.

II. rozvoj kultury, počátek vědy, divadla - počátek 19. st.

III. přechod k politické činnosti - po r. 1830

● počátek národního obrození – začíná dlouhodobé úsilí

národních buditelů, zájem o lid, boj proti poněmčování

Královská česká společnost nauk (1784) - centrum vědecké

činnosti osvícenců

Představitelé:

Josef Dobrovský – Podrobná mluvnice české řeči

Václav Matěj Kramerius – Česká expedice – 1. nakladatelství a

prodejna českých knih

Josef Jungmann - Česko-německý slovník (5 dílů, 120 tis. slov)

počátky čes. divadla

dřevěná budova Bouda (1786) na Koňském trhu – Václav Thám

loutkové divadlo – Matěj Kopecký

hudba - učitel Jan Jakub Ryba – Česká mše vánoční

na Slovensku hrozí maďarizace, pokus o vytvoření spisovné

slovenštiny – Anton Bernolák

● po napoleon. válkách – zpátečnická politika, v čele státu

císař František II., oporou kníţe Metternich

policejní absolutismus, censura

přesto čeština proniká do všech oblastí

František Palacký – Dějiny národu čes. v Čechách a na Moravě

Pavel Josef Šafařík – Slovanské staroţitnosti

Ján Kollár – Slávy dcera

myšlenky slovanské vzájemnosti- spolupráce slovanských národů

ve všech oblastech

střediskem vědecké práce Vlastenecké muzeum (r. 1818) v Praze

Jan Evangelista Purkyně – přírodní vědy (nauka o buňce)

František Martin Pelcl - jazykovědec, první profesor českého

jazyka na praţské univerzitě, rodák z Rychnova nad Kněţnou

K. B. a J. S. Preslové - přírodovědec a jazykovědec-názvosloví

Josef Kajetán Tyl – divadelní hry, ředitel kočovné

společnosti, Fidlovačka – Kde domov můj (F. Škroup)

75

Václav Kliment Klicpera - dramatik, profesor gymnázia v HK,

autor divadelní hry Hadrián z Římsů, dnes jeho jméno nese

hradecké divadlo

Stavovské divadlo - hraje i česky

Václav Hanka...................

na Slovensku Ludovít Štúr-Štúrovci-vznik spisovné slovenštiny

● růst české burţoazie – přechod k politickým cílům, vliv

revolučních hnutí v Evropě, Ferdinand V. (císař Ferdinand I.)

Dobrotivý (1835–1848)

Zaloţeno: Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách (1833)

Měšťanská beseda (1846)

vlastenecké krouţky

Karel Hynek Mácha

Karel Havlíček Borovský

Karel Sabina

František Palacký – nový politický program – austroslavismus

rovnoprávné postavení slovanských národů v rámci Rakouského

císařství

liberální burţoazie – umírnění - svoboda podnikání,

rovnoprávnost s Němci

radikální burţoazie – nekompromisní – zlepšení postavení lidu,

proti poddanství a

monarchii

společný cíl rovnoprávnost Čechů a boj proti feudalismu

76

Průmyslová revoluce

počátky průmyslové revoluce spjaty s textilním průmyslem

1763 – pohyblivý člunek – John Kay

1764 - spřádací stroj – James Hargreaves

1769–1774 James Watt

Revoluce v dopravě

1814 George Stephenson

(zrychlení, zlevnění, zvětšení objemu přepravy,

větší pohyb obyvatelstva = větší informovanost)

1807 Robert Fulton

(rozmach aţ od 60. let 19. stol.)

koncem 19. století – druhá průmyslová revoluce

…………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………..

Alessandro Volta (1745–1827) – první baterie

Michael Faraday (1791–1867) – elektromagnetická indukce

Významní vědci:

Louis Pasteur (1822-1895)……………………………………………………………………….

Charles Darwin (1809–1882)……………………………………………………………………

Johan Gregor Mendel (1822–1884) …………………………………………………………….

J. E. Purkyně (1787–1869)………………………………………………………………………

Důsledky průmyslové revoluce

změny obchodu - postupné vytváření světového trhu

(konflikty, napětí v mezinárodních vztazích)

- nová organizace finančnictví, bankovnictví

sociální důsledky - ohromný přírůstek obyvatelstva

- u moci kapitalisté, dělnictvo – boj o politickou emancipaci

= dělnické hnutí

77

Průmyslová revoluce v českých zemích

počátek 19. stol. – změna manufakturní výroby v tovární

strojovou

2. pol. 19. stol. – české země jedna z nejprůmyslovějších

oblastí stř. Evropy

Rozvoj různých průmyslových oborů

- textilní výroba – severovýchodní Čechy

- strojírenství (Praha, Liberec, Brno)

- hutnictví ţeleza (1828 Vítkovické ţelezárny)

- těţba uhlí (Kladensko, Podkrušnohoří)

- potravinářský průmysl – cukrovarnictví, lihovarnictví,

pivovarnictví

(1842 plzeňský Měšťanský pivovar - Prazdroj)

- sklářství – severní Čechy

Významné objevy, stavby

1791 – v Praze se konala první výstava

průmyslových výrobků v Evropě

1815 …………………………….Josef Boţek

1817 …………………………….Josef Boţek

1826 …………………………….Josef Ressel

1827 …………………………….bratranci Veverkové

1832 - otevřena koněspřeţní ţeleznice

(České Budějovice – Linec)

1839 – parostrojní ţeleznice (Vídeň – Brno)

1845 - (Vídeň – Praha)

se zaváděním strojů do průmyslových podniků a budováním

ţelezniční sítě spjaty i dělnické bouře a stávky

1844 – Liberec, Praha, Brno – rozbíjení výkonných strojů,

poţadavek zvýšení mezd

78

Revoluční vlny ve 20., 30. letech 19. století a

r. 1848 Německo, Itálie, Polsko revoluční situace

Rusko – 1825 povstání děkabristů (šlechtičtí revolucionáři bojovali

za vytvoření konstituční monarchie – proti Mikulášovi I.) – potlačeno

1821 - boj Řeků proti Turkům (1830 – vznik Řeckého království)

1830 – revoluční výbuch ve Francii = červencová revoluce

(Karel X. (1824-1830) – pokus o obnovení absolutismu, dobytí

královského paláce, útěk krále ze země, vláda Ludvíka Filipa)

Velká Británie – hnutí dělníků za volební svobody (chartistické

hnutí)

Revoluce 1848/49 poslední úder starému feudálnímu zřízení

otřes systému Svaté aliance

objevuje se program národní emancipace (jaro národů)

revoluce v celé Evropě, vzájemně se inspirovaly a ovlivňovaly

Revoluce v Itálii – úsilí o sjednocení země, neúspěšné

Revoluce ve Francii (1848)

vláda průmyslových a finančních podnikatelů, proti nim drobní

podnikatelé, rolníci, dělníci

snaha o volební reformu – povstání (ozbrojený boj v paříţských

ulicích)

únor - abdikace krále (Ludvík Filip) – vyhlášení 2. republiky

v čele prozatímní vláda, neplní sliby

v červnu ţivelné povstání dělníků – krvavě potlačeno

poráţka republikánů – vítězství protirevoluční vysoké

burţoazie

Ludvík Napoleon (synovec Napoleona Bonaparta)

1851 – prezident s neomezenými pravomocemi - státní převrat

1852 - císař Napoleon III. (2. císařství)

Revoluce v Německu

poţadavek sjednocení Německa

zvolen parlament – Frankfurt nad Mohanem

konstituční císařství v čele s pruským králem - ten nabídku

odmítá

revoluce nebyla úspěšná

Revoluce v českých zemích

Ferdinand V. (císař Ferdinand I.) Dobrotivý (1835–1848)

„slabomyslný“……………………………………………………………………………….

skutečná moc - Clemens Metternich

79

Směry v české společnosti

liberálové ……………………………………………………………………………………….

F. Palacký, K. Havlíček Borovský, F. L. Rieger

poţadavky: svoboda tisku, shromaţďování

austroslavismus……………………………………………………………

zrovnoprávnění češtiny s němčinou

radikálové (radikální demokraté)……………………………………………………………...

Emanuel Arnold, J. V. Frič, K. Sabina

poţadavky: občanská práva a svobody pro chudé lidi

zrušení poddanství a roboty bez náhrady

zlepšení pracovních a mzdových poţadavků

pracujících

napětí ve společnosti vrcholí v roce 1848 (vliv Francie,

Itálie)

odvolán Metternich

● 11. březen – shromáţdění lidu ve Svatováclavských lázních na

Novém Městě praţském – vznik Svatováclavského výboru

petice císaři – přislíbeno řešení – liberálové ukolébáni sliby

rozkol mezi Čechy a Němci (odmítají aktivity Čechů)

Palacký nejede do Frankfurtu nad Mohanem, Češi nechtějí být

součástí Velkého Německa

oslabení českých i německých revolučních sil

květen - vojenský velitel Prahy generál Alfred von

Windischgrätz

vydán Manifest evropským národům – poţadavek svobody pro

všechny národy

● 2. 6. – 12. 6. Slovanský sjezd v Praze – vůdčí osobnost

F. Palacký

● 12. 6.–17. 6. střetnutí lidu s vojskem, boj dělníků,

studentů na barikádách (J. V. Frič)

negativní postoj Palackého a liberálů k radikálním bojům

povstání potlačeno, hromadné zatýkání, vyhlášen stav obleţení,

továrny obsazeny vojskem

Palackého výsledky opatrné politiky zmařeny

pokračuje povstání v Rakousku a Maďarsku (Lajos Kossuth,

Sándor Petöfi)

22. 7. – zahájen říšský sněm ve Vídni – úkolem bylo připravení

ústavy, provedení reforem v monarchii

zrušení poddanství a roboty – s přiměřenou náhradou bývalé

vrchnosti

říjen – povstání ve Vídni – Ferdinand I. uprchl do olomoucké

pevnosti, povstání potlačeno – generál Windischgrätz

2. 12. - abdikace Ferdinanda ve prospěch jeho synovce

Františka Josefa (1848–1916)

80

Svět v 2.1/2 19.-20. století

Občanská válka v USA (válka Severu proti Jihu)

1861-1865 Sever – rozvoj průmyslu, odpůrci otroctví

Jih - bavlníkové plantáţe, zastánci otroctví

Hospodářská převaha průmyslového Severu =>snaha o zrušení otroctví

v celé Unii

Politické strany:

demokratická – hájí zájmy Jiţanů

republikánská – hájí zájmy průmyslového Severu

r. 1860 – prezidentské volby – vítězství

republikánů => prezidentem

Abraham Lincoln (1809–1865)

odpor jiţních států => r. 1861 – odtrţení Jihu

(11 států) – vznik nového státního útvaru

Konfederace států Ameriky

(prezident Jefferson Davis, hlavní město Richmond)

13. 4. 1861 – počátek občanské války

Konfederace – generál Lee

Unie - generálové Grant a Sherman

9. 4. 1865 – kapitulace Jihu, vítězství Severu => jednota Unie

zachována

po pěti dnech míru prezident Lincoln zavraţděn

Výsledky války: rozhodující vliv průmyslníků a finančníků Severu

otroci osobně svobodní, ale nezbaveni sociálního a

rasového útisku (1866 – vznik tajné rasistické

organizace Ku-Klux–Klan)

1865–77 – období rekonstrukce – industrializace Jihu

snaha zrovnoprávnit černochy

Během 19. století USA – nová světová velmoc

Myšlenkové proudy

liberalismus – víra ve svobodu jednotlivce, rovnost, odpor

k absolutismu, v hospodářství důraz na svobodu hospodářské

soutěţe, bez omezení, cel

demokraté – jde jim o skutečnou rovnost bez ohledu na majetek,

radikální demokraté tendence k vyřešení problému revolucí

nacionalismus – uvědomění si historické role národa v dějinách

utlačované národy touţí po svobodě (Češi, Poláci, jiţní

Slované, Řekové), některé národy ale nacionalismus přeceňují a

nadřazují se nad ostatní (šovinismus)

81

Dělnické hnutí důleţitý faktor v průmyslově vyspělých zemích

Utopický socialismus: představy o ţivotě lidí ve společnosti

bez soukromého vlastnictví, rovnosti lidí a společné práci,

snaha realizovat utopické představy dohodou, nikoliv násilím

Robert Owen (1771–1858)

snaha pouţít zisk z podnikání ke zlepšení ţivota dělníků

Charles Fourier (1772–1837) – zakládat falangy = druţstva,dělit

výsledky práce

Henri de Saint-Simon (1760–1825)

vláda, ve které by byli zástupci všech vrstev společnosti, i dělníci

Boj dělníků za sociální spravedlnost

hnutí rozbíječů strojů => dělníci mylně označovali za příčinu

jejich propouštění stroje

stávky a demonstrace dělníků

v Londýně chartistické hnutí s poţadavkem všeobecného

volebního práva

vznik prvních dělnických odborových organizací = poţadavky:

zkrácení pracovní doby (aţ 16 hodin denně), péče o nemocné a

přestárlé apod.

Vědecký utopismus:

něm. Karel Marx (1818–1883), Bedřich Engels

(1820–1895)

vznik marxismu (dialektického materialismu):

dílo Kapitál

hybnou silou dějin se stává boj společenských

tříd (burţoazie – proletariát)

historickou nezbytností je nastolení beztřídní

společnosti, která nebude znát soukromé vlastnictví,

beztřídní společnosti bude předcházet úplná poráţka

kapitalismu (přemoţitelem bude dělnická třída)

r. 1848 - Manifest komunistické strany

……………………………………………………………

„Proletáři všech zemí, spojte se!“ růst dělnického hnutí,

mezinárodní organizace I. internacionála (1864),

II. internacionála (1889)

sjednocení a řízení dělnických stran, boj za 8 hodinovou pracovní

dobu, všeobecné rovné hlasovací právo

82

Evropské státy ve 2. ½ 19. století

dokončení průmyslové revoluce

zformování hlavních mocností mezinárodního vývoje – soupeření o vliv

ve světě

Velká Británie největší světová průmyslová a koloniální velmoc-

impérium …………………………………………………………………………………………………………

vláda královny ………………………… (1837–1901)

hospodářský růst Anglie = dílna světa ………………………………

centrum obchodu

světová finanční velmoc

Francie r. 1852 – císař Napoleon III.

mohutný ekonomický růst, úsilí o rozsáhlou koloniální

expanzi

krach Napoleonova reţimu způsobila poráţka Francie ve

válce prusko-francouzské (1870–71), kterou vyhlásil

Napoleon ve snaze oslabit Prusko (zaměřeno proti

sjednocení Německa)

září 1870 rozhodující bitva u Sedanu – Francie

poraţena

konec císařství – vyhlášení republiky (uzavřeno příměří s Pruskem

= kapitulace Francie, ztráta Alsaska, Lotrinska)

radikální socialisté se postavili proti prozatímní vládě (vláda

národní zrady) – občanská válka

vyhlášení Paříţské komuny (28. 3. 1871) …………………………………………………..

28. 5. 1871 Komuna krvavě potlačena, zaveden teror proti

komunardům, výsledkem bylo 30 000 mrtvých, poslední část

popravena u zdi Pére Lachaise, tisíce lidí odsouzeny na

galeje, nucené práce v koloniích

postupné stabilizování situace v zemi – r. 1875 vydána nová ústava

= období tzv. třetí republiky = v čele republiky prezident Patrice

de Mac-Mahon

(reformy: všeobecné volební právo pro muţe, bezplatné vzdělání)

Paříţ – centrum evropské kultury, uměleckého ţivota

r. 1889 - Světová výstava postavena 300 m vysoká vyhlídková věţ =

dílo Alexandra Gustava Eiffela)

Sjednocení Německa centrem sjednocení Prusko,

pruský král Vilém I. (1861–1888)

od roku 1871 první německý císař

83

kancléř Otto von Bismarck

(1871–1890) – „ţelezný kancléř“

(představitel junkerských velkostatkářů a

průmyslových velkokapitalistů)

cíl: sjednotit Německo „krví a ţelezem“

……………………………………………………..

snaha vyřadit Rakousko z rozhodování o německých

záleţitostech

r. 1866 prusko-rakouská válka (3. 7. rozhodující

bitva u Hradce Králové – Rakousko poraţeno

definitivně vyloučeno z rozhodování o poměrech v německých

oblastech)

definitivní sjednocení Německa po poráţce Francie v prusko-

francouzské válce r. 1870

leden 1871 - vyhlášení německého císařství

Sjednocení Itálie centrum zápasu za sjednocení Itálie – Sardinské království v čele

s králem Viktorem Emanuelem I. a ministerským předsedou Camillo

Cavourem

ke sjednocení přispěl i „věčný revolucionář“ Giuseppe Garibaldi

r. 1861 vyhlášeno Italské království (Viktor Emanuel II.)

r. 1866 připojeno Benátsko

r. 1870 připojení území církevního státu včetně Říma (papeţ zůstal

jen vládcem Vatikánu, kterému byl přiznán statut samostatného státu)

Situace v Rusku zaostalá zemědělská země-nevolnictví

Mikuláš I. (1825–1855) - přetrvává samoděrţaví……………………….

snaha zlomit moc Osmanské říše (Turecko) a získat kontrolu nad

úţinami Bosporem a Dardanelami (brána k Černému moři)

1853–1856 krymská válka na stranu Turecka Anglie a Francie –

poráţka zaostalého Ruska

(Turecko upadá do postupné závislosti na V. Británii a Francii)

Alexandr II. (1855–1881)

r. 1861 – zrušení nevolnictví, další reformy, počátky průmyslové

výroby

Mikuláš II. (1894-1917)

počátky dělnického hnutí, vznik soc. demokracie Ruska (bolševici,

menševici)- V. I. Uljanov-Lenin

Rusko-japonská válka (1904-05), SV Čína-Mandţusko, Rusko-neschopná

armáda, poraţeno

r. 1905 krvavě potlačena pokojná demonstrace dělníků v Petrohradě

proti válce a hladu (Krvavá neděle)

84

Vznik Rakouska-Uherska

obnovení absolutistické vlády - František Josef I.

(1848-1916)

reformy hospodářství, zrušení vnitř. cel

ministr vnitra Alexandr Bach, policie, četnictvo, zákaz

veřej. polit. činnosti

r. 1859 Rakousko prohrálo válku proti Sardinii a Francii

ztráta Lombardie, odvolán A. Bach

r. 1860 Říjnový diplom – slibuje konec absolutismu, demokrat.

svobody

únor 1861 – Únorová ústava – Rakousko konstituční monarchií

neřeší poţadavky neněmeckých národů (Čechů, Maďarů)

proti centralizaci, soustřeďování moci do Vídně

r. 1866 Prusko x Rakousko ztráta Benátska

problémy monarchie řešeny kompromisem (ústupky) maďarské

šlechtě

r. 1867 dualismus (dvojvládí) R-U vyrovnání

rozdělení říše na Předlitavsko a Zalitavsko

rakouské Uhry, Slovensko

české země

společný panovník…………………

zahraniční politika

armáda

měna

nový název státu

Rakousko-Uhersko

nová Prosincová ústava 1867 - občanská práva, svobody -

spolčování, tisku, projevu, volnost stěhování, volba povolání,

listovní tajemství, právo volit pro majetné apod.

85

Politický a kulturní vývoj čs. zemí - 50.-60. léta

19. st.

v 50. l. umrtvení politického ţivota – Bachovský absolutismus

.....................................................zaměřený

proti radikálním demokratům - Sladkovský, Sabina, Arnold, Frič,

Borovský

i liberální burţoazii - Palacký, Rieger

zakázáno shromaţďování, spolky, noviny

Únorová ústava r. 1861 změna – obnovení politického ţivota

česká národní strana

staročeši mladočeši

podpora čs. šlechty, továrníků podpora rolníků

Palacký, Rieger Sladkovský,

Ed. a Jul. Grégrové

nespokojenost s ústavou r. 1867 (chtějí stejná práva jako

Uhry)

politika pasivní opozice (1863-79)- neúčast politiků na

jednáních říšské rady ve Vídni

protestní demonstrace za národní rovnoprávnost a volení právo

pro všechny, tábory lidu - Říp, Bezděz, Blaník

pouť do Ruska,

převezení korunovačních klenotů Vídeň-Praha,

základní kámen ND

vydávání čs. novin, zakládání spolků (čtenářské, pěvecké,

divadelní)

Hlahol =

Miroslav Tyrš + Jindřich Fügner = v r.

v 80. l. drobečková politika - za drobné ústupky spolupráce

s vídeňskou vládou

1879 jazyková rovnoprávnost v úřadech a školách

1880 Ústřední matice školská

1881/83 Národní divadlo

1882 rozdělení KU na českou a německou

čeští profesoři T. G. Masaryk, Miroslav Tyrš, Josef Thomayer,

Jaroslav Goll, Jan Gebauer

86

Kultura romantismu a generace ND

konec 18. st. splývá s klasicismem a 19. st.

únik od reality

znaky: důraz na cit, sblíţení přírodou a lidem

lid. slovesnost, daleké země, minulost - středověk

v literatuře silní, vášniví hrdinové (zbojníci, vězni, tuláci)

hudba

fantazie, báje, příroda, prvky lid. písní

(Schubert, Liszt, Berlioz, Chopin, Glinka …)

Bedřich Smetana

Antonín Dvořák

malířství

citová a barevná stránka, světlo, atmosféra

fr. malíř Eugene Delacrois

krajinomalba Ant. Mánes, Jos. Navrátil, Adolf Kosárek

1779 Akademie výtvarných umění

architektura

nápodoba čínské, antické, egyptské, turecké architektury-

drobné odpočinkové stavby v zámeckých parcích (Lednice,

Veltrusy, Kynţvart)

vznikají pseudoslohy (1850-1910)

lesk zašlé slávy středověku, inspirace gotikou,

zámky - Bouzov, Hluboká, Lednice, Hrádek u Nechanic, Třeboň-

hrobka Schwarzenberků

nové stavby ve městech - uţitkové – továrny, sokolovny,

kasárna, divadla, hudební síně, školy, spořitelny, nádraţí

novogotická dostavba chrámu sv. Víta na Praţském hradě

(J. O. Kranner, J. Mocker, K. Hilbert)

pseudorenesanční

Josef Zítek – Národní divadlo (1868, 1881/83)

Rudolfinum

Smetanovo divadlo

kolonáda Karlovy Vary

Josef Schulz – Národní muzeum

87

sochařství

Josef Václav Myslbek – Sv. Václav, sousoší před vídeňským

parlamentem

Bohuslav Schnirch – triga na ND, socha J. z Poděbrad

Václav Levý

malířství

Josef Mánes

Josef Navrátil

Adolf Kosárek

Mikoláš Aleš

František Ţeníšek

Vojtěch Hynais

Václav Broţík

Julius Mařák

88

Hospodářství v 2 ½ 19.-20. století, rozvoj vědy a techniky

Vynálezy přelomu 19. a 20. století

1866 je poloţen podmořský kabel z Evropy do USA

1867 Alfred Nobel - dynamit

1876 Alexander Bell - telefon

1877 Thomas Alva Edison - gramofon

1879 Thomas Alva Edison - ţárovka

1885 Carl Benz a Gottlieb Daimler staví první automobil

1888 Juhn Dunlop - pneumatika

1895 bratři Lumiérové uspořádali první veřejné promítání

filmu v Paříţi

1898 Peirre a Marie Currie zkoumají radioaktivitu a objevují radium

1903 bří Wrightovi poprvé úspěšné letí letadlem s benzínovým motorem

1904 John A. Fleming - první dioda

1912 Henri Ford začíná hromadně vyrábět motorová vozidla

(heslo: "Kaţdý Američan bude mít vlastní vůz!")

1927 je promítán první ozvučený film Jazzový zpěvák (USA)

(v ČSR byl prvním ozvučeným filmem film K. Antona Tonka

Šibenice)

v čes. zemích bohatá loţiska uhlí,

hustota osídlení

2/3 výroby R-U (textil., strojíren., potravin.,

chem. průmysl, energetika)

nestejnoměrné rozloţení zemědělských a průmyslových oblastí,

levná pracovní síla, odchod za prací, těţké pracovní podmínky

(10-14 hodin denně), nízká mzda

technický pokrok - 2. průmyslová (vědecko-technická) revoluce

elektřina, elektromotor

Fr. Křiţík…………………………………………………

E. Kolben …………………………………………………………………..

výbušný benzínový motor-automobilový průmysl

Kopřivnice - 1898 Tatra President

zdokonalení tavby ţeleza a výroba oceli

(besemerace, tomasování)

počátky letectví……………………………………………………………………

rozvoj chemického průmyslu (syntetické látky, barviva,

parfémy, umělá hnojiva, léčiva)

sériová, pásová výroba ………………………………………………………………………………

počátky monopolizace (kartely) – změny v organizaci

hospodářského ţivota, souvisejí s koncentrací výroby do

velkých podniků (nejdříve v těţkém průmyslu)

dochází ke koncentraci výrobních prostředků, kapitálu,

dělnictva

centralizace - spojení jiţ hotových kapitálů do větších celků

dobrovolně, násilně (v konkurenčním boji)

vede ke vzniku monopolů = kapitalistický velkopodnik, ve

kterém je soustředěna rozhodující část určité výroby

monopol ovládá výrobu, trh, ceny; omezuje volnou konkurenci

89

formy monopolů

kartely - samostatné podniky, které se dohodnou o cenách, rozdělení trhu,

výši výroby

syndikáty - ztrácejí samostatnost; výroba je samostatná, obchod společný

trasty - návaznost výroby, bývalí majitelé jsou nyní akcionáři o fungování

podniku rozhoduje správní rada

koncerny - spojení více podniků, výroba na sebe nemusí navazovat, podnik je

spojen bankami

do popředí ekonomiky se dostávají banky (ke koncentraci

dochází i v bankovnictví), poskytují úvěry nově vytvářeným

monopolům

často dochází ke srůstání průmyslového a bankovního kapitálu

=> „finanční kapitál“ představitelé finanční oligarchie -

lidé, kteří mají často ve státě největší vliv

Aktivní politika čs. burţoazie a diferenciace polit.

ţivota 19.-20. st.

od r. 1879 účast na říšské radě ve Vídni

podpora vlády …………………., drobečková politika

……………………………………………………………

rozchod mladočechů a staročechů – jednání o punktacích

r. 1890 – dohoda staročechů s vládou = tzv. punktace

………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………….

vedoucí postavení mladočechů (Karel Kramář, Josef Kaizl), ve volbách

1891 staročeši propadají

Objevuje se tzv. pokrokové hnutí (pokrokáři)- zvl. čeští studenti:

kritika politiky staročechů i mladočechů

kritika poměrů v R-U (zaostávání ve srovnání s Evropou)

sblíţení s dělnickou mládeţí kolem časopisu Omladina

r. 1893- hnutí za demokratické svobody a všeobecné volební právo

sráţky s policií, zatčení 68 účastníků (S. K. Neumann, K. Kramář)

r. 1894 proces s Omladinou (policií vykonstruovanou ilegální

protirakouskou organizací) – uvěznění vůdčích osobností

rozpad pokrokového hnutí

Pluralizace českého politického ţivota

………………………………………………….. …………………………………………………..

r. 1878 Českoslovanská sociálně demokratická strana –

(J. B. Pecka, Lad. Zápotocký) dělnická strana, národnostním

poţadavkům nadřazovala sociální (osmihodinová pracovní doba,

rovné hl. právo, 1. máj 1890 - dělnický svátek)

vliv mezinárodní dělnické organizace I. (1864) a II. (1889)

internacionála - sjednocuje a řídí dělnické hnutí

90

1894 Křesťansko-sociální strana (Jan Šrámek)………………………………………………

1897 Národně-sociální strana (Václav Klofáč) ………………………………………………………

1899 Agrární strana (Antonín Švehla) ………………………………………………………………

1897 - volby do říš. rady - plnoletí muţi, není rovné

1906 – zavedeno všeobecné volební právo pro muţe

1907 – volby do říšské rady (vítězství agrární strany a sociální

demokracie)

Z Národní strany svobodomyslné se vyčlenili tzv. „realisté“

Tomáš Garrigue Masaryk – odpůrce rukopisných podvrhů, antisemitismu

1900 – Česká strana lidová (T. G. Masaryk, K. Kramář),

1905 – Česká strana realistická

Kultura přelomu 19.-20. stol. Jubilejní zemská výstava v Praze r. 1891 na výstavišti, zde

elektrické osvětlení Křiţíkovy fontány, stavba petřínské

rozhledny, první tramvaj k výstavišti, elektrárny

rozvoj odborného a technického školství, růst gymnázií

klasická a reálná, r. 1890 1. dívčí gymnázium Minerva

v monarchii, rozdělení K-U na českou a německou r. 1882

Umění:

Josef Hlávka architekt, stavitel, mecenáš - zaloţení České

akademie věd a umění r. 1888, stavby studentských kolejí,

stavby nové budovy Akademie výtvarných umění

generace májovců 50. - 70. léta – J. Neruda, V. Hálek,

K. Světlá, J. Arbes

generace lumírovců (kosmopolitní, J. Vrchlický, J. Zeyer) a

generace ruchovců (národní, S. Čech, E. Krásnohorská,

J. V. Sládek) – 80. léta

realisté - K. V. Rais, Nováková, A. Stašek, A. Jirásek,

Z. Winter, L. Stroupeţnický, Mrštíkové – 80. a 90. léta

Česká moderna - přelom století, impresionismus, symbolismus,

dekadence – A. Sova, O. Březina, S. Machar, K. Hlaváček

Buřiči a anarchisti – V. Dyk, K. Toman, F. Šrámek, J. Hašek,

S. K. Neumann, P. Bezruč

Hudba – B. Smetana, A. Dvořák, Z. Fibich, L. Janáček –

zakladatel moderní hudby; pěvkyně Ema Destinová

Malíři – F. Ţeníšek, J. V. Myslbek, M. Aleš, J. Mánes,

V. Hynais

Film – Ladislav Kříţenecký (1896)

Sport – samostatný Český olympijský výbor nezávislý na R-U,

všesokolské slety, čeští cyklisté, veslaři, osobnost – př.

zápasník Gustav Frištenský, vzniká fotbalová liga a slavné

týmy Sparta, Slavia

91

Secese přelom 19.-20. stol. vzniká ve Francii - Art Nouveau,

v Německu - Jugendstil, v Anglii, USA - Modern Style

poslední universální sloh zasahující do všech částí

výtvarného umění

oddělení od historizujících umělců

znaky:

důraz na detail, svérázná ornamentalika – květy, listy,

úponky, stuhy, věnce, obličeje, nahé postavy

zajímavé členění průčelí i uvnitř staveb

uţití skla, porcelánu, kovu – kombinace (mozaiky, kachle)

těţiště v dekorativním, uţitném umění (nábytek, šperky,

osvětlení, kování, vitráţe, oblečení, plakáty…)

vlastenecká tématika (Hus, Ţiţka, J. z Poděbrad apod.)

architektura:

projekty i drobných staveb – rodinné domy, kavárny, obchody

Josef Fanta – Hlavní nádraţí Praha

Ant. Balšánek a Osvald Polívka – Obecní dům

Dušan Jurkovič – Pustevny na Radhošti, Luhačovice, památník

M. R. Štefánka na vrchu Bradlo

Jan Kotěra – hotel Bystrica na Václavském náměstí, muzeum a

další stavby v HK (ţákem Jos. Gočár)

Antoni Gaudí – španělský architekt – kostel Sagrada Familia,

dům Casa Milá, park Güell- Barcelona

sochařství:

fr. Auguste Rodin

Stanislav Sucharda

Ladislav Šaloun – sousoší J. Husa

Fr. Bílek

Otakar Španiel

Jan Štursa

Bohumil Kafka – J. Ţiţka

+ symbolismus – předměty, postavy, scény mají kromě

prvotního i druhotný význam (niterní pocity)

malířství:

Jan Preisler

Max Švabinský

Luděk Marod

Alfons Mucha

rak. Gustav Klimt

92

Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na

Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

DĚJEPIS III. ROČNÍK

Pracovní texty

93

Mezinárodní vztahy před 1. světovou válkou

probíhal boj o nové rozdělení světa => střety koloniálních

velmocí (Anglie, Francie, Rusko) a nekoloniálních států

(Německo, Itálie, R-U, USA) hospodářsky vyspělé státy, ale bez

kolonií, snaţili se to změnit od 70. let 19. století do

počátku 20. století

Velká Británie

neustále rozšiřuje své zámořské koloniální drţavy

dominia (samospráva)- Kanada, Indie, Austrálie, N. Zéland,

dále Egypt-Suez, Hong-kong, Gibraltar apod.

búrská válka (1899-1902), J Afriky, proti potomkům holandských

přistěhovalců

Francie

pomalejší rozvoj, i ztráty (1870-71),

vývoz Rusko, Turecko, Čína,

kolonie ST a Z, S Afrika-Alţír, Tunis, Maroko, Madagaskar,

V Zadní Indie

USA

rychlý rozvoj, dostatek PS, surovin, rozloha, monokultury

taylorismus

ovládá španělské koloniální panství - Kuba, Havaj, Filipíny,

Panama

Rakousko-Uhersko

orientuje se na zahraniční politiku, kde je stále více závislé

na Německu, chce se uplatnit na Balkáně; r. 1898 z rozhodnutí

Berlínského kongresu okupuje Bosnu a Hercegovinu, od r. 1908

ji anektuje

Německo

militantní stát, rozvinutý průmysl, malé kolonie v Africe

(Kamerun, Tanzánie, Namibie), staví ţeleznici Berlín – Bagdád

růst nacionalismu (nekritický obdiv k vlastnímu národu),

pangermanismu (idealizace němectví a volání po sjednocení

Germánů = s Rakouskem), šovinismu (nenávist k jiným národům),

všeobecně roste zbrojení

Zdroje napětí v mezinárodní politice

Balkán „sud prachu“

v 70. letech 19. století zde vypuklo protiturecké povstání

(krutě potlačeno), začíná se zde v protiturecké politice

angaţovat Rusko (společný jazyk, náboţenství jako obyvatelé

Balkánu)

1877-1878 Rusko-turecká válka, vítězí Rusko

Cařihrad uznává autonomii „Velkého Bulharska“ (pod ochranou

Ruska, to však vyvolává znepokojení Německa, Rakouska-Uherska

i Anglie

94

Bulharsko bylo rozděleno (odtrţena část území)

Bosnu a Hercegovinu okupovala rakousko-uherská armáda

roku 1908 Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu anektovalo

Turci museli souhlasit s nezávislostí Srbska, Černé Hory a

Rumunska

dlouhodobě se však stabilitu na Balkáně udrţet nepodařilo

(náboţenská, jazyková a národnostní nesourodost)

r. 1911 první balkánská válka

Bulharsko, Srbsko, Černá Hora, Řecko × Turecku

Turecko muselo odstoupit evropské území

r. 1913 vypukla druhá balkánská válka

Srbsko, Černá Hora, Řecko × Bulharsku (Bulharsko poraţeno)

Dorozdělení Afriky

Itálie neuspěla v Habeši, přivlastnila si Somálsko a Eritreu,

v letech 1911–1912 získala Libyi

Asie

snaha o ovládnutí Číny ze strany USA, Anglie, Japonska i

Ruska, které vlastnilo ţeleznici vedoucí přes čínské území

Rusko a Británie spolu vedly spory také o Persii (dnešní Írán)

a Afghánistán

Indii ovládli Britové

o Blízký východ měli zájem všichni (suroviny, vojensko-

politický, strategický význam)

Vznik koalic

Trojspolek - r. 1879 uzavřelo R-U s Německem smlouvu -

vojenské i politické partnerství = dvojspolek

v r. 1882 se přidává Itálie - vzniká první válečné uskupení,

které poruší evropskou rovnováhu

Trojdohoda - r. 1893 dochází k uzavření smlouvy mezi Francií a

Ruskem (= Dvojdohoda), v r. 1904 mezi Francií a Velkou

Británií a v r. 1907 mezi Ruskem a Velkou Británií je

protiváhou Trojspolku

Počátek 20. století je spjat s pacifismem (odmítáním války) -

válka je označována za nelidský, zbytečný, nemorální a

nemoderní způsob řešení konfliktů.

r. 1899 - první mezinárodní konference o odzbrojení v Haagu

přijat zákaz pouţívání otravných látek, ustanoven Mezinárodní

soudní dvůr v Haagu - pro řešení mezinárodních konfliktů -

řešení jednáními a kompromisy

r. 1910 mírový kongres ve Stockholmu - prosazuje mobilizovat

mírové síly, angaţovanost vědců, zavedena Nobelova cena míru

r. 1912 bylo na Basilejském kongresu II. internacionály

vyhlášeno heslo „válku válce“ po vypuknutí války, sociální

demokracie opustila protiválečnou politiku a podlehla

nacionalismu a šovinismu (národnostní nenávist)

95

Moderní umělecké směry konce 19.-20. století

malířství:

společenská závaznost pomíjí, provokace, důraz na formu ne

obsah - nepochopeni

pracují v plenéru (přírodě) ne v ateliéru

●Impresionismus – usiluje o vyjádření osobního vjemu a subjektivního

dojmu z vnějšího světa v daném okamţiku (barva+světlo+okamţik)

Claudie Monet – (1872) Impression (Dojem východ slunce), Snídaně

v trávě, Camilla, Katedrála v Rouenu, Lekníny…

Eduard Manet – Snídaně v trávě, Olympie, Portrét E. Zoly…

ostře kritizováni

August Renoire – Houpačka, Cesta v lukách, Milenci…

Edgar Degas – Tanečnice, Baletky, cirkusové, varietní prostředí

Antonín Slavíček

Antonín Hudeček

Joţa Úprka

●Postimpresionismus

netvoří skupinu ani směr

Paul Cezanne

hol. Vincent van Gogh

Paul Gaugin

Henri de Toulouse-Lautrec

●Pointilismus – tečkování, čisté barvy

Georges Seurat

Paul Signac

●Expresionismus – skutečnost deformuje subjektivními představami a

zdůrazňuje subjektivní výraz v obsahu i formě, barvou vyjadřuje

dramatický proţitek

(1905)

nor. Edvard Munch – Výkřik, Dívka na mostě

●Fauvismus – uţívá sytých barev bez stínování, dynamičnost

Henri Matisse

●Kubismus – zdůrazňuje vnější zejména geometrické prostorové rysy

skutečnosti, ruší perspektivu

(1910)

Pablo Pisasso – Avignonské slečny, Guernica, Tři hudebníci…

Georges Braque – Portugalec, Dívka s kytarou…

skupina Osma

Emil Filla

Bohumil Kubišta

Josef Čapek

Václav Špála

96

sochařství:

Auguste Rodin

realistické sochařství, současník impresionistů, řazen do

různých směrů

zajímá ho nitro člověka, obsah, důleţité je světlo a stín,

rozsáhlé dílo, řada studií (figury v pohybu, při tanci),

fascinace lidským tělem

Kovový věk – (monumentální bronz, alegorická muţská postava,

obviněn, ţe odlil lidské tělo, kopie je v Praze ve Veletrţním paláci

Brána pekel ap.)

Otto Gutfreund - památník Ratibořice, TGM v HK, Hráč na čelo,

architektura:

Kubismus (kubus-krychle), diamantový řez, vystouplé proláklé fasády

Josef Gočár – dům U černé matky Boţí v Praze, školy v HK, koncepce

města HK, Zlín

Pavel Janák – Hlávkův most v Praze, krematorium v Pardubicích

rondokubismus - obloučkový - ozdobné válce, koule, polokoule

Funkcionalismus – 1. funkce, dekorativnost druhotná,

ţelezo, sklo, neomítnuté cihly

Gustav Eiffel – věţ v Paříţi, socha Svobody

Le Corbusier - sluneční města - domy se zelení, obchody

velká okna, světlo, vzduch, ţelezobeton, ploché střechy,

něm. Ludwig Miese van der Rohe - brněnská Vila Tugendhat .........

Vladimír Karfík - Baťův mrakodrap

Konstruktivismus – hlavně v Rusku po r. 1917, účelné, hranaté, bez

zdobnosti, jednoduché

Směr zdůrazňoval technickou dokonalost a krásu hmoty, účelnost

stavby, prolínal se s raným funkcionalismem

hotel Internacionál Praha-Dejvice, Lomonosova universita v Moskvě

vychází z něj i socialistický realismus (paneláky)

97

První světová válka (1914-1918)

Příčina: rozdělení světa na bloky, mezi nimiţ panovalo

nepřátelství (Trojspolek a Trojdohoda) a polarizace evropské

politiky, snaha o přerozdělení světa a o získání kolonií

nepřijatelná velmocenská politika Německa usilující o nadvládu

mezi Berlínem a Bagdádem, snaha VB neomezeně kontrolovat

světová moře, politika R-U na Balkáně – velkopanský vztah

Vídně k balkánským národům

Záminka: atentát na následníka R-U trůnu

Františka Ferdinanda d´Este v červnu 1914 v…………………………………………………

Gavrilo Princip…………………………………………………………………………………………………………………………

Začátek války 28. 7. 1914

Mým národům ………………………………………………………………………………………..

98

účastní se postupně 34 států z 54

Dohoda ústřední mocnosti

Srbsko x R-U

Rusko, Francie, VB Německo, Turecko

(Itálie-1915, USA-1917 ap.) (Bulharsko-1915)

otevřeny fronty

jiţní východní západní

R-U x Srbsko, Rusko x R-U, N N x Fr., VB

Itálie

Vývoj událostí - 4 fáze války:

1. útočná (blesková) od srpna do prosince 1914

hlavní boje v Evropě

útok na Srbsko

převaha N a R-U

Německu se nepodařilo tzv. bleskovou válkou dosáhnout

vítězství, přes Belgii napadení Fr., Francouzi zastavili Němce

na Marně

2. zákopová 1915–1916

ponorková válka N x VB

západní fronta - boje u Verdenu

bitva u Ypry – otravný plyn yperit

boje na řece Sommě

vzducholodě, stíhačky, bombardéry – protivzdušná obrana

kulomet, minomet, plamenomet, granát

tanky

3. vyčerpání 1917–jaro 1918

vstup USA do války (Němci potopili parník Louisitania) –

převaha strategická a technická,

Ústřední mocnosti hospodářsky nestačí = lístkový systém,

zbídačování obyvatelstva, nepokoje, stávky

Dohoda posílena únorovou revolucí v Rusku 1917, svrţení cara

vyhlášení burţoazně-demokratické republiky

99

4. snaha o mírová jednání jaro–podzim 1918

poměr sil se mění ve prospěch Dohody

hnutí potlačených národů za osvobození

snahy válku ukončit: britský premiér Lloyd George

(hospodářství se musí podřídit válečným cílům, aby byla rychlá

poráţka Německa), prezident Wilson: nóta určená válčícím

stranám, aby vyjádřily své cíle, čeho chtějí dosáhnout

podzim 1916: smrt Františka Josefa I., jeho nástupcem

Karel I. - tajná jednání s Dohodou o separátním míru (za zády

Německa) prozrazena a Německo upoutává R-U k Německu

Francie posílení protiněmeckých politiků (Clemensau)

nová situace v Rusku - v listopadu 1917 velká říjnová

socialistická revoluce a vzniká sovětské Rusko (V. I. Lenin)

ukončení bojů na V frontě (Brest-litevský mír), spory Lenina a

Lva Trockého, Rusko ztratilo Finsko, Pobaltí, část Polska,

Ukrajinu a Bělorusko,

Německo bojuje jen na západní frontě

8. ledna 1918 americký prezident Wilson vyhlásil 14 bodů

(podmínek) pro ukončení války (např. právo národů na

sebeurčení, myšlenky demokracie a svobody - pro nás nadějný

10. bod = právo na nezávislost států Rakouska-Uherska)

říjen-listopad 1918: kapituluje Bulharsko a Turecko, boje na

Pijavě, poráţka R-U v Itálii

poráţka Německa na Z frontě

kapitulace ústředních mocností (Compiegne)

= konec 1. světové války

11. 11. 1918 - vítězí státy Dohody

Důsledky války:

totální do války nasazeno všechno obyvatelstvo

světová nakonec se jí účastnilo 34 zemí

důleţitou roli hrála diplomacie

povoláno asi 70 milionů muţů, z toho padlo 10 milionů,

trvalé následky 20 milionů, další lidé zemřeli v zázemí na

hlad a epidemie

militarizace ekonomiky a hospodářství (státní intervence)

vyvinuta nová válečná technika, zapojena věda a technika

otřeseny dosavadní morální hodnoty, změna ţivotního stylu

100

zánik čtyř monarchií

Rakousko - Uhersko, Rusko, Osmanská říše (Turecko), Německo

vznik nástupnických států

po rozpadu R-U vzniká Rakouská republika, Republika

Československá (RČS) + Podkarpatská Rus, Maďarské království

část území bývalého R-U připojena k: Polsku, Rumunsku

(Sedmihradsko), Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od 1929

Jugoslávie), Itálii (severní část)

státy vznikaly na národnostním principu (2/3 obyvatelstva musí být

příslušníky dané národnosti)

změny na mapě Evropy

- od Ruska se oddělila Litva, Lotyšsko, Estonsko

- obnovena Belgie

- Francie dostala zpět Alsasko a Lotrinsko

- Besarábie (část Moldavska) připojena k Rumunsku

101

sociální a nacionální radikalismus

radikalizace dělnictva, hlavně v poraţených zemích - největší

nepokoje probíhaly v Německu, Maďarsku, Bulharsku, Finsku a v

Itálii

v některých zemích docházelo k pokusům o revoluci bolševického

typu - vyhlášeny „republiky rad“ (sovětů)

1918-21 - od sociální demokracie se odštěpilo levicové křídlo,

začínají vznikat komunistické strany (radikálnější)

národně-osvobozenecký boj v R-U, v koloniálních zemích

1. etapa rozpadu koloniálních mocností - Indie, Blízký Východ

růst úlohy USA (konec hegemonie Evropy)

USA věřitelem Evropy (Evropa zadluţena)

Evropa oslabena (vzestup zaznamenávají mimoevropské státy) -

JAR, Kanada, Austrálie, Japonsko, Čína, Indie

vznik Společnosti národů (SN) (1920)

měla zajistit mír, řešit problémy diplomatickou cestou

idea Wilsona: zaloţit mezinárodní instituci, která by hájila

demokracii, politickou a územní nezávislost všech států;

spory, které vzniknou, řešit mírovou (diplomatickou) cestou

USA se paradoxně členem SN nestaly (po válce znovu přistoupily

k politice izolacionismu)

nečlen i SSSR (aţ do r. 1934 - přijetí za podpory Edvarda

Beneše a Francie)

SN = nástroj Anglie a Francie k prosazování jejich cílů

102

Ruské revoluce r. 1917 a vývoj ve 20.letech opoţdění ve vývoji (velké rozdíly sociální, kulturní)

většina obyvatel na vesnici (ze 130 mil. jen 16,5 mil ve

městech)

nejzadluţenější země světa, po vstupu do 1. sv. v. ekonomické

vyčerpání a vojenské zhroucení, nespokojenost (demonstrace,

stávky)- podmínky pro revoluci

Politické síly:

„kadeti“ (KD = konstituční demokraté) – podnikatelé liberalisté

„eseři“ (SR = socialisté, revolucionáři) - mají agrární program, slibují

rolníkům půdu

sociální demokraté

menševici - chtějí společnost měnit postupnými reformami (Plechanov)

bolševici - levice (Lenin - ţije v exilu, do Ruska se vrací tajně, zastánce

revoluční změny společnosti-zastával názor, ţe revoluce se můţe uskutečnit

v nejslabším článku kapitalistické soustavy - tj. v Rusku)

Únorová burţoazní revoluce 1917 (ruský kalendář)

demonstrace (výročí Krvavé neděle 1905), všeobecná stávka

v Petrohradě – car Mikuláš II. se vzdává trůnu, svrţení

samoděrţaví, vyhlášena republika (burţoazně demokratické

svobody) připravovala se ústava, vláda chtěla pokračovat ve

válce

vzniká dvojvládí

Prozatímní vláda sověty

kníţe G. J. Lvov, výbory dělnických,

A. Kerenskij rolnických a vojenských zástupců

menševici a eseři (představitelé radikálních

rolníků), chtějí ukončit válku, provést zemědělskou

reformu, zestátnit podniky a dát svobodu neruským

národům, bolševici postupně sílí

v čele bolševiků V. I. Lenin

(Trockij, Zinovjev, Kameněv, Bucharin) Lenin vyhlásil program „Dubnové theze“

program přechodu od burţoazně-demokratické revoluce k revoluci

socialistické, začaly vznikat rudé gardy

pokojný přechod nereálný, nutné násilné svrţení

Říjnová socialistická revoluce 7. 11. 1917 (25. 10.)

obsazení důleţitých míst v Petrohradě, signál z křiţníku

Aurora, útok na Zimní palác sídlo Prozatímní vlády, zatčení

ministrů, vláda sovětů s Leninem

všeruský sjezd sovětů

dekret o vládě - Rada lidových komisařů

dekret o míru – výzva k ukončení války

dekret o půdě – pozemková reforma, zabavení velkostatků a

církevní půdy a rozdělení bezzemkům

vyhlášení práva národů Ruska na sebeurčení

103

diktatura proletariátu - bolševici rozehnali v lednu 1918

ústavodárné shromáţdění

přejmenování strany na komunistickou, zahájili teror proti

svým odpůrcům (tzv. čeka – tajná revoluční policie, jen v r.

1918 popravila 6 tisíc osob, zejména inteligence)

další nepohodlné osoby (učitelé, kněţí, nespokojení rolníci) v

koncentračních pracovních táborech na Sibiři

vraţda cara i jeho rodiny

Brest-litevský mír (prosinec 1917 - březen 1918)

uznána samostatnost Ukrajiny, Finska, pobaltských republik

vyjednávání o míru s Německem

„loupeţivý mír“ vyklizení Polska, Finska, Litvy, Livonska,

Korutanska a Estonska, Běloruska - obsazení Ústředními

mocnostmi – zrušeno po kapitulaci v listopadu 1918

Občanská válka v Rusku 1918-1921

v jejím průběhu vzniká rudá armáda (bolševická -Buďonnyj,

Čapajev, Frunze), bojuje proti bělogvardějcům (carští

generálové Juděnič, Kolčak, Wrangel, Děnikin) - podpora Dohody

(zbraně, peníze) intervence

Dohoda se obává rozšíření revoluce

proti rudým nasazují jednotky 14 států včetně USA

do konfliktu se dostávají i české legie - původně bojovaly s

Rusy proti Ústředním mocnostem, ochrana transsibiřské

magistrály

bolševici zavádějí válečný komunismus - tvrdý hospodářský

systém, konfiskovali rolníkům úrodu, zavedli přídělový systém,

pracovní povinnost pro všechny

kontrolovali hospodářství, r. 1920 zvítězili

r. 1922 sovětské Rusko Svaz sovětských socialistických

republik (SSSR)

formálně federativní stát v čele s Ruskou federací

hospodářský rozvrat, epidemie, hlad, po revoluci zabavili

majetek soukromých podnikatelů, ale nedokázali obnovit výrobu

plán obnovy SSSR:

GOELRO – plán elektrifikace Ruska

NEP – r. 1921, nová hospodářská politika po katastrofálním suchu, neúrodě, hladomoru (5 mil. mrtvých) nutnost změnit

přístup k hospodářství, zrušeny povinné odvody potravin, zavedena naturální

daň, přičemţ zbytek úrody mohl rolník volně prodat na trhu (98 % rolníků

soukromých), ústup od státem řízeného hospodářství, vzniká soukromý sektor,

objevují se malovýrobci, soukromá druţstva, mnohé továrny se vrací

majitelům - obnovení hospodářství, stát kontroluje velkoobchod a finance

r. 1924 zemřel Lenin, nepohřben, ale balzamován, jeho mumie

dodnes v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě

104

Boj Čechů a Slováků za samostatný stát

Situace za 1. sv. války - snahy o zachování R-U

národní projevy trestány jako velezrada - V. Klofáč, A. Rašín,

K. Kramář vězněni, odsouzeni k smrti, amnestie císaře Karla I.

cenzura, zákaz např. Sokola

čeští vojáci rukují bez nadšení, uţ od počátku přebíhali na

stranu Dohody

hospodářství podřízeno potřebám války

výroba zbraní, zemědělské dodávky pro armádu, lístkový systém

na potraviny

Postoje čs. politiků k poválečnému uspořádání

- většina – podporuje R-U, počítá se zachováním, strach

z velkoněmeckých snah (poslanci říšské rady ve Vídni, soc.

demokrati ap.)

- politici v zahraničí - prosazují myšlenky na osamostatnění a

spojení se Slovenskem

Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)

universita ve Vídni- doc. filozofie

profesor KU,zabývá se českou otázkou

účastní se sporu o Rukopisy ........... a

................

......................................................

proti antisemitismu – Hilsneriáda

.......................

.......................................................

publikuje v časopise ............................

poslancem za realistickou stranu

od počátku války v zahraničí usiluje v ČNR o vytvoření samost.

čs. státu a získává pro svou koncepci i zahraniční politiky

14. 11. 1918 zvolen I. prezidentem ČSR, r. 1935 abdikuje ve

prospěch E. Beneše

dílo:

Edvard Beneš (1884-1948)

dr. práv a filozofie

organizuje tajnou odbojovou organizaci Mafie - zprávy

z R-U Dohodě, tajemníkem ČNR v Paříţi, po r. 1918

ministrem zahraničí, v letech 1935-38 a 1945-48

presidentem

105

Milan Rastislav Štefánik (1880-1919)

Slovák, vědec - astronom .................... a generál

francouzského letectva, zástupce Slováků v ČNR,

organizátor čs. legií, po válce ministrem vojenství,

zahynul při leteckém neštěstí u Bratislavy

Josef Dürich (1847-1927)

poslanec říšské rady ve Vídni za agrární stranu, místopředseda

ČNR v Paříţi

zaměřil se na úzkou spolupráci s politickými špičkami carského

Ruska, jeho akce fakticky skončila s pádem carismu

zaloţili v Paříţi v r. 1916 Československou národní radu

Vznik ČSR Vývoj v zahraničí

Československá národní rada

orgán čs. zahraničního odboje poţaduje nezávislý samostatný

stát

úkoly - sjednotit zahraniční odboj

- vybudovat vlastní čs. vojsko

- získat pro vznik samostatné ČSR dohodové mocnosti

(nesouhlas ruské vlády)

vznik legií (1917-18)- dobrovolnické sbory Čechů a Slováků

v zahraničí bojujících po boku Dohody, důkaz boje za svobodu

národa - základem krajané v cizině, zběhové z R-U armády nebo

zajatci po r. 1917

v Rusku – základem Česká druţina, protibolševický postoj, součást francouzské armády (ochrana před vydáním

R-U)

boje u Zborova (6. 1917), u Bachmače (3. 1918)

obsazení 8 000 km dlouhé transsibiřské magistrály

ovládnutí celé Sibiře, snaha o odzbrojení

od r. 1920 návrat přes Vladivostok a Kanadu do

Evropy

ve Francii – základem rota Nazdar, boje u Arrasu, Terronu

v Itálii – hlavně průzkumné oddíly, boje u Dos Altu a na řece

Piavě

106

úspěchy legií mají vliv na uznání ČNR jako prozatímní

československé vlády a přijetí myšlenky rozbít R-U Francií, VB

a USA

Diplomatická jednání

30. 5. 1918 - Pittsburská dohoda

česko-slovenská dohoda o společném státě; Slovensko má mít

autonomii, politický program - nikoliv zákon, podepsaný

Čechoameričany a T. G. Masarykem

o uspořádání poměrů měly rozhodnout volené orgány v ČSR

18. 10. 1918 USA - Washingtonská deklarace

prohlášení nezávislosti, inspirace americkým vzorem

zdůvodnění, proč Češi a Slováci nechtějí patřit pod R-U

lidská a občanská práva, sesazení Habsburků - důvodem je zrada

na národních právech

Československo demokratickou republikou

ochrana menšin, zrušení šlechtických výsad a titulů

plány na hospodářské přeměny (pozemková reforma = vyvlastnění

velkostatků)

převedení částečných dluhů R–U

prezident USA Woodrow Wilson obdrţel nótu R-U ministra

zahraničí Juliuse Andrássiho (Andrássyho nóta), ve které

deklaruje ochotu jeho země přistoupit na mírové podmínky

a souhlasí s uznáním práv Čechoslováků

USA uznaly Československou vládu

Karel I. souhlasí s odjezdem delegace domácího odboje (Kramář)

do Ţenevy, jednání se zahraničním odbojem (Beneš)

(dokončeno 30. října 1918)

Vývoj v Čechách a na Slovensku

r. 1916 zemřel František Josef I., nastoupil jeho synovec

Karel I. (1916-1918) – poslední habsburský panovník u nás

amnestoval politické vězně, pomýšlel na mír podle Wilsonových

bodů

v Čechách se mění situace

květen 1917 - Manifest Českých spisovatelů

hlavním iniciátorem Jaroslav Kvapil (šéf činohry ND)

- výzva k poslancům obhajovat zájmy národa, právo na

sebeurčení

6. 1. 1918 Tříkrálová deklarace čeští poslanci na říšské radě,

kritika zahraniční politiky R-U

odvolávají se na právo národů na sebeurčení- odhodláni bojovat

za samostatnost

8. 1. 1918 bylo zveřejněno 14 bodů prezidenta Wilsona

- 10. bod počítá s autonomií Československa v rámci R-U

monarchie

107

sílí protiválečné hnutí v zázemí

stávky, demonstrace proti válce a hladu

vzpoury v R-U armádě (Rumburk, boka Kotorská, Kragujevac)

hospodářský rozvrat - otázka zásobování fronty i zázemí

13. 7. 1918 Národní výbor - obnovena činnost

hlavním představitelem politických sil

zastoupeny politické strany podle výsledků voleb z r. 1911

připravuje rozbití monarchie a převzetí politické moci

hlavní představitelé: Karel Kramář, Alois Rašín, Antonín

Švehla, Václav Klofáč

Socialistická rada - socialisté a sociální demokraté (Šmeral)

14. 10 1918 generální stávka proti vyváţení potravin z Čech,

vojsko potlačilo, Karel I. chce monarchii zachránit návrhem

federalizace – nepřijat

27. 10. 1918 R-U ţádá Dohodu o příměří- Andrássyho nótou,

povaţována za kapitulaci

28. 10. 1918 - ţivelné demonstrace

Národní výbor A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný, A. Švehla,

V. Šrobár (tzv. pět muţů října)

vyhlašuje československou samostatnost

30. 10. 1918 - Martinská deklarace - zrušila spojení Slováků

s Uhrami a přihlásila se ke společnému státu Čechů a Slováků,

přijata Slovenskou národní radou

- samostatnost Československa potvrzena Paříţskou mírovou

konferencí, ČSR se stala součástí versailleského systému

108

Paříţská mírová konference

Paříţ 1919-1920 – konference k formálnímu uzavření války-

podpis mírových smluv s poraţenými státy

účast 27 států (USA, VB, Fr, It, Jap apod.), neúčast

Sovětského Ruska, za ČSR - předseda vlády Karel Kramář a min.

zahr. Edvard Beneš

mírová smlouva s Německem (zámek Versailles)

• nové hranice Německa (Alsasko-Lotrinsko Francii, změny

Polsko, ČSR)

• mezi Francií a Německem ochranné pásmo (zákaz vstupu armády)

• omezen stav armády, zákaz výroby někt. zbraní

• reparace-válečné náhrady škod

mírová smlouva s Rakouskem, Maďarskem, Tureckem

Význam: potvrzení vzniku nových států

zajištění nového uspořádání světa-versailleský systém

posílení rozvoje demokracií místo monarchií

109

ČSR – upevnění 1. republiky

(28. 10. 1918-30. 9. 1938)

Národní výbor (Rašín, Švehla, Soukup, Stříbrný, Šrobár)

……………… prezidentem zvolen Tomáš Garrique Masaryk

listopad 1918 nová vláda všenárodní koalice (na základě voleb

z r. 1911)

předsedou K. Kramář, min. financí A. Rašín, min. vnitra Ant.

Švehla, min. vojenství M. R. Štefánik, min. zahraničí E. Beneš

Rozsah území ČSR vyjednával na versailleské konferenci

E. Beneš, pro území České koruny bylo uplatněno stanovisko

historického území, pro Slovensko byl hlásán národnostní model

sloţení - mnohonárodnostní stát

ČSR vznikla na národnostním principu (Češi a Slováci = jeden

národ)- na principu čechoslovakismu (Češi 51 %, Slováci 16 %)

- minority: Němci 23 %, Maďaři, Rusíni, Poláci, Ţidé 10 % -

ústava zaručovala i práva minorit

(Češi 6 milionů, Slováci 2 miliony,

Němci 3,5 milionu, Maďaři 1 milion, Poláci, Rusíni)

národnostní sloţení je neřešeným problémem a základem

budoucích konfliktů

nutnost zabezpečit hranice

problémy s německým obyvatelstvem v pohraničí – řeší čs.

armáda, snaha o zapojení německých obyvatel do ţivota ČSR

situace na Slovensku - pod vlivem Maďarské republiky rad

vyhlášena krátce Slovenská republika rad (sídlo v Prešově,

v čele Čech Antonín Janoušek) a připojena k Maďarsku, území

zpětně připojeno po pádu MRR spolu s územím Podkarpatské Rusi,

po zásahu legionářů vytlačena maďarská armáda

problémy s polským Těšínskem (uhlí) řešeny rozdělením území

leden 1919 - nová vláda rudozelené koalice (Vl. Tusar,

Ant. Švehla)

budování demokratického státu (Masarykův program, ústava)

- zajištění osobní svobody pro všechny občany

- vznik různých polit. stran, které svobodně hájí své zájmy

v parlamentu = systém pluralitní parlamentní demokracie

- ze zástupců nejsilnějších polit. stran sestavena vláda

ústava r. 1920 – ČSR je demokratická republika

dvoukomorový parlament - Národní shromáţdění = poslanecká

110

sněmovna a Senát, poprvé mohly volit ţeny, Národní shromáţdění

přijalo jazykový zákon - úřední jazyk je československý

Základní politické proudy

1. vládní: demokraticko-republikánský = opora Masarykova

programu

usiluje o vybudování demokracie

tvoří ho socialistické, křesťanské a agrární strany

2. a 3. opozice proti republikánům, oslabuje stabilitu ČSR,

vyuţívají demokratických svobod

2. nacionální - podle národností, vyvolávají nepokoje

3. komunistický - levice soc. demokracie – stávkové hnutí

(Kladno, Oslavany, Most, apod.), a od r. 1921 Komunistická

strana Československa (B. Šmeral)- ţádají diktaturu

proletariátu

silný vliv na politiku tzv. skupina Hrad (prezidentův poradní

sbor - politici různých stran a odborníci různých oborů)

přenášeli ideje T. G. M. do politiky; prezident nesměl aktivně

zasahovat

dále mají velký vliv sokolové a legionáři

Rozvoj československé demokracie

reformy politické, hospodářské i sociální

r. 1919 - provedena měnová reforma (odluka od rakouské měny -

okolkováním) pod vedením ministra financí Aloise Rašína

- vydán zákon o pozemkové reformě

= zábor pozemkového majetku přesahujícího 150 ha zemědělské

půdy nebo 250 ha půdy vůbec, rozdělení stř. rolníkům (agrární

strana)

- zestátnění dolů a ţeleznic

r. 1923 zákon na ochranu republiky (zaměřený proti extrémismu,

např. proti komunistům, fašistům, ale i autonomistickým

Slovákům) po atentátu na A. Rašína

- v sociální oblasti – 8 hodinová pracovní doba, nemocenské a

sociální pojištění

- v průmyslu modernizace, elektrifikace země, hlavně

Slovenska, zaváděna pásová výroba např. Baťa, ČKD, Škodovy

závody v Plzni, dominuje lehký průmysl, vývoz do agrárních

evropských zemí (dobrá pozice pro vývoz byla umoţněna

mezinárodními hospodářskými omezeními Německa) – spotřební

zboţí, motory i zbraně,

zlepšení platových a hygienických podmínek

111

20. léta prosperita ČSR, bez stávek a sociálních bojů, ČSR se

pohybovala kolem 10. místa v ţivotní úrovni Evropy

- modernizace dopravy, tramvaje, automobily (Laurin a

Klement, Tatra, Praga), významný rozmach letectví - Avia,

Aero, Tatra, Praga, Letov

- školství – nové typy odborných škol i pro národnostní

menšiny, na Slovensku prodluţována školní docházka, budována

síť základ., stř. a odborných škol, universita v Bratislavě

- rozvoj vědy a umění – studium na zahraničních školách,

kulturní styky s vyspělými zeměmi, nové umělecké směry

v architektuře, literatuře ap.

Kultura

literatura:

proletářská poezie (Wolker, Hora), poetismus (Vančura,

Seifert, Biebl), surrealismus (Nezval, Teige, Toyen),

protiválečná literatura (Hašek, John, Kopta), demokraté

(bratři Čapkové, Bass, Poláček), společenští kritikové

(Olbracht, Majerová), katoličtí autoři (Durych, Čep),

psychologická (Havlíček, Řezáč, Glazarová), praţská německá

literatura (Kafka, Meyrink, Kisch)

divadlo:

malé scény – Osvobozené divadlo (Voskovec, Werich, Frejka,

Honzl), protiválečné E. F. Burian

malíři:

kubisté (Kubišta, Zrzavý, J. Čapek)

112

Mezinárodní smlouvy

Zahraniční vztahy ČSR

Francie – velmi dobré hospodářské, politické i kulturní

Rusko – r. 1922 smlouva o polit. a hospod. vztazích, pomoc

v době hladomoru i ruským emigrantům

Německo a Rakousko – smlouvy o spolupráci r. 1920-29

Malá dohoda – r. 1920 s Jugoslávií a Rumunskem

.................................................

Polsko – zpočátku spory, smlouva o spolupráci r. 1925

Maďarsko – trvale špatné vztahy, úsiluje o slovenské území

Stabilizace Evropy a významné konference ve 20. letech 20. st.

stálým problémem neschopnost Německa platit vysoké válečné

reparace

Janovská konference r. 1922

Francie neustupuje z maximalistických poţadavků na Německo i

sovětské RuskoNěmecko a SSSR uzavřely rapallskou smlouvu -

zřekly se vzájemných pohledávek a začaly hospodářsky

spolupracovat

r. 1923 rúrská krize = Francie si chtěla vynutit pravidelné

placení reparací, proto okupovala Porúříhospodářský krach

Německa, stávky, obrovská inflace, Evropa se obrátila proti

Francii, coţ sblíţilo VB, Itálii a Německo

r. 1924 americký Dawesův plán hospodářské pomoci Německu –

nové technologie, stroje, potraviny, USA poskytly úvěr

800 mil. marek

r. 1925 Locarnská konference

Ang, It, Fr, N

přijat tzv. rýnský garanční pakt - nedotknutelnost německých

hranic na západě, na východě moţnost ponechání volnosti

v případě agrese proti SSSR

ČSR i Polsko se cítí ohroţeny, s Německem podepsaly smlouvy o

mírovém řešení sporů

Francie uzavřela spojenecké smlouvy o vzájemné vojenské pomoci

s ČSR a Polskem

r. 1926 Německo přijato do Společnosti národů

dosáhlo sníţení reparací, okupace Porýní byla ukončena,

sbliţování Německa a Británie

r. 1928 Briand-Kellogův pakt – 15 států podepsalo závazek

řešit problémy mírovou cestou

113

Obrana demokracie v ČSR a světová hospodářská krize

30. léta 20. st.

r. 1926 vláda panské koalice (agrární, lidová, německé,

maďarské a slovenské křesťanské strany, rozdělení ČSR na

4 země (Čechy, Morava, Slovensko, Podkarpatská Rus) v čele

A. Švehla

r. 1926 nerealizovaný pokus českých fašistů o převrat během

sokolského sletu, který měl připravovat náčelník generálního

štábu R. Gajda – Národní obec fašistická usilovala o

odstranění demokracie, zakázat komunisty, omezit práva Němců,

Maďarů, cizinců a ţidů, ostře proti Německu i SSSR

r. 1928 Vojtěch Tuka (Hlinkova slovenská ľudová strana),

označil ČSR za stát na desetiletou zkoušku, byl označen za

maďarského agenta, zbaven poslanecké imunity a odsouzen na

15 let, od té doby HSĽS v trvalé opozici

r. 1929 vláda široké koalice v čele František Udrţal (agr.)

..............................................................

Světová hospodářská krize (1929-33) hlavní příčina:

nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby)

24. 10. 1929 černý pátek, krach na newyorské burze

rychle se šíří, zasáhla všechny oblasti (finanční, agrární,

průmysl ap.)

nezaměstnanost, pokles výroby, ničení zboţí, krachy bank a

zavírání podniků, devalvace měn, nespokojenost

..............................................................

..............................................................

prezident USA Franklin Delano Roosevelt r. 1933 vypracoval hospodářský plán

New Deal - plán státního zásahu a řízení celého hospodářství (podpora cen

zemědělských výrobků, státní stavby, budování přehrad, národních parků,

vyplácení státních podpor nezaměstnaným - oslabena radikalizace pracujících

byla také zrušena prohibice (od r. 1919 zákaz výroby, prodeje a dovozu

alkoholu, coţ vedlo ve 20. letech k vytvoření mafie - Cosa nostra – Al

Capone)

v důsledku hospodářské krize i v ČSR zesílení činnosti

protidemokratických proudů

r. 1929 změna ve vedení KSČ

do čela tvrdé jádro - Klement Gottwald – stalinisté,

bolševizace KSČ, proti nim se vyslovili levicoví spisovatelé

(Olbracht, Hora, Seifert, Majerová, Vančura) – vyloučeni,

cílem rozbití demokracie a nastolení sovětské moci

114

nacionální hnutí – v pohraničí zesílena činnost Německé

nacionálně social. děl. strany (DNSAP)- příprava puče, zákaz

strany (1933)

na Slovensku Hlinkova ľudová strana - snahy o osamostatnění

Slovenska

projevy hospodářské krize (pokles výroby aţ o 40 %, 1 milion

nezaměstnaných, pokles mezd)

protestní akce, stávkové hnutí, sráţky s policií, častá

střelba do lidí, protesty inteligence na podporu dělníků

r. 1932 nová vláda předseda Jan Malypetr (agr.)

hledání východiska z krize, částečné zlepšení situace

reformy k sociálnímu uklidnění (podpora odborů, vládní zásahy

do hospodářství, podpora v nezaměstnanosti, ţebračenky ap.

r. 1933 vláda vydává zákon na obranu demokracie – oslabení

opozice

prezidentské volby r. 1935

střetnutí demokratických sil s německým nacistickým hnutím –

Henleinova sudetoněmecká strana vítězí v parlamentních volbách

(oslabení německých demokrat. stran)

změna politiky KSČ - vytvoření „lidové fronty proti fašismu“,

spojení všech protifašistických sil

po odstoupení T. G. Masaryka zvolen presidentem Edvard Beneš

nová vláda - oslabení Henleinovy strany

ohroţení ČSR ze strany Německa

r. 1935 československo-sovětská smlouva o spojenectví a

vojenské pomoci v případě napadení (obdobnou podepisuje SSSR

s Francií)

r. 1937 smrt T. G. Masaryka

Věda a umění meziválečných let

Francouz Frédéric Joliot-Curie - nové poznatky o

radioaktivitě

Brit Alexandr Fleming (1928) – antibiotika

Rakušan Sigmund Freud – lékař, psycholog - psychoanalýza –

lidské podvědomí

Architektura – konstruktivismus a funkcionalismus – budovy

účelné a tvarově zajímavé

Umělecký směr – surrealismus – vychází z psychoanalýzy, důraz

na fantazii

115

Totalitní reţimy 20. a 30. let 20. stol. totus (lat. celý)

zavádí nad občany totální kontrolu; jedinec nic neznamená,

jen jako příslušník celku (národ, strana)

cílem je prosadit určitou ideologii a způsobit to, aby jí

občané přijali (ideologie = výklad světa)

spojen s potlačením opozice (proti pluralitě stran a

politických názorů, proti demokracii, proti svobodným

volbám)

informační monopol (má v rukou sdělovací prostředky)-

oficiální propaganda utváří světonázor

převaha policejního státu nad právním

řízené hospodářství (podřízeno zájmům státu)

potlačení lidských práv

omlouvání zločinů principy „vyšších cílů“ nebo principy

„nové morálky“

v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stmeluje společnost,

je nadtřídní, reprezentuje autoritu shora (lidé ho uznávají)

Německo = Führer; Itálie = Ducce; Španělsko = Caudillo

Svaz sovětských socialistických republik (SSSR)

Josif Vissarionovič Stalin (Dţugašvili)

po smrti Lenina v čele sovětských komunistů,

generální tajemník KSSS a sovětský diktátor

(1879-1953) Gruzínec

snaha o modernizaci státu:

kolektivizace zemědělství - odebrána půda soukromým rolníkům,

sloučena do druţstev – (kolchozy, sovchozy)

bohatí rolníci (kulaci) - na Sibiř - pracovní tábory (gulagy –

práce v lesích, na stavbách průplavů, v dolech, lomech…)

druţstva obhospodařovala 80 % půdy - málo techniky, neznalost pokles

úrody odevzdána státu pro potřeby obyvatel měst a pracovníky v továrnách

v letech 1933-34 propuká na venkově hladomor rolníci prchají z vesnic,

zákaz stěhování (novodobé znevolnění)

dovoz obilí ze zahraničí (např. z USA- hospodářská krize, o přebytky obilí

není zájem)

industrializace – vybudování těţkého průmyslu (1928-1942)

tři pětileté plány - vznik hutí, elektráren, strojíren,

průplavů (např. Baltsko-bělomořský kanál, volţsko-donský),

přehrad (dněpropetrovská elektrárna) – prokopány ručně, práce tisíců vězňů, budovalo se v primitivních

podmínkách, bez mechanizace, za cenu sebeobětování, pracovního nadšení

mladé generace (Stachanovské hnutí – dobrovolné i povinné překračování

plánu o mnoho set procent)

r. 1936 vyhlášeno dovršení socialismu

SSSR - 2. největší průmyslovou velmocí světa

116

stát nezávislý na zahraničí, za cenu sníţení ţivotní úrovně

obyvatel, chudoby, zaostává lehký a spotřební průmysl

stalinismus

Stalin ovládá komunistickou stranu, stranická demokracie iluzí

tajná policie NKVD (bývalá čeka, budoucí KGB) zatýká bez

obvinění Stalinovy protivníky i obyčejné lidi- inscenovány

politické monstrprocesy proti vykonstruovaným nepřátelům

strany a státu

postupně zlikvidováni Leninovy stoupenci (Bucharin, Zinovjev,

Kameněv, Trockij -zavraţděn v Mexiku, kam emigroval)

popravy umělců, vědců, konkurentů

těsně před válkou vyvraţděna celá armádní generalita

(Tuchačevskij)

hospodářské neúspěchy automaticky povaţují za sabotáţ proti

socialismu

společnost ovládána atmosférou strachu a udavačství

kult osobnosti neomylného dobrotivého vůdce, otce národa

přehlídky údajných úspěchů, vojenské přehlídky

blízcí komunisté: Berija, Jagoda (NKVD), Kaganovič, Molotov,

Chruščov …

Itálie

hospodářské oslabení po 1. sv. válce

nástup fašismu – Benito Mussolini – nacionalistická pravice

x demokracii i komunismu slibuje sociální reformy, práci, rozdělení půdy, zavedení

pořádku, který není vláda schopna zajistit

tzv. bojové svazy (fasci di combattento = odtud fašisté),

které svádějí bitky s ozbrojenými komunisty

r. 1922 …………………………………………………………………………………………………

Mussolini předsedou vlády, odstraňuje odpůrce,

buduje kult vůdce (duce)

od r. 1925 rozpouští všechny politické strany kromě fašistické

- konec demokracie

v zahraniční politice hlásá válku, cílem je ovládnout

Středomoří a obnovit říši římskou (cílem – Albánie, Řecko,

Jugoslávie

117

Německo

výmarská republika (1919 -1933)- demokratická,

prezident Paul von Hindenburg

postiţena krizí - 7 mil. nezaměstnaných (30 %),

nespokojenost, radikalizace levice-komunisté i

pravice-fašisté

sílí Německá národně socialistická dělnická strana

(NSDAP) – Adolf Hitler

německý fašismus (nacismus) vzniká po 1. světové válce mezi nespokojenými

důstojníky a stoupenci pravice, kteří se nesmířili s poráţkou a usilují o

revizi versailleské smlouvy

zpočátku fašisté slabí, jejich puč v Bavorsku v r. 1923

skončil po krátkých pouličních bojích neúspěchem, Hitler

byl odsouzen a ve vězení sepsal Mein Kampf

r. 1933 – Hitler říšským kancléřem

…………………………………………………………………………

získává příznivce sliby práce a zajištěním veřejného

pořádku proti extrémistům (přitom nepokoje sami

vyvolávají), zejména drobné podnikatele a dělníky, velcí

podnikatelé se rozhodli pro Hitlera jako menší zlo neţ

komunismus

taţení proti socialistům, komunistům, Ţidům

............................................

záminka: poţár budovy Říšského sněmu (Reichstag)

– 27. 2. 1933 lipský proces (obviněn J. Dimitrov)

zákaz činnosti politických stran kromě NSDAP

počátek „hnědého teroru“, symbol hákový kříţ

118

opory nacistické moci:

ozbrojené jednotky SS …………………………

SA ……………………………

tajná státní policie – gestapo

cíle nacistického reţimu:

destrukce versailleského systému,

germanizace Evropy, světa,

vyuţití němec. obyvatelstva v okolních zemích

antisemitismus - za vše špatné v Německu mohou Ţidé, kteří

chtějí v Německu vládnout, proto je nutno je zničit

nutno zničit komunismus, marxismus a demokracii, protoţe

nejsou pro Němce přirozené a navíc vycházejí ze ţidovského

prostředí

Německo musí získat nová území a podmanit si ostatní méněcenné

národy, proto musí být vybudována silná armáda

plánuje ovládnutí východní Evropy, vytvoření Velkoněmecké

říše, ovládnutí střední Evropy (Mitteleurope)

Němci jsou árijská rasa – nadlidé, předurčeni k ovládnutí

slabších ras – nutno zlikvidovat (Slovany, Cikány, Francouze)

= rasismus (vycházel z nesprávně aplikované Darwinovy teorie

přirozeného výběru a z filozofických myšlenek Friedricha

Nietzscheho)- národ vede neomylný vůdce.

představitelé NSDAP:

ministr propagandy Joseph Goebbels, ministr letectva Herman

Göring, šéf gestapa a SS Heinrich Himmler, šéf SA Ernst Röhm,

dále Rudolf Hess, Martin Bormann ap.

30. 6. 1934 „noc dlouhých noţů“ – oddíly SS povraţdily

nepohodlné příslušníky SA (upevnění Hitlerovy moci)

...............

r. 1935 opatření proti Ţidům – norimberské zákony

..............................................................

..............................................................

..............................................................

..............................................................

..............................................................

listopad 1938 „křišťálová noc“ – pogrom na Ţidy, počátek

holocaustu – vyhlazení Ţidů a Romů

119

koncentrační

tábory

Srovnání politických systémů

demokracie

trţní hospodářství,

monopoly

soukromé vlastnictví

veřejná dobročinnost,

sociální podpory

liberální stát

vláda více stran

stabilita, zákonnost

pluralita postojů,

názorů

občanská práva a

svobody

individualismus

ţivotní úspěch jako

hlavní hodnota

moderní umění

decentralizace, vliv

podnikatelů a jejich

institucí

humanismus, lidská

práva

fašismus

řízené hospodářství,

monopoly

soukromé vlastnictví

silná demagogie

silná pozice státu a

strany

vláda jedné strany

politická a vojenská

agrese

dogmaticky chápaná

nacionalistická

ideologie

rasismus

manipulace s masami

práce pro reţim

nacionalistické

umění, árijská

kultura

centralizace,

vůdcovský princip

otevřený

antihumanismus

komunismus

plánované

hospodářství

státní a druţstevní

vlastnictví

sociální jistoty

silná pozice státu a

strany

vláda jedné strany

světová socialistická

revoluce

dogmaticky pojímaný

proletářský

internacionalismus a

socialistické

vlastenectví

třídní boj

kolektivismus

práce pro reţim

socialistický

realismus

centralismus, vliv

státní a stranické

byrokracie

porušování lidských

práv a občanských

svobod, politické

represe

120

Nepříznivá mezinárodní situace, nástup fašismu

r. 1936 spojenectví fašistických států: Berlín–Řím–Tokio (Osa)

Japonsko – útok na Čínu (1931), spory s Mongolskem, SSSR

Itálie - napadla a obsadila Habeš (Etiopii) (1935)

Španělsko – občanská válka (1936–39) – generál F. Franco

mezinárodní dobrovolnické sbory na pomoc demokratické vládě,

poráţka pokrokových sil

Německo obsadilo Porýní (březen 1936)

Proti narůstajícímu nebezpečí války – politika kolektivní

bezpečnosti

převládla politika usmiřování a ústupků (appeasement)

..............................................................

..............................................................

12. 3. 1938 anšlus (připojení) Rakouska k Německu

příprava přepadení ČSR (nová část neopevněných hranic

v nebezpečí)

Hitler poţaduje Sudety

Události v ČSR r. 1938, mnichovský diktát

příprava na obranu hranic (moderní opevnění, nová bojová

technika)

duben 1938 – henleinovci vyhlásili tzv. Karlovarský program

cílem je odtrţení pohraničí

květen – sílí hrozba německého útoku:

21. 5. částečná mobilizace

postoje k ČSR: Anglie nezájem

Francie – vyhýbavý postoj

SSSR – potvrzení spojenectví

červenec– srpen - mise angl. lorda Runcimana – posouzení

situace německé menšiny, nátlak na čsl. vládu, aby přijala

Henleinovy poţadavky

12.–13. 9 pokus henleinovců o nacistický puč v pohraničí –

převrat potlačen

121

září anglo-německá jednání

návštěva angl. premiéra Chamberlaina v Německu (Berchtesgaden,

Godesberg)

Hitler trvá na poţadavku připojení německých oblastí v ČSR

k Německu

anglo-francouzský nátlak na ČSR

20.-22. 9. – odmítnutí spojenců pomoci ČSR- hrozba války

čs. vláda oznámila přijetí fr. a angl. návrhů – demonstrace

občanů proti rozhodnutívytvoření nové vlády (gen. Syrový)

23. 9. vyhlášená mobilizace – nástup čs. armády do

pohraničních pevností, vyspělá morálka

stupňování Hitlerových poţadavků

další území, téţ nároky Polska a Maďarska, hrozba vojenského

útoku proti ČSR

poslední pokusy o záchranu ČSR - konstatována podpora států,

s nimiţ měla republika smlouvu, ţádost o leteckou podporu bez

odpovědi

Konference v Mnichově 29. 9. 1938 účastníci Německo (Hitler)

Itálie (Mussolini)

Anglie (Chamberlain)

Francie (Daladier)

bez zástupců ČSR

výsledek

dohoda, která nařizovala ČSR splnit

všechny Hitlerovy poţadavky

vyklidit poţadované území pro Německo, Polsko (Těšínsko) a

Maďarsko (J a V Slovensko)

odchod čs. armády z pohraničních pevností

zhroucení čs. demokratického systému (nepřijat

parlamentem)

výrazné hospodářské i vojenské oslabení státu

vznik tzv. druhé republiky (29. 9. 1938-15. 3. 1939)

122

Situace v Čechách a na Slovensku po mnichovských

událostech ČSR ztratila 30 % území, 33 % průmyslových podniků, 5 mil.

obyvatel

odstoupení E. Beneš z funkce prezidenta -abdikace(5. 10.)

aktivizace činnosti fašistů

Strana národní jednoty

vývoj na Slovensku určuje Hlinkova ľudová strana

vytvoření autonomie (samosprávy) – nová vláda Josef Tiso

na Podkarpatské Rusi téţ autonomní promaďarská vláda

Poměry ve druhé republice

počátek závislosti na Německu

zákaz činnosti KSČ a její přechod do ilegality

omezení armády, spolupráce s německou policií

pronásledování pokrokových umělců (např. K. Čapek, zákaz

činnosti Osvobozeného divadla W+V)

snahy pokrokových sil zabránit fašizaci republiky

novým prezidentem Emil Hácha (30. 11.)

předsedou vlády Rudolf Beran

vývojné plány nacistického Německa pokračují

po Mnichovu nezájem spojenců i dalších zemí o osud republiky a

o záruku jeho nové hranice - Hitlerovo rozhodnutí o úplné a

trvalé likvidaci ČSR

2. 11. 1938 Vídeňská arbitráţ - Itálie a Německo řeší naši

hranici s Maďarskem

plán Březnový vír - Rozbití Česko-Slovenska

ultimatum Hitlera – hrozí obsazením

14. 3. 1939 vyhlášen nezávislý a samostatný Slovenský štát

okupace Podkarpatské Rusi Maďarskem

prezident Hácha a ministr zahraničí Chvalkovský přinuceni

podepsat v Berlíně souhlas s okupací českých zemí

15. 3. 1939 vpád německé armády na území Čech a Moravy -

vyhlášen Protektorát Čech a Moravy (Böhmen und Mähren)

(součást německé říše)

– konec 2. republiky

nastolen okupační reţim - neomezená moc německé okupační

správy – v čele říšský protektor Konstantin von Neurath

vláda gen. Aloise Eliáše

123

Důsledky vzniku protektorátu

obsazení ČSR formálně odsoudily vlády Francie, VB, SSSR a

USA

český průmysl podřízen válečným potřebám Německa

drancování českých zemí – vývoz výrobků, nerostného

bohatství, plodin a výzbroje čs. armády

prodluţování pracovní doby (aţ 60 hodin týdně)

zavedení lístkového systému a sniţování přídělů základních

potravin

likvidace parlamentu, Národní souručenství, censura

politický a národnostní útlak (zkreslování čs. dějin)

germanizace prostoru a části lidí, hlásána nemohoucnost a

malost-„malá, ale naše“

pronásledování Ţidů a Rómů (likvidace-holocaust)

činnost gestapa (tajná státní policie)

koncentrační tábory (Osvětim, Terezín, Dachau,…),

zahynulo 235 tis. Čechů a Slováků, 15,5 tis. dětí

Vývoj na Slovensku

červenec 1939 – oficiální ustavení Slovenské republiky

prezidentem kněz Josef Tiso

oficiální ideologie – slovenský národní socialismus -

klerofašismus (zneuţití náboţenství pro politické cíle)

vlastní armáda a policie

rozhodující vliv Hlinkovy ľudové strany

totalitní charakter státu - pronásledování odpůrců reţimu a

Ţidů

protičeská opatření (vystěhování Čechů z území Slovenska)

úplná podřízenost Německu ve všech oblastech, pozdější účast

ve válce jako německý spojenec

124

Počátky československého odboje

obyvatelstvo Protektorátu rozděleno

• lidé ochotní ke spolupráci s fašisty ……………………………………….

• lidé pasivní (nenávidí fašisty, ale bojí se projevit)

• lidé, kteří se staví na odpor proti okupantům

→ první projevy odporu (protiněmecké nápisy, sráţky

s německými vojáky)

počátky organizovaného domácího odboje → první organizace

Politické ústředí

Obrana národa proud občanský

Petiční výbor Věrni zůstaneme

Komunistická strana Československa

jediná politická strana proud komunistický

formy odporu

zahraniční odboj

• činnost Čechů a Slováků ţijících v zahraničí

protesty proti rozbití republiky, v USA činnost Československé

národní rady

• činnost československé emigrace

v USA, v VB - pomoc dr. E. Benešovi

v Polsku - gen. Prchala v Krakově, ustavena první čs.

zahraniční jednotka, velí L. Svoboda

ve Francii – vstup čs. vojáků do cizinecké legie

v SSSR - přední funkcionáři KSČ (K. Gottwald)

rozhlasové vysílání pro domácí odboj z Moskvy, Bostonu,

Katovic, později z Londýna

125

Druhá světová válka (1939-1945)

Mezinárodní vztahy v r. 1939

březen 1939 - konec občanské války ve Španělsku - vítězí

fašismus

květen 1939 – útok Japonska na mongolskou hranici

Německo + Itálie se spojuje i vojensky → Ocelový pakt

srpen 1939 – sovětsko-německý pakt o neútočení + tajný dodatek

o rozdělení vlivu v některých územích

Charakter

dosud největší celosvětový válečný konflikt demokracie a

totality

rozpoutána agresivními fašistickými státy Německem, Itálií

a Japonskem (Osa)

umoţněna politikou nevměšování evropských zemí a

izolacionistickou politikou USA a SSSR

válku totální, postihla frontu i týl, podřízeny ekonomiky

zemí, vyuţito vědecko-technických novinek (letadla,

tanky, rakety, atomová bomba)

válka s aspekty rasismu, nacionalismu, antisemitismu a

vyhlazování ze strany útočníka

protifašistické země (spojenci) – válka obranná

1. fáze války (1939-41)

1. září 1939 začátek 2. světové války

napadení Polska Německem bez vypovězení války, ze strany

Německa blesková válka

poráţka polské armády během září

28. 9. 1939 podepsána II. sovětsko-německá smlouva o změně

polských hranic

(Katyně)

Podivná válka

vstup VB a Fr. do války proti Německu, (3. 9. 1939) na základě

spojenecké smlouvy s Polskem

omezují se pouze na blokádu Německa, menší akce na fr.-něm.

hranicích, ............, vyčkávací taktika (válka v sedě)

ponorková válka – snaha o zastavení veškerého dovozu do

Německa, značné ztráty spojenců, pozemní dodávky zejména ze

SSSR do Německa pokračují

126

Válečné události let 1940-41

jaro 1940 – útok

Německa proti

severským státům

– obsazení Dánska

a Norska

květen-červen

1940 – obsazení

Belgie, Holandska

a Lucemburska

přes Ardeny vpád do Francie

10. 5. – 22. 6. 1940 – blesková válka

evakuace francouzských a britských jednotek z přístavu

Dunkirque do VB

obsazeno celé území kromě jiţní části → francouzská

kolaborantská vláda se sídlem ve Vichy (višistická vláda)

v zahraničí pokračují franc. jednotky (Svobodná Francie) pod

vedením gen. Charlese de Gaulla v boji proti fašistům

vstup Itálie do války

především v severní Africe od srpna 1940

Letecká bitva o Británii

od srpna 1940 letecké útoky na VB (Luftvaffe x RAF)

rozhodný odpor britského letectva (významná úloha čs. letců

v britské armádě)

důsledná protifašistická politika britské vlády v čele

s ministerským předsedou Winstonem Churchillem

poslední německé nálety v květnu 1941 (velké ztráty na

civilním obyvatelstvu)

první neúspěch v Hitlerových plánech

Dobytí Balkánu

duben-květen 1941 – postupné obsazení Jugoslávie, Řecka a

Kréty německými jednotkami za podpory Itálie a Maďarska

127

SSSR v období 1939-41

postoj k válce podřízen spojenectví Německem

obavy z napadení německou armádou

zabezpečení hranic

sovětsko-finská válka - útok SSSR na podzim 1939, vítězství

SSSR po velkých ztrátách na jaře 1940, připojena část finského

území

jaro 1940 připojení baltských republik (Litva, Lotyšsko,

Estonsko)

červen 1940 připojení Besarábie a severní Bukoviny (Rumunsko)

září obsazení části polského území (připojení k Ukrajině a

Bělorusku)

Československé hnutí odporu v letech 1939-41

nejprve spontánní (např. demonstrativní převezení ostatků

Karla Hynka Máchy do Prahy, uţívání československých vlajek,

uvádění vlasteneckých her a filmů)

nejmasovějším projevem odporu – demonstrace 28. října 1939

v Praze

zastřelen dělník Václav Sedláček, zraněn student

medicíny

Jan Opletal - jeho pohřeb se stal další manifestací

– záminka k zatýkání studentů a uzavření českých VŠ

– 17. 11. 1939 (Mezinárodní den studentstva)

sjednocení všech odbojových skupin (kromě KSČ)

do organizace ÚVOD – Ústřední výbor odboje domácího

spolupráce s E. Benešem v Londýně, např. A. Eliáš předseda

protektorátní vlády

sloţité postavení komunistického odboje (pokyny z Moskvy odboj

nedoporučují) teprve v r. 1941 se rozvíjí boj komunistů proti

okupantům

další projevy odporu - poslech zahraničního rozhlasu, vydávání

letáků a ilegálních tiskovin, stávky a sabotáţe na závodech,

zpravodajská činnost – informace do VB a SSSR

např. činnost odbojové skupiny Tři králové - Josefa Mašína,

Václava Morávka a Josefa Balabána - vyhledejte

128

Vznik a bojové nasazení čs. vojenských jednotek na západě

červenec 1940 – v Londýně vytvořena čs. exilová vláda

prezidentem E. Beneš

první boje čs. vojáků

česká a slovenská legie v německo-polské válce (1939)

po poráţce Polska - 1. čs. divize ve Francii (1940)

po pádu Francie – 1. čs. smíšená brigáda ve VB (1940-45)

- čs. letci (stíhací a bombardovací peruť)

v Egyptě a Sýrii – čs. pěší prapor pplk. Karla Klapálka -

Tobrúk (1941-42)

2. fáze války (1941-43)

Napadení SSSR

22. června 1941

plán .................

převaha německé armády, rychlý postup

směr -

-

-

obrana SSSR – zřízen

Státní výbor obrany –

evakuace průmyslu do

bezpečnějších oblastí

(Ural, Sibiř, Povolţí)

postup německé armády – do

hloubky 600 km

obrovské ztráty Sovětů,

zajaty celé jednotky

(např. armáda gen. Vlasova

(získán pro organizaci

protisovětské ruské armády

pro boj proti bolševismu)

obsazení území – Pobaltí,

Z Ukrajiny, Běloruska,

Moldávie

útok zastaven u Leningradu

(900 dní blokáda)

7. 1941-1. 1944

boje o Moskvu

9. 1941-12. 1941

úspěšný protiútok Rudé armády vede generál ...........

- první neúspěch bleskové války

129

Formování protihitlerovské koalice

Atlantická charta – základ protihitlerovské koalice

Londýn 14. 8. 1941

prohlášení prezidenta USA F. D. Roosevelta a britského

ministerského předsedy W. Churchilla o společném postupu

v probíhající válce

smlouva SSSR a VB o vzájemné pomoci

dohoda USA se SSSR o hospodářské pomoci

zásobování Rudé armády vojenským materiálem, potravinami a

surovinami

Vstup USA do války

7. 12. 1941

útok japonského letectva na největší americkou vojenskou

základnu v Tichomoří – přístav Pearl Harbour

od jara 1942 úspěchy Japonců (válka v Tichomoří, v Indočíně

ohroţení Indie a Austrálie)

červen 1942 obrat ve válce – poráţka japonského loďstva u

souostroví Midway

Poráţka německo–italských vojsk v Africe

dlouhotrvající boje se střídavými úspěchy,

září 1942

britská armáda vedená gen. Bernardem L. Montgomerym zastavuje

postup fašistů u El Alamejnu v Egyptě a nutí něm. gen. Erwina

Rommela k ústupu

Nacistický teror v Protektorátu

po vstupu SSSR do války s Německem vzniká

Ústřední národně revoluční výbor Československa

- uţší spolupráce KSČ s organizací ÚVOD

září 1941 nástup Reinharda Heydricha do úřadu zastupujícího

říšského protektora, začátek teroru, politika ”cukru a biče”,

vyhlášení stanného práva, zatýkání, utlumení odboje

vysílání parašutistů z VB na území Protektorátu (= desanty-

paravýsadky), skupiny ...............

27. 5. 1942 atentát na R. Heydricha

provedli J. Kubiš a J. Gabčík ze skupiny Antropoid

130

Období heydrichiády

říšský ministr pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Frank

- obnovení stanného práva

- dopadení a smrt atentátníků

- popravy čs. vlastenců

- vypálení Lidic a Leţáků

..........................................

vznik prvních partyzánských skupin, počátky odboje i na

Slovensku

čs. vojáci v zahraničí v letech 1941-43

po vstupu SSSR do války vzniká 1. čs. polní prapor v Buzuluku

velitelem Ludvík Svoboda, na frontu nasazen v 3. 1943

v partyzánských oddílech v Jugoslávii a SSSR

3. fáze války (1942-43)

přelom ve válce

Bitva o Stalingrad

po dobytí Sevastopolu snaha o obsazení naftových loţisek u

Kaspického moře

září 1942 německá vojska vedená gen. ................

úporné boje

během listopadu 1942 útok zastaven a veden protiútok

v čele RA gen. .................

únor 1943 kapitulace něm. armády ve stalingradském kotli

obrat v dalším vývoji války

Bitva u Kurska

ústup fašistů z Kavkazu, protiútok na celé frontě území SSSR,

taktika totální války a spálené země

..............................................................

..............................................................

červenec 1943 největší tanková bitva 2. sv. války

..............................................................

131

Operace v Africe, Evropě a Tichomoří

1943 – konečná poráţka německo-italských sil v Africe

(Tunisko)

- vylodění americké armády na Sicílii a v J Itálii –

kapitulace Itálie, vyhlašuje válku Německu

srpen 1942-únor 1943

vítězství spojenců v Tichomoří- bitva o ostrov Guadalcanal

Upevnění protihitlerovské koalice

od r. 1943 prohlubování spolupráce VB+USA+SSSR

listopad 1943 konference v Teheránu

(Churchill-VB, Roosevelt-USA, Stalin-SSSR)

dohoda o společném postupu proti fašistickým státům,

o otevření druhé fronty-invazi spojenců ve Francii,

pomoc SSSR USA proti Japonsku po ukončení války v Evropě

4. fáze války (1944-45)

Otevření 2. fronty

urychlení konce války v Evropě

Příprava: plán pod názvem Overlord - vylodění spojenců na

poloostrově Cotentin (Normandie) dokonalá příprava i utajení

před Němci

Provedení: 6. 6. 1944 - vylodění jednotek za pomoci letectva

úspěšný postup spojeneckých armád – osvobození Normandie

vrchní velení gen. ...................

..............................................................

..............................................................

srpen 1944 – vylodění spoj. jednotek na J Francie

- povstání v Paříţi

září 1944 – osvobozena celá Francie a část Belgie,

12.1944 -1.1945 - boje v Ardenách a dolním Alsasku – velká a

poslední protiofenzíva Německa – neúspěch, vyčerpání

Střetnutí spojenců na ostatních bojištích

převaha spojenců v Tichomoří – postupné vytlačování Japonců

z dobytých území (Filipíny, Guam) – Japonsko přestalo být

námořní velmocí

Postup Sovětské armády v letech 1943-44

po bitvě u Kurska protiútok RA na celé šířce fronty (2000 km),

váţe 70 % německé síly

1943 – osvobození Charkova, 11. Kyjeva

pomoc sovětských partyzánských jednotek na Ukrajině a

v Bělorusku (350 tis. muţů)

1. 1944 ukončena blokáda Leningradu (9. 1941)

osvobození Ukrajiny a Krymu – Černé moře pod kontrolou,

příprava na útok proti Rumunsku

132

20. 7. 1944 neúspěšný pokus o atentát na Hitlera (von

Stauffenberg)- operace Valkýra, represe proti spiklencům

(obětí i Rommel), Hitler přestává uvaţovat racionálně, spoléhá

na pomoc zázračných zbraní (rakety V1 a V2, proudové letouny)

a doufá v roztrţku Spojenců

německá obrana na řece Visle 9.-10. 1944 povstání ve Varšavě – fašisty potlačeno, RA před

Vislou, Polákům nepomohli (důvod = povstání vedla

nekomunistická polská emigrace

po vstupu RA na území Rumunska (8. 1944) a Bulharska

(9. 1944) obě země přešly na stranu protihitlerovské koalice

září 1944 příměří mezi SSSR a Finskem

říjen 1944 osvobození Jugoslávie

Český odboj v letech 1943-44

počátkem roku 1943 rozbita síť odboje a silně pronásledována

KSČ - nutnost nové organizace

občanský proud - Přípravný revoluční národní výbor

Rada 3

KSČ – stranické organizace na závodech a v obcích v ilegalitě

řízeny rozhlasovým vysíláním z Moskvy

rozvoj partyzánského hnutí

sbliţování občanského a komunistického proudu - londýnské a

moskevské centrum odboje

12. 12. 1943 podepsána v Moskvě československo-sovětská

smlouva o poválečné spolupráci (základ pozdější orientace na

SSSR)

aktivita čs. vojenských jednotek v zahraničí (1943-44)

V fronta u Sokolova, při osvobození Kyjeva u Bílé Cerekve

čs. letci – při přípravě invaze do Normandie, proti německým

ponorkám i hladinovým plavidlům

čs. obrněná brigáda při obléhání přístavu Dunkerque (Fr.)

Slovenské národní povstání (SNP)

na Slovensku - rostoucí odpor proti vládnoucímu reţimu

aktivizace občanského odboje – vzniká

Vojenské ústředí (Ján Golián) – slovenští důstojníci

5. ilegální ústřední vedení KSS (K. Šmidke, G. Husák, L. Novomeský)

agrární proud prosazující svébytnost Slovenska (J. Ursíny,

J. Lettrich)

vzniká Slovenská národní rada (SNR)

- podepsána Vánoční dohoda - program slovenského odboje (1943)

přípravy povstání – SNR připravuje lidové povstání, Vojenské

ústředí vojenský převrat

aktivizace partyzánského hnutí

133

29. 8. 1944 po zahájení obsazování Slovenska německou armádou

centrem povstání Bánská Bystrica (sídlo SNR)

- v prvních bojích selhaly slovenské posádky (odzbrojeny)

1. 9. vydala SNR Deklaraci slovenského národa - vyhlásila

znovuobnovení ČSR

- úporné boje s fašistickými vojsky do 27. 10. 1944

potom ústup povstalců do hor, vedení zajato a popraveno

na pomoc SNP

– českoslovenští letci a parašutisté ze SSSR

- americké letectvo

8. 9. – 6. 10. 1944 Karpatsko-dukelská operace

vstup 1. čs. armádního sboru na území Slovenska - začátek

osvobozování ČSR

RA a 1. čs. armádní sbor 6. 10. 1944 v Vyšného Komárniku vstup

na území, velké ztráty v armádě, mezi povstalci i civilisty

(60 vypálených vesnic a osad)

Německo ztratilo vojenského spojence

přerušení dopravních spojů ze Stř. Evropy na Východní frontu

Jaltská konference 2. 1945

účast představitelů SSSR + USA + VB

rozhodnutí o uspořádání poválečné Evropy

dohoda o sloţení vlád v Polsku a Jugoslávii

4.-6. 1945 San Francisco zaloţena

OSN .................................

mezinárodní organizace na ochranu míru, sociálního pokroku a

lidských práv, prevence vzniku nové války

– Charta OSN – 50 států, 5 hlavních vítězů války (USA, VB,

SSSR, Francie a Čína) stálé místo v Radě OSN společně

s právem veta

postup spojeneckých armád

RA - postup z východu směrem na Berlín

americká a britská armáda - přes průmyslové Porúří do Stř.

Německa

setkání obou armád koncem dubna na Labi u Torgau

(25. 4. 1945)

v Itálii prolomena 1944 německá obrana, osvobozen Řím a na počátku roku 1945 aktivita partyzánů, Mussolini dopaden a

zastřelen (28. 4.), Itálie osvobozena

134

Zápas o poválené uspořádání Československa

představitelé čs. emigrace poţadují obnovení ČSR v původních

hranicích (před Mnichovem)

skutečné řešení - připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině

prohloubení závislosti ČSR na SSSR

březen 1945 – jednání mezi KSČ a čs. vládou v Moskvě

rozhodující vliv představitelé KSČ, bouřlivá jednání

o budoucím uspořádání státu a zahraniční politice

podepsána dohoda o programu nové čs. vlády

4. 4. 1945 v Košicích jmenována vláda

– předseda Zd. Fierlinger

nejvýznamnější ministerstva obsadila KSČ

přijat Košický vládní program – zásady budování nového státu a

politiky vlády - po vzájemné dohodě moskevského a londýnského

centra odboje

Osvobozování Československa

postup spojenců

RA – (zima

1944-jaro 1945)

postup z východu

hlavní směr útoku

Varšava - Berlín

Budapešť - Vídeň

osvobozování čs. území bratislavsko-brněnská

ostravská operace

západokarpatská

(sovětští generálové Koněv, Malinovskij, Jeremenko)

americká armáda (od 18. 4. 1945 v Z Čechách)

po hranici – demarkační linii

Karlovy Vary – Plzeň - České Budějovice

(gen. G. Patton)

pomoc vojáků osvobozeneckých armád obyvatelstvu (především

potraviny)

135

České květnové povstání

od konce dubna připravuje ČNR povstání

aktivita partyzánů (bitva o koleje)

místní povstání od 1. 5. – Přerov, Nymburk, Poděbrady ...

5. 5. 1945 – začátek povstání v Praze v čele ČNR (Albert

Praţák)

účast čs. policie, vládního vojska (vedení ileg. organizací

Bartoš, Alex), 1600 barikád, pomoc povstání i z venkova

boj o čs. Rozhlas, poţár Staroměstské radnice

hrubé násilí a vraţdění ze strany fašistů proti civilistům

(gen. Schörmann+jednotky SS)

na pomoc povstání - příslušníci divize Ruské osvobozenecké

armády (ROA) pod vedením gen. Vlasova (původně sovět. vál.

zajatci bojující po boku fašistů proti RA), technika, zbraně

– po odmítnutí ČNR ústup na západ

- kritická situace v Praze 8. 5. – jednání ČNR s německým

velením – dohoda o vyklizení Prahy a ústupu něm. vojsk na

západ

- boje v Praze aţ do příchodu RA 9. 5. 1945 - osvobození

(1. ukrajinský front gen. Koněva)

- poslední bojové střetnutí 2. světové války v Evropě

12. 5. 1945 u Slivic na Příbramsku

význam Květnového povstání

– vyvrcholení protifašistického boje u nás, uspíšení konce

války v Evropě

Kapitulace Německa

30. 4. 1945 sebevraţda A. Hitlera,

říšským prezidentem admirál K. Dönitz

2. 5. 1945 dobytí Berlína (RA- gen. Koněv a Ţukov)

7. 5. 1945 Remeš - bezpodmínečná kapitulace Německa

(gen. A. Jodl), platnost od 8. 5. 1945 (konec 2. sv. války

v Evropě – Den vítězství)

8. 5. 1945 Berlín – (gen. Keitel a gen. Ţukov)- platnost od

9. 5. 1945

136

5. fáze války (1945)

Postupimská konference

červenec-srpen 1945

účast SSSR – J. Stalin

USA - H. Truman (prezident)

VB - W. Churchill a C. Attlee nový min. předseda

uzavřena dohoda o poraţeném Německu 4D

denacifikace, demokratizace, dekartelizace, demilitarizace

..............................................................

..............................................................

..............................................................

..............................................................

4 okupační pásma – obsazení, rozdělení

reparace, hranice s Polskem (V a Z), nezávislost okupovaných

území (ČSR, Rak.), odsun Němců a potrestání zločinů

Ukončení války na Dálném východě

4.-5. 1945 boje o ostrov Okinawa, ústup japonské armády

z obsazených území (kamikadze, letecké perutě proti amer.

lodím)

červenec 1945 - Japonsko odmítlo kapitulaci

svrţení amerických atomových bomb

6. 8. 1945 Hirošima, 9. 8. 1945 Nagasaki

..............................................................

8. 8. 1945 vyhlašuje SSSR válku Japonsku, obsazeno Mandţusko

2. 9. 1945 kapitulace Japonska na palubě americké bitevní lodi

Missouri v Tokijském zálivu, konec 2. světové války ve světě

Bilance války

zúčastnilo se 70 zemí

boje na území 40 států

oběti 60 mil. vojáků, civilistů, holocaust (6 mil.) (mil.- SSSR 23, Čína 10, Německo 7.5, Polsko 5.6, Japonsko 2.6, VB 0.5,

USA 0.4; ČSR 365 tis.)

materiální ztráty (316 miliard $, 41 % připadá na SSSR)

rozvoj techniky a zbraní např. první programovatelné počítače, řízené střely a

balistické rakety (V1 a V2), a v projektu Manhattan vyvinuté

jaderné zbraně

politické změny - v popředí dvě supervelmoci – USA a SSSR,

spojenectví záhy nahrazeno soupeřením

137

Norimberský tribunál

listopad 1945-říjen 1946

potrestání válečných zločinců, vůdců armády, SS, Gestapa,

NSDAP

obţaloba zločinů proti lidskosti, válečných zločinů,

zločinů proti míru

veden zástupci USA, SSSR, Velkou Británií a Francií

trest smrti celkem 12 např. Martin Bormann vůdcův tajemník (souzen v nepřítomnosti)

Hermann Wilhelm Göring říšský maršál a velitel letectva († 15. října 1946,

krátce před plánovanou popravou spáchal sebevraţdu)

Joachim von Ribbentrop říšský ministr zahraničních věcí († 16. října 1946)

Wilhelm Keitel polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství

(† 16. října 1946)

Ernst Kaltenbrunner polní maršál a šéf bezpečnostní sluţby († 16. října

1946)

Alfred Jodl náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství branné moci

(† 16. října 1946) rehabilitován 1953

vězení - doţivotí např. Rudolf Hess – Hitlerův zástupce a vůdce NSDAP (zemřel 17. 8 1987 ve

vězení ve Spandau)

20 let Baldur von Schirach – vůdce sdruţení nacistické mládeţe Hitler-Jugend (po

odpykání trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 8. srpna 1974)

Albert Speer – Hitlerův architekt a ministr zbrojní výroby (po odpykání

trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 1. září 1981)

15 let Konstantin von Neurath – ministr zahraničí do roku 1938, první protektor

Čech a Moravy (v listopadu 1955 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a

zemřel 14. srpna 1956)

10 let Karl Dönitz – admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu (po

odpykání byl 1. října 1956 propuštěn a zemřel 24. prosince 1980

Tokijský proces

května 1946 - listopad 1948

konal se s japonskými válečnými zločinci v Japonsku

138

Změny hranic v Evropě po 2. světové válce - Evropa velmi

oslabena, ztratila

vedoucí postavení ve

světě

Německo a Itálie

nejsou mocnostmi,

VB a FR vyčerpány

- přídělový systém

téměř v celé Evropě

USA - snaha o

vytvoření jednotné

Evropy, právo na

sebeurčení =>

v Z - Evropě proběhly

demokratické volby

SSSR - snaha rozdělit

Evropu na sféry zájmu,

územní expanze SSSR na

západ, satelitní státy

=> totalitní reţimy

Poválečný vývoj

bipolární rozdělení světa

tzv. kapitalistický svět

(USA a západní Evropa)

- západní demokracie

(osobní svoboda člověka a soukromé vlastnictví) trţní

hospodářství

tzv. socialistické státy (SSSR a jeho satelity ve východní

Evropě)

- totalitní diktatury

(v čele komunistické strany a její hlavní představitelé,

potlačení lidských práv, marxisticko-leninská ideologie)

státem řízená plánovaná ekonomika

tyto dva světy od 50. let nesmiřitelně nepřátelské, rozděleny

tzv. ţeleznou oponou a vedou souboj o osud Evropy v tzv.

studené válce (projev W. Churchila ve Fultonu)

139

Studená válka (1945-53) v západní Evropě po válce růst sympatií ke komunismu a SSSR,

ve volbách většinou byli poraţeni a zvítězila parlamentní

demokracie

hospodářství západních zemí válkou rozvráceno

r. 1947 USA tzv. Marshallův plán hospodářská

pomoc na obnovu ekonomiky

-(3 miliardy dolarů ročně, dodání

spotřebního zboţí, paliva a surovin)

určen všem evropským zemím, ale tzv. lidově-

demokratické státy byly nuceny na Stalinův

nátlak odmítnout

politická doktrína prezidenta USA H. Trumana

- nutnost zabránit šíření komunismu (pomoc

Řecku a Turecku)

do r. 1948 země osvobozené SSSR součástí

tzv. sovětského bloku = lidově-demokratické

státy

zestátněn průmysl, provedena násilná kolektivizace podle

sovětského vzoru, zrušena demokracie a nahrazena „diktaturou

proletariátu“ = komunistických stran

Polsko, ČSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie,

Albánie a NDR Jugoslávie v r. 1948 z bloku vystoupila po roztrţce Stalin – Tito, snaha o

jakousi střední cestu mezi oběma evropskými bloky

rozdělení Německa - 1. berlínská krize –

r. 1949

v západních zónách (1947-48 došlo ke spojení

tří západních částí - trizonie), Spojenci

plnili postupimské dohody, přijaly Marshallův

plán, měnově se oddělily, západní Berlín

zásobován „leteckým mostem“

SSSR ve východní zóně zmanipuloval volby,

podporoval komunisty a omezoval demokracii,

uzavřel přístupové cesty do Berlína

7. 9. 1949 vznikla Spolková republika Německo

(SRN), v čele spolkový kancléř Konrád Adenauer

– brzký hospodářský zázrak, demokracie

7. 10. 1949 východní část vyhlásila

Německou demokratickou republiku (NDR)

(prezident Wilhelm Pieck -1960)

140

Hospodářská a vojensko-politická integrace státy západního bloku

1949 - NATO (Severoatlantická aliance)

vojenská obranná organizace smluvní strany povaţují ozbrojený útok proti jedné zemi nebo několika z

nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc

napadeným členům

USA, Kanada, Velká Británie, Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko,

Norsko, Dánsko, Portugalsko, Itálie a Island, 1952 Řecko, Turecko,

1955 SRN, 1982 Španělsko

1957 – Evropské hospodářské společenství EHS

- společný trh, bez celních bariér

Evropský parlament (Štrasburk), Evropský soudní dvůr (Haag),

Evropský měnový systém r. 1992 přejmenováno na Evropské společenství (ES),

následně v r. 1993 Maastrichtskou smlouvou, na Evropskou unii (EU)

státy východního bloku

1949 – Rada vzájemné hospodářské pomoci RVHP = „tábor míru proti imperialismu a válce“

Albánie (do 1961), Bulharsko, ČSR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, SSSR, NDR

(od 1950), později i Mongolsko, Kuba a Vietnam

cílem plánování hospodářství, vzájemný obchod a mezinárodní

dělba práce (hlavně plní zájmy sovětského hospodářství),

přehnaná industrializace a zbrojení

1955 - Varšavská smlouva – vojenský pakt

vzniklá po přijetí SRN do NATO,

smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci,

obrana socialistických zemí + intervence proti vnitřnímu

nepříteli Albánie (do 1961), Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko,

Rumunsko a SSSR

141

Poválečné Československo po ukončení války ČSR - lidově demokratickým státem první vláda Národní fronty Čechů a Slováků ustanovená v Košicích

4. 4. 1945, předsedou Zdeněk Fierlinger (soc. dem.), především zástupci

zahraničního odboje,

prezident Edvard Beneš

5. 4. 1945 Košický vládní program – přechod k poválečné obnově

ČSR, orientace na SSSR

Podkarpatská Rus připojena k SSSR

politika se posunula doleva - některé politické strany

(např. agrární) nebyly po válce obnoveny

KSČ, sociální demokracie, národní socialisté, lidovci,

KSS, slovenská demokratická strana – sdruţeny v Národní frontě

= jednotná politika, nepřípustnost opozice

sjednocené odbory (ROH - revoluční odborové hnutí)- velký

vliv, komunisty ovládané

prezident E. Benešem + prozatímní vláda vládne prostřednictvím

tzv. prezidentských dekretů, majících povahu zákona

v období od května do 28. října 1945, neţ bylo ustanoveno

Prozatímní národní shromáţdění, přijatých norem 143 –

nejznámější se týkají zrušení občanských práv německé a maďarské menšiny a znárodňování soukromého majetku

(5/1945 – o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby

nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a

kolaborantů a některých organizací a ústavů;

12/1945 – o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců,

Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa;

33/1945 – o úpravě československého státního občanství osob národnosti

německé a maďarské;

znárodňovací dekrety 100-103/1945 a doplňující dekret

108/1945 – o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy)

vydané dekrety byly potvrzeny Prozatímním národním shromáţděním v březnu

1946 a staly se součástí právního řádu ČSR

po válce divoký a pak organizovaný odsun Němců ze Sudet

vyhnáno cca 3 mil. osob, za základ byla nesprávně vzata

kolektivní vina Němců za válku, jejich majetek konfiskován bez

náhrady, mnohdy přímo rozkraden, docházelo i k hromadným

vraţdám (Ústí nad Labem, Brno)

očista národa - potrestáni zrádci a kolaboranti

(prezident E. Hácha zemřel ve vězení, K. H. Frank oběšen),

jejich majetek zkonfiskován mnohdy vyřizování osobních účtů

24. 10. 1945 podepsal Beneš znárodnění bank, pojišťoven a

2/3 průmyslu, soukromý sektor se zmenšil, základem malovýroba

r. 1946 – volby do Ústavodárného shromáţdění

vítězí komunisté (38 %), nejdůleţitější ministerstva, v čele

vlády K. Gottwald

142

Vývoj USA a západního bloku USA

po válce velmoc,

prezident Harry S. Truman - demokrat,

pomoc evropským zemím v hospodářství (Marshallův plán) a

politika zadrţování komunismu (Trumanova doktrína)

pronásledování sympatizantů s komunismem – vyšetřování

tzv. neamerické činnosti (mccarthysmus), dokonce popravy

(manţelé Rosenbergovi měli vyzradit tajemství atomové bomby

Sovětům) – ale pronásledováni i lidé nezávislí, spisovatelé,

inteligence (do 1954)

r. 1949 ztrácí USA jaderný monopol, nadále převaha,

počátek závodů ve zbrojení (výroba vodíkové a neutronové

bomby)

korejská válka 1950-1953

po válce Korea osvobozena od japonské okupace, na severu komunistický reţim

– KLDR (Kim Ir-Sen)- podpora SSSR a Číny, na jihu Korejská republika pomoc

USA

válku zahájila severní Korea s podporou čínských komunistů, OSN ji označila

za agresora, vojska OSN (hlavně USA a VB) ustoupila aţ na jih,

protiofenzíva = komunisté zatlačeni aţ k čínským hranicím,

závěr války – ustálení fronty na 38. rovnoběţce, příměří,

vznik demilitarizovaného pásma, mír doposud neuzavřen

prezident Dwight Eisenhower – republikán (1952-61)

– 3. průmyslová revoluce, bohatne střední vrstva (stát

blahobytu), aktivizace černošského hnutí, ukončena korejská

válka, pokračuje zbrojení

John Fitzgerald Kennedy – demokrat (1961-63)

– sociální program pro barevné, chudé,

vesmírný program proti SSSR (1962 J. H. Glenn 1. americký

kosmonaut)

karibská (kubánská) krize – donutil SSSR stáhnout jaderné

rakety z Kuby, ale musel uznat komunismus na Kubě, zřízena

horká linka s Moskvou pro rychlé řešení světových krizí

zavraţděn v Texasu

Lyndon Johnson – demokrat (1963-69)

– účast ve válce ve Vietnamu (neúspěch), zavraţděn černošský

intelektuál M. L. King = rasové nepokoje proti rasismu,

americká kosmonautika - r. 1969 přistáli N. A. Armstrong a

E. E. Aldrin v rámci letu Apollo 11 poprvé na povrchu Měsíce

Richard Nixon – republikán (1969-74)

– ukončil válku ve Vietnamu, nutnost komunikace se SSSR a

Čínou,

1972 smlouva Salt 1 = omezení systému protiraketové obrany USA

a SSSR (odzbrojování), aféra Watergate – prezident zapleten do

odposlouchávání při prezidentské kampani- rezignace

143

Gerald Ford - republikán (1974-76)

Jimmy Carter - demokrat (1976-81) – uvolňování se SSSR

Ronald Reagan – republikán (1981-88)

– konec ústupkové politiky, tvrdé zbrojení, program hvězdných

válek, soutěţ s Moskvou – rozmísťování jaderných raket

v Evropě

od 1985 pravidelná jednání s Gorbačovem o nutnosti odzbrojení

= podíl na rozpadu socialismu v Evropě

George Bush – republikán (1988-93) boj proti narkomafii,

komunismu (Panama), 1991 operace Pouštní bouře proti Iráku

omezování stavu raket se SSSR (smlouva Start 1)

Bill Clinton – demokrat (1993-2001)

George Bush mladší – republikán (2001-2009)

- boj proti světovému terorismu

– 11. 9. 2001 zničeno světové obchodní centrum

v New Yorku teroristickou skupinou al-Kaidá

USA poté zaútočily na její

úkryty v Afghánistánu r. 2003

pak nová válka proti Iráku bez

mandátu OSN – odstraněn Saddám Husajn - dodnes

občanská válka

od r. 2009 - 44. prezidentem USA Barack Obama

Velká Británie

trvá konstituční monarchie (od r. 1952 královna Alţběta II.),

v politice dvě hlavní strany – konzervativní a labouristická

(socialisté)

rozpad koloniální říše, samostatnost zemí Afriky a Asie (1947

Indie)

v 50. letech státní zásahy do hospodářství, zestátnění

některých odvětví těţkého průmyslu (labouristé)

návrat konzervativců (W. Churchill) = reprivatizace, obnovení

trhu

1979-1990 vláda konzervativců

– M. Thatcherová – obnovení růstu

hospodářství, konflikt s Argentinou

o Falklandy

vláda labouristů

– J. Major, T. Blair, Gordon Brown

144

Francie

po válce 4. republika,

prezident Charles de Gaulle – soupeření s parlamentem, nakonec

silná vláda prezidenta

problém kolonií, občanská válka a nezávislost nejprve

Alţírska, ztráta Indočíny (Vietnam)

r. 1968 studentské nepokoje a stávky za sociální poţadavky =

bouře, zásah vojska, po de Gaullově odchodu

uklidnění

pozdější prezidenti

– F. Mitterrand (soc.), Jacques Chirac,

od r. 2007 Nicolas Sarkozy

Německo (SRN)

rozdělený stát od r. 1949

v zemi parlamentní demokracie, střídaly se hlavně dvě

nejsilnější strany – křesťanští demokraté (CDU) a sociální

demokraté (SPD)

kancléřem Konrád Adenauer = stál u zrodu německého

hospodářského zázraku, pomoc USA, průmyslová velmoc

v letech 1958-61 - 2. berlínská krize = postavení berlínské

zdi mezi východní a západní zónou z východní části utíkali lidé do západní a odtud odcházeli do SRN,

velkým problémem byl „únik mozků“ (inţenýrů, lékařů, vědců) na západ - byli

zde mnohem lépe placeni,

v noci 13. srpna 1961 byla postavena Berlínská zeď, která rozdělovala

Východní a Západní Berlín (padla v listopadu 1989)

v 70. letech sociální demokraté sniţují napětí s Východem,

uznali NDR a východní hranice, H. Schmidt

v 80. letech v čele kancléř Helmut Kohl – plány na sjednocení

Německa, 1989 lidové nepokoje v NDR = pád zdi

znovu sjednocení Německa 3. 10. 1990

145

Státy východního bloku

SSSR (Svaz sovětských socialistických republik)

1945-53 vrcholí stalinismus

hospodářství rozvráceno,

rychlé budování těţkého a zbrojního průmyslu,

neúroda = hladomor, zemědělské oblasti bez

podpory ideologická válka proti západní kultuře, dějiny falšovány (např. „všechny vynálezy učinili Rusové“,

zakázány některé vědní obory jako nesocialistické -

sociologie, genetika, výpočetní technika)

nové politické procesy - proti Němcům, sovětským válečným

zajatcům, lékařům, podezřelým komunistům podobné procesy inscenovány i v satelitních státech (Rajkův v MLR, Kostovův

v BLR, Slánského proces v ČSR)

r. 1953 umírá Stalin

novým předsedou komunistické strany

- Nikita Sergejevič Chruščov

největší Stalinovi věrní (Berija) zlikvidováni

r. 1956 XX. sjezd KS SSSR kritika Stalinova reţimu

(kultu osobnosti)

skončily masové represe, političtí vězni se vrátili

zahraniční politika - program mírového souţití států s

rozdílným společenským zřízením, byla ukončena válka v Koreji a téţ kampaň proti Jugoslávii

krize komunistických reţimů v dalších zemích NDR r. 1953 v Berlíně lidové povstání za zvýšení ţivotní úrovně

Maďarsko r. 1956 - demonstrace proti stalinistickému vedení (Rákosi)X

reformnímu komunistickému křídlu (I. Nagy)

demonstrace přerostly v antikomunistické povstání, do čela státu I. Nagy,

vyhlásil neutralitu a demokracii, povstání porazila intervence SSSR,

dosazen prosovětský komunista János Kádár

Polsko r. 1956 - demonstrace, do čela země reformní komunista Gomulka –

snaha o zvýšení ţivotní úrovně, zrušena zemědělská druţstva a zlepšil se

vztah s církví, později přešel na konzervativní pozice

1962-63 vyostření vztahu s Čínou

po válce v Číně zvítězil komunistický reţim,

v čele Mao Ce-tung (nekomunističtí vůdci uprchli na Tchaj-wan) Mao budoval svůj kult osobnosti, podporoval agresi v Koreji,

po kritice kultu osobnosti Čína začala odmítat reformní evropské komunisty,

v r. 1966-69 vypukla tzv. kulturní revoluce, absurdní megalomanský

hospodářský plán na industrializaci země pomocí malých vesnických komun,

který přinesl mnoho zmatků, kulturního zaostávání, hospodářský rozvrat a

oběti

SSSR Čínu kritizoval, navíc jí odmítl dodat plány na výrobu jaderných

zbraní

- soustavný protisovětský a protiamerický postoj v zahraniční

politice

146

r. 1962 – kubánská krize

svrţen prozápadní diktátor Batista, u moci Fidel Castro,

nastolena komunistická diktatura,

USA – pokus o svrţení Castra podporou nekomunistických kubánských emigrantů

– akce se nezdařila, Castro poţádal SSSR o pomoc, Chruščov poslal na Kubu

rakety, které mohly nést jaderné hlavice, USA (Kennedy) vyhlásili blokádu

Kuby, hrozila válka se SSSR, zřízena „horká telefonní linka“

USA-SSSR, Chruščov rakety stáhl a Kennedy slíbil, ţe Kubu nenapadne, od

tohoto okamţiku došlo k uvolňování napětí

1957 SSSR první umělá druţice = vyrovnání vojenského náskoku USA

1961 první kosmická loď s lidskou posádkou – Jurij A. Gagarin

1963 1. ţena ve vesmíru - Valentina V. Těreškovová

SSSR v hospodářství převaţuje strojírenství - zaostalé

upadá zemědělství - obilí na příděl, nakupují

v cizině,

Chruščov nepochopil nutnost reformy hospodářství, vědy a

byrokratického aparátu, r. 1964 odvolán

neostalinismus - novým generálním tajemníkem

KS SSSR - Leonid Iljič Breţněv

ve své funkci téměř 20 let - 1982

utuţení konzervativního komunismu, rozmach

stranické byrokracie, konec reforem, papírové

plánování výroby, utuţena cenzura (dohled nad

kulturou, školstvím, vědou)

důraz na průmyslovou výrobu, spotřební průmysl i

zemědělství zaostává

minimální obměna členů vlády (gerontokracie - vláda starců)

senilita, neschopnost reálně posuzovat situaci

vztah k Západu

r. 1972 podepsal dokumenty o jaderném odzbrojování

r. 1975 v Helsinkách na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci

v Evropě slíbil dodrţovat lidská a občanská práva, ale

nedodrţoval

r. 1976 rozmístil SSSR jaderné rakety v socialistických zemích

(Západ rozmístil své rakety také)

r. 1968 potlačil SSSR pokus o demokratizaci reţimu

v Československu – „dočasná“ okupace (do 1990)

r. 1969 pohraniční konflikt s Čínou

v 70. letech podpora komunistických hnutí ve světě

(Angola, Afghánistán 1979-89)

celosvětové zbrojení v 80. letech a militarizaci sovětské

společnosti, plán tzv. hvězdných válek - američtí prezidenti Bush a Reagan přestali

Sovětům ustupovat a donutili tím SSSR ještě více zbrojit, coţ vedlo k jeho

hospodářskému vysílení

147

stagnace hospodářství, vědy, kultury a celého ţivota,

SSSR vysával ekonomiky spřátelených zemí, tzv. mezinárodní

dělba práce iluzí

drobné reformy Maďarsko - drobné podnikání, více spolupráce se Západem

Rumunsko (Nicolae Ceausescu)- osobní diktatura, snaha o nezávislou

politiku, hospodářské chyby, obrovské zadluţení, národnostní problémy

(proti Maďarům)

Polsko (E. Gierek) snaha o reformy, zanedbání zemědělství, nepokoje vedené

nezávislými odbory (Solidarita – Lech Walensa), 1981 vojensky potlačeny,

v čele země generál W. Jaruzelski, velká zahraniční zadluţenost

1978 - papeţem se stal polský kněz Karol Wojtyla => Jan Pavel II.

(1978-2005), podporoval protikomunistická úsilí ve východní Evropě

po smrti L. I. Breţněva v SSSR

(krátce J. V. Andropov –1984 a K. U. Černěnko -1985)

r. 1985 – radikální reformní generální tajemník

Michail Gorbačov

vyhlásil tzv. přestavbu sovětského hospodářství se snahou

odstranit strnulost výroby a přiblíţit ji trhu

zahájil tzv. glasnosť = svoboda slova a kritiky,

provedl kádrové změny, odstranil staré

Breţněvovy stoupence, propustil politické vězně

v zahraniční politice zahájil odzbrojování,

setkal se s americkým prezidentem R. Reaganem

(3x) a domluvil zničení jaderných raket,

skončila epocha konfrontace Východu a Západu

v socialistických zemích výsledkem rok 1989 - rozpad

komunistických reţimů

RVHP i Varšavská smlouva zanikly (1991)

reformy v SSSR znamenaly odhalení obrovských nahromaděných těţkostí

neřešitelných v rámci komunistické ideologie

staří komunisté se pokusili r. 1993 o politický převrat v Moskvě, zatkli

Gorbačova, Rusové však uţ nechtěli návrat ke komunismu, jejich mluvčím se

stal Boris Jelcin, armáda přestala pučisty poslouchat a komunisté byli

poraţeni,

Gorbačov odstoupil, komunistická strana byla zakázána,

prezidentem SSSR zvolen Boris Jelcin a následně se SSSR

rozpadl

první prezident Ruské federace v letech 1991-99

1994-96 invaze do Čečenska

2000-08 ruským prezidentem Vladimir Putin

od r. 2008- Dmitrij Medveděv

148

Poválečné Československo

Zánik demokracie 1946-1948

1946 – parlamentní volby

většinu křesel komunisté – nejdůleţitější ministerstva,

v čele vlády K. Gottwald

proniknutí do nekomunistických stran prostřednictvím jejich

levice

1947 hospodářská a politická krize

skončila zahraniční pomoc, sucho a neúroda,

pod tlakem SSSR odmítnut Marshallův plán

prohloubení hospodářských potíţí, nedostatek potravin

-zavedení přídělového systému,„černý trh“

růst nespokojenosti obyvatel

komunisté navrhují vypsat tzv. milionářskou dávku

ovládnutí policie – SNB (Sbor národní bezpečnosti), často

bývalí partyzáni – spolupracovníci KSČ

organizace dezinformační kampaně proti ostatním stranám,

provokace, ozbrojené dělnické sbory – lidové milice (LM)

obsazení továren a vyuţití davové psychózy,

postup KSČ vede nekomunistické strany k semknutí v opozici věřily v podporu prezidenta Beneše a v moţnost parlamentního řešení

situace, KSČ však mířila k puči

Únorový převrat („Vítězný únor“)

20. 2. 1948 podali nekomunističtí ministři demisi (12) na

protest proti postupu komunistů, ............................

věřili, ţe prezident demisi odmítne, tím bude nutné vypsat

nové volby, anebo komunisté ustoupí,

KSČ stupňuje napětí, aktivace LM, vyhlášení generální stávky,

demonstrace

pod tlakem hrozící občanské války, eventuálně zásahu SSSR,

prezident Beneš demisi přijal 25. 2. 1948 a jmenoval novou,

komunistickou vládu v čele

s K. Gottwaldem

nekomunista Jan Masaryk, člen vlády, zahynul za nevyjasněných

okolností

Stalinismus 1948-1956

7. 6. 1948 abdikace prezidenta Beneše (+3. 9. 1948)

prezidentem Klement Gottwald – Ústava 9. května

předsedou vlády Antonín Zápotocký

149

komunisté zahájili diktaturu

odstraňování skutečných i pomyslných odpůrců

postiţeno 250 000 lidí, muselo „odejít“ 20 % vysokoškoláků,

úřady prošly čistkou a nekomunisté byli odstraněni, prchali do

zahraničí, vzniká tzv. 3. odboj za demokracii (např. vysílání

Svobodné Evropy – Peroutka, Tigrid; dále vyzvědačská činnost

ve prospěch Západu)

nedemokratické volby 1948 - jediná společná kandidátka,

vláda i parlament od té doby pouze schvalovaly programy

komunistů

za pomoci sovětských poradců odpor společnosti likvidován

pronásledována církev, zrušeny muţské řády (řeholníci do

dolů), biskupové vězněni, pronásledováni liberálové, sokolové,

členové západního odboje

inscenovány politické procesy podle sovětského vzoru

nezákonné, o rozsudku rozhodovala KSČ a StB (tajná Státní

bezpečnost) popraveni generál Heliodor Píka, bývalí demokratičtí ministři Laušman a

Drtina, národně socialistická poslankyně Milada Horáková, ale i komunisté

Rudolf Slánský a V. Clementis

další zavřeni (budoucí prezident G. Husák),(celkem 179 popravených, 80 000

uvězněných lidí), tábory nucených prací, mučení

pro politicky nespolehlivé oddíly PTP (pomocné technické

prapory) na vojně – práce v uranových dolech (černí baroni)

provedena násilná kolektivizace zemědělství (JZD),

další znárodňování – likvidace střední vrstvy (soukromníci,

ţivnostníci)

pokles prestiţe inteligence (vedoucí místa – „dělničtí kádři“

bez vzdělání i zkušeností) ČSR včleněno do sovětské hospodářské sféry a jako nejprůmyslovější zásobuje

zaostalé agrární země, hlavně stroji

těţký průmysl (nedostatek surovin), zbrojení

(generál Čepička-zeť Gottwalda)

trvá přídělový systém, lehký průmysl zaostává

zavedeny pětileté plány – vedou k hospodářskému zhroucení

kulturní devastace (tzv. socialistický realismus,

jediná ideologie, zákaz náboţenství, potlačování

vzpomínek na TGM

r. 1953 smrt Stalina a za týden Gottwalda

prezident Antonín Zápotocký,

první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný

1953 tzv. měnová reforma, de facto okradení obyvatel

o jejich úspory znehodnocením měny, zrušen přídělový systém, platy a ceny sníţeny v poměru 1:5, vklady v bance znehodnoceny

v poměru 1:50 (demonstrace – potlačil SNB a armáda)

150

50. a 60. léta – Praţské jaro 1968

1957 nový prezident Antonín Novotný

na kritiku neúspěchů odpověděla KSČ novým

pronásledováním,

krátké hospodářské oţivení

r. 1960 vyhlášeno dovršení socialismu – nová ústava

- změna názvu státu na ČSSR (Československá

socialistická republika), zakotvena vedoucí úloha

KSČ, upevněn centralismus proti Slovákům

krach 3. pětiletky r. 1961 - nutnost zpomalení – příliš náročné úkoly, nadměrné zbrojení, klesla cena uranu,

lidé měli peníze, ale neměli za ně co koupit, objevuje se černý trh a

kriminalita, lidé touţí po spotřebním zboţí, po cestování na Západ, moderní

hudbě, kritika marxismu

1962-67 reforma hospodářství – omezit direktivní plánování

(Ota Šik) - snaha oţivit trţní hospodářství

destalinizace, propouštění nevinně odsouzených, společnost se

zajímá o dění v zemi, kritika KSČ, aktivita církve a

nekomunistů, tisk, rozhlas a TV se vymanily z vlivu KSČ

1967 studenti vysokých škol otevřeně kritizují reţim

– potlačeni SNB

Sjezd čs. spisovatelů – kritika politiky komunistické strany

- za to vyloučení L. Vaculíka, M. Kundery, I. Klímy

„Praţské jaro“ (leden-srpen 1968)

krize v KSČ - odvolán A. Novotný,

novým 1. tajemníkem KSČ - Alexander Dubček,

člen reformního křídla (+ Černík, Smrkovský)

snaha o hospodářskou a společenskou reformu

„socialismu s lidskou tváří“

podle akčního programu - demokratizace, pluralita

názorů, zvýšit pravomoci podniků, federalizovat ČSSR

prezidentem Ludvík Svoboda (1968-75)

obnoveno skautské hnutí, vzniká KAN (Klub angaţovaných

nestraníků), K231 = bývalí političtí vězni

Dva tisíce slov – Ludvík Vaculík kritizuje pomalost

reforem, výzva k podpoře proměn společnosti

SSSR a konzervativní vedení socialistických zemí odmítá změny

u nás (hodnoceno jako revizionismus),

aktivizují se i domácí neostalinisté (Indra, Colotka, Jakeš,

Biľak – tzv. zvací dopis Moskvě - zabránit „kontrarevoluci“

21. srpna 1968 vojenská intervence 5 států Varšavské smlouvy

(SSSR, PLR, NDR, MLR, BLR)

vláda se rozhodla neodporovat, generální stávka a lidový odpor

v ulicích, stranické vedení – A. Dubček, O. Černík,

K. Kriegel, J. Smrkovský, J. Špaček uneseni do Moskvy

151

– podepsán Moskevský protokol souhlas se zásahem, s pobytem

okupačních vojsk a závazek „normalizovat“ situaci

- konec reformního vývoje světová veřejnost sice sympatizuje, ale neintervenuje, konec tradičního

rusofilství, nová vlna emigrace na Západ

27. 10. 1968 – zákon o federalizaci – 2 republiky

- Federální shromáţdění, česká a slovenská národní rada,

federální vláda, republikové vlády

leden 1969 upálení Jana Palacha a Jana Zajíce na protest proti

národní apatii a pasivitě

„Normalizace“ 70. a 80. let

1969 generálním tajemníkem KSČ Gustav Husák

(od 1975 prezidentem),

represe proti demonstracím, čistky ve straně,

na závodech proti odpůrcům reţimu (nástup

neschopných kariéristů),

historie roku 1968 překroucena v tzv. Poučení z krizového

vývoje, nová smlouva se SSSR (naprostá politická závislost)

zastarávání hospodářství (elektrotechnika), zbrojení, obchod

hlavně s východními a rozvojovými zeměmi plýtvání investicemi, budování jaderných elektráren sovětského typu

(Dukovany, Jaslovské Bohunice)

společnost sledována tajnou policií StB, atmosféra strachu, neměnné

celoroční rituály – Mezinárodní den ţen (MDŢ), SNP, mírové slavnosti, VŘSR,

svátky osvobození,

volby jednotné a víceméně povinné, v médiích převaţovaly fráze a pořady

ideologicky zaměřené (Major Zeman, Ţena za pultem, Muţ na radnici…),

sokolské slety nahrazeny masovými spartakiádami, cenzura, upadá morálka

(nezájem o práci, úplatky, udávání policii)

pronásledování odpůrců

Charta 77 – r. 1977 manifest bývalých reformních komunistů a

nekomunistické inteligence volal po dodrţování občanských a

lidských práv (filozof Jan Patočka, Václav Havel a bývalý

komunista Jiří Hájek pronásledováni, vězněni,

StB je zakázala i zaměstnat)

samizdaty – strojopisné tajně vydávané „knihy“ kritizující

reţim (Ludvík Vaculík – edice Petlice)

v zahraničí vydávány Listy, Index (Kolín nad Rýnem), Svědectví

(Mnichov), 68´ Publishers – nakladatelství v Torontu

(Škvorecký)

152

80. léta - Uvolnění napětí mezi Východem a Západem

po nástupu M. Gorbačova v SSSR odmítnutí sovětských reforem

konzervativními komunisty (M. Jakeš), neudrţitelnost situace

rostou demonstrace – srpen 1988, jaro a léto 1989

červen 1989 - dokument Několik vět - poţadavek dodrţování

občanských práv a svobod

listopad 1989 - zpráva o pádu berlínské zdi, v Polsku ve

volbách vyhrála Solidarita, v Maďarsku se připravovaly

svobodné volby

rozklad celého východního bloku

Sametová revoluce

17. 11. 1989

pokojná manifestace studentů praţských vysokých škol

vzpomínající na r. 1939 přerostla v demonstraci za demokracii,

na Národní třídě byla policií obklíčena a účastníci zbiti,

události přerostly v celonárodní demonstrace, které reţim bez

podpory SSSR nemohl zvládnout

komunismus se zhroutil a demokracie byla obnovena

prosinec 1989 zvolen prezidentem republiky

bývalý disident, představitel Charty 77 a čelní

představitel OF Václav Havel

(heslem se stalo "Láska a pravda zvítězí nad lţí a

nenávistí")

Počátky demokracie, rozdělení Československa

1990 - zrušena Státní bezpečnost (StB), zrušena

Národní fronta, rehabilitováni pronásledovaní

komunistickým reţimem, přijat zákon o restitucích,

zahájeny přípravy na privatizaci státního majetku (kupónová

privatizace), zrušen trest smrti,

domluveno odsunutí sovětských vojsk z území Československé

republiky

změny názvu státu

březen 1990 Československá federativní republika

duben Česká a Slovenská federativní republika

(tzv. válka o pomlčku)

červen 1990 první post-komunistické parlamentní volby

(účast 23 stran a hnutí)

zvítězilo Občanské fórum (OF - hnutí, sdruţující více různě

zaměřených proudů a osobností)

na Slovensku zvítězila strana Verejnosť proti násiliu (VPN)

153

1. ledna 1993 rozdělení Česko-slovenské federativní republiky

na dvě samostatné republiky

- Českou republiku s hlavním městem v Praze

a Slovenskou republiku s hlavním městem v Bratislavě

v prezidentských volbách r. 1993 zvolen Václav Havel

(-2003, V. Klaus)

(na Slovensku prezidentem zvolen Michal Kováč)

1999 vstup ČR do NATO (Severoatlatického paktu)

2004 vstup ČR společně s dalšími devíti zeměmi

převáţně dřívějšího socialistického bloku do

Evropské unie (EU)

Další vojenské konflikty po 2. světové válce

Izrael vznik státu výsledkem ţivelného stěhování Ţidů z okupované Evropy do

britské Palestiny, sionistické hnutí vyhlásilo nutnost návratu do země otců

OSN rozhodlo vytvořit dva státy – Izrael a Palestinu

spor o Jeruzalém, nesouhlas všech okolních arabských zemí

r. 1948 vyhlášen stát Izrael

arabsko-ţidovská válka – cílem zničení, vojenská pomoc

i ČSR (zbraně, letadla), Britů a USA

Izrael okupoval i palestinská území

- Palestinci hromadně emigrovali do Sýrie, Egypta a Jordánska,

vznik militantních arabských vojenských (teroristických)

skupin

1956 Suezská krize

válka vyvolána Egyptem (prezident Násir chce znárodnit Suez patřící angl.-fr. společnosti a

postavit Asuánskou přehradu za pomoci SSSR), izraelský protiútok

- obsazena Sinaj a Suez, účast Británie a Francie, pohrůţka

SSSR (atomová zbraň) - nutnost stáhnout se

1967 šestidenní válka

Egypt a Sýrie připravovaly válku, preventivní útok Izraele,

naprosté vítězství

1973

egyptský a palestinský útok o ţidovském svátku Izrael opět

odrazil, okupoval Golanské výšiny

války skončily po jednání v Camp Davidu – ústup Egypta,

Izrael uznán 1979

1988 izraelský zásah v občanské válce v Libanonu

od r. 1993 jednání s Palestinci o autonomii a vlastním státě

154

Válka v Indočíně (Vietnam)

po 2. sv. válce národně osvobozenecké hnutí

komunisté – Ho Či Min (1955-69, prezidentem Severního

Vietnamu)

1946 – 1954 - neúspěšná snaha Francie zabránit vzniku

nezávislých států (1954 poraţena u Dien Bien Phu vietnamskými komunisty) země rozdělena

17. rovnoběţkou

severní část komunistická - Vietnamská demokratická republika

jiţní část → Vietnamská republika

dále vzniká Kambodţa a Laos

1964-75 – USA + jiţní Vietnam proti severovietnamským

komunistům,

nedůsledná politika, nasazení chemických zbraní, brutalita,

nelítostná partyzánská válka,

obrovské protiválečné demonstrace – ukončení,

vítězí komunismus,

r. 1979 sjednocení v Socialistickou republiku Vietnam

v Kambodţi občanská válka a šílený teror ultralevicových

Rudých Khmerů (Pol Pot)

1980-88 irácko-íránská válka islámská revoluce v Íránu

v čele islámští duchovní vůdci - ajatolláhové - ajatolláh Chomejní proti

šáhovi (Rézá Páhlaví - podporovaný USA)

1979 v Teheránu - vyhlášena "Islámská republika" konec šáhovy vlády

veškerý ţivot je podřízen islámským náboţenským zásadám

hospodářský chaos - Írán izolován mezinárodně (terorismus)

nenávist vůči USA, Iráku (podporovanému USA)

- válka

vliv na celý muslimský svět, renesance islámu

nové ohnisko napětí

1990 anexe Kuvajtu Irákem

kvůli ropě, vojenská blokáda OSN, operace Pouštní bouře,

Saddám Husajn poraţen

konflikty v bývalé Jugoslávii

– 1991 občanská válka, rozpad státu, mezinárodní mírové síly

SFOR, KFOR

Dekolonizace Indie

r. 1946 krvavá občanská válka hinduistů s muslimy

(v jejím průběhu zavraţděn tvůrce moderní indické

politiky Mahátma Gándhí),

r. 1947 rozdělení na Indii – v čele Nehrú (hind.)

a Pákistán (muslim.)- stěhování obyvatelstva

pak řada válek, hlavně o Kašmír, dodnes přestřelky

155

r. 1960 = rok Afriky, osvobození téměř všech kolonií

- dekolonizace

umělé vytvoření nových států bez národnostních principů,

- většinou nastoleny totalitní reţimy,

- časté převraty a občanské války (intervence SSSR, Kuby-Angola)

- hospodářská vyčerpanost,

- závislost na nadnárodních společnostech a "mafiích"

apartheid = oddělování ras (JAR)

Problémy zemí třetího světa

(země jihu, rozvojové země)

hospodářská zaostalost,

negramotnost,

populační exploze,

potravinová krize,

chudoba zemí,

nestabilita politických

reţimů (obvykle

diktátorské nebo

socialistické)

Hnutí nezúčastněných zemí – mezinárodní organizace více neţ

100 států, které nejsou zapojeny do ţádných mocenských bloků,

v čele Indie a Čína – proti zasahování, agresi, sionismu,

moţnost citelně ovlivňovat svět (např. ropná krize v 70.

letech)

Asie – industrializace - hospodářský rozvoj

(asijští tygři - Jiţní Korea, Hong-Kong, Singapur, Tchaj-wan)

156

Seznam pouţité literatury a další zdroje:

Atlas světových dějin 1, Pravěk – středověk, Kartografie,

Praha 2003

Atlas světových dějin 2, Novověk, Kartografie, Praha 2002

Bahník, V.: Slovník antické kultury, Svoboda, Praha 1974

Beneš, Z.: Dějepis pro střední odborné školy, SPL-Práce,

Albra, Praha 2001

Beneš, Z., Petráň, J.: České dějiny, Práce, Praha 1997

Bouzek, J., Ondřejová, I.: Periklovo Řecko, Mladá fronta,

Praha 1989

Čapek, K.: Čtení o T. G. Masarykovi, Česká expedice-Riopress

Praha 1998

Čapek, V., Pátek, J.: Světové dějiny I, Fortuna, Praha 1992

Čapek, V., Pátek, J.: Světové dějiny II, Fortuna, Praha 1993

Čejka, E.: Československý odboj na Západě (1939-1945), Mladá

fronta, Praha 1997

Čornej, Petr a kol.: Dějepis pro střední odborné školy, SPN,

Praha 2002

Čornej, P.: Historie českých zemí, Fragment, Havlíčkův Brod

1999

Hamannová, B.: Habsburkové, Ţivotopisná encyklopedie, Brána,

Praha 1996

Harna, J., Fišer, R.: Dějiny českých zemí I., II., Praha,

Fortuna 1995

Hora-Hořejš, P.: Toulky českou minulostí 1-12, Práce, Baronet

a Via Facti, Praha 1990-2010

Hordern, N., Dresner, S., Hillman, M.: Nový svět, Albatros,

Praha 1987

Hošek, R., Marek, V.: Řím Marka Aurelia, Mladá fronta, Praha

1990

Houška, V.: Lidé kolem T. G. M., Paris, Karviná 2006

Hroch, M.: Dějiny novověku, Práce, Praha 1994

Janusová, J., Káňa, O.: Její veličenstvo Marie Terezie, Mladá

fronta, Praha 1987

Juza J.: Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněţnou, Rychnov nad

Kněţnou 1998

Kaplan, K.: Československo v letech 1945-1948, SPN, Praha 1991

Keller, V.: Etruskové, Orbis, Praha 1975

kol.: Encyklopedie starověkých civilizací, Rebo Productions

2004

kol.: Rozumět dějinám, Vývoj česko-německých vztahů na našem

území v letech 1848-1948, Gallery 2002

kol.: Encyklopedie světového malířství, Academia ČSAV, Praha

1975

kol.: Křiţovatky 20. století, Naše vojsko, Praha 1990

Kuklík, J., Kuklík J.: Dějepis pro G a SŠ, Nejnovější dějiny,

SPN, Praha 2005

Kvaček, R.: Dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005

Opatrný, J.: Amerika v proměnách staletí, Libri, Praha 1998

Opatrný, J.: Válka Severu proti Jihu, Libri, Praha, 1998

Pijoan, José: Dějiny umění 1-10, Odeon, Praha 1986-1991

157

Prokop, V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění, O. K. – Soft,

Sokolov 2003

Sochrová, M.: Dějepis v kostce I., II., Fragment, Praha 2004

Souček, J.: Dějiny pravěku a starověku, Práce, Praha 1995

Stehlík, Eduard: Lidice příběh české vsi, Praha 2004

Svoboda, L. a kol.: Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1974

Třeštík, D.: Počátky Přemyslovců, LN, Praha 1997

Urban, J.: Kresčak, Paseka, Praha 2000

Veselý, Z.: Přehled učiva k maturitní zkoušce z dějepisu,

Fortuna, Praha 2006

Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí, Brána, Praha

2005

Zamarovský, V.: Dějiny psané Římem, Perfekt, Praha 2005

Zamarovský, V.: Za sedmi divy světa, SNDK, Praha 1963

Ţemlička, J.: Počátky Čech královských, LN, Praha 2002

www stránky:

antika.avonet.cz

dejepis.com

dejiny.archii.cz

druha svetova.cz

druhavalkakonec.euweb.cz

fronta.cz

hismap.wz.cz

husitství.cz

holocaust.cz

imgs.idnes.cz

kcprymarov.estranky.cz

moderni-dejiny.cz

palba.cz

panovnici.cz

totalita.cz

ucebnice-dejepisu.ic.cz

valka.host.sk

wikipedia.cz