cviii / 2017 - arup.cas.cz · z bezčasí relativní chronologie na rovinu reálných časo -...

INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY OF THE CZECH ACADEMY OF SCIENCES, PRAGUE, V. V. I.

CV I I I / 2017

P E E R - R E V I E W E D

O P E N A C C E S S

J O U R N A L

F O U N D E D 1 8 5 4

strana 1

© Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague, V. V. I.; Prague 2017 ISSN 0031-0506

Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i.Published by the Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague, V. V. I.

Registrováno pod ev. č. MK E 4240

Redakce — Office: Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 382, e-mail: [email protected]

Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímá:DUPRESS, Podolská 110, CZ 147 00 Praha 4, Czech Republic, tel.: +420 241 433 396, e-mail: [email protected]

Orders from abroad:SUWECO CZ s. r. o., Klečákova 347, CZ 180 21 Praha 9, Czech Republic, tel.: +420 266 035 556, e-mail: [email protected] & SAGNER, Buchexport/Import, D 80328 Munich, Germany,fax: +49 895 421 8138, tel.: +49 895 421 8136, e-mail: [email protected] HABELT GmbH, Am Buchenhang 1, D 53115 Bonn, Germany, fax: +49 228/9 23 83-6,tel.: +49 228/9 23 83-0, e-mail: [email protected]

Toto číslo vyšlo v prosinci 2017 v nákladu 600 výtisků

The journal Památky archeologické is indexed and abstracted in Arts and Humanities Citation Index® (Web of Science®) by Thomson Scientific.

The journal Památky archeologické is also indexed or abstracted in SCOPUS (SJR 2016: 0,156), ERIH, EBSCO and Ulrich´s Periodicals Directory.

Open Access since 2015 available for free on:

http://www.arup.cas.cz/?cat=68http://www.arup.cas.cz/?cat=68&lang=en

Editor

Michal ERNÉE, [email protected]

Editorial Board

Miroslav BÁRTA, Martin BARTELHEIM, François BERTEMES, Miroslav DOBEŠ, Eduard DROBERJAR, Václav FURMÁNEK,Martin JEŽEK, Petr KOČÁR, Martin KUNA, Michal LUTOVSKÝ, Karel NOVÁČEK, Rudolf PROCHÁZKA, Lubor SMEJTEK, Petr ŠKRDLA, Jaroslav TEJRAL, Martin TOMÁŠEK, Peter TREBSCHE

Technical Editor

Ivana HERGLOVÁ, [email protected]

Type-setting, Layout

Agama poly-grafický ateliér, s. r. o., Na Výši 424/4, 150 00 Praha 5, Czech Republic, [email protected]

Cover design Michal ERNÉE

Print

TISKÁRNA PROTISK, s.r.o., Czech Republic

strana 2

Obsah — Contents — Inhalt

Yuri E. Demidenko — Petr Škrdla — Ladislav NejmanAurignacian in Moravia. New geochronological, lithic and settlement data — Aurignacian na Moravě. Nové poznatky o geochronologii, kamenné industrii a osídlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5–38

Jindřich Hlas — Stanislav Stuchlík — Lukáš ŠínÚnětické pohřebiště v Opavě-Vávrovicích — Aunjetitzer Gräberfeld in Opava-Vávrovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39–88

Ondřej Chvojka — Miloslav Chytráček — Milan Metlička — Jan MichálekJantar střední až pozdní doby bronzové v Čechách — Bernstein der mittleren bis späten Bronzezeit in Böhmen . . . . . . . . . . . 89–120

Miloslav Chytráček — Martin Golec — Ondřej Chvojka — Milan Metlička — Jan Michálek — Miroslava Novotná — Drahomíra Frolíková

Jantar starší doby železné a průběh jantarové stezky ve střední Evropě — Bernstein der älteren Eisenzeit und der Verlauf der Bernsteinstraße in Mitteleuropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121–256

Kateřina BřečkováStředověké sklo z Opavy II. Nálezy skla z archeologických výzkumů na ulici Masařská 6, Pekařská – Kolářská a Mnišská – Mezi Trhy — Medieval glass from Opava II. Glass finds from archaeological excavations at Masařská St 6, Pekařská – Kolářská and Mnišská – Mezi Trhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257–289

Recenze — Reviews — Rezensionen

Milan Lička, Osídlení ze starší etapy vývoje kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně. Fontes Archaeologici Pragenses 43(rec. Pavel Burgert) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291–292

Michal Ernée, Prag-Miškovice. Archäologische und naturwissenschaftliche Untersuchungen zu Grabbau, Bestattungssitten und Inventaren einer frühbronzezeitlichen Nekropole. Römisch-Germanische Forschungen, Band 72 (rec. Jaroslav Peška) . . . . . . 292–298

Rupert Gebhard — Rüdiger Krause, Bernstorf. Archäologisch-naturwissenschaftliche Analysen der Gold- und Bernsteinfunde vom Bernstorfer Berg bei Kranzberg, Oberbayern. Bernstorf-Forschungen 1 (rec. Michal Ernée) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298–303

Martin Hohlbein, Die Messer in Süd- und Westdeutschland. Prähistorische Bronzefunde, Abteilung VII, Band 6 (rec. Luboš Jiráň) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304–305

Ute Luise Dietz — Albrecht Jockenhövel /Hrsg./, 50 Jahre „Prähistorische Bronzefunde“. Bilanz und Perspektiven.Prähistorische Bronzefunde, Abteilung XX, Band 14 (rec. Ondřej Chvojka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306–308

Mojca Jereb, Die Bronzegefäße in Slowenien. Prähistorische Bronzefunde, Abteilung II, Band 19 (rec. Miloslav Chytráček) . . . . 308–311

Claire Taylor — Kostas Vlassopoulos /Eds./, Communities and Networks in the Ancient Greek World (rec. Denis Hakszer) . 312–313

Susanne Sievers — Matthias Leicht — Bernward Ziegaus, Ergebnisse der Ausgrabungen in Manching-Altenfeld 1996 bis 1999. Teil 1: Text und Beilagen. Teil 2: Text. Die Ausgrabungen in Manching, Band 18 (rec. Alžběta Danielisová) . . . . . . . . . 314–316

Christopher Gosden — Sally Crawford — Katharina Ulmschneider /eds./, Celtic Art in Europe. Making connections. Essays in honour of Vincent Megaw on his 80th birthday (rec. Jan Kysela) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316–319

Venceslas Kruta, L’art des Celtes (rec. Jan Bouzek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320–321

Hans-Ulrich Voß — Nils Müller-Scheeßel /Hrsg./, Archäologie zwischen Römern und Barbaren. Zur Datierung undVerbreitung römischer Metallarbeiten des 2. und 3. Jahrhunderts n. Chr. im Reich und im Barbaricum – ausgewählte Beispiele (Gefäße, Fibeln, Bestandteile militärischer Ausrüstung, Kleingerät, Münzen). Teil I–II. Kolloquien zur Vor- und Frühgeschichte,Band 22, 1-2 (rec. Vladimír Varsik) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321–324

Kay Ehling, Konstantin 312 (rec. Boris Stoklas) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324–326

Sebastian Messal, Glienke. Eine Slawische Burg des 9. und 10. Jahrhunderts im östlichen Mecklenburg.Frühmittelalterarchäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer, Band 5 (rec. Jan Hasil) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327–329

Marcus Gerds — Michael Wolf, Das Gräberfeld des frühmittelalterlichen Seehandsplatzes von Groß Strömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg – Die Menschen und ihre Lebensumstände Groß Strömkendorf – Reric.Frühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer, Band 6,1 a 6,2 (rec. Renáta Přichystalová) . . . . . . . . . . . . . . . . . 330–332

Jiří Macháček — Petr Dresler — Renáta Přichystalová — Vladimír Sládek, Břeclav - Pohansko VII. Kostelní pohřebiště na Severovýchodním předhradí. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity 455 (rec. Naďa Profantová) . . . . . . . . . . . . . . . . 333–336

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

strana 3

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

strana 4

Milan LičkaOsídlení ze starší etapy vývoje kultury s vypíchanou keramikou ve MšeněS příspěvky Josefa Beneše, Věry Čulíkové, Miluše Dobisíkové,Hany Hanákové, Ivany Jarošové, René Kyselého, Zdeňky Nerudové, Emanuela Opravila, Petra Šídy, Vladimíra Šreina a Blanky ŠreinovéFontes Archaeologici Pragenses 43

Vydalo Národní muzeum v Praze Praha 2016 152 stran textu (celkem 209), obrázky a datové tabulky v textu, dále44 černobílých a 13 barevných tabulíza textemISBN 978-80-7036-509-0

Recenzoval:Pavel Burgert Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Nový svazek monografické řady Fontes, vydávané Národnímmuzeem s přestávkami takřka šedesát let, přináší prvníucelené vyhodnocení části nálezů ze sídliště kultury s vypí-chanou keramikou ve Mšeně u Mělníka (dále StK; 5100/5000–4500/4400 cal BC). Lokalita, zkoumaná dlouhodo-bým záchranným výzkumem v mšenské cihelně v letech1968–1988, je odborné veřejnosti známá již z řady předcho-zích publikací (např. Lička 1989; 1990). Některé nálezy pobezmála třech desetiletích od konce výzkumu přešly do ká-nonu základních znalostí o období kultury s vypíchanou ke-ramikou v Čechách a jsou pravidelnou součástí vysokoškol-ských přednáškových cyklů. Týká se to především nálezůmladší fáze StK, kam patří i ojedinělé skupiny dlouhýchdomů. Referovaná publikace se však věnuje staršímu ob-dobí tamního osídlení, čímž otevírá novou a dosud máloznámou kapitolu neolitického osídlení lokality.

Práce je členěna do dvou hlavních částí, jimž předcházístručná charakteristika lokality a informace o postupu je-jího objevování. První z nich je věnována rozboru nálezuzásobní jámy č. 164, v jejíž výplni byly nalezeny pozůstatkyčtyř lidí, druhá se věnuje analýze zbytku nálezového fondu,řazeného do starší fáze osídlení StK na lokalitě. Práci uza-vírá obsáhlé německé resumé, shrnující postupně všechnydůležité kapitoly.

Ve zmíněné první části jsou postupně rozebrány veškerénálezy z výplně objektu č. 164 a jejich souhrnné charakte-ristiky jsou doplněny vhodnými analogiemi z jiných nale-zišť. Oproti standardům publikací neolitického materiálujsou zde akcentována i výjimečná pozorování, jakými jsouneobvyklé příměsi keramického těsta či červená barvaa smolná hmota na povrchu nádob, se kterými je možné seu mimořádně dobře zachovalých souborů setkat. Pojmeno-vání a základní charakteristika ojedinělých projevů hmotnékultury vede zpravidla k následnému nárůstu jejich pra-menné základny a lze to očekávat i v tomto případě.

Následující pasáž od Zdeňky Nerudové je věnována roz-boru kamenné štípané industrie (ŠI) jak z kontextu jámy

164, tak ostatních objektů starší fáze osídlení StK na loka-litě. Takřka didaktický a samo vysvětlující text představujeMšeno jako spotřebitelskou lokalitu s 80% podílem silicitůglacigenních sedimentů, čímž se nijak nevymyká z rámceobvyklého pro středo- a východočeská sídliště StK. Podíl„exotických“ surovin, jakým je kupříkladu obsidián, je za-nedbatelný a není vyloučeno, že se jedná o intruze mladšífáze osídlení. Je jen škoda, že autorka při srovnání pracujetakřka výlučně s moravskými lokalitami StK, které, na roz-díl od Mšena, přeci jen náleží k periferii této kultury a na-cházejí se v poněkud jiném rámci distribučních schématvýchozích zdrojů.

Makrolitické artefakty, kterými autor souhlasně se svý-mi předchozími pracemi (Lička a kol. 2014) rozumí konvo-lut broušené a ostatní kamenné industrie, zpracovává zapřispění petrografické analýzy manželů Šreinových. Najejím základě je původ horniny broušených artefaktů bezvětšího překvapení řazen do oblasti zdrojů na kontaktus tanvaldským granitem v oblasti Jistebska severních Če-chách.

Analýze zmíněných lidských kosterních pozůstatků sev několika následných kapitolách věnují Miluše Dobíšková,Hana Hanáková a Ivana Jarošová. Mimořádný je pokuso rekonstrukci stravy nalezených lidí na základě mikroab-raze zubů. Tato analýza, provedená na třech jedincích, po-tvrzuje již dříve vyslovený trend nárůstu podílu masitéstravy v průběhu neolitu. V případě Mšena ovšem, jak os-tatně Jarošová přiznává, není zkoumaný vzorek reprezen-tativní.

Stejně tak je tomu v případě zvířecích kosterních pozůs-tatků. Původní rozbor osteologického materiálu od JosefaBeneše († 2001) nově rozpracoval René Kyselý. Výslednýobraz se nevymyká ze situace zjištěné i na jiných lokali-tách. Je tomu tak i v případě rostlinných makrozbytků, je-jichž rozbor je opřen o určení Emanuela Opravila († 2005)a byl nově aktualizovaný Věrou Čulíkovou.

Struktura práce není zcela obvyklá. Jak bylo výše po-psáno, začíná nejprve důsledným rozborem výjimečné-ho nálezu zásobní jámy s lidskými ostatky. K němu je vedruhé části připojen rozbor těch keramických inventářů za-hloubených objektů, které k němu na základě typologic-kého rozboru s velkou pravděpodobností přísluší. Tak jedefinován horizont Mšeno I, k němuž jsou následně dohle-dávány analogické soubory na široké prostorové platforměrozšíření StK. Jen pro lepší představu je tento horizont ko-relován s jiným typologickým schématem vypracovanýmMarií Zápotockou, podle něhož by Ličkou definovaný hori-zont Mšeno I náležel mladší fázi staršího stupně StK, tedyna úroveň III. stupně. S členěním M. Zápotocké však autorzáměrně nepracuje. Horizont Mšeno I představuje tu částtypologického vývoje keramiky StK, která byla často spíšetušená, než důsledně definovaná (cf. Filip 1948, 130–131).Domnívám se, že pakliže by nově definovaný horizont mělnajít uplatnění, bude nutné k němu v budoucnu vypraco-vat na základě externí evidence i jiné charakteristiky, kterénebudou stanoveny pouze na keramickém materiálu. Jest-liže bude možné definovaný obraz keramické produkce pro-pojit například s vrcholy distribuce některých kamennýchsurovin, které jdou napříč regiony, posune se toto schémaz bezčasí relativní chronologie na rovinu reálných časo -prostorových dějů.

Publikace představuje kvalitní materiálovou práci s in-terpretačními přesahy nad standardní rámec podobnýchpočinů a nezbývá než popřát autorovi a jeho spolupracov-níkům dostatek sil k dokončení započatého díla. Avizovanýdruhý svazek, věnovaný mladší fázi, bude s ohledem namnožství tamních dlouhých domů neméně zajímavý.

291PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

Recenze — Reviews — Rezensionen 291–336

Recenze — Reviews — Rezensionen

Literatura

Filip, J. 1948: Pravěké Československo. Praha: Společnost českosloven-ských prehistoriků a Prehistorický ústav Karlovy univer-sity.Lička, M. 1989: Grundrysse von Doppelhäusern (?) aus der Stichbandke-ramik. In. Rulf, J. /ed./: Bylany seminar 1987, 227–231.Lička, M. 1990: Osídlení kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně u Měl-níka. Sborník Národního muzea v Praze. Řada A, sv. 64.Lička, M. a kol. 2014:Lička, M. — Švédová, J. — Šreinová, B. — Šrein, V.: Makrolitické artefakty ze sídliště kultury s lineární kera-mikou v Kosoři u Prahy. Praha: Ústav archeologické pa-mátkové péče středních Čech.

Michal ErnéePrag-MiškoviceArchäologische und naturwissenschaftliche Untersuchungenzu Grabbau, Bestattungssitten und Inventaren einer frühbronzezeitlichen NekropoleMit Beiträgen und unter Mitarbeiter von Jaroslav Frána, Pieter M. Grootes, Martin Hájek, Bärbel Heussner, Jaroslav Hlaváč, Corinna Knipper, Petr Kočár, Miroslav Králík,René Kyselý, Jakub Lipovský, Antonín Majer, John Meadows,Marie-Josée Naderu, Ernst Pernicka, Knut Rassmann, Zofia Anna Stos-Gale, Petra Stránská, Jan ZavřelRömisch-Germanische Forschungen, Band 72

Darmstadt 2015322 stran, 47 tabelací, 187 obr. v textu,64 tabulekISBN 978-3-8053-4969-7

Recenzoval:

Jaroslav PeškaArcheologické centrum Olomouc,U Hradiska 42/6, 779 00 [email protected]

Obsáhlá monografie vznikla v rámci autorova studijníhopobytu v Německu (Alexander von Humboldt Stiftung),stejná nadace podpořila i vydání publikace. Představujesouborné multioborové zpracování pohřebiště z doby úně-tické kultury ve středních Čechách.

Úvod. Stručná historie bádání a publikování únětické kul-tury (ÚK), např. v Památkách archeologických, zejména po-hřebišť (Únětice, Osluchov, Holubice, Malé Číčovice, Dřínov)s jejich autory (Rýzner, Smolík, Píč, Felcmann, Schmidt),včetně mnohdy ostré diskuse mezi nimi (Schmidt 1895;1899; Felcmann 1897) nad ne/potřebností podrobné doku-mentace, celkových plánů, popisů hrobů a hrobového inven-táře (600–700 hrobů kolem r. 1900). Zde si autor doslovalibuje v dlouhých citacích statí starších autorů. Upozorňujena jistou atypičnost pohřebiště v Polepech, na jehož základěbyla de facto tvořena interní chronologie ÚK v Čechách.Autor shrnuje bádání o ÚK až po současnost, přičemž kon-statuje nespokojenost nad stavem výzkumu, jemuž chybísystematičnost včetně sérií absolutních dat. Předkládanápráce by měla tuto „cesuru“ alespoň z části zacelit.Poloha naleziště, geomorfologické, geologické a pedologicképoměry. Naleziště se nachází na pravém břehu potoka nasvahu lehce orientovaném k S s nadmořskou výškou 237–250 m. Podloží tvoří spraš a půdní pokryv černozem. Nahistorických mapách 3. vojenského mapování (1877–1880)šlo o zemědělsky obdělávaná pole. Krajinný pravěký mikroreliéf. Výzkum mikroreliéfu okolínaleziště zachytil v horní partii kulturní vrstvu (15–40 cm)s halštatským osídlením. Erozivní a nivelační postdepozičníprocesy mikrokrajiny nevylučují úvahy o částečném neboúplném zničení mělčích hrobových jam.Archeologický výzkum. V období 1999–2004 proběhl běhemvýstavby inženýrských sítí a ca 100 rodinných domků zá-chranný výzkum na ploše 10 ha. Mimo pravěkého osídlení(řivnáčská kultura, sídliště únětické a mohylové kultury, síd-liště z Ha C) bylo odhaleno únětické pohřebiště o 44 hrobechcelkem v 6 skupinách (A–F). Skrývka nadloží dosahovala napodloží, takže nebylo možno zjistit původní hloubku hrobo-

292 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017


vých jam. Jednotlivé hroby byly často signalizovány kamen-nými konstrukcemi. Preparace po umělých vrstvách umož-nila detailní sledování výplně hrobů, druhotné zásahy etc.Katalog hrobů a nálezů. Formalizovaný popis hrobovýchjam sleduje všechny důležité informace (stupeň zachová-ní, tvar, hrobová konstrukce, dřevěné rakve, „bedny“ promrtvé atd.), vše sumarizováno do tabulek. Spolu s popiseminventáře je katalog doprovázen bohatou kresebnou a fo-tografickou dokumentací (možná až nepřirozeně hnědý„nádech“ barevných fotografií).Hrobové jámy. Převažovaly obdélníky se zaoblenými rohyo délce 121/122–240/269 cm (průměr 173 cm) a šířce60/75–140/142 cm (průměr 100 cm). Převažovala orientacehrobových jam ve směru JV–SZ, resp. JZ–SV, tato se jevilapřísnější u hrobů starší ÚK (skupina B, C a D). Hloubka ko-lísala mezi 0–110 cm od podloží. Menší hloubka byla zazna-menána u starších hrobů (max. do 50 cm), mladší hroby(skupina A a E) vykazovaly v průměru hloubku 37 cm.Objem hrobových jam byl v 8 případech > 1 m3, ve třechpak > 2 m3, nejobjemnější byly hroby ve skupině A a E. Kostry – archeologická pozorování. Podrobný formalizovanýpopis s tabelarizovanou sumarizací vypovídá o poloze všechkoster na pravém boku hlavou k jihu (jen 2x levý bok: H 40 a 43) s orientací hlavou k JV. Nejčastěji byla evido-vána poloha těla na zádech nebo na pravém boku. Při velmidetailní analýze uložení všech částí skeletu (osa kostry,paží, lebky, nohou) se vkrádá otázka o čem – při akceptacipostdepozičních, resp. taxonomických procesů – mohoutato pozorování vypovídat? Extrémní skrčení nohou u H 19nevylučuje původní svázání nebožtíka. Občasné prázdnémísto v hrobové jámě je vysvětlováno přítomností milodarůz organických látek. Schránky pro kostry. Na pohřebišti evidovány v 15 přípa-dech na základě negativu nebo rozložení jednotlivých ka-menů coby podpěr (klínů) rakví. Dřevěné schránky lzerozdělit na rakve z kmene stromů (H 31, 33) a z prken/desek (H 20). Zvláštním případem je bednění v H 8 (40 x60 cm) pro uložení kostí bez měkkých částí. Hrobové pří-davky ležely většinou u skeletu v rakvi/schránce, včetněkeramiky a zvířecích kostí (masitá potrava). Orientaceschránek je shodná s hrobovou jámou (odchylka 2x: H 8a 25). Vyšší frekvenci rakví/schránek lze dokumentovatu hrobů klasické fáze ÚK. Použití kamene. Vyskytlo se ve 14 případech v různé míře,od ojedinělých kamenů přes klíny a podpěru rakví až povydlážděná dna, kamenný věnec, obklad deskami, závalapod. Účel je tak sledovatelný od náhodné pozice, stabili-zace rakví, obložení velkými kameny až po kompletní ka-mennou konstrukci „sarkofágové hrobky“ (H 25, 27). Nelzevysledovat vztah mezi náročností hrobové konstrukce a bo-hatostí pohřbených (H 25 dívka 5–8 let; H 27 dítě 10 let).Druhy pohřbů a pohřební ritus. Objeveny byly kostry jakv anatomické, tak neanatomické poloze, stejně jako hrobybez skeletu (kenotaf?). Jedenkrát byl evidován následný po-hřeb, 1x pohřeb v jámě (H 5). Celkově autor rozlišuje 25způsobů uložení ve 44 hrobech. Dominuje však jednodu-chý způsob pohřbu (72 %). Nástup složitějších konstrukcísledujeme od klasické fáze ÚK. U starších hrobů jen ve14 %, zatímco u hrobů klasické fáze se kámen objevuje ve43 % a rakev ve 40 % případů. Častá je přitom kombinaceobou prvků (37 %); jen 1x byl jedinec uložen do rakve bezkamenné úpravy a 2x se objevil kámen bez rakve. Pozoro-vat bylo možno lepší zachování antropologického materiáluu starších pohřbů, resp. horší u pohřbů uložených do rakvípod kamenným příkrovem. Autor si klade otázku po smys-lu rakví a kamenných konstrukcí. Jde o projevy zvýšenéúcty nebo strachu vůči zemřelým?

Katalog nálezůKeramika. Našlo se celkem 21 nádob v 16 hrobech, přičemž2 hroby (H 4, 29) obsahovaly 3 nádoby, 2 nádoby jen H 2a 12x bylo v hrobě po jedné nádobě. Chronologicky autor

rozděluje nádoby ve skupině B, C a D na počátek a staršíúsek ÚK (1. a 2. stupeň dle M. Bartelheima a odpovídajícífáze V. Mouchy a I. Pleinerové), tzn. A0 a A1 středoevropskéstarší doby bronzové, zatímco skupiny A a E náleží do mlad-šího období ÚK (3. stupeň M. Bartelheim), tj. klasické a po-klasické fáze ÚK (B A2) a H 27 dosahuje časově do B A3.Zde by velice dobře vyniklo rozdělení keramiky v hrobechpři aplikaci stejné metodiky jako u kovových artefaktů s je-jich vynesením do celkového plánu skupin hrobových jam.

Bezuchá amfora (4/3) a vakovitý džbán (29/5) se dleautora blíží k typu vysokých baňatých džbánů a při srov-nání s nádobou z Kněževsi (srovnatelné i absolutní datum)datuje hroby s podobnou keramickou výbavou do proto-únětické fáze. Vzdálené nejsou ani džbánu typu Bedřicho-vice z Moravy (Peška 2009, 90); ještě bližší je typ nagy-révského džbánku Ökörhalom A. Potíže s kulturně chrono-logickým zařazením džbánku z H 13 vycházejí z toho, žesice připomíná poněkud dřevohostické džbánky a jistéformy KZP, jeho plastická výzdoba má blíže ke KZP, nesevšak téměř neznatelné odsazení hrdla od plecí. Zůstává takv rámci protoúnětické fáze (asi dost mladé) a dokládá ne-ostrou hranici mezi nejstarší a starší ÚK v Čechách. Autorse nakonec přiklání k rozhraní – eneolit, příp. sám počátekstarší doby bronzové, A0 – PÚK (H 13, 4, 40) nebo na po-čátek staroúnětické fáze (st. 2 dle Mouchy, st. 1 dle Bar-telheima). Podle něj nádoby „netvoří kulturně chronolo-gicky homogenní skupinu“ (str. 95). Zde opět narážíme nanejasnou hranici mezi 1. a 2. fází ÚK v Čechách. Podlemého názoru lze všechny zde podrobně diskutované ná-doby zařadit do rámce PÚK s tím, že vakovitý džbán (H 29)reprezentuje nejpokročilejší formu. Již samotná autoremkonstatovaná absence hrobů ze staršího období ÚK (st. 2Bartelheim, st. 2/3–4/5 Moucha) toto datování dobře pod-trhuje.

Datace keramiky z hrobů klasické fáze ÚK je autorovitak jasná, že od podrobnější analýzy upouští, což je škodazvláště při rozboru pozoruhodného nálezu pohřbu v nádobě(H 36)! Poloha nádob v hrobové jámě (schéma dle V. Ma-touška) ukazuje větší heterogenitu u starších pohřbů (podnohama, za hlavou), v klasické fázi jsou kladeny před tělonebožtíka.Kovové nálezy. Reprezentují 39–43 spirálovitých trubiček,21–23 noppenringů, 14 jehlic, 3 dýky, 1 sekeru a 1 dláto.Spirálovité trubičky. Nalezeny byly v 9 hrobech. Uveden jevelmi podrobný popis a technické parametry, tvar, způsobzakončení včetně pokusu o rekonstrukci výrobního pro-cesu. Metalurgická analýza (10 ks z 5 hrobů) prokázala čis-tou měď dvou materiálových skupin (Frána – str. 246–260),tedy surovinu s různým původem, obě jsou však zastou-peny v hrobech (H 18, 19) společně. Sloužily jako součástikombinovaných náhrdelníků spolu s jantarem, nebo jakoaplikace oděvu (nášivky). Noppenringy. Tímto termínem je označen veškerý kruhovýšperk z dvojitého nebo jednoduchého drátu nalezený v ob-lasti hlavy a sloužící jako náušnice nebo vlasový šperk. Dů-ležité je, že jde (alespoň podle vyobrazení) o ozdoby s vinu-tím (nikoliv vždy se zpětnou kličkou), takže je lze odlišit odprostých spirál/ek. Pravotočivá ozdoba je po směru a levo-točivá proti směru hodinových ručiček. V Miškovicích bylonalezeno v 8 (9) hrobech celkem 23–25 kusů noppenringů,po 1–4 ks v jednom hrobě (kombinace na spáncích: 1+1;3x 2+1, 1x 3+1). Naměřené průměry se pohybují ve 3 sku-pinách: 14–16, 38–39, 42–44 mm; celkový průměr je28 mm. Na základě typologie W. Ruckdeschela (Ruckde -schel 1978, 142–145) náleží většina k typu 2G (jen 21/5a 29/1 jiný typ). Podle chemické analýzy patří materiálovéskupině (a) a (c) (ve 3 hrobech společné vystupování obou).Jehlice. Ze 14 kusů se pouze v 1 hrobě (H 32) objevila dvo-jice jehlic. Následuje opět velmi podrobný technický popis,metrika a tabulační přehled spolu s chemickou analýzou(tab. 9). Detailně jsou rozebrány charakteristické znakyjehlic únětického typu (Ösenkopfnadeln), které dominují



(43 %), dvakrát je zastoupena cyperská jehlice (14 %).Ostatní typy reprezentuje pouze jeden exemplář. Autor dělíjehlice na základě technologie výroby do dvou skupin: A –tepané z drátu (cyperská, rourkovitá, terčovitá), do skupinyB pak odlévané (únětická, s kulovitou hlavicí a jehlices provrtaným krčkem (Lochhalsnadel). Celková váha 102 g(průměr 7,3 g), délka v intervalu 34–143 mm. Metalurgickýrozbor vypovídá o příslušnosti ke všem 4 materiálovýmskupinám. Zajímavé je, že všech 6 únětických jehlic náležístejné materiálové skupině (c) (jiná už této skupině ne-patří). K postižení funkce je rozhodující poloha v hrobě. Z 9 případů 7–8x ležely v horní části hrudi (7 z 8 bylo ulo-ženo hrotem jehly dopředu). V úvahu připadají 4 funkce:spínadlo šatů, „čistý“ šperk bez použití funkce, jako milo-dar bez funkční souvislosti ke skeletu, spínadlo pohřebníhoroucha (pláště). Dle převažující polohy lze soudit na „vítěz-ství“ první funkce. Dýky. Autor používá nejnovější typologii P. Nováka (Novák2011) a tím pádem patří všechny 3 dýky k typu Vřesovice-Těšínov (se 3 nýty, v H 7 zbytky po organické rukojeti). Po-loha v hrobě (před tělem zemřelého) a kombinace s bron-zovou sekerou (H 16) a dlátem (H 32) svědčí o mužském ar-tefaktu v symbolicky funkční pozici.Sekera s postranními lištami. Našla se v H 16 společněs dýkou a dvojicí kamenných nástrojů. Podle autora ji lzepřiřadit k variantě Bab typu 5c skupiny IV J. Říhovského(Říhovský 1992, 84 f) nebo typu O2.3 M. Bartelheima (Bar-telheim 1998, 47–49, Karte 43, 128 f) s analogiemi v exem-plářích z Bohunic, Dobročkovic, Suchohrdel a Šebetova. Vestarší literatuře je tento typ označován jako sekera saskéhotypu (Lissauer 1904, 546; v. Brunn 1959, 22), resp. jeho ji-hozápadoevropská varianta Salez (Vogt 1948, 57; Abels1972, Taf. 2–6, 21–37, 47–50, 76–79). Podle E. F. Mayera(Mayer 1977, 98) jde o typ Emmersdorf (shodný s typemO3.2. M. Bartelheima) nebo o typ Salez, var. D (Abels 1972,5–10), příp. o variantu A, B a D typu Wrocław-Szczytnikipodle A. Szpunara (Szpunar 1987, 20–32, 34–35). Vidímejak složitá a nejednotná terminologie v tomto případě jek dispozici (a samozřejmě to neplatí jen o sekerách!).Dláto s postranními lištami. Pochází spolu s dýkou z H 32(váha 142 g) a autor jej řadí k typu dlát s průběžnými postranními lištami J. Říhovského (Říhovský 1992, 259),resp. k typu P1 M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 55, Karte47, 137). Jantar. 12 hrobů poskytlo v Miškovicích celkem 93 janta-rových perel, resp. předmětů, pečlivě je dokumentován stavdochování, použita typologie z dřívější autorovy studie(Ernée 2012, 82–91, Abb. 7, 11). Většina korálků patří k va-riantám typu A, zbytek (22,4 %) k typu B1 nebo cylindrickéC1, C2 či D1–D3 (10x). Typ A vystupuje výlučně nebov kombinaci s ostatními. Podle infračervené spektometriepochází veškerý jantar na pohřebišti od Baltu. Ze 30 hrobůklasické fáze ÚK jich 11 obsahovalo jantar (37 %). Nejbo-hatší na jantar je H 33 s 39 artefakty a celé pohřebiště lzezařadit mezi nejbohatší nekropole s jantarem spolu se Sto-důlkami, Svrkyní, Vliněvsí a Mikulovicemi. Unikátní roz-dělovač (5,27 g) z H 33 má násobné vrtání do podoby tzv.lotrinského kříže a nacházíme k němu jen málo početnéanalogie (Únětice 1, Burk bei Bautzen, Ried), v Čecháchvšak počet kusů s násobným provrtem roste (24 kusů z 18hrobů na 12 pohřebištích). Mořské mušle. Našly se ve 3 hrobech, v jednom případě jejistá (dle polohy) funkce coby součást náhrdelníku, spo-lečně s jantarovými perlami a spirálovitými trubičkami.Podle odborného posouzení jsou mořského původu (Stře-domoří, Balt, Atlantik), importované do Čech právě za úče-lem jejich „zasazení“ do honosných náhrdelníků. Kostěné předměty. Jediným kostěným artefaktem na po-hřebišti je malý provrtaný kostěný korálek z H 42, patrněopět součást náhrdelníku nebo (podle pozice na temenilebky vedle spirálovité trubičky) jako ozdoba vlasů nebohlavy.

Kamenné nástroje (v 5 hrobech) z kvarcitu typu Tušimice(SZ Čechy) a silicitu glacigenních sedimentů patří již od pa-leolitu k vyhledávaným surovinám. Odlomený hrot (šipka?)z H 5 (skupina D – blízkost starších pohřbů) nevylučujemožnost původní silicitové dýky, typické pro protoúnětic-kou kulturu na Moravě. Oba kamenné nástroje z H 16 (podélný předmět z paleovulkanitu a okrouhlý oblázekz kvarcitu) vykázaly dle mikroskopické analýzy (M. Králík)na povrchu mnoho pracovních stop (tlučení, tření, brou-šení?) a podle REM nástroj 16/3 na čtyřech místech do-konce flitry stříbra (30–70 %), z čehož lze výrazně usuzovatna kovotepeckou soupravu a H 16 přiřknout únětickémukovotepci!Zvířecí kosti. Nalezeny jen ve 4 případech – nejčastěji u hla-vy; jednalo se vždy o kosti tura domácího (bos taurus). Dohrobů byly uloženy jako masitá potrava zemřelých, a to bezrozdílu věku a pohlaví.Diskuse a interpretace nálezů. K podrobné analýze si autorvybírá jen některé kategorie nálezů a vede k nim diskusi.Určitou nevýhodou je opakování známých skutečností, jimžse však nelze vyhnout. Snad by u některých kategorií čikonkrétních nálezů nebyla na škodu větší hloubka inter-pretační analýzy.Jehlice. Jak už uvedeno, na pohřebišti převládají jehliceúnětického typu (43 %). Mezi 22 srovnatelně hodnocenýmistředočeskými pohřebišti se 715 hroby klasické ÚK rostejejich počet dokonce na 62 %. Velkou pozornost (nejenautora) poutá hlavně jehlice s provrtem v krčku a dvojkó-nickou hlavicí z H 42 (obr. 54: 5, 6; 80: 1). Na základě ana-logií (Pegau v Sasku, Tursko s očkem) a podle absolutníhodatování hrobu (2020–1880 cal BC) náleží jistě do klasickéfáze ÚK. Podobně řídký je v Čechách výskyt jehlic s kulo-vitou hlavicí, kromě Miškovic se našly jen v Holubicích 1a Holubicích 2, bohatší je jejich vystupování v jižních Če-chách (Hájek 1954). Sekery jako milodar. Autor uvádí celkem 20 hrobů se seke-rami (3 z toho se sekeromlaty). Uzavřenou skupinu tvořípříklady z jižních Čech v období B A2, B A2 / B B1. S vý-jimkou jediného případu ve V Čechách (Mikulovice) pochá-zejí další hroby se sekerami ze středních a SZ Čech.Sekeromlaty (typ O10 a O11 M. Bartelheima) známe z Břez-na a Kamýku. Jedná se vždy o výbavu mužských hrobů.Dláto jako milodar. Jde o velmi zřídkavý hrobový přídavek,u něhož lze diskutovat funkci jako pracovního nástrojenebo honosné zbraně (?). Autor dělí dláta do 6 skupin (obr.84). V Čechách se objevují s klasickou ÚK, absolutní da-tum z H 32 v Miškovicích (1889–1768 cal BC) toto zařazenípotvrzuje. Z Čech známe 26 dlát z 20 lokalit, z toho 6xz hrobů (např. 3 ks na pohřebišti Kamýk), 3× z opevněnýchsídlišť, 4x z depotů. Všechny hrobové nálezy pocházejí vý-lučně ze středních Čech.Dýka jako milodar. Uvažuje se o ca 70–80 hrobech s dýkamiz Čech, při celkové úvaze 2500–3000 hrobů ÚK lze pre -dikovat asi 100 hrobových celků s dýkami.Kamenné nástroje z hrobu 16. Jak již bylo konstatovánovýše, nese povrch nástrojů několik druhů pracovních stop.Ty mohly podle autorovy úvahy vzniknout v řádu týdnů ažměsíců, ale nikoliv v řádu měsíců až roků a nemusí bez-prostředně souviset s jejich primární funkcí. Podle autoranejsou nástroje dostatečně jemné (a jsou příliš těžké) na to,aby mohly sloužit k výrobě šperků (str. 154), považuje je zajakési polyfunkční nástroje (jimiž nepochybně byly) na pří-pravu výrobních procesů. Avšak jasné doklady stop stříbra(viz výše) na nástroji 16/3 jej vedou přece jen k myšlence(jistě správné) o možnosti použití nástroje ke zpracovánísuroviny obsahující stříbro (str. 155). Jantarové perly s násobným provrtem. Velmi řídký nález(0,7 % všech korálků) člení autor na perly s paralelním vr-táním, s křížovým vrtáním, násobným vrtáním, příp. jiným:ve tvaru písmene T a Y (tabelace 13). Koncentraci těchtoperel zaznamenává ve středních Čechách s jednoznačnoudatací do klasické fáze ÚK.



Milodary, přídavky a kroj. Dělení hrobové výbavy podle F. Bertemese (Bertemes 1989). Milodary (dány do hrobunásledně z kultovně náboženských podnětů) představujízvířecí kosti a keramiku jako místo k uložení zásob/po-travy. Podle množství a kvality masa však šlo spíše o sym-bol potravy doprovázející zemřelého na onen svět (kosti naprosté zemi). Nádoby mohly obsahovat obilí, zeleninu,ovoce, kaše, tekutiny etc. Tuto možnost nevylučují výsledkyfosfátových analýz (viz str. 162). U kategorie přídavků a sou-částí kroje (obojí spolu úzce souvisí a hrály významnou roliv životě zemřelého) přímo souvisí funkce artefaktů s jejichpolohou v hrobě. Typickými přídavky jsou dýky, sekery,dláta, kamenné nástroje a štípané nástroje. Za součástikroje (osobní věci, které měl dotyčný v době pohřbu nasobě) považujeme ozdoby hlavy, hrdla, pasu, rukou, prstůa součásti oděvu. U jehlic, jak již zmiňováno, je nejpravdě-podobnější funkce spínadla šatů (problémy s post depo-zičními procesy). Spirálovité trubičky a jantarové korálkynalezené v oblasti pasu (3x) interpretuje jako ozdobnéprvky oděvu nebo opasku. Noppenringy lze dle převažu-jící polohy považovat za vlasové ozdoby, vystupující navícpouze v ženských hrobech. Kostěné nebo jantarové perlymohou sloužit i jako ozdoba vlasů/hlavy, náhrdelníků,resp. závěsků coby ozdob hrdla (nákrčníky zde zcela chybí)v kombinaci dalších materiálů (měď/bronz, mušle, kost).Keramický terč z H 19 s obdobami v Gemeinlebarn, Franz-hausen I, Branč, Rebešovice, Dolní Počernice, Neprobiliceatd. autor interpretuje jako součást kroje (?).

Přírodovědecké analýzyBiologická charakteristika lidských kosterních pozůstatků.Konstatován je špatný stav dochování většiny koster (ve 44 hrobech kosti ze 39 individuí, 5 prázdných hrobovýchjam, 1x dvojhrob – H 41). Následuje detailní popis skeletů(P. Stránská). Rozděleny jsou chronologicky na předkla-sické (skupina I 12x) a klasickou ÚK (skupina II). Při využitívýsledků DNA-analýzy vychází převaha žen (jen 3x muž).Dominuje věková kategorie adultus I (20–30 let). Dosaženýdožitý věk u dospělých je relativně vysoký (39,5), stejněu dětí (8,3), průměrně dosahuje 22,8 let. Ve skupině II ježena z H 41 hyperdolichokranní a eurymetopická. Obecněměly ženy v Miškovicích gracilní postavu se slabším ažstředně silným svalovým reliéfem, muži vykazovali středněsilný až silný svalový reliéf. Masivní muskulatura ženy(skelet 41A) svědčí o vysoké fyzické zátěži horních končetin.Chrup vykazuje vcelku vysoký stupeň abraze (ale jen 3xkaz). Histologické upřesnění stáří (tabulka) ukázalo rozdílyv rozsahu 5–10 let, výjimkou je H 21, kde původní diagnózamaturus I byla mikrostrukturou kostí změněn na kategoriiadultus I.Paleopatologické určení lidských koster (Jakub Likovský).Díky stavu dochování antropologického materiálu byla dia-gnostikovatelná u dvou dětí poréznost očních důlků (chro-nická) a u dítěte (H 5) navíc poréznost temenní kosti.Změna vnitřního povrchu čelní kosti (hyperostosis frontalisinterna) souvisí s hormonálními změnami a zjištěna bylau ženy v H 21 (40–50 let). Zranění bylo identifikováno jenu jednoho muže (H 39) – zhojená zlomenina diafýzy levé lo-ketní kosti a prohlubeň na pravé temenní kosti (také zho-jené zranění).Molekulárně genetická analýza (Martin Hájek). Zkoumáníbylo podrobeno celkem 25 jedinců, z každého skeletu bylyodebrány 3 vzorky (kosti, zuby) a s jistotou určeno 9 žena 4 muži (otázka rozdílnosti biomolekulárního stavu do-chování mužských a ženských pozůstatků, event. otázkavýběru individuí k analýze). Smyslem analýzy mitochon-driální DNA (MtDNA) bylo zjištění matrilineárního fylogeo-grafického kontextu (oblast a doba výskytu osob se stejnýmhaplotypem MtDNA) u co nejlépe zachovaných jedinců. Vy-brány byly dva vzorky (H 13 patří k nejstarším na pohře-bišti a H 20 muž náleží klasické ÚK). Podle současnénomenklatury se u obou jedná o haploskupinu U nebo H(v současnosti ojedinělý výskyt v severním Německu a již-

ním Švýcarsku) a ukazuje na součást dříve velmi rozšířenépopulace. K podrobnějším výsledkům by bylo zapotřebív analýzách pokračovat.Histologický výzkum lidských kostí (Bärbel Heussner). Zna-menal upřesnění dožitého věku dospělých (od 20. roku ži-vota odchylka ± 4 roky). Díky nepříliš dobrému stavu kostíšlo o dost omezené možnosti (ze 44 určeno 24). Srovnánímorfologie a histologie (tab. 25) ukázalo rozdíly v diagno-stice, a to někdy dost podstatné (H 41A).Izotopové analýzy stroncia a kyslíku (Corinna Knipper).Jsou dobrým indikátorem mobility (stopové prvky stronciasouvisí s geologickými poměry oblasti původu člověka;poměr izotopů kyslíku závisí na teplotě, ale také na země-pisné délce a šířce). V Miškovicích bylo vybráno 11 vzorků(8x muž, 2x žena, 1x ?) a jako referenční vzorky posloužilykosti zajíce, hlodavce a prasete domácího. Poměry stronciave vzorcích ze zubní skloviny jsou dost variabilní a výsled-kově vychází jako cizí, např. H 29 a 42 (ženy), juvenilní ženaz H 18 a stejně starý muž z H 20, naopak místního původujsou vzorky H 8, 32, 33, děti H 13 a 27, muž H 16 (obr. 124).Poměry kyslíku (δ18O), resp. porovnání 87Sr/86Sr a δ18O vy-znívají (s jistou mírou opatrnosti) pro místní původ miško-vické populace, i když ve skupině 2 (klasická ÚK) najdemejak cizí, tak místní individua. Na základě ohraničení míst-ních poměrů izotopu stroncia asi polovina pohřbených pro-žila dětství na odlišných lokalitách, než jsou Miškovice.Srovnatelné doklady patrilokálních změn sídla máme zešňůrové keramiky v Eulau nebo z eneolitického kolektiv-ního hrobu ze Spreitenbachu ve Švýcarsku. Podobně varia -bilní šíře poměrů zkoumaných izotopů sledujeme na po-hřebišti wieselburské kultury v Hainburgu (100 individuí),naproti tomu v jihoněmeckém Singen skoro žádní „cizinci“zjištěni nebyly. Fosfátová analýza hrobových jam (Antonín Majer, MichalErnée). Ve 22 případech byla použita tzv. „relativní metodapůdní fosfátové analýzy“ A. Majera (nejpodrobněji v síti 10x 10 cm zkoumány H 6, 8, 9 – celkem 578 vzorků). Podařilose zjistit, že kosti v H 8 a 9 byly do hrobu umístěny až pozetlení měkkých částí, zvýšený poměr fosfátové anomálieukázal na původní uložení lidského jedince. Pro srovnánía ověření funkčnosti zvolené metody byly odebrány vzorky(6–8) z hrobů s řádně uloženými ostatky. Výsledkem je zjiš-tění, že H 28 s kamenným závalem nikdy kostru neobsa-hoval, nebo že v několika hrobech nedošlo k rozkladuměkkých částí těl. Zajímavá je bezesporu skutečnost, žepřítomnost rakve nemá žádný vliv na ne/existenci fosfáto-vých anomálií. Pohřby „čistých“ koster bylo možno evidovatv H 8, 9, 34. Autoři rozlišují ukládání zemřelých: regulérníintaktní těla – uložení kosterních ostatků s milodary, ke-notafy – symbolické pohřby ve formě prázdných hrobovýchjam bez nálezů, resp. bez skeletu, ale např. s kamennýmobložením, hrobové jámy bez kostry nebo milodarů, kterévšak vykazují fosfátové anomálie. Petrografická analýza kamenů z hrobových konstrukcí (JanZavřel). Posuzováno bylo 38 vzorků z 9 hrobů s jasnou do-minancí lokálního původu suroviny (šedočerný silicit) sbí-rané na povrchu v okruhu několika stovek metrů, maxi-málně 1,5–3 km. Kamenný artefakt z H 16 (16/3) byl určenjako amfibolitický dacit-andezit nebo ignimbrit s primár-ním výskytem v řečištích Českého masivu, asi z JZ neboZ přítoků do této oblasti (fluviální transport).Analýza jantaru. Celkově analyzováno 50 vzorků z 11 hrobůtradiční metodou infračervené spektroskopie (2x C. W. Becka E. C. Stout a 48x M. Novotná). Díky přítomnosti „balt-ského ramínka“ je usuzováno na jednotný původ – baltskýjantar (pozn. nová analýza hmotnostní spektrometrií L. Ku-čery tyto závěry potvrdila). Kovové artefakty (Jaroslav Frána, Miroslav Králík, ErnstPernicka, Knut Rassmann). Analýze kovů několika srovna-telnými metodami byla věnována zvláštní pozornost. Orga-nické zbytky v korozních vrstvách zkoumal M. Králík (pře-hledná tab. 32) za pomoci stereoskopického mikroskopu



(18 objektů). Na noppenringu 19/10 a spirálovité trubičce19/11 se podařilo identifikovat otisky listů trávy, jinde bez-obratlé zvíře (noppenring 41/1). Textil či jiná vlákna obsa-hovaly trubičky 20/3, 20/4, zvířecí chlupy nebo lidskévlasy se objevily na dýce (16/2), vlasových ozdobách (19/9,42/14) a spirálovité trubičce (19/28). Celkově bylo zjištěno161 vláken na 6 předmětech někdy v kombinaci slabšícha silnějších průměrů (cf. obr. 167 a 168). Velmi podrobněje zde popsána metodická část identifikace a metriky vlá-ken a rozdíly mezi strukturou zvířecích chlupů a lidskýchvlasů etc., včetně omezených vypovídacích možností a zkres-lení měření v korozních produktech. U předmětů situova-ných do oblasti hlavy a krku lze počítat s přítomností lid-ských vlasů, u pasu padají do úvahy spíše relikty tkanin,zvířecí chlupy z oděvu nebo přikrývek. Výsledky analýzy kovů (Jaroslav Frána, Ernst Pernicka,Knut Rassmann, Zofia Anna Stos-Gale). K metalografic-kému rozboru bylo poskytnuto 40 předmětů z celkovéhopočtu 86 kusů (RFA, INAA, izotopy olova a osmia) z díl-ny J. Frány (ÚJF Řež u Prahy), S. Kleina (Institut für Geo-wissenschaften, Goethe-Universität Frankfurt am Main)a E. Pernicky (Eberhard-Karls-Universität Tübingen a Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie Mannheim).

Rentgenofluorescenční analýza (RFA) – slabinou metodyje měření povrchové vrstvy předmětu (nutné očištění na„jádro“ artefaktu). Vykazuje rozdílnost hodnot na různýchmístech téhož objektu. Instrumentální neutronová akti-vační analýza (INAA) „umí“ rozlišovat obsah řady prvků vevelmi nízké koncentraci (analyzována dýka, sekera a dláto).Přes veškerou snahu odchylky vykazují i srovnávací měření(tab. 36). RFA s ohledem na obsah cínu, arzénu, antimonua stříbra umožňuje artefakty z Miškovic zařadit do 4 sku-pin: (a) zcela bez cínu, (b) legování s nízkým obsahem cínu0,5–2 %, (c) bronz s obsahem cínu 2–15 %, (d) bronz s ob-sahem cínu blízkému 10 % s nízkým množstvím (0–0,5 %)antimonu a stříbra. Na analýzu bylo vybráno jen 50 % ko-vových předmětů. Noppenringy byly buď zcela bez cínunebo s jeho vysokým podílem (8/24, 8/9, 13/1, 19/2). Cínneobsahovaly ani spirálovité trubičky a cyperské jehlice.Do skupiny s nízkým obsahem Sn (b) náleží např. obě dýky,jehlice s kroužkovou hlavicí, jehlice s provrtaným krčkem.Ke skutečným bronzovým objektům patří všechny jehliceúnětického typu, 6x noppenring, sekera, dýka s nýty (32/1),do skupiny (d) pak jehlice s rourkovitou hlavicí a tordova-nou jehlou, s kulovitou hlavicí (27/1) s příměsí arzénu,stříbra a antimonu. Ve skupině (a) se projevuje pro staršídobu bronzovou příznačná „hřivnová měď“ („Ösenringme-tall“) bez cínu, ten se objevuje u žeber a kovu (mědi) typuSingen (> 0,7 %). Do 2 % obsahu cínu jde nejspíše o bezvý-znamnou a snad i náhodnou příměs. O bronzu můžemehovořit od 6 % cínu. Při srovnání Miškovic s ostatními po-hřebišti v Čechách vidíme, že asi 50 % artefaktů má nižšíobsah cínu a u skutečných bronzů je na úrovni od 6 do 32–40 %. Podle analýzy 90–95 % patří „hřivnové mědi“a 20–30 % objektů pak k mědi typu Singen.

Spirálovité trubičky neobsahují cín a jsou vyrobenyz Ösenringmetallu. Ke srovnání je 633 analýz ze SPAM da-tabáze od Německa po Maďarsko: 30 % cínový bronz, 1/3z Ösenringmetallu a 15 % z mědi typu Singen. Noppenringy40 % bez cínu, všechny z Ösenringmetallu, ale 2/3 obsa-hují nikl. Ze 448 kusů SPAM databáze převažují měděné,¼ je bronzových, 81 % z Ösenringmetallu. Cyperské jehlicev Miškovicích: oba exempláře měděné, v Čechách je jich 16měděných z 28 kusů (vše Ösenringmetall). Jehlice únětic-kého typu a dýky jsou vyrobeny rovněž z Ösenringmetallu.Velké nástroje (sekera, dláto, velká dýka se 3 nýty) byly po-drobeny INAA: jen dláto bylo bronzové (12 % Sn) a jen se-kera vykazuje podobnosti s mědí typu Singen. Z metodicképasáže J. Frány k původu a způsobu výroby kovových ar-tefaktů v obecné rovině a v konkrétním případě Miškovicplyne, že hřivny/nákrčníkové hřivny jsou složeny z 82,4 %čisté mědi s elementy As, Sb, Ag a Bi, klasický Ösenring-metall (podle Butlera) má 3 intervalové skupiny typické pro

Podunají (Rakousko, Česká republika, Německo, Maďarskoa Slovensko), materiálově jsou značně homogenní a tím mu-sejí mít velmi podobný původ. Rozlišuje 2 varianty: (1.) (20 %případů) relativně čistá měď s příměsí do 0,5 % As, Sb, Ag,získávána z chalkopyritu; (2.) „klasická“ (80 % případů)z rudných ložisek mj. tetraedritových minerálů s vysokýmpodílem stříbra, což by ukazovalo na ložiska v Tyrolskunebo na středním Slovensku. Příměsi tohoto typu kovumají v přepočtu tolik cínu, jehož množství by bylo třebak výrobě bronzu s obsahem 5 %. Žebra zahrnují 2 skupinysuroviny – bez niklu a s niklem. Na prahu střední dobybronzové jsou obě formy suroviny nahrazeny surovinovýmikoláči (velmi nízké množství As a ještě méně niklu a anti-monu, Ag pod 0,1 %). Při interpretaci původu kovu J. Frá-na vylučuje Čechy. Obecně jsou kovy v Miškovicích (i Če-chách) zhotoveny jak z Ösenringmetallu, tak i ze žeber typuMünchen-Luitpoldpark obsahujících nikl. V případě Miško-vic by se mohlo jednat o „hřivnovou měď“.Analýza izotopů osmia (Ernst Pernicka). Realizováno u dvoutěžkých nástrojů (sekera, dláto). Lze vyloučit původ z loži-sek s měděnou „břidlicí“ nebo podobným typem ložiska(málo srovnatelných dat). Srovnání chemických analýz s výsledky analýzy izotopůolova (Knut Rassmann, Zofia Anna Stos-Gale). Analýzahlavních komponent (15 vzorků) vykázala zastoupení vícemateriálových skupin (čistá měď, Dederstedt, Bresingen/Bennewitz, Trebbichau, Ösenringkupfer). Např. jen v H 32máme 4 předměty ze 3 materiálových skupin. U dláta vy-cházejí rozdíly oproti analýze J. Frány (převaha Ösenring-metall). Nesoulad mezi materiálovou skupinou (Dederstedt– horizont Kyhna a Melz I) a absolutní chronologií řadícíMiškovice do o něco mladšího horizontu (III) autoři vysvět-lují dlouhodobým využíváním měděných ložisek nebo po-užitím „starého kovu“. Provenience kovu je určena (srov-nání s jinými známými ložisky z Evropy – tab. 44 a obr.172) jako středoslovenská z oblasti Špania Dolina, Ľubi-etová, Poníky, ale také Nízké Tatry (?), Harz (cyperská jeh-lice) a Tyrolsko, resp. Alpy (Ösenringkupfer). Shoda panujev tom, že lidé ÚK pohřbení v Miškovicích využívali měď růz-ného původu.Radiokarbonové datování hrobů z Miškovic (Pieter M. Groo -tes, John Meadows, Marie-Josée Nadeau). Data pořizovánave dvou AMS laboratořích (7x Utrecht, 21x Kiel), celkemk dispozici 26 lidských a 2 srovnávací zvířecí kosti. Naškodu věci je absence celkového plánu pohřebiště s apli-kací výsledků radiokarbonového datování. Uvedení hodnotdo kresebných tabulek by práci také velice „slušelo“. Dataze zvířecích kostí slouží k testování tzv. reservoireffect(zestaření kostí v důsledku nadměrné konzumace ryba mušlí). A opravdu v porovnání s daty z klasické fáze ÚKjsou zvířecí kosti o 140/125 let starší, takže je nutnos tímto problémem počítat. Rovněž tzv. HBCO korekce po-sunuje klasickou fázi ÚK o 10–20 let. Bayesovský modelstáří (A–D) a jeho aplikace pomocí kalibrace OxCal 4.2.Model A a B testující časovou pozici prostorových skupinhrobů a řeší ji na základě 14C dat. Model A demonstruje, žeskupiny představují prostorově oddělené jednotlivé fáze po-hřebiště s rozdílem mezi východní a západní pohřební ak-tivitou ca 100 let, přičemž východní skupina hrobů bylauložena do země během krátké doby. Model B vychází z ex-ponenciální četnosti hrobů klasické ÚK, H 27 staví do po-klasické fáze a prodlužuje tím délku trvání pohřebiště.Model C a D je postaven na typologii milodarů a uvádípohřebiště jako jedinou kontinuální periodu (např. žádnácesura mezi posledním hrobem skupiny C a prvním sku-piny A; v modelu C pak vychází delší doba klasické fáze).Model D ohraničuje klasickou fázi na východní skupinua podle něj netrvá déle než 100 let. Přihlíží ke statigrafiii typologii předmětů. Bez ohledu na radiokarbonová datarozděluje ukládání hrobů na 3 horizonty (časná – východní,klasická a poklasická fáze v západní skupině A). Celoudélku trvání pohřebiště odhaduje na 300 nebo 600 let (po-slední údaj bude asi nadhodnocen). Podle autorů je nej-pravděpodobnější model D.



Absolutní datace hrobových nálezů. U jantaru stanovujemodel stáří interval 100–150 let během 2. tis. př. n. l. Da-tování 5 únětických jehlic stanoven na ca 80 let při odchyl-ce 1 sigma a do 180 let (2 sigma), tj. zhruba 2000–1800 BC.Ze 42 bylo v Miškovicích absolutně datováno 20 hrobovýchcelků. Skupina A s hojnými milodary klasické fáze ÚK za-čala těsně po 2000 cal BC a trvala ca 100 let. Východníuskupení (B, C, D) trvala delší dobu, přičemž lze diskuto-vat, jak dlouhá doba uplynula mezi posledním uloženímhrobu ve východní části a založením pohřební skupiny v zá-padní části pohřebiště, kde stratigraficky nejstarší hrobynejsou absolutně datovány. Ve všech bayesovských mode-lech začíná pohřebiště krátce po 2200 BC, nejmladší H 27spadá do poloviny 19. stol. BC (může ale být i o sto letmladší), čímž se dostáváme k používání pohřebiště po dobuca 300–400 let. Bohužel není nikde zobrazena kalibrace jed-notlivých dat, pouze hodnocena v rámci bayesovského mo-delování.Pracovní úsilí ve vztahu k pohřebnímu ritu. Autor porovnávákubaturu hrobových jam a rozlišuje 3 velikostní kategorie(0,5–2,82 m3), kdy starší hroby mají menší a mladší hrobyvětší kubaturu. Pracovní čas na vyhloubení hrobové jámypočítá autor mezi 1–7 hodinami práce. Významně vynalo-žené úsilí připadá v úvahu u mohutných kamenných kon-strukcí (např. dětské H 16 a 27 přes 2 t materiálu). ProMiškovice počítá v průměru 100 kg kamene za 1 hodinunasbírání a transportu do vzdálenosti 300 m. Pro nejmo-hutnější a nejtěžší stavební kameny šlo o práci více lidí (20–30 pracovních hodin). Porušování hrobů a pohřbů a pohřební ritus únětické kul-tury. Na rozdíl od okolních oblastí je sekundární otvíráníhrobových jam ve středních Čechách jen výjimečné. Zelenézbarvení kostí jako indikátor původní přítomnosti kovovýchartefaktů (nejasná doba, za kterou se kosti zbarví). Znakysekundární manipulace nese v Miškovicích 5 hrobů (5, 9,23, 34 a 40). Přitom ve třech případech nebyly zazname-nány žádné stopy po manipulaci s kostmi. Skutečná ma-nipulace (vykradení), avšak beze stop po vykrádací šachtě,je prokázána v H 34 s tím, že podle fosfátové analýzy sekosti do hrobu dostaly až po zetlení měkkých částí (zelenábarva na kostech prozrazuje původní přítomnost kovovéhošperku) u 9–10leté holčičky. Máme tedy co do činění s pří-kladem sekundární inhumace. Opíraje se o výsledky fosfá-tové analýzy, autor diskutuje otázku ne/regulérnosti, resp.způsoby zacházení s nebožtíky (4): 1. „regulérní“ pohřby in-taktního těla 2. uložení zbytku kostry bez měkkých částíčasto s bohatými milodary, 3. kenotafy (symbolické pohřby– bez kostry a nálezů, 0 fosfátové anomálie), ale někdys řádným kamenným obkladem, 4. hrobové jámy bez ske-letu a přídavků, ale s fosfátovou anomálií. Kontinuita nebo diskontinuita? Poznámky k chronologii.Shrnutí chronologické pozice pohřebiště: skupiny hrobů B,C a D náleží protoúnětické fázi (A0), chybí 2., 3. a 4. fázečili starší, střední až po předklasickou fázi podle V. Mou-chy, ostatní hroby (skupina A a E) patří klasické a pokla-sické fázi ÚK (H 27). Na rozdíl od hrobového inventáře nenív sérii radiokarbonových dat cesura tak patrná; bayesov-skou modelací (viz výše) byla klasická fáze odhadnuta na100–150 let (2000–1850 BC), nejstarší hroby náleží inter-valu 2300–2150 BC. V. Moucha ve své poslední práci (Mou-cha 2005, 8–10, Abb. 1; Jiráň 2008, 28–30, Tab. 1) parale-lizuje klasickou ÚK s B A1 a poklasickou s B A2 (A3 je přechod starší a střední doby bronzové). To by v zásaděznamenalo souběh Mouchových stupňů 2–4 mezi proto-únětickou a klasickou fázi ÚK, avšak ještě před Reineckehosystém, tj. do pozdního eneolitu nebo maximálně na úro-veň A0 Bertemese a Heyda (Bertemes — Heyd 1996). ProČechy navrhuje autor tuto paralelizaci: (a) klasická fázeÚK (2000–1850 BC) je současná s B A2, přesněji s B A2a;(b) stupně 1, částečně 2 podle Mouchy, 1a a 1b podle Plei-nerové, event. stupeň 1 podle Bartelheima jsou synchroni-zovatelné s A0 Bertemese a Heyda, tzn. s protoúnětickoukulturou; (c) stupeň A1 bude zahrnovat stupně 3 a 4

V. Mouchy nebo stupeň 2 I. Pleinerové a M. Bartelheima;(d) poklasická fáze ve smyslu Mouchy (s věteřovskými vlivy)patří do stupně A2b (1850/1800–1700/1650 BC) (H 27 Mi-škovice s jehlicí s kulovitou hlavicí 1880–1610 BC 2 sigma);(e) přechodný horizont ke střední době bronzové (A3, příp.A2/B1) zahrnuje interval 1650–1600 BC. V zásadě jemožné s takovým členěním, až na jisté detaily, souhlasit.Problémem je terminologie, kterou bude nutno v budoucnupodrobněji diskutovat.Pohřebiště z Prahy-Miškovic a jeho postavení uvnitř staršídoby bronzové v Čechách. Podle autora je srovnatelnýchhlavně 30 hrobů klasické ÚK (hodnoceno 22 pohřebišť se715 hroby z Čech). V Miškovicích se podařilo prozkoumatzhruba polovinu pohřbů (odhad 60–80). Asi 30 % hrobůbylo bez milodarů. Z drobné statistiky zastoupení jednotli-vých kategorií milodarů plyne zjištění, že jehlice (27 %) jsoučastější než noppenringy (18 %). Značným fenoménem jezastoupení jantaru (klasická fáze), kde na pohřebišti většímnež 10 hrobů v průměru 15 % hrobů obsahuje jantar (Mi-škovice s 37 % tento průměr bohatě překračují). Zlato senenašlo žádné (zbytek na 16 nekropolích; 2,2 %), což platínapř. i o tyčinkovitých náramcích (jinde 5 %). Pohřebištěpatří k těm nadprůměrně vybaveným, stronciové analýzypotvrdily heterogenní původ části obyvatel. Nálezový inven-tář prokazuje kontakty prakticky na všechny strany, včetněobchodu a výměny surovin, lidí a myšlenek v rámci vybu-dované sítě společenských vztahů a vazeb, do níž středoče-ská společnost pohřbívající v Miškovicích dobře zapadala.

Předložená obsáhlá publikace velmi podrobně analyzujepoznatky získané výzkumem únětické nekropole na okrajiPrahy. Je mnohostranným pohledem do problematiky po-hřebních praktik a materiální náplně nositelů únětické ci-vilizace na počátku doby bronzové ve středních Čechách.Kvalita textů a doprovodné dokumentace je umocněna sku-tečností, že se na jejím vzniku podílel celý tým předních evropských specialistů. A právě tato velmi široce a dů-kladně pojatá multioborová spolupráce, při zveřejňováníobdobných témat ještě stále ne obvyklá, staví tuto mono-grafii do pozice hodné následování.

Literatura

Abels, B.-U. 1972:Die Randleistenbeile in Baden-Württemberg, dem Elsaß,der Franche Comté und der Schweiz. Prähistorische Bron-zefunde IX/4. München.Barteheim, M. 1998:Studien zur böhmischen Aunjetitzer Kultur — Chronolo-gische und chorologische Untersuchungen. Universitäts-forschungen der Prähistorischen Archeologie 46. Bonn.Bertemes, F. 1989:Das frühbronzezeitliche Gräberfeld von Gemeinlebarn.Kulturhistorische und paläometallurgische Studien. Saar-brücker Beiträge für Altertumskunde 45. Bonn.Bertemes, F. — Heyd, V. 1996:Définition et origine de l’Age du Bronze Ancien en Europe.In: Mordant, C. – Gaiffe, O /Hrsg./: Cultures et sociétés duBronze Ancien en Europe. Colloque „Fondements culturels,techniques, économiques et sociaux des débuts de l’Age duBronze“. Actes du 117e congrès national des sociétés his-toriques et scientifiques, Clermont Ferrand, 27–29 octobre1992. Paris, 13–36.Von Brunn, W. A. 1959:Die Hortfunde der frühen Bronzezeit aus Sachsen-Anhalt,Sachsen und Thüringen. Bronzezetliche Hortfunde 1. Berlin.Ernée, M. 2012:Jantar v české únětické kultuře – k počátkům jantarovéstezky. Památky archeologické 103, 71–172.Felcman, J. 1897:Archeologický výzkum „Údolí Svatojiřského“ a okolí. Hro-by se skrčenými kostrami u Lotouše. Památky archeolo-gické 17, 546–552.



Hájek, L. 1954:Jižní Čechy ve starší době bronzové. Památky archeolo-gické 45, 115–192.Jiráň, L. /ed./ 2008:Archeologie pravěkých Čech 5. Doba bronzová. Praha.Lissauer, A. 1904:Erster Bericht über die Tätigkeit der von der Deutschen an-thropologischen Gesellschaft gewählten Kommission fürprähistorische Typenkarten: Die Typenkarte der Flach-und Randäxte. Zeitschrift für Ethnologie 36, 537–572.Mayer, E. F. 1977:Die Äxte und Beile in Österreich. Prähistorische Bronze-funde IX/9. München.Moucha, V. 2005:Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha.Novák, P. 2011:Die Dolche in Tschechien. Prähistorische BronzefundeVI/13. Stuttgart.Peška, J. 2009:Protoúnětické pohřebiště z Pavlova. Olomouc.Ruckdeschel, W. 1978:Die frühbronzezeitlichen Gruber Südbayerns. Ein Beitragzur Kenntnis der Straubinger Kultur. Antiquitas R. 2, 11.Bonn.Říhovský, J. 1992:Die Äxte, Beile, Mei el und Hämmer in Mähren. Prähisto-rische Bronzefunde IX/17. Stuttgart.Schmidt, V. 1895:Archeologický výzkum „Údolí Svatojiřského“ a okolí. Hrobyse skrčenými kostrami Dřinova blíže Zlonic. Památky archeo-logické 16/1893–1895, 719–740.Schmidt, V. 1899:Archeologický výzkum „Údolí Svatojiřského“ a okolí. Nekro-pole se skrčenými kostrami u Kamýku. Památky archeolo-gické 18, 551–562.Szpunar, A. 1987:Die Beile in Polen I – Flachbeile, Randleistenbeile, Rand-meistenmeißel. Prähistorische Bronzefunde IX/6. Mün-chen.Vogt, E. 1948:Die Gliederung der schweizerischen Frühbronzezeit. In:Festschrift für Otto Tschumi zum 22. November. Frauen-feld, 53–69.

Rupert Gebhard — Rüdiger KrauseBernstorfArchäologisch-naturwissenschaftliche Analysen der Gold- und Bernsteinfunde vom Bernstorfer Berg bei Kranzberg, OberbayernBernstorf-Forschungen 1

Archäologische Staatssammlung München, München 2016Abhandlungen und Bestandskatalogeder Archäologischen Staatssammlung,Band 3318 str. textu, řada bar. i čb. obr. přílohv textuISBN 978-3-927806-43-6

Recenzoval:Michal ErnéeArcheologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Odstrašující případ Bernstorf aneb učebnicový příklad toho, jak nesmí vypadat spolupráceprofesionálů s amatéry

V letech 1998 a 2000 našli amatérští archeologové a dob-rovolní spolupracovníci Archeologického spolku FreisingDr. Manfred Moosauer (bývalý mnichovský internista) a pa-ní Traudel Bachmaier († 2016) při povrchovém průzkumupřed plánovanou těžbou štěrku na vrchu Bernstorf u obceKranzberg v Horním Bavorsku unikátní zlaté a jantarovépředměty, které rázem vyvolaly na jedné straně ohromnénadšení ze spektakulárního nálezu, na druhé pak velkouskepsi ve vztahu k jejich původnosti. Ihned po zveřejněnínálezu se totiž objevily i hlasy, označující předměty za pod-strčená falza.

První předměty ze zlatého plechu zdobené vtlačovanouvýzdobou našel M. Moosauer 7. nebo 8. srpna 1998. Přinásledných průzkumech bylo nalezeno celkem 21 zlatýchplechů, poslední dva (spirálovitý zlatý plech a zlatá veslo-vitá jehlice) pak 30. září téhož roku. Dva jantary s rytou vý-zdobou našli M. Moosauer s T. Bachmaierovou o dva roky později. Jantar s rytinou vousatého mužského obličeje (objekt A) dne 11. listopadu, jantarovou „pečeť“ s vyrytýmiznaky interpretovanými jako mykénské lineární písmo B(objekt B) pak 18. listopadu 2000. To ale zdaleka nenívšechno. Na lokalitě Bernstorf bylo doposud nalezeno cel-kem 56 jantarových předmětů či zlomků – 48 zlomků ne-opracovaného, surového jantaru a 8 zlomků opracovaných,z toho šest s vrtáním a dva s rytou výzdobou (viz výše; Bähr2016, 267–268).

Senzačním nálezům i jejich objevitelům se dostalo velképozornosti ze strany médií; politické reprezentace. V popu-lárně laděných časopiseckých článcích byla lokalita ozna-čována za „bavorskou“ či „německou Tróju“ a uvažovalo sedokonce o přítomnosti „řeckých písařů“ přímo na místě.Oba nálezci byli v tisku označováni jako „Schliemanns vomAmpertal“ a společnou knihu o jejich nálezu (Moosauer —Bachmaier 2000; 2005) jim opakovaně vydalo i renomovanévydavatelství Theiss. M. Moosauer se pak za své zásluhyv oblasti kultury dočkal i vysokých světských ocenění –v roce 2009 zemské medaile ve zlatě země Horní Bavorsko(Bezirksmedaille des Bezirks Oberbayern) a o pět let později



(2014) bavorského státního vyznamenání (Bayerische Ver-fassungsmedaille). Již v roce 2010 převzal M. Moosauerdalší významné ocenění – Spolkový kříž za zásluhy (Bun-desverdienstkreuz am Bande) – přímo z rukou tehdejší-ho spolkového prezidenta Christiana Wulffa. Předměty byly vystaveny v expozici Archäologische Staatssammlungv Mnichově. Neutuchající iniciativa M. Moosauera pak vy-ústila roku 2014 ve zřízení Bronzezeit Bayern Museav Kranzbergu, věnujícího se především prezentaci jeho ná-lezu. Německá ZDF dala v rámci programu Terra X vznik-nout dokonce dvoudílnému hranému dokumentu „Die Bern-steinstraße“, ve kterém nás archeolog Timo Ibsen provázíz Egypta (na základě prvních analýz zlatých předmětů sedokonce uvažovalo o egyptském původu použitého zlata)přes Sýrii (Qatna), Mykény a Alpy do „metropole doby bron-zové“ v Bernstorfu a dále až do domoviny jantaru na po-břeží Baltského moře. Pozornost věnovala nálezu ve svépopulárně laděné knize „Das Bernstorf-Orakel: Eine langeReise in der Bronzezeit“ i archeoložka A. Hänsel (Hänsel2007), manželka jedné z nejvýznamnějších a nejvlivnějšíchosobností výzkumu doby bronzové, prof. B. Hänsela. Vý-zkum lokality byl po zmíněných nálezech štědře finančněpodpořen i několika víceletými projekty DFG. Kolem nálezuvznikl a již téměř dvacet let se udržuje obrovský humbuk.Pojďme ale zpět na místo činu.

Po celou dobu přetrvávala u velké části odborné obceznačná skepse ve vztahu k pravosti nálezů, ze strany ná-lezců/,spolunálezců‘ (zejména oba autoři zde ,recenzované‘monografie z roku 2016, Prof. Dr. Rupert Gebhard z Archä-ologische Staatssammlung München a Prof. Dr. RüdigerKrause z Goethe-Universität Frankfurt a. M. a jejich týmy)pak úsilí o prokázání jejich pravosti a autenticity zvláštěpomocí analýz použitých materiálů a technologií. Tytooboustranné snahy postupně vyústily v téměř nesmiřitelnýosobní antagonismus jmenované dvojice zejména vůčiProf. Dr. Ernstu Pernickovi (Kurt-Engelhorn-Zentrum fürArchäometrie, Mannheim), případně Prof. Dr. Haraldu Mel-lerovi (Landesamt für Denkmapflege und Archäologie Sach-sen-Anhalt, Halle-Saale). Autoři recenzované publika-ce, R. Gebhard a R. Krause, se, bohužel, nedokázali vyva-rovat ani osobních invektiv a dehonestací. Situace eska-lovala zejména po mezinárodní konferenci „Die Gold undBernsteinfunde von Bernstorf – Authentizität und Kontextin der Bronzezeit Europas“, která se konala 12.–14. října2014 v prostorách Archäologische Staatssammlung Mün-chen (ASM) a kde se diskutovalo o výsledcích nejnovějšíchmateriálových analýz provedených E. Pernickou, naznaču-jících, že v případě bernstorfského zlata jde patrně o mo-derní napodobeniny. Pernicka totiž zjistil, že zlato, kterébylo použito k výrobě předmětů nalezených na Bernstorfu,je tak čisté, že muselo být vyrobeno v moderní době a vy-čištěno pomocí elektrolýzy. Proto jsou z něho vyrobenépředměty s největší pravděpodobností moderní napodobe-niny. Výsledky analýz s tímto závěrem E. Pernicka také pu-blikoval (Pernicka 2014a; 2014b).

Člověk by čekal jakousi elementární reflexi u dlouhole-tých zastánců bernstorfských nálezů. Ta se ale nedostavila.Právě naopak. Výsledkem je zde recenzovaná práce. Autořisetrvávají v obhajobě pravosti a autentičnosti zlatých a jan-tarových nálezů z Bernstorfu, pročež snášejí další a dalšíargumenty. To jim ale nestačí. Protože nejlepší obranou jeútok, v první řadě napadají a zpochybňují práci některýchjiných kolegů – zejména týmu analyzujícího nálezy z Nebry(Sachsen-Anhalt), stejně jako tento nález samotný. To žemísty používají dehonestujících osobních invektiv, jsem užvýše zmínil. Kladu si v této souvislosti otázku, zda mají pro-fesoři Gebhard a Krause podobný styl zapotřebí. Ani v jed-nom ze svých článků (Pernicka 2014a; 2014b) jim totižPernicka nezavdal svojí argumentací ani stylem psaní k po-dobnému jednání příčinu. Možná jim už pomalu nezbývánic jiného, nežli přejít od odborných argumentů k osobnímútokům. Manévrovací prostor mají totiž zastánci pravostibernstorfských nálezů stále menší.

Oba autorské kolektivy snášejí řadu technických a tech-nologických argumentů, které jsou laikovi mnohdy stěžípochopitelné a v diskusi by nebylo korektní se stavět najednu či druhou stranu. Zůstanu proto u archeologie, pro-tože jde především o archeologický nález a jako takový jeproto nutné ho v první řadě analyzovat a interpretovat. Při-držím se základní kritiky pramenů – nálezů samotných.Výsledky veškerých dalších sebedetailnějších a seberafino-vanějších technických a technologických analýz musí z to-hoto pohledu zůstat až druhotné. V první řadě je nutnépodrobit kritice nálezové okolnosti tolik diskutovanýchpředmětů a jejich archeologický kontext. Jestliže totiž loďneplave, není podstatné, je-li hezká.

Vyjdeme zde z údajů publikovaných v samotné recenzo-vané knize, zejména pak v kapitole Claudie Rohde z mnichov-ského Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege (Rohde etal. 2016, 275–287). O výsledky výše zmíněné konference,naznačující možnost zfalšování celého nálezu, se totiž aktiv -ně zajímala živá i tištěná média, což bylo pro BayerischesLandesamt für Denkmalpflege (dále BLfD) podnětem k re-konstrukci nálezových okolností zlatých a jantarových před-mětů z lokality Bernstorf, „soweit dies aus den amtseigenenUnterlagen möglich ist“ (s. 275). Tohoto úkolu se jako hlavníeditor ujala právě Claudia Rohde, M. A. Jako podklady jí vedlevýpovědí řady přímých účastníků výzkumů BLfD v letech1998–2007 sloužila dokumentace z výzkumů, zprávy, deníkya také dochovaná korespondence. Sama autorka vyzdvihujedůležitost důkladné revize nálezových okolností, kterým sebuď věnuje jen okrajová pozornost, nebo bývají v publikacíchčasto považovány za nepochybné a jasné (s. 275). Tamtéžhned na začátku jasně uvádí, že „für keinen einzigen der Gold-oder Bernsteinfunde liegt eine zeichnerische oder fotografischeDokumentation vor“. Co dodat?

Nejpozději od doby systematického výzkumu lokalityprováděného BLfD v letech 1998–2007 je jasné, že zdejšíopevněné sídliště z doby bronzové patří k významným pa-mátkám nadregionálního významu (275). Nebylo tomu aletak vždy. Možná i to bylo příčinou, že BLfD nezaujal kezdejším výzkumným aktivitám z památkového hlediskaideální postoj (s. 275).

Kapitola je pokusem o zcela korektní a nestrannou ana-lýzu nálezových okolností na základě dochovaných archiv-ních materiálů a v probíhající debatě o pravosti zlatýcha jantarových předmětů nalezených na lokalitě nezaujímážádné stanovisko. Kromě písemností dochovaných v archivuBLfD vycházela autorka mj. i ze zápisků a sdělení ErwinaNeumaira, zakladatele a dlouholetého předsedy Archäolo-gisches Verein Freising a „Kreisheimatpflegera“. Interpretacenálezů Dr. Manfredem Moosauerem, svého času výkopcema posléze i nálezcem valné většiny zlatých a jantarových ar-tefaktů, vycházejí z jeho publikací. Jak autoři sami dodávají,chtějí do probíhající diskuse vnést i informace, které dopo-sud nebyly brány příliš v potaz (s. 276).

Důvod a průběh výzkumu v letech 1994–1997. Vzhle-dem ke svému zájmu o počátky železářství se pozdější ná-lezce zlatých a jantarových předmětů Dr. Manfred Moos-auer obrátil již počátkem 90. let 20. století na Archeo -logické sdružení ve Freisingu, aby se mohl seznámit s pří-slušnými lokalitami v této oblasti. Předseda sdružení E. Neumair († 2015) a jeho členka Gertraud Bachmaier († 2016) ho mimo jiné upozornili i na tehdy ještě odbor-nému světu blíže neznámou lokalitu Bernstorf. Výchozímbodem pozdějšího výzkumu bylo hledání potenciálníchpozůstatků pravěkého železářství. To z počátku probíhalove spolupráci s H. J. Ungerem z Geologického zemskéhoúřadu (Geologisches Landesamt). První vykopávky protozapočaly v roce 1994 jako geologický výzkum. V souladus bavorským památkovým zákonem proto nebylo k jehoprovádění potřeba žádné povolení. BLfD proto souhlasils podmínkou, že E. Neumair bude jako Kreisheimatpflegervýzkum dozorovat (s. 276). Brzy nabyli výkopci přesvěd-čení, že objevili vícero laténských železářských pecí. Už



první 14C datum z roku 1995 přineslo ale jiný výsledek –1675–1510 př. Kr. Za účelem jeho prověření inicioval M. Moosauer provedení řady přírodovědných analýz a v ro-ce 1995 dokonce pozval na lokalitu R. Pleinera jako specia -listu na pravěké železářství, aby dosavadní nálezy posoudil.R. Pleiner přesvědčil nakonec M. Moosauera, že na Berns -torfu nenalezl pozůstatky keltského železářství – struskya zbytky pecí, ale něco zcela jiného. A tak na podzim tohoroku prezentoval M. Moosauer lokalitu jako „Glasschla -ckenwall“ z doby železné (277). Podle prvních výsledků pří-rodovědných analýz měl val pocházet z doby kolem 500 př.Kr. (podle termoluminiscence) a hořet při teplotách mezi1100 až 1350°C. Už během roku 1996 se ale postupně pro-sadil názor, že nemusí jít o „Glasschlackenwall“ z přelomudoby halštatské a laténské, ale o naleziště ze střední dobybronzové. K tomu přibyla v r. 1997 nová data 14C (1515–1410 př. Kr.) a v r. 1998 dendrochronologické datování do-chovaných zuhelnatělých dřev do 2. pol. 14. stol. př. Kr. Aždo této doby nevzbuzovaly aktivity Archeologického sdru-žení Freising ani M. Moosauera u BLfD větší zájem i proto,že většina informací byla získána pomocí přírodovědnýchmetod – žádný archeologický /datovací/ materiál tehdyještě z lokality nepocházel, což byl také důvod pochybnostío skutečném stáří objeveného valu. Tehdejší náměstek ře-ditele archeologického oddělení BLfD S. Winghart proto na-vrhl doplnit doposud zjištěné situace o „Baggerschnitt“,který následně potvrdil existenci příkopu ležícího předvalem s dřevohlinitou konstrukcí („Holzerdemauer“).

Záhy na to (10. září 1996) vyšel v Süddeutsche Zeitungčlánek, uvádějící mimo jiné, že odkryvy zdejšího valovéhoopevnění dobře pasují k pověsti o zmizelém městě meziTünzhausenem a Kranzbergem. „Auch Moosauer ist davonüberzeugt“, píše se dále, „daß man damals einen so mäch-tigen Wall nur gebaut hat, um etwa eine größere Stadt zuschützen. Die könte ja auch auf einem wichtigen Handels-weg gelegen haben, was ihre bedeutung unterstreichenwürde“ (s. 279). I když S. Winghart označil tehdy předloženéhypotézy jako „zu weitreichend“ (s. 279) a vyzval Moosauerak užší spolupráci s BLfD, džin už byl z lahve venku. A začalse činit.

M. Moosauer byl opakovaně vyzván k předložení doku-mentace k posouzení BLfD, aby se mohlo rozhodnout o dal-ším postupu. To se neobešlo bez konfliktů, protože patrněnepříliš ochotně předkládaná dokumentace nebyla kom-pletní a eufemisticky řečeno patrně neodpovídala zvyklos-tem. Po nedorozumění Kreisheimatpflegera E. Neumairaa M. Moosauera, který nechal bez dokumentace zasypatNeumeirem povedené „Baggerschnitte“, vyvinulo Archeo-logické sdružení Freising iniciativu za účelem odebratM. Moo sauerovi oprávnění k provádění výzkumu. Stano-visko BLfD formuloval S. Winghart – k pokračování vý-zkumu není důvod, BLfD navrhuje ho zastavit a zpracovatvýsledky dosavadních aktivit, které mohou být dobře vy-užitelné v případě, že z důvodů pokračující těžby pískubude ve střednědobém výhledu rozsáhlejší výzkum lokalitynezbytný (s. 280). V únoru 1997 zrušil Landratsamt Freising„die Erlaubnis für die Ausgrabungen in Bernstorf“ (s. 280). M. Moosauer sdělil, že výzkum ukončí, zasype a dokončí do-kumentaci, což mělo ještě nějaký čas trvat, protože údajnějen fotografií bylo pořízeno přes 3000 (ještě koncem roku1999 však BLfD žádnou odpovídající dokumentaci nepředal/s. 280–281/). M. Moosauerovi bylo jasně sděleno, že zrušenípovolení k výzkumu má výhradně vědecké a ne osobní dů-vody a že nejdříve musí být vyhodnoceny a interpretoványvýsledky dosavadních výzkumů, aby se mohlo dále pracovat„mit konkreten Fragestellungen“.

V té době už bylo také jasné, že se vzhledem k pláno-vanému pokračování velkoplošné těžby na lokalitě budemuset realizovat rozsáhlejší výzkum. K tomu došlo koncemroku 1997, kdy dostala příslušná firma povolení k rozšířenítěžby, aniž by to příslušný úřad sdělil či dokonce konzul-toval s BLfD. Po složitých jednáních se ukázalo, že plochaurčená k těžbě sice nezasahuje do areálu za památku již

zapsaného středověkého opevnění „Schanzl“, zasahuje aleopevněný areál doby bronzové, který ovšem v té době ještěnebyl v plném rozsahu poznán a zdokumentován a nebylproto ani nijak chráněn. Následkem toho vzplanul prudkýkonflikt, protože dokumentace a informace dodané (nebospíše nedodané) M. Moosauerem nebyly z pohledu BLfDdostatečné ke zdůvodnění zamítnutí pokračování těžby nalokalitě. M. Moosauer potom shrnul své dosavadní po-znatky o lokalitě, upozornil na potřebu celkové ochranyopevněného areálu a spolu s dalšími (R. Gebhard, F. Schu-bert, T. Bachmaier) také publikoval první souhrnnou studiik lokalitě Bernstorf (Moosauer et al. 1998). Mimo jiné uvá-dí, že „die Burganlage von Bernstorf zentraler Kristalisati-onspunkt einer größeren Siedlungskammer ist und deshalbihre Bedeutung vor diesem Hintergrund gesehen werdenmuß“ (s. 281). Dále uvádí, že na základě rozhovorů s dří-vějšími pracovníky těžební firmy „zahlreiche und auch spek-takuläre Funde zu Tage gekommen /waren/, die wedergemeldet wurden, geschweige denn untersucht werdenkonnten“ (s. 281). Ze svých výzkumů zmiňuje Moosauer ke-ramiku, silexy, a jeden „ganz singuläres Stück von Bern-stein“ (s. 281), popisovaný Moosauerem jako „durchbohrtes,5 cm langes Bernsteinstück“ (Moosauer et al. 1998, 278) na-lezený 27. května 1997 (s. 281). Tento předmět ale nebyl, bo-hužel, Moosauerem nikdy publikován. Další diskuse meziM. Moosauerem a S. Winghartem pak byla opět zejménao tom, že BLfD není rozhodovacím, ale doporučujícím a kon-zultativním orgánem a každé jeho doporučení, vedoucí následně k omezení uděleného těžebního práva, musí býtřádně zdůvodněno, což ale nebylo na základě M. Moo s -auerem dodaných (nedodaných) podkladů či jejich prvníodborné publikace možné (Moosauer et al. 1998). Nedosta-tek relevantních informací byl podle S. Wingharta způso-ben M. Moosauerem a ne BLfD, a M. Moosauer byl opětopakovaně žádán o vydání terénní dokumentace z jím pro-váděných výzkumů (s. 282).

Výzkum BLfD v letech 1998–2007. Po rozsáhlém geomag-netickém měření započal BLfD v červenci 1998 v předstihupřed plánovanou těžbou výzkum dvou řezů valem. V témžeměsíci předal M. Moosauer BLfD první díl své dokumentace„in Form von Befund- und Fundlisten sowie einem Teil derZeichnungen“ a opět prosazoval kompletní vynětí některýchčástí opevnění z těžby, což ale, podle sdělení S. Wingharta,nebylo podle platných zákonů možné. Až po vyhodnoceníprvních výzkumů BLfD ke konci srpna 1998 bylo s konečnouplatností ověřeno datování valu a první nálezy zlatých plechůna začátku srpna (viz níže) byly pro S. Wingharta doklademtoho, že „auch der Innenraum nicht fundfrei war“ (s. 282). Do-poručil proto na základě platných zákonů ne sice úplné za-stavení těžby, ale poskytnutí dostatečného času k provedeníregulérního výzkumu. Formuloval také obvyklé zadání ar-cheologicky sledované skrývky nadloží na ploše plánovanétěžby pomocí UDS s plochou lžící. Na základě geofyzikálníhoměření byla pak celá plocha ohraničená opevněním zapsánana seznam památek. Konflikt pohledů na úkoly památkovépéče tím ale nezmizel. Podnět k dalším hádkám zavdaly taképochybnosti o autenticitě zlatých předmětů nalezených po-čátkem srpna 1998, vyjádřené E. Neumeirem a jeho ženou(Neumeir se vyjádřil v tom smyslu, že Moosauer přivezl na-lezené zlaté předměty z Řecka atd. /s. 283/). Tyto spory vy-ústily v Moosauerův požadavek na odvolání Neumeieraz funkce Kreisheimatpflegera. S následným výzkumem po-volilo napětí mezi Moosauerem a BLfD a zároveň se prohlu-bovalo poznání lokality, takže v roce 2000 mohl vedoucívýzkumu K. H. Rieder konstatovat, že postuláty autorů zmí-něného článku (míněno Moosauer et al. 1998) byly opráv-něné, a že „die eindrucksvolle Befestigungsanlage der Bron-zezeit aus Bernstorf gab inzwischen konstruktive Details zuerkennen, die sie in ihrer überregionalen Bedeutung, ja in ihrer Schlüsselposition bestätigen“ (s. 283). V následujícíchletech prováděl BLfA ve spolupráci s různými dalšími sub-jekty (Grabungsfirmen) nezbytné výzkumy v předstihu předtěžbou.



Na výzkum BLfD navázal v letech 2006–2015 další sy-stematický výzkum Institutu für Archäologische Wis-senschaften der Goethe-Universität Frankfurt ve spo-lupráci s Archäologische Staatssammlung München, odroku 2010 finančně podpořený i grantem DFG (s. 45).O jeho výsledcích nejsme zatím detailněji informováni, vímevšak, že v jeho průběhu nebyl nalezen žádný další janta-rový ani zlatý předmět, podobně jako při předcházejícímvýzkumu provedeném BLfD, přestože Moosauerovy ná-hodné nálezy pocházely z následně detailně archeologickyzkoumaných ploch!

Dnes víme, že zkoumané hradiště s celkovou rozlohoukolem 12,5 ha a délkou opevnění ca 1,6 km (s. 46) nepocházíze sklonku starší doby bronzové (kam bylo původně i díkyzlatým a jantarovým „mykénským“ nálezům datováno), aleže kmeny použité k výstavbě dřevohlinitého opevnění bylyporaženy až kolem nebo krátce po roce 1340 BC (s. 47–48,56). Patrně nedlouho po svém vybudování ale opevnění přivysokém žáru téměř kompletně shořelo (s. 48). Na základěrůzných indicií (patrně pouze jednofázové osídlení bez vět-šího chronologického rozptylu, absence výraznějších stoposídlení na ploše hradiště …) uvažují autoři v případě hra-diště pouze o „einer kurzen Benutzungszeit“ (s. 48).

Nálezové okolnosti zlatých a jantarových předmětů.Mohou být částečně rekonstruovány z údajů v úředníchaktech dochovaných v BLfD. Jak autorka uvádí, na rozdílod některých dodatečných publikací může dochovaná ko-respondence spíše zprostředkovat bezprostřední dojemz celé situace (s. 283). Následuje místy komplikovaný popisnálezových okolností rekonstruovaných pomocí údajů z do-chovaných dokumentů, který se zde pokusím rozklíčovata interpretovat.

Začátkem září 1998 píše Moosauer Winghartovi dopis,dle něhož po sobotě 8. srpna (první zlatý plech našelM. Moosauer za přítomnosti T. Bachmaierové, na docho-vaném videu je ale vidět datum 7. srpen 1998), tedy poukončení oficiálního výzkumu BLfD, bylo nalezeno většímnožství zlatých plechů (v rozporu s údajem uvedenýmv Gebhard u. a. 2014, 763 neinformovali BLfD o nálezusami nálezci Moosauer a Bachmaierová; ještě následujícíúterý nevěděl S. Winghart o nálezech nic). Moosauer v do-pisu píše, že v dubnu 1998 přislíbené sondy sice proťalyval, ale vnitřní plochy hradiště se vůbec nedotkly. Anižby byl kdokoli přítomen, odstranily bagry na velké plo-še chystané k těžbě kořeny, přičemž přitom byla podleMoosauera „die noch vorhandene Kulturschicht mit prähis-torischen Funden ohne jegliche Beobachtung fast vollstän-dig planiert und entfernt“… „Zahlreiche Keramikfragmen-te, Mahlsteine und Bernsteinstücke /neopracované kou-sky jantaru jsou uvedeny v některých publikacích ná-lezce, v dokumentech BLfD ale není o jejich existencižádná zmínka/ …geben eine Vorstellung vom Ausmaßjetzt schon unwiederbringlicher Verluste“ (s. 283). Ke zdenalezeným zlatým předmětům uvádí Moosauer, že jenašel mezi několika odstraněnými kořeny, které ještě ne-byly odvezeny na deponii (s. 284) a že šlo o „unglaublicherGlückfall, daß die Goldteile aus dem schon sekundär verla-gerten Erdreich entnommen werden konnten“, protože leželyzcela nechráněny (s. 284). Jak Moosauer dále píše, byly by„ohne meine verantwortungsvolle Eigeninitiative und sofor-tige Bergung unwiederbringlich verloren gegangen“ (s. 284).Neopomenul také obvinit S. Wingharta: „In unverantwort-lichater Weise haben Sie auf jegliche Beobachtung derAbraumarbeiten verzichtet“, zatímco „In einer Notaktionhat dann Herr Dr. R. Gebhard mit seinen Mitarbeitern vonder Prähistorischen Staatssammlung mit Hilfe meiner de-taillierten Hinweise noch weitere zugehörige Goldfunde ge-borgen“ (s. 284). Následně probíhaly další průzkumy zaúčasti pracovníků ASM (Archäologische StaatssammlungMünchen) a BLfD.

Zajímavé a velmi ilustrativní informace najdeme např. vezprávě o průzkumu pomocí detektoru kovů dne 21. srpna

1998: „Gleich zu Beginn der Suche fand man zwischen denBaumstümpfen ein oder zwei zusammengefaltete Goldble-che, die weitere Suche von etwa 9 bis 11 Uhr in der Umge-bung der Fundstelle blieb erfolglos“ (s. 284). Kolem jede-nácté se objevil Moosauer a ohlásil na další půlhodinkujednu známou, o které se vyjádřil v tom smyslu, že „sie ha-be hellseherische Fähigkeiten“, tedy jasnovidecké schop-nosti ☺. Při příchodu prohlásila: „sie habe das Gefühl, essei noch etwas zu finden und zeigte auf eine Stelle etwa 5 Meter entfernt von der ersten Fundstelle am Rand der an-gehäuften Baumstümpfe“. Asi za půl minuty na to byl přesněna označeném místě nalezen další zlatý plech ☺ (s. 284).

Také v následujících dnech se našly mezi vyoranými ko-řeny další zlaté předměty včetně jednoho provrtaného jan-taru. V roce 1999 bylo nalezeno dalších pět provrtanýchjantarů. Autorka jakoby na okraj poznamenává, že zaměst-nanci BLfD nebyli těmto nálezům přítomni a zprávy o nichpocházejí od pracovníků ASM (s. 285). Dr. Martin Pietsch(BLfD), který byl této události osobně přítomen a v docho-vané zprávě ji celou popsal, si k věci poznamenal: „Gibt esheutzutage ‚hellseherische Fähigkeiten‘ oder war der Damedie Fundstelle schon vorher bekannt?“

Na podzim roku 2000 pokračovaly práce pod stále vět-ším tlakem těžební firmy. Povrchové vrstvy se nejprve od-klízely ručně, vzhledem k absenci nálezů se ale po nějakédobě přikročilo k jejich mechanickému odstranění. Mate-riál byl uskladněn na k tomu připravené ploše s recentnímpodložím. Po domluvě s vedoucím výzkumu K. H. Riederemprozkoumávali později Moosauer a Bachmaierová části tétopřemístěné zeminy. Podle Riedera proto, že po jednom prud -kém dešti měli Moosauer a Bachmaierová na povrchu pře-místěného materiálu najít střepy. „Bei der Suche fandenMoosauer und Bachmaier außerhalb der Grabungszeiten,am Samstag, den 11. November 2000 („Gesicht“) und amSamstag, den 18. November 2000 („Siegel“) die beiden Bern-steinobjekte“ (s. 284). Z roku 2000 jsou v dokumentaciBLfD zaznamenány ještě dva náhodné nálezy jantarů, kteréučinili Moosauer a Bachmaierová (s. 285).

Během další výzkumné kampaně BLfD mezi dubnema listopadem 2001 našla Bachmaierová mezi odděleněuskladněným materiálem z nadloží další tři kousky jan-taru. Během výzkumu v květnu až listopadu 2002 našelpracovník Theodor Lup při prohlížení vykopaného materi-álu z kontextu 1320 další kousek jantaru (vrstva popi-sovaná jako „…krustenartig verziegelte Schicht aus demKernbereich der Brandzone der Holz-Erde-Mauer“ – že byjantar nehořel? ☺). Po dvouleté pauze následoval další te-rénní výzkum v květnu až září 2005. Při tom byl nalezendalší zlomek jantaru, a to „außerhalb der Grabungsflächeauf der Außenseite des Walls, an dem die freiwilligen HelferMoosauer, Bachmaier, Gerhard Mittermaier und Völker Kör-ner“ odstraňovali drny (s. 285–286). Jantar nalezl GerhardMittermaier. Podle dochované poznámky vedoucího vý-zkumu (P. Freiberger) byl Mittermaier z legrace vyhlášen„pracovníkem dne“ a následuje: „Herr Mittermaier wollte dieses Lob so nicht annehmen und wandte sich an HerrnDr. Moosauer: ,Aber Du hast doch gesagt, ich soll hier kra -tzen.‘ Herr Dr. Moosauer erwiderte sinngemäß, das tuenichts zur sache, er, Herr Mittermaier, sei schließlich der Finder, woraufhin Herr Mittermaier wiederholte: ,Du hast ge-sagt, ich soll hier Kratzen‘“ (s. 286) ☺. Co dodat – no Moos-auer, no amber. Při následující kampani v září až listo-padu 2007 se žádný další jantar nenašel.

Facit. Od roku 1994 probíhající výzkum na lokalitě Berns -torf se v prvních letech neobešel bez konfliktů mezi výkop-cem M. Moosauerem a BLfD, které vyvrcholily v roce 1998a byly způsobeny zejména tím, že M. Moosauer nebyl scho-pen předat BLfD relevantní terénní dokumentaci a další in-formace o svých výzkumech. V souvislosti s rozšířenímtěžby převzal v roce 1998 další výzkum BLfD. Teprve tehdyse vyjasnily otázky kolem datování a významu lokality. Ažpo ukončení tohoto prvního výzkumu BLfD došlo k obje-



vení zlatých předmětů – teprve díky nim bylo také lokalitěpřiznáno její výjimečné postavení.

Zajímavý je následující postřeh autorky kapitoly. C. Rohdeuvádí, že „Bernstorfer Forschungsgruppe um Rupert Gebhardund Rüdiger Krause“ (s. 286) považuje nalezené zlaté před-měty tím spíše za autentické, „als […] Teile des Goldfundesbei einer Nachuntersuchung durch die Archäologi sche Staats-sammlung geborgen wurden und die verzierten sowie einigeder mehr als zehn unverzierten Bernsteine während der Gra-bungen des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege […]im Jahre 2000 zu Tage kamen“ (s. 286; Bähr et al. 2012, 6).Z toho vznikl opakovaně dojem, „dass die Auffindung, Ber-gung und Dokumentation der Bernsteinfunde zu großen Teilenaus gesicherten Schichtzusammenhängen im Zuge von Aus-grabungen des BLfD durch seine Mitarbeiter erfolgte. DieseDarstellung, so oder in abgewandelter Form in verschiedenenwissenschaftlichen Publikationen nachzulesen (zuletzt beiGebhard u. a. 2014, 763ff), muss aus sicht des BLfD korrigiertwerden“ (s. 286). Jako příklad mylné informace uvádí au-torka tvrzení R. Gebharda, že „[…] die mehrzahl der Fund-stücke […] konnte […] durch Mitarbeiter der PrähistorischenStaatssammlung, des Bayerischen Landesamtes für Denk -malpflege und freiwillige Helfer fachgerecht geborgen werden[…] (Gebhard 1999, 1)“ a konstatuje, že tvrzení, že se BLfDpodílel na většině nálezů, neodpovídá skutečnosti – jedenpracovník BLfD byl přítomen pouze v jednom dni, ale na sa-motném nálezu se nepodílel. „Eines der Goldbleche konntedabei nach zwei stündiger, erfolgloser Suche erst nach demHinweis einer Bekannten von Moosauer im Bereich der verla-gerten Baumstümpfe gefunden werden. Keiner der Goldfundewurde in situ geborgen“ (s. 286). Jak uvádí C. Rohde, žádnýze zlatých předmětů se nenašel in situ. Důkaz pravostipředmětů přenesli tedy R. Gebhard s R. Krausem metodickynaprosto nesprávně o úroveň výše – do roviny materiálovýchanalýz. O závěrech E. Pernicky v tomto směru už byla řeč.

Jantar. Obraťme ještě na chvíli pozornost ke druhé sku-pině spektakulárních nálezů – k jantaru. Ve všeobecnouznámost vešly především dva „nejzajímavější“ předměty –1. jantar s vyrytým obličejem a 2. jantarová „pečeť“ seznaky lineárního písma B – německými kolegy v publikacinazývané příznačně „Gesicht“ a „Siegel“. Nesmíme ale za-pomínat, že z areálu bronzového hradiště pochází dnes cel-kem 56 kusů jantaru, z toho 48 zlomků neopracovaného,surového jantaru a 8 zlomků opracovaných, z toho šests vrtáním a dva s rytou výzdobou – zmíněné „Gesicht“a „Sie gel“. Problém všech těchto předmětů spočívá v tomsamém, jako je tomu u předmětů vyrobených ze zlata. Jakpíše V. Bähr (Institut für Archäologische Wissenschaften,Abt. III Vor- und Frühgeschichte, Goethe-Universität Frank-furt; Bähr 2016, 272) „Von den 56 (+1) Bernstorfer Bernstei-nen stammen somit nur drei Stücke aus Grabungskontexten.Dabei lagen die 1997 und 2005 gemachten Funde in Erosi-onsschichten ohne Befundzusammenhang und das 2002 geborgene Bernsteinstück wurde nicht in situ entdeckt. Wä-hrend der 2007 und von 2010 bis 2015 von der Goethe-Uni-versität Frankfurt a. M. durchgeführten Grabungen wurdenkeine weiteren Bernsteinfunde dokumentiert“. Podobně uvá-dí v další kapitole C. Rohde (s. 286), že během celých desetilet výzkumu mezi léty 1998 a 2007 „konnte lediglich imJahr 2005 ein Rohbernstein stratigraphisch zugeordnet wer-den – nämlich der obersten Schicht 4. Die Entdeckung er-folgte durch einen Freiwilligen Helfer auf Hinweis vonMoosauer“ (k tomu viz výše) ☺.

V roce 2017 se důkladné analýze jantarových předmětůve své studii věnovala Kate Verkooijen (Verkooijen 2017). Jes podivem, že teprve ona, a ne autoři výzkumu, publikovalapodrobný katalog jantarových nálezů z Bernstorfu. Autor-ka se obsáhle věnuje zejména technologické analýze janta-rových předmětů a všech výrobních i jiných mikroskopic-kých stop, které na nich bylo možno sledovat. Na základěsvého výzkumu dospívá k jednoznačnému závěru, že „noneof the amber was deposited at Bernstorf during the BronzeAge, but was placed there by a person or persons unknown

in the much more recent past“ (s. 183) a protože navíc ne-existuje jediný důkaz spojující některý z jantarových před-mětů s jakýmkoli archeologickým kontextem doby bronzové,„there is not a single, ultimately non-hypothetical argumentsupporting the assumption that we are dealing with amberobjects which have their origin in the Bronze Age“ (s. 183).

Z předložených argumentů zmíním jen některé: 1. Výji-mečná svěžest, průsvitnost, světle žlutá barva a nezvětralý(nezkorodovaný) stav „pečeti“ – tuto kombinaci vlastnostíje možné pozorovat pouze na nově zpracovaném jantaru,pokud není uložen v podmáčeném prostředí, což ale nenípřípad Bernstorfu; 2. Ostré hrany rytých linií výzdobya velmi jemné (vlasové) stopy po nástrojích viditelné naobou předmětech, zejména na „pečeti“ – které nelze očeká-vat v půdních podmínkách běžných na lokalitě; 3. Kom-pletně nezvětralé (nezkorodované) povrchy některých jan-tarů (Bo1, Bo9, Bo13) – nelze očekávat ze stejného důvodu;4. Zřetelné fluoreskování pod ultrafialovým světlem proje-vující se u obou jantarů („tvář“ i „pečeť“) – naprosto jasnáznámka jejich recentního opracovávání, protože fluores-cence se objevuje pouze na čerstvě opracovaných jantarecha mizí během několika měsíců; 5. Ryté linie výzdoby jsouzahloubeny do zkorodovaného povrchu, jejich povrch alezkorodovaný není; 6. Výzdoba se zahlubuje do žárem na-černalého povrchu některých jantarů (údajně pozůstatekpožáru opevnění), ale povrch rytých linií výzdoby znám-ky žádného žáru nevykazuje atd.

Dovolím si připojit i jeden argument čistě archeologický– celá kolekce jantarových předmětů z Bernstorfu výrazněvybočuje z portfolia soudobých jantarových nálezů. Anijeden z předmětů nalezených na hradišti nemá bližší ana-logii v soudobých jantarových nálezech a z hradiště nepo-chází ani jeden jantarový předmět typologicky odpovídajícíběžnému profilu jantarových nálezů z hrobů či depotů tédoby (srovnej např. Woltermann 2016).

Už jen jako bonbónek na závěr budiž zmíněno, že v dolníčásti „pečeti“ je vyryt symbol, který svým tvarem jako byz oka vypadl nalezenému zlatému „diadému“ ☺.

Poučení. Před závěrečným komentářem ještě shrňme, že:1. Ani jeden z 21 zlatých a 56 jantarových předmětů nebylnalezen in situ a nepochází z archeologického kontextu,který je možné prokazatelně spojit s dobou bronzovou;2. Všechny zlaté i jantarové předměty byly nalezeny ama-térskými spolupracovníky Moosauerem a Bachaierovou,a to buď přímo, nebo z jejich podnětu; 3. Během následu-jících téměř 20 let trvajících velkoplošných výzkumů (BLfD,Goethe-Universität Frankfurt) nebyl nalezen ani jeden zlatý či jantarový předmět, a to přesto, že probíhaly i přímo naplochách, na kterých předtím Moosauer a Bachmaierovápředměty z těchto materiálů našli; 4. Použité zlato vykazujeparametry srovnatelné s recentním průmyslově vyráběnýmzlatem, které nebylo možné v době bronzové technologickyvyrobit; 5. Použitý jantar vykazuje prokazatelné stopy re-centního opracování, které by se při delším uložení v půd-ních podmínkách lokality nedochovaly, a z něho vyrobenépředměty byly na lokalitě uloženy mnohem později, nežliv době bronzové, patrně až v posledních letech či měsícíchpřed jejich nalezením – to se ostatně dá předpokládati o nálezech zlatých.

Ponechávám zde už zcela stranou otázku, kdo tyto zlatéa jantarové předměty vyrobil a kdo a proč je umístil na hra-dišti tak, aby mohly být posléze nalezeny. Zda šlo o snahuzviditelnit ohroženou lokalitu, zviditelnit sebe sama, získatslávu a osobní pocty či příslib finančního zisku, to budemožná otázkou dalšího šetření.

I bez všech technologických analýz jsou již uvedené nálezové okolnosti samotné tak obskurní, že považuji za možné už jen na jejich základě prohlásit celý nález zazcela nevěrohodný. Pokud chceme archeologii prodávatjako skutečně vědní disciplínu, neměli bychom s podob-nými nálezy vůbec ztrácet náš drahocenný čas. O to absurdnější je fakt, že někteří kolegové jsou stále ještě



schopni hájit jejich pravost a autentičnost. Skutečnost, ženáklady na vykoupení (v roce 1999 byla předpokládanácena za výkup zlatých předmětů snížena z předpokláda-ných 1,4 milionu DM na 750.000,- DM /s. 62/) a restau-rování nálezů, jejich prezentaci a následné terénní i bada-telské projekty finančně podporované DFG dosáhly dnesuž několika milionů Eur, je jen tragikomickým důsledkemtoho, že mediální management nálezů byl od počátku ze-jména v rukou jejich amatérských nálezců, odborné insti-tuce hrály zpočátku jen druhé housle, kolem nálezů vzniklnejprve velký mediální humbuk a teprve po více než desetiletech diskusí došlo na skutečné vědecké analýzy. Z rozje-tého vlaku velkých příslibů a očekávání se totiž potommnohem hůře vystupuje.

Budiž i pro nás kauza Bernstorf výstrahou, jak se ar-cheologie dělat nemá, a poučením, jak nemá vypadat pří-stup profesionálů k aktivním amatérům. Bernstorf je učeb-nicovým příkladem toho, jak se z vědecké disciplíny můžev očích laické veřejnosti snadno stát obskurní, směšnéa zcela nesrozumitelné, ale přitom docela drahé hobby, kdese významné vědecké „kapacity“ navzájem napadají a haš-teří jako trhovkyně na jarmarku, kde neplatí vědecká ar-gumentace, ale spíše osobní útoky a invektivy, a kde užnení na první pohled rozpoznatelný rozdíl mezi profesioná-lem a laikem, vědcem a amatérem, vědeckou argumentacípodloženou analýzami a fakty a emocionálně zabarvenouargumentací hnanou vlastními ambicemi a přesvědčenímo vlastní neomylnosti.

Literatura

Bähr, V. et al. 2012:Bähr, V. — Krause, R. — Gebhard, R.: Neue Forschungen zu den Befestigungen auf dem Berns-torfer Berg bei Kranzberg im Landkreis Freising (Oberbay-ern). Bayerische Vorgeschichtsblätter 77, 2012, 5–41.

Bähr, V. 2016:Die Bernsteinfunde aus der bronzezeitlichen Befestigungvon Bernstorf. In: Gebhard, R. — Krause, R. /Hrsg./: 267–274.

Gebhard, R. 1999:Der Goldfund von Bernstorf. Bayerische Vorgeschichtsblä-ter 64/1999, 1–18.

Gebhard, R. u. a. 2014:Gebhard, R. — Krause, R. — Röpke, A. — Bähr, V.: Das Gold von Bernstorf – Authentizität und Kontext in dermittleren Bronzezeit Europas. In: Meller, H. u. a.: 761–776.

Gebhard, R. — Krause, R. 2016:Bernstorf. Archäologisch-naturwissenschaftliche Analysender Gold- und Bernsteinfunde vom Bernstorfer Berg beiKranzberg, Oberbayern. Bernstorf-Forschungen 1. Abhand-lungen und Bestandskataloge der Archäologischen Staats-sammlung, Band 3. Archäologische Staatssammlung Mün-chen. München.

Hänsel, A. 2007:Das Bernstorf-Orakel: Eine lange Reise in der Bronzezeit.2. vydání. Roseni, 2007.

Meller, H. u. a. /Hrsg./ 2014:Meller, H. — Risch, R. — Pernicka, E. /Hrsg./: Metalle der Macht – Frühes Gold und Silber. 6. Mitteldeu -tscher Archäologentag vom 17.–19. Oktober 2013 in Halle(Saale). Tagungen Landesmus. Vorgeschichte 11 (Halle/Saale 2014).

Moosauer, M. et al. 1998:Moosauer, M. — Bachmaier, T. — Gebhard, R. — Schubert, F.:Die befestigte Siedlung der Bronzezeit bei Bernstorf, Ldkr.Freising. Vorbericht zur Grabung 1994–1997. In: Küster, H.— Lang, A. — Schauer, P. (Hrsg.). Archäologische Forschun-gen in urgeschichtlichen Siedlungslandschaften. Festschr.Georg Kossack. Regensburger Beiträge zur PrähistorischenArchäologie 5. Regensburg, 269–280.

Moosauer, M. — Bachmaier, T. 2000, 2005:Bernstorf. Das Geheimnis der Bronzezeit. Stuttgart.Pernicka, E. 2014a:Zur Frage der Echtheit der Bernstorfer Goldfunde. In: Mel-ler, H. u. a. /Hrsg./: 247–256.Pernicka, E. 2014b:On the authenticity of the goldfinds from Bernstorf, commu-nity of Kranzberg, Freising district, Bavaria. Jahresschrift für Mitteldeutsche Vorgeschichte, Band 94, 517–526.Rohde, C. et al. 2016:Unter Mitarbeit von C. Sebastian Sommer, Jochen Haber-stroh, Martin Pietsch, Stefan Winghart und Peter Freiber-ger. Funde und Finder. Zur Auffindungsgeschichte derGold- und Bernsteinartefakte im Bereich der bronzezeitli-chen Befestigung von Bernstorf, Gde. Kranzberg. In: Geb-hard, R. — Krause, R.: 275–287. Verkooijen, K. 2017:Report and Catalogue of the Amber found at Bernstorf, nearKranzberg, Freising district, Bavaria, Germany. Jahresschriftfür mitteldeutsche Vorgeschichte, Band 96, 139–230.Woltermann, G. 2016: Die prähistorischen Bernsteinartefakte aus Deutschlandvom Paläolithikum bis zur Bronzezeit. Methodische For-schungen zu Lagerstättengenese, Distributionsstrukturenund sozioökonomischem Kontext. Universitätsforschungenzur prähistorischen Archäologie, Band 290. Bonn.



Martin HohlbeinDie Messer in Süd- und WestdeutschlandPrähistorische Bronzefunde, Abteilung VII, Band 6

Franz Steiner Verlag, Stuttgart 2016431 str., 164 kresebných tabulekISBN 978-3-515-11658-9

Recenzoval:Luboš JiráňArcheologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

K 31. prosinci 2016, po více než 50 letech, definitivně skon-čila finanční podpora projektu zaměřeného na sběr, zpraco-vání a publikování jednotlivých funkčních kategorií bronzo-vých (případně i měděných či olověných) artefaktů připada-jících ve vymezených geografických celcích chronologickémuintervalu mezi koncem 4. tisíciletí až polovinou 1. tisíciletípř. Kr. Projekt inicioval a v roce 1965 uvedl v život HermannMüller-Karpe, výsledkem je dnes na 190 svazků rozdělenýchnerovnoměrně do 21 tematických oddílů publikační řadys názvem Prähistorische Bronzefunde (PBF).

Hohlbeinova práce tak uzavírá projekt v oddílu VII (no-že), přičemž zásadním způsobem rozšiřuje kolekci dosudpublikovaných takových artefaktů v předchozích pěti svaz-cích (Říhovský 1972; Peroni 1976; Prüssing 1982; Gedl1984; Jiráň 2002). Teritoriálně pak přímo navazuje nazpracovaná území Čech a severního Německa. Geografickýzáběr 6. svazku je ale mnohem větší, zahrnuje území o roz-loze 184 tis. km2 připadající šesti spolkovým zemím (Se-verní Porýní–Vestfálsko, Porýní–Falc, Sársko, Bádensko–Württembersko, Hesensko a Bavorsko), tedy teritorium3,5x větší než celé Čechy, jimž byl věnován předposlednísvazek oddílu VII. Proto také počet v katalogu soustředě-ných exemplářů dosahuje čísla téměř 1700 (1677 nožů, 19licích forem a 1 pochvu). To je počet, který se vyrovná cel-kovému množství dosud publikovaných bronzových nožův předchozích pěti svazcích.

V nejobecnější klasifikační rovině typologického tříděníse M. Hohlbein přiklonil k nejběžněji užívanému hledisku,kterým je podoba rukojeti. Shodně s předchozími svazky roz-lišuje tak nože s plnou rukojetí, nože s destičkovitou rukojetí,nože s rámcovou rukojetí, nože s trnem, nože s řapem, nožes jazykovitou rukojetí a nože s tulejí. Zohledňuje a zpraco-vává také kategorii srpovitých nožů (Sichelmesser), tedy vět-šinou sekundárně účelově pozměněných nástrojů. Přehlednépředstavení zvoleného klasifikačního schématu přináší vy-obrazení na straně 5. Jako příklad nožů s plnou rukojetívšak nejsou překvapivě prezentovány ony nejstarší, ještěstředobronzové tvary, naopak je vybrán ne příliš typický ar-tefakt, jehož funkční interpretace není jednoznačná (typVelké Žernoseky dle Jockenhövel 1971, 215f.), neboť bývámnohými považován spíše za prototyp jednobřitých břitev.Ostatně také proto není takový tvar zohledněn ve svazkuo českých bronzových nožích. S podobnou výhradou lze po-hlížet i na exemplář zvolený za příklad skupiny nožů s tulejí.Prezentovaný exemplář ze Stadecken je spíše solitérem, ne-charakterizuje obvyklou podobu takových nožů.

V textu nenajdeme obvyklou přehlednou kapitolu shr-nující vývoj bádání o sledované kategorii nástrojů na celém

velkém zájmovém území. Autor se přiklonil k jinému, z po-hledu recenzenta racionálnějšímu řešení, kdy uvádí všech-ny důležité související práce až přímo v pasážích věnova-ných jednotlivým skupinám či typům nožů.

Naopak ve shodě s některými předešlými svazky tohotooddílu PBF (Prüssing 1982; Jiráň 2002), se autor v úvod-ních částech publikace zabývá obecnějšími tematickýmiotázkami. Poměrně podrobně je diskutováno téma techno-logie výroby nožů, odlévacích technik, užitého materiálui podoba licích forem. Významný je doložený příklad odlitíjednoho nože s tulejí metodou „ztracené formy“.

Shodně s dosavadními představami uvažuje autor mož-né užití bronzových nožů coby jídelního náčiní, nástroje,zbraně, ale také výrobku majícího kultovní funkci či slou-žícího jako insignie společenského statusu (k tomu proČechy srov. Jiráň 1995, 593). V souvislosti s možným uži-tím nožovitých nástrojů není primárně uvažována funkcetoaletního náčiní. Nicméně v následujících pasážích, disku-tujících velikost nožů, takové užití zmíněno je, a to pro roz-měrově malé a gracilní nože. Shromážděný početný souborvykazuje samozřejmě obrovskou rozměrovou variabilitua je jistě správná autorova představa o závislosti velikostina funkci či využití jednotlivých exemplářů. Stejně tak lzesouhlasit s názorem autora, že k rozpoznání konkrétníhoužití daného nože může napomoci také podoba jeho ostřínebo rukojeti. Je zřejmé, že v průběhu vývoje se vytvářejíspecializovanější tvary nožů, u nichž lze předpokládat od-lišnou manipulaci oproti univerzálním starším formám.

V kapitole věnované výzdobě, která dosahuje různé in-tenzity očividně závislé na jednotlivých typech nožů, pone-chává M. Hohlbein otevřenu otázku jejího smyslu, pouzepřipouští její široké účelové spektrum od čistě estetickéhopo náboženské. V rámci používaných výzdobných motivůupozorňuje na schémata motivů a umístění, která bývajíodvislá od chronologického zařazení, ale i typu jednotlivýchartefaktů. Přitom je důležité si uvědomit, že určitá výzdob-ná schémata nejsou aplikována pouze na nožích, ale jdeo schémata stylová, aplikovaná i na další artefakty v rámciurčitého chronologického nebo kulturního okruhu.

Jelikož se antropomorfní nebo zoomorfní výzdobné prv-ky vyskytují na nožích z teritoria širší střední Evropy zcelavýjimečně, věnuje autor mimořádnou pozornost tvaru po-škozeného zakončení jazykovité rukojeti jednoho nože z Ri-egsee (Nr. 332), ve kterém spatřuje užití ptačí symboliky,typického prvku ve výtvarném projevu období popelnico-vých polí v širším evropském prostoru. V této souvislosti jemožno zmínit snad podobné tvarování koncového očka nanoži s rámcovou rukojetí z jihočeských Chřešťovic (Jiráň2002, Nr. 101).

V dalším textu neušla pozornosti autora problematika tý-kající se praktického užívání nožů, pracovních stop a opravnebo symbolického znehodnocení nožů. Ve shromážděnémsouboru jsou doloženy nože mající silně abradovanou plas-tickou výzdobu rukojeti i nože nesoucí stopy několikaná-sobného broušení, což svědčí o jejich intenzivním praktic-kém využívání, naproti tomu doklady zásadnějších opravtěchto nástrojů jsou vzácné.

Stejně jako u některých jiných kovových artefaktů z do-by popelnicových polí shledáváme i v kategorii nožů zá-měrně znehodnocené jedince. Rituální pozadí takovéhochování v případě hrobových nálezů je přirozeným vysvět-lením, avšak záměrně poškozené exempláře pocházejí i z de-potů. Zde se autor přiklání k praktickému vysvětlení ta-kového jednání – zlomky jsou vhodnější forma materiáluk dalšímu využití a lépe se transportují. Tímto vysvětlenímtak M. Hohlbein mimoděk odhaluje svoji vlastní představuo smyslu a účelu zlomkových depotů.

Následující text v úvodní části publikace se zabývá ná-lezovými situacemi spojenými s uložením bronzových nožův různých kontextech. Nejvíce nožů nalezených v pracovníoblasti pochází z hrobových celků. Bohužel kvalita doku-mentace pramenů je velmi různorodá, což nedovolilo vypra-covat komplexnější statistickou analýzu daného fenoménu.



Autor proto předkládá pouze jakýsi shrnující přehled do-posud získaných obecnějších zjištění. To, že nože nahrazujív hrobových milodarech dýky, není zjištění nové, zásad-nější je prezentace závěru, že povětšinou je do hrobu uklá-dán pouze jeden exemplář, větší počet nožů obvykle do-provází situace s vícenásobnými pohřby. V případě přítom-nosti dvou nožů v hrobu s pohřbem jednoho jedince lze pozorovat, že jeden nůž byl součástí osobní výbavy zemře-lého, zatímco druhý bývá situován v místě uložení potravi-nových milodarů a byl tak patrně určen k jejich porcování.Jinak nebyla pro umístění nože v hrobu odhalena žádnápravidla. Jak v případě kostrových, tak i žárových pohřbůje dokladována široká variabilita. Zároveň není také pozo-rována žádná závislost výskytu nožů v hrobech ve vztahuk pohlaví, sociálnímu statusu nebo věku zemřelého.

Stejně jako v hrobech nahrazují nože dýky v zájmovém te-ritoriu i v depotech, v nich jsou ale zastoupeny početně nej-méně, představují pouze 1/10 sebraných nálezů. Největšíprocento nalezených nožů je zastoupeno v depotech zlomků,kde se M. Hohlbein přiklání k profánnímu účelu jejich vytvá-ření; v případě depotů s celými exempláři preferuje jejich rolicoby obětin, a to jak u depotů vázaných na vodní prostředíči bažiny, tak u depotů mimo takový kontext.

Oproti situaci v již dříve zpracovaných oblastech středníEvropy pochází z Hohlbeinova zájmového území zřetelněvětší poměr zastoupení exemplářů nalezených na sídlištích(Hohlbein 2016, 6; Prüssig 1982, 3; Jiráň 2002, 4), což jezpůsobeno bohatstvím nálezů z jezerních lokalit u Bodam-ského jezera.

V kapitole věnované otázkám chronologie a využívanýchchronologických systémů vyzdvihuje autor kvalitativní po-sun, který nastal v definování typů artefaktuální kolekcejednotlivých časových etap doby popelnicových polí, jakk tomu přispěly výsledky výzkumu sídlišť na jezerech v se-verním podhůří Alp doprovázené i potřebnými relevantnímidendrochronologickými daty. Nicméně takové referenčnísoubory nejsou s nálezy z autorova pracovního teritoriaplně srovnatelné a lze je využít jen v omezené míře.

Rozhodná část tohoto teritoria je ale zároveň územím, zekterého pocházejí typy artefaktů, na nichž byl postavenReineckův systém relativně chronologického členění ná-sledně rozpracovaný Müller-Karpem. Je tedy logické, že jetento systém autorem v publikaci přednostně využíván. Ur-čité potíže ovšem přináší obvyklá aplikace jiných chrono-logických systémů v okrajových oblastech zájmového úze-mí, např. tam, kde se stýká okruh středoevropských kulturpopelnicových polí se severským kulturním okruhem a kdese nedá Reineckův relativní chronologický systém automa-ticky aplikovat. Zde musel autor při práci zohlednit dvachronologické systémy, Reineckův i Monteliův. Zohledněnamusela být i kulturní odlišnost té části sledovaného území(západně od Rýna a severně od Mosely), které je úzce pro-vázáno s kulturním prostředím na území dnešní východníFrancie.

Podstatou celé publikace je pak samozřejmě hodnotícíkatalog nálezů, který je uveden krátkou statí věnovanougenezi bronzových nožů. Ta nepřináší nic zřetelně nového,pouze shrnuje dosavadní stav poznání.

Výrazně nová je však navržená struktura klasifikace jed-notlivých typů nožů, která zásadním způsobem mění do-savadní schémata, použitá v dřívějších svazcích tohotooddílu edice PBF.

Je nepochybné, že na základě tak obrovské pramennébáze, která je v publikaci shromážděna a která v podstatěvyrovnává početně nálezy soustředěné ve všech předcho-zích svazcích VII. oddílu, muselo dojít v dosavadním klasi-fikačním systému ke změnám. Nabízela se možnost typové-ho rozšíření současného třídění a také jeho precizace pro-střednictvím stanovení nových variant. Při smíření se s ri-zikem znepřehlednění doposud používaného třídění bypatrně bylo možno, na základě tak velkého souboru arte-faktů, akceptovat i možnost vytvoření klasifikačního sy-stému zásadně nového. Postup, který zvolil M. Hohlbein, je

ovšem poměrně problematický, neboť je založen na něko-lika na první pohled nekonsistentních principech. Jednakjsou zcela pochopitelně na základě shromážděné kolekcevytvářeny nové typy, do některých jsou nyní zařaditelnéi dřívější solitéry z okolních oblastí (např. typ Aub nebo typEhingen). Za méně přijatelné lze již považovat to, že autorv hojné míře přebírá klasifikační termíny, které již existují,ale posouvá jejich determinační úroveň i obsah (nože s des-tičkovitou rukojetí soustřeďuje pouze do dvou typů) neboslučuje dříve definované samostatné typy do jedné skupiny(např. Klentnice – Velem St. Vild nebo Wien-Leopoldsberg– Baumgarten). V rámci nově stanovené klasifikační struk-tury mění také některé dříve ustanovené typy na variantya jim nadřazuje šířeji pojatou skupinu na úrovni typu, nynívelmi široce pojatého (typ Riegsee s variantami, které bylydříve stanoveny jako typy). Znepřehledňujícím faktorem sejeví i to, že M. Hohlbein doplňuje pojmenování dříve usta-novených typů (resp. variant) o další eponymní lokalituz jím sledovaného území a někdy posunuje i klasifikačníhierarchii (např. stávající typ Matrei je v jeho systému jme-nován Matrei – Mühlau s variantami Matrei a Mühlau). Vy-loženě nešťastné z hlediska terminologické přehlednosti sezdá být užití eponymní lokality Baierdorf pro jednu vari-antu nože s destičkovitou rukojetí (varianta Uffing – Baier-dorf), neboť současně existuje všeobecně akceptovatelnýtyp Baierdorf ve skupině nožů s jazykovitou rukojetí.

Souhrnně řečeno, záměr M. Hohlbeina převzít částečněterminologii již existujícího třídění bronzových nožů, ale zá-sadním způsobem ji korigovat, nepřinesl pozitivní výsledek,neboť znepřehlednil celý typologický systém, který bývá natuto kategorii artefaktů obvykle aplikován. Zatímco tentosystém ve všech předešlých svazcích VII. oddílu působí kon-zistentně, nyní bude třeba kategoricky rozlišovat, zda je mí-něno třídění Hohlbeinovo či klasické.

Přes uvedenou pochybnost dotýkající se nového tříděníje nezbytné kladně vyzdvihnout hodnocenou publikaci jakocelek. Obsahuje enormní množství informací nejen o shro-mážděné rozsáhlé pramenné základně, ale i zjištění a zá-věry využitelné v obecnější teoretické rovině bádání. Před-stavuje proto nanejvýše důstojné završení VII. oddílu řadyPrähistorische Bronzefunde. Z hlediska efektivity bádánío problematice bronzových nožů lze ovšem litovat, že tatopublikace naopak nebyla vydána jako první v řadě.

Literatura

Gedl, M. 1984: Die Messer in Polen. Prähistorische Bronzefunde VII.4.München.

Jiráň, L. 1995: Produkce bronzových nožů v Čechách – příspěvek k pro-blematice specializované výroby — The manufacture ofbronze knives in Bohemia. A contribution to the problemsof specialized production. Archeologické rozhledy 47, 587–595.

Jiráň, L. 2002: Die Messer in Böhmen. Prähistorische Bronzefunde VII.5.Stuttgart.

Jockenhövel, A. 1971: Die Rasiermesser in Mitteleuropa (Süddeutschland, Tsche-choslowakei, Österreich, Schweiz). Prähistorische Bronze-funde VIII.1. München.

Peroni, V. B. 1976: Die Messer in Italien. Prähistorische Bronzefunde VII.2.München.

Prüssing, P. 1982: Die Messer im nördlichen Westdeutschland. PrähistorischeBronzefunde VII.3. München.

Říhovský, J. 1972: Die Messer in Mähren und dem Ostalpengebiet. Prähisto-rische Bronzefunde VII.1. München.



Ute Luise Dietz — Albrecht Jockenhövel /Hrsg./ 50 Jahre „Prähistorische Bronzefunde“ Bilanz und Perspektiven Prähistorische Bronzefunde, Abteilung XX, Band 14

Franz Steiner Verlag, Stuttgart 2016420 stran ISBN 978-3-515-11488-2.

Recenzoval: Ondřej Chvojka Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Dukelská 1,CZ 370 51 České Budějovice; Archeologický ústav FF JU v ČeskýchBudějovicích, Branišovská 31ACZ 370 05 České Budějovice; [email protected]

Ve dnech 24. až 26. září 2014 se v prostorách Akademievěd v Mainzu konalo mezinárodní sympozium nazvané „50Jahre Prähistorische Bronzefunde – Bilanz und Perspekti-ven“. Podnětem k jeho uspořádání bylo, vedle půlstoletéhovýročí vydávání edice ,Prähistorische Bronzefunde‘ (dálePBF), i vzpomínkové setkání na jejího nedávno zemřeléhozakladatele Hermanna Müller-Karpeho (1925–2013). Záro-veň se uvedené události potkaly s ukončením finanční pod-pory edice ze strany Unie německých Akademií věd. To vševyvolalo potřebu uspořádání uvedeného sympozia; pří-spěvky na něm prezentované byly následně vydány v tomtorecenzovaném samostatném svazku PBF.

Úvodem je třeba konstatovat, že sborník má poměrněpestrou a na první pohled nepříliš přehledně uspořádanoustrukturu. Celkem 21 příspěvků je řazeno (s výjimkou prv-ního) abecedně podle příjmení prvního autora, což všakz publikace vytváří poměrně nesourodý konvolut různě te-maticky zaměřených příspěvků bez logického pojítka. V zá-sadě se ovšem články dají roztřídit do tří skupin: 1) napříspěvky přímo reflektující edici PBF v různých aspektechči v konkrétních zemích, 2) na příspěvky věnované bron-zové industrii, exploataci kovů, jejich distribuci a výrobě,a tak se alespoň okrajově dotýkající edice PBF a 3) na pří-spěvky zaměřené primárně metodologicky a teoreticky, pří-padně s odlišnými tématy.

Do první skupiny můžeme zařadit 7 příspěvků, včetněúvodního od dlouholetého redaktora PBF Albrechta Jocken-hövela: „50 Jahre ,Prähistorische Bronzefunde‘ – Versucheiner ersten Bilanz“ (s. 1–32). Autor přináší přehled dějinedice, zmiňuje její původní cíle a pozdější vývoj. Prezento-vány jsou i zajímavé statistiky a grafy, z nichž např. vy-plývá, že nejvyšší počet vydaných svazků zaujímají sekerya sekeromlaty (oddíl IX, celkem 28 svazků) nebo že největšípočet vydaných publikací se týká území dnešního Německa(38 svazků), následovaného se značným odstupem svazkyz území Polska (17) a pak Čech a Moravy (dohromady 16svazků). Území dnešní České republiky přitom patřilo odpočátku k územnímu jádru edice. Je také potěšitelné, žemezi spolupracovníky edice zmiňuje autor též dr. Adolfavon Schebka z pražského Archeologického ústavu AV ČR,který se podílel na redakci a překladech některých svazkůPBF. Samostatná kapitola, jejíž autorkou je Monika zu Er-bach, je věnována recepci edice na základě publikovanýchcca 500 recenzí v různých zemích. Z uvedeného přehleduvyplývá, že 71 % recenzí je pozitivních a téměř 18 % velmikladných, zatímco jen cca 4 % tvoří negativní reakce.

Velmi zajímavé jsou příspěvky věnované reflexi edicePBF v jednotlivých zemích a jejímu vlivu na místní bádánío době bronzové. Prvním z nich je článek od WojciechaBlajera: „,Prähistorische Bronzefunde‘ und die Bronze-zeitfor schung in Polen“ (s. 53–60). V Polsku je edice PBFtéměř bezvýhradně spojena se jménem nedávno zemře-lého prof. Marka Gedla, který z celkem 17 polských svazkůsestavil 13. Autor uvádí i kritické připomínky mnoha pol-ských badatelů k edici, zároveň však připomíná i její nepo-piratelný přínos – např. kresby v PBF se v mnoha přípa-dech staly vzory pro další lokální publikace.

Je škoda, že v recenzovaném sborníku nenajdeme žádnýpříspěvek od českého autora. Určitou náhradou tomu jestudie, která je velice zajímavá i pro naše území, od FrankaFalkensteina: „Zur Rezeption der ,Prähistorischen Bronze-funde‘ und ihre Rückwirkung auf die BronzezeitforschungZentraleuropas“ (s. 161–191). Autor hned v úvodu vyzdvi-huje intenzivní zapojení československých autorů do ediceod jejích počátků, a to i přes omezení daná tehdejší želez -nou oponou. Po jejím pádu pak však paradoxně výrazněubyl počet dalších svazků PBF, což se ovšem týká celéhostředoevropského prostoru. Autor tento fakt částečně zdů-vodňuje vyčerpáním „atraktivních“ bronzů, jako např. me-čů, sekeromlatů a seker, bronzových nádob, spon či ple-chových opasků, tzn. menší atraktivností těch zbývajících.

Na území dnešní Itálie je zaměřen příspěvek Fulvie LoSchiavo: „PBF and Protohistoric Research in Italy“ (s. 241–249). Autorka nejprve stručně hodnotí všech 14 dosud vy-daných italských svazků PBF, pak se zaměřuje předevšímna otázku jejich jazyka. Z podané analýzy vyplývá, že vět-šina svazků vyšla německy, celkem pět svazků však bylopublikováno v italštině. Autorka se zamýšlí i nad budouc-ností PBF a podobně jako mnoho dalších badatelů navr-huje jejich digitalizaci, ovšem za současného pokračujícíhovydávání i tištěných publikací.

Zajímavou reflexi vztahu skandinávské archeologie k edi-ci PBF nabízí příspěvek Henrika Thraneho: „,PrähistorischeBronzefunde‘ und die Nordische Bronzezeit – Versuch einerBilanz“ (s. 357–364). Na rozdíl od většiny Evropy byla ideatéto edice přijata v severní Evropě velmi vlažně, což autorzdůvodňuje především zacílením skandinávské archeologiena problematiku záchranných výzkumů sídlišť a pohřebišťa posléze na spíše teoretické a metodologické otázky, nežna materiálové studie.

Naproti tomu oblast Balkánu byla svazky PBF pokrytapoměrně hojně. Neustále ovšem přibývají nové artefakty,mnohdy i v dané oblasti výjimečné či neobvyklé, jak vesvém příspěvku poukazuje Rastko Vasić: „Ein Nachtrag zuden PBF Bänden, die den Zentralbalkan betreffen“ (s. 365–375). Autor uvádí řadu nových nálezů srpů, spon, jehlica nákrčníků, které výrazně doplňují katalogy v dosud vy-daných svazcích PBF pro centrální oblast Balkánu.

Vlivem edice PBF na rumunskou archeologii se věnujebohužel již posmrtně publikovaný příspěvek AlexandraVulpe: „Zur Bedeutung der Edition ,Prähistorische Bronze-funde‘ für die rumänische Archäologie: persönliche Mo-mente“ (s. 377–381). Celkem devět dosud vydaných svazkůPBF z pera rumunských archeologů svědčí o pozitivním při-jetí edice v této zemi, i když autoři jednotlivých svazků patřívesměs již ke starší generaci.

Druhou skupinu příspěvků v recenzované publikaci zaují-mají práce věnované kovové industrii, surovinám apod. Za-řadit sem lze příspěvek Dragany Antonović: „Alter Kupfer-bergbau auf dem Balkan“ (s. 33–51). Autorka přináší sou-hrnný přehled balkánských ložisek mědi a jejích těžebníchareálů, datovatelných do místní pozdní doby kamenné.Především dva nejlépe prozkoumané těžební areály, RudnaGlava v dnešním Srbsku a Ai Bunar v Bulharsku, dokládajírozvinutou exploatační činnost v centrálním Balkáně již odpočátku 4. tisíciletí př. Kr.

Na opačný konec Evropy zavádí čtenáře příspěvek DirkaBrandherma: „Zur Deutung der endbronzezeitlichen Waf-



fendeponierung aus der Ría de Huelva – Eine Fallstudie zurMustererkennung und -deutung in multifunktionstypischzusammengesetzten Mehrstückdeponierungen der europäi -schen Bronzezeit“ (s. 61–97). Na příkladu jednoho z nej-známějších a největších hromadných nálezů zbraní dobybronzové z Pyrenejského poloostrova se autor pokusil re-konstruovat kosmologické pozadí deponování zbraní dovodních toků. Dva rozlišené konvoluty prestižních arte-faktů, tvořené především zbraněmi, interpretuje autor jakovotivní obětiny, uložené párově v principu duality. K tomupak hledá analogie v dobové mytologii a v představách bož-ských dvojic, odvoditelných až z indických pramenů.

Tzv. nordické oblasti je věnován příspěvek Jana-Heinri-cha Bunnefelda: „Individualität und Professionalität – Zuden nordischen Vollgriffchwertern der Periode II“ (s. 99–122). Na základě rozboru 525 mečů s plnou litou rukojetíse autor zabývá technologií jejich výroby a její organizací.Publikuje mj. i rentgenové snímky vybraných mečů. Autoruvažuje i o možné lokalizaci produkčních center jednotli-vých typů či variant mečů, sám však konstatuje, že lokali-zace konkrétních dílen není v současné době možná.

Zajímavým metodickým příspěvkem je článek od Mech-tildy Freudenberg a Leifa Glasera: „Der Hortfund von Kap-peln (Kr. Schleswig-Flensburg) oder: wir sehen nur, was wirerwarten“ (s. 193–206). Na příkladu souboru kovových ná-lezů z údajného depotu, který měl být objeven před polovi-nou 19. století a od té doby byl takto publikován, je zdů-razněn význam novodobých revizních analýz. Právě autoryiniciované chemické (rentgen-difrakční a rentgen-fluores-cenční) rozbory těchto starých „bronzů“ prokázaly, že sejedná (patrně jen s jedinou výjimkou) o novodobé kopie, po-cházející evidentně z 19. století.

Specifickou problematikou výtvarného projevu na bron-zech epochy popelnicových polí a doby halštatské se zabývápříspěvek Christopha Hutha: „Von der verborgenen Lebens -kraft der Dinge. Bilder auf Bronzen der Urnenfelder- undHallstattzeit“ (s. 227–240). Autor přináší komplexní přehlednejvíce užívaných výtvarných motivů (např. ptáků, sluneč-ního znázornění, vozů, tkalcovských stavů, dobytka aj.),mnohdy silně abstrahovaných a obtížně identifikovatelnýchna bronzových artefaktech uvedených epoch.

Obecně tématem využívání bronzu ve střední Evropě sezabývá shrnující příspěvek od Margarity Primas: „Bronze-verwendung im Nordalpinen Gebiet – Rollenwechsel einesKulturguts“ (s. 277–290). Autorka analyzuje rychlé proni-kání bronzových artefaktů do každodenního života lidív průběhu doby bronzové zejména v severoalpské oblasti.Mimořádně dobře dochované a dokumentované nálezy z tzv.nákolních sídlišť umožňují podrobné studium rozšiřováníkovu do každodenního života lidí již v průběhu starší dobybronzové a rychlý úbytek kamenných, kostěných či paro-hových výrobků na úkor kovových.

Jedinému typu bronzové zbraně se ve svém příspěvkupodrobně věnuje Bernhard Sicherl: „Zu Fragen von Schwert -produktion und -distribution anhand des Fallbeispiels derRiegseeschwerter“ (s. 311–344). Autor podává aktuální sou-pis všech evropských mečů typu Riegsee (celkem 149 ksvčetně několika českých exemplářů), jejich podrobný typo-logický rozbor a na jeho základě se zamýšlí nad možnostíidentifikace jejich produkčních center. Dochází přitom k zá-věru o existenci min. 12 výrobních středisek od Tyrolskaa jižního Německa na západě po střední Slovensko na vý-chodě, přičemž jedno z uvedených center lokalizuje dostředo- až severočeského Polabí.

Do třetí skupiny příspěvků v pojednávaném sborníku patříty, které jsou primárně orientovány teoreticky a metodolo-gicky. Takovým je i článek od Christiana Chiarcose a NikoSchenka: „Digging in the Text. Studying European Pre-His-tory with Natural Language Processing and Linked OpenData Technologies“ (s. 123–160). Autoři prezentují výsledkysvých experimentů se strojovou extrakcí vědeckých textůk evropskému pravěku. Cílem jejich práce je vytvoření sy-

stému automatické analýzy nálezových zpráv a odbornýchkatalogů, který umožní kompletní vytěžení archeologickýchinformací z primárních literárních zdrojů.

Další metodologicky přínosný je článek od Kerstin P. Hof-mann: „Fundverbreitungen, Grenzen und Identitätsräume.Zum methodologischen Territorialismus der Bronzezeitfor-schung“ (s. 207–226). Autorka se zamýšlí nad důležitýmipojmy, využívanými v archeologii, jako jsou lokální skupiny,kulturní hranice, územní identita apod. Na příkladu tzv.Lüneburské skupiny střední doby bronzové ukazuje úskalísnah o přesné ohraničení jednotlivých kulturních skupin,jimiž se jinak běžně operuje i v mnoha svazcích PBF.

Na předchozí příspěvek do značné míry navazuje článekOlivera Nakoinze: „Rekonstruktion kultureller Räume an-hand digitaler Kartierungen“ (s. 251–265). Autor se zabývápředevším termínem „kultura“ v archeologii i v příbuznýchvědních disciplínách. Do určité opozice vůči „kultuře“ pakstaví pojmy „sociální okruhy“ a „kolektivní identity“, mezinimiž ovšem probíhají vzájemné interakce. Pro rekon-strukci kulturních prostor používá moderní statistické me-tody, především shlukovou analýzu (Clusteranalyse), jejínáslednou validaci a vymapování. Příkladovou studii pakprezentuje na bronzových artefaktech mladší doby bron-zové až starší doby železné z Dolního Saska.

Na zcela jinou tématiku je orientován příspěvek HeidiPeter-Röcher: „Die Bronzezeit – Heroisches Zeitalter oderWiege des modernen Krieges?“ (s. 267–275). Autorka po-rovnává způsoby válčení a typy konfliktů v hierarchickya nehierarchicky uspořádaných společnostech a docházík závěru, že zatímco ve středoevropské starší a střednídobě bronzové jsou stále převažující prvky konfliktů nehi-erarchických společností, v době popelnicových polí jsoujiž patrné první doklady organizovaných vojenských for-mací (jejichž projevy jsou dle autorky ochranná zbroj, štítyi dominující boj pomocí kopí). Stojí přitom za zmínku, žeautorka zmiňuje i českou výšinnou lokalitu Skalka u Ve-limi, kterou však nepovažuje za doklad násilí, ale za po-hřební místo (srov. i dříve publikované autorčiny názory:Peter-Röcher 2005).

Podobně celoevropský záběr má studie Lorenze Rahms -torfa: „Die Rahmenbedingungen des bronzezeitlichen Han-dels in Europa und im alten Orient einschliesslich Ägyptens“(s. 291–310). Příspěvek nabízí zajímavé srovnání obchodníchvztahů a poměrů předovýchodních civilizací a soudobých ev-ropských kultur doby bronzové, a to z několika hledisek:trhu, platidel, obchodníků, váhových a hodnotových sy-stémů. Autor konstatuje velmi málo dat pro vlastní Evropu.Přesto lze předpokládat v průběhu doby bronzové počátkyobecného směnného a hodnotového systému a krystalizacipremonetárních prostředků; existenci samostatné vrstvy ob-chodníků však naproti tomu zatím v Evropě bezpečně pro-kázat nelze.

Posledním teoreticky a metodologicky zaměřeným pří-spěvkem je článek od Philippa W. Stockhammera: „Archäo -logische Klassifikationssysteme“ (s. 345–356). Jedním zezákladních pilířů edice PBF je podrobné typologické tříděníjednotlivých kovových artefaktů, přístup k jejich třídění jevšak u každého badatele více či méně odlišný. Autor siproto vybral modelový vzorek čtyř skupin svazků PBF (se-kery, meče, dýky a hroty kopí a šípů), jejichž jednotlivésvazky PBF vzájemně porovnává. Zjišťuje přitom znač-né rozdíly jak mezi jednotlivými kategoriemi výrobků, taki uvnitř každé z nich, a to jak v metodologických východis -kách a jejich definování, tak i ve vytvoření a aplikaci vlast-ních klasifikačních systémů.

Poslední příspěvek celého sborníku není primárně vě-nován kovové industrii, ale jantaru, a to v severoněmeckéoblasti: Gisela Woltermann: „Amber before metal – Die früh-bronzezeitliche Bernsteinschmucksitte Norddeutschlandszwischen lokalem Kontext und transeuropäischen Fern-kontakten“ (s. 384–409). Autorka vychází ze své disertačnípráce, v níž zpracovala téměř 10.000 jantarových nálezů



z doby bronzové z celého Německa. Na rozdíl od území Čechnáleží jejich zdaleka největší počet do střední doby bron-zové, kam spadá téměř 80 % veškerých jantarů doby bron-zové z Německa. V jantarových výrobcích v severoněmeckéoblasti pak shledává řadu vlivů z dalších evropských regi-onů, včetně prostředí únětické kultury, které se zde měloprojevit kulovitými korálky i rozřaďovači. Detailnější pozor-nost pak autorka věnuje specifickým závěskům v podoběkroužku zavěšeném na tyčince („Ringstielanhänger“), kterévykazují lokální tradici od pozdní doby kamenné až dostarší doby bronzové.

Jak již bylo řečeno v úvodu recenze, sborník působí vcelkunesourodým a dosti roztříštěným dojmem. Jednotlivé pří-spěvky lze nicméně vesměs označit za zajímavé a přínosné,a to jak z hlediska reflexe edice PBF pro lokální výzkumdoby bronzové, tak i z mnoha nových úhlů pohledu nadalší směřování bádání o kovové industrii mladšího pra-věku. Přestože v některých příspěvcích sborníku zaznívákritika tradičního typologického přístupu, nelze řadě PBFupřít mimořádný přínos pro studium nejen kovové indu-strie evropského eneolitu, doby bronzové i starší dobyželezné, ale i pro celkový rozvoj poznání těchto epoch v ce-loevropském měřítku. Celkem 186 do konce roku 2016 vy-daných svazků PBF od téměř 130 autorů z více než 30 zemísvědčí o mimořádném zájmu o problematiku kovové indu-strie mladšího pravěku, a nezbývá proto než doufat, žeedice PBF v jakékoliv budoucí podobě přežije i v digitálnímvěku.

Literatura

Peter-Röcher, H. 2005: Velim – eine bronzezeitliche Befestigungsanlage? In: Ho-rejs, B. — Jung, R. — Kaiser, E. — Teržan, B. /eds./: Interpretationsraum Bronzezeit. Bernhard Hänsel vonsei nen Schülern gewidmet. Universitätsforschungen zurprähistorischen Archäologie 121. Bonn, 415–429.

Mojca JerebDie Bronzegefäße in SlowenienPrähistorische Bronzefunde, Abteilung II, Band 19

Franz Steiner Verlag, Stuttgart 2016149 stran, 160 kresebných a fotografic-kých tabulek, 10 tabulek s typologic-kými přehledy a grafy, 2 obrázkys jednou mapou a fotografiíISBN 978-3-515-11319-9

Recenzoval:Miloslav Chytráček Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Předložená monografie vznikla z magisterské práce „Praz-godovinske bronaste posode s področja današnje Slovenije“,která byla v roce 2005 obhájena na Filozofické fakultě uni-verzity v Ljubljani. Autorka po roce 2005 rukopis doplnilanálezy dosud nepublikovaných nádob a výzkum ukončilav roce 2009. Kniha tak podává přehled o bronzových ná-dobách nalezených do roku 2009. Práce geograficky za-hrnuje území dnešního Slovinska, zaměřuje se na bronzovénádoby vyskytující se ve zmíněném prostoru od mladšídoby bronzové do konce doby halštatské na počátkustupně LT B. Z tohoto časového úseku je na území dneš-ního Slovinska známo 378 bronzových nádob a jejich frag-mentů. Geografické a historické členění Slovinska se odrážív kulturních skupinách starší doby železné na tomtoúzemí. Skupina Sv. Lucija na horním toku Soči měla úzkévazby s kulturou Este v horní Itálli. V jejím jižním soused-ství byla rozlišena skupina Notranjska pronikající až naIstrijský poloostrov. V okolí dnešní Ljubljaně se rozprostíráskupina Ljubljana, jejíž kořeny sahají až do mladší dobypopelnicových polí. Skupina Dolenjska ležící na střednímtoku Savy mezi řekami Kolpa a Krka se vyznačuje rozsá-hlými mohylovými pohřebišti a patří k nejlépe prozkouma-ným oblastem starší doby železné ve Slovinsku. Z rakous-kého území na horním toku Drávy zasahuje do Slovinskataké Korutanská skupina, Štýrská skupina zaujímá přede-vším rakouské jižní Štýrsko, ale také slovinskou oblastŠtýrska a část západního Chorvatska. Většina slovinskýchbronzových nádob pochází z výzkumů na konci 19. a po-čátku 20. století. Až po 2. světové válce se ve Slovinsku re-alizovaly intenzívní výzkumy lokalit doby halštatské, kterépřinesly též nové nálezy. Bronzové nádoby Slovinska bylyvětšinou vytepány z plechu, vzácně mohly být využity i od-lité polotovary a následně vytepány. Jednotlivé součásti ná-dob, např. ucha, ataše a držadla se odlévala. Nejstarší to-reutické výrobky Slovinska reprezentují zlomky bronzovýchnádob z depotů doby popelnicových polí z období přelomustupňů Br D / Ha A1. Množství kovových nádob pak po-chází z hrobů doby halštatské. Ve skupině Sv. Lucija sehroby s bronzovými nádobami vyznačují žárovými pohřby,na pohřebišti Most na Soči se situly i cisty používaly častojako popelnice. V některých bronzových nádobách, ulože-ných společně s množstvím spáleného materiálu smíše-ného s ostatními milodary, byly někdy uloženy i menšíbronzové, skleněné nebo dřevěné koflíky a číše. V hrobo-vých jamách nádoby chránily tkané látky, stromová kůranebo poklop z vrbového proutí. Ve skupině Dolenjska sevětšina bronzových nádob našla v kostrových pohřbechpod mohylami, objevují se ovšem i v žárových hrobech.Řada hrobů skupiny Dolenjska, které obsahovaly kovové



nádoby, patřila mužům válečníkům, kteří byli často pohř-beni s koněm. Bronzové kotlíky umístěné v těchto hrobechprozrazovaly nápadnou prostorovou vazbu ke koním, před-stavovaly zřejmě významnou součást hrobové výbavy zmí-něných zvířat. Koně snad mohli být z těchto kotlíků na-pájeni nebo krmeni. V ženských hrobech se bronzové ná-doby vyskytly vzácně, jednalo se ale vždy jen o bronzovékoflíkovité cedníky. Ženy pohřbené s takovou výbavou lzepovažovat za panské služebnice, případně hostitelky bě-hem slavností vyobrazených často na scénách situlovéhoumění. Bronzové nádoby různých velikostí a tvarů bylysoučástí často rozsáhlých picích servisů. Největší souborbronzových nádob reprezentuje hrob 29 v Magdalenskegoře, který obsahoval situlu, tři žebrované cisty, dva kotlíkya bronzovou pokličku. Cedníkovité naběračky a koflíky sev hrobech nachází společně s bronzovými situlami, kotlíky,pokličkami i hliněnými nádobami. Z velkých nádrží se ná-poje nabíraly např. až půl metru dlouhou cedníkovitoulžící. Skleněné nebo dřevěné koflíky a číše nalezené v mno-hých situlách na nekropoli v Mostu na Soči představují do-klad rozdávání nebo pití nápojů. Velikost bronzových ná-dob se liší a jejich upotřebení bylo různé. Bronzová vědra,pithoi a cisty s pevnými postranními uchy mají zřetelněvětší objem než situly a cisty s pohyblivými uchy, nejmenšíobjem mají kotlíky, konvičky, koflíky, číše a poháry. Ob-rovská vědra mohla být naplněna až 150–160 kg, jednaosoba je nemohla unést, na slavnostech měly pevné místoa naplňovaly se až na místě.

Autorka rozpoznává regionální odlišnost obsahů bron-zových situl a cist, ve skupině Sv. Lucija jsou obsahy těchtonádob nápadně menší než ve skupině Dolenjska. Tato sku-tečnost, kromě zjištěných odlišných technických a typolo-gických znaků, naznačuje existenci nejméně dvou dílen-ských okruhů produkujících ve Slovinsku bronzové ná-doby. Jedno lokální produkční centrum je předpokládánov regionu Posočje, druhé ve skupině Dolenjska. Kromě sku-piny Dolenjska a skupiny Sv. Lucija se v ostatních kul-turních skupinách Slovinska vyskytují bronzové nádobyvzácně. Ve skupině Notranjska se objevují především bron-zové číše a koflíky, doložen je pouze jeden kotlík a situla.Ve skupině Štajerska byly nalezeny bronzové kotlíky, an-tropomorfní nožka patřila k trojnožce, ve skupině Gorenj-ska se našla pouze jedna bronzová nádoba. Archeologickynení ve Slovinsku doloženo, jaké tekutiny bronzové nádo-by obsahovaly. Vzhledem k prokázaným nálezům jadérekz vinné révy se mělo jednat většinou o víno. Vinná réva seve východoalpské oblasti pěstovala od konce doby popelni-cových polí, nádoby však mohly být naplněny i medovinou,pivem nebo jinými opojnými nápoji. Vzhledem k nálezůmzvířecích kostí můžeme některé nádoby interpretovat rov-něž i jako nádrže pro husté tekutiny nebo pevnou potravu.Mnoho nádob prozrazuje staré opravy, což svědčí o dlouhédobě jejich užívání před uložením do hrobu. Z realistickýchscén situlového umění vyplývá, že bronzové nádoby se po-užívaly hlavně při ceremoniích a náboženských slavnos-tech. Pro symposium panského stylu byla potřeba nádobana míšení tekutin, kratér, vědro nebo kotel. Měla pevnémísto na slavnostní tabuli a plnila se vínem, medovinoui různými přísadami, např. pryskyřicemi a kořenícími pří-pravky. Sloužily k tomu menší nádoby, např. cisty nebo si-tuly, které ženy nosily na hlavách. Z velké nádoby určenék míšení se pak nápoj přeléval do věder nebo situl pomocícedníků a naběraček, naběračkou se také nabízel trůnícímči ležícím osobám pijícím z koflíků nebo číší.

Následující část monografie představuje typologii zá-kladních tvarů bronzových nádob; rozlišeny jsou jejich va-rianty a podvarianty. Bronzové nádoby ve Slovinsku repre-zentují vědra, pithoi, situly, cisty, pokličky, talíře, koflíky,číše, cedníkovité nádoby a ziboria. Bronzová vědra patřík nejstarším tvarům toreutických výrobků, jedná se o velkébronzové nádoby, které – na rozdíl od situl – jsou bezuchénebo mají nepohyblivá pásková ucha. Vědra bývají složenaz více bronzových plechů vzájemně spojených nýty. Au-

torka rozlišuje vědra s uchem i bezuchá, vědra se žebry naplecích, s konvexně prohnutou spodní částí pláště i vědras okrajem zatočeným na vnitřní nebo vnější stranu. Vědrai jejich fragmenty se objevují již v depotech mladší dobybronzové a v hrobech z počátku starší doby železné. Veskupině Dolenjska jsou bronzová vědra charakteristickápro starší halštatské knížecí hroby, v oblasti skupiny Sv.Lucija se tyto nádoby používaly i později; časté stopy opravprozrazují jejich dlouhé používání.

Velké bronzové nádoby reprezentují také pithoi, kteréjsou velikostí i objemem 150 litrů srovnatelné s bronzovýmivědry a skládají se rovněž z více částí. Ve Slovinsku jsouznámé jen dva exempláře, pochází z pohřebiště Most naSoči, kde plnily funkci popelnic podobně jako vědra. Au-torka předpokládá lokální produkci těchto nádob.

Nejčastějším typem bronzových nádob ve Slovinsku jsousituly, autorka registruje 141 exemplářů těchto nádob. Na-cházíme je v bohatých hrobech skupiny Sv. Lucija a sku-piny Dolenjska většinou v hrobech mužských, kde jsoučástí picího servisu. Situly mají obvykle jedno nebo dvě po-hyblivá ucha upevněná v ataších a sestaveny jsou z víceplechů spojených pomocí nýtů nebo falcováním.

Na plášti situl se hojně objevuje výzdoba provedená bodynebo rytinami, výjimečně lze doložit obě techniky na jednéa téže nádobě. Dekor může být geometrický nebo figurální,zvláštní postavení zaujímají bohatě zdobené nádoby situ-lového umění. Autorka dokumentuje 15 exemplářů situls dekorem ve stylu situlového umění. Takové výjevy se vy-skytují především ve skupině Dolenjska na pláštích situlnebo na poklicích, které známe také ze skupiny Sv. Lucija.

Nejstarší vyobrazení situlového umění ze Slovinska před-stavují poklice situl z Mostu na Soči a Stičny zdobené zví-řecím vlysem. Podle způsobu provedení lze oba toreutickévýrobky připsat okruhu Este situlového umění a situly, na-lezené v hrobech s těmito poklicemi, lze rovněž pokládat zaimporty z Bologne nebo Este. Situlové umění dosahujevrcholu ve druhé polovině 6. stol. a v první polovině 5. stol.př. Kr., jak dokládají situly z Vače, Magdalenske gory, Do-lenjske Toplice a Novo mesto. Autorka jen velmi zběžnězmiňuje některé motivy vyobrazených scén („procesí, sym-pozion a agon, lov atd.“), jejich významu nevěnuje patřič-nou pozornost. Vyobrazené scény situlového umění všakskrývají vysoký informační potenciál, přináší také stálenová zjištění (cf. Eibner 2001; 2003; 2008; 2012a; 2012b;2012c; 2014; 2015; Eibner — Forstenpointner 2009; Dietz2008; Gleirscher 2009). V této souvislosti lze upozornitnapř. na zcela ojedinělý unikátní výjev situly z nekropoleNovo mesto-Kandija, který znázorňuje popravu či lidskouoběť (Egg — Lehnert 2011) a nikoliv bojovou scénu, jakuvádí v popisku výzdoby M. Jereb. Vyobrazení situlovéhoumění z 6. a počínajícího 5. stol. př. Kr. (střední styl Este)zřejmě odráží slavnostní události velkého významu, na jed-notlivé motivy složené ve vlysech musíme pohlížet jako namalé epické celky a každá scéna zde zastupuje jeden pří-běh. Na toreutických pracích z okruhu mladšího situlovéhoumění a pozdního stylu Este ve 2. pol. 5. stol. a na počátku4. stol. př. Kr. se takový způsob vyprávění pomalu ztrácí.Autorka správně zaznamenává, že obrazové výjevy doku-mentované na území Slovinska se pak redukují na vlysyzvířat zarámované motivy květů. Doplnit snad lze, že výjevyprovedené v pozdním stylu Este ukazují také figury lidí, zví-řat a bájných bytostí v poněkud pokřivených proporcích(Parzinger 1991, 20, Abb. 14, 27).

M. Jereb rozlišuje řadu variant a podvariant situlovitýchnádob: situly s přinýtovaným miskovitým dnem, se zahro-cenými plecemi a s okrajem zatočeným na vnější stranu,situly bez hrdla a se zaoblenými žebrovanými plecemi, situly s miskovitým dnem zesíleným bronzovými pásky, si-tuly s válcovitým hrdlem, situly s falcovaným dnem a za-oblenými plecemi, situly s dovnitř zatočeným okrajem ústí,situly s falcovaným dnem a konkávně prohnutým pláštěm,situly s falcovaným dnem, válcovitým hrdlem a okrajemústí zatočeným na vnější stranu, situly s válcovitým hrdlem



a hranatými žebrovanými plecemi, situly s válcovitým hrd-lem a zaoblenými žebrovanými plecemi, situly s nožkoua válcovitým hrdlem, situly s nožkou a bez hrdla. Všechnysituly byly nalezeny v hrobech, pochází především z hal-štatských nekropolí skupiny Dolenjska. Vzácně tu měly si-tuly funkci popelnic a jen výjimečně byly spáleny společněs mrtvým. Ve skupině Sv. Lucija se objevují situly zpravidlav hrobech s popelnicemi, většinou byly vystaveny na vrchol-ku hromádky promíšené spálenými kostmi a drobnými mi-lodary. Jediná situla patřící skupině Notranjska ležela v ko-strovém hrobu objeveném v krasové jeskyni u Škocjan.Nejstarší situly s přinýtovaným miskovitým dnem se obje-vují již v 7. stol. př. Kr., podobají se vědrům a prozrazujítradici popelnicových polí. Největší skupina situl má falco-vané dno, zaoblené plece a v 6. a 5. stol. př. Kr. se vyskytujíjak v regionu Posočje, tak ve skupině Dolenjska. Existujírozdíly v obsahu a objemu situl. Většina situl ze skupinySv. Lucija má objem mezi 1,5 a 4 litry, zatímco obsah situlze skupiny Dolenjska se pohybuje mezi 4 a 8 litry.

Další samostatný tvar reprezentují ve Slovinsku malávědra. Známé jsou pouze 3 exempláře.

Žebrované cisty jsou ale zastoupeny již 40 kusy, objevujíse tu především cisty s pohyblivými uchy, doložit lze i nádobys pevnými postranními držadly. Žebrované cisty se ve sku-pině Sv. Lucija se objevují především v hrobech 6. a 5. stol.př. Kr., většina cist ze skupiny Dolenjska se řadí až do 2. pol.5. a počátku 4. stol. př. Kr. Předpokládá se tu lokální výrobatěchto nádob v jedné nebo v několika dílnách a často dolo-žená olověná jádra zpevňující zatočený okraj ústí naznačujísnad využívání východoalpských ložisek olova.

Specifickým tvarem bronzových nádob jsou poklice, veSlovinsku se nalezlo 14 bronzových poklic různých tvarů.Autorka rozlišuje poklice s válcovitou hlavicí, s dutou dvoj-kónickou hlavicí a poklice s vázičkovitě tvarovanou hlavicí.Zcela výjimečná je poklice kalichovité etážovité nádobyz Magdalenske gory s plastickým jazykovitým ornamentema špatně zachovaným figurálním vlysem, která je datovanádo konce 6. a 1. poloviny 5. století př. Kr. Jedná se o uni-kátní soubor bronzových nádob, k němuž nejsou známéžádné paralely a nepochybně byla tato souprava vyrobenajedním toreutem z prostředí okruhu situlového umění. Vět-šina poklic patřila k výbavě jezdců válečníků, zmíněná pok-lice z Magdalenske gory se však našla v hrobu ženy.

Na území Slovinska eviduje M. Jereb dvě ploché mísys horizontálním okrajem zdobeným řadami vybíjenýchbodů datované do 7. stol. př. Kr. Autorka je ovšem řadík talířům a problematikou těchto pozoruhodných bronzo-vých nádob se příliš nezabývá, nejbližší analogie pro obaslovinské exempláře nachází pouze v JZ Německu. Mísys perlovaným okrajem nazývané typ Hohmichele (Dehn1971, 82–84, 86, Abb. 2) se pojí s etruskou metalurgickouvýrobou, vyvíjely se v poslední čtvrtině 7. století v Etruriii Picenu a dostávají se také na území jižní Francie i Slovin-ska. V první čtvrtině 6. stol. př. Kr. registrujeme jejich ná-padnou koncentraci v halštatském knížecím prostředí naúzemí dnešního Bádenska-Württemberska, kde byly zřej-mě také napodobovány; dvě bronzové mísy tohoto typu seobjevily i ve výbavě bohatých hrobů bylanské kultury vestředních a severozápadních Čechách (Chytráček 1983,427, obr. 1: 4; 2012, 191–192, Abb. 2–3; Krause 1996,270–276, Abb. 194, 197).

Bronzové koflíky jsou známé ze dvou pohřebišť západo-slovinské skupiny Sv. Lucija, v hrobech z 6. stol. př. Kr.tvořily společně s keramickými nádobami picí soupravy.

Součástí picích servisů byly také bronzové cedníky. Roz-lišují se dvě tvarově odlišné skupiny: cedníkovité koflíkya cedníky tvaru lžícovitých čerpáků. Poslední jmenovanépatřily k výbavě mužských válečníků, cedníkovité koflíkyse nacházely v hrobech žen vybavených jantarovými a skle-něnými korálky i bronzovým kruhovým šperkem.

Etážovité nádoby, tzv. ziboria, jsou doloženy dvěma bron-zovými exempláři ve skupině Dolenjska, v této skupiněexistují i keramické nádoby shodných tvarů, další analogievšak nejsou známé.

Kotlíky reprezentované ve Slovinsku 40 exempláři jsouzde po vědrech, situlách a žebrovaných cistách dalším nej-hojnějším tvarem bronzových nádob starší doby železné.Polokulovité bronzové nádoby vytepané z odlitého poloto-varu mají pohyblivá ucha s esovitě formovanými konci vetvaru ptáčků, která jsou zavěšena do kruhových poutekjednodílných nebo dvoudílných křížových ataší. Fragmentyuch a těl nejstarších kotlíků z období stupňů Br D a Ha Aby se snad mohly teoreticky vyskytovat ve slovinských de-potech nebo v nálezovém komplexu jeskyně Mušja jamau Škocjan. M. Jereb rozlišuje kotlíky s masivní nebo pro-dlouženou křížovou ataší. První varianta charakteristickápro mladší dobu popelnicových polí je ve Slovinsku dolo-žena v krasovém jeskynním komplexu Mušja jama u Škoc-jan. Nejstarší halštatské kotlíky s prodlouženou křížovouataší se objevují v průběhu stupně Ha C ve slovinskémŠtýrsku, zbývající kotlíky ze skupiny Dolenjska jsou mlad-ší, lze je klást až do časového úseku od konce 6. do počátku4. století př. Kr. Sledované kotlíky starší doby železné sesoustřeďují v jihovýchodoalpské a venetské oblasti, na zá-padě jsou rozšířeny přes území vnitřních Alp a jihozápad-ního Německa až do střední Francie, na východě a seve-rovýchodě střední Evropy zasahují do karpatského pro-storu, středního Podunají, Moravy a Čech.

Tvarově příbuzné bronzové nádoby reprezentují ve Slo-vinsku malé i velké kotlíkovité koflíky a číše.

Unikátní nádobu představuje bronzový plášť hliněnéhokoflíku ze Šmarjety. Hrobový komplex není blíže datován,ale kontura nádoby i vysoce vytažené páskové ucho nazna-čuje halštatské stáří. Podobné bronzové nádoby známez depotu stupně Ha D v Nákle na Moravě, zde byl bronzovýplášť nádoby prolamovaný a pokrýval bronzovou stěnu ko-flíku.

Následují další, ve Slovinsku většinou zcela ojedinělétvary bronzových nádob: Bronzová pánev s tulejkovitým dr-žadlem, koflík typu Blatnica a typu Fuchsstadt nebo kon-vička s uchem ve tvaru hlavičky skotu, která se nalezlav hrobu stupně Ha C. Ojedinělý je rovněž vysoký pohárz Magdalenske gory nebo fragment trojnožky z Udje. Výji-mečná je také trojnožka z nekropole Novo město-Kandija,která je italsko-etruského původu a dokládá ve Slovin-sku 7. stol. př. Kr. vztahy elit k etrusko-italské oblasti. Im-port z etruské oblasti představuje také italsko-korintskáoinochoe s trojlaločným ústím z Mostu na Soči, která je ne-pochybně etruským výrobkem (Gabrovec 1992, 212, Abb.13: 1). Bronzová číše z hrobu s pancířem ze Stičny je zdo-bena rozetou a rostlinnými motivy srdcovitých i palmetko-vitých lístků, kalichy tvaru lotosového květu a bývá takéspojována s etruskými materiály (Gabrovec 1992, 212, Abb.10: 2). M. Jereb zde zvažuje východostředomořský produktnebo lokální výrobek zhotovený podle východostředomoř-ské předlohy. Z venetského prostoru v horní Itálii byl prav-děpodobně importován vysoký pohár na nožce nalezenýv hrobu v Magdalenske goře.

Dvě již dříve publikované menší lité antropomorfní bron-zové nohy z Črnolica spojuje M. Jereb s bronzovou trojnož-kou, neuvádí však žádné blízké paralely. Zde je nutnédoplnit informaci o bronzových malých cistách z jižního Ty-rolska (Hauser — Schönfelder 2014, 437–440, Abb. 3),které byly opatřeny velmi podobnými antropomorfními nož-kami, na nichž tyto bronzové nádobky stály. Jedna velmipodobná antropomorfní bronzová nožka se našla i na ak-ropoli mocenského centra Vladař v západních Čechách(Chytráček — Metlička 2004, 43, Bild 2).

Recenzovaná publikace vycházející z magisterské práceje zaměřena především na typologické roztřídění a časovézařazení bronzových nádob. Jejich prostorové rozšíření je pozorováno především v oblasti Slovinska, výskyt studo-vaných typů nádob v širším středo- a západoevropskémprostoru však není příliš sledován. Práce přináší cenný pře-hled o bronzových nádobách ve Slovinsku a vybízí k hlub-šímu budoucímu studiu těchto artefaktů.



Literatura

Dehn, W. 1971: Hohmichele Grab 6 – Hradenín Grab 28 – Vače (Watsch)Helmgrab. Ein Nachtrag zu den späthallstättischen Bron-zeschüsseln. Fundberichte aus Schwaben 19, 82–88.

Dietz, U. L. 2008:Hohe Schule in der Situlenkunst? In: Verse, F. — Knoche, B.— Graefe, J. et al.: Durch die Zeiten. Festschrift für Al-brecht Jockenhövel zum 65. Geburtstag. Rahden/Westf.,339–347.

Egg, M. — Lehnert, R. 2011: Kampf oder Exekution? Einige Anmerkungen zu den figu-ral verzierten Bronzesitulen aus Grab 33, Hügel III vonNovo mesto-Kandija, Slowenien. Arheološki vestnik 62,231–260.

Eibner, A. 2001: Die Eberjagd als Ausdruck eines Heroentums? Zum Wan-del des Bildinhalts in der Situlenkunst am Beginn der La-tènezeit. In: Gediga, B. — Mierzwiński, A. — Piotrowski, W./Hrsg./: Die Kunst der Bronzezeit und der frühen Eisen-zeit in Mitteleuropa. Biskupiner Archäologische Arbeiten 2.Wrocław – Biskupin, 231–279.

Eibner, A. 2003:Luxus in der Situlenkunst. In: Leskovar, J. — Schwan-zar, Ch. — Winkler, G. /Hrsg./: Worauf wir stehen. Archäo-logie in Oberösterreich. Wien, 295–310.

Eibner, A. 2008: Der Faustkampf – ein Aufnahmeritus in den Kriegerstand?Gedanken zu einem integrierenden Bestandteil des „Situ-lenfestes“. In: Gediga, B. — Piotrowski, W. /Hrsg./: Urge-schichtliche und Frühmittelalterliche Kunst als historischeQuelle. Biskupiner Archäologische Arbeiten 6. Biskupin –Wrocław, 151–195.

Eibner, A. 2012a: Männer in Wafen: Kämpfer oder Tänzer? Archaeolingua 25.Festschrift for Erzsébet Jerem in Honour of her 70th Birth-day. Budapest, 159–194.

Eibner, A. 2012b: Gehen, Fahren, Reiten in der Eisenzeit – anhand der Dar-stellungen in der Situlenkunst. Mitteilungen der Antropo-logischen Gesellschaft in Wien 142, 29–60.

Eibner, A. 2012c:Herrschaftslegitimation und Religionsausübung – dar-gestellt anhand von Situlendenkmälern. In: Amman, P./Hrsg./: Kulte-Riten-religiöse Vorstellungen bei den Etrus-kern und ihr Verhältnis zu Politik und Gesellschaft. Wien,345–378.

Eibner, A. 2014:Arbeitsdarstellungen im Umfeld der Situlenkunst. Mittei-lungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 144,35–60.

Eibner, A. 2015: Feste und Rituale in der Situlenkunst. Mitteilungen derAnthropologischen Gesellschaft in Wien 145, 55–84.

Eibner, A. — Forstenpointner, G. 2009:Zu Fragen der eisenzeitlichen Pferdegeschirrung undDeichselbefestigung nach den Bildbelegen. Mitteilungender Anthropologischen Gesellschaft in Wien 139, 217–230.

Gabrovec, S. 1992:Etruskischer Niederschlag in Slowenien. In: Etrusker nörd-lich von Etrurien. Etruskische Präsenz in Norditalien undnördlich der Alpen sowie ihre Einflüsse auf die einheimi-schen Kulturen. Akten des Symposions von Wien – SchloßNeuwaldegg. Wien, 203–218.

Gleirscher, P. 2009:Ente, Entenmann und Heros in der Situlenkunst. Zu my-thologischen Deutung eines Deckelfrieses mit Tierbildernaus Weisenberg (Kärnten). Germania 87, 411–436.

Hauser, F. — Schönfelder, M. 2014: Über die Alpen nach Nordosten – etruskische und alpineFunde in Böhmen und Polen aus dem 6. und 5. Jahrhun-dert v. Chr. In: Alberti, G. — Féliu, C. — Pierrevelcin, G./éd./: Transalpinare mélanges offerts a A.-M. Adam. Bor-deaux: Ausonius éditions, Mémoires 36, 435–445. Chytráček, M. 1983: Nové poznatky o halštatsko-laténských bronzových nádo -bách z Čech — New evidence on Bohemian bronze utensilsof the Hallstatt-La Tène period. Archeologické rozhledy 35,427–451.Chytráček, M. 2012:Böhmen im überregionalen Verkehrsnetz der Hallstatt-und Frühlatènezeit. Die Entstehung einer neuen Kunst-form und die Herausbildung zentraler Befestigungen wäh-rend Ha D3 und LT A. In: Pare, Ch. /Hrsg./: Kunst undKommunikation. Zentralisierungsprozesse in Gesellschaf-ten des europäischen Barbarikums im 1. Jahrtausendv. Chr. Teilkolloquium im Rahmen des Schwerpuktpro-grammes 1171 der Deutschen Forschungsgemeinschaft„Frühe Zentralisierungs- und Urbanisierungsprozesse. ZurGenese und Entwicklung frühkeltischer Fürstensitze undihres territorialen Umlandes“. Mainz. 191–220.Chytráček, M. — Metlička, M. 2004: Die Höhensiedlungen der Hallstatt- und Latènezeit in West-böhmen. Mit Beiträgen von Petr Pokorný und René Kyselý.Památky archeologické – Supplementum 16. Praha: Ar-cheologický ústav Akademie věd České republiky. Krause, D. 1996:Hochdorf III. Das Trink- und Speiseservice aus dem spät-hallstattzeitlichen Fürstengrab von Eberdingen-Hochdorf(Kr. Ludwigsburg). Forschungen und Berichte zur Vor- undFrühgeschichte in Baden-Württemberg 64. Stuttgart.Parzinger, H. 1991:Vortrag zur Jahressitzung 1991 der Römisch-Germani-schen Kommission. Inandiktepe – Este – Pozo Moro. Be-merkungen zur frühen Bilderzählung. Sonderdruck ausBericht der Römisch-Germanischen Kommission 72, 5–44.



Claire Taylor — Kostas Vlassopoulos /Eds./Communities and Networks in the Ancient Greek World

Oxford University Press, Oxford 2015316 strán7 obr., 15 tab.ISBN 978-0-19872-649-4

Recenzoval:Denis HakszerÚstav pro klasickou archeologii FF UKCeletná 20, CZ 116 42 Praha [email protected]

Existencia, dynamika a transformácia politických, ekono-mických či spoločenských sietí zaniknutých civilizácií pred-stavuje významnú oblasť archeológie a histórie. Od prvýchpokusov využitia tohto prístupu síce ubehlo už zhruba pol-storočie, no až posledné dve dekády zaznamenali značnýzáujem o štúdium sietí. Samozrejme, archeológia aj histó-ria so sieťami pracujú, no ich využitie býva častokrát ob-medzené do podoby metafory interakcie, pričom ich heu-ristický potenciál zostáva nepovšimnutý. Aj napriek sku-točnosti, že analýza sietí si stále hľadá svoje miesto v týchtodisciplínach, je evidentné, že možnosti jej aplikácie akonosný metodologický rámec výskumu v žiadnom prípadenie sú zanedbateľné. Jednou z prác, ktorá upozorňuje naprínos takéhoto prístupu je aj publikácia Communities adNetworks in the Ancient Greek World od editorskej dvojiceClaire Taylor a Kostas Vlassopoulos, ktorú vydalo v roku2015 vydavateľstvo Oxfordskej univerzity. Práca si všímadiverzitu a dynamiku sietí v klasickom a rano-helenistic-kom Grécku s primárnym dôrazom na oblasť Athén. Publi-kácia je rozdelená na Úvod a 4 časti, pričom každá z nichsa zameriava na určitý aspekt sledovanej problematiky.

V úvode publikácie (An Agenda for the Study of GreekHistory) editorská dvojica oboznamuje čitateľa s problema-tikou a zamýšľa sa nad súčasnou percepciou gréckychdejín. Autori tu sumarizujú jednotlivé teoretické prístupyv rámci štúdia gréckych dejín a podrobujú kritike prevlá-dajúci funkcionalistický prístup, ktorého primárnym inter-pretačným východiskom sú jednotlivé mestské štáty -poleis a ich občania. Pri nazeraní na iné typy komunít(napr. otroci, cudzinci) a siete, ktoré ich prepájajú, tradičnýprístup zaostáva. Najmä v otázkach dynamiky sietí a ichvplyvu na štruktúru týchto komunít vidia autori výcho-disko v spojení dvoch konceptuálnych prístupov – teóriesietí a výskumu formácie komunít. Aplikácia tohto prístu-pu je viac-menej centrálnou pre celú publikáciu a vytvárapriestor pre komplexnejšie vnímanie interakcií mestskýchštátov so širším okolím.

Druhá kapitola (Social Networks and Social Mobility inFourth-Century Athens) od editorky Claire Taylor otváraprvú časť publikácie. Všetky tri príspevky v tejto časti sledujú diverzitu sietí na úrovni jednotlivých komuníta úlohu, ktorú zohrávalo náboženstvo pri vzniku týchtosietí. Autorka tu analyzuje dedikačné nápisy z Athén v ob-dobí medzi neskorým 4. st. a raným 3. st. a hľadá spôsob,akým možno prekročiť hranice medzi spoločenskými sku-pinami (občania, ženy, otroci, metoici) a pochopiť vzájomnéinterakcie medzi nimi. Kontakty medzi jednotlivcami z rôz-nych skupín a výsledné spoločenské siete vníma autorka

ako nástroj zvyšovania spoločenského postavenia a ná-sledné skupinové dedikácie považuje za prejav upevňova-nia týchto sietí (s. 40). Takéto dobrovoľné skupiny mohlibyť komunitami, v ktorých spoločenská polarita nemuselazohrávať kľúčovú rolu, pričom ich základom bolo spoločnénáboženstvo a kult.

V tretej kapitole (Ancient Greek Religion: ‘Embedded’ …and Embodied) sa Esther Eidinow takisto venuje nábožen-stvu, avšak primárny dôraz kladie na úlohu kognitívnychsietí pri jeho štúdiu. Príspevok vychádza z prác RobertaParkera a Christiane Sourvinou-Inwood a analyzuje posta-venie náboženstva v rámci spoločnosti na základe athén-skych súdnych prejavov (Parker 1986; Sourvinou-Inwood2000). Autorka navrhuje odklon od tradičného prístupuk mestským štátom, ktorý sa sústreďuje na zdanlivú do-minanciu verejného náboženstva a zastáva názor, že gréckenáboženstvo by malo byť vnímané ako séria sietí, ktoráspájala jednotlivcov cez množstvo prepojení, pričom jednýmz týchto prepojení mohla byť aj sloboda prejavu za účastiiných členov komunity.

V štvrtej kapitole (‚Playing with Scales‘ in the ClassicalCity: The Case of Marathonian Tetrapolis) sa Paulin Ismardzaoberá náboženskou topografiou na príklade marathón-skeho Tetrapolis, zoskupenia navzájom prepojených svätýňs rozličnými úrovňami príslušnosti k samotnému Tetrapo-lis. Jednotlivé prepojenia tvorili náboženskú sieť, ktorá spá-jala rozličné skupiny obyvateľstva. Zvolený prístup násled-ne umožnil autorovi definovať priestorové rozloženie sietea rôznorodosť úrovní, na ktorých táto sieť fungovala. Ta-káto perspektíva naznačuje, že náboženský život komunity,ktorá je súčasťou mestského štátu, nemusel byť obme-dzený jeho hranicami.

Piata kapitola (Plotting Strategies, Networks and Commu-nities in Classical Athens: The Evidence of Slave Names) jeprvou z druhej časti publikácie. Táto časť združuje prí-spevky zaoberajúce sa vznikom komunít otrokov a metoi-kov a vplyvom interakcií s athénskymi občanmi na tietokomunity. Vlassopoulos sa vo svojom príspevku pokúšaidentifikovať otrokov na základe ich mena. Kritizuje tézu,podľa ktorej bola väčšina otrockých mien cudzieho pôvodua následne dokazuje, že mnohí otroci sa volali podobne akoobčania mestských štátov. Túto tézu považuje za produktathénskeho divadla, ktorý nezodpovedal skutočnosti. Ne-jednoznačnosť mien vysvetľuje autor rôznymi formami in-terakcie občanov s otrokmi, pričom naznačuje, že zvýšenýpočet otrokov mal za následok obrat vo vnímaní mladšíchgenerácií, ktoré už neboli vnímané ako cudzie do takejmiery ako tie predchádzajúce. Používanie domácich (ob-čianskych) mien tak mohlo byť prejavom snahy o akúsispoločenskú mobilitu medzi vrstvami obyvateľstva.

Peter Hunt sa v šiestej kapitole (Trojan Slaves in Classi-cal Athens: Ethnic Identity Among Athenian Slaves) sústre-ďuje na proces, akým komunity otrokov upevňovali svojuidentitu cudzincov. Aj napriek tomu, že prístup ku kultúreotrokov je značne obmedzený nedostatkom prameňov, au-tor argumentuje, že nie je nemožný. Situáciu otrokov pri-rovnáva k modernejším príkladom otrokov v „Novom svete“a usudzuje, že otroci s konkrétnym pôvodom boli oveľaschopnejší zachovávať svoju rodnú kultúru, a tak vytváraťvlastné komunity v Athénach. Hunt ďalej predpokladá, žetoto zachovávanie identity bolo efektívnejšie u jednotlivcov,ktorí sa do otroctva dostali až počas svojej dospelosti,a teda už s osvojenou identitou. Kapitola sa venuje aj pre-beraniu gréckych modelov pri konštruovaní vlastnej iden-tity cudzích menšín.

V siedmej kapitole (Metics in Athens) sa Ben Akrigg ve-nuje životu otrokov a pokúša sa objasniť prítomnosť rela-tívne vysokého počtu metoikov v Athénach počas klasic-kého obdobia. Interpretáciu tohto vysokého počtu (až 30tisíc, ako uvádza v ďalšej práci: Akrigg 2011) na základepredstavy o migrácii za prácou považuje autor za príliš



zjednodušujúcu a nepostačujúcu. Následne ponúka alter-natívnu interpretáciu, podľa ktorej mohol tento vysokýpočet metoikov súvisieť s vysokým počtom otrokov v Athé-nach, pričom veľkú časť metoikov mohli tvoriť práve pre-pustení otroci. Akrigg sa tu zamýšľa aj nad možnými stra-tégiami prepustených otrokov, ktorí namiesto toho, aby savrátili do domoviny, uprednostňovali zotrvanie v Athénach,kde stále mohli ťažiť zo sietí kontaktov, ktoré si počas otroctva vybudovali či z prípadnej podpory niekdajšíchpánov.

Ôsmou kapitolou (Naval and Grain Networks and Asso-ciations in Fourth-Century Athens) otvára Vincent Gabriel-sen tretiu časť knihy, ktorá sa sústreďuje na kontaktya siete medzi jednotlivými poleis a mimo nich. V tomto prí-spevku podáva autor obraz athénskej spoločnosti pro-stredníctvom sietí skupín, ktoré zohrávali kľúčové rolyv organizácii námorníctva a obchodu s obilím. Gabrielsenanalyzuje spoločenské siete jednotlivcov a snaží sa ich za-sadiť do geografického a chronologického rámca udalostíspojených s námorníctvom a dodávkami obilia. Všíma si,že tie isté osoby sa objavujú v oboch oblastiach, pričompredpokladá vzájomnú interakciu a prekrývanie politic-kých a ekonomických sietí týchto jednotlivcov. Je tedamožné, že tu fungovala akási vzájomná podpora v otáz-kach námorníctva a obchodu, ktorá, ako autor dokazuje,zahŕňala aj athénsku elitu a siahala aj za hranice mest-ského štátu.

V deviatej kapitole (Beyond the Polis: Island koina andOther Non-Poleis Entities in the Aegean) Christy Constan-takopoulou opúšťa územie Attiky a sleduje vytváranie po-litických zoskupení menších štátov (koina) v širšej egejskejoblasti. Cieľom príspevku je poukázať na rozdielne modelykontaktov a sietí medzi Athénami a ostrovnými štátmi. Ka-pitola je založená na analýze epigrafického materiálu z os-trovov Lesbos, Heraklia a Rhodos a všíma si odlišnostiv politickej situácii, keďže na rozdiel od Athén, cudzinci bezobčianskych práv žijúci na týchto ostrovoch sa mohli zú-častňovať politického rozhodovania, ktoré mohlo ovplyvňo-vať všetkých obyvateľov.

Posledná kapitola (Retrospect and Prospect) zároveň pred-stavuje aj poslednú, štvrtú, časť publikácie. John Daviesv nej zbežne sumarizuje všetky predchádzajúce príspevkya vyzdvihuje ich silné stránky, prípadne identifikuje sla-biny. Kapitola sa zamýšľa nad možnosťami aplikácie sie-ťovej analýzy a rovnako aj kritizuje spôsob jej použitiav niektorých z príspevkov. V závere kapitoly autor vyjadrujesvoje pochybnosti o vhodnosti tohto prístupu pre širšiu ob-lasť gréckeho vplyvu, najmä oblasti s absenciou písomnýchalebo epigrafických prameňov.

Na záver je nutné poznamenať, že aj napriek zaujíma-vému príspevku k aplikácii sieťovej analýzy v archeológiia histórii, práca má niekoľko nedostatkov a obmedzení.Najvýraznejším obmedzením je primárna koncentráciana územie Athén, aj keď z hľadiska dostupného mate-riálu a pramennej bázy mohol byť výber značne limi-tovaný. Avšak najväčší nedostatok publikácie spočívapráve v predmetnej aplikácii sieťovej perspektívy. Jed-notliví autori pristupovali k sieťam rozlične, čo určite dokazuje naozaj pestré možnosti, ktoré tento prístup pri-náša, no väčšina autorov použila siete len ako spomí-nanú metaforu interakcie. To sa ukázalo aj pri aplikáciianalýzy spoločenských sietí (social network analysis). Ajnapriek týmto nedostatkom sa však niektorým autorompodarilo preklenúť nedostatok prameňov a rekonštruo-vať vybrané aspekty života nižších vrstiev, ktoré pozor-nosti bádateľov doteraz unikali (Taylor, Vlassopoulos,Akrigg a Hunt). Rovnako pozitívne možno hodnotiť aj prí-spevok Christy Constantakopoulou a jej zameranie sa naširšiu geografickú oblasť v snahe zachytiť regionálne roz-diely v politických modeloch mestských štátov. Všetkypríspevky sú veľmi dobre skoncipované a aj napriek svo-jim nedostatkom môžu inšpirovať k ďalšiemu využitiusieťovej analýzy.

Literatúra

Akrigg, B. 2011:Demography and classical Athens. In: Holleran, C. — Pud-sey, A. /eds./: Demography and the Graeco-Roman World:New Insights and Approaches. New York: Cambridge Uni-versity Press, 37–59.Parker, R. 1986:Greek Religion. In: Boardman, J. — Griffin, J. — Murray, O./eds./: The Oxford History of the Classical World. Oxford:Oxford University Press, 254–274.Sourvinou-Inwood, C. 2000:What is a Polis Religion? In: Buxton, R. /ed./: Oxford Rea-dings in Greek Religion. Oxford: Oxford University Press,13–37.



Susanne Sievers — Matthias Leicht — Bernward ZiegausErgebnisse der Ausgrabungen in Manching-Altenfeld1996 bis 1999. Teil 1: Text und Beilagen. Teil 2: Text. Die Ausgrabungen in Manching, Band 18

Römisch-Germanische Kommissiondes Deutschen Archäologischen Instituts Reichert Verlag, Wiesbaden 2013ISBN 978-3-89500-755-2

Recenzovala:Alžběta DanielisováArcheologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Záchranný archeologický výzkum, který v letech 1996–1999 probíhal na laténském oppidu Manching v poloze Al-tenfeld, odkryl plochu o celkové rozloze 6 ha. Výsledkya nálezy za čtyři roky výzkumu (1996–1999) představujeSusanne Sievers (hlavní editor) a Matthias Leicht (vedoucívýzkumu) ve spolupráci s řadou přizvaných specialistů. Odroku 1969 byly poznatky o této aglomeraci prezentoványv sérii »Ausgrabungen in Manching«, z nichž tato publikaceje 18. v řadě (Band 18). Jedná se o monumentální dílo nanejvětší zkoumané ploše, které kdy bylo na Manchinguuskutečněno. Prezentovaná dvousvazková publikace navíce než 750 stranách ukazuje, že Altenfeld je skutečně klí-čovou plochou, co se týče významnosti nálezů i sídlištnístruktury, nejenom pro poznání dějin Manchingu samot-ného, ale také jeho okolí. Souvisle osídlený prostor zkou-mané plochy na Altenfeldu v severozápadní části oppidanavazuje jednak na hlavní východo-západní komunikaciprobíhající napříč oppidem a na u ní položený tzv. řemeslnýareál a jednak na svém severním okraji lemuje zanikléslepé rameno, u kterého se nacházelo potenciální přísta-viště intra muros. Výzkumem bylo doloženo celkem šest sí-delních fází, které jsou datovány od konce 3. do poloviny1. století př. n. l. (LT C1b – LT D1b). V publikaci jsou kromědetailního funkčně-chronologického rozboru představenynálezové situace (tj. rekonstrukce sídlištní struktury) a ze-jména rozsáhlé a často klíčové soubory hlavních kategoriímateriální kultury. Bylo tak zjištěno (resp. potvrzeno), žepodél hlavní komunikační osy se rozkládal řemeslný areáls výraznou koncentrací specializované výroby, kde domi-novalo zpracování železa a bronzu, ale i ražba mincí a pro-dukce keramiky. Severním směrem zástavba nabývala dvor-cového charakteru, vymezeného ohradními žlaby, a množstvíluxusních nálezů svědčí o přítomnosti vyšší společenskévrstvy. Zde byl také učiněn nejvýznamnější nález, a to depot483 zlatých bójských statérů a zlatých slitků.

Samostatné studie jsou věnovány jednotlivým tematic-kým celkům počínaje (svazek 1) rekonstrukcí sídlení zá-stavby a chronologií jednotlivých stavebních fází (M. Leicht),rozborem kategorie „drobných nálezů“, které umožnily de-tailní typo-chronologickou analýzu (S. Sievers), analýzoustavebních materiálů jako je dřevo (J. Wiethold) a kámen(M. Trappe), a sedimentologickou genezí přístaviště ve slepém rameni Dunaje v poloze „Dürre Au“ (M. Leopolda J. Völkel). Především ve svazku 2 jsou poté prezentoványstudie přizvaných specialistů, kteří v mnohých případechnabízejí nový pohled na organizaci specializované výrobya strukturu zástavby na Manchingu. Problematika zpraco-

vávání železa je jedním z hlavních témat této publikace. Dojednotlivých kapitol přispěli G. Gassmann a A. Schäfer, Ch.Raub a R. Schwab příspěvky týkajícími se technologie zpra-cování a proveniencí železa zpracovávaného na Manchingu,a prezentujícími analýzy strusek a rekonstrukci techno-logických postupů a recyklačních procesů. Postup při zpra-covávání bronzu na základě archeometrické analýzy bo-hatého inventáře zahloubené chaty 1034a2 přibližujeR. Schwab. Antrakologická analýza (J. Wiethold) posky-tuje přehled stavebního a palivového dřeva, a umožňujetak společně s analýzou makrozbytků (H. Küster et al.)rekonstrukci životního prostředí v době osídlení oppida.Poprvé je v případě Manchingu představena analýza využívaných hornin, zejména v případě rotačních mlýnů(M. Trappe), které pocházejí ze spádové oblasti oppida.Stavební materiály (včetně vápenné malty) byly zkou-mány W. Scharffem. Zvláštním pozornost je v druhémsvazku věnována prezentaci a rozboru depotu mincí ob-sahujícího 483 zlatých statérů a zlatých slitků (B. Zi-egaus), nalezeného v prostoru ohrazeného dvorce v zóně3 (viz kapitola od M. Leichta, svazek 1). Silný „bójský“ (tj.východní, z oblasti středního Podunají) vliv v nálezovémsouboru je vysvětlován přítomností osob z „bójského“území, která je dle autorů rovněž potvrzena analýzamiizotopů stroncia z početných lidských kosterních pozůs-tatků (M. Schweissing). V rozsáhlé studii je představenataké keramika (R. Gebhard) a její kvantitativní analýza(V. Salač, R. Neruda a T. Kubálek). Antropologický rozborsídlištních nálezů lidských kostí (E. Hahn) je následovánarcheozoologickou kapitolou shrnující nálezy z jednotli-vých sídelních zón, zvláštních kontextů a chronologic-kých stupňů (H. Obermaier). Závěrečné shrnutí (S. Sievers)zhodnocuje osídlení lokality z hlediska prostorového, časo-vého a funkčního v celkem šesti fázích mezi stupni LT C1b– LT D1b.

Interpretaci organizace prostorové struktury a chara-kteru zástavby se věnuje M. Leicht. Stať prezentuje větši-nou rekonstrukci nadzemních staveb, protože zahloubenéchaty jsou na Manchingu spíše vzácné; na Altenfeldu jichna celé ploše bylo vykopáno jen sedm. Celkem bylo ze sto-vek prozkoumaných kůlových jamek rekonstruováno 98půdorysů nadzemních staveb, od nejjednodušších čtyř-a šestikůlových hospodářských skladovacích konstrukcí pokomplikovanější vícelodní půdorysy budov, kterými se v 90.letech zabýval již např. F. Schubert. Některé půdorysy mo-hou ve změti superpozic vzbuzovat spíše rozpaky (např. Ge-bäude 18, 32). V prostoru severně od hlavní komunikacea řemeslného areálu se v prostoru vymezeném ohradnímižlaby vyskytovaly dvě stavby v základových žlabech, ne-soucí označení „speciální stavby“ (Sonderbauten), u nichžse, vzhledem k podobnosti s první konstrukční fází cen-trální „svatyně“, předpokládá rituální funkce (zejménau stavby 25). V sídlištní zástavbě je pozorována pravidelnápřítomnost studen (celkem 67), zejména v prostoru tzv. ře-meslného areálu v jižní části plochy a rozebírány jsou také3 dochované hrnčířské pece. M. Leicht v závěru studie dělíplochu do pěti zón s různým druhem zástavby, kterou po-sléze usazuje do funkčně chronologického rámce. Zóna 1jižně od hlavní komunikace (existující minimálně od stupněLT C2) je asociována s řemeslným areálem s koncentracíspecializované výroby a prakticky bez nadzemních staveb,zóna 2 obsahuje množství zahloubených jam/objektů (ni-koliv ale studní), zóna 3 obsahuje husté několikafázovéosídlení s koncentrací povrchových budov a zde se také na-cházejí ony zvláštní budovy, interpretované jako kultovnístavby. Zóny 4 a 5 jsou potom charakteristické přítomnostíohradních žlabů vymezujících dvorcovou zástavbu. Kon-centrace bohatých nálezů v zóně 4 dává tušit přítomnostelitní společenské vrstvy v této části oppida. Zde byl navícučiněn pravděpodobně nejvýznamnější nález na Manchingu,a to depot zlatých statérů (datovaný do fáze LT D1a). V zóně5 se v prakticky prázdném prostoru nachází velká hospo-dářská stavba. Chronologický vývoj zástavby je sledován



od počátků ve fázi I (LT C1b), přes vrchol ve fázi IV (LT D1a)až do celkového úpadku, kdy je také pozorován rozpad tra-diční prostorové struktury, který se mimo jiné projevujezměnou orientace staveb. Analýza stavebních materiálů sezabývá především chemickým a mineralogicko-petrografic-kým rozborem mazanice, která je doplněna i o analýzu vý-mazu otopných zařízení – stěn pecí, ohnišť a výhní.

Rozsáhlá a vcelku zásadní kapitola je věnována drob-ným (bronzovým, skleněným a železným) nálezům – tedy„Kleinfunde“ (S. Sievers). Tato část obsahuje komplexnípředstavení hlavních typologických a funkčních materiálo-vých skupin včetně výjimečných nálezů, jakými jsou např.olověné závaží s figurálním reliéfem, bronzové pochvy nanůž, fragmenty plechů s figurální výzdobou, bimetalickýzákolník, millefiorové sklo atd. Materiál je představován vefunkčních kategoriích – šperk (spony – např. i první sponatypu Almgren 18 na Manchingu, opaskové zápony, kru-hový šperk), zbraně (výjimečné nálezy jako drátěné pancíře,celé kování pochev meče, dýka). Mezi výjimečné nálezypatří drobná bronzová plastika hippokampa (kůň s rybímocasem), který byl připevněn na původně organický pod-klad. Jeho nález v blízkosti „zvláštních budov“ (Sonderbau-ten) by mohl svědčit o jeho rituální funkci. Podobně inter-pretovány jsou nepočetné nálezy kovových plastik zvířecíchrohů, uší nebo kopyt, původně také zřejmě součástí plastikz organických materiálů. Mezi běžné nálezy lze počítat po-četné fragmenty zemědělského náčiní, a dalšího nářadí.Zvláštním nálezem je olověné závaží s reliéfní výzdobou;analogický nález z r. 1962 byl publikován W. Krämerem.Je interpretováno (B. Zieghaus) jako „zpodobnění osoby vý-znamné v souvislosti s ražbou mincí“ (torques, váhy a psacínástroj v rukou). Kolekci drobných nálezů doplňují bron-zové vážky, toaletní a lékařské nástroje. K již známým, alevýrazným nálezům patří (v poněkud nelogickém řazení) že-lezná souprava k ohništi s býčími hlavičkami, různé nože(některé zastoupené bronzovými pochvami), brousky, ro-tační mlýny, kování věder (plechy, držadla …), skleněné ná-doby, klíče a zámky, součásti koňských postrojů, vozů,zákolníky (s nálezem bimetalického zákolníku s analogiív Berching-Pollantenu), různá další kování a kroužky z růz-ných materiálů (bronz, železo, kost), a další. Poněkud pře-kvapivá je absence kategorie tzv. Středomořského importu(kromě jednoho kusu pánve Aylesfordského typu), běžnána jiných lokalitách a i v jiných polohách na oppidu.Funkčně typologickou analýzu doprovází podrobný rozbordokladů kovozpracovatelské výroby v poloze Altenfeld, ro-zebírány jsou zde především početné nálezy nástrojů spe-cializované výroby a kategorie pod souborným označením„šrot“. Těžiště dokladů specializované výroby se nacházív „řemeslném areálu“ (zóna 1). Podrobněji je v tomto kon-textu rozebírán inventář zahloubené chaty 1034a a depotbronzových zlomků, šrotu (1103-2g/2ga – přes 300 kusů),datovaný sponou Almgren 65 do LT D1b, které autorka in-terpretuje v kontextu hospodaření se surovinou i jako ri-tuální uloženinu. Závěrem se věnuje zvláštnímu nálezuv kontextu objektu 1490a, narušeného výstavbou hlavníkomunikace, který je interpretován jako „elitní nález hro-bového charakteru“. Ten obsahoval četné fragmenty ple-chu, původně součásti kování vozu, z nichž některé bylyzdobeny rytými zoomorfními motivy koňů. Nacházel se zdei bimetalický zákolník s bronzovou lidskou hlavičkou. Objektobsahoval také hroty šípů, nástroje (pilu) či kování kosy.

Druhý svazek je věnovaný jednotlivým kategoriím nálezůsouvisejících především se specializovanou výrobou. Zpra-cování neželezných kovů se věnuje jediná kapitola, kteráprezentuje nálezový soubor ze zahloubené litecké dílny1034a2 (R. Schwab). Chemické složení jednotlivých před-mětů je analyzováno pomocí EDRFA a jsou zde prezento-vány i technologické postupy na základě metalografickýchrozborů. Autor kapitoly se na tomto místě zabývá i otáz-kami legování olovem a recyklací slitin mědi. Jak již bylouvedeno na začátku, velký prostor je věnován železářskévýrobě. V několika kapitolách jsou následně rozebírány

aspekty související s proveniencí železné suroviny, výrob-ními a technologickými postupy při výrobě zbraní a ná-strojů na základě metalografických analýz (R. Schwab),jakož i s otázkou recyklace železa. Podrobnou analýzu stru-sek představuje A. Schäfer; z polohy Altenfeld pochází nej-početnější kolekce železářských strusek dosud vykopanýchna oppidu (celkem 380 kg). Kolekce zahrnuje početné plan-konvexní slitky, tedy kovářskou surovinu pocházející z nís-tějí zahloubených pecí. Kolekci doplňují součásti výhnía výhňových zařízení. Z prostorové koncentrace vyplývá, ženaprostá většina kovářské výroby (nebyla přímo doloženavýroba hutnická) se koncentrovala v zóně 1, tedy v řemesl-ném areálu. Směrem na sever do prostoru hlavní komu-nikace a dvorců se rozptýlené nálezy strusky dají inter-pretovat spíše v souvislosti s postdepozičními procesy, pla-nýrkami (úpravou komunikačních prostorů), a případněomezenou nebo krátkodobou výrobou (zóna 5 s pozůstat-kem výhně). Závěrečná syntéza poznatků zahrnuje celkovývývoj železářské výroby v oblasti bavorského Podunají (G.Gassmann, A. Schäfer), která shrnuje především výchozyželezné rudy v oblasti bavorského Podunají, včetně jejichchemických analýz, představuje hutnickou lokalitu Ingol-stadt-Etting, a závěrem hovoří přímo o „počátcích výrobyželeza v bavorském „Donauraumu““. Analýzu otopných za-řízení a technické keramiky doplňuje C. J. Raub.

Výsledky výzkumu na Altenfeldu zásadním způsobemobohatily poznatky týkající se mincovní produkce a cir-kulace zlatých a stříbrných mincí na Manchingu. Klíčovýmprvkem této kapitoly je publikace mincovního depotu, nale -zeného v roce 1999 v prostoru ohrazeného dvorce v zóně 4,který obsahoval 483 zlatých statérů (a jeden zlatý slitek), původně v organickém obalu (látkovém pytli), ze kterého sedochovaly tři bronzové kroužky. Depot byl pravděpodobněuložen v kůlové jamce. Zásadním zjištěním je, že se jednáo tzv. bójské ražby, mušlovité statéry produkované v oblastistředního Podunají a Čech, což vrhá nové světlo na spek-trum a zejména intenzitu kontaktů mezi Bavorskem a Če-chami v pozdní době laténské (homogenita souborunaznačuje, že byl pravděpodobně importován z Čech přímodo Bavorska). Depot je datovaný do stupně LT D1a, do období největšího rozkvětu oppida. Numismatická část sepodobně také věnuje analýzám mincovních razidel, metric-kým parametrům a chemickému složení statérů podle pře-dem definovaných typologických skupin. Detailní analýzebyla také podrobena technická keramika, tyglíky a min-covní destičky, jichž pochází z Altenfeldu celkem 35. Pozo-rované jevy, týkající se produkce zlatých a stříbrných mincíjsou sledovány v kontextu celého Bavorska, zejména jižněod Dunaje.

Následující kapitoly jsou věnovány zpracování keramic-kého souboru (R. Gebhard). Je překvapivé, že keramice jevěnováno poměrně málo prostoru, nicméně posloužilasvému účelu, kterým bylo zejména chronologické zhodno-cení nálezového souboru ve vztahu k prostorovým kontex-tům a definovaným fázím osídlení. Samostatná kapitolaje věnována zvláštním formám a importům, které obsa-hují exempláře kampánské keramiky a amfor. Kvanti-tativní zhodnocení na vybraných čtyřech objektech před-stavuje kapitola, která je pravděpodobně zaměřena na pre-zentaci metodiky kvantitativního vyhodnocování velkýchsouborů (V. Salač, R. Neruda, T. Kubálek).

Poměrně rozsáhlou nálezovou kategorií jsou možná pře-kvapivě lidské pozůstatky (E. Hahn). Lidské kosti, tím méněcelé skelety, se na českých nebo moravských lokalitách zda-leka nenacházejí často, nicméně v případě Manchingu sejedná o jev zcela pravidelný. Na Altenfeldu bylo shromáž-děno celkem 412 jednotlivých kostí, z nichž naprostá vět-šina patřila fragmentům kostí lebečních, případně přímocelým lebkám (celkem 45). V několika případech (např.studna 1024a a jáma 1206a2) bylo konstatováno rituálníuložení lebky společně s deponováním keramiky a zvířecíchkostí. Celkem ve čtyřech případech byl nalezen částečnýnebo celý skelet a ve dvou případech se hovoří o nálezech



hrobového charakteru. Analýza izotopů 87Sr/86Sr u vybra-ných 34 jedinců prokázala nelokální původ a autor pří-spěvku (M. Schweissing) odkazuje na možnou souvislosts oblastí Čech, jakkoliv se to při komplikované geologii če-ského masivu může zdát jako předčasný závěr.

Analýza zvířecích pozůstatků (H. Obermaier) se klasickyzaměřila na kvantitativní vyhodnocení osteologických ná-lezů v rámci jednotlivých sídelních zón v kontextu hospo-dářských strategií aglomerace. Zvlášť je potom rozebíránsoubor z tzv. nálezu hrobového charakteru s pozůstat-ky vozu (1490a). Společně s archeobotanickou analýzou (H. Küster) archeozoologické zhodnocení přináší poznatkyo rozložení jednotlivých prostorových jednotek (pole, pa-stviny, les) uvnitř oppida i jeho okolí.

Závěrečné shrnutí (S. Sievers) představuje vývoj v jed-notlivých sídelních fázích I–VI, tj. ve stupních LT C1b – LT D1b. Rekonstruované události na základě změn v sídelnístruktuře ve fázi VI, stejně jako na přechodu z fáze IV dofáze V ukazují, že v těchto obdobích docházelo zřejmě k zá-sadním událostem v životě aglomerace, které vedly k ná-sledným restrukturalizacím sídelní struktury. Nálezovéspektrum naznačuje, že ony události mohly mít charaktervojenských událostí s katastrofickými důsledky pro obyva-tele oppida. O komplexitě sociální struktury svědčí mimojiné variabilita stavebních struktur, mezi kterými vynikajítzv. zvláštní stavby, které nacházejí paralely v soudobých„viereckschanzích“ a interpretují se jako rituální budovy –svatyně. Je jistě zajímavé, že takové objekty se nacházejív různých místech na Manchingu. Společně s velkýmiohrazenými sídelními jednotkami – dvorci, to vyvoláváotázku, zda máme před sebou prostorovou manifestacirůzných klanů nebo širších rodin s těmito mimořádnýmistavebními jednotkami, jejichž vůdci (druidi?) se od sebenavzájem odlišovali prostřednictvím rituálních staveb. Do-klady (byť zatím stále diskutabilní) bójské přítomnosti naManchingu jsou jiným důležitým aspektem, který vrhánové světlo na strukturu osídlení Manchingu. Autoři před-pokládají, že zejména rozsáhlý řemeslný areál musely vy-užívat různé sociální skupiny. I zde je stále velký potenciálpro budoucí výzkum, neboť komplikovaná společenskástruktura celé osady se teprve ve světle nových nálezů za-číná projevovat. Stejně jako jiné výzkumy na Manchingu,odkryv v ploše Altenfeld výrazně obohatil poznání historieosídlení Manchingu, stejně jako poznání klíčových aspektůorganizace společnosti a produkce v mladé a pozdní dobělaténské. Je jen na škodu, že publikace neobsahuje žádné(tím méně cizojazyčné) resumé.

Christopher Gosden — Sally Crawford — Katharina Ulmschneider /eds./Celtic Art in Europe. Making ConnectionsEssays in honour of Vincent Megaw on his 80th birthday

Oxbow, Oxford – Philadelphia 2014 372 p., countless figures, 60 colour platesISBN 978-1-78297-655-4

Recenzoval:Jan KyselaÚstav pro klasickou archelogii FF UK Celetná 20, CZ 116 42 Praha [email protected]

It is a truth universally acknowledged, that a renowned andunanimously cherished scholar having reached a respect-able age divisible by ten, cannot be without a Festschrift.John Vincent Stanley Megaw turned eighty on 17th April2014. All the other criteria listed above are more than ful-filled by his fruitful career dedicated to study of the art ofIron Age Europe. The inevitable Festschrift orchestrated bythree Oxford scholars was published by Oxbow in 2014.

Most of the 37 papers are presented in English. Frenchcontributions are followed by full-text (!) English transla-tions while the German texts are provided with only fewlines of abstract. Though no great problem for a CentralEuropean reader, this is an unexpected editorial decision.The thematically quite motley papers are chained in a log-ical order (not followed in this review), the editorial work isimpeccable. The figures in the papers are all black andwhite but a selection among them is repeated in colour inthe annexed plates. All in the volume provides top level re-search quality, is extremely neat from the formal point ofview and yet characterised (in the choice of topics and theirpresentation) with a great deal of informal casualty. Thebook and its addressee have a lot in common.

The volume is ushered by two papers dealing with ele-mentary definition of its central concepts – the Celts and theCeltic art. John Koch in Once again, Herodotus, the Κελτοί,the source of the Danube, and the Pillars of Hercules advo-cates by combining literary, archaeological and linguisticevidence the concept of ‘Celtic from the West’. Though notpersonally advocate of this basic premise I find it mentallystimulating and wish good luck to all who explore thispath. Nevertheless, I cannot help feeling that the way ar-chaeological evidence is wielded in Koch’s paper, is some-what wishful. John Collis in The Sheffield Origins of CelticArt traces by his tried and tested modus operandi the firstuse of the term ‘Celtic art’ in (mostly) British scholarly com-munity and the gradual shift of its significance. Vincent willprobably not agree in all points as is common in discus-sions between these two gentlemen.

The point of Felix Müller’s paper is well synthetised byits title: Theorie der Keltischen Kunst. Ein Versuch. TheCeltic art with its internal coherence and independent de-velopment leaves no doubt as to whether it should be con-sidered an art on its own. However, its extreme specificityand our ignorance of for example the social conditions ofits creators or of the very meaning of its greater part, makeit very challenging to make a step beyond classification andto propose a theoretical framework thereof. Müller brewsa stew of our abstract notions on the Celtic art. As under-standing the meaning of the artworks is often problematic,



the most rewarding approach to reading Celtic art is inMüller’s mind that of its sociological functions as a meansof power legitimisation by the elites and potentially asa constituent of ethnical identity.

The stimulating field of theory of Celtic art goes on withLaurent Olivier’s Les codes de représentation visuelle dansl’art celtique ancien. Olivier reminds us of some elementaryprinciples of pre-historic/’primitive’/children’s representa-tion of reality in which the ‘visual realism’ (true to the nat-ural way of seeing things) is replaced by ‘intellectualrealism’ more interested in the substance of the depictedelements and making use of visual instruments such asmultiple perspective (‘rabatment’ in Olivier’s terminology)and ‘transparency’ of objects whose substance is not visiblefrom the exterior. The author goes on to argue that also theearly LT art follows these representational principles andthat it is in this key that the figural representations of theEarly style are to be read including (plausibly) not only thevarious Mischwesens but also (less convincingly) the anti-thetic beasts.

The elusive and polysemic nature of the Celtic art is fur-ther investigated on a case from its late stages: JenniferFoster undertakes a thorough hunt at Hidden faces and an-imal images on late Iron Age and Early Roman horse harnessfrom England and Wales indentifying dozens of humanfaces, birds of prey, owls, horses and ducks hidden amongthe twirls of bronze and red enamel fields (a reader with anaverage dose of imagination easily finds a number of crea-tures not mentioned by the author). These 1st c. AD objectscarry on the tradition of Jacobsthal’s Cheshire cats andsimilar visual riddles although on the continent their voguehad disappeared centuries earlier. These motifs are ex-tremely rare in the insular metalwork and the authorleaves open the question whether the hidden faces andcreatures were actually visible and understandable for thepeople using them and (even!) producing them.

Mitja Guštin’s contribution on The Human Masks of Un-known Provenience provokes some perplexity. Three maskscame to the Museum in Deutschlandsberg at three differ-ent occasions. While the golden one can be linked with fu-nerary habits of Western Balkans, in case of those ofbronze and mainly silver we should probably discuss theirauthenticity rather than their iconographic and stylisticclassification.

The theme of human head representation lingers on alsoin the following papers. Mariana Egri in Heads, masks andshifting identities focuses on a group of ceramic kantharoifrom the Carpathian basin with handle (attachment)s dec-orated by stylised human faces. After a well documentedsynthesis on representation of human heads in the Celticart and in pre-modern societies in general she goes on toargue that the studied pieces represent masks worn by‘master of the sacred’ in ceremonies connected with collec-tive alcohol consumption. Her argumentation is coherent,though relying on too numerous premises (how do we knowthe faces are actually masks?); her interpretation is plau-sible, though in my opinion one of many rather than theonly one conceivable.

We skip to the opposite end of the Celtic (?) world in Fer-nando Quesada Sanz’s paper ‘Off with their heads....!’ onceagain: Images of daggers and severed heads on an Iberianfalcata sword. The story turns around a typical Iberiansword – a falcata – from the region of Murcia, Spain, onwhose blade three human heads are depicted in silverinlay. The author deconstructs very carefully the firststereotypical idea that comes to one’s mind, that we arefaced here with the ‘characteristically Celtic’ têtes coupéesand that there is therefore something Celtic about thissword (or about any other Iron Age severed head depictionor discovery). Cutting off other peoples’ heads and doingnasty things with them is a broadly transcultural phe-nomenon and the obsession of some students of Celtic art

with severed heads as proxy of ‘celticity’ deserves a greatdeal of intelligent scepticism. I have only one doubt, a ques-tion I ask myself often when reading about ‘têtes coupées’:why are the heads depicted on the blade considered sev-ered?

Scepticism towards a severed head is expressed also inthe paper by Natalie Venclová and Jan Royt, A Celtic sev-ered head or Lazarus in the Arms of Abraham? The La Tèneperiod archaeologist and medieval art historian discussa piece of stone sculpture from Bohemia settling on its Ro-manesque rather than La Tène date. Although disappoint-ing for an average reader of the volume, this discovery maydelight Czech medievists as Romanesque sculpture is farfrom abundant in our region. And – as the authors perti-nently add – who knows how much unrecognised Celticsculpture may be hidden in various museum magazines,shelved as mediocre medieval pieces.

Otto-Herman Frey in Zur Attachenzier der Schnabelkan-nen von Basse-Yutz revisits a pair of artefacts dear to Vin-cent Megaw, the Basse-Yutz flagons. Frey almost asks morequestions than he gives answers but Celtic iconology isa mental exercise in which asking question may be moreprecious than answering them. Concerning the answers,Frey suggests interpreting the menagerie on the flagon han-dles along the lines of natural powers driving this world...possible though of course hard to verify.

Flemming Kaul undertakes in his paper (The not so uglyduckling – an essay on meaning) a courageous attempt toread the same Basse-Yutz flagons in the key of Urnfield pe-riod iconography. Could the ‘cheerful duck swim[ming] onthe river of wine on the spout’ (Megaw — Megaw 2001, 78)be a resurrected sun-ship/bird? When exposed by a spe-cialist in Bronze Age solar ornithology, the exegesis doesnot lack convincing coherence. Before I start to believe it,however, I will prefer to go and check how many other LTpalmipedes are willing to corroborate it.

One of the most significant papers in the collection is inmy opinion Thomas Stöllner’s Between ruling ideology andancestor worship: the mos maiorum of the Early Celtic ‘Herograves’. It has always been acknowledged that the late Haand early LT ‘princely graves’ and stone statuary havesomething to do with the Mediterranean. Stöllner does anexcellent job in setting these phenomena into the (archae-ological but most importantly social) context of analogousdevelopments in Iron Age Greece and Italy. One need notagree with every author’s word but one cannot prize highenough his intention and his ability to let archaeology playthe main role on detriment of the tricky written sources(upon which he draws capably) and to go for substance ofthe problem.

The title of Jan Bouzek’s paper, Celtic mercenaries recon-sidered, is luring but a reader expecting a radical departurefrom present conceptualisations of the phenomenon willprobably be disappointed. The author provides a (selective)overview of written sources on Celtic presence in Mediter-ranean militaries without nuancing the status and role theCelts enjoyed in them; these varied radically. The icono-graphical and archaeological supplements are not very in-novative either: long oval shield = depiction of a Celt; anobject of Mediterranean origin in Transalpine Europe orvice versa = arrival/return of Celtic mercenaries. A readereager of a real reconsideration of Celtic mercenaries is ad-vised to consult the numerous recent publications on thesubject by Luc Baray (e.g. 2014).

Hrvoje Potrebica and Marko Dizdar study the Late Hall-statt and Early La Tène gold and silver beads in southeast-ern Pannonia. Apart from the date of their production(6th–4th c. BC) there is little about these biconical beadsfrom sheet metal decorated with filigree or granulation thatcould be termed as Ha/LT. Either produced in northernGreece or imitated in southern Pannonia these jewels arenevertheless associated in burial assemblages with the first



LT objects reaching this region from the north; they thusmark a corridor of cultural communication between centralEurope and southern Balkans anticipating the role laterplayed in this region by the Scordisci.

In East meets West... The stamped pottery from the La Tène cemetery at Fânâtele-Dealul Popi (iud. Bistriţa-Năsăud, RO) by Aurel Rustoiu, the stamped vessels fromFânâtele themselves are mostly stepping stones for generaloverview of this pottery decoration in the entire Carpathianbasin. Stamped pottery is among the elements which arriveto the region in 4th c. BC in the bulk of various LT traitsand that keep reappearing down to LT C1. Along with ves-sels and stamps of western origin, new elements come inplay such as local ‘pre-Celtic’ vessel shapes or stamps in-spired from the eastern Mediterranean, illustrating exem-plarily the cultural melting pot that the Carpathian basinbecame in this period. Rustoiu’s article is conveniently fol-lowed by a paper by Gertrúda Březinová on A vessel withstamped decoration from the Želiezovce collection (SK).

The pottery of Carpathian basin and the Balkans is alsosubject of the following paper by Petar Popović on the fa-mous Balkan kantharoi. Sice the article by V. Kruta andM. Szabó (Kruta — Szabó 1982), these two-handled drink-ing vessels have been believed to be an undisputable signof the Balkan Celts’ hellenisation materialised in adoptionof a characteristically Greek drinking vessel. Although Po-pović does not challenge the traditional view, his paperchanges it in my opinion: kantharoi appear in the Balkansas early as the Eneolithic and remain a characteristicallylocal and abundantly represented ceramic shape until the4th c. AD. The kantharos adopted by the Balkan Celts andmediated through them to the Carpathian basin is a thor-oughly local vessel; even though we can speak about its‘hellenised’ variety, this hellenisation occurred locally al-ready before the arrival of the Celts. This does not abso-lutely mean that the Balkan Celts were not in contact withthe Greeks; it means that they adapted to the habits of theregions they settled in rather than intentionally exposingthemselves to the rays of Hellenic civilisation.

Another story of cultural contact narrated by a group ofartefacts is Tomazs Bochnak’s study on La Tène strapshield bosses from Poland. Polish late Iron Age is charac-terised by the ‘La Tène culture islands’ bordering on terri-tory of Przeworsk culture. Bochnak in his study shows thatwhereas the shield bosses discovered in the LT graves areof the same type as in the territories of Bohemia and Slo-vakia, those from the Przeworsk culture graves find thebest analogies in the west, notably in the Main-Rhine-Mosel area. The former case seems to be a nice example ofinter-Celtic cultural network, whereas in the latter, one recalls Germanic activities before mid 1st c. BC (key-word:Ariovistus). There is, nevertheless, one detail to keep inmind: the two groups of shield bosses are mutually exclu-sive from chronological point of view and in the later periodour knowledge of objects such as shield bosses is extremelylimited in greater part of central Europe. Although it doesnot contradict or compromise the Germanic hypothesis wehave to realise that the situation may have been more com-plicated.

Nathalie Ginoux and Peter Ramsl are responsible fora neat study Art and Craftsmanship in elite-warrior graves:‘from Boii to Parisii and back again...’ Its central point isopen-work decoration on LT B2 militaria (shield bosses,spear heads and applied to scabbards). This technique ischaracteristic of the ‘middle European corridor’ spanningfrom the Paris basin to the middle Danube region with par-ticular concentrations on these two extremities. A strongartistic and probably ideological link between the two re-gions is obvious without any possibility to guess which ofthem (if any) was on the initiative and which on the receiv-ing end of this relation.

As is the habit in Festschrifts, numerous articles arededicated to studies of single more or less spectacular ob-jects. Paul Gleirscher in Fragments of a carnyx from Leisach(Austria) adds a new entry into the list of known carnyces

which has grown considerably over the last decade or so.As is often the case, also the Leisach fragments come froma sanctuary, namely from an Alpine Brandopferplatz.

John Boardman – a rare classicist among the preva-lently barbarian authors – takes us far away from Iron AgeEurope in his analysis of the iconographic motif of Alexan-der the Great viewing the world from aloft (Alfred andAlexander). Based on an (obviously apocryphic) account ofAlexander carried to the skies on the throne pulled by twolarge birds, the motif enjoyed popularity in early medievalart and can claim iconographical analogies from LateRoman, but also – and even more precisely – from Sassa-nian art; some elements can be traced back as far as As-syria. Is it a proof of the motif’s oriental links or rathera warning that similarity need not perforce mean a geneticrelation?

La fibule de Moscano di Fabriano [is] un jalon importantde l’évolution de l’art celtique, that is the main message ofthe paper by Luana and Venceslas Kruta. There is no doubtabout it even for those who prefer a less straightforwardnarrative framework than the one adopted by the Krutas.It is pity that the authors did not dissociate their neatstylistic and contextual analysis from some esoteric inter-pretations uttered with certainty usually reserved for lawsof Newtonian physics (‘coral symbolises the vital forcewhich transforms the dead water from the Other world intothe source of life and energy’ or ‘[the ‘S’ motif is] a symbolicsign of path of the sun between two winter solstices’...).

The interpretation sobriety is on the other hand adoptedby Rudolf Echt in Zum Wenden: der Halsring aus Gehwei-ler-Oberlöser im Saarland. The discussed early LT torcstands out in that its flattened ends bear different enam-elled decoration on either side: an A-A composition schemeon the main side vs. B-C on the flip side. Interestingly,while the decoration of the flip side is executed in the lateststage of the Early style, the scrollwork of the main side isalready heading towards Waldalgesheim. As already men-tioned, Echt refutes to speculate ‘über Tag- und Nachtseite,Sommer- und Winterseite oder Diesseits- und Jenseits-seite’. Rightly so, in my opinion: could not it be, that themain side was carved additionally when the decoration onthe flipside had gone out of fashion?

José Goméz de Soto writes on L’anneau en bronze à têtesde béliers de Chermignac (Charente-Maritime) et de quelquespièces de harnais. La Tène finale de la Gaule de l’ouest. Theauthor lists a series of objects of central European origindiscovered in western Gaul asking a very pertinent ques-tion, to what extent is the eastern origin of these types actually a real thing to what it is due to the history of re-search. Sadly there is no reference to studies by Gilles Pier-revelcin (e.g. 2009) which deal exactly with these questions,exemplified on the same types of objects.

The question whether the presence of La Tène type ob-jects in Trentino is due to presence of Celts or to theiradoption by the native Raeti has a long history. A mould forCeltic-type rings from Sanzeno in the Valle di Non, Trentino,presented by Franco Marzatico is a(nother) proof of thelocal production of La Tène objects (in this case the Kop-pelringe) which has of course very little to do with the eth-nicity of the craftsmen.

A curious artefact – A Dragon from Oberleiserberg – ispresented by Maciej Karwowski. The S-shaped (possibly)steel (!) bar in the shape of a dragon-like creature inter-preted as a hook for fastening the pauldrons of a mail shirt.While fully convinced by the stylistic and functional clas-sification of the artefact I cannot dispel some doubts: whatsense would have making a similar object of steel ratherthan iron? And can such a fragment be interpreted by in-serting it into a macro-political context (‘Norici’, ‘Taurisci’,‘Boii’, ferrum noricum)?

‘... to boldly go where no man has gone before’ is the titleof a paper by Boris Kavur and Martina Blečić Kavur, bothstrong in rhetorics and storytelling as demonstrated by both



the title1 and the paper. A Hatvan-Boldog type sword wasdiscovered among a series of votives in the river of Cetinain Croatia, far from any other find of a LT sword. Basing ona detailed analysis and contextualisation of the object aswell as of the available historiographical evidence, the au-thors consider the sword original from northern Italy(though accepting strong affinities with scabbards from theCarpathian basin) and envisage its arrival to present-dayCroatia within the movements of Celtic mercenaries aroundthe Adriatic documented by the written sources in the 4th

c. BC. The reader is not obliged to believe every detail of thisstory but the main point – contacts between northern Italyand Carpathian basin (no matter in what direction, mostprobably in both) is clearly made and masterly narrated.

Thierry Lejars presents an exceptional paper À l’aube duIIIe s. av. J.-C.: Les fourreaux d’épée à décor estampé surfer. From a scrap of iron sheet discovered in the LT sanc-tuary of Allones (dép. Sarthe, F) unwinds a superb studyof early LT scabbards decorated with interlaced lines ofstamps. Working on several levels from the sword andscabbard parameters, through decoration compositiondown to the tiniest details of each of the stamps and draw-ing on comparanda from the entire visual repertoire of theearly Celtic art, keeping in mind all materials, all artefactcategories and all thinkable regions, Lejars presents inevery respect an analytical study of the highest imaginablelevel. The conclusions he draws from these facts areequally important: this seemingly coherent group of arte-facts was, in his opinion, result of multipolar productionrather than an output of a single workshop; Lejars goes onto claim that in the context of what we call the Celtic art,such multipolar production may have been the rule ratherthan exception. Only similar detailed studies may help usmake more order in this topic.

Unfortunately I do not feel competent to comment on thelast block of papers dedicated to Iron Age art and archae-ology of the British Isles. Andrew Fitzpatrick and MartinSchönfelder believe to have identified among metal findsfrom a votive deposit in Fiskerton, Lincolnshire an objectwhich originally served as a ‘helmet crest’ in the shape ofcharacteristically early LT ‘leaf crown’. Their argumentationis solid and we have no reason to refuse their conclusion.

Snettishan Swansong by I. M. Stead recapitulates theresearch history of a remarkable site, Ken Hill at Snet-tisham. In this area 15 hoards or golden torcs (224 piecesin total!), coins and other artefacts were discovered be-tween 1940’s and 1990’s inside an 8 ha ditched precinctwith a Roman (cult?) building identified in its vicinity. Whysuch a magnificent site is reduced to a mere six pages with-out a single image of the finds? Stead concludes his paperwith a pessimistic postscript summarising his desperateattempts to get Snettisham fully documented and pub-lished in spite of administrative obstacles.

Also The Iron Age open-air ritual site at Hallaton, Leister-shire discussed by Colin Haselgrove and Vicki Score is a rit-ual site comparable with Snettisham. Among its finds thereis a remarkable series of Roman coins and a cavalry helmetboth very early – a ‘peri-conquest’ date – and thus poten-tially hinting at a particular relation of local authorities (?)with the Romans – just arrived or even going to arrive toBritain.

Jody Joy focuses on post-conquest Britain – Roman butnot yet fully romanised – and the ways in which pre-Roman(= ‘Celtic’) art forms were involved in the active and bilateralidentity negotiations in this new world.

Fraser Hunter provides us with an overview of massivemetalwork of north-east Scotland – a consistent groupdated from the brink of pre-Roman through the early post-

conquest period, inserting it into its artistic as well as so-cial context. I wish I understood enough of either of theseto be able to comment adequately.

Even a complete ignorant of insular Iron Age art – suchas myself – is familiar with the Torrs head-piece, the bizarrehorned pony-cap. The cap has been known since 1829 andover this period its authenticity and correctness of its re-construction has often been questioned. C. Stephen Briggsworks with archive sources reaching back to the piece’sdiscovery not only to find out whether the reconstructionis correct or not (it is) but also to get a general better un-derstanding of this puzzling piece.

The few critical remarks I have expressed are of coursepurely subjective opinions and they change nothing on thefact that the quality of the presented papers is as a ruleoutstanding. If I may pick one which made the greatest im-pression on me it is without any doubt Leopold Bloom I andthe Hungarian sword style by Katharina Ulmschneider,Sally Crawford and... Paul Jacobsthal! Ulmschneider andCrawford – investigators of the Jacobsthal archives in Ox-ford – publish one of the short essays, which Jacobsthalused to exchange with Sir John Beazley as presents, intro-ducing it by a wealth of information on Jacobsthal’s life inhis Oxford exile and the difficulties he was obliged to faceduring the war years. They also helpfully provide us withthe indispensable cultural and prospographic backgroundfor full appreciation of the Jacobsthal’s text. He argues init in favour of Hungarian origin of British style of scabbarddecoration. In 1940’s this was a bolt idea to say the leastand in order to account for its inexplicability, Jacobsthalsupplemented his essay with a story (modelled on Joyce’sUlysses) of Leopold Bloom, a Hungarian swordsmaker re-sponsible for this remarkable shift of production. The Ja-cobsthal we see through this essay is someone infinitelyknowledgeable, almost prophetic, in his field of study;someone with enormous cultural background and abilityto draw upon it freely; and at the same time someone ex-plosively witty and unorthodox in the way of doing things.It is remarkable how well these definitions characteriseboth Paul Jacobsthal and at the same time Vincent Megaw.

A cordial Appreciation of Vincent by Mansel Spratlingconcludes the Festschrift.

The volume is an outstanding collection of top qualitypapers by the best researchers in the field. Not only it hon-ourably rend hommage to its addressee, but also it remindsus that study of ancient arts is far from being just pointlessaestheticism (as it is sometimes believed). Only few papersdeal with strictly stylistic or iconographical matters, in ab-solute majority of cases (including the stylistic and icono-graphical ones) art turns out to by a (most efficient) meansfor gaining better understanding of social relations, inter-cultural contact, or the very definition of the Iron Age cul-tures.

Literatura

Baray, L. 2014:Les mercenaires celtes et la culture de La Tène. Critèresarchéologiques et positions sociologiques. Dijon: Editionsuniversitaires de Dijon.Megaw, R. — Megaw, J. V. S. 2001:Celtic Art. From its beginnings to the Book of Kells. Lon-don: Thames and Hudson. Kruta, V. — Szabó, M. 1982:Canthares danubiens du IIIe siècle avant notre ère : Unexemple d’influence hellénistique sur les Celtes orientaux.Études Celtiques 19, 51–67.Pierrevelcin, G. 2009:Ke studiu dálkových kontaktů v pozdní době laténské —Contribution à l’étude des contacts à longue distance à LTfinale. Archeologické rozhledy 61, 223–253.

1 Originating according to Wikipedia (which I was obliged to con-sult on that matter) to my slight disappointment in neither Ki-pling nor Melville but in Star Trek TV show.



Venceslas Kruta L’art des Celtes

Phaidon Press Limited, Paris 2015229 pp. with rich illustrations, mainly colour photographs and drawingsEnglish mutation is with the same picturesISBN 978-0-7148-6951-3

Recenzoval:Jan BouzekÚstav pro klasickou archeologii FF UKCeletná 20, CZ 116 42 Praha [email protected]

Against other books by the leading specialist in Celtic ar-chaeology, the text destined for broader publics brings fivegeneral introductions to artistic epochs, and exhaustive in-terpreting texts to individual objects illustrated in highquality photographs as in guide book to an exhibition.Though destined to broader audience, the survey summa-rized the basic ideas of the author and his synthetic expla-nation of the subject on highly competent level. The firstchapter is devoted to rediscovery of Celtic art, the progressof understanding it as genuine province despite of the factthat little is known of monumental sculpture and architec-ture in stone; the most important works preserved aresmall objects in metals and clay for practical use. The bestof them reached high technical level, mastery in design andexecution even in fine jewellery, coherence and expressivityof the image. Above all it created a stylistic language ex-pressing a perception and interpretation of the world basedon the particular wisdom of the druids and – even withpractical function as dress, horse harness and wagon ac-cessories – it served as imaginations leading towards theinitiation into the esoteric druidic teaching, in a number of aspects similar to Pythagorean philosophy. V. Krutastresses the coherence of its particular message; despitethe inspiration from the Greek and Etruscan models it wasable to choose freely according to its gout, decompose thepictures in a similar way as 20th century European art did,and create in opposition to Greek classicism (classical en-lightenment of Periclean Athens) a message of dynamic,changing, unfixed reality, despite of joint knowledge of bothof them of Euclidean geometry and Anaxagoras astronomy.A particular case mentioned by the author is the horse withhuman head and reversed combination of man with animalhead, specific parallels to East Mediterranean centaurs,Minotaur and sphinxes.

After discussing briefly the formation of Europeanpopulation in the Chalcolithic by Corded Ware and BellBeakers, followed by integration in the Early Bronze Agecivilisations, a general survey is given of establishing moreunified picture of Late Bronze Age and its solar religion, already with some distant relations with the East Mediter-ranean, reflected in the Odyssey, in the legends on the Hy-perboreans and notably by common heroic ideal of elites,the Age of heroes of Hesiod. This situation enabled theelites in Spain, France and even north of the Alps to ac-quire some artistic objects valued as keimelia – mémoires –and messages of a nicer life in the south. V. Kruta pointsout especially the common solar (Urn Field) religion, andthe inspirations taken over already in the 7th century fromthe Phoenicians in Spain and from Etruscans with Situlaart in Italy and Slovenia, as basic forerunners, preparing

later taking over from southern imports the material forcreation the language of Celtic art. I would like to add theeastern inspiration over Scythia and Thrace, even acrossthe Balkans.

The following chapter is devoted to Late Hallstatt art pre-ceding the rise of the Early La Tène style. The geometricrectilinear idiom was in middle of the 5th century changedinto more dynamic idion of the former pattern of languageon the whole territory from the Atlantic to Bohemia (ch. 2),followed soon by the newly uncovered extention in SW Slo-vakia and Lower Austria. Though participating in the samekoine, local variations can be observed of individual mas-ters and their schools. V. Kruta stressed the easy adapta-tions of palmettes and esses into the solar imagery and thatof the idea of Tree of Life. Two isolated petals were used forrepresenting leaves of mistletoe, for dragons griffins andsphinxes offered vocabulary, and from isolated humanheads in frontal view the tête coupée was created, symbolof rapid reincarnation. The unique Hallstatt sheath withmounted warriors and duels represents a transition fromSitula to Early La Tène art.

Ch. 3 called Echoes of Italy discusses the art of the firsttwo thirds of the 4th century, notably in North Italy and itsneighbourhood, enriched by impulses taken over from itssouthern neighbours; ch. 4 (Apogee of continental art) cov-ers late 4th and 3rd century up to the first mint. For my eyesthis period is not without contact with evolution of LateClassical and Hellenistic “baroque” jewellery, while the artof the oppida was acquainted with the simplified style ofGraeco-Roman period applied art, which is reflected in thelate La Tène continental style of the oppida, described inch. 5, for which the new name ‘bucket style’ is used bysome young scholars.

But the substantial message of the Celtic art was differ-ent. V. Kruta reminds the reader of the Diodorus’ story onBrennos at Delphi, similar air is given on the dialogue be-tween Alexander the Great and the Celts on the Danube in335: we fear only that the heaven might fell down on ourheads. They perceived the world around them also in theirart as something not yet changed into mechanic clock as itis for us, but open to unpredicted changes caused by theactivities of divine forces. It represented ‘das Werdende’ ofHeidegger.

A glimpse into the attempts of its understanding is givena. o. by the astrological explanation of the appliqués of theBrno wooden vessel. How dangerous for Rome was the spe-cific wisdom of the Celtic druids can be seen in the massexecutions of this intellectual elite by the Romans, sur-passing even the cruelties of the Jewish wars of Vespasianand Titus.

V. Kruta sees the Celtic art as part of druidic preparationto initiation as far as it was permitted to suggest of otherwisesecret message. The 2nd century Celtiberian art describes in painted pottery and bronze statuettes another world ofheroes and divinities, reminding one of Spanish Late Me-dieval art. Strange enough, even many Celtic oeuvres fromFrance resemble French gothic, other from South Germanythe Suebian renaissance caricatures, while the BohemianEarly La Tène brooches are marked by restrict in expres-sions, fear of exaggeration. Celtic art on the British islesstarts in the 3rd century, after the great campaigns, and de-veloped a rich ornamental vocabulary of floral patterns untilthe Roman conquest by Claudius.

The Gundestrup cauldron consisting of plaques of thetradition of SE Celtic and from lower Danube (the art of thephaleres) brought the message of Celtic imagery to the Ger-manic area with similar legends and mythology (with onlyvery modest expression in visual arts), but the main line offurther development of Celtic art moved after Caesar toBritain, and after the Roman occupation of Britain, to Ire-land. The Irish church claimed direct descent from druidicancestry perceiving the Golgatha mystery and the mission



of Joseph of Arimateia; it baptized the legends and theartistic tradition using traditional patterns of floral deco-ration for illustrations of manuscripts, crosses and appliedarts for church paraphernalia. The whole survey of devel-opment of Celtic art surpasses in its deeper insight and ex-planation of basic ideas behind the surface level othersurveys of the subject, and is inspiring for its readers ingeneral ideas. The Celtic revival participating in the pre-Romanesque sculpture of early medieval Europe also de-serves attention.

For the progress on the path of understanding the sub-ject, however, many interesting ideas bring the commen-taries to individual works, which are too many to bementioned in the frame of the review. The dating followsthe traditional pattern, even the Mšecké Žehrovice headstays in second century. Sometimes the reviewer wouldprefer – according to some parallels in Classical, Hellenisticand Early Roman applied art – slightly different dating, butthis is not essential. What deserves special attention areattempts of deeper understanding of individual oeuvres, inexplaining the meanings and specific messages of particu-lar objects. Notably in our time of banalisation the bookbrings many inspiring ideas useful for further study. In itsconcentration to explaining of individual monuments itrepresents a model case of how to face the nowadays pop-ular spiritless tendencies to restrict the search to the banallevel of mechanical computer comparing of data bases,without deeper understanding of the substantial qualities.

For another approach to study of Celtic art also the sec-ond new book by the author explaining in concentratedform the basics of study of this field, with many drawings,should be recommended.1

Hans-Ulrich Voß — Nils Müller-Scheeßel /Hrsg./Archäologie zwischen Römern und BarbarenZur Datierung und Verbreitung römischer Metallarbeiten des 2. und 3. Jahrhunderts n. Chr. im Reich und im Barbaricum – ausgewählte Beispiele (Gefäße, Fibeln, Bestandteile militärischer Ausrüstung, Kleingerät, Münzen)Teil I–IIKolloquien zur Vor- und Frühgeschichte, Band 22, 1-2

Internationales Kolloquium Frankfurtam Main, 19.–22. März 2009Dr. Rudolf Habelt GmbH, Bonn 2016Römisch-Germanische Kommissiondes Deutschen Archäologischen Instituts gemeinsam mit der Goethe-Universität Frankfurt a. M., Institut fürArchäologi sche Wissenschaften, Abteilung II, Archäologie und Geschi-chte der römischen Provinzen sowieHilfswissenschaften der AltertumskundeISBN 978-3-7749-4064-2

Recenzoval:Vladimír Varsik Katedra klasickej archeológie, Filozofickáfakulta Trnavskej univerzity v Trnave, Hornopotočná 23, SK 918 43 [email protected]

Veľmi obsiahly dvojzväzkový a vyše tisícstranový zborníkz medzinárodnej konferencie vo Frankfurte nad Mohanomo rímskych výrobkoch na území barbarika obsahuje spolu60 príspevkov. Konferencia usporiadaná na jar v roku 2009mala byť akousi „medzibilanciou“ rozsiahleho projektu„Corpus der römischen Funde im europäischen Barbari-cum“ (CRFB). Pre slovenské územie síce zatiaľ plánovanýzväzok publikovaný nebol, korpus ale do istej miery nahrá-dza dizertácia E. Hrnčiarika (Hrnčiarik 2013), ktorá obsa-huje všetky tlačou zverejnené rímske výrobky a ktorejkatalógová časť je členená podľa schémy CRFB. Pre českéúzemie zas v období po konferencii vo Frankfurte vyšiel ob-šírny komentovaný katalóg rímskych mincí (Militký 2010)a katalóg rímskych bronzových nádob z Moravy (Jílek2012). Napriek enormnému rozsahu sa zborník nevenu-je všetkým kategóriám rímskeho „importu“. Až na dva-tri príspevky o terre sigillate je zámerne vyn¨echaná napríkladkategória keramiky alebo skla. Pozornosť je upriamená pre-dovšetkým na kovové predmety (nádoby, spony, súčasti vo-jenského výstroja a mince).

V prvom zo štyroch úvodných príspevkov M. Becker naj-skôr krátko zhrňuje diskusiu k pojmu „rímsky import“.Zdôrazňuje, že pomocou prírodovedných analýz sa do zor-ného poľa bádania dostávajú aj komodity ako potraviny,zvieratá, suroviny, farbivá, oleje apod. Na rozdiel od trvác-nych šperkov alebo kovových nádob ide o spotrebný mate-riál, ktorý si zo svojej podstaty vyžadoval dlhodobý prísun.Taktiež apeluje na prekonanie hraníc medzi rímsko-provin-ciálnym a germánskym bádaním a zároveň ponúka mapyrozšírenia niektorých typov bronzových nádob na rímskomaj barbarskom území. To umožňuje presnejšie ohraničiťnielen cieľové ale aj zdrojové oblasti rímskych výrobkov. Narozdiel od bronzových nádob nie sú produkčné centrá terrysigillaty predmetom diskusií. Rozsiahla štúdia N. Schückerprináša pohľad na výskyt terry sigillaty v celom európskombarbariku. Autorka pripravila distribučné mapy sigillato-vých výrobkov podľa jednotlivých dielní a dielenských okru-hov. Pre českú kotlinu sa potvrdzuje najmarkantnejšívýskyt stredogalských výrobkov z 2. storočia. Taktiež sa po-tvrdil obmedzený výskyt tvarov, ktoré sa dostávali cezrímsku hranicu. Kým v rímskom svete prevládajú taniereslúžiace na servírovanie a konzumáciu jedál, v germán-skom dominuje multifunkčná misa Drag. 37. Svedčí to

1 Le monde des anciens Celtes, Yoran 2015, 397 pp. with many illustrations, ISBN 978-2-36747-012-2.



o aktívnom podiele germánskeho konzumenta pri výberetovaru. Autorka sa vyjadruje aj k problému cesty keramic-kých nádob do rúk Germánov. Z pohľadu rímskeho ob-chodníka bol trh v barbariku zrejme málo atraktívny.Z celého germánskeho územia medzi Rýnom, Dunajoma Vislou je známych 3300 reliéfne zdobených nádob z ob-dobia 250 rokov (t. j. cca 13 nádob na rok). Náklad jednejpotopenej lode pri hispánskom pobreží obsahoval 2700 si-gillatových nádob (t. j. 80 % všetkého tovaru známehoz germánskeho barbarika). Na druhej strane sigillatami bolidobre zásobené obchody v rímskom pohraničí, kde maliprístup aj obyvatelia z limitného predpolia. Keď sa raz ná-doby dostali do rúk Germánov, ďalej sa mohli šíriť vďakavnútrogermánskym vzťahom (výmenou, dary). Podnetné ajkritické myšlienky prináša príspevok M. Erdricha o rímskejkeramike. Autor vyjadruje skepsu voči názorom o prebe-raní rímskych stravovacích návykov (napríklad na základevýskytu mortárií) a zdôrazňuje skôr germánsky konzer-vativizmus vo sfére stravovania, ako aj výroby a úpravy po-travín. M. Erdrich sa taktiež zhoduje s N. Schücker v ná-zore, že za zloženie „nákupného košíka“ obyvateľov zahranicou nebol zodpovedný rímsky obchodník ale germán-sky odberateľ. K problému oneskoreného výskytu terry si-gillaty v nálezových komplexoch z barbarika poukazuje najeden obchod v hornogermánskom Langenhaine/D, kde naregáloch v čase zničenia okolo roku 230 stáli nádoby staréaj 50 rokov. Kniežacie hroby z Lübsowa/Lubieszewa/PLboli témou slávnostnej večernej prednášky J. Schustera.Autor sa sústredil najmä na výskyt kovových a sklenenýchnádob v hroboch germánskej elity, ktoré dokumentujúrímsko-germánske ale aj nadregionálne vnútrogermánskevzťahy.

Sekcia „Mince“ obsahuje štúdiu o obehu mincí vo vý-znamných rímskych mestách na Rýne a Dunaji, po ktorejnasledujú štyri kratšie a regionálne poňaté pojednaniak minciam v barbariku. Úvodná štúdia H. Komnicka kon-štatuje významné rozdiely v zložení súborov mincí vo vy-braných rímskych lokalitách (napr. Mainz, Regensburg,Carnuntum, Brigetio, Sarmizegetusa a i.) v časovom úsekuod roku 96 až po Diocletianovu menovú reformu v roku294. Autor svoju pozornosť upriamuje predovšetkým nabronzové nominály, kde vo všeobecnosti sleduje úpadokcentrálnych ríšskych razieb po roku 192. Na Dunaji (vý-chodne od Carnunta) ich nahrádzajú peniaze z mestskýchprovinciálnych mincovní – v Panónii predovšetkým z Vimi-nacia. Na Rýne a v Raetii ich zas po polovici 3. storočia do-pĺňajú razby galských vzdorocisárov. Treba ale dodať, žev 3. storočí v rímskom hospodárstve dominujú striebornémince, ktoré neboli predmetom Komnickovej štúdie. Regio-nálne zameranie má príspevok H. Horsnæsa k výskytu de-nárov v Dánsku, najmä z votívnych depozitov so zbraňami(Illerup, Nydam). Strieborné denáre sa nachádzali v areáliobetiska jednotlivo alebo v menších skupinkách a boliosobným majetkom elitných bojovníkov – v týchto prípa-doch porazenej strany. Nálezy mincí zo Sliezska zhrnulaR. Ciołek a zo štúdie vyplýva, že na území Poľska sa rímskemince vyskytujú aj v hroboch – v przeworskej kultúre je to6 % a vo wielbarskej kultúre dokonca až 14 % všetkých jed-notlivých nálezov. Z porovnania s nasledujúcim príspev-kom E. Kolníkovej, ktorý sumarizuje výskyt mincí naSlovensku, sa vynárajú aj ďalšie rozdiely. Na oboch úze-miach sa objavujú depoty strieborných denárov z 2. storo-čia a bronzových mincí zo 4. storočia. Denárové depotyv panónskom predpolí na Slovensku končia razbami MarkaAurelia a ich ukladanie spája E. Kolníková s markoman-skými vojnami. Denárové depoty vo vzdialenejších oblas-tiach barbarika (Sliezsko) končia až razbami SeptimiaSevera (pred rokom 196) a na územie Poľska sa podľaR. Ciołek dostali v krátkom období od konca vlády MarkaAurelia po uvedený rok. Poľské bádanie tento mohutný prí-lev spája o. i. s vykupovaním zajatcov z markomanskýchvojen alebo s rímskou snahou politickou (a peňažnou) ces-tou zabezpečiť neútočenie a stabilitu v časoch občianskych

vojen medzi Commodovou smrťou a nástupom SeptimiaSevera k moci. Územia Slovenska sa okrajovo dotýka prí-spevok P. Prohászku o výskyte zlatých aureov v barbarikuKarpatskej kotliny, teda severne a východne od Panónie.Zlaté mince neboli v bežnom obchodnom obehu a vo vzťahuk barbarom predstavovali „inštrument bezpečnostnej, resp.zahraničnej politiky“. Ich zvýšený výskyt P. Prohászka za-znamenáva v období medzi vládou Nera a Flaviovcov (vrá-tane západného Slovenska) a potom až v druhej polovici 3. storočia (vrátane východného Slovenska).

Druhou ťažiskovou témou (spolu 15 publikovaných refe-rátov) boli „Kovové nádoby“ – hlavne tie, ktoré sa tradične,hoci nie celkom presne, označujú ako „bronzové“. Je známouskutočnosťou, že Germáni v bežnom živote nepoužívali celéspektrum rímskej kovovej produkcie, ale že si vyberali lenisté funkčné skupiny nádob – najočividnejšie sa to prejavujepri nádobách, ktoré vkladali do bohatých hrobov. Aby satento „výberový“ charakter z barbarika prejavil naplno, celúsekciu uvádzajú dva príspevky o nádobách z rímskeho Porý-nia a z Galie. Skúmaným časovým úsekom je obdobie od ne-skorej republiky po prvú polovicu 2. storočia (J. Gorecki)a flaviovské obdobie až polovica 3. storočia (M. Luik). J. Go-recki sa zaoberá aj otázkou, do akej miery existoval „štandar-dizovaný“ výstroj rímskeho vojaka s bronzovými nádobami.Rímska armáda bola totiž tou sociálnou skupinou, ktorúGermáni poznali najskôr a veľ-mi bezprostredne. Od augus-tovskej doby vo vojenskom prostredí dominuje panvicaa vedro, ktoré tvorili zároveň pochodovú výbavu vojakov.V barbariku (ako celku) početne vedie súprava naberačka/cedidlo pred vedrami a pan-vicami. Toto poradie platí podľaE. Krekoviča aj pre slovenské pomery. Sú to síce nádoby po-užívané pri konzumácii tekutín, ale podľa J. Goreckeho ab-sencia ďalších charakteristických nádob svedčí, že to nebo-lo pitie vína more Romano. Osobitnú skupinu predstavujú kovové nádoby z hromadných nálezov vylovených z Rýna (R. Petrovszky / H. Bernhard). Ide o veľké súbory, ktorépredstavujú germánsku korisť z lúpežných vpádov do Galiev 3. storočí. Pri prechode Rýnom a po náhlom prepade ríms-kou flotilou sa tieto predmety ocitli v rieke. V súčasnosti ideuž o asi 20 nálezísk (najznámejším je Neupotz pri Rheinza-berne), na ktorých riečny bager vytiahol aspoň 1600 rím-skych artefaktov, z nich asi štvrtinu predstavujú bronzovénádoby. Funkčný stav nádob nehral pri koristení žiadnuúlohu, v súboroch sú zastúpené celkom nové, ako aj staréa nepoužiteľné, dokonca fragmentárne nádoby, zaujímavélen z hľadiska ceny kovu. Ďalšie príspevky sa venujú bron-zovým nádobám v istých regiónoch barbarika (U. Lund-Han-sen, A. Popa) alebo predstavujú výnimočné nádoby z význam-ných nálezísk (Zohor/SK – K. Elschek, Czarnówko/PL –A. Kasprzak, Rheindorf/D – K. Frank, Jartypory/PL – J. An-drzejowski / T. Rakowski). Vo svetle opätovného krátkehozhodnotenia bronzových a strieborných nádob rozvíja J. Tej-ral úvahy o osobnosti pochovaného (pochovaných) v kráľov-skom hrobe v Mušove. Bola to osoba, ktorá sa identifikovalas rímskym spôsobom života a čiastočne aj s rímskymi pred-stavami o záhrobí. Autor nevylučuje, že táto osobnosť sak moci dostala s rímskou asistenciou počas markomanskýchvojen, po uzavretí mieru s Markomanmi v roku 172. K člán-kom, ktoré sledovali výskyt rímskych kovových nádob naoboch stranách hranice – v provincii aj v barbariku – patríštúdia H. Sedlmayer o situácii v Noriku. Rozdiely sú evi-dentné. Z jedenástich typov bronzových nádob, ktoré sa vy-skytujú v 2. storočí v Noriku je zhruba polovica doložená ajv priľahlom barbariku (Dolné Rakúsko, južná Morava). Ná-doby, ktoré sa vyskytujú v norických depotoch z 3. storočia,celkom chýbajú na germánskych náleziskách. Pre H. Sedl-mayer z toho vyplýva záver, že po časovom horizonte žliab-kovaných vedier, končí okolo roku 200 prílev kovových nádobdo oblasti severne od Dunaja. J. Jílek z moravského územiauvádza pre 3. až 4. storočie tiež len tri typologicky určiteľnébronzové nádoby. Ťažisko sa evidentne prenáša na úze-mie vý chodne od Malých Karpát, kde je dovoz doložený ajv 3. storočí. Dokladajú to napríklad známe nálezy z knie-



žacích hrobov v Krakovanoch-Strážach/SK, ktorým spo-ločne s kolekciou z Wrocławi-Zakrzówa/PL pozornosť venoval D. Quast. Výber nádob v týchto hroboch podľaQuasta ovplyvňovalo aj pohlavie. Zhruba súdobým knie-žacím hrobom z Neudorfu-Bornsteinu/D sa venovalaA. Abegg-Wigg.

Sekcia „Spony“ obsahuje deväť článkov, z nich štyri súvenované emailovaným spínadlám. Pozoruhodná je vzá-jomná výmena názorov v dvoch z nich o emailovaných a ko-lienkových sponách v rímskom (A. Böhme-Schönberger)a v barbarskom (M. Mączyńska) prostredí. Výrazná kon-centrácia emailovaných spôn sa prejavuje, okrem Polabia,predovšetkým v sarmatskej sfére v maďarskom Potisí. Ichvýroba sa predpokladá v Panónii a – ako na to poukazujev recenzovanom zborníku D. Benea – aj v Dácii. Pestrofa-rebné emailované spony nosili hlavne ženy a deti. Ďalšiepríspevky predstavujú regionálne štúdie k výskytu emailo-vaných spôn v Poľsku a vo východnom Pobaltí (W. Nowa-kowski / J. Andrzejowski / T. Rakowski / K. Watemborska).Prehľad nálezov rímskych spôn z 1. až 3. storočia z územiaČiech ponúkol E. Droberjar. Tento súbor bol v poslednýchdesaťročiach výrazne obohatený o povrchové nálezy zo síd-lisk získané detektorom. I napriek tomu najsilnejší prílevautor stále zaznamenáva v stupni B1, teda v dobe, keďČechy predstavovali významné mocenské centrum ger-mánskeho barbarika. Provincia Dácia patrí k tým nemno-hým územiam, kde sa podarilo identifikovať šesť bron-ziarskych dielní, ktoré produkovali aj spony (S. Cociş).Medzi sponami z 2. polovice 2. storočia z provincie Raetiasa vyskytujú exempláre, ktorých pôvod autor (S. Ortisi)hľadá v podunajských provinciách (Noricum a Panónia)alebo v barbariku (A 129). Vysvetlenie vidí v príleve obyva-teľstva do oblastí, ktoré boli vyprázdnené po predchádza-júcej morovej epidémii a markomanských vojnách. Časovýrámec konferencie mierne presahuje rozsiahla štúdiaTh. Schierla o cibuľkovitých sponách a ich predchodcoch –sponách so šarnierovým ramenom. Je to jediný príspevokuvádzajúci problematiku rímsko-germánskych vzťahovv neskorej antike. Autor predkladá súpisy cibuľkovitýchspôn z barbarika (tak, ako inde, aj pre Slovensko by sa tudali doplniť početné detektorové nálezy z posledných rokov)a predpokladá, že aj na tomto území plnili podobnú funk-ciu ako v rímskom prostredí – odznak postavenia pochova-ného v civilno-úradníckom rebríčku alebo vo vojenskejhierarchii.

Sekcia „Opasok a militáriá“ je uvedená príspevkomo rímskom vojenskom opasku od tibériovsko-klaudiov-ského až po antoninovské obdobie na základe dokladovv porýnskych provinciách (E. Deschler-Erb). Tematicky sačiastočne prekrývajú články o výskyte súčastí rímskehoopasku v stredoeurópskom barbariku (R. Madyda-Legutko)a o kovaniach opaska a konského postroja z rovnakej ob-lasti (H.-U. Voss). V oboch sa argumentuje aj s nálezmi z če-ských krajín a zo Slovenska. H. U. Voss ponúkol distri-bučné mapy rozšírenia niektorých typov „vojenských“ ko-vaní. Poukázal aj na fenomén, že – napriek očakávaniam –sa rímske kovania opaska a konského postroja nevysky-tujú predovšetkým v mužských hroboch so zbraňami, alečasto v hroboch žien a detí. Pripomína to zvyk vkladaťkúsky krúžkového panciera do ženských hrobov przewor-skej kultúry („chain-mail-souvenirs“). Väčšina príspevkovsekcie sa ale venuje militáriám zo severonemeckých a škan-dinávskych votívnych depozitov zbraní a reflektuje takrýchlo sa rozvíjajúci smer bádania v severnej časti barbar-skej Európy. Táto špecifická skupina nálezov reprezentujevýstroj porazenej (germánskej) skupiny bojovníkov, ktorúvíťazná (tiež germánska) strana obetovala bohom (nem.Kriegsbeuteopfer). Predovšetkým v období od poslednej tre-tiny 2. až po záver 3. storočia sa v týchto súboroch vo vysokom podiele objavujú aj rímske zbrane a militáriá. Po-zoruhodný je záver, ku ktorému dospel A. Rau, že do bar-barika sa cez rímsku hranicu nedostávali len jednotlivéozdobné kovania, ale celé funkčné opasky aj so zavesenou

pošvou a pravdepodobne aj zasunutým mečom. V protikla-de k tomu stoja konské postroje, kde jednotlivé rímske sú-čiastky boli komponované do germánskych postrojov (N. Lau).Medzi obetištia s vysokým počtom rímskych zbraní patrí Vimose/DK. Zastúpený je tu aj horizont z doby markoman-ských vojen. X. Pauli Jensen ale polemizuje s názorom, že tietozbrane sú dokladom germánskych veteránov, ktorí sa z vojenvracali domov. Nová rekonštrukcia unikátnej germánskejhelmy (S. Matešić), ale aj dôsledná analýza konských postrojov(N. Lau) z močiarneho depozitu v Thorsbergu/D boli medziča-som publikované vo viacdielnej edícii „Das Thorsberger Moor“.Zvieracie a ľudské figurálne motívy sa len veľmi zriedkavo ob-javujú vo včasnom germánskom umení doby rímskej (napr.kovania opaska v Krakovanoch-Strážach/SK). Vychádzajúcz dvoch ozdobných terčov z Thorsbergu/D sa Ruth Blanken-feldt zamýšľa nad možnosťami antických inšpirácií a zvažujeprítomnosť germánskych remeselníkov so skúsenosťamiz rímskeho sveta alebo priamo rímskych remeselníkov na dvoroch germánskej elity.

V sekcii „Drobné nálezy, rôzne“ sa ocitli tri príspevky slo-venských autorov: o rímskych kľúčoch, zámkoch a skrin-kách (E. Hrnčiarik), o skupine severoitalských glazovanýchskyfov a kantarov (T. Kolník) a o rímsko-germánskych vzťa-hoch vo svetle výskytu terry sigillaty (K. Kuzmová). Kovovérímske artefakty z Dolného Rakúska západne od rieky Mo-ravy predstavil A. Stuppner. Ide o staršie nálezy z hrobov,a predovšetkým o povrchové predmety zo sídlisk získanéintenzívnou detektorovou činnosťou. Najstaršie rímskespony a kovové nádoby sa vyskytujú už v neskorej dobe la-ténskej. Medzi ne a počiatočný germánsky horizont ako sa-mostatnú subfázu autor vsúva rímske kovové predmety,ktoré spája s vojenskými a obchodnými aktivitami Rimanovna samom začiatku doby rímskej. Túto subfázu pokladá zasúčasnú s Droberjarovou fázou B1a v Čechách. Najstaršiesvébske hrobové nálezy radí až do fázy B1b. Je to príspevokdo diskusie o existencii či neexistencii fázy B1a v barbarikunad stredným Dunajom. Za podnetné pokladám aj postupya závery, ktoré vo svojom článku predstavila J. Klemet. Nasídlisku Neunheiligen v Durínsku sa uskutočnila inten-zívna prospekcia detektorom, ktorá priniesla okrem mincí,spôn a iných šperkov veľké množstvo fragmentov nádob,nevýrazných plechov a zliatkov. Tento „Bronzeschrott“ vy-kazoval už voľným okom rôzne doklady delenia, strihania,odsekávania, tepania, pilníkovania apod. Autorka ukázala,že aj zdanlivo neatraktívny materiál môže vydať ukrytý po-tenciál a výrečné svedectvo o germánskom spracovaní fa-rebných kovov a o recyklácii rímskych „importov“. Ďalšiepríspevky obracajú pozornosť čitateľa na neobyčajné arte-fakty (hlinené ľudské plastiky – J. Bemmann), či na rímskevýrobky z istých regiónov – sarmatská oblasť medzi Panó-niou a Dáciou (Zs. Bene / E. Istvánovits / V. Kulcsár / D. Gab-ler), Škótsko a časť Anglicka severne od Hadriánovho múru(F. Hunter a L. Allason-Jones), Dácia (D. Benea), Varmia/Ermland (A. Cieśliński / R. Ciołek), Ukrajina, čerňachov-ská kultúra (M. Ljubičev / B. Magomedov) – alebo lokalít(Jakuszowice/PL – J. Rodzińska-Nowak, Frienstedt/D –Ch. G. Schmidt). V našom prostredí nezvyklé sú náleziskáako na riekach ústiacich do Severného mora (Emža, Ve-zera), ktoré – pravdepodobne len sezónne – slúžili ako prí-staviská, prekladiská, ale aj trhoviská s rímskym alebodomácim tovarom (H. Jöns / K. Mückenberger). Germánskesídliská v strednom Pomohaní z hľadiska vysokého výskyturímskych výrobkov, vrátane mincí, pripomínajú situáciuseverne od stredného Dunaja. Pri podrobnejšej analýzea po porovnaní s rímskymi vilami B. Steidl ale veľmi skep-ticky hodnotí rímsky vplyv na životný štýl Germánov (nie-kedy sa nekriticky hovorí až o „romanizácii“). Germáni sícepoužívali rímske predmety a nahrádzali nimi niektorévlastné výrobky, hlbší vplyv to však v ich spôsobe životanezanechalo. Rímsky limes nebol podľa autora len politic-kou ale aj ostrou kultúrnou hranicou dvoch odlišných sve-tov. Th. Grane v príspevku definoval cesty, akými sa rímskevýrobky dostávali na sever: obchod (najmä pohraničný),



subsídia (diplomatické dary, nepravidelné platby za – napr.vojenské – služby, tribúty) a korisť.

Aké trendy možno v bádaní o rímskych „importoch“zo všeobecniť? V prvom rade je to snaha o prekonanie roz-dielov medzi prehistorickou germánskou a rímsko-provin-ciálnou archeológiou. Príkladom sú napríklad distribučnémapy rímskych výrobkov na oboch stranách rímskej hra-nice, ktoré umožňujú identifikovať zdrojové aj cieľové ob-lasti. Časovo diferencovaný pohľad vedie k poznaniu, že od3. storočia Germáni prestávajú byť len prijímateľmi, alepreberajú úlohu hlavných aktérov výmeny produktov, kto-rá vedie aj k preberaniu zvykov, predstáv a remeselnýchtechník. Napriek tomu z viacerých článkov cítiť skepsu vočinekritickému preceňovaniu rímskeho vplyvu na zvykya charakter germánskej spoločnosti. V neposlednom radesa bádanie musí vysporiadať s enormným nárastom detek-torových nálezov z barbarských sídlisk, ktoré napríklad do-kumentujú „čo všetko sa v minulých rokoch nepodarilo, alemohlo nájsť“ (S. von Schnurbein). Projekt CRFB už ukazujeaj rozdielnosti v zložení importov z nadregionálneho hľa-diska (napr. výrazná prítomnosť amfor v čerňachovskejkultúre, alebo veľmi slabé zastúpenie bronzových nádobv sarmatskom barbariku).

Literatúra

Hrnčiarik, E. 2013:Römisches Kulturgut in der Slowakei. Herstellung, Funk-tion und Export römischer Manufakturerzeugnisse ausden Provinzen in der Slowakei. Universitätsforsch. Prähist.Arch. 222. Bonn 2013.Jílek, E. 2012:Bronzové nádoby z doby římské na Moravě a naddunajskéčásti Dolního Rakouska. Pardubice 2012. Militký, J. 2010:Finds of Greek, Roman and early Byzantine Coins in theTerritory of the Czech Republic. I. Bohemia (Volume 1–3).Collection Moneta, 107–109. Moneta, Wetteren / Instituteof Archeology, Warsaw University.

Kay EhlingMit Aufnahmen von Nicolai KästnerKonstantin 312

Staatlichen Münzsammlung München,München 2012134 stránISBN 978-3-922840-28-2

Recenzoval:Boris StoklasKatedra archeologie, Univerzita HradecKrálovéRokitanského 62, CZ 500 03 HradecKrálové[email protected]@uhk.cz

Okrúhle výročie udalosti, ktorá mala pre európske dejinyveľký historický význam, si 28. októbra 2012 pripomenulaŠtátna zbierka mincí Mníchov výstavou, a následne tiež vy-daním knihy s titulom Konstantin 312. Kniha má formukomentovaného katalógu rímskych mincí, nachádzajúcichsa v zbierke menovanej inštitúcie, ktorá je zároveň jej vy-davateľom. Touto udalosťou bola bitka na Milvijskom moste,ktorá sa odohrala pred bránami mesta Rím. Viedla k uzna-niu kresťanstva za rovnocenné náboženstvo počas vlády ci-sára Konštantína a nakoniec tiež ku konvertovaniu samot-ného, v tom čase už jediného, cisára Rímskej ríše ku kres-ťanstvu. Už sám predslov Dr. Dietricha Kloseho (s. 6–7), vedúceho riaditeľa zbierky mincí v Mníchove, oboznamuječitateľa s dôvodmi a spojitosťami, ktoré viedli k vytvoreniutakejto výstavy. Vydaná publikácia k výstave, ktorú spe-struje množstvo kvalitných fotografií mincí a medailónov,zvečňuje svojou numizmaticko-historickou formou 1700.výročie tejto výnimočnej udalosti. Predslov je zakončený poďakovaniami autorom a spoluautorom výstavy, ako tiežľuďom, ktorí sa pričinili o vznik a financovanie tejto publi-kácie.

V úvode autor publikácie, Kay Ehling, v stručnosti opi-suje, čo predchádzalo výberu tejto tematiky výstavy (s. 7).Na obálke knihy sa nachádza strieborný medailón Kon-štantína Veľkého, ktorý bol vyrazený okolo roku 315, s vy-obrazením christogramu na prilbe cisára. Tento medailónsa stal od doby jeho získania do zbierok, niekedy v roku1954, nie len pýchou Štátnej zbierky mincí v Mníchove, aletiež najunikátnejším a najpopulárnejším exponátom vý-stavy. Z toho dôvodu sa autor publikácie rozhodol umiest-niť medailón na obálku svojej knihy, na prednej stranes detailom portrétu cisára Konštantína Veľkého s christogra-mom umiestneným na prilbe a na strane zadnej zväčšeninoureverznej strany medailónu. Medailónu venuje v úvode aj nie-koľko viet, ktorými približuje historické pozadie jeho vzniku.Ehling ešte v závere úvodného textu vysvetľuje výber jazyka,použitého pri niektorých geografických názvoch a vlastnýchmenách niektorých zmieňovaných osobností v knihe. Úvodje zakončený osobitými poďakovaniami všetkým, ktorí pomá-hali pri zostavovaní knihy Konstantin 312, okrem iného tiežpoďakovanie Riaditeľstvu Bavorskej štátnej zbierky obrazov,ktorá umožnila autorovi spestriť publikáciu maľbami Johan-nesa Lingelbacha.

Kniha je ďalej rozdelená do piatich častí. Prvé tri častisú predelené maľbami J. Lingelbacha, a to Vorbemerkung/Úvod (s. 7), Essay/Esej (s. 10–21) a Ausgewählte Stücke/Vybrané kusy (s. 24–85). Vybrané kusy a časť Katalog/Katalóg (s. 88–130) rozdeľuje detail mincového obrazus triumfálnym oblúkom, ktorý je rozložený na dvoch listochknihy. Poslednú časť tvorí Literaturverzeichnis/Zoznam



literatúry (s. 131–134). Záverečné listy knihy sú venovanéreklame sponzorov publikácie.

Časť s názvom Esej je rozčlenená na krátke kapitoly.Prvá (Vom Krieger im Zeichen Christi zum christusgleichenKaiser. Oder: Wer war Konstantin der Große? / Od bojovníkav znamení Krista ku Kristovi rovnajúcemu sa cisárovi. Alebo:Kto bol Konštantín Veľký?, s. 11) približuje historické súvi-slosti týkajúce sa Konštantína Veľkého a jeho politickej ka-riéry. Autor začína kapitolu náčrtom tém, ktorými sapublikácia dopodrobna zaoberá. Prvou je bitka na Milvij-skom moste, ktorá sa odohrala 28. októbra 312. V nej po-razil Konštantín svojho rivala Maxentia a zmocnil sa mestaRím. Ďalšou je priblíženie vzťahu cisára Konštantína k sa-motnému kresťanstvu a jeho hlavnému predstaviteľovi, Je-žišovi Kristovi. Nasledujúcou témou Ehling upozorňuje naspojitosti medzi starším slnečným kultom a samotnýmkresťanstvom. Nasledovnou témou je zakladanie Konštan-tínovho nového hlavného mesta ríše, Konštantínopolu,a nakoniec krst cisára na smrteľnej posteli a jeho pohreb.Už v tejto prvej kapitole je možné si všimnúť, že autor niek-toré titulatúry a názvy funkcií zámerne ponecháva v pôvod-nom jazyku, klasickej gréčtine, alebo latinčine. Toto nará-banie s viacerými jazykmi využíva v texte celej pubikácie.Na jednu stranu to čitateľa oberá o čas, pretože kto nie jeveľmi znalý v klasickej filológii a klasických jazykoch, máobčas problém pochopiť myšlienku autora, na strane dru-hej je čitateľ nútený dohľadať si niektoré latinské a grécketitulatúry, čo nemusí každý, kto číta túto publikáciu, nutnepovažovať za negatívum.

Druhá kapitola (Machterringung/Dosiahnutie moci, s. 12–13) sa zaoberá Konštantínovým pôvodom. Približuje námznáme fakty o jeho rodine a o vojenskej a politickej kariérejeho otca. Už v tejto časti knihy využíva autor prepojenies numizmatikou a dopĺňa historické fakty katalógovými čí-slami mincí, uvedenými v zátvorkách, ktoré sa spomínanejosobnosti alebo udalosti týkajú. Kapitola pokračuje vývo-jom Konštantínovej vojenskej a politickej kariéry, ktorá sazačala ešte za vlády cisára Galeria. Po smrti svojho otca saKonštantín usiloval o zaistenie si moci a ako vhodný ná-stroj využil vymenovanie svojho otca za boha, čím sa aj onsám stal synom boha (divi filius). Ďalej sú v kapitole opiso-vané nasledujúce udalosti, týkajúce sa jeho mocenskéhoprotivníka Maxentia. Tieto sú ale zmienené iba v stručnostia opäť sú uvedené v zátvorkách mince, ktoré sa s udalos-ťami spájajú. Príkladnou historickou udalosťou je odraze-nie vojenskej výpravy Severa II. a Galeria vedenej protiMaxentiovi (Kat.-Nr. 100–106), ktorá stroskotala predmúrmi večného mesta, alebo dôkaz o Maxentiovom seba-vedomí v titule consecrator urbis suae („opatrovateľ svojhomesta“, Kat.-Nr. 101 f.). Autor ďalej približuje vzťahy v Kon-štantínovej rodine a postupné vytváranie novej konštantí-novskej dynastie, vznikajúcej postupným vymenovávanímKonštantínových synov za caesarov a tiež dynastickými so-bášmi. Autor neopomenul ani vývoj portrétov na minciach.Kým sa Maxentius dal zobrazovať na minciach ako hrôzo-vládca, Konštantín chcel na rozdiel od neho pôsobiť doj-mom „pekného“ panovníka. Ďalej je venovaná pozornosťvzťahu cisára Konštantína k svojmu svokrovi MaximianoviHerculiovi, ktorého musel odstrániť z konkurenčného bojao vplyv na západe ríše. Týmto Konštantín ale stratil pô-vodcu a garanta svojho mocenského postavenia, ktorý bolzároveň otcom jeho manželky Fausty a musel tak riešiťkrízu legitimnosti svojej vlády. Do súvisu s týmto dávaEhling udalosť, zjavenie Apollóna a Viktórie pri Apollóno-vom chráme niekde medzi Provence a Trevírom, ktorí muodovzdali vence na znak tridsaťročnej vlády. Apollón pred-stavuje božstvo spájané so solárnym kultom, na ktorommohol postaviť cisár razbu mincí s vyobrazením postavys lúčovou korunou a glóbusom. Aj s týmto vyobrazením saspája minca v zbierke Štátnej zbierky mincí Mníchov. Cisára jeho poradcovia podporili legitímnosť Konštantínovejvlády tým, že vydávali cisárovho otca, Constantia I., zasyna vojenského cisára Claudia II., vojenského hrdinu a ve-ľaváženého cisára zo strany rímskeho senátu.

Nasledujúca kapitola (Machterweiterung/Rozširovaniemoci, s. 13–17) približuje čitateľovi udalosti, ktoré predchá-dzali bitke na Milvijskom moste v roku 312. Autor vykre-sľuje Konštantína ako agresora, ktorý bažil po obsadeníItálie dobytím Ríma, prebudovaného za vlády cisára Ma-xentia na pevnosť so zásobami na dlhšiu dobu obliehania.Naopak, Maxentia vykresľuje ako obľúbeného cisára na zá-klade numizmatických i starších písomných prameňov.Obľúbený bol ako obyvateľstvom mesta, tak i senátom.Veľká pozornosť je v tejto kapitole venovaná udalostiam,ktoré sa odohrali v predvečer rozhodujúcej bitky i počasbitky samotnej. Čo sa odohralo v tom čase presne v pocho-dovom tábore, popisuje Ehling na základe dochovaných an-tických prameňov, predovšetkým z pera Laktancia. Ten bolzároveň aj priamym účastníkom Konštantínovho ťaženiav Itálii, a preto je vhodným zdrojom mnohých informácií tý-kajúcich sa Konštantínovej osobnosti a niektorých uda-lostí. Opatrné autorove narábanie s antickými prameňmia často krát i zmienené pochybnosti o niektorých Laktan-ciových tvrdeniach a názoroch, dodávajú tomuto knižnémudielu pridanú hodnotu. Aby svoje pochybnosti odôvodnil,využíva ako argument pre svoje tvrdenia epigrafické a iko-nografické pramene v prípade architektúr a výpovede ob-razov a opisov mincí. Týmto konfrontuje Laktanciove ná-boženské zaujatie objavujúce sa pri niektorých tvrdeniachs inými neliterárnymi prameňmi. V druhom odseku tejtokapitoly sa objavuje v prvom rade zhodnotenie situáciepred samotnou bitkou. Maxentiove sebavedomie, ktoré bolopodporené aj priaznivo vyznievajúcimi veštbami, bolo de-monštrované aj na minciach razených v Ríme. Tie osla-vovali Maxentiovo víťazstvo nad Konštantínom ešte predsamotnou bitkou o večné mesto. Na strane Konštantínaje zase zmieňovaný sen, ktorý mnohí pokladali za spojenies božstvom, v ktorom bol Konštantín vyzvaný, aby na štítysvojich vojakov umiestnil znamenie Boha a takto tiahol dovíťaznej bitky. Týmto znamením malo byť písmeno X, ktorékresťanskí cirkevní hodnostári nachádzajúci sa v Konštan-tínovom tábore vysvetlili cisárovi ako začiatočné písmenogrécky písaného mena Krista. Odsek pokračuje popisompriebehu samotnej bitky na Milvijskom moste a udalosti,ktoré sa odohrali tesne po nej. Veľkú pozornosť venujeautor samotnému Konštantínovmu triumfálnemu oblúku,ktorý bol venovaný novému cisárovi Ríma v roku 315. Re-liéfy tohto oblúka mu poslúžili v knihe ako ikonografickýprameň a vyslovil tak názor, že cisár Konštantín zrejmev tomto čase považoval boha Sola za ekvivalent kresťan-ského božieho syna, Ježiša Krista. Najneskôr cisár uznávalKrista za svojho spolubojovníka už od roku 310, na čo po-ukazuje Konštantínov strieborný medailón nachádzajúcisa v zbierkach v Mníchove. Zobrazený je na ňom cisárv helme, na ktorej chochole sa nachádzajú platničky s vpí-sanými počiatočnými písmenami gréckeho nápisu menaKrista, čím vytvárajú christogram (Kat.-Nr. 111). Tentonumizmatický dôkaz presvedčil Ehlinga o tom „dass deroben angeführte Visionsbericht des Laktanz bei allen Aus -schmückungen im Kern als historisch zu werden ist undkeine Erfindung des Kirchenvaters darstellt. /že vyššieuvedené Laktanciove videné zvesti pri všetkých prikrášle-niach, sú v jadre hodnotné ako historické a nepredstavujúžiadne „výmysly“ cirkevného otca./“. V nasledujúcom od-seku sa uvádza zmienka o vnútrocirkevných konfliktoch,ktoré sa odohrávali počas Konštantínovej vlády a malis ňou nejaký súvis. Menovaný je tzv. Donátsky spor, koncilv Ríme, Arles a Miláne. O udalostiach, ktoré sprevádzalikoncil v Miláne, v zime roku 312/313, sa zmieňuje nasle-dujúci odsek. Konštantínov pobyt v Miláne priniesol sosebou počas tohto koncilu vydanie ediktu, ktorý garantovalkresťanom všeobecnú slobodu v Rímskej ríši a tiež spoje-nectvo cisárov Konštantína a Licinia I., ktoré bolo speča-tené sobášom s Constantiou, sestrou Konštantína. Tentoodsek ďalej líči osobnosť východorímskeho cisára Maxi-mina Daiu na základe písomných antických prameňov(predovšetkým vychádza z Eusebiových správ) a jeho oso-bitý prístup ku kresťanom. Opäť sa tu autor snaží prekle-



núť historické fakty s numizmatickým prameňom, a to pro-pagáciu egyptského kultu boha Sarapida na minciach razených týmto cisárom. Odsek je ukončený konfliktomKonštantína a jeho synov s Liciniom I. po zosadení Maxi-mina Daiu vo východnej časti ríše.

O vyvrcholení konfliktu sa zmieňuje aj posledný odsekkapitoly. Venovaná je tu pozornosť predovšetkým rozhodu-júcim bitkám, ktoré boli zásadným faktorom pri zmocnenísa východnej časti Rímskej ríše cisárom Konštantínom. Dô-ležitú psychologickú úlohu v posledných rozhodujúcich bit-kách zohralo aj labarum, cisárska štandarda, ktorá savyskytla aj na minciach razených Konštantínom po porážkeLicinia I.

V kapitole, ktorá prináša fakty o tom, ako upevnil a de-monštroval Konštantín svoju moc (Machtverstetigung/Upev-nenie moci, s. 17–20), zameriava autor svoju pozornosť nacharakteristiku osobnosti cisára Konštantína na základepísomných antických prameňov. Opiera sa predovšetkýmo písomné správy Eusebia. Kapitola je členená do šiestichodsekov, v ktorých sú obsiahnuté rôzne témy týkajúce sacisára. Obnovenie dvorných zvyklostí z čias vlády cisáraDiokletiana, založenie nového hlavného mesta na východeríše, vytvorenie novej dynastie vymenovaním Konštantíno-vých synov za cisárových caesarov a Konštantínova sta-rostlivosť o svoj božský zjav mali viezť k tomu, aby pôsobilcisár nadľudsky a zaistil si tak najvyššiu autoritu v ríši.V kapitole je tiež v treťom odseku obšírne opísaný priebehkoncilu v Nikái, na ktorom sa prejednávali dôležité nábo-ženské otázky. Odsek prináša ale aj konfrontáciu písom-ných prameňov, ktoré sa veľmi rôznorodo zmieňujú o smrtiKonštantínovho syna Crispa a jeho manželky Fausty a ná-zor autora knihy, ako aj iných bádateľov, na protichodnosťtýchto antických správ, ktoré vznikli ešte za Konštantí-novho života. Nasledujúci odsek prináša názory súčas-ných bádateľov na postoj cisára Konštantína ku kresťan-skému a pohanským kultom počas návštevy mesta Rímv roku 326. Ďalší odsek poukazuje na to, že už od roku 325bol Konštantínovi bližší kresťanský kult, pretože vyobraze-nia Sola zmizli definitívne v roku 325 z razieb mincí, čo vy-svetľuje Martin Wallraff tak, a prikláňa sa k tomuto tvrde-niu aj sám autor, že čoraz viac rozpoznával cisár v Kristovipravého Sola. Posledný odsek kapitoly sa zaoberá predo-všetkým púťou cisárovnej matky, Heleny, do Svätej zeme.

Posledné chvíle Konštantínovho života sú priblíženév kapitole Der Vorhang fällt/Opona padá (s. 20). Prinášaprehľad o udalostiach, ktoré sprevádzali Konštantínovu vo-jenskú výpravu proti Sasanidom v Perzii, v roku 337, kedymal cisár Konštantín už 65 rokov. Autor v tejto kapitolehľadá dôvody, čo cisára k takejto výprave viedlo, ako aj jehonešťastné rozhodnutie osobne sa výpravy zúčastniť. Počasnej sa ešte na území Malej Ázie zhoršilo cisárovi zdraviea posledné chvíle svojho života dožil v Achyrone (alebo An-kyrone), na predmestí Nikomedei, kde sa na smrteľnej po-steli dal pokrstiť tamojším ariánskym biskupom Eusebiom.Autor tu venuje svoju pozornosť tiež dôvodom, čo Konštan-tína viedlo v skutočnosti ku krstu. Domnieva sa, že cisárveril vo svoje zmŕtvychvstanie, pretože sa považoval za rov-ného Ježišovi Kristovi. Kapitola je ukončená opisom toho,čo sa dialo po smrti Konštantína, a o tom ako jeho synoviazaistili otcovi posmrtnú božskosť.

Časť knihy s názvom Esej zakončuje kapitola obsahu-júca niekoľko doplňujúcich poznámok (Schlussbemerkung/Záverečná poznámka, s. 20–21). Autor sa tu vyjadruje k ná-ročnosti, ako správne charakterizovať Konštantínovu osob-nosť, pretože antické písomné pramene sa o ňom sícezmieňujú v pozitívach, no nie všetky jeho činy je možnétakto hodnotiť. Taktiež tu odôvodňuje, prečo si Konštantínvyslúžil prívlastok „Veľký“ a aký bol jeho skutočný histo-rický prínos pre nasledujúce dejinné obdobie Európy.

Ďalšia časť knihy je nazvaná Ausgewählte Stücke/Vy-brané kusy. Časť je opäť oddelená od predošlej časti maľ-bou. Tvorí ju 16 kapitol a 32 obrázkov averzov a reverzovrímskych mincí zo zbierok Štátnej zbierky mincí Mníchov.

Autor knihy venoval každej z týchto vybraných kusov mincíjednu krátku kapitolu. Ako bolo už skôr spomenuté, hlavnýtext knihy sprevádzajú katalógové čísla mincí uvedené v zá-tvorkách. Všetky tieto mince nachádzajúce sa v hlavnomtexte časti Esej nájdeme aj v časti Vybrané kusy ako prí-klady mincí, ktoré sa úzko viažu k historickým udalostiamopísaných v tejto knihe. Každá kapitola prináležiaca vybra-nej minci obsahuje v nadpise číslo daného kusu, nominál,materiál z ktorého je minca vyrobená, obdobie vyrazeniamince, mincovňu, jej váhu. Pod nadpisom sa nachádzaopis averzu a reverzu, ďalej abstrakt, ktorý je často iden-tický s niektorou časťou hlavného textu v Eseji a nakoniectext, ktorý prináša podrobnejšie informácie o danej minci,resp. je v kapitole viac rozvinutá historická udalosť, naktorú sa minca úzko viaže. Témy tejto časti knihy sú veľmipútavo rozpísané a autor veľmi nápadito prepojil hlavnýtext s uvedenými detailnými fotografiami.

Poslednou časťou je Katalóg, v ktorom sa nachádza 168obrázkov mincí fotených z averznej aj reverznej časti. Kaž-dému obrázku, resp. minci, prislúcha katalógové číslo, ur-čenie panovníka, nominálu, materiálu z ktorého je mincazhotovená, datovanie jej doby vyrazenia, mincovne, váhaa číslo typu mince podľa katalógu RIC, poprípade iného po-užitého katalógu vhodného na určenie typu mince. Podnimi sú uvedené opisy umiestnené na averze a reverzea stručný opis jej obrazov. Mince boli vyberané tak, aby sazachovalo ich tematické prepojenie s nosnou témou knihy.Niektoré uvedené kusy sa dotýkajú témy iba veľmi okra-jovo.

Kniha Kaya Ehlinga je ukážkou moderného prepojeniahistorickej vedy s pomocnou vedou historickou. Vybranátéma knihy je veľmi pútavo spracovaná, autor narába bra-vúrne so súvislosťami medzi numizmatickým materiáloma historickými udalosťami a pomerne jednoduchým jazy-kom uvádza čitateľa do problematiky tejto témy. Iba mies-tami je text zložitejší pre vsunuté latinské výrazy, ktorénemusia byť každému čitateľovi všeobecne známe. Špe-ciálne uvedenie týchto latinských výrazov niekde v závereknihy, so stručným rozvedením daného latinského výrazuv nemeckom jazyku, by bolo určite vítané, no v dnešnejdobe, kedy väčšina európskej populácie denno-denne na-rába s internetom, to vôbec nie je veľkým nedostatkom.



Sebastian MessalGlienke. Eine Slawische Burg des 9. und 10. Jahrhunderts im östlichen MecklenburgMit Beiträgen von Almuth Alsleben und Ralf-Jürgen PrilloffFrühmittelalterarchäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer 5

Reichert Verlag, Wiesbaden 2015362 stran se 115 vyobrazeními, 19 tabulkami, 120 tabulemi a 12 přílohami (pevná vazba)ISBN 978-3-95490-074-9

Recenzoval:Jan HasilArcheologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Recenzovaná publikace představuje souhrnné zpracovánízáchranného archeologického výzkumu raně středověkéhocentrálního sídliště Glienke, které se nacházelo ve východ-ním Meklenbursku v Ldkr. Meklenburgische Seenplatte,700 m jihozápadně od stejnojmenné osady v nivě řekyDatze, zhruba 60 km jižně od Greifswaldu a 75 km zá-padně od Štětína. Dlouhodobě známé naleziště raně stře-dověké keramiky bylo rozpoznáno jako opevněné centrumv souvislosti s rozsáhlou předstihovou prospekcí, kterápředcházela výstavbě „pobaltské“ dálnice A20.1 Nacházelose pod nynější severní smyčkou jejího sjezdu 32 „Neubran-denburg - Ost“ a bylo v úplnosti archeologicky prozkou-máno v letech 1999–2001. Za pouhých 24 měsíců prozkou-mal meklenburský Zemský úřad pro kulturu a památko-vou péči pod vedením Volkera Schmidta 33 000 m2 plochy,přičemž byly zjištěny nejen nálezy z doby kamenné, pozd-ního středověku a raného novověku, ale zejména z tzv. stře-doslovanského období, tj. rámcově 9. a první poloviny 10.století, kdy se na sledované ploše nacházelo dvojdílné cen-trální sídliště tvořené čtyřúhelníkovým nížinným hradištěma lehce ohrazeným, produkčně zaměřeným předhradím.

Zpracování rozsáhlého a pro svou úplnost mimořádněcenného nálezového fondu připravoval již sám V. Schmidt(1942–2002), jeho život poznamenaný politickými udá-lostmi 20. století však již 13 měsíců po skončení terénníchprací předčasně ukončila zákeřná nemoc. Kvalitně zpraco-vanou primární dokumentaci i systematicky uspořádanýnálezových fond tak záhy převzal Sebastian Messal, kterýjádro recenzované publikace obhájil jako disertační spis ve-dený Prof. Hauke Jönsem roku 2008 na univerzitě v Ros-tocku. Došlo tak k pozoruhodné situaci, kdy téma a pra-menný materiál jednoho z posledních aktivně působících re-prezentantů slovanské archeologie v bývalé NDR převzal žákvesměs západoněmeckých institucí a pedagogů. S. Messal sebadatelskými otázkami ani citovanou literaturou neorientujena tradiční východoněmeckou školu slovanské archeologie(věnuje jí pozornost pouze ve stručné stati věnované dějinámvýzkumu raně středověkých centrálních míst; s. 4–8), byťpřirozeně zná a využívá meklenburskou regionalistickou literaturu i materiálové studie vzniklé před rokem 1989. K té-matu přistupuje optikou studia dálkových kontaktů, komu-nikací a směny či krajinné archeologie, vlastní univerzitámv Kielu a švédském Lundtu, kde studoval.

V Messalových interpretacích se tak neodrážejí tradičníschémata typu genocida polabských Slovanů Karlem Veli-kým či slovanské tradice vs. germanizace v době vrcholněstředověké transformace, díky čemuž přistupuje ke svýmpramenům velmi střízlivým způsobem. Pokud pracuje s pí-semnými zmínkami sídel či antropogeografických celků(kmenů) v obecně známých pramenech, jako je Geograf Ba-vorský, kronika Helmolda z Bosau či letopis Dětmara Mer-seburského, nesnaží se pracovat s jejich narativem (Messalnení historikem a neusiluje o to jím být), ale čerpá odtudinformace k proměnám struktur – sídelních, krajinnýchi společenských. Nejilustrativnější je však v tomto směruMessalova práce s fenoménem hradiště, které chápe a dů-sledně označuje v intencích německého diskurzu jako Burg– hrad. Autor takto označuje nejen starší lokality 8./9. sto-letí, které svou krajinnou polohou, rozlohou i víceprosto-rovým členěním spíše připomínají raně středověká hradištěznámá např. z Čech (v regionu východního Meklenburskase jedná zejména o lokalitu Schlossberg, Gem. Feldberg,Ldkr. Mecklenburgische Seenplatte, spojovanou někdys kultovním centrem Luticů Rethrou), ale především mlad-ší, jednoprostorové, okrouhlé či pravoúhlé, mohutně opev-něné areály o rozměrech nepřesahujících desítky metrů,které v regionu nastupují od druhé čtvrtiny 9. stoletía které v současnosti nejlépe reprezentuje právě lokalitaGlienke.

Messal nehledá v těchto objektech primárně nadkomu-nitní areály, ke kterým by se měly (prostřednictvím profán-ních i kultovních centrálních funkcí) vztahovat skupinovéidentity polabskoslovanských kmenů, nýbrž sídla elit, kte-ré měly provádět „management“ specializované produkce,nadregionální výměny a obecně vnějších (též vojenských)kontaktů, čímž nabývaly charismatu, ke kterému se teprvevztahovalo chápání kolektivní sounáležitosti širších vrstevobyvatelstva. Nadkomunitních funkcí tak hrady typu Glien-ke nabývaly pouze v omezené míře, například v souvislostis kultovní či správní úlohou, primárně se však podleautora publikace jednalo o centrum panství (orig. Her-rschaftszentrum),2 tedy o panské sídlo (hradní jádro) a jehohospodářské zázemí (předhradí), přičemž jejich stavebnípodoba a krajinné umístění tuto funkci podtrhovala v ro-vině symbolické (s. 8–9; 199–204). Díky tomuto východi-sku, které je dobře kontrolovatelné poznávacími možnostmiarcheologie, pak odpadá interpretační nezbytnost vrcholně-středověké proměny praktických, symbolických a společen-ských funkcí hradu, s čímž dále koresponduje organickáa průběžná integrace lokálních elit do struktur říšskéšlechty.3 S. Messal se tak v rámci „pouhého“ zpracováníjednoho záchranného výzkumu dotýká problémů majícíchdalekosáhlé konsekvence pro celý balík otázek současnémedievistiky a které mohou být inspirativní nejen pro če-skou raně středověkou archeologii, ale též pro kastelologii.4

Více než polovinu rozsáhlého referovaného svazku před-stavují materiálie (zejména úplný katalog objektů, nekera-mických nálezů a související tabule – s. 261–363, Tab.1–120) a navazující analytické kapitoly, které se věnují jednotlivým kategoriím movitých (s. 37–74) i nemovitých (s. 75–179) nálezů. V úplnosti prokopané jádro hradu po-skytlo početný soubor fortifikačních, sídlištních i výrobních

1 Viz Meier /Hrsg./ 2005.

2 V přípravných studiích užíval S. Messal (2005; 2007) přímopojmu Adelssitz/šlechtické sídlo, v referované publikaci však odněho ustupuje, protože prostředky archeologie přirozeně nemůžeprokázat stěžejní znak nobility, totiž dědičnost společenského po-stavení.

3 Srov. Herrmann et al. 1985, 439–441, zde je však tento procesještě vykládán z čistě historických pozic jako moment završenígermanizace polabských Slovanů a tedy přirozeně bez jakékolivinterpretační vazby na případnou kontinuitu či diskontinuitu po-doby a funkcí opevněných center.

4 Srov. souhrnně Novák 2017, z dřívějších studií zejm. Hejna 1957;1965.



objektů. V prvé řadě se jedná o pozůstatky čtyř fází dřevo-zemního opevnění jádra hradu a hradního příkopu. Stra-tegickou úlohu pro hajitelnost hradu však měla též trojicestudní a cisterna, vesměs s dochovanou výdřevou. V pro-storu hradu bylo dále zjištěno několik obytných staveb vy-užívajících srubovou konstrukci, které byly založeny buďdo mělkého zahloubení, nebo naopak na základ vyskládanýz kamenů; zemnice či polozemnice zde zjištěny nebyly.Obytné stavby doplňovaly další zahloubené objekty, mezikterými bylo možno funkčně zařadit zejména obilní jámykoncentrované uprostřed plochy hradního jádra. Naopakpři okraji zástavby byly umístěny výrobní objekty jakošachtová pec, kovářská dílna a jáma pro vaření téru.

V případě předhradí, které bylo odkryto jen z menšíčásti, se v Glienke setkáváme s lehčím opevněním, resp.ohrazením v podobě příkopu a pozůstatku plotů, které vy-mezovaly nejen obvod tohoto areálu, ale zjevně jej i dálečlenily; konkrétní závěry o vývoji vnitřní struktury před-hradí a jejích chronologických proměnách však podle Mes-sala pro torzovitost těchto zjištění činit nelze. I v prostorupředhradí byly zjištěny obytné objekty, srubové konstrukcezde ale doplňují též dvě jámy, které autor s opatrností při-pisuje zahloubeným domům, a to i přes absenci pozůs-tatků otopných zařízení. Na předhradí byla dokumento-vána celá řada dalších objektů, jejichž účel není zcelasnadné určit – vedle hliníků se jedná například o jámy,které patrně sloužily jako nádrže na užitkovou vodu. Vzhle-dem k tomu, že z předhradí nepochází žádný nález studny,lze předpokládat, že předhradí spoléhalo v tomto směru napřirozeně dostupné vodní zdroje v blízkém okolí.

Výzkumy v Glienke poskytly i neméně reprezentativnísoubor movitých nálezů ze železa, barevných kovů, kamenea dalších, výjimečně též organických materiálů (celkem sejedná o 1048 položek), k nimž publikace zpřístupňuje úplnéúdaje o stratifikaci a v některých případech k nim přinášíi přírodovědná data. Uvedené pasáže proto mají hodnotupramene pro srovnávací studium širokého spektra před-mětů, které zahrnuje zemědělské nástroje a rybářské ná-činí (např. železné srpy, dřevěné rýče a lopaty, pražnice čirybářské háčky), nářadí a řemeslnické nástroje (např. kla-divo, brousky, vrtáky, pily, nůžky nebo tyglíky), jakož i su-roviny, polotovary i výrobní odpad, vybavení obytnýchobjektů (mj. kolekci nožů a kování jejich pochev, dřevěnénádoby, kování věder a mlecí kameny), doklady obchodu(zejména závaží a obchodnické vážky), hrací kameny, mili-taria (hlavice rukojeti meče a dýky, různé typy hrotů šípůi kopí, ostruh s háčky a s destičkami, součásti bojovnickévýstroje), elementy kroje (převážně ženského; korálky zeskla a jantaru, spony, přezky a drobná nákončí, záponky,jehlice a hřebeny) i celou řadu dalších nálezových kategorií.Signifikantní skupiny movitých artefaktů byly podrobenyprostorové analýze, která poměrně názorně – byť samo-zřejmě nijak překvapivě – poukazuje na různé využití jed-notlivých částí areálu hradního jádra a předhradí. Lze jenlitovat, že prostorové znázornění je zcela kumulativní a ne-zohledňuje relativně dlouhé trvání lokality.

Zcela specifický přístup volil S. Messal v případě ucho-pení nejčetnější kategorie artefaktů, jímž jsou pochopitelněfragmenty keramických nádob. Zpracování jejich katalogua vyobrazení by bylo přirozeně mimo možnosti publikač-ního záměru, vždyť jen fragmentů okrajů bylo nalezenotéměř 11 500 kusů. Z nich autor vybral náhodný vzorek2 263 exemplářů, v nichž rozpoznal 72 % zástupců feld-berského, 11 % menkendorfského, 5 % sukowského a 13 %marginálních a neurčitých keramických typů.5

V rámci keramiky technologicky odpovídající dominant-nímu feldberskému typu vymezil autor již dříve (Messal2011) na základě morfologických a výzdobných faktorů

specifický keramický subtyp Glienke. „U nádob typu Glien -ke se jedná o velké hrncovité nádoby s vysoce posazenouvýdutí, zpravidla s vtaženou dolní částí těla a s poměrně sil-nými stěnami. Povrch obtáčených nádob bývá hlazený,výpal je zpravidla tvrdý. Okraje jsou často nevýrazné, jejichvnitřní hrana je vesměs přímá, zatímco vnější hrana můžebýt vyložená“ (Messal 2011, 348). Při výzdobě hrdla nádobyi plecí se často uplatňuje hrnčířský hřeben, známé jsou ka-zetové výzdobné motivy tvořené násobnou linií i vpichem,zastoupeny jsou i zoomorfní a symbolické motivy (stylizo-vaný ptáček a svastika – viz s. 86, Abb. 50). „Jedinečné jev prostředí slovanské keramiky zdobení ve formě reliéfníchaplikací. Jedná se o plastické, často hřebenem zdobené lišty,které nejsou – jak bývá obvyklé – vymodelovány z těla ná-doby, ale jsou před výpalem přiloženy k povrchu a při okra-jích rozetřeny. O tom svědčí vedle výrobních stop i četnénálezy odpadlých lišt“ (Messal 2011, 349). Problematice vý-znamu keramiky typu Glienke je v referované publikaci vě-nován poměrně rozsáhlý prostor (s. 84–95, Abb. 47–61),bohužel se však jedná jen o nepatrně rozšířený text výšecitované dílčí studie, takže je místy znát neorganičnostvčlenění této pasáže. Nejcitelněji chybí provazba s katalo-gem objektů, takže není možné sledovat přítomnost kera-mického zboží typu Glienke v jednotlivých stratigrafickýchjednotkách. I tak se jedná o pozoruhodnou část textu,neboť zvláště českému čtenáři neunikne skutečnost, že slo-vanská keramika zdobená plastickými lištami má v rámcistřední Evropy dvě enklávy výraznějšího rozšíření, z nichžjedna se nachází v Meklenbursku a druhá na Kouřimskua Kolínsku. Z české literatury pracuje S. Messal se studiíN. Profantové (Profantová 2000) a ztotožňuje se s jejími zá-věry (s. 90), že se patrně jedná o nápodobu západního zboží(především snad tzv. Reliefbandamforen), které mohlo mítvyšší sociální indikaci ani ne snad formou nádob samot-ných, ale pro komodity v nich importované. Na podporutéto teorie uvádí Messal prostorové vynesení nálezů kera-miky typu Glienke na eponymní lokalitě (Abb. 61), kdyvšechny keramické zlomky byly nalezeny v prostoru hrad-ního jádra a žádný v areálu předhradí.

Materiálové pasáže doplňují samostatné analytické studievěnované zvláštním pramenným kategoriím, jež jsou zařa-zeny za hlavní text publikace. Z pera samotného S. Messalavzešly dvě krátké stati. První je věnovaná magnetometric-kému průzkumu archeologickým odkryvem nedotčenýchploch předhradí (s. 237–241), kde ale výsledky měření ne-byly příliš uspokojivé a nevyřešily otázku původního rozsahuohrazené plochy. Druhá shrnuje výsledky dendrochronolo-gických analýz (s. 234–247). Na lokalitě bylo odebráno 58vzorků převážně dubového (jen ve dvou případech buko-vého) dřeva, které poskytly 26 interpretačně způsobilýchdendrochronologických údajů. Díky tomu bylo možné zpřes-nit datování vývoje jádra hradu; většina odebraných vzorkůpocházela z třetí fáze opevnění, která vznikla zřejmě na pře-lomu 70. a 80. let 9. století. Zároveň došlo k výraznějšímproměnám vnitřní zástavby hradu i předhradí, neboť dotéhož časového intervalu se koncentrovala dostupná data zesídlištních objektů. Následně, mezi lety 912–917, došlo k vý-stavbě poslední, čtvrté fáze fortifikace, přičemž není bez za-jímavosti, že při její stavbě byly sekundárně použity dřevěnéprvky smýcené zřejmě v souvislosti se stavbou fáze před-chozí. Nejmladší dendrodatum (pocházející zřejmě z repa-race hradby) se hlásí k roku 957 a představuje tak datumpost quem ztráty centrální funkce.

Almuth Alsleben analyzoval a vyhodnotil rostlinné ma-krozbytky (s. 217–223), které pocházejí z překvapivě ma-lého počtu testovaných výplní objektů. V rámci 33 vzorkůodebraných v hradním jádru, příkopu i předhradí bylo jen29 pozitivních, přičemž do jejich vyhodnocení nebyl nijakvztažen aspekt chronologie lokality. Jen zcela obecně seproto dá říci, že spektrum hospodářských plodin nevybo-čuje z poměrů na srovnatelných lokalitách v širším regionua že divoce rostoucí rostliny ukazují na výrazný vliv člověkana krajinu v okolí lokality. Interpretačně zajímavějších, jak-

5 V typologii meklenburské keramiky sleduje S. Messal pojetí S. Bra-thera, viz zejm. Brather 1996.



koliv opět jen málo překvapivých výsledků dosáhl osteologRalf-Jürgen Prilloff, který zacházel se souborem 6389zvířecích kostí (s. 224–233). Mezi kostmi hospodářskýchzvířat na lokalitě výrazně dominují vepřové a hovězí, ná-sledované s výraznějším odstupem kategorií ovce/koza.Podíl drůbeže je oproti tomu naprosto marginální. Zdán-livě překvapivá může být převaha kostí vepřů v jádruhradu nad kostmi hovězími (50,7 % vůči 36,3 %), kterénaopak dominují na předhradí (39,6 % ku 52,9 %), nic-méně rozdíl zde spočívá v procentuálním vyjádření a je stí-rán absolutní velikostí srovnávaných souborů (5 148 kskostí z jádra hradu oproti 980 ks kostí z předhradí). Vyššísociální indikaci osteologického materiálu z jádra hradupak potvrzuje analýza jatečního věku hovězího dobytka(Abb. 109) i výrazná převaha nálezů kostí divokých druhův tomto prostoru (přestože celkově v souboru druhově ur-čených kostí reprezentují jen 1,5 %).

Syntetická část Messalovy publikace (s. 182–204) shr-nuje výše popsané znalosti o lokalitě Glienke do velmi bar-vitého obrazu sídla veletských, resp. ratarských velmožů.Komplex jádra hradu a předhradí je zde na základě kon-krétních archeologických dokladů prezentován jako zázemíneagrární produkce (zpracování železa a barevných kovů,zpracování dřeva, kostí a kůže, výroba textilu, téru a přede-vším keramiky), místo dálkových kontaktů a obchodu, alepředevším jako reprezentační rezidenční areál. S vývojemlokality, která vznikla ve druhé čtvrtině 9. století a zaniklapožárem, snad v souvislosti s vojenskými akcemi, v prů-běhu 10. století, dobře koresponduje regionální vývoj osíd-lení, který autor zpracovává ve stručné, ale přesto velmizdařilé sídelněhistorické analýze (s. 197–199).

Závěrem lze říci, že referovaná publikace představuje teo -reticky kultivovanou, interpretačně vyváženou a ve všechsměrech pečlivě zpracovanou studii. Trvalou hodnotu pub-likaci zajišťuje její materiálové zaměření, výborné zpraco-vání obrazových, mapových a plánových příloh i vysokýstandard redakční úpravy a technické výpravy.

Literatura

Brather, S. 1996: Feldberger Keramik und frühe Slawen. Studien zur nord-westslawischen Keramik der Karolingerzeit. Bonn 1996.Hejna, A. 1957: Příspěvek k otázce původu a významu kruhového blatnéhohrádku v Čechách. Památky archeologické 48, 218–237.Hejna, A. 1965:K situační a stavební formaci feudálního sídla v Evropě.Památky archeologické 56, 513–583.Herrmann, J. et al. 1985: Die Slawen in Deutschland : Geschichte und Kultur derslawischen Stämme westlich von Oder und Neisse vom 6.bis 12. Jahrhundert. Berlin.Meier, U. M. /Hrsg./ 2005:Die Autobahn A20 – Norddeutschlands längste Ausgra-bung: Archäologische Forschungen auf der Trasse zwi-schen Lübeck und Stettin. Schwerin.Messal, S. 2005: Ein slawischer Adelssitz des 9. und 10. Jahrhunderts bei Glienke, Lkr. Mecklenburg-Strelitz. In: Meier, U. M./Hrsg./: Die Autobahn A20 – Norddeutschlands längsteAusgrabung: Archäologische Forschungen auf der Trassezwischen Lübeck und Stettin. Schwerin, 153–160.Messal, S. 2007: Glienke – ein slawischer Adelssitz des 9. und 10. Jahrhun-derts im öst lichen Mecklenburg. In: Biermann, F. — Ker-sting, T. /Hrsg./: Siedlung, Kommunikation und Wirt-schaft im westslawischen Raum. Beiträge der Sektion zurslawischen Frühgeschichte des 5. Deutschen Archäologen-kongresses in Frankfurt an der Oder, 4.–7. April 2005. Lan-genweißbach, 259–265.

Messal, S. 2011:Zur slawischen Keramik des Typs „Glienke“. In: Bier-mann, F. — Kersting T. — Klammt, A. /Hrsg./: Der Wandelum 1000. Beiträge der Sektion zur slawischen Frühge-schichte der 18. Jahrestagung des Mittel- und Ostdeut -schen Verbandes für Altertumsforschung in Greifswald,23.–27. März 2009. Langenweißbach, 347–359.Novák, D. 2017: Drobná vrchnostenská sídla a vrchnostenské dvory 13.–17.století. Nepublikovaná disertační práce, KAR ZČU Plzeň.Profantová, N. 2000: Slovanské výšinné sídliště z Třebovle, okr. Kolín. K problé -mu napodobování cizích předloh v keramice. Archeologickérozhledy 54, 647–664.



Marcus Gerds — Michael WolfDas Gräberfeld des frühmittelalterlichen Seehandsplatzes von Groß Strömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg – Die Menschen und ihre Lebensumstände Groß Strömkendorf – Reric Frühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer, Band 6,1 a 6,2

Dr. Ludwig Reichert Verlag, Wiesbaden2015Band 6,1: 419 stránok, 133 obrázkovv texte (42 v časti M. Gerdsa / 91 v časti M. Wolfa), 36 textových tabuliek (22 v časti M. Gerdsa / 14 v časti M. Wolfa), 13 obrazových tabuliek a 16 plánov (v častiM. Gerdsa)Band 6,2: 294 stránok, 289 ČB obráz-kov v texteISBN 978-3-95490-115-9

Recenzovala:Renáta PřichystalováÚstav archeologie a muzeologie Filozofická fakulta Masarykovy univerzityArna Nováka 1, CZ 602 00 [email protected]

Recenzovaná monografia, zacielená na podrobné spracova-nie ranostredovekého funerálneho areálu na lokalite GroßStrömkendorf, vyšla v nakladateľstve Dr. Ludwig ReichertVerlag, ktoré je zamerané na spoločenské vedy a vydávaknihy z odborov ako je napr. archeológia, história, dejinyumenia, muzikológia, jazykoveda atď. Aj v rámci archeoló-gie je rozsah nakladateľstva veľmi široký. Vydávajú sa tuknihy zamerané na obecnú, kresťanskú, klasickú, predo-východnú a rôznu inú archeológiu.

V roku 2010 založilo nakladateľstvo monografickú raduFrühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee und Mit-telmeer orientovanú na európske regióny medzi Baltoma Stredozemným morom, ktoré v ranom stredoveku osídliliZápadní Slovania. Edícia si zadala za úlohu odstrániť in-formačný dlh zo „šuflíka“ tzv. Archäologie der Westslawena začať publikovať výsledky starších aj nových archeologic-kých výskumov, aby boli dobre prístupné odbornej verej-nosti. Do súčasnosti vyšlo v tejto rade už šesť titulov (viďwebové stránky: http://reichert-verlag.de/buchreihen/ge-schichte_reihen/geschichte_fruehmittelalterliche_archaeo-logie_zwischen_ostsee_und_mittelmeer). Na prvý publikač-ný počin z tejto rady o keramike z Groß Strömkendorf vyšlarecenzia v tomto časopise v roku 2012 (Macháček 2012,438–440).

V predkladanej recenzii sa budeme venovať zatiaľ po-slednému dvojdielnemu šiestemu archeologicko-antro-pologickému zväzku z tejto edície: Marcus Gerds, Das Grä-berfeld des frühmittelalterlichen Seehandsplatzes von GroßStrömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg; Michael Wolf, DieMenschen und ihre Lebensumstände Groß Strömkendorf –Reric. Kniha obsahuje rozsiahle archeologické (M. Gerds)a antropologické (M. Wolf) vyhodnotenie v úplnosti preskú-maného birituálneho funerálneho areálu z 8. až 9. storočia,kde pochovávali svojich mŕtvych obyvatelia prímorskéhoobchodného centra – azda emporia zvaného Reric, ležiacehona katastri súčasnej obce Groß Strömkendorf, cca 10 kmseverne od Wismaru (Severozápadné Meklenbursko).

Pohrebisko v Groß Strömkendorfe predstavuje v prie-store obývanom západnými Slovanmi v regióne južného po-brežia Baltu najstaršiu preskúmanú nekropolu náležiacuku obchodnému prístavu. Analogické súveké pohrebiskású vzdialené a nachádzajú sa až v Škandinávii či v Balto-slovanskom priestore (Ribe, Haithabu, Birka, Truso).

Pohrebisko je lokalizované cca 250 m severozápadne odsídliskového areálu. Prvé (žiarové) hroby objavil v druhej

polovici 80tych rokov 20. storočia pracovník Zemskéhoúradu pre kultúru a pamiatkovú ochranu Meklenburska –Predného Pomoranska F. Wietrzichowski v rámci terénnejprospekcie krajiny v oblasti Wismarského zálivu.Výskumpokračoval archeologickými sondážami na počiatku 90tychrokov pod vedením B. Wollschlägra z tej istej inštitúcie.V priebehu výskumu boli objavené okrem žiarových aj kos-trové hroby. Na základe hrobového inventára bola doká-zaná súčasnosť blízkeho ranostredovekého obchodnéhocentra a funerálneho areálu. Naskytla sa ohromná príleži-tosť skúmať sídliskový i pohrebný areál komunity žijúcejv tomto priestore v 8. a 9. storočí.

Na základe výsledkov archeologického výzkumu z 80tycha 90tych rokov vyslovil F. Wietrzichowski (1993) hypotézu,že by sa v prípade tejto lokality mohlo jednať o pozostatkyv písomných prameňoch zmieňovaného emporia Reric,ktoré bolo založené na začiatku 8. stor a ktoré bolo, podľaspráv v Annales regni Francorum, vyplienené v roku 808 privojenskej výprave dánského kráľa Göttrika (Gudrød, Go-dofredus) proti Obodritom. Göttrik podľa análov presunulčasť podrobeného rerického obyvateľstva (hlavne obchod-níkov a remeselníkov) do iného prímorského obchodnéhocentra – Hedeby (Haithabu, Sliasthorp)1. Lokalita zrejmenebola spustošená úplne, ešte v roku 809 je tu v análochzaznamenaná násilná smrť obodritského kniežaťa Dražka(Thrasco)2. Výsledky výskumu Wietrzichowského katapul-tovali Groß Strömkendorf medzi ostro sledované lokalitys vysokým vedeckým poteciálom. V rokoch 1995 až 1999bol pohrebný areál emporia preskúmaný v rámci spoloč-ného veľkorysého vedeckého projektu múzea vo Schwerinea univerzity v Kiele. V priebehu terénneho výskumu sa naploche asi 2,5 ha podarilo odkryť 241 hrobov s 252 ľud-skými jedincami a 14 objektov s pohrebmi celých či čias-točných skeletov zvierat (psy a kone). Materiál a informáciezískané archeologickým výskumom boli spracované v mno-hých diplomových a doktorských prácach obhájených nauniverzite v Kiele (kapitola Vorwort der Projektleiter, s. XIII–XIV). Aj recenzovaná kniha je produktom spomínaného vý-skumu. Význam lokality podčiarkuje aj to, že publikácieo výsledkoch jej výskumu majú samostatnú edíciu. V roku2004 začala vychádzať pod hlavičkou Römisch-germani-sche Kommission des Deutschen archäologischen Instituts,Frankfurt a/M edícia Forschungen zu Groß Strömkendorfzameraná výhradne na publikovanie výsledkov archeolo-gického výskumu ranostredovekého prímorského obchod-ného centra, objaveného na katastri zmieňovanej obce (viďpublikácie Schmölcke 2004; Pösche 2005; Brorsson 2010;Tummuscheit 2011). Recenzovaná kniha vyšla ako piatyzväzok tejto edície.

Dvojdielny opus pozostáva z analyticko-syntetického pr-vého dielu autorov M. Gerdsa a M. Wolfa. Druhý diel máformu katalógu archeologických (nielen) funerálnych ob-jektov odkrytých pri výskume tzv. „Fundplatzu 17“, kdebolo na reziduách staršej fáze ranostredovekého sídliskazaložené pohrebisko. Autorom druhého dielu je M. Gerds.

Prvý diel je v podstate „dvojknihou“, v ktorej sa obaja au-tori zaoberajú témou pohrebiska zo svojho odborného uhlapohľadu. Prvá časť zväzku obsahuje archeologické vyhodno-tenie pohrebiska: Das Gräberfeld des frühmittelalterlichenSeehandsplatzes von Groß Strömkendorf, Lkr. Nord-westme -cklenburg (s. 1–286). M. Gerds rozdelil svoju prácu do 4 zá-kladných kapitol: Uvedenie do témy (Einführung, s. 5–37) –Hroby a pohrebný rítus (Die Befunde des Gräberfeldes, s. 39–130) – Hrobový inventár (Das Fundmaterial aus der Gräbern,s. 131–194) – Vyhodnotenie (Auswertung, s. 195–227).

1 viď Annales regni Francorum:http://www.thelatinlibrary.com/annalesregnifrancorum.html,rok 808.

2 viď Annales regni Francorum:http://www.thelatinlibrary.com/annalesregnifrancorum.html,rok 809.



V úvode sú stručne, ale podrobne zhrnuté základné dátao lokalite, čiže údaje o polohe a topografii náleziska, o de-jinách archeologického výskumu, metodike terénneho vý-skumu, o stave poznania v rámci funerálnej archeológiepertraktovaného regionu.

Rozsiahla kapitola Die Befunde des Gräberfeldes obsa-huje detailné informácie o pohrebnom ríte, forme pohre-bov, úprave hrobovej jamy, forme uloženia mŕtveho do nej.Archeologický výskum zachytil 241 hrobov a autor publi-kácie predpokladá, že pôvodný počet bol určite vyšší, pre-tože priestor pohrebiska bol ťažko poničený poľnohospodár-skou činnosťou. Skladba hrobov a pohrebných zvykov bolaveľmi pestrá, preto autor pristúpil k veľmi podrobnému čle-neniu jednotlivých foriem pohrebov. 155 žiarových hrobovrozčlenil do 4 kategórií: urnové (105 hrobov), jamové (44hrobov), rozptýlené zvyšky žiaru a deponácie spálených po-zostatkov. 82 kostrových hrobov vytváralo dve výrazné sku-piny: hroby bez archeologicky zachytených stôp po použitímobilnej či imobilnej drevenej schránky pre telo (väčšinouv skrčenej polohe na pravom či ľavom boku) a hroby s po-zostatkami drevených dlabaných alebo doskových rakiev/schránok, v ktorých boli mŕtvi ukladaní v polohe naznaks natiahnutými končatinami. Kremácia aj inhumačný spô-sob pohrebu sa vyskytovali bez mohyly aj pod mohylou. Po-hreb v lodi bol na pohrebisku doložený celkovo štyrikrát(1x kostrový, 3x žiarový) a dvakrát boli objavené orbou poničené zvyšky lode, kde sa taktiež predpokladá uloženiepohrebu.

Zaujímavosťou je taktiež potvrdená existencia mini-málne 14 zvieracích pohrebov či deponácií neúplných zvie-rat (9 koňov a 7 psov). V dvoch prípadoch je evidovanáspoločná prítomnosť koňa i psa (objekty 80 a 705). Pri pá-traní po pôvode zvyku ukladania tiel zvierat či ich častí dokontextu s ľudským pohrebom autor vyhľadal súveké ana-lógie v Durínsku, južnej Škandinávii, severozápadnom Ne-mecku a východnom Pobaltí. Vyslovil predpoklad, že tentozvyk vychádza zo západných (obecne germánskych) religi-óznych vplyvov, pretože na priestore obývanom severozá-padnými Slovanmi neboli hroby zvierat vo včasnoslovan-skom období zdokumentované. Lenže pre včasnoslovanskéobdobie archeológia v tomto regióne postráda aj ľudskéhroby (Zoll-Adamikowa 1975). Hroby celých koňov, psov,či deponácie koňských lebiek s časťami predných či zad-ných behov máme archeologicky doložené pre predveľko-moravské i veľkomoravské obdobie na Morave (Přichysta-lová 2013, 26). Pre územie Polabských Slovanov máme napodporu zvláštneho významu koňa v nábožensko-rituál-nom kontexte k dispozícii písomné pramene. Sú síce mlad-šieho dáta (10.–12. stor.), ale zachycujú obecne predpo-kladaný výsek malej časti pôvodného (vše)slovanského ná-boženstva. Ide o správy biskupa Thietmara z Merseburkuči Helmolda z Bosau (Přichystalová 2013, 27). Striktné vy-lúčenie slovanského religiózneho vplyvu na rituálne ukla-danie zvierat v súvislosti s ľudskými pohrebmi nie je, podľaautorky recenzie, správne.

Pestrá zmes pohrebných zvyklostí predpokladá komu-nitu vyrastajúcu z prepletených koreňov rozličného kultúr-neho podhubia. Na základe porovnania pohrebných areálovz 8. a 9. storočia v oblastiach severozápadného Nemecka,Saska, Durínska, južnej Škandinávie, južného aj severnéhopobrežia Baltu M. Gerds predpokladá, že na lokalite GroßStrömkendorf pochovávali ľudia ovplyvnení slovanským,sasko-frízskym, vendelským, vikingským a baltským kul-túrnym prostredím.

Túto hypotézu mu potvrdzuje aj rozbor hrobového in-ventára (kapitola Das Fundmaterial aus der Gräbern), hocibohatosť a rozmanitosť hrobovej výbavy nie je výstavná. In-ventár obsahovala necelá polovica hrobov, a to väčšinouiba jeden predmet. Len 20 % hrobov bolo vybavených viacako jedným artefaktom. Hrobový inventár pozostával zo sú-častí odevu a ozdôb tela (spony, ihlice, pracky, súčasti opa-skových kovaní, sklenené koráliky, jantarové a bronzovéozdoby, prsteň, náušnice, náramky), z osobných predme-tov/nástrojov (nože, zatváracie nože, kľúč, prasleny, hrebene,

pinzety), zo zbraní a jazdeckého výstroja (meč, ostrohy, hrotšípu), z keramických nádob a súčastí nádob (kovania vedra).Najpočetnejším elementom hrobových príloh boli kosti zvie-rat vo funkcii potravinového milodaru či pohrebnej obety.

Chudobný hrobový inventár, bohužiaľ, neposkytol pev-nú chronologickú podporu pre presnejšie časové zaradeniefungovania funerálneho areálu. Chronológia pohrebiska saokrem chronologicky citlivejších artefaktov z hrobov opierao výsledky vyhodnotenia keramiky z hrobov aj zo sídliskaa o vyhodnotenie stratigrafickej situácie na pohrebisku,kde 24 hrobov porušovalo 22 sídliskových objektov zo star-šej fáze obchodnej osady. Podľa M. Gerdsa sa na „Fund-platze 17“ začalo pochovávať pred polovicou 8. storočiaa funerálna aktivita tu bola ukončená na počiatku 9. sto-ročia. Podľa počtu hrobov a doby trvania pohrebiska bolvyslovený predpoklad, že tu mohla pochovávať komunitačítajúca okolo 150 ľudí, teda možno iba istá časť obyvateľovobchodného prímorského centra Reric.

Druhá časť prvého dielu obsahuje antropologické vyhod-notenie pohrebiska z pera M. Wolfa: Die Menschen und ihreLebensumstände Groß Strömkendorf – Reric (s. 287–419).Antropologická stať je členená do piatich základných kapi-tol: Úvod (Einleitung, s. 291–292) – Nálezy ľudských kostí/ Metódy (Menschliche Knochenfunde / Methoden, s. 293–311) – Výsledky – žiarové hroby (Ergebnisse – Brandgräber,s. 313–329) – Výsledky – kostrové hroby (Ergebnisse – Kör-pergräber, s. 331–360) – Diskusia nad antropologickýmia paleopatologickými výsledkami (Diskussion der anthropo-logischen und paläopathologischen Ergebnisse, s. 361–371).

V úvode M. Wolf v podstate opakuje informácie, ktoré súk dispozícii v úvodných kapitolách M. Gerdsa. Ide o zá-kladné údaje o lokalite, typoch hrobov a o pohrebnom ríteapod. Je len na škodu veci, že editorský kolektív knihy po-dobnému dublovaniu informácií nezabránil. Vyhlo by satým nepresnostiam a diskrepancii v údajoch, ktoré by malibyť rovnaké v oboch častiach knihy, napr. o rozlohe skú-manej plochy – M. Gerds píše o 2,5 ha, M. Wolf o cca 2 ha;o počte jamových žiarových hrobov – M. Gerds píše o 44hroboch, M. Wolf o 45 hroboch.

Po úvodnom zopakovaní si základných archeologickýchdát prichádzajú nové antropologické informácie získanés použitím najmodernejších antropologických metód. Za-merané sú na určenie pohlavia a veku pochovanej populá-cie, na ich zdravotný stav, demografiu či možnosti určeniapôvodu jedinca (stronciová analýza, s. 358–360). Ľudsképozostatky so žiarových a kostrových hrobov boli hodno-tené zvlášť.

Podľa stavu kostí prejdených žiarom M. Wolf zistil, žespaľovanie mŕtveho tela najčastejšie prebiehalo pri teplo-te 700–900 ºC a nebol zistený významnejší rozdiel medzidosiahnutou maximálnou teplotou pohrebnej hranice prispaľovaní žien a mužov. Zreteľný rozdiel medzi mužmi a že-nami vyplynul pri určení dožitého veku. Ženy umieraliv podstatne mladšom veku než muži a len málo jedincovženského pohlavia sa dožilo veku 40 a viac rokov. Rovnakézávery platia aj pre populáciu pochovávanú kostrovo. Prianalýze kostrových hrobov bolo možné stanoviť telesnúvýšku u dobre dochovaných jedincov. Výsledky potvrdilirozdiel medzi ženskou a mužskou populáciou. Ženy dosa-hovali výšky postavy medzi 155 a 165 cm, muži medzi 158a 180 cm. Väčšina mužov sa však pohybovala v intervale162–172 cm.

Je škoda, že koniec prvého dielu nebol obohatený o spo-ločný archeologicko-antropologický záver, kde by boli zú-ročené všetky získané poznatky o pochovaných jedincocha ktorý by tak tvoril pridanú hodnotu celej publikácie.

Druhý diel šiesteho zväzku edície Frühmittelalterliche Ar-chäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer má formu kata-lógu. Autorom katalógového dielu je M. Gerds.

Katalóg začína kostrovými hrobmi (s. 1–59). Katalógováinformácia o kostrovom pohrebe obsahuje základné údajeo mieste nálezu, o hrobovej jame, o pochovanom jedincovi



a jeho hrobovej výbave. Text nie je štrukturovaný, čo čita-teľovi neumožňuje rýchlu orientáciu v texte. Textové údajedopĺňajú ČB obrázky: jednoduché plány hrobov s perokres-bami hrobového inventára. Poradie popisovaných artefak-tov uvedené v texte sa nezhoduje s číslami artefaktov naobrázku, čo opäť nie je uživateľsky pohodlné. Väčšina hro-bov je doprevádzaná aj kresbou profilu hrobovej jamy.Niektoré hroby však vyobrazenie nemajú, napr. hrob 257ači hrob 1135a (s. 23, 58).

Za kostrovými hrobmi nasleduje katalogový zoznam žia-rových hrobov, ktorý je rozdelený na štyri časti, podľa spô-sobu uloženia zvyškov spáleného tela. Najprv sú uvedenéurnové hroby (Urnengräber, s. 59–112), nasledujú hrobyjamové (Brandgrubengräber, s 112–141) a nakoniec dve ne-početné kategórie – rozptýlené zvyšky žiaru (Brandschüt-tungen, s. 141–142) a deponácie spálených pozostatkov(Leichenbranddeponierung, s. 142–147). Štruktúra textu jeanalogická katalógu kostrových hrobov.

Po žiarových hroboch nasledujú v katalógu základné dátao pohreboch v lodiach (4 objekty) a o zvyškoch lodí (2 objekty),kde neboli identifikované ani pozostatky kostrového, ani zvy-šky žiarového pohrebu. Obidva relikty lodí boli ale značne po-škodené orbou, takže je možné, že aj prípadné pohreby mohlibyť poničené poľnohospodárskou činnosťou.

Ďalšou položkou katalógu sú zvieracie pohreby a depo-nácie neúplných zvieracích kostier či lebiek (s. 155–165). Zanimi sú zaradené zvláštne nálezy (Sonderfunde, s. 165–172),do ktorých sú započítané objekty ako je miesto spopolňova-nia – ustrina, komorový hrob so žiarovým pohrebom, za-hĺbené objekty pravdepodobne pôvodne slúžiace ako miestarituálnych obradov (Ritualgruben).

Posledným informačným blokom o funerálnych pamiat-kach je časť venovaná mohylám: žľabovitým a ďalším zahĺbe-ným objektom súvisiacich s konštrukciou mohýl (s. 172–207).

Následná časť katalógu je venovaná ostatným archeolo-gickým objektom, ktoré však veľmi pradepodobne súviseliso staršou fázou sídliska, na ktorom bol funerálny areál si-tuovaný: kolové/stĺpové jamy, reziduá kultúrnej vrstvy, in-diferentné objekty či objekty zo starších období osídleniakatastru obce Groß Strömkendorf alebo naopak z nesko-roslovanského obdobia (s. 208–233).

Ranostredoveké sídliskové objekty zo staršej fáze ob-chodného prímorského centra boli spracované v publikáciiA. Tummscheitovej (Tummscheit 2011), preto sú v katalóguuvádzané iba v stručnej tabuľkovej podobe (s. 234–241).

Súčasťou druhého dielu recenzovanej publikácie je ajrozsiahla kapitola s indexom pohrebných areálov z 8. a 9.storočia nachádzajúcich sa v severnej Strednej Európea v južnej Škandinávii (s. 243–293). Zoznam obsahuje 425položiek, ku ktorým sú priradené informácie o literatúrek lokalite, okolnostiach nálezu, type pohrebiska, o počtehrobov, forme pohrebu, o typických súčastiach hrobovéhoinventára, zvláštnostiach pohrebného rítu, o štruktúre po-hrebiska a jeho datovaní. Indexové čísla sa zhodujú s čí-slami použitými na mapových obrázkoch v prvom dieleknihy (napr. obr. 10, 11, 13, 20 apod.).

Vypublikovanie kompletne preskúmaného pohrebiskaz 8. a počiatku 9. storočia s komplexným vyhodnotením ar-cheologického aj antropologického materiálu bolo iste ná-ročné a aj napriek určitým nedostatkom je to obdivuhodnýčin. Oba diely predstavujú dôležitý konvolut informáciík funerálnej problametike raného stredoveku pre region se-verozápadnej, severovýchodnej a severnej Európy. Určitesa stanú neodlučiteľnou súčasťou príručnej knižnice kaž-dého funerálneho archeológa/gičky raného stredoveku.

Literatúra

Brorsson, T. 2010: The Pottery from the Early Medieval Trading Site and Ce-metery at Groß Strömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg.In: Frühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee undMittelmeer, Band 1. Wiesbaden.

Macháček, J. 2012: Recenze: Torbjörn Brorsson. The Pottery from the EarlyMedieval Trading Site and Cemetery at Groß Strömkendorf,Lkr. Nordwestmecklenburg. Forschungen zu Groß Ström-kendorf – III. Frühmittelalterliche Archäologie zwischenOstsee und Mittelmeer, Band 1. Památky archeologické103, 438–440. Pöche, A. 2005: Perlen, Trichtergläser, Tesserae. Spuren des Glashandelsund Glashandwerks auf dem frühgeschichtlichen Handels-platz von Groß Strömkendorf, Landkreis Nordwestmeck-lenburg. In: Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Mecklen-burg-Vorpommerns, Band 44. Schwerin.Přichystalová, R. 2013: Intencionálne uloženie koňa – obeť či pohreb. Niekoľko po-strehov na základe nálezov z Břeclavi – Pohanska. StudiaArchaeologica Brunensia 18/2, 13–32. Schmölcke, U. 2004: Nutztierhaltung, Jagd und Fischerei. Zur Nahrungsmittel-wirtschaft des frühgeschichtlichen Handelsplatzes vonGroß Strömkendorf, Landkreis Nordwestmecklenburg. In:Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Mecklenburg-Vor-pommerns, Band 43. Lübstorf.Tummuscheit, A. 2011: Die Baubefunde des frühmittelalterlichen Seehandelsplat-zes von Groß Strömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg.In: Frühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee undMittelmeer, Band 2. Wiesbaden.Wietrzichowski, F. 1993: Untersuchungen zu den Anfängen des frühmittelalterli-chen Seehandels im südlichen Ostseeraum unter beson-derer Berücksichtigung der Grabungsergebnisse von GroßStrömkendorf. In: Wismarer Studien zur Archäologie undGeschichte, Band 3. Wismar.Zoll-Adamikowa H. 1975: Wczesnośredniowieczne cmentarzyska ciałopalne Słowianna terenie Polski II. Analiza. Wnioski. Wrocław – Warszawa– Kraków – Gdańsk.



Jiří Macháček — Petr Dresler — Renáta Přichystalová — Vladimír Sládek Břeclav – Pohansko VII. Kostelní pohřebiště na Severovýchodním předhradí Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity 455

Brno 2016 506 stran, z toho 133 tab., 296 obr.ISBN 978-80-210-8455-1ISSN 1211-3034DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-8455-2016

Recenzovala:Naďa ProfantováArcheologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.Letenská 4, CZ 118 01 Praha [email protected]

Kolektiv autorů pod vedením J. Macháčka v obdivuhodnérychlosti od doby terénních prací připravil velmi důležitoupublikaci moderně prozkoumaného kostelního pohřebištěod 2. kostela na Pohansku. Jednalo se rozsáhlý systema-tický badatelský výzkum a v monografii se tak nepracujes torzem, ale s kompletně prozkoumaným hřbitovem. V Čes -kých zemích šťastná a neobvyklá okolnost, kterou dokázalJ. Macháček plně využít. Leží tak před námi zpracování s vy-rovnanou metodikou a kompletním spektrem analýz.

Publikace je rozdělena do 14 kapitol, poslední z nich (14.)zahrnuje katalog hrobů, tedy zveřejnění základního pra-mene; za nejdůležitější z analytických částí knihy pak po-važuji kapitoly Datování (9.), Prostorovou strukturu pohře-biště (10.) a Sociální strukturu komunity pohřbívající u ro-tundy na severovýchodním předhradí (11.). 13. kapitola:Závěr shrnuje nejdůležitější otázky a odpovědi, které bylyv analytických kapitolách řešeny. Např.: V jaké době se po-hřbívalo v okolí rotundy (kostela č. 2) na severovýchodnímpředhradí? Jakou roli hrálo severovýchodní předhradív rámci celé aglomerace na Pohansku a jaký byl společen-ský status tam pochovávající komunity?

Obecně asi nejdůležitější otázkou je: „Můžeme spojit ar-cheologické struktury objevené na severovýchodním před-hradí s konkrétními společenskými procesy, které pro-bíhaly uvnitř raně středověké Evropy? Otázka, která dáváarcheologii obecnější smysl a umožňuje komunikaci s ji-nými medievistickými obory, především historií a dějinamiumění (v tomto případě architektury). Autoři na ni odpoví-dají kladně a předkládají hypotézu – J. Macháček ji jižpředběžně dříve představil v populárnější formě (Macháček2016) – o vlastnickém kostele významného velmože/pat-rona, který mohl rovněž ustanovit svého kněze. Domnívajíse oprávněně, že tento vlastník a zakladatel kostela byluvnitř stavby také pohřben (hrob 153). Tento velmož (dru-žiník knížete?) si založením kostela potvrzoval svou prestiža byl asi i správcem knížecího hradu – kastelánem. Jednáse o odvážnou a důležitou hypotézu, neboť z písemnýchpramenů známe kastelány až o 150 let později (známý pří-pad Mstiše, kastelána Bíliny zmiňovaný u kronikáře Kos-my: Bretholz /ed./ 1923). Velmož byl v ose kostela – tedyna čestném místě – pohřben u svých nejbližších. Některézásahy na jeho kostře – především dekapitace (absence 3obratlů je považována právem za doklad druhotného zá-sahu: manipulace) – vedly autory monografie k diskusio konci života poznamenaném nemilostí, zde ale podlemého názoru možnosti archeologické výpovědi již přepínají.

Ostatní pohřbení pak byly členy velmožovy velké „familia“(velko-rodina včetně domácího služebnictva, případně do-mácích otroků). Na Pohansku je ještě vítaná další prosto-rová vazba, nejspíše i známe budovu, kde tento velmož žil,nadzemní větší pravoúhlou stavbu s vyzděným nárožím (s. 215) připomínající „caminaty“ (komnaty) dvorce na ak-ropoli.

Celkově je dvorec s rotundou na Pohansku hodně blízkýsituaci na Budči, kde však neznáme celý rozsah pohřebiště.Na druhé straně na Budči šlo o dvorec na akropoli hradu– o dvorec jednoznačně knížecí (Bartošková 2014) a význa-mem by tedy odpovídal dvorci na akropoli Pohanska (Do-stál 1975). Na straně druhé je umístění dvorce Boleslavovadružiníka Hněvsy na předhradí potvrzeno zmínkou v prvnístaroslověnské legendě pro Starou Boleslav (Vajs 1929, 40),bohužel neznáme jeho konkrétní podobu. Srovnání rozdílůmezi dvorcem na akropoli a na předhradí bude nejspíše vý-znamným tématem další práce týmu pod vedením J. Ma-cháčka, byť není dvorec v okolí rotundy dosud poznanýcelý.

Základní údaje o pohřebištiPohřebiště čítalo 152 hrobů s 154 jedinci. Pět z nich bylopohřbeno uvnitř kostela (kromě nejvýznamnějšího muže,to byl další významný muž a 3 děti do 12 let, nejmenší pakbylo vloženo převážně do jámy H 166), jejich pohledy smě-řovaly do apsidy kostela. Absence žen uvnitř chrámu nenínejspíše náhoda, je pravděpodobné, že mužům, případněsynům náležely nejčestnější místa pohřbu. V kostelech,kde je větší počet pohřbených, se však ženy vyskytly také,např. Sady u Uherského Hradiště, H 25/59, 87/59, 165/59 (Galuška 1996 – kompletní rodiny), případně nejstaršípohřby v kostele či mauzoleu Panny Marie na Pražskémhradě představují manželský pár (Frolík 2005), v rotunděsv. Víta jsou v nejstarším horizontu pohřbeni muži s tím,že u hrobu K 2 nelze pohlaví antropologicky identifikovat(Frolík 2005, 30); jen pokud by se podařilo stanovit DNA.Kompletní „rodinné spektrum“ představují až pohřby v ba-silice sv. Jiří. Každopádně širší srovnání nejsou samo-účelná, ukazují proces ustanovování statusu velmožskýchrodin v době zakořeńování křesťanské víry, krátce po pro-měnách tradičních symbolů označujících společenskou eli-tu. Zajímavé by ještě bylo pokusit se doložit či vyvrátit příbuzenství v rámci dospělých a dětí uvnitř kostela na zá-kladě sekvencí DNA, je jasné, že se nemusí podařit dosta-tečně rozsáhlou sekvenci u všech jedinců stanovit.

Pohřebiště bylo obehnáno pravoúhlým ohrazením, po-rušeným několika hroby, ovšem část hrobů byla situovánavně ohrazení, nejvíce na jihozápadní straně. Pietně se za-cházelo se staršími narušenými hroby (např. to dokládajísklady kostí, které známe též v Čechách např. z pohřebištěu kostela sv. Petra a Pavla na Budči). Unikátní je skladkostí v H 164 – kde byly použity starší lidské kosti k úpravěhrobové jámy dítěte č. 164. Kromě všeobecné charakteris-tiky se chci zastavit u několika významných zjištění širšíhovýznamu.

Hroby na pohřebišti jsou vybaveny jednak pro centra ty-pickým moravským šperkem – jako hrozníčkovité, bubín-kovité a sloupečkovité náušnice a kovové gombíky, ovšemzejména u mužů můžeme též sledovat jisté prvky výbavy od-chylující se od standardu obdobných pohřebišť. Jsou to os-truhy s dlouhým bodcem – konkrétně typu Bašelj, staro-maďarský fokoš, v případě ženských hrobů náušnice s očkya olověné závěsky. Ojedinělá je v této souvislosti esovitěukončená záušnice z dětského hrobu 122, který porušilohrazení. Nejde o běžný nález u hlavy, poloha v hrobě neníjasná, průměr ozdoby se pohybuje mezi 16,6–17,7 mm, tj.nepatří k nejdrobnějším kusům (s průměrem 9–12 mm). Po-rovnáme-li ji s nejstaršími českými kusy, odlišuje se výra-zněji svinutým koncem/očkem; to se v Čechách vyskytujespíše zřídka. Je většího průměru než záušnice z dětskéhohrobu 28/II v Klecanech (jeden z nejstarších celků v Če-chách), ale nejspíše patří ještě polovině či středu 10. století,



tento hrob nemá stanoveno 14C datum. Každopádně se jed-ná o jeden z nejstarších hrobů s tímto typem okras na Mo-ravě, a zároveň jeden z nejmladších hrobů s ozdobami hlavyna sledovaném pohřebišti.

Popsaná druhá skupina nálezů charakterizuje povelko-moravský horizont na Pohansku a je důležitá pro stanoveníhorní hranice pohřbívání na tomto pohřebišti a také jakosrovnání pro velkomoravský a povelkomoravský horizontv Čechách. Zajímavý je velký počet nepárových náušnic,důležitá je přítomnost olověného křížku v hrobě 134 –v hrobě, který leží již vně ohrazení a patří do nejmladší sku-piny S (podle 14C – 2. pol. 10. století).

Z hlediska prostorového uspořádání je zajímavé, že ko-vové gombíky se vyskytují jen u 3 hrobů uvnitř ohradya skleněné kusy nacházíme vně ohrazení, tedy na sociálněméně exponované ploše a v rámci nejmladších skupinhrobů.

Z hlediska chronologie – a možná i dalších kulturníchvazeb vůči Čechám je zajímavý dětský hrob H 95 s náhr-delníkem obsahujícím železnou kaptorgu se zbytky látkyumístěnou v pravé části hrudníku, přívěsek č. 3 a dva ko-rály ležely v sousedství, většina korálků se našla u lebky,3 náušnice podunajského rázu byly umístěny naopakv pánvi (Tab. 9). Železná část kaptorgy je konstrukčněshodná s nálezem z Klecan I (H 31) a Mužského v Če-chách,1 alespoň v hrobě z Klecan byly rovněž olivovité ko-rály, náušnice však byly zlacené a s vícenásobnou kličkou(Profantová a kol. 2010, Tab. 27–29). Hrob z Břeclavi – Po-hanska obsahuje navíc skleněný gombík nalezený pod leb-kou. V Klecanech řadíme celek do horizontu I, ještě předr. 900. V případě Pohanska je hrob již ve skupině vně opev-nění, patří okrajové skupině U s větší hloubkou hrobů. Za-tímco v Klecanech se jedná o hrob ve střední části po-hřebiště, na Pohansku jde o okrajovou část, hrob sám všakobsahoval nejpočetnější kolekci artefaktů na pohřebišti (s. 182). Avšak již pouhý fakt, že se jedná o pohřebištěu kostela a v „komplexním centru“ podporuje nepřímo našedřívější závěry o vazbě pohřebiště Klecany I na hradiště(Profantová 2011). Shodné rysy dosud vzácného typu kap-torg mohou odrážet jak pouze lidovější provedení, tak méněvýrazný/nápadný projev vzájemného ovlivňování. Není bezzajímavosti, že olověný křížek z Břeclavi – Pohanska má ne-publikovanou paralelu také v Čechách – v Rosovicích, okr.Příbram.

Autoři přiznávají, že prostorový vývoj pohřbívání nelzejednoznačně stanovit, s tím, že se napřed zaplnil velmirychle prostor ohrady, ovšem do 1. fáze pohřbívání jsou řa-zeny s výhradou i hroby nacházející se po obou stranáchvně ohrady (s. 165).

Přes malý časový odstup mezi pohřbenými uvnitř a vněohrady je pozoruhodné, že hrob 105 s ostruhou typu Bašeljs dlouhým bodcem je uvnitř ohrady a klasická moravskáostruha s krátkým bodcem se našla při JV hraně ohrazeníovšem z vnější strany. Právě mezi realizací pohřbů 105(dlouhý bodec) a 169 (prodloužený bodec) ležících v nevelkévzdálenosti uvnitř ohrady neuplynulo rozhodně více času;jistý spíše statusový rozdíl mohl vykazovat hrob 92 s os-truhami ležící vně ohrady. V tomto kontextu je velmi zají-mavé zjištění, že hrob 92 s běžnými ostruhami i jejichgarniturou byl určen jako ženský (30–50 let, s. 114). To na-vozuje otázku řešenou u jezdeckých hrobů doby avarské(Čilinská 1982 – H 9, H 17; Zábojník 2015, zvl. Abb. 5, 6) čidoby usazení Maďarů (Jakab 2008), kdy i jezdecké hrobyjsou v určitém počtu ženské a ukazují mimořádný statustakto pohřbených žen (zvláštní postavení může být realizo-váno po smrti svého muže?). Podobné zjištění u hrobus mečem z doby laténské je známo např. z Mlčechvostů,kde je zjištění podpořeno analýzou DNA (Levínský 2009,

318, obr. 9 a 12; Stránská — Hájek 2009, 323–324).U hrobu s ostruhami z 9. století je to pak např. Šaĺa-Veča,hrob 18, ovšem ostruhy tu nebyly na obuvi, ale v nestan-dardní poloze před obličejem (Zábojník 2015, Abb. 3). Jetřeba počítat s takovou skutečností i v Čechách, byť antro-pologická zjištění to zatím nepotvrdila (ovšem počet hrobůs ostruhami je v Čechách mnohem nižší).

Do druhé fáze pohřbívání na sledovaném pohřebištipatří stratigraficky mladší hroby, i když se některé nachá-zejí v blízkosti kostela. 3. závěrečnou fázi pohřbívání před-stavují hroby v severní části, což potvrzuje 14C datovánídospělého v hrobě 136 do poloviny či 2. poloviny 10. století.Ovšem většina hrobů signifikantní nálezy nemá.

Skupinu na jižním okraji prozkoumané plochy, překry-tou destrukcí nadzemního domu (jen 3 hroby) nepovažujíautoři za související s ostatními hroby nekropole.

Důležitá je série dat 14C z pohřebiště, jedná se o data ze6 hrobů (textová tabulka 24). Souborný graf pro všechnaměření ukazuje interval od poslední třetiny 9. století ažza rok 1000 (obr. 1008). Porovnání intervalů a prostorovéhorozmístění hrobů ukazuje malý časový odstup hrobů v blíz-kosti kostela a při kraji ohrady. Interpretace jsou předlo-ženy variantně: 1. konec 9. – a 1. čtvrtina 10. století, 2.konec 1. čtvrtiny 10. století – 980/1000. Obě varianty držírelativní vzájemné stáří koster. Každopádně nejmladší zjiš-těný hrob 136 ukazuje jako pravděpodobnější úmrtí meziroky 947–1020. Nejstarší hrob 143 má interval 870–903a jako pravděpodobnější 918–965. Víme, že se s radiokar-bonovými daty z 9. století obtížně pracuje díky pomalémupoklesu aktivity 14C, což umožňuje reálně pracovat jens celým 9. stoletím. Tato metoda přinese významnější vý-sledky až po porovnání obdobně stanovených dat z dalšíchpohřebišť, zejména těch, kde se počítá s pohřbíváním mi-nimálně v 1. třetině 10. století.

Konfrontace klasického archeologického datování s radi-okarbonovým ukazuje, že jsou možné jisté chronologicképosuny a potažmo delší užívání některých typů ozdob ja-ko hrozníčkovitých náušnic a gombíků, či užívání ostruhs krátkým i dlouhým bodcem současně v závěru 9. a 1. tře-tině 10. století. Při hodnocení nového materiálu došlo téžk posunu datování již dříve zveřejněných nálezů – jakonapř. zemnice 412 z jižního předhradí s nálezy ostruhys dlouhým bodcem a třmenu, patřícím do středu 10. stoletíči ještě hlouběji, původně však řazené již do 9. století. Tatoostruha má totiž bodec nejen dlouhý, ale i vychýlený, běž-něji se tyto ostruhy objevují spíše až v poslední třetině 10.století, jako např. v Čechách na předhradí hradiště Kováry-Budeč v mladší stratigrafické pozici (Bartošková 1992, tab.11: 3a, 3b; 2014, 123, obr. 49; Profantová 2013, 64–65). Je-dinou paralelu z hrobu na Moravě představuje starší nálezze Staré Břeclavi, datovatelný nejspíše do středu 10. století(Měřínský 1986, 29, obr. 2). Většinou však tyto ostruhy ne-vystupují v celcích s jinými chronologicky citlivými nálezy.

Z hlediska relativní chronologie je pohřebiště u rotundymladší než počátek pohřbívání u 1. kostela, poté fungujíobě současně; nedořešeno zůstává, zda zaniklo sledovanépohřebiště později (výraznější povelkomoravský horizont)či současně s větším pohřebištěm u 1. kostela.

V knize se pracuje se skupinami na pohřebišti a těch jerozlišeno opravdu hodně, od A po U, na základě kombinaceorientace, vytváření řad a vzdálenosti od kostela, vztahuk žlabu (prostorové faktory), superpozic, hloubky, někdyi věku pohřbených a dalších faktorů. Skupiny jsou různěpočetné – od 3 hrobů po 18, jsou probírány i interpretoványsamostatně. Jejich vydělení může být mírně subjektivní(např. H 170 by mohl díky orientaci patřit ještě skupině D,hrob 168 bych tam řadila vzhledem k superpozici i orien-taci H 172) a pro interpretaci je třeba některé skupiny opětslučovat. Nepochybná je interpretace jen některých z nich(A – uvnitř kostela, C, I – utvářející řady západně od kos-tela, B – uvnitř ohrady JV kostela, C – řada apod.). SkupinyD, N a R se nejvýrazněji liší orientací, skupiny N, F, K a R, S

1 V práci jsou uvedeny moravské analogie omylem jako Dolní Du-najovice místo Dolních Věstonic.



zahrnují hroby uvnitř i vně ohrady, skupina R je nej-mladší. Důležité je i demografické hledisko, některé sku-piny tvořily převážně dětské hroby (R, a především sku-pina L – jen dětské hroby). U menších pohřebišť je taktoz hlediska kritérií členité a celek relativně fragmentujícírozdělení do velkého množství skupin spíše neobvykléa nejsem si jista, zda jeho analytická přínosnost byla vy-kázána zcela přesvědčivě. Je to však cesta relativně nováa užitečnost jejího využití bude vždy vázána na konkrétníužití v konkrétní lokalitě.

Zajímavý je výskyt nádob na pohřebišti (3,3 % hrobů);kumulují se v severozápadním prostoru, většinou jsoumladší než ohrazení. Podařilo se vydělit tzv. funerální ke-ramiku (tři hroby), doložena je však i běžná keramika vyššíkvality (obr. 87). Ta má analogie jak na severovýchodnímpředhradí, tak v tzv. Velmožském dvorci (skupina A – podleJ. Macháčka a kol. – a tzv. mikulčický okruh keramiky).V souvislosti s přítomností keramiky v některých hrobechje poukazováno právem na ,benevolentnější přístup církev-ních představitelů na Pohansku‘ vůči starým zvyklostemvycházejícím z pohanských praktik. Ačkoliv to nebylo zdů-razněno, patří keramika spíše mladším hrobům na pohře-bišti (převážně vývojová skupina 3 – obr. 106), což evokujemožnost zvýšení oné benevolence po pádu Velké Moravyv 10. století (podobně jediná nádoba v hrobě mimo ohrazeníu VI. kostela v Mikulčicích /Profantová 2003, 55–56/).

Zajímavé detailyVe dvou hrobech – jeden obsahoval kaptorgu – byly v ná-hrdelníku schránky měkkýšů (břichonožci, gastropodi),v hrobě 108 šlo o fosilní – třetihorní druh. Schránky měk-kýšů fungovaly zřejmě jako ochranný amulet, na Moravěse obdobné závěsky vyskytují na více lokalitách, avšak vždyv malém počtu hrobů. Blíže datovatelné kusy pocházejí ze2. poloviny 9. a počátku 10. století. Mušle kauri se na Mo-ravu podobně jako do vzdálenějších Čech šířily předevšímz karpatské kotliny, kde se běžně objevují na staromaďar-ských pohřebištích. Bylo by zajímavé prověřit, existuje-lihrob bezpečně datovatelný před konec 9. století s nálezemzávěsku z této mušle.

Autoři správně podotýkají, že mušle kauri jsou obvyklev hrobech dospělých žen, zatímco jehlancovitě tvarovanéschránky v hrobech dětí. První typ tak zřejmě souvisís magií plodnosti, kdežto druhý typ má obecně apotropaic-kou funkci.

V Čechách je obdobných nálezů méně, takže testovatrozlišení na dospělé ženské hroby (Praha - Lumbeho za-hrada, H 62 – 2 ks, žena ve věku senilis – Frolík — Sme-tánka 2014, 120; Libice - u cukrovaru, H 71 – Mařík 2009,Tab. 77i, kde však nejde o hrob antropologicky určený,ovšem hroby dětí výkopce zvlášť zmiňuje; věk pohřbené ne-známe ani v případě Prahy-Čakovic /Sláma 1977, 90/)a hroby dětské lze jen výjimečně. Z dětského hrobu 56Praze - Lumbeho zahradě pochází též jehlancovitě tvaro-vaná mušle (Vršatka síťkovaná, Frolík — Smetánka 2014,114). Zdá se, že na tomto pohřebišti se jedná o stejné vě-kové rozlišení. V případě hrobů z Prahy-Dejvic šlo asi o jinýtyp mušlí (Sláma 1977, 95–97). Mušle kauri se však našlabezpečně i v dětském hrobě 22/49 v Roztokách Žalově - Ci-helně B, dívce bylo okolo 4 let (Tomková a kol. 2012, 102).Pokud by byla vazba mušle s magií plodnosti platná, jed-nalo by se v tomto naposledy uvedeném případě při nošenívzácnější mušle kauri i malými děvčátky o zajímavý kul-turní posun, ovšem může jít i o výjimku. Nově se mušlekauri objevily početněji na pohřebišti v Zelenči (výzkum J. Špačka, asi 5–6 hrobů); pohřebiště jako celek nebyloještě publikováno (cf. Profantová — Špaček — Novotná2011 s lit.). Vyhodnocení těchto celků přinese celistvějšípohled na tuto problematiku pro střední Čechy.

ZávěrKniha se zřejmě stane vzorovým příkladem pro hodnocenípohřebišť jak díky velmi kvalitním obrázkům a výborné gra-

fické úpravě, tak díky široké škále využitých dílčích analýz(detailní antropologie, 14C, RFA, chemické analýzy skla, tex-til),2 a díky komplexnímu přístupu k prameni a jeho vypo-vídacím možnostem. Tento přístup je umožněn hlavně tím,že je možné vsadit pohřebiště do poměrně dobře poznanýcha kvalitně publikovaných výseků situací z celé lokality, tedyznalosti vzhledu a vývoje velmožského dvorce I a předevšími části obytné komponenty s areálem pohřebiště bezpro-středně související (kap. 12), snad dvorce II.

Jak již bylo zmíněno, Jiří Macháček se nevyhýbal anihistorickým závěrům, často takovým, které jsou v dobrémsmyslu diskutabilní, tedy diskusi provokující: Jde o přijetíči nepřijetí teze o existenci beneficí již na Velké Moravě čio funkci správce - kastelána na přelomu 9. a 10. století,v obou případech bez silnější opory v soudobých písem-ných pramenech. Například M. Wihoda již předložil veřej-nosti modifikovanou interpretaci, která zvažuje možnost,že pohřbení v rotundě jsou zchudlí a mocensky oslabenípříslušníci Mojmírovců, vevázanou do širšího kontextu pře-žití vedlejších větví Mojmírovců ve východní části říše rela-tivně hluboko do středověku, a naznačil, že dědičná právasyna Svatopluka II – označovaného podle kmotra jako „Diot -marův syn“ – hájili bavorští příbuzní v r. 907 u Bratislavy.Atraktivní hypotéza (Wihoda 2016), která chápe Mojmírov-ce jako „dědičné správce jakési marky na východní hraněfranské říše“, je však spíše spekulativního rázu. Tyto závěrybudou jistě diskutovány, mocenská provázanost obou ob-lastí (karolinské říše a Velké Moravy) je z pramenů zřejmáa v našem prostředí nebyla zdůrazňována.

Kombinace šťastné příležitosti (kompletně zachovanéa odkryté pohřebiště), komplexního a promyšleného arche-ologického zpracování s přesvědčivým a uváženým využitímpřírodovědných metod doplněné otevřeností k historické di-skusi, činí z recenzované knihy vzácnou a úvítáníhodnouzáležitost.

Literatura

Bartošková, A. 1992: Archeologický výzkum budečského předhradí v poloze nakašně. 1. etapa hodnocení — Die archäologische Erfor -schung der Budečer Vorburg in der Lage Na kašně. ErsteBewertungsetappe, Archeologické rozhledy 44, 431–452,408–502.Bartošková, A. 2014: Budeč. Významné mocenské centrum prvních Přemys-lovců. Praha.Bretholz, Z. /ed./ 1923:Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag [= MGHSRG NS II]. Berlin: Weidmannsche Buchhandlung.Čilinská, Z. 1982: Dve pohrebiská z 8.–9. storočia v Komárne. Slovenská archeológia 30, 347– 393.Dostál, B. 1975: Břeclav – Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec —Břeclav – Pohansko IV. Grössmahrisher Herrenhof. Brno.Galuška, L. 1996: Uherské Hradiště - Sady. Křesťanské centrum říše velko-moravské — Uherské Hradiště - Sady. Das Christliche Zen-trum des Grossmährischen Reiches. Brno.Frolík, J. 2005: Hroby přemyslovských knížat na Pražském hradě — DieGräber der Přemyslidenfürsten auf der Prager Burg. In:K. Tomková /ed./: Castrum Pragense 7. Pohřbívání naPražském hradě a jeho předpolích I.1. Praha, 25–46.

2 V případě hodnocení výsledků některých analýz (např. sklo) jeznát menší zkušenost autorů s touto problematikou; obdobněnapř. i při hodnocení analýz kovových materiálů (s. 89): železonebylo v žádném případě součástí měděných pozlacených náuš-nic – jde o korozi související s uložením v zemi.



Frolík, J. — Smetánka, Z. 2014: Pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě. Ca-strum Pragense 12.1. Praha.Jakab, J. 2008: Kostra mladej ženy z Mosta pri Bratislave a antropológia sta-rých Maďarov na Slovensku. In: Bitka pri Bratislave v roku907 a jej význam pre vývoj stredného Podunajska. Zborníkpríspevkov z kolokvia. Zost. T. Štefanovičová, D. Hulínek.Bratislava: SAHI, 313–319.Levínský, O. 2009: Mlčechvosty, okr. Mělník – polokulturní sídliště a pohře-biště z období mladšího pravěku a středověku (novověku).Výzkum v r. 2005. Archeologie ve středních Čechách 13,2009, 13/1, 305–322.Macháček, J. 2016: Velkomoravská rotunda na Pohansku a její zakladatel. In:Macháček, J. — Wihoda, M. /eds./: Pád Velké Moravy anebKdo byl pohřben v hrobu 153 na Pohansku u Břeclavi —The Fall of Great Moravia. Who was buried in grave H 153at Pohansko near Břeclav? Praha: Lidové noviny, 10–53.Mařík, J. 2009: Libická sídelní aglomerace a její zázemí v raném středověku— Early Medieval Agglomeretion of Libice and its Hinter-land. Praha 2009. Dissertationes Archaeologicae Brun/Pragensesque 7.Měřínský, Z. 1986: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů. Pa-mátky archeologické 77, 1986, 18–80.Profantová, N. 2003: Mikulčice, pohřebiště u VI. kostela. Pokus o chronologickéa sociální zhodnocení — Mikulčice-Gräberfeld bei der 6. Kir-che: Versuch einer chronologischen und sozialen Auswer-tung. In: Profantová, N. – Kavánová, B.: Mikulčice – pohře-biště u 6. a 12. kostela. In: Kouřil, P. /ed./: Spisy ARÚv Brně č. 22. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 7–209.Profantová, N. 2011: New Evidence concerning Dating, Importance and Hinter-land of Early Medieval Hillfort of Klecany, district of Pra-gue-East. In: Macháček, J. /ed./: Praktische Funktion,gesellschaftliche Bedeutung und symbolischer Sinn derfrühgeschichtlichen Zentralorte in Mitteleuropa. Studienzur Archäologie Europas. Bonn, 299–314.Profantová, N. 2013: Gräber mit Sporen aus Böhmen. In: Biermann, F. — Ker-sting, T. — Klammt, A. /eds./: Soziale Gruppen und Ge-sellschaftsstrukturen im westslawischen Raum. Beiträgezur Ur- und Frühgeschichte Mitteleuropas 70. Langen-weissbach, 57–76.Profantová, N. — Špaček, J. — Novotná, M. 2011: Nové poznatky o výrobě a obsahu kaptorg na základě stu-dia hrobů ze Zelenče a Čelákovic — New knowledge aboutthe manufacture and contents of kaptorgas based on thestudy of graves from Zeleneč and Čelákovice, Prague-Eastdistrict. Archeologie ve středních Čechách 15, 539–552,Fototab. 14.Profantová, N. a kol. 2010: Klecany. Raně středověká pohřebiště II — Die frühmittelal-terlichen Graberfelder in Klecany. Praha.Sláma, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter I. Katalog der Grab-funde. Praehistorica 5. Praha.Stránská, P. — Hájek, M. 2009: Laténské kostrové pozůstatky z Mlčechvost. Archeologie vestředních Čechách 13/1, 323–325.Tomková, K. a kol. 2012: Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů I. Pohře-biště — Die Gräberfelder in Levý Hradec und seinen For-feldern. Katolog. Praha: Archeologický ústav AV ČR.Vajs, J. /ed./ 1929: První staroslověnská legenda o sv. Václavovi, Charvátsko-hlaholská redakce. In: Vajs, J. Sborník staroslovanskýchpamátek o sv. Václavu a sv. Ludmile. Praha, 36–43.

Wihoda, J. 2016: Druhý život mojmírovských knížat. In: Macháček, J. — Wi-hoda M. /eds./: Pád Velké Moravy aneb Kdo byl pohřbenv hrobu 153 na Pohansku u Břeclavi — The Fall of GreatMoravia. Who was buried in grave H 153 at Pohansko nearBřeclav? Praha, Lidové noviny, Zábojník, J. 2015: Zum Verhältnis zwischen Archäologie und Anthropologieam Beispiel frühmittelalterlicher Gräberfelder aus demMitteldonauraum (7.–10. Jahrhundert). In: Heinrich-Ta-máska, O. — Herold, H. — Straub, P. — Vida, T. /eds./:„Castellum, civitas, urbs“: Zentren und Eliten im frühmit-telalterlichen Ostmitteleuropa. (B. M. Szöke zu seinem 65.Geburtstag gewidmet). Budapest [u. a.], 277–292.



cviii / 2017 - arup.cas.cz · z bezčasí relativní chronologie na rovinu reálných časo -...

Documents