charles bukowski - poštovní úřad

8/6/2019 CHARLES BUKOWSKI - Poštovní úřad

http://slidepdf.com/reader/full/charles-bukowski-postovni-urad 1/68

CHARLES BUKOWSKI - POTOVNÍ ÚAD

EDITELSTVÍ POT

1. ledna 1970Obník Pota Spojených stát amerických 742 Los Angeles, KalifornieMRAVNÍ KODEXOd vech zamstnanc se vyaduje, aby dbali na Mravní kodex zamstnanc pot,který vyel v ástce 742 Potovního sluebního ádu, a dále na Etické chovánízamstnance, stanovené ástkou 744 Potovního sluebního ádu.Potovní zamstnanci si bhem let pi své slub vlasti vybudovali dobroutradici, jakou se nemohou pochlubit pracovníci ádného jiného sektoru. Kadýzamstnanec by ml být na tuto tradici vrné sluby patin hrdý. Kadý z násmusí usilovat o to, aby v celospoleenském zájmu pispl svým dílem k dalímupokroku na cest rozvoje potovních slueb.Vichni potovní zamstnanci musejí být naprosto bezúhonní a zcela oddaníveejnému zájmu. Od potovních zamstnanc se oekává, e budou jednat podlenejvyích morálních zásad, ctít zákony Spojených stát amerických a dbát

vyhláek a obník ministerstva pot a telekomunikací. Nevyaduje se pouzemorální chování; vichni vedoucí a zamstnanci se musejí za vech okolnostívyvarovat jednání, které by mohlo vést k neplnní jejich závazk vyplývajícíchze sluebního pomru. Pidlené povinnosti je teba vykonávat svdomit aúinn. Potovní sluba pedstavuje jedinenou výsadu denního kontaktu svtinou obyvatel naí zem, a v mnoha pípadech pro n pedstavuje jedinoupímou cestu, kterou picházejí do styku s federální vládou. Kadémupotovnímu zamstnanci se tudí naskýtá zvlátní píleitost, aby jednal vsouladu s dvrou veejnosti odpovdn, estn a ádn, a tímto zpsobemnaplnil pedstavu veobecné úcty k potovní slub i celé federální vlád.ádáme vechny zamstnance, aby si znovu proetli ástku 742 Potovníhosluebního ádu, Základy etického chování, Osobní kodex zamstnance, Omezenípolitických aktivit a dalí vyhláky.

editel poty, v. r.I1Zaalo to omylem.Blíily se Vánoce a já se dozvdl od jednoho oraly shora, který to tak dlaltouhle dobou vdycky, e berou v podstat kadýho, a tak jsem tam el anajednou jsem ml koenou branu pes rameno a volným tempem jsem se ubíralulicí. To je teda prácika, pomyslel jsem si. Naprostá havaj! Dají vám kroznáce jeden dva bloky, a kdy to zvládnete, pidá vám dalí doruovatel, comá trvalou smlouvu, nebo se vrátíte zpátky a vedoucí vás nkam pole, alevlastn jenom zvolna házíte vánoní pohledy do schránek.Myslím, e to bylo druhý den, co jsem pracoval jako vánoní brigádník, kdy seke mn pidala jedna udlaná enská a zaala m pi roznáení dopisdoprovázet. Tím "udlaná" myslím to, e mla velkou prdel a kozy, e byla

prost udlaná na správných místech. Vypadala troku blázniv, ale já se dívaljen na její tlo a jinak mi to bylo jedno.Bez ustání mluvila. Pak to z ní vylezlo. Její manel byl dstojníkem najakémsi dalekém ostrov a ona se cítila osamlá a bydlela v malém domku napedmstí úpln sama."V kterém domku`?" zeptal jsem se. Napsala mi adresu na kus papíru."Já jsem taky osamlý," ekl jsem, "stavím se dnes veer a meme sipopovídat."il jsem sice s jednou holkou na hromádce, jene ta byla napl poád kdesi vtahu, a tak jsem byl vlastn opravdu osamlý. Alespo pro tu udlanou prdel,



co stála vedle m."Fajn," ekla, "nashle veer."Byla fakt prima, dobrá oustaka, ale jako u vech takových oustaek jsemzaal po tech tyech nocích ztrácet zájem a u jsem tam neel.Nemohl jsem se ale ubránit pocitu, e jediné, co mají, paneboe, tihle poácina práci, je házení dopis do schránek a oustání. To je teda práce pro m, toteda jo.

2Tak jsem sloil úspn zkouky, proel zdravotním vyetením a bylo to:potovní doruovatel na dobu uritou. Takový, co zaskakuje za ty stálé.Zaalo to lehce. Poslali m na West Avon Station a bylo to pesn to samé jakobrigáda o vánocích, a na to, e jsem si nezaoustal. Kadý den jsem na toekal, avak nedolo k tomu. Ale vedoucí byl prima a já se pi roznáce docelaflákal. Neml jsem ani uniformu, jenom epici. Byl jsem normáln v civilu.Ovem pi zpsobu, jakým jsme s Betty, se kterou jsem il na té hromádce,chlastali, sotva njaký peníze na obleení zbyly.Pak m peloili na Oakford Station.Vedoucí byl neurvalec jménem Jonstone. Potebovali tam pomoct a mn bylo jasnýpro. Jonstone rád nosil tmav ervené koile - nebezpeí a krev. Bylo nás tamsedm náhradník - Tom Moto, Nick Pelligrini, Herman Stratford, Rosey Anderson,

Bobby Hansen, Harold Wiley a já, Henry Chinaski. Nástup do práce byl v pthodin ráno a já chodil jako jediný opilý. Chlastal jsem vdycky pes plnoc apak jsme tam v pt ráno sedli a ekali celou hodinu, jestli nkterý ztrvalých zamstnanc nenahlásí pracovní neschopnost. Doruovatelé vtinouhlásili nemoc, kdy prelo nebo kdy byla velká vedra, pípadn den posvátcích, kdy byla pota dvojnásobná.Bylo zde 40 nebo 50 rzných tras, moná i víc, a kadá byla jiná, ádná z nichse nikdy nedala nauit, protoe jste museli mít vekerou potu roztídnou apichystanou do osmi hodin na rozváku v dodávkách a Jonstone ádné výmluvynepijímal. Náhradní poáci nechávali nedoruené asopisy na nároích,neobdvali a umírali na ulicích. Jonstone nás nechával vycházet na roznáku opl hodiny pozdji - zatoil se na idli v ervené koili a ekl: "Chinaski,jdte na pt set devtaticítku!" Mli jsme pl hodiny zpodní, ale ekalo seod nás, e vechnu potu rozneseme a vrátíme se vas. A jednou dvakrát týdn,

vdycky zniení, sedení a zplavení, jsme museli brát noní sbr, piemasový harmonogram byl naprosto nemoný - dodávka tak rychle prost nejela.Tím pádem jste museli tyi pt schránek napoprvé vynechat a pi druhém výbrupak byly dopisy narvaný a po vrch, take se lovk poádn zapotil, kdy topresoval do pytl. Byla to pkná oustaka. Jonstone se o to postaral.3Jonstona si vychovali sami náhradníci tím, e jeho nemoné píkazyposlouchali. Nechápal jsem, jak me být na takovém míst lovk s takevidentním sklonem ke krutosti. Pravidelným pofákm to bylo jedno, odborynebyly k niemu, a tak jsem jednoho volného dne sepsal ticetistránkovoustínost, poslal kopii Jonstonovi a s druhou el do msta na ústedí. Úedníkmi ekl, a pokám. ekal jsem a ekal. ekal jsem hodinu a pl a pak m vzalik njakému drobnému proedivlému muíkovi s oima popelavýma jako dva

nedopalky. Ani mi nenabídl idli. Hned ode dveí na m zaal jeet."Ty jsi mi njakej pan chytrej, co?""Doporuuji vám, abyste mi takhle nenadával, pane!""Hele, ty dacane, ty jsi jeden z tch vzdlanejch grázl, co umí mluvit a rádna to upozoruje, co?"Zamával mi ped oima mými papíry a zaval: "PAN JONSTONE JE SKVLEJ CHLAP!""Nebute blázen, love. Je to zcela zejm sadista, " ekl jsem. "Jak dlouhojste u poty?""Ti týdny.""PAN JONSTONE JE U POTY TICET LET!" "Co to má s tím spolenýho?"



"íkám, e PAN JONSTONE JE SKVLEJ CHLAP!"Myslím, e m ten uboák chtl opravdu zabít. Museli snad s Jonstonem spávat."Dobrá," ekl jsem, "Jonstone je skvle] chlap. Tak se na celou tu záleitostvyserte." S tím jsem odeel a vzal si dalí den volna. Neplacenýho,pochopiteln.4Kdy m Jonstone pítí den ráno v pt hodin uvidl, otoil se v otáecím

kesle a obliej ml stejn brunátný jako koili. Nic ale neekl. Bylo mi tojedno. Do dvou do rána jsem chlastal a oustal Betty. Opel jsem se a zaveloi.V sedm se Jonstone otoil znovu. Vichni ostatní náhradníci u mli práci neboje poslali na jiný poty, kde potebovali pomoc."To je vechno, Chinaski. Nic pro vás dnes nemám."Díval se mi do oblieje. Bylo mi to úpln u prdele. Chtlo se mi tak akorátjít do postele a trochu se vyspat."Fajn, Stone," ekl jsem. Mezi doruovateli se mu íkalo "Stone", ale já byljediný, kdo ho tak oslovoval.Odeel jsem, nastartoval staiký auto a brzy jsem byl zpátky v posteli sBetty."Ach, Hanku! To je krásný!"

"Pímo skvlý, miláku!" Pivinul jsem se k jejímu teplýmu zadeku a do plminuty usnul.5Jene pítí ráno to bylo to samý:"To je vechno, Chinaski. Pro vás tu dnes nic není."Tak to lo asi týden. Kadý ráno od pti do sedmi jsem tam depl a nedostalani cent. Dokonce m stáhli i z noního sbru.Pak mi jeden ze sluebn starích náhradních doruovatel, Bobby Hansen, ekl:"Jednou mi to udlal taky. Pokouel se m vyhladovt." "Mn je to jedno. Dozadku mu nepolezu. Odejdu nebo budu suit hubu, je mi to fuk.""To nemusí. Hlas se kadej veír na Prell Station. ekni tam vedoucímu, enedostává ádnou práci a e t mou vyuít jako náhradníka za doruovateleexpres.""To mu udlat? Nemají na to njaký pedpis?" "Kadých trnáct dní mi tam

dávali výplatu." "Díky, Bobby."6Zapomnl jsem u, kdy se tam zaínalo. V est nebo v sedm veer. Tak njak.lovk tam jenom sedl s plnou náruí dopis, zíral do mapy msta a plánovalsi obchzku. Bylo to jednoduchý. Vichni idii trávili nad plánováním cestymnohem víc asu, ne bylo teba, a já hrál tu hru s nimi. Odcházel jsem spolus ostatními a vracel se, kdy se i oni vraceli.Pak jste dostali dalí várku. Byl as posedt v kavárnice, peíst si noviny,cítit se dstojn. Dokonce jste se stihli i naveeet. Den volna jsem si mohldopát, kdykoli jsem chtl. Na jedné z pochzek bydlela velká mladá holka,která dostávala kadý veer expres. Vyrábla sexy prádlo a noní koile, ataky je nosila. Vybhli jste u ní v jedenáct veer po schodech, zazvonili apodali jí expres. Trochu se pitom zajíkla a vzdychla, njak jako

"Mmmmmúúúúúmhm!", a stoupla si stran blízko a nenechala vás bhem teníodejít a pak ekla: "Mmmmmm, dobrou noc, DKUJU!""Prosím, madam," ekli jste a odklusali s pérem jak z oechovýho deva.Jene to nemlo dlouho trvat. Asi po týdnu a pl svobody to pilo potou:"Váený pane Chinaski,dostavte se ihned na Oakford Station. Pípadné odmítnutí bude mít za následekdisciplinární ízení, pípadn proputní.A. E. Jonstone, hlavní vedoucí, Oakford Station." Ml jsem svj kí zpátky.7"Chinaski! Pt set devtaticítka!"



Nejhorí trasa z celé poty. ináky se schránkami, na nich byla vykrábanájména nebo vbec ádná jména pod sporými árovkami v tmavých chodbách.Staenky postávající na chodbách a v ulicích, kladoucí poád dokola tytéotázky, jako by to byla stále stejná osoba s jedinou omílanou vtou:"Pane poáku, nemáte pro m nco?"A vám se chtlo zavat: "Milá paní, jak mám do prdele vdt, kdo jste nebo kdojsem já nebo kdo je vbec kdo."

Kapal z vás pot, kocovina, nemoný harmonogram a Jonstone, který na vás ekalve své ervené koili a vechno to vdl, til se tím a pedstíral, e todlá kvli sniování náklad. Ale kadý vdl, pro to dlá. Byl to peceskvle] chlapLidi. Lidi a psi.Povím vám nco o psech. Byl to jeden z tch dn s osmaticetistupovým vedrema já bel, potil se, bylo mi na zvracení a ml jsem kocovinu. Zastavil jsemse ped malým inákem se schránkami dole u chodníku. Otevel jsem si klíembranku. Nikde ani hlásek. Pak jsem ucítil, jak se mi cosi dere do rozkroku.Troku jsem se nadzvedl, rozhlédl se a uvidl pkn urostlého nmeckého ovákas enichem zaboeným do mého zadku. Jediným skousnutím elistí m mohlpipravit o koule. Rozhodl jsem se, e ti lidé ten den potu nedostanou a emoná nedostanou potu u nikdy. Vyvádl tam s tím enichem fakt píerný

vci. FFF! FFF! FFF!Zasunul jsem potu zpátky do brany a pak jsem se pomalouku, polehouku vydalo pl kroku dopedu. enich m následoval. Uinil jsem dalí plkrok druhounohou. enich poád za mnou. Pak jsem udlal pomalu, stran pomalu celý krok.A dalí. Zastavil jsem. enich byl pry. Jen tam stál a hledl na m. Monájet nikdy k niemu podobnýma neuchal a nevdl dobe, co si poít.Potichouku jsem vyel ven.8Pak se objevil dalí nmecký ovák. Bylo horké léto a on vyel ODVÁZANÝ zedvorku a pak SKOIL. elisti cvakly a tsn minuly mou krní tepnu."KRISTEPANE!" zajeel jsem, "POMOC! VRADA! KRISTEPANE! VRADA! VRADA!POMÓC!"Zvíe se obrátilo a skoilo znovu. Pímo ve výskoku jsem ho pkn petáhnul pohlav poáckou branou, piem se z ní vysypaly vechny dopisy a asopisy.

Chystal se skoit znovu, kdy vtom se objevili dva chlápci - majitelé - achytili ho. Musel jsem se sehnout a dopisy a asopisy posbírat. Pes na touml a nepestával vret. Na verand vedlejího domku budu muset vechnoznovu neskládat podle trasy."Vy jste se, hajzlové, úpln zbláznili," ekl jsem tm dvma chlápkm, "tenpes je hotovej zabiják. Dejte ho utratit nebo ho aspo nepoutjte na ulici!"S obma bych si to klidn rozdal, jene mezi nima vrel a trhal sebou ten pes.Peel jsem na dalí verandu a tam jsem si potu pkn na vech tyechposkládal.Jako obvykle jsem se nestihl naobdvat, ale i tak jsem ml pi píchodutyicet minut zpodní.Stone se podíval na hodinky: "Má tyicet minut zpodní." "To nikdynepochopí," odpovdl jsem mu.

"To je na zápis." "To teda je, Stone."Vlastn u ml ve stroji zaloený správný formulá a vyploval ho. Ponvadjsem se u posadil a tídil potu, která se vrátila, zvedl se a hodil miformulá pod nos. Nebavilo m íst jeho zápisy a po svém výletu do msta jsemvdl, e jakýkoli protest nemá smysl. Zahodil jsem papír do koe, ani bychse na to podíval.9Kadá trasa mla své léky, které znali jen stálí poáci. Kadý den to bylonco jiného a vy jste museli být denn pipravení na njaký zasranýznásilnní, na psy nebo na ílenství v jakékoli podob. Stálí zamstnanci si



svá malá tajemství nechávali pro sebe. Byla to jejich jediná výhoda kromtoho, e znali svou trasu nazpam. Pro nováka, zvlát pro toho, kdo celounoc prochlastal, el spát ve dv ráno, vstával v pl páté po celononímoustání a zpvu, kterým se skoro oddlal, to byla poádná zabíraka.Jednoho dne jsem byl zrovna venku na ulici a trasa pkn odsejpala, i kdyjsem ji el poprvé, a já si pomyslel, jeíikriste, moná se mi podaí sepoprvý za dva roky naobdvat.

Ml jsem píernou kocovinu, ale vechno lo poád hladce, a jsem se dostal kbalíku poty pro jakousi církev. Na adrese chyblo íslo domu, byl tam jennázev kostela a jméno bulváru, na nm budova stála. el jsem s kocovinou poschodech nahoru. Uvnit jsem nemohl najít ádnou schránku ani lidi. Hoelo tampár svíek. Malé misky, ve kterých jste si mohli smoit prsty. A hledla na moputná kazatelna a ada soch, vyrudlých, svtle modrých a lutých, zavenéaluzie v horkém, páchnoucím jitru.Jeíikriste, pomyslel jsem si. A vyel jsem ven.Obeel jsem kostel z boku a nael schodit vedoucí do suterénu. Veel jsemotevenými dvemi. Víte, co jsem tam uvidl? adu záchod. A sprchy. Byla tamale tma. Ani jedno svtlo nesvítilo. Jak mou sakra ekat, e lovk najdepotm schránku? Pak jsem uvidl vypína. Zmákl jsem ho a vechna svtla vkostele i ped ním se rozsvítila. Pokraoval jsem do dalí místnosti, kde na

stole leely knské sutany. Taky tam byla láhev vína.Pro smilování Boí, pomyslel jsem si, komu jinýmu ne mn se me pihoditnco takovýho?Vzal jsem láhev, dal si poádnýho loka, poloil dopisy na sutany a vrátil seke sprchám a záchodkm. Zhasl jsem, potm jsem se vysral a zapálil si.Rozhodoval jsem se, jestli se mám osprchovat, ale u jsem vidl ty titulky:POÁK DOPADEN PI PITÍ KRVE KRISTOVY, JAK SE SPRCHUJE NAHÝ V KATOLICKÉMKOSTELE.Take jsem nakonec obd nestihl, a kdy jsem se vrátil, Jonstone m zapsal, emám tiadvacet minut zpodní oproti rozvrhu.Zjistil jsem, e se pota pro kostel doruuje na faru za rohem. Zato ted' alezase vím, kde se vysrat a osprchovat, kdy jsem na dn.10Zaalo detivé poasí. Vtinu penz jsem utratil za chlast, take jsem ml

prolapané podráky a potrhaný starý kabát. Pi kadém lijáku jsem poádnpromokl, a tím myslím opravdu promokl - a na mokré, promáené spodky aponoky. Stálí poáci se házeli marod, na potách v celým mst se házelimarod, take na Oakford Station byla denn práce stejn jako na vechostatních potách. Dokonce i brigádníci se házeli marod. Já se nehodil marod,protoe jsem byl píli vysílený, ne aby mi to myslilo. Toho rána m poslalina Wently Station. Byla to jedna z tch ptidenních bouek, kdy dét chlístá atvoí jedinou souvislou stnu a celý msto to vzdává, vichni to vzdávají,kanály nemohou vechnu tu vodu dostaten rychle pojmout, voda se pelévá pesobrubníky a místy dokonce na trávníky a zaplavuje domy.Poslali m na Wently Station."íkali, e potebují schopného lovka," zakiel za mnou Stone, kdy jsemvycházel do deové clony.

Dvee se zavely. Jestlie to staiký auto nastartuje, k emu skutendolo, pojedu do Wently. Bylo to ale jedno - kdyby auto nejelo, posadili byvás na autobus. V botech jsem u ml mokro.Vedoucí ve Wently m postavil k bedn s roznákou trasy. Byla u plná a já doní s pomocí dalího brigádníka cpal jet víc poty. Nikdy jsem takhle plnoupihrádku nevidl! Byl to njaký piblblý ertík. Napoítal jsem v tépihrádce dvanáct svazk. Musela pokrývat plku msta. Ml jsem se teprvedozvdt, e je to trasa v kopcích nad mstem. Ten, kdo ji vymyslel, musel býtílenec.Nacpali jsme to tam a vynesli ven, a zrovna kdy jsem byl na odchodu, piel



vedoucí a povídá: "Nemu vám s tím nijak pomoct." "To je v poádku," ekljsem.V poádku, do prdele. Teprve pozdji jsem se dozvdl, e to byl Jonstonvnejlepí kámo.Trasa zaínala hned u poty. První z dvanácti svazk. Veel jsem do vodopádu aprodíral se jím dol s kopce. Byla to chudinská ást msta - malé domky seschránkami plnými pavouk, visící na jediném hebíku, uvnit staré enské

balící si cigarety, které výkaly tabák, broukaly si s kanárky a sledovaly vás- idiota ztraceného v deti.Kdy vám promoknou spodky a srolují se dol, úpln dol pes prdel, utvoímokrou obru, kterou drí jen rozkrok na kalhotách. Na nkterých dopisech détrozpil inkoust; cigareta nevydrela zapálená. Poád jsem se musel hrabat vtace kvli asopism. Roznáel jsem první svazek a u jsem byl vyerpaný.Boty jsem ml plné bahna a byly tké jako baganata. Kadou chvíli jsemuklouzla málem upadl.Otevely se dvee a jakási stará enská mi poloila otázku, kterou jsemslýchal stokrát za den:"Co je dnes s naím doruovatelem?""Paní, PROSÍM VÁS, jak bych to mohl já vdt? Jak bych to ml sakra vdt? Jájsem pece tady a on je snad nkde jinde, ne?"

"Ale ale, vy jste ale nerudný lovk!" "Nerudný lovk?""Ano." Zasmál jsem se, podal jí promoený dopis a el dál. Moná to budenahoe lepí, pomyslel jsem si.Jiná stará panna to urit myslela dobe, kdy se m zeptala: "Nechcete jít nachvíli dovnit, dát si hrníek aje a usuit se?" "Nechápete, paní, e nemámeas ani na to, abychom si povytáhli spodky?""Povytáhli spodky?""JO, POVYTÁHLI SPODKY!" zajeel jsem na ni a vyel do deové clony.Dokonil jsem první obchzku. Trvala asi hodinu. To není moný, pomyslel jsemsi. Urit mi museli dát na zaátek tu nejhorí.Ovem nahoe v kopcích to bylo jet horí, protoe jste museli zvedat i svouvlastní váhu.Pilo poledne a zase minulo. Bez obda. Dlal jsem tvrtou nebo pátouobchzku. Ta trasa by byla nemoná i za sucha. Takhle to bylo tak pratný, e

o tom vbec nemlo cenu mluvit.Nakonec jsem byl tak promáený, e jsem ml pocit, e se topím. Nael jsemverandu, kde zatékalo jen trochu, stál jsem tam a pokouel se zapálit sicigaretu. Asi tikrát jsem si v klidu luknul, kdy jsem uslyel za zády hlasnjaké staré babky:"Poáku! Poáku!""Ano, paní?" zeptal jsem se. "PROMOKNE VÁM POTA!"Podíval jsem se na taku a opravdu - nechal jsem koený pehoz otevený. Jednadv kapky do taky spadly dírou ve stíce nad verandou. Pokraoval jsem vchzi. To staí, pomyslel jsem si, to by si nechallíbit jen idiot. Najdu telefon a zavolám jim, aby si doli vyzvednout svoupotu a udlali si tu práci sami. Jonstone zvítzil.Okamit, jakmile jsem se rozhodl pratit s prací, udlalo se mi mnohem líp.

Skrz dé jsem spatil dole pod kopcem budovu, která vypadala, e by v nímohli mít telefon. Já byl v pli kopce. Kdy jsem seel dol, zjistil jsem, ese jedná o malou kavárniku. Mli putné topení. Sakra, pomyslel jsem si,pece se mu taky usuit. Sundal jsem si kabát a epici, poáckou branoujsem mrskl na zem a objednal si kávu.Káva byla hrozn erná. Ze starýho lógru. Nejhorí káva, jakou jsem kdy pil,ale byla aspo teplá. Nalil jsem do sebe ti álky a hodinu tam posedl, nejsem úpln uschl. Pak jsem se podíval oknem: Pestalo pret! Odeel jsem zkavárny a pustil se nahoru do kopce, abych opt zaal s roznákou. Dal jsem sina as a udlal celou trasu. Pi dvanácté pochzce m zastihl soumrak. Kdy



jsem se dostal zpátky na potu, byla hluboká noc.Vchod pro doruovatele byl zamený. Buil jsem na plechové dvee.Objevil se malý pihátý úedníek a dvee otevel. "Kde se sakra celou dobufláká?" zajeel na m.Peel jsem kolem nho k tídicí pepáce a pratil vlhkou branou plnouvratek, patn doruených dopis a vybraných schránek. Pak jsem vytáhl klí apohodil jej na pepáku. Pedávání klí se mlo vdycky podepisovat. Já na to

kalal. Úedník stál vedle m.Podíval jsem se na nj:"Hochu, jestli mi ekne jet slovo, jestli jsi takovej slizák, tak tpisámbohu - zabiju!"Hoch nic neíkal. Píchnul jsem si odchod.Pítího rána jsem ekal, e se k tomu Jonstone vrátí a nco mi ekne. Aletváil se, jako by se nic nestalo. Pestalo pret a stálí zamstnanci unebyli nemocní. Stone poslal ti brigádníky dom bez penz a já byl jedním znich. V té chvíli jsem ho skoro miloval.Piel jsem dom a pitulil se k Bettyin horké prdelce.11Jene pak zaalo zase pret. Stone si m vybral na vc, které se íkalonedlní sbírka, a jestli vás pitom napadlo nco s kostelem, tak na to

zapomete. To jste si v Západních garáích vyzvedli dodávku a rozpis napapíe, klipsem pichycený k podloce. Na rozpise stálo, v které ulici v kolikhodin máte být a jak se dostanete k dalí schránce. Napíklad 14.32, rohBeecher a Avalon, L3 P2 (co znamenalo ti bloky vlevo, dva vpravo) 14.35, avám jen vrtalo hlavou, jak mete vybrat jednu schránku, pejet bhem tíminut o pt blok dál a stihnout vyprázdnit dalí. Vybrat nedlní schránkuplnou dopis nkdy zabralo víc ne ti minuty samo o sob. A rozpisy nebylymoc pesné. Nkdy v nich byla tída oznaena jako ulice a jindy zase ulicejako tída. Nikdy jste nevdli, kde vlastn jste.Bylo to za vytrvalého det, ne moc silného, ale takového, co nikdy neskoní.Jezdil jsem po rajonu, který byl pro m úpln nový, ale aspo bylo dostsvtla, abych mohl peíst rozpis. Jak se ale stmívalo, dalo se íst poád h(ve svtle pístrojové desky), a patn se hledaly schránky. Na ulicích takystoupala voda a nkolikrát jsem do ní zahuel a po kotníky.

Pak odelo svtlo na pístrojové desce. Nemohl jsem íst rozpis. Neml jsemani pontí, kde to jsem. Bez rozpisu jsem byl jako lovk ztracený v pouti.Ale jet poád jsem nebyl doista na dn. Ml jsem dv krabiky zápalek a nejsem zamíil k dalí schránce, krtl jsem vdycky sirkou, zapamatoval sipokyny a rozjel se. Pro jednou jsem obelstil nepíze osudu, ztlesnnouJonstonem, který m sledoval z výin svých nebes.Pak jsem zahnul za roh, vyskoil, abych vysypal schránku do pytle, a kdy jsemse vrátil, rozpis byl PRY!Jonstone na nebesích, mj slitování! Byl jsem zcela ztracený ve tm a v deti.Copak jsem byl takový idiot? Udlal jsem si to sám? Bylo to moné. Bylo úplnmoné, e jsem nenormální, e mu být rád, e jsem vbec naivu.Rozpis byl k palubní desce pidrátovaný. Domyslel jsem si, e musel z autavypadnout pi poslední prudké zatáce. Vystoupil jsem z dodávky s nohavicemi

srolovanými nahoru nad kolena a zaal se brodit po kotníky ve vod. Byla tma.Ten zasraný rozpis u nikdy nenajdu! Popocházel jsem a krtal sirky -bezvýsledn. Odplul nkam daleko. Kdy jsem doel na roh, byl jsem asponatolik pi smyslech, e jsem si viml, kam smuje proud a sledoval jej.Uvidl jsem jakýsi pedmt, jak mi pluje u nohou, krtl jsem zápalkou a byloTO! Rozpis. Neuvitelné! Byl bych ten hadr celý zulíbal. Brodil jsem sezpátky k dodávce, nasedl, shrnul si nohavice a rozpis jsem te opravdu poádnk palubní desce pidrátoval. Pochopiteln jsem pkn pokulhával za asovýmplánem, ale aspo jsem ml ten pinavej rozpis. Nebyl jsem ztracený vpostranních ulikách Nicoty. Nemusel jsem zazvonit u dveí a vyptávat se na



cestu zpátky k potovním garáím.U jsem slyel, jak njaký zmrd prská ze svýho vyhátýho pokoje: "No teda, vyjste pece potovní zamstnanec, e ano? To neznáte cestu do vlastníchgaráí?"Pokraoval jsem tedy v jízd, krtal zápalkami, stoupal do hlubokých kaluí avyprazdoval potovní schránky. Byl jsem unavený, promáený a po opici, jenetak to bývalo skoro vdycky a já se potácel únavou podobn, jako jsem se

brodil vodou. Nepestával jsem myslet na horkou koupel, Bettyiny nádherný nohya - co m drelo na nohou na idylický obrázek, jak sedím v lenoce sesklenicí v ruce a drbu na hlav psa, který si piel pro pohlazení.Jene to bylo v nedohlednu. Seznam zastávek na rozpise se zdál být nekonený,a kdy jsem doel na konec, stálo tam "Obrat", a já obrátil stránku, askuten, na rubu byl dalí seznam zastávek.Poslední sirku jsem vykrtnul u poslední zastávky, dopisy jsem pedal naurené pot, a e to tedy byl náklad, a pak jsem zamíil zpátky do Západníchgaráí. Bylo to v západní ásti msta, kde je úplná rovina, kanalizace neníschopná pojmout vechnu vodu, a kdykoli jen trochu déle prí, dochází tam ksituaci, která by se dala popsat jako "záplavy". Ten výraz sedí úpln pesn.Jak jsem se vracel, voda poád stoupala. Vímal jsem si, e vude po stranáchcesty jsou odstavená oputná auta. To nevypadalo dobe. Mým jediným páním

bylo dostat se do té lenoky se sklenicí skotské v ruce, odkud se budu dívat,jak Betty vrtí zadkem po pokoji. Pak jsem na svtlech potkal Toma Mota,jednoho z dalích Jonstonových brigádník."Kterou cestou se vrací?" zeptal se Moto."Nejkratí vzdálenost mezi dvma body, jak m uili, vede po pímce,"odpovdl jsem mu."To bych nedlal," ekl mi. "Já to tady znám. Je tam urit hotovej oceán.""Kecy," ekl jsem, "chce to jen trochu odvahy. Nemá ohe?" Zapálil jsem si anechal ho na svtlech.Betty, miláku, u jedu! Jo.Voda poád stoupala, ale potovní dodávky mají podvozek pkn vysoko nad zemí.Vzal jsem to zkratkou pes vilovou tvrt na plný plyn a voda stíkala vysokovude kolem m. Nepestávalo prudce pret. Byl jsem iroko daleko jedinýpohybující se pedmt.

Betty, miláku. Jo.Njakej chlápek na verand se rozehtal a zajeel na m: "POTA MUSÍ DOJÍT ZAVECH OKOLNOSTÍ!"Zaal jsem mu nadávat a posunkem ho poslal do hajzlu.Viml jsem si, e voda stoupla k podbhm dveí, e mi vachtá kolem bot, alejá jel poád dál. U jenom ti bloky!Vtom dodávka zastavila. Achichach. Do prdele.Sedl jsem tam a pokouel se ji znova nahodit. Jednou chytla, pak chcípla. Paku nestartovala. Sedl jsem v ní a díval se na vodu. Musela být aspo edesátísel hluboká. Co jsem ml dlat? Sedt tam, dokud nezavolají poárníky?Co na to Potovní sluební ád? Kdepak asi je? Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdoby tu vc vidl.Pindy. Zamkl jsem dodávku, klíky od zapalování jsem si dal do kapsy a vnoil

se do vody - skoro po pás - a zaal se brodit smrem k Západním garáím. Poádprelo. Najednou voda stoupla o dalích deset patnáct centimetr. el jsempes trávník a pekroil obrubník. Dodávka byla zaparkovaná na nípedzahrádce.Na chvilku m napadlo, e bych tam moná rychleji doplaval, pak jsem si aleekl, e by to vypadalo smn. Dostal jsem se do garáí a hlásil sedispeerovi. Stál jsem tam, promáený, jak to jen lo, a on na m zíral.Hodil jsem ped nho klíe od dodávky vetn klík od zapalování.Pak jsem namáral na kus papíru: 3435 Mountview Place. "Máte svou dodávku natéhle adrese. Jete si pro ni." "Chcete íct, e jste ji tam nechal?"



"Chci íct, e jsem ji tam nechal."el jsem, odpíchl si, vysvlíknul se do slip a postavil se k topení. Pestopení jsem rozvsil svoje atstvo. Pak jsem se rozhlédl po místnosti a peddruhým radiátorem jsem uvidl Toma Mota taky ve spodkách.Oba jsme se rozesmáli."Je to v prdeli, e jo?" prohlásil."Neuvitelný." "Myslí, e to ml Stone spoítaný?"

"Samo e jo! Ten si urit zaídil i ten dé" "Chcípla ti dodávka?""Jasn," odpovdl jsem. "Mn taky.""Hele, kámo," ekl jsem, "mám auto dvanáct let starý. Ty ho má úpln nový. Jemi jasný, e nenastartuje. Neroztáhnul bys m?" "Fajn."Oblékli jsme se a vyli ven. Moto si koupil asi ped temi týdny zánovnímodel. ekal jsem, a mu chytne motor. Ani krt. Kristepane, pomyslel jsem si.Voda sahala po podbhy auta. Moto vystoupil."To není dobrý. Nestartuje."Zkusil jsem svoje, ani bych ml sebemení nadji. Baterka se troku snaila,zatoila motorem, ovem nepatrn. Pipumpoval jsem benzín a zkusil to znovu.Naskoilo. Nechal jsem je pkn rozevat. SLÁVA! Nechal jsem motor prohát.Pak jsem zacouval a roztáhl Motovo nové auto. Táhl jsem je celou míli. Ta jehosraka si ani neuprdla. Dotáhl jsem ho do servisu, nechal ho tam a zamíil do

kopc a do suích ulic, abych se dostal zpátky k zadku svý Betty.12Stonev nejoblíbenjí doruovatel se jmenoval Matj Battles. Battles nikdynepiel v pomakané koili. Vlastn ml na sob vechno poád nové, aspo tonov vypadalo. Boty, koile, kalhoty, epice. Boty se mu opravdu blýskaly azdálo se, e své aty jet nikdy neml prané. Jakmile se koile nebo kalhotysebemí upinily, vyhazoval je.Stone nám asto íkal, kdy el Matj kolem: "Tady jde pan poák!"Stone to myslel ván. Oi se mu leskly skoro a láskou.A Matj stával u tídicí pepáky, vzpímený a istý, vydrhnutý a vyspinkaný,s vítzn nablýskanýma botama, a radostn rozprostíral dopisy do vjíe."Ty jsi skutený doruovatel, Matji!" "Dkuji, pane Jonstone!"Jednou v pt ráno jsem piel a posadil se, abych ekal u Stonea. Vypadal v téervené koili troku sklesle.

Moto tam byl taky. Povídá mi: "Vera sebrali Matje." "Sebrali?""Jo, vykrádal potu. Otevíral dopisy pro Nekalaylovu církev a bral z nichpeníze. Po patnácti letech ve slub.""Na co ho dostali? Jak na to pili?""Starý babky. Ty posílaly Nekalaylovi dopisy plný prach, a pitom nikdynedostaly ani ádku podkování, ani ádnou jinou odpov. Nekalayla to oznámilna pot a pota nasadila na Matje oko. Naapali ho, jak ve sprchách otevírádopisy a bere z nich peníze.""Nekecá?" "Nekecám. Chytli ho pímo pi tom." Zvrátil jsem se dozadu.Nekalayla si postavil kostel a nechal ho vymalovat vyblitou zelenou barvou,myslím, e mu pipomínala peníze. Ml kancelá a v ní asi ticet nebo tyicetlidí, kteí nedlali nic jinýho, ne e otvírali obálky, vytahovali z nicheky a peníze, zapsali obdrenou ástku, odesílatele, datum píjmu a tak dál.

Jiní se zase zabývali rozesíláním knih a leták, které Nekalayla sepsal, a nastn visela jeho obrovská fotografie, Nekalaylova fotografie v knskémhábitu a s plnovousem, a taky Nekalaylv obraz - rovn obrovský -, kterýpozorn sledoval celou kancelá.Nekalayla tvrdil, e jednou el po pouti a potkal tam Jeíe Krista a JeíKristus mu vechno ekl. Sedli spolu na skále a J. K. mu vechno odhalil.Nekalayla te ta tajemství pedával tm, kteí na to mli. Kadou nedli takymíval bohoslubu. Jeho suita, sestávající z jeho stoupenc, si píchalapíchody a odchody.Jen si pedstavte, jak se Matj Battles pokouí pechytrait Nekalaylu, který



se setkal s Kristem na pouti!"ekl nkdo nco Stoneovi?" zeptal jsem se. "Blázní?"Sedli jsme piblin hodinu. K Matjov pepáce pidlili njakéhobrigádníka. Ostatní náhradníci také dostali práci. Sedl jsem za Stoneemposlední. Pak jsem vstal a pioural se k jeho stolu."Pane Jonstone?" "Ano, Chinaski?""Kde je dnes Matj`? Onemocnl'?"

Stoneovi poklesla hlava. Díval se do papíru, který drel v ruce, a pedstíral,e pokrauje ve tení. Vrátil jsem se na místo a posadil se.V sedm hodin se Stone otoil:"Dnes pro vás nic nemám, Chinaski."Vstal jsem a zamíil ke dveím. Zstal jsem v nich stát: "Na shledanou, paneJonstone. Peji vám pkný den."Neodpovdl. Seel jsem dol do obchodu s lihovinami a koupil si k snídanitetinku koalky.13Hlasy lidí si byly navzájem podobné a bez ohledu na místo, kde jste doruovalipotu, slyeli jste poád dokola toté."Nejdete dnes pozd?" "Kde je ná poták?" "Nazdar, strýku Same!""Pane poták! Tohle sem nepatí!"

Ulice byly plné vyinutých a hloupých lidí. Vtina z nich ila v pknýchdomech a zdálo se, e nepracují, a vám vrtalo hlavou, jak to dlají. Tebajeden chlápek, který vám nedovolil dát potu do schránky. Stál ped domem asledoval vás u ze vzdálenosti nkolika blok, jak picházíte, a s rukounapaenou ped sebe ekal.Ptal jsem se na nho nkolika dalích chlápk, kteí ten rajon nkdydoruovali:"Co je s tím chlápkem, co stojí s rukou napaenou ped sebe?""S jakým chlápkem, co stojí s rukou napaenou ped sebe?" ptali se. I onimli vichni stejný hlas.Jednoho dne, kdy jsem tu trasu zase roznáel, ekal ten chlapík s napeenourukou o pl bloku dál. Mluvil se sousedem, ohlíel se po mn, kdy jsem byl vevzdálenosti asi jednoho bloku, a vdl, e má dost asu, aby se vrátil a vyelmi naproti. Kdy se ke mn otoil zády, dal jsem se do bhu. Myslím, e jsem

jet nikdy nedoruoval potu takovou rychlostí, samými pískoky, bez zastávkya bez rozmýlení. Chystal jsem se ho zabít. Strkal jsem mu práv dopis doschránky, kdy se otoil a spatil m."NE NE NE!" zajeel, "NEDÁVEJTE TO DO SCHRÁNKY!" Bel ulicí ke mn. Vidljsem jen jeho rozmazané nohy. Musel zabhnout stovku za 9.9.Dal jsem mu dopis do ruky. Díval jsem se, jak ho otvírá, pechází po verand,otvírá dvee a mizí v dom. Co to mlo znamenat mi bude muset vysvtlit nkdojiný.14Ml jsem zase novou trasu. Stone mi vdycky pidloval tké trasy, ale semtam mn byl díky okolnostem nucen pidlit i nco mén vraedného. Trasa 511odsypávala docela pkn, e jsem zase pemítal o obd, obd, který senakonec nikdy nekonal.

Byla to normální vilová tvr. ádné ináky. Domek za domkem s pknudrovanými trávníky. Byla to ale nová trasa a já kráel a zvdav sedomýlel, v em bude její léka. Dokonce i poasí mi pálo.Paneboe, pomyslel jsem si, já to stihnu! Obd a návrat podle rozvrhu! ivotbyl konen snesitelný.Ti lidé tady dokonce ani nemli psy. Nikdo nepostával venku a neekal napotu. Celé hodiny jsem nezaslechl ani hlásek. Moná jsem se dopracovalpoácké dosplosti, a to mlo znamenat cokoliv. Vykraoval jsem si, výkonný,tém oddaný.Vzpomnl jsem si na jednoho starího doruovatele, který si ukázal na srdce a



ekl mi: "Chinaski, jednoho dne t to chytne, tady t to chytne!""Infarkt?" "Oddanost slub. Vak uvidí. Bude na to hrdý." "Kecy!"Ale ten lovk ml pravdu.Cestou jsem na nho poád myslel.Pak jsem ml doporuený dopis s doruenkou.Piel jsem ke dveím a zazvonil. Ve dveích se otevelo malé okénko. Obliejjsem nevidl.

"Doporuený dopis!""Nepibliujte se!" ozval se enský hlas. "Odstupte, abych se vám mohlapodívat do oblieje!"Tak u je to tady, pomyslel jsem si, dalí ílenec."Podívejte, paní, nemusíte se mi dívat do oblieje. Já vám nechám tady tenútrek ve schránce a mete si dopis vyzvednout na pot. Vezmte si s sebouprkaz totonosti."Vhodil jsem útrek do schránky a odcházel z verandy.Dvee se otevely a ona vybhla ven. Na sob mla prhledné neglié a byla bezpodprsenky. Jen v tmavomodrých kalhotkách. Byla neuesaná a vlasy jí trely,jako by se jí pokouely utéct. Na oblieji mla asi njaký krém, nejvíc podoima. Ple mla bílou, jako hy nikdy nespatila slunce, a v oblieji vypadalanezdrav. Pusu mla pootevenou. Rty pemáznuté rtnkou, a celá byla pkn

stavná...To vechno jsem si stihl uvdomit za tu chvilku, kdy se ke mn hnala. Házeljsem práv dopis s doruenkou zpátky do brany. Zajeela: "Dejte mi mjdopis!""Paní, budete si muset..." odpovdl jsem.Popadla dopis a rozbhla se ke dveím, otevela je a vbhla dovnit. Dohajzlu! lovk se neme jen tak vrátit bez doporueného dopisu a zárove bezpodpisu! Tyhle vci musíte pi odchodu i pi návratu dokonce podepisovat."HEJ!" Rozbhl jsem se za ní a na poslední chvíli stril nohu mezi dvee."HEJ, CO TO MÁ SAKRA ZNAMENAT?""Jdte pry! Vypadnte! Jste zlý lovk!""Podívejte, paní! Snate se to pochopit! Vy mi to tady musíte podepsat! Nemuvám ten dopis jen tak dát! Okradla jste státní potu!" "Jdte pry, vydarebáku!"

Opel jsem se celou vahou do dveí a vnikl do pokoje. Bylo tam pítmí. Vechnyzávsy byly zataené. Závsy v celém dom. "NEMÁTE PRÁVO VNIKNOUT DO MÉHODOMU! VYPADNTE!""A vy zas nemáte ádné právo okrádat potu! Bud mi vrate dopis nebo topodepite. Pak odejdu.""Dobrá, dobrá! Podepíu."Ukázal jsem jí, kde to má podepsat, a podal jí pero. Díval jsem se jí na prsaa na celý tlo a myslel jsem si, jaká koda, e je bláznivá, jaká koda, jakákoda.Vrátila mi pero a lístek s podpisem - nakrábaný klikyhák. Otevela dopis,zaala ho íst a já se ml k odchodu.Pak se objevila pede dvemi s rozpaenýma paema. Dopis se válel na podlaze."Vy jste ale darebák! Vy jste m piel znásilnit!" "Podívejte, paní, nechte

m na pokoji.""ZLO SE VÁM ZRAÍ V TVÁI!" "Nemyslíte, e to vím? A ted m puste ven!"Jednou rukou jsem se ji pokusil odsunout stranou. Rozdrápla mi pkn jednutvá. Shodil jsem branu, spadla mi epice, a kdy jsem si pikládal kekrvácejícímu oblieji kapesník, piskoila a krábla m na druhé stran."TY KUNDO! CO TO DO TEBE SAKRA VJELO?" "Vidí? Vidi? Jsi zlý!"Stála pímo proti mn. Popadl jsem ji za zadek a pitiskl jí ústa na její.Její prsa se tlaila proti mn, celá se tlaila proti mn. Zvrátila hlavudozadu, pry ode m..."Znásilnní! To je znásilnní!"



Sehnul jsem se dol a vzal do úst její bradavku a pak peel ke druhé."Znásilnní! Znásilnní! Znásilují m!"Mla pravdu. Stáhl jsem jí kalhotky, rozepnul si poklopec, vrazil ho do ní apak ji tlail pozpátku k pohovce. Spadli jsme na ni.Zvedla nohy vysoko do vzduchu. "ZNÁSILNNÍ!" jeela.Dodlal jsem ji, zapnul si poklopec, sebral svou poáckou branu a odeel,zanechávaje ji tie zírat do stropu...

Vynechal jsem obd, ale rozvrh jsem pesto nestihl. "Máte tvrt hodinyzpodní," ekl Stone. Neodpovídal jsem.Stone se na m podíval. "Ty má dobroto, co se vám to stalo s obliejem?"zeptal se."Co se stalo vám?" zeptal jsem se já. "Jak to myslíte?""Zapomete na to."15Zase jsem ml kocovinu, zase byla vedra - týden ptaticetistupových veder.Kadou noc jsme prochlastali a brzy po ránu a pes den tu byl Stone a celá tabeznadj.Nkteí z hoch nosili africké slunení helmy a tmavé brýle, jene já - jáchodil poád piblin stejn obleený, a prelo, nebo svítilo sluníko:roztrhané aty a boty tak staré, e se mi hebíky z podráek zabodávaly do

chodidel. Dával jsem si do bot kousky lepenky. Pomáhalo to vak pouze doasn- hebíky se mi zase brzy dostaly na paty.Vude ze m raila whisky a pivo, lilo se mi zpod paí a já ten náklad táhl nazádech jako kí, vytahoval asopisy, doruoval tisíce dopis, potácel se,pekl se na slunci.Njaká enská na m jeela:"PANE POÁK! TOHLE SEM NEPATÍ!"Ohlédl jsem se. Stála asi o blok zpátky dol z kopce a já u ml zpodníoproti rozvrhu."Podívejte, paní, nechte ten dopis na schránkách! My si ho zítra vezmeme!""NE, NE! CHCI, ABYSTE SI TO VZAL TE HNED!" Mávala tím proti obloze."Paní!" "POJTE SI PRO TO! TO SEM NEPATÍ!" Paneboe.Shodil jsem branu. Pak jsem popadl svou epici a pratil s ní na trávník.Skutálela se do ulice. Minul jsem ji a el dol smrem k té enské. Pl bloku.

Piel jsem k ní a vytrhl jí tu vc z ruky, otoil se a kráel nazpt. Byla toreklama! Pota tvrté tídy. Nco o padesátiprocentním výprodeji atstva.Sebral jsem ze silnice svou epici a nasadil si ji na hlavu. Branu jsem sidal zpátky na levou stranu a opt vyrazil. Ptaticet stup. el jsem kolemjednoho domu a vybhla z nj njaká enská. "Pane poák! Nemáte pro mpsaní?""Paní, kdy jsem vám nic nedal do schránky, znamená to, e ádnou potunemáte.""Jene já vím, e pro m máte dopis!" "Co vás k takovému tvrzení vede?""Protoe mi volala sestra a íkala, e mi napíe." "Paní, já pro vás ádnýdopis nemám.""Vím, e máte! Já to vím. Vím, e tady nkde je!" Zaala se natahovat po hrstidopis.

"NEDOTÝKEJTE SE STÁTNÍ POTY, PANÍ! VY DNES NIC NEMÁTE!"Otoil jsem se a odcházel."VÍM, E PRO M MÁTE DOPIS!" Na verand stála zase jiná ena. "Máte dneszpodní.""Ano, madam.""Kde je dnes ná poák?" "Umírá na rakovinu.""Umírá na rakovinu? Harold umírá na rakovinu?" "Pesn tak," ekl jsem.Podal jsem jí do ruky potu."ÚTY! ÚTY! ÚTY!" jeela. "TO JE VECHNO, CO MI UMÍTE PINÝST? TYHLE ÚTY?""Ano, madam, to je vechno, co vám umím pinýst."



Otoil jsem se a pokraoval dál.Nebylo mojí vinou, e pouívají telefon a plyn a elektinu a e kupují vechnona pjky. Kdy jsem jim ale pinesl úty, jeeli na m jako kdybych je jánutil nechat si zavést telefon nebo poslat televizi za 350 dolar bez sloenízálohy.Dalí zastávkou byl dvouposchoový ináek, zánovní, s deseti dvanácti byty.Zamykatelné schránky byly vpedu pod stíkou verandy. Konen aspo trochu

stínu. Vloil jsem klí do zámku a odemkl."HALÓ, STRÝKU SAME! JAKPAK SE VÁM DNES VEDE?" Ten lovk kiel. Muský hlasza zády jsem neekal. Jeel na m, a já, kdy mám kocovinu, jsem nervózní.Vyskoil jsem úlekem. Bylo to na m trochu moc. Vytáhl jsem klí ze zámku aotoil se. Uvidl jsem jen sklennou výpl dveí. Nkdo musel být za nimi.Klimatizovaný a neviditelný."Jdte do háje!" ekl jsem. "Neíkejte mi strýku Same! Já nejsem strýekSam!""Aha, ty jsi jeden z tch chytrejch hoánk, co? Za dva centy bych el azbioval ti prdel!"Popadl jsem branu a pratil s ní o zem. asopisy a dopisy se rozlétly vudekolem. Budu muset znova roztídit celou trasu. Sundal jsem si epici a pratils ní o beton.

"VYLEZ, TY HAJZLE! PISÁMBOHU, POJ VEN! VYLEZ! JEN VYLEZ!"Byl jsem pichystaný ho zavradit.Nikdo nevycházel. Neozval se jediný zvuk. Pohlédl jsem na sklenné dvee. Nic.Vypadalo to, jako by byt byl prázdný. Na chvíli m napadlo, e bych mohlvrazit dovnit. Pak jsem se otoil, klesl na kolena a zaal znova tíditdopisy a asopisy. Bez tídicí pepáky je to dina. Za dvacet minut jsem mlpotu zase poskládanou. Stril jsem nkolik dopis do uzamykatelných schránek,otoil se a znova se zadíval na sklenné dvee. Poád ani hlásek.Dokonil jsem pochzku a cestou zpátky jsem si pomyslel: no, urit zavoláJonstoneovi a ekne mu, e jsem mu vyhrooval. Bude lepí, kdy se pi návratupipravím na nejhorí.Vrazil jsem do dveí a tam sedl za stolem Stone a cosi si etl. Stál jsemtam, díval se na nho a ekal.Stone se po mn ohlédl a pak se zahledl zpátky do svého tení. Já tam poád

jen stál a ekal.Stone poád etl."Take," ozval jsem se konen, "co tam stojí?" "Co tam stojí kde?" vzhlédlStone."O TOM TELEFONÁTU! EKNTE MI VECHNO O TOM TELEFONÁTU! JENOM TADY TAKNESETE!""O jakém telefonátu?""Nikdo si na m telefonicky nestoval?""Telefonicky nestoval? Co se stalo? Co jste to tam venku zase provedl? Cojste udlal?""Nic. Odeel jsem a zkontroloval si vci.Ten chlápek nezavolal. To z jeho strany jist nebyla ádná velkorysost. Monási myslel, e bych se mohl vrátit, kdyby zavolal.

Pi cest zpátky do tídírny jsem el kolem Stonea. "Co jste to tam venkuprovádl, Chinaski?""Nic." Mé chování vyvedlo Stonea natolik z míry, e mi zapomnl íct, e jsempiel o pl hodiny pozd nebo m za toté zapsat.16Jednou brzy ráno jsem tídil vedle G. G. Tak mu vichni íkali: G. G. Veskutenosti se jmenoval George Greene. Ale u léta se mu íkalo jednodue G.G., a tak po jistém ase u jako G. G. vypadal. Byl doruovatelem od svýchdvaceti let a ted mu táhlo na sedmdesát. Hlas mu odeel. Nemluvil. Skehotal.A kdy u skehotal, tak toho moc neekl. Nebyl moc oblíbený ani neoblíbený.



Prost jen byl. Obliej se mu zvrásnil do málo pohledných proláklin a hrbol.Z jeho tváe nevycházel sebemení jas. Byl to prost natvrdlej starej páprda,co odvádl svou práci: G. G. Oi ml jako dva pihlouplé kousky jílu vsazenédo oních jamek. Nejlíp bylo na nho nemyslet a nedívat se.Jene G. G. ml díky svým odsloueným letm jednu z nejlehích tras, vedoucípo okraji bohaté tvrti. Skuten se tomu dalo íkat bohatá tvrt. Pestoelo o staré domy, byly prostorné, vtinou patrové. Rozlehlé trávníky stíhali

a udrovali pi ivot japontí zahradníci. Bydlelo tam pár filmových hvzd.Jeden slavný karikaturista. Autor bestseller. Dva bývalí guvernéi. V tchmístech s vámi nikdy nikdo nemluvil. Nikdy jste nikoho nespatili. Lidi bylividt akorát na zaátku trasy, kde bylo pár levnjích dom, a tam vásotravovala dcka. G. G. byl toti starý mládenec. A nosil s sebou píalku. Nazaátku trasy se postavil, vysoký a vzpímený, vytáhl obrovskou píalku,zapískal na ni, piem sliny mu lítaly na vechny strany. To aby dckavdla, e je tady. Nosíval jim cukroví. A ona pibíhala a on jim za chzeulicí rozdával pamlsky. Starej dobrej G. G.O tom cukroví jsem se dozvdl, kdy jsem poprvé dostal jeho trasu. Stone midával tak lehkou trasu velmi nerad, ale nkdy se nedalo nic dlat. el jsemtedy a pistoupil ke mn malý kluk a zeptal se: "Hele, kde má cukroví?"A já na to: "Jaký cukroví, hochu?"

A ten kluk povídá: "Moje cukroví. Já chci svoje cukroví!""Hele, chlape," ekl jsem, "tob asi peskoilo. To t tvoje matka nechávájen tak voln bhat?"Hoch se na m zadíval njak divn.Jene jednoho dne se G. G. dostal do prvihu. Starej dohrej G. G. Potkal vetvrti nové dvátko, které se pisthovalo. A dal jí cukroví. A íkal pitom:"Ty jsi ale krásná holika! Takovouhle malou holiku, jako jsi ty, bychstran rád ml!"Matka poslouchala u okna a vyletla ven s kikem, obviujíc G. G. z pohlavníhozneuívání dtí. Neznala G. G., take kdy vidla, jak dává dvátku cukroví apronáí ta slova, bylo to na ni píli.Starej dohrej G. G. Obvinn z pohlavního zneuívání mládee. Piel jsem dokanceláe a slyel, jak se Stone snaí v telefonu matce vysvtlit, e G. G. jepoestný mu. G. G. sedl ped svou tídicí pihrádkou zcela ochromený.

Kdy Stone domluvil a zavsil, ekl jsem mu:"Neml byste tý enský podlejzat. Má oplzlý mylenky. Polovina americkejchmatek s drahocennýma velkýma kundama a drahocennýma dcerukama má oplzlýmylenky. eknte jí, a se jde vycpat. G. G.ovi se ani nepostaví, to pecevíte."Stone zavrtl hlavou: "Ne, veejnost - to je dynamit! Me to bouchnout!"To bylo jediný, co uml íct. Takovýho Stonea jsem znal u dávnopedvádjícího správný postoj, ebrajícího a poníen vysvtlujícího kadýmublbci, který si usmyslel zavolat...Tídil jsem vedle G. G. trasu 501, která nebyla nejhorí, musel jsem zabrat,abych potu uzdvihl, ale bylo to zvládnutelný, a to dodávalo nadji. TebaeG. G. mohl svou trasu tídit popamti, ruce se mu zpomalovaly. Prost u v ivot roztídil píli mnoho dopis - a se nakonec

vzepelo i jeho tlo s otuplými smysly. Nkolikrát bhem dopoledne jsem hovidl zapotácet se. Zastavil se, zhoupl se, jako by zaal dímat, pak seboutrhl a roztídil dalích pár dopis. Nijak zvláf jsem toho lovka rád neml.Neproil staten ivot a stal se z nj vícemén posera. Pokadé kdy sezapotácel, se ve mn ale cosi ozvalo. Pipomínal vrného kon, který u prostneme dál. Nebo staré auto, které to jednoho rána prost vzdá.Pota byla tká a pi pohledu na G. G. se m zmocovala smrtelná hrza. Monápoprvé za tyicet let nezvládl ranní tídní! Pro lovka, který byl na svoupráci tak pyný jako G. G., to mohlo znamenat tragédii. Já nezvládl rannítídní mockrát a musel jsem vdycky vzít pytle s sebou do auta, jene jsem k



tomu ml pece jen ponkud odliný pístup.Znova zamdlel.Dobrý boe, pomyslel jsem si, to si toho nikdo krom mne nevimne? Rozhlédljsem se, ale nikoho to nezajímalo. Svého asu ho ml kadý jistou dobu rád -"G. G. je prima chlapík". Jene ten "starý dobrý chlapík" se topil a kadýmuto bylo fuk. Nakonec jsem ml ped sebou mén poty ne G. G.Snad bych mu mohl pomoct aspo s asopisy, pomyslel jsem si. Jene piel

jeden úedník a hodil pede m dalí potu a já byl zase oproti G. G.-ovipozadu. Bylo toho moc na nás na oba. Taky jsem se na chvilku ztratil, pak jsemale zatnul zuby, posadil se rozkromo, zabejil se jako chlap, co práv dostaltvrdou ránu pstí, a rozházel obrovskou masu dopis.Dv minuty ped koncem asového limitu jsme mli já i G. G. hotovo, vechnupotu roztídnou, asáky roztídné a napytlované, leteckou potu ve správnépihrádce. Oba jsme to zvládli. Strachoval jsem se zbyten. Pak piel Stone.Pinesl s sebou dv hromady reklam. Jeden svazek podal G. G.-ovi a druhý mn."Tohle jet musíte roztídit," ekl a odeel.Stone vdl, e nememe roztídit vechny ty reklamy a vyrazit pitom vas naroznáku. Unaven jsem peíznul provazy na balíku reklam a zaal je tídit.G. G. jen sedl a zíral na svj balík reklam.Potom sklonil hlavu, sloil si ji na pae a zaal tie plakat. Nemohl jsem

tomu vit.Rozhlédl jsem se.Ostatní doruovatelé se na G. G.-ho nedívali. Házeli do pihrádek dopisy,pevazovali je, mluvili mezi sebou a smáli se."Hej," ekl jsem nkolikrát za sebou, "hej!"Jene oni se na G. G.-ho nepodívali.Peel jsem k G. G.-ovi. Dotkl jsem se jeho pae: "G. G.," ekl jsem, "co protebe mu udlat?"Vyskoil ze svého místa a vybhl nahoru do muské atny. Díval jsem se za ním,jak bí. Zdálo se, jako by si toho nikdo neviml. Roztídil jsem jet párdopis a pak jsem vybhl nahoru také.Byl tam, hlavu sloenou v dlaních na jednom ze stol. Jenom u tichounceneplakal. Hlasit vzlykal a úpl. Celé tlo se mu svíjelo v keích. Nemohlpestat.

Sebhl jsem po schodech dol, probhl kolem doruovatel a dorazil ke Stoneovustolu:"Hele, Stone! Kristepane, Stone!" "Co se dje?" zeptal se."G. G. se sesypal! A nikoho to nezajímá! Breí nahoe! Potebuje pomoct!""Kdo roznese jeho trasu?""O to pece nejde! íkám vám, e je mu blb! Potebuje pomoct!" "Musím nkohosehnat, aby udlal jeho trasu!"Stone vstal od stolu, zakrouil po místnosti, aby si prohlédl svédoruovatele, jako by nkde mohl být njaký navíc. Pak pikvail zpátky kesvému stolu."Podívejte, Stone, nkdo musí toho lovka odvést dom. eknte mi, kde bydlía já ho odvezu sám - v neplaceným volnu. Pak roznesu tu vai zasranou trasu."Stone vzhlédl:

"A kdo roznese tu vai?""Paneboe, bte s tma trasama do hajzlu!" "BTE OBSTARAT SVOJI ROZNÁKU!"Pak mluvil telefonem s jiným vedoucím: "Haló, Eddie? Poslouchej, potebujutady jednoho lovka..."Toho dne nedostala dcka ádný cukroví. Vrátil jsem se na místo. Vichnidoruovatelé byli pry. Zaal jsem tídit reklamy. Na G. G.-ov stole leelsvázaný balík neroztídných list. Zase jsem nestíhal asový harmonogram. Ato jsem jet nevyel na roznáku. Kdy jsem se toho dne pozd odpolednevrátil, Stone mn napsal dtku.G. G.-ho jsem u nikdy nevidl. Nikdo neví, co se s ním stalo. Nikdo u o nm



nikdy nemluvil. "Prima chlapík." Oddaný lovk. Podíznutý nad hromadou reklammístního trhu - se speciální nabídkou: bednou znakového pracího mýdla kodebrání na kupon pi koupi ehokoli nad ti dolary.17Po tech letech jsem dosáhl smlouvy "na dobu neuritou". To znamenalo placenoudovolenou (brigádníci placenou dovolenou nemli) a tyicetihodinový pracovnítýden se dvma dny volna. Stone byl rovn nucen pidlit mi jako spolehlivému

zamstnanci pt rzných tras. Jenom ty jsem musel roznáet - pt tras. Po asejsem se nauil trasy rychle vytídit a znal jsem nazpam zkratky a nástrahyna kadé z nich. Bylo to den ode dne lehí. Mohl jsem dál kultivovat svjspokojený zevnjek.Njak jsem ale nebyl zrovna dvakrát tastný. Ne e bych byl lovk, kterýzásadn vyhledává bolest, práce byla poád dost tká, jene njak postrádaladívjí lesk mých brigádnických dn - tu stálou nejistotu, co pijde zachvilku.Pár stálých doruovatel pilo a potáslo mi rukou. "Blahopeju," íkali."No jo," odsekl jsem.Blahopejí mi k emu? Nic jsem neudlal. Byl jsem te prost v klubu. Byl jsemjedním z nich. Mohl jsem tam strávit celá léta, pípadn mít vlastní stáloutrasu. Dostávat od svých lidí dárky k Vánocm. A kdy bych zavolal, e jsem

nemocný, pokikovali by na njakého chudáka zblblého brigádníka: "Kde jedneska ná poák? Jdete pozd. Ná pofák nikdy nechodí pozd."Take takhle to bylo. Pak piel obník, e na stole v tídírn se nesmínechávat leet epice ani ádné jiné ásti odvu nebo zaízení. Vtina hochsi tam epice odkládala. Nikomu to neubliovalo a etilo to cestu do atny.Po tech letech, co jsem si tam odkládal epici, mi pikázali, abych tonedlal.Picházel jsem nadále pravideln s kocovinou a nemyslel na vci, jako byladoruovatelská epice. Leela tam tedy i den poté, co vylo naízení.Stone na m pibhl s dtkou. Stálo v ní, e je proti pedpism mít na stolejakoukoli výstroj. Dal jsem si dtku do kapsy a dál tídil dopisy. Stone sekroutil na idli a pozoroval m. Vichni ostatní doruovatelé si dali epicedo skínk. A na m a jet jednoho - njakého Martyho. A Stone el za Martyma povídá: "Mamy, etls pece obník. epice nemá co dlat na tídícím stole."

"Ach, promite, pane. Zvyk je zvyk, to víte. Promite." Marty vzal epici sestolu a bel s ní nahoru do atny.Pítího rána jsem na to zapomnl zase. Stone piel s dtkou.Stálo v ní, e je proti pedpism mít na stole jakoukoli výstroj. Stril jsemsi dtku do kapsy a dál tídil dopisy.Dalí ráno, kdy jsem piel, vidl jsem, e m Stone pozoruje. Sledoval mvelice pozorn. ekal, co udlám s epicí. Nechal jsem ho ekat jet chvíli.Pak jsem si epici sundal a odloil ji na tídicí stl. Stone pibhl sdtkou.Nepeetl jsem si ji. Zahodil jsem ji do koe, nechal epici na míst a dáltídil potu.Slyel jsem, jak Stone píe na stroji. Úhozy klapek znly zlovstn. Jak se mumohlo podait nauit se psát na stroji? pomyslel jsem si. Piel znova. Podal

mi druhou dtku.Vzhlédl jsem k nmu:"Nemusím to íst. Vím, co v tom je. íká se tam, e jsem si nepeetl prvnídtku."Hodil jsem druhou dtku do koe. Stone bel zpátky k psacímu stroji. Podal mitetí dtku."Podívejte," ekl jsem mu, "já vím, co se v tch papírech íká. První dtkabyla za epici na tídicím stole. Druhá byla za to, e jsem si tu prvnínepeetl. Tahle tetí je za to, e jsem neetl tu první ani tu druhou."Díval jsem se na nho a pak jsem hodil dtku do koe, ani bych si ji peetl.



"Me je zahazovat stejn rychle, jak je budete psát. Me to trvat celéhodiny a jeden z nás bude brzy vypadat smn. Nechám to na vás."Stone se vrátil na svou idli a posadil se. U dál nepsal. Jen sedl a dívalse na m.Pítí den jsem nepiel. Spal jsem a do poledne. Nezavolal jsem. Pak jsemel do msta na Federální správu. Povdl jsem jim o svém pípadu. Posadili mke stolu k vyzáblé staré enské. Mla edé vlasy a velice tenkou íji, která

se znenadání uprosted ohýbala. S její pomocí vystrkovala hlavu dopedu apodívala se na m pes brýle:"Ano?" "Chci rozvázat pracovní pomr." "Rozvázat pracovní pomr?" "Ano,rozvázat pracovní pomr.""A vy máte smlouvu na dobu neuritou?""Ano," ekl jsem."Ts ts ts ts ts ts ts," opakovala zvuk, který tvoila suchými rty. Dala mi kvyplnní papíry a já tam sedl a vyploval je."Jak dlouho jste u poty?" "Ti a pl roku.""Ts ts ts ts ts ts ts ts," pokraovala, "ts ts ts ts."A bylo to. Jel jsem dom k Betty a oteveli jsme láhev.Ani ve snu m tehdy nenapadlo, e za pár let budu zpátky jako úedník a e tambudu úedniit shrbený na tokrleti tém dvanáct let.

II

1

Zatím se dály vci. Dlouho se m drelo tstí na dostizích. Zaal jsem se tamcítit jako doma. Kadý den si lovk piel na trochu penz, nco mezipatnácti a tyiceti dolary. Nechtl jsem toho moc. Kdy se mi nepodailotrefit hned zpoátku, vsadil jsem trochu víc, tak akorát, e kdy k dobhl vpoadí, dostal jsem se na svý. Vracel jsem se denn jako vítz, a kdy jsem seobjevil na píjezdové cest, vidla Betty mj zdviený palec.Pak si Betty nala zamstnání jako písaka, a kdy si enská, co s váma ijena hromádce, najde práci, pocítíte ten rozdíl okamit. Pili jsme kadou noc aona odcházela ráno dív ne já, a k tomu s pknou kocovinou. Ted aspo vidla,co to je. Já vstával kolem pl jedenácté, pomalu jsem si vypil álek kávy a

dal si dv vajíka, pohrál si se psem, zaflirtoval s mladikou enoumechanika, co bydleli vzadu, spátelil se se striptérkou, která bydlelavpedu. Kolem jedné hodiny jsem se objevil na dostizích, pak jsem se vrátil svýdlkem, el vyvenit psa smrem k autobusové zastávce, kde jsme ekali naBetty vracející se z práce. Byl to dobrý ivot.Pak mi to jednou veer Betty, má láska, nandala hned u prvního panáka:"Hanku, já tohle nesnesu!" "Co nesnese, miláku?" "Tuhle situaci.""Jakou situaci, lásko?""Kdy já pracuju a ty se tady poflakuje. Vichni sousedi si myslí, e si tvydruju.""Do háje, kdy jsem vydlával já, tak ses flákala ty." "To je nco jinýho. Tyjsi mu, a já ena.""Aha, to je mi novinka. Myslel jsem, e se vy enský poád derete o

rovnoprávnost.""Vím vechno o té buchtice ze zadního vchodu, která se ped tebou producírujes kozama vystrenýma ze at.""Ona má kozy vystrený ze at?""Jo, KOZY! Obrovský bílý kozy jako kráva!""Hmm... Má je fakt veliký.""Vidí! Práv!" "O co sakra jde?""Mám tady v okolí taky pátele. Ti vidí, co se tady dje." "To nejsou pátelé.To jsou jen ztlesnný pomluvy.""A pak ta kurva vpedu, co se tváí jako tanenice." "Ona je kurva?"



"Ojede cokoli, co má ptáka." "Ty ses zbláznila.""Já jen prost nechci, aby si vichni lidi mysleli, e si t vydruju. Vichnisousedi...""Jdi do prdele se sousedama! Co je nám po tom, co si myslejí? Dív jsme se oto nestarali. Krom toho nájem platím já. Já nakupuju jídlo! Já se starám nadostizích. Tvoje prachy patí tob. Nikdy ses nemla tak dobe.""Ne, Hanku, je po vem. Já tohle nesnesu!" Vstal jsem a peel k ní.

"No tak, miláku, prost jsi dnes veer jen trochu unavená." Pokusil jsem seji chytit. Odstrila m."Tak dobe, ert to vem!" ekl jsem.Vrátil jsem se na svou idli, dopila nalil si dalí."Je po vem," ekla, "nebudu u s tebou ode dneka spát." "Tak fajn. Nech situ svou pindu. Zase tak skvlá není." "Chce si nechat dm nebo se chcevysthovat?" zeptala se. "Barák si nech ty.""A co se psem?""Psa si nech taky," ekl jsem. "Bude mu chybt.""Jsem rád, e budu aspo nkomu chybt."Vstal jsem, zamíil k autu a najal si první volný byt. Nasthoval jsem sejet ten veer.Práv jsem piel o ti eny a o psa.

2A pak u jen vím, e jsem ml na klín jednu mladou holku z Texasu. Nebudu sepodrobn rozepisovat o tom, jak jsem se s ní seznámil. Bylo jí tiadvacet. Mnbylo 36.Mla dlouhé blond vlasy a byla to skvlá píchaka. Tehdy jsem netuil, e jeto navíc dobrá partie se spoustou penz. Nepila, zato já ano. Stran jsme seod zaátku nasmáli. A li jsme spolu na dostihy. Byl to typ, za ním se muiotáejí, a vdycky, kdy jsem se vracel na místo, ochomýtal se kolem ní njakýúchyl, pokadé o kousek blí. Byly jich tam celé tucty. Nepestávali kolem níkrouit. Joyce tam prost jen sedla. Musel jsem se s nimi se vemi vypoádatjedním ze dvou zpsob. Bu vzít Joyce a odejít o kus dál, nebo íctchlápkovi:"Hele, kámo, tahle je zabraná! Vypadni!"

Jene bojovat s vlky i s komi zárove bylo na m trochu píli. Prohrávaljsem. Profík chodí na dostihy sám. Já to vím. Ale myslel jsem si, e bychteba mohl být výjimka. Zjistil jsem, e nejsem výjimka ani v nejmením. Mohljsem prohrát vechny peníze stejn rychle jako kdokoli jiný.Pak zaala Joyce trvat na tom, abychom se vzali. Nakonec pro ne? pomysleljsem si, stejn vaím já.Zavezl jsem ji do Las Vegas na lacinou svatbu a pak s ní jel hned zpátky.Prodal jsem auto za deset dolar a pak u jen vím, e jsme sedli v autobusedo Texasu, a kdy jsme tam dojeli, ml jsem v kapse 75 cent. Bylo to malikémsteko, myslím, e nemlo ani 2000 obyvatel. Experti je v jednom celostátnpublikovaném lánku oznaili za poslední místo z celých USA, na které by nkdymohl nepítel shodit atomovou bombu. Bylo mi jasné pro.Po celou tu dobu, ani bych o tom vdl, jsem si klestil cestu zpátky na

potu. Do té mateské nárue.Joyce mla v msteku malý domek a my tam polehávali, oustali a jedli. Krmilam dobe, ztloustl jsem a zárove pozbyl síly. Nemla nikdy dost. Moje enukaJoyce byla nymfomanka.Chodil jsem na krátké procházky do msta, sám, jen abych unikl z jejích spár,posetý cucfleky po celé hrudi, zátylku a ramenech, i na dalím míst, co miinilo nejvtí starosti, a dost to taky bolelo. Pojídala m zaiva.Plouil jsem se mstem a vichni na m zírali, protoe znali Joyce, jejísexuální nenasytnost a taky vdli, e její otec i ddeek mají víc penz,pdy, jezer a lovných revír ne oni vichni dohromady. Litovali m a



nenávidli zárove.Jednou ráno poslali jakéhosi skrka, aby m vytáhl z postele a jel se mnou naprojídku krajem, piem mi ukazoval to i ono, pan ten a ten, tatínek Joyce,vlastní tamto, a panu tomu a tomu, ddekovi Joyce, patí támhleto...Jezdili jsme tak celé dopoledne. Kdosi se m pokouel zastrait. Nudil jsemse. Sedl jsem na zadním sedadle a skrek si myslel, e se vyznám, e jsempiel na to, jak se dostat k milionm. Nevdl, e se jedná o náhodu a e

jsem bývalý potovní doruovatel s ptasedmdesáti centy v kapse.Ubohý skrek ml njakou nervovou chorobu a ídil stran rychle, piem sekadou chvili celý roztásl a ztratil vládu nad volantem. Jel po silnici odkraje ke kraji a jednou drhl sto metr o plot, ne se zase ovládl."HEJ! POMALU, LOVE!" zajeel jsem na nho ze zadního sedadla.To bylo ono. Pokoueli se m oddlat. Bylo to oividné. Skrek ml pitom zaenu velice krásnou holku. Té jednou zamlada uvízla v íe flaka od coly amusela jít k doktorovi, aby jí ji vyndal a vichni se zaali ubohé holkystranit, a tak na ni zbyl jen skrek. Zstal na nho nejlepí kusanec vemst.Zapálil jsem si doutník, který mi dala Joyce, a ekl jsem skrkovi: "To staí,love. Te m koukej dovízt zpátky. A jed pomalu. Nechci te tu hruskonit."

Hrál jsem tvrdého hocha, co se vyzná, abych mu udlal radost. "Ano, prosím,pane Chinaski. Ano, pane!"Obdivoval m. Myslel si, e jsem pkný hajzl.Kdy jsem se vrátil, zeptala se Joyce: "Tak vidls vechno?" "Vidl jsem tohodost," ekl jsem. Myslel jsem tím, e se m snaili odrovnat. Nevdl jsem,jestli v tom Joyce nejede s nima.Pak m zaala postupn svlékat a tlait k posteli."Pokej chvilku, miláku! U jsme se dnes milovali dvakrát a jet nejsou anidv hodiny!"Jen se zachichotala a sunula m dál.

3Její otec m pkn nenávidl. Myslel si, e pasu po jeho penzích.Já o jeho pitomý prachy nestál. A nestál jsem ani o jeho pitomou pedrahou

dceruku.Vidl jsem ho jedinkrát, kdy jednou ráno kolem desáté veel do lonice. Bylijsme s Joyce v posteli a odpoívali. Natstí jsme práv skonili.Hledl jsem na nho zpod okraje peiny. Pak jsem si ne-mohl pomoct: usmál jsemse a pkn jsem na nho mrkl.Hmotn vybhl z domu a píern nadával. Kdyby se m mohl zbavit, urit byto udlal.Dda byl klias. Toho jsme li navtívit a já s ním popíjel whisky aposlouchal jeho kovbojský desky. Stará paní byla ke vemu netená. Nechovalake mn náklonnost ani nenávist. Hodn se hádala s Joyce a já se jednou nebodvakrát pidal na její stranu. To na ni platilo. Ale dda byl klias. Myslím,e na spiknutí proti mn pracoval hlavn on.Sedli jsme v kavárn a jedli, piem vichni po nás loupali oima a zdvíhali

významn oboí. Byl tam dda, babka, Joyce a já.Pak jsme nasedli do auta a rozjeli se."Vidls u nkdy buvola, Hanku?" zeptal se m dda. "Ne, Wally, nevidl."íka1 jsem mu "Wally". Staí kámoi od whisky. Úpln v prdeli. "Máme je tady.""Myslel jsem, e skoro vyhynuli." "Ale ne, máme jich tady spoustu." "Tomunevím.""Uka mu je, strýku Wally," ekla Joyce.Blbá dvka. íkala mu "strýku Wally". Nebyl to ádný její strýek. "Takdobe."Jeli jsme kus cesty, a jsme pijeli k prázdnému oplocenému pozemku. Zem se



zvedala a na druhý konec nebylo vidt. Pozemek byl dlouhý a iroký na míle.Nebylo tam nic, jen krátká zelená tráva."ádnýho buvola nevidím," pravil jsem."Vítr fouká správným smrem," ekl Wally. "Prost vlez dovnit a jdi kousekdál, urit je uvidí."Na louce nebylo vbec nic. Mysleli si, e utahovat si z mstskýho floutka jeúasná legrace. Pelezl jsem plot a vydal se do kopce.

"Tak kde je ten buvol?" zavolal jsem smrem k nim. "Jsou tam. Jen b dál."Paneboe, urit to bude ten otepaný vtípek, e mi ujedou s autem. Proklatífarmái. Pokají, a pelezu, a pak se smíchem ujedou. A si jedou. Já mujít pky. Aspo si odpoinu od Joyce.Pokraoval jsem rychle v chzi a ekal jsem, a odjedou. Poád jsem neslyel,e by auto startovalo. el jsem jet dál, pak jsem se otoil, stoil dlan dokornoutu a zakiel na n zpátky: "TAK KDE MÁTE TOHO BUVOLA?" 'Odpovd pila zezadu. Uslyel jsem dusat jejich kopyta. Byli ti, obrovtí,pesn jako ve filmu, a ítili se ke mn OBROVSKOU RYCHLOSTÍ! Jeden z nich bylmalouko vpedu. Nebylo nejmení pochyby, kam mají namíeno."Do hajzlu!" ekl jsem.Otoil jsem se a zaal utíkat. Zdálo se mi, e plot je stran daleko.Vypadalo to beznadjn. Neml jsem as se ohlíet. Mohlo by to být osudné.

Letl jsem s vytetnýma oima. Hejbal jsem kostrou! Jene oni m poáddotahovali! Cítil jsem, jak se kolem m otásá pod jejich kopyty pda, jak sepibliují. Slyel jsem, jak se oblizují, jak oddechují. S posledním vyptímsil jsem se napel a peskoil plot. Nepelezl jsem ho. Peletl jsem nad ním.A pistál jsem na zadku ve karp, piem jedna z tch almar vystrila hlavunad plot a dívala se dol na m.V aut se vichni smáli. Pokládali to za nejlegranjí podívanou svéhoivota. Joyce se smála ze vech nejhlasitji.Blbá zvíata krouila kolem a pak schlíple odkráela. Já se vyhrabal ze karpya vlezl do auta."Tak jsem vidl buvola," ekl jsem, "te pojedem na panáka." Smáli se celoucestu. Na chvilku pestali a pak se nkdo rozesmál a spustili zase vichni.Wally musel jednu chvíli zastavit auto. Nemohl ídit. Otevel dvee, vykutálelse na zem a smál se. Dokonce i babka se ehtala, spolen s Joyce.

Pozdji se ta historka rozíila a já se pestal pi procházkách po mst taknaparovat. Poteboval jsem ostíhat. ekl jsem to Joyce.ekla: "Zajdi si k holii."A já na to: "Nemu. Kvli tomu buvolovi." "Ty se bojí lidí u holie?""Kvli tomu buvolovi," opakoval jsem. Ostíhala m Joyce.Odvedla píernou práci.

4Pak se Joyce chtla vrátit do velkomsta. Pes vechny nevýhody, bez ohledu nastíhání, to msteko ivot ve velkomst pekonávalo. Byl tam klid. Mli jsmevlastní dm. Joyce m dobe krmila. Spoustou masa. Dobrého, libového a výbornupravovaného masa. Nco se té potvoe musí nechat. Umla vait. Umla vait

líp ne kterákoli enská, jakou jsem kdy poznal. Jídlo je dleité pro nervy ipro ducha. Odvaha vychází ze aludku - jinak se jedná o zoufalství. Jene ne,ona chtla jet. Babka na ni vyjídla a ji to tvalo. Mn se v roli lotralíbilo. Zpacifikoval jsem jejího bratrance, který byl postrachem msta. Nikomuse to dív nepovedlo. O dínsovém dnu museli mít na sob vichni ve mstdínsy, jinak je hodil do jezera. Vzal jsem si na sebe svj jediný oblek akravatu a pomalu, jako Billy the Kid, jsem kráel mstem. Vechny oi se na mupíraly a já se díval do oken a zastavoval se, abych si zapálil doutník.Rozísl jsem to msto ve dví jako devnou zápalku.Pozdji jsem potkal na ulici místního doktora. Ml jsem ho rád. Byl pokadé



poádn zfetovaný. Já na drogy nebyl, ale vdl jsem, e kdybych se potebovalsám ped sebou na pár dn schovat, mu od nj dostat, cokoli se mi zamane."Budeme muset odjet," ekl jsem mu."Mli byste zstat tady," ekl, "ivot je tu dobrej. Samej lov a rybaení.Vzduch je dohrej. A ádný tlaky. To msto vám patí," dodal. "Já vím, doktore,jene u nás rozhoduje ona."5

Dda tudí napsal Joyce obrovský ek u bylo to. Pronajali jsme si domek nakopci a pak Joyce pila s tím stupidním moralizováním."Mli bychom si oba najít práci," ekla, "abychom jim dokázali, e ti nejde ojejich peníze. Dokáeme jim, e jsme sobstaní." "Miláku, to je jak nazákladce. ebrat o práci umí kadej blbec;chytrej si to zaídí bez práce. Jinak se tomu íká ,píivnictví`. Chci býtprofesionální píivník."To ona nechtla.Pak jsem jí vysvtlil, e chlap neseene práci, pokud nemá auto, aby mohlmísta objídt. Joyce zvedla telefon a dda poslal okamit peníze. A hnedjsem sedl v Plymouthu. Vyslala m do ulic v novém obleku a v botách za 40dolar a já si pomyslel: Do hajzlu, tak já to teda zkusím. Expedient veskladu. Tak jsem dopadl. 'To z vás udlají, kdy vbec nic neumíte -

expedienta ve skladu, recepního, píruího. Zkouel .jsem to na dva inzeráty,el na dv místa a na obou m pijali. Na prvním míst to smrdlo prací, takjsem vzal to druhé.'Tak jsem se octl se zadrhávajícím páskovým telegrafem v obchod s umleckýmipedmty. Bylo to jednoduché. Obnáelo to pouze jednu a dv hodiny prácedenn. Poslouchal jsem rádio, vybudoval jsem si malou kancelá z pekliky,dal si tam starý psací stl a telefón a vy sedával jsem tam a studovaldostihový program. Obas jsem se zaal nudit a zael do bistra naproti nakávu, sedl jsem tam, popíjel, jedl kolá a flirtoval s ínicemi.Picházeli idii od nákladák: "Kde je Chinaski?""Dole v bistru."Chodili tam za mnou, dali si kávu a pak jsme li spolu zpátky nahoru a udlalisi svoje, sloili z náklaáku pár karton nebo je naopak naloili. Nco jakonákladní list.

Nevyhodili m. I prodejci m mli rádi. Okrádali za zády éfa, ale já nicneekl. Byla to jejich drobná hra. Nezajímalo m to. Já nebyl ádný drobnýzlodjíek. Chtl jsem celý svt, nebo nic.6To místo na kopci v sob skrývalo smrt. Vdl jsem to hned od prvního dne, kdyjsem proel sklennými dvemi na dvorek. Pímo proti mn povstal hvízdavýbzukot roje desíti tisíc much, které se naráz vznesly do vzduchu. Vechnyzadní dvorky dom mají tyhle mouchy bývá tam vysoká tráva, ve které hnízdí,taková místa ony milují.Kristepane, pomyslel jsem si, a pt mil okolo ádnej pavouk!Jak jsem tam stál, 10 000 much se zaalo snáet z oblohy, usedaly do trávy, naplot, na zem, mn do vlas, na pae, vude. Jedna z tch statenjích mkousla.

Zanadával jsem, vybhl ven a koupil ten nejvtí spray na mouchy, jaký jstekdy vidli. Bojoval jsem s nimi celé hodiny, zuiv jsme spolu s mouchamizápasili a po nkolika hodinách jsem se kalající a zmoený z vdechování tohoprostedku proti mouchám rozhlédl kolem a bylo tam poád stejn much jakovdycky. Myslím, e kadá, kterou jsem zabil, spadla do trávy a vylíhly se zní dv. Vzdal jsem to.V lonici byla postel oddlená policemi. Stálo na nich plno kvtiná spelargoniemi. Kdy jsem el s Joyce poprvé do postele a zaali jsme oustat,viml jsem si, e se police houpají a kymácejí.Pak najednou buch. "Au, au!" ekl jsem.



"Co se dje?" zeptala se Joyce. "Nepestávej! Nepestávej!" "Miláku, to mnjenom spadl na prdel kvtiná s pelargonií." "Nepestávej ! Pokrauj !""Fajn, fajn!"Znova jsem pirazil, docela dobe jsem se rozjel, kdy vtom..."Do hajzlu!""Co se dje? Co je?""Dalí kvtiná s pelargonií m, miláku, pratil do kíe, skutálel se mi na

prdel a pak spadl.""Di do prdele s tma mukátama! Pokrauj! Je!" "Tak dobe..."Bhem celé oustaky na m poád padaly dalí a dalí kvtináe. Bylo to jakosnait se oustat za leteckého náletu. Nakonec se mi to povedlo. Pozdjipovídám: "Hele, miláku, budeme muset s tma pelargoniema nco udlat.""Nechá je pkn tam!" "Pro, miláku, pro?" "Patí to k tomu." "Patí to ktomu?" "Ano.Zachichotala se. A ty kvtináe zstaly na míst. Vtinu asu.

7Pak jsem se zaal vracet dom zasmuilý."Co se dje, Hanku?" Kadou noc jsem musel pít."To kvli Freddymu, naemu éfovi. Zaal si pískat jednu písniku. Píská si ji

ráno, kdy picházím, a celý den nepestane a píská si ji i veer, kdy jdudom. A to se táhne u celé týdny!""Jak se ta písnika jmenuje?""Kolem svta za osmdesát dní. Já tu písniku nikdy neml rád." "Tak si najdijinou práci.""Najdu." "Ale zsta tam tak dlouho, dokud si tu druhou práci nenajde. Musímejim dokázat, e...""Dobe, dobe!"8Jednou odpoledne jsem na ulici potkal jednoho známého oralu. Seznámil jsem ses ním v dobách, kdy jsme s Betty obráeli bary. ekl mi, e je z nj tedpotovní úedník a e je to pohodlná práce.Byla to jedna z nejvtích a nejsprostích lí století. Hledám toho chlápka uléta, ale obávám se, e se mu nkdo dostal na kobylku pede mnou. Tak jsem

znova dlal zkouky zpsobilosti pro slubu ve veejném sektoru. Jenom jsemte v dotazníku zakrtl "úedník" místo "doruovatel".V dob, kdy mi pilo vyrozumní, abych se dostavil na slavnostní sloenípísahy, Freddy pestal pískat Kolem svta za osmdesát dní, já se vak util na tu lehkou práciku u "strýka Sama`'.ekl jsem Freddymu: "Musím si nco zaídit, tak budu pes poledne hodinu nebohodinu a pl pry.""Fajn, Hanku."Vbec jsem netuil, jak dlouhý to bude obd.

9Byla nás tam dole pkná tlupa. Sto padesát, moná dv st. Museli jsmevyplovat suchopárné dotazníky. Pak jsme vichni povstali elem k vlajce.

Chlápek, jemu jsme skládali písahu, byl stejný, jako kdy jsem písahalpoprvé.Po písaze nám ten lovk ekl:"Tak dobe, práv jste získali dobrou práci. Kdy budete poádn makat, budetezajitni na celý zbytek ivota."Zajitni`? Zajitnej me být lovk v lapáku. Ti tverení metry a ádnáine, ádné akcie, ádná da z píjmu, ádné výivné na dti. ádné poplatkyza poznávací znaku na auto. ádné pokuty za dopravní pestupky. ádnépopotahování za ízení v opilosti. ádné prodlky na dostizích. Lékaská péezdarma. Kamarádství s tmi, kteí mají podobné zájmy. Kostel. Vycházky. Poheb



zdarma.Po necelých dvanácti letech jsme z tch sto padesáti nebo dvou stovek zbylipouze dva. Ne kadý me jezdit s taxíkem, dlat pasáka nebo prodávat drogy, astejn tak se z vtiny chlápk - anebo holek - nemohou stát potovníúedníci. Nemám jim to za zlé. Jak bela léta, vidl jsem ,je, jak nastupujípo sto padesáti i dvou stech a jak potom z kadé skupiny zbudou dva i ti -tak akorát, aby vystídali ty, kteí li do penze.

10Prvodce nás vzal na pruhlídku cele budovy. Bylo nás tolik, e nás muselirozdlit na skupiny. Výtah jsme pouívali na smny. Ukázali ním zamstnaneckoukantynu, suterén, vechny tyhle voloviny.Paneboe, pomyslel jsem si, byl bych rád, kdyby si pospíil. Pestávka na obdmi skonila pede dvma hodinami.Prvodce nám vem rozdal osobní karty a ukázal píchaky. "Takhle si odpíchnetepi píchodu."Ukázal nám to. Pak povídá: "Te si odpíchnte vy."Po dvanácti a pl hodinách jsme si píchali odchod. To celé patilo k zasranéslavnostní písaze.11Po devíti i desíti hodinách zaali být lidé ospalí a padali do tídicích

pihrádek, jen tak tak se na poslední chvíli vdycky zachytili. Tídili jsmepotu podle smrovacích ísel. Kdy bylo na dopise dvojíslí 28, hodili jsteho do pihrádky 28. Bylo to jednoduché.Jeden obrovský ernoch skákal vysoko do vzduchu a tepal rukama, aby neusnul.Potácel se nad podlahou."Do prdele! Já to nevydrím!" íkal.A to byl obrovskej silnej lamelezo. Uívat poád dokola tch samých svalbylo stran vyerpávající. Bolelo m celé tlo. A na konci uliky stálvedoucí, dalí Stone, a ml ve tvái ten výraz - musejí si to cviit pedzrcadlem, tenhle výraz mají v oblieji vichni vedoucí dívají se, jako bys bylkus lidskýho hnoje. A pitom pili stejnými dvemi. Byli to kdysi úedníci idoruovatelé. Nechápal jsem to. Byli to peliv vybraní zmrdi.Museli jste být poád jednou nohou na zemi. Jedna plka nahoe na oprce."Oprka" íkali malému kulatému poltáku posazenému na trojnoce. Byl zakázán

vekerý hovor. Dv desetiminutové pestávky za osm hodin. Zapisovali as, kdyjste odeli, a as píchodu. Kdy jste se zdreli dvanáct tináct minut, hnedvám to vytkli.Plat byl ale lepí ne v obchod s umleckými pedmty. A íkal jsem si, e sina to moná zvyknu.Nikdy jsem si nezvykl.12Pak nás vedoucí odvedl do jiné uliky. Byli jsme tam deset hodin. "Nezanete," ekl éf, "chtl bych vám nco íct. Kadý ko téhle poty musíteroztídit za 23 minut. Takový je plán. A te si jen tak pro zábavu vyzkouíme,jestli je kadý z nás schopen ten plán plnit! Pipravit, raz, dva, ti...TE!"Co má tohle sakra znamenat? pomyslel jsem si. Jsem unavený. Mlký ko byl dv

stopy dlouhý. Jene v kadém byl rzný poet dopis. V nkterých bylo dvakráttikrát víc poty ne v jiných, podle velikostí dopis.Pae zaaly poletovat. Strach z nedostatenosti. Dal jsem si na as."Kdy skoníte první ko, popadnte druhý!" Skuten se o to snaili.Vyskoili a popadli dalí ko.Vedoucí si to inul za mými zády. "Podívejte se," ekl a ukázal na m, "tadyten mu plní plán na výbornou. Je napl hotov s druhým koem!"Byl to mj první ko. Nevdl jsem, jestli si ze m neutahuje, ale kdy jsembyl tak daleko ped ostatními, jet trochu jsem zvolnil.13



O pl tvrté ráno moje dvanáctka skonila. V tch dobách neplatili lidem nadobu uritou za pesas jedenaplnásobek mzdy. Prost jste dostali zaplacenojen za odpracovaný as. A pijali vás jako "pomocného úedníka na dobu uritoubez nároku na definitivu".Naídil jsem si budík, abych byl v osm ráno v obchod s umleckými pedmty."Co se stalo, Hanku? U jsme si mysleli, e ses teba pipletl k njakéautonehod. ekali jsme, kdy se vrátí zpátky."

"Koním." "Koní?" "Ano, nemete se divit, e chce lovk na lepí."el jsem do kanceláe a vyzvedl si ek. Tak jsem byl zase na pot.

14Zatím tu poád byla Joyce se svými pelargoniemi a s pár milióny, pokud bychvydrel. Joyce, mouchy a pelargonie. Dlal jsem noní dvanáctky a pes den mmla v drápcích ona a nutila m podávat výkony. Spal jsem a probouzela mruka, která mi ho honila. Pak jsem to musel dlat. Moje drahá enuka bylaílená.

Pak jsem se jednou ráno vrátil a ona povídá: "Hanku, neroziluj se." Byljsem píli unavený, abych se roziloval."O co kráí, miláku?""Koupila jsem psa. Maliký tátko."

"Prima. To je pkný. Na psech není nic patnýho. Kde je?" "Je v kuchyní.Pojmenovala jsem ho ,Picasso`."el jsem do kuchyn a podíval se na psa. Nevidl. Pes oi mu padaly chlupy.Díval jsem se, jak cupitá. Pak jsem ho zvedl a podíval se mu do oí. UbohýPicasso!"Miláku, ví, cos to udlala?" "Nelíbí se ti?""Neekl jsem, e se mi nelíbí. Ale je duevn zaostalý. Má IQ tak asi 12.Poídila jsi nám psa idiota.""Podle eho to pozná?" "Staí se na nho podívat."V tu chvíli zaal Picasso urat. Bylo v nm chcank hodn. Mo se rozlévala vdlouhých lutých strukách po kuchyské podlaze. Picasso skonil, odbhl adíval se na to.Zvedl jsem ho. "Uti to."Z Picassa se stal dalí problém:

Probouzel jsem se po dvanáctihodinové icht vedle Joyce, která mi ho podpelargoniemi honila, a já se ptal: "Kde je Picasso?""Jdi do háje s Picassem!" odpovídala.Vylezl jsem z postele, nahý, se ztopoeným pérem:"Podívej, zase jsi ho nechala na dvorku! íka1 jsem ti, abys ho nenechávalapes den na dvorku!"Pak jsem el dozadu na dvorek, nahý - byl jsem píli unavený, abych seoblékal. Dvorek byl docela dobe krytý. A tam stál ubohý Picasso posetýstovkami much, které po nm lozily sem tam. Vybhl jsem na n se svým ptákem(mezitím ochabl) a vynadal jim. Ml je v oích, v chlupech, v uích, naintimních místech, v puse... vude. A jen tam sedl a usmíval se na mne. Smálse na m, zatímco ho mouchy raly zaiva. Moná vdl víc, ne my vichnidohromady. Zvedl jsem ho a odnesl dom.

"Psíek se smál,kdy vidl, jak mu stál...A jídlo mu uteklo i se likou.""Do prdele, Joyce! íkám ti to poád a poád dokola." "To ty ho vyhání zdomu. Musí se chodit ven vysrat!"

"Ano, ale kdy se vydlá, pines ho zpátky. Nemá dost rozumu, aby sevrátil sám. A uklízej po nm ty hovna. Udlalas tam z toho muí ráj."Sotva jsem usnul, zaala mi ho Joyce zase honit. K tm nkolika milionm bylojet hodn daleko.15



Dímal jsem v kesle a ekal na jídlo.Vstal jsem, abych si doel pro sklenici vody, a kdy jsem veel do kuchyn,uvidl jsem Picassa, jak se pipletl k Joyce a olizuje jí kotník. Byl jsem bosa ona m neslyela. Mla boty na vysokém podpatku. Podívala se na Picassa a voblieji se jí zraila irá malomstská nenávist. Byla rozpálená do bla.pikou boty ho tvrd ze strany nakopla. Ubohý psík bhal dokoleka a koural.Z mchýe mu kapala mo. Natáhl jsem se pro sklenici. Drel jsem ji v ruce a

pak, dív ne jsem do ní stail natoit vodu, mrtil jsem jí o píborníknalevo od výlevky. Sklo se rozprsklo na vechny strany. Joyce si taktak stihlazakrýt obliej rukama. Bylo mi to jedno. Zvedl jsem psa a el pry. Posadiljsem se s ním do kesla a toho ubohýho posráneka hladil. Podíval se na m,vysunul jazyk a olízl mi zápstí. Ocásek se mu vrtl, mával jím jako rybalekající na suchu.Zahlédl jsem Joyce na kolenou s papírovým pytlíkem, jak sbírá sklo. Pak zaalanatahovat. Snaila se to skrýt. Otoila se ke mn zády, ale já vidl, jak s níotásají zákuby pláe, jak jí trhají rameny.Poloil jsem Picassa na zem a veel do kuchyn. "Miláku. Miláku, to ne!"Zezadu jsem ji zvedl. Byla skleslá. "Miláku, promi... promi."Drel jsem ji zezadu a ruku jsem jí poloil bicho. Zlehka a jemn jsem jíbíko hladil ve snaze zastavit keovité zákuby.

Klid, miláku, jen klid. Klid...Trochu se utiila. Odhrnul jsem jí vlasy a políbil ji za ucho. Byla tamteplouká. Ucukla hlavou .na stranu. Kdy jsem ji tam políbil podruhé, uhlavu neodsunula. Cítil jsem, jak se nadechuje, a pak z ní vyel tichý vzlyk.Vzal jsem ji do nárue, odnesl ji do vedlejího pokoje, posadil jsem se dokesla a vzal si ji na klín. Nepodívala se na m. Líbal jsem ji na íji a naui. Jednou rukou jsem ji objímal kolem ramen a druhou kolem pasu. Tou jsem jihladil v rytmu jejího dechu a snail se z ní vyhnat zlou energii.Konen se na m s nejslabím moným pousmáním podívala. Natáhl jsem se akousl ji do piky brady."Ty bláznivá dvko!" ekl jsem.Zasmála se a pak jsme se políbili a kroutili pitom hlavou sem a tam. Znovazaala vzlykat.Odtáhl jsem se a ekl: "TO NE!"

Znova jsme se políbili. Pak jsem ji zvedl a odnesl do lonice, poloil ji napostel, rychle sundal kalhoty, spodky a boty, jí jsem sundal kalhotky pesboty spolu s jednou botou a potom s jednou botou sundanou a s druhou obutoujsem jí pedvedl nejlepí jízdu za nkolik posledních msíc. Z polic popadalyvechny pelargonie. Kdy jsem skonil, hladil jsem jí pomalu záda, hrál si sjejími dlouhými vlasy a eptal jí nnstky. Vrnla blahem. Nakonec se zvedlaa zmizela v koupeln.Nevrátila se. Odela do kuchyn a zaala umývat nádobí a zpívat si pi tom.Kristenanebi, Steve McQueen by to nemohl zmáknout líp. Ml jsem na krku dvaPicassy.16Po veei nebo po obd nebo co to bylo - se svýma ílenýma nonímadvanáctkami jsem si u vbec nebyl jistý, co je co - jsem ekl: "Hele,

miláku, promi, ale nemyslí, e se z té práce zblázním? Podívej, vykalemese na to. Budeme jen polehávat a milovat se, chodit na procházky a povídat sispolu. Budeme chodit do zoo. Dívat se na zvíata. Zajedeme si podívat se koceánu. Je to jen ti tvrt hodiny. Budeme chodit hrát do herny. Budemechodit na dostihy, do Muzea umní, na box. Budeme mít pátele. Budeme veselí.Tenhle zpsob ivota je zpsob ivota, jaký vedou vichni: zabíjí nás to.""Ne, Hanku, musíme jim ukázat, musíme jim ukázat..." Mluvila z ní malomstskátexaská holika.Vzdal jsem to.17



Vdycky kdy jsem se veer chystal do práce, poloila mi Joyce na postel vcina obleení. Vechno to byly samé nejdraí vci, jaké se daly koupit. Nikdyjsem na sob neml dvakrát po sob tyté kalhoty, koili nebo boty. Ml jsemdesítky rzných oblek. Navlékl jsem si cokoli, co mi pichystala. Jako umaminky.Moc daleko jsem se nedostal, pomyslel jsem si, a pak jsem se dal do oblékání.18

V práci jsme mli povinné kolení, a tak jsme aspo kadou noc nemuseli plhodiny tídit potu.Na enický stupínek se postavil rozloitý Talián, aby nám vysvtlil, o cojde.,...není nad vni dobrého istého potu, ale není nic horího ne zápachstarého potu..."Dobrý boe, pomyslel jsem si, slyím dobe? Tohle urit dotuje vláda. Tenhledement m uí, e se mám mýt v podpaí. Inenýrovi nebo koncertnímu mistroviby tohle neudlali. Poniuje nás."...koupejte se proto denn. Budete posuzováni podle vzhledu stejn jako podlevýkonu."Myslím, e chtl pouít i slovo "hygiena", ale prost ho ve své slovní zásobnenalezl.

Pak el na konec pednákového sálu a roztáhl velikou mapu. A tím myslímopravdu velikou. Byla pes pl stny. Na mapu míilo svtlo. A rozloitýTalián si vzal ukazovátko s malou gumovou násadkou na konci, jaké se pouívána základní kole, a ukázal na mapu:"Vidíte tady tu ZELENOU? Je jí tady vude píern moc. Podívejte!"Vzal ukazovátko a drhl jím sem tam po zelené ploe.V té dob vládla mnohem ostejí protiruská nálada ne dnes. ína si tehdyjet moc nevyskakovala. Vietnam byl zatím jen mení veírek s ohostrojem. Jási ale poád myslel, e jsem se musel zbláznit. Copak m opravdu mámí sluch?Nikdo v obecenstvu vak neprotestoval. Potebovali práci. A podle Joyce jsempoteboval práci i já.Talián pak ekl: "Podívejte se sem. To je Aljaka! A tady jsou oni! Vypadá to,jako by to tady mohli snadno peskoit, e ano?""Jo," odtuil njaký vymydlený mozek v první ad.

Talián sroloval mapu. S váleným skípotem se svinula nahoru do sebe.Talián peel na pední stupínek a namíil své ukazovátko s gumovým koncem nanás:"Chci, abyste pochopili, e musíme sníit rozpoet! Chci, abyste pochopili, eKADÝ DOPIS, KTERÝ ROZTÍDÍTE - KADOU VTEINU, KADOU MINUTU, KADOU HODINU,KADÝ DEN A KADÝ TÝDEN - KADÝ DOPIS, KTERÝ ROZTÍDÍTE NAVÍC MIMO SVOUPOVINNOST, POMÁHÁ K VÍTZSTVÍ NAD RUSY! To je pro dneek vecko. Ne serozejdete, dostane kadý z vás pidlený svj rozvrh."Rozvrh. Co to me být?Kdosi procházel mezi lidmi a rozdával listy papíru. "Chinaski?" ekl."Ano?" "Máte zónu 9." "Dkuju," odtuil jsem.Neuvdomoval jsem si, co íkám. Zóna 9 byla nejvtí pota ve mst. Nkteíchlápci dostali maliké zóny. Bylo to to samé, jako ten edesáticentimetrový

ko za 23 minut - prost vás do toho hodili.19Pítí noc, kdy pevádli skupinu z hlavní budovy do kolicího stediska,zastavil jsem se na kus ei u Guse, starého kamelota. Gus kdysi míval tetítídu ve welterové váze, ale do celostátního kola se nikdy nedostal. Boxovalzleva a jak víte, nikdo rád nebojuje s levákem - musíte na to svého hochaúpln peuit. Pro se s tím párat? Gus m pozval dovnit a trochu jsme sipihnuli z jeho láhve. Pak jsem se pokusil dohnat svou skupinu.Talián ekal ve dveích. Vidl m picházet. Potkali jsme se uprosted dvora."Chinaski?" "Jo?



"Jdete pozd."Nic jsem na to neekl. Odcházeli jsme k budov kolicího stediska spolu."Ml jsem u napl v úmyslu strit vám do dlan výstranou dtku," ekl."Ach, prosím vás, nedlejte to, pane! Prosím vás! " odpovdl jsem mu zachze."Dobrá," ekl, "nechám to pro tentokrát být.""Dkuju vám, pane," ekl jsem a veli jsme dovnit spolu. ' Mám vám nco

prozradit? Ten hajzl páchl potem.20Nae plhodina byla nyní vnována nácviku rozvrh. Dali nám vem balíeklístk, na nm jsme se mli uit správn tídit. Zvládnout rozvrh znamenaloroztídit bhem osmi minut 100 listk s ptadevadesátiprocentní pesností.Mli jste ti pokusy, a kdy se vám to nepovedlo napotetí, mohli jste jít.Myslím tím, e vás propustili."Nkteí z vás to nezvládnou," ekl Talián. "Moná jste pedureni pro ncojiného. Teba skoníte jako editelé General Motors."Pak jsme se zbavili Taliána a mli hodného malého instruktora na výukurozvrh, který nás povzbuzoval."Zvládnete to, hoi, není to tak tký, jak to vypadá."Kadá skupina mla vlastního instruktora na rozvrhy a ty odmovali podle

procenta úspnosti v jejich skupin. My mli chlápka s procentem nejniím.Dlalo mu to starosti."Nic na tom není, hoi, staí se jen soustedit."Nkteí hoi mli tenké balíky. Já dostal nejtlustí balík ze vech. Zstaljsem tam stát ve svých nových módních atech. S rukama v kapsách. "Co se dje,Chinaski?" zeptal se m instruktor. "Já vím, e práv vy to dokáete.""Jo. Jo. Práv na to myslím." "Na co práv myslíte?""Na nic."A pak jsem odeel.O týden pozdji jsem poád jet postával s rukama v kapsách. Piel za mnoujeden z adept potovní sluby."Pane, myslím, e jsem u pipraven splnit limit pro svj rozvrh." "Jste sitím jistý?" zeptal jsem se ho."Pi nácviku jsem bn házel 97, 98, 99, párkrát i stovku." "Musíte pochopit,

e jsme do vaeho výcviku vloili znané peníze. Chceme, abyste tu vc zvládalna sto procent!""Pane, jsem pesvdený, e jsem dostaten pipraven""Tak dobe," natáhl jsem se a potásl mu rukou, "dejte se tedy v tom pípaddo toho, peji vám mnoho tstí.""Dkuju vám, pane."Odbhl smrem k rozvrhové místnosti, akváriu se sklennými stnami, do nhovás strili, aby se podívali, jestli umíte v jejich vodách plavat. Ubohé ryby.Jaká degradace z role malomstského grázla. el jsem do kolicí místnosti,sundal gumovou pásku z balíku lístk a poprvé v ivot se na n podíval."A do prdele!" ekl jsem.Pár chlápk se zasmálo. Potom instruktor na výuku rozvrh povídá: "Vaichticet minut uplynulo. Ted' se vrátíte na pracovit."

Co znamenalo zpátky do naí dvanáctky.Nemohli si dret dost personálu, aby potu vytahoval z tídicích pihrádek,take to museli dlat ti, co zstávali. Podle pracovních rozpis nás nechávalipracovat dva týdny v kuse, ale pak jsme mli tyi dny volna. To nás drelopi ivot. 4 dny volna. Poslední noc ped tydenním volnem se ozvalo zezávodního rozhlasu:"POZOR! POZOR! VICHNI ZAMSTNANCI NA DOBU URITOU ZE SKUPINY 409!..."Já byl ve skupin 409.".. . VAE TYI DNY VOLNA BYLY ZRUENY BUDETE SE V TCHTO TYECH DNECHHLÁSIT DO PRÁCE PODLE ROZPISU!"



21Joyce si nala práci na okrese, ze vech moností si vybrala okresní policejníoddlení. il jsem s policajtkou! Aspo ale chodila do práce pes den, co miposkytovalo jistý odpoinek od jejích mazlivých rukou, a na to, e Joycekoupila dva papouky, a ti proklatci vbec nemluvili, jenom celý denvyluzovali vetivé zvuky.Potkávali jsme se s Joyce u snídan a u veee - ve velkém spchu - po téhle

stránce to bylo pkné. I kdy se jí poád dailo m sem tam znásilnit, bylo tolepí ne dív, a na ty - papouky."Podívej, miláku..." "Co zas má?""Tak hele. Zvykl jsem si na pelargonie, na mouchy i na Picassa, mla by sisale uvdomit, e mám dvanáctihodinové noní smny a krom toho studuju svjrozvrh, a ty zneuívá zbytek mojí energie..." "Zneuívám?""Dobe, to jsem neekl úpln pesn. Promi." "Co tím mysli, e t,zneuívám`?""íkám ti, a na to zapomene! Podívej, jde o ty papouky." "Tak te jde. opapouky! Ti t taky zneuívají?""Ano, ti práv ano." "Kdo z vás je nahoe?""Podívej, nedlej si legraci. A nebu sprostá. Snaím se ti nco íct.""Práv se mi snaí íct, jak se mám chovat!"

"Tak hele! Do prdele! To ty má tady peníze! Nechá m domluvit, nebo ne?Odpovz: ano, nebo ne?""Tak dobe, mj milánku: ano.""Fajn. Milánek chce íct tohle: ,Mami, mamineko! Já z tch zasranejchpapouk zeílím! "`"Dobe, povz mamince, pro z tch papouk zeílí.""No to je tak, mami, e ti spratci celiký den prokecají, bez pestávky, a jápoád ekám, e nco eknou, jene oni nikdy nic neeknou a já nemu celý denspát, protoe poslouchám ty dva idioty!""Dobe, chlapeku. Kdy t nenechají spát, tak je dej ven." "Mám je dát ven,mami?""Ano, dej je ven." "Tak fajn, mami."Políbila mne a pak odvrávorala dol po schoditi, aby se vydala na cestu dosvé policajtry.

Vlezl jsem si do postele a pokouel se usnout. Jak ti vitoili! Bolel m vtle kadiký sval. A jsem se poloil na tu nebo onu stranu, na záda, vechnom bolelo. Piel jsem na to, e nejjednoduí je to na bie, to ale bylo ímdál únavnjí. Petoit se z jedné polohy do druhé zabralo dobré dv timinuty.Házel jsem sebou a obracel se, nadával jsem, trochu kiel a taky se trochuusmíval nad smností celé té situace. Oni vitoili zvesela dál. tvali m.Co ti vdli v té své klícce o bolesti? Dva drmolící intoi! Pouhé dv koulepeí; mozek velikostí pendlíkové hlaviky.Pinutil jsem se vylézt z postele, jít do kuchyn, kde jsem si natoilsklenici vody, a pak jsem pikroil ke kleci a vodu na n vychrstl."Hajzlíci!" nadával jsem jim.Dívali se na m úkosem zpod svých zmoklých per. Konen ticho! Není nad starou

vodní kúru. Pouil jsem se od psychiatr.Pak se ten zelený se lutou náprsenkou sehnul a klovl se do hrudi. Podíval senahoru a zaal huet do erveného se zelenou náprsenkou a po chvilce jeliznova jako pedtím.Sedl jsem na pelesti a naslouchal jim. Piel Picasso a kousl m do kotníku.To rozhodlo. Vzal jsem klec ven. Picasso el se mnou. 10 000 much se vzneslonaráz do vzduchu. Poloil jsem klec na zem, otevel dvíka a posadil se naschody.Oba ptáci pozorovali dvíka klece. Nedovedli to pochopit a zárove tomu doberozumli. Cítil jsem, jak se jejich mozeky snaí pracovat.



Mli tu stravu a vodu u nosu, co ale ml znamenat ten otevený prostor?Zelený se lutou náprsenkou el první. Seskoil ze svého bidélka do otevenýchdvíek. Sedl tam a svíral drát klece. Rozhlíel se kolem dokola po mouchách.Stál tam 15 vtein a snail se rozhodnout. Pak mu v jeho hlavice luplo. Nebov její hlavice. Neuletl. Vystelil kolmo vzhru do oblohy. Nahoru, nahoru,nahoru, nahoru. Pímo vzhru! Pímo vzhru jako íp! Sedli jsme tam sPicassem a dívali se. Ten pitomej opeenec byl v tahu.

Pak byla ada na erveném se zelenou náprsenkou.ervený váhal víc. Smail se v mukách rozhodování. Lidé, ptáci, vichni semusejí poád rozhodovat. Je to tvrdá hra.Tak ten ervený chlapík chodil dokola a rozmýlel se. luté slunce. Bzuícímouchy. lovk a pes, kteí ho pozorují. A celá ta obloha, celá obloha.Bylo toho na nj moc. ervený papouek skoil na drát. 3 vteiny. FRNK!Byl pry.Vzali jsme s Picassem prázdnou klec a vrátili se do domu.Poprvé po mnoha týdnech jsem se dobe vyspal. Zapomnl jsem si dokonce naíditbudíka. Jel jsem po Broadwayi v New York City na bílém koni. Práv m zvoliliza starostu. Ml jsem obrovskýho ztopoenýho ptáka a pak po mn kdosi hodilhroudu bláta... a Joyce mnou zatásla:"Kde jsou papouci?"

"Do hajzlu s papoukama! Já jsem starosta New Yorku!""Ptala jsem se t na papouky! Vidím tady jenom prázdnou klec!" "Papouci?Jací papouci?""Probud se, do prdele!""Mlas v úad tký den, miláku? Vypadá nakvaen." "Kde JSOU PAPOUCI?""íkalas, e je mám dát ven, pokud nebudu moct usnout." "Myslela jsem, abys jedal na zadní verandu nebo ven, ty blbe!" "Blbe?""Jo, blbe! Chce mi snad íct, es ty ptáky pustil z klece? Chce snad íct,es, je fakt pustil z klece?""No, já mu jenom íct, e nejsou zamení v koupeln ani v kredenci.""Umou tam venku hlady!""Mou lovit íaly, jíst bobule, vechno moný." "Nemou, to práv nemou.Nevdí jak! Umou!""Bud' se to nauí, nebo umou," ekl jsem a pak jsem se pomalu otoil a znova

usnul. Kdesi v dálce jsem matn slyel, jak si vaí veei, poutí pokliky alíce na podlahu a nadává pi tom. Ale Picasso byl v posteli se mnou. Picassobyl ped jejími piatými botkami v bezpeí. Natáhl jsem k nmu ruku, on jiolízl; a potom jsem usnul.Tedy na chvilku. Pak jen vím, e se se mnou zaala mazlit. Procitl jsem a onami hledla se íleným výrazem do oí. Byla nahá a tsn ped oima se mihoupala její prsa. Její vlasy mi lechtaly chípí. Vzpomnl jsem si na jejímiliony, zvedl ji, otoil na záda a vrazil ho do ní.

22Nebyla vlastn policajtkou, dlala policejní úednici. A zaínala mi ím dál

astji vyprávt o njakém chlápkovi, který nosil fialovou sponu a byl"opravdový dentlmen"."Ach, on je tak laskavý!" Slyel jsem o nm kadý veer."Tak jakýpak byl Fialový spona dnes veer?" ptával jsem se. "Ví ty," ekla,"co se dneska pihodilo?""Ne, miláku, práv proto se na to ptám." "Ach, to je ti TAKOVÝ dentlmen!""Tak dobe. Dobe. Co se stalo?""Ví, on tolik zkusil!" "Samozejm." "Umela mu ena, ví." "Ne, to nevím.""Nebud' tak jízlivý. Povídám ti, e mu zemela ena a e ho to pilo naútech za doktory a za poheb na patnáct tisíc dolar."



"Dobe. No a?""la jsem po chodb. On proti mn. Potkali jsme se. Podíval se na m a tímsvým tureckým pízvukem mi povídá: ,Ach, vy jste tak okouzlující! ` A ví, coudlal`""Ne, miláku, povz mi to. Rychle mi to ekni.""Políbil m na elo, zlehounka, úpln zlehounka. A pak el dál." "Nco ti onm mu íct, miláku. Chodí moc asto do kina." "Jak ses to dovdl?"

"Co tím chce íct?""Vlastní kino pro automobilisty. Chodí tam dohlédnout kadý veer po práci.""To sedí," ekl jsem."Jene je to takový dentlmen!" ekla."Podívej, miláku, nechci ranit tvoje city, ale..." "Ale co?""Podívej, jsi z malomsta. Ja proel u padesát zamstnání, moná sto. Nikdyjsem nikde nevydrel dlouho. Snaím se ti jen vysvtlit, e existuje takováhra, která se hraje v kanceláích po celé Americe. Lidi se nudí, nevdí, co bydlali, a tak si mezi sebou pehrávají romantické kanceláské píbhy. Vtinuasu to neznamená nic ne zabíjení asu. Nkdy se jim podaí si bokem párkrátzaoustat. Ale i potom se jedná jen o koníek na vyplnní volného asu, jakokuelky, televize nebo silvestrovský veírek v New Yorku. Musí pochopit, eto vbec nic neznamená, a pak ti to neme ublíit. Chápe, co ti chci íct?"

"Myslím, e pan Partisian je upímný.""Urit skoní probodnutá tou sponou, miláku, nezapome, e jsem t varoval.Mj se ped tma slizákama na pozoru. Jsou vyraní jako falenej ptník.""On není vyranej. Je to dentlmen. Skutený dentlmen. Chtla bych, abys byltaky dentlmen."Vzdal jsem to. Sedl jsem si na pohovku a vzal si svj papír s rozvrhem asnail se zapamatovat si Babcock Boulevard: Babcock se dlil na íslech: 14,39, 51, 62. No a co? Copak si tohle nemu zapamatovat?23Konen jsem ml den volna a víte, co jsem udlal? Vstal jsem brzy, díve nese vrátila Joyce, a zael dol na trh trochu nakoupit, moná jsem zeílel.Procházel jsem tritm a neuhádnete, co jsem nakoupil namísto pknéhokrvavého bifteku nebo kousku peeného kuete. Zmeril jsem hadí oi a zamíilsi to rovnou do orientální ásti a zaal si plnit koík chobotnicemi,

nohatkami, terovkami, chaluhami a podobn. Pokladní se na m udiven podívalaa zaala markovat.Kdy ten veer pila Joyce dom, leelo to vechno pipravené na stole.Uvaené chaluhy smíchané s kouskem nohatky a tky zlatavých, na máslesmaených terovek.Vzal jsem ji do kuchyn a ukázal jí na vechny ty pokrmy leící na stole."To jsem uvail na tvou poest," ekl jsem, "ve jménu naí lásky." "Co to jesakra za sraky?" zeptala se."Terovky." "Terovky?" "Ano, uvdomuje si, kolik století u tyhle a podobnédobrotyv Orient naden pojídají? Vzdejme chválu jim i sob. Jsou na másle." Joycese posadila ke stolu.Zaal jsem si cpát terovky do pusy.

"Do háje, jsou skvlý, miláku! OCHUTNEJ!"Joyce nabodla jednu terovku na vidliku a vloila si ji do úst, piemsledovala ostatní na svém taliku.Já si nacpal do pusy obrovskou porci pikantních chaluh. "Dobrý, co, miláku?"Pevalovala terovku v puse. "Usmaený do zlatova na másle!"Nabral jsem si jich pár do hrsti a hodil si je do pusy. "Staletí jsou pi nás,holka. Nememe se splíst!"Konen své sousto spolkla. Pak zkoumala ostatní na talii. "Vechny majímaliký ifky! To je straný! Straný!""Co je na itích tak stranýho, miláku?"



Piloila si ubrousek k ústm. Vstala a vybhla na záchod. Zaala zvracet. Jáza ní z kuchyn jeel:"CO JE NA ITÍCH PATNÝHO, MILÁKU? TY MÁ I, JÁ MÁM I! JDE DO OBCHODU AKOUPÍ TAM KUS SVÍKOVÉ, KTERÁ TAKY MLA I! IT POKRÝVAJÍ CELIKOU ZEMI!SVÝM ZPSOBEM I STROMY MAJÍ IT, JENOM SE NEDAJÍ NAJÍT, JENOM SHAZUJÍ LISTÍ.TVOJE I, MOJE I, SVT JE ZAPLNNÝ MILIARDAMI ITÍ, I MÁ PREZIDENT, HOCHV AUTOMYCE MÁ I, SOUDCE I VRAH MAJÍ I... DOKONCE I TVJ FIALOVEJ SPONA MÁ

I!""Paneboe, nech toho! NECH TOHO!"Znova blila. Malomsto. Otevel jsem láhev saké a dal si loka.

24Stalo se to asi o týden pozdji kolem sedmé ráno. Potstil se mi dalí denvolna a po dvou íslech jsem se ve spánku, znaveném spánku, tulil k Joycinuzadeku, k její iti, kdy vtom se rozezvuet zvonek u dveí a já el otevít.Stál tam malý muíek s motýlkem. Vrazil mi do ruky jakési papíry a zmizel.Byly to formuláe k rozvodu. Mé miliony byly v udu. Neml jsem vak zlost,protoe jsem s jejími miliony stejn nikdy nepoítal. Vzbudil jsem Joyce."Co je?""Nemohlas m nechat vzbudit v njakou slunjí hodinu?" Ukázal jsem jí

papíry."Je mi to líto, Hanku.""To je v poádku. Akorát jsi mi to mla íct. Já bych souhlasil. Dvakrát jsmese milovali, smáli se a uívali si. Nerozumím tomu. A tys to celou dobuvdla. To m teda podr, jestli nkdy pochopím enský.""Podívej, já zaádala o rozvod, kdy jsme se pohádali. Myslela jsem si, ekdybych ekala, a budu mít chladnou hlavu, nikdy to neudlám." "Fajn,miláku, já obdivuju estný enský. Je to Fialovej spona?" "Je to Fialovejspona," ekla.Zasmál jsem se. Byl to ponkud trpký smích, to pipoutím. Ale byl to smích."Na druhej pokus je to snadný. Ale bude s ním mít problémy. Peju ti hodntstí, holka. Ví, bylo toho dost, co jsem na tob miloval, a nelo tak moc oty tvoje peníze."Zaala tkát do poltáe, leela na bie a celá se tásla. Byla to

malomstská holka, rozmazlená a zmatená. Tásla se, breela, vbec tonepedstírala. Bylo to hrozné.Peina spadla a já zíral na její záda, lopatky trící vzhru, jako by jí mlanarst kídla, vyrait skrz ki. Malé lopatky. Byla bezmocná. Vlezl jsem sido postele, hladil ji po zádech, hladil a hladil, tiil ji - a pak se sesypalaznovu:"Ach, Hanku, já t miluju, miluju t, je mi to stran líto, je mi to takstran líto, tak líto!"Opravdu ji to ralo.Po chvíli jsem zaal mít pocit, e jsem to já, kdo se rozvádí. Pak jsme si torozdali na rozluku se starými dobrými asy. Nechala si byt, psa, mouchy ipelargonie.Dokonce mi pomohla sbalit vci. Peliv skládala kalhoty do kufr. Sbalila mi

spodky a bitvu. Kdy jsem byl pichystaný k odchodu, propukla znova v plá.Kousl jsem ji do ucha, do pravýho, a pak jsem seel se s kufry se schod.Nasedl jsem do auta a zaal bezcíln jezdit mstem po ulicích a hledal vývsku"K pronajmutí".Zdálo se, e to není a tak neobvyklá vc.III1Rozvod jsem nerozporoval, k soudu jsem neel. Joyce mi dala automobil. Neumlaídit. Piel jsem akorát o ti tyi miliony. Ale zstala mi pota.Na ulici jsem potkal Betty.



"Vidla jsem t s tou dvkou ped nedávnem. To není tvj typ." "ádná není mjtyp."ekl jsem jí, e je to pry. li jsme na pivo. Betty zestárla, rychle. Bylasilnjí. Pily vrásky. Ki pod krkem mla vytahanou. Bylo to smutné. Ale ijá zestárl.Betty pila o zamstnání. Psa jí pejeli. Sehnala si práci jako servírka, pakji propustili, kdy se kavárna ruila kvli demolici, protoe se tam mla

stavt jakási kanceláská budova. Bydlela te v malé místnstce v hotýlkuztracených existencí. Mnila tam povleení a myla záchody. Chlastala víno.Navrhla, e bychom to mohli dát zase dohromady. Já ekl, e bychom s tím mlinjaký as pokat. Vzpamatovával jsem se práv ze patné zkuenosti.Vrátila se k sob a vzala si na sebe svoje nejlepí aty a vysoký podpatky,pokusila se upravit. Táhl z ní vak píerný smutek.Koupili jsme si sedmiku whisky a pár piv a li do mého bytu ve tvrtém patestarého ináku. Zvedl jsem telefon a nahlásil se jako nemocný. Sedl jsemnaproti Betty. Zkíila nohy, pohupovala podpatkama, trochu se smála. Bylo tojako za starých as. Skoro. Nco tomu chyblo.V tch dobách kdy jste nahlásili nemoc, posílala pota do bytu na kontroluzdravotní sestru, aby se ujistili, e neflámujete po noních klubech nebonehrajete v hern poker. Bydlel jsem blízko hlavní poty, take kontrolovat m

bylo pro n znan pohodlné. Sedli jsme s Betty asi dv hodiny, kdy seozvalo zaklepání na dvee."Co je to?""To je v poádku," zaeptal jsem, "bud' zticha! Sundej si ty vysoký podpatky,jdi do kuchyn a ani se tam nehni.""MOMENTÍK!" zavolal jsem ke dveím.Zapálil jsem si cigaretu, aby mi nepáchlo z pusy, el jsem ke dveím a otevelje na etízek. Byla to zdravotní sestra. Ta samá. Znali jsme se."Jaké máte problémy?" zeptala se. Vypustil jsem krouek koue."Je mi zle od aludku." "Jste si tím jistý?""Je to urit aludek.""Podepíete se mi tady, e jsem tu byla a e jste byl doma?" "Jist."Sestra mi podala formulá kvírou ve dveích. Podepsal jsem a vrátil jí hostejnou cestou zpt.

"Pijdete zítra do práce?""To nemu vdt. Kdy mi bude dobe, pijdu. Kdy ne, zstanu doma."Podívala se na m úkosem a odela. Bylo mi jasné, e ze m cítila whisky.Práskne m? Spí ne, píli mnoho dokazování - moná se jen smála, kdy s tousvou ernou tatikou nasedala dole do auta."V poádku," ekl jsem, "obuj si boty a pojd' sem." "Kdo to byl?""Zdravotní sestra z poty." "U je pry?""Jo.""To dlají poád?""Jet ani jednou nevynechali. Tak to ted' poádn oslavíme!"el jsem do kuchyn a nalil dva poádný kopky. Vrátil jsem se a podal panákaBetty."Salut!" ekl jsem.

Pozdvihli jsme sklenice vysoko a piukli si. Pak se rozezvuel budík, a topkn hlasit.Trhl jsem sebou, jako by m stelili do zadku. Betty nadskoila pl metruvysoko a postavila se. Piskoil jsem k budíku a zastavil zvonek. "Paneboe,"ekla, "málem jsem se z toho podlala!"Oba jsme se rozesmáli. Pak jsme si zase sedli. Dali jsme si poádnýho panáka."Mla jsem kluka, kterej dlal na okrese," ekla. "Tam posílali inspektora,chlapa, ale ne pokadý, moná tak pi kadý pátý absenci. Tak jednou veerpopíjím s Harrym - tak se jmenoval: Harry. Popíjím teda ten veer s Harrym anajednou se ozve zaklepání na dvee. Harry sedí na pohovce úpln obleený.



,Kristepane! ` vyjekne a skoí do postele celej obleenej a tahá na sebepeinu. Já zastrila láhve a sklenice pod postel a otevela dvee. Chlápekveel dovnit a posadil se na pohovku. Harry ml na sob dokonce i boty aponoky, ale te byl celej zachumlanej pod peinou. A ten chlápek íká: "Jakse vám vede, Harry?" A Harry íká: "Není to ádná sláva. Ta paní se o mstará." A ukazuje na m. Já tam sedím opilá. ,Doufám, e se brzy uzdravíte,Harry,` ekl ten chlápek a pak odeel. Jsem si jistá, e vidl ty láhve a

sklenice pod postelí a vím na beton, e mu bylo jasný, e Harry nemá a takveliký nohy. Byli jsme z toho dost nervózní.""Do prdele, pro nenechají lovka ít? Chtjí, aby byl poád v zápahu.""Samo." Jet chvíli jsme pili a pak jsme li do postele, ale nebylo tostejný, nikdy to není stejný - nakupily se mezi nás vci, co se mezitím staly.Díval jsem se, jak jde do koupelny, viml si jejích vrásek a záhyb podhýdmi. Ubohá holka. Ubohá ubohá holka. Joyce byla pevná a tvrdá - lovk jistisknul a ml dobrý pocit. U Betty to tak dobrý pocit nebyl. Bylo to smutné,hrozn smutné. Kdy se Betty vrátila, neprozpvovali jsme, nesmáli se, dokoncejsme se ani nehádali. Sedli jsme a potm popíjeli, kouili cigarety, a kdyjsme li spát, nepiloil jsem chodidlo k jejímu tlu ani ona k mýmu, jak jsmeto dlávali. Spali jsme, ani jsme se dotýkali.Oba jsme se cítili podvedeni.

2Zatelefonoval jsem Joyce."Jak to jde s Fialovým sponou?" "Nechápu to," ekla."Co dlal, kdy jsi mu ekla, e se rozvádí?""Sedli jsme proti sob v kantýn, kdy jsem mu to ekla." "Jak to pijal?""Upadla mu vidlika. Zstal s pusou dokoán. ekl: ,Co`?"` "Poznal, e tomyslí ván.""Nechápu to. Od té doby se mi vyhýbá. Kdy ho potkám na chodb, prchá pry.Nesedává u se mnou u stolu pi obd. Tváí se tak... no, skoro a...chladn.""Miláku, existují i jiní mui. Zapome na toho chlápka. Ohlídni se po nkomjiným.""Je tký na nho zapomenout. Na to, jakej býval dív." "Ví, e má peníze?""Ne, nikdy jsem se mu o tom nezmínila, neme o tom vdt." "No tak jestli ho

chce...""Ne, ne! Tímhle zpsobem ho dostat nechci!" "Tak to je v poádku. Sbohem,Joyce." "Sbohem, Hanku."Nedlouho poté jsem od ní dostal dopis. Byla zpátky v Texasu. Babika hroznstonala, podle veho oekávání nemla u být dlouho naivu. Lidi se ptali pomn. A tak dál. S láskou, Joyce.Odloil jsem dopis a bylo mi jasný, e tomu skrkovi nejde do hlavy, ím jsemsi to mohl zkazit. Ten tasoitka si myslel, jak jsem vyranej. Bylo tvrdý hotakhle zklamat.3Pak si m zavolali na osobní do staré budovy Federální správy. Nechali mekat obligátních ptatyicet minut nebo snad hodinu a pl.Potom se ozval jakýsi hlas: "Pan Chinaski?" "Jo," ekl jsem.

"Pojte dál."Zavedli m k jednomu ze stol. Sedla tam njaká baba. Vypadala docela sexy,taková osma- devtaticítka, vypadalo to vak, jako by své sexuální ambiceodloila stranou kvli jiným vcem nebo jako by si jich dosud nikdo nevímal."Posate se, pane Chinaski." Posadil jsem se.Holka, pomyslel jsem si, s tebou by to byla urit poádná jízda. "PaneChinaski," ekla, "nebyli jsme si jistí, jestli jste tento dotazník vyplnilsprávn.""Ehm?" "Máme na mysli vá trestní rejstík."Podala mi list papíru. V jejích oích nebylo po sexu ani stopy. Uvedl jsem tam



asi osm nebo deset pípad, kdy jsem skonil na záchytce. Byl to pouhý odhad.Neml jsem sebemení pedstavu o datech. "Uvedl jste opravdu vechno?" zeptalase m."Hmmm, hmmm, nechte m chvilku pemýlet..."Bylo mi jasný, co po mn chce. Chtla, abych odpovdl "ano", a pak by mdostala."Moment... Hmmm. Hmmm." "Ano?" ekla.

"No jo! Paneboe!" "Copak?""lo bu o opilost v aut nebo o ízení v opilosti. Asi ped tymi lety nebotak njak. Pesné datum nevím.""A to vám vypadlo z pamti?""Ano, skuten. Jinak bych to napsal." "Tak dobe. Napite to."Napsal jsem to do formuláe."Pane Chinaski. To je dost závaný rejstík. Chtla bych, abyste nám taprovinní objasnila - je-li to moné - obhájil své dnení zamstnání u nás.""Dobe." "Na odpov máte deset dn."Nechtl jsem tu práci zase za kadou cenu. Ta enská m ale iritovala.Nakoupil jsem si pár vyhláek a zákon a k tomu modrý, velice úednvyhlíející anon a na ten veer jsem se nahlásil jako nemocný. Poídil jsemsi sedmiku whisky a karton piva, sedl ke stroji a pustil se do toho. Po ruce

jsem ml slovník. Kadou chvíli jsem nalistoval njakou stránku, nael sinjaké dlouhé nesrozumitelné slovo a postavil na nm vtu nebo celý odstavec.Celé to mlo 42 stran. Zakonil jsem: "Kopie tohoto prohláení budou pedánytisku, televizi a dalím sdlovacím prostedkm."Samé srakoidní pindy.Úednice povstala za pepákou a ujala se mého pípadu osobn: "PaneChinaski?""Ano?" Bylo devt hodin ráno. Den poté, co m poádala o vysvtlení mýchpestupk. "Chviliku."Pela s mými dvaatyiceti stránkami zpátky ke stolu. etla a etla a etla.Kdosi jí etl pes rameno. Pak u byli 2, 3, 4, 5. A vichni etli. 6, 7, 8,9. Vichni etli.No a co, pomyslel isem si.Pak jsem zaslechl z davu: "Vichni géniové jsou opilci!" Jako kdyby to celou

záleitost vysvtlovalo. Zase nkdo vidl moc film. Vstala od stolu s mýmdvaatyicetistránkovým spisem v ruce.. "Pane Chinaski?""Ano'?""Vá pípad bude mít pokraování. Dáme vám vdt." "Zatím mám zstat v práci?""Zatím zstate v práci." "Hezký den peji," ekl jsem.4Jednou veer m piadili na tokrle vedle Butchnera. Ten netídil ádnoupotu. Ten tam jen sedl. A vanil.Pila njaká mladá holka a sedla si na konci uliky. Slyel jsem Butchnera:"Jo jo, ty kundo! Ty urit chce, abych ti ho tam vrazil, e jo? To byschtla, ty kundo, e jo?"Tídil jsem dál. el kolem vedoucí. Butchner povídá: "Mám t na seznamu, tybuzíku! Já t dostanu, ty zkurvenej buzíku! Ty zasranej hajzle! uráku!"

éfové nechávali Butchnera na pokoji. Kadý nechával Butchnera na pokoji.Pak jsem ho uslyel znova: "No tak, miláku! Ten výraz tvýho ksichtu se minelíbí! Mám t na seznamu, ty buzíku! Jsi úpln první na mým seznamu! Dostanuse ti na ki! Hej, mluvím s tebou! Slyí m?"U toho bylo trochu moc. Odhodil jsem zbylou potu."Tak fajn," ekl jsem mu, "nemu u ty tvý kecy vystát. U se nesnesu dívatna tu tvou drku! Chce si to rozdat tady nebo venku?" Podíval jsem se naButchnera. Mluvil ke stropu, ílený:"íkal jsem ti: jsi první na mým seznamuj Dostanu t a natrhnu ti prdel!"Paneboe, pomyslel jsem si, to jsem teda narazil na toho pravýho! Ostatní



úedníci byli úpln zticha. Nemohl jsem jim to mít za zlé. Vstal jsem, e sinatoím sklenici vody. Vrátil jsem se. O dvacet minut pozdji jsem vstal,abych si udlal svou desetiminutovou pestávku. Kdy jsem se vrátil, ekal nam vedoucí. Tlustý ernoch nco pes padesát. Kiel na m:"CHINASKI!" "Co se dje, love?" zeptal jsem se."Opustil jste bhem pl hodiny dvakrát svoje místo!""Jo, poprvý jsem se el napít. 30 vtein. A pak jsem ml pestávku."

"Pedstavte si, e byste pracoval u pásu! Od pásu byste nemohl odejít dvakrátbhem ticeti minut!"Tvá se mu celá leskla vztekem. Bylo to okující. Vbec jsem to nechápal."PÍU VÁM DTKU!" "Dobe," ekl jsem.el jsem zpátky a posadil se vedle Butchnera. Vedoucí pibhl s napsanoudtkou. Byla napsaná rukou. Nedokázal jsem to ani peíst. Psal to v takovémvzteku, e z toho vyly jen skvrny a krtance.Sloil jsem si dtku do úhledného tvereku a stril ji do zadní kapsy. "Játoho hajzla zabiju!" ekl Butchner."Doufám, e to udlá, tloutíku," ekl jsem, "doufám, e to udlá."

5Byly to dvanáctky v noci plus éfové plus úedníci plus skutenost, e tam

bylo tlo na tle a vy jste sotva dýchali, plus zatuchlé smaené jídlo v"neziskové" kantýn.Plus CP1. Centrální pota 1. ádný jiný rozvrh se nedal srovnávat s Centrálnípotou 1. Ta zahrnovala asi 1/3 vech ulic ve mst a jejich dlení podlesmrovacích ísel. Bydlel jsem v jednom z nejvtích mst Spojených stát.Mlo spoustu ulic. Následovala CP2. A CP3. Kadou zkouku jste museliabsolvovat bhem devadesáti dn, na ti pokusy, s výsledkem 95 procent nebolepím, 100 lístk ve sklenné kleci, 8 minut, propadne a polou tkandidovat na editele General Motors, jak íkal ten chlap. Tm, co proli,dávali napodruhé a napotetí trochu jednoduí rozvrhy. Ale pi tch noníchdvanáctkách a zruených dnech volna to bylo pro vtinu píli. Z naí pvodnískupiny sto padesáti nebo snad dvou set lidí u nás zbylo jen asi sedmnáctnebo osmnáct."Jak mu v noci dvanáct hodin pracovat, spát, jíst, mýt se, jezdit z práce a

do práce, prát si, platit úty za plyn a nájem, mnit pneumatiky, stihnoutvechny tyhle vci, který se musejí udlat, a jet pitom studovat rozvrh?"zeptal jsem se jednoho z instruktor ve kolicím stedisku."Zkuste vynechat spánek," odpovdl mi.Podíval jsem se na nho. Nedlal si ze m prdel. Ten vl to myslel smrtelnván.6Zjistil jsem, e jediný as ke studiu je ped spaním. Byl jsem vdycky píliunavený, abych si chystal snídani, take jsem jen el ven a koupil si kartoupiva, poloil si ho na idli vedle postele, otevel první plechovku, poádnsi pihnul a pak jsem rozevel sloku s rozvrhem. Kdy jsem se dostal ke tetíplechovce, musel jsem vtinou sloku odloit. Víc se toho do m nalít nedalo.Pak u jsem jen dopíjel zbývající pivo, sedl jsem na posteli a zíral do zdi.

S poslední plechovkou jsem usínal. A kdy jsem se vzbudil, zbýval as takakorát na záchod, vykoupat se, najíst se a jet tam nazpátek.A nedalo se na to zvyknout, prost jste byli jen poád unavenjí. Pi cestdom jsem si vdycky koupil ten svj karton a jednou ráno jsem byl u opravduhotový. Vysoukal jsem se po schodech (nebyl tam výtah) a stril klí do zámku.Dvee se otevely. Nkdo vymnil v celým byt nábytek, poloil nový koberec.Nábytek byl taky nový.Na pohovce sedla njaká enská. Vypadala dobe. Mladá. Dobrý nohy. Blondýna."Nazdar," ekl jsem, "nedá si pivo?" "Ahoj!" odpovdla. "Fajn, jedno sidám." "Líbí se mi, jak to tady prohlídlo," ekl jsem jí. "To jsem dlala



sama.""Ale pro?""Prost se mi chtlo," ekla. Oba jsme sedli a pili pivo."Jsi skvlá," ekl jsem. Odloil jsem plechovku a políbil ji. Poloil jsem jíruku na koleno. Bylo to pkný koleno.Pak jsem si znova loknul piva."Ano," ekl jsem, "fakt se mi líbí, jak to tady ted' vypadá. Opravdu mi to

zvedlo náladu.""To je od tebe pkný. Mému manelovi se to taky líbí.""A pro teda tvj manel... Coe`? Tvj manel? Hele, co je tohle za íslobytu?""309." "309? Milosrdný Boe! Jsem ve patným pate! Já bydlím ve tyistadevítce. Otevel jsem si svým klíem u vás dvee.""Jen se posa, drahouku," ekla. "Ne, ne, ne..."Popadl jsem tyi zbývající piva."Pro ten spch tak najednou?" zeptala se."Nkteí mutí jsou hotoví ílenci," ekl jsem a sunul se ke dveím. "Co tímchce íct?""Chci tím íct, e nkteí chlapi svý manelky milují." Rozesmála se:"Nezapome, kde bydlím.`'

Zavel jsem dvee a vylezl o patro vý. Pak jsem otevel dvee u sebe. Nikdotam nebyl. Nábytek byl starý a odený, koberec vyrudlý. Na podlaze se válelyprázdné plechovky od piva. Byl jsem na správném míst.Svlékl jsem se, vlezl si do postele sám a vyahl dalí pivo.

7

Kdy jsem pracoval na pot v Dorsey, slyel jsem pár starých poáckých vlkpikovat o Velkým tatkovi Greystonovi, jak si musel koupit magneák, aby senauil svoje rozvrhy. Velkej taka si namluvil rozvrh na pásek a pak toposlouchal furt dokola. Velkýmu takovi se íkalo Velkej taka pochopiteln zezjevných dvod. Dostal s tím svým klackem 3 enský do nemocnice. Jednou sinael i njakýho hoana. Teploue jménem Carter. Roztrhl i toho Cartera.Cartera odvezli do nemocnice do Bostonu. íkalo se, e Carter musel a do

Bostonu, protoe na celým západním pobeí se nenalo dost nití, aby ho mohlipo Takov ádní poádn zaít. A u to byla pravda, nebo ne, rozhodl jsemse, e to s magnetofonem vyzkouím. Ml bych po starostech. Mohl bych tonechat na dobu, kdy budu spát. Kdesi jsem se doetl, e se ve spánku dá uitpes podvdomí. Zdálo se mi, e je to nejjednoduí eení. Koupil jsem simagneák a pár pásk.Namluvil jsem rozvrh na pásek, lehl si s pivem do postele a poslouchal:"A ted', NA HIGGINS PATÍ 42 HUNTER, 67 MARKLEY, 71 HUDSON, 84 EVERGLADES! ATE POSLOUCHEJ, POSLOUCHEJ, CHINASKI: NA PITTSFIELD PATÍ 21 ASHGROVE, 33SIMMONS, 46 NEEDLES! POSLOUCHEJ, CHINASKI, POSLOUCHEJ: NA WESTHAVEN PATÍ 11EVERGREEN, 24 MARKHAM, 55 WOODTREE! CHINASKI, POZOR, CHINASKI! NA PARCHBLEAKPATÍ..."Nefungovalo to. Vlastní hlas m uspával. Nedailo se mi dostat pes tetí

pivo.Zanedlouho jsem se vykalal na magnetofon i na uení. Prost jsem jen vypilsvých 6 vysokých plechovek piva a el spát. Nerozuml jsem tomu. Myslel jsemdokonce i na to, e zajdu k psychiatrovi. Pedstavoval jsem si tu scénu:"Tak prosím." , "No, prost je to takhle.""Jen pokraujte. Chcete se poloit na pohovku?""Ne, díky. Okamit bych usnul.""Tak pokraujte, prosím." "Nechci prost pijít o práci." "To je rozumné.""Jene se musím nauit dalí 3 rozvrhy a udlat z nich testy, abych o ninepiel."



"Rozvrhy? Co jsou to ,Rozvrhy`?""To kdy lidi nenapíou smrovací ísla. Nkdo ten dopis musí roztídit. Takemusíme ty rozvrhy studovat po dvanáctihodinových noních ichtách.""No a?""Nemu ten list papíru ani zvednout. Kdy to udlám, vypadne mi z ruky.""Vy se ty rozvrhy nemete nauit?""Ne. A to musím roztídit ve sklenné kleci 100 lístk s pesností alespo 95

procent, jinak m vyhodí. A já tu práci potebuju.""Pro se ty rozvrhy nemete nauit?""Kvli tomu jsem tady. Abych se zeptal vás. Musím být blázen. Jene tu jsouvechny ty ulice a rznými smry v nich procházejí hranice jednotlivýchobvod. Tady, podívejte."A podal bych mu estistránkový rozvrh, nahoe scvaknutý seívakou, sdrobounkým oboustranným tiskem.Zalistoval by stránkami."A tohle vechno si máte zapamatovat?" "Ano, pane doktore.""Tak tedy, milý pane," podával mi listy zpátky, "vy vbec nejste blázen, e sevám to nechce uit. Daleko spí byl se klonil k názoru, e byste byl blázen,kdybyste se to nauit chtl. Bude to 25 dolar."Udlal jsem si tedy psychoanalýzu sám a uetil. Nco se s tím ale dlat

muselo.Pak m to napadlo. Bylo ráno, asi za pt minut tvrt na deset. Zatelefonovaljsem na Federální správu, na osobní oddlení."Slenu Gravesovou. Chtl bych mluvit se slenou Gravesovou, prosím.""Haló?" Byla to ona. Ta dvka: Kdy jsem s ní mluvil, zaal jsem si ho honit:"Sleno Gravesová, tady je Chinaski. Podal jsem odpovd' na vae obvinní, emám patný rejstík. Nevím, jestli si na m pamatujete." "Pamatujeme si vás,pane Chinaski.""Dosplo se u k njakému rozhodnutí?" "Prozatím ne. Dáme vám vdt.""Tak dobe. Mám ale takový problém." "Ano, pane Chinaski?""Uím se ted CP1." Odmlel jsem se. "Ano?" ekla tázav."Zdá se mi to hrozn tké, pipadá mi takka nemoné se ten rozvrh nauit,vkládat do toho vekerý svj volný as, kdy to moná k niemu nebude. Myslímtím, e mohu být zprotn sluby u poty kteroukoli chvíli. ádat po mn uit

se ten rozvrh není za tchto okolností spravedlivé.""Dobe, pane Chinaski. Zavolám do kolicího stediska a naídím jim, aby vászprostili výuky rozvrh, dokud nedojdeme k njakému závru stran vaehopípadu.""Dkuji vám, sleno Gravesová.""Peji vám hezký den," ekla a zavsila.Byl to hezký den. Jak jsem si ho tak bhem telefonátu honil, dostal jsem chusejít dol do ti sta devítky. Ale rozhodl jsem se neriskovat a vystait sisám. Dal jsem si slaninu s vejci a oslavil to litíkem piva.

8Pak nás u zbylo jen asi est nebo sedm. CP1 byla pro zbytek jednodue pílivelké sousto.

"Jak ti jde rozvrh, Chinaski?" ptali se m. "Úpln bez problém," odpovídaljsem. "Tak fajn, co patí na Woodburn?" "Woodburn?""Ano, Woodburn.""Poslyte, nechci se tím zabývat pi práci. Otravuje m to. lovk má dlatvdycky jen jednu vc."9Vánoce jsem trávil s Betty. Upekla krocana a popíjeli jsme. Betty mívalavdycky ráda vysokánský vánoní stromek. Musel mít na výku aspo sedm stop apl stopy kmínek, spoustu svtýlek, ároviký, stíbro a podobný kraviny.Popíjeli jsme ze dvou sedmiek whisky, milovali se, sndli jsme krocana a



znova pili. roubek ve stojanu byl uvolnný a stojan sám nebyl dost velký, abytakový strom udrel. Poád jsem ho rovnal. Betty se natáhla na postel aodpadla. Já pil na podlaze jen ve spodkách. Pak jsem se natáhl taky. Zaveljsem oi. Cosi m probudilo. Otevel jsem oi. Práv vas, abych zahlédl, jakse na m ten strom s rozpálenýma árovkama pomalu sesouvá a piatá hvzdamíí dol jako dýka. Píli jsem nechápal, co se dje. Vypadalo to jako konecsvta. Nebyl jsem schopen pohybu. Vtve stromu m zajaly do svého náruí.

Leel jsem pod nimi. ároviky naplno hnuly."KRISTEPANE, SMILOVÁNÍ! PANEBOE, POMOC! JEIMARJÁ! POMÓC!"árovky m pálily. Pekulil jsem se doleva, ze zajetí se nedostal, tak jsem sestoil doprava."KRUCINÁL!" Konen se mi podailo zespodu vysoukat. Betty se taky vzbudila avyskoila z postele."Co se stalo`? Co to má znamenat?""COPAK TO NEVIDÍ'? TEN ZATRACENEJ STROMEK M MÁLEM ZABIL!""Coe?" "JO, JEN SE NA M PODÍVEJ!"Vude po tle jsem ml zarudlý popáleniny. "Ty moje chudinko ubohá!"Peel jsem k zásuvce a vytáhl ru ze zdi. árovky zhasly. Zvíe zdechlo."Ubohej stromeku mj!" "Tvj ubohej stromeek?" "Jo, byl tak krásnej!""Ráno ho zase postavím. Te mu nevím. Dávám mu na noc volno."

Nelíbilo se jí to. Vidl jsem na obzoru hádku, a tak jsem ten krám opel oidli a znova rozsvítil svtýlka. Kdyby popálil prsa nebo prdel jí, vyhodilaby ho oknem. íkal jsem si, e .jsem se zachoval víc ne laskav.Nkolik dní po Vánocích jsem se za Betty zastavil. Ve ti tvrt na devt ránosedla v pokoji opilá. Nevypadala moc dobe, ale já koneckonc taky ne. Zdálose, jako by jí kadý nájemník daroval lahvinku. Mla tam víno, vodku, rznýdruhy whisky. Nejlevnji znaky. Pokoj byl plný flaek."Ti idioti! To nikoho nenapadne nic lepího? Jestli tohle vechno vypije, takt to spolehliv zabije!"Betty na m jen koukala. Ten pohled mluvil za vechno.Mla dv dti, které za ní nikdy nepijely ani jí nepsaly. Byla to uklízeka vlaciném hotelu. Kdy jsem ji potkal poprvé, mla na sob drahé aty a naelegantních kotnících jí perfektn sedly drahé stevíce. Mla dobe rostloupostavu, byla skoro krásná. S vánivýma oima. Usmvavá. Odela od bohatého

manela, rozvedla se s ním, a on se zabil v opilosti pi autonehod kdesi vConnecticutu a shoel na uhel. "Nikdy se ti nepodaí ji zkrotit," íkali milidi.Tak takhle to dopadlo. Ale ml jsem nápad, jak jí pomoct. "Posly," povídám,"ml bych to vechno odsud odnýst. Dám ti z toho obas njakou láhev. Nevypijuti to.""Nech ty flaky na pokoji," ekla Betty. Ani se na m nepodívala. Mla pokoj vposledním pate, sedla u okna a pozorovala ranní provoz. Pistoupil jsem kní. "Hele, jsem unavený. Musím jít. Jen si, proboha, dávej na ten chlastbacha!""Samo," odpovdla.Naklonil jsem se k ní a políbil ji na rozlouenou.Asi po deseti dnech jsem piel znova. Na zaklepání se nikdo neozýval. "Betty!

Betty! Jsi v poádku?"Zmákl jsem kliku. Dvee nebyly zamené. Postel byla vzhru nohama. Naprostradle byla obrovská skvrna od krve."Do prdele!" vypravil jsem ze sebe. Vechny flaky byly pry.Pak jsem se rozhlédl kolem sebe. Barák patil njaké Francouzce ve stedníchletech. Ta stála ve dveích."Leí ve Veobecné nemocnici. Bylo jí stran zle. Vera v noci jsem zavolalapohotovost.""Vypila vechno, co tady mla?" "Nebyla na to tak úpln sama."Sebhl jsem se schod a nasedl do auta. Dojel jsem k nemocnici. 7na1 jsem to



tam dobe. ekli mi, na kterém pokoji leí.V malé. místnosti byly stsnány ti tyi postele. Pes uliku sedla naposteli njaká enská, výkala jablko a smála se spolu se dvma svýminávtvnicemi. Zatáhl jsem kolem Betty závs, posadil se na stoliku anaklonil se nad ni."Betty! Betty!" . Dotkl jsem se její pae:"Betty !"

Otevela oi. Opt byly krásné. Jasn modré a klidné. "Vdla jsem, e tobude ty," ekla.Pak oi zase zavela. Pootevela rty. V levém koutku se jí nashromádily lutésliny. Vzal jsem kapesník a otel je. Oistil jsem jí obliej, ruce a krk.Vzal jsem dalí kapesník a vymakal jí na jazyk trochu vody. Pak malinko víc.Navlhil jsem jí rty. Uhladil vlasy. Za závsem, který nás od nich oddloval,jsem slyel ustavin se smát ty enské."Betty, Betty, Betty. Prosím t, chci, aby ses napila jet vody, hlt vody, nemoc, jen jeden hlt."Nereagovala. Snail jsem se deset minut. Nic.Na rtech se jí zase nashromádily sliny. Utel jsem je.Pak jsem vstal a shrnul závs zpátky. Zíral jsem na ty 3 enské. Vyel jsemven a promluvil se sestrou u pepáky.

"Poslyte, pro nic nedláte s tou enou na lku 45c? S Betty Williamsovou?""Dláme vechno, co je v naich silách, pane." "Nikdo ale u ní není.""Chodíme na pravidelné kontroly.""Kde jsou ale doktoi? Nikde nevidím ádný doktory." "Léka ji prohlií,pane.""Pro ji tam necháváte jen tak leet?" "Dláme vechno, co umíme, pane.""PANE PANE PANE! NECHTE SI LASKAV TOHO ,PÁNA`. Vsadím se, e kdyby lo oprezidenta, guvernéra nebo starostu nebo prost o njakýho zazobanýhoparchanta, byl by pokoj plnej doktor, kteí by se snaili nco udlat! Pronecháváte lidi takhle umírat? Me snad lovk za to, e je chudý?""íkám vám, pane, e dláme VECHNO, co umíme." "Za dv hodiny se vrátím.""Vy jste její manel?""Býval jsem podle veho její manel." "Mete nám dát své jméno a telefonnííslo?" ekl jsem jí to a pak jsem rychle utekl.

10Poheb ml být o pl jedenácté, ale bylo u poádn horko. Ml jsem na soblaciný erný oblek, který jsem si ve spchu koupil a nechal upravit na míru.Byl to mj první oblek za celá léta. Vypátral jsem je jího syna. Vezli jsme sev jeho novém mercedesu. Nael jsem ho s pomocí kousku papíru, na nm jsem mladresu jeho tchána. Dv mezimsta a ml jsem ho. Ne dorazil, byla u jehomatka mrtvá. Umela, kdy jsem telefonoval. Ten kluk, Larry, se nikdy takzvannezaadil do spolenosti. Ml ve zvyku krást svým kamarádm auta, ale dailose mu mezi páteli a soudy klikovat. Pak ho lapila armáda a njak se mupodailo dostat se do poddstojnické koly, a kdy odtamtud odeel, nael sipkn placené místo. Tou dobou, kdy si to dobré místo nael, pestalnavtvovat matku."Kde má sestru?" zeptal jsem se ho. "Nevím."

"Tohle je pknej auák. Vbec neslyím motor." Larry se usmál. To se mulíbilo.Na poheb jsme pili jen ti: syn, milenec a duevn vyinutá sestramajitelky hotelu. Jmenovala se Marcia. Nikdy nic neíkala. Jen posedávala sidiotským úsmvem na rtech. Ple mla bílou jako email. Na hlav mla vrabíhnízdo odumelých zaloutlých vlas a klobouk, který jí nepadl. Marciu poslalaza sebe majitelka. Ta musela dohlíet na hotel.Já ml pochopiteln píernou kocovinu. Zastavili jsme se na kávu. S pohbembyly samozejm potíe. Larry se pohádal s katolickým knzem. Vzniklypochybnosti o tom, jestli byla Betty opravdová katolika. Knz odmítl slouit



mi. Nakonec se dohodli, e udlá plku me. Plka me byla konen lepí nenic.Mli jsme problémy i s kvtinami. Já koupil vnec z rí, rzné druhy rísvázané do vnce. Kvtináství nad tím strávilo celé odpoledne. Kvtináka ses Betty dobe znala. Ped pár lety, kdy jsme s Betty bydleli spolu a mlipsa, obas spolu chlastaly. Jmenovala se Delsie. Vdycky jsem se pokoueldostat Delsie do postele, ale nikdy se mi to nepovedlo.

Delsie mi telefonovala: "Hanku, co je to s tma hajzlama?" "S jakýmahajzlama?""S tma chlápkama z pohebky." "Co je?""Poslala jsem kluka s dodávkou, aby tam zavezl ten tvj vnec, a oni ho vbecnepustlli dovnit. íkali, e mají zaveno. Je to tam dost daleko, ví.""Jo, Delsie?" ' "Nakonec klukovi dovolili, aby dal vnec do dveí, alenedovolili mu dát ho do lednice. Co se to tam s tma lidma ksakru dje?""Já nevím. Co se to vbec dje s lidma?""Nebudu moct na poheb pijít. Jsi v poádku, Hanku?" "Pro se nestaví, abysm utila?""Musela bych vzít Paula s sebou." Paul byl její manel."Tak na to zapome."Jeli jsme tedy na poloviní poheb.

Larry vzhlédl od kávy: "Napíu vám potom ohledn náhrobku. Ted' víc penznemám.""Dobe," odpovdl jsem.Larry zaplatil kávy, vyli jsme a vlezli si do mercedesu. "Pokej chvilku,"ekl jsem."Co je?" zeptal se Larry."Myslím, e jsme nco zapomnli." Vrátil jsem se do kavárniky. "Marcie!"Sedla jet u stolu. "Odjídíme, Marcie." Vstala a la za mnou.Knz peetl svj proslov. Neposlouchal jsem to. Stála tam rakev. Vevnitleelo to, co bývala Betty. Bylo tam horko. Slunce prailo a tvoilorozpálenou lutou clonu. Kolem krouili ptáci. V plce plky pohbu pili dvachlápci v montérkách a pinesli vnec. Re byly zvadlé, v tom horkuodumíraly, a zízenci vnec opeli o nedaleký strom. Ped koncem bohosluby semj vnec naklonil a pepadl na zem. Nikdo ho nezvedl. Pak bylo po vem.

Pistoupil jsem ke knzi a potásl mu rukou: "Dkuju vám." Usmál se. Toznamenalo dva úsmvy: knzv a Marciin.Cestou Larry opakoval:"Napíu vám ohledn náhrobku." Dodnes na ten dopis ekám.11Vyel jsem po schodech do tyi sta devítky, dal si velkou skotskou a sklenkuvody, vytáhl z horní zásuvky njaké peníze, seel jsem dol, nastoupil do autaa odjel na dostihy. Pijel jsem práv vas na první závod, ale nevsadil jsemsi, protoe jsem neml as peíst si program.el jsem do baru na panáka a uvidl tam jednu vysokou blondýnu, jak jde kolemve starém kabát. Mla fakt ránu, ale jeliko jsem ml náladu, zavolal jsem nani tlumen, aby to tak akorát zaslechla:"Vi, miláku."

Zastavila se a pak pistoupila bli: "Ahoj, Hanku. Jak se má?"Znal jsem se s ní z hlavní poty. Pracovala na jiné poboce, u fontány, alebyla vstícnjí ne vtina ostatních."Je mi úpln nanic. Tetí poheb bhem dvou let. Naped matka, pak otec. Adnes jedna stará kamarádka."Cosi si objednala. Já otevel dostihový program. "Mli bychom stihnout tendruhej dostih."Pisedla si ke mn a pitiskla se na m nohou a jedním adrem. Pod kabátem seskrývalo pkné tlo. Vdycky hledám neznámého kon, který by mohl porazitfavorita. Kdy ádného takového nenajdu, sázím na favorita.



Piel jsem na dostihy po jiných dvou pohbech a vyhrál jsem. Na pohbechzkrátka nco je. lovk njak líp ty vci prohlédne. Jeden poheb denn a budeze m bohá.estý k prohrál dostih na jednu míli, v poslední chvíli ztratil na favoritadélku hlavy. Pi vbíhání do cílové rovinky mla estka ped favoritem náskokdvou délek. estka mla tip 35:1. Favorita ocenili pro tenhle závod 9: 2. Obamli stejnou tídu. Favoritovi pibyly dv libry, ze 116 mu to zvedli na 118.

estka nesla poád 116 liber, ale posadili na ni mén populárního okeje ataky délka dostihu byla míle a estnáctina. Lidi si spoítali, e kdy favoritdobhl estku na jedné míli, tím spíe ji pedbhne, kdy se pobí oestnáctinu míle víc. Vypadalo to logicky. Jene na dostizích s logikou nicnepoídíte. Trenéi pedstavují své kon ve zdánliv patné kondici, aby se nan nesázelo. Delí vzdálenost i pesedlání na mén populárního okejeukazovalo na sluný výdlek. Podíval jsem se na tabuli. Tip sázkové kanceláepatil ptce. 7 ku jedné."Je to estka," ekl jsem Vi."Ani nápad, ten to ani nedobhne," odpovdla."Jo," odtuil jsem, el k okýnku a vsadil 10 dolar na estku. Na výhru.estka vyrazila z boxu jako první, vtlaila se ped první zatákou k zábradlía pak si v lehkém tempu udrovala na celé zadní rovince náskok jeden a tvrt

délky. Za ní se ítil chumel ostatních. Mysleli si, e estka vbhne jakoprvní do poslední zatáky, odlepí se od vnitního okraje a oni vyrazí za ní.Tak se to vdycky dlá. Jene trenér dal tomu klukovi jiný instrukce. Navrcholu zatáky hoch popustil uzdu a k vyrazil kupedu. Ne se ostatníokejové staili dostat do tmen, mla estka tyi délky náskok. Na zaátkucílové rovinky dal hoch estce malouko vydechnout, ohlédl se a pak ji znovapustil. Vypadalo to se mnou dobe. Pak se z chumlu ostatních vydlil favorit -9 ku pti a hnal si to ten spratek pkn. Vzdálenost se rychle zkracovala.Vypadalo to, jako by se chtl zavsit tsn za mýho kon. Favorit ml íslo 2.V pli rovinky mla dvojka na estku ztrátu pl délky a hoch na estce zaalkon pobízet biíkem. To u ale okej na favoritovi biík dávno pouíval.Zbytek rovinky probhli pesn takhle, pl délky od sebe, a skonili tak i vcílové pásce. Koukl jsem se na tabuli. Mj k se vypracoval na 8 ku jedné.Vrátili jsme se k baru.

"Ten dostih ale nevyhrál nejlepí k," ekla Vi."Mn je jedno, kdo je nejlepí. Staí mi znát íslo, který vyhraje.Objednávej."Objednali jsme si."Tak dobe, ty chytráku. Uvidíme, jestli ti to vyjde pít." "íkám ti,miláku, e mám prost po pohbech kliku."Pitiskla se zase tou nohou a prsem. Dal jsem si loka skotské a otevelprogram. Tetí dostih.Prohlíel jsem startující. Toho dne se prost rozhodli vechny natvat. Právvyhrál nováek, take vichni te vdli, jak se kon chovají na poslednírovince. Lidi si vdycky pamatují jenom poslední závod. ásten je to tím, emezi jednotlivými dostihy je ptadvacetiminutová pestávka. Umjí myslet jenna to, co práv proili.

Tetí dostih byl na ti tvrt míle. Te byl favoritem k s dobrým sprintem.Poslední dostih na sedm osmin míle prohrál o fous, piem celou dobu v cílovérovince vedla prohrál pi posledním skoku. Za tmi dvma následovala osmika.Skonila tetí o jeden a pl délky za favoritem, piem dv délky dotáhla av cílové rovince. Lidi uvaovali, e kdy osmika nedobhla favorita v dostihuna sedm osmin míle, tak ho neme ani za nic dotáhnout v závod o celou osminukratím. Lidi se prost vdycky vracejí z dostih bez penz. K, který tendostih na sedm osmin míle vyhrál, dnes nebel."To bude osmika," ekl jsem Vi."Je to moc krátkej dostih. Nedotáhne to," ekla Vi. Osmika byl está v poadí



s ohodnocením 9.Vybral jsem si výhru za minulý dostih a pak jsem vsadil 10 dolar na osmiku.Kdy dláte moc tký sázky, tak to vaeho kon poloí. Nebo si to patnrozmyslíte a svýho kon patn vytipujete. 10 dolar na vítze byla pkná,docela sluná sázka.Favorit psobil nadjn. Z boxu vyrazil jako první, dostal se k zábradlí audlal si náskok o dv délky. Osmika bela po vnjím obvodu jako

pedposlední, k zábradlí se teprve postupn propracovávala. Hoch jedoucí naosmice, která te byla pátá, si vzal kon nakrátko a dal mu okusit biík. Pakzaal zkracovat krok favorit. První tvrtku probhl za 22 a 4/5, ale v plcecílové rovinky ml poád jet 2 délky náskok. Pak osmika vyrazila jako vítra o dv a pl délky zvítzila. Pohlédl jsem na tabuli. Poád to jet bylo 9ku jedné.Zase jsme se vrátili k baru. Vi se te ke mn tulila celým tlem. Vyhrál jsemjet ti ze zbývajících pti dostih. Tehdy se bhávalo jen 8 dostih, ne 9.Osm dostih ale toho dne úpln stailo. Nakoupil jsem si pár doutník anasedli jsme do mého auta. Vi pijela autobusem. Zastavil jsem se pro sedmikua pak jsme zamíili ke mn.12Vi se rozhlédla kolem sebe:

"Co dlá chlápek jako ty v takovýmhle byt?" "Na to se m ptají vechnyholky.""Tohle je fakt krysí díra." "Dodává mi to na skromnosti." "Pojme ke mn.""Tak jo."Nasedli jsme do auta a Vicky mi vysvtlila cestu. Stavili jsme se pro párobrovských stejk, zeleninu, písady do salátu, brambory, chleba a dalí pití.Na chodb v jejím ináku viselo upozornní:JAKÝKOLI HLUK A VYRUOVÁNÍ ZAKÁZÁNO.TELEVIZORY SE VYPÍNAJÍ VE 22:00.BYDLÍ ZDE PRACUJÍCÍ.Byla to obrovská cedule vyvedená ervenou barvou. "To s tmi televizory se milíbí," ekl jsem Vi.Vyjeli jsme výtahem. Mla opravdu krásnej bejvák. Odvlekl jsem taky dokuchyn, nael dv skleniky a nalil panáky.

"Vyndej vci z taek. Hned jsem zpátky."Vytahoval jsem nákup a pokládal vci na linku. Dal jsem si dalího panáka.Pila Vi, celá vyparádná. Náunice, vysoký podpatky, minisukn. Vypadalabezvadn. Trochu podsaditá. Ale dobrá prdýlka a stehna, prsa. Poádná mrdaka."Dobrý veer," ekl jsem, , já jsem kamarád od Vi. íkala, e se za chvilkuvrátí. Dá si zatím panáka`?"Zasmála se. Popadl jsem to udlaný tlo do nárue a dal jí pusu. Rty mlastudený jako diamanty, ale chutnaly skvle."Mám hlad," ekla. "Nechej m nco uvait!" "Já mám taky hlad. Na tebe!"Zasmála se. Lehce jsem ji políbil a chytil za zadek. Pak jsem odeel s panákemdo obýváku, posadil se, natáhl nohy a vzdychl.Tady bych mohl zstat, pomyslel jsem si, vydlávat na dostizích, zatímco onaby si m opeovávala, zahánla mi chmury, vtírala olejíky do ke, vaila by

mi, povídala si se mnou, chodila se mnou do postele. Pochopiteln by se toneobelo bez hádek. To u je enská nátura. Milují vzájemnou výmnu pinavýhoprádla, trochu kiku, trochu drámy. A pak vzájemné ujiování a písahy. Navzájemný písahy jsem moc dobrej nebyl.Dostával jsem se do nálady. V pedstavách u jsem se k ní nasthoval.Vi se o vechno postarala. Pila s panákem v ruce, sedla si mi na klín,políbila m, piem mi strila jazyk do pusy. Ocas se mi postavil a opel sejí o zadeek. Poádn jsem ji plnou dlaní chytil a stiskl. "Chci ti ncoukázat," ekla."Já vím, e mi to ukáe, ale pokejme aspo hodinku po veei." "Ale to



nemyslím!"Natáhl jsem se k ní a dlouze ji polibil. Vi mi vyskoila z klína. ."Ne, chci ti ukázat fotku své dcery. Je v Detroitu u mojí mámy. Na podzim seale vrátí, aby tady chodila do koly.""Kolik jí je?" "est." "A otec?""S Royem jsme se rozvedli. Ten hajzl byl úpln k niemu. Poád jenom chlastala sázel na koníky."

"Ván?" Vrátila se s fotkou a podala mi ji. Pokouel jsem se na ní ncorozpoznat. Mla moc tmavý pozadí."Posly, Vi, ona je fakt erná! To nemá trochu rozumu, abys ji fotila protisvtlýmu pozadí'?""To má po otci. erná pevauje." "Jo, to vidím.""To fotila máma.""Já si jsem jistej, e má hezkou dceru." "Jo, je hezká, fakt."Vi vrátila fotku na místo a odela zpátky do kuchyn.Ty vný fotky! enský a ty jejich fotky. Bylo to poád stejný. Vi stála vedveích kuchyn."Nepij tolik, ví, co nás eká!""ádný strachy, miláku, pro tebe se vdycky vzchopím. Zatím mi dones panáka.Ml jsem náronej den. Napl skotskou se sodou." "Nalej si sám, frajere."

Otoil jsem se na idli a zapnul televizi."Jestli chce dalí pknej den na dostizích, eno, tak pines svýmu panuFrajerovi panáka. Ted hned!"Nakonec v posledním dostihu vsadila Vi na mýho kon. Byl 5 ku jedné, jeneposlední dva roky nezabhl dobe jedinej závod. Vsadil jsem na nj jen proto,e ml 5 ku jedné, piem ml mít 20. K úpln v pohod vyhrál o est délek.Prost tu rachotinu dali od it po nozdry do kupy.Vzhlédl jsem a pes rameno se mi natahovala ruka s panákem. "Díky, miláku.""Prosím, mj pane," zasmála se.

13V posteli mi to sice trelo, ale nedalo se s tím nic moc dlat. Piráel jsem,piráel a piráel. Vi byla ohromn trplivá. Stran jsem se snail, alemusel jsem to s tím pitím pepísknout.

"Promi, miláku," ekl jsem. A odvalil jsem se. A okamit jsem usnul.Pak m cosi vzbudilo. Byla to Vi. Vlezla si na m a rajtovala na mn. "Je,miláku, je!" ekl jsem jí.Obas jsem se prohnul v zádech. Dívala se na m nenasytnýma oima. Byl jsemznásilován blonatou arodjkou! Na chvilku m to vzruilo.Pak jí povídám: "Je to na hovno. Slez dol, miláku. Byl to únavnej den. Budelepí píleitost."Slezla. Pták mi sklapl jako rychlovýtah.14Ráno jsem uslyel, jak chodí bytem. Poád dokola. Bylo asi pl jedenácté a jáml kocovinu. Nechtlo se mi s ní mluvit. Jet tvrt hodinky. Pak vypadnu.Zatásla mnou: "Podívej, chci, abys vypadl, ne se tu ukáe moje kamarádka!""No a co? Tak ji ojedu taky." "Jo," zasmála se, "to teda jo."

Vstal jsem. Odkalal jsem si a íhnul. Pomalu jsem se soukal do svých at."Pipadám si ped tebou jako totální aba," ekl jsem jí. "Pece nemu býttak patnej! Musí být ve mn taky nco dobrýho!"Konen jsem byl obleený. el jsem do koupelny, oplouchal si trochu oblieja uesal se. Kdybych si tak mohl uesat ten ksicht, pomyslel jsem si. Jene tonejde.Vylezl jsem z koupelny:"Vi. "Ano?" "Nebu moc natvaná. Ty za to neme. To kvli tomu chlastu. Use mi to stalo i dív.""Tak bys snad neml tolik pít. ádná enská není ráda, kdy je a druhá po



flace.""Pro si teda u m nevsadí na poadí?" "Hele, nech toho!""Posly, nepotebuje njaký peníze, zlato?"Sáhl jsem do penenky a vytáhl dvacku. Podal jsem jí to. "Ty jsi faktpoklad!"Pohladila m dlaní po tvái a jemn m políbila vedle úst. "Je opatrn.""Samo, miláku."

Jel jsem opatrn celou cestu a na dostihy.

15Posadili si m do kanceláe podnikového právníka v prvním pate zadníhotraktu."Chci se na vás podívat, Chinaski." Prohlíel si m."Jejda! Vypadáte pkn mizern. To abych si vzal radi práek." A opravduotevel lahviku a jeden si vzal."Tak dobe, pane Chinaski, my bychom jen rádi vdli, kde jste byl poslednídva dny.""Drel jsem smutek." "Smutek? Jaký smutek?""Poheb. Umela moje stará pítelkyn. Jeden den jsem zaizoval poheb. Druhýden jsem drel smutek."

"Jene vy jste ani nezavolal, pane Chinaski." "Já vím.""A taky bych vám nco rád ekl, Chinaski, jen tak mezi námi." "Prosím.""Kdy se ani telefonicky neomluvíte, víte, co tím naznaujete?" "Ne."Pane Chinaski, vy tím íkáte: ,Já vám na tu potu zvysoka seru! "` "To eíkám?""A víte, co to znamená, pane Chinaski?" "Ne, co to vlastn znamená?""To znamená, pane Chinaski, e se pota vysere na vás!" Pak se zaklonil apozoroval m."Pane Feathersi," oslovil jsem ho, "vy mi mete políbit prdel." "Nedlejtehrdinu, Henry. Mu vám to pkn zavait.""Oslovujte m laskav celým jménem, pane. ádám od vás alespo trochu úcty.""Vy vyadujete uctivé zacházení, jene...""Pesn tak. Dobe víme, kde parkujete, pane Feathersi." "Coe? To má býtvýhrka?"

"Zdejí ernoi m milují, Feathersi. Oblbuju je." "ernoi vás milují?""Drí nade mnou ochrannou ruku. Mrdám dokonce jejich enský. Nebo to aspozkouím.""Dobe. Troku se nám to vymklo z ruky. Hlaste se, prosím, na svémstanoviti."A podal mi propustku. Ml strach, uboák. Neoblboval jsem ernochy. Neoblbovaljsem vbec nikoho krom Featherse. Nemete mu ale vyítat, e se bál. Jednohokontrolora shodili se schod. Druhýmu roztískali prdel. A dalího bodli dobicha, kdy ekal ve ti ráno na chodníku na zelenou. Pímo ped hlavnípotou. Víckrát jsme ho nevidli.Brzy po naí rozmluv Feathers hlavní potu opustil. Nevím pesn, kam odeel.Bylo to ale urit nkam mimo potu.16

Jednou ráno kolem desáté zazvonil telefon: "Pan Chinaski?" Ten hlas jsempoznal a zaal jsem si ho honit. "Mmmhmmm," ekl jsem.Byla to slena Gravesová, ta ubka. "Nevzbudila jsem vás?""Vzbudila, sleno Gravesová, vzbudila, ale pokraujte. To je v poádku, vúplným poádku.""No, proel jste." "Mhmm, hmmm.""Upozorníme na to kolicí stedisko." "Hmmm ehmm.""Za dva týdny jste v rozpisu na zkouku z CP1." "Coe? Moment...""To je vechno, pane Chinaski. Peji vám pkný den." Zavsila.



17Vzal jsem si tedy rozvrh a roztídil si vechno podle vku a pohlaví. Tenhlechlápek bydlí v dom s tema enskejma. Jednu mlátí emenem (podle ní sejmenovala ulice a vk udával íslo bloku); druhou líe (ditto) a tetí proststaromódn oustá (ditto). Tady bydlejí samí teploui a jeden z nich (jmenovalse Manfred Ave.) má 33... atd. atd. atd.Jsem si jist, e by m do tý sklenný kukan nepustili, kdyby vdli, na co

myslím, kdy se dívám na vechny ty títky. Se vema jsem byl starej kámo.Pesto jsem nkterý svý orgie nezvládl. Napoprvé jsem ml 94.O deset dn pozdji, pi druhém pokusu, jsem bezpen vdl, co kdo komu dlá.Naházel jsem 100 procent za 5 minut.A dostal hlavikový dopis s blahopáním od potovního editele.

18Brzy poté jsem dostal smlouvu na dobu neuritou, osmihodinový noní smny, cobylo lepí ne dvanáctky, a placenou dovolenou. Ze sto padesáti nebo snad dvouset, kteí jsme do toho li, jsme zbyli dva. Pak jsem se v úad potkal sDavidem Jankem. Byl to mladý bloch a bylo mu nco málo pes dvacet. Udlaljsem chybu, e jsem mu jednou cosi vyprávl o klasické hudb. Byl jsem náhodouv klasické hudb honný, protoe to bylo jediný, co jsem mohl poslouchat, kdy

jsem po ránu popíjel v posteli pivo. Kdy ráno co ráno tohle posloucháte,musíte si u nco zapamatovat. A kdy se se mnou rozvedla Joyce, pibalil jsemsi omylem do kufru dvousvazkové ivotopisy klasických a moderních hudebníchskladatel. Ti chlápci mli vtinou tak zpackaný ivoty, e m bavilo si onich íst a myslet na to, e já jsem taky v prdeli, a to ani neumímkomponovat.Jene jsem si pustil hubu na pacír. Janko se s kýmsi hádal a já je usmíiltím, e jsem jim ekl datum Beethovenova narození, kdy dopsal Tetí symfonii,a zobecnil jsem (asi troku zmaten) kritické názory, které uvedení symfonieprovázeli.To bylo na Janka trochu moc. Okamit si m spletl se vzdlancem. Sedl natokrlátku vedle m a stoval si a vytahoval se, jednu dlouhou noc za druhou,jak jeho zmrzaenou a ublíenou dui suuje zoufalství. Mlel píern nahlas achtl, aby ho kadý slyel. Házel jsem dopisy do pihrádek a musel to poád

dokola poslouchat. íkal jsem si: Co te budu dlat? Jak donutím toho ubohýhoílenýho hajzla, aby drel hubu?Kadou noc jsem chodil dom s motolicí a kocovinou. Zabíjel m u jen zvukjeho hlasu.19Zaínal jsem v 18.18 a David Janko nechodil dív jak ve 22.36, take to mohlobýt i horí. Ve 22.06 jsem ml plhodinovou pestávku na svainu, take jsemse obvykle vracel v dob, kdy on picházel. Veel a hledal si místo vedle m.Janko si krom toho, e si hrál na veleducha, hrál taky na velkýho milovníka.Podle nj ho pepadaly na chodbách nádherný mladý holky a pronásledovaly ho poulicích. Nedaly mu pokoj, chudákovi. V práci jsem si ale nikdy neviml, e bypromluvil s enskou. Ani ony s ním nemluvily.Hned ve dveích mi hlásil: "HEJ, HANKU! LOVE, TA MI HO DNESKA PARÁDN

VYKOUILA!"Nemluvil, nýbr jeel. Jeel celou noc."KRISTEPANE, TA MI HO ALE VYHULILA! A TAK MLADÁ! ALE FAKT PROFI!"Zapálil jsem si.Pak jsem musel poslouchat podrobné vyprávní, jak se s ní seznámil..."MUSEL JSEM SI JÍT KOUPIT CHLEBA, VÍ?"Následoval popis do posledního detailu, co vechno íkala, co íkal on, cospolu dlali atd.V té dob pilo naízení, e má pota brigádníkm zvednout plat o 50 procent.Take pesasy pely na poáky, co mli stálý pracovní pomr.



Osm nebo deset minut ped regulérním koncem smny ve 2.48 ráno se ozvalo zpodnikového rozhlasu:"Prosím, pozor! Vichni zamstnanci zaínající slubu v 18.18 jsou ádáni, abyodpracovali hodinu pesas!"Janko se usmál, naklonil se ke mn a pustil do m nco svého jedu. Osm minutped koncem mé deváté pracovní hodiny se rozhlas ozval znovu."Pozor, prosím! Vichni zamstnanci zaínající slubu v 18.18 se ádají o dv

hodiny pesasu!"A 8 minut ped koncem desáté hodiny:"Pozor, prosím. Vichni zamstnanci zaínající slubu v 18.18 se ádají o tihodiny pesasu!"Janko se mezitím nezastavil:"HELE, TAK JÁ SEDÍM V TÝ TRAFICE, JO`? VEJDOU DV ÚPLN KLASICKÝ TTKY APOSADÍ SE KADÁ Z JEDNÝ STRANY VEDLE M..."Ten hoch m muil, ale nedailo se mi najít ádný zpsob, jak uniknout.Vzpomínal jsem na vekerá zamstnání, kterými jsem proel. Vdycky se na mnakonec povsil njaký cvok. Mli m rádi.Pak piel Janko s románem. Neuml psát na stroji, a tak si to nechal pepsatod písaky. Román byl zabalený v pkných koených deskách. Ml veliceromantický titul. "DEJ MI VDT, CO SI O TOM MYSLÍ," ekl.

"Jo," odtuil jsem.20Vzal jsem si to dom, otevel si pivo, vlezl si do postele a zaal íst.Zaínalo to dobe. Bylo to o tom, jak Janko bydlel v malých podnájmech a telbídu s nouzí, piem se snail najít si práci. Se zprostedkovatelnami práceml potíe. A pak vstoupil do dje chlápek, s ním se seznámil v jednom baru -psobil jako velmi vzdlaný lovk, jene si od Janka pjoval peníze, kterýnikdy nevracel.Bylo to slun napsaný.Moná jsem se v tom klukovi spletl, myslel jsem si.Drel jsem mu pi etb palce. Pak se román rozpadl. Z njakého dvodu vechvíli, kdy zaal psát o pot, ztratila kniha smysl pro realitu. Román bylím dál horí. Konilo to návtvou hrdiny v opee. Práv byla pestávka.Vstal ze sedadla, aby utekl ped tím nekultivovaným, tupým davem. No a já jsem

tam byl s ním. Pak se to za jedním sloupem stalo. Pilo to zistajasna.Vrazil do kulturní, líbezné, nádherné dívky. Málem ji porazil.Dialog vypadal asi takhle: "Ach, promite!""To nic...""Nechtl jsem... víte... moc se omlouvám...!" "Ujiuji vás, e je vechno vpoádku!""Chtl jsem jen íct, e jsem vás nevidl... nechtl jsem..." "To nic. To je vpoádku..."Dialog o té sráce se vlekl pes jednu a pl stránky. Chudák hoch byl faktílený.Nakonec se ukázalo, e ta ttka, tebae bloudila mezi sloupovím samotinká,je vdaná za jednoho doktora, jene doktrek nerozumi opee, dokonce honezajímají ani tak prostinké záleitosti, jako je Ravelovo Bolero. Nebo

Tírohý klobouk od de Fally. Tady jsem byl na doktorov stran.Po sráce tch dvou opravdu citlivých duí se zaalo cosi dít. Scházeli se nakoncertech a po nich si spolu vdycky vrzli. (To tam bylo spí mezi ádky,protoe oba dva byli píli vzneení na to, aby si prost zaukali.)No a pak byl konec. Ta ubohá nádherná bestie milovala svýho manela, alemilovala taky hlavního hrdinu (jím byl Janko). Nevdla, co si poít. takese rozhodla pochopiteln pro sebevradu. Opustila oba, doktora i Janka, anechala je stát oputné, kadého ve své koupeln.ekl jsem tomu klukovi: "Máto dohrej zaátek. Bude ale muset vyhodit tendialog po tý sráce za sloupem. Ten je hrozn patnej..." "To ne!" odpovdl.



"VECHNO ZSTANE, JAK JE!"Ubíhaly msíce a román se poád vracel."KRISTEPANE!" íkal, "JÁ SI NEMU DOVOLIT ODJET DO NEW MORKU A POTÁSAT SIRUKAMA S NAKLADATELAMA!" "Hele, chlape, pro se na tuhletu práci nevykale?Zavi se v njakým pokojíku a pi. Propracuj to.""TO SI ME DOVOLIT TAKOVEJ LOVK JAKO TY," odpovdl. "TY VYPADÁ JAKOPOBUDA. LIDI TI DAJÍ PRÁCI, PROTOE SI MYSLEJÍ, E JI URIT NIKDE JINDE

NESEENE, A TAK U NICH ZSTANE. MN PRÁCI NEDAJÍ, PROTOE NA M SE PODÍVAJÍA HNED VIDÍ, E JSEM INTELIGENTNÍ, A EKNOU SI: TAK INTELIGENTNÍ CHLÁPEK U NÁSURIT NEZSTANE, TAKE TO S NÍM RADI ANI NEBUDEME ZKOUET.""Opakuju ti: B nkam do podnájmu a pi." "JENE JÁ POTEBUJU NJAKOUJISTOTU!""Je dobe, e jiní tímhle zpsobem neuvaovali. Je napíklad dobe, e takhleneuvaoval Van Gogh.""JENE JEHO BRATR MU DÁVAL ZADARMO BARVY!" povídá mi ten kluk.

IV1.Pak jsem vypracoval nový systém na dostizích. Dostal jsem se na 3000 dolar za

jeden a pl msíce, piem jsem na dráhu chodil jenom dvakrát tikrát týdn.Zaal jsem snít. U jsem se vidl v malém domku dole u moe. Vidl jsem se vdobe padnoucím obleku, jak s chladným výrazem kadé ráno vstávám a nasedám dozahraniního vozu a pomalu a zvolna odjídím na dostihy. Vidl jsem typoklidné stejkové veee, zaínající i konící dobe vychlazenými drinky vesklenicích z barevného skla. Velikánský tuzér. Doutník. A enský, kdykoli sevám zamane. Kdy vám u pokladny podávají eky na velký peníze, je snadnýtakovýmu snní propadnout. Kdy napíklad v dostihu na ti tvrt míle eknmeza minutu a 9 vtein vydláte msíní plat.Tak jsem tam stál v kancelái éfa doruovatel. Sedl za stolem. Já ml vpuse doutník a z dechu mi byla cítit whisky. Byly ze m cítit peníze. Vypadaljsem prachat."Pane Wintersi," ekl jsem, "pota se mnou zachází slun. Jene mám kromtoho své obchodní zájmy, o n se jednodue musím postarat. Jestli mi nemete

dát neplacené volno, budu se muset svého místa vzdát.""Nedával jsem vám u letos neplacený volno, Chinaski?""Nikoli, pane Wintersi, vy jste moji ádost o neplacené volno zamítl. Ted`ádné zamítnutí nepichází v úvahu. Jinak odcházím.""Dobe, dobe, tak si vyplte formulá a já to podepíu. Mu vás ale uvolnitpouze na 90 dn.""To beru," ekl jsem a vyfoukl ze svého drahého doutníku dlouhý pruh modravéhokoue.2Dostihy se pesthovaly o dobrých sto mil dol po pobeí. Byt ve mst jsemsi platil poád dál a dojídl jsem tam autem. Jednou nebo dvakrát týdn jsemse vracel do bytu, zkontroloval dolou potu, nkdy jsem tam pespal, a pakjsem se vracel zpátky dol.

Byl to dobrý ivot. Zaínal jsem vyhrávat. Po posledním dostihu jsem sevdycky veer stavil na jeden dva drinky a nechal barmanovi poádnýho tuzéra.Vypadalo to na nový ivot. Nemohl jsem udlat chybu.Jednou veer jsem se dokonce na poslední dostih ani nedíval. el jsem rovnoudo baru.Moje poslední sázka byla 50 dolar na vítze. Kdy u si párkrát padesátku navítze vsadíte, zane vám to pipadat stejné, jako kdy sázíte bra neboptku."Skotskou se sodou," povídám barmanovi. "Myslím, e si to jen poslechnu zrádia."



"Na koho jste vsadil`?""Na Modrou punochu," odpovdl jsem. "50 na vítze." "Je moc tká.""Dláte si srandu? Dobrej k pece unese 122 liber, kdy jde o 6 tisícdolar. Tedy za pedpokladu, e ten k udlá nco, na co ostatní nebudoupipravený."To pochopiteln nebyl dvod, pro jsem vsadil na Modrou punochu. Vdycky jsemposkytoval falený informace. Nechtl jsem, aby se mnou zaali lidi sázet.

V tch dobách jet nemívali televizní kanál. Prost jste jen poslouchalikomentátora. Ml jsem vydláno 380 dolar. Kdybych poslední závod prohrál,poád budu mít zisk 330 dolar. Sluný výdlek na jeden den.Poslouchali jsme. Komentátor u zmínil vechny kon v dostihu krom Modrépunochy.Mj k urit nkde spadl, pomyslel jsem si.U byli v cílové rovince a ítili se do pásky. Dráha byla povstná svoukrátkou cílovou rovinkou.Pak tsn ped koncem dostihu najednou komentátor zajeel: "A DOPEDU JDE POVNJÍM OKRAJI MODRÁ PUNOCHA! MODRÁ PLiNOCHA SE DOSTÁVÁ DO VEDENÍ! A JETO... MODRÁ PUNOCHA!""Omluvte m," ekl jsem barmanovi, "hned jsem zpátky. Nalejte mi dvojitouskotskou se sodou.``

"Ano, pane!" ekl.el jsem dozadu, kde mli kousek od dráhy malý totalizátor. Modrá punocha sistála 9 ku dvma. No, nebylo to 8 nebo 10 ku jedné. Ale hrajete na vítze, ane podle výky sazky. Dosta1 jsem 250 dolar a njaký drobný. Vrátil jsem sedo baru."Na koho vsadíte zítra, pane'?" zeptal se barman. "Do zítka je daleko,"odpovdl jsem mu. Dopil jsem, dal mu dolar spropitnýho a odeel.3Kadý veer probíhal v piblin stejném stylu. Jel jsem podél pobeí ahledal, kde bych poveeel. Chtl jsem do njakého draího podniku, kdenebude peplnno. Ml jsem u na ta místa ich. Poznal jsem je z dálky.Vdycky jste nedostali stl zrovna s vyhlídkou na oceán, pokud jste nebyliochotni ekat. Ale oceán byl vidt poád. stejn jako msíc a mohli jste senechat unáet romantikou. Uíval jsem si ivota. Vdycky jsem si dal malý

salát a velký stejk. ínice se mile usmívaly a stoupaly si a tsn ke m.Dotáhl jsem to dost daleko od chlápka, který pracoval na jatkách, projel zemis bandou elezniních opravá, pracoval v továrn na psí keksy, spával nalavikách v parku a nechával se najímat za mizernou mzdu v nespoetnémmnoství mst po celém stát.Po veei jsem hledával motel. To taky zabralo trochu asu. Naped jsem senkde stavil na pivo a na panáka. Vyhýbal jsem se místm s televizí. Dostaljsem isté povleení, byla tam teplá sprcha, prost luxus. Byl to kouzelnýivot. A vbec m to nenudilo.4Jednoho dne jsem byl mezi dvma dostihy v baru a viml jsem si jedné eny. Bh- nebo kdo - poád tvoí enský a rozhazuje je po ulicích, a jedna má mocvelkou prdel a druhá zase malý kozy, jiná je ílená a dalí bláznivá, a tahle

je zase pánbíkáka a tamta vtí z ajových lístk a tahle nedokáe zadrelprdy, dalí má velkej nos a támhleta vyzáblý nohy...Obas se ale objeví enská jako lusk, enská, která jako by se drala zeat... sexuální stvoení, osud, konec veho. Ohlédl jsem se a byla to ona,pímo na druhým konci barovýho pultu. Byla u skoro opilá, barman jí pestalnalévat a ona na nho zaala tkat, a tak na ni zavolali policajta zdostihové ochranky a ten ji popadl za pai a odvádl ji, piem spolu o emsimluvili.Dopil jsem a vydal se za nimi."Pane kapitáne! Pane kapitáne!" Zastavil se a ohlédl se po mn:



"Moje ena snad nco provedla?" zeptal jsem se."Domníváme se, e je trochu piotrávená, pane. Práv jsem se ji chystal odvéstk brán.""K startovací brán?"Zasmál se: "Ne, pane. K východu." "Postarám se o ni, pane kapitáne.""Dobe, pane. Dohlédnte ale, prosím, a u nepije."Neodpovdl jsem mu. Vzal jsem ji pod paí a vracel se s ní dovnit.

"Bohudíky, zachránil jste mi ivot," ekla.Vráela do m bokem."To nic. Jmenuju se Hank." "Já Mary Lou," odpovdla. "Miluju vás, Mary Lou,"ekl jsem. Zasmála se."Mimochodem, neschováváte se za sloupy v opee, e ne?" "Já se neschovávámvbec s niím," ekla a vystrila prsa. "Chcete dalí drink?""Samo, jene m neobslouí.""Tady to není jediný bar na závoditi, Mary Lou. Pojme nahoru. A butepotichu! Sednte si dozadu a já vám drink pinesu. Co pijete?""Vechno," ekla."Me být skotská se sodou?" "Samo."Zbytek programu jsme propili. Pinesla mi tstí. Z posledních tí závod jsemdvakrát uspl.

"Pijela jste vozem`?" zeptal jsem se jí."Pijela jsem s jedním idiotem," ekla. "Zapomenem na nho." "Jestli metevy, tak já urit," ekl jsem jí.V aut jsme se k sob pitiskli a ona mi jezdila jazykem v puse, jako by tobyl malinký ztracený hádek. Odtrhli jsme se a já zamíil dol po pobeí. Tenveer se mi dailo. Dostal jsem stl s výhledem na oceán, poruili jsme sipití a ekali na stejky. Vichni v lokále po ní koukali. Pedklonil jsem se azapálil jí cigaretu a myslel na to, jak si s ní uiju. Vem v lokále bylojasný, na co myslím, vdla to i Mary Lou a já se na ni pes plamínek usmíval."Podívejte na ten oceán," ekl jsem, "jak tam huí a pevaluje se nahoru dol.A pod tím vím ryby, ubohý ryby, co pojídají jedna druhou.Jsme jako ty ryby, jenom jsme tady nahoe. Jeden patný pohyb, a je s teboukonec. Je píjemné být ampion. Je to dobrý pocit, vdt, jaký bude vá dalítah."

Vytáhl jsem doutník a pipálil si. "Jet panáka, Mary Lou?""Jo, Hanku."5Pak jsme nali hotel. Rozkládal se nad moem, stál pímo nad ním. Divný místo,ale mlo jistý mrnc. Dostali jsme pokoj v pízemí. Slyeli jsme, jak se podnámi oceán pevaluje, plouchání vln, pímo jsme ten oceán cítili, bytostnjsme proívali, jak se mní píliv a odliv, jak se oceán valí dovnit a ven...Dal jsem si s ní naas, mluvili jsme a pili. Pak jsem peel k pohovce aposadil se vedle ní. Trochu jsme se muchlali, smáli se, povídali a poslouchalioceán. Svlékl jsem se, ale ji jsem pinutil, aby zstala obleená. Pak jsem siji odnesl do postele a pomalu jsem ji pi mazlení svlékal, a jsem z ní pecejen vechno sundal a dostal se do ní. lo to ztuha. Nakonec povolila.Byl to jeden z nejlepích záitk. Slyel jsem, jak piliv stídá odliv. Bylo

to, jako bych se udlal spolu s celým oceánem. Zdálo se to být nekonený.Nakonec jsem se odvalil."Jeíi Kriste," ekl jsem, "Kriste Jeíi!"Nechápu, jak se ten Jeí Kristus do toho vdycky piplete.

6

Pítí den jsme zajeli do jednoho motelu pro pár jejích vcí. Byl tam jedenpomení sndý chlápek s bradavicí na nose. Vypadal nebezpen."Odchází s nim?" zeptal se Mary Lou. "Ano."



"Fajn. Mj se," zapálil si cigaretu. "Díky, Hectore."Hector? Co je tohle sakra za jméno? "Dáte si pivo?" zeptal se m. "Samo," ekljsem.Hector sedl na pelesti postele. Odeel do kuchyn a pinesl ti piva. Bylo todobré pivo, import z Nmecka. Otevel láhev pro Mary Lou a nalil jí dosklenice. Pak se obrátil na m:"Sklenku?" "Ne, diky. `

Vstal jsem a vzal si od nj láhev. Sedli jsme a mlky popíjeli pivo.Pak se ozval: "Má tolik odvahy, abys mi ji pebral?""Já sakra nevím. Je to její rozhodnutí. Jestli chce zstat s tebou, a zstanes tebou. Pro se nezeptá jí?""Mary Lou, zstane se mnou?" "Ne," odpovdla, "odejdu s ním."A ukázala na m. Pipadal jsem si dleitý. Piel jsem o tolik enských,který zmizeli s jinýma chlápkama, e bylo prima, kdy to pro jednou byloobrácen. Zapálil jsem si doutník. Pak jsem se rozhlédl po popelníku. Jedenjsem uvidl na prádelníku.Náhodou jsem se podíval do zrcadla, abych zjistil, jak moc je na mn vidtkocovina, a uvidl jsem, e se ke mn pibliuje jako íp k teri. Ml jsemjet v ruce láhev s pivem. Prudce jsem se ohnal a on vrazil pímo do ní.Trefil jsem se mu pímo do pusy. Vylámané zuby a plno krve. Hector se sesunul

na kolena, kiel a obma rukama si drel tváe. Viml jsem si vystelovacídýky. Odkopl jsem ji od Hectora, zvedl ji ze zem a prohlédl si ji.Devítipalcová. Zmákl jsem tlaítko a ostí zajelo zpátky do stenky. Schovaljsem si ji do kapsy.Hector kiel a já k nmu pistoupil a nakopl ho do zadku. Rozplácl se napodlaze a nepestával vát. Pihnul jsem si z jeho láhve.Pak jsem pistoupil k Mary Lou a vrazil jí facku. Zajeela."Ty kundo! Tys to na m narafiila, co? Nechala bys toho opiáka, aby rnoddlal kvli ubohejm pti esti stovkám, co mám v penence!" '"Ne, ne!" ekla a rozevala se. vali oba dva. Vrazil jsem jí dalí facku:"Takhle to leda dlá, ty kundo? Oddlává muský pro pár stovák?""Nee, ne, já t MILUJU, Hanku, MII,UJU t!"Chapl jsem ty její modrý aty u krku a rozerval jí je po stran a k bokm.Nenosila podprsenku. Ta ubka ádnou nepotebovala. Vypadl jsem odtamtud,

vyel ven a rozjel se na dostihy. Dva ti týdny jsem se asto ohlíel pesrameno. Byl jsem celý nesvj. Nic se ale nestalo. Víckrát jsem Mary Lou nadostizích nevidl. Ani Hectora.Peníze se potom njak rozkutálely a já jsem brzy dostihy opustil. Zaal jsemvysedávat v byt a ekal, a vyprí moje tímsíní neplacené volno. Ml jsemnaponované nervy od pití a souloení. Není to nic nového pod sluncem, e seenský takhle vrhají na chlapa. Myslí si, e má as si vydechnout, pak seotoí a zjistí, e je tam njaká dalí. Objevila se pár dní po mém návratudo práce. Fay. Mla edivé vlasy a chodila poád v erném. íkala, e takdemonstruje proti válce. Jestli si ale Fay chtla demonstrovat proti válce,mn to nevadilo. Byla tak trochu spisovatelka a navtvovala nkolikliterárních dílen. Mla nápady, jak spasit svt. Pro m za m, a si ho klidnspasí. ila z aliment od bývalého manela - mli spolu 3 dti - a njaké

peníze jí obas posílala taky matka. Fay chodila v ivot jen jednou dvakrátdo práce.Janko m zatím futroval dalími kecy. Kadé ráno m vyprovázel dom a jámyslel, e se mi rozskoí hlava. Dostával jsem v té dob asto pedvolání naokrsek. Jako by pokadé, kdy jsem se podíval do zptného zrcátka, byla nasemaforu ervená. A policajt v aut nebo na motorce.Jednou v noci jsem piel dom pozd. Byl jsem stran utrmácený. Vytáhnoutklíe a zastrit je do zámku dveí m k smrti vyerpalo. Veel jsem do lonicea Fay si v posteli etla New Yorker a pojídala okoládu. Ani m nepozdravila.el jsem do kuchyn a hledal nco k sndku. V lednice nic nebylo. Chtl jsem



si natoit sklenici vody. el jsem ke dezu. Byl peplnný odpadky. Fay rádaschovávala kelímky i s víky. Dez byl zpola zaplnný pinavým nádobím a nahladin plavaly ty kelímky a víka spolu s nkolika papírovými tácky.Vrátil jsem se do lonice zrovna ve chvíli, kdy si Fay dávala do pusy dalíokoládu."Hele, Fay," ekl jsem, "já vím, e chce spasit svt. Ale nemohla bys zaít vkuchyni`?"

"Kuchyn nejsou dleitý," odpovdla.Nebylo snadný pratit enskou s edivými vlasy, take jsem odeel do koupelnya zaal si napoutt vanu. Horká koupel by mi snad mohla nervy uklidnit. Kdybyla vana naputná, bál jsem se do ní vlézt. Bolavé tlo mi mezitím ztuhlo dotakové míry, e jsem se bál, e bych se mohl utopit. 'Odeel jsem do obýváku a po jistém úsilí se mi podailo sundat si koili,kalhoty, boty a ponoky. el jsem do lonice a vlezl si do postele k Fay.Nemohl jsem se poád uvelebit. Kadý pohyb mi projídl celým tlem.Jediný chvíle, kdy jsi sám, Chinaski, pomyslel jsem si, jsou cesty do práce azpátky.Konen se mi podailo uloit se na bie. Byl jsem celý rozbolavlý. Zachvilku pojedu zase do práce. Kdyby se mi podailo vyspat se, bylo by tolepí. Kadou chvilku jsem slyel otáet stránku a zvuk pojídané okolády.

Byla to jedna z tch jejích nocí, vnovaných spisovatelské díln. Kdyby jentak chtla zhasnout."Jaká byla dílna`?" zeptal jsem se ze své pozice na bie. "Mám strach oRobbyho.""Ale," protáhl jsem, "co se dje`?"Robby byl chlápek, kterýmu táhlo na tyicítku a celý ivot bydlel u matky.Slyet jsem, e neustále píe píern legraní povídky o katolické církvi.Robby to tm katolíkm pkn nandával. asopisy nebyly na Robbyho pipravené,i kdy jednou mu vyla jedna povídka v jakémsi kanadském plátku. Jednou jsemse s Robbym vidl, kdy jsem ml veer volno. Vezl jsem Fay do jedné vily, kdesi vichni navzájem pedítali ze svých dl. "Ach! Támhle je Robby!" ekla miFay. "Píe ty stran legraní povídky o katolících!"Ukázala na nho. Robby k nám stál zády. Ml velkou, irokou a hlaounkouprdel; visela mu v gatích. Copak to nikdo nevidí? pomyslel jsem si.

"Nechce nkdy zase pijít?" zeptala se Fay. "Snad pítí týden..."Fay si strila do pusy dalí tabulku okolády."Robby má starosti. Piel o práci závozníka. íká, e bez práce neme psát.Potebuje mít pocit jistoty. íká, e nebude moct psát, dokud si nenajde jinoupráci.""Já mu pece sakra mu sehnat jinou práci," ekl jsem. "Kde'? Jak`?`."Na pot ve mst berou kadýho, kdo má ruce nohy. A neplatí se tam zrovnapatn.""NA POT! ROBBY JE PÍLI CITLIVÝ, ABY MOHL PRACOVAT NA POT!""Tak promi," ekl jsem, "myslel jsem jen, e by to stálo za zkouku. Dobrounoc."Fay mi neodpovdla. Byla natvaná.

8V pátek a v sobotu jsem míval volno, co znamenalo, e nejhorím dnem bylanedle. Navíc jsem se v nedli musel hlásit v pl tvrté odpoledne namístoobvyklých 18:18 veer.Jednu nedli jsem piel a zaadili m jako obvykle v nedli do tídírny novina asopis, co znamenalo pinejmením osm hodin na nohou.Krom vech bolestí mi zase zaínaly závrat. Vechno se se mnou toilo, obasse mi zatmlo ped oima a málem jsem upadl do bezvdomí.Byla to krutá nedle. Pilo pár Fayiných známých, sedli na pohovce atbetali o tom, jací jsou skvlí spisovatelé, ti skuten nejlepí v celé



zemi. Jediným dvodem, pro je nikdo nepublikuje, bylo to - jak tvrdili -, esvé výtvory nikam neposílali.Pozoroval jsem je. Jestli píou tak, jak vypadají, popíjejí kávu, chichotajíse a cpou se koblihami, pak je jedno, jestli to nkam polou, nebo rovnouvyhodí.Tak tu nedli jsem tídil asopisy. Poteboval jsem kávu, 2 kávy a nco kzakousnutí. Jene vpedu postávali vichni éfové. Vyrazil jsem zadním

východem. Poteboval jsem vzpruhu. Kantýna byla v prvním poschodí. Já byl vetetím. Dol se dalo projít po schoditi vedle pánských záchodk. Viml jsemsi cedule:POZOR! TOTO SCHODIT NEPOUÍVEJTE!Byla to pochopiteln finta. Na tu vai péi vám, hoani, nenaletím. Prost tampovsili ceduli, aby odradili chytrý chlápky, jako je Chinaski, od chozenídol do kantýny. Otevel jsem si a el dol. Dvee za mnou zaklaply. el jsemdol do prvního poschodí. Vzal jsem za kliku. A do prdele! Dvee seneotevely! Byly zamené. Vracel jsem se zpátky. Kolem dveí ve druhémposchodí. Ty jsem nezkusil. Vdl jsem, e jsou taky zamené. Stejn jako bylozameno v pízemí. Znal jsem potu tou dobou u dobe. Kdy na vás políípast, udlají to poádn. Zbývala mi slabá nadje. Dostal jsem se do tetíhopatra. Chytil jsem ra kliku. Bylo zameno.

Dvee byly aspo vedle pánských záchodk. Na záchodky poád nkdo chodil.ekal jsem. 10 minut, 15 minut, 20 minut! Copak se nikdo nepotebuje vysrat,vychcat nebo se jen tak chvilku flákat? 25 minut. Pak jsem uvidl njakýobliej. Zaukal jsem na sklennou výpl. "Ahoj, kámo! AHOJ, KÁMO!"Neslyel m, nebo to aspo pedstíral. Vpochodoval na hajzl. 5 minut. Pakkolem proel dalí obliej.Prudce jsem zabuil: "AHOJ, KÁMO! HEJ! TY ZMRDE!"Zdálo se, e m uslyel. Podíval se na m skrz sklo zpevnné uvnit drátem.ekl jsem: "OTEVI MI TY DVEE! COPAK M NEVIDÍ? JSEM TADY ZAMENEJ, TYIDIOTE! OTEVI MI TY DVEE!" Otevel mi. Veel jsem dovnit. Ten chlápek byljako v transu. Chytil jsem ho za loket:"Díky, hochu."Vrátil jsem se ke tídní asopis.Pak el kolem vedoucí. Zastavil se a hledl na m. Zpomalil jsem. "Jak se

máte, Chinaski?"Nco jsem zabruel v odpov, zamával asopisem ve vzduchu, jako bych zeílel,cosi jsem si zamumlal pro sebe a on el dál.9Fay byla thotná. Jene to nezmnilo ani ji, ani potu.Tití lidé dlali vekerou práci, zatímco ostatní postávali kolem a hádali seo sportu. Byli to samí erní frajei s postavou profesionálních zápasník.Kdykoli piel na potu dalí, okamit se zaadil do toho davu umil.Spoleenství jim dávalo sílu, aby neodkrouhli éfy. Pokud vbec tahle skupinanjakého éfa mla, nebyl kadopádn nikdy k vidní. Tihle zamstnancinakládali potu z dodávek do nákladního výtahu, kterým se vozila k nám dotídírny. Byla to práce tak na 5 minut za hodinu. Nkdy potu poítali nebo toaspo pedstírali. Kdy odkrtávali souty dlouhou tukou zastrenou za uchem,

vypadali nepístupn a intelektuálsky. Vtinu asu se ale divoce hádali kvlisportu. Na sport byli vichni experti - etli zadní strany tch samých novin."Tak, chlapi, kdo je podle vás nejlepí zadák vech dob?" "No já bych eklWillie Mays, Ted Williams a Cobb." "Coe'? Coe?""Pesn tak, hoánku!" "A co Babe'? Co ten`?""No dobe, a kdo je tedy nejlepí souasný zadák'?""Nejlepí zadák vech dob, ne souasný!""Tak jo, vak ty ví, co myslím, hochu, vdy ví!" "No já myslím, e Mays,Ruth a Di Maj!""Vy jste, chlapi, cvoci! A co Hank Aaron, chlape'? Co Hank?" Jednou na práce



tchhle chlap udlali podrobný rozpis. Vtinou podle délky odslouených let.Chlapi li a rozpisy vytrhali ze sluebních knih. Pak u nemuseli dlat vbecnic. Nikdo nepodal stínost. Na parkovit vedla v noci dlouhá temná ulika.10Zaaly mi zase závrat. Cítil jsem, e to na m jde. Tídírna se se mnouzaala toit. Závrat trvaly vdycky asi minutu. Nechápal jsem to. Dopisy bylyím dál tím tí a tí. Úedníci nabývali mrtvoln edivého vzhledu.

Zaínal jsem se sesouvat ze tokrlátka. Nohy m sotva nesly. Ta práce mzabíjela.el jsem k doktorovi a ekl mu o tom. Zmil mi tlak. "Ne, ne, tlak máte vpoádku."Pak mi pikládal stetoskop a zváil m. "Zdá se, e vám nic není."Pak mi udlal speciální krevní test. Bral mi z pae krev tikrát po sob vintervalech, které se prodluovaly."Chcete pokat v pedpokoji'?""Ne, ne, pjdu ven, projdu se a vas se vrátím." "Dobe, ale pijte opravduvas."Na druhý odbr jsem piel pesn. Na tetí se pak ekalo déle, 20 nebo snad25 minut. el jsem do ulic. Celkem se nic nedlo. Zael jsem do trafiky a etlsi v asopise. Odloil jsem ho, podíval se na hodiny a vyel ven. Na

autobusové zastávce jsem si viml jedné sedící eny. Patila k tomu takvzácnému druhu udlaných enských. Nohy ukazovala pkn vysoko. Nemohl jsem odní odtrhnout oi. Peel jsem ulici a zstal stát asi 20 metr od ní.Posléze vstala. Musel jsem jít za ní. Její obrovský zadek m pitahoval. Byljsem hypnotizovaný. Vela na potu a já ji následoval. Koupila si 2pohlednice. Já si koupil 12 leteckých korespondenních lístk a známky za dvadolary.Kdy jsem vycházel ze dveí, nasedala práv na autobus. Zhlédl jsem jen zbyteknastupující nádherné nohy a kousek zadku, odjídjící mstským autobusem.Doktor ekal."Co se stalo`? Máte 5 minut zpodní!" "Nevím. Musely se mi zastavit hodinky.""TOHLE SE MUSÍ DLAT NAPROSTO PESN!" "Jen do toho. Jen si tu krev naberte."Vrazil mi do pae jehlu...O pár dn pozdji vylo z test, e jsem naprosto v poádku. Nevdl jsem,

jestli za to me ten ptiminutový rozdíl, nebo co. Jene závrat sezhorovaly. Zaal jsem si odpíchávat po tyech hodinách práce, ani bychvyplnil písluné formuláe.Chodíval jsem v 11 veer dom a tam bývala Fay. Ubohá thotná Fay. "Co sestalo'?""U to nevydrím," odpovídal jsem, "stran si to beru..."

11Hoi na pot v Dorsey o mých problémech nic nevdli.Picházel jsem kadou noc zadním vchodem, schoval si svetr do skíky avplíil se pro svou kartu od píchaek:"Brati a sestry!" pozdravil jsem. "Brate Hanku!""Ahoj, brate Hanku!"

Hráli jsme spolu takovou hru, hru mezi ernýma a bílýma, která se jim líbila.Vdycky ke mn piel Boyer, poklepal mi na rameno a povídá: "love, míttvj ksicht, tak jsem milioná!""To urit, Boyere. Staí prost být bílej." Pak k nám pistoupil malýkulaouký Hadley:"To na jedný lodi mli ernýho kuchae. Byl to jedinej ernoch na palub.Dvakrát tikrát tejdn dlal tapiokovej pudink, a vdycky si ho pak do nhovyhonil. A tm blochm ten jeho tapiokovej pudink takt chutnal, hehehehe!Ptali se ho na recept a on jim ekl, e je to jeho tajemství, hehehehehehe!"Vichni jsme se zasmáli. Ani nevím, kolikrát jsem musel tu historku o



tapiokovém pudinku vyslechnout..."Hej, ty bílej ksindle! Hej, chlapeku!""Podívejte, love, kdybych já vás oslovil ,chlapeku`, tak do m vrazítekudlu. Tak mi laskav neíkejte ,chlapeku`.""Hele, blochu, co kdybysme si spolu tudle sobotu veer vyrazili'? Mám pknoubílou holku s blond vlasama.""A já ras mám pknou ernou holku. A urit uhodne, jaký má vlasy." "Jene vy

ty nae enský klátíte u celý staletí. Snaíme se vás jenom dohnat. Nevadíti, e svýho obrovskýho ernýho uráka strkám do bílý hol ky'?""Kdy se jí to líbí, tak pro jí to nedopát." "Indiánm jste ukradli pdu.""Jo, já sám jsem jí nakrad, co to lo.""A k sob dom m nepozve. A kdy jo, ekne mi, abych piel zadním vchodem,aby nikdo nevidl, e jsem ernej...""Ale nechám ti tam aspo trochu rozsvíceno." Unavovalo m to, ale nebylo ztoho východisko.

12Fay snáela thotenství dobe. Na starí enskou byla docela v poádku. ekalijsme na to doma. Konen piel její as."A za chvilku," ekla. "Nechci tam pijít moc brzo." el jsem a zkontroloval

auto. Vrátil jsem se."Úúúúú, uf," ekla. "Ne, pokej."Moná skuten mohla spasit svt. Byl jsem na ni hrdý, jak byla klidná.Odpustil jsem jí pinavé nádobí, New Yorker, i spisovatelské dílny. Zestárláholka - jen dalí osamlé stvoení v bezohledném svt. "Radi u pojme,"ekl jsem."Ne," odpovdla Fay, "nechci, abys musel moc dlouho ekat. Vím, e by sesnecítil dobe.""Na m se vykali. Pojedeme." "Ne, prosím t, Hanku." Prost tam jen sedla."Co pro tebe mu udlat?" zeptal jsem se. "Nic."Sedla dalích deset minut. el jsem do kuchyn a napustil do sklenice vodu.Kdy jsem se vrátil, ekla: "Bude moct ídit`?""Samo." "Ví, kde je ta nemocnice?" "Pochopiteln." Pomohl jsem jí do auta.Udlal jsem si týden pedtím dv jízdy na zkouku. Jene kdy jsme tam

dorazili, neml jsem sebemení pedstavu, kde zaparkovat. Fay ukázala napíjezdovou cestu:"Jed' dovnit. Zaparkuj tam. Tam je urit vchod." "Ano, madam," ekl jsem...Dali ji na postel v jednom zadním pokoji s výhledem na ulici. Tvá se jístáhla do úklebku. "Dr m za ruku," ekla.Udlal jsem to."Fakt to na tebe jde?" zeptal jsem se. "Ano.""Vypadá, jako by to bylo docela snadný," ekl ,jsem. "Jse hodnej. Pomáhá mito.""Moc rád bych byl hodnej. To ta prokletá pota..." "Já vím, já vím."Dívali jsme se ven z okna.ekl jsem jí: "Podívej na ty lidi tam dole. Nemají sebemení pedstavu, co setady nahoe dje. Jdou si prost po chodníku. A pitom je legraní, e... e

se jednou sami nkde narodili, jeden jako druhý." "Ano, je to legraní."Skrz její ruku jsem cítil, jak se celá chvje. "Dr m pevn," ekla."Ano." "Bude to hrozný, a odejde.""Kde je doktor'? Kde je vbec nkdo'? Co to má sakra znamenat'?" "Pijdou."Zrovna v té chvíli vela sestra. Byla to katolická nemocnice a ta sestra bylamoc hezká, tmavá panlka nebo Portugalka."Te... budete muset... odejít," obrátila se na m.Ukázal jsem Fay, e jí drím palce, a nucen jsem se usmál. Myslím, e si tohoani nevimla. Dol jsem sjel výtahem.13



Veel mj nmecký doktor. Ten, který mi dlal krevní testy. "Blahopeju," ekla potásl mi rukou, , je to holika. 4 kila, 17 deka." "A matka?""Matka bude v poádku. Probhlo to úpln bez problém." "Kdy je mohu vidt?""Dají vám vdt. Pokejte tady, zavolají vás." A pak zmizel.Díval jsem se zpoza skla. Sestra ukázala prstem na moje dcko. Mlo stranervený obliej a kielo hlasitji ne vichni ostatní kojenci. Pokoj bylplný voucích nemluvat. Tolik porod! Sestra vypadala, jako by byla na moje

dcko hrozn pyná. Aspo jsem doufal, e je to moje. Zvedla holiku dovzduchu, abych ji lépe vidl. Usmál jsem se pes sklo a nevdl jsem, jak semám tváit. Dvátko na m prost jeelo. Uboátko, pomyslel jsem si, malikýpitomouký uboátko. Nevdl jsem tehdy, e z ní jednou vyroste nádhernáholka, která bude vypadat úpln jako já, hahaha.Pokynul jsem seste, e me dít odloit, a pak jsem jim obma zamával narozlouenou. Byla to pkná sestika. Hezký nohy, prima boky. Pkný prsa.Fay mla v levém koutku úst krvavou skvrnu, a já vzal zvlhený hadík a utelji. eny byly stvoené k utrpení; ádný div, e vyadují neustálé ujitování olásce."Chtla bych, aby mi dali moje dít," ekla Fay, "není správné, e nás takhleod sebe oddlují.""Já vím. Ale myslím, e k tomu mají njaké zdravotní dvody." "Jist, ale není

to správné.""To urit ne. Ale dít vypadá skvle. Udlám, co budu moct, aby ti dckoposlali, hned jak to bude moné. Tam dole musí být aspo 40 kojenc. Vechnymatky musejí ekat. Myslím, e je to kvli tomu, aby zase nabraly sílu. Mut ujistit, e nae dít vypadá stran siln. Tak, prosím t, nemj strach.""Se svým dtátkem bych byla tak astná." "Já vím, já vím. Nebude to dlouhotrvat.""Pane," vela tlustá mexická sestra, "musím vás poádat, abyste u odeel.""Ale já jsem otec.""To víme. Ale vae ena si potebuje odpoinout."Stiskl jsem Fay ruku a políbil ji na elo. Zavela ui a zdálo se mi, eokamit usnula. Nebyla to u ádná mladice. Moná nespasila svt, ale uritjej hodn vylepila. Jednu rundu za Fay.14

Fay dala dítti jméno Marina Louise. Tak to bychom mli: Marina LouiseChinaski. V postýlce u okna. Hledla nahoru na listy stromu a na záivé vzorcetanící po strop. Pak se rozplakala. Vozil jsem ji a mluvil na ni. Dvátkochtlo maminina prsa, jene maminka nebyla vdycky po ruce, a já mamininaprsa neml. A poád tu bylo zamstnání. A k tomu ted' nepokoje. Desetina mstabyla v plamenech...15Cestou nahoru jsem byl ve výtahu jediný bloch. Vypadalo to divn. Mluvili ovln nepokoj a nedívali se na m."Kristepane," ekl ernoch ernej jako uhel, "to je fakt paráda. Chlápci semotají po ulicích oralí a s lahvema whisky v ruce. Policajti jezdj` kolem,ale nevylejzaj ` z aut a nevopruzujou ty nametený. Za denního svtla. Lidichodjí s televizorama, vysavaema, vemonejma vcma. Je to fakt paráda..."

"Jo, ée.""V ernoskejch krámech vyvsili cedule ,POKREVNÍ BRATI`. A v bloskejch tosamý. Jene lidi neoblbnou. Vichni dobe vdí, který krámy pate] `bloum...""Jo, brate."Pak výtah zastavil ve tvrtém pate a my vichni vystoupili. Cítil jsem, epro m bude lepí, kdy se v té chvíli zdrím jakýchkoli komentá.Ne moc dlouho potom se z rozhlasu po drát ozval editel mstských pot:"Pozor, pozor! V jiní ásti msta jsou barikády. Vputni budou jen ti spatinými doklady. Je zde vyhláen zákaz vycházení po sedmé hodin veer. Po



sedmé hodin nebude nikomu umonn prchod. Barikády se táhnou od IndianaStreet po Hoover Street, a od Washington Boulevard po Stoticátépáté námstí.Vichni, kteí bydlí v této oblasti, jsou od této chvffe omluveni z práce."Zvedl jsem se a natáhl se po kart. "Hej ! Kampak?" zeptal se vedoucí. "Slyeljste to hláení?""Ano, ale vy pece..."Stril jsem si levou ruku do kapsy: "Já pece CO? Já pece CO?" Podíval se na

m."Co ty o tom ví, BLOUI?" ekl jsem.Vzal jsem si kartu, zamíil k východu a odpíchl si.16Nepokoje skonily, dcko se utiilo, a já piel na to, jak se zbavit Janka.Ale mdloby se stále vracely. Doktor mi pedepsal recept na zelenobílé kapslelibria a ty troku pomohly.Jednou v noci jsem se odeel napít vody. Pak jsem se vrátil, pl hodinypracoval a udlal si svou desetiminutovou pestávku.Kdy jsem se znova usadil, pibhl vysoký, nezdrav lutý vedoucí jménemChambers:"Chinaski! Konen jsem vás nachytal! Byl jste pry 40 minut!" Chambers jednouv noci dostal záchvat, spadl na podlahu, ml pnu u úst a kubal sebou.

Odnesli jej na nosítkách. Pítí veer se vrátil s motýlkem, v nové koili,jako by se nic nestalo. Ted na m zkouel starou hru s fontánkou."Podívejte, Chambersi, snate se trochu myslet. Napil jsem se vody, posadilse, 30 minut pracoval, a pak jsem si udlal pestávku. Byl jsem pry desetminut.""Nachytal jsem vás, Chinaski! Byl jste pry 40 minut! Mám na to 7 svdk!""7 svdk?" "ANO, SEDM!""íkám vám, e to bylo deset minut.""Ne, ne, ne, dostali jsme vás, Chinaski! Tentokrát jsme vás skutennaapali!"Pak m to najednou unavilo. Nechtl jsem se u na nho dívat: "Tak dobe. Byljsem pry 40 minut. A je po vaem. Zapite to." Chambers odbhl.Roztídil jsem jet pár dopis, a pak piel hlavní smnový vedoucí. Hubenýbílý muík s chomáky edivých vlas, které mu visely pes ob ui. Ohlédl

jsem se po nm, otoil se zpátky a roztídil zase pár dopis."Pane Chinaski, pedpokládám, e znáte pedpisy a ády potovního úadu. Kadýúedník má nárok na 2 desetiminutové pestávky, jednu ped svainou, druhou posvain. Délka tchto pestávek je stanovena editelstvím: deset minut. Desetminut, to je...""JDTE DO HAJZLU!" pratil jsem s dopisy o zem. "Pipustil jsem, e jsem siudlal tyicetiminutovou pestávku, jen abyste se uklidnili a dali mi pokoj.Ale vy mi tu budete lozit za prdelí! Take to beru zpátky! Já ml jen 10minut! Chci vidt tch vaich 7 svdk! Pivedte je!".O dva dny pozdji jsem byl na dostizích. Otoil jsem se a uvidl adu zub virokém úsmvu a pívtivé oi. Kdo to byl - takhle zubatý'? Podíval jsem sepoádn. To na m hledl Chambers, usmíval se a stál ve front na kávu. Já mlv ruce pivo. Zamiil jsem k odpadkovému koi a nespoutje ho z oí jsem si

odplivl. Pak jsem odeel. Chambers m víckrát neotravoval.17Dcko lezlo a objevovalo svt. V noci spala Marina s námi v posteli. Byli jsmespolu: Marina, Fay, koka a já. Koka spala na posteli taky. Tak se na topodívej, myslel jsem si, má na starost ti hladový krky. Jak je to zvlátní.Sedl jsem a pozoroval je, jak spí.Pak dv noci po sob, kdy jsem piel ráno, brzy ráno dom, Fay sedla vzhrua proítala inzeráty."Vechny byty jsou tak stran drahý," ekla. "Jasn," ekl jsem.Dalí noc, kdy zase etla noviny, jsem se jí zeptal: "Chce se odsthovat?"



"Ano." "Dobe. Pomu ti zítra najít bydlení. Vezmu t autem."Souhlasil jsem, e jí budu msín vyplácet jistou ástku. ekla: "Dobe."Fay si vzala dvátko. Já dostal koku.Byt jsme nali asi o 8 nebo 10 blok dál. Pomohl jsem jí se sthováním,rozlouil se s holikou a jel zpátky.Chodil jsem navtvovat Marinu dvakrát, tikrát nebo i tyikrát týdn. Vdljsem, e dokud se budu moct vídat s dvátkem, budu v poádku. Fay poád jet

chodila v erném na protest proti válce. Úastnila se místních mírovýchdemonstrací a shromádní lásky, chodila na básnická tení, na dílny, naschze komunistické strany a vysedávala v hipíských kavárnách. Dcko brávala ssebou. Kdy náhodou nebyla venku, sedávala v kesle, hulila jednu cigaretu zadruhou a etla. Na své erné halence nosila protestní placky. Vtinou vakkdy jsem pijel na návtvu, bývala s dvátkem nkde mimo.Jednoho dne jsem je konen natrefil. Fay pojídala slunenicová semínka sjogurtem. Pekla si sama chleba, ale moc dobrý nebyl. "Seznámila jsem se sAndym..je to idi kamionu,`' oznámila mi. "Vevolném ase maluje. Támhle je jeden jeho obraz." ukázala Fay na zed'.Hrál jsem si s holikou. Podíval jsem se na obraz. Neíkal jsem nic. "Mávelkýho ptáka," ekla Fay. "Piel jednou veer a zeptal se m:,Jak by se ti líbilo, kdybych t peíz' poádn velkým ptákem?` a já mu

ekla: ,Byla bych radi, kdyby m nkdo peíz' s láskou! " "Vypadá, e sevyzná," ekl jsem jí.Hrál jsem si jet chvíli s dvátkem a pak jsem odeel. Ml jsem ped seboutest na roznákové rozvrhy.Brzy potom jsem dostal od Fay dopis.ila s dckem v hipíské komun v NovémMexiku. íkala, e je to pkné místo. Marina tam bude na erstvém vzduchu. Doobálky piloila malý obrázek, který pro m holika namalovala.

V1EDITELSTVÍ POTVC: VýstrahaADRESÁT: Pan Henry ChinaskiByla nám doruena informace, z ní je patrné, e jste byl dne 12. bezna 1969

pedveden na policejní okrsek v Los Angeles pro opilost. V této souvislostiVás ádáme, abyste vnoval pozornost následujícímu výatku z Potovního ádu,ástka 744.12:"Potovní zamstnanci slouí veejnému zájmu a jejich chování podléhá v mnohaohledech písnjím omezením a vyím nárokm, ne je bné u soukromýchzamstnavatel. Oekává se, e zamstnanci se budou chovat bhem pracovní dobyi mimo ni takovým zpsobem, který se bude pozitivn odráet na povsti potyjako takové. Tebae se editelství pot v ádném pípad nehodlá vmovat dosoukromí svých zamstnanc, rozhodn vyaduje, aby potovní personál bylestný, spolehlivý, dvryhodný a ml dobrý charakter i jméno."Pestoe k Vaemu pedvedení dolo za pomrn malý pestupek, je zcelaevidentní, e jste se nechoval zpsobem, který by se pozitivn odráel napovsti poty jako takové. S vekerým drazem vám dáváme na vdomí, e

jakékoli opakování podobných pestupk, pípadn jiný konflikt s policejnímiúady bude znamenat, e ná úad bude muset s vekerou rozvahou sáhnout kdisciplinárním opatením.K této záleitosti se smíte písemn vyjádit a podat vysvtlení celé vci.2EDITELSTVÍ POTVC: Oznámení o navrhovaném disciplinárním opatení ADRESÁT:Pan Henry ChinaskiPedbn Vám oznamujeme, e dolo k návrhu postavit Vás 3 dny mimo slubu beznáhrady mzdy, pípadn pijmout jiné disciplinární opatení, které bude uznáno



za pimené. Navrhované opatení je zvaováno z hlediska efektivity potovnísluby a nebude uplatnno díve ne po 35 kalendáních dnech od obdrenítohoto dopisu.Obvinní, vznesené proti Vám, a dkazy, které toto obvinní podporují, jsounásledující:OBVINNÍ . 1Jste obvinn z neomluvené absence ve dnech 13. kvtna 1969, 14. kvtna 1969 a

15. kvtna 1969.Mimo výe uvedená obvinní bude pi urování rozsahu disciplinárního postihudále pihlédnuto k tmto záznamm o dívjích opateních proti Vaí osob:Obdrel jste výstrahu ze dne 1. dubna 1969 ohledn Vaí dívjí neomluvenéabsence.Na toto obvinní máte právo odpovdt bud osobn, nebo písemn (pípadnobojí), piem smíte být doprovázeni vámi zvoleným zástupcem. Vae odpovd bymla být podána do 10 (deseti) kalendáních dn od doruení tohoto dopisu. Kesvé obhajob mete té piloit místopísené prohláení ohledn uvedenýchskuteností. Písemné odpovdi adresujte generálnímu editeli pot, LosAngeles, Kalifornie 90052. Pokud potebujete k podání odpovdi více asu, budetento Vá poadavek zváen na základ Vaí písemné ádosti, dokládajícínezbytnost odkladu.

Pokud si pejete odpovdt osobn, obrate se na Ellen Normellovou, vedoucípersonálního oddlení, pípadn na jejího zástupce K. T. Shamuse na telefonu289-2222.Po vyprení této desetidenní lhty budou ped pijetím koneného rozhodnutízváeny vekeré skutenosti související s Vaím pípadem, vetn Vámieventuáln podaných písemných odpovdí. Toto rozhodnutí Vám bude písemnpedáno. Pokud dojde k pijetí disciplinárního opatení, budete vyrozumni odvodech, které k tomuto opatení vedly.3EDITELSTVÍ POTVC: Rozhodnutí ADRESÁT: Henry ChinaskiV návaznosti na pedchozí dopis ze dne 17. srpna 1969, v nm jsme Vásupozornili na monost uvolnní z práce na dobu tí dn bez náhrady mzdy,pípadn jiné formy disciplinárního postihu, zaloené na Obvinní . 1

vzneseném proti Vám tamté, Vám dále oznamujeme, e do dneního dne jsme odVás neobdreli ádnou odpov. Po pelivém zváení Vaeho provinní bylorozhodnuto, e Obvinní . 1, pln zaloené na nezvratných dkazech, je v celéíi prokázáno a opravuje k Vaemu doasnému uvolnní z práce. Na základtohoto rozhodnutí budete uvolnn z výkonu povolání na dobu 3 (tí) dn.Prvním dnem Vaeho doasného suspendování bude 17. listopad 1969, a poslednímdnem Vaeho doasného suspendování bude 19. listopad 1969.Pi rozhodování o Vaem disciplinárním postihu byl vzat v úvahu i Vá dívjízáznam v trestním rejstíku, jak bylo podrobn uvedeno v dopise, v nm jsmeVás informovali o navrhovaném disciplinárním opatení.Proti tomuto rozhodnutí se mete v souladu s následujícími pokyny odvolat keditelství pot nebo k vládní Komisi pro záleitosti státní sluby, pípadnv prvním stupni k editelství pot, posléze k editelství odboru státních

slueb pi ministerstvu státních slueb, a nakonec k vládní Komisi prozáleitosti státní sluby:Pokud se odvoláte pímo k vládní Komisi pro záleitosti státní sluby,ztrácíte právo na odvolání k editelství pot. Odvolání k vládní Komisi prozáleitosti státní sluby musí být postoupeno prostednictvím krajskéhoeditele v San Francisku, Komise pro záleitosti státní sluby, Golden GateAvenue 450, P. O. Box 36010, San Francisco, Kalifornie 94102. Vae odvolánímusí (a) být podáno písemn, (b) obsahovat dvody pro napadnutídisciplinárního opatení, a pedloit vechny dkazy a dokumenty svdící veVá prospch, a za (c) musí být podáno do 15 dn od prvního dne Vaeho



suspendování. Odvolání ke Komisi nemá odkladný úinek, pokud nepiloíte svémístopísen prohláení dosvdující, e celá záleitost je vi Vámpostavena na politické diskriminaci mimo výjimek specifikovaných zákonem,pípadn e její píina spoívá v diskriminaci na základ Vaeho rodinnéhostavu nebo tlesného postiení.Pokud se odvoláte k editelství pot, nesmíte se zárove odvolat ke Komisi,dokud neobdríte rozhodnutí prvního stupn, ke kterému editelství dospje. Na

základ tohoto rozhodnutí si mete zvolit, zda chcete pokraovat v odvolání kvyím orgánm Poty nebo obrátit se pímo na Komisi. Nicmén pokud krozhodnutí o Vaem odvolání na prvním stupni nedojde do 60 dn od jehoobdrení, mete se rozhodnout stáhnout své odvolání k editelství pot aodvolat se ke Komisi.Pokud se odvoláte k editelství pot do 10 (deseti) kalendáních dn odobdrení tohoto rozhodnutí, nenabude Vae suspendování právní moci a doobdrení rozhodnutí o odvolání od krajského editele editelství pot. Dálepak, pokud se odvoláte k editelství pot, máte právo nechat se doprovázet,být zastupován a radit se se svobodn zvoleným zástupcem. Vám ani Vaemuzástupci nesmí být v niem bránno, nesmíte být nikým ovlivováni a nesmítebýt vystaveni nepípustnému nátlaku, diskriminaci nebo jakýmkoli odvetnýmopatením. Vám i Vaemu zástupci bude rovn poskytnuta oficiální lhta,

urená, k píprav Vaí obhajoby.Odvolání k editelství pot je moné podat kdykoli po obdrení tohoto dopisu,avak nejpozdji do 15 kalendáních dn od prvního dne Vaeho suspendování.Vá dopis musí obsahovat ádost o slyení nebo výslovné pání, e si slyeníneádáte. Odvolání zalete na následující adresu:Krajský editeleditelství pot Howard Street 631 San Francisco, Kalifornie 94106Pokud odvolání podáte pímo ke krajskému editeli nebo k vládní Komisi prozáleitosti státní sluby, zalete nám laskav podepsanou kopii odvolánízárove s podáním na editelství odboru státních slueb pi ministerstvustátních slueb nebo k vládní Komisi pro záleitosti státní sluby.Máte-li k uvedenému postupu jakékoli dotazy, obrate se laskav na Richarda N.Martha, zástupce vedoucího pro záleitosti státních zamstnanc na oddlenípro záleitosti státních zamstnanc, zamstnanc pot a kádrové politiky,

místnost . 2205, Federální budova, North Los Angeles Street 300, kdykoli odpondlí do pátku v dob od 8.30 do 16.00 hod.4EDITELSTVÍ POTVC: Oznámení o navrhovaném disciplinárním opateníADRESÁT: Henry ChinaskiPedbn Vám oznamujeme, e dolo k návrhu na Vae vyazení z potovnísluby, pípadn na pijetí takových jiných disciplinárních opatení, kterábudou uznána za pimená. Navrhované opatení je zva- ováno z hlediskaefektivity potovní sluby a nebude uplatnno díve ne po uplynutí 35(ticetipti) kalendáních dn od obdrení tohoto dopisu.Obvinní, vznesené proti Vám, a dkazy, na nich se toto obvinní zakládá:OBVINNÍ . 1

Jste obvinn z neomluvené absence v tchto dnech:25. záí 1969 - 4 hodiny28. záí 1969 - 8 hodin29. záí 1969 - 8 hodin5. íjna 1969 - 8 hodin6. íjna 1969 - 4 hodiny7. íjna 1969 - 4 hodiny13. íjna 1969 - 5 hodin15. íjna 1969 - 4 hodiny16. íjna 1969 - 4 hodin



19. íjna 1969 - 8 hodin23. íjna 1969 - 4 hodiny29. íjna 1969 - 4 hodin4. listopadu 1969 - 8 hodin6. listopadu 1969 - 4 hodiny12. listopadu 1969 - 4 hodiny13. listopadu 1969 - 8 hodin

Mimo výe uvedená obvinní bude pi stanovení rozsahu disciplinárního postihudále pihlédnuto k tmto záznamm o dívjích opateních proti Vaí osob:Obdrel jste výstrahu ze dne 1. dubna 1969 ohledn Vaí dívjí neomluvenéabsence.Dále jste obdrel oznámení o navrhovaném disciplinárním opatení ze dne 17.srpna 1969 ohledn Vaí neomluvené absence. Za toto provinní jste bylpotrestán uvolnním z výkonu sluby bez náhrady mzdy na dobu tí dn od 17.listopadu 1969 do 19. listopadu 1969 vetn.Na toto obvinní máte právo odpovdt bu osobn, nebo písemn (pípadnobojí), piem smíte být doprovázeni vámi zvoleným zástupcem. Vae odpov bymla být podána do 10 (deseti) kalendáních dn od doruení tohoto dopisu. Kesvé obhajob mete té piloit místopísen prohláení ohledn uvedenýchskuteností. Písemné odpovdi adresujte generálnímu editeli pot, Los

Angeles, Kalifornie 90052. Pokud potebujete k podání odpovdi více asu, budetento Vá poadavek zváen na základ Vaí písemné ádosti, dokládajícínezbytnost odkladu.Pokud si pejete odpovdt osobn, obrate se na Ellen Normellovou, vedoucípersonálního oddlení, pípadn na jejího zástupce K. T. Shamuse na telefonu289-2222.Po vyprení této desetidenní lhty budou ped pijetím koneného rozhodnutízváeny vekeré skutenosti související s Vaím pípadem, vetn Vámieventuáln podaných písemných odpovdí. Toto rozhodnutí Vám bude písemnpedáno. Pokud dojde k pijetí disciplinárního opatení, budete vyrozumni odvodech, je k tomuto opatení vedly.VI1Sedl jsem vedle mladé holky, která svj rozvrh moc neovládala.

"Kam pijde 2900 Roteford?" zeptala se m. "Zkus to hodit na tiaticítku,"odpovdl jsem jí. Oslovil ji vedoucí:"íkáte, e jste z Kansas City? Oba moji rodie se narodili v Kansas City.""Opravdu?" zeptalo se dve. Pak se obrátila ke mn:"Co takhle 8400 Meyers?" "Dej to na osmnáctku."Byla troku macatá, ale urit by mi dala. Nereagoval jsem. Na njaký as jsems enskými skoncoval.Vedoucí stál úpln tsn vedle ní: "Máte to do práce daleko?" "Ne.""Líbí se vám vae práce?" "Ale ano."Obrátila se ke mn:"Co takhle 6200 Albany?" "estnáctka."Kdy jsem skonil se svým koem, obrátil se vedoucí ke mn: "Chinaski,stopoval jsem vám u tohoto koe as. Trvalo vám to 28 minut."

Neodpovídal jsem."Víte, jaká je norma na jeden ko`?" "Ne, to nevím.""Jak dlouho tady pracujete`'" "Jedenáct let.""Vy tu jste jedenáct let a nevíte, jaká je norma?" "Pesn tak.""Tídíte tu potu, jako by vás to ani nezajímalo."Dve mlo ped sebou poád plný ko. Zaínali jsme je spolen."A to se pitom vybavujete tady s tou slenou vedle." Zapálil jsem si."Chinaski, pojte sem na chvilku."Stál ped plechovými schránkami a míil na n ukazovákem. Vichni úednícinajednou tídili stran rychle. Díval jsem se, jak horenat komíhají pravou



paí. Dokonce i ta macatá holka házela dopisy do pihrádek."Vidíte ta ísla namalovaná v rohu tídících schránek?" "Jo."Ta ísla urují, kolik dopis se musí roztídit za minutu.edesáticentimetrový ko musíte roztídit za 23 minut. O 5 minut jstepetáhl." Namíil ukazováek na tiadvacítku: "23 je norma.""Ta tiadvacítka vbec nic neznamená," ekl jsem. "Co tím chcete íct?""Chci tím íct, e el kolem njakej chlápek s plechovkou barvy a tu

tiadvacítku tam namaloval.""Ne, ne, ne, to je lety provená a pezkouená norma." Bylo to k nemu?Neodpovdl jsem."Napíu vám dtku, Chinaski. Tohle si zodpovíte."Vrátil jsem se a posadil se. 11 let! A neml jsem v kapse ani o cent víc, nekdy jsem sem poprvé piel. 11 let. I kdy kadá ta noc byla dlouhá, rokyletly stran rychle. Moná kvli tm noním smnám. Nebo kvli tomu, e jsemdlal toté poád a poád dokola. Se Stonem jsem aspo nikdy nevdl, co m vpítím okamiku eká. Tady se ádná pekvapení nekonala.Proletlo mi tch 11 let hlavou. Vidl jsem, jak ta práce lidi zabíjí. Jako byse rozpadali. Teba takový Jimmy Potts z Dorsey. Kdy jsem sem piel, byl todobe stavný chlap v triku. Ted z nho nic nezbylo. Dával si idli co nejník podlaze a opíral se, aby se mu nepodlomily nohy. Byl píli unavený, aby se

nechal ostíhat, a u 3 roky nosil stejné kalhoty. Koili si vymoval dvakráttýdn a chodil stran pomalu. Zavradili ho. Bylo mu 55. Ml jet 7 let dodchodu."Já to nezvládnu," íkával mi.Bu se rozplizli, nebo píern ztloustli, obzvlá pes zadek a pes bicho.To kvli tokrlátkm, neustále stejným pohybm a neustále stejným eem. A pakjsem tu byl já se svými závratmi a bolestmi paí, íje, hrudníku, celéhotla. Spával jsem celý den, abych byl do práce dostaten odpoatý. Kdy jsempiel, váil jsem 83 kilo. Te jsem ml 101. Vekerý pohyb obstarávala pouzevae pravá pae.2Veel jsem do kanceláe vedoucího disciplinárního oddlení. Za stolem tamsedl Eddie Beaver. Úedníci mu íkali "Pták Beaver". Ml piatou hlavu,piatý nos, piatou bradu. Byl celý piatý. A pikoval i se zamstnanci.

"Posate se, Chinaski."Beaver ml v ruce njaké papíry. Listoval v nich."Chinaski, trvalo vám 28 minut roztídit tiadvacetiminutový ko." "Proboha,nechte si ty kecy. Jsem unavený.""Coe?" "ekl jsem, abyste si nechal ty kecy! Dejte mi podepsat lejstro a jáse vrátím do práce. Nechce se mi to celé poslouchat.""Já tady jsem od toho, Chinaski, abych s vámi probral vá pestupek!"Povzdychl jsem si: "Tak dobe, pokraujte. Já si to poslechnu." "Musíme,Chinaski, dodrovat normy na produktivitu práce." "Jo."A kdy vy v produktivit zaostáváte, znamená to, e zbylou potu musí za vásroztídit nkdo jiný. Samozejm v pesasu.""Chcete íct, e já jsem zodpovdný za ty 3 a pl hodiny pesasu, který sevyhlaují skoro kadou noc?"

"Podívejte, vy jste roztídil tiadvacetiminutový ko za 28 minut. A v tom tocelé je.""Musíte to pece vdt líp ne já. Kadý ten ko má 60 centimetr. V nkterémje tikrát nebo i tyikrát víc dopis ne v jiném. Tídii se derou o takovýkoe, kterým íkají ,tuný`. Já si nevybírám. Nkdo to udlat musí. Alejediný, co o tom vdí lidi jako vy, je, e edesáticentimetrový ko se musíroztídit za 23 minut. Jene my do tch pihrádek neháeme ty koe, nýbrdopisy.""Ne, ne, ne, tahle norma prola pelivými asovými testy!" "Moná, e jo. Ikdy o tom pochybuju. Ale kdy u chcete lovku mit as, neposuzujte ho



podle jednoho koe. I slavnej pálka Babe se obas netrefil. Hodnote lovkapodle deseti ko nebo za celou noní smnu. Vy tu normu prost jen pouívátena to, abyste si podali lovka, co vám zrovna leí v aludku.""Dobe, Chinaski, svoje jste si ekl. A te budu mluvit JÁ: Tídil jste ko 28minut. Pro tentokrát to necháme být. Ale jestli vás pistihnou pi dalímneplnní normy, poenu vás ped DISCIPLINÁRNÍ KOMISI!""Tak jo, mu se jet na nco zeptat?" "Prosím."

"Dejme tomu, e dostanu lehký ko. Obas se mi to stane. Nkdy stihnu ko za 5nebo 8 minut. eknme, e ho roztídím práv za osm minut. Podle vaíprovené normy uetím pot 15 minut. Mu si tedy v rámci tch patnáctiminut zajít dol do kantýny na kolá se zmrzlinou, kouknout se chvíli na telkua pak se vrátit zpátky?""Ne! MUSÍTE SI OKAMIT VZÍT DALÍ KO A TÍDIT DÁL POTU!"Podepsal jsem papír, e jsem se podrobil vnitropodnikovému disciplinárnímuízení. Potom mi Pták Beaver podepsal propustku, napsal na ni as odchodu aposlal m zpátky k mému tokrlátku, abych dál tídil dopisy.3Obas se ale pece jen nco dlo. Jednoho chlápka chytli na tom samémschoditi, kde jsem jednou zstal zavený já. Pistihli ho s hlavou pod suknínjaké holky. Pak si zas jedna z holek z kantýny oficiáln stovala, e jí

smnový mistr a 3 tídii nezaplatili za orální sex. Holku a 3 tídievyhodili a smnového mistra peadili na místo obyejného vedoucího.potom jsem potu zapálil.Poslali m tídit potu tvrté tídy, kouil jsem pi tom doutník a sundávalhoru papír z valníku, kdy el najednou kolem jeden chlápek a povídá: "HELE,HOÍ TI POTA!"Rozhlédl jsem se. Bylo to tak. Vzal se malý plamínek a zvedal se jako tanícíhad. Zejm mi tam ped chvílí upadl kus hoícího doutníku."Do prdele!"Ohe se rychle rozrstal. Popadl jsem njaký katalog a na plocho jím tískaldo ohn. Létaly jiskry. Pálilo to. Sotva jsem jeden plamen zniil, vylehlodnkud dalí.Zaslechl jsem ní hlas: "Hej! Je tady cítit ohe!""NENÍ CÍTIT OHE," zajeel jsem, "CÍTIT JE KOU!" "Myslím, e radi odtud

vypadnu!""Tak jdi tedy do hajzlu," val jsem. "VYPADNI!"Plameny mi pálily ruce. Musel jsem zachránit potu Spojených stát amerických,reklamní kváry tvrté kategorie!Nakonec se mi podailo ohe zvládnout. Nohou jsem shodil celou hromadu papíruz valníku na podlahu a zalapal zbytky eavého popele.Piel vedoucí, aby mi nco ekl. Stál jsem tam s ohoelým katalogem v ruce aekal. Podíval se na m a el pry.Zaal jsem znova tídit svou potu tvrté tídy. Ohoelé vci jsem dávalstranou.Doutník mi mezitím vyhasl. U jsem si ho nezapálil.Zaaly m pálit ruce a já el k fontánce a stril si je pod vodu. Nepomohloto.

Vyhledal jsem vedoucího a poádal ho o propustku na oetovnu. Byla tam stejnásestra, která ke mn vdycky chodívala a ptávala se: "Co je s vámi, paneChinaski?"Kdy jsem k ní veel do kanceláe, zeptala se na toté znova. "Pamatujete sena m?" zeptal jsem se."Ale jist, vím, e vám nkdy bývalo v noci opravdu zle." "Jo," ekl jsem."ijí u vás poád jet ty eny?" zeptala se. "Jo. A k vám poád jet chodíchlapi?" "Tak, pane Chinaski, k vci. Co je vám?" "Popálil jsem si ruce.""Pojdte sem. Jak jste si je popálil?" "Záleí na tom? Jsou popálené."Ním mi je pokropila. Lehce se m dotkla jedním prsem. "Jak se to stalo,



Henry?""Byl to doutník. Stál jsem u valníku s potou tvrté tídy. Musel mi tamupadnout popel. Vylehly plameny."adro se o m znova otelo. "Nechte ruce v klidu, prosím vás!"Pak se na m pitiskla celým bokem a roztírala mi na ruce jakousi mast. Sedljsem na tokrleti."Co je s vámi, Henry? Zdáte se mi nervózní." "No... víte, jak to chodí,

Marto.""Já se nejmenuju Marta. Jmenuju se Helena." "Vezmme se, Heleno.""Coe?" "Chtl jsem se zeptat, za jak dlouho budou ty ruce v poádku?" "Meteje pouít okamit, pokud chcete.""Coe?" "Myslím u vás v tídírn."Omotala mi je kusem gázy. "Nesmíte pálit potu.""Nestála za to. Reklamní kváry." "Vechna pota je dleitá.""Tak dobe, Heleno."Pela ke svému stolu a já za ní. Vyplnila mi propustku. Velice jí to v tombílém epeku sluelo. Budu muset vymyslet, jak se sem dostat znova. Vimlasi, e si ji celou prohlíím."Tak, pane Chinaski, myslím, e u mete jít." "Ach ano, jist... Tak... vámza vechno dkuju." "Patí to k naí práci."

"Jist." O týden pozdji visely vude kolem cedule KOUENÍ ZAKÁZÁNO.Pracovníci smli kouit jen s popelníkem. Na výrobu jednotných popelníknajali njakou firmu. Popelníky byly pkné. Stálo na nich: MAJETEK VLÁDYSPOJENÝCH STÁT AMERICKÝCH. Vtinu jich zamstnanci rozkradli.KOUENÍ ZAKÁZÁNO.Já, Henry Chinaski, jsem vlastními silami dosáhl revoluní zmny potovníhosystému.4Pak se objevili njací chlápci a vyrvali kadou druhou fontánku s vodou."Co to sakra dlají?" ptal jsem se. Zdálo se, e to nikoho nezajímá.Byl jsem v oddlení s potou tetí tídy. el jsem za jiným úedníkem."Podívej!" ekl jsem. "Berou nám vodu!"Ohlédl se na vodní fontánku a pokraoval v tídní poty tetí tídy. Zkoueljsem to u dalích zamstnanc. iel z nich stejný nezájem. Nechápal jsem to.

Poádal jsem, aby k nám piel zástupce mého odborového svazu. S velkýmzpodním nakonec piel - Parker Anderson. Parker spával ve starém ojetémautomobilu a jedl, holil se a sral u benzinek, kde nezamykali záchody. Pokusilse kdysi udlat kariéru jako pasák, ale nevylo mu to. A tak skonil nacentrální pot, dal se do odbor a zaal chodit na odboráské schze, a se znj stal pedák. Brzy se dostal do pedsednictva podnikové organizace, a pakho zvolili místopedsedou."Co se dje, Hanku? Nepedpokládal bych, e zrovna ty m bude shánt, aby sisporadil s njakým éfem!""Nema mi med kolem huby, chlape. Odboráský píspvky platím skoro 12 let anikdy jsem nechtl sebemení blbost.""Tak dobe, co ti vadí?" "Jedná se o ty fontánky." "Take ti vadí fontánky?""Ne, do hajzlu, fontánky jsou v poádku. Jde o to, co s nima dlají. Podívej."

"Podívej? Kde?" "Támhle!" "Já nic nevidím.""To je práv ta sviárna. Tam bývala fontánka." "Take ji odmontovali. A co másakra být?""Hele, Parkere, jedna by mi nevadila. Jene oni odmontovali kadou druhoufontánku v budov. Kdy je nezastavíme te, za chvíli zanou zavírat kadejdruhej hajzl... a potom, kdo ví, co pijde potom...""Tak dobe," ekl Parker, "co po mn vlastn teda chce?" "Chci, abys hejbnulkostrou a zjistil, pro ty fontánky likvidují." "Fajn, stavím se zítra.""Koukej se stavit. 12 let odboráských píspvk, to je 312 dolar." Pítíden jsem musel Parkera vyhledat. Dvod ruení fontánek nezjistil. Ani dalí



den, ba ani ten následující. ekl jsem mu, e u m nebaví ekat. Dal jsem muposlední den.Piel za mnou o pestávce do kafetérie. "Tak, Chinaski, u to mám.""Ano?" "V roce 1912, kdy se tahle budova stavla...""1912? To je víc ne pl století! ádný div, e to tu vypadá jak v císaskýmbordelu!""Nech toho. Prost kdy se v roce 1912 tahle budova stavla, byl ve smlouv

dohodnutý uritý poet fontánek. Pi kontrole pota zjistila, e jich zdenainstalovali dvakrát víc, ne kolik tady mlo být podle pvodní smlouvy.""No dobe," ekl jsem, "komu me vadit dvakrát tolik fontánek? Kvli tomu sepece víc vody nevypije.""Jist. Jene ty fontánky pece jen troku vynívají. Zavazejí v cest."No a?""Práv. Pedstav si takovýho potovního zamstnance s njakým chytrýmadvokátem. Co kdy se takovej lovk o tu fontánku zraní? eknme, e ho kfontánce pimákne valník s tkými pytli plnými asopis.""U to chápu. Prost tady ta fontánka nemá být. Mohl by potu obvinit znedbalosti.""Správn!" "Tak jo. Díky, Parkere." "Rádo se stalo."Jestli si tu historku vymyslel, ekl bych, e za tch 312 dolar skoro stála.

V Playboyi tisknou daleko horí.5Zjistil jsem, e jedinou obranou proti tomu, abych se v mdlob nezítil dotídicích schránek, je as od asu vstát a projít se.Fazzio, vedoucí, který v té dob tuhle poboku ídil, m jednou uvidl, jakjdu k jedné z te vzácných fontánek."Hele, Chinaski, kdykoli se na vás podívám, tak se procházíte!" "To nic není,"odpovdl jsem, "kdy vidím já vás, tak se taky vdycky procházíte.""Jene u m je to souást práce. Chození patí k mé práci. Já to dlat musím.""Podívejte," ekl jsem, "u m je to taky souást práce. Já to taky musímdlat. Kdybych zstal na tom tokrlátku moc dlouho, spadnu na ty plechovýpihrádky, zanu jeet, bhat kolem dokola a budu prdelí hvízdat dixík a huboudtský ukolíbavky.""Dobe, Chinaski, tak na to zapomete."

6Jednou v noci jsem se vyplíil do kafetérie pro balíek cigaret. Kdy jsemzahýbal za roh, narazil jsem na známý obliej.Byl to Tom Moto! Chlápek, co jsem s ním slouil jako brigádník pod Stonem!"Moto, ty kurevníku!" ekl jsem. "Hanku!""Hele, zrovna jsem na tebe myslel! Jonstone jde tenhle msíc do dchodu. Pár znás mu pipravuje veírek na rozlouenou. Ví, jak vdycky rád chodil na ryby.Chceme mu koupit pramici. Teba by se ti líbilo pijít a hodit ho pes palubu,aby se utopil. Bude to u pkn hlubokýho jezera.""Jdi do hajzlu, já ho nechci ani vidt." "Ale já t zvu."Moto se tlemil od ucha k uchu. Pak jsem se mu podíval na koili: odznakvedoucího.

"Tome, to snad ne.""Hanku, mám 4 dcka. Musím je njak ivit." "To je v poádku, Tome," ekljsem.Otoil jsem se a el pry.7Nevím, co se to s lidmi stane. Já ml na krku výivný, poteboval jsem nachlast, na ini, kupovat si boty, koile, ponoky, vechny tyhle vci. Jakovichni ostatní jsem poteboval njaký ojetý auto, nco jíst, vechny tydrobné poteby kadodenního ivota.Jako teba eny.



Nebo den na dostizích.Kdy to jde jedno za druhým a nemáte jiný východisko, ani o tom nepemýlíte.Zaparkoval jsem pes ulici naproti Federální budov a ekal, a mi na pechodunaskoí zelená. Peel jsem na druhou stranu. Proel lítacími dvemi. Jakobych byl elezná pilina pitahovaná magnetem. Nemohl jsem s tím nic dlat.Kancelá byla v prvním pate. Otevel jsem dvee a uvnit byli vichnipohromad. Úedníci z Federální. Viml jsem si jedné holky, smutný pípad,

mla jen jednu ruku. Ta to mla na doivotí. Bylo to podobné, jako být starýochlasta jako já. Jak se mezi klukama íkalo, nkde prost musí pracovat.Take brali, co bylo. Moudrost otrok.Pila ke mn mladá ernoka. Byla dobe obleená a zjevn spokojená se svýmprostedím. Pál jsem jí to. Já bych se na jejím míst zbláznil."Prosím?" zeptala se."Já jsem potovní zamstnanec," ekl jsem, "a chci podat výpovd." Sáhla podpepáku a vytáhla stoh papír."Tohle vechno?"Usmála se: "Poradíte si s tím?""ádný strachy," ekl jsem, ,já to zvládnu."

8

Aby vás pustili, museli jste vyplnit víc papír, ne kdy vás pijímali.První stránka, kterou vám dali, obsahovala osobní dopis mstského generálníhoeditele poty.Zaínal takto:"Je mi osobn velice líto, e jste se rozhodl/a ukonit své zamstnání u potya... atd., atd., atd., atd."Jak mu to mohlo být líto? Vdyt jsme se vbec neznali. Pak tam bylo plnootázek."Nael jste porozumní u svých nadízených? Mohl jste se na n obracet?"Ano, odpovdl jsem."Ml jste pocit, e vae vedoucí njakým zpsobem ovlivují pedsudky virase, náboenství, sociálnímu prostedí, pípadn dalí podobné faktory?"Ne, odpovdl jsem.

A pak tam byla tahleta: "Doporuil byste svým pátelm, aby si nalizamstnání v potovní slub?"Samozejm, odpovdl jsem."Máte-li jakýkoli dvod ke stínosti nebo námty ke zlepení ohledn svéhozamstnání u poty, sepite je, prosím, podrobn na druhou stranu tohotoformuláe."Bez stíností, odpovdl jsem. Pak se má erná holka vrátila. "Vy jste uhotov?""Hotov." "Jet jsem nezaila, aby nkdo vyplnil papíry tak rychle."",Obratem,"` ekl jsem.",Obratem?"` protáhla. "Co tím myslíte?" "Chci se tím zeptat, jak to budedál." "Pojte, prosím, za mnou."Následoval jsem její zadek mezi psacími stoly a pepákami a skoro dozadu.

Njaký úedník m vyzval, abych se posadil.Chvíli si proítal noviny. Pak se teprve na m podíval:"Mu se vás zeptat, pro dáváte výpovd? Není to kvli tm disciplinárnímízením, která se proti vám vedla?""Ne." "Pro tedy chcete tu výpovd podat?" "Abych se mohl vnovat kariée.""Abyste se mohl vnovat kariée?"Podíval se na m. Za necelých 8 msíc jsem ml mít padesáté narozeniny. Bylomi jasné, co si myslí.

"Mohu se vás zeptat, o jakou se jedná ,kariéru`?"



"Dobrá, pane, eknu vám to. Lovecká sezona v mrtvých ramenech trvá jenom odprosince do února. U jsem celý msíc ztratil.""U jste ztratil msíc? Ale jste u nás jedenáct let.""Tak dobe, tak jsem ztratil jedenáct let. Tak je snad na ase, abych zaal stímsíním lovem v mrtvých ramenech jezera La Fourche." "Co budete dlat?""Lovit! Ondatry, nutrie, norky, vydry... mývaly. Potebuju k tomu jenompirogu. 20 procent z úlovku dávám za nájem pozemku. Za ondatí koich dostanu

dolar a tvrt, za norka 3 babky, 4 babky za hranostaje, jeden a pl dolaru zanutrii a 25 babek za vydru. Staený ondatry, asi ticet cenák dlouhý,prodávám po pti centech do fabriky, která vyrábí rádlo pro koky. Zastaenou nutrii dostanu 25 cent. Budu chovat prasata, kuata a kachny. Lovitsumce. Nic na tom není. Dál pak...""To je jedno, pane Chinaski, to u bude stait."Zaloil njaký papíry do psacího stroje a zaal zuiv psát.Pak jsem zvedl zrak, a stál tam Parker Anderson, mj odboráský pedák, starejdobrej Parker, co se holí a kalí po benzinkách, a culil se na m svýmdiplomatickým úsmvem."Ty dává výpovcí, Hanku? Já vím, e to hrozilo celejch jedenáct let...""Jo, jedu do Jiní Louisiany a dopeju si tam pár tutovek." "Copak tam dolemají dostihy?"

"Dlá si srandu? Fair Grounds je jedno z nejstarích závodi ve Státech!"Parker ml s sebou mladýho bílýho kluka - jednoho z onch neurotickýchztracenc -, jeho oi matnly vlahým závojem slz. Jedna velká slza v kadémoku. Neskutálely se. Bylo to fascinující. Zail jsem to u en, které pedemnou sedly a dívaly se na m tma samýma oima tsn pedtím, ne zeílely azaaly jeet, co jsem to za uráka. Chlapec evidentn upadl do nkteré z mnohaléek a dostal se do Parkerových osidel. Parker mu mohl zachránit místo.Chlap mi podal jet jeden papír k podpisu a pak jsem el ven. Kdy jsem kolemnho procházel, prohodil Parker: "Hodn tstí, staroui.""Díky, chlape," odpovdl jsem.Necítil jsem se vbec nijak jinak. Ale záhy jsem pochopil - jako lovk, kterýse rychle vynouje z hlubokého moe -, e mn hned zane trápení s jistýmtypem flám. Byl jsem jako ti zasraní Joyceini papouci. Po ivot v klecijsem vyrazil do volného prostoru jako stela pímo do nebes. Do nebes?

9Zaal jsem chodit po flámech. Byl jsem ím dál opilejí a pak u jsem byloralý poád jako zasranej skunk v oistci. Jednou v noci jsem si dokonce vkuchyni pitiskl na krk eznický n a pak jsem si pomyslel: Jen klid,staroui, teba to tvý dvátko chce zrovna s tebou do zoo. Zmrzlina,impanzi, tygi, ervenozelení ptáci a slunce, které jí zapadá za hlavou,slunce, které zapadá a opírá se ti do chmýí na vztyené pai, jen klid,staroui.Kdy jsem se probral, byl jsem u sebe v obýváku, plival jsem na koberec, típalcigarety o pedloktí a smál se na celé kolo. Úplný blázen. Rozhlédl jsem se auvidl, jak proti mn sedí jeden medik z nultýho roníku. Na konferennímstolku mezi námi leelo v obrovské domácí zavaovace lidské srdce. Vudekolem zavaeného srdce - které mlo po pedchozí majitelce visaku s nápisem

"Francis" - se povalovaly prázdné láhve od bourbonu a skotské, zm pivníchflaek, popelník a odpadk. Zvedl jsem jednu láhev a lokl si ábelské smsizvtralého piva s popelem. trnáct dní jsem nejedl. Dvemi proudil sem tamnekonený etz lidí. Konalo se u mne 7 nebo 8 divokých veírk, kde jsem seneustále doadoval: "Dejte mi napít! Dejte mi napít! Dejte mi napít!" Letljsem pímo do nebe; ostatní jen mluvili a navzájem se oahávali."Jo," ekl jsem tomu medikovi, "tak jaký má se mnou zámry?" "Stanu se tvýmosobním lékaem.""Dobe, doktore, tak zaprvé se postarejte o odstranní toho zatracenýholidskýho srdce, co se tady povaluje!"



"Ehm." "Coe? "To srdce tady zstane.""Podívejte, love, nevím ani, jak se jmenujete!" "Wilbert.""Take, Wilberte, nevím, co jsi za, ani jak ses sem dostal, ale vezme si,Francis` pkn s sebou!""Ne, ta zstane u tebe."Pak vzal svj doktorskej kufík a gumové obinadlo na pai a zmákl balonek aguma se nafoukla.

"Má tlak jako devatenáctiletej kluk," ekl mi."Jdi s tím do prdele. Hele, není to náhodou protizákonný, nechat jen tak volnpovalovat lidský srdce?""Vrátím se pro n. Ted se pkn nadýchnte!""Myslel jsem, e se z tý poty zblázním. A te si pijdete vy." "Bute zticha.Nadýchnout!""Já potebuju ooustat pknou mladou holku, doktore. To je celej mj problém.""Máte vyhozenou páte na trnácti místech, Chinaski. To s sebou nese úzkostnéstavy a koní to imbecilitou a asto ílenstvím.""Kecy!" ekl jsem...Nepamatuju se, kdy ten lovk odeel. Vzbudil jsem se u sebe na pohovceodpoledne ve 13.10, to by byla smrt, a bylo vedro a slunce se dralo potrhanýmiroletami, aby spoinulo na zavaovace uprosted konferenního stolku.

"Francis" se mnou zstala celou noc, naloená v alkoholickém láku, plovoucí vsliznaté extenzi mrtvé diastoly. Zazátkovaná ve sklenici.Vypadalo to jako peené kue. Myslím tsn ped peením. Pesn tak.Vzal jsem srdce a dal je do prádelníku a pikryl jednou roztrhanou koilí. Pakjsem el do koupelny a vyzvracel se. Opel jsem se obliejem o zrcadlo. Ztváe mi vude trely dlouhé erné chlupy. Najednou jsem se musel rychleposadit a vysrat se. Vylo ze m pkný, horký hovno.Zazvonil zvonek u dveí. Doutíral jsem si zadek, nco si hodil pes sebe a elke dveím:"Ano?" Stál tam mladík s dlouhými blond vlasy; které mu padaly dol pesobliej, a ernoská holka, která se poád smála jako ílená."Ahoj, Hanku!""Ahoj. Co jste vy dva za, chlapi?""Tohle je enská. Nepamatuje se na nás? Z toho veírku. Pinesli jsme ti

kytku.""Jasn, pojte dál."Veli s kytkou dovnit, bylo to jakési oranovoervené kolo na zeleném stonku.Mlo to vtí smysl ne spousta jiných vcí, a na to, e ta kytka bylapodíznutá. Nael jsem vázu, kytku dal do ní, vytáhl jsem demion s vínem apostavil ho na konferenní stolek."Ty se na ni nepamatuje?" zeptal se ten kluk. "íkals, e ji chce ooustat."Holka se zasmála."To je od vás milý, ale ted' ne.""Chinaski, jak to chce zvládnout bez poty?""Nevím. Teba t ooustám. Nebo t nechám, abys ooustala ty m. Do prdele,fakt nevím.""U nás na podlaze me pespat, kdy bude chtít." "Mu se dívat, jak

souloíte?""Samo." Popíjeli jsme. Zapomnl jsem, jak se jmenovali. Ukázal jsem jim srdce.Poádal jsem je, aby si tu píernou vc odnesli. Neodváil jsem se to vyhoditpro pípad, e by to ten medik poteboval zpátky ke zkouce nebo vrátit doknihovny na fakult nebo prost pro kadý pípad.li jsme do msta, podívali se na striptýz, pili, pokikovali a smáli se.Nevím u, kdo platil, ale myslím, e hlavn on, co bylo pro zmnu milý, a jáse nepestával smát a tisknout té holce zadek a stehna a líbat ji, ale nikdosi toho nevímal. Dokud máte prachy, existujete.Odvezli m zpátky a odeli spolu. Vrazil jsem do dveí, ekl jim sbohem,



pustil rádio, nael poloprázdnou láhev skotské, vypil ji, smál jsem se a bylomi dobe, konen jsem byl uvolnný a svobodný, pálil jsem si prsty onedopalky cigaret, pak jsem pistoupil k posteli, naklonil jsem se nad ni,podlomily se mi nohy a já padl na matraci a spal, spal a spal...

***Pilo ráno a já byl poád jet naivu. Teba bych mohl napsat román,

pomyslel jsem si.A tak jsem ho napsal.

charles bukowski - poštovní úřad

Documents