Rukopis architekta Aloise Daříčka staršího na Slovensku V seznamu českých architektů činných na Slovensku - pokud by takový se­

znam vůbec existoval - by se jméno Alois Daříček vyskytovalo hned dvakrát.

Otec s přívlastkem - starší, syn s přívlastkem - mladšL Oba se narodili na Mora­

vě, působili a zemřeli v Bratislavě; ostatky obou odpočívají v sousedících hro­

bech na bratislavském hřbitově ve Slávičím údolí_ Ač měli stejnou profesi, každý

se prosazoval samostatně. Nespolupracovali, ale také si nekonkurovali. Rozdíl­

ná specializace vylučovala rivalitu.

Věrný tvoři v� práci (,!

Alois Daříček starší se narodil 20. červ­na I 903 v Brníčku na Šumpersku, Původně se v Olomouci vyučil stolařem, ale pak se zaměřil jiným směrem. Po střední škole za­čal v letech 1929-1934 studovat architek­turu na pražské škole UMPRUM. S kvalifi­kaci akademického architekta zamířil do Bratislavy, kde se trvale usadil. Během bra­tislavského pobytu lze rozeznat dvě výraz­né, co do obsahu rozdílné etapy působení. V rozmezí let 1936-1950 byl zaměstnan­cem Technického odboru městského ma­gistrátu, od roku 1951 až do konce života pracoval ve Stavoprojektu. První dotyky s novým prostředím a později zejména ži­vot za druhé světové války provázela řada potíži. V letech 1934-1935, na úplném za-

čátku zaměstnanecké dráhy jako zaměst­nanec Policejního ředitelství se s nimi po­týkal v epizodickém, pro architekta nepříliš vábném zařazení projektanta objektů pro civilní obranu. Nepříjemnosti válečných let vyvrcholily v říjnu 1944: odbojářská aktivi­ta skončila ztrátou svobody.

K ilustraci Daříčkovy architektonické tvorby v představoprojektovém časovém úseku mohou sloužit projekty radnice v Bra­tislavě ( 19 3 5 ) , v II. etapě koupaliště na bra-

tislavském Tehelném poli ( 1937), starobinec v loka­litě Krásna Horka rovněž v Bratislavě ( 1941 ), obec­ná škola v Plaveckém Štvrtku (1941), 150 bytů v Bratislavě ( 1946) ... Snad nejznámějším v Bratislavě realizovaným návrhem je administrativní budova v Žabot()­vě ulici (1946), v níž, jak dokládá její historie, nacházejí zalíbení různé stranické aparáty, bez ohledu na ideologickou orientaci a nesmiřitel­nost postojů. Ať již z uvedených Daříčko­vých projektů vyčteme jakoukoliv- větší či menší- architektonickou hodnotu, důležité je poznání, že jej postavení magistrátního zaměstnance nedegradovalo na pouhého

úředníka, že si dokázal ucho­vat vědomí základního po-

mí realizoval. Soutěžil, pro­jektoval, tvořil.

Příchodem do Stavoprojektu, kde pak pracoval v různém zařazení, se před ním otevřel poslední úsek pracovní i životní pou­ti. Dle svědectví přímo z řad kolegů byl pro­spěšný "zejména jako výkonný projektant a vedoucí skupiny v ateliéru pro projekto­vání rekonstrukcí památkových objektů a historických jader měst" (J. štefanec). K nejreprezentativnějším pracím z oné éry patří zejména projekt úpravy barokního paláce ně-

kdejší Královské komory v Michalské ulici č. 1 v Bratislavě (navazoval na práci G.B .Mar tinelliho, F.A.Hillebrandta, F.Romische) pro potřeby Univerzitní knihov­ny (1954-1960), či rekonstrukce hraběcích zámků v Haliči (1956) a v Humenném

(1959). Smrt mu překa­zila dokončit projekt pa­mátkové obnovy biskup­ského chrámu Nanebe­vzetí Panny Marie v Rož­ňavě.

Za téměř jeden a půl tuctu let ve službách Sta­voprojektu - tam bylo projektování hlavním úkolem- vyšlo z jeho ru­kou mnoho projektů růz­ných stupňů, různého

poslání a jistě i nestejné kvality. často byly výsledkem kolektivního úsilí, v němž se au­torství občas dostávalo na pokraj anonymi­ty, ale ať je tomu jakkoliv, vznikaly v naději, že budou užitečné.

Akad.arch. Alois Daříček zemřel v Bra­tislavě 3. listopadu 1968 ve věku 65 let, aniž by byl kdy uplatnil nárok na důchod. V hektické atmosféře tehdejšího "horké­ho" podzimu, kdy se rozplývaly naděje rozkvetlé za Pražského jara, dramatická historická kulisa zastínila osudovost jeho

odchodu. Ze vzpomínek jeho spolupracov­níků však vyvstává obraz architekta, jenž nejen, že "zůstal věrný nejčestnější úloze architekta - tvořivé práci", ale že odvedl práci "svědomitou a úspěšnou", za kterou si zaslouží díky (J.Štefanec). Ve druhém svazku publikace Súpis pamiatok na Slo­vensku je nevtíravý, leč výmluvný důkaz, že povšimnutíhodnou, tudíž úspěšnou, re­alizovanou prací může být třeba malý ha­sičský dům (obec I:áb, 1940).

I:ubomír Mrňa Foto: V. Mrňavá, M. Križan

17

iJ.B lM-.lEJ•E.t>A I Jvz; . 1'/1! 1 i!Af!i �C!O.r d� _gl

���gm�������--��-��-�•••�B·��a�m������--�-����

Ve sféře zájmu architekta Aloise DaříčRa mladšího byla.Ji pomníková tvorba

\

Věžáky, školy, kino Alois Daříček mladší se narodil 1. července 1929 v Liboši nedaleko Olomouce. V tomtéž

roce jeho otec, Alois Daříček starší, začínal studovat architekturu na pražské UMPRUM.

Tenkrát asi sotva někdo tušil, že synek jednou půjde v otcových šlépějích. A on šel.

Vysokoškolská studia započal na Českém vysokém učení technickém v Praze, leč jakmile se vytvořily podmínky, vzal za vděk možností

· pokračovat ve studiu architektury v Bratislavě, kde utbyl vlastně doma, kde vyrůstal, kde rodi­na stále bydlela. V roce 1952 získal na Fakultě architektury· a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické diplom inženýra archi­tekta. Z praktických duvodů se za jeho jménem začíná zjevovat atribut �mladší�.

Prvním dotykem s praxí byla práce na územ­ním plánu Bratislavy (1952-1954). První štací nabízejíCí možnost řešení architektonických úko­lů by!Vojenský projektový ústav (1954-1956), poté následoval Stavoprojekt (1957-1968) a posléze družstevní projektdvá organizace Drupos, kde· mu svěřili post ředitele. Bylo mu pouhych 43 let, když ll. července 1972 v Brati­slavě .tragicky zahynul. Byl pohřben v sousedství ještě čerstvého ( 1968) otcova hrobu na hřbito­vě ve Slávičím údolí.

Projektové ústavy, .v nichž Ing. arch.

ADařiček působil, sídlily v Bratislavě, avšak Vojenský projektový ústav i Drupos měly celo­slovenskou plisobnost, tudíž i jeho projekty smě­řovaly do iokalit po celém Slovensku. Scítáním návrhU z jednotlivých, více či méně specialízova­nych pracovišť vyvstalo dílo s poměrněyestrou typologickou skladbou, ale i s kolísavou kvali­tou. K význačnějším nerealizovaný'm návrhUm patří úvopní projekt bratislavského Podhradí ( 195 6-19 58), generel památkové rezervace hra­du a podhradí v Bratislavě (1963-196$) a studie terasové obytné zástavby v Humenném ( 1966).

6

O šíři pracovního záběru však vypovídají zejmé­na uskutečněné návrhy. První - sídliště Krížna v Bratislavě-byl společnou prací se zkušenějším architektem RKrajíčkem (19 5 3-19 57). Budová­ní sídlišť bylo právě v kurzu, takže prakticky souběžně vznikly i Trenčínské Dlhé Hony ( 19 55). V padesátý'ch letech se stavebnictví kva­pem zprůmyslňovalo, a tak i on přispěl svou hřiv­nou: návrhem na pokusný' obytný dům na Kárlo­veské cestě v Bratislavě pomohl ověřjt vhodnost

uplatnění metody posuvného bednění pro byto­vou výstavbu (1957-1958). Novátorskou meto­

dou "montovaného betonu" se stavěly jím navr­

žené 14 podlažní věžové obytné domy v Bratisla­

vě hned na několika místech (1960-1963). Na­vrhl svobodárnu v Partizánském (1961-1966), školy v Trenčíně ( 19 55) i ve Vazovově ulici v Bratislavě ( 1962), kino v Nové Dubnici (1965-1967) -co navrhl, to se stavělo.

Ani pří zběžné rekapitulaci Daříčkových tvůr, čich aktivit si nelze nevšimnout příznivé shody okolností, .které v době příslušnosti do Stave­projektu znamenala možnost pracovat v ambici­ózním autorském kolektivu, názory i věkem spří-

zněnych architektu (Daříček, Konček, Skoček, Titl) na exkluzivních zakázkách (mj. již zmíně­né řešení zástavby bratislavského. Podhradí). "Jeho;, projekty z oné doby jsou většinou kolek­tivním dílem. Kolektivní charakter práce potvr-

. zují i pruvodní zprávy, publikované články či jiná autorská vyjádření, koncipovaná v množném čís­le. Kupř, časopiseckll'Pf<ilfl�����l:lj>��·wstav­by s použitím posuvného bednění "PD" (Karlo­veská cesta): "Vedení snlilio:Q.<:!osíci lepších vý­sledků v bytové výstavbě po každé stránce, zača­lijsme pracovat na novém zpusobu výstavby bytU

Vedle řešení architektonickych nebo urba­nistických úkolů přitahovala Daříčkův zájem i specifická oblast pomníkové tvorby • . Pomník

Janka Kráfa v Zlatých Moravcích (1962) či po­

mník padlým·· hrdinům'" ve Zvolenské�Slatině

(1967) patří ke zdařilým materializacím onoho,

nikoliv okrajového zájmu.

Ač ne naprosto jedinečná, nýbrž za jeho ži­vota ještě ne velmi častá skutečnost, že vyrůstal v rodině, kde již mohl stavět na otcpvě zkušenos­ti s povoláním architekta, mu.na.Slovenskqzajis7 tila určitou výlučnost mezi vrstevníky; a to nejen

::h��:=�:s�č;�re(s.gkým�.:�.· · ;i;i·� ·;�· �;ir��;��;:t�•lřb���: · · ........ '" ..

nou událostí byla,ješ�� . . H��!'>HŘ.? .. ,.,.". . . ,c .. ""'·'·"'"'�···· ... vým absolutoriem naprosto nernyslitelná - český student převzai ·v:·vsokoškolsk v Bratislavě, na R·l ovemsl[.e