Leopold I. (ţil v letech 1640–

1705) se měl jako čtvrtý syn

císaře Ferdinanda III. původně

věnovat církevní kariéře. Po

nečekané smrti následníka

trůnu Ferdinanda IV., který

zemřel dříve neţ jeho otec v

nedoţitých 21 letech na pravé

neštovice, se stal nakonec

právě Leopold dědicem

habsburské monarchie. Nebyl

dle svých současníků „stvořen

k moci“. Byl to člověk zboţný,

ale osobně nesnášenlivý, byl

vzdělaný a umění milovný.

Jeho současníci jej hodnotili

velice různorodě, mnozí si jej

dobírali pro jeho typicky

habsburský vzhled – Vídeňané

mu posměšně říkali "pyskatý

císař" pro jeho zvlášť výrazný

převislý dolní ret.

Kromě znalosti klasické latiny

Leopold I. plynně mluvil a psal

německy, španělsky a italsky,

z francouzštiny si však vědomě

neosvojil ani slovo. Bohuţel

neovládal ani češtinu, ani se jí

nezačal učit.

► Proč se pravděpodobně

Leopold I. nikdy úmyslně

nenaučil francouzsky?

Byl velkým příznivcem vědy.

Kromě genealogie habsburské

dynastie jej lákaly i nauky jako

mechanika, fyzika a chemie

(včetně alchymie). Zaslouţil se

o výstavbu dvorního divadla a

za jeho vlády se začala sláva

vídeňského „koňského baletu“,

svébytné drezúry ušlechtilých

lipicánů (1667).

Leopold I. proslul svou zálibou

v hudbě, sám byl aktivním

hudebníkem i skladatelem.

V jeho pozůstalosti se nalezlo

12. Habsburská monarchie po třicetileté válce

Zatímco ve Svaté říši římské se rakouským Habsburkům

nepodařilo po třicetileté válce upevnit si své postavení a jejich vliv

v této oblasti spíše slábnul, tak ve střední a v jihovýchodní Evropě

tomu bylo právě naopak. Po poráţce stavovské opozice

v rakouských i v českých zemích se Habsburkům podařilo v těchto

dědičných zemích prosadit pevnou absolutistickou vládu.

Svatá říše římská zůstávala i po roce 1648 politicky rozdrobeným územím – 360

států a státečků světských i duchovních. Za třicetileté války bylo navíc její území

velmi zpustošeno a o ţivot zde přišlo téměř 60 % obyvatelstva. V čele říše stál

sice římský sněm, jemuţ předsedal císař z rodu Habsburků, ale jeho pravomoc

byla značně omezena. K největším státům v říši, jejichţ postavení se po

vestfálském míru ještě posílilo, patřily zejména Sasko, Bavorsko a Braniborsko.

Které území získali vestfálským mírem Sasové? Kdo to byli kurfiřti?

Pro habsburskou monarchii neexistoval ţádný oficiální název,

označuje se proto nepřesně jako Rakousko, nebo habsburská

monarchie. Patřily k ní zejména dědičné země rakouské, české

království a Uhry. Značnou část Uher ale v této době okupovali

osmanští Turci, kteří představovali pro habsburskou monarchii aţ

do konce 17. století trvalé nebezpečí. Této situace vyuţívali velmi

často uherští magnáti k prosazování svých vlastních mocenských a

hospodářských zájmů.

Války s Turky

Turecké nebezpečí vyvrcholilo za vlády císaře Leopolda I.

(1657–1705), jehoţ skoro půl století trvající vláda byla vyplněna

téměř neustálými válkami. V roce 1683 se dostala turecká armáda aţ

k Vídni a hrozilo, ţe padne do jejích rukou. Obleţené metropoli

habsburské monarchie přispěchali na pomoc dobrovolníci téměř z celé

Evropy a díky nim se podařilo Vídeň nejen uhájit, ale donutit Turky

k ústupu zpět do uherských níţin. Tato poráţka znamenala konec

osmanské expanze v Evropě.

Největší zásluhu na poráţce Turků měl polský král Jan III. Sobieski a císařův švagr

Karel Lotrinský, kteří přispěchali se svými armádami obleţené Vídni včas na pomoc.

více neţ 250 skladeb, z toho

102 tance. Nemalé prostředky

věnoval na vydrţování dvorní

kapely. V sídelním městě se

prý dokonce říkalo: „Kdyby

veškeré úřady ve Vídni byly tak

osazeny a v takovém pořádku

jako dvorní kapela, byla by

Vídeň rájem na zemi, útulkem

spravedlnosti a všech jiných

ctností“.

Evţen Savojský (ţil v letech

1663–1736) ačkoliv se narodil

v Paříţi a vyrůstal na

francouzském dvoře, vstoupil

roku 1683 do sluţeb Habsburků

– úhlavních nepřátel Ludvíka

XIV. – a stal se jejich

nejslavnějším maršálem. V roce

1697 se mu podařilo zvítězit nad

osmanskou armádou v bitvě u

Zenty (v dnešním Srbsku). Právě

tato bitva definitivně ukončila

turecké výboje a donutila Turky

k uzavření mírové smlouvy

v roce 1699. Kromě konfliktu

s Turky (v dalších válkách

dobyl např. roku 1717 Bělehrad)

hájil poměrně úspěšně zájmy

Habsburků proti Francii i ve

válkách o španělské dědictví.

Úspěšné obraně samotné Vídně velel Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, vnuk

jednoho z popravených stavovských předáků na Staroměstském náměstí.

Kolik let uplynulo od této popravy? Co změnilo postoj rodiny Kaplířů ze

Sulevic k habsburské dynastii?

Díky válkám s osmanskou říší se do Evropy brzy rozšířila móda pití kávy, čaje a

kakaa, které muslimům nahrazovaly zakázaný alkohol.

Války s Turky na nějakou dobu ukončil v roce 1699 karlovický mír,

Habsburkové získali nazpět většinu území Uher, Sedmihradska a

Chorvatska.

Uherská povstání

Na území Uher nově dobytých na Turecku byli usazováni rolníci ze

Svaté říše římské, kteří měli zalidnit ty oblasti, které byly v důsledku

válek téměř liduprázdné. Výsady německých kolonistů spolu

s němčinou, kterou se snaţili Habsburkové zavést jako úřední jazyk,

vedly k dalšímu protihabsburskému povstání uherské šlechty, do jehoţ

čela se postavil tentokrát sedmihradský vévoda František II. Rákoczi

[rákóci] (ţil v letech 1676–1735). Habsburkové, kteří v té době vedli

vyčerpávající válku s Ludvíkem XIV. o tzv. španělské dědictví,

nedokázali povstání potlačit a naopak byli donuceni uzavřít s uherskou

šlechtou kompromisní szátmarský [sátmárský] mír (město Szátmár

se dnes nazývá Satu Mare). Uherští magnáti sice uznali dědičné

nároky Habsburků na uherský trůn, oplátkou ale získali náboţenskou

svobodu a byly jim zachovány jejich stavovské výsady.

František II. Rákoczi (na bankovce v hodnotě 500 forintů) představuje pro Maďary

dodnes jednoho z nejvýznamnějších národních hrdinů.

Zjistěte, jaký význam v maďarských dějinách mají další uherští šlechtici jako

např. Gábor Bethlen a Imrich Thököly.

Juraj Jánošík (ţil v letech 1688–1713) – na fotografii z filmu reţisérky Agnieszky

Hollandové z roku 2009 – patří k nejznámějším slovenským zbojníkům, který se

svojí druţinou působil v letech 1711–1713 jak na území dnešního Slovenska, tak i na

Karel VI. (ţil v letech 1685–

1740) byl posledním muţským

Habsburkem v čele podunajské

monarchie – po jeho smrti

nastoupila na zděděný trůn

jeho nejstarší dcera, Marie

Terezie.

Přehled habsburských

panovníků vládnoucích

v českých zemích v letech

1619–1740:

Ferdinand II. (1619–1637)

Ferdinand III. (1637–1657)

Leopold I. (165 –1705)

Josef I. (1705–1711)

Karel VI. (1711–1740)

► Jaké důsledky mělo

Obnovené zřízení zemské na

uspořádání pobělohorské

společnosti?

Moravě, ve Slezsku či v Polsku. Byl jedním z mnoha, kteří se rozhodli řešit stále se

zhoršující ţivotní podmínky (nárůst roboty, daní a dalších povinností) právě tímto

způsobem – tedy útěkem do hor a zbojem proti vrchnosti a bohatým.

Juraj Jánošík se stal lidovým hrdinou, příkladným bojovníkem proti panskému

útlaku, který dle pověsti „bohatým bral a chudým dával“. Stal se legendou, jehoţ

ţivotní příběh inspiroval mnoho nejen slovenských umělců.

Který anglický hrdina se proslavil stejně jako Jánošík?

Vyhledejte legendu o Jánošíkovi a zjistěte, jakými zázračnými vlastnostmi byl

obdařen a za jakých okolností byl chycen a na jaře 1713 v Liptovském

popraven.

Války s Turky, s uherskou šlechtou a v neposlední řadě

vyčerpávající války s Francií znamenaly pro české země neúměrné

daňové zatíţení. I přes ztrátu Horní a Dolní Luţice zůstávaly Země

koruny české nejrozsáhlejší a nejvyspělejší oblastí rakouské

monarchie, a proto největší díl nákladů na válečné konflikty nesly

právě ony. Ekonomické zatíţení provázela ztráta jejich politického

vlivu, všechny významné úřady sídlily ve Vídni.

Karel VI. a pragmatická sankce

Po kratičké vládě Josefa I. (1705–1711) nastoupil na trůn poslední

muţský potomek rodu Habsburků Karel VI. (1711–1740). I jeho

vláda byla vyplněna především boji s Turky. Po brzké smrti svého

jediného syna usiloval Karel VI. o prosazení tzv. pragmatické sankce

z roku 1713, která měla zajistit nedělitelnost habsburské říše a uznání

dědických nároků i pro ţenské potomky z rodu Habsburků. Trůn měla

zdědit jeho nejstarší dcera Marie Terezie. Zatímco ve své říši dosáhl

uznání pragmatické sankce celkem snadno, přijetí v okolních státech

stálo Karla VI. nemálo diplomatického úsilí i peněz. Záhy se mělo

ukázat, ţe zcela zbytečně.

České země po třicetileté válce

Změny na českém venkově

Hlavním hospodářským odvětvím i nadále zůstávalo zemědělství.

Zemědělská půda byla především majetkem šlechty a katolické

církve. Šlechtické pozemky byly dvojího typu. Na jedné části ţili

poddaní, kteří z půdy, jeţ dědičně obhospodařovali, platili šlechtě

daně. Na druhé části šlechtických pozemků tzv. panské půdě

pracovali poddaní v rámci tzv. roboty.

Zatímco ve sněmech jednotlivých zemí došlo ke schválení

pragmatické sankce (na obrázku titulní list v uherské verzi)

bez větších problémů (např. český sněm ji potvrdil v roce

1720, uherský v roce 1722 atd.), tak mezinárodní uznání

tohoto dokumentu bylo pro rakouskou diplomacii mnohem

obtíţnější – např. výměnou za uznání musel císař Karel VI.

zrušit rakouskou Východoindickou společnost se sídlem

v Ostende, která ačkoliv přinášela vídeňské vládě obrovské

zisky, tak se ukázala být pro britské, nizozemské a

francouzské obchodníky aţ příliš velkou konkurencí.

Na území kterého státu leţí Ostende a proč rakouská

Východoindická společnost sídlila právě v tomto městě?

Vývoj počtu obyvatel českých

zemí:

do roku 1618

Čechy 1 700 000

Morava 900 000

po roce 1648

Čechy 950 000

Morava 600 000

(Dějiny zemí Koruny české I.,

s. 276 )

► Vypočtěte, o kolik procent

klesl počet obyvatel v českých

zemích (tj. v Čechách a na

Moravě).

► Které důvody vedly k tak

dramatickému úbytku obyvatel

mezi uvedenými roky?

K jakým změnám na českém

venkově v reakci na to došlo?

► Proč mnozí učenci

kritizovali hospodářský systém

zaloţený na robotní práci jako

málo efektivní?

► Jaké důsledky mělo robotní

zatíţení na celkový stav

hospodářství?

► Které české slovo vzniklé

ve 20. století pochází

z označení nucené práce?

► Kdo se v Čechách a na

Moravě proslavil jako zbojník?

► Za která stará práva

Chodové bojovali?

► Kde leţí Chodsko a jak jeho

postavení změnilo trvalé

spojení českého království

s habsburskou monarchií?

Po třicetileté válce se ve zpustošené zemi značně sníţil počet

obyvatel, a tak se začalo nedostávat pracovních sil. To vedlo

k podstatnému nárůstu robot, protoţe stejnou práci pro vrchnost

teď muselo zvládnout méně lidí. Zatímco před válkou se

robotovalo zpravidla jen několik dní v roce, teď musel poddaný

chodit na robotu aţ tři dny v týdnu, v době ţní či jiných sezonních

prací mohl být povolán i častěji. Robotní povinnosti se netýkaly jen

práce v zemědělství, poddaní museli bezplatně pracovat i na

panských stavbách, cestách, v lesích, případně v manufakturách.

Kromě nárůstu pracovních povinností vůči vrchnosti se poddaní

jiţ nemohli bez jejího výslovného souhlasu volně stěhovat na jiná

panství. Tímto opatřením se mělo zabránit dalšímu úbytek

pracovních sil, které šlechta pro své hospodaření na svých

panstvích potřebovala. Poddaní tak byli pevněji připoutáni k půdě,

na které ţili, coţ se také někdy označuje jako nevolnictví. Souhlas

vrchnostenských úřadů byl vyţadován i v mnoha dalších případech

– např. u sňatků poddaných, nebo při výběru povolání jejich dětí.

Na českém venkově ţilo tenkrát několik vrstev obyvatelstva.

Bohatší sedláci museli na robotu dávat i potahy (koně, krávy), ale

mohli za sebe posílat vlastní čeledíny. Drobní rolníci museli

robotovat se svou rodinou sami, a navíc obdělávat vlastní políčka. O

nedělích a svátcích (a těch bylo hodně) se však pracovat nesmělo, na

to církev přísně dohlíţela. Úplně nemajetná chudina byla odkázána

na výdělek „na cizím“. Na vsi ţili i lidé osobně svobodní –

například zchudlí zemané, svobodníci, někteří mlynáři, kováři,

sklářští mistři nebo jiní řemeslníci.

Kromě roboty a pravidelné daně z půdy byli poddaní zatíţeni

placením řady dalších dávek a poplatků (např. z jarmarků, přívozů

a mýt, z várek piva, ze všech kancelářských listin atd.)., církvi pak

odváděli tzv. desátek.

Zhoršené postavení rolníků na venkově a časté spory

s vrchností vedly poddané k sepisování různých stíţností

adresovaných státním úřadům, či přímo panovníkovi, v případně

bezvýchodné situace i k útěkům z panství, či selským bouřím.

K největšímu povstání sedláků došlo v roce 1680, kdy proti

útlaku ze strany vrchností propuklo souběţně na různých místech

Čech mnoho vzpour poddaných. I přes to, ţe je podařilo vojsku

postupně potlačit, tak jejich vystoupení byla tak silná, ţe donutilo

vládu k prvnímu zásahu do vztahů mezi šlechtou a poddanými –

28. června 1680 vydal Leopold I. první robotní patent, který

omezil délku roboty na maximálně 3 dny v týdnu (šlechta však

toto nařízení často porušovala) a zakázal vybírání některých

dávek. Vzhledem k tomu, ţe patent pouze potvrdil stávající stav,

tak na dlouho situaci na venkově neuklidnil.

Z mnoha dalších rolnických nepokojů je nejznámější povstání

Chodů za „stará práva“ na Domaţlicku (1693–1695), jehoţ

průběh ve svém historickém románu Psohlavci popsal spisovatel

Alois Jirásek. V čele nespokojených Chodů stál Jan Sladký

Kozina, který byl po potlačení povstání proti pobělohorské

vrchnosti pro výstrahu ostatním v Plzni popraven.

Jan Sladký Kozina (ţil

v letech 1652–1695) na jednom

z četným romantizujících

vyobrazení.

Vrchnost a zvláště její úředníci

byli u poddaných velmi

neoblíbení, dokresluje to i

lidová písnička, která snad

vznikla původně na Berounsku,

ale během krátké doby se

rozšířila i jinam:

Ti sedláci ubozí,

což oni se navozí,

kamene, křemene:

bodejť pány čert veme!

Ten purkrabí parukář

sám největší pletichář,

bije nás jako ras,

zasloužil by sám provaz!

A ten šelma nešťastný,

ten šmaťhavý poklasný,

pro ten klas stíhá nás,

zasloužil by sám provaz!

Šafář, taškář vybraný,

od biřice vypraný,

sám co vzal a prodal,

nám sedlákům vinu dal.

(Petr Křivský – Věk

starý a nový, s. 52)

► Proč se od 2. poloviny 17.

století rozvíjela poddanská a

nikoli města královská?

„Lomikare!“ volal Kozina zvučným hlasem, jenž chvěl se posledním hlubokým

vzrušením a v tu chvíli zněl hrozně. Naposled mihla se červeň bledým lícem,

naposled oko vzplanulo.

„Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, kdo

z nás“V tom se velicí důstojník vzpamatoval. Obnažený kord jeho se zaleskl

vzduchem, kat podtrhl, a odsouzencův hlas umlkl. Jana Sladkého, nazvaného

„Kozina“, nebylo na živu. (Alois Jirásek – Psohlavci, s. )

Kdo byl Lomikar a jak podle pověsti zemřel?

Pobělohorská šlechta

Po třicetileté válce se šlechtický stav u nás výrazně proměnil.

V řadách domácí šlechty začali převaţovat cizinci, zejména

přicházející z rakouských, německých a románských zemí, kteří za

loajalitu a pomoc Habsburkům získali u nás statky a panství

konfiskovaná účastníkům stavovského povstání, z nichţ mnozí kvůli

svému nekatolickému vyznání trvale opustili české země.

Nově příchozí šlechta si na zakoupených panstvích budovala

reprezentativní zámecká sídla a ve větších městech okázalé paláce.

Ti nejbohatší pak část roku, zejména v zimě, pobývali ve Vídni

v blízkosti panovnického dvora.

Barokní zámek plnil kromě jiného i funkci hospodářského centra

panství. Zemědělskou činnost zajišťovaly panské dvory, k nimţ patřily

i sýpky, mlýny, mnohde pivovar. V centrech velkostatků zastupovali

šlechtu vrchnostenští úředníci, správci panství. Nákladný ţivotní

styl nutil šlechtu hledat nové zdroje příjmů. Mnozí z aristokratů

začali na svých panstvích zakládat manufaktury, rozšiřovat ve svých

lesích těţbu dřeva (včetně výroby dřevěného uhlí pálením v milířích),

podporovat další rozvoj rybníkářství či lihovarnictví, nebo provozovat

např. kamenolomy a cihelny. Šlechta usilovala dále i o rozvoj svých

poddanských měst, neboť z nich jí plynuly další příjmy.

Úpadek královských měst Královská města pozbyla po roce 1627 jakýkoliv politický vliv.

Městská samospráva byla podřízena přísné královské kontrole,

dozor nad městem vykonával králem jmenovaný rychtář –

hejtman, primátor, který zde dohlíţel i na veřejný pořádek.

Hospodářské postavení královských měst podlomilo kromě

válečných ztrát na majetku i na obyvatelstvu, vysokých dluhů či

úpadku řady řemesel i to, ţe Habsburkové města a jejich rozkvět

cíleně nepodporovali. Zatímco královská města stagnovala, některá

poddanská města zaţila dobu rozkvětu a díky podpoře své vrchnosti se

stala pro královská města i silným obchodním konkurentem – platí to

např. o Jindřichově Hradci v jiţních Čechách, který byl v 18. století

třetím největším městem po Praze a Kutné Hoře, o Liberci či

Rychnově nad Kněţnou na východě Čech.

Ţivot ve městě a uspořádání městské společnosti se od středověku

nijak nelišil. Základem výroby i nadále zůstávaly cechy, které se

prostřednictvím přísných pravidel, tzv. cechovních regulí, bránily

jakékoli cizí konkurenci. Tradiční cechovní výroba díky tomu

zaostávala za stále produktivnější manufakturní výrobou, nebyla

schopna uspokojit poptávku po novém a levném zboţí. Cechovní

výsady omezila císařská nařízení aţ ve 30. letech 18. století.

Nezměnila se ani vnější podoba většiny měst, ta zůstávala stále

Řada měst je díky zachovalosti

historického jádra součástí tzv.

městských památkových

rezervací.

► Zjistěte, která města ve

vašem okolí jsou takto

památkově chráněná.

► Co nahrazovalo v době

baroka dnešní číslování domů?

► K čemu ve městě slouţila

šatlava a kdo byli drábové?

► Co znamenalo ocitnout se na

pranýři?

► Jak se nazývá typ staveb (na

fotografii z náměstí v Poličce),

které vznikaly v centrech měst

jako poděkování za odvrácení

moru?

Antonín Koniáš (ţil v letech

1691–1760) se jako člen

jezuitského řádu věnoval

misijní činnosti, proslul jako

horlivý kazatel a vynikající

řečník. Byl odpůrcem české

reformace, přál si vytvořit

"nové" katolické Čechy.

Působil jako přední censor

knih. Roku 1729 vystavil v

Hradci Králové příručku pro

určení závadných Klíč kacířské

bludy k rozeznání otevírající,

k vykořenění zamykající.

Příručka (viz ukázka jejího

titulního listu) obsahovala

seznam závadných knih.

Nezavrhoval však všechny

knihy nekatolických autorů,

např. Komenského Brána

jazyků patřila k často

vydávaným jezuitským

učebnicím.

uzavřená v těsných hradbách. Mnoho městských staveb získalo nový

barokní ráz – týkalo se to zejména budov radnic či kostelů, který

v řadě případů určil vzhled měst aţ do současnosti. V mnoha městech

vyrostly nově rozsáhlé barokní chrámové a palácové komplexy, které

se staly jejich novou dominantou.

Hygiena zůstávala ve městech dlouho velmi primitivní, coţ napomáhalo

opakovanému šíření moru, tyfu, cholery a černých neštovic. Kromě těchto epidemií

byly největší metlou našich měst neustále se opakující poţáry, po nichţ často lehla

jejich značná část popelem. Většina měst měla sice tzv. hlásky – vedle radničních

věţí s ochozem plnily tuto funkci někdy i samostatné věţe, anebo věţe kostela,

které však byly v majetku města. Na nich dnem i nocí hlídkoval hlásný (míval tu i

malý byt), aby mohl včas upozornit na vznik poţáru, jehoţ rychlému šíření tehdy

lidé nedokázali většinou zabránit. Část domů byla v té době kryta doškovou

střechou, takţe případný poţár se ve městě velmi rychle šířil.

Z čeho je vyrobena došková

střecha?Zjistěte, zda město, v němţ

bydlíte, nebo město ve vašem okolí

postihly v minulosti nějaké poţáry a

jaké měly případně následky?

V této věţi kostela sv. Jakuba

v Poličce se nachází rodná světnička

Bohuslava Martinů, jehoţ otec kromě

svého ševcovského povolání

vykonával i práci pověţného. Jeho

hlavním úkolem bylo drţet stráţ proti

ohni ve dne i v noci.

Zjistěte, ve kterém oboru se tento

rodák z Poličky světově proslavil?

Osobitou skupinu obyvatel královských měst představovali Ţidé,

kteří i nadále ţili v ghettech, na jejich víru se nevztahovaly ţádné

zákazy, díky čemuţ si zachovali svou víru i svéráznou kulturu.

Přestupy na křesťanskou víru byly zcela ojedinělé. Ţidé nashromáţdili

velké jmění, byli totiţ výbornými obchodníky a bankéři, jako jediní

mohli půjčovat peníze na vysoký úrok, coţ katolická církev

křesťanům přísně zakazovala.

Rekatolizace

Katolická církev měla upevnit celistvost habsburské monarchie a

její jednotu. Rekatolizace u nás proběhla dvěma cestami. Jednou

z nich byla násilná rekatolizace prostřednictvím reformačních

komisařů doprovázených vojskem. Obvyklou metodou byly tzv.

dragonády, kdy se ve vesnici usadili vojáci, kteří nejen vyjídali, ale i

terorizovali obyvatele, dokud se nezřekli „kacířství“. Zvláštní komise

vyhledávaly tajné evangelíky, zabavovaly jim závadné knihy.

Nejlépe se v této činnosti uplatnili jezuité, svou horlivostí vynikal

mezi nimi především páter Antonín Koniáš.

Vedle těchto represivních metod se snaţila katolická církev získat

věřící i nenásilnou cestou, rozvinul se mariánský kult, konaly se

okázalé slavnosti a procesí, která měla působit zejména na city

věřících. Církev se soustředila také na výchovu mládeţe, kterou na

dlouhou dobu ovládli hlavně jezuité. V rámci posílení katolické

Mnoho ze zakázaných knih se

zachovalo jako tzv. libri

prohibiti ve zvláštních

odděleních klášterních

knihoven.

► Kdy byly v Čechách

uplatňovány podobné seznamy

zakázaných knih a jak je tomu

dnes?

► Co v češtině znamená libri

prohibiti?

Svatý Jan Nepomucký je

bezesporu jedním

z nejslavnějších českých

světců, je uctíván i v Latinské

Americe, znali jej i v daleké

Číně, a to zásluhou českých

misionářů, kteří se rozhodli

šířit křesťanskou víru daleko za

hranicemi Evropy.

► Co jsou atributy Jana

Nepomuckého?

►Za co byl kanonizován a

koho měl v českém prostředí

nahradit?

církve v Čechách vznikla i nová biskupství v Litoměřicích a

v Hradci Králové.

Za vlády Karla VI. byla u nás v podstatě rekatolizace dokončena.

Nová barokní zboţnost s sebou přinesla i svatořečení Jana

Nepomuckého (1729), o nějţ se velmi zasazovali především sami

Češi. Nový světec byl pociťován jako chlouba národa a jeho zastánce

před ústrky a obviňováním z kacířství. Zcela spontánně se

Nepomuckého kult rychle šířil po celé zemi (byl však uctíván i v

cizině) a světcovy sochy se staly neodmyslitelnou součástí naší

krajiny.

České baroko S rekatolizací k nám pronikala barokní kultura. Nový umělecký

směr u nás velmi brzy zdomácněl a postupně se přetvořil do osobité

podoby českého baroka. Barokní sloh zpočátku vyuţívala ke svým

účelům zejména katolická církev, podporovala výstavbu

velkolepých chrámů s nákladnou výzdobou, pořádala církevní

slavnosti. Stejně rychle se nový umělecký sloh ujal i v šlechtickém

prostředí, přispěl k tomu i příchod cizích šlechtických rodů

především z jiţní Evropy. Během 18. století se barokní sloh nakonec

uplatnil i v prostředí městském a venkovském.

Architektura

Barokní stavby se staly trvalou součástí českého prostředí,

barokní stavitelé uměli propojit stavbu s okolní krajinou. Právě

v této době byla postavena vedle velkých chrámových komplexů,

honosných zámků a paláců i celá řada kapliček, boţích muk, které

tvoří neodmyslitelný ráz české krajiny.

Barokní stavitelé k nám přicházeli ze zemí, v nichţ byl jiţ barokní

styl ve své vrcholné fázi, mnozí z nich se v českých zemích usídlili

natrvalo – takovými byli např. italští architekti Carlo Lurago [karlo

lurágo] (ţil v letech 1615–1684), který se spolupodílel na stavbě

praţské jezuitské koleje v Klementinu, a Francesco Caratti

[frančesko karaty] (ţil v letech 1615/1620–1677) – autor základní

podoby Černínského paláce na Hradčanech (v současnosti zde sídlí

ministerstva zahraničních věcí).

Klementinum (na dobovém vyobrazení) je hned po Praţském hradu druhou

nejrozsáhlejší stavební památkou v Praze – jezuitská kolej vznikla v letech 1653–

V dnešní době je zámek

v Tróji součástí expozic

Národní galerie.

► Zjistěte, která díla NG jsou

zde vystavena?

► Který významný komplex

se nachází poblíţ tohoto

letohrádku?

Císař Leopold I.

v divadelním kostýmu.

Pohled na část maškarního

sálu na zámku v Českém

Krumlově.

1726 na ploše dvou hektarů a zahrnovala kromě učeben a rozlehlých sálů i tehdy

jednu z největších knihoven. Kromě prostor k výuce se zde nacházely

také hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla, součástí

komplexu bylo i několik významných chrámových staveb (např. kostel sv.

Salvátora, sv. Klimenta aj.)

K čemu slouţí tento rozsáhlý komplex v dnešní době?

Zjistěte, v jaké souvislosti se mluví „o Klementinu“ v televizních

předpovědích počasí?

Barokní zámek nebyl jen obydlím, ale i společenským i kulturním centrem.

Nesměla v něm chybět kaple, bohatá knihovna, rozlehlá jídelna, taneční sál, salóny

a dámské budoáry. Typická jsou nádherná schodiště, umoţňující slavnostní

ceremoniály. K ţivotu zámeckého panstva neodmyslitelně patřily hostiny, četné

zábavy a plesy, které se neobešly bez zámecké kapely.

Novým prvkem byla zámecká divadla. Takové divadlo bylo zřízeno například

v Jaroměřicích nad Rokytnou nebo v Českém Krumlově, nejprve ve velkém sále a

později jako samostatná budova. Zámečtí páni si ve svých divadlech drţeli vlastní

herecké soubory, nejednou hrávala i sama šlechta.

Oblíbenou kratochvílí panstva byly vyjíţďky kočárem či na koních a hlavně hony –

na tehdy ještě hojné zajíce, baţanty a koroptve – anebo divoké štvanice na vysokou

zvěř či lišky. Významné místo zaujímal zámecký park, obvykle francouzského typu

s hvězdicovou sítí cest, fontánami, alegorickými sousošími a uměle tvarovanými

keři či stromy. S parkem býval zámek velmi úzce spjat – většinou elegantním

schodištěm a širokými prosklenými „francouzskými“ dveřmi. Baroko vůbec

hluboce, ale citlivě zasahovalo do krajiny a dotvářelo ji. Okolo cest vedoucích

k zámku či mezi význačnými objekty byly vysazovány dlouhé aleje s dalekými

průhledy, v parcích, ale i ve volné krajině byla budována umělá jezírka, terasy.

Zároveň se barokní architektura dokázala přirozeně přizpůsobit přírodním

podmínkám, charakteru krajiny.

Počátkem 18. století dosáhlo baroko v českých zemích svého

vrcholu. K nejvýznamnějším architektům tohoto období se řadí

Johann Bernhard Fischer z Erlachu [fišer] (ţil v letech 1656–

1723), Giovanni Santini [dţovany santyny] (ţil v letech 1677–

1723), tvůrce tzv. barokní gotiky, a zejména rodina Dienzenhoferů

[dýncenhófrů], otec Kryštof Dienzenhofer (ţil v letech 1655–

1722) a jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer (ţil v letech 1689–

1751). Z dílny otce a syna pochází významný malostranský chrám

sv. Mikuláše. Ze stejné doby pochází i dílo Františka Maxmiliána

Kaňky (ţil v letech 1674–1766), stavitele hvězdářské věţe

v praţském Klementinu a tvůrce barokních zahrad Vrtbovského a

Černínského paláce.

Rodina Diezenhoferů v Praze zcela zdomácněla, Kryštof Diezenhofer byl od

roku 1689 praţským měšťanem, jeho syn Kilián Ignác se v Praze dokonce

narodil.

► Připravte si ve skupinách

obrazového průvodce po

stavební činnosti rodiny

Diezenhoferů v Čechách.

Sochařská výzdoba Kuksu

byla svěřena Matyáši Bernardu

Braunovi – na objednávku

hraběte Šporka vytvořil dvě

řady alegorických soch

znázorňujících dvanáct

Ctností a dvanáct Neřestí:

Lakomství

Víra

► Najděte na obrázku typické

znaky, podle kterých lze

rozpoznat o jakou neřest, či

ctnost jde.

Jednou z nevýznamnějších barokních památek, na jejíţ výstavbě se podíleli otec a

syn Diezenhoferové, je malostranský chrám sv. Mikuláše (viz na následující

fotografii).

Výtvarné umění

Barokní sochařství a malířství bylo součástí architektury, sochy i

malby tvořily vnější i vnitřní výzdobu staveb. Současně vznikala

sochařská a malířská díla jako zcela samostatné umělecké výtvory.

Na náměstí mnoha měst vyrostly mariánské nebo morové sloupy,

před kostely, u cest, či v palácových zahradách stála samostatná

sochařská díla, případně celé aleje soch. K nejznámějším barokním

galeriím patří sochařská výzdoba Karlova mostu v Praze nebo

soubor alegorických soch na terasách špitálního areálu v Kuksu.

Barokní sochaři dokázali zachytit nejen pohyb, ale i hluboké emoce.

K nejvýznamnějším sochařům v počáteční fázi baroka patří Jan

Jiří Bendl (ţil v letech 1620–1680), autor sochy sv. Václava, která

kdysi stávala na praţském Václavském náměstí, dnes je umístěna na

Vyšehradě. Ve vrcholném baroku se proslavili Ferdinand

Maxmilián Brokof (ţil v letech 1688–1731), tvůrce několika

sousoší na Karlově mostě, a především Matyáš Bernard Braun (ţil

v letech 1684–1738), z jehoţ dílny pochází celá řada významných

soch a sousoší, nejen na Karlově mostě, ale i v Kuksu a na mnoha

dalších místech.

Zatímco význační stavitelé k nám většinou přicházeli z ciziny,

mezi malíři se výrazně prosadili i domácí umělci. Jedním

z nejvýznamnějších raně barokních českých malířů 17. století byl

Karel Škréta (ţil v letech 1610–1674), který vynikl zejména jako

portrétista. Vrcholem barokního malířství je tvorba Petra Brandla

(ţil v letech 1688–1735). Jeho současníkem a vyhledávaným

portrétistou byl Jan Kupecký (ţil v letech 1667–1740). Významnou

roli měla v malířství nástěnná malba, v níţ vynikl zejména Václav

Vavřinec Reiner (ţil v letech 1689–1743) [rajner], jehoţ fresky

zdobí celu řadu významných kostelů, ale i paláců a zámků.

Světovou proslulost získal emigrant Václav Hollar (ţil v letech

1607–1677), vynikající grafik působící hlavně v Anglii, jeho

grafické listy vynikají přesností, vzácnou čistotou výrazu a jemností.

Hudba

V pozdním 18. století se zrodilo rčení, ţe Čechy jsou konzervatoř

Evropy, nebo se říkalo „co Čech to muzikant“. Výborní hudebníci

Kostel hrál v ţivotě barokního člověka nezastupitelnou roli.

Účast na bohosluţbách o nedělích a svátcích patřila

k povinnostem dobrého katolíka, stejně jako jednou do roka

dojít ke zpovědi. Zpověď a pokání byly předpoklady pro spásu

duše, navíc evidence zpovědí slouţila státu jako kontrola pravé

víry věřících. Kostel byl i místem osvěty, kazatelé v něm

informovali o dění v zemi, kárali je za různé prohřešky a radili

jim, jak si poradit s různými ţivotními problémy.

V chrámovém prostředí mohl člověk také vnímat krásu umění

– prostředí kostela bylo komplexním uměleckým dílem,

výsledkem práce architektů, sochařů, malířů i hudebníků.

► Pokuste se zjistit, co italské

označení „il divino Boemo“

znamená v češtině.

► Které Michnovy skladby

jsou známé dodnes?

Slovníček pojmů:

genealogie – nauka o

rodokmenech

loajalita – věrnost, oddanost

kanonizace – svatořečení,

prohlášení za svatého

magnát – označení pro

bohatého uherského šlechtice

rekatolizace – návrat ke

katolické víře

represe – útisk, útlak,

organizované násilí

Knihovnička:

Alois Jirásek – Psohlavci,

Temno Václav Kaplický – Kladivo na

čarodějnice Jiří Mikulec – Leopold I.: ţivot

a vláda barokního

Habsburka

Jiří Šotola – Tovaryšstvo

Jeţíšovo Vít Vlnas – Sláva barokní

Čechie: umění, kultura a

společnost 17. a 18. století,

Jan Nepomucký, česká

legenda

Filmotéka:

Kladivo na čarodějnice – reţie:

Otakar Vávra (1969)

byli v Čechách jiţ od konce 17. století, ale uplatnění nacházeli

zejména v cizině. K nejslavnějším českým rodákům působícím

v Itálii patřili Bohuslav Matěj Černohorský (ţil v letech 1684–

1742) a především Josef Mysliveček (ţil v letech 1737–1781),

přezdívaný Italy „il divino Boemo“, jehoţ hudba ovlivnila i tvorbu

Wolfganga Amadea Mozarta. Na dvoře saského kurfiřta vynikl zase

Jan Dismas Zelenka (ţil v letech 1679–1745).

Hudba byla neoddělitelnou součástí barokního ţivota, zněla

v chrámech při bohosluţbách, na mnoha zámcích byly zřizovány

dvorské kapely. Umělecká tvorba často vznikala pod vlivem

lidových písní. To je patrné zejména v tvorbě Adama Michny

z Otradovic (ţil v letech 1600–1676), varhaníka z Jindřichova

Hradce. Vysoké úrovně dosáhla česká barokní hudba také v tvorbě

Pavla Josefa Vejvanovského (ţil v letech 1639/1640–1693),

činného ve sluţbách olomouckého biskupa.

Literatura

Česká literatura doby baroka se dost jednostranně soustřeďovala

především na duchovní díla (duchovní poezie, kázání). Významným

autorem té doby byl historik Bohuslav Balbín (ţil v letech 1621–

1688), příslušník jezuitského řádu, velký český vlastenec, psal

výhradně latinsky jako většina vzdělanců té doby. Vedle učené

latinské tvorby vznikla celá řada významných českých uměleckých

literárních děl. K nejznámějším patří sbírky lyrických písní Adama

Michny z Otradovic, v nichţ je ve vzácném souladu slovo

s hudbou. Typicky barokním českým básníkem byl Bedřich Bridel

(ţil v letech 1619–1680), jezuita, misionář, autor skladby Co Bůh?

Člověk?

Otázky a úkoly:

1. Jaké bylo postavení habsburské monarchie v Evropě po roce

1648?

2. Jaké byly vztahy mezi rakouskými Habsburky a Osmanskou říší

v 2. polovině 17. století? A jak to ovlivnilo postavení Uher v rámci

habsburské monarchie?

3. Jaké problémy měla vyřešit pragmatická sankce z roku 1713?

4. K jakým změnám došlo na českém venkově a ve městech po

třicetileté válce?

5. Co měl vyřešit robotní patent z roku 1680?

6. Co bylo cílem rekatolizace a jaké nástroje k tomu byly

pouţívány?

7. Jak ovlivnilo baroko ráz české krajiny?

8. Zjistěte, kde se v okolí vaší školy či trvalého bydliště nacházejí

nějaké kapličky, boţí muka, kříţové cesty apod. O nalezených

menších církevních stavbách vytvořte fotodokumentaci a stručnou

charakteristiku včetně zhodnocení vlivu daných staveb na nejbliţší

okolí.

9. Vytvořte přehled významných barokních staveb v Čechách a na

Moravě včetně jejich stručného popisu.

10. Kteří čeští barokní umělci se proslavili i za hranicemi českých

zemí?