UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ

OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Zobrazení Smrti Panny Marie

v umění českého středověku

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Jitka Pazderová

Vedoucí práce: doc. PhD. Ing. Pavol Černý

OLOMOUC 2014

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedené

literatury a pramenů.

V Olomouci dne 7. května 2014

Jitka Pazderová

Poděkování

Především děkuji vedoucímu této bakalářské diplomové práce doc. PhD. Ing.

Pavolu Černému za cenné rady, připomínky a motivující přístup. Můj dík patří

také mé rodině za podporu a trpělivost. Především Daně Pazderové za ochotu

pročítat tyto texty i za čas, který u nich strávila. V neposlední řadě také mým

přátelům za velkou podporu a jejich víru v dokončení práce.

Obsah:

1. Úvod ………………………………………………………………..………… 1

2. Apokryfní texty ………………………..….…………………………………. 2

3. Ikonografie Smrti Panny Marie ……………………………………………. 7

3.1 Zvěstování Smrti Panny Marie …………………………………………… 7

3.2 Přijímání svátosti Panny Marie …………………………………………... 8

3.3 Smrt Panny Marie ………………………………………………......……. 8

3.4 Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu …………………….……..…. 10

3.5 Uložení do hrobu ………………………………………………….…….. 11

4. Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku …………… 12

4.1 Smrt Panny Marie ………………………………………………………. 13

4.2 Poslední modlitba Panny Marie ………………………………………… 25

5. Závěr ……………………………………………………………………...… 36

Poznámky …………………………………………………………………….... 39

Summary ………………………………………………………………………. 47

Prameny a literatura ………………………………………………….………. 48

Seznam vyobrazení …………………………………………………….……… 58

Přílohy:

I. Katalog

II. Obrazová příloha

III. CD-ROM s rozšířenou obrazovou přílohou

1

1. Úvod

Panna Marie je bezesporu nejvíce uctívanou

a nejčastěji zobrazovanou světicí. Přesto nebyla

doposud publikována práce v českém jazyce zaměřená na

ikonografii Smrti Panny Marie i když je na našem území

hojně frekventovaná. Tomuto tématu se věnovali čeští

badatelé pouze v souvislosti s konkrétními díly českého

středověkého umění. Vycházeli z bohaté, zvláště německy

psané, literatury, jež se zabývá ikonografií.1

Tato předkládaná bakalářská diplomová práce si

klade za cíl pojednat o zobrazení Smrti Panny Marie

v jeho tradičním schématu byzantinizující Koimesis

a neopomene ani typ Poslední modlitby.2 Následně

postihne jejich vývoj v umění českého středověku. Na

tento úkol se zaměřím v dominantní části práce. Této

samotné kapitole předchází pojednání zabývající se

apokryfními texty, z kterých vyobrazení vychází,

pozornost věnuji také ikonografii scén předcházejícím

i následujícím Smrti Panny Marie. Součástí bude

i komparace s mladšími a soudobými díly téhož námětu

v evropském, zvláště pak středoevropském umění.

Základ práce tvoří chronologicky uspořádaný

katalog osmdesáti tří středověkých děl české

provenience s vyobrazením Smrti Panny Marie a to bez

ohledu na médium, ve kterém je dílo vytvořeno. Součástí

obrazové přílohy jsou i příklady scén vztahujících se

k posledním dnům Panny Marie a následujícím dnům po

její smrti3 z evropského staršího i soudobého umění

připojené na CD-ROM.

2

2. Apokryfní texty

Vyprávění o posledních dnech Panny Marie, její

samotné smrti a líčení následujících událostí nenajdeme

v bibli,4 přesto v ní lze nalézt několik míst, z nichž

vyčteme o Božím předurčení Mariina vítězství nad

smrtí,5 jež vyplývá už z jejího spojení s Kristem,

jakožto Matky Boží.

Pro východní církev je typické používání řeckého

slova „Koimesis“, které můžeme přeložit jako spánek.6

Na západě se mluví o „Dormitio Beatae Virginis Mariae“

tedy o Zesnutí blažené Panny Marie.7

Téměř celá čtyři století byly příběhy o Smrti

P. Marie zapomenuty, až biskup Epifanius ze Salaminy

(† 430) toto téma znovu otevřel, když roku 377

prohlásil, že nemůže s určitostí říct, jak P. Marie

zemřela a kde se nachází místo jejího hrobu.8 Příběhy

o Smrti P. Marie známe z apokryfních textů,9 které

vznikaly od konce 5. století. Tehdy nastal vzestup

mariánského kultu v lidové zbožnosti, umění

a homiletice. Politicky kult podporovala byzantská

zbožná princezna a pozdější císařovna Aelia Pulcherie,

jejíž oddanost Bohorodičce podpořil patriarcha Proklos

Konstantinopolský.10 Dramatický nárůst mariánské víry

poté probíhal ve východní církvi v průběhu 5. a 6.

století. Rozvíjející se víra v Mariino Nanebevzetí

(Assumptio)se stala nepochybně oblíbenou právě proto,

že nabízela útěchu skrze víru ve spásu, neboť samotná

P. Marie byla také člověkem. V 6. století byl svátek

Památky Panny Marie oficiálně přejmenován na „Dormitio“

(Zesnutí matky Boží), a na konci tohoto století převzat

také západní církví.11 Tento příběh o „Dormitio“

12 byl

později přísněji teologicky zpracován a rychleji šířen

kázáním. Důvodem, proč se tak stalo, byl nepochybně

3

strach ze smrti,13 který se měl překonat tím, že se

P. Marie popisovala jako klidná i při své smrti a spása

tak byla přislíbena všem, jež zemřou ve víře.

Představy o tom, co se děje s duší po smrti, se

v raném křesťanství různily. Ve 4. století si syrští

spisovatelé Aphrahat a Ephrem představovali duše i těla

mrtvých jako „spící“ pod zemí až do konce věků.14

Naopak Klement Alexandrijský a Ambrož Milánský chápali

smrt jako zasloužený odpočinek pro věřící lid.15

V průběhu 4. a 5. století se chápání smrti a představa

osudu duše po smrti stala ještě děsivější záležitostí,

neboť duše podle dobové víry sváděla po smrti boj

s ďábelskými bytostmi, které ji chtěli svrhnout do

zatracení a pokud by se jim to povedlo, čekalo by ji

věčné zkoušení a mučení démony za své hříchy.16 Také

představa Božího soudu za hříchy spáchané za života

přinášela jistě značnou nejistotu. To vedlo k tomu, že

se kladl důraz na dobrý život bez hříchů, ve víře

a pokání.17 Právě tato rozdílná a mnohdy děsivě znějící

učení vedla k tomu, že příběh Mariina „Dormitio“ byl

v 6. století rozvíjen, liturgicky slaven, a teologicky

interpretován.

Vůbec první datovaná zmínka o oslavě Mariiny smrti

a jejího Nanebevzetí pochází ze syrských kostelů

z konce 5. století. Tento příběh vypráví, že potom, co

Marie zemřela a její tělo spočinulo u Olivetské hory za

přítomnosti Krista a dvanácti apoštolů, duše prošla

přes podsvětí, kde utěšila patriarchy a proroky, kteří

následně spolu s ní vstoupili do Božího Království, kde

byla Marie korunována Královnou nebes (Regina Coeli).18

V 11. století Petr Damiánský označil P. Marii za

prostřednici spásy skrze níž lze dojít ke Kristu.19

Další zdroj představují syrské texty uložené

v Britském muzeu a datované do druhé poloviny

4

5. století. Marie zde zemře, Kristus přijme její duši

a tělo je pohřbeno za přítomnosti apoštolů. Poté jej

přenesou andělé do ráje a pohřbí pod Strom života, kde

čeká na konečné vzkříšení u Posledního soudu.20

Řecké

texty z konce 5. nebo počátku 6. století obsahují

mnohem obsáhlejší popis Mariiny smrti a pohřbu.21

Příběhů, ve kterých se líčí Mariina smrt se

dochováno velké množství,22 přičemž mezi nejznámější

patří tyto: Slovo svatého Jana Teologa o zesnutí svaté

Bohorodičky,23 Vyprávění Josefa Arimatejského

o Nanebevzetí blažené Panny Marie,24 De Transitu beatae

Mariae Virginis připisované Pseudo-Melitonovi ze Sard

převyprávěném Řehořem Tourským25 a Legenda Aurea (Zlatá

Legenda).

Příběhy se v mnohém shodují: P. Marie je po dvou

letech od Nanebevstoupení Krista předem upozorněna, že

zemře. Tuto zprávu jí doručí anděl26 poslaný Kristem

spolu s informací o přesné hodině smrti a palmovou

ratolestí z ráje, jež má být poté nesena v pohřebním

průvodu. Marie se poté modlí za to, aby jí bylo dopřáno

zemřít v kruhu apoštolů a svých blízkých.27 Když se

zvěst o Mariině nadcházející smrti roznese mezi

Jeruzalémský lid, je hojně navštěvovaná s prosbami

o uzdravení nemocných.28 Poté odejde v doprovodu tří

panen29 do Betléma, kde za ní podle Zlaté legendy jako

první přiletí na oblaku Jan Evangelista, který se právě

nacházel v Malé Asii (Efezu).30 Marie Janovi vyčítá, že

se o ni nestaral jako syn, což mu přikázal Kristus při

svém ukřižování.31 Následuje zázračný transport

ostatních apoštolů rovněž na oblacích,32

přilétávajících ze všech míst světa,33 aby se

rozloučili. Mariina modlitba tedy byla vyslyšena.34

Zatímco Marie leží na smrtelném lůžku, dostane se jí

posledního přijímání svátosti od Jana Evangelisty.35

5

V okamžicích předcházejících smrti se P. Marie popisuje

střídavě jako klidná a plná odvahy, ale také plačící

a plná strachu, zejména kvůli obavě o osud svého těla,

jemuž hrozí spálení od nepřátelských Židů.36 Poté

P. Marie upadne do velmi hlubokého spánku podobnému

smrti37 a kolem třetí hodiny ranní, jak praví texty,

přichází Kristus v doprovodu andělských chórů,

mučedníků, panen, patriarchů a uctívačů, a přijímá

Mariinu duši38 k sobě na nebesa, nebo ji (podle jiné

verze) předal archandělu Michaelu zabalenou do

závoje.39 Této události přihlížely dvě ženy, jež poté

dostaly Mariin šat.40 Apoštolové následně nesou Mariino

mrtvé tělo na márách (nosítkách) k hrobu. Podle příkazu

Krista, který uložil Petrovi, aby bylo pochováno na

východě mimo město a v novém hrobě. Židé se chtějí těla

zmocnit a spálit je, za což jsou od andělů postiženi

slepotou. Jeden z nich chce ukradnout Mariinu roušku,

ale ruce se mu k márám přilepí, či mu je neviditelný

anděl usekne hořícím mečem.41 Kaje se tedy a na radu

apoštola Petra se stane křesťanem, načež se mu ruce

zázračně uzdraví.42 Mariino tělo poté apoštolové pohřbí

nedaleko Jeruzaléma. Po třech dnech zůstane v hrobu

pouze pohřební rubáš, neboť je Mariino tělo vyzdviženo

do nebes, kde se zázračně spojí s duší.43 Součástí

příběhu může být i příběh apoštola Tomáše,44 který

přiletěl z Indie na oblaku až po Mariině pohřbu

a vyprosil si u ní pás,45 který mu předala až při svém

Nanebevzetí.46 Tomáš zde figuruje coby jediný svědek

Mariina Nanebevzetí, kterému se dostalo jejího

požehnání. Poté byli apoštolové dopraveni oblaky zpátky

na místa, kde kázali.47

K oficiálnímu přijetí příběhu o Mariině smrti48

a následného Nanebevzetí došlo až na konci 6. století,

kdy jej přijaly všechny hlavní východní církve.49

6

Apokryfní texty se neshodují v místě uložení

Mariina těla, a jejího hrobu.50 V koptských textech se

dočteme o uložení těla pod Stromem života. Nejčastěji

se zmiňuje Betlém, kde stál Mariin dům, ale může se

jednat i o Jeruzalém a blízko něj ležící údolí Josafat,

jenž se stalo vyhledávaným místem poutníků putujících

do Svaté země nedaleko Olivetské hory.51 Richard Špaček

spatřuje místo pohřbu a spočinutí P. Marie v Efezu.52

Biskup Theoteknos z Livia v druhé polovině

6. století prohlásil, že pouze P. Marii bylo hodno, aby

se po smrti její tělo spojilo s duší v jedno

a spočinulo v nebi, neboť pouze ono nosilo Boha.53

Vedly se rozsáhlé teologické diskuze o osudu Mariina

těla po smrti a vyvstala otázka, zda bylo okamžitě

přijato do nebe (Assumptio corporis), či muselo sečkat

na vzkříšení.54 Tímto spojením těla a duše v nebeské

slávě55 vzniklo propojení skrze Marii, jež sama byla

člověkem a proto se jedině ona mohla stát prostřednicí

(Mediatrix) mezi lidmi a Bohem,56 stejně jako

přímluvkyní.57 Jako prostřednici ji obdobně chápali

i Petr Damiánský a Bernard z Clairvaux.58

7

3. Ikonografie Smrti Panny Marie

Scénu Smrti Panny Marie nalezneme jako součást

mariánského cyklu,59 který byl koncipován na

základě evangelií, apokryfních textů i tehdejší soudobé

literatury.60 Později se stále častěji téma Smrti

P. Marie osamostatňuje. Sám námět lze rozdělit do pěti,

chronologicky po sobě následujících částí: Zvěstování

Smrti Panny Marie, Přijímání svátosti Panny Marie, Smrt

Panny Marie, Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu

a Uložení do hrobu.61 O těchto částech pojednávají

a blíže je specifikují následující podkapitoly. Na

samotnou scénu Smrti a následného Nanebevzetí pak

chronologicky navazují scény Korunování Kristem, nebo

Korunování Nejsvětější Trojicí [178] oblíbené zejména

u královských dvorů.62 Také můžeme nalézt zobrazené

scény vztahující se k probíhajícím událostem

(Rozloučení apoštolů s Pannou Marií, Rozloučení Jana

Evangelisty, Předávání pásku P. Marie apoštolovi

Tomášovi), ovšem vzhledem k jejich ojedinělým výskytům

o nich bude pojednáno pouze v rámci chronologického

toku děje, tedy za vyobrazením jemu v příběhu

předcházejícím.

3.1 Zvěstování Smrti Panny Marie

První scénou v pořadí, jež se zobrazuje

v souvislosti se Smrtí P. Marie je Zvěstování Smrti

Panny Marie [104, 115, 142]. Už na první pohled se

velice podobá tradičnímu schématu Zvěstování Panny

Marie, kdy archanděl Gabriel zvěstuje P. Marii Boží

záměr udělat z ní matku Syna Božího.63 Při bližším

prohlédnutí ale shledáme, že Gabriel nedrží lilii ani

nápisovou pásku či žezlo,64 ale palmovou ratolest [90],

8

jež předznamenává blížící se Mariinu smrt. Také sama

Marie může být zobrazena jako starší žena, čímž pak

působí celý výjev pro vnímatele realističtěji [114].

Podle východní tradice se zvěstování Mariiny smrti

odehrálo u Olivetské hory, když se Marie modlila;

Pseudo-Meliton ze Sard zase popsal tuto událost

v interiéru Mariina domu; Legenda Aurea o umístění do

konkrétní lokality či místnosti mlčí.65 Zobrazeno může

být i Rozloučení Jana Evangelisty [106],66 který se

jako první dostavil při zázračném transportu na oblaku

z Efezu. Marie mu poté ukazuje palmovou ratolest (někdy

i pohřební rubáš), kterou obdržela od archanděla

Gabriela při zvěstování své smrti.67 A požádala jej,

aby nesl palmovou ratolest v čele průvodu kvůli ochraně

před nepřátelskými Židy.68

Někdy bývá zobrazeno

i loučení všech apoštolů sestupujících z oblak, které

je zázračně transportovaly z různých části světa [131].

3.2 Přijímání svátosti Panny Marie

Tento typ scény zaujímá obvykle horizontálně

umístěné lůžko, na němž leží umírající P. Marie [91];

nad ní pak stojící Kristus, který žehná a uděluje Marii

poslední svátost přijímání,69 pozadí scény zabírají

apoštolové. Na první pohled se může scéna zdát jako

samotná Smrt P. Marie, kompozice je velice podobná

a snadno zaměnitelná.

3.3 Smrt Panny Marie

Tato scéna je bezesporu nejčastěji zobrazovanou

z celého celku. Ve východním typu „Koimesis“ [84, 86,

88, 103] Bohorodička leží obrácena hlavou nejčastěji

doleva na lůžku, které obklopují dvě skupiny apoštolů

9

stojící za lůžkem s centrálně umístěným Kristem držícím

postavu Bohorodiččiny duše zabalenou podle byzantské

tradice do bílého plátna.70 Apoštol Pavel se naklání

u nohou zesnulé a dotýká se jich. Petr bývá zobrazen

v levé části kompozice u hlavy P. Marie s kadidelnicí

jako důstojný starý muž s bílým vousem. Jan Evangelista

pak stojí po boku Krista a sklání se nad Bohorodičkou.

Mezi dvanácti apoštoly se mohou nacházet tři nebo čtyři

postavy duchovních a shora se obvykle snáší dva andělé

(archanděl Gabriel a Michael).71 Až do konce 12.

století jevila západní církev pouze malý zájem

o apokryfní texty vztahujícími se k posledním dnům

Bohorodičky. Jinak tomu bylo na východě, kde se

obrazové schéma vycházející z byzantského vzoru

obohacovalo a obměňovalo o nové myšlenky. U tohoto typu

apoštolové mohou stát i po stranách lůžka či v popředí,

také chybí postavy duchovních [93, 105]. Výrazně se

mezi postavami vyjímají Jan Evangelista a Petr.72 Jan

Evangelista obvykle stojí vzpřímeně a drží palmovou

ratolest - symbol Mariina vítězství nad smrtí [102].73

Mezi apoštoly (obvykle ve středu kompozice) stojí

Kristus s pohledem upřeným před sebe (byzantská

tradice), nebo se sklání nad zesnulou (syrská

tradice).74 V levé ruce drží malou postavičkou duše

P. Marie, zatímco pravou obvykle žehná zesnulé [108,

119].75 Východní obrazové schéma může být obohaceno

o architekturu domu P. Marie a Jana Evangelisty

v Jeruzalémě, případně jsou zobrazeny dvě totožné

budovy se skupinami žen umístěných do vchodů [98,

107].76 U scén s rozsáhlým komparzem nalezneme

i postavy duchovních odlišených omophoriem [94, 96].

Mladší díla pak postupně od byzantského schématu

ustupují a objevuje se typ Poslední modlitby Panny

Marie [121],77 jenž byl vůbec poprvé doložen v českých

10

zemích od šedesátých let 14. století.78 Liší se polohou

Mariina těla, které již není zobrazeno horizontálně

ležící, ale klečící s rukama sepjatýma v modlitbě

a čte z otevřené knihy na pulpitu. P. Marii obvykle

podepírá Jan Evangelista [165].79 Tento nový obrazový

typ byl koncipován jako zobrazení dogmatu

Neposkvrněného početí P. Marie.80 Událost je během 14.

století zasazena do interiéru [127].81 Od poloviny 14.

století předává Jan Evangelista dlouhou zapálenou

svíčku ležící P. Marii a apoštol Petr v liturgickém

rouchu drží otevřenou knihu s modlitbami za mrtvé

či kropáč a kropenku [169].82 Na konci 15. a počátku

16. století se v zemích severně od Alp obrazové schéma

obměňuje a i jeho výskyt se stává četnějším. Zobrazena

je zde reálně podaná scéna smrti v podobě tradičního

schématu Koimesis [153, 158, 159, 163, 175].83

3.4 Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu

Této scéně dominují apoštolové, kteří nesou

nosítka (máry) s mrtvým tělem P. Marie [91].84 Může být

zobrazen i doprovod se zpívajícími anděly. Jan

Evangelista nesoucí palmovou ratolest jde v čele

průvodu, zatímco Pavel jde na jeho konci.85 Často

nalezneme i žida chystajícího se nosítka převrhnout

[123], nebo s useknutýma rukama visícími z boku

nosítek, v tom případě je přítomen i anděl s hořícím

mečem [99, 166]. Scéna bývá často po italském způsobu

umístěna do kulis města (Jeruzalém) [132], či do okolní

krajiny stejně jak u samotné scény Mariiny smrti [97,

139, 147, 154, 161].86 Symbolická a významová rovina

zobrazovaného děje je následující: trest v podobě

seslání slepoty na nepřátelské Židy znamená neznalost,

palmová ratolest pak příslib Nanebevzetí.87

11

3.5 Uložení do hrobu

Tato scéna bývá obvykle spojena s Mariiným

Nanebevzetím, kdy spodní část zobrazuje již prázdný

hrob s okolo stojícími apoštoly, zatímco horní část pak

samotné Nanebevzetí [118, 120, 168, 172].88 Samotné

Uložení do hrobu se vyskytuje ojediněle, Mariino tělo

zde bývá zahaleno do bílé látky, již přidržují po

stranách apoštolové (případně andělé) a spouštějí tělo

do hrobu [92, 140]. Může následovat i scéna předání

Mariina pásku89 apoštolu Tomášovi [111, 148]

90 a poté

samotné Nanebevzetí [167].

12

4. Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého

středověku

Jak již bylo řečeno v úvodu, české středověké

umění má neobyčejně bohaté zastoupení uměleckých děl

s námětem Smrti Panny Marie.91 Ostatní scény z cyklu

o Mariině smrti se už nevyskytují tak často.92

Doklad existence kultu Smrti P. Marie nalezneme

i u sakrálních staveb a jejich patrocinií. Takovou

stavbu v našich zemích prezentuje malý plochostropý

kostelík Smrti Panny Marie v Kájově93 s pravoúhlým

kněžištěm o dvou polích křížové klenby datovaný do

konce 13. století.94 Zasvěcení kostela odpovídá i jeho

výzdoba, zvláště pak scény na nástěnných malbách ze

života P. Marie a mezi nimi Mariina smrt v severní

části presbytáře [kat. č. 17] a pozdně gotický reliéf

stejného námětu na hlavním oltáři [kat. č. 65].

Scény ze závěrečné fáze života P. Marie se na

našem území vyskytují ve třech variantách:95 Smrt

P. Marie typu Koimesis [kat. č. 2], liturgický Výkrop

[kat. č. 83] a Poslední modlitba Panny Marie [kat. č.

43]. Tyto tři obměny obrazového schématu ovšem

literatura příliš nerozlišuje, běžně se tedy setkáme

s obecným pojmenováním Smrt (či Zesnutí) Panny Marie.

Z toho důvodu bude i zde pojednáno o nejběžnější

dvojici kompozic a jejich vývojem, tedy Smrtí P. Marie

(Koimesis) a Poslední modlitbou P. Marie. Scéna

liturgického Výkropu zůstane neseparován, neboť ji lze

interpretovat jako Smrt P. Marie typu Koimesis. Jedinou

obměnu lze spatřit v postavě apoštola Petra, jenž

v těchto scénách drží kropáč a kropenku, zatímco

obvykle bývá zobrazen s knihou či bez atributu.96 Kvůli

přehlednosti těchto dvou ikonografických schémat o nich

pojednám odděleně. Jako první bude popsáno obrazové

13

schéma Smrti P. Marie byzantsko-italského typu

Koimesis, a to od nejstaršího zobrazení (1306) až po

nejmladší dílo (kolem roku 1509) české středověké

provenience. Druhá podkapitola se poté zaměří na

Poslední modlitbu P. Marie stejným způsobem, tedy od

nejstaršího příkladu (1365-1370) po nejmladší (kolem

roku 1490-1510). Souběžně s popisem vývoje

ikonografického typu proběhne i komparace s mladšími

i soudobými díly evropského a zvláště pak

středoevropského středověkého umění.

4.1. Smrt Panny Marie

Nejstarší (mně známé) zobrazení Smrti P. Marie

byzantsko-italského typu Koimesis, jež vzniklo

v českých zemích, představuje miniatura na pergamenu

vložená do ostatkových desek Svatojiřského plenáře

z roku 1306 [kat. č. 1]. Nalezneme zde Smrt P. Marie

v její tradiční byzantské podobě (Koimésis), kdy za

lůžkem s ležící Bohorodičkou obrácenou hlavou doleva

stojí v centru kompozice Kristus držící před tělem

postavičku duše P. Marie97 (Maria Orans) s korunou

98

a s okolo stojícími apoštoly.99 Jsou přítomni i dva

andělé, zvedající prostěradlo se zesnulou100 a Petr

držící křížovou berlu. V letech 1313-1321, kdy vznikla

malba v Pasionálu Přemyslovny Kunhuty [kat. č. 2],

dochází ke změně; duše P. Marie již není umístěna před

Kristovo tělo, ale je jím přidržována a objímá jej

kolem krku. Z tohoto láskyplného gesta Krista, jenž se

naklání k duši své matky a chystá se jí dotknout, lze

rozpoznat vzájemný vztah obou postav. Jejich vzájemnou

intimitu lze interpretovat jako součást Písně písní,

kdy P. Marie představuje nevěstu Kristovu (Sponsa

verbi).101 Kristus je umístěný do středu výjevu mezi

14

dvěma skupinami apoštolů (zcela bez atributů

a liturgických předmětů), které převyšuje.102 Povšimněme

si i mimiky postav vyjadřující smutek a bolest nad

právě probíhající událostí.103 Vyobrazení obsahuje pouze

jedenáct apoštolů, čemuž odpovídá líčení Zlaté Legendy,

neboť apoštol Tomáš nebyl při samotném okamžiku smrti

přítomen. O něco mladší nástěnná malba v Pohořelicích

[kat. č. 3], která vznikla před rokem 1323, nese

italské vzory, zvláště pak v levé části lůžka podaného

v perspektivní zkratce,104

stejně jako u starší scény

v Pasionálu Přemyslovny Kunhuty s masivní architekturou

lůžka. Ovšem zde má podobu jednoduché postele se

štíhlýma nohama, nad kterou stojí zpřímený sv. Jan

Evangelista s palmovou ratolestí. Trojice malých postav

ve spodní části před lůžkem drží nápisové pásky - tento

motiv tří starců je poplatný východním vlivům -

a pravděpodobně se jedná o světské účastníky události,

přítomné u Mariiny smrti.105 Jejich profánnímu

charakteru nasvědčuje i malé zobrazení a absence nimbů.

Za pozornost stojí též postava apoštola v pravé části

scény, obráceného od probíhajícího děje zády

a rozfoukávajícího kadidelnici, a také dvě čtveřice

andělů přilétávajících ze stran, k čemuž existuje

analogie staršího data v italské malbě [97], stejně

jako v zobrazení téměř totožné mandorly [100].

Nalezneme i scénu, od celku separovanou, jak je tomu

v Graduálu uloženém v Olomouci [kat. č. 4], pouze

s horní částí kompozice, a sice Kristem s duší P. Marie

sedícím na duze.106 Velmi poničená nástěnná malba

z období kolem roku 1330 v Průhonickém kostele [kat. č.

5] zobrazuje lůžko s velmi tenkýma nohama ve stejné

perspektivní zkratce jako v Pohořelicích. Lze proto

i zde předpokládat italské vzory. Ze samotné ležící

P. Marie zůstal zachován pouze cíp pláště spadající

15

přes postranici smrtelného lože, kvůli druhotnému

probourání okna kostela, jež zcela odstranilo střed

vyobrazení. Velice špatně čitelná nástěnná malba

v Malenicích [kat. č. 6] také zobrazuje perspektivní

zkratku v levé části lůžka. Novým prvkem v českém

prostředí je zde postava Jana Evangelisty, výrazně se

naklánějícího nad lůžko se zesnulou. Podobnou Janovu

polohu, i když ne tak výraznou, nalezneme i u vitraje

z Českého Krumlova [kat. č. 7] (1330-1350) obsahující

hned několik nových prvků: dvě dlouhé hořící svíce

v masivních svícnech před lůžkem; přičemž lůžko není

podáno přísně horizontálně jako u starších příkladů,

ale diagonálně se natáčí; a konečně - Petr drží kropáč

a kropenku, jedná se tedy o první scénu Výkropu

v našich zemích. Nástěnná malba v kostele sv. Vavřince

v Brandýse nad Labem [kat. č. 8] zobrazuje opětovné

provedení Krista jako dominantní postavy ve zvětšeném

měřítku. U nástěnné malby v Bubovicích [kat. č. 9] je

tomu naopak. Kristus má stejnou velikost jako okolo

v jedné řadě stojící apoštolové. Zde se vůbec poprvé

objevuje motiv P. Marie na márách. Mladší nástěnná

malba v Kozohlodech [kat. č. 10] zobrazuje již zesnulou

P. Marii, kterou přemisťují dva apoštolové na

prostěradle.107 Pod lůžkem lze spatřit nohy postav

stojících za lůžkem tak, jako u starší scény z Průhonic

[kat. č. 5], jež by měla (kdyby zůstala zachována)

nepochybně velmi podobnou kompozici, čemuž odpovídají

i totožné klečící postavy apoštolů po stranách. Motiv

bosých nohou zobrazených pod smrtelným lůžkem nalezneme

i v soudobé nástěnné malbě v Tyrolsku [110]. Desková

malba Smrti P. Marie z Košátek (1350-1360)108 [kat. č.

11] zaujme neobyčejně honosným provedením s použitím

zlata s gravírovanými a puncovanými ornamenty. Při

bližším ohledání také dvěma menšími postavami čtoucích

16

žen a benediktinského či augustiniánského mnicha

v popředí scény. Jedná se o motiv byzantského původu

převzatý od italského malířství109 použitého jako vzor

české malby.110 Ženy mohou představovat dvě vdovy, které

měly po Mariině smrti obdržet její šat. Za povšimnutí

stojí i stylizovaná oblačná mandorla kolem postavy

Krista zobrazeného s korunou,111 jež není umístěna nad

probíhající děj (jak je tomu běžně), ale stojí mezi

apoštoly.112 Apoštol vpravo vzadu chystající se zazvonit

na zvon pak odráží místní pohřební tradici a rituály

spojené se smrtí.113

Interiér gotického chrámu či kaple,

v němž se děj odehrává, slouží pouze jako výzdoba

a prostředek k členění obrazového prostoru, není tedy

zobrazena reálná podoba interiéru.114

Silně poškozená

nástěnná malba v Čebíně [kat. č. 12] vyobrazuje již

ustálenou kompozicí ležící P. Marie k níž se sklání Jan

Evangelista, za kterým se vypíná monumentální postava

Krista. Iniciála „G“audeamus115 obsahující Smrt P. Marie

[kat. č. 13] v misálu uloženém v Olomouci, obsahuje

druhý případ zobrazení Krista v mandorle, jež se vznáší

nad lůžkem.116

Ovšem u této scény je vůbec poprvé

zobrazen Kristus pouze jako polopostava.117 Masivně

podané lůžko s bílou pokrývkou (Thalamus virginalis),

obsahuje na levé straně perspektivní zkratku. Petr nad

lůžkem s překříženou štolou a otevřenou knihou má

funkci celebranta. Vůbec poprvé vidíme Marii zcela

zahalenou do modrého pláště, jenž vychází z italských

vzorů [88]. Doudlebskou nástěnnou malbu [kat. č. 14]

ohraničuje pás tvořen z květů růže (souvisí

s textem Písně písní (2,1), na což odkazuje i nápis

vedle Krista označující Marii jako Přítelkyni

Kristovu).118

Apoštolové odráží obřad zaopatřování

mrtvé, kde je hlavním celebrantem Petr, kolem něhož

drží apoštolové liturgické předměty (svíce, procesní

17

kříž, modlitební knihy).119

Z apoštola s pozdviženýma

rukama, jež sedí před lůžkem ve středu kompozice zády

k diváku, vidíme pouze temeno jeho hlavy.120 Také dvě

sedící ženské postavy, známé již z Košátecké malby

[kat. č. 11], ale zde mohou představovat ženy přítomné

u Mariiny smrti, či Giottovy plačky.121 Kostel sv.

Vavřince v Černovičkách (po roce 1350) vyobrazuje další

typ provedení scény [kat. č. 15], neboť malba je

rozdělena do dvou navzájem od sebe separovaných

částí,122

kdy dolní část vyplňuje lůžko s P. Marií za

nímž stojí apoštolové. Druhá část, oddělená vodorovným

pruhem malby, obsahuje mandorlu s Kristem a Mariinou

duší.123

Velice dobře zachovaná nástěnná malba kostela

sv. Mikuláše ve Starém Svojanově [kat. č. 16] zobrazuje

další příklad, kdy je P. Marie nesena na márách,

přičemž má poprvé hlavu podloženou polštářem a tělo

obráceno hlavou k pravé straně kompozice. To

představuje odchylku v českém prostředí od doposud

běžného zobrazování s hlavou umístěnou v levé části.

Kristus zde má korunu na hlavě. Další prvek představují

dvě postavy andělů s kadidelnicemi, přilétávajících

k mandorle. Takové anděly najdeme na starších

zobrazeních italské provenience [88], ovšem obvykle

zobrazené se závojem, do kterého se chystají zabalit

Mariinu duši. Tak tomu je i na nástěnné malbě v Kájově

[kat. č. 17], kde andělé s kadidelnicemi vylétávají ze

stylizovaných oblak po obou stranách mandorly. Dalším

je misál z dílny Mistra křižovnického breviáře se Smrtí

P. Marie v iniciále „G“audeamus [kat. č. 18], s těsně

nakupenými postavami spolu s dominantní postavou Krista

s korunou na hlavě, rudém plášti a duší P. Marie, která

jej objímá.124

Vyobrazení je ovlivněno italským

malířstvím zvláště v Mariině odění do modrého pláště,

polohy rukou a také v architektuře lůžka se stejnými

18

žlutými či okrovými arkádami jako na soudobé nástěnné

malbě ve Slovenských Batizovcích [117].125 Umístění

Krista mezi apoštoly a ne do mandorly nad scénou může

být z důvodu malého prostoru v iniciále. V případě tzv.

Morganových desek (destiček) [kat. č. 19] vzniklých

kolem roku 1360, nesmíme opomenout dvě sedící postavy

dole před lůžkem,126

jejich zobrazení jako malých postav

poukazuje na hierarchicky podružný charakter. V tomto

případě se nejedená o dvě vdovy,127 které si přišly pro

Mariin šat tak jako u Smrti P. Marie z Košátek [kat. č.

11], ale o zosobnění církevního kalendáře,128 neboť ženy

čtou z hodinek modlitby vztahující se k svátku Mariina

Nanebevzetí.129 Tomu nasvědčuje i postavička duše Panny

Marie se zlatou korunou na hlavě.130 Zaujme též postava

sv. Petra s třístupňovou papežskou tiárou. Ta poukazuje

na papeže Inocence VI.131

a v tom případě lze scénu

interpretovat jako apoteózu papežské a císařské moci.132

Použití třístupňové Petrovy tiáry jako vzoru pro další

zobrazování nalezneme poté na mladší nástěnné malbě

v Drásově [kat. č. 23].133 Italský vliv lze spatřit i na

cosmatském vzoru lůžka Morganova diptychu134 a také

v postavě anděla ve spodní části mandorly, který se

k nám otáčí zvrácenou hlavou zobrazenou shora.135

Zde

použité tradiční ikonografické schéma byzantské

Koimésis vychází z textu De Transitu Mariae.136 Mariino

odění, stejně jako perlová čelenka, pak poukazuje na

individuální projev mistra, neboť se zcela liší od

převážně používaného pláště, ovšem i v tomto případě

nalezneme starší paralelu ve vitraji z Českého Krumlova

[kat. č. 7] a francouzské Knihy hodinek [95]. Scéna

v iniciále „E“cce tu pulchra est [kat. č. 20] zobrazuje

vzpřímeného Jana Evangelistu se stylizovanou palmovou

ratolestí a gestem melancholie. Jasně patrné byzantsko-

italské vlivy rozpoznáme obzvlášť v perspektivní

19

zkratce lůžka, ale také v provedení tváří - obzvlášť

patrné u Krista. To lze pozorovat i u iniciály „H“odie

v Liber viaticus Jana ze Středy [kat. č. 21], kde je

použit totožný lem Mariina pláště spadajícího přes

okraj postele jako ve starší nástěnné malbě z Průhonic

[kat. č. 5]. Absenci nimbů u dvou apoštolů u Mariiných

nohou lze vysvětlit nedostatečným prostorem obrazové

plochy a z toho vyplývajícím těsným nashromážděním

postav. Tato kompozice silně inspirovaná italským

uměním,137 se stala posledním zobrazením byzantského

typu „Koimesis“ převzaté italskou malbou v nepřerušené

řadě vyobrazení v našich zemích a vyskytuje se nový

ikonografický typ Poslední modlitby Panny Marie, kde

Marie klečí před lůžkem.138 Nástěnná malba v kostele

Povýšení sv. Kříže v Drásově [kat. č. 23] demonstruje

jejich souběžnou existenci, neboť zde nalezneme stále

používané schéma s Marií ležící na lůžku. Mariina

postava svými rozměry dominuje kompozici.139 Scéna

obsahuje hned několik prvků, které známe ze starších

vyobrazení: Petra s třístupňovou papežskou tiárou [kat.

č. 19] a kropáčem; cíp Mariina roucha spadajícího přes

postranici lůžka [kat. č. 5, 11, 21] a Jana

Evangelistu, který vkládá palmovou ratolest do

Mariiných rukou. Nový motiv představují postavy

sedících apoštolů s nimby v popředí a čtoucích

z otevřených knih.140 Postavy sedících apoštolů jsou

použity i ve Slovenské Levoči na nástěnné malbě vzniklé

po roce 1330 [109]. Nástěnná malba z Černvíra [kat. č.

24] ničím nepřekvapí, podání je tradiční a scéna

natolik poškozena, že nelze rozpoznat detaily. I přesto

zde vidíme nadměrně velkou postavu Krista bez mandorly

a hvězdy; ty vyplňují pozadí. Nejméně čitelné dílo,

o kterých zde pojednávám, se nachází v kostele sv. Jiří

v Řečici [kat. č. 26], kde zůstaly patrné pouze stíny

20

postav, z kterých rozpoznáme Marii ležící na lůžku

s motivem arkád, k ní se naklání s největší

pravděpodobností Jan Evangelista. Scénu završuje

mandorla s Kristem držícím duši P. Marie. Slavětínská

nástěnná malba [kat. č. 28] vyobrazuje Krista

v centrální části obrazového prostoru mezi apoštoly.

Jan Evangelista stojí vzpřímeně a drží palmovou

ratolest, to ukazuje na přetrvávající používání

staršího způsobu provedení [102] vycházející

z byzantského obrazového schématu. Vitraj z Kolína nad

Labem [kat. č. 29] vzniklá kolem roku 1380 se poté

vrací k umístění mandorly s Kristem mezi dvě skupiny

apoštolů, která byla použita už v malbě z Košátek [kat.

č. 11] a nepochybně z této starší kompozice vychází.

Iniciála „A“ssumpcio ve Vitae sanctorum [kat. č. 30]

obsahuje pouze čtyři postavy apoštolů a Krista

s Mariinou duší. Dvěma naklánějícím se apoštolům chybí

nimby pravděpodobně z důvodu malého prostoru a lepší

čitelnosti scény. Desková malba Smrti P. Marie Brněnské

[kat. č. 32] (datovaná do období kolem roku 1390)

zobrazuje Marii ležící se zkříženýma rukama na hrudi

a zcela zahalenou do pláště na diagonálně umístěném

lůžku, před kterým sedí dvě skupiny apoštolů. Jedná se

o scénu Výkropu sv. Petrem. Apoštol v pravé spodní

části, jež rozfoukává kadidelnici, se v následujících

uměleckých dílech hojně vyskytuje.141 Na nástěnné malbě

ze Záblatí [kat. č. 33] byly opět použity máry s ležící

P. Marií.142

Kompozice má svůj vzor v nástěnné malbě ve

Starém Svojanově [kat. č. 16]. Marie leží na márách,

nad kterými se vznáší naprosto stejná oblačná mandorla

s dvojící totožných postav Krista s Mariinou duší. Na

miniatuře v Mariánských hodinkách (1390-1395) [kat. č.

34] je poté poprvé zobrazena duše P. Marie jako

vycházející z Mariiných úst spolu s jejím posledním

21

výdechem. Tu zachytává polopostava Krista,143

jež se

vyklání z oblačné mandorly. Marie sedí na lůžku

přikryta pokrývkou. Zde nalezneme analogii a možnou

předlohu u Oltářního retáblu [122] z hradu Tirol (1370-

1372), kde má duše P. Marie podobu nahé postavičky

vycházející z Mariiných úst, kterou přijímá Kristus.

I zde je P. Marie koncipována jako sedící na posteli

a zakryta od pasu dolů přikrývkou.144 Nástěnná malba

v Mostkovicích [kat. č. 36] obsahuje již známé

kompoziční uspořádání: žehnajícího Krista stojícího

v mandorle mezi dvěma skupinami apoštolů a držící duši

P. Marie; Petrův výkrop Mariina těla a postavy apoštolů

sedící před lůžkem v popředí kompozice.145 Iniciála

„G“audeamus [kat. č. 39] obsahuje téměř totožné

italizující uspořádání, pouze polopostava Krista

s Mariinou duší se nachází v oblačné mandorle v horní

části scény, přičemž oba jsou vyobrazeni s masivní

zlatou korunou na hlavě. Podobné schéma zasazené do

iniciály je použito v brněnském Misálu [kat. č. 46].

Zde nacházíme i více expresivní podání, zvláště ve

způsobu provedení odění postav a paprsčité červené záři

(představující nejspíš stylizovanou mandorlu), jež

vychází z Kristova těla. Také způsob, jakým drží

Kristus postavičku duše P. Marie, je zde pojat

netradičně. Duši nepodepírá Kristus levou rukou, nýbrž

ji přidržuje pravicí, zatímco ona k němu vzhlíží.146

Smrt P. Marie na triptychu z Rovné (po roce 1460) [kat.

č. 53] zobrazuje stále žijící P. Marii, které Jan

Evangelista vkládá do rukou palmovou ratolest.147

Tento

způsob vyobrazení Marie s otevřenýma očima jako stále

žijící představuje nový typ zobrazení. Nalezneme jej

i v dílech následujících [kat. č. 64]. Zde vůbec poprvé

u tohoto typu kompozice není přítomen Kristus.148

Triptych zachycuje ještě jednu změnu v dosavadním

22

způsobu provedení – Petr již nedrží kropáč, ten zde

drží apoštol na pravé straně.149 Po roce 1480 - do doby

datování nástěnné malby v zámecké kapli na Zbirohu

[kat. č. 59] - vniká do obrazového prostoru nový prvek:

dlouhá zapálená svíčka v Mariiných rukou, kterou

přebírá od Jana Evangelisty.150 Stejně jako zde byla již

dříve takto zpodobněna palmová ratolest v Drásově [kat.

č. 23], v tomto případě jde o poslední vyobrazení palmy

v českém prostředí.151 Starší dosavadní způsob

koncipování Mariiných rukou jako složených na těle

pocházel z byzantsko-italských vzorů [101, 128].

Původně byzantským motivem je též zezadu podané temeno

hlavy apoštola klečícího před lůžkem.152 Za povšimnutí

rovněž stojí podání Krista s Mariinou duší stojícího na

oblaku, který nadnáší čtveřice andělů. Tento nový

způsob provedení byl použit již na Svatojiřském oltáři

se scénou Poslední modlitby [kat. č. 54]. Iniciála

„O“bratt nas v modlitebních Hodinkách z 80. let 15.

století [kat. č. 61] zobrazuje Petra, který vkládá

svíci do zkřížených rukou P. Marie.153 Opět není

přítomen Kristus s Mariinou duší a neobvyklá je

i absence nimbů přítomných postav, pouze s výjimkou

samotné Marie s nimbem. Důvodem, proč tomu tak je, může

být velké ztvárnění hlav apoštolů a z toho vyplývající

malý prostor pro provedení nimbů. Nástěnná malba

v Dobrši [kat. č. 71] zobrazuje scénu rozdělenou

vodorovnou lištou na dva samostatné celky, které spolu

souvisí.154 Vyobrazuje již tradiční byzantinizující

scénu převzatou italskou malbou do našeho prostředí.155

Za lůžkem stojí v jedné řadě apoštolové s bosýma

nohama.156 Pouze Jan Evangelista je obohacen o dlouhou

hořící svíci, kterou ovšem drží aniž by ji předával P.

Marii. Horní část poté vyplňuje stojící Kristus

s Mariinou duší, po stranách ohraničený postavami

23

andělů, rovněž držícími dlouhé svíce a nápisové

pásky.157

Vysoký reliéf ze sbírek Západočeského muzea

v Plzni [kat. č. 75] zobrazuje diagonálně postavené

lůžko s P. Marií a s okolo stojícími apoštoly, mezi

nimiž se lůžko téměř ztrácí. Postavy mezi sebou

navzájem komunikují doteky a gesty.158

Nejen pro české středověké umění je významný rok

1470,159

v němž vznikl v Německu mědiryt Martina

Schongauera [155] se scénou Výkropu. Jeho kompozice se

stane až do konce středověku velice oblíbenou a často

kopírovanou.160 Také u nás vznikla jeho přesná kopie,

dnes uložená ve sbírce Vlastivědného muzea v Olomouci

[kat. č. 62].161 Přepis Schongauerovy kompozice do

uměleckých děl vzniklých v českých zemích nalezneme

poprvé v deskové malbě uložené v Moravské galerii

v Brně, datované do období kolem roku 1490 [kat. č.

64]. Scéna se téměř shoduje, ovšem obsahuje i několik

odchylek; lůžko je na Brněnské malbě podáno

v perspektivě, masivní svícen byl posunut do středu

kompozice tak, aby vzniklo místo pro apoštola sedícího

v pravém spodním rohu, jež na mědirytu chybí; také

v levé části kompozice není přítomen druhý klečící

apoštol. Totožný je střed scény; Panna Marie se stejnou

polohou rukou a roušky přebírající dlouhou zapálenou

svíčku od Jana Evangelisty; Petr s černou štolou

stojící za ním; modlící se apoštol u nohou lůžka

a apoštol stojící na levé straně. Střed vyobrazení

obsahuje jen minimální úpravy v natočení těl a použití

doplňků. Odlišně je koncipována postel s vyřezávanými

nebesy (u předlohy znázorněna s látkovými nebesy

spadajícími shora v těžkých pruzích drapérie). Motiv

bosých nohou otočených chodidlem k diváku pochází

z Byzance.162

Najdeme jej i u dalších kompozic

inspirovaných Schongauerem. Další příklad představuje

24

miniatura ze Smíškovského graduálu z konce 15. století

[kat. č. 66], kdy je Schongauerovo schéma vneseno do

interiéru Mariina domu s okolní krajinou a městem

(pravděpodobně Jeruzalémem). Dva klečící apoštolové

byli zrcadlově obráceni a přeneseni do pravé části za

masivní svícen. Ostatní apoštolové nestojí kolem lůžka,

ale za ním na pravé straně. Také neodpovídá poloha

rukou P. Marie, též zrcadlově obrácených. Oltářní

křídlo z Doudleb [kat. č. 68] (s toutéž předlohou

v mědirytině) zobrazuje pouze lehkou odchylku ve středu

kompozice ve více natočeném lůžku a polohou Janových

a Mariiných rukou. Děj mimo lůžko se liší v absenci

dvou klečících apoštolů a masivního svícnu v popředí.

Zaujme výrazná melancholie a smutek v tvářích a gestech

přítomných apoštolů. Reliéf z Velkých Heraltic [kat. č.

73] dokládá použití Schongauerova vzoru i v médiu

sochařství. Vyobrazuje zrcadlově obrácené lůžko s okolo

stojícími či sedícími apoštoly. Předloze odpovídá pouze

znázornění P. Marie se shodnou polohou rukou

a roušky.163 Oltář Mokropeský [kat. č. 74], inspirovaný

toutéž předlohou, představuje jeho téměř dokonalou

kopii. Na rozdíl od dřívějších schémat přebírá i lůžko

s nebesy a totožnou spadající drapérii. Rozdíly jsou

nepatrné: menší předklon Jana Evangelisty, mohutnější

noha svícnu stojícího před lůžkem a Mariina robustnější

rouška na hlavě splývající přes její pravé rameno. Poté

se Schongauerova kompozice objevuje znovu v roce 1505

v iniciále „G“audeamus Franusova graduálu [kat. č. 81],

s iluminacemi Janíčka Zmilelého z Písku.164 Scéna se od

původní předlohy liší absencí nebes lůžka. Naopak ale

přibyl prvek arkád s průhledem na oblohu. Zmizel

masivní těžký svícen (který nahradil klečící apoštol)

a překřížená štola svatého Petra. Nezměnil se naopak

střed scény s lůžkem a ležící P. Marií, přebírající od

25

Jana Evangelisty hořící svíci a také dva klečící

apoštolové v levé části, citováni přesně podle

předlohy. Druhá iniciála „G“audeamus v Graduálu

mladoboleslavském ze stejné dílny [kat. č. 82] z roku

1509 obsahuje téměř totožně provedenou scénu. Procesní

kříž, který drží jeden z klečících apoštolů, byl

nahrazen poutnickou holí. V popředí opět stojí svícen,

arkády byly vynechány zcela stejně jako nebesa lůžka

a Petrův kropáč. Na podlaze jsou rozesety oblé útvary,

které představují pravděpodobně kameny.165 Poslední

a zároveň nejmladší příklad Smrti P. Marie vycházející

z typu Koimesis představuje transfer nástěnné malby

z počátku 16. století z Hustopečí, jež v současnosti

vlastní Moravská galerie v Brně [kat. č. 83]. I tato

malba přebírá Schongauerovu kompozici.166

Plasticky

zobrazení apoštolové, vystupující z neutrálního pozadí

ovšem neodpovídají předloze. Lůžko je zde více

horizontálně natočeno (s absencí nebes) a také samotní

apoštolové se liší svým vzhledem i umístěním. Obzvlášť

nápadnou odlišnost najdeme u dvojice apoštolů klečících

před lůžkem. Hustopečská malba ukazuje na souvislost

s předlohou hlavně polohou Mariiných rukou a Janem

Evangelistou předávajícím jí dlouhou zapálenou svíci,

ovšem Janovy ruce jsou zde koncipovány odlišně.

4.2 Poslední modlitba Panny Marie

Přelom v dosavadní ikonografické koncepci nastal

v letech 1365-1370, kdy vznikl Antifonář uložený

v klášterní knihovně Vorau obsahující iniciálu „E“cce

tu pulchra es [kat. č. 22], v níž nalezneme nový typ

Smrti P. Marie167 v podobě její Poslední modlitby. Panna

Marie zde neleží na lůžku, nýbrž klečí obrácená doprava

a modlí se.168

Za lůžkem stojí Kristus s Mariinou duší

26

stejně jako u byzantsko-italského způsobu provedení,

tedy v podobě malé, bíle oděné postavičky. Toto schéma

je vůbec prvním nejen v našem prostředí, ale

i celosvětově. Od tohoto prvního zobrazení Poslední

modlitby P. Marie se uvedené dva ikonografické typy

scén - tedy Smrt P. Marie ve své tradiční podobě

byzantské Koimesis a Poslední modlitba P. Marie -

objevují paralelně. Do sousedních zemí se později

šířilo za vlády Karla IV. (1346-1378) a jeho syna

Václava IV. (1376–1400).169

Poprvé se pak mimo české

země objevuje v Rakousku na nástěnné malbě v bývalé

kapli sv. Kateřiny zámku Herberstein [121] kolem roku

1370, kde je zobrazena modlící se postava P. Marie, jež

klečí před čtenářským pulpitem, zatímco na vedlejším

vyšším podstavci stojí Kristus beroucí k sobě Mariinu

nahou duši.170 Druhý nejstarší příklad Poslední modlitby

české provenience představuje iniciála v Brevíři

opatovickém „T“ota pulchra es amica mea datovaná mezi

léta 1370-1380 [kat. č. 25]. Schéma nově doplňuje

vysoký čtenářský pulpit s rozevřenými knihami, z nichž

P. Marie před svou smrtí četla. Zmenšení apoštolové171

stojí ve dvou řadách za lůžkem. Jejich malé podání

umocňuje iluzivní prohloubení obrazového prostoru,

kterému též napomáhá větší ztvárnění klečící světice,

z jejíchž úst vychází malá protáhlá postavička duše,

kterou si k sobě bere Kristus naklánějící se z oblačné

sféry či mandorly v levé části kompozice. Takovéto

vyobrazení Mariiny duše se v našich zemích objevuje

vůbec poprvé u tohoto ikonografického typu.172 Další

v pořadí je pak nástěnná malba v Levém Hradci [kat. č.

27]. Kvůli poškození chybí postava Krista v horní části

stejně jako spodní část obrazové plochy. P. Marie zde

klečí obrácená doleva před pulpitem, na kterém leží

otevřená kniha. Zezadu ji přidržuje Jan Evangelista

27

naklánějící se přes postel se zvrácenou hlavou

a pohledem upřeným nad sebe, lze zde tedy předpokládat

původní umístění mandorly s Kristem. Za lůžkem jsou

rozmístěni apoštolové. Na kresbě na pergamenu173 uložené

v Prestonu z let 1380-1390 [kat. č. 31] se Marie modlí

a obrácená doprava klečí před pulpitem, zatímco jí

z úst vychází duše spolu s posledním výdechem, kterou

přijímá napravo stojící Kristus s korunou na hlavě. Jan

Evangelista je umístěn rovněž za lůžkem, ovšem

nezachytává klesající P. Marii tak jako v jiných

případech.174

Misál Václava z Radče [kat. č. 35]

s iniciálou „G“audeamus vyobrazuje doprava otočenou

klečící P. Marii, jež klesá a zachytává ji Jan

Evangelista natahující se přes lůžko stejně jako na

starší malbě z Levého Hradce [kat. č. 27]. Schéma

zobrazuje pouze tři apoštoly, přičemž z Krista lze

spatřit pouze hlavu, vyklánějící se z oblačné

mandorly.175 Obdobnou redukci apoštolů nalezneme také

v Brevíři Beneše z Valdštejna z počátku 15. století

[kat. č. 37]. Kompozice nenese téměř žádné nové prvky,

jedinou výjimkou a odchylkou od ustáleného způsobu

provedení představuje rudě oděná postavička Mariiny

duše, doposud zobrazovaná v bílém šatu.176 Misál

arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka s iniciálou

„G“audeamus [kat. č. 38] zobrazuje bohatě provedenou

scénu s množstvím detailů. Plný počet apoštolů stojí za

lůžkem, před kterým klečí modlící se P. Marie zachycená

v okamžiku četby otevřeného kodexu na čtenářském

pulpitu.177 Přes postel se natahuje Jan Evangelista

s palmovou ratolestí a podepírá klesající Marii.

Apoštol Petr s papežskou tiárou stojí za lůžkem ve

středu kompozice a čte z otevřené knihy.178 Horní

třetinu kompozice vyplňuje průhled do nebeské sféry

s hvězdami a polopostavou Krista s Mariinou duší.179

Za

28

významné lze považovat období kolem roku 1410, do něhož

je datován Oltář roudnický [kat. č. 40], neboť v něm se

dva doposud používané ikonografické typy mísí (Smrt

P. Marie na byzantský způsob Koimesis a středoevropský

typ Poslední modlitby). Panna Marie zde neleží na

lůžku, nýbrž na něm klečí obrácená doleva.180

Ruce má

složeny v gestu vyjadřujícím bolest či zármutek.181

Zezadu ji zachytává Jan Evangelista, vedle něhož stojí

Kristus s duší P. Marie. Podání Krista není zcela

tradiční; je umístěn do levé části scény a nikoli do

středu, přičemž pohled upírá ven z obrazu na vnímatele.

Před lůžkem na zemi sedí tři apoštolové naklánějící se

nad otevřenou knihou stejně jako u starší malby Smrti

P. Marie Brněnské [kat. č. 32]. Iniciála „G“audeamus“

v Misále pražské diecéze z počátku 10. let 15. století

[kat. č. 41] je redukována pouze na postavu klečící

Marie zachytávanou Janem natahujícím se přes mohutnou

postel a vedle něj stojícího apoštola. Jedná se o první

případ z řady iniciál tohoto ikonografického typu, kdy

není vyobrazen Kristus. Pozadí scény vyplňují hvězdy.

Na posteli leží otevřená kniha, která byla až doposud

vždy umístěna na čtenářský pulpit.182 Následující

iniciála v misále rovněž pražské provenience [kat. č.

42] zobrazuje pouze tři apoštoly za lůžkem, před kterým

se u čtenářského pulpitu s otevřenou knihou modlí

klečící Marie v modrém svrchním oděvu. Jan Evangelista

se Marie pouze lehce dotýká na rameni. Na děj

probíhající v nebi přitom může poukazovat vzhůru upřený

pohled dvou apoštolů. Antifonář ze Sedlce z roku 1414

[kat. č. 43] zobrazuje již dříve použité způsoby

provedení scény: Marii klečící před lůžkem a čtoucí

z knihy položené na lůžku (přičemž pulpit zůstává stále

přítomen)183 a Jana natahujícího se k Marii přes lůžko.

Přítomnost všech apoštolů naznačují pouze překrývající

29

se nimby. V deskové malbě Smrti Panny Marie Norimberské

(vzniklé kolem roku 1420) [kat. č. 44] byla kompozice

zrcadlově převrácena.184 Do obrazového prostoru se opět

navrátila mandorla s polopostavou Krista, který pravicí

podepírá černě oděnou postavičku Mariiny duše

s dlouhými vlasy, zatímco v levé ruce drží vladařské

jablko. Zaujme i poloha Mariiných rukou, které nejsou

sepjaté v modlitbě. To bylo použito již ve starší

iluminaci v Misálu pražské diecéze [kat. č. 41]. Motiv

dvou malých polštářků se střapci byl také použit již ve

starších dílech knižního malířství [kat. č. 37, 43].

Oltářní křídlo ze zámku Žleby (kolem roku 1420) [kat.

č. 45] podává obdobnou scénu. Opět zde nalezneme velkou

postavu Krista s Mariinou duší, stojícího za přítomnými

apoštoly. Jan Evangelista již nestojí za lůžkem,185 ale

před ním.186 Také si všimneme malé postavy apoštola

sedícího v levém spodním rohu kompozice.187 Malba na

liště rámu Svatoštěpánské Madony [kat. č. 47] je opět

zrcadlově obrácená. V popředí výjevu klečí Marie

obrácená doprava, kterou podepírá Jan Evangelista

s palmovou ratolestí a dvojice apoštolů po Mariiných

bocích, z nichž jeden čte z otevřené knihy,188 zatímco

druhý pomáhá držet Marii Janovi.189 Za touto čtveřicí

postav stojí lůžko, za kterým napočítáme větší počet

apoštolů, než jsme až doposud viděli. Tyto postavy jsou

provedeny v menším měřítku, díky tomu se prostor

odstupňoval a získal iluzivní hloubku. Lištu rámu

Madony J. V. Anglického krále [kat. č. 48] pokrývá také

scéna Poslední modlitby umístěná na stylizovaný oblak

s hvězdami. V centru kompozice klečí Marie obrácená

doleva přidržována Janem Evangelistou a čtoucí

z otevřeného kodexu, jež drží apoštol před ní. Za touto

trojicí postav jsou zobrazeni ostatní apoštolové.

Oltářní křídlo z Telče z poloviny 15. století [kat. č.

30

49] zobrazuje podobné provedení trojice postav

v popředí: klečící Marii podepíranou Janem; apoštola

držícího knihu, z které Marie čte, přičemž Mariiny

zkřížené ruce klesají dolů. V pozadí pak vidíme ostatní

apoštoly, kterým dominuje žehnající Kristus ve středu

scény s Mariinou duší. Vedle něj na šachovnicově

ztvárněné podlaze190 stojí lůžko s vyřezávanými nebesy

a Petr pozvedávající zlatý kropáč. Celostránková

iluminace ve Sborníku opatovickém [kat. č. 50] je

zasazena do venkovní krajiny.191

Modlící se Marii

ohraničují dva sedící apoštolové s otevřenými knihami,

za nimiž se nachází horizontálně umístěné lůžko, přes

které se naklání Jan Evangelista a Marii zachytává.

V horní třetině iluminace se vznáší oblačná mandorla

s polopostavou Krista a Mariinou duší. Poslední

modlitba v iniciále „G“audeamus z misálu z roku 1460

[kat. č. 51] obsahuje již několikrát použité obrazové

schéma bez čtenářského pulpitu či otevřené knihy

s klečící a modlící se P. Marií, přidržovanou Janem

stojícím za lůžkem. Apoštolové jsou zde rozděleni na

dvě části, ovšem zde rozdělení vychází jistě ze

staršího vzoru, kde ovšem nechyběla mandorla s Kristem

(tak jako v tomto případě). Malba na rámu Madony

Jindřichohradecké [kat. č. 52] také obsahuje již dříve

použitý způsob provedení ze starších maleb téhož námětu

na obrazových rámech [kat. č. 47, 48]. Zobrazuje

klečící Marii podepíranou Janem Evangelistou a okolo

stojící apoštoly. Nepochybně kvůli malému obrazovému

prostoru není přítomen čtenářský pulpit stejně jako

lůžko. Střed Oltáře svatojiřského (kolem roku 1470)

[kat. č. 54] pak podává honosně koncipovanou scénu

s lůžkem ve středu kompozice, kolem něhož vidíme

apoštoly s gesty bolesti a smutku, ale také ohromení

při pohledu vzhůru na oblak nadnášený anděly s Kristem

31

a postavičkou Mariiny duše. Spodní polovinu obrazové

plochy vyplňuje klečící Marie s klesajícíma rukama,

kterou podepírá opět Jan Evangelista za asistence

apoštola za jejími zády.192 Vedle této trojice stojí

Petr s kropáčem v bohatě zdobeném pluviálu a před ním

pak sedí apoštol s otevřenou knihou, z které Marie

četla.193

Tohoto sedícího apoštola nahradil i ve

straších scénách čtenářský pulpit, který se bude

u následujících děl objevovat pouze výjimečně.

Nalezneme jej také v iniciále „G“audeamus v graduálu od

Jana Mikuse [kat. č. 55], jež obsahuje odchylku od

běžného způsobu Janova zobrazování. Zde nestojí za

Marii, ale před ní a pozvedá k ní ruce. Nad lůžkem

s okolo umístěnými apoštoly se vznáší oblá oblačná

mandorla s anděly složená ze stylizovaných mraků

s polopostavou Krista držícího duši P. Marie. Iniciála

„E“cce tu pulchra es Brevíře Hanuše z Kolovrat [kat. č.

56] zobrazuje spíše naivně podanou scénu.194 Modlící se

Marie klečí před lůžkem podepírána Janem. Není přítomna

mandorla s Kristem, čtenářský pulpit s knihou a ani

sedící apoštol držící knihu. Oproti tomu nese velice

půvabně provedená iniciála „E“cce tu pulchra es

Kutnohorského graduálu z roku 1471 [kat. č. 57] všechny

již dříve zobrazené prvky. Je zde použit totožný

polštář jako v předchozí iniciále v Brevíři Hanuše

z Kolovrat [kat. č. 56]. Před lůžkem sedí dva

apoštolové, vedle kterých klečí P. Marie držící

otevřenou knihu - takto je zobrazena vůbec poprvé. Za

postelí vidíme shromážděné apoštoly, mezi kterými

vyniká Petr s otevřenou knihou a kropáčem a Jan

Evangelista natahující se přes postel k Marii stejně

jako na starších vyobrazeních. Z Mariiných úst vychází

postavička duše v bíle oděné protáhlé formě.195

Duše má

ruce sepjaty v modlitbě a stoupá směrem k oblačné

32

mandorle s polopostavou Krista vyobrazeného jako

starého muže s bílým vousem i vlasy. Kompozice na

křídle Oltáře z Orlové z poslední čtvrtiny 15. století

[kat. č. 58] postrádá lůžko, stejně jako čtenářský

pulpit s otevřenou knihou. Novým prvkem je zde Petr

vkládající dlouhou zapálenou svíci do rukou modlící se

P. Marie,196

které současně žehná.197

Z druhé strany

Marii podepírá Jan Evangelista. Jedná se o vůbec první

zobrazení Marie s dlouhou hořící svící ve scéně

Poslední modlitby.198

Odlišuje se též Mariino odění -

již není zobrazena v modrém šatu jako na předchozích

scénách, ale v rudém spodním šatu.199 Rouška také chybí,

nahradil ji téměř průhledný závoj připevněný perlovou

čelenkou a splývá kolem Mariina těla. Nad apoštoly se

vznáší mandorla s polopostavami Krista a P. Marie.

Jedná se zde o odklon od dosavadního způsobu

zobrazování Mariiny duše jako malé postavičky, neboť

zde je koncipována jako dospělá žena v rovnocenné

velikosti jakou má samotný Kristus.200 Dřevěný reliéf

z kostela sv. Mořice v Olomouci vzniklém po roce 1480

[kat. č. 60] představuje první (mně známou) realizaci

Poslední modlitby v médiu sochařství české středověké

provenience.201 Zobrazené postavy jsou vsazeny do

interiéru s trámovým stropem v ubíhající perspektivě,

čímž bylo docíleno větší plasticity. Na zpěvácké

tribuně stojí tři postavy zpívajících andělů a také

Kristus v levé části s chybějícími pažemi. Kompozici

dominuje zlatá barva šatu zde přítomných postav. Marie

je podána frontálně,202 pouze s lehce natočeným tělem.

Klečí v centru scény s rukama sepjatýma v modlitbě,

zezadu ji podepírá opět Jan Evangelista.203 Před ní pak

klečí apoštol s otevřenou knihou a bosými chodidly

natočenými směrem k vnímateli.204 Za diagonálně

umístěným lůžkem stojí apoštolové bez atributů, ovšem

33

s velkým množstvím knih. Scéna na tzv. Puchnerově arše

z roku 1482 [kat. č. 63] parafrázuje kompozici na

Oltáři z Orlové [kat. č. 58], kdy Marii podepírá Jan

Evangelista s Petrovou asistencí. Zde ovšem Marie

nedrží svíci, nýbrž jí ruce volně klesají podél těla.

Znovu zde nalezneme motiv apoštola držícího otevřenou

knihu, z níž Marie čte. Spodní část kompozice pak

iluzivně prohlubují dva malované otvory a nádoba na

svěcenou vodu s kropáčem volně stojící na šachovnicové

podlaze. U reliéfu z Kájova [kat. č. 65] je scéna

zrcadlově převrácena. Již na první pohled zaujme

realistické provedení polychromie a použití zlaté barvy

na pláště přítomných postav. Marie, zcela zahalená do

zlaté barvy, poklesává v kolenou - jedná se tedy

o inovaci, neboť Marie byla až doposud zobrazována jako

klečící.205 Iniciála ze Svatojakubského graduálu od

Mistra Friedrichova brevíře [kat. č. 67] nenese žádnou

výraznou změnu ve vývoji. Pouze při bližším ohledání si

můžeme povšimnout kulatého polštáře se střapci, na

kterém Marie klečí.206

V případě deskového oltáře

z Trhových Svinů [kat. č. 69] se zřejmě malíř nechal

ovlivnit předlohou v Schongauerově mědirytině [155].

Podobně jako na mědirytině je podána Mariina rouška

a ruce. Tělo se mírně natáčí doleva ve směru, kde stojí

Jan Evangelista předávající Marii zapálenou svíci.207

Podobně je zobrazeno i prázdné lůžko s látkovými

nebesy. Tentýž motiv předání svíce Janem lze spatřit

vůbec poprvé u Schongauera.208 Jak zde vidíme, německá

mědirytina tedy neovlivnila pouze tradiční

byzantinizující kompozici (Koimesis), ale i scény

Poslední modlitby. Právě křídlo Velhartické archy

z konce 15. století [kat. č. 70] obsahuje reliéf s

plošně ztvárněnou scénou, kde ve středu nalezneme

ústřední trojici postav: Jana s klesající Marii, která

34

je vyobrazena jako stojící a Petra. Petrova a Mariina

poloha rukou nasvědčuje tomu, že reliéf mohl dříve

obsahovat doplněk dlouhé hořící svíce, kterou Petr

vkládal Marii do rukou.209

Za Marií se nachází lůžko

umístěné na výraznou diagonálu, kolem stojí ostatní

apoštolové. Pojetí scény bez architektonického rámce je

i přesto přehledné díky použití vzdušné perspektivy.210

Na dřevěném reliéfu ze Slatiny [kat. č. 72] opět vidíme

čtenářský pulpit s otevřenou knihou, z níž klečící

Marie s rukama sepjatýma v modlitbě čte, přičemž ji

opět přidržuje Jan. Prostor se skládá ze tří

horizontálních částí vymezených apoštoly. Spodní část

ohraničují dva sedící apoštolové s otevřenými

knihami.211 Výše již bylo pojednáno o vlivu

Schongauerovy kompozice na díla typu Koimesis. Setkáme

se s tím ale i u Poslední modlitby, jak bylo vysvětleno

na příkladu oltáře z Trhových Svinů [kat. č. 69]. Také

iniciála „G“audeamus z Louckého graduálu německé

provenience [174] jím byla ovlivněna a podobnost je

ještě markantnější. Marie klečí ve středu scény,

podepírána Janem, jenž jí zároveň předává zapálenou

svíci (stejně jako na německé mědirytině). Masivní

svícen v popředí je totožný212 stejně jako prázdné lůžko

s látkovými nebesy. Zbytek děje se liší – Petr namáčí

kropáč do kropenky za asistence klečícího apoštola.

V pozadí vidíme architektonicky ztvárněné kulisy

gotického chrámu, do něhož je děj zasazen. Následuje

řada reliéfů českého původu s Poslední modlitbou,

koncipovaných jako doposud, kdy klesající Marii

podepírá Jan Evangelista s apoštoly stojícími okolo. To

vidíme na reliéfu z Jívové [kat. č. 76], který není

dochován v původním stavu, ale chybí mu obdélná spodní

část. Proto nemůžeme říct, zda byl zobrazen čtenářský

pulpit s otevřenou knihou či ne. Na reliéfu uloženém ve

35

Slezském zemském muzeu v Opavě [kat. č. 77] pulpit

najdeme. Kompozici ovlivnila starší díla, v nichž Marii

nezachytává pouze Jan, ale i druhý apoštol, zde

pravděpodobně Petr, který se Marie dotýká na rameni

stejně jako Jan, který se opírá o pulpit. Apoštolové

spolu komunikují dotykem, zatímco Marie je koncipována

jako klečící ve středu kompozice s rukama sepjatýma

v modlitbě. Následuje dvojice fragmentů dřevěných

reliéfů z Orlové [kat. č. 78] a Černice [kat. č. 79].

Z reliéfu z Orlové se dochovala pouze levá část se

čtyřmi nad sebe umístěnými apoštoly, z nichž jeden drží

kropáč a také půlka postavy apoštola Petra, kterého

poznáme díky překřížené štole.213

Druhý fragment reliéfu

z Černice se skládá ze dvou částí. První z nich

vyobrazuje Jana držícího pod pažemi již zesnulou Marii

se svěšenými pažemi a ochablým tělem.214 Takovéto

provedení vidíme zcela poprvé, neboť Marie byla až

doposud znázorňována se sepjatýma rukama v modlitbě či

postupně klesajícími. Druhá část, jež se z reliéfu

dochovala, znázorňuje osamocenou postavu Petra, který

je kvůli značnému poškození zcela bez atributu.

Posledním dřevěným reliéfem a zároveň i poslední scénou

Poslední modlitby české středověké provenience pochází

z opatství cisterciáků ve Vyšším Brodě (1490-1510)

[kat. č. 80]. Klesající Marii ve středu reliéfu opět

podepírá Jan Evangelista, zatímco Petr stojí před ní.

Petr mohl držet pravděpodobně kropáč, jak tomu

nasvědčuje poloha jeho pozvednuté ruky a apoštol

stojící za ním s kropenkou.215 Horní část zobrazuje

prázdné lůžko na diagonále, před kterým jsou těsně

vedle sebe umístěni apoštolové.

36

4. Závěr

Cílem této bakalářské diplomové práce bylo

pojednat o vývoji zobrazení Smrti Panny Marie v umění

českého středověku. Tomuto samotnému stěžejnímu textu

předcházel krátký exkurz do soudobého chápání obecné

představy smrti v raném křesťanství i v souvislosti

s rozvíjejícím se kultem P. Marie a zvláště pak její

smrti. Tento úvod do problematiky je důležitý pro

chápání dobové situace a mentality. Kapitola poté

přiblížila apokryfní texty obsahující vyprávění

o posledních Mariiných dnech i líčení samotné smrti

P. Marie a událostech po ní následujících.

V apokryfních textech má ikonografický typ svou

předlohu a bez jejich znalosti by proto další bádání

v této oblasti nebylo možné. Následující kapitola se

poté zaměřila na ikonografii zobrazení Smrti P. Marie

spolu s popisem byzantského typu ztvárnění a jeho

vývojem zvláště v italském umění. Také rozdělila

událost Mariiny smrti do pěti od sebe separovaných

ikonografických scén, které byly rovněž popsány jak

z hlediska jejich kompozice, tak ze souvislostí psaných

apokryfních pramenů. Tato bakalářská diplomová práce,

a zvláště kapitola o ikonografii Mariiny smrti a scén

s ní spjatých, vychází především z německy psané

zahraniční literatury zabývající se ikonografií.

Stěžejní část práce pojednala o zobrazení Smrti

P. Marie v českém středověkém umění v chronologickém

pořadí podle vzniku jednotlivých uměleckých děl.

Samotnou scénu lze na našem území rozdělit do dvou

základních ikonografických variant (Smrt Panny Marie

typu byzantské Koimesis a Poslední modlitba Panny

Marie). Proto byla kapitola rozdělena na dvě samostatné

podkapitoly, přičemž první z nich se zabývala Smrtí

37

Panny Marie ve své byzantinizující podobě Koimésis

ovlivněné italským uměním, již posléze převzalo i české

prostředí. Z toho důvodu byla díla komparována hlavně

s italským uměním z 13. a 14. století, které má

neobyčejně bohaté zastoupení scén vztahujících se

k Mariině smrti. Poté byla pozornost věnována umění 15.

století převážně sousedních zemí.

Rok 1470 má významnou roli ve vývoji zobrazení

Smrti P. Marie, neboť v něm vznikla mědirytina Martina

Schongauera, jež ovlivnila dosavadní způsob kompozice

a mnoho scén nejen české provenience z něj vychází.

Druhá podkapitola poté objasnila vývoj Poslední

modlitby P. Marie, u které hrálo české umění klíčovou

roli, neboť právě zde se tento ikonografický typ mezi

léty 1365-1370 poprvé objevil v Antifonáři pražského

původu uloženém v klášterní knihovně ve Vorau. Nové

pojetí Mariiny smrti, kdy neleží na lůžku, ale klečí

před ním při modlitbě, se posléze stalo velice

oblíbeným a často zobrazovaným nejen v českém umění,

ale i v okolních zemích, kam se postupně šířilo.

Citové napětí a koncentrace na právě probíhající

děj bylo ovlivněno byzantsko-italskými předlohami,

čemuž často nasvědčuje mimika obličejů a gesta smutku

či bolesti zobrazených postav nad právě probíhající

událostí. Sledovali jsme i změny v zobrazení postav,

zvláště v jejich umístění do obrazového prostoru,

gestech, mimice, atributech a odění, ale také ve

vybavení a rozmístění inventáře. Také je třeba si

všímat lůžka s ležící P. Marií či bez ní, neboť od

poloviny 14. století se mění jeho poloha, předtím vždy

přísně horizontální a nyní se diagonálně nebo

vertikálně natáčí, či není zobrazeno vůbec. Pozornost

se zaměřila rovněž na vyobrazení a popis obměn mandorly

či oblačné sféry s Kristem jako polopostavou držící

38

Mariinu duši, či stojícího za lůžkem mezi apoštoly,

stejně jako na významovou a symbolickou rovinu díla.

Změna ikonografického schématu se ustálila v druhém

desetiletí 15. století, kdy bylo tradiční byzantské

schéma nahrazováno stále častěji novým typem v podobě

Poslední modlitby P. Marie. Poté je zcela na umělci či

objednavateli jaký typ zobrazení zvolí. Ikonografické

scény obvykle obsahují postavu Krista, v druhém

desetiletí 15. století jsme svědky toho, jak se od

postavy Krista postupně upouští ve prospěch právě

probíhajícího děje mezi apoštoly a Marií. Větší důraz

se klade také na prostředí, do něhož je děj zasazen.

Poslední desetiletí 15. století představuje nárůst

reliéfní produkce obou ikonografických typů.

Další bádání v této oblasti má určitě velký

potenciál. Především vyžaduje sestavení kompletního

katalogu české středověké provenience, které unikly mé

pozornosti a jejich následnou důkladnou komparaci

s mladším a soudobým evropským uměním, což vyžaduje

obsáhlejší katalog také těchto děl.

39

Poznámky

1 Německy psaná literatura zabývající se ikonografií Smrti P. Marie začíná vždy výčtem a popisem

apokryfních textů jakožto textové předlohy pro vyobrazení. Následuje obecné převyprávění spolu

s rozebráním jejich obsahových rozdílů. Texty jsou následně demonstrovány na konkrétních

uměleckých dílech spolu s popisem vývoje a obměn. Nejobsáhlejší doposud publikovaná práce

o daném tématu je od Gertrud Schiller (SCHILLER 1980, s. 83-138); také Josef Myslivec se

tématu věnoval (MYSLIVEC 1980, sl. 333-338); pouze na doposud přehlížený typ Poslední

modlitby se zaměřila Gyöngyi Török (TÖRÖK 1973, s. 151-205); Ingrid Flor ve své stati Das

letzte Gebet Mariae - eine Prager Bilder-Invention, obsáhla vývoj typu Poslední modlitby

P. Marie za vlády Lucemburků v českých zemích na pozadí historických souvislostí (FLOR 2008,

s. 733-750); také bych ráda upozornila na anglicky psanou stať Elizabeth Walsh, Images of Hope.

Representations of the Death of the Virgin, East and West, in: Religion and the arts, Boston 2007,

ke které se mi bohužel nepodařilo zajistit si přístup. 2 Tedy takové scény, kdy ve středu kompozice stojí horizontálně či vertikálně umístěné lůžko

s Pannou Marií, která leží, nebo klečí (Poslední modlitba) obklopena apoštoly. Obvykle je

přítomna i postava Krista držící duši Panny Marie. 3 Scény vztahující se k posledním dnům P. Marie, a událostech po její smrti jsou popsány

v kapitole 3. 4 Poslední zmínku o P. Marii nalezneme v Novém zákoně (Sk 1,14). 5 Metoděj Minařík tato konkrétní místa nachází v bibli: Gen 3,15 a Lk 1,28. MINAŘÍK 1991,

s. 30-31. 6 Byla tak označována nejen smrt Bohorodičky, ale také jakéhokoliv jiného světce. 7 SCHILLER 1980, s. 83. 8 „Snad svatá panna zemřela a byla pohřbena, snad byla usmrcena…, snad zůstala naživu. Neboť

Bůh je mocný, může učinit všechno, co chce a její konec nezná nikdo.“ MINAŘÍK 1991, cit. s. 31. 9 Texty, které nebyly z nějakého důvodu zařazeny do bible. Nejčastějším důvodem byly spisy,

jejichž obsah se neshodoval s myšlenkami církevního učení. Důvodem k odmítnutí se mohl stát

také dodatečný vznik textů. 10 DALEY 2001, s. 72. 11 Za papeže Sergia I. (pontifikát 687-701). MINAŘÍK 1991, s. 31. 12 Marie ve skutečnosti nebyla mrtvá, ale upadla do hlubokého spánku velmi podobnému smrti –

Koimésis, proto se často používá slovo „Zesnutí“, místo častějšího „Smrt“. ROYT 2007, s. 267. 13 První tři století byla křesťanská víra silně ovlivněna izraelským a helénistickým náboženstvím,

kdy byla duše podle dobové víry oddělena od těla a v nejlepším možném případě mohla odpočívat

v „lůně Abrahamově“ až do vzkříšení. Výjimku tvořili pouze mučedníci, patriarchové a proroci,

kteří se do nebe dostali ihned po smrti. DALEY 2001, s. 73-74. 14 Ibidem, s. 74. 15 Ibidem, tamtéž. 16 Ibidem, s. 76-77. 17 Pseudo-Dionýsios učil, že smrt není důvodem ke strachu, ale pouze pokud žil člověk příkladně,

za těchto podmínek se může stát dokonce radostnou událostí, neboť dosáhl cíle svých modliteb

a čeká jej dokonalé spasení. Ibidem, s. 77-78. 18 Ibidem, s. 80. 19 ROYT 2000, s. 13. 20 DALEY 2001, s. 80-81. 21 Texty líčící tyto události se následně staly velmi oblíbenými, o čemž svědčí velké množství

překladů do různých světových jazyků. Texty jsou: řecké, syrské, koptské, arabské, etiopské,

arménské, gruzínské, irské a staroslověnské. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 449. 22 Známých je přibližně šedesát apokryfních textů s vyprávěním o Mariině smrti a další texty

obsahující její životopis (Vita Virginis). Ibidem, s. 447. 23 Ibidem, s. 454-464. 24 Ibidem, s. 464-469. 25 Tento text pochází až z 6. či 7. století, ovšem sám autor se vydává za učedníka apoštola Jana.

SCHILLER 1980, s. 86-88. 26 Archanděl Gabriel, který jí zvěstoval již Boží záměr udělat z ní matku Syna Božího. 27 Podle kázání Theodosia Alexandrijského z poloviny 6. století, jež líčí její smrt, se Marie ve snu

od Krista dozvídá o své blížící se smrti. Tato zpráva ji ovšem naplnila děsem a hrůzou, neboť měla

40

strach z ďábelských bytostí, a také z podsvětí, jež představovalo temnou a neznámou oblast.

Součástí kázání bylo i utěšení Marie Kristem, neboť jí přislíbil, že po jejím pohřbu opět spojí duši

a tělo v jedno a povznese ji k sobě do ráje. DALEY 2001, s. 82-83. 28 Ibidem, s. 81. 29 Tyto tři ženy (panny) poté Mariino již mrtvé tělo připravily na uložení do hrobu, přičemž z něj

vycházela liliová vůně. SCHILLER 1980, s. 87. 30 ŠPAČEK 1925, s. 169. 31 Srv. (J 19,27). 32 Podle vyprávění Slova svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky byli Ondřej, Filip,

Lukáš, Šimon Kananejský a Tadeáš již mrtví, ale kvůli této události povstali zázračně z hrobů, do

kterých se poté zase vrátili. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 456. 33 Líčení zázračného transportu jednotlivých apoštolů, které „uchvátil oblak“ nalezneme ve Slovu

svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky (Slovo Jana Teologa 100-102,17-24). Ibidem,

s. 457-458. 34 ROYT 2000, s. 6. 35 Poslední příjímání jí mohl udělit i samotný Kristus, v tomto ohledu se apokryfní texty

rozcházejí. 36 DALEY 2001, s. 84. 37 Koimesis, Dormitio či Zesnutí. 38 Mariina duše pozbyla jakéhokoliv pohlavního znaku a také zářila sedmkrát více než samotné

slunce. DALEY 2001, s. 84. 39 ROYT 2000, s. 6. 40 Ibidem, tamtéž. 41 Podle Slova svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky se žid jmenoval Jefóniáš. Za

pokus převrátit nosítka (máry) a ukradnout Mariinu roušku mu byly neviditelným andělem

s ohnivým mečem useknuty obě ruce v ramenou, jež zůstaly viset na márách. NOVOZÁKONNÍ

APOKRYFY II 2003, s. 462; Podle Vyprávění Josefa Arimatejského se žid jmenoval Rúben,

a ruce se mu k nosítkům nejdříve přilepily a poté uschly až k loktům. NOVOZÁKONNÍ

APOKRYFY II 2003, s. 467. 42 SCHILLER 1980, s. 126-127. 43 ROYT 2000, s. 6. 44 Vyprávění Josefa Arimatejského (219,17). NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 467. 45 Legenda o svatém pásku Panny Marie vznikla kolem roku 1300. Pásek byl později uctíván

v Konstantinopoli jako relikvie. ROYT 2000, s. 25. 46 NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 448. 47 V jaké míře tyto texty odpovídají ztracenému řeckému archetypu, či zda jsou dokonce jeho

kopií, není možné s určitostí říci. 48 Takto podle církve vypadala dobrá smrt a byla také vzorem pro všechny věřící, jelikož i sama

Matka Boží musela zažít samotný okamžik smrti - ovšem s menším dopadem, který čeká

obyčejného člověka, neboť sama byla svatá a její tělo neslo Krista. DALEY 2001, s. 87. 49 Ibidem, s. 81. 50 Kolem roku 440, biskup Juvenal a exilová císařovna Eudokia nechali společně postavit na místě

bývalého židovského hřbitova nedaleko Jeruzaléma v údolí Kedron baziliku k poctě Matky Boží,

jež se později stala hojně navštěvovanou poutníky jako místo prázdného hrobu Panny Marie.

Ibidem, s. 80. 51 NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 448. 52 Místo zesnutí a pohřbu P. Marie v Malé Asii v Efezu dokládá existence nejstaršího mariánského

chrámu právě v Efezu. Bylo zvykem stavět chrámy na místech spojených s životem svatých, nebo

na místě jejich smrti a pochování. Chrám mohl být tedy postaven na místě hrobu P. Marie. Další

indicií může být List efezského koncilu, v němž je zmínka o pobytu P. Marie a Jana Evangelisty

právě v Efezu. Již příliš nepravděpodobným důkazem se zdají být místní legendy o Mariině

pobytu. ŠPAČEK 1925, s. 169-177. 53 ROYT 2000, s. 6. 54 Již od 12. století panoval všeobecný názor, že tělo, které neslo Syna Božího, nemůže ležet

v hrobě a podléhat rozkladu. SCHILLER 1980, s. 112. 55 K oficiálnímu přijetí dogmatu o Nanebevzetí P. Marie (Assumptio) došlo až za Pia XII., který

prohlásil 1. listopadu 1950 Mariino tělesné Nanebevzetí za článek víry. MINAŘÍK 1991, s. 32. 56 Není jistě náhodou, že Mariina smrt bývá zobrazena na náhrobcích [112, 129]. Její chápání

jakožto prostřednice a přímluvkyně s tím nepochybně souvisí.

41

57 Prostřednicí ji nazval Basilius ze Seleukie, biskup a církevní spisovatel žijící v 5. století. ROYT

2000, s. 12. 58 Ibidem, s. 13. 59 Součástí mariánského cyklu nejčastěji bývá: Zvěstování sv. Jáchymovi, Modlitba sv. Anny,

Zvěstování sv. Anně, Setkání sv. Jáchyma a sv. Anny ve Zlaté bráně, Narození Panny Marie, Sv.

Anna vyučuje Pannu Marii, Uvedení Panny Marie do chrámu, Navštívení Panny Marie, Narození

Krista, Klanění tří králů, Útěk do Egypta, Návrat z Egypta, Dvanáctiletý Kristus v chrámu,

Rozloučení Krista a Panny Marie, Svatba v Káni galilejské, Křížová cesta, Ukřižování, Snímání

z Kříže, Oplakávání, Uložení do hrobu, Ženy u hrobu, Setkání Panny Marie se zmrtvýchvstalým

Kristem, Nanebevstoupení Krista, Seslání Ducha Svatého, Smrt Panny Marie, Nanebevzetí

a Korunování Panny Marie. ROYT 2000, s. 30. 60 Tuto scénu nalezneme také jako poslední zobrazení na dodekaortonu, tedy dvanácti

nejdůležitějších scénách mariánského a christologického cyklu. SCHILLER 1980, s. 94. 61 Téměř všechny tyto scény lze spatřit na okrajích jedné strany v graduálu Flámského miniaturisty

[170], přičemž zde není zobrazeno Zvěstování Mariiny smrti a Přijímání svátosti, ale naopak

přibyla scéna Předání Mariina pásku apoštolu Tomášovi. 62 ROYT 2000, s. 6. 63 (Lk 1,26-38). 64 Tyto předměty u něj při scéně Zvěstování P. Marii bývají běžné. 65 SCHILLER 1980, s. 124-125. 66 Podle Zlaté Legendy se Marie loučila s Janem Evangelistou, zatímco ostatní apoštolové čekali

v přední části jejího domu. 67 SCHILLER 1980, s. 87. 68 Ibidem, s. 125. 69 Poslední přijímání svátosti, podle apokryfních textů, může Marii udělovat také Jan Evangelista.

Tato scéna se nevyskytuje příliš často. 70 KREKHOVETSKY 2006, s. 273. 71 SCHILLER 1980, s. 92-93. 72 Lze je rozpoznat bez větších obtíží díky typickému oděvu, atributu či gestu. V průběhu

středověku Jan Evangelista i Petr mění svou polohu, oděv či atribut. Petr je obvykle oděn do

bílého liturgického roucha s překříženou štolou a drží knihu, z níž čte modlitby za zemřelé, nebo

může držet kropenku a kropáč k vykropení těla zesnulé. Bývá zobrazen jako starý muž s bílým

vousem. Jan Evangelista má podobu mladíka s dlouhými světlými vlasy, nejčastěji v zeleném

plášti a je ze všech přítomných nejblíže P. Marii. Může se k ní naklánět, či ji podpírat. Drží

většinou palmovou ratolest či dlouhou zapálenou svíci, kterou Marii předává. 73 SCHILLER 1980, s. 93. 74 Ibidem, s. 92. 75 Kristus může být umístěn i nad apoštoly nejčastěji v mandorle [143], ale i v oblacích [95, 125],

případně na něj upomíná pouze světelná záře, vycházející z horní části vyobrazení. V dílech

mladší datace nalezneme i úplnou absenci postavy Krista [133]. 76 SCHILLER 1980, s. 93. 77 Toto nové obrazové schéma se vyskytuje pouze v Čechách, Slezsku, Polsku, Maďarsku,

Rakousku a jižním Německu. TÖRÖK 1973, s. 151. 78 Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce tu pulchra es – Poslední modlitba Panny Marie, 1365-1370,

[kat. č. 22]. 79 TÖRÖK 1973, s. 151-205. 80 FLOR 2008, s. 742-744. 81 V interiéru se konají pohřební obřady. A také apoštol Pavel není rozlišen (tak jako u západního

typu scény, kdy stál u Mariiných nohou). SCHILLER 1980, s. 134. 82 Ibidem, s. 135. 83 Apoštolové stojí volně rozestoupeni kolem zesnulé často s výrazem smutku v tvářích, do

obrazového prostoru bývají zasazeny i běžné předměty a vybavení interiéru [141]. Velký počet

uměleckých děl z tohoto období souvisí s protireformačním hnutím a strachem ze smrti. Sama

P. Marie zemřela bez bolesti, proto byla vzorem „dobré smrti“. SCHILLER 1980, s. 133. 84 Často zahaleným do bílé látky symbolizující mučednictví a vyvolené ráje. 85 SCHILLER 1980, s. 87. 86 Od 12. století je tradičně tato událost zasazena do údolí Josafat nedaleko Olivetské hory, kde se

nacházel podle tehdejší rozšířené víry Mariin prázdný hrob. Ibidem, s. 126. 87 Ibidem, s. 87.

42

88 Podle různých verzí legendy se poté Mariina duše a tělo spojily opět v jedno v ráji za

přítomnosti Krista a andělů tři dny po pohřbu; druhá starší verze popisuje spojení duše a těla již v

hrobě. Ibidem, s. 128. 89 Pás Panny Marie symbolizuje neposkvrněnost jejího panenského těla. Předání pásu Tomášovi

poté odkazuje na oddanost Kristu jakožto nebeskému ženichu. Také tři uzly a spona mají svůj

význam - symbolizují Mariino panenství a třikrát neposkvrnění [111]. ŠTAJNOCHR 2000, s. 62;

Bílý oděv P. Marie značí očekávání a zobrazuje Marii jako nevěstu z Písně písní. Ibidem, s. 53-55. 90 V malbě Bartoloméa Bermeja [151] nalezneme také předání pásku Tomášovi, ovšem v tomto

případě je scéna zasazena do průhledu v okně, kde na skále stojí Tomáš k němuž přilétá anděl

s Mariiným páskem. Zobrazení ústředního tématu Smrti P. Marie je tak obohaceno o současně

probíhající děj. Z důvodu výchozí předlohy ve Zlaté legendě stojí kolem lůžka pouze jedenáct

právě přítomných apoštolů. Stejný motiv průhledu do krajiny se nachází i na soudobé malbě

Petruse Christuse [150]. 91 Obrazový katalog této práce obsahuje 83 takových děl. 92 Výjimku tvoří například Ukládání Panny Marie do hrobu v Breviáři uloženém v Národní

knihovně České republiky [124]. 93 V literatuře najdeme tuto stavbu často pod názvem Kaple Smrti Panny Marie. Označení „kaple“

se používá kvůli oddělení kněžiště a lodi dřevěnou příčkou v roce 1769, kdy vznikly dvě navzájem

od sebe separované kaple - kaple Smrti Panny Marie na místě kněžiště a kaple sv. Linharta v lodi

kostela. Dřevěná příčka byla odstraněna až v roce 1930. LAVIČKA 2013, s. 122-123. 94 Ibidem, s. 93-98. 95 KRATINOVÁ 1957, s. 226. 96 Petr s kropáčem může být ovšem vyobrazen i při scénách Poslední modlitby [kat. č. 54]. 97 Používání umístění duše P. Marie před Kristovým tělem dokládá soudobá italská malba z let

1308-1311 od Duccia di Buoninsegna [105]. 98 Koruna Mariiny duše v tomto případě nezpodobňuje Marii jako Královnu Nebes, ale jedná se

o Korunu věčného života, která byla přislíbena všem, kteří zemřou ve víře a zůstanou věrní Kristu

až do smrti (1Kor 9, 25). Zároveň nese význam svatební koruny. SCHILLER 1980, s. 102-104. 99 Toto uspořádání připomíná kompozici, kdy je duše P. Marie umístěna do medailonu, který drží

Kristus ze staršího umění cizí provenience [89]. 100 To bezprostředně navazuje na starší vyobrazení, kde andělé přilétají, aby přenesli duši P. Marie

[85, 87, 88]. 101 ROYT 2000, s. 9; SCHILLER 1980, s. 103-104, 114-116; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975,

s. 46-48. 102 To značí Kristovo vyšší postavení v hierarchii přítomných postav, což je použito i na starších

vyobrazeních [84], stejně jako na později vzniklé nástěnné malbě ze Slovenského Gánovce [113]. 103 Samotný typ obličejů a způsob zobrazení vlasů se nápadně podobá těm již na výše zmíněné

miniatuře [kat. č. 1], kterou nechala kolem roku 1307 zhotovit také Přemyslovna Kunhuta pro

klášter sv. Jiří v Praze. 104 KATALOG OSTRAVA 2011 (Knoflíček), s. 532. 105 Ibidem, s. 532. 106 Redukce kompozice odkazuje na dolnorýnskou oblast kolem Bodamského jezera. Tento typ

devočního obrazu se nazývá Andachtsbild. KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), s. 580-581. 107 Apoštolové zvedající prostěradlo s již zesnulou Marií mají své analogie ve starším evropském

umění [108]. 108 Datování vychází z použití francouzské lilie, jež byla symbolem Blanky z Valois († 1348), po

smrti by použití tohoto osobního Blančina symbolu již nedávalo smysl. KATALOG PRAHA

2006a (Fajt), s. 84. 109 Kompozice obrazu vychází z benátských vzorů inspirovaných Byzancí. Ibidem, s. 84. 110 STEJSKAL 1967, s. 52. 111 Motiv Kristovy koruny se stal používaným i pro následující kompozice české provenience [kat.

č. 16, 18, 19], ale také pro umělecká díla ze sousedních zemí, jak je tomu například u polyptychu

Grudziądzkého [127]. 112 Takovouto mandorlu nalezneme již ve 12. století na reliéfu uloženém v Berlíně [86]. 113 SCHILLER 1980, s. 134. 114 Také členění obrazového prostoru do tří částí hranolovými sloupky naznačuje, že střední část,

která nese bohatší výzdobu, náleží postavě Krista. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 84. 115 Iluminace se vztahuje k svátku Nanebevzetí Panny Marie slaveného 15. srpna, neboť na

začátku hymnu v klášterních chorálních knihách se v úvodu mše tohoto svátku zpívá Gaudeamus

Omnes (radujme se). KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 525.

43

116 První zobrazení Krista v mandorle nalezneme na nástěnné malbě v Pohořelicích [kat. č. 3], kde

byla ovšem zobrazena celá Kristova postava. 117 Takové provedení Krista jako polopostavy v mandorle nad právě probíhajícím dějem bylo

použito například ve starší francouzské Knize hodinek [95]. 118 Význam použití motivu růže může být i následující - podle Zlaté legendy byla Mariina cesta při

nanebevzetí pokryta rudými růžemi a liliemi. Tyto květiny představují mučedníky a anděly

s pannami. Od 14. století se používá pro označení víry apoštolů v Nanebevzetí pojem „květinový

zázrak“, neboť v prázdném hrobě zůstaly podle legendy pouze lilie či liliová vůně. SCHILLER

1980, s. 129. 119 STEINOVÁ 1993, s. 200. 120 Motiv hlavy, jež se obrací k divákovi týlem, pochází zřejmě z italské pogiottovské malby.

PEŠINA 1983, s. 295. 121 STEINOVÁ 1993, s. 201. 122 Obrazová katalogová dokumentace k této malbě obsahuje pouze spodní část kompozice. 123 Podobnou kompozici rozdělenou lištou na dvě samostatné obrazové části nalezneme i na

později vytvořené nástěnné malbě v Rimavském Brezovu [130], kde je zobrazen v mandorle

trůnící Kristus s Mariinou duší. 124 Láskyplné gesto Mariiny duše v němž se projevuje vztah ke Kristu nalezneme i ve starší

miniatuře v pasionálu Abatyše Kunhuty [kat. č. 2.]. Také způsob jakým podepírá Kristus Mariinu

duši je totožný. 125 Stejný motiv najdeme také v soudobé knižní malbě [kat. č. 20]. 126 Dvě ženské postavy před lůžkem sedí i na starší italské nástěnné malbě Giottovy školy

v Padově [107]. 127 Jiří Fajt interpretuje tyto dvě ženy jako dvě plačky a stejnou hypotézu používá i v případě Smrti

Panny Marie z Košátek [kat. č. 11]. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 98-99. 128 STEJSKAL 1967, s. 25. 129 Svátek Nanebevzetí Panny Marie se slaví v západní církvi 15. srpna, ve východní církvi pak

pod názvem Zesnutí Bohorodičky. QUENOT 2002, s. 55; NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II

2003, s. 451. 130 STEJSKAL 1967, s. 25. 131 Zobrazení sv. Petra jako papeže Inocence VI. (pontifikát 1352-1362) dokládá jeho odění do

bohatého roucha a třístupňová tiára. Také jako jediný z přítomných není překryt okolo stojícími

apoštoly. Protějšková malba Moraganových destiček se scénou Klanění tří králů zobrazuje

portrétní rysy Karla IV. v postavě jednoho z králů, tak jako je zobrazen v kapli sv. Kříže na

Karlštejně. Lze tedy předpokládat, že objednavatelem mohl být sám Karel IV. nebo se mohlo

jednat o diplomatický dar určený Inocentovi VI. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 98-99. 132 STEJSKAL 1967, s. 23-24. Více také o významu Morganových destiček: PEŠINA 1978,

s. 521-528. 133 Z okolních zemí pak na polyptychu Grudziądzkém z let 1390-1400 [127] a oltáři z Wielowsi

[138]. 134 Je možné, že mistr, který namaloval tyto destičky, navštívil Itálii spolu s Karlem IV., jež

přesídlil dvůr v roce 1354-1355 do Itálie. STEJSKAL 1967, s. 52-53. 135 PEŠINA 1983, s. 296. 136 FLOR 2008, s. 735. 137 Souboru pražských kodexů z doby vlády Karla IV. dominuje právě Liber viaticus – nejvíce

ovlivněn italským uměním v pojetí prostoru, figurách i motivem akantového listu. Malíř se mohl

účastnit Karlovy korunovační cesty do Itálie (1354-1355). KATALOG PRAHA 2006a (Fajt),

s. 103-105. 138 O zobrazení Poslední modlitby P. Marie pojedná následující podkapitola 4.2. 139 Podobně znázorněná Marie se nachází i na starším reliéfu od Paola Veneziana [112] kde je

ovšem P. Marie umístěna do kamenného otevřeného sarkofágu s duší stojící na něm. Jsou zde tedy

znázorněny dvě simultánní události. 140 Stejné postavy sedících apoštolů a cípu Mariina roucha nalezneme poté kolem roku 1430

v malbě Hanse von Brunecka [137]. 141 Apoštola, který pozvedá a rozfoukává kadidelnici nalezneme například ve středu iniciály

„G“audeamus [kat. č. 46] a na Svatojiřském oltáři v levé horní části obrazového prostoru [kat. č.

54]. Následně je jeho zobrazování od 70. let 15. století stále častější. Soudobým příkladem jež

demonstruje použití tohoto nového prvku nejen v našem prostředí je polyptych Grudziądzký [127]. 142 Dřívější zobrazení már jsme již viděli na nástěnné malbě v Bubovicích [kat. č. 9] a Starém

Svojanově [kat. č. 16].

44

143 Poprvé se s tímto způsobem odchodu duše z těla v českých zemích v podobě malé protažené

postavy vycházející přímo z úst setkáme v Brevíři opatovickém [kat. č. 25], ovšem zde jde o typ

Poslední modlitby P. Marie. 144 Kolem roku 1420 je též sedící P. Marie zobrazena na křídlech polyptychu Slezského mistra

[135]. 145 Tito apoštolové se následně budou objevovat na téměř každém mladším vyobrazení, nebudou

proto dále zmiňováni u každého konkrétního příkladu jako doposud. Výskyt sedících či klečících

apoštolů i v jiných zemích dokládá například celostránková iluminace [144] z 15. století. 146 Takovýto způsob držení Mariiny duše byl použit již na výšivce uložené v Bostonu [116].

V českém umění pak ve scéně Poslední modlitby v Misále arcibiskupa Zbyňka Zajíce

z Hasenburka [kat. č. 38]. 147 Marie zobrazena s palmovou ratolestí může odrážet povědomí umělce či objednavatele

o obsahu legendy vycházející z apokryfních textů, v nichž Marie od anděla obdržela palmovou

ratolest jako předzvěst své blížící se smrti a Jan Evangelista ji poté měl nést v čele jejího

pohřebního průvodu. 148 Kompozici s absencí postavy Krista nalezneme také v iniciále „U“ uložené v Londýně [126].

U nás pak poprvé u typu Poslední modlitby P. Marie v Misálu pražské diecéze v iniciále

„G“audeamus z let 1411-1419 [kat. č. 41], kde je použita výrazná redukce postav pouze na

P. Marii a dva apoštoly. V následujících letech se stane vynechání Krista z obrazového pole

častým jevem obzvlášť ve scénách typu Poslední modlitby. 149 V chronologicky následujících dílech se motiv kropáče přemisťuje po obrazovém prostoru, kdy

jej drží apoštol obvykle umístěný na straně kompozice [kat. č. 58]. Až ve scénách inspirovaných

Schongauerovou mědirytinou (o kterých bude pojednáno níže) se kropáč do Petrových rukou opět

navrátí [kat. č. 62]. 150 První zobrazení dlouhé svíčky vložené do Mariiných rukou nejdeme na soudobém Oltáři

z Orlové [kat. č. 58] typu Poslední modlitby P. Marie. Zde svíci předává ovšem Petr a nikoli Jan.

Celostránková iluminace francouzské provenience dokládá též vyobrazení Petra coby

předávajícího [133]. Podobně koncipovaná malba Huga van der Goes z období kolem roku 1480

[158] znázorňuje okamžik zapálení svíce jedním z apoštolů, jež současně svíci předává Petrovi,

ještě před vložením svíce do rukou světice. Tento výjimečný případ Petra vkládajícího svíci do

rukou P. Marie tvoří odchylku od následujících scén, kdy tento úkon převzal Jan Evangelista

(např. [kat. č. 68]) podle vzoru Schongauerova mědirytu. Stejnou odchylku v postavě Petra poté

nalezneme v Hodinkách s iniciálou „O“bratt nas [kat. č. 61]. V dílech cizí provenience nalezneme

tento prvek například v malbě Konrada von Soest, vzniklé kolem roku 1420 [kat. č. 134], nejde

tedy o vynález českých zemí, ale jak již bylo zmíněno, vychází z mědirytiny Martina Schongauera

[155]. 151 V uměleckých dílech cizí provenience ji i nadále můžeme spatřit [173]. 152 Stejné podání temena hlavy byl použit v českém umění již dříve [kat. č. 14, 57]. Motiv má

původ v Byzanci odkud jej později převzal Giotto a znovu použil. PEŠINA 1983, s. 291-295.

Hlavy výrazně otočené či předkloněné, ale nikoli zvrácené týlem k diváku můžeme spatřit

i v jiných dílech. [kat. č. 22, 32, 44]. 153 Stejný motiv se nachází na soudobém Oltáři z Orlové [kat. č. 58]. 154 Již bylo výše pojednáno o nástěnné malbě v Černovičkách vzniklé po roce 1350 koncipované

totožně na dva navzájem od sebe separované celky [kat. č. 15]. 155 To svědčí o stále přetrvávajícím oblíbeném způsobu malby neovlivněné novými prvky ani

Schongauerovou mědirytinou, která se stala vzorem pro soudobá díla, jak je popsáno

v následujícím odstavci. Soudobá knižní iluminace v Modlitební knize ze Stuttgartu [156] dokládá

též stále používané schéma neovlivněné Schongauerem. 156 Tento způsob zobrazení bosých nohou apoštolů jsme viděli již v 30. a 40. letech 14. století na

nástěnné malbě v Průhonicích [kat. č. 5] a Kozohlodech [kat. č. 10]. 157 Rozdělení scén na dva celky, kdy na spodní scéně chybí Kristus známe také z druhotně

rozdělené starší italské malby, kdy scénu podobně uspořádal Andrea Mantegna [152, 153]. 158 Podobnou kompozici lze spatřit na reliéfu z Hazlova [180] datovaného do přibližně téže doby. 159 Od tohoto data až do konce středověku nenalezneme téměř žádnou scénu typu Koimesis, která

není koncipována po Schongauerově vzoru. Jediné takové případy, jež vznikly po roce 1470

představují [kat. č. 71 a 75] o kterých bylo pojednáno výše. 160 O tom svědčí příklady nejen z Britského muzea, které má ve svých sbírkách hned několik kopií.

Totožné podání a přesné kopírování přítomných postav a předmětů lze spatřit také na španělské

deskové malbě [171], která mědirytinu zobrazila v barvě a přidala okno s výhledem do okolní

45

krajiny, jež prohlubuje obrazový prostor. Také Mariina jinak líbezná tvář je zde podána zcela

realisticky jakožto starší a již ne tak půvabná žena. 161 Tato kompozice navrátila oblíbenost typu s Pannou Marií ležící na lůžku (Koimesis)

a v českých zemích se frekventuje stejně často jako doposud více používané schéma Poslední

modlitby. 162 Již dříve byl motiv bosého chodidla použit u typu Poslední modlitby [kat. č. 60]. Viz. také

pozn. 204. 163 Totožnou postavu apoštola sedícího v pravé spodní části reliéfu můžeme spatřit i na soudobém

reliéfu [kat. č. 75], kde se nachází v levé spodní části. Zde mu pouze umělec doplnil mohutný

vous. 164 Použití tohoto vzoru v knižní iluminaci dokládá iniciála „G“audeamus v Bratislavském misále

VII. Z roku 1489 [164]. 165 Kameny nenesou žádný význam, jedná se pouze o doplněk. DROBNÁ 1955, s. 201. 166 Inspirace Schongauerovým mědirytem si všimla i Vlasta Kratinová. KRATINOVÁ 1957,

s. 224. 167 TÖRÖK 1973, s. 151-152. 168 Mariina klečící poloha může navazovat na její poslední modlitbu na Olivetské hoře, jak ji líčí

apokryfní texty. Ibidem, s. 164-165. 169 FLOR 2008, s. 735-739. 170 Ibidem, s. 736. 171 Apoštolů je v tomto případě ztvárněno třináct. 172 Dále se bude vyskytovat zvláště u Poslední modlitby v médiu knižního malířství stále častěji. 173 Kresba sloužila jako skica pro připravovaný triptych. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 510. 174 Reliéf katedrály v Řezně z let 1390-1400 [128] zobrazuje Jana Evangelistu jak se natahuje přes

lůžko a podepírá klesající Marii. Jde tedy o ustálený způsob provedení, jak uvidíme na

následujících příkladech české provenience. 175 Takto redukovaný počet přítomných postav apoštolů jsme již viděli taktéž v knižní malbě Vitae

sanctorum [kat. č. 30]. 176 Pouze ve starší iniciále „A“ssumpcio [kat. č. 20] nalezneme Mariinu duši oděnou do zeleného

šatu. 177 Zde je čtenářský pulpit zobrazen naposledy; nalezneme jej znovu až na konci 15. století

v reliéfu [kat. č. 72, 77]. 178 Petrovu třístupňovou tiáru jsme již viděli na starších příkladech u typu byzantinizujících

Koimesis ovlivněných italským uměním [kat. č. 19, 23]. Ve scéně Poslední modlitby také na

pergamenové kresbě [kat. č. 31], ovšem v případě kresby uložené v Prestonu se jedná pouze

o načrtnutí základního tvaru, který ve finálním provedení měl vypadat jako třístupňová tiára ze

starších kompozic. Stejně jako Kristova koruna, rovněž ve formě zjednodušeného tvaru. 179 Takovéto vyplnění volného prostoru hvězdami bylo poprvé použito na nástěnné malbě

z Černvíra [kat. č. 24]. 180 Z tohoto schématu, kdy Marie klečí na lůžku vychází později Oltář z Ptáčkova, kolem roku

1430-1340, Tarnów, Diözesanmuseum. TÖRÖK 1973, s. 177. 181 Stejné gesto bylo ztvárněno i na soudobé knižní iluminaci Misálu pražské diecéze [kat. č. 41]. 182 Iniciála „U“idi speciosam v Antifonáři vratislavských klarisek v Polsku [136] ze stejné doby

vyobrazuje také otevřenou knihu ležící na Mariině lůžku. 183 České prostředí posléze ustoupilo od zobrazování pulpitu i postele v rámci jediného díla. Zde

vidíme tento způsob naposledy. Sousední země ovšem tento způsob ztvárnění používají i nadále

[149, 162, 165, 175]. 184 Stejně jako na vůbec prvním příkladě tohoto typu v Antifonáři z Vorau [kat. č. 22]. 185 Tohoto vůbec prvního zobrazení Jana před lůžkem při scéně Poslední modlitby si povšimla

i Olga Pujmanová. PUJMANOVÁ 1990, s. 108. 186 Umístění Jana Evangelisty před lůžko a nikoli za ním je použito i na slovenské deskové malbě

Mistra Tucherova oltáře z téže doby [149]. A na Oltáři z Wielowsi [138], jež představuje nejstarší

scénu Poslední modlitby Slezské provenience. KATALOG PRAHA 2006b (Kapustka), s. 74.

Slezská malba zachytila i okamžik úleku apoštola klečícího před Marií, který upustil knihu. Ideový

program vychází v tomto případě z české cisterciácké zbožnosti, a na kázání Bernarda z Clairvaux

při svátku Nanebevzetí P. Marie. Ibidem, s. 75. 187 Ten může předznamenávat apoštola držícího otevřenou knihu tak jako u scén následujících

(např. [kat. č. 48]). 188 Sedící apoštol s otevřenou knihou v popředí scény je zobrazen i na německé deskové malbě

téže datace [146].

46

189 Absenci čtenářského pulpitu nalezneme i v soudobé polské knižní malbě Antifonáře

z augustiniánského kláštera v Zaháni [145]. 190 Šachovnicový motiv podlahy se posléze stane vzorem pro deskové malířství [kat. č. 63, 69, 70,

74]. 191 Může tedy vycházet z italských vzorů, kdy se Mariina smrt často zasazovala do krajiny. Tomu

můžou odpovídat i dva travnaté kopce se stromy z českého prostředí, které mají v italské malbě

podobu skal [139]. 192 Apoštola jež pomáhá Janovi zadržet Mariino tělo jsme viděli již na starší malbě na rámu

Svatoštěpánské Madony [kat. č. 47]. Podobnou obměnu, kdy Marii nepodepírá Jan, ale apoštol

stojící za ní, pak nalezneme na reliéfu Veita Stosse v Krakově [160]. 193 Zde přítomné apoštoly lze téměř jistě identifikovat díky slovenské deskové malbě Mistra

Tucherova oltáře [149], na kterém mají apoštolové nimby s nápisy. Jan (zachytává P. Marii), Filip

(čtoucí z knihy), Petr (liturgické roucho), Jakub Mladší (kadidelnice), Ondřej (dlouhý šedý vous),

Šimon (nad lůžkem), Bartoloměj (vlnité tmavé vlasy), Jakub Starší, Matouš (Brýle), Matěj, Juda

Tadeáš, Tomáš (dole). NOVOTNÁ-SVETKOVÁ 2002, s. 105-106. 194 Jak píše Jaroslav Pešina: iluminátor Valentin Noh nedokáže dostatečně vyjádřit prostředí,

kresba je podána naivně s nepevnou kresbou a stavbou figur. Tváře odráží lyrický a naivní půvab.

PEŠINA 1959, s. 219. 195 Takovéto provedení Mariiny duše jsme již viděli ve starších dílech knižního malířství [kat. č.

34, 37]. 196 Viz. pozn. 150. 197 Motiv dlouhé svíce odráží dobovou tradici vkládání hořících svící do rukou umírajících jako

symbol křesťanské víry. KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011 (Pánek), s. 18. 198 Totéž provedení Marie se svící nalezneme na soudobém reliéfu v kostele Spišské kapituly na

Slovensku [157]. 199 Podobně jako v Graduálu latinském [kat. č. 55]. 200 Takovéto ztvárnění P. Marie poukazuje na její charakter jako Snoubenky Boží (Sponsa Dei).

Marie je zde zobrazena s dlouhými rozpuštěnými vlasy s perlovou čelenkou a závojem, který značí

očekávání snoubence a je tradičním snubním atributem (2 Kor 11,2). ŠTAJNOCHR 2000, s. 59.

Takovému významu může nasvědčovat i Mariino odění do rudého šatu, stejně jako zobrazení

uvnitř mandorly v téže velikosti, jaká je použita u Krista. 201 V následujících letech se toto obrazové schéma v reliéfu bude objevovat stále častěji, jak bude

demonstrováno na následujících příkladech. 202 Takovéto zobrazení Marie zepředu již v našem prostředí u typu Poslední modlitby nenalezeme.

V sousedních zemích ovšem ano – Marie je obdobně vyobrazena na mladším dřevěném reliéfu ze

Seliec [176]. 203 Olomoucký reliéf má významnou roli ve vývoji českého umění, neboť je postava Marie podána

v nizozemském duchu s realismem typů postav a tváří. LIŠKA 1967, s. 505; tento pozdně goticky

nizozemský realismus podává nový sloh lámaných záhybů. KUTAL 1941, s. 76. 204 Motiv bosých chodidel otočených k diváku celou plochou má původ v antice, odkud jej

převzalo byzantské umění. PEŠINA 1983, s. 289, 293. 205 Velké množství svíček v rukou apoštolů i samotné Marie nehraje v rámci tohoto bádání žádnou

roli, neboť se jedná o novodobé doplňky. 206 Umělec zde zobrazil nejspíše svou osobní úctu k světici, neboť ji nenechal pouze klečet na

podlaze. 207 Totéž bylo zobrazeno i na střední části triptychu Marcina Czarneho [kat. č. 179]. 208 Doposud u tohoto novějšího ikonografického typu předával Marii svíci pouze Petr [kat. č. 58]. 209 Podobně jako na Oltáři z Orlové [kat. č. 58], kde je trojice zmíněných postav provedena

obdobně. 210 LIŠKA 1963, s. 237. 211 Dvě sedící postavy apoštolů v popředí obrazového prostoru již známe z předchozích

uměleckých děl [kat. č. 55], zde jsou poprvé použity v médiu sochařství. 212 Masivní svícen byl použit i ve starší slovenské malbě Poslední modlitby [163]. 213 Nelze tedy s určitostí říct, zda se jednalo o scénu, kdy Marie leží na lůžku, či o Poslední

modlitbu, kde klečí. Ovšem zařadila jsem ji do scén Poslední modlitby kvůli bohatému

plastickému provedení drapérie u Petrových nohou, neboť takto byly vyobrazovány záhyby

Mariina pláště u Poslední modlitby [kat. č. 70]. 214 Reliéf ze Slovenska z téže doby vyobrazuje totéž Mariino ztvárnění [177]. 215 Podobnou kompozici, kdy Petr stojí naproti Marii s pozvednutým kropáčem, nalezneme

v německé iluminaci z přibližně téže doby uložené v Praze [172].

47

SUMMARY

This bachelor thesis deals with the Representation of the Mary's Death in

the Art of the Bohemian Middle Ages. The basis of the thesis is the

catalogue of monuments with eighty three examples of Bohemian Medieval

Art. The images are classified into two categories. The first one represents

the Eastern or Byzantine type of The Dormition (Falling Asleep) of the

Virgin Mary, so called 'Koimesis'. Virgin Mary is lying on the bed

surrounded by Apostles and Jesus Christ in the background is holding her

Spirit. The second category covers paintings of the Western type. The

Mother of God is kneeling and praying. This depiction was founded for the

first time in Bohemian Art in the 60s of the 14th century.

There are two important components belonging to this thesis: the

analysis of the monuments and their patterns and motifs and the comparison

with the examples of the artworks from the European Medieval Art – with

focusing on the Central Europe.

The attention is also paid to the Apocrypha containing the stories about

the Death of Mother Mary. Least but not last there is described the notion of

the Death in early Christianity which can help us to understand historical

context.

48

PRAMENY A LITERATURA

Prameny

BIBLE

Bible Svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona. Podle posledního

vydání kralického z roku 1613. Praha 2004

DALEY 2001

Brian E. Daley, At the Hour of Our Death. Mary’s Dormition and Christian Dying

in Late Patristic and Early Byzantine Literature, Dumbarton Oaks Papers 55,

Cambridge 2001, s. 71-89

NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003

Jan A. Dus, Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., Praha 2003

Studijní literatura

BARTLOVÁ 2001

Milena Bartlová, Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400

– 1460, Praha 2001

BERINGER 1890-1892

Jan Beringer, O českých miniaturách, Památky archeologické a místopisné XV,

1890-1892, s. 85-94, 145-148, 275-280

BLAŽÍČEK 1988

Oldřich Jakub Blažíček (et al.), Staré české umění. Sbírky Národní galerie

v Praze. Jiřský klášter (katalog stálé expozice), Praha 1988

BRODSKÝ 2012

Pavel Brodský, Krása českých iluminovaných rukopisů, Praha 2012

CIDLINSKÁ 1989

Libuše Cidlinská, Gotické krídlové oltáre na Slovensku, Bratislava 1989

DČVU I/1 1984

Dějiny českého výtvarného umění I/1. Od počátku do konce středověku, ed.

Rudolf Chadraba, Praha 1984

49

DČVU I/2 1984

Dějiny českého výtvarného umění I/2. Od počátku do konce středověku, ed.

Rudolf Chadraba, Praha 1984

DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003

Dušan Buran a kol., Dejiny slovenského výtvarného umenia. Gotika, Bratislava

2003

DENKSTEIN – MATOUŠ 1953

Vladimír Denkstein – František Matouš, Jihočeská gotika, Praha 1953

DROBNÁ 1955

Zoroslava Drobná, Janíček Zmilelý z Písku a Jenský kodex, Umění III, 1955, s.

181-204

DROBNÁ 1965

Zoroslava Drobná, K problematice bible Boskovické, Umění XIII, 1965, s. 127-

137

DVOŘÁKOVÁ – KRÁSA – STEJSKAL 1978

Vlasta Dvořáková – Josef Krása – Karel Stejskal, Středověká nástěnná malba na

Slovensku, Praha 1978

EHM – PEŠINA – HOMOLKA 1977

Josef Ehm – Jaroslav Pešina – Jaromír Homolka, České gotické umění, Praha

1977

FAJT 2012

Europa Jagellonica 1386-1572. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády

Jagellonců. Průvodce výstavou, ed. Jiří Fajt, Praha 2012

FLOR 2008

Ingrid Flor, Das letzte Gemet Mariae - eine Prager Bilder-Invention, in: Prag und

die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310-1437),

Praha 2008, s. 733-750

GERÁT 2001

Ivan Gerát, Stredoveké obrazové témy na Slovensku. Osoby a príbehy, Bratislava

2001, s. 233-245

GbK DEUTSCHLAND 1 2009

Geschichte der bildenden Kunst in Deutchland. Band 1. Karolingische und

ottonische kunst, ed. Bruno Reudenbach, München 2009

50

GbK DEUTSCHLAND 3 2007

Geschichte der bildenden Kunst in Deutchland. Band 3. Gotik, ed. Bruno Klein,

München – Berlin - London - New York 2007

GbK ÖSTERREICH 2 2000

Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. Band 2. Gotik, ed. Günter Brucher,

München - London - New York 2000

GbK ÖSTERREICH 3 2003

Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. Band 3. Spätmittelalter und

Renaissance, ed. Artur Rosenauer, München – Berlin - London - New York 2003

GOTYCKIE MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982

Maria Otto-Michałowska, Gotyckie malarstwo tablicowe w Polsce, Warszawa

1982

HNÍK 2004

Petr Hník – Josef Hník, Historie, přítomnost a význam kostela svatého Mikuláše

ve Starém Svojanově, Praha 2004

HOMOLKA 1972

Jaromír Homolka, Gotická plastika na Slovensku, Bratislava 1972

HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978

Jaromír Homolka – Josef Krása – Václav Mencl (et al.), Pozdně gotické umění

v Čechách. 1471-1526, Praha 1978

HORNÍČKOVÁ – ŠRONĚK 2010

Umění české reformace (1380-1620), eds. Kateřina Horníčková – Michal Šroněk,

Praha 2010

JOSEFÍK – SYSEL 1964

Jiří Josefík – František Sysel, Transfer nástěnné malby, Umění XII, 1964, s. 604-

608

KARŁOWSKA-KAMZOWA 1982

Alicja Karłowska-Kamzowa, Malarstwo gotyckie Europy środkowowschodniej,

Poznaň 1982

KATALOG BLATNÁ 1981

Oliva Pechová, Alois Martan. Restaurování maleb (kat. výst.), Blatná 1981

51

KATALOG BRNO II 1999

Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek II.

Brno (kat. výst.), ed. Kaliopi Chamonikola, Brno 1999

KATALOG BRNO IV 1999

Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek IV.

Opava (kat. výst.), ed. Kaliopi Chamonikola, Brno 1999

KATALOG BRNO 1955

Antonín Friedl – Jaroslav Dřímal – Vladimír Burian, Moravská knižní malba XI. –

XVI. století (kat. výst.), Brno 1955

KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011

Jaroslav Pánek (red.), Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou, České

Budějovice 2011

KATALOG CHEB 2009

Michaela Ottová – Aleš Mudra, Katalog gotického sochařství na území

historického Chebska, in: Jiří Vykoukal – Karel Halla – Petr Macek et al., Umění

gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka

gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie výtvarného

umění v Chebu 2009, s. 238-241

KATALOG OLOMOUC III 1999

Ivo Hlobil – Marek Perůtka (et al.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura

Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek III. Olomouc (kat. výst.), Olomouc 1999

KATALOG OSTRAVA 2011

David Majer (ed.), Král, který létal. Moravsko-slezské pomezí v kontextu

středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského (kat. výst.), Ostrava 2011

KATALOG PRAHA 1970

Jaroslav Pešina (ed.), České umění gotické 1350-1420 (kat. výst.), Praha 1970

KATALOG PRAHA 1972

Ladislav Kesner (ed.), Umění české a slovenské gotiky (kat. výst.), Praha, 1972

KATALOG PRAHA 1989-1990

Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách. Vybraná díla ze sbírek Alšovy

jihočeské galerie (kat. výst.), Praha 1990

KATALOG PRAHA 1996

Jiří Fajt (ed.), Gotika v západních Čechách (1230 – 1530) (kat. výst.), I-III, Praha

1996

52

KATALOG PRAHA 2006a

Jiří Fajt (ed), Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády

Lucemburků 1310-1437 (kat. výst.), Praha 2006

KATALOG PRAHA 2006b

Andrzej Niedzielenko – Vít Vlnas (eds.), Slezsko, perla v České koruně. Tři

období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů (kat. výst.), Praha 2006

KATALOG PRAHA 2006c

Jiří Fajt – Štěpánka Chlumská (eds.), Čechy a střední Evropa 1200-1550.

Dlouhodobá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv.

Anežky České (kat. výst.), Praha 2006

KLÍPA – POKORNÝ – SANYOVÁ 2010

Jan Klípa – Adam Pokorný – Jana Sanyová, Triptych se smrtí Panny Marie, zvaný

Roudnický oltář. Poznámky k technice malby a k uměleckohistorickému

kontextu, in: David Hradil – Janka Hradilová (eds.), Acta Artis Acadamica,

Příběh umění – proměny výtvarného díla v čase, Praha 2010, s. 189–226

KNOFLÍČEK 2009

Tomáš Knoflíček, Nástěnná malba za vlády Lucemburků na Moravě, Olomouc

2009

KOTALÍK 1984

Jiří Kotalík, Národní galerie v Praze I. Sbírka starého evropského umění – Sbírka

starého českého umění, Praha 1984

KRÁSA 1966

Josef Krása, Výstava rukopisů knihovny Národního muzea v Praze, Umění XIV,

1966, s. 600-609

KRÁSA 1974

Josef Krása, Rukopisy Václava IV., Praha 1974

KRÁSA 1990

Josef Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století, Praha 1990

KRATINOVÁ 1957

Vlasta Kratinová, Smrt P. Marie v Hustopečích u Brna, Umění V, 1957, s. 224-

229

KREKHOVETSKY 2006

Jacob Krekhovetsky, Iconography. Faith in Color, Toronto 2006, s. 272-274

53

KROPÁČEK 1946

Pavel Kropáček, Malířství doby husitské, Praha 1946

KUTAL 1941

Albert Kutal, Gotické sochařství v Čechách a na Moravě, Praha 1941

LAVIČKA 2007

Roman Lavička, Gotické umění. Průvodce sbírkou středověkého umění Alšovy

jihočeské galerie, Hluboká nad Vltavou 2007

LAVIČKA 2013

Roman Lavička, Osudy kájovských kostelů ve středověku, in: 750 let Kájova, Jiří

Havlice – Robert Šimůnek – Roman Lavička et al., České Budějovice 2013, s. 93-

139

LIŠKA 1963

Antonín Liška, Vztahy českého sochařství k západnímu umění na rozhraní 15. a

16. století, Umění XI, 1963, s. 233-248

LIŠKA 1967

Antonín Liška, Živý příklad starého nizozemského umění, Umění XV, 1967, s.

492-509

LOSOS 1979

Ludvík Losos, Restaurování sklomalby Smrti P. Marie z Kolína, Umění XXVII,

1979, s. 140-145

MARTAN 1993

Alois Martan, Restaurování gotických nástěnných maleb kolem r. 1380 v kostele

sv. Jana Křtitele v Záblatí, v kostele Zvěstování P. Marie v Dobrši ze 14.-15.

století, v kostele sv. Jakuba v Malenicích, v kostele sv. Mikuláše v Boleticích z

druhé pol. 14. století, Umění XXXXI, s. 266-272

MATĚJČEK 1950

Antonín Matějček, Česká malba gotická. Deskové malířství 1350-1450, Praha

1950

MATĚJKA 1897

Bohumil Matějka, Soupis památek historických a uměleckých v Království

českém. II. Politický okres lounský, Praha 1897

MATOUŠ 1975

František Matouš, Mittelalterliche Glasmalerei in der Tschechoslowakei, Praha

1975

54

MINAŘÍK 1991

Metoděj Minařík, Mariánská dogmata, Kostelní Vydří 1991

MIODOŇSKÁ 1968

Barbara Miodoňská, Opatovický brevíř. Neznámý český rukopis 14. století,

Umění XVI, 1968, s. 213-254

MÜLLER 1990

Jan Müller, Některé předpoklady raného díla mistra reliéfu Oplakávání Krista ze

Žebráka, Umění XXXVIII, 1990, s. 15-25

MYSLIVEC 1980

Josef Myslivec, Tod Mariens, in: Egelbert Kirschbaum, Lexikon der christlichen

Ikonographie, Bd. 4, Rom-Freiburg-Basel-Wien 1980, sl. 333-338

NOVOTNÁ – SVETKOVÁ 2002

Mária Novotná – Anna Svetková, Smrť Panny Márie. Tabuľová maľba zo

Spišského Štvrtku, Ars, 2002, s. 97-109

PAPAIOANNU 1966

Kostas Papaioannu, Byzantinische und Russische Malerei, Lausanne 1966

PEŠINA 1950

Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance. Deskové malířství 1450-

1550, Praha 1950

PEŠINA 1958

Jaroslav Pešina a kol., Gotická nástěnná malba v zemích českých I. 1300-1350,

Praha 1958

PEŠINA 1959

Jaroslav Pešina, Studie k malířství poděbradské doby, Umění VII, 1959, s. 196-

227

PEŠINA 1967

Jaroslav Pešina, Paralipomena k dějinám českého malířství pozdní gotiky a

renesance. Osm kapitol a oprav k české malbě deskové 1450-1550, Umění XV,

1967, s. 217-259, 325-376

PEŠINA 1976

Jaroslav Pešina, Česká gotická desková malba, Praha 1976

PEŠINA 1978

Jaroslav Pešina, Imperium et Sacerdotium, Umění XXVI, 1978, s. 521-528

55

PEŠINA 1983

Jaroslav Pešina, Raně byzantský figurální motiv v evropském a českém

středověkém umění, Umění XXXI, 1983, s. 289-307

PODLAHA 1904

Antonín Podlaha, Obrazy Mariánské v Čechách ze století XIV. - XVI., Praha 1904

PODLAHA 1906

Antonín Podlaha, Nástěnné malby z XIII. století v kostelíku Průhonickém,

Památky archeologické a místopisné XXII, 1906, s. 245-264

POCHE 1972

Emanuel Poche, Plenáře svatojiřské, Umění XX, 1972, s. 226-233

PUJMANOVÁ 1990

Olga Pujmanová, Gotický pseudotriptych ze Státního zámku Žleby, Umění

XXXVIII, 1990, s. 101-103

QUENOT 2002

Michael Quenot, The icon. Window on the Kingdom, New York 2002, s. 55

ROYT 2000

Jan Royt, Zahrada mariánská. Mariánská úcta ve výtvarném umění od středověku

do 20. století, Sušice 2000

ROYT 2007

Jan Royt, heslo Smrt Panny Marie, in: Jan Royt, Slovník biblické ikonografie,

Praha 2007, s. 267-269

SCHILLER 1980

Gertrud Schiller, Ikonographie der christlichen Kunst, Bd. 4,2, Gütersloh 1980

SCHMITTOVÁ 2007

Veronika Schmittová, Nástěnné malby v Mostkovicích (bakalářská diplomová

práce), FF MU Brno, Brno 2007

SOMMER 1999

Jan Sommer a kol., Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí. Dolní Město, Loukov,

Řečice, Praha 1999

STEINOVÁ 1993

Iva Steinová, Ikonografie nástěnných maleb v sakristii kostela sv. Vincence

v Doudlebech, Umění XXXXI, 1993, s. 199-205

56

STEJSKAL 1967

Karel Stejskal, O malířích nástěnných maleb Kláštera na Slovanech, Umění XV,

1967, s. 1-61

STEJSKAL 1990a

Karel Stejskal, K situaci českého malířství po roce 1400, Umění XXXVIII, 1990,

s. 89-100

STEJSKAL 1990b

Karel Stejskal, Der Meister des Prager Examerons und der Meister des Krumauer

Speculums, Umění XXXVIII, 1990, s. 418-429

ŠPAČEK 1925

Richard Špaček, Svědectví pro pobyt a smrt Panny Marie v Efesu, Časopis

katolického duchovenstva III, 1925, s. 169-177

ŠTAJNOCHR 2000

Vítězslav Štajnochr, Panna Maria Divotvůrkyně. Nauka o Panně Marii,

mariánská ikonografie, mariánská poutní místa. Uherské Hradiště 2000

TÖRÖK 1973

Gyöngyi Török, Die Ikonographie des letzten Gebetes Mariä, Acta Historiae

Artium XIX, 1973, s. 151-205

TOŠNEROVÁ 2001

Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III. Rukopisné fondy

muzeí a galerií v České republice, red. Marie Tošnerová, Praha 2001

TOŠNEROVÁ 2004

Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl IV. Rukopisné fondy

centrálních a církevních knihoven v České republice, red. Marie Tošnerová, Praha

2004

TRIZULJAKOVÁ 2009

Miroslava Trizuljaková, Restaurování nástěnných maleb v kostele Nanebevzetí

Panny Marie v Mostkovicích, Sborník Národního památkového ústavu územního

odborného pracoviště v Olomouci, 2009, s. 169-173

UPČ 1977

Umělecké památky Čech. Díl 1. A-J, ed. Emanuel Poche, Praha 1977

UPČ 1980

Umělecké památky Čech. Díl 3. P-Š, ed. Emanuel Poche, Praha 1980

57

URBÁNKOVÁ 1957

Emma Urbánková, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny, Praha

1957

URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975

Emma Urbánková – Karel Stejskal, Pasionál Přemyslovny Kunhuty, Praha 1975

VACULÍK 1978

Karol Vaculík, Staré slovenské umenie, Bratislava 1978

VŠETEČKOVÁ 1993

Zuzana Všetečková, Bemerkunger zu den Wandmalereien in Südböhmen, Umění

XXXXI, 1993, s. 179-188

VŠETEČKOVÁ 2011

Zuzana Všetečková a kol., Středověká nástěnná malba ve středních Čechách,

Praha 2011

Internetové zdroje

BRITISH MUSEUM

http://www.britishmuseum.org/, vyhledáno 12. 10. 2013

GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY

http://special.lib.gla.ac.uk/exhibns/month/may2007.html, vyhledáno 3. 10. 2013

MANUSCRIPTORIUM

http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php, vyhledáno 4. 9. 2013

MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON

http://www.mfa.org, vyhledáno 12. 10. 2013

PŘEHLED DĚJIN ČESKÉHO UMĚNÍ

http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Hlavackova%20-

%20Rukopisy%20doby%20Karla%20IV/index.html, vyhledáno 27. 8. 2013

WGA

http://www.wga.hu/index1.html, vyhledáno 2. 10. 2013

WÜRTTEMBERGISCHE LANDESBIBLIOTHEK STUTTGART

http://www.wlb-stuttgart.de/, vyhledáno 12. 10. 2013

58

Seznam vyobrazení

Čísla katalogových hesel odpovídají číslům snímků obrazové přílohy.

[1] Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na pergamenu: Smrt Panny Marie, kolem roku

1306, kvašová barva, pergamen, Praha, kostel sv. Panny Marie na Strahově. Foto:

převzato z DČVU I/1 1984, s. 293

[2] Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty - Smrt Panny Marie, 1313-1321,

iluminace, Praha, Národní knihovna České republiky, MS XIV A 17, fol. 17a. Foto:

převzato z URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, obr. 17a

[3] Smrt Panny Marie, před rokem 1323, nástěnná malba, Pohořelice, kostel sv.

Jakuba Většího, jižní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 144

[4] Graduál, iniciála „Q“ ue est – Trůnící Kristus s duší Panny Marie, Olomouc, první

čtvrtina 14. století, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v.

Foto: převzato z KATALOG OSTRAVA 2011, kat. č. 234, s. 584

[5] Smrt Panny Marie, kolem roku 1330, nástěnná malba, Průhonice, kostel Narození

Panny Marie, severní stěna. Foto: převzato z PODLAHA 1906, s. 247

[6] Smrt Panny Marie, druhá čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Malenice, kostel sv.

Jakuba Většího, východní stěna presbytáře. Foto: převzato z PEŠINA 1958, obr. 70

[7] Vitraj, Smrt Panny Marie, 1330-1350, malba na skle, 52 × 34 cm, Český

Krumlov, Hradní muzeum, inv. č. Hl-12532/12. Foto: převzato z KATALOG ČESKÉ

BUDĚJOVICE 2011, s. 18

[8] Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Brandýs nad Labem, kostel

sv. Vavřince, severní stěna triumfálního oblouku. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ

2011, s. 61

[9] Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba,

Bubovice, kostel sv. Václava, jižní stěna kněžiště. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ

2011, s. 72

[10] Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Kozohlody, kostel Všech

svatých, východní strana presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 152

[11] Smrt Panny Marie z Košátek, mezi léty 1340-1345, desková malba, dubové

dřevo potažené plátnem s křídovým podkladem, tempera, 100 × 71 cm, po stranách a

dole oříznuto, Boston, Museum of Fine Arts, inv. č. 50.2716. Foto: převzato z

PEŠINA 1976, s. 7

59

[12] Smrt Panny Marie, kolem poloviny 14. století, nástěnná malba, Čebín, kostel sv.

Jiří, severní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 54

[13] Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, polovina 50. let 14. století,

Olomouc, Vědecká knihovna, M III 106, s. 349. Foto: převzato z KATALOG

OSTRAVA 2011, kat. č. 254, s. 698

[14] Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Doudleby, kostel sv.

Vincence, severní stěna sakristie. Foto: převzato z STEINOVÁ 1993, s. 203

[15] Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Černovičky, kostel sv.

Vavřince, severní stěna presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 77

[16] Smrt Panny Marie, po polovině 14. století, nástěnná malba, Starý Svojanov,

kostel sv. Mikuláše, severní stěna presbytáře. Foto: Jitka Pazderová

[17] Smrt Panny Marie, mezi léty 1350-1360, nástěnná malba, Kájov, kostel Smrti

Panny Marie, severní stěna presbytáře kaple Smrti Panny Marie. Foto: převzato

z LAVIČKA 2013, s. 97

[18] Dílna Mistra křížovnického breviáře, Misál (druhá část), iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie, kolem, nebo po roce 1355, pergamen, Zemský archiv v Opavě,

pobočka Olomouc, CO 134, fol. 159r. Foto: převzat z KATALOG OSTRAVA 2011,

kat. č. 251, s. 673

[19] Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie, kolem roku

1360, dřevěná deska, plátno s křídovým podkladem, rytá kresba, tempera, 29 × 18,5

cm, New York, Pierpont Morgan Library, inv. č. AZO 22.2. Foto: převzato z

MATĚJČEK 1950, obr. 53

[20] Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie, kolem roku 1360,

tempera na pergamenu, zlaceno, 15 × 15,5 cm. Norimberk, Germanisches

Nationalmuseum, Bredt 70. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 127,

s. 388

[21] Liber viaticus Jana ze Středy, iniciála „H“odie – Smrt Panny Marie, kolem roku

1360, Praha, Knihovna Národního muzea v Praze, XIII A 12, fol. 254v. Foto:

převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NMP___XIII_A_12

______211V/N1/XIII_A_12______211VN10254V.JPG, vyhledáno 15. 9. 2013

60

[22] Mistr Antifonáře z Vorau se spolupracovníky, Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce

tu pulchra es – Poslední modlitba Panny Marie, 1365-1370, Vorau, Stiftsbibliothek,

sign. 259. I-IV, fol. 285r. Foto: převzato z PŘEHLED DĚJIN ČESKÉHO UMĚNÍ,

http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Hlavackova%20-

%20Rukopisy%20doby%20Karla%20IV/slides/062_Vorau_SmrtPM.html, vyhledáno

27. 8. 2013

[23] Smrt Panny Marie, po roce 1370, nástěnná malba, Drásov, kostel Povýšení sv.

Kříže, jižní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 78

[24] Smrt Panny Marie, 70. - 80. léta 14. století, nástěnná malba, Černvír, kostel

Nanebevzetí Panny Marie, koncha východní apsidy. Foto: převzato z KNOFLÍČEK

2009, s. 59

[25] Brevíř opatovický, iniciála „T“ota pulchra es amica mea – Poslední modlitba

Panny Marie, 1370-80, Krakov, Knih. Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r. Foto:

převzato z MIODOŇSKÁ 1968, s. 233

[26] Smrt Panny Marie, třetí čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Řečice, kostel sv.

Jiří, pravá strana vítězného oblouku. Foto: Jitka Pazderová

[27] Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, nástěnná malba, Levý Hradec, kostel sv.

Klimenta, severní strana presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 41

[28] Smrt Panny Marie, konec 70. let 14. století, nástěnná malba, Slavětín, kostel sv.

Jakuba Většího, malba v presbytáři. Foto: převzato z MATĚJKA 1897, tab. II

[29] Vitraj, Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, malované a lazurované sklo, 69 ×

54 cm, Kolín nad Labem, chrám sv. Bartoloměje, presbytář. MATOUŠ 1975, obr. 1

[30] Vitae sanctorum, iniciála „A“ssumpcione – Smrt Panny Marie, kolem roku 1380,

Praha, Národní knihovna České republiky, XIV.A.7., fol. 125v. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__XIV_A_7_

_______303V/N1/XIV_A_7________303VN10125V.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013

[31] Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie, 1380-1390 (?),

kresba, pergamen, 14 × 24,4 cm, Preston, Harris Museum and Art Gallery, inv. č. P

247. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 176, s. 511

[32] Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika, Smrt Panny Marie Brněnské, kolem

roku 1390, olšové dřevo, křídový podklad, tempera, 33,8 × 24 cm, Brno, Moravské

Zemské muzeum, inv. č. A 507. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 84

[33] Smrt Panny Marie, kolem roku 1390, nástěnná malba, Záblatí, kostel sv. Jana

Křtitele. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 1993, s. 184

61

[34] Mariánské hodinky, Smrt (Zesnutí) Panny Marie, 1390-1395, pergamen,

tempera, Knihovna Národního muzea, V H 36, fol. 76v. Foto: převzato z BRODSKÝ

2012, obr. 174

[35] Misál Václava z Radče, iniciála „G“audeamus - Poslední modlitba Panny Marie,

před rokem 1400, pergamen, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, P.5, fol.

207r. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 4, s. 745

[36] Smrt Panny Marie, po roce 1400, nástěnná malba, Mostkovice, kostel

Nanebevzetí Panny Marie, jižní stěna kostela. Foto: Jitka Pazderová

[37] Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny Marie, počátek 15. století, pergamen,

Praha, Národní knihovna České republiky, VI G 6, fol. 483r. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/S/NKCR__VI_G_6___

______2SMS/N1/VI_G_6_________2SMSN10487R.JPG, vyhledáno 26. 10. 2013

[38] Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka, iniciála „G“audeamus –

Poslední modlitba Panny Marie, 1409, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek,

Cod. 1844, fol. 247r. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 5

[39] Fragment českého graduálu, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem

roku 1410, pergamen, tempera, zlato, 16,2 × 16,8 cm, Washington, D. C., The

National Galery of Art, Rosenwald Collection 1951, inv. č. 1951.10.1. Foto: převzato

z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 189, s. 526

[40] Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, lipové dřevo,

plátno, tempera, 147 × 118,5 cm, Praha, Národní galerie, inv. č. O 1465. Foto:

převzato z KOTALÍK 1984, s. 271

[41] Misál pražské diecéze, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie, 1411-1419,

pergamen, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r. Foto:

převzato z STEJSKAL 1990b, s. 421

[42] Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský misál, iniciála „G“audeamus - Smrt

Panny Marie, počátek 10. let 15. století, Praha, Knihovna Národního muzea, XVI A

13, fol. 227v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 468

[43] Antifonář ze Sedlce, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1414, zlato a

tempera na pergamenu, 9,4 × 10,3 cm. Budapešť, Szépművészeti Múzeum, inv. č.

3105. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 191f, s. 528

[44] Smrt Panny Marie Norimberské, kolem roku 1420, lipově dřevo, plátno potažené

křídou, tempera, zlaceno, 38 × 32 cm, Norimberk, Germanisches Nationalmuseum,

inv. č. Gm. 1119. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, obr. VIII.14

62

[45] Oltářní křídla ze Žlebů, spodní polovina pravého křídla: Smrt Panny Marie,

kolem roku 1420, lipové dřevo, křídla: 24,3 × 9,5 cm, Státní zámek Žleby, inv. č.

2125. Foto: převzato z BARTLOVÁ 2001, s. 175

[46] Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, před rokem 1435, pergamen,

Brno, Archiv města Brna, SK, č. 6, fol. 196v. Foto: převzato z KATALOG BRNO II

1999, kat. č. 241, s. 495

[47] Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu uprostřed - detail: Smrt Panny Marie,

kolem roku 1440, lipové dřevo, tempera na křídovém podkladu, 70 × 61 cm, Praha,

farní kostel sv. Štěpána. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 264

[48] Madona J. V. anglického krále, pravý spodní roh rámu - detail: Smrt Panny

Marie, kolem roku 1440, dřevo, tempera na křídovém podkladu, 59,5 × 48 cm,

Londýn, Buckingham Palace. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 261

[49] Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny Marie, kolem roku 1450, smrkové dřevo,

tempera, zlaceno, 62 × 21 cm, Telč, státní zámek, inv. č. 970/1408. Foto: převzato

z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 150b, s. 322

[50] Sborník opatovický: Smrt Panny Marie, celostránková iluminace, kolem roku

1450, Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9, fol. 136v. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/O/KNMP__II_F_9___

______1O9O/N1/II_F_9_________1O9ON10136V.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013

[51] Missale ordinis Praemonstratensis, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie,

1460, Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r. Foto:

převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/L/NKCR__TEPLA_M

S_E_9___00ML/N1/TEPLA_MS_E_9___00MLN10321R.JPG, vyhledáno 29. 9.

2013

[52] Madona Jindřichohradecká, pravý horní roh rámu - detail: Smrt Panny Marie,

kolem roku 1460, plátno na dřevě, křídový podklad, tempera, 80,5 × 68,5 cm,

Jindřichův Hradec, zámek. Foto: převzato PODLAHA 1904, tab. III.

[53] Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie, po roce 1460, desková malba, Rovná u

Stříbrné Skalice, fil. kostel sv. Jakuba. Foto: převzato z PEŠINA 1967, s. 224

[54] Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie, kolem

roku 1470, lipové dřevo, plátno, tempera, 192,5 × 114 cm, Praha, Národní galerie,

inv. č. O 8774. Foto: převzato z KOTALÍK 1984, s. 275

63

[55] Jan Mikus, Graduál latinský, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem

roku 1470, Hradec Králove, Muzeum východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v.

Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/H/MVCHK_HR_2_II_

A_2____19LH/N1/HR_2_II_A_2____19LHN10177V.JPG, vyhledáno 4. 9. 2013

[56] Valentin Noh, Brevíř Hanuše z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es – Smrt

Panny Marie, 1470, pergamen, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, fol.

493. Foto: převzato z PEŠINA 1959, s. 219

[57] Kutnohorský graduál, Iniciála „E“cce tu pulchra es - Smrt Panny Marie, 1471,

Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII A 2, fol. 198v. Foto: převzato z

DČVU I/2 1984, s. 605

[58] Oltář z Orlové, spodní obrazové pole levého křídla: Smrt Panny Marie, poslední

čtvrtina 15. století, tempera na dřevě, rozměr celého křídla: 197 × 100 cm, Orlová,

Benediktinský klášterní kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář. Foto: převzato z

KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 058, s. 152

[59] Smrt Panny Marie, po roce 1480, nástěnná malba, zámek Zbiroh, evangelijní

strana zámecké kaple, evangelijní strana. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 1996,

kat. č. 28, obr. 523

[60] Smrt Panny Marie, po roce 1480 (?), reliéf, lipové dřevo, polychromie, 117 × 73

× 8 cm, novodobý rám 124 × 73 cm, Arcidiecézní muzeum Olomouc. Foto: Jitka

Pazderová

[61] Hodinky, modlitby, iniciála „O“bratt nas – Smrt Panny Marie, 80. léta 15. století,

pergamen, Národní knihovna České republiky, XVII.G.3, fol. 121r. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__XVII_G_3

_______2TTV/N1/XVII_G_3_______2TTVN10121R.JPG, vyhledáno 5. 9. 2013

[62] Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie (kopie podle M. Schongauera), 1481,

mědirytina, 254 × 168 mm, Olomouc, Vlastivědné muzeum, inv. č. O 394. Foto:

převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 434, s. 529

[63] Mistr Křižovnického oltáře, Oltář křížovnického velmistra Mikuláše Puchnera

zv. Archa Puchnerova - Smrt Panny Marie, 1482, lipové dřevo potažené plátnem,

tempera, 123 × 96 cm, Praha, Národní galerie, inv. č. O 7106. Foto: převzato z

PEŠINA 1950, obr. č. 43

[64] Smrt Panny Marie, kolem roku 1490, desková malba, smrkové dřevo, tempera,

zlaceno, 116 × 76,5, Brno, Moravská galerie, inv. č. A 26. Foto: převzato z

KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 166b, s. 346

64

[65] Smrt Panny Marie kájovské, kolem roku 1490, reliéf, dřevo, zbytky

polychromie, zlacení, 130 × 110 × 20 cm, Kájov, hlavní oltář kaple Smrti Panny

Marie. Foto: převzato z LAVIČKA 2013, s. 118

[66] Smíškovský graduál, 1490-1495, spodní okraj listu - Smrt Panny Marie,

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod.s.n. 2657, fol. 269r. Foto: převzato z

HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 420

[67] Mistr Friedrichova brevíře, Svatojakubský graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt

Panny Marie, 1493-1494, pergamen, Brno, Archiv města Brna, SK. č. I/1,2, fol. 198v.

Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 256, s. 517

[68] Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny Marie, 1494, lipové dřevo, tempera na

křídovém podkladu, 103 × 94 cm, Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie,

inv. č. O – 8. Foto: převzato z DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. 124

[69] Oltář z Trhových Svinů – Smrt Panny Marie, 1480-1490, nebo 1520, lipové

dřevo, plátno, tempera na křídě, 168 × 116 cm, Hluboká nad Vltavou, Alšova

jihočeská galerie, inv. č. O-14. Foto: převzato z KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE

2011, s. 59

[70] Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé křídlo oltáře: Smrt Panny Marie, kolem

roku 1490-1500, lipové dřevo, reliéf, polychromie, 91,5 × 63 cm, Praha, Národní

galerie v Praze, inv. č. P 4603. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006c, obr. 129

[71] Smrt Panny Marie, konec 15. století (?), nástěnná malba, Dobrš, kostel

Zvěstování Panny Marie, severní stěna presbytáře. Foto: Jan Janoušek

[72] Smrt Panny Marie ze Slatiny, konec 15. století, reliéf, dřevo, zbytky

polychromie, 112 × 116 cm, poškozeno, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U

47 B. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 039, s. 129

[73] Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic, konec 15. století, reliéf, lipové dřevo, 75

× 85 cm, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 41 B. Foto: převzato z

KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 040, s. 130

[74] Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, lipové dřevo, 117

× 83 cm, Horní Mokropsy, farní kostel sv. Václava. Foto: převzato z PEŠINA 1950,

obr. 88

[75] Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, vysoký reliéf, dřevo bez polychromie, 65 ×

44 cm, Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. 3 194. Foto: převzato z

KATALOG PRAHA 1996, kat. č. 340

65

[76] Olomoucký mistr (?), Smrt Panny Marie z Jívové, kolem roku 1500, lipové

dřevo, reliéf složený ze tří fragmentů, nezachovaná polychromie, 81 × 142 × 13 cm,

Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 696 a, b, c. Foto: převzato z KATALOG

BRNO IV 1999, kat. č. 213, s. 327

[77] Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, dřevo, reliéf složen ze tří kusů, 81 × 80 cm,

vzadu nápis, poškozeno, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 48 B. Foto:

převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 041, s. 131

[78] Fragment reliéfu Smrti Panny Marie z Orlové, počátek 16. století, dřevo, 113 ×

32 cm, bez polychromie, poškozeno, Ostrava, Ostravské muzeum, inv. č. 3464. Foto:

převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 042, s. 132

[79] Smrt Panny Marie z Černice, počátek 16. století, vysoký reliéf, zbytky

polychromie, Panna Marie a Jan Evangelista, lipové dřevo, 48 cm, Sv. Petr, lipové

dřevo, 51 cm, České Budějovice, Alšova jihočeská galerie, inv. č. P 51. Foto:

převzato z DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. 55, 57

[80] Český mistr, Smrt Panny Marie z Vyššího Brodu, kolem let 1490-1510, reliéf

z lipového dřeva, 101 × 72 cm, Vyšší Brod, Cisterciácké opatství. Foto: převzato z

DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. č. 59

[81] Janíček Zmilelý, Franusův graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie,

1505, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v. Foto:

převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 489

[82] Graduál mladoboleslavský (Janíčka Zmilelého z Písku), iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie, asi 1509, Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č. 21691, fol.

234v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/O/OMMB__INV_C_2

1691____0ZSO/N1/INV_C_21691____0ZSON10234V.JPG, vyhledáno 30. 9. 2013

[83] Smrt Panny Marie, 1507 (?), transfer nástěnné malby ze zaniklého kostela sv.

Václava, Hustopeče, severní stěna jižní boční kaple Panny Marie, Brno, Moravská

galerie, inv. č. A 1225/a. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 093, s.

219

66

Srovnávací obrazová příloha na přiloženém CD-ROM

[84] Smrt Panny Marie, 10. století, reliéf, slonovina, 14 × 13 cm, Kolín nad Rýnem,

Schnütgenmuseum. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 588

[85] Tropar, Smrt Panny Marie, kolem roku 995, pergamen, 32,6 × 16 cm, Paříž,

Bibliothèque nationale de France, 9448, fol. 60v. Foto: převzato z GbK

DEUTSCHLAND 1 2009, s. 360

[86] Smrt Panny Marie, 12. století, pravé křídlo diptychu, reliéf, vápenec, Berlín,

Frühchtristlich-byzantinische. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 455

[87] Smrt Panny Marie, kolem roku 1150, knižní iluminace, Paříž, Bibliothèque

nationale de France, 17325, fol. 5IV. Foto: Převzato z SCHILLER 1980, obr. 606

[88] Smrt Panny Marie, Itálie, 1150, mozaika, Palermo, Santa Maria dell'Ammiraglio.

Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/mosaics/8/2martor2.jpg,

vyhledáno 2. 10. 2013

[89] Psalterium, cantica, officium defunctorum, iniciála „Q“ – Smrt Panny Marie,

jižní Německo, Řezno (?), druhá polovina 12. století, Praha, Národní knihovna České

republiky, XIII.E.14b, fol. 69r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/T/NKCR__XIII_E_14

B_____1ZNT/N1/XIII_E_14B_____1ZNTN10069R.JPG, vyhledáno 30. 9. 2013

[90] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Zvěstování Smrti Panny Marie, kolem

roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll MS Hunter U.3.2

(229), fol. 17v. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY,

http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0017vcrop.jpg,

vyhledáno 3. 10. 2013

[91] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Poslední přijímání a Pohřeb Panny

Marie, kolem roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll MS

Hunter U.3.2 (229), fol. 18r. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY,

http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0018rwf.jpg,

vyhledáno 3. 10. 2013

[92] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Ukládání do hrobu a Nanebevzetí

Panny Marie, kolem roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll

MS Hunter U.3.2 (229), fol. 19v. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY

LIBRARY,

http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0019va.jpg,

vyhledáno 3. 10. 2013

67

[93] Reliéf Smrti Panny Marie, kolem roku 1230, Štrasburk, katedrála Notre-Dame,

západní tympanon jižní strany transeptu. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/zgothic/gothic/1/15g_1230.jpg, vyhledáno 4. 10. 2013

[94] Smrt Panny Marie, 1260-1265, nástěnná malba, Srbsko, Klášter Sopoćani. Foto:

převzato z PAPAIOANNU 1966, s. 58

[95] Mistr hodinek, Kniha hodinek – Smrt Panny Marie, Francie, kolem roku 1290,

miniatura na pergamenu, Norimberk, Stadtbibliothek. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1251-300/2french/64french.jpg, vyhledáno 4.

10. 2013

[96] Smrt Panny Marie, 1295, nástěnná malba, Makedonie, Ohrid, klášter sv.

Klimenta. Foto: převzato z PAPAIOANNU 1966, s. 62

[97] Jacopo Torriti, Smrt Panny Marie, dokončeno 1296, mozaika, Řím, Santa Maria

Maggiore. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/t/torriti/mosaic/5scene5.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[98] Pietro Cavallini, Smrt Panny Marie, 1296-1300, mozaika, Řím, Santa Maria in

Trastevere. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/c/cavallin/mosaic/6scene.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[99] Neznámý ruský malíř ikon, Smrt Panny Marie, kolem roku 1300, vaječná

tempera na dřevě, 90 x 67 cm, Německo, Recklinghausen. Ikonen-Museum. Foto:

převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/zunk_x/02icon.jpg, vyhledáno 2.

10. 2013

[100] Smrt Panny Marie z Wennigsen, kolem roku 1300, smíšená technika na

dubovém dřevě, 114 × 139,5 cm, Hannover, Landesmuseum, inv. č. PAM 894. Foto:

převzato z GbK DEUTSCHLAND 3 2007, s. 412

[101] Arnolfo di Cambio, Zesnutí Panny Marie, 1296-1302, mramor, Berlín,

Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/a/arnolfo/5/8dormiti.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[102] Reliéf Smrt Panny Marie, 14. století, Francie, pravé křídlo diptychu, slonovina,

72 × 60 mm, Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM,

http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN00932/AN00932433_001_l.jpg,

vyhledáno 12. 10. 2013

[103] Byzantská ikona - Smrt Panny Marie, 14. století, vaječná tempera na dřevě,

zlaceno, 154 × 107 mm, Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH

MUSEUM,

http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN00108/AN00108140_001_l.jpg,

vyhledáno 12. 10. 2013

68

[104] Duccio di Buoninsegna, Zvěstování Smrti Panny Marie, 1308-1311, tempera na

dřevě, 41,5 x 54 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_a1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[105] Duccio di Buoninsegna, Smrt Panny Marie, 1308-1311, tempera na dřevě, 40 x

45,5 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_f1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[106] Duccio di Buoninsegna, Rozloučení Jana Evangelisty, 1308-1311, tempera na

dřevě, 41,5 x 54 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_b1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[107] Giottova škola, Smrt Panny Marie, kolem roku 1310, nástěnná malba, Padova,

Arenakapelle. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 664

[108] Pacino di Bonaguida, levé křídlo diptychu - Smrt Panny Marie, Itálie, 1320-

1325, tempera, 62 x 41 cm, New York, Metropolitan Museum of Art. Foto: převzato

z WGA, http://www.wga.hu/art/p/pacino/zdiptic1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[109] Smrt Panny Marie, Korunování P. Marie, po roce 1330, nástěnná malba,

Slovensko, Levoča (okres Spišská Nová Ves), klášterní kostel sv. Ladislava a bývalý

klášter minoritů, severní stěna kněžiště. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO

VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 83, s. 128

[110] Smrt Panny Marie, kolem roku 1330 a 1340-1350, nástěnná malba, Tyrolsko,

Navis, filiální kostel hl. Katharina, jižní stěna bývalé hradní kaple Aufenstein. Foto:

převzato z GbK ÖSTERREICH 2 2000, s. 443

[111] Maso di Banco, Sestup mandorly s Pannou Marií k apoštolovi Tomášovi, Itálie,

1337-1339, tempera, Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/m/maso/descent.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[112] Paolo Veneziano, Pomník dóžete Francesco Dandolo - reliéf Smrti Panny

Marie, 1339, Benátky, Santa Maria Gloriosa dei Frari. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/p/paolo/venezian/dandol.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[113] Smrt Panny Marie, před polovinou 14. století, nástěnná malba, Slovensko,

Gánovce (okres Poprad), Římskokatolický kostel sv. archanděla Michaela, severní

stěna lodi. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA

2003, obr. 106, s. 149

[114] Andrea di Cione, Zvěstování Smrti Panny Marie, mezi 1352-1360, mramorový

reliéf, Florencie, Orsanmichele. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 658

69

[115] Zvěstování Smrti Panny Marie, Florencie, druhá polovina 14. století, bavlna,

vyšíváno hedvábím, stříbrnými a pozlacenými nitěmi, Boston, Museum of Fine Arts.

Foto: převzato z MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON, http://zoom.mfa.org/fif=0-

9/12-44.fpx&obj=iip,1.0&wid=568&cell=568,427&cvt=jpeg, vyhledáno 12. 10. 2013

[116] Smrt Panny Marie, Florencie, druhá polovina 14. století, bavlna, vyšíváno

hedvábím, stříbrnými a pozlacenými nitěmi, Boston, Museum of Fine Arts. Foto:

převzato z MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON, http://zoom.mfa.org/fif=0-9/12-

45.fpx&obj=iip,1.0&wid=568&cell=568,427&cvt=jpeg, vyhledáno 12. 10. 2013

[117] Smrt Panny Marie, Korunování Panny Marie, druhá polovina 14. století,

nástěnná malba, Slovensko, Batizovce, kostel Všech svatých. Foto: převzato z

DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. č. 105, s. 148

[118] Andrea Orcagna, reliéf na tabernáklu - Smrt a Nanebevzetí Panny Marie, 1359,

mramor, lapis lazuli, mozaika, Florencie, Orsanmichele. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/o/orcagna/tabern_2.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[119] Jacobus de Voragine - Legenda aurea, iluminace Smrt Panny Marie, Štrasburk,

1362, Mnichov, Bayerische Staatsbibliothek, Cod. Germ. 6, fol. 140v. Foto: převzato

z KATALOG PRAHA 2006a, obr. II.24, s. 60

[120] Don Silvestro dei Gherarducci, Graduál ze Santa Maria degli Angeli - Smrt

Panny Marie, kolem 1370, tempera a zlato na pergamenu, 388 x 305 mm, Londýn,

British Library, fol. 142. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/gherardu/1angel07.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[121] Poslední modlitba Panny Marie, kolem roku 1370, nástěnná malba, Rakousko,

bývalá kaple sv. Kateřiny na zámku Herberstein. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. č.

2, s. 738

[122] Oltářní retábl z kaple sv. Pankráce na hradě Tirol, spodní část pravého křídla -

Smrt Panny Marie, Itálie, kolem 1370-1372, tempera na bukovém dřevě, zlaceno,

Innsbruck, Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum. Foto: převzato z GbK

ÖSTERREICH 2 2000, s. 167

[123] Mistr z Kremsmünsteru, Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu, Německo

(Porýní), 1375-1400, pravé křídlo diptychu, reliéf, slonovina, 78,5 × 121 mm,

Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM,

http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN01027/AN01027590_001_l.jpg,

vyhledáno 12. 10. 2013

70

[124] Breviář, Ukládání Panny Marie do hrobu, 1378-1390, iluminace, pergamen, 37

x 79 mm, Národní knihovna České republiky, XXIII.D.138, fol. 141v. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/E/NKCR__XXIII_D_1

38_0GWO6QE/N1/XXIII_D_138_0GWO6QEN10142V.JPG, vyhledáno 12. 10.

2013

[125] Bartolo di Fredi, pravá část polyptychu Korunování Panny Marie - Smrt Panny

Marie, 1388, tempera, Montalcino, Museo Civico e Diocesano d'Arte Sacra. Foto:

převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/b/bartolo/coronat1.jpg, vyhledáno 5. 10.

2013

[126] Italský miniaturista, iniciála „U“ – Smrt Panny Marie, 1390, pergamen,

Londýn, Wallace Collection, inv. č. M338. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1351-400/2italian/58italia.jpg, vyhledáno 5.

10. 2013

[127] Neznámý malíř, polyptych Grudziądzký, střed: Zesnutí Panny Marie, 1390-

1400, tempera na dřevě bílé jedle potaženém plátnem, 284 × 234 cm, Polsko,

Varšava, Národní muzeum, inv. č. Śr. 22. Foto: převzato z GOTYCKIE

MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982, kat. č. 2

[128] Poslední modlitba Panny Marie, 1390-1400, reliéf, Německo, Řezno, katedrála

sv. Petra, tympanon hlavního portálu. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 3, s. 745

[129] Giovanni d'Ambrogio, náhrobek kardinála Philippe d'Alençon, Itálie, po roce

1397, mramor, Řím, Santa Maria in Trastevere. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/giovanni/ambrogio/alencon.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[130] Smrt Panny Marie, počátek 15. století, nástěnná malba, Slovensko, Rimavské

Brezovo (okres Rimavská Sobota), Evangelický kostel, severní stěna presbytáře.

Foto: převzato z DVOŘÁKOVÁ – KRÁSA – STEJSKAL 1978, s. 138

[131] Taddeo di Bartolo, Rozloučení apoštolů s Pannou Marií, 1407, freska, Siena,

Palazzo Pubblico, Cappella dei Signori. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 663

[132] Taddeo di Bartolo, Pohřeb Panny Marie, 1409, freska, 320 x 345 cm, Siena,

Palazzo Pubblico, severní stěna Cappella dei Signori. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/t/taddeo/funeral.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[133] Horae beatae Mariae virginis, orationes, celostránková iluminace - Smrt Panny

Marie, Francie, kolem roku 1420, Praha, Národní knihovna České republiky,

XXIII.F.198, fol. 150r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/M/NKCR__XXIII_F_1

98____0S0M/N1/XXIII_F_198____0S0MN10150R.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013

71

[134] Konrad von Soest, Smrt Panny Marie, Německo, kolem roku1420, desková

malba, 141 x 110 cm, Dortmund, Marienkirche. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/k/konrad/death_m.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013

[135] Slezský mistr, křídla polyptychu: Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, jedlové

dřevo, plátno, tempera, 64,5 × 43 cm, Polsko, Warszawa, Muzeum narodowe, inv. č.

‚Śr. 349/1. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.2.48., s. 77

[136] Johannes de Zittauia, Antifonář vratislavských klarisek, iniciála „U“idi

speciosam – Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, pergamen, Polsko, Wroclaw,

Biblioteka Uniwersytecka, I F 430, fol. 100v. Foto: převzato z KATALOG PRAHA

2006b, kat. č. 1.3.3., s. 89

[137] Hans von Bruneck (?), Smrt Panny Marie, kolem roku 1430, desková malba,

oltář farního kostela sv. Zikmunda, jižní Tyrolsko, Pustertal. Foto: převzato z GbK

ÖSTERREICH 2 2000, s. 181

[138] Mistr oltáře z Wielowsi, oltář z Wielowsi, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku

1430-1440, lipové dřevo, tempera, zlatá folie, 179 × 133,5 cm, Wroclaw, Muzeum

Archidiecezjalne, inv. č. 1. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č.

1.2.46, s. 74

[139] Fra Angelico, Smrt Panny Marie, 1431-1432, tempera a zlato, 19 x 50 cm,

Florencie, Museo di San Marco. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/a/angelico/12/32corona.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[140] Fra Angelico, Smrt Panny Marie, 1433-1434, tempera na dřevě, Itálie, Cortona,

Museo Diocesano. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/a/angelico/04/3predel5.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[141] Hans Multscher, Smrt Panny Marie, 1437, desková malba, 148 x 140 cm,

Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/m/multsche/wurzach/8death.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[142] Fra Filippo Lippi, Zvěstování Smrti Panny Marie, kolem 1438, tempera na

dřevě, 40 x 235 cm, Florencie, Galleria degli Uffizi. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/l/lippi/filippo/1430/8barbad2.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013

[143] Andrea del Castagno, Smrt Panny Marie, 1442-1443, mozaika, Benátky,

Basilica di San Marco. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/a/andrea/castagno/1_1440s/042dormi.jpg, vyhledáno 2. 10.

2013

72

[144] Gebetbuch, Smrt Panny Marie, Německo nebo Nizozemí, 15. století,

celostránková iluminace, Praha, knihovna Královské kanonie premonstrátů na

Strahově, DD V 25, fol. 118v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/T/KKPS__DD_V_25_

_______2TKT/N2/DD_V_25________2TKTN20120V.JPG , vyhledáno 12. 10. 2013

[145] Antifonář z augustiniánského kláštera v Zaháni, iniciála „A“ - Smrt Panny

Marie, 1446, Polsko, Vratislav, Univerzitní knihovna, I F 396, fol. 116v. Foto:

převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.3.8., s. 94

[146] Meister von Schloß Lichtenstein, Smrt Panny Marie, 1440-1450, desková

malba, Stuttgart, Staatsgalerie, inv. č. L1191. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3

2003, s. 108

[147] Jacopo Bellini, Smrt Panny Marie, Itálie, kolem roku 1450, pergamen, 425 x

285 mm, Paříž, Musée du Louvre. Foto: Převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/b/bellini/jacopo/z_dormit.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

[148] Benozzo Gozzoli, Madonna della Cintola, 1450, tempera na dřevě, 133 x 165

cm, Vatikán, Pinacoteca. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/gozzoli/1early/05cintol.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[149] Mistr Tucherova oltáře, Smrt Panny Marie, kolem poloviny 15. století, smrkové

dřevo, 175 × 113 cm, Slovensko, Spišský Štvrtok, Římskokatolický kostel sv.

Ladislava, Kaple Nanebevzetí Panny Marie. Foto: převzato z DEJINY

SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 226, s. 270

[150] Petrus Christus, Smrt Panny Marie, 1457-1467, dřevěná deska, 171 x 138 cm,

San Diego, Timken Art Gallery. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/c/christus/1/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[151] Bartolomé Bermejo, Smrt Panny Marie, 1460-1462, dubové dřevo, 63 x 41 cm,

Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/b/bermejo/deathvir.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[152] Andrea Mantegna, Kristus vítá Pannu Marii v ráji, 1460-1464, olej na dřevě,

Ferrara, Pinacoteca Nazionale. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/m/mantegna/1/christ.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[153] Andrea Mantegna, Smrt Panny Marie, 1460-1464, olej na dřevě, 54 x 42 cm,

Madrid, Museo del Prado. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/m/mantegna/1/death_vi.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[154] Fra Filippo Lippi, Korunování a Smrt Panny Marie, Itálie, 1467-1479, fresco,

Spoleto, apsida katedrály. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/l/lippi/filippo/1460sp/0view.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013

73

[155] Martin Schongauer, Smrt Panny Marie, Německo, 1470, mědirytina, Londýn,

British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM,

http://www.britishmuseum.org/images/ps274720_l.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013

[156] Modlitební kniha, Smrt Panny Marie, Německo, 1476, iluminace, pergamen,

Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, cod.brev.12, fol. 92r. Foto: převzato z

WÜRTTEMBERGISCHE LANDESBIBLIOTHEK STUTTGART, http://digital.wlb-

stuttgart.de/filegroups/deutgeco_349942285/min/00000186.jpg, vyhledáno 12. 10.

2013

[157] Oltář Smrti Panny Marie, 1478, reliéf, 180 × 140 cm, Slovensko, Spišská

Kapitula, kostel. Foto: převzato z HOMOLKA 1972, obr. 130

[158] Hugo van der Goes, Smrt Panny Marie, kolem roku 1480, olejové barvy na

dřevě, 147,8 x 122,5 cm, Belgie, Groeninge Museum. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/goes/deathvir/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[159] Michael Pacher, Smrt Panny Marie, 1481, desková malba, St. Wolfgang, farní

kostel. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 122

[160] Veit Stoss, reliéf Smrti Panny Marie, 1477-1489, dřevo, polychromie, Krakov,

kostel Panny Marie. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/s/stoss/1open/0dormiti.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013

[161] Benozzo Gozzoli, Smrt Panny Marie, Itálie, kolem roku 1484, transfer fresky,

Castelfiorentino, Biblioteca Comunale. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/gozzoli/6late/2tosse2.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013

[162] Mistr apoštolů z Vídeňského Nového Města, Poseldní modlitba Panny Marie,

kolem roku 1485, reliéf, lipové dřevo, 118 × 109 × 34 cm, Rakousko, Herzogenburg,

Augustiner-Chorherrenstift, Kunstsammlungen. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH

3 2003, s. 326

[163] Spišskokapitulský mistr, vnitřní strana křídla mariánského oltáře ze Spišského

podhradí - Smrt Panny Marie, Slovensko, kolem roku 1480-1490, tempera na dřevě,

132,4 × 141,2 cm, Bratislava, Slovenská národní galerie, inv. č. DO 1029. Foto:

převzato z VACULÍK 1978, obr. XII

[164] Bratislavský misál VII. (fragmenty), iniciála „G“audeamus – Smrt Panny

Marie, 1489, pergamen, Bratislava, AMB, inv. č. 1491. Foto: převzato z DEJINY

SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 472, s. 522

[165] Smrt Panny Marie, 1480-1490, křídlo oltáře sv. Marie Magdaleny, desková

malba, Slovensko, Rokycany, Římskokatolický kostel. Foto: převzato z CIDLINSKÁ

1989, obr. 39

74

[166] Andreas Ritzos, Smrt Panny Marie, 1480-1490, tempera, 85 x 54,5 cm,

Benátky, Hellenic Institute of Byzantine and Post-Byzantine Studies. Foto: převzato

z WGA, http://www.wga.hu/art/r/ritzos/dormitio.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013

[167] Mistr Legendy o sv. Lucii, Panna Marie Královna nebes, Bruggy, 1485-1500,

olej na dřevě, 199 x 162 cm, Washington, National Gallery of Art. Foto: převzato

z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/legend3/5queen.jpg, vyhledáno 12. 10.

2013

[168] Domenico Ghirlandaio, Smrt Panny Marie, 1486-1490, freska, šířka malby 450

cm, Florencie, Cappella Tornabuoni, Santa Maria Novella. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/g/ghirland/domenico/6tornab/61tornab/7death.jpg, vyhledáno

6. 10. 2013

[169] Hans Holbein, Smrt Panny Marie, kolem 1490, tempera na dubovém dřevě, 150

x 228,5 cm, Budapešť, Szépművészeti Múzeum. Foto: převzato z WGA,

http://www.wga.hu/art/h/holbein/hans_e/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013

[170] Flámský miniaturista, Graduál, scény vztahující se k Smrti Panny Marie a

událostem po ní, Bruggy, 1490, iluminace, pergamen, soukromá sbírka. Foto:

převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1451-

500/3flemis4/24flemis.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013

[171] Neznámý španělský mistr, Smrt Panny Marie, Španělsko, 1490, dřevěná deska

přenesená na plátno, 212 x 113 cm, Madrid, Museo del Prado. Foto: převzato

z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/zunk_sp/zunk_sp2/09deathv.jpg, vyhledáno

12. 10. 2013

[172] Antiphonarium, pars aestivalis, Smrt Panny Marie, iluminace, Německo

(Magdeburg), 1491, Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.11A, fol.

201v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__TEPLA_M

S_E_11A_1ZBV/N1/TEPLA_MS_E_11A_1ZBVN10216V.JPG, vyhledáno 30. 9.

2013

[173] Hodinky pro Chartres, celostránková iluminace: Smrt Panny Marie, Francie,

1498, Teplá, Klášterní knihovna premonstrátů, B 33, 48v. Foto: převzato

z MANUSCRIPTORIUM,

http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/W/KPTK__B_33_____

______171W/N1/B_33___________171WN10048V.JPG, vyhledáno 4. 9. 2013

[174] Jiljí Has, Loucký graduál, 1499, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie,

Olomouc, Vědecká knihovna, M IV 1, fol. 168v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012,

obr. 485

75

[175] Mistr z Großgmain, Smrt Panny Marie, 1499, smrkové dřevo, 152 × 102,5 cm,

Großgmain, Pfarrkirche. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 120

[176] Smrt Panny Marie ze Seliec, kolem roku 1500, reliéf, dřevo bez polychromie,

106,5 × 102 cm, Banská Bystrica, Krajské muzeum. Foto: převzato z KATALOG

PRAHA 1972, kat. č. 75

[177] Smrt Panny Marie, začátek 16. století, reliéf, dřevo, Slovensko, Jur u

Bratislavy, farní kostel sv. Juraja. Foto: převzato z GERÁT 2001, obr. 95, s. 235

[178] Mistr Michael zvaný z Hory, oltářní retábl střed: Nanebevzetí Panny Marie,

1506, dřevo, tempera, olej, 167 × 128 cm, Kutná Hora, Římskokatolická farnost –

arciděkanství Kutná Hora. Foto: převzato z FAJT 2012, s. 208

[179] Marcin Czarny, fragment střední části triptychu: Zesnutí Panny Marie, 1508,

tempera na dřevě, 290 × 265 cm, Bodzentyn, farní kostel. Foto: převzato z

GOTYCKIE MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982, kat. č. 28

[180] Reliéf Zesnutí Panny Marie z Hazlova, Franky nebo Horní Falc, kolem roku

1500-1520, lipové dřevo, 54 × 108 × 10,5 cm, původní polychromie, Galerie

výtvarného umění v Chebu, inv. č. P 21. Foto: převzato z KATALOG CHEB 2009, s.

240

I. Katalog

Katalog

Umělecká díla uvedená v katalogu jsou řazena chronologicky.

Čísla katalogových hesel se shodují s čísly v obrazové příloze.

1. Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na pergamenu: Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1306

Miniatura na pergamenu vložená do Svatojiřského plenáře č. 2, kvašová barva.

Provenience: plenář dala pořídit abatyše Kunhuta pro klášter sv. Jiří.

Praha, kostel Panny Marie na Strahově, oltář kaple sv. Norberta.

V dolní třetině ostatkové desky uprostřed se nachází miniaturní malba na pergamenu

s námětem Smrti Panny Marie. Tuto miniaturu vloženou pod sklo ohraničují ploché

rámce s reliéfní výzdobou vykládané drahými kameny. Panna Marie leží na bílém

prostěradle, které po stranách drží postavy dvou klečících andělů v pláštích. Prostěradlo

přidržuje apoštol na pravé straně a Kristus, stojící uprostřed skupiny apoštolů nad

zesnulou, která má zavřené oči, rozpuštěné vlasy a volně položené ruce na těle a na

prostěradle. Kristus má křížový nimbus a přes ramena přehozený plášť, před jeho tělem

žehná malá postavička duše P. Marie s korunou na hlavě. Kolem Krista stojí skupina

šesti apoštolů na každé straně. Apoštol napravo drží procesní kříž a druhou rukou žehná.

Všechny postavy mají kruhové nimby.

Literatura: POCHE 1972, s. 226-233; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, s. 91-96;

DČVU I/1 1984 (Stejskal), s. 293

2. Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty: iluminace Smrti Panny Marie

Praha, 1313-1321

Praha, Národní knihovna České republiky, MS XIV A 17, fol. 17a.

Iluminace s námětem Smrti Panny Marie v Pasionálu Přemyslovny Kunhuty se nachází

v pravé spodní části strany, obsahující nad sebou umístěné tři scény: Nanebevstoupení

Krista, Seslání Ducha sv. a Smrt Panny Marie. Scény odděluje vodorovná páska, levou

část strany vyplňuje text. P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku stojícím na

podstavci s gotickou architekturou, v levé části s perspektivou. P. Marie je oděna do

červeného pláště a modrého šatu pod ním, s bílou rouškou. Ruce má volně položeny na

těle. Poloha P. Marie je poněkud skrčená kvůli perspektivě lůžka. Za postelí stojí

postava Krista, která převyšuje apoštoly stojící okolo, oděná do červeného pláště

přehozeného přes pravou ruku, kterou podepírá postavičku duše P. Marie v bílém šatu

s korunou na hlavě, držící jej kolem krku. Po stranách lůžka a za ním stojí jedenáct

apoštolů bez atributů, u hlavy P. Marie pak postavy apoštolů Petra a Jana Evangelisty.

Všechny postavy mají kruhové zlaté nimby lemované dvěma pruhy červené barvy.

Napravo od scény a pod scénou jsou dva nápisy červenou barvou.

Literatura: BERINGER 1890-1892, s. 90; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, s. 11-32,

46, 48, 60

3. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího v Pohořelicích (jižní Morava), jižní

stěna presbytáře: Smrt Panny Marie

Pohořelice, před rokem 1323

Malby objeveny při opravě 17. dubna 1860 a nejspíš v roce 1913 opět zabíleny.

Restaurovány a konzervovány v letech 1934-1935 Janem Böhmem, který 12. července

1935 scénu Smrti P. Marie úplně odkryl, zajistil a scelil retuší. V roce 1953 malby

zatmeleny a zafixovány R. Polákem, poté byly několikrát restaurovány v roce 1995

L. Jarošem a v letech 2003-2005 V. Holoubkem.

Pohořelice, kostel sv. Jakuba Většího.

Původní kostel, ze kterého se dochovalo obvodové zdivo a klenební články, pocházel ze

sklonku 13. století, dnes je kostel trojlodní. Na jižní stěně presbytáře nad vstupem do

sakristie se nachází zobrazení Smrti Panny Marie. P. Marie leží na lůžku s tenkýma

nohama a vertikálně pruhovanou postranicí nebo matrací, kolem které stojí dvě skupiny

apoštolů, které se z části překrývají. Jeden z apoštolů se sklání nad zesnulou. Jan

Evangelista s palmovou ratolestí stojí u Mariiny hlavy. Apoštol v pravé části, otočený

k probíhajícímu ději zády, drží kadidelnici a tu rozfoukává. Nad postelí je Kristus

v mandorle a žehná pravou rukou zesnulé. Kolem mandorly jsou po každé straně čtyři

andělé letící směrem dovnitř. Spodní část scény obsahuje špatně rozpoznatelné tři

postavy s nápisovými páskami, také pod zobrazením najdeme fragment pásky

s nápisem, na kterém se nachází přesná datace. Barevnost postav se dochovala pouze ve

fragmentech, s tmavě modrým pozadím. Postavy mají kruhové nimby.

Literatura: PEŠINA 1958, s. 162-166; KNOFLÍČEK 2009, s. 144-147; KATALOG

OSTRAVA 2011 (Knoflíček), kat. č. 228, s. 532-533

4. Graduál, iniciála „Q“ue est – Trůnící Kristus s duší Panny Marie

Olomouc, první čtvrtina 14. století

Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci ve správě

Zemského archivu v Opavě, pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v.

Iniciála „Q“ue est, umístěna do sytě růžového čtverce s jemným bílým ornamentem.

Nalevo ze čtverce spadá dlouhá lišta sahající přes několik řádků textu, která se zužuje

a propojuje s ocasem draka s modrým křídlem a krkem obtáčejícím se kolem tmavě

zelené iniciály s vegetabilním motivem. Tlama draka je otevřená pod nohama sedícího

Krista na duze. Pravou rukou žehná, na levé drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie

se zlatým kruhovým nimbem, která rovněž žehná. Kristus, oblečený do šedého šatu

a rudého pláště, má kolem hlavy křížový zlatý nimbus.

Literatura: KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 234, s. 578-584

5. Nástěnné malby v kostele Narození Panny Marie, Průhonice (okres Praha-

východ), severní stěna s fragmenty malby Smrti Panny Marie

Průhonice, kolem roku 1330

Malby odkryl, restauroval a doplnil v roce 1889 Jiří Heřman.

Průhonice, kostel Narození Panny Marie.

Jednolodní, původně románský kostel Narození Panny Marie v Průhonicích, byl svěcen

v roce 1187, presbytář byl postaven kolem roku 1300. Smrt Panny Marie se nachází na

severní stěně v prvním poli malby. Scéna je velice poškozena přemalbami a oknem,

které bylo druhotně vybourané a zcela odstranilo Pannu Marii a Krista ve středu

kompozice. Malba se dochovala neúplná, rozpoznat lze spodní část lůžka červené barvy

s bohatým dekorem kruhů na postranici se štíhlýma nohama a okolo stojící apoštoly.

Apoštol nalevo klečící se sepjatýma rukama se modlí, napravo od lůžka stojí apoštolové

s dlouhou holí a procesním křížem. Pod postelí jsou vidět nohy apoštolů. Scénu rámuje

nahoře a dole dvojice pruhů s ornamentální výzdobou.

Literatura: PODLAHA 1906, sl. 245-264; PEŠINA 1958, s. 182-190; PEŠINA 1983,

s. 255; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 243-249

6. Nástěnné malby v kostele svatého Jakuba Většího, Malenice (okres Vimperk),

východní stěna presbytáře - Smrt Panny Marie

Malenice, druhá čtvrtina 14. století

Rozměry malby asi 90 × 130 cm.

Malenice, kostel sv. Jakuba Většího.

Kostel svatého Jakuba Většího v Malenicích je obdélný s pravoúhlým presbytářem na

východě a hranolovou věží na západě, později barokně upraven. Malba Smrti Panny

Marie se nachází na východní stěně presbytáře a je velice špatně zachovaná, dochovaly

se některé kontury postav a barevné stíny, ale většina malby je sprášená a nečitelná.

Obraz je rozdělen na dvě části červeným vertikálním pruhem. Levá strana zobrazuje

kompozici Smrti P. Marie, která leží na horizontálně umístěném lůžku a je oděna do

bílého dlouhého pláště. Nad zesnulou se sklání jeden z apoštolů v modrém rouchu

a hnědém plášti. Z postav umístěných za lůžkem nelze rozeznat postavu Krista. Na

pravé oddělené straně je zobrazeno Zmrtvýchvstání Krista.

Literatura: PEŠINA 1958, s. 215-216

7. Vitraj s vyobrazením Smrti Panny Marie, Český Krumlov

Český Krumlov, 1330-1350

Sklo skládané do olověného profilu, malba na skle provedena konturovou černí na

ručně foukaném barevném skle, 52 × 34 cm.

Provenience: hradní kaple sv. Jiří v Českém Krumlově, Národní památkový ústav ÚOP.

Restaurováno v roce 2010.

Český Krumlov, Hradní muzeum, inv. č. Hl-12532/12.

Vitraj s vyobrazením Smrti Panny Marie se pravděpodobně původně nacházela v hradní

kapli sv. Jiří na zámku v Českém Krumlově, kde měli své sídlo Schwarzenbergové. Při

změně sídla do Hluboké nad Vltavou si s sebou brali umělecká díla a mimo jiné i tuto

vitraj, kterou pak umístili do soukromé kaple kněžny Eleonory. V roce 2010 byla

restaurována a umístěna do Hradního muzea v Českém Krumlově. Panna Marie oděná

do modrého a zeleného šatu leží v dolní třetině výjevu na bíle povlečeném lůžku

s červeným lemem, před kterým hoří dvě vysoké svíce. Nad lůžko se nadklání Kristus

v modrém plášti s bíle oděnou postavičkou duše P. Marie, kterou podpírá levou rukou,

zatímco pravou rukou žehná. Okolo postavy Krista stojí apoštolové shlížející na

zesnulou. Jan Evangelista, který drží otevřenou knihu, se sklání k tváři Panny Marie. Na

několika místech chybí původní malba, zejména v pravém horním rohu, také se

nedochovala hlava Panny Marie.

Literatura: MATOUŠ 1975, s. 31-32; KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011

(Pánek), s. 17-19

8. Nástěnné malby v kostele sv. Vavřince, Brandýs nad Labem, triumfální oblouk

na severní stěně: Smrt Panny Marie

Brandýs nad Labem, kolem roku 1340

Nástěnná malba, 230 × 160 cm.

V roce 1887 první zpráva o malbách, 1913 byly odkryty malby v presbytáři.

Brandýs nad Labem, kostel sv. Vavřince.

Jednolodní kostel svatého Vavřince s čtvercovým presbytářem byl postaven

pravděpodobně na konci 13. století. Nejvíce dochovaných maleb je na severní straně

lodi a presbytáře. Výjev se Smrtí Panny Marie se nachází v triumfálním oblouku při

severní stěně kostela. Na několika místech se malba nedochovala, ale centrální scéna je

poměrně dobře rozeznatelná. Uprostřed scény stojí lůžko, na kterém leží P. Marie se

sepjatýma rukama, zahalená do bílého pláště a roušky na hlavě. Nad zesnulou stojí

Kristus, který převyšuje všechny přítomné a na pravé ruce nese malou postavičku duše

P. Marie, která ho objímá kolem krku. Kolem lůžka stojí apoštolové. Můžeme rozeznat

svatého Petra, který má oblečeno bílé roucho s modrou, na prsou překříženou štolou.

Záhyby na drapériích všech postav, i na smrtelném loži, jsou provedeny červenou

barvou.

Literatura: PEŠINA 1958, s. 217-229; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 58-64

9. Nástěnné malby v kostele sv. Václava, Bubovice (okres Beroun), jižní stěna

kněžiště, Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie

Bubovice, kolem roku 1340

Malby byly objeveny při restaurování kostela v roce 1905. Restaurování maleb

proběhlo v roce 1922, kdy je restauroval malíř Max Duchek.

Bubovice, kostel sv. Václava.

Kostel svatého Václava v Bubovicích byl postaven v 1. polovině 14. století. Jedná se

o jednolodní, plochostropou stavbu s presbytářem a sakristií na jižní straně. Nástěnné

malby se částečné dochovaly v presbytáři na severní a jižní straně a také na klenbě. Jsou

rozděleny do pěti od sebe oddělených pásů. Scéna Smrti Panny Marie je umístěna pod

namalovanou stříšku ve čtvrtém pásu výzdoby a zabírá celou jeho šířku, levá část není

dochovaná. P. Marie zde leží na márách, které jsou pokryté bílou drapérií s iluzivním

nařasením, sama je také bíle oděna. Za márami stojí v jedné řadě apoštolové různé

výšky, uprostřed je postava Krista. Kristus drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie

a přidržuje ji levou rukou. Obličejové rysy jednotlivých apoštolů nelze rozeznat,

rozpoznáme jen nimby, vousy a vlasy. Po stranách már stojí dva apoštolové, kteří se

chystají Pannu Marii odnést.

Literatura: PEŠINA 1958, s. 293-298; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 71-73

10. Nástěnné malby v kostele Všech svatých, Kozohlody (okres Kutná Hora),

východní strana presbytáře: Smrt Panny Marie

Kozohlody, kolem roku 1340

Malby odkryl v letech 1970-1971 Jaroslav Alt. Jako první se popisu nástěnných maleb

věnoval Jakub Vítovský.

Kozohlody, kostel Všech svatých.

Kostel Všech svatých v Kozohlodech byl postaven v 30. letech 14. století. Má

jednolodní obdélnou dispozici s čtvercovým presbytářem, který má plochý strop.

Mariánsko-christologický cyklus se dochoval v presbytáři a na západní straně

triumfálního oblouku. Na východní straně presbytáře je umístěna scéna Smrti Panny

Marie, kde je zachycen okamžik, kdy mrtvou Pannu Marii zvedají dva apoštolové

z lůžka světle okrové barvy. Zesnulá je oděná do okrového pláště s tmavě zeleným

lemem a bílým spodním rouchem. Kolem lože jsou rozestavěni apoštolové uprostřed

s Kristem v hnědém plášti. Ten drží na levé ruce bíle oděnou postavu duše P. Marie.

Obličejové rysy jednotlivých postav nejsou rozpoznatelné a některé části výjevu jsou

málo čitelné.

Literatura: VŠETEČKOVÁ 2011, s. 152-158

11. Desková malba, Smrt Panny Marie z Košátek (okres Mladá Boleslav)

Košátky, kolem roku 1340-1345

Dubové dřevo potažené plátnem s křídovým podkladem, tempera, 100 × 71 cm, po

stranách a dole oříznuto.

V lednu 1934 byla malba očištěna Antonínem Bělohoubkem.

Provenience: obraz byl roku 1922 nalezen na hradě Košátky u Mladé Boleslavi v kapli

Matky Boží. V dubnu 1923 malba zapůjčena do obrazárny Společnosti vlasteneckých

přátel umění v Praze, roku 1939 vrácena majiteli. Zakoupil Henri Pearlman v roce

1950, téhož roku ve sbírkách Museum of Fine Arts v Bostonu. Dřívější provenience není

známá.

Boston, Museum of Fine Arts, inv. č. 50.2716.

Zesnulá Panna Marie leží v dolní třetině obrazu na zdobeném lůžku, před kterým jsou

tři malé postavy: dvě ženy s bílou rouškou na hlavě a postava mnicha, který se modlí

k zesnulé. P. Marie je oděna do hnědofialového pláště s kapucí se zlatou přezkou u krku

a zeleného šatu se zlatým lemem na rukávech pod ním. Má zkřížené ruce s dlouhými

štíhlými prsty. Za lůžkem je shromáždění apoštolů, kterým dominuje postava Krista

uprostřed s postavou duše P. Marie v bílém šatu na levé ruce, pravou rukou Kristus

žehná. Svatý Petr s knihou a zlatým kropáčem se sklání k hlavě Panny Marie. Kristus je

oblečen do červeného pláště se zlatou přezkou na rameni, oděv pod pláštěm je zelený se

zlatými pruhy. Kolem Kristovy hlavy vidíme zlatý křížový nimbus s korunou, kolem

těla pak červené a zlaté obloučky, kterými je oddělen od ostatních postav. Svatý Jan

Evangelista s dlouhými zlatými vlasy stojí u nohou Panny Marie a je oděn do žlutého

pláště. Obraz rozdělují tenké hranolové podpory na tři části. Výjev se odehrává v bohatě

zdobeném interiéru. Za postavami jsou tři arkády s lomeným obloukem a křížovou

klenbou, ukončené kružbovými okny s vitrajemi. Strop je kazetový se dvěma zvony

v popředí, na pravý zvon se chystá jeden z apoštolů zazvonit.

Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 54-56, 69-70; STEJSKAL 1967, s. 52; PEŠINA 1976,

s. 12, 14; SCHILLER 1980, s. 134; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 355-356; KATALOG

PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 7, s. 84-85

12. Nástěnné malby v kostele sv. Jiří, Čebín (okres Tišnov), severní stěna

presbytáře, Smrt Panny Marie

Čebín, kolem poloviny 14. století

Malby byly objeveny v listopadu 1946. Restaurovány v roce 1948 Ottou Stritzkem.

Čebín, kostel sv. Jiří.

K původně románskému kostelu sv. Jiří byl v polovině 14. století přistavěn polygonálně

uzavřený presbytář. Fragment malby s tématem Smrti Panny Marie se nachází na

severní stěně presbytáře nad vchodem do sakristie. Dochovala se horní polovina těla

P. Marie bez lůžka. Zesnulá je oděná do bílého šatu s černým pláštěm. Za jejím tělem

stojí apoštolové, nejblíže je svatý Jan Evangelista, který se nad zesnulou naklání. Za

předpokládaným lůžkem je velká postava Krista, kterému chybí hlava. Kristus drží

postavu duše P. Marie. Postavy mají kruhové nimby. Původní barevnost je

rozpoznatelná jen ve fragmentech, kde vyplňuje dobře patrné obrysové linie.

Literatura: PEŠINA 1958, s. 340-343; KNOFLÍČEK 2009, s. 54-57; KATALOG

OSTRAVA 2011 (Knoflíček), kat. č. 221, s. 512-513

13. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Čechy nebo Morava (?), polovina 50. let 14. století

Provenience: soukromý majitel, od roku 1981 v majetku Vědecké knihovny v Olomouci.

Restaurován v letech 2007-2009.

Olomouc, Vědecká knihovna, M III 106, s. 347.

Iniciála „G“audeamus se nachází v červeném rámu, vyplněném rudým pozadím

s modrými úponky a listy s červenými květy. Levý horní roh vyplňují modrá oblaka

s modlícím se andělem. Samotná iniciála je zelená s rostlinným dekorem. Dolní

polovina scény obsahuje zdobené lůžko s levou částí v perspektivní zkratce. Lůžko

překrývá bílý přehoz, na kterém leží Panna Marie zahalená do modrého pláště, který jí

zakrývá vlasy, a světle fialového šatu s dlouhými rukávy pod ním. Za lůžkem jsou

umístěni apoštolové, nejblíže P. Marii je apoštol Petr s překříženou štolou na bílém

rouchu, který drží otevřenou knihu. Vedle něj stojí Jan Evangelista v zeleném šatu

a gesty vyjadřuje smutek. Nad apoštoly je oblačná mandorla s polopostavou Krista

v bílém šatu a červeném plášti. Pravou rukou žehná a levou podpírá bíle oděnou

postavičku duše P. Marie v modlitbě. Všechny postavy mají zlaté kruhové nimby,

Kristus a Panna Marie mají nimbus zdobený.

Literatura: KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 254, s. 690-705

14. Nástěnné malby v kostele sv. Vincence, Doudleby, severní stěna sakristie: Smrt

Panny Marie

Doudleby, po roce 1350

Malby byly restaurovány v letech 1903-1904.

Doudleby, kostel sv. Vincence.

Sakristie v kostele sv. Vincence přiléhá k severní stěně presbytáře. Malby obsahují

výjevy ze života Panny Marie a dětství Krista. Na severní stěně sakristie ve východním

poli výmalby se nachází scéna Smrti P. Marie. P. Marie leží na horizontálně umístěném

lůžku, obklopena apoštoly s kruhovými nimby, kteří mají v rukou různé liturgické

předměty (kadidelnice, kropáč a knihy). Jeden z apoštolů sedí před lůžkem otočený

zády k nám, ruce má nad hlavou. Dole před lůžkem jsou dvě sedící ženské postavy

s knihami. Nad zesnulou stojí Kristus s duší P. Marie. Vedle Krista je nápis z Písně

písní. V levé části na okraji sedí postava donátora. Scénu rámují květy růží.

Literatura: PEŠINA 1983, s. 259; STEINOVÁ 1993, s. 199-205

15. Nástěnné malby v kostele sv. Vavřince, Černovičky (střední Čechy), severní

stěna presbytáře: Smrt Panny Marie

Černovičky, po roce 1350

Šířka malby 250 cm.

Černovičky, kostel sv. Vavřince.

Jednolodní kostel s plochým stropem svatého Vavřince v Černovičkách byl postaven na

konci 12. století. Z původního románského kostela se dochovalo obvodové zdivo a dvě

obloukově ukončená okna. Původní románská apsida byla nahrazena v 1. polovině 14.

století gotickým presbytářem, který je celý pokrytý nástěnnými malbami. Na severní

straně presbytáře se nachází velká scéna Smrti Panny Marie v prvním poli malby. Je

rozdělena do dvou pásů. V horním je Kristus v červené mandorle s bílým okrajem, který

drží na pravé ruce poměrně velkou postavičku duše P. Marie. Mandorlu drží dva bíle

odění andělé. Malba v druhém, spodním páse, je oddělena tmavou linkou. Spodní scéně

dominuje lůžko se zesnulou Pannou Marií oblečenou do černého roucha. Dochovala se

jen část Mariina lože a jejího oděvu. Kolem lůžka stojí apoštolové v černých, červených

a okrových šatech. Uprostřed apoštolů se pravděpodobně nacházel Kristus v zeleném

rouchu. Z něho se dochovaly pouze fragmenty.

Literatura: VŠETEČKOVÁ 2011, s. 75-80

16. Nástěnné malby v kostele svatého Mikuláše ve Starém Svojanově, severní stěna

presbytáře, Smrt Panny Marie

Starý Svojanov, po polovině 14. století

Nástěnné malby byly objeveny v roce 1924 a restaurovány dr. Wagnerem. V roce 1930-

1931 restaurovány akademickým malířem Maxem Duchkem. Znovu byly malby

restaurovány v letech 2001-2003 pod vedením akademického malíře Jiřího Látala.

Starý Svojanov, kostel sv. Mikuláše.

Nástěnné malby v kostele svatého Mikuláše se dochovaly velice jasně hlavně

v presbytáři, na stěnách severní lodi a vítězném oblouku. Malba se Smrtí Panny Marie

se nachází na severní stěně presbytáře, spodní část je poškozená. Barvy jsou sprášené,

nerozeznáme obličejové rysy. Ve středu stojí máry s P. Marií, která spočívá na velkém

polštáři, ruce má složené na prsou, vlasy jí splývají pod bílou rouškou kolem tváře,

modrý šat je vybledlý, ale stále rozpoznatelný. Dva apoštolové po stranách nesou máry,

ostatní stojí za márami se svícemi v rukou. Nad Pannu Marii se sklání svatý Jan

Evangelista, za Mariinou hlavou stojí svatý Petr s kropáčem. Po stranách nad apoštoly

jsou umístěni dva andělé, kteří vylétají z mraků a nesou kadidelnice. Nad touto scénou

v horní polovině je postava Krista oděného do modrého roucha v oblačné mandorle. Na

pravé ruce drží postavu duše P. Marie v bílém rouchu s korunou na hlavě, stejnou jako

má i Kristus. Postavy mají kruhové nimby.

Literatura: UPČ 1980 (Poche), s. 423-424; HNÍK 2004, s. 40-41

17. Nástěnné malby v kostele Smrti Panny Marie, Kájov, severní stěna presbytáře

kaple Smrti Panny Marie: Smrt Panny Marie

Kájov, mezi léty 1350-1360

V roce 1762 byla scéna Smrti P. Marie silně poničena probouráním schodiště do patra.

Kájov, kostel Smrti Panny Marie.

Nástěnná malba s vyobrazením Smrti Panny Marie se nachází v kapli Smrti Panny

Marie na severní straně presbytáře. Lůžko s ležící P. Marií je vodorovně umístěno

v dolní části scény. Pokrývá jej žlutý přehoz se zdobeným lemem a bílým polštářem, na

kterém spočívá Panna Marie v modrém plášti. Za lůžkem stojí hustě vedle sebe řada

apoštolů, nad kterými je velká mandorla s celou postavou Krista s pootočenou hlavou

k zesnulé. Pravou rukou žehná, zatímco levou podepírá modlící se duši P. Marie. Po

obou stranách mandorly jsou dvě postavy andělů, kteří slétávají dolů z červených

a žlutých oblak (jeden z nich drží kadidelnici), pozadí je tmavé. Pravá spodní část

výjevu není dochovaná, chybí zbytek apoštolů a spodní část Mariina těla. Postavy mají

úzké kruhové nimby.

Literatura: LAVIČKA 2013, s. 93-98

18. Dílna Mistra křížovnického breviáře, Misál (druhá část), iniciála

„G“audeamus – Smrt Panny Marie

Praha (?), kolem nebo po roce 1355

Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci ve správě

Zemského archivu v Opavě, pobočka Olomouc, CO 134, fol. 159r.

Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti P. Marie je umístěna do zeleného rámce se

zlatým pozadím. Samotná iniciála je růžová s ornamentálním dekorem a modrými

úponky. Panna Marie leží na vodorovně umístěném lůžku s oblouky v postranici

a bílým přehozem. Má modrý plášť sepnutý zlatou sponou, který zakrývá i hlavu.

Spodní šat je hnědý s dlouhými rukávy, ruce jsou položené přes sebe, oči zavřené, hlava

je podložena zřejmě polštářem. Za lůžkem stojí velká postava Krista v rudém plášti se

zlatou korunou na hlavě, který levou rukou, zahalenou v plášti, podepírá duši P. Marie

v bílém šatu, která se ho dotýká na krku. Pravou rukou žehná zesnulé. Vedle Krista jsou

postavy pěti apoštolů, z kterých lze vidět pouze hlavy těsně nashromážděné vedle sebe.

Postavy P. Marie a její duše mají zlaté kruhové nimby, Kristus má nimbus zelený.

Literatura: KATALOG BRNO 1955 (Friedl), kat. č. 80, s. 48-49; KATALOG

OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 251, s. 670-676

19. Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1360

Dřevěná deska, plátno s křídovým podkladem, rytá kresba, tempera, 29 × 18,5 cm,

poškozeno opadáním barvy.

Provenience: od počátku 20. století v majetku pana Dowdeswella z Londýna. V roce

1904 vystaveny v Paříži tehdejší majitelkou M. Lippmannovou z Berlína, odtud se desky

dostaly do sbírky pana Pierponta Morgana z New Yorku. Dřívější provenience není

známá.

New York, Pierpont Morgan Library, inv. č. AZO 22.2.

Desky Morganovy se skládají ze dvou dřevěných destiček, na první je zobrazeno

Klanění Tří králů, na druhé Smrt P. Marie. Desky byly pravděpodobně dříve diptychem.

Ve středu obrazu je lůžko se čtvercovým vzorem, které vyplňuje celou šířku obrazu.

Před lůžkem sedí dvě ženské postavy bez nimbů, které čtou z otevřených knih

obrácených textem k divákovi. Postava nalevo je oděna do modrého pláště se světle

modrým spodním rouchem a bílou rouškou na hlavě. Pravá postava je otočená zády

k diváku a má oblečen světle purpurový plášť a bílou roušku na hlavě a ramenou.

P. Marie ležící na lůžku je přikryta tmavě modrou přikrývkou, oblečena je do světle

modrého oděvu se zlatým lemem a bílé roušky, která jí zakrývá zadní část vlasů

s perlovou čelenkou. Za lůžkem stojí apoštolové, kteří jsou rozděleni mandorlou na dvě

části. Vlevo je pět apoštolů: rozeznáme svatého Petra oblečeného v blankytném plášti

a spodním rouchu bohatě zdobeném zlatými lemy a sponou, přes hruď má překříženou

zlatou štolu, na hlavě papežskou třístupňovou tiáru. V levé ruce drží zavřenou knihu,

v pravé zlatý kropáč. Apoštolů v pravé části je sedm, dole je svatý Jan v zeleném plášti

držící palmu. Nad apoštoly a mezi nimi je mandorla lemovaná pásem s anděly, držícími

vnitřní zlatý okraj mandorly. V mandorle vidíme Krista oděného do bílého spodního

roucha a pláště se zlatou sponou a korunou na hlavě. Na levé ruce drží postavičku duše

P. Marie, která má sepjaté ruce s odhalenými pažemi a korunu na hlavě. Kristus se dívá

na zesnulou a pravou rukou jí žehná. Nimby postav ve druhé a třetí třetině obrazu jsou

kruhové, bohatě zdobené a zlaté.

Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 68-70; STEJSKAL 1967, s. 22-33, 40-41, 52-53;

PEŠINA 1978, s. 521-528; PEŠINA 1983, s. 296; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 368;

KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 15, s. 98-99

20. Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1360

Tempera na pergamenu, zlaceno, 15 × 15,5 cm.

Provenience: nejspíš pochází z pražského antifonáře vyzdobeného v letech 1355-1365,

jiné části tohoto antifonáře nejsou známy.

Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, Bredt 70.

Fragment iniciály „E“cce tu pulchra es se scénou Smrti Panny Marie je uvnitř zeleného

rámu, který samotná iniciála částečně překrývá. Dolní polovinu scény uvnitř iniciály

vyplňuje vodorovné lůžko žluté barvy, které má nejspíš představovat proutěný výplet.

Lůžko stojí na dlouhých nohou, jeho levá část je provedena perspektivní zkratkou, která

je použita i na architektonickém prvku arkád pod lůžkem. P. Marie leží na bílém

prostěradle s červenými pruhy. Je oděna do modrého pláště sepnutého u krku sponou

a zeleného šatu pod ním. Na hlavě má bílou roušku, která zakrývá vlasy. Ruce má

překříženy na těle, oči zavřené, hlava je nejspíš podložena polštářem, který není vidět.

Tělo Panny Marie překrývá lišta iniciály. Za lůžkem jsou umístěny postavy stojících

apoštolů. Na levé straně rozpoznáme Jana Evangelistu v červeném plášti a zeleném

spodním šatu, který si podepírá hlavu, v levé ruce drží palmovou ratolest. Na pravé

straně stojí apoštol Petr v bílém rouchu se zlatou štolou. Mezi apoštoly, ve středu

kompozice, je velká postava Krista v modrém šatu a rudém plášti, který pravou rukou

žehná, zatímco levou podepírá bíle oděnou modlící se postavu duše P. Marie. Panna

Marie má kruhový zlatý nimbus se zdobeným okrajem stejně jako Kristus, který má

nimbus křížový. Postavy duše P. Marie a apoštola Petra mají jednoduchý kruhový zlatý

nimbus, ostatní postavy jsou bez nimbů.

Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Suckale), kat. č. 127, s. 388

21. Liber viaticus Jana ze Středy, iniciála „H“odie – Smrt Panny Marie

Praha, 1355-1360

Liber viaticus, cestovní breviář litomyšlského biskupa a kancléře Karla IV. Jana ze

Středy.

Provenience: pochází ze sbírky arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, v roce

1962 konzervováno.

Praha, Knihovna Národního muzea v Praze, XIII A 12, fol. 254v.

Samotná iniciála obsahuje vegetabilní a figurální motivy v odstínech růžové s listy

zeleného akantu, který vyrůstá z iniciály nahoře a dole. Na těchto akantových listech

jsou postavy dvou proroků. Polopostava dolního proroka drží nápisovou pásku, na

kterou ukazuje, horní polopostava proroka drží otevřenou knihu. Pozadí iniciály je

vyvedeno modře s ornamentální zlatou malbou. Uvnitř iniciály je scéna Smrti P. Marie.

Lůžko umístěné na mramorovém schodu je zakryto bílým přehozem se zlatými pruhy.

Na lůžku leží P. Marie se složenýma rukama, zavinuta do modrého pláště s červenou

podšívkou a růžového šatu pod ním. Za lůžkem stojí apoštolové. U čela postele stojí

svatý Jan Evangelista v zeleném plášti, který se modlí a čte z otevřené knihy, kterou

drží Petr, stojící vedle něj. Petr je oděn do bílého roucha a zdobené štoly, ostatní

apoštolové jsou shromážděni vedle nich a za nimi, přičemž uprostřed jsou rozestoupeni

kvůli polopostavě Krista v oblačné mandorle modré barvy. Kristus žehná pravicí,

zatímco v levici drží modlící se duši P. Marie v bílém šatu. Postavy mají zlaté kruhové

nimby, pouze dva apoštolové v pravé části scény jsou bez nimbu.

Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 14, s. 96-98; KATALOG PRAHA

2006b (Kapustka), kat. č. 1.4.6., s. 102-105

22. Mistr Antifonáře z Vorau se spolupracovníky, Antifonář z Vorau, iniciála

„E“cce – Poslední modlitba Panny Marie

Praha, 1365-1370

Provenience: pravděpodobně pořízeno pro Vyšehradskou kapitulu sv. Petra a Pavla

v Praze, přeneseno do Dolních Rakous, 1435 zakoupeno augustiniány-kanovníky ze

štýrského kláštera ve Vorau, kde byl kodex pozměněn pro potřebu zdejších

augustiniánů-kanovníků.

Vorau, Stiftsbibliothek, sign. 259. I-IV, fol. 285r.

Iniciála „E“cce se scénou Smrti Panny Marie je umístěna do červeného rámu se zlatým

pozadím. Samotná iniciála je tmavě červená. P. Marie klečí před diagonálně umístěným

lůžkem přikrytém bílým přehozem se žlutými pruhy a zeleným polštářem. Lůžko

vyplňuje polovinu scény. P. Marie je zahalena do modrého pláště se žlutou podšívkou.

Plášť zakrývá vlasy. Ruce má sepjaty v modlitbě, tělo natočeno k sedícímu apoštolovi

v zeleném plášti, skloněném nad otevřenou knihou, který vyčnívá z iniciály a částečně

překrývá její středovou lištu. Za lůžkem stojí ostatní apoštolové, kteří se dívají do středu

kompozice. Nalevo je postava apoštola Petra v červeném plášti, vedle něj stojí Jan

Evangelista. Mezi apoštoly stojí velká postava Krista v rudém plášti se zeleným

křížovým nimbem. Kristus pravou rukou žehná a v levé drží bíle oděnou postavu duše

P. Marie s korunou na hlavě. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pozadí scény je modré.

Literatura: TÖRÖK 1973, s. 151-152; KATALOG PRAHA 2006a (Studničková), kat. č.

62, s. 189; FLOR 2008, s. 735

23. Nástěnné malby v kostele Povýšení sv. Kříže, Drásov (okres Brno-venkov), jižní

stěna presbytáře: Smrt Panny Marie

Drásov, po roce 1370

V roce 1932 malby objevil a zabezpečil akademický malíř Josef Linhart. V roce 1981

byly malby znovu restaurovány Josefem Čobanem a Janem Stejskalem.

Drásov, kostel Povýšení sv. Kříže.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Drásově je jednolodní stavba s hranolovou věží na

západě. Mariánsko-christologický cyklus se nachází na jižní stěně trojboce uzavřeného

presbytáře, kde je malba rozdělena do čtyř pásů oddělených žlutou lištou. Ve třetím

páse odspodu je scéna Smrti P. Marie s horizontálně umístěným bílým lůžkem, které je

pokryto svislými pruhy s větvovitým ornamentem. Před lůžkem jsou postavy čtyř

sedících apoštolů, kteří čtou z otevřených knih. Monumentální postava Panny Marie je

zahalena do modrého pláště, spodní šat je bílý. Na plášti má položené zkřížené ruce, oči

zavřené. Za hlavou zesnulé stojí svatý Petr v papežském rouchu a tiárou na hlavě, v ruce

drží zlatý kropáč a knihu. Další apoštolové stojí za lůžkem s knihami v rukou nebo

vyjadřují gestem ruky žal jako svatý Jan Evangelista. Mezi apoštoly stojí Kristus

s postavou duše P. Marie na levém předloktí, pravou rukou žehná. Postavy mají velké

zlaté nimby s červenou kresbou.

Literatura: KNOFLÍČEK 2009, s. 78-87

24. Nástěnné malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie, Černvír (okres Žďár nad

Sázavou), koncha východní apsidy: Smrt Panny Marie

Černvír, 70. - 80. léta 14. století

Malby objeveny v roce 1968, restaurovány Jaroslavem Altem a Jiřím Toroněm. V roce

1994 malby znovu restauroval Jan Knor.

Černvír, kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Scéna Smrti Panny Marie se nachází v konše východní apsidy a vyplňuje celou její

plochu. Protějšek tvoří scéna Nanebevzetí P. Marie v západní apsidě. Pozadí výjevu se

Smrtí P. Marie je bílé a poseté červenými hvězdami. V dolní třetině je lůžko, kterému

chybí spodní část. Zachovaná část, kde je horní část lůžka, Panna Marie a apoštolové za

ním, je silně poškozena. Rozeznáme modrou barvu pláště zesnulé a obrysy kruhových

nimbů apoštolů stojících za lůžkem. Střední část není dochovaná, po stranách kde chybí

malba, stojí nalevo postavy tří apoštolů, prostřední z nich drží knihu. Napravo jsou dva

apoštolové, kteří drží dlouhé svíce. Tito apoštolové mají dochovanou kresbu obličejů.

Nad P. Marií je monumentální postava Krista, který drží na levé ruce postavu modlící se

duše P. Marie v bílém šatě. Pravou rukou Kristus žehná zesnulé, oblečen je do hnědého

pláště sepnutého sponou se žlutou podšívkou a bílým spodním rouchem. Všechny

postavy mají žluté kruhové nimby.

Literatura: KNOFLÍČEK 2009, s. 58-65

25. Brevíř opatovický, iniciála „T“ota pulchra es amica mea – Poslední modlitba

Panny Marie

Slezsko, 1370-80

Krakov, Knih. Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r.

Popředí kompozice vyplňuje velká postava klečící P. Marie, která se modlí před

pulpitem se dvěma nad sebe umístěnými knihami. Nad pulpitem se z oblačné mandorly

natahuje polopostava Krista s křížovým nimbem, beroucího si duši P. Marie v podobě

malé protáhlé postavičky vycházející Marii z úst. Dvě řady apoštolů stojí za

horizontálně umístěným lůžkem s bílou pokrývkou. V levé části nejblíže pulpitu stojí

sv. Jan Evangelista a sv. Petr s překříženou štolou na hrudi.

Literatura: MIODOŇSKÁ 1968, s. 215, 237-238; TÖRÖK 1973, s. 155-157, 165

26. Nástěnné malby v kostele sv. Jiří, Řečice, pravá strana vítězného oblouku:

Smrt Panny Marie

Řečice, třetí čtvrtina 14. století

V letech 1940-1950 malby odkryla a částečně zrestaurovala skupina vedená

E. Weidlichem.

Řečice, kostel sv. Jiří.

Jednolodní kostel sv. Jiří je od presbytáře, na který navazuje sakristie, oddělen vítězným

obloukem. Nástěnné malby jsou dochované v presbytáři, na stěnách lodi a vítězného

oblouku, na jehož pravé straně nahoře najdeme fragment Smrti Panny Marie. P. Marie

leží na lůžku, které má bočnici tvořenou motivem arkád, na sebe těsně navazujících,

které ale nejsou identické. Ležící P. Marii rozeznáme pouze ve stínech, díky sytému

obrysu hnědého nimbu. Nad zesnulou se naklání svatý Jan Evangelista, u kterého

rozeznáme plášť tmavé barvy sepnutý u krku. Vlevo nahoře je pět apoštolů, vpravo jsou

pak čtyři, z kterých se dochovaly pouze syté kruhové nimby hnědé barvy. Zbytek

apoštolů v pravé části scény byl při opravě zničen. Nad lůžkem je mandorla s Kristem,

který na levé ruce drží postavu duše P. Marie. Tyto dvě postavy mají tmavě zelené

nimby, na postavě Krista je dosud patrný stín hnědého vousu.

Literatura: SOMMER 1999, s. 57-60

27. Nástěnné malby v kostele sv. Klimenta v Levém Hradci (okres Praha-západ),

severní strana presbytáře: Poslední modlitba Panny Marie

Levý Hradec, kolem roku 1380

Malby odkryl K. Vlháček a v roce 1939 je zakonzervoval Max Duchek. V letech 1992-

1997 malby restaurovala a zpevnila Zlatica Dobošová.

Levý Hradec, kostel sv. Klimenta.

Kostel svatého Klimenta stojí na místě původní rotundy, kterou založil kníže Bořivoj

v roce 874, z rotundy se zachovaly jen základy pod dnešní barokní přestavbou. Na

konci 13. století byl přistavěn presbytář s křížovou klenbou. Na severní straně

presbytáře kolem okna a nad oknem se nachází scéna Poslední modlitby Panny Marie.

P. Marie klečí před pulpitem s otevřenou knihou. Oblečen má plášť světle modré barvy

a je zobrazena jako prostovlasá. Za P. Marií lze rozeznat kus hnědého lůžka, kolem

kterého jsou rozmístěni apoštolové. Nad scénou se nachází kus tmavě modré mandorly,

kde byl dříve pravděpodobně umístěn Kristus. Mandorla a levá část apoštolů stojících

za pulpitem se nedochovala, stejně jako spodní část malby nad oknem.

Literatura: FLOR 2008, s. 735; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 40-41, 186-192

28. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího ve Slavětíně (okres Louny), malby

v presbytáři: Smrt Panny Marie

Slavětín, konec 70. let 14. století

V roce 1875 byly malby objeveny Petrem Maixnerem, který je v roce 1880-1881 zcela

odkryl, restauroval a doplnil. Jiří Josefík vedl druhé restaurování v letech 1994-1998.

Slavětín, kostel sv. Jakuba Většího.

Malby se nacházejí v pásech nad sebou v presbytáři. Malby christologického

a mariánského cyklu, jehož je součástí i vyobrazení Smrti P. Marie ve čtvrtém páse

maleb uprostřed. P. Marie je umístěna ve středu kompozice na plochém lůžku s bílým

přehozem. Apoštolové jsou rozmístěni kolem lůžka, dva sedí vlevo na zemi a čtou

společně z knihy, další dva sedí na pravé straně u Mariiných nohou, zbytek stojí za

lůžkem. Mezi apoštoly stojí Kristus, který na levé ruce drží postavu duše P. Marie

v bílém oděvu a pravou rukou žehná. Postavy mají kruhové nimby, Kristus má křížový.

Literatura: UPČ 1980 (Poche), s. 345-348; DČVU I/1 1984 (Stejskal), s. 345;

MATĚJKA 1897, s. 71-79

29. Vitraj: Smrt Panny Marie

Kolín nad Labem, kolem roku 1380

Malované a lazurované sklo, 69 × 54 cm.

Kolín nad Labem, presbytář chrámu sv. Bartoloměje.

Panna Marie leží horizontálně v dolní polovině vitraje na perspektivně řešeném lůžku

zakryta bílou pokrývkou se žlutými pruhy, na které má složené ruce, hlavu podloženou

zeleným polštářem. Oděna je do fialového šatu a bílé roušky, oči má zavřené. Nad

P. Marií stojí dvanáct apoštolů umístěných těsně vedle sebe, s postavou Krista v žlutě

lemované červené mandorle mezi nimi, který v levé ruce drží postavu duše P. Marie.

Kristus žehná pravou rukou mrtvé, oděn je do tmavě modrého šatu a světle modrého

pláště. Všechny postavy mají různobarevné kruhové nimby.

Literatura: KATALOG PRAHA 1970 (Pešina), kat. č. 480, s. 346; MATOUŠ 1975,

s. 47-48; LOSOS 1979, s. 140-145

30. Vitae Sanctorum, iniciála „A“ssumpcione – Smrt Panny Marie

Čechy, kolem roku 1380

Praha, Národní knihovna České republiky, XIV.A.7., fol. 125v.

Iniciála „A“ssumpcio modré barvy s akantovými listy vyrůstajícími mimo rámec

iniciály je umístěna do rudého rámce se zlatým podkladem. Vnitřek iniciály vyplňuje

scéna Smrti P. Marie, kde zesnulá leží na horizontálně umístěném hnědém lůžku.

P. Marie je zahalena do modrého pláště, ruce jí spočívají na těle. Za lůžkem stojí

postavy čtyř apoštolů, mezi kterými stojí Kristus v modrém plášti, držící v levé ruce

postavičku duše P. Marie. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pouze postavy dvou

apoštolů sklánějících se k zesnulé, jsou bez nimbů.

Literatura: KRÁSA 1974, s. 253

31. Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie

Praha, 1380-1390 (?)

Kresba, pero a inkoust, pergamen, 14 × 24,4 cm.

Preston, Harris Museum and Art Gallery, inv. č. P 247.

Kresba na pergamenu je oboustranná, každá strana obsahuje tři scény. Na zadní straně

listu jsou za sebou scény Křest Krista, Smrt Panny Marie v podobě Poslední modlitby

P. Marie a Korunování Panny Marie. Ve scéně Smrti Panny Marie klečí P. Marie před

pulpitem s otevřenou knihou a je oblečena do dlouhého pláště. Za P. Marií je lůžko, za

kterým stojí shromážděni apoštolové. V jejich středu je postava apoštola Petra v plášti

se sponou a špičaté čepici (přípravná fáze kresby pro papežskou tiáru) držícího velkou

otevřenou knihu, z které čte, stejně jako apoštolové kolem. Nalevo drží jeden z apoštolů

dlouhou zapálenou svíci, vedle něj je modlící se Jan Evangelista. Pravý okraj scény

vyplňuje Kristus s korunou na hlavě, který k sobě bere postavičku duše P. Marie

vycházející jí z úst.

Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Ramírez-Weaver), kat. č. 176, s. 510-511;

FLOR 2008, s. 739

32. Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika, Smrt Panny Marie Brněnské

Brno, kolem roku 1390

Olšové dřevo, křídový podklad, tempera, 33,8 × 24 cm.

V roce 1925 restaurováno Josefem Linhartem.

Provenience: do roku 1925 byl obraz ve vlastnictví paní Boženy Schenkové, která ho

prodala Zemskému muzeu v Brně. Dřívější provenience není známá.

Brno, Moravské Zemské muzeum, inv. č. A 507.

Střed obrazu vyplňuje lůžko zcela pokryté zlatou látkou. Na něm leží zesnulá Panna

Marie zahalená do modrého pláště se zlatým lemem, který ji celou zakrývá. Je vidět jen

obličej a ruce zesnulé. Nad lůžkem a pod ním jsou dvě skupiny apoštolů po šesti,

rozdělené ještě na čtyři skupiny po třech. Ve skupině vpravo nahoře stojí apoštol Petr

v červeném rouchu s bohatě zdobeným zlatým lemem na plášti, v rukou drží kropáč

a nádobu se svěcenou vodou. Skupina apoštolů vlevo dole čte z otevřené knihy, stejně

jako skupina vpravo dole. Jeden apoštol v červeném šatu fouká do kadidelnice. Nahoře

se nachází Kristus bez mandorly s duší P. Marie. Kristus pravou rukou žehná zesnulé.

Nimby na obraze jsou špatně patrné díky zlatému pozadí překrytému bronzem.

Apoštolové dole jsou bez nimbů, stejně jako některé postavy apoštolů z horní části.

Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 85-86

33. Nástěnné malby v kostele sv. Jana Křtitele, Záblatí, Smrt Panny Marie

Záblatí, kolem roku 1390

Malby byly odkryty a restaurovány v letech 1973-1975 Aloisem Martanem.

Záblatí, kostel sv. Jana Křtitele.

Panna Marie leží na horizontálně umístěných márách, zakrytých dlouhou látkou. Za

márami stojí dvě skupiny apoštolů ve dvou řadách nad sebou. Mezi apoštoly je

umístěna oblačná mandorla s postavou Krista, který pravou rukou drží postavičku duše

P. Marie. Postavy mají kruhové nimby.

Literatura: KATALOG BLATNÁ 1981 (Pechová), s. 16-17; VŠETEČKOVÁ 1993,

s. 184

34. Mariánské hodinky, Smrt Panny Marie

Praha, 1390-1395

Pergamen, tempera.

Provenience: vytvořeno pro českou královnu. V roce 1872 darováno V. Kasíkem

Knihovně Národního muzea v Praze.

Praha, Knihovna Národního muzea, V H 36, fol. 76v.

Iluminaci s námětem Smrti Panny Marie ohraničuje růžový obdélníkový rám

s vegetabilním motivem. P. Marie sedí na lůžku, nohy má přikryté červeným přehozem

se zlatým zdobením, oděna je do modrého šatu bez roušky na hlavě, ruce jsou sepjaty

v modlitbě, oči zavřeny. Za tímto lůžkem stojí dvě postavy apoštolů oddělené modrým

pozadím s hvězdami. V popředí levé skupiny apoštolů stojí Jan Evangelista, který má na

těle zesnulé položenou ruku. Pravé skupině apoštolů dominuje svatý Petr v růžovém

šatu s otevřenou knihou, vedle něj stojí modlící se apoštol v zeleném. Nad těmito

skupinami je červená oblačná sféra lemovaná zlatým pásem, z které se naklání

polopostava Krista přijímacího duši P. Marie, která jí vychází z úst. Samotná duše je

oděna do bílého šatu, ruce má sepjaty v modlitbě. Postavy mají zlaté kruhové nimby.

Literatura: KRÁSA 1966, s. 603-607; TÖRÖK 1973, s. 168-169; KRÁSA 1974, s. 244-

245; KATALOG PRAHA 2006a (Hlaváčková), kat. č. 169, s. 499; BRODSKÝ 2012,

s. 128, 299

35. Misál Václava z Radče, iniciála „G“audeamus - Poslední modlitba Panny

Marie

Praha, před rokem 1400

Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, P.5, fol. 207r.

Iniciálu „G“audeamus vyplňuje klečící P. Marie zcela zahalená do pláště. Oči má

zavřené. Přes lůžko se natahuje Jan Evangelista, který ji zachytává. Apoštolové jsou zde

pouze tři a stojí za lůžkem. Pravá strana kompozice zobrazuje čtenářský pulpit

s otevřenou knihou, nad nímž je oblačná mandorla s hlavou Krista.

Literatura: TÖRÖK 1973, s. 170-171; FLOR 2008, s. 739

36. Nástěnné malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostkovicích (střední

Morava), jižní zeď kostela, Smrt Panny Marie

Mostkovice, po roce 1400

Restaurovala Miroslava Trizuljaková.

Mostkovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Výjevy Smrti Panny Marie, Klanění tří králů, Panna Marie Ochranitelka, Korunování

Panny Marie, Ukřižování a Boj svatého Jiří s drakem jsou dochované na jižní stěně

kostela. Smrt P. Marie se nachází vlevo a je velice dobře čitelná, rozeznáme i obličejové

rysy jednotlivých postav. Ve středu se nachází lůžko s bílým přehozem, na kterém leží

Panna Marie, která má pod hlavou bílý polštář a je zakryta hnědou látkou. Kolem lože

jsou shromážděni apoštolové. Za lůžkem se vznáší Kristus v mandorle, která je

ohraničena iluzivním červeným lemem. Kristus má oblečen černý šat, předklání se

a žehná pravou rukou zesnulé. Na levé ruce drží postavičku duše P. Marie s velkým

nimbem, oblečenou do bílého šatu.

Literatura: SCHMITTOVÁ 2007, s. 16-18; TRIZULJAKOVÁ 2009, s. 169-173

37. Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny Marie

Praha, počátek 15. století

Miniatura na pergamenu.

Provenience: biskup Beneš z Valdštejna daroval roku 1493 brevíř augustiniánům

v Třeboni.

Národní knihovna České republiky, VI G 6, fol.483r.

Miniatura se scénou Smrti Panny Marie je zasazena do zeleného iluzivního rámu. Dolní

třetinu vyplňuje vodorovně umístěné lůžko, které je zprohýbáno, pravou částí se vysoko

zvedá. V nejvyšší části lůžka jsou dva malé polštářky položené přes sebe. Lůžko je

přikryto sytě červeným přehozem se zlatým ornamentem. Před lůžkem klečí modlící se

P. Marie v modrém šatu bez roušky na hlavě, která je ze tří čtvrtin obrácena doprava

k pulpitu s otevřenou knihou. Za lůžkem jsou čtyři stojící apoštolové, Jan Evangelista

v zeleném šatu se natahuje přes lůžko a zachytává klesající P. Marii. Nad scénou je

polopostava Krista v modrém šatu, naklánějící se z otevřených nebes a přijímající

červeně oděnou duši P. Marie, která zesnulé vychází z úst. Postavy mají zlaté kruhové

nimby, pozadí scény je růžové se zlatým šrafováním.

Literatura: STEJSKAL 1990a, s. 91-99; FLOR 2008, s. 740

38. Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka, iniciála „G“audeamus –

Poslední modlitba Panny Marie

Praha, 1409

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1844, fol. 247r.

Spodní část iniciály „G“audeamus, která obsahuje vegetabilní motiv akantu vyplňuje

diagonálně natočené lůžko v levé části kompozice, stojící na arkádách. Před lůžkem

klečí P. Marie a modlící se u čtenářského pulpitu s otevřenou knihou. Zezadu ji

zachytává Jan Evangelista (s palmovou ratolestí) naklánějící se přes lůžko. Po obou

stranách kompozice za ním stojí apoštolové s dlouhými svícemi a Petr s papežskou

tiárou ve středu, čtoucí modlitby z otevřené knihy. Nad apoštoly je velká oblačná

mandorla s dekorem hvězd a Kristem, který pravou rukou drží postavičku Mariiny duše.

Postavy mají kruhové nimby.

Literatura: FLOR 2008, s. 740

39. Fragment českého graduálu, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1410

Pergamen, tempera, zlato, 16,2 × 16,8 cm.

Provenience: E. Rosenthal, Berkeley, Kalifornie. L. J. Rosenwald, Jenkintown. Od roku

1951 ve sbírkách National Gallery of Art.

Washington, D. C., The National Galery of Art, Rosenwald Collection 1951, inv. č.

1951.10.1.

Iniciála „G“audeamus se Smrtí Panny Marie z fragmentu českého graduálu je tvořena

vegetabilním ornamentem a vložena do zdobeného rámce, který iniciála přesahuje.

P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku s nařaseným ozdobným přehozem, je

zavinuta do pláště, který má i přes hlavu a bílé roušky, vlasy nejsou vidět. Ruce má

překřížené před tělem. Před lůžkem sedí dva apoštolové držící otevřené knihy, z nichž

čtou. Za lůžkem stojí těsně vedle sebe postavy zbývajících apoštolů, uprostřed je Jan

Evangelista, který spolu se svatým Petrem drží otevřenou knihu. Janův obličej vyjadřuje

smutek. Nad apoštoly je oblačná mandorla s postavou Krista, žehnajícím pravou rukou,

zatímco v levé drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie. Obě tyto postavy mají na

hlavách koruny a paprsčité nimby, ostatní postavy mají nimby kruhové.

Literatura: KRÁSA 1990, s. 216, 436; KATALOG PRAHA 2006a (Barbara D. Boehm),

kat. č. 189, s. 525-526

40. Český mistr, Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1410

Lipové dřevo potažené plátnem, 147 × 118,5 cm, tempera.

Restaurován v letech 1929 a 2010.

Provenience: původně nejspíš určen pro augustiniánský klášterní kostel Narození

Panny Marie v Roudnici. Od roku 1928 v Národní galerii v Praze.

Praha, Národní galerie, inv. č. O 1465.

Na levém křídle triptychu je Panna Marie Ochranitelka s Ježíškem, na pravém křídle

Bolestný Kristus. Střed oltáře tvoří scéna Smrti Panny Marie, která se odehrává

v interiéru s lomenými oblouky, které byly přimalovány na počátku 19. století. Pozadí

je zlaté, bez dekoru. Ve středu malby stojí diagonálně umístěno lůžko s brokátovým

přehozem, polštáři ze stejného materiálu se střapci a bílým prostěradlem. Na lůžku klečí

P. Marie oděná do modrého pláště se žlutou podšívkou, na hlavě má bílou roušku, ruce

má překřížené na prsou a zavřené oči. Podpírá ji svatý Jan Evangelista ve žlutém rouchu

s červeným pláštěm přes rameno. Nalevo před lůžkem je skupina tří apoštolů, čtoucích

z velké knihy modlitbu za zemřelé. Za lůžkem je skupina devíti modlících se apoštolů,

dva apoštolové po stranách na každé straně drží dlouhé hořící svíčky. Uprostřed

apoštolů mezi svatým Petrem, který drží knihu a svatým Janem, je postava Krista, který

převyšuje ostatní postavy na obraze. Kristus má křížový nimbus, je oblečen do modro-

zeleného oděvu, na levé ruce mu sedí postava duše P. Marie v bílém rouchu s korunou

na hlavě, která se modlí, pravou rukou Kristus žehná a jako jediný se dívá ven z obrazu.

Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 45-49; MATĚJČEK 1950, s. 128-131; KATALOG

PRAHA 1970 (Pešina), kat. č. 331, s. 238; TÖRÖK 1973, s. 176-177; PEŠINA 1976,

s. 52; UPČ 1980 (Poche), s. 245; SCHILLER 1980, s. 137; KOTALÍK 1984, s. 270-

271; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 388; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 42, s. 70; BARTLOVÁ

2001, s. 184-190; KATALOG PRAHA 2006c (Fajt), s. 55-56; KLÍPA – POKORNÝ –

SANYOVÁ 2010, s. 189–226

41. Misál pražské diecéze - Smrt Panny Marie

Praha, 1411-1419

Pergamen.

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r.

Smrt Panny Marie je umístěna do kruhového medailonu, za kterým následuje slovo

„Gaudeamus“. Vnitřek medailonu vyplňuje lůžko pokryté bílým přehozem spadajícím

na zem s ornamentální výzdobou, na polštáři leží otevřená kniha. P. Marie, zahalená do

pláště, klečí ve středu kompozice natočena doleva, ruce má překříženy přes hruď. Za

lůžkem jsou umístěny dvě postavy apoštolů, přičemž apoštol za P. Marií, který ji přes

postel zachytává, je Jan Evangelista. Pozadí scény je pokryto hvězdami. Postavy mají

paprsčité nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie a ostatní apoštolové.

Literatura: STEJSKAL 1990b, s. 418-429

42. Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský misál, iniciála „G“audeamus - Smrt

Panny Marie

Praha, počátek 10. let 15. století

Praha, Knihovna Národního muzea, XVI A 13, fol. 227v.

Iniciála „G“audeamus v Pražském misálu, umístěna do zeleného čtverce je tvořena

růžovým vegetabilním motivem akantu. Scéna Smrti Panny Marie v iniciále je figurálně

chudá, ve spodní polovině klečí na zemi při modlitbě P. Marie v modrém plášti, který jí

zakrývá hlavu. Před P. Marií je pulpit s otevřenou knihou, z které čte. Za klečící

P. Marií se nachází lůžko s oranžovým přehozem a bílým polštářem, za nímž stojí tři

apoštolové. Vpravo stojí Jan Evangelista v zeleném šatu, pokládající levou ruku na

rameno P. Marie. Postavy mají kruhové zlaté nimby. Chybí postava Krista s duší

P. Marie a ostatní apoštolové.

Literatura: BRODSKÝ 2012, s. 272, 313;

43. Antifonář ze Sedlce, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Praha, 1414

Zlato a tempera na pergamenu, 9,4 × 10,3 cm.

Provenience: cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, do roku 1918 ve sbírkách

Esterbázy v Budapešti.

Budapešť, Szépművészeti Múzeum, inv. č. 3105.

Iniciála „G“audeamus je umístěna do zlatého rámce z plátkového zlata s rytým

ornamentem. Samotná iniciála je červená a vyplněná akantovými listy. Uvnitř se

nachází scéna Smrti P. Marie v podobě Poslední modlitby. P. Marie je zde zachycena

z profilu, jak klečí před lůžkem, oděna do modrého pláště, který dole přesahuje iniciálu.

Na hlavě má bílou roušku, ruce sepjaty v modlitbě před otevřenou knihou položenou na

bílém polštáři s dvěma malými polštářky pod knihou. Nalevo před postelí je prázdný

pulpit v perspektivní zkratce. Lůžko je pokryto hnědým přehozem se zlatým vzorem. Za

lůžkem stojí dvě skupiny apoštolů, skupině nalevo dominuje svatý Petr v rudém plášti

s otevřenou knihou, z které čte. Skupina apoštolů na pravé straně je zakryta postavou

Jana Evangelisty v zeleném šatu a plášti, natahujícím se přes lůžko a zachytávajícím

klesající P. Marii. Postavy apoštolů mají zlaté paprsčité nimby, P. Marie je zobrazena

bez nimbu. Pozadí scény je modré, nad skupinami apoštolů uprostřed jsou zachyceny

zlaté paprsky záře vycházející z nebe. Chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: DROBNÁ 1965, s. 128-129; TÖRÖK 1973, s. 175-176; KATALOG

PRAHA 2006a (Barbara D. Boehm), kat. č. 191, s. 526-529

44. Smrt Panny Marie Norimberské

Praha, kolem roku 1420

Lipově dřevo, plátno s křídovým podkladem, tempera, zlaceno, 38 × 32 cm.

Provenience: v roce 1926 zakoupeno pro Germanisches Nationalmuseum v Norimberku

z frankfurtského obchodu s uměním.

Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, inv. č. Gm. 1119.

Smrt Panny Marie z Norimberku tvořila diptych s obrazem Zvěstování Panně Marii

z Budapešti, dokladem jsou zářezy v levé liště po usazení pantů na původním rámu

Norimberské Smrti P. Marie a shodné rozměry malby bez rámů obou obrazů. P. Marie

klečí v centru obrazu obrácená k jeho pravé straně, kde se nachází svatý Petr. Jan

Evangelista se natahuje přes lůžko a zachytává klesající P. Marii. Z lůžka je vidět pouze

levá část s brokátovým přehozem s motivem kosočtverců, českých lvů a orlice římského

krále. Za lůžkem stojí apoštolové s kruhovými nimby. Kristus v mandorle na pravé ruce

drží postavu duše P. Marie. Obě tyto postavy malí zlaté kruhové nimby.

Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 51-52; MATĚJČEK 1950, s. 128; BARTLOVÁ 2001,

s. 172-173

45. Oltářní křídla ze Žlebů: Smrt Panny Marie

Žleby, kolem roku 1420

Lipové dřevo, rozměry každého křídla: 24,3 × 9,5 cm.

Restauroval Jiří Blažej v roce 1960.

Státní zámek Žleby, inv. č. 2125.

Oltářní křídla ze zámku Žleby obsahují čtyři scény: Nanebevstoupení, Zmrtvýchvstání,

Seslání Ducha Svatého a Smrt Panny Marie ve spodní polovině pravého křídla, kde

klečí P. Marie, kterou zezadu zachytává svatý Jan Evangelista. P. Marie má sepjaté ruce

v modlitbě, odhalené vlasy a přes ramena přehozený plášť. Před P. Marií sedí na zemi

jeden z apoštolů čelem k ní, za ní jsou pak ostatní apoštolové a lůžko. Za nímž stojí

postava Krista s duší P. Marie v pravé ruce. Postavy mají kruhové nimby.

Literatura: PUJMANOVÁ 1990, s. 101-113; BARTLOVÁ 2001, s. 175-176;

46. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Brno, před rokem 1435

Pergamen.

Brno, Archiv města Brna, SK, č. 6, fol. 196v.

Scéna Smrti Panny Marie je umístěna do zelené iniciály „G“ s vegetabilním motivem,

uvnitř modrého čtverce. Pozadí scény je červené se zlatým ornamentem. Uprostřed se

nachází horizontálně umístěné lůžko žluté barvy s oranžovým přehozem a polštářem na

kterém leží P. Marie v modrém plášti s kápí, ruce má překřížené na těle. Dole před

lůžkem jsou tři postavy apoštolů v růžovém, modrém a oranžovém šatu, každý z nich

drží otevřenou knihu. Nad hlavou zesnulé stojí tři apoštolové, postava apoštola

v zeleném šatu, který je nejblíže středu, drží zlatou kadidelnici. Napravo je skupina pěti

apoštolů, nejblíže zesnulé stojí svatý Petr v rudém šatu se zelenou překříženou štolou

a drží v pravé ruce velký zlatý kropáč, apoštol vedle něj kropenku. Nad těmito dvěma

skupinami apoštolů je polopostava Krista v oranžovém šatu s křížovým nimbem, drží

modlící se postavičku duše P. Marie. Obě postavy vystupují z rudých paprsků. Nimby

postav jsou zlaté a kruhové, pouze Kristus má zlatý nimbus s modrým křížem uvnitř. Ve

scéně je zobrazeno pouze jedenáct apoštolů.

Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Černý), kat. č. 241, s. 494-496

47. Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu uprostřed: Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1440

Lipové dřevo, tempera na křídovém podkladu, 70 × 61 cm.

Restaurováno v roce 1878 Josefem Scheiwlem, provedeny retuše, přezlacení

a odstranění pozdějších přemaleb.

Provenience: obraz pořízen nejspíš pro kostel sv. Štěpána v Praze, kde je uveden v roce

1573.

Praha, farní kostel sv. Štěpána.

Rám Madony Svatoštěpánské je pokryt malými výjevy ze života P. Marie. Na horní

liště je to zleva doprava: Zvěstování, Navštívení a Adorace. Ve středu pravé lišty

Obřezání, na spodní liště zprava doleva: Klanění Tří králů, Obětování v chrámu

a Seslání Ducha svatého. Levou lištu uprostřed uzavírá výjev Smrti P. Marie. Mezi

těmito obrázky je puncovní ornament, který je porušen pozdějším přidáním medailonů

s ostatky. Ve středu scény Smrti je P. Marie otočená doprava, podpírá ji sv. Jan

Evangelista s palmou. Panna Marie má oblečen dlouhý plášť, na hlavě bílou roušku,

ruce jsou sepjaty v gestu modlitby, je obklopena apoštoly, kteří stojí za ní. Pouze dva se

nacházejí vedle ní a to sedící apoštol s otevřenou knihou, z které čte umístěný nalevo

a apoštol, který klečí před P. Marií. Postavy mají velké kruhové nimby, chybí postava

Krista.

Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 181-183; BARTLOVÁ 2001, s. 378-381;

HORNÍČKOVÁ – ŠRONĚK 2010, s. 82-85

48. Madona J. V. anglického krále, na pravém spodním rohu rámu: Smrt Panny

Marie

Praha (?), kolem roku 1440

Tempera na křídovém podkladu, dřevo, 59,5 × 48 cm.

Provenience: obraz pravděpodobně vznikl v Praze. Byl koupen princem Albertem v roce

1875, kde byl součástí kolekce německé a italské malby ve sbírce Oettingen-Wallerstein,

pod inventárním číslem W 29. Vystaven byl v roce 1906 na výstavě Burlington Fine Arts

Club v Londýně.

Londýn, Buckingham Palace, Royal Collection London, inv. č. 403.486.

Ve středu obrazu je Madona s Ježíškem, rám je tvořen osmi malovanými výjevy, které

jsou od sebe odděleny plochou pokrytou puncovní kresbou starozákonních proroků

a králů. Scéna Smrti P. Marie se nachází v pravém spodním rohu rámu. P. Marie je zde

obrácena doleva směrem k centrálnímu obrazu Madony s dítětem, jak klesá na kolena se

sepjatýma rukama v modlitbě. Skupina apoštolů s P. Marií stojí na tmavě modrém

oblaku s hvězdami. Svatý Jan Evangelista, stojící za bohorodičkou ji zezadu podepírá,

má oblečeno temně červené roucho stejně jako ostatní apoštolové. Za svatým Janem

stojí apoštol, který zdvihá do výše zlatý kropáč. Apoštol stojící před P. Marií se

sepjatýma rukama se dívá směrem ven z obrazu a klečí. P. Marie klesá na kolena, má

sepjaté ruce a skloněnou hlavu s bílou rouškou, přes kterou má modrý plášť s rudou

podšívkou. Všechny postavy mají paprsčité kruhové nimby. Postava Krista s duší

P. Marie chybí.

Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 152, 174-176; MATĚJČEK 1950, s. 180;

BARTLOVÁ 2001, s. 210-213

49. Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny Marie

Morava, kolem roku 1450

Smrkové dřevo, tempera, zlaceno, 62 × 21 cm.

Telč, státní zámek, inv. č. 970/1408.

Střed oltáře na zámku v Telči se nedochoval, dochovala se pouze křídla oltáře. Na

levém křídle jsou pod sebou scény Zvěstování a Narození, na pravém Navštívení a Smrt

Panny Marie. Ve scéně Smrti P. Marie je klečící bohorodička umístěna do spodní

poloviny levé části výjevu. Má oblečeno temně modré roucho s bílým pláštěm, ruce

překřížené a vlasy bez roušky. Před P. Marií klečí apoštol, který čte z otevřené knihy, za

ní stojí Jan Evangelista, který ji podpírá. Svatý Petr s kropáčem je umístěn za klečícího

apoštola s knihou. Za Janem Evangelistou je velká skupina apoštolů, kteří jsou těsně

vedle sebe. Mezi nimi stojí Kristus žehnající pravou rukou, levou rukou drží postavičku

duše P. Marie v bílém šatu. Lůžko je umístěno do levého horního rohu a zakrývají ho

z velké části postavy. Lze vidět čelo lůžka s vyřezávanými nebesy a pruhovaný polštář.

Postavy mají kruhové zlaté nimby, pozadí scény je zlaceno. Podlaha ve spodní části je

tvořena bílými a černými kosočtverci.

Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Chalmonikola), kat. č. 150b, s. 322-323;

BARTLOVÁ 2001, s. 297-298

50. Sborník opatovický: Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1450

Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9, fol. 136v.

Celostránková iluminace se scénou Smrti Panny Marie ve Sborníku opatovickém je

zasazena do venkovního prostředí. Spodní část scény se odehrává na trávě, v pozadí

jsou pak dva travnaté kopce se stromy. V centru kompozice klečí P. Marie, oděná do

dlouhého modrého pláště, ruce sepjaty v modlitbě, oči zavřené, světlé vlasy nejsou

zakryty rouškou. Vedle P. Marie na každé straně jsou dvě postavy sedících apoštolů

s otevřenými knihami, z kterých čtou. Za touto skupinou je vertikálně umístěno lůžko

s rudou přikrývkou, bílým prostěradlem a červeně pruhovaným polštářem. Za lůžkem

stojí ostatní apoštolové držící knihu, procesní kříž, dlouhou svíci a kadidelnici, kterou

zvedá apoštol (odvrácený od scény v levé části) a snaží se ji rozfoukat. Za klečící

P. Marií stojí apoštol Petr v modrém šatu s otevřenou knihou, vedle něj je pak Jan

Evangelista v zeleném šatu se skloněnou hlavou, který přes postel podepírá klesající

P. Marii. Mezi kopci je umístěna modrá oblačná mandorla s polopostavou žehnajícího

Krista s duší P. Marie v pravé ruce. Postavy mají zlaté kruhové nimby.

Internetový zdroj: MANUSCRIPTORIUM,

http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php?request=show_record_num&pa

ram=0&mode=&client=, vyhledáno 29. 9. 2013

51. Missale ordinis Praemonstratensis, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Čechy, 1460

Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r.

Missale ordinis Praemonstratensis neboli Misál tepelského opata Zikmunda obsahuje

iniciálu „G“audeamus umístěnou do tmavě modrého čtverce s bílým ornamentem.

Samotná iniciála je zelená se žlutým motivem úponku. Uvnitř iniciály je scéna Poslední

modlitby P. Marie, kdy Panna Marie klečí před lůžkem, oděna do modrého šatu

s dlouhými rukávy. Vlasy nemá zakryty rouškou, ruce má sepjaty v modlitbě, oči

zavřené. Za P. Marií je horizontálně umístěno lůžko s bílým prostěradlem, na kterém je

červený přehoz zdobený ornamenty a dva polštáře. Za lůžkem stojí dvě skupiny

apoštolů. Levou skupinu zakrývá apoštol v modrém šatu a apoštol Petr v červeném,

přičemž ostatní jsou naznačeni pouze překrývajícími se nimby. Stejně tomu je i v pravé

skupině apoštolů, kdy v popředí stojí Jan Evangelista s knihou, zachytávající klesající

P. Marii. Postavy mají kruhové paprsčité nimby. Chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: PEŠINA 1959, s. 217

52. Madona Jindřichohradecká, pravý horní roh rámu: Smrt Panny Marie

Jindřichův Hradec, kolem roku 1460

Plátno na dřevě, křídový podklad, tempera, zlacení s puncováním, 80,5 × 68,5 cm.

Provenience: neznámá, vystaveno v roce 1891 v Praze na Retrospektivní výstavě.

Nerestaurováno.

Jindřichův Hradec, zámek.

Ve středu obrazu je Madona s dítětem, rám je zlacený s puncovanými rozvilinami

a malovanými scénami ze života Panny Marie, mezi kterými jsou poprsí starozákonních

proroků, držící nápisovou pásku s textem, který se vztahuje k výjevu. Smrt P. Marie je

umístěna do pravého horního rohu. Bohorodička má tmavý plášť a sepjaté ruce,

obrácená je doleva, vlasy má zakryté. Zezadu ji podepírá Jan Evangelista. Před P. Marií

stojí nalevo dva apoštolové, ostatní jsou umístěni vzadu. Postavy mají kruhové nimby.

Na obraze není postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: PODLAHA 1904, s. 4; MATĚJČEK 1950, s. 190-192; PEŠINA 1950,

s. 102; DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 76, 111; BARTLOVÁ 2001, s. 387

53. Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie

Čechy, po roce 1460

Desková malba.

Rovná u Stříbrné Skalice, fil. kostel sv. Jakuba.

P. Marie leží na vodorovně umístěném lůžku, které zabírá spodní třetinu scény. Vlasy

nemá zakryty rouškou, ale splývají podél jejího těla, hlavu má podloženou zdobeným

polštářem se střapci. Za lůžkem stojí shromážděni apoštolové s procesním křížem

a dvěma dlouhými svícemi za Mariinou hlavou, jež drží apoštol v levé části. Za lůžkem

ve středu kompozice stojí apoštol Petr v bílém šatu s překříženou štolou čtoucí

z otevřené knihy a Jan Evangelista, který vkládá palmovou ratolest do Mariiných rukou.

Všechny postavy mají kruhové nimby; chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: PEŠINA 1967, s. 222, 224

54. Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie

Praha, kolem roku 1470

Lipové dřevo potažené plátnem, 192,5 × 114 cm, tempera.

Restauroval Antonín Bělohoubek v roce 1934.

Provenience: oltář byl určen pro chrám svatého Jiří při klášteře benediktinek svatého

Jiří v Praze na Hradčanech, odkud pochází. Do Národní galerie v Praze se dostal

v roce 1824.

Praha, Národní galerie, inv. č. O 8774.

Střed oltáře obsahuje scénu Smrti Panny Marie, kterou můžeme rozdělit do tří částí. Ve

spodní části uprostřed klečí P. Marie obklopená apoštoly. Vlevo rozeznáme svatého

Petra oblečeného do bohatě zdobeného pláště sepnutého sponou pod krkem a zlatého

spodního roucha. Je vyobrazen jako starý muž s šedivými vlasy, držící kropáč a nádobu

se svěcenou vodou. Apoštol pod ním drží otevřenou knihu, ze které čte P. Marie oděná

do temně modrého až černého pláště s bílou rouškou na hlavě. Jako jediná má kruhový

nimbus. Podepírají ji dva apoštolové po stranách. Střed malby zabírá lůžko s bohatě

zdobeným barevným přehozem, dvěma polštáři a bílým prostěradlem, za nímž stojí

sedm apoštolů s knihou, kadidelnicí a procesním křížem. Pozadí scény je neutrálně

zlaté. Horní třetinu obrazu tvoří nástavec s oblakem neseným šesti anděly s barevnými

křídly, na kterém sedí Kristus v černém rouchu. Pravou rukou žehná a levou drží

postavičku duše P. Marie s korunou na hlavě oděnou také v černém rouchu.

Literatura: PEŠINA 1950, s. 23-25, 105-106; PEŠINA 1976, s. 64-66; KOTALÍK 1984,

s. 274-275; DČVU I/2 1984 (Pešina), s. 579-582; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 67, s. 74;

KATALOG PRAHA 2006c (Fajt), s. 81

55. Graduál latinský, Jan Mikus, Iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie

Hradec Králové, kolem roku 1470

Provenience: v majetku literátského bratrstva při kůru chrámu sv. Ducha v Hradci

Králové.

Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v.

Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti P. Marie se nachází ve světle růžovém

rámu, který má zlaté pozadí a ornamentální výzdobu. Samotná iniciála je zelená

s motivem akantových listů. V popředí scény klečí na dlážděné podlaze dva apoštolové

s otevřenými knihami. Za nimi, ve středu scény, klečí P. Marie v bílém plášti se zelenou

podšívkou a růžovým šatem pod ním, ruce má spjaty v modlitbě, hlavu skloněnou. Před

ní stojí Jan Evangelista v modrém plášti a natahuje ruce, aby mohl zachytit klesající

P. Marii. Za P. Marií stojí apoštol v červeném oděvu s kadidelnicí. Za těmito postavami

je diagonálně umístěno lůžko s okrovým přehozem, za nímž stojí zbytek apoštolů

s procesním křížem, z nichž lze rozeznat apoštola Petra v růžovém plášti, stojícím za

Janem Evangelistou. Nad touto scénou je umístěna polopostava Krista v modré oblačné

sféře s malbou klečících a modlících se andělů po stranách. Kristus je oděn do šedého

šatu, v rukou drží bíle oděnou postavu duše P. Marie s korunou na hlavě. Všechny

postavy mají zlaté kruhové nimby, pouze postava duše P. Marie nemá nimbus. Pozadí

scény je světle modré.

Literatura: PEŠINA 1959, s. 219-220; TOŠNEROVÁ 2001, s. 56

56. Valentin Noh, Brevíř Hanuše z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es – Smrt

Panny Marie

Čechy, 1470

Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, fol. 493.

Iniciála „E“cce tu pulchra es je umístěna do čtvercového rámce. Samotná iniciála je pak

vyplněna motivem akantového listu. Uvnitř iniciály se nachází scéna Smrti P. Marie

v podobě Poslední modlitby Panny Marie. P. Marie klečí ve středu kompozice obrácena

doleva. Oděna je do šatu s dlouhými rukávy, ruce má sepjaty v modlitbě, vlasy bez

roušky. Za P. Marií je diagonálně umístěno lůžko s ornamentálně zdobeným přehozem,

bílým prostěradlem a bílým polštářem. Za lůžkem jsou shromážděni apoštolové. Na

levé straně stojí apoštol Petr. Vedle něj, ve středu kompozice, Jan Evangelista, který se

naklání přes postel a zachytává klesající P. Marii. Napravo stojí apoštol, který vyjadřuje

gesty a mimikou obličeje smutek. Za nimi jsou postavy ostatních apoštolů, které jsou

naznačeny nimby nad sebou. Horní část je vyplněna ornamentem. Postavy mají kruhové

nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: PEŠINA 1959, s. 219-220

57. Kutnohorský graduál, iniciála „E“cce tu pulchra es - Smrt Panny Marie

Praha, 1471

Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII A 2, fol. 198v.

Iniciála „E“cce tu pulchra es v Kutnohorském graduálu je umístěna do zdobeného

zlatého čtverce. Iniciála je zelená s motivem úponku a vyplňuje ji scéna Smrti P. Marie

na rudém pozadí se zlatým dekorem. Na straně je bordura obsahující dva medailony

s Nanebevzetím a Korunováním P. Marie. V dolní polovině iniciály stojí lůžko

s oranžovým přehozem zdobeným zlatým dekorem a bílým polštářem. P. Marie klesá na

kolena vedle lůžka, drží v rukou otevřenou knihu, je oděna do modrého šatu a šedého

pláště, který jí padá z těla. Má dlouhé rozpuštěné vlasy bez roušky, zezadu ji podpírá

svatý Jan Evangelista v zeleném šatu a šedém plášti. Před lůžkem jsou dvě postavy

sedících apoštolů. Jedna z postav čte, druhá si zakrývá obličej v gestu smutku. Další

postavy apoštolů jsou za lůžkem; apoštol v rudém šatu drží svíčku, apoštol Petr

(uprostřed ve žlutém šatu) knihu a kropáč. Nad skupinou jsou oblaka, ze kterých

vystupuje polopostava Krista v šedém šatu, napřahuje ruce a chystá se zachytit duši

P. Marie v bílém šatu, která opouští tělo bohorodičky a míří k němu se sepjatýma

rukama. Postavy mají kruhové paprsčité nimby.

Literatura: DČVU I/2 1984 (Krása), s. 605; KRÁSA 1990, s. 356, 438; TOŠNEROVÁ

2004, s. 141

58. Oltář z Orlové, spodní obrazové pole levého křídla: Smrt Panny Marie

Slezsko, poslední čtvrtina 15. století

Tempera na dřevě, rozměr křídla: 197 × 100 cm.

Orlová, benediktinský klášterní kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář.

Panna Marie klečí ve středu kompozice, oděná do rudého šatu a modrého pláště, který jí

splývá ze zad dolů, kde tvoří na zemi velkou plochu záhybů. Na hlavě má průsvitnou

roušku s čelenkou, která jí zakrývá dlouhé vlasy a spadá až k pasu; ruce má sepjaté

v modlitbě a mezi ně jí apoštol Petr vkládá dlouhou svíci, oči má navřeny, jedno koleno

pokrčeno. Apoštol Petr je oblečen do bílého šatu, na kterém má zlatý plášť s ornamenty

a červenou podšívkou, pravou rukou žehná zesnulé. Za Petrem stojí apoštol, který se

odklání a namáčí zlatý kropáč do kropenky. Na pravé straně stojí Jan Evangelista

v červeném šatu se zeleným pláštěm a dotýká se paže P. Marie. Vedle něj sedí apoštol

s kadidelnicí, nad ním rozeznáme Jakuba Většího v cestovním klobouku a sepjatýma

rukama. Nad těmito postavami je řada apoštolů, kteří se dívají na oblačnou mandorlu

s polopostavami Krista a duše P. Marie, která má podobu dospělé ženy. Pozadí je zlaté

s motivem větvoví nad výjevem. Všechny postavy mají kruhové zlaté nimby.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 058, s. 150-152

59. Nástěnné malby v zámecké kapli, Zbiroh: Smrt Panny Marie

Zámek Zbiroh, po roce 1480

Fresco-secco.

Zámek Zbiroh, evangelijní strana zámecké kaple.

Na evangelijní straně zámecké kaple ve Zbirohu je umístěna nástěnná malba se Smrtí

Panny Marie, na druhé straně kaple je Oslava Panny Marie. Ve scéně Smrti P. Marie

leží na horizontálně umístěném lůžku v centru výjevu. Oděna je do modrého šatu se

zlatými lemy na rukávech a u krku, na hlavě má bílou roušku. Svatý Jan Evangelista jí

předává zapálenou svíčku, kterou svírá v pravici. Na lůžku je zelená přikrývka se

zlatým lemem, bílé prostěradlo a modrý polštář s kostkovaným vzorem. Jan Evangelista

se opírá o dřevěné čelo postele a v pravici drží palmu. Dalších pět apoštolů je umístěno

před lůžkem a klečí, dva z nich si přikrývají obličej rukama v gestu smutku, jeden

z nich se od lůžka odvrací. Dalších sedm apoštolů stojí za lůžkem a drží knihu, nádobu

s mastí, kadidelnici a procesní kříž. Horní třetinu výjevu tvoří na levé straně malovaná

architektura s oknem a na pravé straně postava Krista na oblaku, kterého přidržují čtyři

andělé s barevnými křídly. Kristus drží na levé ruce postavu duše P. Marie v bílém šatu.

Všechny postavy kromě andělů mají ploché kruhové nimby.

Literatura: HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 287; KATALOG PRAHA 1996

(Fajt), kat. č. 28, s. 448-449

60. Reliéf Smrt Panny Marie

Olomouc, po roce 1480 (?)

Reliéf, lipové dřevo, polychromie, 117 × 73 × 8 cm, novodobý rám 124 × 73 cm.

Restaurováno v roce 1940 J. Kotrbou, v roce 1961 F. a K. Kotrbovými a 1998-1999

R. Surmou.

Provenience: Olomouc, kostel sv. Mořice.

Olomouc, kostel sv. Mořice. Nyní uloženo v Arcidiecézním muzeu Olomouc, bez inv. č.

Panna Marie frontálně klečí ve středu reliéfu, má sepjaté ruce v modlitbě, zavřené oči

a rozpuštěné vlasy, zezadu ji podpírá svatý Jan Evangelista s dlouhými vlasy. Oblečená

je do bílého šatu, na kterém má zlatý plášť s modrou podšívkou. Kolem P. Marie jsou

rozmístěni apoštolové ve zlatých pláštích, dva apoštolové v popředí mají odhalená bosá

chodidla. Mezi apoštoly napravo od bohorodičky je umístěno přes postavy špatně

viditelné lůžko. Scéna je zasazena do interiéru s trámovým úběžníkovým

stropem, vchodem na pravé straně a tribunou nebo lodžií se třemi přihlížejícími

postavami na ní. Čtvrtá postava vlevo na tribuně je pravděpodobně Kristus, kterému

chybí obě ruce a také duše P. Marie kterou mohl přijímat. Apoštolové i zpěváci na

tribuně drží velké množství otevřených knih.

Literatura: KUTAL 1941, s. 76; LIŠKA 1967, s. 505; KATALOG OLOMOUC III 1999

(Hlobil), kat. č. 190, s. 302-304

61. Hodinky, Modlitby, iniciála „O“bratt nas – Smrt Panny Marie

Čechy, Praha (?), 80. léta 15. století

Praha, Národní knihovna České republiky, XVII.G.3, fol. 121r.

Iniciála je umístěna do zeleného rámce, který se plasticky prohlubuje pod samotnou

iniciálou šedé barvy s vegetabilním motivem. Spodní část scény vyplňuje volný prostor

s prkennou podlahou. Lůžko s bílým prostěradlem je umístěno diagonálně do středu

scény, vidět lze jen levou nohu postele a část postranice. P. Marie se zlatým kruhovým

nimbem je přikryta okrovou přikrývkou se zeleným lemem, oblečena je do modrého

pláště, který má i přes hlavu a červeného šatu pod ním. Krk má ovinutý bílou látkou,

ruce jsou překříženy na těle, oči zavřené, podepřena je bílými polštáři. Za lůžkem stojí

těsně vedle sebe postavy apoštolů bez atributů, jejich hlavy jsou velké a chybí nimby.

Rozeznáme Jakuba Většího v modrém plášti, Jana Evangelistu v zeleném šatu a vedle

něj stojícího apoštola Petra v zeleném šatu a červeném plášti, který předává dlouhou

zapálenou svíci P. Marii.

Literatura: BERINGER 1890-1892, s. 90-91

62. Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie (kopie podle M. Schongauera)

Olomouc, 1481

Mědirytina, 254 × 168 mm.

Olomouc, Vlastivědné muzeum, inv. č. O 394.

Mědirytina je datována a signována nápisem

„WENCESLAVS.DE.OLOMVCZ.IBIDEM.“. Panna Marie leží ve středu kompozice

na lůžku s nebesy, které je pokryto bohatě řaseným přehozem a přikrývkou. Oblečena je

do roucha s dlouhými rukávy a roušky, vlasy jí splývají na ramena, hlavou se opírá

o polštář. Na levé straně klečí dva apoštolové s odhalenými chodidly, kteří čtou

z otevřené knihy a drží brýle a procesní kříž; za nimi je skupina pěti apoštolů. Pravou

stranu vyplňují postavy dalších apoštolů. Apoštol nejníže má složené ruce v modlitbě,

nad ním stojí další s holí. Nejblíže P. Marii je Jan Evangelista, který se nad ni nadklání

a předává jí dlouhou zapálenou svíci. Za ním stojí apoštol Petr s knihou a kropáčem

a Jakub Větší. Scénu zprava lemuje dlouhý závěs, který je upevněn na nebesa, druhý

závěs je smotaný tak, aby nezakrýval scénu. Před postelí stojí vysoký masivní svícen

s dlouhou zapálenou svící. Ve scéně chybí postava Krista.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Hlobil), kat. č. 434, s. 528-529

63. Mistr Křižovnického oltáře, Oltář křižovnického velmistra Mikuláše Puchnera

zv. Archa Puchnerova, Smrt Panny Marie

Praha, 1482

Lipové dřevo potažené plátnem, tempera, 123 × 96 cm.

Restaurováno Antonínem Běhounkem v roce 1921 v Praze.

Provenience: původně byl oltář umístěn v klášterním kostele sv. Františka v Praze, od

roku 1941 v Národní galerii v Praze.

Praha, Národní galerie, inv. č. O 7106.

Pětidílný oltář má dvě pohyblivá oboustranně malovaná křídla. Na vnitřní straně levého

dolního křídla archy je zobrazena Stigmatizace svatého Františka, vnější strana křídla

obsahuje vyobrazení Smrti Panny Marie. Obraz je namalovaný sytými barvami se

zlatým dekorem v pozadí. Postavy na obraze mají zlaté kruhové nimby. Podlahu tvoří

perspektivní šachovnice, dole narušená dvěmi malovanými dírami. Vlevo dole stojí

zlatá kropenka se zlatým kropáčem. P. Marie se nachází ve středu kompozice, má

oblečen tmavě růžový šat, modrý plášť a na hlavě bílou roušku. Apoštol vlevo drží

knihu, ze které P. Marie čte, oblečený je do červeného roucha se zelenou drapérií,

kterou má přehozenou přes ruku. Apoštol za P. Marií, který je pravděpodobně svatý Jan

Evangelista, podepírá klesající P. Marii. Je oděn do jasně zeleného šatu s červenou

drapérií přehozenou přes rameno. Za P. Marií a kolem ní jsou další apoštolové, kteří

jsou oděni do bílých, červených, šedých a modrých rouch. Na obraze chybí postava

Krista s duší P. Marie a lůžko.

Literatura: PEŠINA 1950, s. 107-108; PEŠINA 1967, s. 234-235; BLAŽÍČEK 1988,

kat. č. 73, s. 75-76

64. Desková malba: Smrt Panny Marie

Morava (?), kolem roku 1490

Smrkové dřevo, tempera, zlacení, 116 × 76,5.

V 50. letech 20. století obraz restaurovala H. Böhmová, poté v roce 1998 P. Klimeš.

Provenience: pravděpodobně kostel Panny Marie na Starém Brně, v roce 1819 byla

malba darována Benediktem Ederem.

Brno, Moravská galerie, inv. č. A 26.

Desková malba pochází z oltáře s pašijovými scénami pro všední dny a mariánskými

výjevy pro dny sváteční. Revers deskové malby se Smrtí Panny Marie tvoří scéna Cesta

na Kalvárii. Střed malby je vyplněn diagonálně umístěným dřevěným lůžkem s nebesy.

P. Marie je oděna do červeného šatu s bílou rouškou, dlouhé hnědé vlasy jí spadají

v pramenech přes ramena, oči má mírně přivřené a dívá se na dlouhou zapálenou svíci,

kterou jí předává Jan Evangelista. Je podepřena kostkovaným polštářem a přikryta

černou přikrývkou s bohatě zdobeným zlatým vyšíváním a bílým okrajem. Ve středu

obrazu je ve vysokém svícnu umístěna zapálená dlouhá svíce, podlaha je dlážděná se

snahou o perspektivu. Vlevo na podlaze klečí apoštol, který čte z otevřené knihy, má

odhalena špinavá chodidla až po lýtka, oblečen je do rudého pláště se žlutou podšívkou

a do černého šatu pod ním. Vlevo vedle něj je stojící postava apoštola v zeleném plášti

s červenou kapucí, který drží procesní kříž. Před lůžkem je sedící apoštol v zeleném

šatu a červeném plášti, který si podepírá hlavu v gestu melancholie. Druhou rukou drží

zavřenou knihu a má odhalené bosé prsty na noze. Apoštol za ním je oblečen do modré

a černé barvy, ruce má spojeny v modlitbě. Postava nad ním v jasně zeleném plášti drží

v obou rukou zavřenou nádobu. K P. Marii se naklání Jan Evangelista, který jí předává

hořící svíci. Má dlouhé vlnité kaštanové vlasy, oblečen je do červeného pláště

a zeleného oděvu pod ním. Za Janem je svatý Petr v bílém oděvu s černou šerpou přes

hruď, v ruce drží zlatý kropáč. Za touto skupinou apoštolů, kteří jsou velmi těsně

zakomponovaní do obrazu, jsou další, z kterých vidíme jen hlavy a nimby, ty jsou u

všech postav zlaté a kruhové.

Literatura: PEŠINA 1967, s. 335-336; KATALOG BRNO II 1999 (Chalmonikola), kat.

č. 166b, s. 344-346

65. Reliéf Smrti Panny Marie kájovské

Kájov, kolem roku 1490

Reliéf, dřevo, zbytky polychromie, zlacení, 130 × 110 × 20 cm.

Restaurováno v letech 1997-1998, byly doplněny ruce Panny Marie, svíčky a pravá

ruka apoštola na levé straně, již předtím mnohokrát opravován.

Kájov, hlavní oltář kaple Smrti P. Marie.

Panna Marie je umístěna ve středu reliéfu, oděna je do zlatého šatu i pláště, který jí

zakrývá hlavu, v pravé ruce drží dlouhou zapálenou svíčku, nohy jí poklesávají. Po

každé její straně jsou umístěni dva apoštolové, napravo apoštolové s knihou a dlouhými

svíčkami, nalevo pak apoštol Petr s otevřenou knihou a svíčkou a druhý apoštol rovněž

se svíčkou vedle něj. Jan Evangelista stojí za klesající P. Marií, kterou zachytává,

ve druhé ruce drží svíčku. Za nimi stojí řada sedmi apoštolů, kteří jsou umístěni těsně

vedle sebe a částečně se překrývají. Jakub Větší v modrém klobouku stojí vpravo

nahoře. Na výjevu převládá zlacení, není přítomna postava Krista.

Literatura: LAVIČKA 2013, s. 121-123

66. Smíškovský graduál, spodní okraj listu - Smrt Panny Marie

Čechy, 1490-1495

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod.s.n. 2657, fol. 269r.

Smíškovský graduál byl objednán rodem Smíšků. Smrt Panny Marie se nachází na

spodním okraji stránky. Scéna je umístěna do kulisy interiéru otevřeného domu ve

městě s krajinou a městskými hradbami na pravé straně. Dům je na boku otevřen

menším vchodem, do kterého se dívá muž s holí, který je svědkem této události. Prostor

uvnitř zcela vyplňuje lůžko na vyvýšeném stupni s volně spadající bílou přikrývkou.

P. Marie s rouškou na hlavě, která jí zcela zakrývá vlasy, leží na lůžku. Záda má

podepřena dvěma polštáři. U nohou lože klečí dva apoštolové, kteří čtou z otevřené

knihy. Vedle nich stojí masivní svícen s dlouhou hořící svící. Za lůžkem je velká

skupina apoštolů, nejblíže P. Marii je svatý Jan Evangelista, který se k zesnulé naklání,

ruce má sepjaty v modlitbě. Vedle něj stojí modlící se apoštol Petr. Apoštol umístěný na

konec skupiny čte z knihy. Nimby na vyobrazení chybí, stejně jako postava Krista

s duší P. Marie.

Literatura: HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 418-420

67. Mistr Friedrichova brevíře, Svatojakubský graduál, iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie

Brno, 1493-1494

Brno, Archiv města Brna, SK. č. I/1,2, fol. 198v.

Svatojakubský graduál vznikl pravděpodobně jako kolektivní dar farnímu kostelu sv.

Jakuba v Brně, skládá se ze dvou svazků. Druhý svazek obsahuje šest figurálních

iniciál, kde najdeme i iniciálu „G“audeamus se Smrtí Panny Marie. Iniciálu tvoří motiv

listů šedé barvy s maskaronem. Scéna uvnitř je namalována na neutrálním tmavém

pozadí. P. Marie, která klečí na kulatém zlatém polštáři se střapci, je oděna do modrého

pláště s červenou podšívkou a bílé roušky těsně omotané kolem hlavy a krku; ruce má

sepjaty v modlitbě. Vlevo před P. Marií je skupina modlících se apoštolů. V předu klečí

apoštol v oranžovém plášti, drží otevřenou knihu, ze které P. Marie čte. Za ním

rozeznáme svatého Petra. Na pravé straně stojí druhá skupina apoštolů se svatým Janem

Evangelistou v zeleném plášti, který podepírá klesající P. Marii. Nad nimi se nachází

postava Krista v modré mandorle. Žehná této události, oblečen je do modrého šatu,

kolem hlavy má modrý nimbus. Kristus přijímá duši P. Marie, která jí vyšla z úst

a stoupá k němu. Všechny postavy, až na zmíněného Krista, mají kruhové zlaté nimby.

Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Černý), kat. č. 256, s. 516-517

68. Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny Marie

Doudleby, 1494

Lipové dřevo, 103 × 94 cm, tempera na křídovém podkladu.

Restaurovali: Johann Wodiczka 1923, Bohuslav Slánský 1936, Ludmila Slánská 1949.

Provenience: objeveno v kostele sv. Vincence v Doudlebech v roce 1890 při

restaurování skříně varhan, kde bylo oltářní křídlo použito jako výplň, 1890 zakoupeno

pro Městské muzeum v Českých Budějovicích. Od roku 1953 ve sbírce Alšovy jihočeské

galerie.

Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O – 8.

Oltář z Doudleb se skládá z tří oboustranně malovaných desek, na kterých je scéna

Narození, Poslední večeře, Nesení kříže, Ukřižování, Seslání Ducha svatého a Smrt

Panny Marie. P. Marie ve scéně Smrti P. Marie se nachází ve středu na diagonálně

umístěném lůžku s vyřezávanou postranicí, které je pokryto bohatě zdobenou

přikrývkou. Na hlavě má bílou roušku a dotýká se pravou rukou svíce, kterou jí podává

svatý Jan Evangelista. Postavy apoštolů jsou bohatě oděné a s výrazem smutku ve

tvářích. Drží knihy, kadidelnici, kropáč a procesní kříž. Před lůžkem sedí svatý Petr,

který si podpírá hlavu rukou podloženou knihou. Jeho plášť je zdobený lemem

s nápisem, stejně jako plášť apoštola Ondřeje na pravé straně.

Literatura: PEŠINA 1950, s. 109; DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 79; KATALOG

PRAHA 1989-1990 (Rulíšek), kat. č. 32, s. 50-52

69. Oltář z Trhových Svinů – oboustranný deskový obraz, Smrt Panny Marie

Jižní Čechy nebo Horní Rakousko, 1480-1490, nebo 1520

Lipové dřevo, plátno, tempera na křídě, 168 × 116 cm, hloubka 5 cm, samotná malba

149 × 97,5 cm.

Restaurování: 1917 ve Vídni, 1933 a 1953 Bohuslavem Slánským.

Provenience: hlavní oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech, 1933

vystavena v Městském muzeu v Českých Budějovicích. Od roku 1953 v Alšově jihočeské

galerii v Hluboké nad Vltavou.

Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O-14.

Původně pohyblivá oltářní křídla na hlavním oltáři kostela Nanebevzetí Panny Marie

v Trhových Svinech se skládala ze čtyř obrazů s výjevy Klanění Tří králů, Útěku do

Egypta, Obětování Páně a Smrti Panny Marie. Obrazy byly původně spojeny a tvořily

křídla oltáře. Smrt P. Marie se odehrává v interiéru. Stěny místnosti jsou zlacené,

s rytým motivem granátového jablka, podlaha je šachovnicová. Ve středu kompozice

stojí postel s nebesy obrácená čelem od nás, před postelí je truhla, na které se nachází

malé zátiší. Kolem stojí apoštolové. Všechny postavy jsou bez nimbů. P. Marie

uprostřed je oděna do modrého pláště a červeného spodního roucha, na hlavě má bílou

roušku. Svatý Jan se sklání nad P. Marií a podává jí dlouhou hořící svíčku. Na obraze

chybí postava Krista.

Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 81, 115; KATALOG PRAHA 1989-

1990 (Rulíšek), kat. č. 36, s. 55-56; LAVIČKA 2007, s. 54-55; KATALOG ČESKÉ

BUDĚJOVICE 2011 (Pánek), s. 58-61

70. Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé křídlo oltáře: Smrt Panny Marie

Velhartice, kolem roku 1490-1500

Lipové dřevo, reliéf, původní zachovaná polychromie, 91,5 × 63 cm.

Provenience: kostel Narození Panny Marie ve Velharticích, později hřbitovní kostel ve

Velharticích, 1902 Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, od roku 1949 ve sbírkách

Národní galerie v Praze.

Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 4603.

Otevřený křídlový oltář s predelou z Velhartic má uprostřed sochu korunované

Assumpty s Ježíškem. Pohyblivá křídla jsou složena ze čtyř reliéfů, levé křídlo obsahuje

Zvěstování Panně Marii a Narození páně, pravé křídlo Klanění tří králů a Smrt Panny

Marie. P. Marie ve spodní půlce reliéfu je oděna do zlatého pláště s modrým

a červeným šatem pod pláštěm, na hlavě má bílou roušku, klesá na kolena a je

podpírána dvěma apoštoly, kteří stojí vedle ní. Zbytek apoštolů je shromážděn za

P. Marií. Jsou oblečeni do zlatého, zeleného a červeného šatu. Dole pod postavami je

šachovnicová perspektivní podlaha. Nad postavami se nachází oranžový prázdný

prostor bez výzdoby. Vlevo nahoře je diagonálně umístěno lůžko s bílým polštářem. Na

reliéfu chybí postava Krista.

Literatura: LIŠKA 1963, s. 237; HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 203-205;

BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 156, s. 92; MÜLLER 1990, s. 15-25; KATALOG PRAHA

2006c (Fajt), s. 86-88

71. Nástěnné malby v kostele Zvěstování Panny Marie, Dobrš (okres Strakonice),

severní stěna presbytáře: Smrt Panny Marie

Dobrš, konec 15. století (?)

Malby byly objeveny při stavebních opravách v roce 1969. V letech 1970-1972 odkryto

a restaurováno Aloisem Martanem.

Dobrš, kostel Zvěstování Panny Marie.

Původně románský jednolodní kostel z poloviny 13. století byl kolem roku 1420

poškozen, později pozdně goticky přestavěn. Na severní stěně presbytáře se nachází

nástěnná malba se scénou Smrti P. Marie rozdělená horizontálním pruhem s příčkami na

dvě oddělené části. Ve spodní části je vodorovně umístěno lůžko s ornamentem na žluté

postranici (nebo prostěradle). P. Marie leží, ruce má složené na těle, hlavu podepřenou

polštářem mírně zvednutou. Oblečen má okrový plášť sepnutý sponou, pod ním modré

roucho a bílou roušku na hlavě. Za lůžkem stojí dvanáct apoštolů v pláštích hnědé,

okrové a bílé barvy. Svatý Petr stojí uprostřed s knihou v ruce, vedle něj napravo stojí

Jan Evangelista s dlouhou svící. Bosé nohy apoštolů jsou vidět pod lůžkem. Všechny

postavy v dolní i horní části zobrazení mají kruhové nimby. Horní část tvoří uprostřed

postava Krista - drží postavičku duše P. Marie před tělem. Dva andělé stojí po stranách

Krista a drží dlouhé svíce a nápisové pásky. Malba je dochovaná v obrysech, nejsou

rozeznatelné obličejové rysy postav. V horní části není dochovaná okrajová část, chybí

Kristův nimbus a zadní část křídel obou andělů.

Literatura: UPČ 1977 (Poche), s. 272-273; KATALOG BLATNÁ 1981 (Pechová),

s. 14-15; MARTAN 1993, s. 268-269

72. Reliéf - Smrt Panny Marie ze Slatiny

Slezsko, konec 15. století

Dřevo, reliéf se zbytky polychromie, 112 × 116 cm, poškozeno.

Provenience: Hřbitovní kaple ve Slatině u Bílovce, poté soukromé vlastnictví

L. Čermáka z Vyškova. Od roku 1909 ve sbírce Slezského zemského muzea v Opavě.

Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 47 B.

Reliéf ze Slatiny je tvořen třemi pásy postav. V dolní třetině po stranách sedí dva

apoštolové s otevřenými knihami, v páse nad nimi po stranách stojí další dva

apoštolové, mezi kterými jsou tři postavy apoštolů, jejichž hlavy tvoří pyramidu,

nejvýše z nich má umístěnou hlavu svatý Petr. Po jeho pravici je Jan Evangelista, který

oběma rukama zachytává klesající P. Marii klečící před pulpitem s otevřenou knihou.

Ruce má sepjaty v modlitbě, vlasy jsou rozpuštěny. V horním páse stojí postavy pěti

apoštolů. Na reliéfu chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 039, s. 128-130

73. Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic

Slezsko, konec 15. století

Reliéf, lipové dřevo, 75 × 85 cm.

V roce 1964 reliéf restauroval K. Stadník.

Provenience: Zámecká kaple ve Velkých Heralticích. Od roku 1922 ve sbírkách

Slezského zemského muzea v Opavě.

Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 41 B.

Ve středu reliéfu stojí diagonálně umístěné lůžko s ležící P. Marií, která je oděna do

šatu s dlouhými rukávy a roušky z pod které jí splývají vlasy. Zakryta je přikrývkou,

která spadá až na zem. Před lůžkem na každé straně sedí apoštolové. Apoštol na levé

straně se otáčí k P. Marii s rozpaženými pažemi, ve kterých drží zavřenou knihu.

Apoštol na pravé straně je otočen od lůžka a čte z otevřené knihy. Za P. Marií stojí

svatý Jan Evangelista, který jí podpírá polštáře pod hlavou. Za Janem stojí skupina

apoštolů postavených těsně k sobě. Rozeznáme Jakuba Většího v cestovním klobouku

na hlavě a svatého Petra s knihou. U nohou postele stojí apoštol s kropáčem, před ním je

další apoštol, který se natahuje k P. Marii a opírá se o lůžko loktem. Na reliéfu chybí

postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 040, s. 130-131

74. Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie

Horní Mokropsy, kolem 1500

Lipové dřevo, 117 × 83 cm.

Restaurováno v roce 1904, poté v roce 1943 Bohuslavem Slánským v Praze.

Provenience: starší provenience není známa, možný původ v cisterckém klášteře

v Zbraslavi.

Horní Mokropsy, farní kostel sv. Václava.

Trojdílný oltář se středovou malbou Smrti P. Marie je dnes rozebraný, na oboustranně

malovaných křídlech je vyobrazen Sv. Mikuláš a sv. Václav, na druhém křídle sv.

Prokop a sv. Vojtěch. Panna Marie ve středové scéně Smrti P. Marie je umístěna

uprostřed obrazu na lůžku s nebesy, které má shrnuté závěsy. P. Marie je v posteli

podepřena velkým polštářem a svatý Jan Evangelista jí předává dlouhou zapálenou

svíci, kterou drží v pravé ruce. Levou ruku má P. Marie položenou na hrudi, oči jsou

otevřené, na hlavě má dlouhou bílou roušku. Před lůžkem stojí vysoký kovový svícen

s dlouhou zapálenou svící. Nalevo před lůžkem klečí dva apoštolové. Jeden drží knihu,

ze které čte, druhý apoštol čte tutéž knihu, drží brýle a procesní kříž. Za nimi je skupina

pěti stojících apoštolů. Apoštol nejblíže lůžka má sepjaté ruce v modlitbě. Napravo za

lůžkem je skupina pěti apoštolů, jeden z nich klečí u nohou P. Marie se sepjatýma

rukama, za ním stojí svatý Petr s knihou, kropáčem a na prsou překříženou štolou. Před

svatým Petrem je Jan Evangelista. Postava apoštola nejdále od P. Marie nemá žádný

atribut, poslední apoštol napravo drží kropenku a hůl. Všechny postavy na obraze

nemají nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: PEŠINA 1950, s. 115

75. Reliéf - Smrt Panny Marie

Plzeňsko (?), kolem roku 1500

Vysoký reliéf, dřevo bez polychromie, 65 × 44 cm, vzadu seříznuto.

Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. 3 194.

Horní část reliéfu tvoří tři navzájem protknuté oblouky s pletencem vinné révy s listy

a hrozny, které jsou umístěny do horní čtvrtiny reliéfu. Lůžko s P. Marií je umístěno

dole mezi apoštoly. Scéna je rozdělena na dvě oválné části propojené lůžkem. V levé

části je šest apoštolů, kteří obklopují zesnulou. Jan Evangelista se naklání nad P. Marii

a levou rukou se jí dotýká, pravou ruku má položenu na hrudi v gestu smutku. Za

hlavou zesnulé jsou čtyři apoštolové, kteří ji podepírají a přidržují její polštář. Apoštol

sedící vepředu před lůžkem je odvrácen od scény a čte v otevřené knize. P. Marie se

opírá o polštář, oči má zavřené, na hlavě poměrně velkou roušku. Pravá část výjevu je

složena z šesti apoštolů umístěných kolem nohou P. Marie, tři z nich drží otevřenou

knihu, apoštol vepředu před lůžkem je v pokleku, opírá se o knihu a dívá se na

zesnulou. Apoštol Petr nalevo v pravé části kompozice drží bohatě zdobenou knihu

a dívá se na P. Marii. Postavy nemají nimby, na reliéfu chybí postava Krista.

Literatura: KATALOG PRAHA 1996 (Fajt), kat. č. 340, s. 761-762

76. Olomoucký mistr (?), Smrt Panny Marie z Jívové

Jívová, kolem roku 1500

Lipové dřevo, reliéf složený ze tří fragmentů, nezachovaná polychromie, 82 × 142 × 13

cm, spodní část seříznuta.

Provenience: kostel svatého Bartoloměje v Jívové u Moravského Berouna, soukromá

sbírka MUDr. J. Mathona v Praze, od roku 1948 zapůjčeno Národní galerii v Praze,

1949 zakoupeno NG.

Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 696 a, b, c.

Reliéf Smrti Panny Marie není kompletní, spodní část chybí, místo ní se nachází plochá

dřevěná deska. Postavy apoštolů jsou uříznuté v půlce, nebo v oblasti ramen. Jediná

postava, která je kompletní, je postava apoštola vpravo s kadidelnicí. P. Marie, umístěna

uprostřed, je uříznuta v polovině obličeje. Rozeznáme Mariiny zavřené oči a dlouhé,

rozpuštěné vlasy. Napravo u P. Marie se nachází postava apoštola s mladým obličejem

a dlouhými vlasy po ramena. Jedná se pravděpodobně o Jana Evangelistu, který

zachytává klesající P. Marii jako na jiných vyobrazeních. Postava Krista s duší P. Marie

chybí, stejně jako Mariino lůžko.

Literatura: BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 153, s. 91-92; KATALOG BRNO IV 1999

(Chalmonikola), kat. č. 213, s. 326-327

77. Reliéf Smrt Panny Marie

Slezsko, kolem roku 1500

Dřevo, reliéf složen ze tří kusů, 81 × 80 cm, vzadu nápis, poškozeno.

Provenience: dominikánský kostel v Opavě, potom v soukromém majetku

E. Teichmanna, od roku 1913 ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě.

Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 48 B.

Reliéf se scénou Smrti Panny Marie je ve spodní části poškozen, také chybí některé jeho

části, jako ruce apoštola nad P. Marií, ruka klečícího apoštola na pravé straně, pravá

ruka Jana Evangelisty a sepjaté ruce P. Marie. Ta klečí ve středu kompozice oděna do

pláště, který tvoří bohaté záhyby na zemi, vlasy nejsou zahaleny rouškou. Jan

Evangelista stojí nalevo za P. Marií a dotýká se jejího ramene, druhou rukou se opírá

o pulpit s otevřenou knihou. Za P. Marií stojí apoštol Petr, který se jí také dotýká, tělo

má předkloněné ve snaze ji zachytit. Vlevo dole sedí apoštol opírající se o otevřenou

knihu. V horní části reliéfu jsou vedle sebe umístěni stojící apoštolové, jeden z nich drží

kropenku. Skupina tří apoštolu na levé straně se naklání nad druhou otevřenou knihou.

Na reliéfu chybí postava Krista s duší P. Marie.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 041, s. 131-132

78. Fragment reliéfu Smrti Panny Marie z Orlové

Slezsko, počátek 16. století

Reliéf, dřevo, 113 × 32 cm, bez polychromie, poškozeno.

Provenience: původ v Orlové, od roku 1939 ve sbírkách Ostravského muzea.

Ostrava, Ostravské muzeum, inv. č. 3464.

Fragment reliéfu z Orlové pochází z levé části zobrazení Smrti Panny Marie. Reliéf je

poškozen v obličeji apoštola nahoře, poškozeny jsou také ruce apoštola, který drží

kropenku. Apoštol s kropáčem stojí za částí postavy, která má přes roucho

pravděpodobně překříženou štolu, v tom případě se jedná o apoštola Petra. Nad nimi

jsou tři postavy apoštolů, přičemž nejvýše je apoštol s poškozeným obličejem.

Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 042, s. 132-133

79. Smrt Panny Marie z Černice

Černice, počátek 16. století

Vysoký reliéf, zbytky polychromie, Panna Marie a Jan Evangelista, lipové dřevo, 48 cm,

Sv. Petr, lipové dřevo, 51 cm.

Provenience: získáno před rokem 1918 z kostela sv. Máří Magdaleny v Černici pro

českobudějovické Diecézní muzeum.

České Budějovice, Alšova jihočeská galerie, inv. č. P 51.

Z vysokého reliéfu v Černici se scénou Smrti Panny Marie se dochovaly dva celky:

P. Marie, podpírána Janem Evangelistou a Svatý Petr. P. Marie má volně splývající

vlasy kolem obličeje, na kterých má průhlednou roušku a čelenku. Ruce P. Marie jsou

svěšeny dolů a poškozeny, chybí část pravé ruky od zápěstí. Má zavřené oči a mírně

klesá na kolena, zezadu ji zachytává sv. Jan Evangelista. Polychromie je zachovaná jen

ve fragmentech inkarnátu na obličeji a krku P. Marie a barevná polychromie na šatech.

Druhá část reliéfu v podobě jediné postavy apoštola Petra je silně poničená, chybí obě

ruce, spodní část drapérie a je pokryta mnohými dírkami po červotočích. Petr je natočen

na opačnou stranu než postavy prvního celku, oblečen je do bohatě nařaseného pláště.

Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 60, 99; LAVIČKA 2007, s. 50

80. Český mistr, Smrt Panny Marie z Vyššího Brodu

Praha, kolem let 1490-1510

Reliéf z lipového dřeva, nezachovaná polychromie, 101 × 72 cm.

Provenience: opatství cisterciáků ve Vyšším Brodě, v Národní galerii v Praze od roku

1950 do roku 1994 (inv. č. P 2976). Vráceno v restituci 1994 Cisterciáckému opatství

Vyšší Brod, do sbírek NG poté nebylo zapůjčeno.

Vyšší Brod, Cisterciácké opatství.

V popředí je Panna Marie oděna do nařaseného pláště, na hlavě má roušku, pod kterou

jí splývají na záda dlouhé vlnité vlasy. Svatý Jan Evangelista P. Marii zezadu podepírá,

na druhé straně stojí svatý Petr s knihou v ruce, vedle něj apoštol s kropenkou. Vlevo od

Jana Evangelisty je od středu scény otočen jako jediný apoštol co fouká do kadidelnice.

Za ním stojí řada apoštolů, kteří jsou umístěni těsně vedle sebe. Za skupinou apoštolů je

diagonálně umístěno lůžko s polštářem (v nejvyšší části reliéfu). Chybí postava Krista

s duší P. Marie.

Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 60, 99-100; BLAŽÍČEK 1988, kat. č.

151, s. 91

81. Janíček Zmilelý, Franusův graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny

Marie

Hradec Králové, 1505

Provenience: graduál nechal zhotovit Jan Franus, hradecký měšťan a soukeník pro

oltář Božího Těla chrámu sv. Ducha v Hradci Králové.

Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v.

Iniciálu „G“audeamus s vyobrazením Smrti Panny Marie tvoří modrý podklad, na

kterém jsou akantové listy. Rámec iniciály je z holých větví, přes které se akant obtáčí.

Stejný motiv holých větví je i v tmavě růžovém rámu. Scéna se odehrává v interiéru, za

postavami jsou zdi s arkádami. P. Marie leží na diagonálně umístěném lůžku s bílým

povlečením, podepřena je bílými polštáři. Oblečeno má modré roucho, přes hlavu jí

spočívá bílá rouška, kterou si přidržuje na pravém rameni. Z roušky spadají dlouhé

plavé vlasy. Vlevo před lůžkem klečí dva apoštolové, apoštol v modrém rouchu drží

procesní kříž, vedle něj klečí apoštol v červeném plášti s otevřenou knihou a má

odhalené lýtko. Vpravo před lůžkem klečí a modlí se apoštol v tmavě modrém plášti.

Kolem hlavy P. Marie stojí další apoštolové. Svatý Petr v bílém šatu drží zlatý kropáč.

Nejblíže P. Marii je svatý Jan Evangelista, který umírající podává dlouhou zapálenou

svíci. Oblečen je do vínového pláště a fialového šatu. Ve scéně chybí postava Krista

s duší P. Marie. Všechny postavy mají naznačeny průsvitné zlaté nimby.

Literatura: DROBNÁ 1955, s. 181-186; KRÁSA 1990, s. 328, 438; TOŠNEROVÁ

2001, s. 56; BRODSKÝ 2012, s. 283, 314;

82. Janíček Zmilelý z Písku, Graduál mladoboleslavský, iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie

Čechy, asi 1509

Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č. 21691, fol. 234v.

Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti Panny Marie je umístěna do zeleného rámce

se zlatým podkladem zdobeného motivem holých větví, přes které se obtáčí páska.

Samotná iniciála je pak z temně rudých akantových listů se zlacenými okraji. P. Marie

leží na diagonálně umístěném lůžku s pestrobarevným povlečením, podepřena je bílými

polštáři. Bohorodička má oblečeno rudé roucho, přes hlavu jí spočívá bílá rouška,

kterou si přidržuje na pravém rameni. Z roušky spadají dlouhé plavé vlasy. Vlevo před

lůžkem klečí dva apoštolové v červeném a modrém plášti s holí a otevřenou knihou,

apoštol držící knihu má odhalené lýtko. Vpravo před lůžkem je umístěn mohutný zlatý

svícen s dlouhou svící. Kolem hlavy P. Marie stojí další apoštolové. Svatý Petr v bílém

šatu a Jan Evangelista v zeleném plášti a modrém spodním šatu, který umírající podává

dlouhou zapálenou svíci. Ve scéně chybí postava Krista s duší P. Marie. Všechny

postavy jsou bez nimbů, pozadí je zlaté, podlahu pokrývají rozházené kameny. Nad

iniciálou jsou dva vznášející se andělé v žlutých šatech držící zlatou korunu.

Literatura: DROBNÁ 1955, s. 181-186, 201-202

83. Nástěnná malba ze zaniklého kostela sv. Václava v Hustopečích: Smrt Panny

Marie

Hustopeče, 1507 (?)

Nástěnná malba, 180 × 220 cm.

Malbu objevil a restauroval v roce 1948 R. Růžička.

Provenience: severní stěna jižní boční kaple Panny Marie v kostele sv. Václava

v Hustopečích. V roce 1961 byla malba před zbouráním kostela přenesena Jiřím

Josefíkem a Františkem Syslem do Moravské galerie v Brně.

Uloženo v Moravské galerii v Brně, inv. č. A 1225/a.

Transfer malby pochází z dvoulodního kostela sv. Václava v Hustopečích, který měl na

jižní straně připojenou kapli Panny Marie, oddělenou od kostela arkádou. Malba se

nacházela na severní straně této kaple, kde byla chráněna barokním oltářem. Po zřícení

věže došlo k přenesení malby a následnému zbourání kostela. Z malby se dochovala

centrální část s postavami sedmi apoštolů, spodní okraj je poškozen. P. Marie leží na

lůžku ve spodní části malby. Je přikryta červenou přikrývkou a opírá se o vysoké čelo

postele, které je ozdobeno zelenou látkou s kostkovaným vzorem. Její tělo je podepřeno

polštářem. Oblečena je do modrého šatu, přes hlavu má dlouhou bílou roušku, pod

kterou jí splývají prameny dlouhých vlasů, oči má sklopeny k dlouhé zapálené svíci,

kterou jí předává Jan Evangelista. Spodní část malby je velmi poškozená, pod postelí je

apoštol, který pravděpodobně sedí na zemi. Rozeznáme z něj pouze horní část těla

a hlavu s dlouhými šedými vlasy. V nohách postele sedí další apoštol v bílém šatu, který

je obrácen k P. Marii a čte z otevřené knihy. Za postelí je skupina pěti apoštolů.

Nejblíže zesnulé stojí Jan Evangelista, který jí předává dlouhou svíci a druhou rukou jí

žehná. Oblečen má tmavě zelený šat se světlým pláštěm, který je sepnutý sponou, má

dlouhé vlnité, světlé vlasy. Vedle něj stojí apoštol Petr v bílém papežském rouchu, jeho

vlasy a vousy jsou šedé. V pravé ruce drží kropáč, kterým kropí zesnulou, v levé má

otevřenou knihu. Vedle něj stojí ne zcela dochovaný apoštol. Vidíme pouze malou část

hlavy a ruce, ve kterých drží kropenku. Za ním je apoštol s tmavými dlouhými vlasy ve

světle zeleném šatě, který si jím osušuje oči v gestu žalu nad touto událostí. Smutek je

dobře znázorněn i v jeho obličeji. Po jeho pravé straně stojí sv. Jakub v cestovním

klobouku s odznakem poutníka; jeho vlasy a vousy jsou šedé, ruce má položeny na

srdci. Nad čelem lůžka je fragment nápisu, ze kterého jsou čitelná písmena -ARIA, nad

ním je druhý nápis, kde by se mohlo jednat o dataci. Nimby postav jsou kruhové se

zlatými paprsky uvnitř.

Literatura: KRATINOVÁ 1957, s. 224-229; JOSEFÍK – SYSEL 1964, s. 605-608;

KATALOG BRNO II 1999 (Vítovský), kat. č. 093, s. 219-220

II. Obrazová příloha

1. Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na

pergamenu: Smrt Panny Marie, kolem roku

1306, Praha, kostel sv. Panny Marie na

Strahově

2. Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty:

iluminace Smrti Panny Marie, 1313-1321,

Praha, Národní knihovna České republiky,

MS XIV A 17, fol. 17a

3. Smrt Panny Marie, před rokem 1323,

nástěnná malba, Pohořelice, kostel sv.

Jakuba Většího, jižní stěna presbytáře

4. Graduál, iniciála „Q“ue est – Trůnící

Kristus s duší Panny Marie, první čtvrtina

14. století, Zemský archiv v Opavě,

pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v

5. Smrt Panny Marie, kolem roku 1330, nástěnná malba, Průhonice, kostel Narození Panny

Marie, severní stěna

6. Smrt Panny Marie, druhá čtvrtina 14.

století, nástěnná malba, Malenice, kostel sv.

Jakuba Většího, východní stěna presbytáře

7. Vitraj, Smrt Panny Marie, 1330-1350,

Český Krumlov

8. Smrt Panny Marie, kolem roku 1340,

nástěnná malba, Brandýs nad Labem, kostel

sv. Vavřince, severní stěna triumfálního

oblouku

9. Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie,

kolem roku 1340, nástěnná malba,

Bubovice,

kostel sv. Václava, jižní stěna kněžiště

10. Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Kozohlody, kostel Všech svatých,

východní strana presbytáře

11. Smrt Panny Marie z Košátek, mezi léty

1340-1345, desková malba, Boston,

Museum of Fine Arts

12. Smrt Panny Marie, kolem poloviny 14.

století, nástěnná malba, Čebín, kostel sv.

Jiří, severní stěna presbytáře

13. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt

Panny Marie, polovina 50. let 14. století,

Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci,

M III 106, s. 349

14. Smrt Panny Marie, po roce 1350,

nástěnná malba, Doudleby, kostel sv.

Vincence, severní stěna sakristie

15. Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Černovičky, kostel sv. Vavřince, severní

stěna presbytáře

16. Smrt Panny Marie, po polovině 14. století, nástěnná malba, Starý Svojanov, kostel sv.

Mikuláše, severní stěna presbytáře

17. Smrt Panny Marie, mezi léty 1350-

1360, nástěnná malba, Kájov, kostel Smrti

Panny Marie, severní stěna presbytáře

18. Dílna Mistra křížovnického breviáře,

Misál (druhá část), iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie, kolem nebo po roce

1355, Zemský archiv v Opavě, pobočka

Olomouc, CO 134, fol. 159r

19. Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, New

York, Pierpont Morgan Library

20. Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra

es – Smrt Panny Marie, Praha, kolem 1360.

Norimberk, Germanisches

Nationalmuseum, Bredt 70

21. Liber Viaticus Jana ze Středy, iniciála

„H“odie – Smrt Panny Marie, kolem roku

1360, Praha, Knihovna Národního muzea,

XIII A 12, fol. 254v

22. Mistr Antifonáře z Vorau se

spolupracovníky, Antifonář z Vorau,

iniciála „E“cce – Poslední modlitba Panny

Marie, 1365-1370, Vorau, Stiftsbibliothek,

sign. 259. I-IV, fol. 285r

23. Smrt Panny Marie, po roce 1370,

nástěnná malba, Drásov, kostel Povýšení

sv. Kříže, jižní stěna presbytáře

24. Smrt Panny Marie, 70. - 80. léta 14. století, nástěnná malba, Černvír, kostel Nanebevzetí

Panny Marie, koncha východní apsidy

25. Brevíř opatovický, iniciála „T“ota

pulchra es amica mea – Poslední modlitba

Panny Marie, 1370-80, Krakov, Knih.

Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r

26. Smrt Panny Marie, třetí čtvrtina 14.

století, nástěnná malba, Řečice, kostel sv.

Jiří, pravá strana vítězného oblouku

27. Poslední modlitba Panny Marie, kolem roku 1380, nástěnná malba, Levý Hradec, kostel sv.

Klimenta, severní strana presbytáře

28. Smrt Panny Marie, konec 70. let 14. století, nástěnná malba, Slavětín, kostel sv. Jakuba

Většího

29. Vitraj, Smrt Panny Marie, kolem roku

1380, Kolín nad Labem, presbytář chrámu

sv. Bartoloměje

30. Vitae sanctorum, iniciála

„A“ssumpcione – Smrt Panny Marie, kolem

roku 1380, Praha, Národní knihovna České

republiky, XIV.A.7., fol. 125v

31. Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie, 1380-1390 (?), Preston, Harris

Museum and Art Gallery

32. Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika,

Smrt Panny Marie Brněnské, kolem roku

1390, Brno, Moravské Zemské muzeum

33. Smrt Panny Marie, kolem roku 1390,

nástěnná malba, Záblatí, kostel sv. Jana

Křtitele

34. Mariánské hodinky, Smrt Panny Marie,

1. polovina 90. let 14. století, Praha,

Knihovna Národního muzea, V H 36, fol.

76v

35. Misál Václava z Radče, iniciála

„G“audeamus - Poslední modlitba Panny

Marie, před rokem 1400, Praha, Knihovna

pražské metropolitní kapituly, P.5, fol.

207r.

36. Smrt Panny Marie, po roce 1400,

nástěnná malba, Mostkovice, kostel

Nanebevzetí Panny Marie, jižní stěna

37. Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny

Marie, počátek 15. století, Praha, Národní

knihovna České republiky, VI G 6, fol. 483r

38. Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z

Hasenburka, iniciála „G“audeamus –

Poslední modlitba Panny Marie, 1409,

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek,

Cod. 1844, fol. 247r

39. Fragment českého graduálu, iniciála

„G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem

roku 1410, Washington, D. C., The

National Galery of Art, Rosenwald

Collection, 1951

40. Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, Praha, Národní galerie

41. Misál pražské diecéze, iniciála

„G“audeamus - Smrt Panny Marie, 1411-

1419, Vídeň, Österreichische

Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r

42. Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský

misál, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny

Marie, počátek 10. let 15. století, Praha,

Knihovna Národního muzea, XVI A 13, fol.

227v

43. Antifonář ze Sedlce, iniciála

„G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1414,

Budapešť, Szépművészeti Múzeum

44. Smrt Panny Marie Norimberské, kolem

roku 1420, Norimberk, Germanisches

Nationalmuseum

45. Oltářní křídla ze Žlebů: Smrt Panny

Marie, kolem roku 1420, spodní polovina

pravého křídla, Státní zámek Žleby

46. Iniciála „G“audeamus – Smrt Panny

Marie, před rokem 1435, Brno, Archiv

města Brna, SK, č. 6, fol. 196v

47. Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu

uprostřed - Smrt Panny Marie, kolem roku

1440, Praha, farní kostel sv. Štěpána.

48. Madona J. V. anglického krále, pravý

spodní roh rámu - Smrt Panny Marie,

kolem roku 1440, Londýn, Buckingham

Palace

49. Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny

Marie, kolem roku 1450, Telč, státní zámek

50. Sborník opatovický, Smrt Panny Marie,

celostránková iluminace, kolem roku 1450,

Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9,

fol. 136v

51. Missale ordinis Praemonstratensis,

iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie,

1460, Praha, Národní knihovna České

republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r

52. Madona Jindřichohradecká, pravý horní

roh rámu: Smrt Panny Marie, kolem roku

1460, Jindřichův Hradec, zámek

53. Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie, po roce 1460, desková malba, Rovná u Stříbrné

Skalice, fil. kostel sv. Jakuba

54. Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1470,

Praha, Národní galerie

55. Jan Mikus, Graduál latinský, iniciála

„G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem

roku 1470, Hradec Králove, Muzeum

východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v

56. Valentin Noh, Brevíř Hanuše

z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es –

Smrt Panny Marie, 1470, Praha, Knihovna

pražské metropolitní kapituly, fol. 493

57. Kutnohorský graduál, iniciála „E“cce tu

pulchra es- Smrt Panny Marie, 1471, Praha,

Národní knihovna České republiky, XXIII

A 2, fol. 198v

58. Oltář z Orlové, spodní obrazové pole

levého křídla: Smrt Panny Marie, poslední

čtvrtina 15. století, Orlová, benediktinský

klášterní kostel Narození Panny Marie

59. Smrt Panny Marie, po roce 1480,

nástěnná malba, zámek Zbiroh, evangelijní

strana zámecké kaple

60. Reliéf Smrt Panny Marie, po roce 1480

(?), Olomouc, Arcidiecézní muzeum

Olomouc

61. Hodinky, modlitby, iniciála „O“bratt

nas – Smrt Panny Marie, 80. léta 15.

století, Praha, Národní knihovna České

republiky, XVII.G.3, fol. 121r

62. Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie

(kopie podle M. Schongauera), 1481,

mědirytina, Olomouc, Vlastivědné muzeum

63. Mistr Křižovnického oltáře, Oltář

křížovnického velmistra Mikuláše Puchnera

zv. Archa Puchnerova - Smrt Panny Marie,

1482, Praha, Národní galerie

64. Smrt Panny Marie, kolem roku 1490,

Brno, Moravská galerie

65. Reliéf Smrti Panny Marie kájovské,

kolem roku 1490, Kájov, hlavní oltář kaple

Smrti P. Marie

66. Smíškovský graduál, spodní okraj listu -

Smrt Panny Marie, 1490-1495,

Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek,

Cod.s.n. 2657, fol. 269r

67. Mistr Friedrichova brevíře,

Svatojakubský graduál, iniciála

„G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1493-

1494, Brno, Archiv města Brna, SK. č.

I/1,2, fol. 198v

68. Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny

Marie, 1494, Hluboká nad Vltavou, Alšova

jihočeská galerie

69. Oltář z Trhových Svinů – Smrt Panny

Marie, 1480-1490, nebo 1520, Hluboká nad

Vltavou, Alšova jihočeská galerie

70. Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé

křídlo oltáře: Smrt Panny Marie, kolem let

1490-1500, Praha, Národní galerie

71. Smrt Panny Marie, konec 15. století (?), nástěnná malba, Dobrš, kostel Zvěstování Panny

Marie, severní stěna presbytáře

72. Smrt Panny Marie ze Slatiny, konec 15.

století, Opava, Slezské zemské muzeum

73. Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic,

konec 15. století, Opava, Slezské zemské

muzeum

74. Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, Horní Mokropsy, farní

kostel sv. Václava

75. Smrt Panny Marie, kolem roku 1500,

Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni

76. Olomoucký mistr (?), Smrt Panny

Marie z Jívové, kolem roku 1500, Praha,

Národní galerie

77. Smrt Panny Marie, kolem roku 1500,

Opava, Slezské zemské muzeum

78. Fragment reliéfu Smrti Panny Marie

z Orlové, počátek 16. století, Ostrava,

Ostravské muzeum

79. Smrt Panny Marie z Černice, počátek 16. století, Panna Marie a Jan Evangelista, Sv. Petr,

České Budějovice, Alšova jihočeská galerie

80. Český mistr, reliéf Smrti Panny Marie

z Vyššího Brodu, kolem let 1490-1510,

Vyšší Brod, Cisterciácké opatství

81. Janíček Zmilelý, Franusův graduál,

iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie,

1505, Hradec Králové, Muzeum

východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v

82. Janíček Zmilelý z Písku, Graduál

mladoboleslavský, iniciála „G“audeamus –

Smrt Panny Marie, kolem roku 1509,

Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č.

21691, fol. 234v

83. Smrt Panny Marie, 1507 (?), transfer

nástěnné malby ze zaniklého kostela sv.

Václava v Hustopečích, Brno, Moravská

galerie

ANOTACE

Jméno a příjmení: Jitka Pazderová

Katedra: Dějin umění

Vedoucí práce: Doc. PhD. Ing. Pavol Černý

Rok obhajoby: 2014

Název práce: Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku

Název v angličtině: The Representation of the Mary's Death in the Art of the

Bohemian Middle Ages

Anotace práce: Práce se zabývá zobrazením Smrti Panny Marie v umění

českého středověku. Základem je katalog děl, v nichž se daná

zobrazení vyskytují. Součástí práce je analýza zobrazení,

jednotlivých schémat a motivů a komparace se soudobými

příklady z evropského umění.

Klíčová slova: Panna Marie, smrt, ikonografie, středověk, umění

Anotace v angličtině: This thesis deals with the representation of the Mary's Death

in the art of bohemian Middle Ages. The basis of the thesis is

the catalogue of monuments on which the certain portrayals

are presented. There are two components belonging to the

thesis: the analysis of the images, particular schemes and

motives and the comparison with the examples of

contemporary works of art of Europian Middle Ages.

Klíčová slova v angličtině: Virgin Mary, death, iconography, Middle Ages, art

Přílohy vázané v práci: Katalog děl 54 stran.

Obrazová příloha 24 stran.

Počet titulů použité

literatury: 104

Rozsah práce: 75 stran, 63 514 znaků