zapomenutý rukopis jiříkova vidění

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zapomenutý rukopis Jiříkova viděníAuthor(s): Jan VilikovskýSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 65, Čís. 4/5 (1938), pp. 348-355Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23456344 .

Accessed: 15/06/2014 06:52

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.89 on Sun, 15 Jun 2014 06:52:57 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23456344?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


348 Jan Yilikovský:

Jan Vilikovský:

Zapomenutý rukopis Jiříkova vidění.

V záslužném svém článku „K vydání staročeského Jiříkova

viděni"1 podává Knud Jensen nejen kritiku vydání Frant. Tichého, nýbrž i některé zajímavé příspěvky ke kritice textu, do chovaného jediným, namnoze chybným rukopisem. Užívá při tom jako pomůcek jednak latinské předlohy naší povídky, kterou

vydal L. L. Hammerich, jednak dvou pozdních tisků. Podařilo se mu tak skutečně osvětliti některá nejasná místa a lze proto očekávati s důvěrou připravované vydání Jensenovo.

Závažněji však přispívá к poznání a posuzování staročeského

textu .Jiříkova vidění druhý rukopis tohoto dílka, jenž se nachází

v Beckově sbírce Zemského archivu země Moravskoslezské jako č. 47. Rukopis tento není zcela neznámý: věděl o něm Josef Jire

ček2 a podle něho zaznamenal jej Jan Gebauer3, od těch dob

považuje se však za nezvěstný, pokud je jeho existence vůbec

známa.1 Dostal se do Zemského archivu v Brně s ostatní pozů stalostí Beckovou5. V katalogu sbírky není sice uveden6, ale jen

proto, že vlastní obsah rukopisu tvoří Kniha Tovačovská a jiné

právní kusy, pro něž byla při katalogisování přehlédnuta prvá část rkpu, pro literární historii důležitější než tento nový (Brand Iem nepoužitý) opis díla Ctibora Tovačovského. Jsou zde totiž za

psána čtyři dílka, jejichž rukopisná tradice není tak velká, aby zjištění nového rkpu neznamenalo značný zisk.

Kusy tyto, zabírající folia 9—35, jsou: Šlilfríd (9—13) a Bruncvtk (13г;—19;;). oba bez nadpisu. Dále 19i>—27υ Jiříkovo

viděni s nadpisem Tuto se wypisuge o Girzíkowi; text není úplný, neboť za foliem 27 vypadl jeden list, takže je ztracen i počátek posledního textu této skupiny, t. zv. Matrikátu bosákova (fol. 28—

35v; začíná se slovy: ,,Pan Buoh Geziess krystus swietlo wieczne.

pro zasluzeni swe mile Matky у wssech Swattych racz was

wsseczky oswititi... Vrozeny pane. Poniewadz po vwazanie

1 LF 65, 1938, 47—57. Zde také podrobné tituly vydání Tichého a Hammeríchova, jichž se níže dovoláváme.

2 Josef a Hermenegild Jíreček, Rozpravy z oboru historie, filo

logie a literatury. Ročník první. Ve Vídni, 1860, str. 77—78: „Jiříkovo vidění. . . Rkpisy v c. bibl. Pražské (XVII. E. 2) a v sbírce Dra Веска z počátku XVI. st."

3 LF 6, 1879, 38. 4 Jan Jakubec v 2. vydání svých Dějin české literatury, I, 614,

mluví o jediném rukopise; také Tichý ve svém vydání se o druhém rukopise nezmiňuje.

5 Srv. o tom V. Chaloupecký, Kniha Zilinská, Prameny Učené

společnosti Šafaříkovy, sv. 5, Bratislava 1934, str. X. 6

Děkuji i zde správci Zemského archivu p. dr. R. Hurtovi za ochotu a pomoc, již mi poskytl při studiu v archivu, jakož i za laskavé zapůjčení rukopisu do Bratislavy.



Zapomenutý rukopis Jiříkova vidění. 349

wassy milosti w panstwie Jempniczke nas chudé bosáky", atd.7.

Celá tato část rukopisu je psána touž rukou jako kniha Tovačov

ská, zabírající folia 40—108). Porovnáváme-li text rukopisu Beckova (jejž v dalším budeme

označovati B) s rukopisem pražským (= A), je na prvý pohled patrno, že jde o jiný opis téhož staročeského překladu. Oba ruko

pisy shodují se ve všech podstatných znacích, jimiž se stc. překlad liší od své latinské předlohy; к nejvýraznějším odchylkám patří již počet vidění: náš překlad jich má třicet, kdežto originál jen dvacet devět (rozdíl je ovšem jen formální, nikoli věcný, neboť

autor překladu počítal jako vidění i zjevení tří starců, které v la tině tvoří ještě součást úvodního vyprávění, a tím se mu počet všech visí o jednu zvětšil).V В chybí text posledního vidění, pro tože se, jak již řečeno, ztratil list, na němž byla tato kapitola za

psána; že původně v rukopise byla, je patrno z okolnosti, že na

posledním řádku folia 2Ίυ je zachován ještě její nadpis Girzikowo XXXte widienij. V detailech se ovšem oba rukopisy navzájem velmi značně liší, jak tornou bývá u některých stč. prozaických památek;

rozdíly jsou většinou jen formální — velmi časté jsou zejména

odchylky v slovosledu —, místy však i věcné. Srovnání s latin

skou předlohou ukazuje, že hned ten, hned druhý rukopis lépe zachoval původní znění. Z tohoto zjištění vyplývá, žerkp Beckův

má značný význam pro textovou kritiku a že ho musí nezbytně

býti použito při kritickém vydání naší povídky. Aby si bylo lze učiniti představu o poměru obou rkpů, uvá

dím zde text XI. vidění (u Tichého str. 36—37), jak je dochován v obou rukopisech:

A: Opiet Gyrzyk pocze gytij; vzrzel gedno miesto ohniwe a welmie welyke horzicze, s roz

pusstienu smolu a s wolowem a s sýru, w niemzto bez czysla dussy muczice, gymzto poczta zadny newiediel ani muky wy prawiti vmiel. A vprostrzedcze toho miesta kolo welyke ohni we zelezne, a zeleznych sukuow neb zubu plno nabito podle oby czegie kola mlýnského gymzto toczylij tisycz diablow. A to ko lo w obraczenie wssem dussiem tiemi zuby po wssech stranach

rozsekalij przes hlawu, przes twarz, przes brzicho, przes ru cze у przes nohy az do posled nieho vda. A take to kolo w swem obraczenie bera hrzissne dussie tiemi zuby, metalo gie tak, ze

В: Opiet Girzik gda у vzrzie

gedno miesto ohniwe a welmi welike horziczy, s rozpussczenu smolu a s olowem a s syru, w niemzto bez cziesla dussy mucziechu, gimzto pocztu žád

ny newiedisse. A prostrzed toho miesta kolo welike zelezne ohniwe a zelez

nych zubuow bylo gest plno na bito pode(!) wobyczege kola

mlynneho, a tiem kolem toczi chu tisycze diabluow, a bez cziesla dussy tiem toczeniem rozsekawachu przeshlawu, przes twarz, przes b rzicho, przes rucze, у nohy az do poslednieho vdu.

A to take kolo w swem obracze ni bera hrziessne dusse tiemi

zuby, metasse ge tak, ze nie

7 Srv. J. Truhlář, ČČM. 1884, 524 п., a Manualník M. Vácslava

Korandy, 1888, str. XI.



350 Jan Vilikovský:

niekterzy padalij w smolu, a

niekterzy w wruczy olowo, nie

kterzy take v czystecz horky, a tak to kolo diablij vstawicznie

toczylij, a tak pro bolest toho vkrutneho muczenie dussyczky ty wysokymi hlasy wolalij у pla kali]. Protož Gyrzyk vzrzew tak vkrutne muky tiech dussy wel mie sie vlekl, a pomodliw sie za nie hospodinu, a yhned byl te muky zprosstien a toho wi dienie byl wsseho zbawen.

ktere padachu w olowo wruczy, gine w horku smolu.

A tak to kolo vstawnie diable

toczichu, a pro bolest toho vkrutneho muczeni dussiczky wysokymi hlasy wolasse(l). A

když Girzik vzrzie tak welike

muky у lecze se a pomodli se

Buohu, у byl hned toho widienij prázden.

Tato konfrontace potvrzuje, že máme před sebou dva opisy téhož textu, neboť obě verse vypravují v podstatě totéž; jen В

vynechává některé detaily, které nejsou příliš významné, takže

celkově je znění В stručnější. Srovnání s latinskou předlohou

(u Hammericha str. 147—150) ukazuje, že obraty a slova, v В

vypuštěná, většinou jsou přeloženy z latiny a že tedy A zachovává

věrněji původní znění českého překladu; srv. ani muky vypravili uměl = nec ipsarum tormenta exprimere: po všech stranách =

per omneš partes; někteří také v čistec horký —

alique in cuprum

ignitum. Toliko poslední věta verse В je bližší originálu (attamen in domino et a domino confortatus) než mnohomluvnější závěr A. Zvláštního povšimnutí zasluhuje okolnost, že В má jednoduché

tvary praeteritální v řadě případů, kde v A jest užito tvarů opis ných; zdá se tedy, že B, ač mladší, zachovalo po této stránce věr

něji starší stav než A.

Celkově podobný je poměr obou versí v celém díle, až na to, že častěji se vyskytují případy, kde В —

jak dosvědčuje text

latinský ■—

lépe uchovalo původní čtení. Tak na př. ve vidění

XXIV. (Tichý 59; Hammerich 220) je v A změněno pořadí, v němž za sebou jsou andělští kůrové; v textu latinském následují za sebou 1. andělé, 2. archandělé, 3. trůny, 4. dominationes, 5.

principatus, 6. potestates, 7. virtutes, 8. cherubíni, 9. serafíni, v A prvé tři shodně, na 4. místě řád principátův, 5. potestátův, 6. virtutes, 7. cherubín, 8. seraphin, 9. dominationes — dostali se

tedy dominationes se 4. místa na deváté; В má zde pořadí shodné

s latinou. Jiné doklady jsou (cituji vždy stránku a řádek vydání Tichého a Hammerichova):

89. 12 in illis partibus in penitencia et vité austeritate tam diu esse commoraturum: Bav těch krajinac/i v pokání, a utrpení života svého přebývati: A 8. 17 a těch krajin pokánie a ukruten stvie, totižto tresktánie svého života, přebývati;

98. 5 His ergo itaque factis et completis Georgius fortificatus in domino et in fide Christi: Β A když to dokonachu, tehdy Jiřík

jsa potvrzen v milosti boží: A 12. 8 Tehdy Gyrzyk gsa potwrzen milosti bozy;




102. 3 třes viri antiquissimi; В tři mužové staří: A 14. 15 trzi muzie;

103. 14 ita confido; В nebo úfám; A 15. 12 úfdm chybí (Tichý a Jensen nepřesně doplňují dúfám);

103. 18 devocionem et devotissimam voluntatem; В nábožnú

vuoli; A 15. 15 náboženstvie; 104. 3 in sua peregrinacione; В na té púti; A 16. 1 púšti; 105. 9 iníravit: В jide opět: A 17. 9 chybí; 101. 21 dyabolus . . . validissime arripiens: В ďábel silně po

padl: A 19. 10 ďábel silný р.; 112. 18 ас eciam nunc propter peccata sua multiplicia in

infernum detrusus: Β a pro hříchy své jest strčen do pekla: A 20. 13 a také pohřiechu svých mnoho jest v peklo strčil;

113. 11 in torneamentis et hastiludiis: Β v klání a turnajích: A 21. 5 v klání a v jiných rozkoších;

113. 16 et in armis et actibus bellicis ac nobilibus valde strenuum supra modům: Bav odění i v bojích udatného: A 21. 7

chybí; 118. 17 Georgium per civitatem transeuntem invitabant ad

emendum: В volachu naň an skrze město jdieše: A 24. 6 chybí; 119. 21 non declinando ad dexteram nec ad sinistram: В ani

na právo ani na levo se uchyluje: A 25. 3 ani na pravú, ani na levú stranu sě ohledal·,

132. 7 conceptus est de spiritu sancto, natus ex Maria vir

gine, crucifixus eciam pro nobis sub Poncio Pilato, passus, mor

tuus et sepultus, qui resurgens tercia die ex mortuis: В ješto se

jest počal duchem svatým, narodil se z Marie panny, trpěl pod ponským Pilátem, ukřižován umřel, třetí den z mrtvých vstal:

A 30. 4 ješto sě jest počal duchem svatým, trpěl pod ponským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřeben·,

134. 1 totam aerem non solum turbavit fortissime, sed eciam

fetidissime dejedavit: В a smradem velikým všecko povětřie na kazichu: A 31. 3 a smrad(!) velikého povětří naplnili;

140. 5 tres zonas argento ornatas: В tři pásy stříbrně: A 34. 1

tři pásy; 157. 7 conpaciensque eis toto cordis efjectu, tane infra se

ipsum sine strepitu vocis dixit: В Slitovav se nad nimi srdcem

svým bez hlasu slov nábožnú myslí vece: A 41. 5 slitovav sě nad

nimi na své mysli vece; 163. 15 Et tu illam invenies et habebis: В tudiež nalezneš,

ač uměti budeš: A 43. 14 tu jsi nalezl a jmieti budeš·, 191. 11 potest me locare in purgatorio vel in inferno vel in

paradiso vel ubicumque voluerit secundum beneplacitum sue

incontradictibilis voluntatis: В jenž mocen jest mne v očistci, v pekle i v ráji podle svěj vuole i svéj moci posaditi: A 51. 14 ješto mocen jest mne v uočistci milosrdenstvie posaditi;

213. 5 His auditis dixit Georgius angelo: „Poterimus igitur




portám illam mirabilem et paradisum intrare?" Cui angelus respondit. . . : В Vece .Jiřík: Budeme-li moci v ten ráj vjíti? Anjel odpovědě . . . : A 56. 18 Uslyšev to Jiřík a anděl vece(!).

242. 2 tanta odoris suavitas emanabat, quod, si minima

pars illius in hoc mundo sentiretur, totus mundus sic saciaretur,

qudtl eius sacietas perpetuo famem aufferret et sitim: В a odtud

sladkost i vůně předrahá pocházíše: A 63. 1 jíž také vešken svět nikdy nemohl by nasycen býti (B vynechává tedy druhou, A prvou část latinského souvětí);

257. 10 Cui Georgius cum suspiriis respondit: Si voluntas esset domini nostri Jhesu Christi, . . . cupio .. hic . . . remanere: В (vrátiti). Odpovědě Jiří <k...)8 vuole pána našeho Jezu Krista, rád bych zuostal. Jemuž anjel vece: A 69. 2 chybí;

311. 5 ad soldanum Babilonie nunc viventem et regnum Babilonie et Egypti gubernantem: В к tísaři tureckému а к žol dánovi, к králi babilonskému a ejipskému: A 72. 4 к ciesařovi babilonskému а к ejipskému králi.

Jak vidno z uvedených příkladů, jsou opravy, jež В přináší, nejrozmanitějšího rázu: někde doplňuje slova (staří, úfám, jide, stříbrné) nebo frase (a když to dokonachu, и v odění i v bojích udatného, an skrze město jdieše atd.) či celé věty (Budeme-li moci v ten ráj vjíti?), jež v A vypadly; jinde opravuje chyby, které se dostaly do A ať již vinou písařovou nebo z porušené předlohy (v těch krajinách, v púti, silně, se uchyluje). Některé případy (43. 14, 56. 18, 63. 1) ukazují, že správné původní čtení lze re konstruovati jen kombinací variant obou našich rkpů, při čemž

nutno ustavičně bedlivě přihlížeti i к latinskému originálu. Z ostatních případů, kde В podstatně přispívá к restituci

původního znění, připomeneme již jen stručně aspoň tyto: 22. 5

(město), z něhožto uzřě jiti; 31. 7-8 čti s B: tří bratrův jeho. Z těch; 34. 16-8 aby se tím slušněji před tváří boží v ráji okázal; 38. 10 potok studený; 48. 13 ostrá včelnd žihadla; 48. 7 skrz(e) prsy; 45. 14 В přidává shodně s lat. duše papežova zdála se jako papež; 55. 5 (lúku), jenž bieše rozličného kvítí plna; 56. 17 ale zajisté ne ráje nebeského; 66. 8 svatí, jenž jsú zde v ráji ozdobeni rúchem drahým, jsú-li tu i těla jich. Úplného zhodnocení může se dostati rkpu В ovšem jen při kritickém vydání celého textu. Zde uvedeme ještě, že zřejmě porušené místo A 10. 3 (srv. LF 65, 50) zní v B: Pak gest byl odtud Girzik odssel к biskupom prosse za to a pak se zase wratil radostnie к swattemu patricij s listy у da ge przeworowi a kanownikom. a když gsu ty listy przeczetli pro milost Buozie a pro przikazanie biskupské dachu

gemu plne powolenie к tiem listom. Je tedy В na tomto místě

jasnější a úplnější než A, a shoduje se dosti s pozdějšími tisky,

8 Zde je v rkpe В odříznut konec řádku, na němž bylo dokončení slova Jiřík a začátek následující věty, pravděpodobně Jest-li.




citovanými Jensenem. Přesto však bych nepovažoval za jisté, že se tu uchovalo věrně původní znění českého překladu, neboť

i tak zůstává nejasné, zač vlastně Jiřík biskupy prosil; snad

bychom tu mohli předpokládati pokus o samostatné zaplnění

mezery, která byla v předloze rkpu В stejně jako A.

Opětovně můžeme konstatovati, že В jest stručnější než A; v některých případech je zřejmé, že v A byl původní text českého

překladu rozveden nebo doplněn a věrněji se zachoval v B; tak

na př. 8. 6 je vynecháno že jich jest tak množstvie; 9. 18 za to

prošě, by mohl do očistce přijití; 19. 8 sedí na pravici и Boha otce všemohúcieho (přidáno v A nepochybně vlivem Creda, ale 30. 6 má tento přídavek i B). Daleko častěji vynechává však В ne

právem slova nebo slovní obraty, jejichž původnost je prokázána

latinským originálem, tak 8. 3 chybí neprávě; 9. 6 kněží a žcíkuov;

9. 7 a nábožné; 10. 5 převor s uobcí; 10. 16 pod jistú měrú jedenie; 11.7 jakožto na mrtvé tělo sluší; 11. 10 jest malá kaplička, a v té

kapličce; 13. 11 г svých stupňóv; 14. 5 po nížto on mušel jiti, jda tú cestu atd. Zejména výrazně se projevuje tato tendence, zkrá

titi text, v některých přímých řečích, kde rkpB podává namnoze

jen stručný obsah toho, co bylo v původním textu (někde by se

bylo možno domnívati, že písař nechtěl přepisovati urážlivé vý roky o Kristu, ale mnohdy jde tu i o partie zcela nezávadné,

takže nelze v jejich vypouštění nebo zkracování spatřovati jinou snahu než o úsporu práce resp. místa). Tak na př. v VIII. vidění

(Tichý 29. 10—30. 1) je řeč falešného biskupa podána takto:

Vítaj, pane Jiříku, do naší země. Slyším, že až dosovad následuješ téj bludnéj křestanskéj viery. Poslyš rady méj; Zapři toho Krista i viery jeho, a budeš velikým pánem zpravuje mé všecko bískupstvie. Podobné zkráceni i ve vid. VII, XXVIII a j. Tato okolnost ovšem ubírá rkpu В značně na ceně, takže celkově nutno uznati,

že věrněji se český překlad Jiříkova vidění zachoval v rkpe A, byť i namnoze porušeném a chybném.

Že si písař rkpu В při reprodukci své předlohy počínal dosti

volně, ukazuje názorně místo (fol. 24v, srv. Tichý 46), kde omy lem zapsal jednu větu dvakrát; na dvou řádcích nacházíme tu

neméně než tři odchylky:

widiel gest take bez pocztu du

ssy na zeleznych kolách mu czicze. a ta kola bez przestani diable toczichu

widiel gest take Girzik bez cziesla dussy na zeleznych ko lách muczicze. a ta kola bez

przestani diablowe toczic.hu,

v prvém případě jest totiž vynecháno Jiřík, místo čísla mame

počtu a diable místo ďáblové; třeba snad podotknouti, že druhý

opis je bližší rkpu A než prvý. Z ostatních rozdílů mezi oběma versemi pozoruhodné jsou

některé diference lexikální: 10. 17 nosidla: В páry; 11. 14 odložili: odvalili B; 31. 2 zemí: В vlastí·, 32. 5 přelstěn: В oklamán; 35. 15 kázal: В spůsobil; 30. 15 vyznávati: В potvrzovati;

Listy filologické LXV. 1938.




63. 7 nevýpravné: В nevýmluvné. Ačkoli snad většinou tu jde o innovace některého z obou písařů, není vyloučen ani dohad, к němuž vedou případy jako 36. 15 sukuov neb zubů (jen A), 25. 1 uvrhli anebo vtrhli (jen B), srv. i 30. 11 neučený a hhípý (jen A), 16. 2 přelštěnie, totižto z pravé viery svedenie (B podobně), že totiž v původní versi odpovídaly aspoň na některých místech

jednomu latinskému výrazu dva významově příbuzné výrazy

české, z nichž by byli pozdější opisovači většinou zachovali jen jeden, který považovali za vhodnější.

Jak jsme uvedli již výše, text rkpu В je charakterisován tím, že má velký počet jednoduchých praeterit. Kdežto v A se

vyskytuje jen několik dokladů — na patnácti místech, počítal-li jsem dobře —, mají v В tvary jednoduché naprostou převahu nad opsanými; zhruba lze říci, že poměr je 2:1 ve prospěch tvarů jednoduchých. Tvary složené jsou častější v přímých ře

cích a při vypočítávání. Rkp A má na odpovídajících místech většinou participia -Z-ová (s pomocným slovesem), několikráte

participia s-ová (9. 4 vzdav: vzdá B; 35. 2 potvrdiv: potvrdí B; 37. 9 uzřev: vzrzie B; 37. 11 pomodliv: pomodli B). Několikráte je zachován jednoduchý tvar v obou rkpech: 13. 12 vyjide: (jide B); pojide 29.2, 59.11; uteče 36.4, 40.4; poče 41.18, 65.7; vrže 19. 10; povede 52. 7; učini 63. 15; da 65. 13. Výjimečně má A jednoduchý tvar praeteritální proti jiným tvarům B: 31. 15

zjevi se: okázal se B; 36. 9 poče jiti: idaiB;42.12 pade: padne B; 42. 13 poče: počne B. .Jak naznačují tyto dva poslední příklady a ještě více tvar voldše 9 místo voldehu (v ukázce výše citované),

nebyly tyto tvary živé již ani pro písaře rkpu В, a jsme tedy oprávněni к předpokladu, že se v rkpe Β v této věci věrněji obráží původní stav textu než v rkpe Α.10 К témuž výkladu vedou ostatně i duály wzhledassta (A vzhlédali 49. 12), gidessia

(A šli 55. 5, 56. 9), vzrziessta (A uzřěl 55. 12). To znamená, že lze vznik našeho překladu kláš ti do doby starší, než bylo možno, dokud byl znám jedině text rkpu A. Tvary rkpu A, které vedly Gebauera к dohadu (LF 6, 43), že překlad vznikl v době starší — wiedie, zmisaly —, v rkpe В sice nenacházíme, ale jeho dohadu

se novým rukopisem dostává daleko významnějšího opodstat nění a potvrzení. Jak daleko zpět můžeme jiti, není ovšem jisto ani nyní, ale nepochybně jest správnému datování daleko blíže

Smetánka, jenž klade text do počátku XV. století, než Jakubec, zařazující jej až na sklonek století.

9 V Jiříkově vidění je to doklad jediný, ale v předcházejícím textu Bruncvíka vyskytuje se několikrát tvar singulární místo správného plurálu: zwierzata . . . gmiegisse; oczasowe dwa biesse; hlawy skakasse (třikrát); a to biesse Azmodeowe diabli; jednou naopak biechu gezdie (místo biesse).

10 Že písař rukopisu A. značně modernisoval jazyk svých předloh, je nejlépe viděti z jeho opisu Životů svatých otcův"; viz E. Smetánka, Věst ník KČSN. 1904, 18—21 (zejm. str. 20: „jednoduché tvary slovesné skoro veskrze zaměněny perfektem).




Tím by byl zhruba asi vystižen hlavní význam tohoto dru

hého opisu Jiříkova vidění: přispívá nejen к přesnějšímu stano vení původního textu, nýbrž umožňuje také posunouti vznik

povídky dále do minulosti. Podati podrobnější charakteristiku

rukopisu a jeho zvláštností11 bude úkolem příštího vydavatele našeho textu, od něhož lze také očekávati podrobné vyložení vztahu našeho překladu к latinskému originálu. Autor staro

českého zpracování svou předlohu značně zkracoval, vypouštěje

zejména rozsáhlé exkursy a úvahy, jimiž se původce latinského

Vidění pokoušel zpestřiti a přerušiti únavné a stále se opakující

popisy muk očistcových. Nutno ovšem počítati i s možností, že

mu předlohou nebyl úplný text, nýbrž některá zkrácená verse, o jakých se zmiňuje Hammerich v úvodu své edice. Některé

vlastnosti této předlohy lze zjistiti již nyní pomocí variant, Hammerichem zaznamenaných (na př. čtení locus místo lacus

ve vidění XI.; chybný výčet čtyř věcí, které viděl Jiřík v očistci, vid. XVIII., lze vysvětliti užitím verse, ve které podobně jako v rkpech vatikánském a kremsmůnsterském chyběly číslovky tercio a quarto), ale rukopisu, odpovídajícího ve všech jednotli vostech českému textu, dosud neznáme; tu bude nutno i po Hammerichově vydání jiti přímo к rukopisům, jako je na př. admontský nebo pražský kapitulní Ν 41.

Pokud jde o texty latinské, není bez zájmu zjištění Hamme richovo, že nejstarší z dochovaných rukopisů jest rkp českého

původu (pražský kapitulní Η 23). Byla to bezpochyby právě tato okolnost, jež vedla Hammericha к slovům: (str. 7): „Das Werk ist in ursprůnglicher Gestalt sicher kurz nach 1353 in der

Nahé von Avignon geschrieben. Es ist aber nicht unmóglich, dass die uns jetzt vorliegende Fassung um ein paar Jahrzehnte

spater, vielleicht in Bohmen oder dessen Náhe, entstanden sein

konnte." Při čilých stycích Karlových Čech s Avignonem není

tato možnost tak nepravděpodobná, jak by se zdálo na první

pohled; nebyl by to jediný a prvý doklad, že latinské dílo nabylo většího rozšíření v Evropě teprve tehdy, když se dostalo do

Prahy — stačí tu připomenouti Dolopatha.

11 Připomněl bych jen téměř výhradně užívání tvaru hnedky místo

ihned.·, zuostati místo ostati; pokud jde o grafiku, píše nejen ie místo i, nýbrž i uo místo o (Buoha a pod.)·

Karel Paul:

Tři novosadští přátelé Šafaříkovi.

Dějiny pravoslavného srbského gymnasia v Novém Sadě

jsou úzce spojeny se jmény tří zasloužilých pracovníků na poli srbské vědy a literatury: Milana Vidakoviče, Jiřího Magaraševice

23*



zapomenutý rukopis jiříkova vidění

Documents