doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D.Ing. Richard Neuwirth, Ph.D.Ing. Robin Jirásko, Ph.D. a kol. Praha 2018

autor:

VYSOKÁ ŠKOLA TÌLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU PALESTRA, SPOL. S R.O.

VŠTVS Palestra s.r.o.Pilská 9

198 00 Praha 9t: +420 281 932 013f: +420 281 930 154

www.palestra.cz

ANALÝZA POSTOJŮ POPULACEV RŮZNÝCH VĚKOVÝCH SKUPINÁCH K VYBRANÝM SLOŽKÁM ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU - s přihlédnutím k hlubší analýze postojů ve skupině seniorů 70+

Výzkumný ročníkový projekt magisterského studia prezenční i kombinované formy

Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o.

ANALÝZA POSTOJŮ POPULACE V RŮZNÝCH VĚKOVÝCH SKUPINÁCH K VYBRANÝM SLOŽKÁM ZDRAVÉHOŽIVOTNÍHO STYLU - s přihlédnutím k hlubší analýze postojů ve skupině

seniorů 70+

Markéta Švamberk Šauerová Richard Neuwirth

Robin Jirásko a kolektiv

PRAHA 2018

Výzkumný ročníkový projekt magisterského studia prezenční i kombinované formy P/VSP/151/N

Autoři: doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D. Ing. Richard Neuwirth, Ph.D. Ing. Robin Jirásko, Ph.D. a kolektiv

Recenzenti: Prof. PaedDr. Gabriel Švejda, Ph.D. doc. RNDr. Pavel Bláha, CSc. doc. PaedDr. Elena Bendíková, Ph.D.

Technická redaktorka: Alena Malcová

2. upravené rozšířené vydání

© Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o.

Schváleno redakční radou VŠTVS PALESTRA v roce 2017.

ISBN 978-80-87723-42-5 (PDF)

3

OBSAH Předmluva 5 1 Zdraví a zdravý životní styl 7

1.1 Složky zdravého životního stylu 11 1.2 Výživa a její význam 12 1.3 Práce a odpočinek 15 1.4 Spánek 15 1.5 Pohybová aktivita 16 1.6 Rizikové faktory a salutory ovlivňující zdravý životní styl 23

2 Stres a jeho vliv na zdraví 26 3 Postoje 31

3.1 Složky postojů 33 3.2 Funkce postojů 34 3.3 Postoj ke zdraví a zdravému životnímu stylu 35 3.4 Utváření pozitivního postoje k pohybu a ke zdravému stravování 36

4 Výzkumná část 37 4.1 Metodika průzkumu 37 4.2 Stanovený problém výzkumného šetření 37 4.3 Cíle 37 4.4 Hlavní postupy šetření 38 4.5 Otázky 39 4.6 Design výzkumného šetření – plán, výzkumný soubor,

organizace a metody výzkumu 39 4.6.1 Výzkumný soubor 40

4.7 Popis metody sběru dat 40 4.7.1 Popis metod vyhodnocení získaných dat 40

5 Výsledky šetření 42 5.1 Výsledky dílčího šetření 53

5.1.1 Hodnocení závislosti mezi otázkou č. 10 a č. 11 54

4

5.1.2 Vyhodnocení otázky: „Jaký postoj podle seniorů zaujímají lidé k jednotlivým složkám zdravého životního stylu?“ 57

5.1.3 Vyhodnocení otázky: „Které složky zdravého životního stylu podle seniorů dodržují lidé nejčastěji?“ 58

5.1.4 Vyhodnocení otázky: „Které složky zdravého životního stylu podle seniorů dodržují lidé nejméně?“ 59

6 Souhrn a hodnocení 61 6.1 Zhodnocení výzkumných otázek 66

7 Diskuse 68 8 Závěr 71 9 Shrnutí 72 10 Summary 73 11 Literární zdroje 74 12 Přílohy 80 13 Věcný rejstřík 87 14 Jmenný rejstříK 89 15 Autorský kolektiv 90

5

PŘEDMLUVA Mnoho lidí si pod pojmem „Zdravý životní styl“ představuje zejména

dietu a pohybovou aktivitu. Dietu ve smyslu skoro nejedení a pohybovou aktivitu jako několikahodinovou dřinu někde ve fitcentrech. Pravda je, že zdravý životní styl obsahuje mnoho podmětů, které se snaží vést ke zdraví lidí, ale není to žádné utrpení či týrání. Člověk by si měl uvědomit, že zdraví má jen jedno a je úplně jedno kolik má peněz, jelikož za peníze si zdraví člověk nekoupí. Na dodržování zdravého životního stylu mají primárně vliv naše postoje, zařazení té či oné hodnoty do celého hodnotového systému, který pak jako komplex ovlivňuje kvalitu našeho životního stylu. Postoje k podpoře našeho zdraví se v průběhu života vyvíjejí a mění a je zajímavé sledovat, ke kterým složkám zdravého životního stylu zaujímají lidé různého věku nejčastěji pozitivní postoj a ke kterým přistupují spíše neutrálně, nebo jejich význam příliš neuvažují (případně chápou jejich význam, ale nechovají se dle teoretických vědomostí – co je zdravé a co není).

V teoretických kapitolách této práce se budeme snažit co nejvíce přiblížit co to zdravý životní styl je, jaké má složky a jaké komponenty mohou působit jako salutory (tedy faktory podporující zdraví) a které jako rizikové faktory (faktory vedoucí spíše k poškození zdraví).

V praktické části je představen ročníkový výzkumný projekt studentů prvního ročníku magisterského studia, kteří tvořili pod vedením Markéty Švamberk Šauerové celý výzkumný tým.

Cílem výzkumného projektu je zjistit, jaké složky zdravého životního stylu podle respondentů lidé dodržují nejčastěji a jaké nejméně – resp. jaký postoj k jednotlivým složkám mají. Při šetření vycházíme z obecného třísložkového modelu zdraví.

Organizace výzkumného projektu je ojedinělá, snahou autorky projektu (M. Švamberk Šauerové) bylo se studenty na počátku studia vyzkoušet výzkumný projekt v jeho reálné podobě se všemi rolemi, které se ve výzkumných týmech objevují, s ohledem na počty zapsaných studentů tedy bylo náročné zkoordinovat činnost tak vysokého počtu studentů. Díky disciplinovanosti všech členů týmů se projekt podařilo realizovat jen s drobným časovým posunem.

Na počátku zimního semestru byly precizně rozdělené jednotlivé role v týmu – většina studentů se ujala získávání dat v terénu za pomoci předem připravené Likertovy škály. Na přípravě koncepce projektu, cíle, metodologie, finální podoby škály se významně podílel Richard Neuwirth, který následně pomáhal i se statistickým zpracováním získaných dat.

6

S pomocí studentů, byly nasbírány údaje celkem od 1350 respondentů. Další studenti se ujali zpracování dat do komplexních tabulek MS

Excel s nastavenými filtry (zajištěno R. Neuwirthem) do grafů a vytvoření přehledových tabulek, jiní měli za úkol provést podrobnou literární rešerši, další grafickou úpravu textů a grafů dohromady a zajištění správné formální úpravy celého finálního textu.

Důležitou rolí byl i překlad zkrácené verze výzkumné studie pro odborný časopis Acta Salus Vitae (na něm se kromě studentů vzhledem k rozsahu výstupu podílela i Monika Pavlíková) a prezentace na 5. Studentské konferenci. Tato část týmové práce však stojí mimo předkládanou publikaci.

Po dvou letech od 1. vydání dochází k rozšíření původní verze, obohacená je teoretická část o hlubší teoretické analýzy textů v oblasti zdravého životního stylu a rozšířená je rovněž i praktická část, k obecné analýze postojů populace jednotlivých věkových obdobích ke zdravému životnímu stylu je připojena hlubší analýza postojů seniorů k dodržování zdravého životního stylu.

Věříme, že rozšířená verze původního studentského projektu P/VSP/151/N zaujme nejen svými zajímavými výsledky, ale bude i inspirací pro kolegy, jak lze pracovat na týmových projektech a podpoří tak výzkumnou činnost studentů. Stejně tak doufáme, že i pro studenty ve stávajícím týmu přinesla týmová spolupráce řadu podnětů pro jejich vlastní zpracování diplomových prací, poučení o rizikových momentech výzkumné práce, informací týkajících se nutnosti precizně jednotlivé fáze plánovat a dbát na dodržování termínů jednotlivých fází.

V odborné rovině přináší publikace velmi zajímavé výsledky, jejich respektování v práci wellness specialistů považujeme za zásadní a získaná data a výstupy tak přispějí i k přesnější přípravě studentů pro budoucí edukační práci s klienty1 a způsoby jejich motivace ke změně životního stylu.

1 ŠAUEROVÁ, M. Edukace klientů ve wellness. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.). Wellness

a bio-psycho-sociální kontext. Recenzovaný sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference VŠTVS Palestra. Praha, 2012. S. 95 – 103. ISBN 978-80-904815-6-5.

7

1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Na zdraví není možné pohlížet jen po stránce tělesné. Zatímco dříve

byla definice zdraví velice jednoduchá a zdraví definovala, jen jako nepřítomnost nemoci, dnešní pohled je mnohem komplexnější, složitější, rozpracovanější. Většina odborníků se shoduje v tom, že zdraví znamená biopsychosociální pohodu. Někteří se ztotožňují s tím, že zdraví je cíl nebo také cesta k uskutečnění svých cílů. Zdraví je čistě subjektivní záležitost a vždy záleží na tom, zde se člověk sám cítí zdráv.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav fyzické, psychické a sociální pohody, a nejen nepřítomnost choroby či vady.

Velmi strukturovaně uvádí hlavní bod, které se v definicích zdraví prolínají, J. Křivohlavý2:

zdraví je podstatné pro realizaci vlastních cílů; zdraví je možno chápat jako dynamický jev, který se

pohybuje oběma směry po ose, od zdraví k nemoci a od nemoci ke zdraví;

zdraví je žádoucí a mimořádně vysoká životní hodnota; zdraví má kromě tělesné, také psychickou, sociální

a duchovní dimenzi; mezi zdravím a kvalitou života je úzký vztah; jedinec je zodpovědný za svůj zdravotní stav; zdraví je podmíněno komunitním, ekologickým i politickým

prostředím. Na základě těchto bodů stanovil vlastní definici zdraví: „Zdraví je celkový

(tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí“. Toto pojetí zdraví se stává východiskem pro studentský projekt, který se zaměřuje na hodnocení postojů ke zdravému životnímu stylu, tedy ke svému zdraví.

Zdraví může být také negativně definováno jako absence nemoci, funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami nebo pozitivně jako způsobilost a podoba vyrovnanosti. Zdraví je předpoklad dlouhotrvajícího přežití a také předpoklad plného, plodného a také kvalitního lidského života.

Od narození se začínají vytvářet základy pro zdravý život, velký vliv má rodinné prostředí, přátelské vztahy, pravidelná pohybová aktivita, dostatek pobytu na čerstvém vzduchu v přírodě a vyvážená strava. 2 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-

568-4.

8

Nejvýrazněji naše zdraví ovlivňuje náš způsob života, životní styl. Životní styl je základní determinantou zdraví, pro niž je charakteristické spojení dobrovolného chování a možné životní situace. Ačkoliv by se mohlo zdát, že dobrovolné chování je čistě individuální záležitostí, musíme brát zřetel i na rodinné zvyklosti, společenské tradice, ekonomické možnosti, sociální postavení. Záleží na věku, vzdělání, pohlaví, hodnotové orientaci a v neposlední řadě na znalostech o tom, co našemu zdraví prospívá a co škodí. Základy pro zdravý život se začínají utvářet od narození, velký vliv má rodinné prostředí, přátelské vztahy, pravidelná pohybová aktivita, dostatek pobytu na čerstvém vzduchu v přírodě a vyvážená strava.

Zdravý životní styl znamená dodržování určitých doporučených opatření, která upevňují zdraví ve všech jeho složkách. Zároveň vyhýbání se faktorům, které lidské zdraví poškozují. Chování jedince je ovlivněno rodinnými zvyklostmi a tradicemi společnosti, je limitováno ekonomickou situací společnosti a sociální pozicí člověka. Životní styl je základní determinantou zdraví. Proto je nutné, aby poskytování potřebných znalostí, vědomostí, stejně tak rozvíjení dovedností, návyků a vymezení postojů, bylo součástí výchovy a vedlo každého jedince k zodpovědnosti za své zdraví.3

Zdravý životní styl pak můžeme vyjádřit jako souhrn relativně

ustálených každodenních zvyklostí a vzorců chování člověka, které prokazatelně pozitivně ovlivňují jeho celkové zdraví. Způsob života se podílí na zdraví až z 60 %. Životní prostředí má podíl až 20 %. Zdravotní péče a dědičnost mají každá vliv 10 %. (viz tab. 1). 4

Tab. č. 1 Podíl jednotlivých složek na zdraví jedince (MZ ČR, 2004)

Genetika – dědičnost 10 % Životní prostředí 15-20 % Systém zdravotního péče 10 % Životní styl (způsob života) Asi ± 60 %

Životní styl je tedy klíčovou determinantou zdraví. Jedná se o faktor

preventabilní, který je možné ovlivnit výchovou a správně zacílenou prevencí v programech a projektech realizovatelných už od raného dětství ve škole.

3 ČELEDOVÁ, L a ČEVELA, R. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada,

2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 4 MZ ČR. Zdraví 21 – Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie

Praha: 2004. ISBN 80-85047-33-0.

9

Podle Kubátové je nutné rozlišovat životní styl jedince a životní styl skupiny. Životním stylem jednotlivce je možné rozumět ve značné míře konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si navzájem odpovídají, jsou ve vzájemném vztahu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, respektive určitou jednotící linii, tj. Jednotný styl, který jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele životního stylu. Životní styl skupiny pak představuje do určité míry vyabstrahované, typické společenské rysy životního způsobu, respektive jeho hlavních, určujících momentů, které jsou příznačné pro převážnou většinu členů nějaké skupiny (častěji jde o větší či menší skupiny, jejichž členové se navzájem všichni neznají, ale obecně vzato mají společné něco, co je důležité pro vyjádření životního způsobu. Například životní styl lékařů, profesionálních sportovců, vysokoškolských studentů atd.5

Podle Žaloudíkové6 tvoří životní styl systém opakujících se životních činností, vztahů a zvyklostí charakteristických pro určitého jedince, které se koncentrují do následujících složek:

pracovní styl; osobní, rodinný a partnerský život; podmínky a způsob bydlení; způsob výživy; regenerace tělesných a duševních sil; aktivity volného času.

Každý jedinec si aktivně vytváří svůj vlastní životní styl, který je řízen

vědomým dosahováním svých cílů a potřeb charakterizujících jeho osobnost. Je ovlivňován celou řadou faktorů, jako je např. věk a pohlaví člověka, místo, kde se utváří a žije, vzdělání, zaměstnání, schopnosti, zájmy, zdravotní a rodinný stav, materiální zabezpečení a životní zkušenosti. To vše se odráží v životě daného jedince, ve výběru přátel, v preferování určitých zálib, koníčků a aktivit.

Z výše uvedeného vyplývá, že zdravý životní styl je nutné chápat celostně, tzn. neoddělovat zdraví tělesné, psychické a sociální. Všechny složky se navzájem ovlivňují, a proto, je-li v nepořádku jedna z oblastí životního stylu, nemohou být v pořádku ani ostatní.

5 KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. 272 s.

ISBN 978-80-247-2456-0. 6 ŽALOUDÍKOVÁ, I. Podpora zdraví a zdravého životního stylu s důrazem na onkologickou

prevenci ve škole. Disertační práce, Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2009.

10

Životní styl je ovlivněn řadou negativních podnětů. Hluk, spěch, neklid, přemíra informací a pohybová nedostatečnost vedou k předčasným zdravotním obtížím, nemoci, nebo dokonce k předčasnému úmrtí. Každá změna, ať už ta, která přichází z vnějšího např. sociálního prostředí nebo ta vnitřní, kterou může být třeba náhlá bolest, má svoji psychosomatickou odezvu s určitým zdravotním dopadem v organismu. Nedojde-li, při takovémto ohrožení ke zpracování, např. uvolnění organismu pohybovou aktivitou, dochází k biologické reakci se všemi negativními důsledky pro srdečně cévní systém a další orgány. Při dlouhodobém, či opakovaném působení takovéto zátěže, dochází k hormonální reakci organismu. Tato reakce může mít negativní dopad na imunitní systém jedince, což může vést ke vzniku alergií a jiných tělesných obtíží.7

V souvislosti se zdravým životním stylem, je často zmiňována kvalita života. Kvalita života se dotýká pochopení lidské existence, smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů života jedince a pochopení sebe sama. Kvalita života zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka.

„Kvalita života je to, jak člověk vnímá své postavení v životě kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu k cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům“ .8

Lidské tělo je téměř dokonalý, ale nesmírně komplikovaný výtvor. I u lidského těla platí, čím složitější je systém, tím je větší pravděpodobnost porouchání. Dokládá to skutečnost, že jsou desítky až stovky miliónů lidí, kteří se necítí dobře. Důvody, proč tomu tak je, jsou někdy tak jednoduché, že se jim lidé zdráhají uvěřit. Ve skutečnosti jim zdravotní obtíže mohou zmírnit tak prosté věci jako je jídlo, prohloubené dýchání, pohyb, meditace, víra.9

V kontinuu jsou obsaženy principy ochrany a rozvoje zdraví. Uspořádáním do kruhu je naznačena spojitost, návaznost a opakovatelnost. Rovněž toto zobrazení naznačuje, že transformaci je možné nastartovat úpravou jakékoliv složky. To, zda si jedinec vybere např. uvolnění nebo výživu, záleží jen na jeho preferencích a specifikách. Toto schéma je výsledkem výzkumu, zadaného pro podporu zdraví učitelů. Je ale zřejmé, že ho lze aplikovat v široké škále profesí.10

7 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování,

intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8. 8 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají.

Praha: Grada, 2011. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3604-4. 9 MIKLÁNEK, Jan. Psychosomatická medicína pro každého, aneb, Jak se chtít skutečně

vyléčit. Zlín: Tigris, 2014. ISBN 978-80-7490-050-1. 10 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování,

intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8

11

Obr. 1 Kontinuum pozitivní Self transformace ve smyslu podpory a rozvoje zdraví

(www. wellnessgastronomie.eu, 2017, [online])

1.1 Složky zdravého životního stylu

Jedním z hlavních pilířů utvářejících zdravý životní styl je zdravá

životospráva, která dle Žaloudíkové11 zahrnuje: pravidelný denní režim, zdravý způsob výživy, dostatek pohybové aktivity, dodržování zásad osobní hygieny, ochranu před nakažlivými nemocemi, odpovědné osobní chování (sexuální, pracovní, partnerské, rodičovské), psychickou odolnost vůči škodlivým vlivům a závislostem (kouření, konzumace alkoholu, zneužívání drog), úsilí o psychickou pohodu, úsilí o pohodu v mezilidských vztazích, adekvátní přizpůsobovací techniky ve stresových situacích, opatření proti nehodám, ochranu životního prostředí, co nejmenší styk s nezdravými látkami.

Kotulán12 zastává podobný postoj k vymezení dané problematiky, jen jednotlivé složky zdravého životního stylu seřazuje odlišně:

zdraví a jeho význam; zdravá výživa; spánek; tělesný pohyb; ochrana před nákazami;

11 ŽALOUDÍKOVÁ, I. Podpora zdraví a zdravého životního stylu s důrazem na onkologickou

prevenci ve škole. Disertační práce, Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2009.

12 KOTULÁN, J. a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita. 2002. ISBN 8021021799.

12

ochrana před úrazy a otravami; péče o zdraví životního prostředí13.

Tento výčet ještě můžeme doplnit o takové položky, jako jsou např.: zaměstnání; volný čas; vzdělání.

1.2 Výživa a její význam

V dnešní době již nikdo nepochybuje o tom, že zdravá výživa se

velmi podílí na zdraví, ale spousta lidí stále neví co si má pod pojmem zdravá výživa představit. V současnosti je velmi důležité dbát na nutriční hodnoty, pokud bude v jídelníčku zařazených více přínosných potravin, tak na ty méně zdravé nezbude tolik prostoru. Důležité je, že výživa je zcela pod naší kontrolou, díky níž lze i spoustu nemocí oddálit. Člověk by se měl snažit neustále získávat nové informace z oblasti zdravé výživy v případě, že chce zdravě jíst.14

Zdravá (racionální) výživa znamená vyvážené a dostatečně kvalitní stravu. Tato racionální výživa má obsahovat přiměřené množství bílkovin, tuků, cukrů, minerálních látek, vitamínů, vody a vlákniny. Vhodná výživa posiluje obranyschopnost, zaručuje růst a vývoj organismu v dětství, obnova tkání, dodává tělu energii a je nezbytná pro látkovou přeměnu.15

Z. Brázdová udává sedm zásad správné výživy:

jíst pestrou stravu; strava bohatá na zeleninu, ovoce a obilniny; udržovat si zdravou tělesnou hmotnost; jíst stravu s nízkým obsahem tuků; používat cukr jen umírněně; používat sůl jen umírněně; v případě konzumace alkoholu, také jen umírněně.16

Jako základní výživová doporučení lze uvést:

13 Srov. CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. 1. vyd. Praha: Grada

Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2323-5. 14 KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, a.s. 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5. 15 MARÁDOVÁ, E. Výživa a příprava pokrmů. Praha: Fortuna. 1992. 128 s. ISBN 176-221-

92. 16 BRÁZDOVÁ, Z. Výživa člověka. Brno: MU. 1995. 110 s. ISBN 978-80-247-2978-7.

13

u jednotlivých skupin obyvatel upravit příjem energetické dávky v závislosti na pohybové aktivitě, tak aby byla nastolena rovnováha mezi příjmem a výdejem energie;

omezit příjem tuku tak, aby jejich podíl v energetickém příjmu nebyl vyšší než 30 % celkové energetické hodnoty;

zvýšit podíl rostlinných tuků, zejména olivového a řepkového oleje;

snížit příjem cholesterolu na maximálně 30 gramů za den; snížit spotřebu jednoduchých cukrů na 10 % celkové

energetické dávky a zvýšit podíl škrobů; snížit spotřebu kuchyňské soli na 5-7 gramů za den; zvýšit příjem vitaminu C na 100 miligramů denně; zvýšit podíl dalších ochranných látek jak minerálních, tak

i vitaminů a jiných výživových látek tak v takovém množství, aby byla dostatečně zajištěna antioxidační aktivita a další obrané procesy v organizmu.

Doporučení ke spotřebě potravin:

zvýšit spotřebu zeleniny, ovoce, ořechů, luštěnin. Příjem veškeré zeleniny by měl činit 600 gramů denně;

u obilných výrobků zvýšit příjem těch, které obsahují tmavou a celozrnnou mouku, snížit příjem těch, které obsahují mouku bílou;

výrazně zvýšit spotřebu mořských ryb a rybích výrobků. snížit spotřebu živočišných potravin s vysokým obsahem

tuku; snížit spotřebu vajec na 200 kusů ročně.

Doporučení pro přípravu pokrmů:

racionální příprava stravy – zamezit ztrátám vitamínů a jiných ochranných látek. Dávat přednost vaření a dušení, omezit smažení;

volit přiměřené množství tuku a podle technologického postupu i vhodný druh tuku;

zachovávat dostatečný podíl tepelně nezpracované zeleniny a ovoce;

rozšířit nabídku zeleninových a luštěninových pokrmů.

Doporučení pro stravovací režim: dodržovat pět denních dávek s přestávkami mezi jídly tři

hodiny;

14

dodržovat pitný režim s denním příjmem 1,5 – 2 litry nápojů, v případě tělesné námahy nebo vyšší teploty příjem tekutin přiměřeně navýšit;

alkoholické nápoje konzumovat umírněně. Denní příjem by neměl překročit 200 mililitrů vína nebo půl litru piva nebo 50 mililitrů lihoviny;

správné postoje k jídlu a stravovací návyky pěstovat již v dětství.17

Většina populace si uvědomuje, které potraviny našemu tělu

prospívají, a které naopak škodí. Touha po dokonalém těle, ale často vede k podlehnutí různých dietních doporučení. Efekt takovýchto doporučení bývá krátkodobý, většina těchto diet je pro organismus škodlivá. Zdraví je až na druhém místě. Racionální výživa tvoří spolu s pohybovou aktivitou základní kameny zdravého životního stylu.

Důležitá je rovněž energetická rovnováha mezi příjmem a výdejem potravy, správná skladba potravy. Jednotlivé složky stravy zajišťují správnou funkci tělesných dějů:

tuky – jsou základní stavební složkou buněk organismu a zdrojem energie;

bílkoviny – jsou součástí výstavby nových buněk, regenerují poškozené buňky, nahrazují odumírající buňky;

sacharidy – jsou zdrojem energie a nezbytnou složkou buněčného metabolismu;

vláknina – má velký význam pro správnou funkci trávicího ústrojí;

vitamíny – přispívají k dobré funkci tělesných buněk i orgánů; minerály – zvyšují správnou funkci svalů, kostí a orgánů; voda – nezbytná pro zachování života.18

Poměr živin v celkové denní dávce by měl být v tomto poměru: bílkoviny 15-20 %; tuky 25-30 %; cukry 50-55 %.19

17 MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-

247-2715-8. 18 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-

7367-568-4. 19 ČELEDOVÁ, L. ČEVELA, R. Výchova ke zdraví. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. 128

s. ISBN 978-247-3213-8

15

Kvalitní, vyvážená strava, konzumovaná ve správném množství spolu s pohybovou aktivitou pomáhá udržet optimální tělesnou hmotnost, oddaluje nástup mnoha onemocnění, zpomaluje probíhající onemocnění a zmírňuje jejich příznaky. 1.3 Práce a odpočinek

Čas většinou dělíme na čas věnovaný práci a zbylý čas, který tzv.

nazýváme volný čas. Tento volný čas se značně podílí na regeneraci, zejména aktivní odpočinek. Aktivity, které děláme ve volném čase, by měly být velmi odlišné svou povahou od pracovní činnosti. Při odpočinku by se mělo přihlížet ke svým potřebám a měl by být kvalitní. Tzv. time management se používá v souvislosti s režimem práce a odpočinku. Každý by si měl vybrat priority dle důležitosti a naléhavosti. 20

Jako důležitou součást práce a odpočinku také musíme uvažovat vzdělání. Nemůžeme přehlédnout velkou provázanost vzdělání s životní úrovní lidí s vyšším vzděláním, ale rovněž i s vyšší mírou stresu, který se v životě těchto lidí vyskytuje. Lidé s určitým typem životního stylu působí jako model pro mladší generaci. Jedná se o ukázkový vzorec chování, založený na vzdělání, získaných zkušenostech. Větší množství informací, které mají vzdělaní lidé k dispozici, jim pomáhá lépe pochopit význam zdravého stravování (mimo jiné mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi je méně obézních než v populaci se základním a středním vzděláním, mívají vyšší příjmy, to jim častěji umožňuje volit pestřejší volnočasové aktivity apod.). Je rozhodující si umět vybírat, které možnosti jsou pro náš život vhodné. Tyto možnosti se zvažují i směrem k potencionálním potomkům. 1.4 Spánek

Již od pradávna je spánek považován za nejdůležitější a rozhodující.,

který je nutnou a neoddělitelnou součástí života každého člověka. Pro člověka spánek znamená čas klidu, odpočinku a získání energie do dalšího dne. Borzová ve své knize uvádí: „spánek má svou stavbu, strukturu, v níž se střídají fáze REM a NREM. Spánek NREM má čtyři stádia a každá z těchto etap má vlastní funkci. Existují vědecké důkazy, že ve spánku se uchovává energie. Základní metabolismus se sníží o 5-25 %, klesne spotřeba kyslíku, srdeční aktivita a tepová frekvence, nižší je tělesná teplota i hladina cukru v krvi. K nejnižšímu metabolickému obratu dochází v hlubokém spánku (třetí a čtvrté stádium MREM-fáze). U lidí s vyšší 20 ČELEDOVÁ, L. ČEVELA, R. Výchova ke zdraví. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. 128

s. ISBN 978-247-3213-8

16

tělesnou aktivitou během dne se energetický pokles v hlubokém spánku projeví výrazněji, což znamená, že se zmnoží spánek, který dokáže v těle uchovat zbytek energie. Hluboký spánek obecně pomáhá regenerovat celé tělo v období nemocí, hladovění nebo růstu.“ 21

Spánek je důležitý nejen pro fyzickou, ale i psychickou kondici. REM spánek posiluje i paměť, udává se, že člověk, který se učí před spaním, si toho po probuzení více vybaví a déle si je udrží v paměti, než člověk co se učí ráno. Všeobecně platí, že průměrná doba spánku činí 8 hodin, ale je to zcela individuální. Věkem, vnitřními i vnějšími změnami se potřeba spánku mění. S přibývajícím věkem se spánek stává kratší a lehčí. Subjektivně pociťovaná nespavost je způsobena nedostatkem hlubokého spánku a častým probouzením.

Se zdravým spánkem také souvisí spánková hygiena. Jedná se o soubor doporučení, která by se měla dodržovat zejména při problémech s nedostatečným či nekvalitním spánkem:

pravidelně ke spánku uléhat a pravidelně vstávat; nespat během dne; jít do postele přiměřeně fyzicky i psychicky unavený; před spaním se nepřejídat; během dne mít přiměřenou pohybovou aktivitu, ale ne před

spánkem; před spaním nepít kofeinové nápoje či alkohol; před spaním si vyvětrat místnost; nezatěžovat usínání negativními myšlenkami; před spaním nebo v průběhu noci nekouřit.22

1.5 Pohybová aktivita

Pohyb je každodenní součástí našeho života. Většina aktivit, které

během dne vykonáme, jsou spojené s alespoň minimálním pohybem. Ať už jsou to ty, které jsou spojené s chodem domácnosti, pracovní, sebe pečující, a jiné. Tyto běžné, zpravidla nenáročné pohybové aktivity jsou tedy nutnou součástí našeho života, ale na naše zdraví nemají velký vliv. Pozitivní vliv na tělesné i duševní zdraví má pohybová aktivita, která je vykonávaná pravidelně, se správnou intenzitou a zátěží, a respektuje individuální potřeby jedince. Doposud nebyl, a to především s ohledem na časovou náročnost, uskutečněn žádný ucelený výzkum, který by prokazoval souvislost mezi

21 BORZOVÁ, C. a kol. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha: Grada Publishing a.s.

2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2978-7. 22 BORZOVÁ, C. a kol. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha: Grada Publishing a.s.

2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2978-7.

17

pravidelnou pohybovou aktivitou dětí a zdravotním stavem v dospělosti. Je ale nesporné, že zdravotním benefitem je především návyk, který pravidelnou pohybovou aktivitou získáme. Tento návyk je předpokladem, že se pohybová aktivita stane součástí našeho života, povede k získání a udržení dobré fyzické kondice i v pozdějším věku. Zároveň nám takováto aktivita poskytuje i určitý druh relaxace a stává se prostředkem, jak příjemně trávit volný čas.

Tělesná aktivita je jedním ze stěžejních projevů existence života. Pohybový aparát je celek složený ze tří podsystémů. Nosného, výkonného a řídícího. Vytrvalost, svalová síla, pohyblivost kloubů a koordinace pohybů jsou složkami tělesné zdatnosti. Rovnoměrný rozvoj všech těchto složek má pozitivní vliv na zdraví a výkonnost. Nedostatek pohybu vede u všech jedinců k rozporu mezi vrozenými předpoklady k pohybu a skutečným pohybovým režimem. Sedavý způsob života omezuje svalovou činnost, a tím snižuje úroveň přizpůsobení se tělesné zátěži.23

Pohyb je životně důležitý, je nástrojem života a jednou ze základních podmínek kvality života. Přiměřený pohyb je předpokladem tělesné kondice, která je určující pro zdraví a možnosti životní spokojenosti člověka. Záleží na rozvaze, emočních, sociálních vazbách a zvyklostech, zda a jakou pohybovou aktivitu si vybere, překoná svou pohodlnost a zařadí ji do svého života.24

Pohyb nejen ovlivňuje fyzickou stránku jedince, ale také působí na řadu psychických projevů. Pomáhá posilovat psychickou kondici, mírnit projevy spojené s úzkostí, depresí, stresu.25

Pohybová terapie je u duševních obtíží, řazena na úroveň psychoterapie. Cvičení je účinnější než relaxace. U jedinců, kteří potřebují lékařskou nebo psychologickou péči, dochází vlivem pohybové aktivity k největším zlepšením. Pohybová aktivita nejvýrazněji působí na osoby se špatnou úrovní tělesné zdatnosti a s vysokou mírou úzkosti.26

Zlepšuje mentální funkce, ovlivňuje sebevnímání, úzkost, depresi, vnímání a zpracování stresu. Je-li prováděna pravidelně a dlouhodobě, oddaluje nebo předchází kardiovaskulárním onemocněním. Zmírňuje

23 ČELEDOVÁ, L. a ČEVELA, R. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha:

Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8 24 HOŠEK, V. Pohyb a kvalita života. In: KREJČÍ, M., HOŠEK, V. a kol. Wellness. 1.

vydání. Praha: Grada; Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2016. 304 stran. ISBN 978-80-271-0010-1.

25 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-568-4.

26 TOD, David, Joanne THATCHER a Rachel RAHMAN. Psychologie sportu. Praha: Grada, 2012. Z pohledu psychologie. ISBN 978-80-247-3923-6.

18

napětí, odpoutává pozornost od příčin, které toto napětí zapříčiňují, uvolňuje emoce.27

Pravidelná pohybová aktivita zvyšuje plasticitu a pevnost kloubních vazů, úponových šlach, kloubní pohyblivost, svalovou sílu, vytrvalost, klidové svalové napětí. Snižuje duševní napětí, zvyšuje sebedůvěru, zvládání problémů. Pohybově aktivní lidé jsou tvořivější ve všech druzích činnosti, lépe zvládají a vyrovnávají se s problémy.28

„Pohybová aktivnost – nakumulovaný souhrn bazálních zdraví podporujících, sportovních a jiných pohybových aktivit v určité časové jednotce, vykonaných v jednom intervalu nebo nashromážděných v několika oddělených intervalech“.29

Pohybová aktivnost zahrnuje mnoho pohybových aktivit: chůze, kondiční běh, aerobic, hrabání listí, hra s dětmi. Pohybovou aktivnost ovlivňuje několik faktorů:

sebevědomí; přesvědčení o benefitu pohybové aktivnosti; podpora ze strany rodiny a přátel; radost; snaha něco dosáhnout.30

Světová zdravotnická organizace WHO označila za stěžejní a přijala

za svou preskripci pohybového režimu, kterou stanovila pro jednotlivé věkové kategorie. Bylo prokázáno, že akceptace těchto doporučení má pozitivní vliv na psychické i duševní zdraví.

Mladí lidé (5-18 let)

60 minut denně střední nebo náročné intenzity. Dospělí (18-65 let)

30 minut střední intenzity 5 dní v týdnu, nebo; 20 minut náročné intenzity 3 dny v týdnu, nebo;

27 HÁTLOVÁ, Běla. Kinezioterapie: pohybová cvičení v léčbě psychických poruch.

2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0719-0. 28 BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie pohybové zátěže: učební texty pro studenty

tělovýchovných oborů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2013. ISBN 978-80-87647-06-6.

29 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.

30 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.

19

ekvivalentní kombinace střední a náročné intenzity a 8-10 posilovacích cviků (opakovaných 8x – 10x) nejméně 2 dny v týdnu.

Starší lidé (65 a více)

stejná doporučení jako pro dospělé s vhodnou intenzitou a druhem pohybové aktivity pro starší osoby;

cvičení zaměřená na udržení pružnosti; balanční cvičení (Bartůňková, 2013, str. 225).31

U lidí, kteří dodržovali doporučení a věnovali se pravidelné pohybové

aktivitě v potřebném rozsahu, bylo pozorováno značné snížení rizikových faktorů, oproti kategorii lidí, u kterých byla pohybová aktivnost zcela nedostatečná.32

Typ pohybové aktivity má odpovídat individuálním potřebám člověka, tzn. respektovat jeho potřeby, schopnosti, možnosti, preference. Musí být volena s ohledem na zdravotní stav jedince, věk, sportovní minulost. Přirozená, všem dostupná a stále více oblíbená je rychlá chůze nebo chůze s hůlkami.

Pravidelná pohybová aktivnost redukuje tělesnou hmotnost, zvyšuje sílu svalů, pevnost kostí, pohyblivost kloubů. U starších lidí snižuje riziko pádů, pomáhá zmírnit projevy úzkosti, stresu, deprese. Nejčastější zdravotní benefity pohybové aktivnosti:

zvýšení úrovně HDL; snížení vysokého krevního tlaku; spalování tuku; udržování příznivé hladiny krevního cukru; zvyšování kostní denzity; posilování imunitního systému; zlepšování nálady; snižování vzniku deprese; vylepšení tělesného zevnějšku; spolu s vyváženou stravou udržuje ideální tělesnou hmotnost; snižuje klidovou srdeční frekvenci; aktivuje energetické systémy;

31 BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie pohybové zátěže: učební texty pro studenty

tělovýchovných oborů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2013. ISBN 978-80-87647-06-6.

32 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.

20

zlepšuje metabolismus; zlepšuje usínání a spánek.33

U žen s nedostatečnou fyzickou aktivitou a vyšším BMI, byla zjištěna

vyšší hladina zánětlivých a lipidových markerů, které mají podíl na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Nejnižší hodnoty byly zaznamenány u žen s BMI 18,5 – 24,9 kg/m2 a fyzickou aktivitou prováděnou nejméně 30 minut denně.34

Stackeová zmiňuje významný preventivní i terapeutický vliv pohybové aktivity na oblast psychiky. U psychiatrických pacientů je působení vlivu pohybové aktivity efektivnější než u zdravých jedinců. Pohybová aktivita ovlivňuje vnímání vlastního těla, zprostředkovává nové prožitky, navozuje změnu psychického stavu, změnu hmotnosti a tím i vzhled těla. Tyto faktory vedou ke změně sebevnímání a sebehodnocení.35

Vliv pohybu na psychický stav: Anxiolytický vliv – úzkost způsobuje nerovnoměrné napětí ve

svalech. U některých svalových skupin dochází k nadměrnému zvýšení napětí, u jiných naopak ke snížení. Tento nerovnoměrný svalový tonus má za následek porušení dynamické rovnováhy mezi tonickými a fázickými svaly. Tato svalová nerovnováha vede ke vzniku nebo prohloubení svalové dysbalance, což může mít za následek další prohlubování úzkosti. Při silovém cvičení dochází k vysokému napětí ve svalech, po kterém nastává svalová relaxace. Relaxace je generalizovaná, je úměrná napětí, které ji předcházelo a zasahuje všechny svalové skupiny. Čím je vyšší svalové napětí při cvičení, o to hlubší je následné působení relaxace.

Antidepresivní vliv – na rozdíl od úzkosti, je pro depresivní stav typické, snížené svalové napětí. To je spojeno s mělkým dýcháním a zpomalením všech tělesných a psychických procesů. Aerobní cvičení způsobuje produkci endorfinů, které působí antidepresivně.

Abreaktivní vliv – projevem frustrace a stresu je agrese. Mechanismus abreaktivního vlivu je obdobný jako mechanismus

33 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování,

intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8. 34 MANDOVEC, Antonín. Kardiovaskulární onemocnění u žen. 1. vydání. Praha: Grada,

2008. ISBN 978-80-247-2807-0. 35 www.danielastackeova.webnode.cz, 2010, [online]).

21

vlivu anxiolytického. Kondiční silový trénink reguluje míru vyvolané agrese a zprostředkovává abreakci stresu.36

Křivohlavý ve své publikaci s odvoláním na studii Sonstroema

potvrzuje vztah cvičení a sebehodnocení. Pozitivní vliv pohybové aktivity nepůsobí přímo, ale oklikou přes zvyšování sebedůvěry, povědomím o pocitu vlastní hodnoty, zdraví, zlepšení celkového fyzického vzhledu, výkonnosti.37

Nejvýznamnějším ukazatelem pocitu psychické pohody je sebeúcta. Sebevnímání je klíčovým indikátorem schopnosti přizpůsobit se požadavkům života a základem emoční stability. Sebeúcta má nezastupitelnou roli pro sociální přizpůsobení, životní spokojenost, odolnost proti stresu.

Je pravděpodobné, že fyzicky aktivní lidé jsou zároveň ti, kteří si plně uvědomují kladný vliv zdravého životního stylu. Uvědomují si škodlivost kouření, více přemýšlejí nad tím, co jí, mají povědomí o zdravém sociálním prostředí.38

Existují studie, ve kterých se sleduje, jak cvičící a necvičící jedinci reagují na psychosociální stresor. Zjišťuje se psychologická a fyziologická odezva a doba potřebná k návratu na základní úroveň. Převládá tvrzení, že pohybová aktivita může vést k psychicky odolnějšímu osobnímu typu. To znamená, že jedinec dokáže lépe zpracovat stresující událost nebo ji přeměnit na méně stresující.

Aerobní pohybová aktivita stimuluje uvolňování endorfinů, které potlačují bolest. Lidé, kteří se pohybu věnují, šest a více hodin týdně jsou vůči bolesti odolnější než ti ostatní.39

Z výše uvedeného je zřejmé, že pravidelná pohybová aktivita se významnou měrou podílí na tělesném a duševním zdraví člověka. Je významným faktorem prevence zdravotních obtíží a předcházení nemoci. Může být vhodným doplňkem některých léčebných terapií. Měla by být nedílnou součástí života u všech věkových kategorií. Naopak nedostatek pohybu většinou vede k mnoha zdravotním komplikacím.

Nedostatek pohybu je jak u dospělé, tak i dětské populace zdrojem impulzivnosti, podrážděnosti, nesoustředěnosti, snižuje schopnost

36 STACKEOVÁ, Daniela. Fitness programy z pohledu kinantropologie. 3., dopl. a přeprac.

vyd. Praha: Galén, c2014. ISBN 978-80-7492-115-5. 37 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 252 s. ISBN 80-7178-774-4. 38 AYERS, Susan a Richard DE VISSER. Psychology for medicine. Los Angeles: Sage,

2011. ISBN 978-1-4129-4690-2. 39 BARNARD, Neal D. Jídlem proti bolesti: nové revoluční strategie pro maximální úlevu od

bolesti: jídelníčky a recepty podle Jennifer Raymond. Olomouc: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-888-8.

22

sebekontroly, zvyšuje psychosomatický neklid a agresivitu. Pohybová aktivita je také nejvýznamnějším faktorem, který je schopen do určité míry eliminovat vliv nesprávné výživy.40

Nedostatečná pohybová aktivita se podílí na negativních vlivech stravovacích návyků. Pravidelný pohyb má protektivní účinky před škodlivými vlivy výživy. Podíl vlivu výživy na vzniku zdravotních obtíží je v současnosti tak obrovský, protože je spojen s extrémním nedostatkem pohybové aktivnosti.41

Jak tedy je uvedeno výše, hraje pohybová aktivita v dnešní době velmi důležitou roli v životě každého člověka. Pohybová aktivita udržuje člověka v dobrém zdravotním stavu, zejména v dobré tělesné i psychické kondici. V případě, že je pravidelná pohybová aktivita zařazena do běžného života, je podle současných studií předpokladem primární i sekundární prevence. Jedná se o jeden ze základních determinantů životního stylu, který významně ovlivňuje zdraví člověka a také se velmi podílí na prevenci proti stresu.42

Důležité je si zvolit pohybovou aktivitu, která nám bude přinášet pozitivní prožitek, měla by odpovídat věku a dovednostem. Pohybová aktivita má velký vliv na psychiku člověka, snižuje deprese, úzkosti a i zvyšuje sebevědomí.43

Mezi vhodné pohybové aktivity patří zejména:

chůze – nepřirozenější pohyb, každý den by se jí člověk měl věnovat 30-40 minut, ale nepočítá se v práci;

nordic walking – oblíbená chůze s holemi; plavání – tato pohybová aktivita působí pozitivně na

pohybový aparát, srdce, cév i dýchací systém; cyklistika – druhým nejpřirozenějším pohybem, je dostupná

pro každou generaci; lyžování – při ní dochází k zapojení velkých svalových skupin

a vyžaduje rychlé reakce a koordinaci; tanec – pohyb, který je atraktivní a energeticky náročný,

společně s hudbou pozitivně působí na organismus a zlepšuje koordinaci a kladu důraz na dýchání;

40 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování,

intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8. 41 HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování,

intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8. 42 PLEVELOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství II. Paraha: Grada Publishing a.s. 2011. 224 s.

ISBN 978-80-247-3558-0. 43 ČELEDOVÁ, L. ČEVELA, R. Výchova ke zdraví. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. 128

s. ISBN 978-247-3213-8.

23

jóga – patří mezi nejstarší systémy, které zahrnují tělo, mysl i ducha. Jóga má příznivý vliv na kardiovaskulární systém, uvolňuje mysl. 44

1.6 Rizikové faktory a salutory ovlivňující zdravý životní styl

Zdravý životní styl ovlivňují faktory jak vnější povahy, tak povahy vnitřní.

Některé z nich působí negativně a podílejí se na vzniku řady civilizačních onemocnění, druhá skupina působení protektivně (jako tzv. salutory) a přispívají k udržení zdraví člověka v průběhu jeho životního cyklu.

Mezi negativní faktory lze jednoznačně zařadit:

konzumace průmyslově vyráběných potravin; příjem kaloricky bohatých potravin (zejména tučných

a slaných jídel); nadměrná konzumace jídla; zneužívání návykových látek (alkohol, kouření, lehké drogy,

nadměrné požívání kofeinových výrobků); nadměrný a trvalý stres; vysoké pracovní vytížení, velký tlak na výkon v řadě

soukromých společností; prokazatelný subjektivní pocit finančního nedostatku,

objektivní chudoba; nedostatek fyzického pohybu; negativní vlivy ovzduší (znečištění, hluk); neschopnost odpočívat, nedostatek kompetencí k relaxaci; negativní myšlení, nízké sebehodnocení, myšlenková rigidita.

Mezi salutory pak můžeme zařadit zejména faktory psychického rázu,

a to zejména pozitivní myšlení. Řadu rizikových faktorů změnit výrazným způsobem nemůžeme (např. kvalitu ovzduší, byť samozřejmě dílčím chováním můžeme přispět ke zmírnění celkového stavu). Kromě pozitivního myšlení uvažujeme takové dimenze zdraví, jako jsou techniky zvládání stresu a nadměrné zátěže, způsoby relaxace, preference pozitivního životního scénáře.45 Znalost těchto faktorů je 44 PASTUCHA, D. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada

Publishing a.s. 2011. 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2. 45Srov. STARÝ, K. Pedagogika ve škole. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-

511-0. Srov. ŠAUEROVÁ, M. Edukace klientů ve wellness. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.). Wellness a bio psycho-sociální kontext. Recenzovaný sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference VŠTVS Palestra. Praha: VŠTVS Palestra, 2012. S. 95 – 103. ISBN 978-80-904815-6-5.

24

důležitou součástí prevence nemocí a podpory zdraví. Kromě psychických faktorů pak mezi salutory řadíme také dostatek pohybové aktivity, pestrou, vyváženou stravu, dostatek odpočinku i adekvátní hygienické návyky.

Obr. 2 Příklady rizikových faktorů a salutorů životního stylu

(Švamberk Šauerová, 2018)

Mnohdy se mylně soudí, že lidem stačí poskytnout informace, a oni

už se sami dokážou správně rozhodovat a jednat v zájmu svého zdraví. Informovanost je nepochybně velmi důležitá. Bohužel většina lidí začne informace aktivně vyhledávat, až když se objeví zdravotní komplikace a změna životního stylu je nejúčinnějším lékem. Právě proto je tak důležité věnovat pozornost včasnému utváření pozitivních postojů ke zdraví a zdravému životnímu stylu, neboť čím později začne člověk tyto zásady dodržovat, tím menší efekt může pro své zdraví očekávat.

Většina onemocnění se projevuje až v dospělém věku, ale rizikové faktory, které způsobují jeho vývoj, postupně ovlivňují člověka od dětství. Zafixováním správného chování v raném období života je možné důsledky minimalizovat nebo se jim vyhnout zcela. Období mladšího školního věku je vnímavé k vytváření postojů a návyků k dodržování zdravého životního stylu. Právě proto by se měl program informování a prevence zaměřit také na tuto skupinu, a ne jen na období dospělosti. Proto je velmi důležité věnovat pozornost vývoji postojů ke zdravému životnímu stylu u jednotlivých věkových kohort, neboť nám takové výsledky poskytnou informace, využitelné pro projektování edukačních programů – tzn., na kterou cílovou skupinu je nejvhodnější zaměřit pozornost a jak edukační programy orientovat. Zároveň je nutné sledovat, zda dochází k přiměřenému (a v podstatě požadovanému) utváření postojů ke zdravému životnímu stylu již od útlého věku, neboť tato složka je velmi důležitou součástí dalšího dodržování zdravého životního stylu a zakomponování jednotlivých složek zdravého životního stylu do životního stylu vlastního.

25

Obr. 3 Příklady rizikových faktorů a salutorů životního stylu (zdroj vlastní)46

46

Inspirováno FIALA, J. Evaluace rizikových faktorů neinfekčních onemocnění pomocí komplexního vyšetření jako diagnostický a intervenční nástroj v primární prevenci. Habilitační práce, Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav preventivního lékařství, 2001.

26

2 STRES A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ

Stres znamená zátěž či napětí a v nejširším slova smyslu zahrnuje právě označení pro náročné životní situace. V roce 1950 H. Seley charakterizoval stres jako fyziologickou odpověď organismu, která se projevuje prostřednictvím obecného adaptačního syndromu. Organizmus člověka udržuje homeostázu (tj. stálost vnitřního prostředí), ale na změnu podmínek tělo reaguje regulační činností a adaptuje se. 47 Zjednodušeně můžeme stres popsat jako stav zatížení organismu, při kterém cítíme napětí v těle a různé emoce. Stres chrání náš organismus před nebezpečím tím, že nás přímo upozorní a přiměje naše tělo k pohotovosti (poplachová reakce), ve které ho udržuje, dokud nebezpečí nepomine.

Stres můžeme rozdělit na eustres (dobrý) a distres (špatný). K eustresu vedou události jako přemíra práce, která nás baví a naplňuje, dále např. sňatek, narození dítěte, výhra v loterii apod. Tyto události jsou spojeny s velkým nabuzením a prožíváme převážně pozitivní emoce (radost, štěstí). Naopak k distresu nás přivedou události, které nemáme plně pod kontrolou. Může se jednat o přetížení v práci, propuštění ze zaměstnání, konflikty s kolegy nebo s partnerem, rozvod, úmrtní blízkého apod. Poté prožíváme negativní emoce (strach, úzkost, zlost). Ani distres však nemůžeme považovat za celkově škodlivou věc.48 Nižší míra stresu může naopak zvyšovat odolnost jedince vůči zátěži. Za škodlivou považujeme až vysokou míru a chronicky opakující se stres, který vede k poškození organismu.49

Nedostatek stresu vede k syndromu znudění. Naopak dlouhodobý

a intenzivní stres může vést k syndromu vyhoření. Na stres reagují lidé individuálně, obecně lze však působení stresu

rozdělit do několika základních fází – viz obr. 4. Hlavní zdravotní nebezpečí stresu lze v současnosti spatřovat v tom,

že selhávají adaptační mechanismy, které člověku dříve napomáhaly k získání rovnováhy, k přežití.

47 ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres a "vyhoření" u profesionálů pracujících s lidmi. Liberec:

Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN 80-7372-105-8. 48 PEŠEK, Roman a Ján PRAŠKO. Syndrom vyhoření: jak se prací a pomáháním druhým

nezničit : pohledem kognitivně behaviorální terapie. V Praze: Pasparta, 2016. ISBN 978-80-88163-00-8.

49 ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres a "vyhoření" u profesionálů pracujících s lidmi. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN 80-7372-105-8.

27

Fáze reakcí na stres

Fáze subjektivního uvědomění a prožívání situace jako stresové

Poplachová fáze, fyziologická a psychická aktivace obranných reakcí organismu

Fáze zvládání

ustoupí-li stresor nebo dojde-li ke zvládnutí stresové situace

fáze zotavovací

neustoupí-li stresor, není-li stresová situace zvládnuta fáze vyčerpání

Obr. 4 Fáze reakcí na stres Zdroj: Švingalová, 2006

Dělení stresorů

Stresory dělíme na fyziologické (např. bolest, nemoc, úraz, nenaplnění základních životních potřeb, negativní vliv environmentálních podmínek, jako jsou hluk, toxiny apod.), psychické (podněty, které jedinec vnímá jako náročné, ohrožující – např. negativní emoce, strach z nenaplnění očekávání druhých, obava ze selhání, přetížení, úzkost, únava) a sociální (tlak společnosti, náročné životní události, jako jsou úmrtí v rodině, onemocnění člena rodiny, rozvod, pravidelné konfliktní situace v nejbližším okolí apod.).

Následně rozlišujeme i dva základní druhy stresu, a to akutní (např. podnět, který způsobí úlek, strach, zlost) a chronický (např. působení negativní atmosféry ve třídě). Zatímco akutní stres je většinou vyvolán jasně srozumitelným podnětem, chronický stres může být méně uchopitelný, nejasný, cítíme obavy a úzkost, ale neumíme přesně specifikovat příčinu. V řadě případů se na chronickém stresu podílí více faktorů, které mohou vyplývat i z celkové fyziologické a psychické nepohody, respektive z typu volby obranného mechanismu, který se na existenci chronického stresu může podílet.

Stresory můžeme také rozdělovat podle směru působení stresoru – vnější (přicházející z environmentálního prostředí) a vnitřní, které jsou dány osobnostními charakteristikami jedince.

Důležité je uvědomit si, že stres může v určitých situacích působit jako pozitivní zátěž (tzv. eustres), která, působí-li v přiměřené míře, stimuluje jedince k vyšším nebo lepším výkonům. Zátěž však nesmí působit dlouhodobě a vyčerpávat energetické zdroje organismu. Oproti pozitivní zátěži stojí nadměrná zátěž (tzv. distres), jenž působí škodlivě a vyvolává řadu negativních společenských jevů (jako např. syndrom vyhoření),

28

psychická onemocnění (deprese), psychosomatická onemocnění, či dokonce smrt.

Kromě vzájemného prolínání různých druhů stresových situací, kombinací vnitřních i vnějších vlivů, působení chronického stresu s akutním, nelze opomíjet ani tzv. denní nepříjemnosti, které jsou běžnou součástí každodenního života. Závažné je zejména jejich nahromadění, které může ztěžovat zvládání jiného, dlouhodobě působícího, stresového faktoru. Výsledky špatně zvládnutého působení těchto každodenních nepříjemností zná každý, zatímco při závažné životní události (např. při evakuaci po požáru) lidé často fungují téměř bezchybně, „emocionálně rozvážně“, „racionálně“, při drobnosti (např. rozbije se hrneček) dochází k silným emocionálním reakcím, projevům zoufalství a beznaděje, smutku. Nezúčastněným vnějším pozorovatelům pak takové reakce přijdou naprosto nepřiměřené a považují dotyčného za „blázna“. Přitom jde o poslední vliv, který je člověk ještě schopen přiměřeně zvládnout. V podobných situacích se vyskytují často i učitelé (ale také jejich žáci), vydrží odolávat dlouhodobě působícím podnětům a pak stačí špatný pozdrav jinak slušného dítěte a spustí se ona „nepřiměřená“ reakce.

Při hledání způsobů, jak omezit vliv stresu na jednání a prožívání jedince, je důležité si uvědomit, že stresogenní potenciál stresoru výrazně zvyšují čtyři faktory. Jsou jimi:

předvídatelnost působení stresoru, ovlivnitelnost/neovlivnitelnost, míra subjektivní náročnosti působení stresu, vnitřní konflikty.50

Je prokázané, že stresor, který lze předvídat, přestože nelze ovlivnit,

působí jako méně ohrožující faktor. Působit do určité míry lze také na subjektivně vnímanou míru náročnosti, a to posilováním osobnostní odolnosti, zvyšováním frustrační tolerance, používáním vhodných relaxačních technik, posilováním sebedůvěry v sebe sama (tzv. self-efficacy). Působit je možné i na existující vnitřní konflikty, a to různými formami terapie (psychoterapie), preferencí pozitivního scénáře života, použitím vybraných metod koučinku/autokoučinku. Dimenze stresu Emocionální dimenze

V této teorii vycházíme z psychosomatického pojetí zdraví, v němž se uvažuje, nakolik emocionální složka temperamentu člověka a jeho 50 Blíže ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.

29

individuální vlastnosti ovlivňují naše chování a intenzitu prožívání stresových situací. Do značné míry lze hovořit o zdravém či nezdravém životním stylu. V základním pojetí rozlišujeme typ A a B (autory typologie jsou R. H. Rosenman a M. Friedman, kteří pro diagnostiku daného typu vytvořili dotazník). K této základní typologii postupně přibyl také typ C, D51 a další - např. typ Iracionální, Nezdolný.

Podrobněji se s jednotlivými typy lze rovněž seznámit v publikaci Švamberk Šauerové – Techniky osobnostního rozvoje pro učitele.52 Intelektuální dimenze

Dobrá úroveň inteligence může znamenat určité výhody při zvládání stresu, a to zejména tím, že jedinec je schopen působení stresoru komplexně porozumět. 53 Významnou součástí zvládání stresu je i tvořivost, která napomáhá inovativnímu pojetí situace a řešení vzniklých náročných situací.

Na druhou stranu je nutné doplnit, že významně talentovaní jedinci se mohou setkávat s nepochopením svého nadání, čímž se paradoxně dostávají častěji do konfliktních situací než jedinci průměrní.54 Sociální dimenze

Sociální dimenze zdraví zahrnuje především množství a kvalitu sociálních interakcí (frekvenci). Bohaté kvalitní sociální interakce napomáhají redukci stresu, působí jako opora. Velmi důležité je, jak k sociálním vztahům jedinec přistupuje, jak vysoko v jeho hodnotovém systému sociální vztahy stojí a zda sociální interakce tvoří pro dotyčného cílovou hodnotovou kategorii či je na úrovni instrumentální. Rozdíl v pojetí těchto hodnot tkví v aktivním či pasivním přístupu k budování interakcí. Při cílovém pojetí dané hodnoty se jedinec snaží aktivně utvářet své vztahy s okolím, dbá o jejich kvalitu, sám sebe vnímá jako důležitou součást spokojenosti druhých, zamýšlí se nad tím, jak svým zapojením do interakcí prospívá ostatním. V instrumentálním pojetí dané hodnoty se zaměřuje na to, jak jemu samému daná skupina či interakce mohou prospět, co mu přináší. Podstatnou součástí sociálních vztahů je

51 PUGNEROVÁ, M., KVINTOVÁ, J. Přehled poruch psychického vývoje. Praha: Grada,

2016. ISBN 978-80-247-5452-9. 52 ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Techniky osobnostního rozvoje a duševní hygieny

učitele. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0470-3. 53 Blíže PUGNEROVÁ, M., KVINTOVÁ, J. Přehled poruch psychického vývoje. Praha:

Grada, 2016. ISBN 978-80-247-5452-9. 54 Srov. KURSCH, M. Tailor made talent management - talent management druhé

generace. Praha: Česká andragogická společnost, 2016. Česká a slovenská andragogika. ISBN 978-80-905460-5-9.

30

zejména možnost sdílení (včetně tělesného dotyku) a domestikace (místo, kam jedinec patří).

Na druhou stranu, sociální interakce jsou, zvláště v profesi pedagoga, velmi častým zdrojem zátěžových situací, stresory.55 Environmentální dimenze

Podobně jako předchozí dimenze i prostředí hraje rozhodující úlohu při vzniku a zvládání stresu. Na jedné straně v něm řada stresorů vzniká, na druhé straně prokazatelně působí také jako faktor tabilní (protektivní). Z rizikových faktorů lze jmenovat zejména kvalitu životního prostředí (ovzduší, hlučnost), zaměstnání (zde se propojuje s dimenzí sociální a kvalitou vztahů na pracovišti). Jako protektivní faktor působí především příroda a provozování outdoorových aktivit. 56 Pozitivní účinky outdoorového prostředí jsou prokázány mnoha výzkumnými studiemi.57 Spirituální dimenze

V neposlední řadě nelze opomíjet ani spirituální rovinu zdraví, ať už ji budeme pojímat jakkoliv. Pro účely tohoto textu je nejvýstižnější chápání spirituality jako víry v sama sebe i bez přesahu k religiozitě či transcendentním existenciálním dimenzím jako takovým.58

55 ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Techniky osobnostního rozvoje a duševní hygieny

učitele. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0470-3. 56 ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Techniky osobnostního rozvoje a duševní hygieny

učitele. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0470-3. 57 KUO, F. E., FABER, T., A. A potential natural treatment for attention-deficit/hyperactivity

disorder: evidence from a national study. S. 1580-1586. American journal of public healht. 2004. 94 (9). ISSN 1541-0048.

Např. NEUMAN, J., MYTTING, I. Friluftsliv – svobodný život na čerstvém vzduchu. Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2007, č. 8. S. 69-75. ISSN 1214-603X.

58 BLONNA, R. Coping with stress in a changing world. 3rd ed. Boston: McGraw-Hill, c2005. ISBN 0-07-288574-2.

31

3 POSTOJE Postoj lze chápat jako „individuální protějšek společenské hodnoty“

a hodnotu jako to, co je „objektem společensky důležitým“ – Jinak řečeno, postoj vyjadřuje vztah k nějaké hodnotě, způsob nějakého hodnocení; vyjadřují-li nějaký postoj k určitému objektu, jímž může být cokoli, tento objekt hodnotím. To je, dalo by se říci, klasické pojetí postoje jako vztahu člověka k hodnotám, které zpřesnil G. W. Allport59: „Postoj je mentální a nervový stav pohotovosti, organizovaný, zkušeností, vyvíjející direktivní nebo dynamický vliv na odpovědi individua vůči všem objektům a situacím, s nimiž je v relaci.“ Tato definice však vnesla do pojetí postoje jisté nedůslednosti, které spočívaly zejména v tom, že postoje byly směšovány s motivy. Ve skutečnosti však, jak prokázal již R. T. LaPierre60, mezi postojem a odpovídajícím jednáním může existovat rozpor, lidé nejednají vždy v souhlasu se svými postoji. 61 Nicméně, s respektem k těmto zjištěním, lze budování pozitivních postojů ke zdravému životnímu stylu chápat jako důležitý protektivní faktor, kterému bychom měli, s ohledem na celospolečenský důraz podpory zdraví, věnovat zvýšenou pozornost.

Velmi důležité je při edukaci společnosti (resp. jedince) uvažovat rozdíl mezi postoji a motivy. Podle Th. M. Newcomba62 zásadní rozdíl mezi postojem a motivem spočívá v tom, že postoj determinuje způsob jednání, kdežto motiv je příčinou jednání, vyjadřuje jeho psychologický smysl. Podle Newcomba nicméně „postoj je pohotovost k aktivaci motivu“ a postoj sám lze pak definovat takto: „Postojem individua vůči nějaké věci chápeme jeho predispozici vůči této věci jednat, vnímat, myslet a cítit.“

Nakonečný však upozorňuje, že postoje sice determinují způsob jednání, respektive jsou konzistentní se způsoby jednání, ale jen pokud to situace dovoluje. Stejný autor se staví kriticky i k otázkám měření postojů a klade otázku k diskusi, co vlastně měření postojů měří.

Vysvětlit vztah mezi postoji a chováním se pokusili I. Ajzen a M. Fishbein 63 , výsledky empirického výzkumu vyjádřili pomocí níže uvedeného schématu.

59 ALLPORT, G., W. Attitudes. In: Handbook of social psychology. Edited by C. Murchison,

798–844. Worcester, MA: Clark Univ. Press.. 1935. 60 LaPIERRE, R. T. Attitudes Versus Actions. In: Social Forces, 1934. 61 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. s. 239. Praha: Nakladatelství Academia, 2009.

ISBN 978-80-200-1679-9 62 NEWCOMB, Th., M. Social psychology, New York, 1950. 63 AJZEN, I., FISHBEIN, M. Uderstanding attitudes and predicting social behavior,

Englewood Cliffs/N. J., 1980.

32

Obr. 5 Schéma vztahu mezi postoji a chováním (zdroj vlastní, insp. Stahlberg a Frey, 1992)64

Tato teorie (zdůvodněné akce) vychází, jak naznačuje schéma,

z vnitřní interakce vlastní tendence subjektu k určitému chování a sociálního tlaku na toto chování nebo proti němu. Výsledkem je postoj k vlastnímu chování a význam předcházejícího srovnání, které má povahu rozhodování mezi vnitřním a vnějším tlakem. To pak vede k úmyslu chování provést, či nikoliv.65

Emocionální komponenta určuje sílu postoje, neboť mu propůjčuje subjektivní význam: extrémně pozitivní nebo negativní postoje jsou nejsilnější a souvisí s osobností jedince tak, že plní určitou integrační funkci. Emočně silně akceptované postoje, zejména předsudky, mohou být zcela iracionální a mohou být provázeny falešnými informacemi. Emotivní komponenta postoje tedy určuje jeho intenzitou a tato intenzita postoje může být vyjádřena pozicí v prostoru kontinua, od extrémně pozitivního před neutrální k extrémně nedativnímu postoji.66

64 STALHBERG, D., FREY, D., EINSTELLUNGEN I: Struktur, Messung und Funktion. In

Stroebe, W., Hewstone, M., Codol, J., P., Stephenson, G.,S. (Hrsg.). Sozialpsychologie: Eine Einführung, Berlin, 1990.

65 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. s. 244. Praha: Nakladatelství Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1679-9

66 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. s. 247. Praha: Nakladatelství Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1679-9

33

Obr. 6 Postojové kontinuum – osa (zdroj: vlastní, inspirováno Nakonečný, 2009)67

3.1 Složky postojů

Poznatky jedince o předmětu jsou ovlivněny jeho city a tendencemi chovat se určitým způsobem k danému předmětu. Změna v poznatcích o daném předmětu může naopak vyvolat změnu citů a tendenci chovat se určitým způsobem k dotyčnému předmětu. Z toho lze usuzovat, že postoj má tři složky a také tak na něj bylo zprvu nahlíženo. Dle Rosenberga a Howlanda68 jsou postoje predispozice odpovídat na určité třídy podnětů určitou třídou reakcí. Tyto třídy reakcí jsou:

a) afektivní - jaké pocity člověk chová k předmětu postoje, jak pozitivně či negativně jej hodnotí;

b) kognitivní - co si člověk objektivně myslí o předmětu postoje; c) behaviorální (konativní) - jak se člověk chová, nebo zamýšlí

chovat vůči předmětu postoje. Původní výkladový model byl třísložkový, a zahrnoval emoce resp.

city, poznatky čili kognici a připravenost určitým způsobem jednat, čili konativní, resp. behaviorální složku. Takto bylo na postoje dlouhou dobu nahlíženo. Tento model zformuloval v roce 1974 M. B. Smith společně se svými spolupracovníky. Poznávací složka postoje se skládá z názorů jedince na předmět postoje. Citová složka postoje se pojí s emocemi souvisejícími s předmětem postoje. Konativní složka postoje v sobě zahrnuje pohotovost chovat se v souladu s postojem. Třísložkový model je zobrazen na obrázku níže.

67 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. s. 247. Praha: Nakladatelství Academia, 2009.

ISBN 978-80-200-1679-9 68 ROSENBERG, M., J., HOWLAND, C., L., MCGUIRE, W., ALBESON, R., P., BREHM, J.,

W. : Attitude organization and change, New Haven, 1960.

34

Obr. 7 Třísložkový model působení postojů (zdroj: vlastní, inspirováno69

3.2 Funkce postojů

Postoje mají určitý individuální význam, nejsou to epifenomény, nýbrž zkušeností organizované vztahy k hodnotám.

a) Instrumentální, adjustační nebo utilitární funkce: Pozitivní

postoje si subjekt vytváří vůči objektům, které jsou asociovány s odměnami, jsou zdrojem aktuálních nebo očekávaných odměn, a negativní postoje pak vůči objektům asociovaným s tresty nebo očekáváním trestů - vyjadřuje tím určité zobecnění zkušeností-

b) Ego-defenzivní funkce: Postoje mohou chránit integritu osobnosti, například tím, že redukují úzkost nebo kompenzují negativní složky sebepojetí tak, že podceňují negativní vlastnosti, které si subjekt připisuje (třeba nedostatek odvahy nebo důvěry), chrání jedince pře uznáním nepříjemných pravd o jeho činech a vlastnostech.

c) Hodnotové expresivní funkce: Subjekt může nacházet uspokojení v tom, že vyjadřuje své postoje a zasazuje se za jejich realizaci, mže se demonstrativně hlásit k postoji, který vyjadřuje jeho sebehodnocení, případně mu umožňuje odreagovat určité afekty.

d) Kognitivní funkce: Každý člověk má tendenci k uspořádání poznatků o světě i o sobě samém, nacházet určitý řád, chápat smysl události a vztahů mezi nimi, strukturovat svou zkušenost, a tato tendence se projevuje i ve vytváření postojů, který spojují

69 ŠKOBRTAL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. s. 72. Ostrava: Ostravská

univerzita, 2012. ISBN 978-80-7464-199-2

35

poznávání a cítění v určitý systém hodnot - nejde tu ovšem jen o funkci čistě kognitivní, nýbrž také o subjektivní význam poznatků.70

3.3 Postoj ke zdraví a zdravému životnímu stylu

Jak již bylo řečeno v úvodní části, patří zdraví k nejvýznamnějším

hodnotám života každého člověka. V historii lidské kultury je zdraví vždy stavěno na přední místo v hierarchii hodnot. Zdraví by však nemělo představovat cíl života, ale jednu z podmínek smysluplného života. 71 Možná bychom mohli tento názor upravit, a to že by klidně mohlo být i hodnotou cílovou, zároveň však nezbytně i hodnotou instrumentální, jejímž prostřednictvím dosahujeme i dalších cílů a hodnot.

Většina z nás je spokojena se svým způsobem života, dokud se cítí dobře. Je to tak dokonce i tehdy, máme-li nezdravé návyky. 72 Toto zjištění by nás ale mělo vést na začátek úvah a hledat cesty, jak utvářet vhodné postoje k dodržování životního stylu ještě předtím, než se ohlásí první známky narušení balance zdraví, nemoc, nepohoda. Velmi důležitá jsou klíčová rozhodnutí o životním stylu, která člověk činí již v průběhu dospívání. Rozhoduje se o volbě pohybových aktivit, staví na cvičebních návycích, které je nutné budovat již od dětství, může lépe rozhodovat o vlastním jídelníčku, ale také i o užívání nebo neužívání drog, alkoholu a kouření, dodržování režimu spánku a zařazování relaxačních a dalších aktivit v k redukci stresu.73

Při utváření postoje ke zdravému životnímu stylu je nutné si uvědomit, jak je nutné danou oblast pojímat komplexně (tzn. uvažovat působení tzv. biodromálního kontextu 74), propojení roviny těla, mysli, duše, ducha je pro pochopení celé problematiky životního stylu zásadní. Změna životního stylu je dlouhodobá soustavná péče na sobě sama, která zahrnuje učení se řádu, bdělosti, vědomé pozornosti a žití v přítomném okamžiku.75 70 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. s. 248. Praha: Nakladatelství Academia, 2009.

ISBN 978-80-200-1679-9 71 ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. s. 14. 1.vyd. Praha:

Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 72 BLAHUŠOVÁ, E. Wellness: jak si udržet zdraví a pohodu. s. 4. Vyd. 1. Velké Bílovice:

TeMi CZ, 2009, 149 s. ISBN 978-80-87156-33-9. 73 BLAHUŠOVÁ, E. Wellness: jak si udržet zdraví a pohodu. s. 10. Vyd. 1. Velké Bílovice:

TeMi CZ, 2009, 149 s. ISBN 978-80-87156-33-9. 74 VETEŠKA, J. Proměna školního vzdělávání v biodromálním kontextu. Vyd. 1. Praha:

Dashöfer, 2011. ISBN 978-80-86897-39-4. 75 LOJKOVÁ, D. Získejte rovnováhu těla, mysli, duše a ducha. s. 16. Vyd. 1. Praha: Grada,

2012, 152 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-2268-9.

36

3.4 Utváření pozitivního postoje k pohybu a ke zdravému stravování V současné době kvalitu života nezhoršují infekční nemoci a hlad,

ale tzv. civilizační choroby - kardiovaskulární nemoci, nádorová onemocnění či metabolické nemoci (obezita, cukrovka), které jsou důsledkem životního stylu a sedavého způsobu života.

Nedostatek pohybových aktivit má negativní vliv na zdraví i celý organismus. Pohyb je důležitý pro metabolismus, spalování tuku, rozvoj svalstva, vyživování kostí, kloubů, pro orgány samotné, pro lymfatický systém, prevenci a podporu léčby nejrůznějších onemocnění od bolestí pohybového aparátu, artrózu až po srdeční, cévní, mozkové příhody, diabetes, hypertenzi, ISCH, plicní onemocnění, obezitu, rakovinu střev apod. 76

Navíc je zcela nepochybně prokázáno, že pohybové aktivity se jako základní determinanta zdraví podílí na zdraví z 50 – 60 %.77

Také dodržování vhodné výživy a celkově dodržování zdravého životního stylu patří k hlavním faktorům budování zdraví. Nelze se sice vyhnout stárnutí, ale lze s pomocí zdravého přístupu ke stravování předcházet fyzickému chátrání.

Správná výživa je také vynikajícím spojencem v boji se stresem. Výzkum prokázal, že dlouhá období každodenního tlaku oslabují imunitní systém a vedou k častému výskytu lehčích onemocnění, jako jsou nachlazení, chřipka a kašel. Když jste ve stresu, vyčerpávají se některé výživné látky rychleji: vaše tělo potřebuje víc vitaminu B pro zdraví centrální nervové soustavy a vitaminu C a zinku k posílení imunity.78

76 LOJKOVÁ, D. Získejte rovnováhu těla, mysli, duše a ducha. s. 122. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2012, 152 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-2268-9. 77 ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. s. 99. 1.vyd. Praha:

Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 78 ARENS, U. Jídlo jako jed, jídlo jako lék: [abecední průvodce bezpečnou a zdravou výživou]. s.

296. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 1998, 400 s. ISBN 80-902069-7-2.

37

4 VÝZKUMNÁ ČÁST

4.1 Metodika průzkumu V úvodní části příspěvku byla věnována pozornost vymezení

základních pojmů jako je zdraví, zdravý životní styl, postoje a souvislostem, které mezi těmito pojmy lze zachytit. V souvislosti se stále rostoucím zájmem o zlepšení zdravotního stavu populace a připravovanými celonárodními edukačními programy takto zaměřenými, je podstatné sledovat také vývoj postojů u jednotlivých věkových skupin (zejména u seniorů ve věku 70+, aby bylo možné lépe zacílit edukační projekty a bylo možné zvolit správný způsob motivace. Velmi důležité je, právě s ohledem na nutnost edukovat společnost v oblasti podpory zdravého životního stylu, sledovat názor každého respondenta na vlastní dodržování zásad zdravého životního stylu, oproti hodnocení ostatních skupin z pohledu daného respondenta. Senioři tvoří s ohledem na demografický vývoj populace v ČR zcela specifickou skupinu, proto je této skupině ve výzkumném šetření věnováno samostatné dílčí zaměření. Výše uvedeným tématům byly věnovány i výzkumné otázky. 4.2 Stanovený problém výzkumného šetření

Základní problémy výzkumného šetření lze formulovat následně:

Jak hodnotí respondenti vlastní dodržování zásad zdravého životního stylu?

Jak hodnotí respondenti dodržování zásad zdravého životního stylu u ostatních věkových skupin?

Která skupina respondentů bude nejhůře dodržovat zásady zdravého životního stylu?

Které složky zdravé životosprávy dodržují lidé podle respondentů nejméně (spánek, zařazování ovoce/ zeleniny do jídelníčku, zařazování neslazených/slazených/kofeinových tekutin, preference aktivit v přírodě, preference aktivit s přáteli)

4.3 Cíle

Cílem šetření bylo zjistit, jaké složky zdravého životního stylu podle respondentů lidé dodržují nejčastěji a jaké nejméně – tedy jaký mají k jednotlivým složkám postoj. Cílem bylo rovněž určit, zda mezi vlastním

38

dodržováním zdravého životního stylu a hodnocením ostatních ve stejné oblasti existuje souvislost. Konkrétně jde při analýze dat o to, zda sebehodnocení respondentů (my) a hodnocení ostatních (ti druzí) je stejně pozitivní (styl se dodržuje), stejně negativní (styl se nedodržuje) či rozdílné (jedna skupina dodržuje, druhá ne). Toto zjištění lze považovat za základní východisko při plánování edukačních projektů pro vybrané cílové skupiny, správné nasměrování edukačních aktivit a vhodnou volbu motivačních prostředků pro konkrétní cílovou skupinu.

Dílčím cílem praktické části byla analýza vztahu vybrané skupiny respondentů (senioři 70+) k dodržování zdravého životního stylu a jejich hodnocení dodržování složek zdravého životního stylu u ostatních cílových skupin. Východiskem analýzy byla rovněž Likertova škála.

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jaké složky zdravého životního stylu podle seniorů (70+) dodržují lidé nejčastěji a jaké nejméně – resp. jaký postoj k jednotlivým složkám mají, včetně hodnocení dodržování zdravého životního stylu uvnitř skupiny seniorů. Při šetření byl výchozím bodem třísložkový model zdraví.

Cílem této části bylo určit, zda mezi vlastním hodnocením dodržování zdravého životního stylu (myšleno u seniorů 70+) a hodnocením ostatních ve stejné oblasti existuje závislost – zda sebehodnocení respondentů (my – senioři 70+) a hodnocení ostatních (ti druzí – věkové skupiny od ZŠ až po věkovou skupinu 50-70) v oblasti dodržování zásad zdravého životního stylu je obdobné. Hodnocení této části je věnována samostatná dílčí kapitola, která navazuje na prezentaci celkových výsledků výzkumného šetření.

Následně lze tato zjištění považovat za základní východiska při plánování edukačních projektů pro seniory, správné nasměrování edukačních aktivit a vhodnou volbu motivačních prostředků právě pro tuto cílovou skupinu – seniory 70+, aby mohly nabízené aktivity přinést seniorům dostatečný efekt a využít potencialit, s nimiž senior v daném momentu disponuje.

4.4 Hlavní postupy šetření

Hlavními plánovanými výstupy šetření jsou:

deskripce postojů různých věkových skupin k dodržování životního stylu a jeho dílčím složkám;

komparace hodnocení vlastního postoje k dodržování zdravého životního stylu a hodnocení ostatních skupin;

analýza hodnocení názorů skupiny respondentů senioři 70+ na dodržování zásad zdravého životního stylu ve své věkové

39

kategorii a na dodržování zásad zdravého životního stylu v ostatních věkových kategoriích.

4.5 Otázky

Další částí výzkumného projektu bylo hledání odpovědí na stanovené otázky:

Jaká je intenzita závislosti mezi 16. a 17. otázkou? Jaký postoj k jednotlivým složkám zdravého stylu podle

respondentů zaujímají ostatní? Jak hodnotí respondenti sami sebe (My) v dodržování zásad

zdravého životního stylu oproti ostatním věkovým skupinám (Ti druzí)?

Jaký postoj zaujímají ke zdravému životnímu stylu sami respondenti?

Ke které složce zdravého životního stylu mají ostatní lidé podle respondentů nejčastěji pozitivní vztah?

Ke které složce zdravého životního stylu mají ostatní lidé podle respondentů nejméně pozitivní vztah?

Jaká je intenzita závislosti mezi hodnocením sebe sama (senioři 70+) a hodnocením ostatních věkových skupin při dodržování zdravého životního stylu?

Jaký postoj zaujímají ke zdravému životnímu stylu senioři 70+?

Ke které složce zdravého životního stylu mají podle seniorů lidé nejčastěji pozitivní vztah?

Ke které složce zdravého životního stylu mají podle seniorů lidé nejméně pozitivní vztah?

Pro zodpovězení otázek je použita analýza relativních četností

a grafického vyjádření pro prezentaci získaných dat. 4.6 Design výzkumného šetření – plán, výzkumný soubor,

organizace a metody výzkumu Průzkum proběhl v měsících říjen – prosinec 2015 ve stanovených

věkových skupinách, výběr respondentů byl limitován možnostmi týmu, který data sbíral. Jednotliví respondenti pocházeli z okruhu každého respondenta, oslovení žáci vždy z konkrétní třídy. Variabilita vzorku byla zajištěna sestavením několik výzkumných týmů (celkem 9), z nichž každý člen měl na starosti sběr dat v příslušné věkové skupině

40

(25 respondentů). Celkem se v každé věkové skupině tedy vyskytuje respondentů 225, tedy z 9 různých míst. Touto kombinací bylo možné minimalizovat dopad záměrného výběru respondentů z jednoho konkrétního místa. Zároveň byly stanoveny limity pro výběr respondentů, z průzkumu byli vyloučeni respondenti pocházející z konkrétní profesní skupiny (např. nebylo možné provést šetření mezi kolegy fyzioterapeuty v nemocnici, kolegy v armádě), vždy se jednalo o neutrální skupiny bez významného vztahu ke sledované problematice.

Následovalo zaznamenání dat do tabulky a grafické zpracování získaných dat za pomoci softwaru MS Excel. 4.6.1 Výzkumný soubor

Výzkumný soubor tvořilo celkem 1350 respondentů, celá skupina

byla rozdělena na několik věkových kategorií: A – 2. stupeň ZŠ, B – SŠ, C – dospělí do 30 let, D – dospělí do 50 let, E – dospělí do 70 let, F – senioři nad 70 let, z toho každá věková skupina čítala 225 respondentů.

Graf 1 Struktura respondentů ve věkových skupinách

4.7 Popis metody sběru dat

Pro získání dat byla použita modifikovaná Likertova škála, která se standardně k měření postojů používá (viz příloha č. 1). Používá se ve dvou variantách – ke zjišťování míry spokojenosti nebo souhlasu respondentů s daným tvrzením. V prezentovaném příspěvku bylo využito druhé varianty, tedy hodnocení míry souhlasu respondentů na škále od „zcela souhlasím“ až po „zcela nesouhlasím“. 4.7.1 Popis metod vyhodnocení získaných dat

Pro určení intenzity závislosti je použit Pearsonův kontingenční

koeficient. Koeficient nabývá hodnot nula až téměř jedna. Horní mez je

225

225

225 225

225

225 ABCDEF

41

dána počtem řádků a sloupců kontingenční tabulky. Pro tabulku s pěti řádky a pěti sloupci koeficient nabývá hodnot 0 až 0,9. Závislost se považuje za tím silnější, čím vyšší je hodnota koeficientu. Závislost mezi otázkami je definována i kontingenčními tabulkami s absolutními i relativními četnostmi odpovědí.

Vzhledem k rozsáhlosti průzkumu nejsou publikovány všechny výsledky, vybrány byly údaje, které dávají odpověď na položené otázky. Vyhodnocení dalších údajů se předpokládá v dílčích výstupech v dalším období.

42

5 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V rámci šetření bylo získáno celkem 22 950 dat, na jejichž základě

jsou závěry stanoveny. Získaná data byla zpracována v programu MS Excel, kde je možné data dle potřeby (stanovených otázek) různě filtrovat. V první části prezentace výsledků jsou data prezentována v tabulkách „celkem“ za všechny věkové skupiny respondentů, v další části je věnována pozornost analýze postojů v jednotlivých věkových skupinách.

Ke grafům je použita níže uvedená legenda:

V1- naprosto souhlasím, V2 – spíše souhlasím, V3 – nevím, V4 – spíše nesouhlasím, V5 – naprosto nesouhlasím.

Tabulka a graf č. 2 Lidé obvykle spí aspoň 8 hodin

Z grafu č. 2 je patrné, že respondenti se téměř z poloviny domnívají,

že lidé nedodržují spánkový režim. Při rozboru jednotlivých věkových skupin (graf č. 16, příloha č. 2) se pozitivní postoj nejčastěji vyskytuje u žáků ZŠ, kteří se domnívají téměř z jedné poloviny (v rámci vlastní skupiny), že lidé 8 hodin spí. Nejméně se pozitivní postoj vyskytuje u skupiny dospělých 30-50 (viz graf č. 16, příloha č. 2).

Při hodnocení pohybových aktivit (viz graf č. 3) lze zaznamenat

rovněž spíše negativní hodnocení, většina respondentů se domnívá, že lidé nedodržují dostatečnou pohybovou aktivitu.

V1 141 V2 507 V3 101 V4 520 V5 81

43

Tabulka a graf č. 3 Lidé se účastní pohybových aktivit alespoň 3x týdně

Toto zjištění je velmi důležité při uvažování obsahu edukačních

programů v oblasti zdravého životního stylu a zaměření na cílové skupiny, kde se tento názor vyskytuje v podstatě napříč všemi věkovými skupinami.

Tabulka a graf č. 4 Lidé usilují o vyváženou stravu (zelenina, maso, mléko, ovoce, vláknina)

Hodnocení stravy ukazuje pozitivní trend, který může být vyvolán

edukačními programy realizovanými již od základní školy (jakou součást školních vzdělávacích programů). Pozitivní postoj mírně převažuje nad negativním, důležité je jeho rovnoměrné rozložení (viz graf č. 15, otázka č. 5). Dále byli respondenti dotazováni na obsah pitného režimu, v této oblasti respondenti odpovídali na oblibu pití slazených nápojů, obyčejné vody a pití kávy (vyhodnocení obliby pití slazených nápojů a kávy je v samostatných grafech – výsledky jsou umístěny v příloze č. 2, grafy č. 17 a 18). Jak ukazují výsledky v grafu č. 5, který sleduje oblibu pití

V1 65 V2 300 V3 186 V4 646 V5 153

V1 108 V2 554 V3 184 V4 428 V5 76

44

obyčejné vody, celá polovina respondentů se domnívá, že lidé nepijí nejraději obyčejnou vodu nebo neslazené minerálky.

Tabulka a graf č. 5 Lidé nejraději pijí obyčejnou vodu nebo neslazené minerálky

Zároveň lze při hodnocení kvality pitného režimu (jeho obsahu) zaznamenat, že jen méně než 200 respondentů myslí, že ostatní nepijí rádi slazené nápoje (zjištění vyplývá z vyhodnocení otázky č. 6, viz graf č. 17, příloha č. 2), resp. celých 1053 (78 %) respondentů se domnívá, že lidé pijí rádi slazené nápoje. Výsledky jsou opět velmi vyrovnané v jednotlivých věkových kategoriích. Další otázky mapovaly postoj respondentů k hodnocení kouření dospívajících a dospělých, výsledky jsou zobrazeny v grafech č. 6 a 7.

Grafy 6 a 7 ukazují hodnocení kouření dospívajících a dospělých ze strany všech respondentů. Obě skupiny (jak dospívající, tak dospělí) jsou respondenty ze všech věkových skupin hodnoceny podobně. Všichni respondenti se domnívají, že jak dospívající, tak dospělí většinou kouří. S tvrzením „většinou nekouří“ souhlasila jen šestina respondentů.

Tabulka a graf č. 6 Dospívající většinou nekouří

V1 70 V2 332 V3 152 V4 670 V5 125

V1 44 V2 200 V3 201 V4 694 V5 211

45

Tabulka a graf č. 7 Dospělí většinou nekouří

Další část dat se zaměřuje na hodnocení tzv. environmentálního

a sociálního zdraví. Jak je vidět z níže uvedených grafů, respondenti se domnívají, že v této oblasti lidé dodržují zásady zdravého životního stylu poměrně ve vysoké míře, a to ve všech věkových skupinách.

Tabulka a graf č. 8 Lidé často vyhledávají společné aktivity s přáteli

Více než tři čtvrtiny respondentů uvádí, že si myslí, že ostatní tráví společné aktivity s přáteli, rozložení daného názoru je velmi rovnoměrné napříč všemi dotazovanými věkovými skupinami. Nesouhlas s uvedeným chováním uvádí pouhých 23 respondentů ze všech skupin celkem. Obdobně pozitivní hodnocení vidíme i v grafu č. 9, zde s tvrzením „Lidé tráví rádi volný čas v přírodě“ souhlasí téměř 72 % všech respondentů. I zde je důležité rovnoměrné rozložení pozitivního postoje k dané položce u všech věkových skupiny (viz graf č. 19, příloha č. 2). Zvláštní údaj poskytuje i počet 199 respondentů, kteří neumí na položenou otázku odpovědět (téměř desetina).

V1 43 V2 260 V3 196 V4 664 V5 187

V1 282 V2 797 V3 122 V4 126 V5 23

46

Tabulka a graf č. 9 Lidé rádi tráví volný čas v přírodě

Výsledky u této otázky jsou velmi cenným údajem, neboť pobyt

a cvičení v přírodě (tzv. green excercises) přináší lidem zdroj relaxace a řada výzkumů dokazuje, že efektivita pohybových aktivit realizovaná v přírodě je vyšší, než prováděná v uzavřených prostorách (tělocvičny, haly, posilovna) – srov. např. výzkumy Faber, Kuo. 79 V našich podmínkách se o problematiku významu dané problematiky aktuálně zajímá např. J. Neuman.80 Význam pobytu v přírodě tkví i v prevenci zvyšující se inaktivity 81 populace i nárůstu řady civilizačních obtíží (včetně nárůstu obezity a nadužívání počítačových a telefonních her). Na význam pobytu venku ukazuje např. i Švamberk Šauerová při výchově dětí s ADHD/ADD.82

Nakonec, na význam pobytu člověka (a dítěte) venku, včetně podpory otužování jedince, poukazovali již např. reformní pedagogové (např. Jan Jakub Ryba zaváděl cvičení pro děti venku, ranní rozcvičky, poukazoval na význam tělesné výchovy a otužování – např. běhání na sněhu). Dalšími významnými propagátory pobytu dítěte venku byl i např. E. Štorch, který byl průkopníkem tzv. eubiotiky – přirozeného soužití člověka s přírodou, vedoucí ke zdraví tělesnému, duševnímu, mravnímu. Založil Dětskou farmu v Libni (eubiotický ráj), která s úspěchem pracovala v letech 1926 – 1933. Zajímavé je, že však tyto snahy nebyly primárně ovlivněny jen pedagogickými názory E. Štorcha, ale na počátku zrodu tohoto projektu

79 FABER, T., A., KUO, F., E. Children with attention deficits concentrate better after walk

in the park. Journal of Attnetion Disorders, 12,402 – 409. 2009. Online ISSN 1557-1246.

80 NEUMAN, J., TURČOVÁ, I, MARTIN, A. Green Exercise for health and well-being. Acta Salus Vitae. Vol 3, No, 1, 2015. ISSN 1805-8787

81 HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Dotisk 2.vyd. Praha: Karolinum, 2003. 69 s. ISBN 80-718-488-91.

82 ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, M. Hyperaktivita nebo hypoaktivita – výchovný problém? Bratislava: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-8168-348-0.

V1 157 V2 635 V3 199 V4 321 V5 38

47

stála snaha Štorcha reagovat na statisticky vážný nárůst tuberkulózy mezi dětmi navštěvující uzavřené prostory školy.83

Mohli bychom jmenovat celou řadu významných pedagogů jak

z historie, tak ze současnosti, kteří by tento názor mohli podpořit. Pobyt venku přináší nové zdroje prožitků 84 , možnost uvolnění, narušení stereotypu domácího, školního i pracovního prostředí. Při pobytu venku se zdůrazňuje pozitivní vliv zelené barvy přírody (prokazatelně zpomaluje tepovou frekvenci).

Velmi podstatným kladem pobytu venku je také přirozené získávání vitamínu D.

Tabulka a graf č. 10 Lidé rádi tráví společně čas se svou rodinou

V oblasti hodnocení trávení času s rodinou jsme získali velmi pozitivní výsledky – 1 044 respondentů (tedy celých 77 %) souhlasí, že lidé rádi tráví společně čas se svou rodinou. I zde je pozitivní hodnocení rovnoměrně rozloženo napříč všemi věkovými kategoriemi. Zajímavé je v tomto směru srovnání získaného pozitivního hodnocení s výsledky průzkumu Šauerové85 - hodnocení preferovaných sociálních 83 Ve svém díle cituje Štorch MUDr. M. Merhauta, který se zabýval bojem proti tuberkulóze

na školách, a který poukazoval na zdravotní obtíže dětí v uzavřených školách. Rovněž cituje výsledky šetření ukazující, že nejméně případů onemocnění se nachází v okrajových městských částech poblíž vody a luk (Braník, Hodkovičky, Troja), zatímco ve čtvrtích jako jsou např. Vysočany, Hradčany dosahoval počet dětí s tuberkulózou až 70 %. (Štorch, 1929).

84 Srov. např. HOGENOVÁ, A. Kontexty prožitku. In. KIRCHNER, J. Kontexty prožitku a kvalita života. Ústí n. Labem: Univerzita J. E. Purkyně & Asociace psychologů sportu ČR, 2005. S. 115 – 128. ISBN 80 - 7044 – 699 - 4.

ŠAUEROVÁ, M. Využití outdoorových aktivit při motivaci dětí a dospívajících k četbě i k prevenci pasivního způsobu života. In: Telesná výchova a šport v živote človeka. Recenzovaný zborník vedeckých prác. Zvolen, 2014. ISBN 978-80-228-2684-6.

85 ŠAUEROVÁ, M. Vývoj preference sociálních interakcí u dětí na počátku školní docházky jako faktor ovlivňující čtenářskou gramotnost. Pedagogika, roč. LXII – 2012, č. 1-2.

V1 300 V2 744 V3 135 V4 147 V5 24

48

interakcí dětí na počátku školní docházky, kde děti sice rovněž pozitivně hodnotí interakce s rodiči, ti ale stojí až na druhém místě, a to za vrstevníky (což je pro tuto věkovou kategorii zatím méně obvyklé). Oba průzkumy byly prováděny s jiným záměrem a na jiných vzorcích populace (žáci základní školy zde byli z 8. a 9. ročníků), nicméně, i v tomto průzkumu stojí u dětí základní školy na prvním místě přátelé, rodina je pak v závěsu, což svědčí, i přes jiné varovné signály, o častých sociálních interakcích a vysokém zájmu o „bytí“ ve společnosti ostatních.

Tabulka a graf č. 12 Lidé dodržují zásady zdravého životního stylu (spánek, strava, pohyb, dobré vztahy s lidmi)

Hodnotíme-li souhlas respondentů s tvrzením, že lidé komplexně

dodržují zdravý životní styl, pak se výsledky získané dotazováním přesouvají do negativních hodnot, a to dost výrazně. Zatímco u hodnocení většiny dílčích položek, které tvoří zdravý životní styl, se souhlasné a nesouhlasné nesouhlasných odpovědí pohybují v poměru 50:50. Výjimku tvoří hodnocení kouření mladistvých a dospělých. Vcelku výrazně zde i klesá počet respondentů ochotných vyjádřit svůj souhlas výrazně (naprosto souhlasím) ohledně pozitivního chování lidí v oblasti zdravého životního stylu (kladné odpovědi u dotazu týkajícího se kouření je nutné chápat jako negativní výsledek, tedy není nyní uvažován). Zajímavé je rovněž vlastní sebehodnocení dodržování zdravého životního stylu (graf č. 12). Zatímco 743 respondentů (tj. 55 %) myslí, že druzí lidé nedodržují zdravý životní styl, respektive jen 410 respondentů (30 %) si myslí, že dodržují, pak při hodnocení sebe sama uvádí 701 respondentů (51 %), že oni sami dodržují tyto zásady a 487 z dotazovaných (36 %) se domnívá, že je nedodržují. Porovnání

Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2012(a). S. 126 – 137. ISSN 0031-3815.

V1 50 V2 361 V3 196 V4 640 V5 103

49

těchto odlišností (jiné hodnocení sebe a ostatních) je zobrazeno v grafu č. 20 (příloha č. 2).

Tabulka a graf č. 12 Dodržuji zásady zdravého životního stylu

Filtrováním dat je možné zároveň prokázat, že z respondentů, kteří tvrdí, že sami dodržují zdravý životní styl, se jen polovina domnívá, že zdravý životní styl dodržují i ostatní (viz stejný graf - příloha č. 2, graf č. 20).

Z hlediska celospolečenského vývoje a podpory motivace jednotlivých věkových skupin k dodržování zdravého životního stylu, je takové zjištění velmi cenné. Jde totiž o to, jak připravit edukační programy, motivující populaci k dodržování zdravého životního stylu, když je populace přesvědčená, že „já“ tyto zásady dodržuji, ale druzí nikoliv. Tedy je to problém těch ostatních. Z toho plyne, že je nezbytné souhlasit s realizací různých programů podporujících utváření pozitivního vztahu k dodržování zdravého životního stylu, ale na druhou stranu, tito lidé nebudou pociťovat potřebu se do podobných programů zapojit, protože jde o problém „těch druhých“, nikoli jich samých. A zde můžeme stát u vážného problému, proč zatím řada i celonárodně orientovaných programů nemá dostatečnou efektivitu.

Výsledky prezentované v grafech č. 11 a 12 byly s ohledem na stanovenou výzkumnou otázku hodnoceny pomocí Pearsonova kontingenčního koeficientu. Posuzováním závislosti odpovědí v otázkách 16 a 17 byl získán výsledek:

Pearsonův kontingenční koeficient je roven 0,49, což představuje středně silnou závislost. Souvislost obou odpovědí je patrná i z následující kontingenční tabulky. Rozdělení četností odpovědí na 17. otázku se totiž velmi liší v závislosti na odpovědi na 16. otázku, neboli četnosti odpovědí v každém řádku se výrazně liší, což je patrné i z obr. 9.

V1 101 V2 600 V3 162 V4 402 V5 85

50

Obr. 8 Počty respondentů podle odpovědí na 16. a 17. otázku

Konkrétnější představu o tom, jak se liší odpovědi na 17. otázku v

závislosti na 16. otázku dostaneme z níže uvedené kontingenční tabulky s relativními četnostmi (obr. 8). Nejvyšší relativní četnosti se v odpovědích na obě otázky shodují (v tabulce tučně), pouze třetí a čtvrtý řádek se nepatrně vymyká. Respondenti tedy velice často na obě otázky odpovídají stejně.

Obr. 8 Relativní počty respondentů podle odpovědí na 16. a 17. otázku

Závěr: V daném souboru závisí názory týkající se vlastního dodržování zdravého způsobu života středně silně na názorech týkajících se dodržování zdravého životního stylu ostatními.

51

Další otázkou pak je, kdo z populace se programů v oblasti zdravého životního stylu účastní. Zda ti, kteří zásady zdravého životního stylu skutečně dodržují, nebo ti, kteří zatím zdravý životní styl nevzali za svoji cílovou životní hodnotu. Stojíme tedy opět před otázkou motivace správné cílové skupiny k zapojení do daných programů.

S ohledem na výsledky v poslední otázce může být zajímavé podívat se podrobněji na výsledky zjištěné v jednotlivých věkových skupinách – viz níže. Pro vyšší přehlednost jsou zde získané výsledky ohledně vlastního dodržování životního stylu prezentovány podle míry souhlasu ve všech věkových skupinách najednou (graf „naprostého souhlasu“ a „nevím“).

Ke grafům je použita níže uvedená legenda: A1- ZŠ, B1 – SS, C1 20-30 let, D1 30-50 let, E1 50-70 let, F1

NAD 70 let – Odpověď „Naprosto souhlasím“; A3- ZŠ, B3 – SS, C3 20-30 let, D3 30-50 let, E3 50-70 let, F3

NAD 70 - Odpověď “Nevím”.

Tabulka a graf č. 12a Dodržuji zásady zdravého životního stylu

Zhodnotíme-li výsledky souhlasu s dodržováním zdravého životního

stylu po jednotlivých věkových kategoriích, pak lze výsledky u konkrétních skupin vnímat jako nadhodnocené, které neodpovídají výsledkům jiných průzkumů86, sledujících dodržování zdravého životního

86 Kolektiv autorů: Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologická studie prevalence

obezity v ČR. Dostupné z: http://www.khsova.cz/03_plneni/files/obezita_dospeli.pdf. Ilg, H., Knappe, W. Bewegung als Quelle der Gesundheit. In: KREJČí, M., BAUMELTOVÁ,

M. Týdny zdraví ve škole. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2001. ISBN 80-7040-507-4. 135 s.

PETRÁŠOVÁ, L. Obezita dětí rodiče nezajímá. Zlom přichází v pubertě. Rozhovor s Hanou Zamrazilovou a Petrem Hlavatým z Endokrinologického ústavu. OnaDnes.cz. [Online],

A1 125 B1 116 C1 103 D1 107 E1 128 F1 122

52

stylu. Náš průzkum je zaměřen na subjektivní hodnocení daného stavu, tedy vypovídá o názoru respondentů, kterých se naše případné další aktivity v práci wellness specialisty týkají. Z grafu č. 12a je zřejmé, že žáci základní školy, dospělí v kategorii 50 – 70 a senioři 70+ se nejvíce domnívají, že dodržují zásady zdravého životního stylu. Přitom u těchto kategorií konkrétně zaznamenáváme obtíže s dodržováním zdravého životního stylu nejčastěji. Jak již bylo uvedeno, zjištěné výsledky jsou velmi cenné, mohou pomoci vysvětlit, proč se příliš nedaří motivovat právě tyto věkové kategorie k dodržování zásad zdravého životního stylu a jsou velmi cenným zdrojem pro wellness specialisty, aby své aktivity směřovali právě na tyto věkové kategorie a vhodně upravovali programy s ohledem na možné názory, s kterými se v daných skupinám mohou setkat častěji než u druhých. Z edukačního hlediska pro nás také zajímavou skupinou mohou být ti, kteří si nejsou jisti, zda zásady dodržují (graf 12b), v našem průzkum ale netvoří ani v jedné věkové skupině výraznější převahu, naopak počet takových respondentů se ukazuje rovnoměrně rozložený do všech věkových skupin (nejvíce jich je na mezi dospělými v nejstarších věkových kategoriích, nejméně na základní škole, kde se setkáváme s pravidelným edukačním působením).

Tabulka a graf č. 12b Dodržuji zásady zdravého životního stylu

[cit. 4. 9. 2014]. Dostupné z: www: http://ona.idnes.cz/obezita-deti-rodice-nezajima-zlom-prichazi-v-puberte-pck /deti.aspx?c=A091102_091413_deti_pet2009.

LARSSON, U., KARLSSON, J., SULLIVAN, M. Impact of overweight on health related duality of life – a Swedish population study. In International Journal Related of Obesity to Metabolic Disorders, March 2002, vol. 3, no. 26, s. 417-424.

Národní zdravotní ústav. Průběžné informace (statistická data, publikace, sborníky, výsledky výzkumů, konference. Dostupné: http://www.szu.cz/publikace/data.

A3 27 B3 31 C3 30 D3 30 E3 41 F3 37

53

Průměrně tvoří respondenti s odpovědí „nevím“ z každé věkové skupiny zhruba desetinu (kromě dospělých 50-70 a seniorů 70+, kde tito respondenti tvoří 20% z celého vzorku). 5.1 Výsledky dílčího šetření

Jak již bylo uvedeno výše, je součástí publikace i analýza dat

získaných od skupiny respondentů – seniorů 70+ , která jsou hodnocena jak v rámci této skupiny respondentů, tak porovnána v souvislosti s daty získanými kompletně od všech respondentů87.

Pro určení intenzity závislosti (k ověření jedné z výzkumných otázek) byl použit Pearsonův kontingenční koeficient. Pro zodpovězení dalších výzkumných otázek byla použita analýza absolutních (i relativních) četností a grafického vyjádření.

V rámci celého šetření bylo získáno celkem 22 950 dat (odpovědí od respondentů), s nimiž se nadále průběžně pracuje. Získaná data byla zpracována v programu MS Excel, kde je možné data dle potřeby (vybraných otázek k hodnocení) různě filtrovat.

Pro účely prezentace výsledků dílčí analýzy dat ve věkové skupině seniorů 70+ jsou využity jen vybrané otázky z rozsáhlejšího dotazníku.

Z původního dotazníku (blíže Švamberk Šauerová, Neuwirth, Jirásko et al., 2016) jsou vynechány dotazy na kouření, alkohol, pití kávy, protože tato data byla důležitá pro hodnocení chování jiných věkových skupin (viz kapitola č. 5, v níž jsou prezentována data komplexního průzkumu).

Pozornost je naopak cíleně věnovaná otázkám na dodržování osmihodinového spánku, dostatku pohybových aktivit, vyváženosti stravy (v tomto případě byli respondenti dotazováni navíc ještě na zařazování ovoce a zeleniny), pití neslazených nápojů, vyhledávání aktivit s přáteli, trávení volného času v přírodě, trávení volného času s rodinou, dodržování zásad zdravého životního stylu (komplexně) a na vlastní dodržování zásad zdravého životního stylu.

Vyhodnocené jsou následující otázky, u vyhodnocení více položek v jednom grafu najednou jsou použita, místo čísel otázek, klíčová slova:

Otázka č. 1 – Dodržují lidé alespoň 8 hodinový spánek? (spánek).

87 Celý výzkumný soubor tvořilo původně celkem 1 350 respondentů, celá skupina byla

rozdělena na několik věkových kategorií: A – 2. stupeň ZŠ, B – SŠ, C – dospělí do 30 let, D – dospělí do 50 let, E – dospělí do 70 let, F – senioři nad 70 let.

54

Otázka č. 2 – Věnují se lidé dostatečně pohybovým aktivitám? (pohyb).

Otázka č. 3 – Zařazují lidé dostatečně do jídelníčku ovoce? (ovoce).

Otázka č. 4- Zařazují lidé dostatečně do jídelníčku zeleninu? (zelenina)

Otázka č. 5 – Usilují lidé o vyváženou stravu? (strava). Otázka č. 6 – Pijí lidé rádi neslazené nápoje? (nápoje). Otázka č. 7 – Tráví lidé rádi čas s přáteli? (přátelé). Otázka č. 8 – Tráví lidé rádi čas v přírodě? (příroda). Otázka č. 9 – Tráví lidé rádi čas s rodinou? (rodina). Otázka č. 10 mapuje vztah k dodržování zdravého způsobu

života u ostatních (Dodržují lidé zásady zdravého životního stylu?) a otázka č. 11 u sebe sama (Dodržuji já sám zásady zdravého životního stylu?).

5.1.1 Hodnocení závislosti mezi otázkou č. 10 a č. 11

U zkrácené verze bylo cílem porovnání otázek č. 10 a 11 (v kompletním

dotazníkovém šetření šlo o porovnání otázek č. 16 a 17). Závislost byla změřena Pearsonovým kontingenčním koeficientem. U seniorů byla vypočítána hodnota Pearsonova kontingenčního koeficientu 0,59 a u ostatních 0,48, celek má potom hodnotu 0,49. U seniorů je tedy mezi otázkami 10 a 11 vyšší závislost než u ostatních respondentů.

Průběh závislosti i vyšší závislost mezi seniory jsou patrné z uvedených kontingenčních tabulek (obr. 11 a 12) s četnostmi odpovědí na jednotlivé otázky, první pro seniory, druhá pro ostatní respondenty.

Velmi vysoká závislost mezi 10. a 11. otázkou u seniorů je patrná hned z prvního políčka kontingenční tabulky, kde je číslo 6. Pokud senioři naprosto souhlasí s dodržováním zdravého životního stylu, potom předpokládají, že i ostatní naprosto dodržují zásady zdravého životního stylu (kombinace odpovědi s nejvyšší četností).

U ostatních věkových skupin při pohledu na závislost odpovědí „naprosto souhlasím“ již není patrná taková závislost jako u seniorů 70+. Pokud ostatní věkové skupiny (ZŠ až skupina 50-70) naprosto souhlasí s vlastním dodržováním zdravého životního stylu, předpokládají, že ostatní spíše dodržují (30) nebo spíše nedodržují (28) zdravý životní styl, naprosté dodržování předpokládá pouze 16 respondentů.

55

Obr. 9 Kontingenční tabulka Senioři nad 70 let

Obr. 10 Kontingenční tabulka Ostatní respondenti do 70 let

U závislostí odpovědi „spíše souhlasím“ u seniorů 70+ již není patrná

taková závislost jako u odpovědi „naprosto souhlasím“, neboť pokud senioři

56

uvádějí, že spíše dodržují zdravý životní styl, potom předpokládají, že ostatní ho spíše nedodržují (51), stejné mínění o druhých nacházíme ve 43 případech. Ostatní věkové skupiny potom na tuto kombinaci odpovědí odpovídají podobně jako senioři.

U kombinace odpovědi „nevím“ je u seniorů, podobně jako u kombinace „naprosto souhlasím“, patrná velmi vysoká závislost, která je vyšší, než u stejné kombinace odpovědí u ostatních. Pokud senioři nevědí, zda dodržují zdravý životní styl, potom předpokládají, že i ostatní nevědí, zda dodržují zdravý životní styl, jedná se o nejvyšší četnost (15) v řádku i sloupci „nevím“.

Z výsledků komparace otázky 10 a 11 u seniorů lze seniory vnímat jako skupinu s pozitivnějším názorem na sebe sama, než na druhé88.

Zajímavé je rozložení celkového hodnocení postojů k vlastnímu dodržování zdravého životního stylu. Pouhých 5 % respondentů naprosto souhlasí s tím, že dodržuje zdravý životní styl, avšak již 49 % s tímto tvrzením spíše souhlasí. 12 % seniorů si není jisto, zda jejich chování odpovídá zdravému přístupu a více než čtvrtina (28 %) si o sobě myslí, že zdravý životní styl spíše nedodržuje. I tato skupina by měla stát v centru pozornosti organizací, které pro seniory připravují různě zaměřené aktivizační programy. Oproti dvěma prvním skupinám, které se v různé míře intenzity domnívají, že dodržují zdravý životní styl, není tyto respondenty nutné přesvědčovat, že by měli věnovat pozornost něčemu, co „dělají“, protože jsou si vědomi, že nevolí zdravý způsob života. Naopak je v této skupině velmi důležité zvolit správný způsob motivace k tomu, aby i v relativně vysokém věku s podporou vlastního zdraví (případně podporou lepší kvality života v případě, kdy již zdraví plně nejsou) začali. První dvě skupiny nebude těžké přesvědčit o nutnosti dodržovat zdravý způsob života, ale bude těžší je motivovat k zapojení do aktivit. V těchto skupinách jsou senioři přesvědčení, že zdravě žijí, a nemusí tedy vidět důvod k dalšímu zapojení do aktivizačních programů. Zajímavé výsledky v tomto směru přináší průzkumy zaměřené na mapování aktivit v běžném životě seniorů, které skutečně ukazují, že tato skupina nemá jen pozitivní postoj k dodržování

88 Srov. s celkovým hodnocením celého výzkumného šetření, z něhož vyplynulo, že

obecně v populaci jednotliví respondenti sebe hodnotí pozitivněji, než ostatní. Obecně lidé předpokládají, že ti druzí nedodržují zásady zdravého životního stylu tolik, jako my sami. To má velký význam při plánování wellness programů a programů podporujících zdravý životní styl, zejména pak v oblasti volby vhodné motivace (blíže viz ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, NEUWIRTH, JIRÁSKO et al., 2016).

57

zdravého životního stylu, ale opravdu řadu důležitých dílčích složek zdravého stylu dodržuje.89

Z celkového počtu dotazových jen 5 % s tvrzením „dodržuji zdravý životní styl“ naprosto nesouhlasí, konkrétně jde o 12 osob.

Pro zodpovězení dalších výzkumných otázek byla použita analýza absolutních (i relativních) četností a grafického vyjádření. Hodnoceny jsou odpovědi získané na otázky zaměřené na: dodržování osmihodinové doby spánku, realizaci přiměřených pohybových aktivit, vyváženost stravy, realizaci aktivit s přáteli, realizaci aktivit v přírodě a realizaci aktivit s rodinou.

5.1.2 Vyhodnocení otázky: „Jaký postoj podle seniorů zaujímají

lidé k jednotlivým složkám zdravého životního stylu?“ Z obrázku 13 je patrné, že nejčastěji podle seniorů dodržují lidé

složky kontakt s přáteli, rodinou a pobyt v přírodě. Relativně nejméně souhlasili senioři s dodržováním dostatečného

pohybu (jak u ostatních, tak i u sebe sama). V oblasti aktivit s přáteli je žádoucí, aby senioři vnímali tuto kategorii pozitivně, protože sociální zdraví je důležitou složkou celkové životní spokojenosti a řada aktivit je právě na sociálním kontaktu, s jehož pomocí se snažíme minimalizovat exkluzi seniorů, založena.

Další analýza se zaměřuje na samostatné hodnocení souhlasu a nesouhlasu s dodržováním konkrétních složek zdravého stylu, pro lepší přehlednost si souhlasné a nesouhlasné kategorie rozdělíme i do samostatných grafů (viz obrázky 13 a 14).

89 Srov. TILINGER, Pavel, ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Analýza pohybových aktivit

seniorů (65+) jako zdravotní prevence. In: Hlaďo, P. (Ed.). ICOLLE 2016: international scientific conference: 13. - 14. 9. 2016 Křtiny, Czech Republic [CD-ROM]. Brno: Konvoj, 2016, s. 434 - 446 ISBN 978-80-7509-426-1

58

Obr. 11 Postoje ke složkám zdravého životního stylu

5.1.3 Vyhodnocení otázky: „Které složky zdravého životního stylu

podle seniorů dodržují lidé nejčastěji?“ Pro účely podrobnější analýzy získaných dat je v grafu věnována

pozornost i dílčím kategoriím spadajícím pod oblast vyvážené stravy, neboť respondenti (jak senioři, tak i ostatní respondenti), byli kromě názoru na zařazování vyvážené stravy dotazováni i konkrétně na zařazování ovoce a zeleniny a preferenci neslazených nápojů. V obrázku 2 vidíme přehled pozitivních postojů seniorů 70+ k tvrzením, že lidé uvedené složky zdravého životného stylu dodržují (tzn. spí alespoň 8 hodin, preferují vyváženou stravu, zařazují ovoce, zeleninu, preferují neslazené nápoje apod.).

Obr. 12 Souhlasná stanoviska s dodržováním vybraných složek životního stylu

59

Z obrázku 14 je zřejmé, že kromě již uvedených pozitivních postojů k blasti sociální a environmentální (souhlas s tím, že lidé rádi tráví čas s přáteli, s rodinou a v přírodě90) vidíme i pozitivní postoj k dodržování vyvážené stravy. Dílčí otázky směřované k zařazení ovoce a zeleniny do jídelníčku byly určitým kontrolním bodem, který měl ověřit konzistentnost odpovědí každé věkové skupiny. Podle získaného výsledku je zřejmé, že se na odpovědi v oblasti zdravé výživy lze spolehnout. Nejméně vyjadřují senioři souhlas s tím, že se lidé přiměřeně věnují pohybovým aktivitám, v tomto směru může být názor seniorů ovlivněn nejen mediálně prezentovanými názory o nárůstu inaktivity populace, ale i celkovou zkušeností, kterou v průběhu svého života získali.

5.1.4 Vyhodnocení otázky: „Které složky zdravého životního stylu

podle seniorů dodržují lidé nejméně?“ Přestože lze usuzovat, že nesouhlas je opakem předchozí

prezentace souhlasu, není tomu tak zcela přesně, neboť respondenti měli možnost volit ještě kategorii nevím. Z tohoto pohledu je tedy prezentace míry nesouhlasu s tvrzením, že lidé dané složky zdravého životního stylu dodržují, důležitou součástí analýzy získaných dat – blíže obrázek 15.

Obr. 13 Nesouhlasná stanoviska s dodržováním vybraných složek životního stylu

90 Výsledky u této otázky jsou velmi cenným údajem, neboť pobyt a cvičení v přírodě (tzv. green excercises) přináší lidem zdroj relaxace a řada výzkumů dokazuje, že efektivita pohybových aktivit realizovaná v přírodě je vyšší, než prováděná v uzavřených prostorách (tělocvičny, haly, posilovna) – srov. např. výzkumy Faber, Kuo (2009). V našich podmínkách se o problematiku významu dané problematiky aktuálně zajímá např. J. Neuman (Neuman, Turčová, Martin, 2015). Velmi podstatným kladem pobytu venku, i pro seniory, je také přirozené získávání vitamínu D.

60

Z grafu v obrázku 15 je patrné, že nejvíce senioři nesouhlasí s tím, že by lidé (včetně seniorů) měli dostatečný pohyb a preferovali neslazené nápoje. Zhruba třetina se domnívá, že lidé nedodržují zásady zdravého jídelníčku (nejvíce se kriticky staví k zařazování zeleniny do stravy). Naopak, jen desetina se domnívá, že lidé netráví dostatek času s přáteli, rodinou, v přírodě.

V rámci připravovaných programů je tedy vhodné obsah programů směřovat nejen do oblasti pohybových aktivit, ale i edukačním programům věnovaným oblasti zdravého stravování (nakonec se špatnou výživou se u seniorů obecně setkáváme často, výjimkou není zjištěná podvýživa – a to nejen u seniorů žijících ve vlastním prostředí, ale i u seniorů v rezidenčních zařízeních).

Z edukačního hlediska pro nás také zajímavou skupinou mohou být ti, kteří si nejsou jisti, zda zásady dodržují (u seniorů 70+ tvoří zhruba sedminu z celkového počtu respondentů seniorů).

61

6 SOUHRN A HODNOCENÍ

Vzhledem k tomu, že data je možné nahlížet a prezentovat z mnoha úhlů pohledu (rozložení uvnitř jednotlivých věkových skupin, rozložení souhlasu s danými tvrzeními napříč věkovými skupinami, hodnocení postojů ve sloučených kategoriích „souhlasu“ a „nesouhlasu“), je níže ještě uvedeno souhrnné vyhodnocení získaných dat – viz graf č. 13 a graf č. 14. Graf č. 13 zobrazuje kumulované souhlasné odpovědi „naprosto souhlasím“ a „spíše souhlasím“ ve všech otázkách u všech věkových kategorií. Věkové kategorie jsou znázorněné vždy stejnou barvou, tedy je možné hodnotit jak výsledky uvedené v dané kategorii respondentů, tak kumulativní četnost pozitivních odpovědí všech respondentů. Kvůli kompletnímu zobrazení výsledných odpovědí v jednom grafu bylo nutné pro účely této prezentace do skupiny souhlasných odpovědí zařadit ve dvou případech odpovědi nesouhlasné (které ale ve své podstatě nesouhlasem vyjadřovali pozitivní hodnocení dodržování zdravého životního stylu). Jedná se o otázky č. 6, 8, 9, 10.

Jak výsledky v grafu ukazují, tak nejlépe respondenti hodnotí dodržování zdravého životního stylu v oblasti trávení společného času s přáteli, v přírodě a s rodinou. Tyto kategorie vedou s velkou převahou. Pozitivní výsledky jsou také při hodnocení vlastního dodržování zdravého životního stylu, je však nutné upozornit na čtenáře, aby porovnali výsledky hodnocení této otázky s otázkami, dotazujícími se na dílčí části zdravého životního stylu (pravidelné pohybové aktivity, dodržování vyváženého jídelníčku, pití neslazených nápojů, nekouření, nepožívání alkoholu). Na všechny tyto položky bychom měli v průzkumu dostat podobně vysoké číslo pozitivních odpovědí. Ale není tomu tak. Tuto situaci lze tedy vysvětlit jedině tím, že se sice respondenti domnívají, že zásady zdravého životního stylu dodržují, ale ne všechny sledované okolnosti považují na nezbytnou součást takového způsobu života, anebo se mohou domnívat, že dodržování ostatních na „kategorii – Dodržuji zdravý životní styl“ plně postačuje a občasné prohřešky nejsou důvodem pro to, aby si o sobě mysleli, že tyto zásady nedodržují. I tento výsledek je velmi významný při plánování edukačních aktivit, protože lze uvažovat, že při motivaci jednotlivých věkových skupin je vhodné uvažovat i jednoduché edukační vstupy (poukazovat i na význam dodržování konkrétních dílčích složek zdravého životního stylu).

Stejného postupu je použito i u grafu č. 14 znázorňujícího nesouhlasné odpovědi „naprosto nesouhlasím“ a „spíše nesouhlasím“ (resp. zde jsou

62

mezi nesouhlasnými odpověďmi uvedeny u otázek č. 6, 8, 9, 10 odpovědi souhlasné). Poslední souhrnný graf č. 15 znázorňuje souhrn pozitivních a negativních postojů k dodržování jednotlivých složek zdravého životního stylu, i zde je využito předchozí konstrukce proměny pozitivních a negativních odpovědí, abychom mohli data prezentovat komplexně. Znázornění obou typů odpovědi slouží jen vyšší přehlednosti. Vhodné využití grafu s takto prezentovanými daty je ale možné při edukačních programech nebo i jako forma motivace při oslovování potenciálních klientů, neboť srozumitelně a jasně každému ukáže, kde jako populace máme rezervy v dodržování zdravého způsobu života a kde se nám naopak dodržovat zdravý způsob života daří dobře.

63

64

65

66

V rámci dílčího šetření nás zajímalo, jaká je intenzita závislosti mezi hodnocením sebe sama (senioři 70+) a hodnocením ostatních věkových skupin při dodržování zdravého životního stylu. Tato intenzita byla změřena Pearsonovým kontingenčním koeficientem, který má u seniorů hodnotu 0,59 a u ostatních věkových skupin 0,48. V daném souboru respondentů je tedy u seniorů vyšší závislost mezi hodnocením dodržování zásad zdravého životního stylu u sebe a ostatních, než u ostatních věkových skupin. Tato vyšší závislost je patrná i při porovnání kontingenčních tabulek 1 a 2, při kombinaci odpovědí „naprosto souhlasím“ i „nevím“ je zřejmá vyšší závislost obou otázek u seniorů, než u ostatních věkových skupin.

Více než polovina respondentů ve věku 70+ hodnotí svůj životní styl jako zdravý, domnívají se, že dodržují zásady zdravého životního stylu.

Při porovnání hodnocení sebe sama a ostatních se přitom ukazuje, že senioři 70+ se, jako skupina, hodnotí pozitivněji než ostatní. Toto zjištění je velmi důležité pro plánování vhodné motivace, v kombinaci s údaji z analýzy složek zdravého životního stylu, které podle seniorů populace dodržuje a které naopak dodržuje málo (nebo téměř vůbec).

Výsledky dále ukázaly, že senioři 70+ nejlépe hodnotí dodržování zdravého životního stylu v oblasti trávení společného času s přáteli, v přírodě a s rodinou. Tyto kategorie vedou s velkou převahou. Nejméně je podle respondentů dodržována položka „dostatečný pohyb“ a „preference neslazených nápojů“. 6.1 Zhodnocení výzkumných otázek

Mezi tím, co si respondenti myslí o sobě, pokud jsou dotazováni, zda

dodržují zdravý způsob života a tím, zda si respondenti totéž myslí o druhých, existuje středně silná závislost.

Pro stanovení zmíněné intenzity závislosti byl použit Pearsonův kontingenční koeficient, který je roven 0,49. Znamená to, že o sobě mají respondenti podobné mínění jako o druhých, což je významným podnětem pro plánování motivačních postupů a přípravu cíleně zaměřených programů pro vybrané cílové skupiny v oblasti wellness a podpory populace v jednotlivých věkových skupinách k dodržování zdravého životního stylu. Další částí výzkumného projektu bylo opět hledání odpovědí na stanovené otázky. Pro zodpovězení otázek byla použita analýza relativních četnosti a grafického vyjádření pro prezentaci získaných dat. Podle dílčích výsledků lze shrnout, že respondenti se domnívají, že populace má rozdílné postoje k jednotlivým složkám zdravého způsobu

67

života, nejlépe podle nich dodržují lidé společné aktivity s přáteli, rodinou a v přírodě. Zhruba polovina respondentů se domnívá, že ostatní usilují o vyváženou stravu, zařazují do jídelníčku jak ovoce, tak zeleninu. Podle respondentů většina v populaci nedodržuje správný pitný režim, nemá přiměřený a dostatečný pohyb, ve vyšší míře kouří a konzumují alkohol. Sami respondenti uvádějí, že oni sami zaujímají pozitivní postoj ke zdravému způsobu života, až 51% z nich se domnívá, že zdravý styl dodržují (oproti ostatním). Mezi hodnocením vlastním a hodnocením ostatních tak vzniká rozpor, o sobě mají respondenti lepší mínění než o ostatních. Pouze polovina těch, kteří uvedli, že dodržují zásady zdravého životního stylu, se domnívá, že tyto zásady dodržují i ostatní.

Více než polovina respondentů ve věku 70+ hodnotí svůj životní styl jako zdravý, domnívají se, že dodržují zásady zdravého životního stylu.

Při porovnání hodnocení sebe sama a ostatních se přitom ukazuje, že senioři 70+ se, jako skupina, hodnotí pozitivněji než ostatní. Toto zjištění je velmi důležité pro plánování vhodné motivace, v kombinaci s údaji z analýzy složek zdravého životního stylu, které podle seniorů populace dodržuje a které naopak dodržuje málo (nebo téměř vůbec).

Výsledky dále ukázaly, že senioři 70+ nejlépe hodnotí dodržování zdravého životního stylu v oblasti trávení společného času s přáteli, v přírodě a s rodinou.

68

7 DISKUSE Získaná data do určité míry potvrzují výsledky i jiných šetření, zejména

výsledky ukazující na „problematické“ oblasti dodržování zdravého životního stylu, kterými jsou v našem průzkumu: pití slazených nápojů, kouření a požívání alkoholu. Na nevhodnost požívání slazených nápojů poukazují např. šetření výzkumného týmu Endokrinologického ústavu 91 i výsledky diplomových prací vedených na VŠTVS Palestra 92 , dále do oblasti dodržování zdravého životního stylu zasahuje narůstající inaktivita populace93, nárůst kouření i zneužívání alkoholu mezi dospívajícími94.

Výsledky hodnocení délky spánku jsou varující, téměř polovina respondentů se domnívá, že lidé nespí 8 hodin, což odpovídá i jiným zjištěním, která poukazují na nárůst obtíží v oblasti spánkového režimu a významu cirkadiánní rytmicity zejména u dětí, dospívajících

91 Kolektiv autorů: Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologická studie prevalence

obezity v ČR. Dostupné z: http://www.khsova.cz/03_plneni/files/obezita_dospeli.pdf. PETRÁŠOVÁ, L. Obezita dětí rodiče nezajímá. Zlom přichází v pubertě. Rozhovor

s Hanou Zamrazilovou a Petrem Hlavatým z Endokrinologického ústavu. OnaDnes.cz. [Online], [cit. 4. 9. 2014]. Dostupné z: www: http://ona.idnes.cz/obezita-deti-rodice-nezajima-zlom-prichazi-v-puberte-pck/deti.aspx?c=A091102_091413_deti_pet2009.

92 KOLÁŘ, J. Edukace rodičů k podpoře zdravých stravovacích návyků u dětí mladšího školního věku. Diplomová práce. Vedoucí práce: Švamberk Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2016.

ŘEHOŘKOVÁ, P. Projekty „zdravá výživa“ na základních školách jako prevence obezity dětí. Diplomová práce. Vedoucí práce: Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2015.

MIKŠOVSKÁ, K. Výživové programy na ZŠ. Diplomová práce. Vedoucí práce: Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2015.

93 STACKEOVÁ,D. Zdravotní benefity pohybové aktivnosti. In: HARADA, T., KREJČÍ, M., ŘEPKO, M., ŠVEJDA, G. (recs.) Health Education and Quality of Life II. (sborník z mezinárodní konference konané v Hluboké nad Vltavou ve dnech 8. – 10. 10. 2009. Str. 288 – 292. ISBN 978-80-7394-180-2.

HOŠEK, V. The Role of Experience in the Activation of Senior´s Lifestyle. In: ADÁMKOVÁ SÉGARD, M., HÁTLOVÁ, B., LOUKOVÁ, T. (Eds.) Psychomotor Therapy. Ústí nad Labem: University of J.E.Purkyně, 2013.

HOŠEK V. Wellness, well-being a pohybová aktivita. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Wellness jako odbornost. Sborník sdělení z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ konané 10. 12. 2009. VŠTVS Palestra. Spol s.r.o., Praha, 2010. S. 6-13.

94 NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-9028.

MIOVSKÝ, M. a kol. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. 220 s. Monografie. ISBN 978-80-87258-89-7. Dostupný také na: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/17/3765/Vykladovy-slovnik-zakladnich-pojmu-skolske-prevence-rizikoveho-chovani

69

a produktivních dospělých – v souvislosti s nárůstem stresu, tlaku na výkon a přibývajících diagnóz v oblasti psychosomatických obtíží.95

Z metodologického hlediska lze zmínit, že dotazování bylo možné u otázky č. 17 ještě rozšířit o sebehodnocení v jednotlivých položkách dodržování zdravého životního stylu, nejen sledovat celkové hodnocení vlastního chování, nicméně tým se domníval, že dotazování by již přerostlo únosnou míru pro respondenty (zejména žáky ZŠ a seniory nad 70 let).

Z metodologického hlediska je rovněž možné diskutovat o sloučení kategorií „naprosto souhlasím“ a „spíše souhlasím“, stejně jako sloučení kategorií v oblasti nesouhlasu, v kapitole 6 Shrnutí a zhodnocení. Námitkou může být změna rovnováhy v upravených kategoriích – z pěti kategorií (kdy každá kategorie zaujímá jednu pětinu na dané škále), vznikají kategorie tři s nestejným poměrem své hodnoty na dané škále (souhlasné kategorie získávají 40 % poměru, nesouhlasné rovněž, kategorii „nejsem si jist“ zůstává původních 20 % názorového rozložení). Sloučením kategorií jsme získali vyšší přehlednost pro závěrečnou prezentaci dat, což je významnou kladnou protihodnotou tohoto postupu.

Získaná data bylo možné hodnotit z mnoha dalších hledisek, pro účely ročníkového projektu však byly zvoleno dílčí hodnocení dat, s výhledem, že získaná data mohou být využita v další etapě.

Rovněž je vhodné komparovat získaná data s dalšími výsledky získanými v novém šetření – v něm by bylo vhodné respondenty vyhledat podle předem stanovených kritérií v konkrétních kohortách (místo bydliště, zdravotní stav, povolání). Takto získané údaje pak mohou sloužit jako významný zdroj úpravy studijního programu i jako nástroj při celonárodním plánování zdravotní politiky a programů podporujících zdraví v konkrétních věkových skupinách (edukační programy včleněné do rámcových vzdělávacích programů, programy aktivizace seniorů, programy aktivizace osob s konkrétním zdravotním postižením, programy prevence syndromu vyhoření apod.).

Je žádoucí, aby Vysoká škola tělesné výchovy a sportu na těchto programech participovala, a to nejen v oblasti poskytnutí potřebných

95 KREJCI, M., TAKEUCHI, H. (2011). Effect of birth season on circadian typology

appearing in Japanese young children aged 2 to 12 years disappears in older students aged 18 to 25 years. Chronobiology International. Vol. 28, No. 7, 638-642. 2011. ISSN 0742-0528. WoS, Imp Factor 4,35

MANDELBAUM, M. Zkoumání vybraných cirkadiánních determinantů výkonnosti superligových hráčů florbalu AC Sparta Praha v mužské kategorii od 17 let. Diplomová práce. Vedoucí práce: Krejčí, M. VŠTVS PALESTRA, 2016.

70

výsledků, ale i v oblasti získávání nových údajů, zpracování dalších dat i přípravy příslušných programů, zejména v rámci vědecko-výzkumné mezirezortní a institucionální spolupráce.

71

8 ZÁVĚR

Realizované šetření se zaměřilo na hodnocení postojů respondentů různého věku k dodržování zásad zdravého životního stylu v populaci. Pro získání dat byla použita Likertova škála. Získané výsledky přinesly zajímavé údaje jak z hlediska obecného hodnocení (souhrn všech získaných dat) jednotlivých složek dodržování zdravého životního stylu, ale i z hlediska hodnocení komplexního. Pro přehlednost lze v závěru prezentovat souhrn souhlasných a nesouhlasných odpovědí (v kumulativních četnostech), jenž je uveden v grafu č. 15. Jak je z grafického vyjádření dobře patrné, nejproblematičtější součástí dodržování zdravého životního stylu je podle všech respondentů pití slazených nápojů, pití kávy, kouření a požívání alkoholu (a to jak u dospělých, tak u dospívajících). „Rezervy“ v dodržování zásad mají lidé v oblasti pohybových aktivit (věnují se jim méně než 3x týdně) a dodržování spánkového režimu. Získaná data je nutné uvažovat při nabízených programech, cílení aktivit v rámci společenské nabídky a vhodně na ně reagovat nabídkou edukačních aktivit propojenou s vhodným způsobem motivace. Celkově se respondenti domnívají, že lidé nedodržují zásady zdravého životního stylu, sami sebe hodnotí respondenti lépe, a to až o 30% častěji než ostatní, což je opět nutné uvažovat nejen při vzdělávání wellness specialistů, ale i v celonárodně vyhlášených programech orientovaných na podporu zdraví.

72

9 SHRNUTÍ Na dodržování zdravého životního stylu mají primárně vliv naše

postoje, zařazení té či oné hodnoty do celého hodnotového systému, který pak jako komplex ovlivňuje kvalitu našeho životního stylu. Zdravý životní styl pak můžeme vyjádřit jako souhrn relativně ustálených každodenních zvyklostí a vzorců chování člověka, které prokazatelně pozitivně ovlivňují jeho celkové zdraví. Způsob života se podílí na zdraví až z 60 %. Životní prostředí má podíl až 20 %. Zdravotní péče a dědičnost mají každá vliv 10 %.

Postoje k podpoře našeho zdraví se v průběhu života vyvíjejí a mění a je zajímavé sledovat, ke kterým složkám zdravého životního stylu zaujímají lidé různého věku nejčastěji pozitivní postoj a ke kterým přistupují spíše neutrálně, nebo jejich význam příliš neuvažují (případně chápou jejich význam, ale nechovají se dle teoretických vědomostí – co je zdraví a co není).

Realizované šetření se zaměřilo na hodnocení postojů respondentů různého věku k dodržování zásad zdravého životního stylu v populaci. Cílem výzkumného projektu bylo zjistit, jaké složky zdravého životního stylu podle respondentů lidé dodržují nejčastěji a jaké nejméně – resp. jaký postoj k jednotlivým složkám mají. Pro získání dat byla použita Likertova škála.

Průzkumu se zúčastnilo 1 350 respondentů, rozdělených do základních věkových skupin po 225 respondentech. Na základě komparace relativních četností bylo možné konstatovat, že se respondenti hodnotí sami sebe v oblasti dodržování zásad zdravého životního stylu lépe, než ty druhé, jen polovina z těchto respondentů se domnívá, že i ostatní dodržují zásady zdravého životního stylu. Nejvíce pozitivní vztah mají dle respondentů lidé ke společným aktivitám s rodinou a přáteli a k aktivitám realizovaným v přírodě. Podle respondentů se většina lidí v populaci příliš nevěnuje pohybovým aktivitám, častý názor respondentů je, že ostatní často kouří, pijí alkohol a kávu. Všechna dosavadní zjištění je vhodné ověřit dalším hlubším průzkumem a je nutné je uvažovat nejen při vzdělávání wellness specialistů, ale i v celonárodně vyhlášených programech orientovaných na podporu zdraví.

73

10 SUMMARY Healthy lifestyle regimen is primarily influenced by our attitudes that

include this or that value into the value system which as a complex is influencing the quality of our lifestyle. A healthy lifestyle can be expressed thus as the sum of relatively stable daily habits and patterns of human behavior that obviously positively affect the overall health. The way of life contributes to the health up to 60%. The environment has an impact of 20%. Healthcare and inheritance each has an effect of 10%.

Attitudes supporting our health are evolving and changing throughout the life; and it is interesting to see components of a healthy lifestyle that people of different ages take most positively and which are accessed rather neutrally, or people do not think about their importance (possibly understand the function but not behaving according to the theoretical knowledge - what is healthy and what is not).

Realized investigation was focused on the evaluation of attitudes of respondents of various age and the adherence of healthy lifestyle regimen in the population. The aim of the research project was to identify the healthy lifestyle components that people respect according to the respondents the most often and which the least - respectively the attitude to the individual components. Likert scale was used to obtain the data.

The survey involved 1,350 respondents, divided into basic age groups of 225 respondents. Based on using the Pearson correlation coefficient and comparison of the relative frequencies is possible to state that respondents assess themselves in compliance with the principles of a healthy lifestyle regimen better than the others; only half of these respondents believe that others follow the principles of a healthy lifestyle, too. People have the most positive relationship according to the respondents to the activities with family and friends and activities in nature. According to respondents, the majority of people in the population do not perform too many physical activities, frequently respondents view others as smoking, drinking alcohol and coffee. Further profound research is advisable to confirm all previous findings and necessarily to be considered not only in the education of wellness specialists but also in nationally promoted programs focusing on health promotion.

74

11 LITERÁRNÍ ZDROJE AJZEN, I., FISHBEIN, M. Uderstanding attitudes and predicting social

behavior, Englewood Cliffs/N. J., 1980. ALLPORT, G., W. Attitudes. In: Handbook of social psychology. Edited

by C. Murchison, 798–844. Worcester, MA: Clark Univ. Press.. 1935. ARENS, U. Jídlo jako jed, jídlo jako lék: [abecední průvodce bezpečnou

a zdravou výživou]. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 1998, 400 s. ISBN 80-902069-7-2.

ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.

AYERS, Susan a Richard DE VISSER. Psychology for medicine. Los Angeles: Sage, 2011. ISBN 978-1-4129-4690-2.

BARNARD, Neal D. Jídlem proti bolesti: nové revoluční strategie pro maximální úlevu od bolesti: jídelníčky a recepty podle Jennifer Raymond. Olomouc: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-888-8.

BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie pohybové zátěže: učební texty pro studenty tělovýchovných oborů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2013. ISBN 978-80-87647-06-6.

BLAHUŠOVÁ, E. Wellness, fitness. Praha: Karolinum. 2005. 235 s. ISBN 80-246-0891-X.

BLAHUŠOVÁ, E. Wellness: jak si udržet zdraví a pohodu. Vyd. 1. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009, 149 s. ISBN 978-80-87156-33-9.

BLONNA, R. Coping with stress in a changing world. 3rd ed. Boston: McGraw-Hill, c2005. ISBN 0-07-288574-2.

BORZOVÁ, C. a kol. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha: Grada Publishing a.s. 2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2978-7.

BRÁZDOVÁ, Z. Výživa člověka. Brno: MU. 1995. 110 s. CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. 1. vyd.

Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2323-5. CUNGI, Ch., LIMOUSIN, S. Relaxace v každodenním životě. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2005, 159 s. ISBN 80-7178-948-8. ČELEDOVÁ, L a ČEVELA, R. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1.

vyd. Praha: Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8.

75

FABER, T., A., KUO, F., E. Children with attention deficits concentrate better after walk in the park. Journal of Attnetion Disorders, 12,402 – 409. 2009. Online ISSN 1557-1246.

FIALA, J. Evaluace rizikových faktorů neinfekčních onemocnění pomocí komplexního vyšetření jako diagnostický a intervenční nástroj v primární prevenci. Habilitační práce, Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav preventivního lékařství, 2001.

HÁTLOVÁ, Běla. Kinezioterapie: pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0719-0.

HENDL, Jan a Lubomír DOBRÝ. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.

HOŠEK V. Wellness, well-being a pohybová aktivita. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Wellness jako odbornost. Sborník sdělení z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ konané 10. 12. 2009. VŠTVS PALESTRA, spol. s.r.o., Praha, 2010. s. 6-13. ISBN 978-80-904435-0-1

HOŠEK, V. Pohyb a kvalita života. In: KREJČÍ, M., HOŠEK, V. a kol. Wellness. 1. vydání. Praha: Grada; Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2016. 304 stran. ISBN 978-80-271-0010-1.

HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Dotisk 2.vyd. Praha: Karolinum, 2003. 69 s. ISBN 80-718-488-91.

HOŠEK, V. The Role of Experience in the Activation of Senior´s Lifestyle. In: ADÁMKOVÁ SÉGARD, M., HÁTLOVÁ, B., LOUKOVÁ, T. (Eds.) Psychomotor Therapy. Ústí nad Labem: University of J. E. Purkyně, 2013. ISBN 978-80-7414-685-5

HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Dotisk 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-718-488-91.

KOBASA, S., C. Stressful life events, personality and health: An inquiry into hardiness. Journal of Personality and Social Psychology, 1979, 37, 1, s. 1-11. ISSN 1939-1315.

KOLÁŘ, J. Edukace rodičů k podpoře zdravých stravovacích návyků u dětí mladšího školního věku. Diplomová práce. Vedoucí práce: Švamberk Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2016.

Kolektiv autorů: Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologická studie prevalence obezity v ČR. Dostupné z: http://www.khsova.cz/03_plneni/files/obezita_dospeli.pdf

76

KOTULÁN, J. a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 1999. 258 s. ISBN 80-210-2179-9.

KREJČÍ, M., TAKEUCHI, H. (2011). Effect of birth season on circadian typology appearing in Japanese young children aged 2 to 12 years disappears in older students aged 18 to 25 years. Chronobiology International. Vol. 28, No. 7, 638-642. 2011. ISSN 0742-0528. WoS, Imp Factor 4,35

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 252 s. ISBN 80-7178-774-4.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-568-4.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Praha: Grada, 2011. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3604-4.

KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0.

KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, a.s. 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5.

KUO, F. E., FABER, T., A. A potential natural treatment for attention-deficit/hyperactivity disorder: evidence from a national study. S. 1580-1586. American journal of public healht. 2004. 94 (9). ISSN 1541-0048.

KURSCH, M. Tailor made talent management - talent management druhé generace. Praha: Česká andragogická společnost, 2016. Česká a slovenská andragogika. ISBN 978-80-905460-5-9.

LA PIERRE, R. T. Attitudes Versus Actions. In: Social Forces, 1934. LOJKOVÁ, D. Získejte rovnováhu těla, mysli, duše a ducha. Vyd. 1.

Praha: Grada, 2012, 152 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-2268-9.

MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2715-8.

MANDELBAUM, M. Zkoumání vybraných cirkadiánních determinantů výkonnosti superligových hráčů florbalu AC Sparta Praha v mužské kategorii od 17 let. Diplomová práce. Vedoucí práce: Krejčí, M. VŠTVS PALESTRA, 2016.

77

MANDOVEC, Antonín. Kardiovaskulární onemocnění u žen. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2807-0.

MARÁDOVÁ, E. Výživa a příprava pokrmů: Pro 5. - 9. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1992. 127 s. Rodinná výchova. ISBN 80-7168-007-9.

MC GRATHOVÁ, M. Půlhodina denně pro zdravé srdce. Praha: Reader’s Digest Výběr. 2009. 320 s. ISBN 978-80-7406-018-2.

MIKLÁNEK, Jan. Psychosomatická medicína pro každého, aneb, Jak se chtít skutečně vyléčit. Zlín: Tigris, 2014. ISBN 978-80-7490-050-1.

MIKŠOVSKÁ, K. Výživové programy na ZŠ. Diplomová práce. Vedoucí práce: Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2015.

MIOVSKÝ, M. a kol. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. 220 s. Monografie. ISBN 978-80-87258-89-7. Dostupný také na http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/17/3765/Vykladovy-slovnik-zakladnich-pojmu-skolske-prevence-rizikoveho-chovani

MZ ČR. Zdraví 21 – Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie. Praha: 2004. ISBN 80-85047-33-0.

NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009. 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9.

NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-9028.

NEUMAN, J., MYTTING, I. Friluftsliv – svobodný život na čerstvém vzduchu. Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2007, č. 8. S. 69-75. ISSN 1214-603X.

NEUMAN, J., TURČOVÁ, I, MARTIN, A. Green Exercise for health and well-being. Acta Salus Vitae. Vol 3, No. 1. 83-91. 2015. ISSN 1805-8787

NEWCOMB, Th., M. Social psychology, New York, 1950. PASTUCHA, D. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing a.s. 2011. 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2. PEŠEK, Roman a Ján PRAŠKO. Syndrom vyhoření: jak se prací a

pomáháním druhým nezničit : pohledem kognitivně behaviorální terapie. V Praze: Pasparta, 2016. ISBN 978-80-88163-00-8.

78

PETRÁŠOVÁ, L. Obezita dětí rodiče nezajímá. Zlom přichází v pubertě. Rozhovor s Hanou Zamrazilovou a Petrem Hlavatým z Endokrinologického ústavu. OnaDnes.cz. [Online], [cit. 4. 9. 2014]. Dostupné z www: http://ona.idnes.cz/obezita-deti-rodice-nezajima-zlom-prichazi-v-puberte-pck-/deti.aspx?c=A091102_091 413_deti_pet2009.

PLEVOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing a.s. 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3558-0.

PUGNEROVÁ, M., KVINTOVÁ, J. Přehled poruch psychického vývoje. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-5452-9.

ROSENBERG, M., J., HOWLAND, C., L., McGUIRE, W., ALBESON, R., P., BREHM, J., W. Attitude organization and change, New Haven, 1960.

ŘEHOŘKOVÁ, P. Projekty „zdravá výživa“ na základních školách jako prevence obezity dětí. Diplomová práce. Vedoucí práce: Šauerová, M. VŠTVS PALESTRA, 2015.

STACKEOVÁ, D. Pohyb? Pohyb! Aneb pohybová aktivita jako jedna ze základních složek životního stylu v prevenci a terapii psychických poruch. s. 19-31. In: KOTKOVÁ, V. (ed.). Sborník z psychiatrického sympozia Hlavolam V pořádaného Psychiatrickou nemocnicí Kosmonosy dne 3.10. 2013. Bez ISBN.

STACKEOVÁ, Daniela. Fitness programy z pohledu kinantropologie. 3., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, c2014. ISBN 978-80-7492-115-5.

STACKEOVÁ,D. Zdravotní benefity pohybové aktivnosti. In: Harada, T., Krejčí, M., Řepko, M., Švejda, G. (recs.) Health Education and Quality of Life II. (sborník z mezinárodní konference konané v Hluboké nad Vltavou ve dnech 8. – 10. 10. 2009. Str. 288 – 292. ISBN 978-80-7394-180-2.

STALHBERG, D., FREY, D., EINSTELLUNGEN I: Struktur, Messung und Funktion. In Stroebe, W., Hewstone, M., Codol, J., P., Stephenson, G.,S. (Hrsg.). Sozialpsychologie: Eine Einführung, Berlin, 1990.

STARÝ, K. Pedagogika ve škole. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-511-0.

ŠAUEROVÁ, M. Edukace klientů ve wellness. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.). Wellness a bio-psycho-sociální kontext. Recenzovaný sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference

79

VŠTVS Palestra. Praha: VŠTVS Palestra, 2012. S. 95 – 103. ISBN 978-80-904815-6-5.

ŠAUEROVÁ, M. Využití outdoorových aktivit při motivaci dětí a dospívajících k četbě i k prevenci pasivního způsobu života. In: Telesná výchova a šport v živote človeka. Recenzovaný zborník vedeckých prác. Zvolen, 2014. ISBN 978-80-228-2684-6.

ŠKOBRTAL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. Ostrava: Ostravská univerzita, 2012. ISBN 978-80-7464-199-2

ŠKOBRTAL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. s. 72. Ostrava: Ostravská univerzita, 2012. ISBN 978-80-7464-199-2

ŠTORCH, E. Dětská farma: eubiotická reforma školy. V Praze: Dědictví Komenského, 1929. 177 - [iv] s. Pedagogická práce; sv. III.

ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, M. Hyperaktivita nebo hypoaktivita – výchovný problém? Bratislava: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-8168-348-0.

ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Techniky osobnostního rozvoje a duševní hygieny učitele. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0470-3.

ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres a "vyhoření" u profesionálů pracujících s lidmi. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN 80-7372-105-8.

TOD, David, Joanne THATCHER a Rachel RAHMAN. Psychologie sportu. Praha: Grada, 2012. Z pohledu psychologie. ISBN 978-80-247-3923-6.

UZIS ČR. Zemřelí 2013. 2013. Dostupné z http://www.uzis.cz, VETEŠKA, J. Proměna školního vzdělávání v biodromálním kontextu.

Vyd. 1. Praha: Dashöfer, 2011. ISBN 978-80-86897-39-4. ŽALOUDÍKOVÁ, I. Podpora zdraví a zdravého životního stylu s důrazem

na onkologickou prevenci ve škole. Disertační práce, Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2009

80

12 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Vzor Likertovy škály Příloha č. 2 Doplňující grafy k publikovaným výsledkům šetření

81

Příloha č. 1 Vzor Likertovy škály (ve vzoru jsou pro vyhodnocení vyznačené kategorie obráceného hodnocení)

82

83

84

Příloha č. 2 Doplňující grafy

Tabulka a graf č. 16 Hodnocení dodržování spánku v jednotlivých věkových kategoriích

Použitá legenda: písmena standardně označují věkové kategorie

stejně, jak byly používány v celé publikaci, spojení čísel 1+2 označuje kumulování pozitivních – souhlasných odpovědí: „naprosto souhlasím“, „spíše souhlasím“.

Tabulka a graf č. 17 Obliba pití slazených nápojů – respondenti celkem

Při hodnocení výsledků v grafu je nutné brát v úvahu, že souhlasné

odpovědi v podstatě znamenají, že z pohledu respondentů lidé nedodržují tuto dílčí část zdravého životního stylu, protože podle jejich názoru slazené nápoje konzumují. Naopak nesouhlasné odpovědi bychom mohli brát jako výsledek pozitivní, ukazující, kolik respondentů si myslí, že lidé slazené nápoje nepijí.

Použitá legenda: V – označení pro všechny věkové skupiny celkem, čísla 1 – 5 označují typ odpovědi: 1 – „naprosto souhlasím“, 2 – „spíše

A1+2 141 B1+2 122 C1+2 106 D1+2 77 E1+2 94 F1+2 108

V1 449 V2 604 V3 110 V4 154 V5 33

85

souhlasím“, 3 – „nevím“, 4 – „spíše nesouhlasím“, 5 – „naprosto nesouhlasím“.

Tabulka a graf č. 18 Obliba pití kávy – respondenti celkem

I v tomto grafu je nutné brát v úvahu, že souhlasné odpovědi

v podstatě znamenají, že z pohledu respondentů lidé nedodržují tuto dílčí část zdravého životního stylu. Podle hodnocení výsledků se velmi vysoký počet respondentů (90 %) domnívá, že kávu lidé konzumují rádi.

Tabulka a graf č. 19 Hodnocení vyhledávání společných aktivit s přáteli v jednotlivých věkových kategoriích

Použitá legenda: písmena standardně označují věkové kategorie

stejně, jak byly používány v celé publikaci, spojení čísel 1+2 označuje kumulování pozitivních – souhlasných odpovědí: „naprosto souhlasím“, „spíše souhlasím“. Při hodnocení je naprosto zřejmé, že ve všech věkových skupinách je k vyhledávání společných aktivit s přáteli velmi pozitivně vnímáno, téměř 80 % respondentů v každé věkové kategorii zastává k této položce pozitivní postoj.

V1 555 V2 665 V3 58 V4 46 V5 26

A1+2 168 B1+2 189 C1+2 178 D1+2 189 E1+2 173 F1+2 182

86

Graf č. 20 Porovnání sebehodnocení a hodnocení druhých při dodržování zásad zdravého životního stylu

87

13 VĚCNÝ REJSTŘÍK

A Aktivity

edukační, 71 pohybové, 7, 8, 14, 16, 17,

35, 60, 71 pohybové, 11 s rodinou, 57, 67 seniorů, 56 společné, 45, 53, 57, 67, 72 v přírodě, 30, 37, 46, 57,

67, 72 volnočasové, 15

B Biodromální kontext, 35

C Cirkadiánní rytmicita, 68 Civilizační choroby, 23, 36, 46

D Determinanty zdraví, 8, 36

E Environmentální zdraví, 45 Eubiotika, 46

F Fishbein, M., 31

G Green excercises, 46, 59

H Hygiena

návyky, 24 osobní, 11 spánková, 16

I Inaktivita, 46, 59, 68 Interakce, 29, 32, 48

K Klíčová rozhodnutí, 10, 35

L Likertova škála, 5, 38, 40, 71,

72, 81

M Model

třísložkový, 33, 38 zdraví, 5, 38

Motiv, 31

O Obezita, 36, 46 Obtíže, 10, 17, 21, 46, 52, 68 Odolnost, 26

osobnostní, 28 proti stresu, 21 psychická, 11, 21 vůči bolesti, 21

Otužování, 46

88

P Pearsonův kontingenční

koeficient, 40, 49, 53, 54, 66

Pozitivní životní scénář, 23 Prevence proti stresu, 22 Program

aktivizační, 56, 69 edukační, 24, 37, 38, 43,

49, 60, 61, 69 Psychická pohoda, 7, 11, 21 Psychosomatická onemocnění,

28 Psychosomatické obtíže, 69

R Režim

pitný, 43, 44, 67 spánkový, 35, 42, 68, 71 stravovací, 13

S Salutory, 5, 23 Sociální dimenze zdraví, 29

Sociální pohoda, 7 Sociální zdraví, 45

T Time management, 15

V Výživa, 10, 11, 22

zásady, 12 zdravá, 12, 36, 59

W Wellness, 56, 66 Wellness specialista, 6, 52,

71, 72

Z Zdravý životní styl, 5, 6, 7, 8,

37, 84, 85

Ž Životospráva, 11, 37

89

14 JMENNÝ REJSTŘÍK

Ajzen, I., 31 Allport, G. W., 31 Arens, U., 36 Atkinson, R., 28 Ayers, S., 21 Barnard, N., 21 Bartůňková, S., 18, 19 Blahušová, E., 35 Blonna, R., 30 Borzová, C., 15, 16 Brázdová, Z., 12 Cathala, H., 12 Čeledová, L., 8, 14, 15, 17,

22, 35, 36 Čevela, R., 8, 14, 15, 17, 22,

35, 36 Dobrý, L., 10, 18, 19, 20, 22 Faber, T., 46 Faber, T. A., 30 Frey, D., 31 Hátlová, B., 18 Hendl, J., 10, 18, 19, 20, 22 Hogenová, A., 47 Hošek, V., 17, 68 Howland, C. L., 33 Jirásko, R., 53 Kolář, J., 68 Kotulán, J., 11 Krejčí, M., 51, 69 Křivohlavý, J., 7, 10, 14, 17,

21 Kubátová, D., 14 Kubátová, H., 9 Kunová, V., 12 Kuo, F. E., 30, 46 Kursch, M., 29 Kvintová, J., 29 LaPierre, R. T., 31

Larsson, U., 51 Lojková, D., 35, 36 Machová, J., 14 Mandelbaum, M., 69 Mandovec, A., 20 Marádová, E., 12 Martin, A., 46 Miklánek, J., 10 Mikšovská, K., 68 Miovský, M., 68 Mytting, I., 30 Nakonečný, M., 31, 32, 33, 35 Nešpor, K., 68 Neuman, J., 30, 46 Neuwirth, R., 53 Newcomb, Th. M., 31 Pastucha, D., 23 Pešek, R., 26 Petrášová, L., 51, 68 Plevelová, I., 22 Praško, J., 26 Pugnerová, M., 29 Rosenberg, M. J., 33 Řehořková, P., 68 Stackeová, D., 20, 21, 68 Stalhberg, D., 31 Starý, K., 23 Šauerová, M., 6, 23, 47 Škobrtal, P., 34 Štorch, E., 46, 47 Švamberk Šauerová, M., 5,

24, 29, 30, 46, 53, 57 Švingalová, D., 26 Tilinger, P., 57 Tod, D., 17 Turčová, I., 46 Veteška, J., 35 Žaloudíková, I., 9, 11

90

15 AUTORSKÝ KOLEKTIV Vyučující VŠTVS PALESTRA, spol. s r.o.: Doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D. (autorka projektu) Ing. Richard Neuwirth, Ph.D. (statistika) Ing. Robin Jirásko, Ph.D. (statistika)

Studenti kombinovaného studia NMgr. oboru Wellness specialista:

Adamová, Adéla Bredler, Luděk Brejša, Martin Čelišová, Helena Fadrhoncová, Mária Figová, Jacqueline Grunt, Stanislav Günterová, Lucie Hába, Marcel Hášová, Jana Havelka, Petr Jindřichová, Adéla Kolář, Jan Kolaříková, Alice Kondáš, Ali Korbelová, Denisa Kornová, Kateřina Kotlánová, Lenka Kozáková, Lucie Kožmínová, Ivana Kvasničková, Radka Mašek, Tomáš Mašková, Adéla Míchalová, Andrea Mračková, Veronika Ottomanská, Nikola

Papáček, Jan Petriľáková, Mária Petrovičová, Michaela Puchýřová, Simona Rajtorová, Šárka Rejchrt, Aleš Satrapová, Lucie Sedlaříková, Miloslava Smíšková, Jitka Souček , Vít Soukupová, Klára Spurný, Jiří Stoklasová, Ivana Syslová, Natália Šindelářová, Veronika Švec, Martin Václavík, Tomáš Václavíková, Soňa Váňová, Jana Vilímek, Jiří Vondráčková, Aneta Vymyslická, Lenka Zvolenská, Jana st. Zvolenská, Jana ml. Žlábková, Dita

91

Studenti prezenčního studia NMgr. oboru Wellness specialista:

Bažant, Lukáš Brzoňová, Kateřina Dítětová, Markéta Drbohlav, Jakub Iglić, Marko Karlová, Natálie Kosek, Marek Kovalská, Iveta Labáková, Dagmar Mareš, Roman Metlička, Jakub

Necidová, Simona

Němejcová, Denisa Nováková, Andrea Oplová, Romana Refková, Michaela Skopalová, Bára Stachovičová, Romana Stehlíková, Kateřina Švimberský, Jan Tůmová, Šárka Veverka, Adam

Studentka LF UK bakalářské studium Fyzioterapie

Alžběta Černá