Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Bylo, nebylo 3 Ptali jsme se 7 Adopce na dálku 11 Slovo kněze 12 Modlitba měsíce 14 Kulturní okénko 15 Pro malé, menší, nejmenší 19 Bohoslužby o Vánocích 2017 - farnost Kolín 20

2

Hosanna!

Chvíli jsem přemýšlel nad oslovením pro tento měsíc, jelikož jsem nevěděl, co tentokrát psát. Posledních několik měsíců mi obvykle stačilo, že jsem se před prací pomodlil, a pak mě už něco napadlo. Ale všichni víme, že Aslan není ochočený lev, jen má v neliterárním světě jiné jméno, a tak mi nezbývá nic než ono hosanna, hosana, hossana, hossanah, či osanna, jak jsem to zatím viděl psáno. Církevní prostředí je koneckonců úrodná půda pro kontakty jazyků, dokonce i v dnešní době, jak se čas od času přesvědčí nejen účastníci anglické konverzace s otcem Georgem, ale i kdokoliv jiný, kdo si všimne, že v kolínských ornátech chodí tři imigranti. O čtvrtém, který migruje alespoň po ČR, se dočteme v rubrice Ptali jsme se.

Váhám, jestli Vám popřát šťastný Nový rok, když Bartoloměj vychází na Štědrý den, ale mezi křesťany je čas jenom tak přibližný (když už se i Kristus narodil asi 4 roky „před Kristem“), takže asi mohu: Požehnané svátky, Boží hod, Štěpána, Tři krále, Nový rok i vše, co přijde potom.

(H)os(s)an(n)a(h)! D. V. Spudil

An invitation to English conversations: 06.01.2018 for beginners (anglické konverzace pro začátečníky v 19h na faře) 13.01.2018 for advanceds. Parish house at 7 pm. Kalendář akcí v lednu 2018 Betlém v kostele sv. Bartoloměje bude pro veřejnost otevřený o Vánocích v dnech 25., 26., 31. prosince 2017 a také 1. ledna 2018 v době od 14 do 17 hodiny. Tříkrálová sbírka 2018 proběhne ve dnech od 2. do 7. 1. prosíme všechny ochotné, aby se hlásili buď osobně Lucii Růžkové Rybárové nebo na telefon 773 369 552. Společně budeme koledovat zejména od pátku 5.1. do neděle.

3

V sobotu a neděli bude možnost koledovat na vesnicích. Letošní sbírka v naší farnosti bude určena na stavbu Komunitního centra na Zálabí.

Zveme Vás na přípravné setkání v sobotu 30. prosince 2017 v 16:30 do komunitního centra na faře.

V sobotu 6.1. od 17 hodin proběhne na Karlově náměstí tříkrálové setkání, koledníky přivítá pan starosta a zahraje pan Petr Nobilis a skupina Awaken.

14. ledna po večerní mši sv.: Schůze redakce časopisu Bartoloměj. Nezvaní hosté budou trpět trpěni. (Případně i zváni.)

16. leden 2017 – Vikariátní konference kolínského vikariátu. Začátek v 9:30 v kostele sv. Bartoloměje.

21. leden 2017 – Zasedání Farní pastorační rady. Začátek v 19:00 na faře.

Biřmování. Sekretariát otce kardinála Dominika Duky potvrdil, že biřmování v naší farnosti bude v neděli 16. září 2018 v 10 hod. v kostele sv. Bartoloměje. Prosíme, aby se zájemci přihlásili u p. faráře a zapojili se do přípravy.

Členové farní rady

4

Zastavení u duchovního cvičení

Rembrandt Harmenszoon van Rijn – Návrat marnotratného syna

5

V sobotu 10. prosince ve farním centru proběhlo duchovní cvičení, vedl je P. Ján Halama.

1) Ke zpytování svědomí patří poděkování za přijatá dobrodiní. Umět

naladit svá srdce „slyšet hudbu lásky“: Kdo byl ke mně hodný?! Koho jsem já obdaroval?! Kdo mě povzbudil?! Kolik lidí se namáhalo, abych měl vodu, elektřinu, teplo?! Kolik osob se přičinilo o můj blahobyt?! Každý den dostáváme řadu darů. Umět poděkovat za prokázané dobro, pomoc, krásu. Prostřednictvím tolika osob jsme obdarováváni. Máme oblíbená místa, na která se rádi vracíme. Jak závratně je krásný život, rozkvetlá louka, kvetoucí strom, růže, zpívající kos. Slunce svítí, i když jej na čas zakryjí mraky. Tolik darů dostáváme každý den. Ve stáří naše oči, sluch... slábnou, Boží píseň ale trvá. Vše hovoří o dobrotě Stvořitele.

2) Dům – život – se musí stavět na skále, nikoli „na písku“. Skála –

základem je Bůh, víra v Boha. 3) Víra v Boha, obraz Boha mohou být a často bývají různou mírou

deformovány. Obraz Boha může být mylný. Dva příklady. Existuje i ďábelská představa Boha – podle které Bůh do světa nezasahuje a nechává nás na pospas. Nebo představa Boha – jako policajta bez soucitu, který nás sleduje, aby našel každou naši chybičku.

4) Křesťanský obraz Boha – z textů Nového zákona.

Dobré je víno (svatba v Káni Galilejské) i sexualita, obojí s určitým řádem.

Příběh setníka Zachea s Ježíšem, Ježíš se věnuje i jedinému člověku – hříšníkovi!

Hledání jediné ztracené ovečky... Pastýř hledá ztracenou ovečku, aby ji zachránil a nalezenou ovečku vezme láskyplně do náruče.

Ježíš říká: „Nechte maličké přijít ke mně.“

Ježíš a cizoložná žena – odpouští jí a povzbudivě říká: „Jdi a už nehřeš!“

Podobenství o marnotratném synu.

6

5) Několik myšlenek k připomenutí z duchovního cvičení Nedostatky lásky nás velice omezují. Duch Svatý způsobuje uvědomění si hříchů, dává naději, ukazuje cestu k uzdravení, smíření. Satan se převléká za anděla. Zlo se převléká za dobro. Čím méně je člověk napojen na Krista – tím méně je schopen vidět zlo. Často člověk nevidí, jak se vzdaluje od Boha a nedokáže odlišit dobro od zla.

Bartolomé Esteban Murillo - Návrat marnotratného syna

7

6) Jaké bylo toto duchovní cvičení? Ratio, působivé slovo, příklady z evangelií, ze života. Obrazy promítané na plátno a podmanivá hudba jako doprovod. Romano Guardini napsal: „...obraz proniká mnohem bezprostředněji, mnohem hlouběji, do kořenů vnitřního života... působí na city, naléhá, aby se stal vzorem...“ Dobrá setba a hojná účast věřících. Podobenství o rozsévači vypráví: Zrno – Boží slovo, které padlo do země úrodné, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek! 7) Na závěr nejkrásnější podobenství o marnotratném synu

Marnotratný syn se vrátil k otci a řekl mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě... nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ (pokání, lítost provinění, smíření). A otec navráceného syna objal, oblékl ho do vzácných rouch, navlékl mu na ruku prsten, vystrojil hostinu. A začali se veselit.

Takový je Bůh. Bůh je Láska.

Zaznamenal Josef Dušek

...otce Josefa Nerada II. Cesta ke kněžství

Studium na teologické fakultě v Praze

V roce 1990 litoměřická teologická fakulta byla přestěhována do Prahy.

Během prvního roku se rozhodlo, že původně plánovaný tříletý kurz nahradí

čtyřleté magisterské studium – dálkové. Každou druhou sobotu jsem dojížděl

na přednášky, tak studoval i Jan Hulík z Kolína. Studium – to bylo šest státních

zkoušek a udělení titulu Magister. Součástí studia byla i příprava na jáhna.

8

9

Rozhodnutí pro kněžství

Den pohovoru před přijímací komisí. Komise na fakultě měla mnohé

starosti – tak nás poslali na procházku po Praze. Od budovy arcibiskupství,

kde se pohovory konaly, je jen malý kousek na pražský Hrad. Vypravil jsem se

do katedrály sv. Víta. To rozhodnutí pro kněžství mě napadlo v katedrále

u hrobu-oltáře svatého Jana Nepomuckého. V přijímací komisi byl i známý

otec Zvěřina. Zeptal se mě: „Odkud jste? Z Kolína? Co Vás sem vede? Já jsem

ale od Votic!“ Zvěřina se divil, že někdo z Kolína chce na kněze!

Po vysvěcení na jáhna v prosinci 1995 působí jako administrátor in

materialibus ve farnosti Malotice a Horní Kruty, od června 1998 – Rataje nad

Sázavou, od 15. prosince 1998 působištěm je Sudějov a Košice.

Kněžské svěcení biskupem Václavem Malým v Kolíně

12. října 2002 v chrámu sv. Bartoloměje za působení P. Bulína.

Po kněžském svěcení nastupuje na faře v Uhlířských Janovicích. Primiční

mši sv. pater Nerad slouží následující den 13. října 2002 v Sudějově. Tehdy

napadlo nečekané množství sněhu – asi 20 cm. Později pater sloužil

v Sudějově jako kněz. Oblíbenost P. Nerada v Kouřimi se projevila i tím, že

na primiční mši přijel přátelsky i člen komunistické strany.

Sudějov je krajina podobná Jankovu rozsáhlými lesy, tichem,

houbařským bohatstvím. Sudějov je známé poutní místo s barokním kostelem

sv. Anny s ambity, kapličkou sv. Anny s proslulou křišťálově čistou vodou.

Sudějov – to je svatá Anna. Odtud i oblíbená ochránkyně sv. Anna.

Lidé mě v Sudějově vzali – jako když tam patřím. A později těžce nesli,

že odcházím. Oblíbený Sudějov. Tady na zahrádce před farou kvetly růže

a v sadě klokočí… Tady chodníček na faru byl vydlážděn pověstnou rulou

z Doubravčan.

Když mi bylo 62 let, prosil jsem: „Nechte mě v Sudějově jako

výpomocnou sílu.“ Vlašimský vikář mi nabídl i Veliš, také jsem měl působit

v Bystřici (blízko Jankova). Bystřice padla, protože můj nástupce v Uhlířských

Janovicích potřeboval čas na seznámení se s farností a s její správou. Po dvou

10

letech na dotaz pana vikáře: „Pane vikáři; něco malého, abych to zvládl.“

Vikář: „Já bych chtěl, abyste šel do Peček.“ Navštívil jsem Pečky. P. Souček mě

zavedl do kostela v Pečkách – a uvedl, že kostel byl svěcený 12. října! v den

mého kněžského svěcení. Viděl jsem to jako znamení. A tak působí P. Nerad

poslední dobou v Pečkách.

Takové bylo přátelské povídání na faře v Pečkách za pátečního chladného,

deštivého odpoledne. Pak ještě večerní mše v místním novorománském

kostele sv. Vavřince, křesťanského mučedníka upáleného na rozžhaveném

roštu.

„Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás,“ řekl Ježíš svým

apoštolům.

Kolín 17. října 2017, chrám sv. Bartoloměje. Otec Nerad za přítomnosti

biskupa Václava Malého a kněží kolínského vikariátu slaví své sedmdesáté

narozeniny a patnácté výročí kněžského svěcení. Promluvu nemá jako

obvykle biskup Václav Malý – ale P. Nerad. Je to poděkování a oslava za dar

kněžství. Uvedu několik myšlenek z promluvy otce Nerada.

On – Kristus nám dává potřebné milosti… On mluví našimi ústy

při proměňování chleba a vína… On našimi ústy dává rozhřešení hříchů… On

skrze naše ruce a ústa uděluje i ostatní svátosti… Jak je nezbytná pokora

v kněžské službě… Příklad pro kněžskou službu, skromnost a pokoru je svatý

farář arský Jan Maria Vianney.

Otec Nerad zakončil krátké zamyšlení nad darem kněžství myšlenkou

Jana Maria Vianneye: „Jakou radost měli apoštolové po zmrtvýchvstání Pána

Ježíše, že ho opět viděli, svého Mistra, kterého tolik milovali… radost… Kéž

nám tato radost nikdy nechybí.“

zaznamenal Josef Dušek

11

Další z představovaných adoptovanců je tentokrát Ind. Jeho jméno Sagar Sidharam. Narodil se 17. února 2000 a je tak bezkonkurenčně z našich adoptovanců ten nejstarší, neboť za několik dní oslaví již 18. narozeniny. Sagar žije v Bidaru, dvou set tisícovém městě ve střední Indii, ve výšce okolo 700 m n m. Sagar ukončil 10 třídu, nicméně se rozhodl pracovat v továrně v blízkém Delhi, proto jsme v tuto chvíli ukončili jeho sponzorování a kapacitu můžeme využít jiným směrem. Po dobu sponzorství byl Sagar pilným studentem, přestože jeho výsledky byly jen lehce nadprůměrné. Naše dary umožnily Sagarovi opatřit si učebnice, školní tašku a uniformu. Zajímavé je studijní hodnocení, které jsme obdrželi, z možných 625 bodů získal 356. Škola, kterou navštěvuje, se jmenuje Karnataka College. V posledním dopise, který nám napsal, řeší důvody, pro které nastoupil do práce, jsou jimi nemoc jeho maminky a postižení jeho otce. Přeje nám požehnané vánoce a šťastný nový rok.

Tomáš Těmín

Bůh, který potěšuje

Nedávno se ke mně dostal příběh o zaměstnanci pošty, který měl za úkol dešifrovat nečitelně napsané adresy na listech. Jednoho dne přinesli na jeho stůl list adresovaný Bohu. Byl napsaný třesoucí se rukou. Pomyslel si, že by měl list otevřít, aby zjistil, co se v něm píše.

Byla tam tato slova: „Milý Bože, jsem vdova, je mi 93 let a žiju v hodně malém bytě. Včera mi někdo ukradl peněženku. Měla jsem v ní 100 dolarů. Byli to poslední peníze, které jsem měla do příštího důchodu. Příští neděle jsou Vánoce a já pozvala dva přátele na oběd. Bez peněz nemohu nakoupit žádné potraviny. Nemám žádnou rodinu, na kterou bych se obrátila. Jsi moje jediná naděje. Můžeš mi, prosím, pomoci? Děkuji! Edna.“

Poštovní úředník byl dojatý. Ukázal list svým kolegům na poště. Každý z nich sáhl do kapes a vytáhl pár dolarů. Po tom, jak oběhl kolečko, vybral dohromady 96 dolarů. Vložil je do obálky a poslal dotyčné ženě. Zbytek dne se všichni na poště cítili příjemně pro dobrý skutek, který udělali.

Vánoce přišly a odešly. Za několik dnů přišel od babičky další dopis. Všichni na poště se sešli a začali číst dopis: „Drahý Bože, ani nevím, jak Ti poděkovat za laskavost, kterou jsi mi prokázal. Díky tvému laskavému daru jsem byla v stavu připravit krásný oběd pro své přátele. Měli jsme spolu nádherný den a svým přátelům jsem řekla o tvém mimořádném daru. Mimochodem, chyběli tam 4 dolary. Určitě je ukradli ti zloději na poště. Vděčná Edna.“

U proroka Izajáše slyšíme: „Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“

V té samé knize proroka se píše: „Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: ,Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk.

13

Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.‘“

Je to nádherné poselství pro druhou adventní neděli: „Těšte můj lid!“ Při jaké příležitosti píše Izajáš svůj list? V roce 587 před Kristem byla židovská armáda poražena a Jeruzalemský chrám zničen. Mocný babylonský král Nabuchodonozor vzal desetitisíce Izraelců do zajetí do Babylonie, což je dnešní Irák. Ti, co mohli zůstat v Jeruzalémě, byli vězněni.

Za nějaký čas se Izraelité v Babylonii ženili, postavili si domy, narodily se jim děti a usadili se v nové zemi. Klidně mohli přijmout Babylon za svůj nový domov. Prorok Jeremiáš předpověděl, že Izraelci zůstanou v babylonském zajetí 70 let. Snažili se tedy dělat, co mohli v nové zemi. Byli však daleko od svého domova, od chrámu, od všeho, co tvořilo jejich identitu. Byla to léta truchlení a touhy po domovině.

Co bylo horší, prorok jasně zdůraznil, že zničení Jeruzaléma a jejich vyhnanství v Babyloně nebylo způsobeno silou Babyloňanů. Byl to zasloužený Boží trest za hříchy a nevěrnosti Hebrejů. V tomto kontextu vystupuje na scénu prorok Izajáš se slovy útěchy: „Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost…“

Byla to pro Židy dobrá novina. Oni se cítili být Bohem opuštěni. Argentinský evangelista Luis Palau vypráví příběh o Marii Benitez Perez,

která ho navštívila pod záminkou, že si hledá práci. Brzy však odhalila svoje úmysly. Byla sekretářkou komunistické strany v Ekvádoru. Ve své řeči odsuzovala všechno, co souviselo s Bohem a Ježíšem Kristem. Byla plná hořkosti. Luis Palau ji poslouchal s respektem a citlivě odpověděl na každou její otázku.

Protože cítila, že jí naslouchá s láskou a soucitem, začala mluvit o svém životě. Byl to příběh plný utrpení, bolesti a hříchu. Svoji řeč zakončila otázkou: „Kdyby Bůh existoval, mohl by přijmout ženu, jako jsem já?“

Palau jí odpověděl slovy z listu Židům 10,17: „Na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.“ Sedmnáctkrát se Maria snažila vysvětlit, proč není hodna odpuštění. Pa lau jí sedmnáctkrát zopakoval slova: „Na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu .“ Až nakonec Maria Benitez Perez, sekretářka komunistické strany v Ekvádoru sklonila hlavu a odevzdala svůj život Kristu.

14

Slova z listu Židům potěšila duši Marie Perez, stejně tak potěšila Izraelity slova proroka: „Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost.“

Bůh odpustil Izraeli ne proto, že si to zasloužil, anebo proto, že by Bůh

vnímal jejich přestoupení zlehka. Bůh jim odpustil prostě proto, že je miloval.

Kristus přišel mezi nás ne proto, že jsme si to zasloužili, ani ne proto, že schvaluje všechno, co činíme, přišel proto, jak moc nás Bůh otec miloval.

Poslechněme ještě jednou slova proroka: „Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost…

Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná!

Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“

Je to dobrá novina pro ty, kteří potřebují odpuštění. Věřím, drazí bratři a sestry, že je to dobrá novina také pro vás.

P. Ján Halama, SVD

Od bran, z nichž slunce vychází, až tam, kde konec zemský je, ať zní zpěv Kristu Vladaři, synáčku Panny Marie. Původce světa blažený svých sluhů tělo obléká, by zachránil své stvoření a tělem spasil člověka.

Zamčeným lůnem matčiným vniká zář Boží milosti: již chová svaté Panny klín jí dosud skryté tajemství. Dům cudných útrob přitom už je v Boží stánek proměněn. Ta, jíž se netkl žádný muž, počala syna slovem jen.

15

Zrodil se z lidské Matky Pán, jejž Gabriel jí zvěstoval. V lůně své matky skrytý Jan radostí nad ním zaplesal. Jeslemi nebyl poděšen, nechal se v seno položit, sytil se trochou mléka ten, jenž nedá ptactvu hladem mřít.

Zní nebem jásot, chvalozpěv, zpívají Bohu andělé, když pastýřům se Pastýř všech i Tvůrce zjeví ve chlévě. Buď sláva tobě, Ježíši, zrozený Pannou nejčistší, i Otci, Duchu milosti po všechny věky věčnosti. Amen.

Hymnus z dominikánského breviáře http://breviar.op.cz

O hvězdě vánoční (Malé příběhy květin, Miliknížky)

Jednoho mrazivého prosincového odpoledne jsem potřeboval přejít

přes zahradu. Sněhu bylo po kotníky, foukal ledový vítr a řezal mne do tváře. Tu jsem si všiml nezvyklého výjevu: Tou cestou přede mnou již někdo dříve šel, někdo mi ji prošlapal, a vedle každé stopy, která byla ve sněhu vyšlápnuta, kvetla nádherná rudá květina. „Co to?“ pomyslel jsem si zmateně a zeptal jsem se nejbližšího květu: „A že tu rosteš tak v zimě?“ „Panečku,“ třásla se květinka zimou i pláčem, „i já tu rostu z nevýslovné bolesti.“ Šel jsem dál a sklonil jsem se k druhé: „A ty?“ Druhá se také třásla zimou, ale k tomu i radostí: „Panečku, i já tu rostu z nevýslovné lásky,“ zašuměla mezi lístky a zdálo se, že ještě více zčervenala. Přišlo mi to divné. A šel jsem dál; už se začínalo stmívat a přede mnou se tmavomodrým nebem mihl zlatý ohon komety. „Z čeho ty to rosteš?“ zeptal jsem se cestou dalšího kvítka.

16

„Panečku,“ šustila mi zmrzlými lístky, „my tu všecky rosteme z bolesti a lásky, jaké nikde jinde není.“ Můj údiv ještě vzrostl a byl to úžas, ale šel jsem dál, protože jsem spěchal za tou kometou a strašně mrzlo. Najednou jsem si všiml, že docházím toho, kdo mi tu pěšinku prošlapal, ale jak už byla tma, stále jsem neviděl dobře. Když jsem však šel blíž a blíž a ještě blíž, vrátila se na nebe kometa a já viděl, že to jde Zahradníkova žena a v rukou nese svého synáčka, teprve novorozeně. A pak jsem s bolestí i nepochopitelnou láskou rozpoznal, že má Zahradníkův synáček probodené obě ručky a krvácí. A všude tam, kam dopadla kapička jeho krve, rozkvetla nádherná rudá květina, které jsme po té kometě začali říkat vánoční hvězda.

17

D. V. Spudil Film Chatrč (The Shack)

Film z letošního roku vznikl podle stejnojmenné knihy Williama Paula Younga. Knihu dosud nemám přečtenou, proto pouze věřím kamarádům, kteří ji již četli, že je ještě mnohem krásnější, než film (jak to často bývá).

18

Každopádně já jsem byl filmem naprosto uchvácen. Především obrovskou odvahou přímo mluvit o silných duchovních tématech. Když se víra konfrontuje s tématem hlubokého utrpení, obvykle je velmi těžké hledat slova a často nezbývá než mlčet. Každý z nás si jistě mnohokrát položil otázku: „Jak může milující Bůh dopustit takovou bolest?“. V tomto filmu můžeme najít odpověď na tuto a další podobné otázky. Odpovědi, které nejsou suchopárnou teologickou definicí, ale velmi citlivě a srozumitelně podané odpovědi, které se nevnucují, ale něžně obvazují rány, kterých jsou lidská srdce plná.

Obrazy Boha a nebe jsou mi velmi blízké, dřív mi hodně chyběl ženský prvek v obrazech Boha, zde je naznačen velmi citlivě.

Opravdu moc doporučuji ke shlédnutí, věřím, že film jsou schopny pochopit i menší děti, především proto, že mluví spíše k srdci, než k rozumu. Nemohu se dočkat, až si přečtu knihu.

Tomáš Hladík

19

Odpovědi na otázky z minulého čísla: 1. Jedná se o Bílkovu křížovou cestu. 2. c) z jiných pramenů – jde o legendu. 3. Obrazoborectví.

Josef Dušek

Titulní strana: Euphorbia pulcherrima (vánoční hvězda)

Redakční rada: Dominik Spudil (editor), Tomáš Hladík (grafik), P. Ján Halama, Lucie Růžková-Rybárová (Charita), Tomáš Těmín (Velim), Josef Sixta (Veltruby)

e-mail: farninoviny.kolin@gmail.com Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.cz

facebook.com/farnostkolin P. Ján Halama tel.: 604 294 247, e-mail: farnost-kolin@volny.cz

20