�

Geografické rozhledy 2/07–08

V zorném poli geografů

Seizmicita v Itálii

Sledování zemětřesení v ItáliiNejstarší písemné doklady a zmínky

o zemětřeseních na Apeninském poloostro-vě pocházejí z dob před naším letopočtem. Nejznámější událostí  je nepochybně země-třesení spojené s erupcí Vesuvu roku 79 n. l. a zničením Pompejí. Přehled o doložených zemětřeseních v minulosti podávají tři hlav-ní katalogy:1. PFG  (1985),  zahrnuje  více  než  40  000 popsaných  zemětřesení  v  letech  1000– –1980

2. NT 4.1 (1996), který se věnuje cca 4 000 registrovaným  zemětřesným  událostem o  intenzitě V–VI MCS stupnice v  letech 1000–1980

3. CFT (1995), který popisnou formou cha-rakterizuje cca 400 zemětřesných událostí v období 461 př. n. l.–1997 n. l.Celé území Itálie je v současnosti rozčle-

něno do čtyř kategorií podle  stupně země-třesného  ohrožení.  Jednotlivé  oblasti  byly zařazovány mezi potenciálně ohrožené vždy po zemětřesné události již od zemětřesení na Sicílii v roce 1908. Postupně přibyla téměř celá oblast Apenin. Po zemětřesení ve Friu-li 6. 5. 1976 (M 6,6) bylo celé území Itálie překlasifikováno.  Došlo  ke  zvýšení  počtu okrsků z původních 1600 na 2960. Klasifi-kace má  tři  kategorie  a  navíc  jednu mimo stupnici. 1. stupeň označuje nejohroženější oblasti.  Od  roku  2003  se  používá  klasifi-kace,  která  vychází  z  předchozí  zmíněné. Změnou je rozšíření počtu kategorií na čty-ři, 1. stupeň opět představuje nejohroženější oblasti. Záznam  o  více  než  45  000  případech 

zemětřesení  v  letech  1981–2002  lze  najít  na  internetových  stránkách  INGV 

(http://www.ingv.it/CSI/), kde je zpřístupněn katalog CSI (Catalogo della sismicità italia-na 1981–2002). Záznam o nedávných země-třeseních je dostupný na odkazu http://www.ingv.it/terremoti/terremoti.html, který obsa-huje  mapku  s  lokalizací  epicentra,  datum, čas a informaci o síle zemětřesení.

Seizmické staniceMonitoringem  a  správou  Národní  sítě 

pro  sledování  seizmicity  v  Itálii  se  zabý-vá Národní  geofyzikální  a  vulkanologický institut (L’istituto Nazionale di Geofisica e Vulcanologia,  INGV)  s  centrálou  v  Římě. Tato síť funguje nepřetržitě od poloviny 70. let 20. století. K jejímu výraznému rozšíření došlo po roce 1980 v souvislosti se silným zemětřesením v Irpině (magnitudo 6,9). Do roku  2001  bylo  na  území  Itálie  rozmístě-no  na  90  seizmických  stanic  starého  typu. Poté ve spolupráci INGV s Úřadem civilní ochrany  bylo  instalováno  cca  100  nových digitálních stanic, které provádějí nepřetrži-tá měření. Avšak stále  se pracuje na  rozši-řování tohoto systému, který by měl mít na konci roku 2007 na 200 stanic (v listopadu 2006 bylo v provozu již 195 stanic, obr. 1). Důležitá je rovněž spolupráce s lokálními či regionálními  sítěmi  (např.  region Marche; stanice A. Bina v Perugii – region Umbrie) 

a  stanicemi  ve  vulkanicky  činných  oblas-tech Vesuvu a Etny.

Zemětřesné události uplynulého stoletíV uplynulém století byla Itálie postižena 

několika silnými zemětřeseními s katastro-fickými  následky.  Podle  italského  úřadu civilní ochrany zasáhlo Itálii za posledních 25 let 20 zemětřesení s intenzitou IX a vyš-ší, která si vyžádala téměř 120 000 lidských obětí a materiální škody a následné rekon-strukce přesáhly 75 miliard eur. K nejsilněj-šímu a zároveň nejničivějšímu zemětřesení na evropském kontinentě došlo v Messině a Reggiu Calabria 28. 12. 1908. Brzy ráno v 5.21, kdy naprostá většina obyvatel spa-la,  postihlo  tuto  oblast  zemětřesení  o  síle  7,1  stupně  Richterovy  stupnice.  Během pouhých 37 sekund byla obě města  téměř srovnána se zemí. V Messině se zřítilo na 90 % budov, zahynulo 85 926 obyvatel ze 130 000, v Reggiu Calabria 15 000 obyva-tel ze 45 000. Většina obětí však nepřišla o život při řícení budov, ale pravděpodob-ně  až  při  následné  vlně  tsunami. Ve  stra-chu  před  padajícími  budovami  obyvatelé utekli na volná prostranství, kde nehrozilo takové nebezpečí, tedy do ulic, na náměstí a  na  mořské  pobřeží.  Všechna  tato  místa 

Apeninský poloostrov je společně s Balkánským poloostrovem seizmicky nejaktivnější oblastí Evropy a je jediným místem evropské pevniny, kde se nacházejí aktivní vulkány. Seizmická aktivita je spojena s polohou na kolizním rozhraní africké a eurasijské litosfé-rické desky.

Každoročně zaznamená italská Národní síť pro sledování seizmicity (La Rete Sismica Nazionale Centralizzata, RSNC) více než 2000 případů zemětřesení. K nejsilnějším otřesům dochází v apeninské oblasti od regionu Abruzzo až po Kalábrii na jihu, dále na Sicílii a také ve východní části Alp. Velká seizmická aktivita je spojená se čtvrtohorními aktivními vulkány (např. Etna, Vesuv, Campi Flegrei a Colli Albani). Méně silné otřesy jsou zaznamenávány ještě ve výběžku Gargana, zatímco oblasti Puglie a Sardinie se jeví jako relativně aseizmické.

Messina po katastrofálním zemětřesení 28. 12. 1908. Zdroj: Terremoto Sicilia Calabria

DatumIntenzita(měřítko MCS)

Magnitudo Region Poznámka

8. 9. 1905 X 6,8 Kalábrie557 obětí, asi 300 000 lidí bez domova

28. 12. 1908 XI 7,1 Kalábrie–Messina cca 80 000 obětí

13. 1. 1915 XI 6,9 Avezzano cca 33 000 obětí

26. 4. 1917 IX–X 6,0 Val Tiberina cca 20 obětí

29. 6. 1919 IX 6,0 Mugello 100 obětí, 400 raněných

7. 9. 1920 X 6,4 Garfagnana 171 obětí, 650 raněných

23. 7. 1930 X 6,7 Irpina1 404 obětí, cca 100 000 lidí bez domova

21. 8. 1962 IX 6,2 Irpina 17 obětí

15. 1. 1968 X 6,4 Belice 231 obětí, 623 raněných

6. 5. 1976 X 6,6 Friuli 965 obětí, 2 400 raněných

19. 9. 1979 VIII–IX 5,9 Valnerina 5 obětí

23. 11. 1980 X 6,8 Irpina–Basilicatacca 3 000 obětí, 10 000 raněných

7. 5. 1984 VIII 5,9 Valcomino61 raněných, cca 7 800 lidí bez domova

13. 12. 1990 VII 5,5 Carlentini 12 obětí, 300 raněných

26. 9. 1997 VIII–IX 5,8 Umbria–Marche 12 obětí, 133 raněných

Tabulka č. 1: Přehled nejsilnějších zemětřesení v Itálii od roku 1900. Zdroj INGV

7

Geografické rozhledy 2/07–08

V zorném poli geografů

byla  pak  zasažena  vlnou  tsunami,  která podle  dobových  zpráv  dosahovala  výšky až  10 m. V následujících  dnech  se  otřesy o  menší  síle  opakovaly,  a  to  až  do  kon-ce  března  1909.  První  pomoci  se  oblasti dostalo z moře díky lodi ruské carské flo-tily a následně anglické lodi. Odstraňování škod  bylo  velmi  zdlouhavé.  V  následují-cích letech muselo být mnoho budov kvůli narušené statice strženo. Při nové výstavbě pak  vešla  v  platnost  řada  bezpečnostních opatření. Uplynulo jen sedm let a Itálii postihlo dal-

ší katastrofální zemětřesení v centru Apenin. 13. 1. 1915 zasáhlo město Avezzano a jeho okolí v regionu Abruzzo zemětřesení o síle 6,9  stupně  Richterovy  stupnice.  Celkem zemřelo  na  33  000  obyvatel,  v  Avezzanu přišlo o život cca 90 % obyvatel. V  první  polovině  20.  století  došlo  ještě 

APlIkACe Do výuky:

1. Ve článku se píše především o zemětřeseních, které byly pozorovány během minulého století. Znáte v oblasti Středomoří, některé další pro-jevy seizmické nebo vulkanické činnosti v dávnější historii? Jak tyto události ovlivnily dějiny starověkých civilizací?

2. Jakým způsobem se podle vás dá předcházet následkům zemětřese-ní? Proč se neustále zvyšují škody při nich vzniklé, když četnost seiz-mických událostí zůstává víceméně stálá?

Zdroje dat:

Disastri, eruzioni, terremoti ...in Italia. Dostupné z: http://cronologia.leonardo.it cit. [30.11.2006]L’istituto Nazionale di Geofisica e Vulcanologia. Dostupné z: http://www.ingv.it cit. [27.11.2006]Protezione civile. Dostupné z: http://www.protezionecivile.it cit [30.11.2006]Terremoto Sicilia Calabria 1908. Dostupné z: http://diamante.uniroma3.it/hipparcos/TerremotoSiciliaCalabria1908.htm cit [30.11.2006]

k dalším pěti výrazným zemětřesením, která přesahovala magnitudo 6 (tabulka 1).V  relativně  nedávné  době,  před  deví-

ti  lety,  se  událo  zatím  poslední  výraznější zemětřesení,  a  to  26.  9.  1997  na  rozhraní regionů Umbrie a Marche. Záběry televizní kamery, která zachytila zřícení části klenby kostela sv. Františka v Assisi, tehdy oběhly celý svět. Hlavním zemětřesným událostem předcházely záchvěvy s malým magnitudem (maximálně do 3. stupně Richterovy škály) koncem srpna a počátkem září. 26. září pak došlo ke dvěma silnějším otřesům. Nejprve v  nočních  hodinách  (2.33)  s  magnitudem 5,6 a později v 11.40 následoval druhý otřes o síle 5,8 s epicentrem mezi náhorní ploši-nou  Colfiorita  a městem Cesi.  Naštěstí  se jedná o horskou oblast s řídkým osídlením, nedošlo proto k velkým ztrátám na životech. Značná část budov v postižených horských 

vesnicích  se  zřítila.  Ještě  v  současné  době žijí  některé  rodiny  v  provizorně  vystavě-ných dřevěných domcích, které připomínají spíše kemp či letní tábor.S  rozvojem  monitorování  zemětřesných 

událostí se také formovala struktura Úřadu civilní  ochrany  (Protezione  civile,  www.protezionecivile.it), sekce seizmického ohro­žení, neboť včasná a organizovaná pomoc je v případě přírodní katastrofy nejdůležitější. V  současné době  se na  celém území  Itálie pořádají cvičení civilní ochrany, do kterých jsou  zapojeni  všichni  obyvatelé.  Naučí  se v nich, co v případě zemětřesení dělat a kam jít. Trénují se záchranné akce hasičů, první pomoci a samozřejmě také vzájemná komu-nikace a koordinace prací.

Jana Borská, studentka PřF UK v Praze, jana.b@centrum.cz

Obr. č. 2: Přehled zaznamenaných zemětřesní v Itálii za období 15. 7. 2006-15. 7. 2007. Velikost kroužku znázorňuje magnitudo zemětřesení a barevnou škálou je vyjádřena jeho hloubka. Zdroj: INGV

Obr. č. 1: Rozmístění stanic sledujících seizmicitu. Zeleně jsou označeny stanice, které fungují v rámci Národní sítě pro sledování seizmicity. Žlutě pak italské a neitalské stanice, které nejsou napojené na Národní síť, ale jsou součástí sítě sledující vulkanickou činnost – př. oblast Etny a Vesuvu. Červeně jsou označe-né stanice mimo provoz. Celkem se na italském území nachází 536 stanic (údaj z října 2007). Zdroj: INGV